Masarykova univerzita Filozofick{ fakulta Historický ústav
Československý abstinentní svaz v kontextu českého a slovenského abstinentního hnutí 1. poloviny 20. století (magistersk{ diplomov{ pr{ce)
Jiří Janíček
Vedoucí pr{ce: prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D.
Brno 2014
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou pr{ci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.
V Brně 20. prosince 2013
Jiří Janíček
Na tomto místě bych chtěl poděkovat svému vedoucímu pr{ce prof. PhDr. Jiřímu Hanušovi, PhD. za věcné připomínky a zejména za značnou trpělivost. Jiří Janíček
Úvod __________________________________________________________________ 6 Cíl pr{ce _______________________________________________________________________ 9 Prameny a literatura _____________________________________________________________ 9
I. České a slovenské protialkoholní hnutí před rokem 1918 __________________ 12 I/1 Prapoč{tky a hnutí střídmosti ___________________________________________ 12 České země ___________________________________________________________________ 12 Slovensko _____________________________________________________________________ 16
I/2 Cesta k organizovanosti v době předpřevratové ___________________________ 19 Spolek abstinentů v Brně ________________________________________________________ 20 Zemský spolek proti alkoholismu na Moravě ______________________________________ 23 Křesťansk{ hnutí a Křížový spolek _______________________________________________ 25 Probouzející se Čechy ___________________________________________________________ 28 Zemský spolek proti alkoholismu (v Čech{ch) _____________________________________ 29 Sdružení dělnických abstinentů __________________________________________________ 31 Lidový abstinentní spolek _______________________________________________________ 33 Studentské spolky ______________________________________________________________ 35 Abstinentní rodina Alexandra Baťka ______________________________________________ 37 Za světové v{lky _______________________________________________________________ 38
II. Československý abstinentní svaz _____________________________________ 41 II/1 Organizační struktura _________________________________________________ 46 Říšské ústředí__________________________________________________________________ 48
Zemské ústředí pro Čechy _______________________________________________________ 54 Zemské ústředí pro Moravu _____________________________________________________ 58 Zemské ústředí pro Slezsko ______________________________________________________ 65 Krajinské ústredie pre Slovensko _________________________________________________ 70 Zemské ústředí pro Podkarpatskou Rus ___________________________________________ 78 Stavovské odbory ______________________________________________________________ 85 Součinné organizace ____________________________________________________________ 89
II/2 Ideov{ východiska ____________________________________________________ 91 II/3 Propagační činnost ____________________________________________________ 95 Tiskoviny _____________________________________________________________________ 95 Předn{šky_____________________________________________________________________ 97 Výstavky______________________________________________________________________ 98 Pr{ce s dětmi a ml{deží _________________________________________________________ 99 Rozhlas a film ________________________________________________________________ 101
II/4 Soci{lně-hygienick{ činnost ___________________________________________ 105 Jídelny a restaurace ____________________________________________________________ 105 Léčebny a poradny ____________________________________________________________ 107
II/5 Z{konotvorné úsilí ___________________________________________________ 111
III. Odpůrci protialkoholního hnutí _____________________________________ 116 IV. Protialkoholní hnutí po roce 1939 ___________________________________ 124 IV/1 Druh{ světov{ v{lka _________________________________________________ 124
IV/2 Pov{lečn{ léta a „Vítězný Únor“ ______________________________________ 127 IV/3 Epilog ______________________________________________________________ 132
Z{věr _______________________________________________________________ 134 Seznam použitých pramenů a literatury _________________________________ 138 Seznam použitých zkratek _____________________________________________ 143 Obrazov{ příloha ____________________________________________________ 145
Úvod „Nejdřív se člověk chopí sklenky, potom sklenka sklenky a nakonec se sklenka chopí člověka.“ (čínské pořekadlo) Alkohol prov{zí lidstvo už od jeho poč{tků. I když to není možné doložit, předpokl{d{ se, že se naši předci setk{vali s přirozeně vzniklým alkoholem ve zkvašeném ovoci a jeho konzumací se přiv{děli do stavu opilosti. Tak to ostatně dodnes dělají mnoh{ zvířata. Faktem zůst{v{, že se člověk v určité chvíli naučil alkohol cíleně vyr{bět, a ten se tak stal nejrozšířenější a pravděpodobně nejstarší používanou drogou. Zmínky o alkoholu můžeme najít u nejstarších civilizací. Objevují se například v sumerském eposu o Gilgamešovi a kvalitu prod{vaných n{pojů řeší už Chammurapiho z{koník. 1 Ve starém Egyptě byli pivem vypl{ceni dělníci pracující na stavbě pyramid2 a Bible zase obsahuje více než 200 zmínek o víně a vinicích. Historii alkoholu n{sledují – vratkým krokem – dějiny opilství. Z něj se st{v{ společenský fenomén a každ{ společnost k němu také musela zaujmout svůj postoj. Kvality vína sice opěvovali velcí antičtí b{sníci, ovšem filosofové v čele s Platónem pohlíželi na nestřídmé pití skrze prsty. 3 Bylo považov{no za slabost
a
často
přisuzov{no
„méně
civilizovaným“
n{rodům
(např. Makedoncům). Sparťané při svých hostin{ch z{měrně opíjeli zotročené Heiloty, aby poskytli svým synům odstrašující příklad.4
SOURNIA, Jean-Charles. Dějiny pij{ctví. Praha 1999, s. 17. JOHNSON, Paul. Civilizace starého Egypta, Praha 2002, s. 58. 3 SOURNIA, Jean-Charles. Dějiny pij{ctví, s. 21. 4 CHALUPA, Tom{š. Alkohol a st{t (bojovník proti alkoholismu vs. distributor). Brno, 2007. Diplomov{ pr{ce. Masarykova univerzita v Brně, s. 11. 1 2
6
Někteří římští autoři ve svých spisech popisují příznaky, které dnes můžeme identifikovat jako chronickou intoxikaci a z{vislost na alkoholu – nezřízen{ konzumace bez zn{mek opilosti, neschopnost si víno odříct za ž{dných okolností apod.5 Do brojení proti alkoholu se brzo zapojila také církev. Přílišné pití bylo považov{no za obžerství a přisuzov{no nejčastěji pohanům. Během 6. až 9. století se na církevních koncilech několikr{t zvedly hlasy proti nadměrnému pití mezi kněžstvem i laiky, ovšem nastupující vrcholný středověk učinil z opilství tolerovaný společenský nešvar. Z produkce vína a piva se stal výnosný obchod, na kterém se ve velkém podílela i církev. Ve středověkých alchymistických díln{ch se ale zrodila nov{ substance. Lehk{ a velmi hořlav{ l{tka dostala latinský n{zev spiritus, termín alkohol pak poch{zí z arabštiny, kde se jím obecně označovaly hořlavé l{tky.6 Zprvu se pro domnělé léčivé účinky prod{vala pouze v lék{rn{ch, od 16. století si našla cestu do hostinců.7 Jelikož prod{vané p{lenky obsahovaly kolem 50 % alkoholu, lidé se díky nim mohli opíjet rychleji a levněji. S tím se také pojila větší n{vykovost. Do poloviny 18. století se v důsledku nízkon{kladové výroby lihovin stalo opilství natolik běžným jevem, že na něj začalo být nahlíženo jako na v{žný společenský problém. V té době proběhla ve Velké Brit{nii první veřejn{ kampaň proti ginu. Opilství začalo být považov{no za hlavní příčinu kriminality a přisuzov{no bylo zejména slabším soci{lním vrstv{m. Ve formujícím se „protikořalečním“ tažení hr{la velkou roli vznikající evangelik{lní hnutí, oddělující se od anglik{nské církve. Kazatel John Wesley, duchovní otec metodismu, vyzíval křesťany, aby nepili
SOURNIA, Jean-Charles. Dějiny pij{ctví, s. 27. Tamtéž, s. 36. 7 MONTANARI, Massimo. Hlad a hojnost, s. 123. 5 6
7
p{lené lihoviny a od roku 1784 bylo pití p{lenky zapovězeno metodistickým pastorům. První abstinentní spolek vznikl roku 1789 v novorozených Spojených st{tech amerických a měl za úkol odrazovat lidi od přílišného pití mezi setím a sklizní.8 Abstinentní hnutí v USA postupně nabíralo na síle a protialkoholní boj byl spojov{n s n{rodními z{jmy: „N{rod oslabený silnými n{poji, nemůže se st{t svobodným n{rodem.“9 Během první poloviny 19. století se hnutí rozšířilo z USA do Evropy a v mnoha zemích začaly vznikat spolky střídmosti. Problémem alkoholu se začala zabývat i lékařsk{ věda. Největší ohlas vzbudily pr{ce švédského dvorního lékaře Magnuse Husse. Jeho spisek Alcoholismus chronicus z roku 1849 získal mezin{rodní uzn{ní. Jevy, které Huss ve své knize popisuje, byly zn{my již dříve, ale nebyly do té doby systematicky uspoř{d{ny. Jako první také užil termínu alkoholismus10. Protialkoholní hnutí bylo značně roztříštěné a rozdělovaly ho n{zory na příčiny alkoholismu a také na způsob, jak se s tímto problémem vypoř{dat. I tak se mu podařilo získat v některých zemích politický vliv (např. USA, Švédsko apod.). Během první světové v{lky donutilo v{lečné hospod{řství řadu st{tů regulovat výrobu a obchod s lihem, což utvrdilo řadu abstinentů v jejich n{zorech. Hnutí tak dostalo nový impulz a po v{lce začalo mimo jiné více spolupracovat na mezin{rodní úrovni. Největším úspěchem abstinentních snah bylo přijetí 18. dodatku ústavy Spojených st{tů, který na feder{lní úrovni zakazoval výrobu, převoz i prodej alkoholických n{pojů. Toto z{konné opatření zůstalo v platnosti n{sledujících 14 let. Americk{ prohibice se stala pro mnohé abstinentní aktivisty
CHALUPA, Tom{š. Alkohol a st{t, s. 13. SOURNIA, Jean-Charles. Dějiny pij{ctví, s. 51. 10 Tamtéž, s. 72. 8 9
8
vzorem a brali si za cíl ji uz{konit i ve svém st{tě. Naopak někteří už tenkr{t zmiňovali negativní průvodní jevy např. vzrůst zločinnosti. CÍL PR[CE Tato pr{ce si klade za cíl osvětlit vznik a vývoj občanského protialkoholního hnutí na území českých zemí a Slovenska od jeho poč{tků v polovině 19. století až po „vylikvidov{ní“ komunistickým režimem po únoru 1948. Pokusí se zodpovědět, co bylo impulzem k organizov{ní odpůrců alkoholu, z jakých společenských vrstev nejčastěji poch{zeli a jak{ byla ideov{ východiska jejich aktivismu. Zvl{štní pozornost bude věnov{na období mezi lety 1918 a 1939, tedy době
největšího
Československý
rozvoje abstinentní
hnutí.
Hlavním
svaz
(d{le
objektem ČSAS),
z{jmu
jakožto
pak
bude
nejrozšířenější
a nejvlivnější protialkoholní organizace. Pr{ce se pokusí specifikovat pozici ČSAS v r{mci celého abstinentního hnutí, formy spolupr{ce s ostatními podobně zaměřenými organizacemi a míru nav{z{ní na st{tní spr{vu. Podrobněji bude rozebr{na organizační struktura ČSAS a konkretizov{na činnost jeho jednotlivých územních složek. Probr{ny budou hlavní oblasti protialkoholních aktivit ČSAS, jaké si kladl cíle a do jaké míry se jich podařilo dos{hnout. Prostor bude věnov{n i argumentům odpůrců abstinence, zejména z{stupcům alkoholového průmyslu. PRAMENY A LITERATURA Pro tuto pr{ci byl využit především poněkud chaoticky uspoř{daný archivní fond Československého abstinentního svazu uložený v Archivu N{rodního muzea. Obsahuje řadu propagačních materi{lů, vnitrosvazové dokumentace, korespondence apod. Cenným zdrojem informací se stal poslední čelný představitel ČSAS Antonín Mareš, který na přelomu 70. a 80. let zpracoval celou 9
řadu tematických spisů o dějin{ch abstinentního hnutí. Jedn{ se o strojopisy, uložené ve fondu ČSAS a Mareš při jejich vyhotovení čerpal jak z pramenů, tak z osobních vzpomínek, jelikož v hnutí aktivně působil už od zač{tku 20. let. I když jeho spisy působí občas trochu zmateně, místy tendenčně a obsahují p{r faktografických chyb, po určitých redakčních úprav{ch by mohly být klidně vyd{ny, jako hodnotný příspěvek k tomuto tématu. Velmi zajímavé jsou také Marešovy osobní paměti nach{zející se z č{sti ve fondu ČSAS, z č{sti v jeho osobním fondu (který také uchov{v{ ANM). Jako představitel Sdružení abstinentů socialistů a aktivní člen KSČ totiž vych{zí z odlišných ideových stanovisek než ofici{lní org{ny ČSAS. Občas si neodpustí určitou polemiku či ironickou nar{žku, ale je zn{t, že měl s představiteli ČSAS poměrně dobré vztahy a jejich pr{ci uzn{val. D{le pr{ce čerp{ z fondu ČSAS – Zemské ústředí Brno uloženého v Moravském zemském archivu. Fond je řazen z velké č{sti chronologicky a obsahuje svazovou korespondenci a jiné materi{ly. Č{stečně bylo využito také osobních fondů členů ČSAS – Mareš (ANM), Rydlo a Batěk (NA). Velmi přínosným zdrojem informací je ústřední časopis ČSAS Vyšší n{rod, ve kterém byly mimo jiné uveřejňov{ny organizační informace a zpr{vy o činnosti místních odborů a ústředí. 11 Na něj pak po druhé světové v{lce navazuje časopis Zdravý lid. Za zmínku stojí také řada protialkoholních časopisů předpřevratových např. Nov{ kultura, Blaho lidu, Revue protialkoholick{ apod. D{le je tu poměrně obs{hl{ abstinentní literatura, vyd{van{ buď přímo ČSAS nebo spřízněnými organizacemi. Přínosné byly také paměti Alexandra Baťka, velmi
Srovn{ní s origin{ly zpr{v ve fondu ČSAS naznačuje, že byly otištěné zpr{vy redakčně upravov{ny jen minim{lně. 11
10
činného v abstinentním hnutí, vydané pod n{zvem Jak jsem pades{t let žil a pracoval. Pro zmapov{ní n{zorů „z druhé strany barik{dy“ bylo využito několika spisků polemizujících s ČSAS. Např. Pivo a hnutí abstinenční od Jana Šatavy, nebo Pít či nepít? od Pavla Viskupa. Také periodika stavovských spolků hostinských Hostimil a Hostinský obzor – Fastr. Co se týk{ literatury, nebylo toto téma dosud komplexněji zpracov{no. Jediným ucelenějším textem je čl{nek Jakuba Raše „Za ostřízlivění n{roda“: Abstinentní hnutí v českých zemích v první polovině 20. století otištěný v časopise Dějiny a současnost, který se také stal č{stečně inspirací pro zaměření této pr{ce. D{le se tématu věnuje několik úžeji zaměřených čl{nků např. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století od Evy H{jkové ve sborníku V{žně i nev{žně o víně, nebo Protialkoholní boj Tom{še Bati od Yvony Činčové v časopise Acta musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
11
I. České a slovenské protialkoholní hnutí před rokem 1918 „Netrpme bratři přemilý, silný n{poj ž{dnou chvíli, jen pryč s kořalkou do pekla, odkud svodnice utekla.“ (kram{řsk{ píseň, 1845)12
I/1 Prapoč{tky a hnutí střídmosti ČESKÉ ZEMĚ Na českém území se první hlasy proti nadměrnému požív{ní alkoholických n{pojů
ozývaly
především
z církevních
kruhů.
Legislativní
účtov{ní
s pohanskými zvyklostmi a upevňov{ní křesťanství ve střední Evropě vedlo k první, a na dlouhou dobu poslední, prohibici u n{s. Došlo k ní roku 1034 v tzv. Břetislavových dekretech vyhl{šených v polském Hnězdně. Kníže Břetislav tenkr{t nad hrobem sv. Vojtěcha zak{zal provozov{ní krčem, které zval kořenem všeho zlého. Kdo tento z{kaz porušil, měl být „uprostřed tržiště ke kůlu přiv{z{n, mrsk{n tak, až biřic umdlí, a na hlavě oholen.“ Navíc mu mělo být zak{zané zboží vylito. Konzumenty pak trestal peněžitou pokutou nebo vězením.13 Tento ofici{lní pokus o zlepšení mravů (ať už míněný jakkoliv) pravděpodobně neměl na stravovací n{vyky starých Čechů praž{dný dopad. Pilo se d{l a jistě
RYŠAV[, Eva. Pivo a pij{ci v českých kram{řských písních In Hospody a pivo v české společnosti, Praha 1997, s. 24. 13 Břetislavova dekreta (1039). In: Poslaneck{ sněmovna Parlamentu ČR: Digit{lní repozit{ř [online]. [cit. 2013-08-11+. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/snemy/b_dekreta.htm 12
12
nem{lo. Střídmost byla br{na jako křesťansk{ ctnost, ale nebyla vyžadov{na. Jako z{řný příklad býv{ uv{děn kníže Soběslav I. Ten, jak píše Kosma: „… nikdy neomočil rty medem (medovinou), tím rozumu zlodějem“ a podivuje se, že tuto ctnost choval muž tak mocný.14 Mocných mužů, kteří své v{šně na uzdě nedrželi, mají naše dějiny jistě více, než těch střídmých. Proti
opilství
k{zalo
mnoho
významných
církevních
představitelů
a n{boženských reform{torů. Ti však tento nešvar většinou ch{pali jako souč{st širšího hříchu, a to obžerství. Naléz{me to u Husa, Chelčického, Matěje Poustevníka a dalších.15 Pokud se ale podív{me na dobové n{rodní stereotypy, nevynikali Čechové na přelomu 15. a 16. století oproti svým sousedům. Německý humanista Johannes Butzbach v této době navštívil české kr{lovství coby vagant. Ve svých vzpomínk{ch jmenuje mnohé české nešvary, ale z{roveň podotýk{: „V pití však, abychom o nich pravdu děli, jsou daleko způsobnější a mírnější, než to shled{v{me v pobřežních krajin{ch při moři. Mezi Čechy nevyskýt{ se připíjení, jaké jest obyčejem u našich krajanů.“16 Také Martin Luther se roku 1536 zmiňuje: „Každé zemi jest třeba odpouštět její nedostatky. Češi se přecp{vají, Vandalové kradou, Němci pijí jak najatí žold{ci…“17 Jan Amos Komenský se v Informatoriu školy mateřské ohlíží k ide{lům antiky a připomín{ zvyk Sparťanů nedovolovat pití vína mužům až do dvac{tého roku věku. „Br{nili-li, hle, tak pilně vína ml{deži, co by medle o vzteklém, nynějším
Abstinenti na českém trůně. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 1, s. 9. Ze starší české literatury. Besídka Vyššího n{roda, 1925, s. 39. 16 JANOWITZ, Ludvík. Pijanství u starých Čechů. Vyšší n{rod, 1921, roč. I., č. 7–8, s. 109. 17 MONTANARI, Massimo. Hlad a hojnost, s. 109. 14 15
13
bl{znivým věkem vymyšleném n{poji p{leném (kterýmž se nyní napoř{d mladí i staří prudí) říkali?18 S n{stupem nových technologických postupů a modernizací zemědělské produkce v první polovině 19. století se výroba alkoholických n{pojů (především destil{tů) výrazně zjednodušila, a tím i zlevnila. Novinkou byl laciný líh z brambor. Alkoholizov{ní společnosti tak dos{hlo dříve netušených rozměrů. Ohlasy rozvíjejícího se zahraničního protialkoholního hnutí k n{m začaly pronikat od 30. let především z Německa. Popul{rní byla povídka německo-švýcarského spisovatele Heinricha Zschokkeho s českým n{zvem Zlatodol (u n{s 1830). Popisuje příběh zpustlé vsi, kter{ je zachr{něna od hmotného a mravního úpadku hrstkou vzdělaných jednotlivců propagujících střídmost.19 Roku 1838 vyšla brožura Poučení o pití kořalky, kter{ byla dle českého podtitulu „seps{na ku prospěchu n{rodu česko-slovenského v Čech{ch, na Moravě, Slezsku a v Uhřích“.20 Založena byla pravděpodobně na další Zschokkeho pr{ci Branntweinpest, ale překladatel si text značně přizpůsobil a upravil na české (v brněnském vyd{ní z roku 1846 na moravské21) poměry. Kniha vyšla v n{sledujících letech ještě několikr{t – doplněn{ a přepracovan{ – pod n{zvem Kořaleční mor. Od 3. vyd{ní je pak uv{děn i zpracovatel – Jan Krbec, rektor u sv. Jiří na Pražském hradě. Pod dojmem těchto prací začala ve 40. letech vych{zet i jin{ díla s podobnou tématikou. Ta pravděpodobně přispěla k rozvoji tzv. „hnutí střídmosti“, které se začalo šířit po zemích koruny české. Hnutí mělo výrazně n{boženský r{z, a to jak
ŠEJNOHA, K. J. A. Komenský v boji proti alkoholismu. Vyšší n{rod, 1921, roč. I., č. 3–4, s. 38. VOLF, Josef. N{š boj protialkoholní před sto lety. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 32. 20 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 8. 21 ALTMAN, Karel. Krčemné Brno, Brno 1993, s. 38. 18 19
14
evangelický, tak ve větší míře katolický. Spolky střídmosti byly zakl{d{ny zpravidla z iniciativy kněží a podporu měly i u vyšších církevních kruhů. Členové těchto spolků skl{dali v kostele před olt{řem slavností přísahu, že se zříkají všech p{lených n{pojů a n{poje kvašené budou pít pouze tak, aby se neopili. K přísah{m byli vyzív{ni i hospodští, kteří se zavazovali, že nebudou opíjet své hosty.22 Největší síly v zemích koruny české nabylo střídmostní hnutí ve Slezsku. První spolek zde vznikl již roku 1839 v Andělské Hoře. Zapojovaly se do něj celé farnosti a kraje. Na Těšínsku bylo údajně zaps{no do spolků střídmosti 83 000 katolíků a 12 000 evangelíků.
23
Odtud se spolky velmi rychle šířily
na Moravu, s mírným zpožděním pak do Čech. Velkým příznivcem těchto spolků byl Josef Jungmann, který jim roku 1845 věnoval jeden ze svých čl{nků. Na hnutí nahlížel s potěšujícím z{jmem a oceňoval snahu „vykořeniti opilství a uvésti střídmost v přirozené její pr{vo“. Zlo spatřoval především v pití kořalky, umírněné pití piva nebo vína považoval za neškodné. Zmiňuje se také o odpůrcích spolků, ty ale odbýv{ tím, že každý „člověkolibec“ musí se z takových snah radovat a křesťanský učitel mu m{ d{t své požehn{ní.24 Přesto zůst{val hostinec spjatý s českým n{rodním životem. Z piva byl učiněn „slovanský n{poj“. Hospody a kav{rny se staly vhodným veřejným prostorem pro deklaraci vlasteneckého smýšlení. Obrozeneck{ liter{rní tvorba je protk{na výjevy stolních společností, hospodských rvaček a pitek. Velk{ č{st našich n{rodních exponentů ovšem vnímala hostinec jako prostředí nízké, ze kterého se
ZL[MAL, Bohumil. Příručka českých církevních dějin VI., s. 196. Tamtéž, s. 197. 24 PROCH[ZKA, Ant. Jungmannova stanoviska v boji protialkoholním. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 5–6, s. 72–75. 22 23
15
musí n{rod vymanit, jinak se jeho vešker{ aktivita rozpustí v pivu. Časté jsou satirické a ironické pohledy na hospodské vlastenectví a přehnaného pití piva (např. povídky Jana Nerudy nebo Čechovy broučki{dy). 25 Tato satira však neměla prim{rně protialkoholní zaměření, spíše nastavovala zrcadlo české n{rodní povaze. SLOVENSKO Opusťme nyní na chvíli hranice zemí koruny české a podívejme se na území spadající pod korunu svatoštěp{nskou. Na Slovensku se protialkoholní publikace začínají objevovat v průběhu 18. století. Za první můžeme považovat moralizující spis evangelického far{ře Pavla Jakobeiho, jehož obs{hlý n{zev začín{ Welmi důležité Příčiny o štyroch hlavných hriechoch…vydaný roku 1724. Autor si klade za cíl vést n{rod k mravnému životu a střízlivosti a apeluje zejména na ostatní far{ře, aby pracovali na mravní čistotě svých věřících. Opilství považuje spolu s obžerstvím pr{vě za jeden z hlavních hříchů.26 Tématu alkoholismu, jakožto nebezpečí pro mladou generaci, se č{stečně dotýk{ i první slovenský rom{n René ml{ďenca príhodi a skúsenosťi vydaný roku 1784. Jeho autorem byl Josef Ign{c Bajza, spisovatel a katolický far{ř. Mimo to se objevovala literatura překladov{, např. od švýcarského lékaře Tyssota Zpr{wa pro lid obecný z roku 1788, kter{ také nab{d{ ke střídmosti v pití. Koncem 18. věku už je na Slovensku alkoholismus vním{n jako společenský problém. Věnují se mu čl{nky, povídky, kalend{řové příspěvky i tištěn{ k{z{ní.27 Štefan
MACURA, Vladimír. Hospoda v české vlastenecké kultuře In Hospody a pivo v české společnosti, s. 28–38. 26 KLIMEKOV[, Ag{ta. Vydavateľsk{ produkcia exulantských tlačiarní v Púchove a Žiline v prvej polovici 18. storočia. Knižnica *online+. 2012, roč. XIII, č. 2, s. 33–38 [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://www.snk.sk/swift_data/source/casopis_kniznica/2012/februar/33.pdf 27 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 7. 25
16
Leška
v díle
Osvícený
kresťan
evangelický
poprvé
teoreticky
pojedn{v{
o možnostech organizovaného protialkoholního boje.28 Rozšíření levné kořalky během první poloviny 19. století se nevyhnulo ani Slovensku a protialkoholní hlasy nabraly znovu na síle. I zde se objevila výše zmíněn{ kniha Poučení o pití kořalky a vlastním překladem původního Zschokkeho díla Brandweinpest přispěl Samo Chalupka, který jej vydal pod n{zvem P{lenka otrava (1843).29 Až do 40. let se však jednalo o pouhé liter{rní ohlasy. Praktickou aplikaci protialkoholního boje přineslo teprve hnutí střídmosti, které se na Slovensko pravděpodobně dost{v{ dříve než do Čech a na Moravu. První „spolky miernosti“ vznikaly neorganizovaně a spont{nně na různých místech. Podněty vych{zely opět od katolických i evangelických duchovních. Prvním a největším propag{torem střídmosti na Slovensku se stal katolický kněz Štefan Z{vodník, kterého inspirovala protialkoholní misie irského kapucína p{tera Theobalda Matthewa po Evropě a USA. Z{vodník podnikl studijní cestu do Haliče a Slezska, kde bylo hnutí už pevně uchyceno. Po n{vratu domů založil první spolek tohoto typu v Uhr{ch a nazval jej „Bratrstvo střízlivosti“. Došlo k tomu dne 12. z{ří 1844 ve Veľkém Divíne. Z{vodník nejprve pronesl ostré k{z{ní zaměřené proti pij{ctví a potom přijímal sliby farníků k odřík{ní se kořalky. Členství dělil do dvou stupňů – ti, kteří se přihl{sili k abstinenci a dodržovali ji, a d{le tzv. čekatelé, kteří museli opravdovost slibu teprve prok{zat.30
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 8. 29 Tamtéž. 30 Tamtéž, s. 20–21. 28
17
Během prvního roku své existence mělo bratrstvo cca 600 ř{dných členů a 600 čekatelů. Po tomto úspěchu rozšířil Z{vodník svou činnost do širšího okolí. Poř{dal předn{šky a sv{ k{z{ní vyd{val i tiskem. Propagandistickou oporou mu byly Slovenskje n{rodňje novini i jejich příloha Orol tatr{nski vyd{vané Ľudovítem Štúrem. Na jejich str{nk{ch se objevují, kromě čl{nků odsuzujících kořalku a obhajujících myšlenku střídmosti31, také organizační zpr{vy hnutí (informace o vzniklých spolcích, zpr{vy z jejich činnosti apod.). Tato podpora brzy nesla své plody. Do z{ří 1845 fungovalo už 18 spolků a největší rozmach pak nastal na přelomu let 1846/47, kdy jejich počet údajně přes{hl tři stovky. Hnutí bylo popul{rní mezi studenty, kteří sliby abstinence skl{dali přímo na škol{ch (např. v Bratislavě, Levoči, Prešově atd.).32 Spolky si často kladly širší cíle a snažily se o povznesení vzdělanosti a životní úrovně obyvatelstva. Jejich činnost je často spojov{na například se založením knihovny nebo nedělní školy.33 Zatímco na z{padním a středním Slovensku našlo hnutí střídmosti velký ohlas, na východním Slovensku se prosazovalo jen stěží. Hlavní podíl na tom měla zřejmě nedůvěra vrchnosti k takto spont{nně se šířícímu lidovému hnutí. Protialkoholní brožura Šenk p{lenečný, kterou vydal roku 1844 anonymně badějovický far{ř J{n Andr{ščík, byla na mnoha místech označena jako „nebezpečn{ a revolucion{řsk{“ a její šíření bylo zak{z{no. Přidaly se i vyšší
srov. ŠTÚR, Ľudovít. Výber z čl{nkov: Spolky miernosti. In: Zlatý fond SME [online]. [cit. 2013-08-20+. Dostupné z: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/91/Stur_Vyber-z-clankov/5 32 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 30. 33 Tamtéž, s. 31. 31
18
církevní kruhy. Košický biskup Očkaj prohl{sil spis za kacířský a pouhé jeho čtení mělo znamenat věčné čten{řovo zatracení.34 Spolky byly roztroušeny na různých místech Slovenska, a přestože jsou zn{my pokusy o zorganizov{ní nějakého ústředí, byly přerušeny revolučními ud{lostmi roku 1848. Po tomto roce ztratilo hnutí na síle, a i když se ojediněle objevily snahy o znovuzakl{d{ní spolků, už se nepřiblížilo rozkvětu 40. let. Od 60. let byla obnovena alespoň činnost publikační a protialkoholních spisů vyšlo do konce století více než v Čech{ch.35
I/2 Cesta k organizovanosti v době předpřevratové Za určitý přelom v českém protialkoholním hnutí je považov{n rok 1901. Tehdy se ve Vídni konal 8. mezin{rodní protialkoholní kongres, jemuž poskytlo z{štitu rakouské ministerstvo kultu a vyučov{ní. Jednotlivé země dostaly za úkol zpracovat údaje o stavu alkoholismu na svém území. Český zemský výbor ve spolupr{ci s pražským místodržitelstvím tedy provedl obs{hlé úřední šetření, jehož výsledky byly téhož roku shrnuty a vyd{ny tiskem pod titulem Zpr{va zemského výboru kr{lovství českého o rozšíření moru kořalečního v kr{lovství Českém, jakož i o prostředcích proti opilství.36 Zpr{va obsahovala mnoho podrobných statistických údajů a pět map. Zahrnovala data o 191 z 212 okresů za rok 1900. Jejím hlavním z{věrem bylo, že alkoholismus je v kr{lovství rozšířen nerovnoměrně a více postihuje východní
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 30. 35 srov. Tamtéž, s. 67–68. 36 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 2. 34
19
kraje. Například v Ostravě činila tehdy spotřeba na jednoho obyvatele průměrně 150 litrů piva a 28 litrů 50% alkoholu (oproti 16,5 litru ve Francii).37 Na kongresu vyvolalo velký ohlas vystoupení T. G. Masaryka, který ve svém kr{tkém projevu snesl řadu mor{lních a sociologických argumentů proti alkoholu, přihl{sil se ke své vlastní abstinenci a nastínil potřebu organizovaně vedeného protialkoholního boje. Jako skeptik přišel jsem na tento kongres. Míval jsem již častěji z{chvaty abstinence, v poslední době nepiju už skoro celý rok z důvodů, jež jsem pr{vě uvedl; ale nemohl jsem se rozhodnout, co jest spr{vné, střídmost či abstinence. Ostýchal jsem se poněkud býti abstinentem (Veselost); zde jsem vyslechl argumenty pro a contra a ty učinily na mne rozhodující dojem (Potlesk).38
Projev byl přetištěn v časopise Studentské směry a těšil se velké popularitě. Stejně tak vešla v širší zn{most i z{věry Zpr{vy zemského výboru, ovšem ofici{lní místa se do řešení zjištěných problémů příliš neměla. V Čech{ch trvalo ještě několik let, než
se
od
publikační
a
propagační
pr{ce
postoupilo
k systémové
organizovanosti. SPOLEK ABSTINENTŮ V BRNĚ O krok napřed byla v protialkoholním boji Morava, podle úředních zpr{v více postižen{
alkoholismem.
Zde
se
podařilo
položit
z{kladní
k{men
protialkoholního spolku již roku 1900. Hlavním organiz{torem byl redaktor Rovnosti a soci{lně demokratický poslanec Říšské rady Josef Hybeš. Pod jeho
POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 234–241. 38 MASARYK, T. G. Sociologický význam alkoholismu. Studentské směry, 1901, roč. III, č. 9–10, s. 237–241. 37
20
vedením byl ustaven na z{kladě spolkového z{kona Spole k ab s tin entů v Brně , který sdružoval přev{žně dělníky. Podle stanov, které Hybeš sepsal a brněnské místodržitelství 2. dubna 1900 schv{lilo 39 , bylo účelem spolku „poučovat o škodných a zhoubných n{sledcích alkoholu, nab{d{ní ku úplné zdrženlivosti a potír{ní alkoholismu vůbec“.40 Jako sídlo bylo uvedeno Brno, ale jeho působnost se měla vztahovat na celou Moravu. Tento spolek se stal prvním protialkoholním spolkem v českých zemích, který byl (na rozdíl od dřívějších křesťanských spolků střídmosti) postaven na pr{vních z{kladech. Ustavující valn{ hromada se konala 21. května v Dělnickém domě a předsedou byl jednomyslně zvolen Josef Hybeš. Činní členové se zavazovali k úplné abstinenci, přičemž její porušení bylo důvodem ke zrušení členství. Pravděpodobně existoval i jistý předstupeň členství, protože dle stanov měl spolek pr{vo zřizovat po celé zemi skupiny v místech, kde bylo alespoň 10 členů a mezi nimi nejméně 5 abstinentů.41 Spolek se zabýval hlavně organizov{ním předn{šek. Často předn{šel s{m předseda Hybeš, a to jak v Brně, tak i v jiných moravských městech. Jen za léto 1903 mělo být podle jednatelské zpr{vy vykon{no 32 předn{šek.42 D{le spolek vyd{val let{ky, zaměřené zejména na dělnictvo, a v duchu svých stanov se zasazoval o zřizov{ní bezalkoholních restaurací (v roce 1905 už v Brně fungovaly dvě takové43).
STANĚK, L. K dějin{m organisovaného hnutí abstinentního na Moravě. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 5–6, s. 86. 40 Stanovy spolku abstinentů. Blaho lidu, 1905, roč. III, č. 5, s. 41. 41 Tamtéž. 42 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 7. 43 Tamtéž, s. 10. 39
21
Pro spolkov{ sdělení a zpr{vy o činnosti sloužila zpoč{tku Rovnost, roku 1902 pak začal vych{zet protialkoholní časopis Blaho lidu. Tento první protialkoholní list vzbudil z{jem i v Čech{ch. Jeho redakci navštívil profesor Masaryk, který vyj{dřil brněnským abstinentům podporu v jejich úsilí.44 Byl podniknut pokus vyd{vat i německou mutaci nazvanou Volkswohl, ovšem i přes velký počet brněnských dělníků německé n{rodnosti, nebylo časopisu dopř{no dlouhé existence.45 Roku 1904 začal vych{zet ještě časopis Revue protialkoholick{, kde měly dostat prostor vědečtější čl{nky lékařů a odborníků. Po dalších dvou letech pak oba časopisy splynuly a vych{zely nad{le pod n{zvem Zdravotnické rozhledy.46 Brněnské abstinentní hnutí našlo ohlas i v dalších dělnických centrech, zejména v severních Čech{ch. Na Mostecku a Liberecku se četné dělnické skupiny hl{sily k myšlence protialkoholního boje a udržovaly s Hybešovými abstinenty kontakt. Časopis Blaho lidu byl v Liberci odebír{n v ř{du desítek výtisků.47 Na 24. a 25. dubna 1905 svolal Spolek abstinentů 1. sjezd proti alkoholismu v českých zemích. Ten se konal v brněnské Redutě na Zelném trhu a účastnili se jej také z{stupci z Čech. Josef Hybeš, který už se tou dobou pro množství pr{ce vzdal předsednictví brněnského spolku, zde přednesl refer{t o alkoholismu a dělnictvu. Sjezd však neprobíhal v čistě dělnickém duchu, byli zde v hojném počtu i z{stupci stavu učitelského, lékařského a jiných abstinentních spolků monarchie (např. Spolek abstinentních žen z Vídně). Sjezd dopadl výborně a měl
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 8. 45 STANĚK, L. K dějin{m organisovaného hnutí abstinentního na Moravě. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 5–6, s. 87. 46 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 10. 47 Tamtéž, s. 18–19. 44
22
značný časopisecký ohlas, jen pl{novaný výlet na Macochu se kvůli nepřízni počasí nevydařil.48 Spolek abstinentů na Moravě prosperoval a do roku 1907 už jeho skupiny fungovaly ve městech Prostějov, Přerov, Lazy, Kroměříž, Valašské Meziříčí a Ostrava. ZEMSKÝ SPOLEK PROTI ALKOHOLISMU NA MORAVĚ Moravský zemský protialkoholní sjezd se konal v únoru roku 1907 v Přerově. Zde byl Františkem Hlobilem, redaktorem Zdravotnických rozhledů, vznesen n{vrh na zřízení Ústředního spolku proti alkoholismu na Moravě. N{vrh byl přijat a ustaven přípravný výbor, v němž zasedl i Josef Hybeš. Proč k tomu došlo, když už zde jeden spolek s působností pro celou Moravu fungoval, není zcela jasné. Lze se domýšlet, že vadil silně dělnický charakter Spolku abstinentů a úzké vazby na soci{lnědemokratickou stranu. Nový spolek tak mohl být přijatelnější pro příslušníky jiných vrstev, kteří se mezi socialistickými dělníky nemuseli cítit zcela doma. Dalším faktorem, kvůli kterému mohl být nový spolek atraktivnější, je mírnější postoj k abstinenci. Na rozdíl od Spolku abstinentů se spokojoval s pouhou střídmostí i u svých aktivních členů.49 K ustavující schůzi Zemského spolku proti alkoholismu na Moravě došlo 19. května 1907 v zasedací síni nového zemského domu. Schůze měla slavnostní r{z. Byl zvolen výkonný výbor v čele s MUDr. Aloisem Papírníkem, který zdůraznil nutnost, aby si spolek počínal opravdu jako zemský a snažil se obrodit
STANĚK, L. K dějin{m organisovaného hnutí abstinentního na Moravě. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 5–6, s. 87. 49 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 20. 48
23
celou moravskou zemi. Zvl{ště pak Slov{cko a Valašsko, kde byl alkoholismus rozšířen nejvíce.50 Oba spolky spolu evidentně bez problému koexistovaly, což se d{ usoudit také z mnoha jmen, kter{ figurují z{roveň v obou spolcích. Ani jeden z nich však pod sebou nesoustředil všechnu protialkoholní pr{ci a mimo ně fungovaly na Moravě i
jiné
protialkoholní
akce
poř{dané
jinými
spolky
i
jednotlivci.
51
Např. n{božensk{ protialkoholní hnutí Modrý kříž nebo Křížový spolek. Zemský spolek převzal vyd{v{ní Zdravotnických rozhledů a kolem jeho redakce vedené Hlobilem se postupně začal formovat volný svaz přísných abstinentů fungující bez členských příspěvků.52 Druhý zemský protialkoholní sjezd se konal 26. července 1908 v Kroměříži. Probíhal v režii Zemského spolku. Hlavním tématem byl vliv alkoholismu na ml{dež. Spolek vkl{dal do sjezdu velké propagandistické naděje a oček{val rozvinutí svých aktivit do větší šíře. Tato oček{v{ní však nebyla naplněna, okruh pracovníků se výrazně nezvýšil. Mohl k tomu přispět i fakt, že v té době začal na Moravě rozvíjet aktivity také Českoslovanský abstinentní svaz, který zde měl už 7 odborů.53
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 21. 51 STANĚK, L. K dějin{m organisovaného hnutí abstinentního na Moravě. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 5–6, s. 87. 52 Tamtéž. 53 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 30. 50
24
Přísně abstinentní křídlo Zemského spolku nabylo postupně vrchu. Na valné hromadě 2. listopadu 1913 byl změněn n{zev na „Zemský svaz abstinentní na Moravě“ a jeho předsedou potvrzen MUDr. Alois Papírník.54 KŘESŤANSK[ HNUTÍ A KŘÍŽOVÝ SPOLEK Utlumen{
činnost
dřívějšího
hnutí
střídmosti
neznamenala
konec
protialkoholních snah v církevní agendě. Z evangelického prostředí vzešel Modrý kříž, založený roku 1877 ve Švýcarsku. Tento abstinentní spolek převzal způsob organizace Červeného kříže a začal se šířit i do jiných evropských zemí. Na Moravu proniknul pravděpodobně ze Slovenska, kam se dostal na přelomu století. Oproti Slovensku se však na Moravě příliš neuchytil a ve větší míře se objevuje až za republiky ve Slezsku.55 Více byla patrn{ činnost kruhů katolických. Už v 80. a 90. letech 19. století působil zejména na Hané far{ř Jan Vyhlídal, kterému pro jeho horlivost přezdívali „moravský apoštol střídmosti“. Jeho příkladu n{sledovali další kněží v různých místech. Roku 1907 se potřeba boje proti alkoholismu dostala na pořad jedn{ní pastor{lní konference brněnské diecéze a tomuto tématu se věnuje i katolický tisk, který cílil hlavně na ženy a ml{dež.56 Nejvýrazněji působil na Moravě kněz Bedřich Koňařík. Ten psal velké množství brožur a čl{nků, které otiskoval v různých časopisech (někdy pod pseudonymem Jan Bečvan). Např. roku 1909 vyšel ve Věstníku Jednoty duchovních jeho čl{nek
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 30. 55 H[JKOV[, Eva. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století In V{žně i nev{žně o víně: Sborník k pades{tým narozenin{m PhDr. Karla Müllera, Opava 2008, s. 137. 56 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 23. 54
25
„Kněz v boji proti alkoholismu“.57 Koňařík se zhlédnul v hnutí tzv. Křížových spolků, které vzniklo v Německu. První Kreutzbund byl založen v C{ch{ch roku 1896 a sdružoval abstinenty z řad katolické církve.58 Koňařík založil v Prostějově, kde tehdy působil jako kaplan, skupinu abstinentů, zařazenou pod Zemský protialkoholní výbor v Brně. Už několik let se zaobíral myšlenkou na zřízení ústavu pro léčbu alkoholiků. Vzorem mu byl hlavně švýcarský ústav Ellikon. 59 S{m se jel sezn{mit s jeho provozem a výsledky a kromě toho navštívil i podobné léčebny ve Švédsku a v Německu.60 Vypracoval proto petici, kterou jménem prostějovského abstinentního odboru zaslal zemskému moravskému sněmu. Navrhoval v ní zřízení léčebny pro pij{ky. Petice však byla založena ad acta, takže se Koňařík rozhodnul vzít věci do vlastních rukou.61 Není tedy s podivem, že spolek, který vznikl pod jeho vedením roku 1910 v Prostějově, nesl plný n{zev „Křížový spolek pro zřízení a udržov{ní léčebny pro alkoholiky na Moravě“. Spoluzakladateli byli Koňaříkův bratr Augustin (také duchovní) a komisař Fabi{n. Předsedou se stal lékař František Vavrouch.62 Členové spolku byli jak abstinenti, tak střídmí. Ti měli povoleno mírné pití vína
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 23. 58 H[JKOV[, Eva. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století In V{žně i nev{žně o víně, s. 136. 59 srov. KOŇAŘÍK, B. Bude Ellikon též na Moravě? Zdravotnické rozhledy, 1908, roč. VI, č. 7–8, s. 100. 60 KOŇAŘÍK, B. Léčebný ústav pro alkoholiky. Eva. 1908, roč. V, č. 11, s. 340. 61 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 26. 62 Tamtéž. 57
26
a piva, tvrdý alkohol nepili vůbec a v neděli a o sv{tcích měli abstinovat úplně. Jako org{n spolku sloužil měsíčník Ochrana lidu.63 Koňařík využil svého postavení duchovního a obr{til se na všechny strany s ž{dostmi o finanční podporu léčebny. Skutečně se mu podařilo získat řadu vlivných d{rců. Mezi nimi například arcibiskupa Bauera, podnikatele bratry Wichterlovy, hrabata Seilernovy a knížete Lichtensteina. Malé příspěvky poskytly také rakouské protialkoholní spolky a zbytek pokryl úvěr. Celkov{ č{stka, kter{ byla nakonec použita na n{kup budovy s pozemkem a její adaptaci, činila 120 tisíc rakouských korun.64 Pro zřízení ústavu byla vybr{na obec Velké Kunčice (dnes Kunčice pod Ondřejníkem) v Beskydech, kde spolek zakoupil selský statek s výměrou 40 hektarů. Ústav, jehož provoz byl zah{jen v z{ří 1911, dostal jméno Ellikon podle svého švýcarského vzoru. Jeho ředitelem byl jmenov{n Bedřich Koňařík, který se vzdal kněžského stavu, aby se mohl věnovat naplno chodu léčebny. Vrchním lékařem byl ustaven MUDr. Form{nek.65 Ústav byl určen výhradně mužských pacientům, kterých tu bylo většinou kolem dvaceti. Měli být napraveni především prací a pohybem na čerstvém vzduchu, modlitbou a vz{jemnou podporou. 66 Léčba trvala šest nebo dvan{ct měsíců a pacienti si pobyt hradili podle svého společenského postavení (70 nebo 150 korun). Přístup měli podle stanov i nekatolíci. Před okolím byli pacienti
H[JKOV[, Eva. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století In V{žně i nev{žně o víně, s. 136. 64 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 27. 65 Tamtéž, s. 28. 66 H[JKOV[, Eva. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století In V{žně i nev{žně o víně, s. 137. 63
27
diskrétně prezentov{ni jako letní hosté. Ústav zanikl během první světové v{lky, protože většina pacientů musela narukovat.67 PROBOUZEJÍCÍ SE ČECHY Jak už bylo řečeno, zůstalo české protialkoholní hnutí za moravským pozadu, co se organizované pr{ce týče. Dlouho se nad tímto tématem debatovalo přev{žně v odborných lékařských kruzích, ze kterých občas pros{knul nějaký popul{rněji pojatý čl{nek. Jako jeden z prvních se o alkoholní ot{zku na vědecké úrovni začal zajímat psychiatr doktor Jan Šimsa. Jelikož neměl ž{dné dom{cí prameny, obr{til se na profesora Forela, který vedl již zmiňovanou švýcarskou léčebnu Ellikon. Šimsa uveřejnil roku 1895 v Časopise českých lékařů studii o asylech pro pij{ky a o stavu alkoholní ot{zky po str{nce lékařské a soci{lní.68 V reakci na tuto studii zpracoval Vilém Borek, prim{ř ústavu pro choromyslné ve Šternberku a Šimsův bývalý kolega, první samostatnou odbornou publikaci Alkoholismus a jeho význam (polyfaxe a obrana) vydanou 1898.69 Zatímco Borek se d{le v protialkoholním hnutí neangažoval, Šimsa se stal dlouholetým
propag{torem
abstinence.
V jeho
přesvědčení
jej
utvrdil
8. mezin{rodní protialkoholní sjezd ve Vídni (viz výše) a Šimsa se začal pod z{štitou lékařského Klubu pro veřejné zdravotnictví zasazovat o zřízení účelově protialkoholní organizace.
H[JKOV[, Eva. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století In V{žně i nev{žně o víně, s. 137. 68 ŠIMSA, Jan. Vzpomínky na poč{tky organisovaného boje protialkoholního v Čech{ch. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 19. 69 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 2. 67
28
Šimsovy snahy podporoval v r{mci Klubu hlavně jeho předseda prof. Gustav Kabrhel. Klub vydal n{kladem 100 tis. výtisků let{k Desatero čl{nků proti alkoholismu a pomalu se začala připravovat půda pro založení spolku.70 ZEMSKÝ SPOLEK PROTI ALKOHOLISMU (V ČECH[CH) První schůze spolku se konala 3. března 1905 v budově Plodinové bursy na Senov{žném n{městí v Praze. Byly schv{leny navržené stanovy i organizační postup. Předsedou byl zvolen prof. Kabrhel, místopředsedou Jan Šimsa. Ve výkonném výboru zasedli mimo jiné také doktor Panýrek, redaktor Kühnel nebo tov{rník Červinka. 71 Z taktických důvodů nebyl spolek založen jako abstinentní, aby se nebr{nilo ve vstupu střídmým. Dr. Šimsa už však ve svém organizačním n{vrhu uv{děl, že „zdrav{ reakce protialkoholní stojí na půdě abstinence“.72 Spolek sice zah{jil publikační činnost a vyd{val zejména let{ky (např. Pryč s opojnými n{poji) nebo plak{ty neb{dající ke střídmosti73, jinak však jeho aktivity nebyly zřejmě příliš široké. Zmínku o tomto období n{m přin{ší časopis Nov{ kultura, který začal pod vedením dr. Bartha vych{zet roku 1907 a byl zaměřen na propagaci zdravovědy a zdravého životního stylu obecně. V prvním ročníku byl uveřejněn čl{nek o protialkoholních spolcích v Rakousku. Jsou tu zmíněny např. Rakouský spolek proti pij{ctví, Spolek abstinentních německých studentů v Praze, Spolek rakouských abstinentních učitelů a učitelek
ŠIMSA, Jan. Vzpomínky na poč{tky organisovaného boje protialkoholního v Čech{ch. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 20. 71 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 3. 72 ŠIMSA, Jan. Vzpomínky na poč{tky organisovaného boje protialkoholního v Čech{ch. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 20. 73 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 4. 70
29
atd. s pozn{mkou, že se jedn{ vesměs o spolky německé. Z českých uv{dí oba zemské spolky v Praze i v Brně, ovšem s dodatkem „Přes usilovné p{tr{ní nemohli jsme se však, bohužel, dozvěděti, jak{ jest jejich činnost.“74 Možn{ i tato výtka přispěla k oživení spolkové aktivity po roce 1908. Prvním krokem byla valn{ hromada konan{ 19. května v klubu Sl{vie. Zde byl přijat n{vrh, aby se protialkoholní spolek transformoval v abstinentní svaz. N{sledoval červnový protialkoholní sjezd českých zemí (po brněnském druhý v pořadí), kde se mezi předn{šejícími objevil i Masaryk a Koňařík.75 K samotnému ustavení Českoslovanského svazu abstinentního (d{le ČSSA) došlo až v říjnu 1908, kdy byly schv{leny stanovy. Vedení svazu převzal výbor Zemského spolku pod vedením předsedy Kabrhela, st{le výrazněji však působil místopředseda doc. Břetislav Foustka, sociolog a Masarykův ž{k. Do vedení byli kooptov{ni např. Bedřich Koňařík, Alexandr Batěk z Plzně nebo nakladatel Laichter.76 Svaz měl v duchu svých stanov rozvíjet činnost na velmi široké b{zi. Ovšem br{nil tomu nedostatek finančních prostředků. Nemohl být zřízen ani st{lý sekretari{t, jak bylo pl{nov{no. V r{mci propagace byly rozesl{ny stovky dopisů městským rad{m, okresním výborům, spolkům i jednotlivcům. Svaz organizoval také předn{šky. Mnoho finanční podpory to však zřejmě nepřineslo. K 22. lednu 1909 činila hotovost svazové pokladny 753 korun 23 haléřů.77
Organisace boje proti alkoholu jinde a u n{s. Nov{ kultura, 1907, roč. I, č. 11, s. 204. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 5. 76 Tamtéž, s. 6. 77 Tamtéž, s. 16. 74 75
30
Vynořila se proto ještě jednou ot{zka zda se nem{ ČSSA opět otevřít střídmým, ovšem tento n{vrh byl obratem smeten ze stolu. Když se svazu nedost{valo peněz, vynahradili to jeho příznivci svým nadšením pro věc. Na zač{tku roku 1909 bylo vyk{z{no přes 70 předn{šek a vyd{no 250 tis. let{ků a brožur. V témže roce nahradil Kabrhela ve funkci předsedy Břetislav Foustka a v užším vedení zasedli i Edvard Beneš a Alice Masarykov{. V červnu 1911 měl ČSSA už deset místních odborů rozesetých po celých českých zemích – Bystřice pod Hostýnem, Jablonné nad Orlicí, Kyjov, Litomyšl, Morkovice, Polsk{ Ostrava, Přerov, Prostějov, Příbor a Petřvald.78 O rok později rozšířil svaz svou činnost i na rakouské země (aby mohl působit i mezi vídeňskými Čechy) a začal zřizovat tzv. stavovské odbory – lékařský, učitelský a ženský.79 SDRUŽENÍ DĚLNICKÝCH ABSTINENTŮ Také v Čech{ch nach{zelo protialkoholní hnutí veliký ohlas v dělnickém prostředí. Už byly zmíněny kontakty Jaroslava Hybeše především se severními Čechami. K oživení dělnického protialkoholního aktivismu přispěla akce soci{lně demokratické strany. Ta roku 1908 zorganizovala bojkot piva, jehož cenu hnala nahoru
kartelov{
dohoda
mezi
pivovary.
Bojkot
protialkoholní vystoupení, demonstrace a t{bory lidu.
doprov{zely 80
četn{
Myšlenka úplné
abstinence však nebyla v soci{lnědemokratických kruzích příliš oblíbena a spíše se
doporučovala střídmost. Přesto byl roku 1908 založen abstinentní odbor
Protialkoholní hlídka. Nov{ kultura, 1911, roč. V, č. 4, s. 79. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 21. 80 Tamtéž, s. 99. 78 79
31
Dělnické akademii, kulturně výchovné instituci strany, s n{zvem Sdružení dělnických abstinentů (d{le SDA). 81 Sdružení si dalo za úkol připravovat bojem proti alkoholu půdu pro socialismus. Tento boj měl probíhat zejména v rovině propagační tj. rozšiřovat povědomí o nebezpečí alkoholu a získ{vat k protialkoholnímu boji ostatní dělnické organizace.82 Zakl{dajících členů nebylo mnoho, mezi vůdčí postavy patřili Jan Josef a Antonín Veselý.
Podle
vzpomínek
jednoho
ze
zúčastněných
nenašlo
Sdružení
ve stranických org{nech přílišnou oporu. Nestavěly se mu sice do cesty, ale ani jej nějak výrazně nepodporovaly.83 Kromě různých protialkoholních materi{lů – let{ků, plak{tů, n{lepek, vyd{valo Sdružení od června 1910 časopis Abstinentní věstník. Redakce listu sídlila v Jilské ulici 147 a hlavním redaktorem se stal Jan Josef. Časopis vych{zel zprvu v rukopisné formě
84
, kter{ byla litograficky
rozmnožov{na, od druhého ročníku pak tiskem. Vych{zel měsíčně a prod{val se po 20 haléřích (roční předplatné 1,60 korun).85 Abstinentní věstník, od roku 1911 ofici{lně uzn{n za list soci{lnědemokratické strany, přestal vych{zet po třech ročnících a pokus o obnovení r. 1914 pod n{zvem Zdravý život neměl dlouhého trv{ní kvůli začínající v{lce.
Poč{tky hnutí abstinentního mezi dělnictvem. Besídka: občasn{ příloha Vyššího n{roda, 1924, č. 2, s. 6. 82 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 99. 83 Poč{tky hnutí abstinentního mezi dělnictvem. Besídka: občasn{ příloha Vyššího n{roda, 1924, č. 2, s. 6. 84 srov. ANM, fond ČSAS, k. 4, Abstinentní věstník, 1910, roč. I, č. 1. 85 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 102. 81
32
V letech 1911 a 1912 organizovalo SDA pro veřejnost pravidelné předn{škové a z{bavní večery s recitačním a hudebním programem. Konaly se každou neděli večer (od 7 do 10 hod.) v místnosti Ústředního spolku českých žen ve Sp{lené ulici č. 34. Večery byly celkem hojně navštěvov{ny. Vstupenky ({ 20 haléřů) byly slosovatelné a vítěze čekala výhra v podobě knih a uměleckých předmětů.86 Na těchto čajových večírcích býval hostem i Masaryk, který se spolu s manželkou Charlottou ke členství v SDA hl{sil.87 Činnost SDA se přev{žně omezovala na Prahu, ale postupem času vznikaly místní skupiny i jinde (Prostějov, Sušice, Ružodole u Liberce, a dokonce i Vídeň). S představiteli nedělnických abstinentních spolků měli členové SDA dobré vztahy (výslovně jsou zmíněni Kabrhel a Šimsa)88, i když občas se s nimi pouštěli do věcné polemiky v dílčích ot{zk{ch.89 Fungov{ní SDA přerušila světov{ v{lka, jelikož jeho podstatnou č{st tvořili mladí muži, kteří museli narukovat. Po v{lce pak byla činnost obnovena. LIDOVÝ ABSTINENTNÍ SPOLEK K dalším socialisticky zaměřeným protialkoholním organizacím patřil Lidový abstinentní spolek (d{le LAS) založený 17. prosince 1911 při Ústředním spolku českých žen v Praze. Zpoč{tku zde aktivně pracovali hlavně členové SDA (Josef, Veselý, Lohr), vedle nich se dostali do popředí Jaroslav Štych a Luisa Landov{-Štychov{. Tito manželé byli exponov{ni v anarchistické skupině, kter{
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 103. 87 Poč{tky hnutí abstinentního mezi dělnictvem. Besídka: občasn{ příloha Vyššího n{roda, 1924, č. 2, s. 6. 88 Tamtéž. 89 Srov. Snahy hnutí abstinentního a zrušení sv{tků. Abstinentní věstník, 1911, roč. II, č. 4, s. 50. 86
33
se po převratu dočasně spojila s n{rodními socialisty v Československé straně socialistické.90 První větší akcí LAS bylo zorganizov{ní prvního abstinentního Silvestru v Praze. Akce měla zajištěný bohatý program a měla uk{zat české veřejnosti, že je možné slavit příchod nového roku i bez alkoholu. 91 LAS se soustřeďoval hlavně na Prahu a byl už od poč{tku velmi aktivní. Kromě předn{šek, které se v Ústředním spolku českých žen střídaly se z{bavnými programovými večírky, organizovali jeho členové společné vych{zky do přírody, n{vštěvy muzeí a výstav i lidové abstinentní slavnosti (např. v l{zeňské zahradě nervového sanatoria dr. Šimsy v Krči u Prahy). Úzce spolupracoval s ostatními abstinentními organizacemi, jejichž členové často při akcích LAS vypom{hali.92 V r{mci spolku fungovaly nepřetržitě dva odbory – agitační a vzděl{vací. Z{běr spolkové činnosti byl ale širší. Kromě již zmiňovaných výletů do přírody (spojených s kon{ním různých slavností např. slunovratu), se zapojil například i do boje za volné koup{ní v Podolí a Braníku. Zde byly organizov{ny t{bory lidu namířené proti snaze úřadů vyk{zat koup{níchtivé pouze do uzavřených plov{ren.
93
Poř{daly se také výukové kurzy světových jazyků, nebo
astronomické kurzy ve spolupr{ci s astronomickou společností.94 LAS nevyd{val vlastí časopis, pro spolkové účely využíval Ostřízlivění, abstinentní přílohu, kterou začal dr. Barth vyd{vat při časopisu Nov{ kultura.
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 111. 91 Tamtéž. 92 Tamtéž, s. 112. 93 Tamtéž, s. 113. 94 Tamtéž, s. 114. 90
34
STUDENTSKÉ SPOLKY Poukazy na problematiku alkoholismu dětí a ml{deže byly v organizovaném hnutí přítomny od poč{tku. Hlavně byla akcentov{na důležitost preventivního působení školy a také role učitele jako vzoru. Výnos c. a k. zemské školní rady v Čech{ch ze dne 28. března 1902, který se odvol{v{ na zjištění 8. mezin{rodního protialkoholního kongresu ve Vídni, ukl{d{ učitelům obecných a měšťanských škol, aby využívali každé příležitosti k poučení svěřené ml{deže o n{sledcích dlouhodobého nemírného požív{ní alkoholu. Z{roveň doporučuje ředitelům a spr{vcům školních knihoven, aby do fondu nezařazovali knihy, které obsahují pas{že opěvující alkohol. Přednost měla být d{na literatuře protialkoholní.95 V podobném duchu se nesl i další výnos školní rady ze 7. dubna 1904. Ten nařizoval při školních výletech navštěvovat hostince jen v nejnutnějších případech, přičemž pedagogický dozor měl ž{kům doporučit objedn{v{ní buď čisté vody, nebo nealkoholických n{pojů.96 Podle abstinentního hnutí však měla jít škola d{l. Propracovanější metodiku komplexního protialkoholního působení škol sepsal a uveřejnil Jan Šimsa.97 Činovníci abstinentního hnutí však věděli, že nestačí přesvědčovat úřady a vedení škol, ale je třeba působit i přímo mezi studentstvem. V roce 1906 brněnské Zdravotnické rozhledy poukazují, že v Praze sice funguje německý spolek studentů-abstinentů, ovšem podobných českých spolků není. Stěžují si také na častý odmítavý postoj vedení k takové studentské aktivitě. V Brně se měla
MIKA, K. Alkoholismus a škola. Zdravotnické rozhledy, 1906, roč. IV, č. 3, s. 28. Tamtéž, s. 29. 97 srov. ŠIMSA, Jan. Úkol školy v boji proti alkoholismu. Zdravotnické rozhledy, 1908, roč. VI, č. 1, s. 3. 95 96
35
skupina ž{ků jedné střední školy po Šimsově předn{šce k abstinenci přihl{sit, ovšem ředitel ústavu jim to zak{zal.98 V Prostějově se o pr{ci s ml{deží pokoušel p{ter Koňařík. R. 1908 založil střídmostní spolek ml{deže mužské „Jablonský“, ve kterém bylo sdruženo asi 70 chlapců, přev{žně učňů, tovaryšů a mladých dělníků. Vedoucí spolku si vytknul za cíl nejen poučovat mladé o nebezpečí alkoholu, ale z{roveň jim poskytnout volnočasovou n{hradu za hospodu. Chlapci se zde učili zpěvu, hudbě, němčině a řečnickému umění. Koňařík založil i spolkovou knihovnu, kterou z{soboval protialkoholní literaturou a časopisy.99 Dle vzpomínek Ing. Dorazila, jednoho z nejvýraznějších abstinentních studentů, fungovalo zřejmě první školní abstinentní sdružení na kroměřížské re{lce už zač{tkem roku 1907. 100 17. března byl obdobný spolek založen ve Valašském Meziříčí.101 Když pak zač{tkem r. 1908 přestoupil Dorazil z Kroměříže do Prahy, vytvořil
se
svými
spoluž{ky
z{klad
studentského
odboru
Zemského
protialkoholního spolku. V lednu vydali provol{ní k českému studentstvu, ve kterém ž{dali sestavení statistik „o pití a nepití“ na středních škol{ch a vyzývali studenty k abstinenci.102 Jedním z prvních počinů studentského odboru bylo vyd{ní let{ku ke studentstvu s podpisy 5 univerzitních profesorů, které mu měly dodat v{hu. Let{k vyšel v 1 500 exempl{řích a otisklo ho i 15 listů. Ohlas byl zřejmě veliký, a tak byl
Studující ml{dež a ot{zka alkoholov{. Zdravotnické rozhledy, 1906, roč. IV, č. 3, s. 34. Z dopisů. Zdravotnické rozhledy, 1908, roč. VI, č. 1, s. 80. 100 DORAZIL, O. Z poč{tků studentského hnutí abstinentního. Vyšší n{rod, 1922, roč. 2, č. 1–5, s. 22. 101 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 29. 102 DORAZIL, O. Z poč{tků studentského hnutí abstinentního. Vyšší n{rod, 1922, roč. 2, č. 1–5, s. 22. 98 99
36
v květnu 1908 na valné hromadě v pražské Sl{vii ustaven samostatný studentský spolek. Ve zpr{vě, kterou studentský spolek předložil na červnovém protialkoholním sjezdu v Praze a kter{ se opírala o údaje z 30 ústavů, se podařilo vyk{zat asi tisíc přihl{šených abstinentů, 14 školních sdružení a 18 realizovaných předn{šek.103 Už v prvním roce své existence zaznamenal tedy studentský spolek značný úspěch. V říjnu 1908 uspoř{dal manifestační studentskou schůzi v l{zeňském s{le na Malé Straně a o rok později v Hlaholu. Na obou schůzích vystoupil mimo jiné prof. Masaryk. Jeho předn{šky pak byly vyd{v{ny tiskem a cit{ty z nich používal spolek v propagačních materi{lech.104 V dalších letech pak členové spolku organizovali manifestace, předn{šky a agitovali mezi studentstvem. Iniciovali také kontakt se světovým studentským abstinentním hnutím. Dopisy v esperantu zasílali např. do Brazílie, Indie, Palestiny, hlavně pak do centr{ly abstinentního studentstva ve Stockholmu. Kontakt se významnými zahraničními osobnostmi pom{hala studentům zajišťovat také Alice Masarykov{.105 ABSTINENTNÍ RODINA ALEXANDRA BAŤKA V Plzni působil jako středoškolský profesor, chemik a spisovatel dr. Alexandr Sommer Batěk. Tento muž mnoha z{jmů (eubiotika, esperanto aj.), vyd{val periodikum Ilustrované předn{šky. K myšlence abstinence jej inspiroval r. 1907 MUDr. František Hortvík svým desaterem proti alkoholu a také spisem
DORAZIL, O. Z poč{tků studentského hnutí abstinentního. Vyšší n{rod, 1922, roč. 2, č. 1–5, s. 22. 104 SCHAMS, Rudolf. Masaryk a poč{tky studentského hnutí abstinentního. Vyšší n{rod. 1930, roč. X, č. 3–4, s. 59. 105 DORAZIL, O. Z poč{tků studentského hnutí abstinentního. Vyšší n{rod, 1922, roč. 2, č. 1–5, s. 23. 103
37
O alkoholismu. Zřídil proto v Ilustrovaných předn{šk{ch abstinentní hlídku, kterou svěřil dr. Hortvíkovi. Ten v prvním čísle uveřejnil výzvu k abstinenci a postupně se kolem tohoto listu zformovala tzv. Abstinentní rodina ilustrovaných předn{šek.106 Batěk uveřejňoval v časopise jména a adresy všech přihl{šených abstinentů, informace mezi nimi šířil i prostřednictvím oběžníků abstinentní rodiny, které rozesílal poštou. Abstinentní myšlence se věnoval i jeho další časopis Z{jmy všelidské vych{zející od roku 1908. Téhož roku se Batěk s Hortvíkem zasedli v představenstvu abstinentního sjezdu v Praze a s{m Batěk zde předn{šel o volných abstinentních sdruženích. Na sjezdu prý také Zemskému spolku proti alkoholismu ofici{lně předal 904 členů své abstinentní rodiny. 107 Batěk d{le vyd{val různé protialkoholní materi{ly (např. let{ky, pohlednice) a měl nav{zat kontakt také s francouzskou ligou proti alkoholismu. Jeho asi nejvýraznějším přispěním k abstinentnímu hnutí bylo vyd{ní soupisu české abstinentní literatury od roku 1840 do 1910. Batěk sice uv{dí, že soupis sestavil s{m108, autor pozdější abstinentní bibliografie Bedřich Koňařík však označuje za sestavitele nějakého učitele Boušku109. ZA SVĚTOVÉ V[LKY Po
vypuknutí
první
světové
v{lky
došlo
postupně
k útlumu
většiny
abstinentních aktivit. Jednak proto, že č{st pracovníků musela mobilizovat, a také většina st{tů po vstupu do v{lky nějakým způsobem regulovala výrobu a prodej lihu. Tím se de facto č{stečně realizovalo úsilí abstinentního hnutí. Tento
BATĚK, Alexandr. Jak jsem šel s abstinenty. Vyšší n{rod. 1922, roč. II, č. 1–5, s. 24. BATĚK, Alexandr. Jak jsem pades{t let žil a pracoval, Praha 1924, s. 194. 108 BATĚK, Alexandr. Jak jsem šel s abstinenty. Vyšší n{rod. 1922, roč. II, č. 1–5, s. 25. 109 KOŇAŘÍK, Bedřich. Bibliografický přehled české protialkoholní literatury, Praha 1940, s. 3. 106 107
38
fakt reflektuje Edvard Beneš ve své předn{šce z roku 1915, kter{ vyšla tiskem pod titulem Problém alkoholové výroby a abstinence. Rozebír{ zde hospod{řské dopady regulace alkoholového průmyslu a na z{věr dod{v{: V principu m{me dnes ofici{lně od st{tů samých, od kruhů rozhodujících a nejmocnějších přímo pití a výrobu alkoholu odsouzenu, i kdyby po v{lce nastaly poměry dřívější. Ned{ se oddisputovat ten fakt, že st{ty v době, kdy jim bylo nejhůře a kdy jednalo se o jejich existence, obr{tily se vlastně k abstinentům a daly jim ofici{lně největší zadostiučinění, ž{daly jejich pomoci a nepřímo prohl{sily, že mají vlastně se svými n{zory pravdu. 110
Po v{lce si abstinentní tisk zvykl pr{vě Beneše a Masaryka přivlastňovat s tím, že v čele odboje proti Rakousku st{li abstinenti. Našli se ale i abstinenti, kteří se angažovali v odboji dom{cím. Jednalo se přev{žně o osoby z okolí Lidového abstinentního spolku. Už od zač{tku v{lky se měly konat př{telské schůzky v soukromých bytech, buď v Šumavské ulici na Vinohradech u paní Hostinské, vdovy po hudebním kritikovi a tajemnici ČSSA, nebo u ing. Štycha v Libni.111 Zejména u anarchistů Štychových neměly schůzky pouze abstinentní r{z.
Probírala se soudob{
politick{ situace a živě se diskutovalo např. o francouzské a ruské revoluci nebo dějin{ch socialismu. Údajně se i posuzovaly zpr{vy z bojišť a před{vala se důvěrn{ sdělení o českých legiích na dohodových front{ch. Kroužkům se mělo dokonce říkat „mal{ Maffie“.112 Ze sběrného t{bora se vr{til Bohuslav Vrbenský, rovněž anarchokomunista, který se začal abstinentních schůzek pravidelně účastnit. Pr{vě Vrbenský se později
BENEŠ, Edvard. Problém alkoholové výroby a abstinence, Praha 1915, s. 82. POKORNÝ, Jiří. Kr{sy života bez alkoholu In Hospody a pivo v české společnosti, s. 177. 112 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 122. 110 111
39
jako ministr zdravotnictví zasloužil o st{tní podporu abstinentnímu hnutí. Kvůli zvýšenému z{jmu policie se schůzky konspirativně přesunuly do rukavičk{řské dílny výrobního družstva rukavičk{řů v dnešní Revoluční ulici, kde pracoval abstinent Antonín Veselý.113 Abstinentní kroužek také poř{dal sbírkové akce na podporu rodin zatčených dělnických důvěrníků a ileg{lně tiskl a šířil protirakouské a protiv{lečné let{ky např. Teď nebo nikdy!114
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 122. 114 Tamtéž. 113
40
II. Československý abstinentní svaz Po konci v{lky a vzniku samostatné republiky se začalo zvolna probouzet také abstinentní
hnutí.
Hl{silo
se
hrdě
jak
k n{rodním
ide{lům,
tak
i k organizovaným abstinentům, kteří se dostali na významn{ místa v novém st{tě. V první řadě st{l přirozeně „prezident osvoboditel“ spolu s novým ministrem zahraničí Benešem. D{le například Ferdinand Písecký, kapit{n československých legií na Rusi a pobočník ministra v{lky Štef{nika.115 Na str{nk{ch časopisu Nov{ kultura, který začal znovu vych{zet už poč{tkem roku 1919, však nevyznívají hlasy přispívatelů moc optimisticky. „Zn{m{ spisovatelka“ (pravděpodobně Pavla Moudr{) například píše: Prohr{v{me dnes na plné č{ře! Bolestí mi pad{ zbraň z ruky a marně se ohlížím po bývalých druzích, kde jsou, zda mají týž pocit nebezpečí a prohry< Od 28. října – a věru přesně od toho data – začal se český n{rod opíjet a hýřit. Napřed prý z radosti – nu, tak se přimhouřilo oko. Pak přišel Sylvestr, a jelikož m{me prezidenta abstinenta, bylo povoleno, aby hospody byly otevřeny do bílého r{na. Teď je masopust a Republika je na mol< 116
Nepochopitelně se podle ní poř{dají v nové republice samé oslavy, hostiny, rauty, plesy a uvítací večírky, při nichž teče alkohol proudem, a neřeší se podstatné problémy, např. z{sobovací ot{zka. Ve spravedlivém rozhořčení pak vol{: „Kde jsou všichni protialkoholní pracovníci? Co děl{ abstinentní svaz?“117 Kritické hlasy se ozývaly i z německého abstinentního prostředí. Na str{nk{ch listu Alkoholgegner si stěžují, že i když byl na n{vrh dr. Holitschera zemskou vl{dou provincie Deutschböhmen v Liberci zak{z{n prodej lihových n{pojů
Naši abstinenti. Nov{ kultura. 1919, roč. VIII, č. 5 (89), s. 97. Co n{m píšou naši stoupenci, Nov{ kultura. 1919, roč. VIII, č. 5 (89), s. 97. 117 Tamtéž, s. 98. 115 116
41
v celé zemi, tuto bohulibou snahu z{hy zhatila československ{ arm{da, obsazující pohraničí. Česk{ spr{va ž{dných podobných kroků zatím neučinila, ačkoliv je prezident republiky přísný abstinent.118 Někteří si očividně opravdu představovali, že Masaryk vezme otěže st{tu pevně do rukou a mocí své autority oprostí zemi ode všech nepravostí, včetně tzv. „alkoholového moru“. Re{lněji uvažující přispěvatel těmto kritikům vcelku spr{vně namítnul, že takovéto praktiky by si mohl dovolit nanejvýš absolutistický monarcha, a ne prezident demokratické republiky.119 Úplný z{kaz lihovin byl podle něj v dohledné době nere{lný, což byl v tehdejších abstinentních kruzích poměrně ojedinělý n{zor. St{tní podporu hnutí viděl autor ne na legislativním, ale hlavně na finančním z{kladu. Pryč měly být doby, kdy byly obtížně a ojediněle získ{v{ny st{tní (ř{dově stokorunové) subvence od rakouské vl{dy. Doporučuje čs. vl{dě, aby pro zač{tek udělila roční subvenci ve výši půl milionu korun na rozvoj propagační a organizační činnosti hnutí. Prostředky ať získ{ zvýšením spotřební daně z lihových n{pojů, aby se zbytečně nezatěžoval st{tní rozpočet. 120 Tímto n{vrhem se poněkud kalí představa o autorově realismu. Ovšem vraťme se k palčivé ot{zce Pavly Moudré: „Co děl{ abstinentní svaz?“ O tom českém není v prvním pov{lečném roce vskutku moc slyšet. Můžeme se jen domýšlet, zda ve znovuzorganizov{ní br{nil nedostatek lidí, prostředků nebo obojího. Také zřejmě přispělo, že předseda svazu Břetislav Foustka byl valnou většinu roku 1919 v zahraničí, a svazu tak chyběl hlavní ideolog a organiz{tor.121
Co píše Alkoholgegner. Nov{ kultura. 1919, roč. VIII, č. 6 (90), s. 122. Alkohol a z{kon. Nov{ kultura. 1919, roč. VIII, č. 6 (90), s. 121. 120 Tamtéž. 121 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 33. 118 119
42
Pokud chceme, můžeme dokonce přistoupit na tezi Antonína Mareše, představitele
mladší
generace
svazových
činovníků.
Mareš
tvrdí,
že:
„Akademikové, kteří vedli svaz, se uk{zali jako nepraktičtí při potřebných z{sazích, nezvl{dli propagačně ani organizačně dobu, kter{ jim byla přízniv{.“ Naproti tomu lihovarníci prý byli pohotovější a rychle si zajistili pozice a kontakty v politických kruzích.122 Jako platforma pro abstinentní hlasy sloužila Nov{ kultura s pravidelnou rubrikou „Abstinentní hlídka“. Ovšem i tento časopis měl dle sdělení redakce téměř existenční problémy. Zejména kvůli velmi drahému a nedostatkovému papíru musel být během roku 1919/20 výrazně omezen rozsah časopisu a několikr{t zvýšeno předplatné.123 Lidový abstinentní spolek, jehož členové se sch{zeli i během v{lky, patrně nějakou činnost vyvíjel. Prof. Baťěk vzpomín{, že se v z{ří 1919 zúčastnil akce LAS, a sice oslavy podzimu v krčském sanatoriu dr. Šimsy.
124
Dají se
předpokl{dat i jiné méně n{kladné propagační aktivity, především poř{d{ní předn{šek. Zatímco v Čech{ch aktivita v{zla, Morava byla již tradičně napřed. Výborov{ schůze Moravského abstinentního svazu (d{le MAS) se sešla už 28. listopadu 1918 ve složení, v jakém byl výbor zvolen r. 1915. Byl pořízen nový seznam členů, jednalo se o vhodných prostor{ch pro pr{ci a o taktice obnovení
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 33. 123 Srov. Úvodník. Nov{ kultura. 1919, roč. VIII, č. 5 (89), s. 85. Úvodník. Nov{ kultura. 1920, roč. IX, č. 1 (97), s. 17. Úvodník. Nov{ kultura. 1920, roč. IX, č. 7–8 (103–104), s. 133. 124 BATĚK, Alexandr. Jak jsem pades{t let žil a pracoval, Praha 1924, s. 305. 122
43
protialkoholní propagace zejména u školní ml{deže.125 Znovu se začaly budovat odbory svazu. První by založen v únoru 1919 v Kr{lově Poli pod vedením MUDr. Kubeše a Josefa Samka. Měl 22 aktivních členů a 10 přispěvatelů a konal pravidelné měsíční besídky. Nedlouho na to vznikl v Brně také odbor vojenský a studentský a k nové činnosti se začaly hl{sit i mnohé předv{lečné odbory na Moravě. Na valnou hromadu svazu, kter{ se konala 28. června 1919, dorazilo už 187 členů v osmi odborech.126 Při svazu byl založen také předn{škový odbor, který vedl Kubeš. Pro komunikaci s tiskem vznikla redakční rada, a také tiskový fond spravovaný M. Kleinovou. Z deníků byl abstinentu hnutí nejvíc nakloněn brněnský Nový lid redaktora Pokorného. 127 Na valné hromadě 2. prosince 1919 došlo ke změně stanov a MAS rozšířil svou působnost kromě Moravy, také na Slezsko a Slovensko. Jako sídlo svazu bylo potvrzeno Brno a předsedou i nad{le zůst{val dr. Papírník. Jednacími řečmi byly čeština a slovenština.128 Pro položení abstinentního hnutí na širší z{klad byla v Brně založena tzv. Abstinentní rada. Toto volné uskupení pod patronací MAS sdružovalo zainteresované kulturní, n{boženské a politické spolky a organizace. Rada fungovala dlouh{ léta a postupně se do její činnosti zapojilo na 21 organizací.129 Československý abstinentní svaz (d{le ČSAS) se s mírně pozměněným a aktualizovaným n{zvem odhodlal k aktivitě až koncem roku 1919. V prosinci se konala manifestační schůze v plodinové burze, kde svaz za účasti soci{lních
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 42. 126 Tamtéž. 127 Tamtéž, s. 43. 128 Tamtéž. 129 DOKOUPILOV[, Olga. Rozvoj abstinentního hnutí na Moravě. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 29. 125
44
a zdravotních korporací deklaroval své požadavky, které byly n{sledně předloženy vl{dě a N{rodnímu shrom{ždění. 130 N{sledující rok je zaznamen{n pokus o petiční akci za z{kaz výroby a prodeje lihovin. Petice d{le počítala s omezením výroby piva a vína prostřednictvím vyšší spotřební daně.131 První
pov{lečný
protialkoholní
sjezd
zorganizoval
ČSAS
v Praze
na Staroměstské radnici 8. května 1921. Zúčastnilo se jej mnoho ofici{lních z{stupců úřadů, ministerstev, školské rady, pražského magistr{tu i ostatních abstinentních spolků.
132
Za N{rodní shrom{ždění tu byla poslankyně
Landov{-Štychov{ (aktivní členka LAS). Sdružení dělnických abstinentů zastupoval jeho dlouholetý předseda František Kautský, Moravský abstinentní svaz pak slečna Olga Dokoupilov{. Od z{stupců úřadů a ministerstev bylo prý proneseno mnoho vzletných proslovů a příslibů, ovšem ve velké většině zůstalo pr{vě jen u slibů.133 Deklarovan{, byť form{lní, podpora vyšších míst na sjezdu však zapůsobila povzbudivě na mnoho členů hnutí, což zřejmě přispělo k výraznému oživení aktivity svazu. Pr{vě od května 1921 totiž začín{ ČSAS vyd{vat vlastní časopis se vzletným n{zvem Vyšší n{rod. Ten byl už od poč{tku koncipov{n jako org{n celého československého abstinentního hnutí, takže zde vych{zely zpr{vy nejen o činnosti jednotlivých odborů ČSAS, ale také jiných protialkoholních organizací. Na jeho str{nk{ch byl otištěn i program ČSAS na rok 1922, který je v propagační
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 33. 131 FARKA, Alois. Lidové hlasov{ní. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 27. 132 Manifestační a pracovní sjezd protialkoholní, Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 2, s. 27. 133 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 34. 130
45
č{sti pojat velmi obecně – spousta cílů, ale ž{dné konkrétní kroky k jejich realizaci.134 Konkrétněji už je pojata č{st organizační. Je zde nastíněna představa ČSAS jako hlavní platformy celého československého abstinentního hnutí řízeného říšským ústředím, které by tvořili z{stupci jednotlivých ústředí zemských. Zejména se počítalo se sloučením s rozvětvenou organizací Moravského zemského svazu, ze kterého se mělo st{t Moravské zemské ústředí ČSAS. Jedn{ní s MAS byla skutečně zah{jena už roku 1921, jelikož ale měly obě strany poněkud rozdílné představy, jak by tato spolupr{ce měla fungovat, došlo na Moravě k přijetí nových stanov a zah{jení konečné realizace až během roku 1923. Nicméně termínu Zemské ústředí moravské pro MAS začal Vyšší n{rod užívat bezprostředně po vyhl{šení programu.135
II/1 Organizační struktura Ze své podstaty byl ČSAS poměrně volnou organizací. To je ošetřeno už ve stanov{ch, kde je označen jako individu{lní jednotka každý organizovaný abstinent nebo přítel hnutí. Nejmenšími hromadnými jednotkami pak byly místní odbory. Tyto odbory mohly vznikat všude, kde se podařilo sdružit alespoň 10 členů. Členové si pak zvolili výbor, který mohl mít různý počet členů podle potřeby odboru, nejméně však 3 (předsedu, jednatele a pokladníka). Úkolem odboru bylo šíření abstinentních myšlenek ve svém okolí a pečovat o jejich uskutečňov{ní. Jednou do roka měl konat valnou hromadu s působností omezenou na svůj obvod. Pokud se nepodařilo sehnat dostatek členů, mohl být vytvořen abstinentní kroužek. Ten musel být minim{lně tříčlenný a jeho posl{ním bylo získat propagací dostatečný počet členů ke zřízení odboru.
134 135
Srov. N{š program. Vyšší n{rod, 1921, roč. I., č. 7–9, s. 104–106. Z našeho hnutí. Vyšší n{rod, 1921, roč. I., č. 7–9, s. 123.
46
Existovalo několik forem členství. Za činné členy byli považov{ni ti, kteří dali slib úplné abstinence a zdržovali se všech alkoholických n{pojů. Ti, kteří nechtěli být přísnými abstinenty, ale chtěli podpořit činnost svazu a byli ochotni zachov{vat střídmost, se nazývali členy přispívajícími. Zakl{dajícím členem se mohla st{t osoba fyzick{ nebo pr{vnick{ a takové členství bylo podmíněno jednor{zovým příspěvkem ve výši nejméně 500 Kčs. Činný člen se prokazoval legitimací svazu a měl pr{vo nosit svazový odznak. Při porušení abstinence členství zanikalo a provinilec byl povinen legitimaci i odznak odevzdat, mohl však zůstat členem přispívajícím. Tolerov{no bylo maxim{lně kr{tkodobé požív{ní alkoholu na lékařský předpis, nebo víno při n{boženských obřadech. Odbory i kroužky se d{le organizovaly v jednom z pěti příslušných zemských ústředí pro Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zemsk{ ústředí poř{dala jednou za tři roky valnou hromadu, kde si zvolila svůj výkonný výbor. Členům ČSAS bylo dovoleno se sdružovat i ve stavovské odbory např. lékařský, učitelský, železnič{řský apod. Jejich členové byli většinou organizov{ni ve svém vlastním místním odboru, ale mohli mít vlastní předsednictvo a sch{zet se k porad{m o zvl{štních z{jmech svého stavu. Také spřízněné organizace, které měly ve svém programu obsaženu ostřízlivovací činnost, mohly vytv{řet své vnitřní protialkoholní sekce a organizovat je pod příslušným zemským ústředím jako odbor ČSAS. Jednotliv{ zemsk{ ústředí požívala poměrně velké autonomie, včetně možnosti přizpůsobit si stanovy dle vlastních potřeb. K dosažení a udržov{ní jednoty ve svazové činnosti byly ale nutné říšské org{ny svazu. V prvé řadě to byl tzv. sbor deleg{tů, jakýsi parlament ČSAS. Sem vysílala jednotliv{ ústředí své z{stupce dle stanoveného počtu. Kromě deleg{tů zasedali ve sboru z{stupci pěti ministerstev s poradním hlasem – po jednom ze soci{lní péče, školství, spravedlnosti a n{rodní obrany a dva za ministerstvo zdravotnictví a tělesné 47
výchovy. O svého deleg{ta s poradním hlasem si mohly zaž{dat i spř{telené organizace. St{lým spr{vním org{nem ČSAS byl dle stanov dvan{ctičlenný říšský výkonný výbor se sídlem v Praze. Za Čechy byli delegov{ni 4 členové, za Moravu a Slovensko po dvou a za Slezsko jeden. Počet členů svazu, byl později několikr{t navýšen. D{le zde byli dva členové delegov{ni ministerstvem veřejného zdravotnictví a jeden za ministerstvo soci{lní péče. Výbor mezi sebou volil pětičlenné předsednictvo – předsedu a 4 místopředsedy pro každé zemské ústředí. K předsednictvu se přidružovaly funkce jednatele a pokladníka. V kompetenci říšského výkonného výboru byla koordinace celého svazu v úzké spolupr{ci se zemskými ústředími. Měl pravomoc kontrolovat činnost a finanční hospodaření jednotlivých ústředí. Kromě pr{ce uvnitř svazu, také výbor udržoval kontakt se světovým protialkoholním hnutím.136 ŘÍŠSKÉ ÚSTŘEDÍ Přehled předsedů ČSAS Břetislav Foustka
1922–1938 (potom čestný předseda)
Antonín Proch{zka
1938–1941
Jan Hořejší
1941–1949
První ustavující schůze říšského výkonného výboru (d{le ŘVV) ČSAS se konala 10. května 1923 v Praze. Zúčastnili se z{stupci za Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko. Byl přizv{n i sekret{ř mezin{rodního abstinentního hnutí Robert Hercord ze švýcarského Lausanne, který měl den před tím v Praze předn{šku.
ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 19. Přílohy, dokumentace, Stanovy ČSAS : Schv{leny 12. října 1922, s. 1–6. 136
48
Výbor si n{sledně zvolil předsednictvo. Předsedou svazu byl potvrzen prof. Břetislav Foustka, který v této funkci setrval po celé meziv{lečné období. Za každou zemi byl zvolen jeden místopředseda. Jelikož vedoucí funkcion{ři říšských i zemských org{nů pracovali v podstatě celoročně, nebyl z poč{tku dostatek osob pro obsazení všech klíčových funkcí. To vedlo k situacím, kdy jeden člověk zast{val více funkcí v různých úrovních organizace. Už při první schůzi například vyj{dřil Jan Šimsa, čerstvě zvolený místopředseda ŘVV a z{roveň předseda Zemského ústředí pro Čechy, obavu, že se nebude moci naplno věnovat všem svým povinnostem.137 Nelze se mu divit, jelikož byl z{roveň předsedou pražského odboru, rozvíjel širokou předn{škovou činnost a mimo to vedl své krčské nervové sanatorium138. Je vůbec s podivem, jaké množství času a prostředků byli ochotni někteří členové ČSAS investovat do jeho chodu ve svém volném čase. Svědčí to o opravdovém entuziasmu a oddanosti protialkoholní myšlence. Ovšem každý člověk m{ své hranice, a tak během prvního roku fungov{ní ŘVV došlo k několika person{lním změn{m, aby se klíčové posty rozložily mezi větší počet lidí. Pro příklad – první jednatel ŘVV Antonín Proch{zka se už po půl roce své funkce vzdal, protože byl plně vytížen redigov{ním časopisu Vyšší n{rod a ostatní publikační produkce ČSAS.139 K tomuto kumulov{ní funkcí doch{zelo nejvíce v Praze, jelikož zde kromě zemského ústředí sídlilo pr{vě i ústředí říšské. Tak se často st{valo, že když skončila schůze ŘVV, mohla začít rovnou schůze zemského výboru, protože všechny příslušné osoby už byly na místě.
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 6, s. 88. RUBEŠ, V. Dr. Šimsa a jehodílo v hnutí absotnentním, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 19–20, s. 150. 139 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 10, s. 162. 137 138
49
Jak bylo uvedeno výše, zemsk{ ústředí měla v organizov{ní abstinentní pr{ce na svém území poměrně volné ruce. Přizpůsobovala se specifickým potřeb{m, které byly v každé zemi trochu jiné, a místní odbory se zodpovídaly přev{žně jim. Říšské ústředí pr{ci ZÚ koordinovalo, sloužilo jako prostředník, udržovalo celkový přehled o činnosti ČSAS a podle možností a potřeb přidělovalo finanční příspěvky. O pokladnu ŘÚ se staral Jaroslav Barth, redaktor časopisu Nov{ kultura. Říšské ústředí tedy plnilo sjednocovací funkci, kter{ byla vyj{dřena jeho heslem: „In caritate et unitate!“140 („V l{sce a jednotě“). Aby mohl ŘVV pracovat efektivně, musel si z poč{tku ujasnit pravomoc svých členů. Bylo jasně d{no, že i když jsou členové delegov{ni příslušnými ZÚ, pracují samostatně a jsou zmocněni hlasovat bez jakéhokoliv schvalov{ní stran ZÚ.141 Schůze a valné hromady říšského ústředí se konaly podle potřeby na různých místech v Praze. Do konce dvac{tých let většinou v tzv. Kaulichově domě na Karlově n{městí, po jeho zboření poč{tkem 30. let byly využív{ny např. prostory Husova domu na Jungmannově ulici 142 nebo klubovna pražské YMCA. Schůzí se kromě členů ŘÚ mohli účastnit i jiní členové svazu, nebo hosté z jiných organizací, či úřadů. Běžnou agendou říšského ústředí se zabýval sekretari{t ČSAS, který sídlil v Praze na Riegrově n{břeží 4 (dnes Masarykovo n{břeží). V čele sekretari{tu st{l tajemník, kterým byl dlouh{ léta V{clav Rubeš. Sekretari{t udržoval kontakt se zemskými ústředími a jejich prostřednictvím s místními odbory (i když ty se mohly na ŘÚ obracet i přímo). Zpoč{tku bylo hlavní prioritou ústředí zrealizovat reorganizaci svazu podle nových stanov. Především bylo nutné zajistit hladké
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 9–10, s. 158. Tamtéž, č. 3–4, s. 62. 142 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1938, roč. XVIII, č. 6–8, s. 98. 140 141
50
integrov{ní zavedené organizace Moravského abstinentního svazu, v druhé řadě pak snaha o zřízení z{kladní organizace na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Když byl ČSAS organizačně normalizov{n, mohlo se ŘÚ více věnovat pr{ci propagační. K tomu sloužilo vydavatelství přidružené k redakci časopisu Vyšší n{rod. Vznikaly zde let{ky, brožury, plak{ty, informační tabule i ediční řada Abstinentní knihovny. Kromě tiskovin a předn{šek sloužily k protialkoholní propagaci také výstavky, které byly často putovní a vysvětlovaly dopady alkoholu na organizmus a společnost. Jelikož měl ČSAS sloužit jako ústřední organizace abstinentního hnutí, udržoval úzké styky s ostatními organizacemi, jejichž cílem bylo prosazov{ní abstinence, nebo potlačov{ní alkoholismu. Sjednotit abstinentní hnutí pod „značkou“ ČSAS se docela dařilo a pokud spolky se svazem přímo nesplynuly, udržovaly alespoň úzké styky a delegovaly své z{stupce do říšského ústředí. Už roku 1922 byl do Zemského
ústředí
pro
Čechy
začleněn
Lidový
abstinentní
spolek.
143
S obnoveným Sdružením abstinentů socialistů (d{le SAS) bylo o sloučení jedn{no od roku 1924, ovšem i přes úzkou spolupr{ci se za republiky nikdy nerealizovalo a došlo k němu až v roce 1939, aby se SAS vyhnulo zrušení protektor{tními úřady.144 ČSAS se rovněž zasazoval na prosazení protialkoholních opatření výkonnou a z{konod{rní mocí. Jeho z{stupci působili v komisích a výborech ministerstev (především
Ministerstva
pro
veřejné
zdravotnictví),
zemských
úřadů
a městských magistr{tů. Z{stupcům ministerstev zase n{leželo místo ve ŘVV, kde disponovali poradním hlasem. Ze strany ministerských úředníků se
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 40. 144 Tamtéž, s. 107. 143
51
abstinentnímu hnutí dost{valo deklamované podpory 145 , plno těchto z{vazků však zůstalo pouze ve formě tiskového prohl{šení. Na vyloženou nepřízeň úřadů si ale ČSAS nemohl stěžovat. Dost{valo se mu pravidelné finanční podpory a také několika účelových subvencí. Roční subvence se pohybovaly v ř{du desetitisíců a byly udělov{ny přímo ŘÚ, které je pak rozdělovalo jednotlivým ZÚ. Zvl{ště štědré bylo ministerstvo veřejného zdravotnictví
zač{tkem
20.
let
za
úřadov{ní
ministra
Vrbenského
(t. č. Československ{ strana socialistick{). Jak už bylo zmíněno, Vrbenský byl s{m příznivcem abstinence. Ve funkci však setrval kr{tce. Postupem času se z řad činovníků ČSAS čím d{l častěji ozývaly stížnosti na snižující se výši subvencí a jejich opožděné vypl{cení. ČSAS však nebyl zcela odk{z{n na st{tní podporu, významné finanční dary přich{zeli jak od členů, tak od příznivců a občas byly poř{d{ny také veřejné sbírky. Dary a půjčky ale často neproch{zely přes ŘÚ a byly poukazov{ny jednotlivým ZÚ. Za zmínku stojí také bezúročn{ půjčka udělen{ z{sluhou ministra Vrbenského během roku 1922. Poskytnuté prostředky sloužily k zakoupení z{mečku Tuchlov, kde byla zřízena léčebna pro alkoholiky. 146 Tuto léčebnu poté ČSAS provozoval až do obsazení českého pohraničí po Mnichovské krizi. ŘÚ (ve spolupr{ci se SAS) také dlouhodobě usilovalo o zřízení protialkoholní výboru při ministerstvu veřejného zdravotnictví, v duchu vl{dního nařízení č. 27 z roku 1919.147 Realizace se ovšem podařila až roku 1936 za ministra Ludwiga Czecha. Z jeho popudu vzniknul St{lý poradní sbor pro boj s alkoholismem, který fungoval v r{mci ministerstva. Kromě dvou ministerských úředníků
srov. Alkoholismus a z{jmy života: Anketa poř{dan{ v Praze 6. ledna 1922, Praha 1922. N{š ústav pro z{chranu alkoholiků. Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 2–3, s. 18. 147 MUCLINGER, J. St{lý poradní sbor pro boj proti alkoholismu ustaven. Zdravý život, 1936, roč. IX, č. 1–2, s. 10. 145 146
52
zasedli ve sboru 4 z{stupci ČSAS, 3 z{stupci SAS a 4 za německé abstinentní organizace.148 Jelikož vysněným cílem ČSAS byla plně abstinentní republika, poř{dal už od roku 1920 petiční akce za z{kaz alkoholu. Tyto akce byly prov{děny ZÚ a opakovaly se každoročně. Cíle mělo být dosaženo jak z{konným opatřením, tak pomocí obecních vyhl{šek. Za podstatný úspěch protialkoholního boje považoval ČSAS tzv. Holitscherův z{kon z roku 1922, který zakazoval pod{v{ní alkoholu mladistvým. Svaz se zasazoval o propagaci z{kona a apeloval na jeho dodržov{ní jak na úrovni ústředí, tak i místních odborů. Snaha o prosazení protialkoholních z{konů vzbudila reakce z{jmových skupin pivovarníků, lihovarníků a hostinských, se kterými sv{děl ČSAS časté argumentační bitvy. Říšské ústředí zajišťovalo, aby ČSAS zůst{val souč{stí světového abstinentního hnutí. Jeho prostřednictvím byl udržov{n pravidelný styk se zahraničním abstinentními organizacemi, zpr{vy z jejich činnosti se otiskovaly ve Vyšším n{rodě a důsledně byly obesíl{ny mezin{rodní protialkoholní kongresy.
148
St{lý poradní sbor pro boj proti alkoholismu, Vyšší n{rod, 1936, roč. XVI, č. 3–4, s. 37.
53
ZEMSKÉ ÚSTŘEDÍ PRO ČECHY Přehled předsedů ZÚČ Jan Šimsa
1922–1926 (poté čestným předsedou)
V{clav Eli{šek
1926–1928
Jan Jan{ček
1928–1931
Julius Hanausek
1931–1940
Ctibor Bezděk
1940–1949
Z{kladem Zemského ústředí pro Čechy se v podstatě stala dřívější organizace ČAS. Tu bylo třeba transformovat a upravit podle nových stanov ČSAS. Naběhnutí na nový systém organizace tedy trvalo ZÚČ poněkud déle. Stanovy ZÚČ byly schv{leny zemskou spr{vou 4. července 1923 a v jejich duchu vypracovala přípravn{ komise složen{ ze z{stupců ŘÚ a deleg{tů místních odborů program ustavující schůze a n{vrh kandid{tní listiny pro volbu do Zemského výkonného výboru (d{le ZVV). Počet členů ZVV byl stanoven na 25, z toho 15 z{stupců odboru Velké Prahy a 10 z{stupců venkovských odborů všech krajů v Čech{ch.149 Při ustavující schůzi, kter{ se konala 6. října téhož roku v Abstinentní restauraci na Praze II. Kromě deleg{tů příslušných odborů se zde účastnili i z{stupci spřízněných
korporací
např.
Kostnické
jednoty,
Jednoty
Českobratrské,
československé YMCA, Sdružení klasů Alexandra Baťka a za Nový Jerusalem tu byl Přemysl Pitter. Jiné organizace zaslaly alespoň pozdravné přípisy. Předsedou ZÚČ byl zvolen Jan Šimsa, tajemníkem V{clav Rubeš, d{le ve výboru zasedli např. Jaroslav Barth nebo poslankyně Landov{-Štychov{. Tento výbor se měl
149
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 9, s. 144.
54
sch{zet čtvrtletně, užší 10členný ZVV pak měsíčně. Z{roveň byl schv{len rozpočet na příští rok. O jeho uhrazení se mělo postarat ŘÚ. Schůze d{le pokračovala určením priorit, které by se mělo ZÚČ ve své pr{ci aktu{lně zaměřit. Jelikož bylo z místních odborů hl{šeno mnoho případů nedodržov{ní Holitscherova z{kona, měl ZVV apelovat u příslušných úřadů na jeho přísnější prosazov{ní. S tímto požadavkem se opravdu obracelo ZÚČ na zemské i městské org{ny pravidelně, stejně jako s ž{dostmi na omezení počtu udělovaných výčepních licencí.150 Všem organizovaným abstinentům ZVV už při první schůzi uložil, aby využívali všech příležitostí k uveřejňov{ní zpr{v o protialkoholním hnutí v tisku. 151 K tomuto účelu byl při ZÚČ zřízen st{lý tiskový odbor. Jelikož tajemník ZÚČ V{clav Rubeš vedl z{roveň sekretari{t ŘÚ, sídlil sekretari{t ZÚČ na stejné adrese, tj. Riegrovo n{břeží 4. Jeho prvotním úkolem bylo zpřehlednit zemskou organizaci ČSAS. Místní odbory byly obesl{ny ž{dostmi o dod{ní soupisů svých členů a zvoleného předsednictva, organizovaní členové, kteří nebyli zaps{ni v ž{dném odboru, se měli přihl{sit přímo ZÚČ. 152 Pracovníky svých místních odborů podporovalo ZÚČ nejen dod{vkou tiskovina propagačních materi{lů a organizov{ním předn{šek. Pro efektivnější abstinentní pr{ci v terénu se poř{dalo několik kurzů řečnictví. Ke konci roku 1923 vykazoval sekretari{t 2 640 členů zapsaných přímo na ZÚČ a dalších 1630 členů registrovaných ve 22 odborech. Početně nejsilnější byl s 830 členy odbor Velké Prahy, další v pořadí byly odbory v Plzni a Německém Brodě.153 Během n{sledujících let přibývalo jak členů, tak odborů. Č{st „volných“
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, č. 1, s. 19. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 9, s. 145. 152 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 1, s. 15. 153 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 6–8, s. 62. 150 151
55
členů přešla do místních odborů. K roku 1927 bylo odborů už 47, kroužků 58 a celkem pod ZÚČ spadalo 6 635 registrovaných abstinentů.154 Od konce 20. let začal počet členů klesat a mnohé odbory byly pro neaktivitu rušeny. Tento úbytek se poč{tkem 30. let ještě zvýšil, takže se můžeme spolu s tajemníkem Rubešem domnívat, že za útlumem st{la prohlubující se hospod{řsk{ krize.155 Pro rok 1934 už je uv{děno 3 826 členů v pouhých 13 odborech a 45 kroužcích.156 Schůze ZÚČ se zpravidla konaly v některé z pražských abstinentních restaurací, pro početnější akce typu valných hromad bylo třeba zajistit větší prostory např. s{l Hlaholu na Riegrově n{břeží nebo s{l metodistické církve v Ječné ulici. Koncem 20. let podnikl ZÚČ pokus o zřízení vlastní budovy založením družstva Abstinentní domov. Iniciativa byla hojně propagov{na, z{kladní příspěvek činil 100 Kčs. Kvůli krizi však zůstalo pouze ve st{diu pokusu. Činnost ZÚČ byla úzce spjata s místním odborem pro Velkou Prahu. Tento odbor často sloužil pro zavedení nových odborů profesních, které byly později přičleněny
přímo
k ZÚČ.
akademickým odborem
157
Tak
tomu
bylo
např.
s odborem
ml{deže,
při pražských vysokých škol{ch i s odborem
železnič{řů. Prostřednictvím pražského odboru také ZÚČ udržovalo styk s magistr{tem hl. města Prahy, zejména s jeho zdravotním odborem. Při něm ve dvac{tých letech přechodně fungoval subkomitét pro potír{ní alkoholismu.158 Mimoř{dný úspěch slavil pražský odbor v pr{ci s dětmi, když začal uv{dět cyklus her určených pro loutkové divadlo. Poh{dky, jejichž hrdinou byl většinou Kašp{rek, vzešli ze soutěže vypsané ČSAS a hr{li se i mimo Prahu
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, č. 5, s. 76. ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 254. Zpr{va z výroční valné schůze dne 20. 4. 1934. 156 Zemské ústředí ČAS pro Čechy. Vyšší n{rod, 1935, roč. XV, č. 5–6, s. 74. 157 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 50. 158 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, č. 2–3, s. 45. 154 155
56
ve venkovských odborech pod patronací ZÚČ.159 Uspokojivou n{vštěvnost měly také abstinentní oslavy Silvestra a na ně navazující bezalkoholní večírky v Domově československých učitelek.160 Od r. 1927 provozoval pražský odbor ve vlastní režii poradnu pro alkoholiky, kter{ fungovala v prostor{ch sekretari{tu ZÚČ. 161 Další poradna pak byla zřízena roku 1935 v Plzni ve spolupr{ci s Červeným křížem a v úzkém styku bylo ZÚČ také s německou poradnou pana Arthura Bercketa v Liberci.162 Silný místní odbor se podařilo vybudovat mezi českou menšinou v Karlových Varech. Počet členů se k roku 1927 pohyboval kolem 200 a poř{dané předn{šky hojně navštěvovali také l{zeňští hosté.
163
Odbor sloužil jako středisko
protialkoholní pr{ce pro široké okolí a pro tyto účely byl při něm zřízen krajský sekretari{t ČSAS pro severoz{padní Čechy. 164 Finanční situaci si karlovarský odbor vylepšoval poř{d{ním filmových projekcí, kde se kromě výchovných filmů promítaly i veselohry a romance.165 V letech 1928–32 vyd{val odbor vlastní časopis Úspěch.166
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 55. 160 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, č. 2–3, s. 45. 161 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 50. 162 ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 254. Zpr{va jednatele ZÚČ za rok 1935. 163 Zpr{va o činnosti místního odboru ČSAS pro K Vary a okolí za r. 1927, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 69. 164 Krajský sekretari{t ČSAS pro severoz{padní Čechy v K. Varech. Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 150. 165 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, č. 9–10, s. 158. 166 Výroční zpr{va abst. odboru v Karl. Varech. Vyšší n{rod, 1929, roč. IX, č. 3–4, s. 56. 159
57
ZEMSKÉ ÚSTŘEDÍ PRO MORAVU Přehled předsedů ZÚM Alois Papírník
1922–1929 (poté čestným předsedou)
Vladimír Kubeš
1929–1941
Ludvík Havl{sek
1942–1949
V Čech{ch byl ČSAS ne jedinou, avšak dominující abstinentní organizací. Na Moravě panovala situace poněkud odlišn{. Už před v{lkou zavedený Moravský abstinentní svaz byl sice důležitým subjektem protialkoholního hnutí, kromě něj tu ovšem působila řada organizací, z nichž některé čítaly stovky až tisíce členů. Poměrně široké ideové spektrum těchto organizací se od roku 1919 sjednocovalo v org{nu, nazývaném Abstinentní rada.
167
V ní bylo celkem zastoupeno
21 organizací. Od eticky a n{božensky orientovaných jako např. Evangelick{ abstinentní rodina, Jednota Chelčického nebo Theofisick{ společnost, po ty zaměřující se spíše na zdravotní str{nku hnutí – Voln{ myšlenka, YMCA, skauti nebo frakce všech tělovýchovných jednot.168 Jedn{ní o sloučení obou svazů začala během roku 1921, přičemž inici{torem byl ČSAS. Zaštiťoval se tím, že sjednocení protialkoholní činnosti v republice je př{ním Ministerstva veřejného zdravotnictví.169 Moravský abstinentní svaz měl tou dobou evidov{no už 760 členů170 a během n{sledujícího roku se jejich počet
DOKOUPILOV[, Olga. Rozvoj abstinentního hnutí na Moravě. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 29. 168 Tamtéž. 169 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1921, Dopis jednatele ČSAS Ulricha jednatelce MAS ze dne 10. 12. 1921. 170 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 49. 167
58
více než zdvojn{sobil. K roku 1922 vykazoval svaz 54 a svou činnost rozvíjel i ve Slezsku a na Slovensku.171 MAS se nebr{nil sloučení hned z několika důvodů, přičemž jedním z hlavních bylo zefektivnění pr{ce. Jelikož ČSAS měl už ve svých předv{lečných stanov{ch definov{nu působnost na celé české země, vznikaly jeho odbory i na Moravě. S popřevratovým obnovením činnosti byla obnovena i činnost některých těchto odborů. V několika místech (Mor. Ostrava, Kyjov, Prostějov aj) tak došlo k tomu, že byly zřízeny odbory jak ČSAS tak i MAS, bez toho, že by o sobě třeba i věděly, natož aby spolupracovaly. To vedlo podle vedení MAS ke zbytečnému rozmělňov{ní činnosti a plýtv{ní energií.172 Neméně podstatn{ pak byla ot{zka st{tních subvencí. Ačkoliv byla moravsk{ protialkoholní činnost rozšířenější a (dle n{zoru MAS) také kvalitnější, přidělilo Ministerstvo veřejného zdravotnictví moravskému svazu na rok 1921 „pouhých“ 15 000 Kčs, oproti 30 000 Kčs pro ČSAS. Od sloučení si MAS sliboval spravedlivější distribuci těchto subvencí, kter{ měla probíhat až na úrovni organizace.173 Nicméně, bylo třeba dořešit některé sporné body, protože oba svazy měly o struktuře a fungov{ní jednotné organizace poněkud odlišnou představu. ČSAS prosazoval variantu ústředního svazu v Čech{ch s pouhými odbočkami v jednotlivých zemích, přičemž členové by měli volnost zvolit si, kde chtějí být organizov{ní. MAS h{jil zemskou autonomii s jednotlivými zemskými ústředími, jimž jediným by příslušelo organizov{ní členstva a protialkoholní činnosti na
Tamtéž, s. 51. MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1921, Protokol o valné hromadě, konané dne 10. května 1921 (rukopis). 173 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1921, Protokol o valné hromadě, konané dne 10. května 1921 (rukopis). 171 172
59
příslušeném území.
174
Vedení ČSAS nakonec ustoupilo decentralizačním
požadavkům a organizační struktura navrhovan{ Moravou byla zapracov{na do stanov. Moravští abstinenti vznesli protin{vrh i v ot{zce n{zvu nově vzniklé organizace. Zavedený Československý abstinentní svaz, prosazovaný hlavně Břetislavem Foustkou, se měl podle nich přejmenovat na Ústředí Svazů abstinentních, čímž by se usnadnil vstup i členům jiných n{rodností.175 Nakonec se ale spokojili se získanou zemskou suverenitou a ot{zku n{zvu uznali za méně podstatnou. Když došli z{stupci obou svazů ke konsensu, bylo třeba provést reorganizaci dle dohodnutého pl{nu. S přípravami začal ČSAS už během května 1922, tj. ještě před úředním schv{lením nových stanov. Obeslal své místní odbory na Moravě a s poděkov{ním za jejich pr{ci je pož{dal, aby se přihl{sili na sekretari{tu MAS.176 Od tohoto okamžiku začal v podstatě MAS fungovat jako zemské ústředí ČSAS, i když ke schv{lení změny stanov došlo až v n{sledujícím roce. Před{ní se týkalo šesti zavedených odborů (Olomouc, Tovačov aj.) a dalších, které měly teprve podanou ž{dost o zřízení u říšského ústředí (např. Slavkov).177 Ostatně celkový počet odborů registrovaných ZÚM musel být později upraven, protože na Moravě bylo zvykem zakl{dat odbory už při 5 členech, dle nových stanov byl minim{lní počet 10. Č{st odborů tedy musela být převedena na abstinentní kroužky. 178 D{le se měl MAS připravit na před{ní svých odborů na Slovensku a ve Slezsku, kde však zatím ž{dn{ ústředí zřízena nebyla.
Tamtéž. Tamtéž. 176 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1922, Dopis předsednictva ČSAS místnímu odboru v Olomouci ze dne 4. 5. 1922. 177 Tamtéž, Dopis předsednictva ČSAS Moravskému zemskému ústředí v Brně ze dne 4. 5. 1922. 178 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 4–5, s. 71. 174 175
60
Poslední schůze podle starých stanov se konala 18. února 1923 ve dvoraně brněnské Vesny a už podle nových stanov zde proběhla volba nového vedení. 179 Předsedou byl zvolen dlouholetý předseda MAS dr. Alois Papírník, ředitel ústavu pro choromyslné v brněnských Černovicích. Téhož roku schv{lila nové zpravené stanovy zemsk{ politick{ spr{va.180 Sekretari{t svazu původně sídlil v ulici Svatopluka Čecha 42 (dnes Sirotkova) v Žabovřesk{ch, na jaře 1923 byl přemístěn do místnosti České zemské péče o ml{dež na Falkensteinerově ulici č. 6 (dnešní Gorkého). 181 Agendu sekretari{tu vykon{val jednatel – od roku 1923 MUDr. Havl{sek, předtím učitelka Dokoupilov{. Při ZÚM fungovalo 5 pracovních odborů – ideový, propagační, kontrolní, tiskový a odbor ml{deže. Ideový odbor pod vedením prof. Ladislava Staňka se kromě určov{ní ideové a obsahové str{nky abstinentního hnutí, zaměřoval také na výchovu organiz{torů při místních odborech. Za tímto účelem uspoř{dal několik vzděl{vacích tzv. „vůdcovských“ kurzů. První z nich se konal 13. dubna 1924 v prostor{ch Získalovy obchodní školy v Brně a zúčastnilo se ho 61 posluchačů z 12 odborů. Předn{škov{ č{st vůdcovských kurzů byla později doplněna o č{st praktickou, kde školitelé předv{děli uk{zky abstinentní besídky, členské a výborové schůze nebo společenských her.182 Ideový odbor také udržoval přímý písemný kontakt s významnými zahraničními organizacemi v Ženevě, Lousanne, Berlíně, Chicagu atd. Z{stupci amerických organizací několikr{t navštívili Moravu a předn{šeli zde o úspěších americké
Tamtéž, s. 72. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 9, s. 147. 181 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 6, s. 91. 182 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 56. 179 180
61
prohibice. Z propagačních materi{lů, které přivezli, pak vznikla úspěšn{ putovní výstavka. 183 Bohatou předn{škovou činnost zajišťoval propagační odbor pod vedením místopředsedy zemského ústředí Kubeše. Předn{šek proběhlo ročně více než sto a nezanedbatelnou č{st z nich obstaral s{m Kubeš. Pro ilustraci – v období 1923–25 se na Moravě konalo 417 předn{šek s n{vštěvností od 28 do 600 posluchačů. Kromě toho měl odbor na starosti také tvorbu a umisťov{ní protialkoholních výstavek, organizaci filmových představení apod.184 I nad{le ZÚM úzce spolupracovalo s Abstinentní radou a v ní zastoupenými organizacemi. Nejpočetnější z nich byla Obec Nového Lidu, složen{ z odběratelů tohoto mravně-obrodného časopisu. K roku 1925 měla přes 15 000 přihl{šených abstinentů (ZÚM tou dobou registroval „pouhých“ 2 918 členů).185 Je však třeba podotknout, že Obec byla oproti ČSAS mnohem volněji organizov{na a neměla tak přísné stanovy. Další abstinenti byli zvl{šť organizov{ni v YMCA (500), v Českobratrské abstinentní rodině (356) a v Modrém kříži (300). 186 Samostatně se vedli také abstinentní studenti středních škol, kterých bylo na 113 moravských ústavech přihl{šených 6 247 tj. dobr{ polovina z celkového počtu studentů. 187 Z dalších součinných organizací můžeme jmenovat Mírovou jednotu, jejíž z{stupkyně Jindřiška Wurmov{ působila ve výkonném výboru ZÚM, Masarykovu ligu proti tuberkulóze, Československý červený kříž, Sokol, Dělnické tělocvičné jednoty, skautské organizace atd.
Tamtéž, s. 57. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 123. 185 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 90. 186 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 123. 187 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 52. 183 184
62
Nejpočetnějším místním odborem spadajícím pod ZÚM byl odbor Velkého Brna. Probíhalo tu nejvíce předn{šek a odbor se hodně zaměřoval také na pr{ci s ml{deží, pro kterou poř{dal časté besídky a z{bavní večery. Pro své aktivity si odbor sjedn{val se občasným úspěchem podporu brněnského magistr{tu a kontakt udržoval také s policejním ředitelstvím a pos{dkovým velitelstvím. Protialkoholní předn{šky se tak mohli konat i v brněnských kas{rn{ch, nebo ve věznici na Cejlu. V Židenicích působil od roku 1927 abstinentní spolek Antalnik (zkratka slov Anti-Alkohol-Nikotin). Založili jej čtyři ž{ci zdejší školy a vedení se ujal učitel Vodnařík. Členy se mohli st{t chlapci od 10 do 18 let, starší pak byli vedeni jako př{telé. Antalnik fungoval úspěšně dlouh{ léta a ZÚM hojně využívalo jeho pomoci např. při roznosu let{ků a časopisů.188 Po jeho vzoru byl roku 1938 zřízen na Nových Sadech při křesťanském spolku Betanie tzv. Betaňský Antalnik, který měl sloužit jako dětsk{ odnož spolkového abstinentního klubu Pevn{ vůle.189 Mimo
Brno
pod
ZÚM
činorodě
pracovaly
např.
místní
odbory
v Olomouci-Hodolanech, v Přerově nebo v Moravské Ostravě. Obecně se d{ říct, že nejvíce se abstinentním snah{m dařilo tam, kde byly s alkoholem větší problémy. Kromě Ostravska to bylo třeba Hor{cko. V Třebíči protialkoholně působil už před 1. světovou v{lkou zakladatel organizovaného moravského abstinentismu Josef Hybeš a na jeho pr{ci nav{zal po vzniku republiky odbor Sdružení abstinentů socialistů pod Dělnickou akademií. Vůdčí postavou tu byl především magistr farmacie a redaktor Jiskry Otto Rydlo, který si jako spolupracovníka vyhlédl dělníka Antonína Mareše. Když se třebíčsk{ Dělnick{ akademie změnila v krajský odbor Proletkultu, stal se Mareš jeho tajemníkem.
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 104 189 ANM, fond ČSAS, k. 6, inv. č. 102, BAUER, Vlatimil. Betaňský Antalnik (strojopis). 188
63
Rydlo s Marešem byli častými hosty na schůzích a sjezdech poř{daných ZÚM a podařilo se jim vyjednat z jeho strany i malou finanční podporu.190 Místní odbor ČSAS fungoval opod{l v Jihlavě, kde byla koncem 30. let zřízena protialkoholní poradna. N{klonností ke kořalce proslulo také Valašsko, na které se jakožto na „kraj kořaleční“ zaměřovali protialkoholní aktivisté už před v{lkou a vznikaly tady první studentské abstinentní spolky. Ve Zlíně se snažil abstinentně působit Tom{š Baťa. Jednak využíval svého postavení zlínského starosty pro zřizov{ní abstinentních jídelen na úkor hostinců, jednak dal podnět k založení místního odboru ČSAS. Ten existoval od roku 1925 a nesl n{zev Abstinentní klub zaměstnanců firmy Baťa. Odbor organizoval předn{šky, tisknul let{ky, uveřejňoval protialkoholní čl{nky ve firemním časopise Sdělení a ve spolupr{ci se Sokolem poř{dal abstinentní silvestrovskou oslavu s bohatým kulturním programem. Ve svých poč{tcích měl Abstinentní klub 122 členů (přev{žně mužů), ale prvotní nadšení z{hy opadlo a členové začali ubývat a definitivně zaniknul roku 1928.191 Úpadek odboru ve svých vzpomínk{ch vtipně komentuje jeho tiskový propag{tor Josefa Vaňhara: Časem bylo v klubu třicet, pětatřicet mužských členů a asi patn{ct děvčat. *<+ Ženský živel pak byl zastoupen hlavně postaršími děvčaty, kter{ by klidně vstoupila třeba do spolku proti pojíd{ní kapusty, jen když tam bude jak{koliv mužsk{ společnost. Dohromady vyvíjeli činnost hlavně tím, že přesvědčovali sami sebe o nebezpečí, které pr{vě jim vůbec nehrozilo. 192
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 82. 191 ČINČOV[, Yvona. Protialkoholní boj Tom{še Bati. ACTA MUSEALIA Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005, roč. V, č. 1–2, s. 63. 192 VAŇHARA, Josef. Co odv{l čas In: Zlínsko od minulosti k současnosti, 1993, s. 65. 190
64
Roku 1929 se dlouholetý předseda ZÚM zdravotní rada Alois Papírník vzdal pro pracovní vytíženost své funkce, zůstal však členem zemského výkonného výboru. 193 Namísto něj byl zvolen dosavadní místopředseda Vladimír Kubeš, kr{lovopolský praktický lékař, který pak funkci zast{val až do své smrti r. 1940. Kubeš byl z{roveň velkorysým mecen{šem ZÚM. Když se roku 1936 slavilo 25leté výročí jeho protialkoholní pr{ce, byla celkov{ výše jím poskytnutých finančních darů a odpuštěných dluhů vyčíslena pokladníkem na 18 354 Kčs. Při té příležitosti se předseda Kubeš zav{zal platit v budoucnu činži za svazovou kancel{ř a připl{cet sekret{ři k platu 200 Kčs měsíčně.194 Během roku 1934 došlo ke sloučení ZÚM se Zemským ústředím pro Slezsko, čímž vzniklo Zemské ústředí moravskoslezské. ČSAS se tak přizpůsobilo zemskému uspoř{d{ní republiky, protože Slezsko nebylo samostatnou zemí už od roku 1927. Bývalé slezské ústředí si však v r{mci ZÚM zachovalo značnou autonomii, jak finanční tak organizační. Roku 1935 byl při ZÚM zřízen podnikatelský odbor, který se sch{zel jednou měsíčně a jeho hlavní agendou bylo pl{nov{ní praktické výroby nealkoholických n{pojů.195 Pokusně se ovocné šť{vy začaly vyr{bět n{sledující rok v místnostech brněnské YMCA pod vedením ředitele pomologického ústavu Steinblinga.196 ZEMSKÉ ÚSTŘEDÍ PRO SLEZSKO Přehled předsedů ZÚS Karel Zikmund
1923–1934
MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 9. Sloha Z{pisy schůzí 1928 – 1937, Rezignace Aloise Papírníka na funkci předsedy ZÚM ze dne 29. 11. 1929 (strojopis). 194 ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 18. Zpr{va o činnosti MZÚ ČSAS v Brně pro rok 1935, 1936 a 1937 (strojopis). 195 ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 18, snímek 93. 196 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1938, roč. XVIII, s. 64. 193
65
Ve Slezsku byly z{klady protialkoholní propagace položeny před světovou v{lkou. Už na přelomu století působil na Ostravsku soci{lnědemokratický poslanec Říšské rady Petr Cingr, který zakl{dal dělnické vzděl{vací spolky, a horlení proti alkoholu patřilo k jeho oblíbeným tématům na schůzích i při parlamentních interpelacích. Nedostal se ovšem k organizov{ní nějakého protialkoholního hnutí, jako Josef Hybeš v Brně.197 Roku 1907 se valn{ schůze ostravské dělnické ml{deže usnesla, že je třeba položit z{klady organizovaného protialkoholního boje po vzoru Moravy a k tomuto účelu byl zvolen přípravný výbor. Za pomoci redaktora Slowika z Moravské Ostravy a soci{lnědemokratických odborových organizací bylo v Polské Ostravě získ{no pro abstinenci přes sto dělníků. 198 Díky tomu se začala na Ostravsko zaměřovat pozornost nově vzniklého Českoslovanského abstinentního svazu a byl zde zřízen místní odbor pod vedením učitele Karla Kapičky.199 Po v{lečném útlumu se začalo hnutí opět probouzet. Byly obnoveny předv{lečné odbory a zakl{d{ny další. Na českém gymn{ziu v Opavě vznikl roku 1919 v r{mci studentské samospr{vy abstinentní kroužek. 24 jeho členů se čestným slovem zav{zalo po dobu jednoho roku nekouřit a nepožívat lihové n{poje. Tento slib byl obnovov{n každý školní rok. Nějakou dobu se kroužku nedařilo nav{zat písemný kontakt s ČSAS, zřejmě proto, že své dopisy adresovali přímo předsedovi prof. Foustkovy, který tr{vil více než rok v zahraničí. 200
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 67. 198 Hovorna abstinentů. Nov{ kultura, 1908, roč. II, č. 3, s. 56. 199 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 74. 200 VEČEREK, Vladimír. Studentský abstinentní kroužek v Opavě, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 8, s. 131. 197
66
Po svém úředním znovuustavení se však začal ČSAS o protialkoholní pr{ci ve Slezsku zajímat. Už v první verzi stanov se počítalo se zřízením slezské odbočky, později i se zemským ústředím. Toto rozvržení vych{zelo z územního uspoř{d{ní ČSR. Než se hnutí ve Slezsku dostatečně rozrostlo, spadaly tamní místní odbory pod ústředí moravské. Paradoxně však došlo k ustavení ZÚS už v lednu 1923 tedy dříve než došlo k plné transformaci Moravského abstinentního svazu v ZÚM. První schůze ZÚS se konala 6. 5. 1923 a předsedou ústředí byl zvolen lékař Karel Zikmund, jednatelem Karel Kapička, oba ze Slezské (dříve Polské) Ostravy. Kapička, který mezitím povýšil do funkce školního inspektora, se velmi zasazoval o protialkoholní propagaci na škol{ch. Ještě po šedes{ti letech prý Ostravané vzpomínali, že už ve škole byli poučov{ni o rizicích alkoholu a kouření.201 Kromě výše zmíněných byl ve slezskoostravském odboru činný také horník Josef Lampa, který zde po 2. světové v{lce kr{tce zast{val funkci starosty.202 Mimo Slezskou Ostravu fungovaly místní odbory např. v Moravské Ostravě, Petřvaldě, Opavě, Frýdku, Mari{nských Hor{ch atd.203 Nově zřízené ZÚS bylo sice poměrně malé, ale alespoň co do propagace velmi aktivní. Kromě již zmíněné pr{ce na škol{ch se velk{ č{st propagace soustředila na místní horníky, kteří spolu s učiteli tvořili přev{žnou č{st členstva. Od říšského ústředí obdrželo ZÚS podíl ze st{tí subvence za rok 1923 ve výši 5000 Kčs. 204 Peníze byly použity hlavně na propagaci – tištění let{ků, provoz výstavek, n{kup diapozitivů pro předn{šky apod. 59 slezským škol{m
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 75. 202 PRZYBYLOV[, Blažena a ŠERKA, Josef. Muži s mocí: portréty starostů Moravské Ostravy 18611918, Šenov u Ostravy 1996, s. 28. 203 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 75. 204 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 7, s. 113. 201
67
předplatilo ZÚS časopis Vyšší n{rod i s beletristickou přílohou Besídka.205 V dalších letech, kdy bylo méně finančních prostředků, alespoň pobízelo školy k objedn{ní předplatného prostřednictvím různých bonusů (např. n{stěnné anatomické obrazy zdarma apod.)206 Iniciativní byly i samy místní odbory. Odbor v Mari{nských Hor{ch se pustil do propagace ovoce a ovocných šť{v jako alternativy k alkoholu a poř{dal popul{rní zavařovací kurzy.207 Opavský kroužek se pokoušel vyd{vat vlastní protialkoholní časopis Probuzení a úzce spolupracoval s opavskou pobočkou YMCA.208 Odbor v Radvanicích zase uspoř{dal ve spolupr{ci s Masarykovou ligou proti tuberkulose úspěšnou pěvecko-hudební akademii, při které obecenstvo nekouřilo ani nepilo alkohol, pouze „usrk{valo“ bílinskou miner{lní vodu – sponzorský dar místního lék{rníka Římana.209 V n{sledujících letech se tyto akademie staly místní tradicí. Radvanický odbor byl i jinak velmi aktivní k roku 1931 čítal 176 členů a fungovalo při něm úspěšné h{zenk{řské družstvo, šachistický a esperantistický kroužek a smíšený pěvecký sbor.210 V r{mci pokusu o zavedení možnosti místního z{kazu lihovin poř{dalo ZÚS ve Slezské Ostravě hlasov{ní „na nečisto“, kde se 75 % zúčastněných vyslovilo pro
z{kaz.
Problémem
Ostravska
byla
také
rozšířen{
konzumace
denaturovaného lihu. Řešení, které ZÚS navrhovalo v přípise zaslaném několika ministerstvům, spočívalo v barvení denatur{tu na modro, aby vypadal
Tamtéž, č. 6, s. 92. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 3, s. 25. 207 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 9, s. 150. 208 Tamtéž, č. 2–3, s. 38. 209 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 6–8, s. 79. 210 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 112. 205 206
68
odpudivěji.211 Aby nabídlo alternativu ke „kořaln{m“, zřídilo a provozovalo ZÚS od roku 1926 v Moravské Ostravě abstinentní restauraci Abstinentia.212 Dobré vztahy mělo ZÚS se zemskou spr{vou. Ta poskytovala roční příspěvek pohybující se od 400 do 1000 Kčs a dokonce se na ZÚS obracela s ž{dostmi o pomoc s některými, alkoholismem obzvl{ště postiženými, obcemi. Jednalo se např. o Staré Hamry (pod Lysou), kde revidující zemský úředník zjistil, že obyvatelstvo konzumuje ve velkém denaturovaný líh.213 Stokorunovými č{stkami na protialkoholní činnost přispívaly ZÚS např. Ředitelsk{ konference uhelného revíru ostravsko-karvinského nebo Městsk{ spořitelna ve Slezské Ostravě. 214 Kromě českých zdravotně-soci{lních organizací spolupracovalo ZÚS také s německým spolkem Deutsche Guttemplergemeinschaft, se kterým poř{dal několik společných dvojjazyčných protialkoholních výstav.215 Roku 1934 došlo k administrativnímu sloučení ZÚS s moravským ústředím, aby se organizační struktura přizpůsobila st{vajícímu zemskému uspoř{d{ní republiky. Jelikož ale bylo ž{doucí ponechat slezskou abstinentní pr{ci v rukou zkušených pracovníků, kteří měli ke kraji vztah a byli obezn{meni s tamními poměry, byl vypracov{n pl{n likvidace ZÚS, jenž toto umožňoval. Do Brna, jakožto sídla Zemského ústředí moravskoslezského, muselo sice zrušené ZÚS převést veškerou pokladní hotovost, ta však zůstala vyčleněna v tzv. Slezském fondu. Do fondu plynuly veškeré příjmy bývalého ZÚS i subvence ŘÚ určené pro Slezsko, financov{na z něj pak byla výhradně svazov{ činnost na území bývalého ZÚS. Z bývalého výkonného výboru ZÚS se vytvořil pracovní
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 101. 212 Tamtéž. 213 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 58. 214 ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 18. Zpr{vy o činnosti ČAS pro Slezsko 1932–34, Zemské ústředí ČAS pro Slezsko v roce 1932. 215 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 127. 211
69
a poradní sbor pro obvod bývalého Slezska pod vedením Karla Kapičky, který byl z{roveň kooptov{n do ZVV ZÚM.216 Slezským odborům tak zůstala značn{ autonomie a v podstatě fungovaly jako neofici{lní ústředí. Roku 1936 se například podílely na zřízení Poradny pro zdravotní péči a zdrženlivost, kter{ sídlila v nově postaveném Soci{lním domě v Moravské Ostravě. KRAJINSKÉ ÚSTREDIE PRE SLOVENSKO Přehled předsedů KÚS Karol L{nyi
1922–1933 (poté čestným předsedou)
Karol Körper
1933–1939
Ladislav Jurkovič
1939–1949
V tzv.
východních
krajích
republiky,
jak
byly
nazýv{ny
Slovensko
a Podkarpatsk{ Rus, panovala odlišn{ hospod{řsk{ i společensk{ situace než v zemích českých. „Hnutie miernosti“, které nabylo značné popularity v 1. polovině 19. století, bylo po roce 1848 výrazně utlumeno a i když úplně nevymizelo, projevovalo se velmi sporadicky. Protialkoholní aktivisté z řad inteligence se ve velké většině omezili na občasné vyd{v{ní novinových čl{nků a brožur. Živořící protialkoholní hnutí se uchýlilo pod z{štitu církve. V katolických kruzích to byla tzv. bratrstva svatého růžence zakl{dan{ hlavně ř{dy redemptoristů a jezuitů. Členové těchto bratrstev skl{dali slib střízlivosti.217
Tamtéž, s. 98. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 71. 216 217
70
Koncem 19. století pronik{ na Slovensko původně švýcarský, evangelický spolek Modrý kříž. Ten si zřídil z{kladnu ve Staré Turé na z{padním Slovensku. 218 Začínal s 24 členy, ale brzo se rozšířil po celém území. Další odbočky fungovaly např. v Novém Mestě nad V{hom, Bratislavě, Trebejově, Piešťanech, M{linci, Mengusovcích, Ozdíně atd. Modrý kříž vyd{val od roku 1900 ostře protialkoholní časopis Cesta světla, který byl během 1. světové v{lky zak{z{n uherskou vl{dou.219 Kromě toho vych{zely i další spolkové publikace podobného ražení. Modrý kříž pak na Slovensku úspěšně působil až do roku 1949, kdy byl rozpuštěn a včleněn do evangelické církve, kde přetrv{val jako vnitromisijní odbor.220 Už od vzniku Československa mělo Slovensko jiný status, než „z{padní země“ republiky. Ten byl definov{n z{konem č. 64/1918 Sb. o mimoř{dných přechodních ustanoveních na Slovensku. Tento z{kon v § 11 zakazoval výčep lihových n{pojů, mimo piva a vína 221 , takže de iure zav{děl na Slovensku prohibici. Československ{ vl{da se tak pokusila řešit jeden z palčivých problémů oné lihem přesycené země. Tento krok byl ale značně nedůsledný. Velmi volně formulovaný
z{kon
navíc
nenastavoval
ž{dné
sankce,
takže
v re{lu
k pl{novanému „odalkoholizov{ní Slovenska“ vůbec nedošlo. Jednak se líh hojně pašoval ať už z českých zemí nebo z Polska, a to ve velké míře líh denaturovaný. Hlavní ale byla z{konn{ formule, že se zakazuje výčep lihovin, jejich výroba a prodej měla podléhat revizi, což d{valo široký prostor úředním z{sahům a také lihové korupci, kter{ byla (nejen) v prvních letech po převratu
Tamtéž, s. 73. Tamtéž, s. 74. 220 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 78. 221 Z{kon z 10. prosince 1918 o mimoř{dných přechodních ustanoveních na Slovensku. In: Sbírka z{konů a nařízení st{tu československého: Č{stka XIII [online]. 1918 [cit. 2013-11-29+. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/013-1918.pdf 218 219
71
velmi rozšířena. Více než rok po zavedení z{kona si v N{rodním shrom{ždění stěžoval poslanec Markovič, pr{vě na uplatňov{ní tohoto nejužšího výkladu. Byl zak{z{n pouze výčep do otevřených skleniček, přičemž lahvový prodej se povoloval.
Tento
výklad
mělo
používat
gener{lní
finanční
ředitelství
na Slovensku, aby zvýšilo příjem plynoucí ze spotřební daně.222 Dalším jablkem sv{ru byly údajné příděly rumu a konzumního lihu, k jejichž povinnému odběru měly být nuceny slovenské vsi úřední cestou prostřednictvím župních úřadů. Ty byly z{sobov{ny Lihovou prodejnou Čsl. lihové komise, jejímž prostřednictvím si st{t udržoval monopol v distribuci lihu. Z{roveň však byla tato instituce pod silným vlivem exponentů lihového průmyslu. 223 Kvůli těmto případům obch{zení z{kona interpelovala skupina slovenských poslanců ministra financí. Tehdejší ministr Kuneš Sonnt{g namítal, že distribuce probíhala v souladu s výnosem ministerstva pro spr{vu Slovenska o přídělech lihu polním pracovníkům a dělo se tak na přímou ž{dost župních úřadů. Tady si neodpustil uštěpačnou pozn{mku lidovecký poslanec Šr{mek, který se pozastavil nad tím, že župani ž{dají líh k polním pracím už v prosinci.224 Také koncesí na provoz krčem, kterých byl už před převratem vzhledem k počtu obyvatelstva nadbytek, se za republiky udělovalo více. Pouze se č{st z nich přesunula z rukou Maďarů (přev{žně maďarizovaných Židů) do rukou „československých“. Často prý byla krčma ve vsi prosazena i proti vůli místní samospr{vy. Poslanec Ivan H{lek si roku 1925 stěžuje ve Slovenském deníku, že když se pídil po příčině takového n{růstu krčem, bylo mu řečeno, že se musí
N{rodní shrom{ždění československé 1918–1920: Stenoprotokol ze 112. schůze dne 29. 1. 1920. In: Poslaneck{ sněmovna Parlamentu ČR: Společn{ česko-slovensk{ parlamentní knihovna [online]. 1920 [cit. 2013-11-29+. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/112schuz/s112012.htm 223 KUBATA, Karel. Politick{ historie lihu, Praha 1936, s. 17. 224 N{rodní shrom{ždění československé 1918–1920: Stenoprotokol ze 112. schůze dne 29. 1. 1920. In: Poslaneck{ sněmovna Parlamentu ČR: Společn{ česko-slovensk{ parlamentní knihovna [online]. 1920 [cit. 2013-11-29+. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/112schuz/s112011.htm 222
72
nějak odměnit legion{ři.225 A spišský pivovar prý dokonce vydal a šířil ve škol{ch let{k Děti, pijte! Pivovar potřebuje pr{zdné sudy!226 Situace na Slovensku tedy nebyla příliš růžov{ a bylo zde hodně prostoru pro protialkoholní pr{ci. ČSAS počítal s vytvořením zemského ústředí pro Slovensko už při své reorganizaci. Horší to bylo s hled{ním pracovníků, kteří by se tohoto úkolu ujali. Před rokem 1918 prošlo Slovensko důslednou maďarizací, takže zde v podstatě neexistovala n{rodní občansk{ společnost, kter{ se začala po převratu teprve pozvolna formovat.227 V těchto poměrech neměl ČSAS, který se profiloval především jako n{rodní spolek, příliš dobré výchozí pozice. Obrovským problémem byla také vysok{ míra nezaměstnanosti, se kterou se méně industrializované Slovensko potýkalo hůře než „historické země“ republiky. Útěk k alkoholu se tak st{val spíše průvodním jevem, než příčinou hospod{řských a společenských problémů zchudlého slovenského venkova. Svědectví o určité laxnosti slovenské společnosti n{m přin{ší ve svých pamětech Alexandr Batěk, který byl roku 1921 vysl{n Dělnickou akademií na předn{škové „turné“ po Slovensku. Toho při pobytu v obci Podbrezov{ zaujal fakt, že v obci je vybudov{na nov{ hasičsk{ zbrojnice, ale místní Slov{ky nelze přimět k zorganizov{ní hasičského sboru. Při častých pož{rech především dřevěných domů tak musela zasahovat československ{ arm{da. Batěk m{ o příčin{ch tohoto stavu jasno: „Ubozí, ubozí bratia! Maďaři a borovička všechnu vůli z v{s vybili, takže na sebe již ani spoléhat nedovedete.“228
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 83. 226 Tamtéž, s. 84. 227 K[RNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky: Dil druhý, Praha 2002, s. 168. 228 SOMMER BATĚK, Alexander. Jak jsem pades{t let žil a pracoval, Praha 1924, s. 330. 225
73
To
ovšem
neznamen{,
že
spousta
Slov{ků
si
problém
alkoholismu
neuvědomovala a nebyla ochotna se spolupodílet na jeho řešení. Faktem ale je, že první impulsy k organizov{ní občanského protialkoholního boje přich{zeli zejména od Čechů, kteří na Slovensku působili. Pro příklad můžeme uvést učitele Šídla v B{nskej Bystrici 229 nebo sekret{ře čsl. YMCA Velkoborského v Kom{rně, kde inicioval založení abstinentního kroužku u místní vojenské pos{dky. ČSAS poměrně brzy našel osobnost, kter{ byla ochotn{ a schopn{ ujmout se vedení činnosti ČSAS na Slovensku. Stal se jí Karol L{nyi, profesor Evangelické teologické akademie v Bratislavě. 230 Do pr{ce se pustil s nebývalým el{nem. Publikoval čl{nky, poř{dal předn{šky. V červnu 1922 se účastnil sjezdu osvětových pracovníků v Prešově a jeho projev se setkal se všeobecným souhlasem. Rezoluce přijat{ sjezdem požadovala doplnění a důsledné dodržov{ní z{kazu lihovin a doporučovala všem, kteří chtějí bojovat proti alkoholismu, organizovat se v ČSAS. 231 L{nyiho silnou str{nkou byla spíše propagace. Ačkoliv byl pověřeným předsedou slovenského ústředí od roku 1922, ze zač{tku tvořil ústředí prakticky jen on. Adresa ČSAS v Bratislavě – Štef{nikovo n{městí 2 – je ostatně jeho soukrom{. Začal ovšem poctivě objíždět již exitující místní odbory a poměrně úspěšně „evangelizovat“ nov{ místa, např. předn{škami, které zajišťovala YMCA.232 Některé místní odbory se však st{le hl{sili k říšskému ústředí, kam se měly posílat prozatím všechny přihl{šky nových odborů ze Slovenska, než
Protialkoholní hlídka, Nov{ kultura, 1919, roč. VIII, č. 9(93), s. 187. MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1921, Dopis sekret{ře ČSAS Rubeše výboru MAS ze dne 15. 11. 1921. 231 Sjezd osvětových pracovníků Slovenska proti alkoholizmu. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 6–7, s. 92. 232 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 8, s. 130. 229 230
74
budou před{ny zemskému ústředí. Takto byl přímo k ŘÚ organizov{n např. spolek slovenských akademiků Kysučan, který si také přímo s předsedou svazu Foustkou dojedn{val finanční podporu.233 V únoru 1923 L{nyi inicioval založení místního odboru v Bratislavě. Ten měl při svém vzniku 90 činných členů (z toho 26 skautů). I když byl předsedou zvolen dr. Vladimír Pivko, bývalý oravský a liptovský župan, aklamovali členové odboru jednohlasně Karola L{nyiho čestným předsedou.234 Ofici{lní n{zev slovenského ústředí zněl Krajinské ústredie pre Slovensko (d{le KÚS) a tento n{zev byl důsledně použív{n ve všech materi{lech ČSAS. Jednací řečí KÚS byla, podle úředně schv{lených stanov, slovenština.235 První sjezd KÚS se konal 3. února 1924 v kreslírně st{tní měšťanské školy ve Vrútk{ch. Předseda L{nyi přednesl souhrnnou zpr{vu o dosavadní činnosti KÚS, podle níž bylo ke konci roku 1923 organizov{no 15 místních a 16 studentských kroužků. Někteří členové pak byli pro neexistenci místního odboru v místě jejich bydliště, registrov{ní přímo pod KÚS. Celkový počet činných členů byl 1984, přispívajících 272.236 K propagaci protialkoholní pr{ce vyd{valo KÚS brožury a let{ky např. Nepite liehovín nebo N{vod na zúžitokovanie ovoca. D{le uveřejňovali protialkoholní čl{nky a zpr{vy o činnosti ČSAS ve slovenském tisku (např. N{rodný deník, Robotnické noviny, týdeník Slov{k apod.)237 Později byl zřízen tiskový odbor, který týdně rozesílal redakcím tiskovou zpr{vu pod n{zvem Slovensk{ abstinentn{ korešpondencia.
Svoji
pr{ci
koordinovalo
KÚS
i
s jinými
spřízněnými
IHRISKÝ, Vojtěch. Horné Slovensko a alkoholismus, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 7, s. 117. Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 4–5, s. 73. 235 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 2. Stanovy KÚS ČSAS, Bratislava 1926, s. 3. 236 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 3–4, s. 68. 237 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 19–20, s. 164. 233 234
75
organizacemi. Kromě YMCA spolupracovalo např. se spolkem slovenských žen Živena a zejména pak s Československým červeným křížem, jehož místní odbor v Ružomberoku dokonce provozoval od roku 1925 poradnu pro alkoholiky. Tu vedl MUDr. Ctibor Bezděk, tajemník odboru ČČK a z{roveň předseda místního odboru ČSAS.238 Podstatnou č{st činnost KÚS tvořila propagace abstinence na škol{ch. Pro potřeby z{kladního školství distribuovalo Abstinentní čítanku sestavenou Jaroslavem Urbanem a také se zaměřilo na protialkoholní osvětu mezi učiteli. Poměrně úspěšn{ byla propagační činnost na škol{ch středních. Podle průzkumu, který zpracovalo KÚS, bylo na všech slovenských středních a odborných škol{ch přes 8000 studentů-abstinentů a asi stovka profesorů. 239 K lepší organizaci abstinentního studentstva zpracovalo a vydalo KÚS Pravidl{ pre študentské abstinentné krúžky (1932).
240
Na organizované vysokoškolské
studenty byla cílena pravidelně vypisovan{ soutěž o nejlepší protialkoholní pr{ci. Výše cen byla v ř{du stokorun, což bylo jistě motivující.241 Od roku 1930 pak fungoval při KÚS akademický odbor. Finanční situace KÚS ovšem nebyla nejlepší. Č{st dotace přerozdělované ŘÚ nepokryla jeho rozs{hlou činnost, takže museli hledat jiné příjmy. Č{st se pokryla půjčkami a dary od členů a příznivců a na konkrétní účely pak byly uspoř{d{ny sbírky (takto se například u institucí a firem vybíraly prostředky na
Tamtéž, s. 165. Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, č. 5–6, s. 100. 240 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. 3, Pravidl{ pre študentské abstinentné krúžky, Bratislava 1932. 241 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1929, roč. IX, č. 1–2, s. 27. 238 239
76
ceny do výše zmíněné soutěže pro vysokoškol{ky242). K roku 1926 dokonce uv{dí předseda L{nyi dluh KÚS ve výši 20 000 Kčs.243 Rozpočet byl tedy značně napjatý, ale dařilo se zajišťovat kontinu{lní propagační činnost. Prezident Masaryk poskytnul KÚS roku 1929 příspěvek ve výši 3 000 Kčs, čímž získal status tzv. zakl{dajícího člena ČSAS.244 Také se podařilo nav{zat spolupr{ci se slovenským zemským výborem, při kterém mezi lety 1931 až 1935 fungovala Zemsk{ protialkoholní komise. Zemsk{ vl{da také spolufinancovala některé aktivity KÚS a účastnila se na organizaci jeho Týdnů střízlivosti a kurzů pro protialkoholní pracovníky 245 Pro ilustraci – dotace poskytnut{ Zemským výborem na rok 1931 dos{hla 10 000 Kčs.246 Roku 1933 přesídlil Karol L{nyi do Prahy a proto se vzdal svého předsednictví. Valn{ hromada KÚS ho za jeho dlouholetou pr{ci jmenovala čestným předsedou a jeho manželku Louisu čestnou členkou. Novým předsedou byl zvolen dosavadní místopředseda dr. Karol Körper, katolický kněz a kanovník bratislavské kapituly. 247 Úřadovna KÚS se z bytu prof. L{nyiho přesunula do domu Zemského svazu soci{lních spolků. Od roku 1935 pomýšlelo KÚS na rozšíření své činnosti o zdravotní pomoc alkoholikům. Jednak vznikla poradna v Bratislavě, velkorysejším pl{nem ale bylo zřízení protialkoholní léčebny po vzoru Tuchlova. Pro tyto účely byl vyhlédnut kaštěl v obci Istebné na Oravsku. Dva roky trvala příprava
Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1930, roč. X, s. 98. Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 123. 244 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1929, roč. IX, č. 3–4, s. 52. 245 Zo Slovenska, Vyšší n{rod, 1933, roč. XIII, s. 91. 246 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 54. 247 Zo Slovenska, Vyšší n{rod, 1933, roč. XIII, s. 91. 242 243
77
a pl{nov{ní, ale nakonec se podařilo u zemského výboru vyjednat mimoř{dnou dotaci na pořízení objektu a na podzim 1937 byla léčebna otevřena.248 ZEMSKÉ ÚSTŘEDÍ PRO PODKARPATSKOU RUS Přehled předsedů ZÚPR Vasil Gadžega
1923–1924
Cyril Fedeleš
1931–1939
Podkarpatsk{ Rus, měla být k ČSR připojena jaksi navíc, tedy nad r{mec programu československého n{rodního osvobození. Dokud bylo toto území souč{stí Uherského kr{lovství, nemělo ani nejmenší samospr{vu a bylo považov{no za beznadějně zapadlý kout země. Maďarizace tu zejména po roce 1867 probíhala v daleko větší míře než na Slovensku. Obyvatelstvo tvořilo etnicky a jazykově pestrou směs. Místní Rusíni pak byli většinou negramotní a o nějakém n{rodním povědomí nemůže být řeč. V podstatě bylo ot{zkou i to, ke které n{rodnosti by se vlastně měli hl{sit. 249 Většina z nich se živila pastevectvím, prací v lese nebo obděl{v{ním svých chudých políček. Obchod téměř na všech vesnicích byl výlučně v rukou Židů, kteří zpravidla provozovali z{roveň i krčmu.250 Integrace Podkarpatské Rusi do ČSR byla během na dlouhou trať. Stejně jako na Slovensku bylo nutné nejprve získat vojenskou kontrolu nad územím, ovl{daném maďarskou arm{dou, což se podařilo až v půli roku 1919. V zemi byl zaveden výjimečný stav a s ním i vojensk{ diktatura, kter{ trvala form{lně do
ANM, fond ČSAS, k. 5, inv. č. 53, Otevírací prívet. K[RNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky: Dil druhý, Praha 2002, s. 234. 250 Tamtéž, s. 237. 248 249
78
roku 1922, re{lně až do roku 1924. I poté československ{ vl{da ot{lela s udělením původně
pl{nované
autonomie,
zejména
kvůli
obav{m
z maďarského
a bolševického vlivu. Podkarpatsk{ Rus tak měla v podstatě rovnocenný status, jako ostatní země republiky.251 Nejvýchodnější země ČSR byla postižena alkoholem ještě ve větší míře než Slovensko a ani zde nepřineslo připojení k republice přílišnou n{pravu. P{lenka se stala nejen povyražením, ale přímo souč{stí stravy a to dokonce i malých dětí. Těm se prý d{vala p{lenka jíst k snídani z mísy s nal{manými ovesnými plackami. Pod. Rusi,
252
(Pozn. Podobné stravovací n{vyky však nebyly specifikem
už
před
v{lkou
jsou
zmiňov{ny
v souvislosti
s Valašskem
a vých. Čechami.253) Jelikož distribuce alkoholu byla takřka cele v rukou židovského obyvatelstva, byla vina za alkoholizov{ní země svalov{na přev{žně na něj. To se také odr{ží v protialkoholní propagaci, kter{ byla často – tu více tu méně – přiživov{na lidovým antisemitismem (což platí do jisté míry i pro Slovensko). Faktem ale zůst{v{, že Židé zde byli díky své ekonomické a vzdělanostní převaze vůči Rusínům v dominantním postavení a nezřídka toho dok{zali využít. Je však třeba mít na paměti, že zpr{vy přich{zející z Podkarpatské Rusi, měly často tendenci zevšeobecňovat a nemůžeme popsané negativní jevy vztahovat na všechny Židy žijící na Podkarpatské Rusi.254 Například v době velké nouze a nedostatku potravin roku 1920, navštívili Podkarpatskou Rus dobrovolníci z řad Červeného kříže. Ti učili místní děti
Tamtéž, s. 241. BARTH, Jaroslav. Alkoholism se stanoviska soci{lně hygienického. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 6–7, s. 92. 253 FOUSKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém, Praha 1909, s. 10. 254 ŠVORC, Petr. Zaklet{ zem: Podkarpatsk{ Rus 1918–1946, Praha 2007, s. 167. 251 252
79
a jejich rodiče připravovat a pít kakao, jehož z{sobu jim také poskytli. Mimo to je vybavili kvalitním šatstvem. Po jejich odjezdu měli židovští obchodníci a krčm{ři Rusíny přesvědčit, že kakao a šaty jsou pro jejich děti nevhodné a odkoupit je od nich za levný peníz a alkohol.255 I na Podkarpatské Rusi se na dod{vk{ch alkoholu podílely přímo st{tní úřady. Zde byl „vl{dní“ rum přidělov{n jednotlivým župním a okresním úřadům, které měly z jeho prodeje financovat č{st svých provozních n{kladů. Prodejní cena byla stanovena na 4 Kčs za litr. Úředníci však využili nikým nekontrolované transakce a rum odprodali za vyšší sazbu úzkému okruhu židovských krčm{řů, kteří ho pak d{le distribuovali místnímu obyvatelstvu s vlastním ziskem. Po takovém rozdělov{ní rumu prý „bylo viděti hrozné účinky na domorodém obyvatelstvu. Muži, ženy i děti leželi po silnicích jako housenky a žid mnul si ruce nad lehkým výdělkem.“256 ČSAS se přirozeně začal o situaci na Podkarpatské Rusi zajímat s jejím připojením k ČSR. Vyplívalo to z jeho programu a vymezené sféry působnosti vztahující se na celé území republiky. Už v prvním ročníku Vyššího n{roda se jeden přispěvatel pozastavuje nad zpr{vami o neútěšné situaci Rusínů a vyzýv{ k soustavnějšímu z{jmu o tamní problematiku. Nejvíce jej pohoršila zkazka, že špatn{ školní doch{zka se údajně trest{ odepřením přídělu rumu pro rodiče. N{sledně nabízí autor kr{tký exkurz do místní poezie, ve které se objevují protialkoholní motivy. Ty shrnuje do dvou, podle něj bezezbytku pravdivých tvrzení: „Rusín krčm{ři za p{lenku prod{ i duši! Krčm{ř je na Podkarpatské Rusi vždycky Žid.“257
Tamtéž, s. 168. ŠVORC, Petr. Zaklet{ zem: Podkarpatsk{ Rus 1918–1946, Praha 2007, s. 168. 257 TICHÝ, František. „Pijanstvo“ na Podkarpatské Rusi. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 3–4, s. 47. 255 256
80
V červnu 1922 se konal v Mukačevě Soci{lně lékařský sjezd, na kterém se řešil i problém alkoholu. Za ČSAS tu vystoupil MUDr. Jaroslav Barth, jenž se ve svém příspěvku zaměřil na alkoholismus z pohledu soci{lně-hygienického. Na jeho n{vrh přijal sjezd rezoluci cílenou na všechny československé lékaře, ve které je vyzív{ ke společnému organizovanému postupu v protialkoholním boji.258 ČSAS se pokoušel zavést svou činnost na Podkarpatské Rusi od roku 1923. Dlouho se však nedařilo vybudovat zde pevnou organizační strukturu. Nejprve se snažil nav{zat spolupr{ci s některým již existujícím sdružením. Spolu se spolkem Prosvěta vydal rusínský let{k s n{zvem Lidé, čiňte pok{ní! V této brožurce s vyobrazením Krista bylo na 16 stran{ch hned několik protialkoholních čl{nků doplněných Hymnou střízlivosti.259 Pro spolupr{ci se podařilo získat šéfredaktora užhorodského deníku Rusin Františka Tichého, který v tomto deníku zavedl abstinentní hlídku a začal v ní uveřejňovat rusínský překlad Masarykova spisku O ethice a alkoholismu. Také far{ř Vasilij Larj, jenž st{l v čele Bratstva Trezvenosti, s ČSAS úzce spolupracoval a ve svých listech volal po založení zemského protialkoholního sekretari{tu. Říšské ústředí ČSAS tedy dospělo k n{zoru, že situace na Podkarpatské Rusi uzr{la a je na místě zřízení Zemského ústředí pro Podkarpatskou Rus (d{le ZÚPR).260 K jeho ustavení došlo 9. května 1923 a byly v něm sdruženy dva výše zmíněné spolky – Prosvěta v Užhorodě a Bratstvo Trezvenosti ve Vyšných Vereck{ch. ZÚPR tvořil 9členný výkonný výbor v čele s předsedou ThDr. Vasilem Gadžegou
Soci{lně lékařský sjezd v Mukačevě. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 6–7, s. 92. Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 2–3, s. 38. 260 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 6, s. 93. 258 259
81
a místopředsedou Františkem Tichým. 261 Zřízení ZÚPR bylo ale un{hleným krokem, protože místní pracovníci neměli dostatek zkušeností v propagaci a ještě méně v organizaci protialkoholního boje. Lze tak soudit ze skutečnosti, že vešker{ jejich strategie, na které hodlali stavět svou příští činnost, spočívala v oživení spolků střídmosti, které zde v polovině minulého století zakl{dali řeckokatoličtí kněží.262 Když v n{sledujícím roce zavítal do Užhorodu člen ČSAS Josef Slabý v r{mci svého předn{škového turné po Slovensku a Podkarpatské Rusi, seznal, že celé ZÚPR sest{v{ z 5 členů spolku Prosvěta, jejichž největším př{ním je zaměstnat na plný úvazek sekret{ře, který by (vybaven promítačem diapozitivů) jezdil po celé Podkarpatské Rusi a poř{dal předn{šky. 263 Není tedy s podivem, že když profesor užhorodského gymn{zia Jan Jan{ček burcoval v listopadu 1925 na předn{šce Volné Myšlenky v Užhorodě pro zorganizov{ní protialkoholní pr{ce na Slovensku a Podkarpatské Rusi, o existenci nějakého ZÚPR neměl ani ponětí.264 Pr{vě Jan{čkovou z{sluhou byl v Užhorodě založen první místní odbor ČSAS na Podkarpatské Rusi. Odbor čítal k zač{tku roku 1926 už 100 členů a jeho předsedovi Jan{čkovi se podařilo zajistit podporu refer{tu ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy při místní zemské spr{vě. Rovněž vypracoval pl{n na znovuobnovení ZÚPR s podrobným programem postihujícím veškerou činnost potřebnou k rozvinutí efektivního protialkoholního tažení.265
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 80. 262 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 9, s. 151. 263 SLABÝ, Josef. Moje protialkoholní turné po Slovensku a Podkarpatské Rusi, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 9–10, s. 153. 264 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 5, s. 46. 265 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 23. 261
82
Díky důsledné realizaci tohoto programu začal užhorodský odbor fungovat jako prozatímní ústředí, místní odbory se formovaly i v dalších městech při gymn{ziu v Užhorodě se ustavil studentský odbor. Protialkoholní čl{nky a n{borov{ inzerce byla uveřejňov{na v českých denících i v místním tisku Podkarpatské hlasy. Úspěšn{ byla agitace u vojska a podporu ČSAS vyj{dřil i velitel divize gener{l Prchala. S činností užhorodského prozatímního ústředí byl sezn{men také prezident Masaryk, který na podporu činnosti poskytnul subvenci 2 000 Kčs.266 Slibně se rozvíjející pr{ce byla však n{hle znovu přerušena roku 1928 a to odchodem Jana Jan{čka do Prahy. Spolu s ním odešlo z blíže nespecifikovaných důvodů ještě několik vedoucích pracovníků a aktivita užhorodského odboru pod novým vedením se smrskla na minimum. Iniciativy se opět, opatrně a pozvolna, ujímaly spolky rusínské. Prosvěta poř{dala roku 1928 protialkoholní sjezd bez širšího dopadu. 267 Další protialkoholní sjezd byl poř{d{n v Berehově tamním spolkem Trezvenošť o dvě léta později. Setkali se tu z{stupci různých spolků z celé Podkarpatské Rusi. Sjezd prý dopadl „nad oček{v{ní“ a rozhodl se tedy ustavit znovu ZÚPR ČSAS. 268 Přestože byl hned ustaven přípravný výbor, o nějaké další činnosti se nikde nepíše. Roku 1931 se do Užhorodu vrací Jan{ček a ujím{ se funkce ředitele místního re{lného gymn{zia. Během svého pražského pobytu zast{val funkci předsedy Zemského ústředí pro Čechy a v Užhorodě je opět zvolen předsedou místního odboru. Jako před lety nastiňuje smělé pl{ny o rozšíření protialkoholní propagace a organizace zejména na škol{ch. Téhož roku v březnu se v Berehově konala ustavující schůze obnoveného Zemského ústředí za účasti představitelů
Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 91. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 84. 268 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1930, roč. X, s. 99. 266 267
83
tamějšího rusínského obyvatelstva a deleg{tů šesti rusínských spolků. Užhorodský odbor byl zastoupen předsedou Jan{čkem a jednatelem Sedl{kem. Po „čilé výměně n{zorů“ proběhly volby, ze kterých vzešel 9členný výkonný výbor, a další 3 členové byli kooptov{ni. Všechny funkce ve výboru byly zastoupeny Rusíny a z užhorodského oboru zde nebyl ani jeden deleg{t. 269 Předsedou ZÚPR, které nad{le neslo ofici{lní n{zev Krajova centrala pro Podkarpatskou Rus, se stal profesor Fedeleš z gymn{zia v Berehově. Schv{leny byly také upravené stanovy ČSAS.270 Jan{čkovi se nelze divit, že to vnímal jako křivdu. Na schůzi užhorodského odboru se nechal slyšet, že nepovažuje ustavení ZÚPR za definitivní a že teprve šíře činnosti rozhodne, zda m{ být ústředí v Berehově nebo v Užhorodě.271 Na to reagovalo ZÚPR tím, že m{ veškerou pr{vní legitimitu a že neví, co tím Jan{ček myslel. Od této chvíle jako by existovala dvě zemsk{ ústředí, jedno ofici{lní (rusínské) a druhé stínové (česko-rusínské). Každé organizovalo svou činnost po svém. V Berehově začali vyd{vat hned roku 1931 studentský časopis a dobře prosperovaly
jejich
akademické
odbory
rusínských
studentů
v Praze
a v Bratislavě. Užhorodský odbor spolupracoval s ostatními československými spolky např. s Červeným křížem nebo Dělnickou akademií. Ve stylu zemského ústředí pak zakl{dal stavovské odbory – ženský, sokolský, železnič{řský, dělnický. Vyšší n{rod referuje o obou bez rozdílu, aniž by se pozastavoval nad nejednotností, s jakou hnutí vystupuje. Občas tato řevnivost působila až komicky. Ve své zpr{vě o stavu hnutí uv{dí předseda ZÚPR Fedeleš, že jenom
Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. X, s. 89. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 91. 271 Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 142. 269 270
84
p{r let staré protialkoholní hnutí se slibně rozvíjí a obzvl{ště oceňuje horlivost „české abstinentní organizace“ (sic!) vedené dr. Jan{čkem.272 V dalším ročníku pak Jan{ček popisuje dlouholeté úspěchy užhorodského odboru, mimo jiné také v iniciov{ní vzniku nových odborů – „Za nejdůležitější nutno jmenovati odbor v Berehově řízený nadšeným a osvíceným knězem Cyrilem Fedelešem.“273 STAVOVSKÉ ODBORY Při jednotlivých zemských ústředích vznikaly podle stanov stavovské odbory. Existovaly odbory ženské, lékařské, učitelské a v Brně také odbor podnikatelský. Některé
odbory
však
byly
postaveny
na
širších
z{kladech,
dokonce
s mezin{rodním přesahem. V prvé řadě to byl odbor ml{deže. Abstinentní kroužky vznikaly spont{nně mezi vysokoškolskými i středoškolskými studenty už před v{lkou. Iniciativa vych{zela buď od agilního učitele/profesora, nebo studentů samých.274 Problémem ovšem bylo, že sdružov{ní studentů bylo často proti ř{du rakouských středních škol, takže zde museli často působit neofici{lně „na zapřenou“. Po převratu se mnoho kroužků obnovilo, začaly vznikat nové a brzy se při ČSAS v Praze začal formovat samostatný odbor sdružující tyto studentské skupiny. Vedení odboru ml{deže, který se organizačně zformoval roku 1921, se ujali vysokoškolští studenti. Organizov{ni zde byli studenti až do úrovně
nižších
středních
škol.
Téhož
roku
se
ke
členství
přihl{silo
i 14 000 skautů.275 Odbor byl zpoč{tku veden budoucím inženýrem Rudolfem Ulrichem. Měl také v r{mci ČSAS vyčleněného vlastního sekret{ře a zřízeno bankovní konto pro
Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1933, roč. XIII, s. 94. Zpr{vy z ČSAS, Vyšší n{rod, 1934, roč. XIV, s. 49. 274 Studentské abstinentní hnutí na real. gymnasiu v Pelhřimově. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 1, s. 15. 275 Odbor ml{deže ČSAS. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 5–6, s. 94. 272 273
85
členské příspěvky a finanční dary. Od roku 1924 používal vlastní upravenou verzi stanov schv{lenou ŘÚ a pozměněný n{zev Československ{ abstinentní ml{dež (d{le ČSAM).276 Tento odbor byl ofici{lně vedený pod ZÚČ, neofici{lně však st{l mimo strukturu zemských ústředí a zastřešoval studentské odbory pod patronací ŘÚ. ČSAM se měla st{t jakýmsi inkub{torem ideově i prakticky vyškolených abstinentních aktivistů. Nechceme spolkařit, chceme vytvořit skutečně vědecky vyspělé a ethicky založené hnutí abstinentní mezi studentstvem. *<+ Abstinentní hnutí za 5–10 let bude tak silné, jak silné jest studentské hnutí dnešní!277
Pro své členy poř{dala ČSAM odborné předn{šky, kde se téma abstinence nahlíželo
z různých
úhlů
–
zdravotního,
etického,
z{konod{rného,
lidovýchovného apod. Kromě nich se pak organizovaly z{bavné večery, společné výlety a také „putovní“ pr{zdninové sjezdy, které střídavě poř{dala jednotliv{ zemsk{ ústředí (N{chod, Znojmo, Moravsk{ Ostrava atd.). P{r let po svém ustavení tedy vyvíjela ČSAM čilou aktivitu jak propagačně, tak organizačně a k roku 1927 čítala přes 1200 členů. Na valné hromadě ZÚČ v dubnu 1928 vznesli z{stupci ČSAM n{vrh na změnu stanov, kter{ by potvrdila její postavení zvl{štního ústředí pro ml{dež. N{vrh měl být d{le projedn{n, ale většina mimopražských odborů se postavila proti myšlence samostatného organizov{ní ml{deže na úrovni místních organizací.278 Jakou měla cel{ věc dohru, není zcela jasné, re{lně se však po tomto datu činnost ČSAM v podstatě rozplynula. Odbor přestal ZÚČ zasílat zpr{vy o své činnosti a počtech členů. V organizov{ní vysokoškolských (později i středoškolských)
Československ{ abst. ml{dež. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 7–8, s. 138. Odbor ml{deže ČSAS. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 7–8, s. 125. 278 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, s. 95. 276 277
86
studentů začal přebírat iniciativu nově založený Akademický odbor při ZÚČ, který byl vehementně podporov{n novým předsedou českého ústředí Janem Jan{čekem. 279 Tento odbor a jemu podobné v Brně a v Bratislavě působily výhradně v r{mci zemských ústředí a i když ke spolupr{ci a koordinaci činnosti doch{zelo, neměly ž{dné ambice vyčleňovat se ze zavedených struktur ČSAS. Pro letitou neaktivitu byl odbor ČSAM roku 1934 prohl{šen za zaniklý.280 Inspirace pro šíření abstinentního hnutí mezi železnič{ři k n{m přišla pravděpodobně ze zahraničí. První spolek abstinentních železnič{řů vznikl koncem 19. století ve Velké Brit{nii, odkud se pak rozšířil do dalších zemí např. do Švýcarska nebo Holandska, kde měla být abstinence dokonce podmínkou pro získ{ní pr{ce u dr{hy.281 U n{s se stal největším propag{torem tohoto hnutí vrchní revident Jan Španihel, z jehož popudu vznikl v Přerově roku 1923 první železniční odbor ČSAS. Přiměla ho k tomu jeho praxe při vyšetřov{ní služebních pochybení, díky níž zjistil, že velkou většinu nehod zaviní notoričtí pij{ci (a to i když jsou v době služby střízliví).282 Přerovský odbor získal velkou podporu říšského ústředí a dostal za úkol „roznésti myšlenku abstinentní i do jiných stanic“.283 Španihelovým z{věrům zřejmě dalo za pravdu i ministerstvo železnic. To ve svém výnosu ze 7. listopadu 1924 nařizuje všem ředitelstvím st{tních drah, aby byly veškeré nemoci, vzniklé z přílišného požív{ní alkoholu, byly považov{ny za úmyslně zaviněné a tak na ně bylo nahlíženo zejména při čerp{ní finanční
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 170. ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 254. Zpr{va z výroční valné schůze dne 20. 4. 1934. 281 Hlídka železniční. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 3–4, s. 71. 282 ŠPANIHEL, Jan. N{sledky alkoholismu a význam abstinence ve službě železniční. Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 1, s. 3. 283 Hlídka železniční. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 3–4, s. 71. 279 280
87
podpory z penzijního fondu. Železniční lékaři se na projevy alkoholismu měli zaměřovat při pravidelných prohlídk{ch a vést si o nich pečlivé z{znamy.284 Španihel agitoval po celých českých zemích a brzy se přid{valy další odbory – Břeclav, Plzeň, Moravsk{ Ostrava 285 , Hradec Kr{lové atd. Odbor železnič{řů udržoval kontakt s mezin{rodní organizací a roku 1930 se jeho z{stupci účastnili sjezdu v Londýně. Vrchní inspektor Ulrich tu měl refer{t, ve kterém vyzvedl jak pr{ci ČSAS, tak i našeho „abstinentního st{tníka“ Masaryka.286 Odbor železnič{řů byl podporov{n jak ředitelstvím st{tních drah, tak ministerstvem. Španihel dostal jeden den v týdnu volno, aby se mohl plně věnovat abstinentní propagaci, a ředitelství svými vyhl{škami na problém alkoholu často upozorňovalo. Ne všichni železnič{ři však sympatizovali s abstinentním hnutím. Časopis A-Zet otisknul roku 1932 uštěpačnou pozn{mku jednoho zaměstnance drah, že „v dnešní krisi nem{ spr{va jiného na pr{ci, než poučovat své zaměstnance o škodlivých účincích alkoholu“.287 Nicméně zaměstnancům železnic se podařilo vytvořit nejsilnější stavovský odbor, který fungoval od svého vzniku v podstatě nepřetržitě, a podařilo se mu to, o co se ČSAM neúspěšně pokoušela tj. získat určitou autonomii ve struktur{ch ČSAS. První odbor v Přerově pod Španihelovým vedením tak plnil funkci „říšského ústředí abstinentních železnič{řů.288
Obor železniční. Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 1, s. 7. ANM, fond ČSAS, k. 5, inv. č. 46, Z abstinentního odboru železničních zaměstnanců v Mor. Ostravě-Přívoze v roce 1933. 286 Hlídka abstinentů-železnič{řů. 1930, roč. X, č. 1, s. 167. 287 Odbor abstinentů-železnič{řů. Vyšší n{rod, 1932, roč. XII, s. 71. 288 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1933, roč. XIII, s. 68. 284 285
88
SOUČINNÉ ORGANIZACE Jak
už
bylo
řečeno,
spolupracoval
ČSAS
s celou
řadou
osvětových,
zdravotnických, tělovýchovných aj. organizací. Tyto organizace měly podle stanov ČSAS pr{vo zakl{dat při svazu vlastní odbory v případě, že jejich činnost nebude v rozporu s těmito stanovami. Nejzajímavějším takovým spolkem bylo Sdružení abstinentů socialistů. Jednalo se totiž o organizaci, jejíž členové byli často z{roveň členy ČSAS, měla stejný účel, její stanovy vytyčovaly v podstatě stejné cíle jako ČSAS 289 . SAS také v mnoha případech s ČSAS úzce spolupracovalo, organizačně si však udržovalo svou nez{vislost na svazu po celé meziv{lečné období. Sídlo SAS bylo v Praze a jednacími řečmi byla čeština, slovenština a jak{koliv jin{ řeč n{rodnostní menšiny ČSR, kter{ by chtěla založit odbor SAS.290 Předseda SAS Jaromír Nečas zast{val v letech 1935–1938 funkci ministra soci{lní péče. D{le zde figurovali např. sen{tor Holitscher nebo poslankyně Marie Jurnečkov{-Vorlov{.291 Jak n{zev napovíd{, vych{zelo SAS především ze socialistických pozic, na rozdíl od ČSAS, který se snažil zachovat apolitičnost. V řad{ch SAS panovaly také n{zory, že takovéto tříštění abstinentního hnutí je proti z{jmům dělníků. Poř{daly se tedy společné akce a sjezdy a do ČSAS vstupovaly nar{z celé odbory SAS (např. třebíčský odbor vedený Rydlem a Marešem).292 SAS vyd{valo vlastní časopis Zdravý život a celou řadu protialkoholních publikací, ať už původně české O soci{lně politickém významu bezalkoholní výchovy
289 290
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 13, Stanovy Sdružení abstinentů socialistů, Praha 1926. Tamtéž, s. 3.
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 105. 292 ČSAM, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 7–8, s. 139. 291
89
ml{deže od Viléma Havíka, nebo překladové Alkohol a umění od Alexandera Elstera. Zajímav{ je také kratičk{ povídka Jirka na cest{ch určen{ dětem. 293 Redakcím mnoha listů zasílalo SAS od roku 1929 bezplatně časopis Abstinentní korespondence, což byly v podstatě tiskové zpr{vy, ze kterých se mohly čl{nky otiskovat i bez ud{ní zdroje.294 Prostřednictvím SAS také ČSAS udržoval kontakt s ostatními soci{lnědemokratickými a komunistickými organizacemi – DTJ, FDTJ, Skauty-socialisty nebo Spartakovými skauty pr{ce. A nebyly to organizace zanedbatelné. K roku 1923 například evidoval Svaz Dělnických tělocvičných jednot 6 345 abstinentů.295 Pokud socialistické tělocvičné jednoty evidovaly své abstinenty zvl{šť, Sokol zakl{dal při ČSAS přímo abstinentní odbory. 296 Ačkoliv pití alkoholu nebylo proti regulím Sokola a někteří si dopř{vali víc, než se sluší297, podle mnohých tím porušovali ideje zakladatele Miroslava Tyrše, který byl přísným abstinentem.298 Na schůzích Sokola byl zakazov{n alkohol299 a v Drnovicích vyk{zali ze schůze každého, kdo si zap{lil cigaretu. 300 Poř{daly se abstinentní večírky a besedy. Velký úspěch měl odbor Sokola Brno I. se svými bezalkoholními oslavami Silvestra.301
GRUSCHKA, Theodor. Jirka na cest{ch. Praha 1938. 15 s. Abstinentní korespondence, 1935, roč. VI, č. 3, s. 2. 295 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 102. 296 Tamtéž, s. 91. 297 MZA, MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1922, Dopis Československé obce sokolské MAS dne 10. 7. 1922. 298 Sokolsk{ hlídka. Vyšší n{rod, 1932, roč. XII, s. 52. 299 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1922, Dopis Růženy Adamíčkové jednatelce MAS ze dne 23. 6. 1922. 300 ANM, fond ČSAS, k. 7, inv. č. 206, Něco o abstinentní činnosti v Sokole. 301 ANM, fond ČSAS, k. 5, inv. č. 42. O činnosti abstinentního odboru Sokola Brno I od jeho vzniku dne 13. prosince 1930 do konce roku 1936. 293 294
90
„Hnutí za ostřízlivění musí radostně vítat a podporovat každý opravdový přítel svobody myšlení“ 302 V tomto smyslu se vyjadřoval roku 1908 na druhém sjezdu českých abstinentů Theodor Bartošek, představitel Volné myšlenky. Abstinentní odbor tohoto antiklerik{lního hnutí byl utvořen už roku 1923. V časopise Voln{ myšlenka byla zavedena abstinentní hlídka a odbor začal vyd{vat i vlastní časopis Plak{t. 303 O dva roky později se tento odbor včetně Plak{tu včlenil do ČSAS.
II/2 Ideov{ východiska Abstinentní hnutí spojovalo lidi napříč společenskými vrstvami a politickou příslušností. ČSAS, coby zastřešující organizace tohoto hnutí, se důsledně profiloval jako spolek apolitický a svůj program stavěl na myšlenk{ch T. G. Masaryka. Pr{vě Masaryk se stal před lety jedním z hlavních inici{torů organizovaného protialkoholního hnutí a svůj postoj k tomuto tématu shrnul ve spise O ethice a alkoholismu (1. vyd. 1912). Alkoholismus je podle něj produktem moderní doby – technického průmyslu, který zlevnil výrobu lihovin a zlepšení komunikací, které přivedlo hospodu i do té nejzapadlejší vsi. 304 Masaryk je přesvědčen, že alkohol je třeba odmítnout jako potravinu i jako lék. Z hlediska moderní etiky, postavené na individualismu, působí alkohol proti pokroku, protože připravuje člověka o iniciativu a vůli. Z alkoholiků se st{vají utopisté, kteří chtějí pokrok bez pr{ce. Ž{dný člověk nem{ vrozenou potřebu pít alkohol a každý intelektu{l m{ povinnost jít příkladem.305 Stejně jako Masarykovi, ani jeho bývalému ž{kovi Břetislavu Foustkovi, nebyla abstinence cílem. Abstinentní idea byla pro ně souč{stí životního a světového n{zoru. St{vala se činitelem lidského a tím p{dem i n{rodního pokroku. Pokud
Voln{ myšlenka československ{ pro abstinenci. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 3–4, s. 55. Hlídka liter{rní. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 2, s. 40. 304 MASARYK, T. G. O ehtice a alkoholismu. Brno 1920, s. 3. 305 Tamtéž, s. 12. 302 303
91
alkohol snižoval tělesnou a duševní zdatnost n{rodů, měla abstinence působit pr{vě opačně.306 Foustka považuje za přirozené, že člověku z{leží v prvé řadě na rozvoji n{roda vlastního, což činí z abstinentního hnutí z{roveň hnutí n{rodní.307 Ostře se však vymezuje proti nacion{lnímu šovinismu, který přisuzuje pr{vě výslovným alkoholikům.308 Foustka však nechtěl n{rod pouze vychov{vat a zušlechťovat, ale přímo šlechtit. Jako stoupenec tehdy popul{rní eugeniky a soci{lního darwinismu považoval alkohol za degenerační činitel, kterého bylo třeba se zbavit. V nových vědeckých oborech, jako soci{lní hygiena či rasov{ a n{rodní biologie, viděl novou renesanci – politickou, mravní i biologickou obrodu: „A proti středověkému n{zoru staví moderní filosofie evoluční positivní ide{l: vytvořit a vypěstit nové, zdatné a ušlechtilé plémě.“
309
Z této nauky pak také vych{zely některé
pochybné teorie,
např. o dědičnosti alkoholismu.310 Foustka však odmítal jakýkoliv n{silný způsob prosazov{ní eugenických z{sad, ide{lní mu byl přirozený dobrovolný výběr „mezi dokonalými jednotlivci, kteří se odhodl{vají tvořit životy“.311 Vznik samostatného st{tu, podle něj, otevíral cestu k novému n{rodnímu životu s nekonečnými vyhlídkami. Jeho spis Alkoholismus a ide{ly n{roda (1922) je už hotovým n{rodním programem postaveným na eugenických principech. N{rod se měl sjednotit na společných kulturních, mravních a soci{lních ide{lech a společnou prací se obrodit ve všech aspektech života.312 V r{mci abstinentního hnutí se vystupovalo proti alkoholu z různých pozic, myšlenka „vyššího
FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha 1909, s. 3. Tamtéž, s. 17. 308 Tamtéž, s. 16. 309 FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha 1909, s. 6. 310 BROŽEK, A. Vztah mezi eugenikou a alkoholismem. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 61. 311 FOUSTKA, Břetislav. Ethika a eugenika. Vyšší n{rod, 1941, roč. XXI, č. 1–4, s. 10. 312 FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a ide{ly n{roda, Praha 1922, s. 4. 306 307
92
n{roda“, coby souč{sti pokrokového lidstva313, se ale stala platformou pro bližší semknutí
a
sjednocení.
Spojovaly
se
v ní
postoje
n{boženské
314
,
zdravotní, soci{lní 315 i emancipační 316 . Abstinence byla také často ch{p{na jen jako jeden z aspektů spr{vné životospr{vy (eubiotiky), kde se řadila po bok hnutí protikuř{ckého či vegetari{nského317. Proti tomuto n{rodnímu, či filantropickému proudu – jak byl později nazýv{n318 – se vymezoval proud socialistický, který vnímal alkohol, jako n{stroj k potír{ní dělnické třídy. Tento proud se v českých zemích začal organizovat dříve, protože se mohl opřít o organizaci soci{lně-demokratické strany, aktivní byli zejména poslanci Hybeš a Cingr. S proudem „měšť{ckým“ nemohli socialisté dlouho najít společnou řeč. Zpoč{tku mu vyčítali, že pouze potír{ symptomy, místo aby hledal pravou příčinu alkoholismu, kterou socialisté viděli v soci{lní bídě. 319 Oproštění od alkoholu mělo být prvním krokem k uvědomění a celkovému pozvednutí dělnické třídy: A pr{vě tak jako dělník pij{k nestar{ se o svoji vlastní rodinu, tak pr{vě se také nestar{ o životní boj svých bratří. On úplně opomíjí každou organizaci a o své emancipaci nechce ani slyšet. Pijanovi nez{leží na tom, jak dlouho a za jakých podmínek děl{, nýbrž jeho nejhlavnější snahou jest, mít st{le sklenici u sebe. 320
Alkohol tedy br{nil dělnické třídě, aby si uvědomila svou tíživou situaci, proto se měla abstinence st{t její hlavní zbraní v třídním boji. „Soci{lní demokracie potřebuje
Tamtéž. WURMOV[, Jindřiška. Bible a prohibice. Vyšší n{rod, 1933, roč. XIII, č. 3–4, s. 38. 315 SONNEK, Leopold. Alkohol a soci{lní péče. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 5–6, s. 99. 316 MOUDR[, Pavla. Alkoholism a žena, Nov{ kultura, 1921, roč. X, č. 1 (109), s. 5–9. 317 N{rodní archiv (d{le NA), fond Sommer - Batěk Alexandr, Dr., k. 12, Zdravotnictví: Věda přírodní. 318 MÍČKA, J. Střízlivost a socialismus. Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 9–10, s. 143. 319 Ot{zka alkoholu a třída dělnick{. Revue protialkoholick{, 1903, roč. I, č. 1, s. 6. 320 KYPR, Ondřej. Alkoholismus a dělnictvo, Blaho lidu, 1905, roč. III, č. 4, s. 31. 313 314
93
lidí nespokojených, kteří se nedají uspati v nespokojenosti několika džb{nky piva.“ 321 Prvním krokem prolet{řské revoluce, jak tvrdil už během svých středoškolských studií mladý socialista a pozdější abstinentní aktivista Otto Rydlo, tedy mělo být vylití veškeré kořalky do kan{lu.322 Po převratu se vztah abstinentních socialistů k ČSAS konsolidoval a začali spolu úžeji spolupracovat na společném cíli. Ideově se však nad{le rozch{zeli a udržovali si také svou organizační nez{vislost. Socialistům nešlo v prvé řadě o protialkoholní boj, ale o z{jmy dělnické třídy. Podív{me-li se například na protialkoholní působení Tom{še Bati optikou Antonína Mareše, který se při rozkolu v soci{lní demokracii přiklonil k nově vzniklé KSČ, zjistíme, že Baťovu činnost absolutně neuzn{v{. Abstinence mu, podle Mareše, sloužila pouze k vlastnímu obohacení a k efektivnějšímu vykořisťov{ní dělníků. 323 Na svou spolupr{ci s ČSAS pak Mareš vzpomín{ takto: Abstinentní svaz byl organizací liberalistickou, problémy protialkoholní se tam řešily z hledisek naší ideologii zcela cizí. *<+ Naše myšlení již bylo jiné a tak ještě během refer{tů pron{šených na znojemském sjezdu promítal jsem si způsob boje protialkoholního do dělnického prostředí, do revoluční organizace, jinak než argumentovali řečníci a o krok d{le, než mohl jít před lety Josef Hybeš. 324
Ot{zka alkoholu a třída dělnick{. Revue protialkoholick{, 1903, roč. I, č. 1, s. 7. NA, fond Rydlo Otto, PhMr., k. 1, inv. č. 7, Milý soudruhu a příteli. 323 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 95. 324 ANM, fond MAREŠ Antonín, k. 1, inv. č. 1, Curriculum vitae Antonína Mareše, s. 86. 321 322
94
II/3 Propagační činnost TISKOVINY Hlavním org{nem ČSAS byl od roku 1921 časopis Vyšší n{rod (d{le VN). Ofici{lně vych{zel jednou měsíčně, kromě července a srpna, zpravidla však byla vyd{v{na 4–5 kr{t ročně dvoj- nebo trojčísla. Časopis redigoval s{m předseda ČSAS Břetislav Foustka spolu se svým bývalým ž{kem, liter{rním historikem Antonínem Proch{zkou. Ten zřejmě vykon{val hlavní č{st redakční pr{ce, zejména po Foustkově odchodu z Prahy roku 1934. Kromě organizačních zpr{v ČSAS a příspěvků jeho členů byly ve VN otiskov{ny také čl{nky externích přispěvatelů, čl{nky přebrané z jiných časopisů nebo překladové pr{ce. Někter{ čísla časopisu byla tematicky zaměřena, většinou k životnímu jubileu významného činovníka ČSAS nebo sympatizanta hnutí (např. Masaryka). Nepravidelně vych{zely samostatné speci{lní přílohy. Nejčastěji to byla beletristick{ příloha Besídka Vyššího n{roda, jejíž obsah tvořily výňatky z dom{cí i zahraniční literatury doplněné o čl{nky, které se nevešly do časopisu,
nebo
tematicky
nezapadaly
do
jeho
koncepce.
Z dalších
specializovaných příloh můžeme uvést na věstník odboru ml{deže My mladí, na menší děti zaměřené Sluníčko, Slovenský abstinent nebo Železnič{ř abstinent. Se začleněním abstinentního odboru Volné myšlenky do organizační struktury ČSAS, převzala redakce VN také jeho protialkoholní časopis Plak{t. Nějakou dobu byl přikl{d{n jako bezplatn{ příloha k VN.325 Kromě toho se občas některý aktivní místní odbor pokusil vyd{vat časopis vlastní (např. karlovarský Úspěch nebo Probuzení opavských studentů).
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 44. 325
95
Propagace abstinentního hnutí se však neměla omezit na tisk ČSAS, nehledě k tomu, že několikr{t do roka vych{zející časopis nenaplňoval představy ŘÚ o skutečné „abstinentní tribuně“ 326 . Členové byli proto podněcov{ni, aby využívali každé příležitosti k protialkoholní propagaci v jim blízkých listech a tiskové odbory, fungující při některých zemských ústředích 327 , se snažily o zavedení rubrik Abstinentní hlídky v co největším počtu periodik. Takovéto hlídky vych{zely například v pražské Nové kultuře, třebíčské Jiskře nebo Kysuckých hlasoch.328 Redaktoři VN také připravovali a vyd{vali samostatné protialkoholní spisy. Stěžejní byla edice Abstinentní knihovna. Mezi lety 1922–1940 v ní vyšlo na třicet svazků
různého
zaměření.
Patřily
sem
například
Z{konod{rn{ opatření
protialkoholní od Ladislava Hanuše nebo Úspěch americké prohibice Rudolfa Ulricha. Nejpopul{rnějšími a nejčastěji odkazovanými spisy byly Foustkův Alkoholisms a id{ly n{roda (v podstatě manifest ČSAS) a kniha Jana Šimsy Alkohol pro - proti: pít - nepít, střídmost - abstinence, výmluvy pij{ků, kter{ obsahuje zevrubný rozbor a polemiku s argumenty odpůrců abstinence. Úspěch měly také beletristick{ díla jako Zolův Zabij{k nebo autobiografický rom{n Jacka Londona Démon alkohol. Vyšší n{rod a ostatní spisy produkovalo a distribuovalo ŘÚ. K jejich výrobě používalo zpravidla služeb smíchovské tisk{rny Československý kompas. Vznikaly také drobnější propagační materi{ly – plak{ty, pohlednice, let{ky apod. Vlastní let{ky občas vyd{vala i jednotliv{ zemsk{ ústředí. 329 Roku 1935 při příležitosti 85. narozenin T. G. Masaryka se ŘÚ rozhodlo darovat jeho jménem
Do nového roku. Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 11. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 62. 328 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 11–12. 329 KOŇAŘÍK, Bedřich. Bibliografický přehled české protialkoholní literatury, Praha 1940, s. 63. 326 327
96
vybraným středním škol{m příděl publikací z nakladatelství ČSAS. Tzv. jubilejní dar byl příznivě kvitov{n jak ministerstvem, tak obdarovanými školami.330 PŘEDN[ŠKY Další pilíř protialkoholní propagace tvořily předn{šky. ČSAS jich organizoval mnoho, na různ{ témata a pro různé publikum. Předn{šeli jak členové ČSAS, tak sympatizanti hnutí. Úspěch z{visel nejen na řečníkových argumentech, ale do jisté míry také na jeho charismatu a schopnosti získat si posluchače. Předn{šky takových osobností jako Břetislav Foustka nebo Alexandr Baťěk byly proto hojně navštěvov{ny a zpravidla za sebou nech{valy p{r nově přesvědčených abstinentů (ot{zkou je jak dlouho po skončení předn{šky tato ušlechtil{ předsevzetí vydržela). Efektivní předn{škov{ kampaň ovšem nemohla stavět pouze na osobnostech, ale musela být položena na co nejširší b{zi. Aktivní bylo v tomto směru moravské zemské ústředí, při kterém od roku 1923 fungoval propagační odbor v čele s Vladimírem Kubešem. Tomu se podařilo – alespoň zpoč{tku – organizovat ř{dově stovky předn{šek ročně. S{m byl velmi aktivním řečníkem, který se neomezoval jen na Brno, ale poctivě objížděl místní odbory a kroužky spadající pod ZÚM. 331 Produktivní rétorkou byla členka představenstva ZÚM a mírov{ aktivistka Jindřiška Wurmov{. Ve Vyšším n{rodě z října 1933 najdeme blahopř{ní k jubilejní tisící pronesené předn{šce332, a přestože se Wurmov{ kromě ČSAS angažovala v řadě dalších kulturních a soci{lních spolků, d{ se předpokl{dat, že velk{ č{st předn{šek byla zaměřena protialkoholně.
Jubilejní dar ČSAS k uctění 85. narozenin pana presidenta T. G. Masaryka. Vyšší n{rod, 1935, roč. XV, č. 5–6, s. 57. 331 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 123. 332 Vyšší n{rod, 1933, roč. XIII, s. 90. 330
97
Ústřední org{ny ČSAS se rovněž snažily vychovat si řečníky přímo v „první linii“ protialkoholního boje tj. u místních odborů. Metodickou oporou měly poskytnout tzv. řečnické kurzy. První z nich poř{dalo ZÚČ na podzim 1924. Byl rozvržen do dvou dnů a zúčastnilo se jej 56 členů přev{žně z venkovských odborů. 333 Pro oživení předn{šek používal ČSAS různé vizu{lní pomůcky. Z vlastní produkce měl k dispozici n{stěnné obrazy zn{zorňující např. vliv alkoholu na lidský organismus nebo výjevy ze soci{lní bídy pij{ků. 334 Pro snadnější
převoz
byly
vyhotoveny
série
podobně
laděných
agitačních
diapozitivů335, k jejichž použití bylo ovšem nutné mít promítací přístroj. Jedna takov{ sada di{ků vyšla v roce 1923 na 750 Kčs, takže se jednalo o poměrně velkou investici.336 Zpravidla tedy tyto materi{ly (včetně promítačky) opatřovala jednotliv{ zemsk{ ústředí, od kterých si je potom místní odbory mohly zapůjčit.337 VÝSTAVKY Oblíbeným propagačním prostředkem byly protialkoholní výstavky. Měly různý rozsah i úroveň zpracov{ní, většinou podle toho zda vznikaly svépomocně při místním odboru, nebo v r{mci širšího konceptu zemského ústředí. Zemsk{ ústředí často vlastnila takovýchto výstavek několik. Ty byly buď umístěny nast{lo (např. ve výloze, ve škole) nebo je posílali na „turné“ po jednotlivých místních odborech. Takovým výstavk{m se říkalo putovní a těšily se velké oblibě, protože mohly ovlivnit širší publikum. 338 Kromě toho se ČSAS snažil
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 9–10, s. 161. KOŇAŘÍK, Bedřich. Bibliografický přehled české protialkoholní literatury, Praha 1940, s. 64. 335 NA, fond Sommer - Batěk Alexandr, Dr., k. 11, Nepřítel n{roda (diapositivy) 336 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 7, s. 113. 337 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1922, Dopis Jar. Vlčka MAS ze dne 31. 7. 1922. 338 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 58. 333 334
98
zajistit si pro svou propagaci výstavní prostor na různých hospod{řských, soci{lně-zdravotních nebo krajinských výstav{ch.339 V nejjednodušším provedení tvořil výstavku pouze obrazový a textový materi{l. Používaly se ale i n{zornější expon{ty. Ty většinou cílily na velmi citlivé místo n{vštěvníkovo tj. na jeho peněženku. Vystavené předměty měly tedy demonstrovat, co všechno by si mohl člověk pořídit za „propité“ peníze. Slezské ústředí např. nechalo pro svou expozici na školské výstavě sestrojit kovovou pyramidu, kter{ měla demonstrovat množství zlata utraceného v republice za alkohol během roku 1923 (údajně 4,3 mld. Kčs).340 N{zornější než „hora zlata“ bylo re{lné zboží, zapůjčené od sponzorských firem. Jednalo se přev{žně o obuv (fa Baťa) nebo oděvy (fa Rolný), které mohly být pořízeny za 1 000 Kčs ušetřených na lihovin{ch. Tato výstavka s n{zvem Marnotratný n{rod se tím p{dem stala l{kadlem pro zloděje a roku 1926 bylo v posledním výstavním týdnu odcizeno zboží v hodnotě 430 Kčs. Škodu naštěstí pokryla pojistka. 341 Zemsk{ ústředí si ostatně svých výstavek velmi cenila a při převozu se je pokoušela co nejvíce zajistit. Putovní výstavka ZÚM například cestovala v okované bedně se třemi z{mky.342 PR[CE S DĚTMI A ML[DEŽÍ Prevenci alkoholismu považoval ČSAS za jedno ze svých nejdůležitějších posl{ní. Proto se věnovala velk{ pozornost hlavně pr{ci s dětmi, ve kterých měl být odpor k alkoholu budov{n už od nejútlejšího věku. Důležit{ byla především role učitele jako vzoru. ČSAS se tak zaměřil už na výchovu budoucích pedagogů a na
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 7–8, s. 129. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 15–16, s. 129. 341 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 124. 342 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1922, Telegram p. Marečka z MAS Tělocvičné jednotě Sokol Kroměříž ze dne 13. z{ří 1922. 339 340
99
učitelských ústavech pravidelně vypisoval štědře honorované soutěže o nejlepší protialkoholní pr{ci.343 Spolupracovník ČSAS Josef Č{p ve věstníku Český učitel d{v{ mladším kolegům za příklad prezidenta Masaryka a klade jim na srdce: Kolegové a kolegyně! Jste světlem svítícím, jste vzorem, který se dětem nezapomenutelně tiskne v paměť. *<+ Nejen vaše slova, ale i to jací jste, co děl{te – to vše působí na děti. Vy sami jste dětem sugescí nejvyššího stupně! *<+ Slovo zní, příklad hřmí! Proto v{s vyzýv{m, abyste byli svým dítk{m vzorem života čistého a kr{sného a stali se apoštoly abstinentního hnutí všude, kde je k tomu příležitost. 344
Jako učební pomůcka pro potřeby škol vznikla Abstinentní čítanka uspoř{dan{ Jaroslavem Fr. Urbanem. Vydalo ji v roce 1923 Ústřední nakladatelství československého učitelstva. Autor si v úvodu stěžuje na nedostatečnou legislativní oporu protialkoholní výuky. Kniha podle něj vznikla jako reakce na (již zmíněnou) anketu o boji proti alkoholismu, kterou poř{dala Republik{nsk{ liga pro mravní obrodu n{roda. Jelikož se toto téma mělo vyučovat příležitostně, nebyla čítanka koncipov{na jako souvisl{ učebnice, ale sest{vala z vybraných textů, které měl učitel používat podle svého uv{žení.
345
Mimo úryvků
beletristických děl, tu najdeme b{sně, statistické údaje nebo osobní výpovědi (např. Rudyard Kipling – Jak jsem se stal abstinentem). Propagační pracovníci ČSAS se však nespoléhali bezvýhradně na učitele a na škol{ch poř{dali předn{šky sami. ZÚM zorganizovalo pod z{štitou městského školního výboru docela rozs{hlou školní akci trvající od podzimu 1929 do jara
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 1, s. 15. Č[P, Josef. Mladému učitelstvu. Vyšší n{rod, 1935, roč. XV, č. 1–2, s. 11. 345 URBAN, Jaroslav. Abstinentní čítanka, Praha 1923, s. 3. 343 344
100
1930. Ze 102 obeslaných obecních a občanských škol odmítly pouze dvě a 23 nechalo nabídku bez odezvy. Cel{ akce ovšem neproběhla v pl{novaném rozsahu, protože ZÚM na ni nebylo dostatečně připraveno a chyběli mu lidi.346 Mimo školu se poř{daly pro děti besídky, na jejichž programu byly kromě popul{rně pojatých předn{šek také různé veselé výstupy nebo loutkové divadlo.347 S loutkovým divadlem se pokoušel působit na nejmenší děti odbor pro Velkou Prahu. Hrdinou jejich her byl přev{žně Kašp{rek, protože pořadatelé byli přesvědčeni, „že jest to nejlepší cesta, jakou možno dostati se k dětem, kterým jest Kašp{rek autoritou, a to velmi směrodatnou, zvl{ště dokazuje-li, že je abstinent.“ 348 První ze série her sehr{l s velkým úspěchem soubor Intimní scény Tylova divadla v Nuslích 4. prosince 1927. Hra nesla n{zev Proč jest Kašp{rek r{d ve světě a setkala se prý s obrovským ohlasem. 349 Autorem her byl V{clav Mírovský a v roli Kašp{rka sklízel u dětí úspěch herec Vojta Merten. Z dalších her můžeme uvést např. Kašp{rkův z{zračný lék nebo Kašp{rkova kouzeln{ hruška.350 Představení se mnohokr{t reprízovala ve městě i na předměstích a byly podnik{ny z{jezdy také do venkovských odborů. ROZHLAS A FILM ČSAS šel s dobou a pro svou propagaci se snažil používat moderní komunikační prostředky. České ústředí začalo s Radiojournalem jednat o zařazení svých předn{šek do vysíl{ní roku 1927 a VN přitom nešetřil optimismem: „Předn{škami radiotelefonickými vnikneme v nejširší kruhy občanstva.“351 V dalším roce byla série protialkoholních předn{šek odvysíl{na také brněnskou stanicí. Předn{šeli
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 141–142. Dětsk{ abstinentní besídka v Kyjích u Prahy, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 9–10, s. 156. 348 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 159. 349 Tamtéž. 350 Tamtéž, s. 149. 351 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 10. 346 347
101
členové ZÚM – Papírník, Kubeš, Wurmov{ a další. Jednalo se o propagaci petiční akce ČSAS za z{kaz prodeje lihovin.352 O dva roky později se však na str{nk{ch Vyššího n{roda začaly množit stížnosti, že Radiojournal jejich předn{šky cenzuruje a dokonce je přímo odmít{ zařazovat do vysíl{ní. Místo toho pak d{v{ přednost propagaci pivovarského průmyslu. Ředitelství se h{jilo, že nem{ nic proti abstinentnímu hnutí a zmíněnou reklamou podporuje jedno z nejdůležitějších průmyslových odvětví. Opětovn{ ž{dost o vysíl{ní předn{šek měla být však zamítnuta s odůvodněním, že by šly proti z{jmům pivovarů a hostinských živností. Těžké postavení prý stanici velí úzkostlivě se vyhýbat jakékoliv polemice, kter{ by mohla vyvolat nevoli č{sti posluchačů.353 Pokud je toto vyj{dření autentické, nepodařilo se Radiojournalu dos{hnout svého cíle. Nevoli totiž vzbudil pr{vě u ČSAS. Mimoř{dným usnesením výboru ZÚM byl všem novin{m zasl{n protest proti praktik{m rozhlasu. Výbor d{le vyzval posluchače-abstinenty k protestu proti vysíl{ní tendenčně alkoholních předn{šek a „proti hloupým veselým večerům, kde opěvuje se pití a alkoholov{ mor{lka“354 Řečníci ČSAS dostali za úkol na problém upozorňovat při všech svých veřejných vystoupeních a sen{tor Holitscher kvůli tomu dokonce interpeloval ministra pošt.355 V dalších dvou letech se Vyšší n{rod několikr{t ohrazuje proti cenzuře Radiojournalu a otiskuje ty č{sti předn{šek, které byly protialkoholním řečníkům „redakčně kr{ceny“. Většinou se jednalo o statistické údaje vypovídající o spotřebě alkoholu v ČSR. Svého cenzora se snažil ČSAS zesměšnit také otištěním posměšných říkanek o rozhlasové stanici ve služb{ch hostinských. Tyto
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, s. 99. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1930, roč. X, č. 5–6, s. 97. 354 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1930, roč. X, č. 8–9, s. 134. 355 Interpelace sen{tora Dr. Holitschera a soudruhů na p. ministra pošt stran podporov{ní z{jmů pivovarského kapit{lu Radiojurnalem. Vyšší n{rod, 1930, roč. X, č. 10, s. 157. 352 353
102
b{sničky nejsou podeps{ny a jejich kvalita je nevaln{. Po roce 1934 ČSAS s výpady proti Radiojournalu končí, také se však VN nezmiňuje o ž{dných dalších rozhlasových předn{šk{ch. Jak se k celé antikampani stavěl rozhlas, nevíme. Možn{ měl pravdu Vlasta Burian, který ve své parodické rozhlasové předn{šce z roku 1935 tvrdí: „Radiojournal je vůbec takov{ společnost, na kterou si je možno vylejt zlost zcela beztrestně. Všecko snese a děl{, jako když neslyší.“356 Další technickou novinkou, ve které ČSAS rozpoznal propagační potenci{l, byl film. Role odborníka na protialkoholní kinematografii se ujal Jan Šimsa. Ten dle svých slov shlédl řadu tendenčně protialkoholních snímků a oceňoval především sílu, s jakou umí zaútočit na city div{ka. Hlavním cílem většiny z nich bylo vzbudit odpor k pij{ctví, takže zn{zorňovaly rozpad rodinného života, mravní úpadek, krutost k manželce a dětem a postupný pokles opilce na úroveň zvířete. Také se často uv{děl alkohol do souvislosti se zločinem nebo pohlavními chorobami.357 Podle Šimsy však nestačilo působit na citovou a mravní str{nku div{kovu. Ze své pozice lékaře-psychiatra prosazoval i apel na str{nku rozumovou a vyvol{ní strachu o vlastní zdraví. „Musíme uk{zati lidem výhody abstinence a prohibice po str{nce hygienické, ale též hospod{řské. Výhody mravní a kulturní uk{ží se pak samy sebou.“ 358 Šimsa měl jasnou představu, jak by takový propagační film měl vypadat – postaven na vědeckých z{kladech, ale zpracov{n popul{rní formou přístupnou běžnému div{kovi. Proto se Šimsa zapojil do pr{ce filmové komise při Osvětovém sboru, kde se podílel na přípravě podobného snímku.359 Zda byl
JANEČKOV[, Bronislava. ... a potom jsem nad{val na Radiojournal!. In: Archiv ČRo [online]. 2011 [cit. 2013-12-01+. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/archiv/klenoty/_zprava/a-potom-jsemnadaval-na-radiojournal--862023 357 ŠIMSA, Jan. O protialkoholním filmu. Vyšší n{rod. 1923, roč. III, č. 6, s. 84. 358 Tamtéž. 359 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 7–8, s. 129. 356
103
projekt realizov{n, není zcela jasné. Takové propagační filmy však nebyly neobvyklé. Např. rozs{hlý šestidílný snímek Alkohol a prostituce, jehož promít{ní uv{děla svými předn{škami doktorka Pachmanov{.360 Na režiséry filmů uměleckých se ČSAS pokoušel apelovat, aby ze scén{řů vynech{vali alkoholní scény, nebo je alespoň značně omezili. 361 Čten{řům VN byly doporučov{ny snímky protialkoholního vyznění např. zfilmovaný Zabij{k Emila Zoly. Velmi příznivě kvitoval abstinentí svaz film režiséra Přemysla Pražského Batalion z roku 1927. Hlavní roli doktora Uhra, advok{ta, kterého opustí manželka a tak se postupně propad{ do alkoholismu, ztv{rnil Karel Hašler. Podle koment{tora VN je v něm n{zorně uk{z{no, že alkoholu se neubr{ní nikdo, „tedy ani příslušníci těch vrstev, které o sobě r{dy tvrdí, že je inteligence jejich chr{ní před tímto démonem.“362 Silným momentem tohoto němého filmu je také expresionisticky zn{zorněn{ scéna, kdy Uhra postihují halucinace deliria tremens. Pro velký úspěch se o deset let později dočkal snímek i zvukové verze, tentokr{t s Františkem Smolíkem v hlavní roli. Místní odbor v Karlových Varech ve spolupr{ci s tamními skauty poř{dal od roku 1926 biografick{ představení v městských divadlech, do kterých vkl{dali protialkoholní propagaci. Na skle zhotovené n{pisy typu „N{rod pijanů, n{rod otroků!“ se pak promítaly přímo přes projekci filmu.363 Představení měla úspěch, jen za rok 1927 jich proběhlo 38. Z uv{děných filmů jmenujme např. Poh{dku m{je, Otece Kondelíka a ženicha Vejvaru, nebo dokument{rní Divokou Afriku.364
Film o alkoholismu a prostituci. Vyšší n{rod, 1932, roč. XII, č. 8–9, s. 111. Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 10. 362 Besídka. Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, č. 1, s. 21. 363 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 12. 364 Zpr{va o činnosti místního odboru ČSAS pro K Vary a okolí za r. 1927, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 69. 360 361
104
II/4 Soci{lně-hygienick{ činnost Kromě propagace měl ČSAS ve svých stanov{ch zakotvenu i činnost soci{lně-hygienickou. Jednalo se především o vytvoření takových společenských podmínek, které by podporovali abstinentní úsilí. Karel Kapička, jednatel ZÚS, to shrnul v heslo: „Vezmeme-li lidu něco co ho otravuje, dejme mu zase to, co ho zušlechťuje.“365 Když tedy lidu brali alkohol, snažili se poskytnout mu alternativu. ČSAS všemožně podporoval prodej ovocných šť{v366, limon{d, miner{lních vod a mléka. Nejčastěji formou propagace a reklamy, později se zejména moravské ústředí pokoušelo o vlastní výrobu nealka a prodej mléka. Opakovaně také svaz intervenoval úřady a ministerstva, aby snížením daně na tyto n{poje podpořili jejich prodej oproti levnějšímu pivu.367 JÍDELNY A RESTAURACE Bezalkoholní restaurace jsou zmiňov{ny již před v{lkou. Jejich zřizov{ním měla být vytvořena konkurence výčepům a kořaln{m. V programu ČSAS je tato činnost jasně zmíněna už jeho poč{tků, ve skutečnosti však téměř ž{dné restaurace přímo nezaložil. ZÚČ konalo své schůze a porady v Abstinentní restauraci na Praze II. I když ji členové svazu hojně navštěvovali, na jejím provozu se patrně nepodíleli. Když totiž vzniknul v roce 1927 projekt na zřízení Abstinentního domova v Praze, měla v něm být umístěna i vlastní abstinentní restaurace. Projekt se však nikdy nepodařilo dokončit. K roku 1927 najdeme ve
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, č. 7–8, s. 111. MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1922, Dopis Tov{rního a velkoobchodního z{vodu Edvard Schotz v Kr{lově Poli Moravské sekci Svazu abstinentů ze dne 13. 5. 1922. 367 ANM, fond ČSAS, k. 7, inv. č. 157, Proti novému zdanění n{pojů. 365 366
105
VN zmínku o zřízení bezalkoholní kav{rny a restaurace ve Vranově „za součinnosti ZÚM“.368 Bližší informace chybí. Jedinou přímo zřízenou a svazem provozovanou abstinentní restaurací tak zůstala Abstinentia v Moravské Ostravě. S n{padem na její založení přišlo ZÚS poč{tkem roku 1925. Jelikož však neměli ž{dné zkušenosti s provozem podobného podniku, rozhodli se vyslat dceru jednoho člena, horníka Chovaň{ka, do Švýcarska „na zkušenou“. Slečna Chovaň{kov{ str{vila jako stipendistka ZÚS jeden a půl roku v curyšském Ženském spolku pro nealkoholní restauraci (Frauenverein für alkoholfrei Wirtschaften). Zde získala potřebnou praxi pro provoz restaurace.369 Nějakou dobu se ZÚS ob{valo, že nesežene pro otevření podniku dostatečné finance, ale spojilo své síly s ostravským spolkem Božích bojovníků370, který byl ochoten se na n{kladech provozu podílet. Vstupní vklad ZÚS činil 11 000 Kčs, sama Chovaň{kov{ přidala ještě 5 000 Kčs z vlastních úspor. Restaurace s n{zvem Abstinentia byla otevřena 5. z{ří 1926 ve Velké ulici 51, na místě bývalé Nov{kovy vin{rny. Spolu s Chovaň{kovu ji vedl Eduard Maška, n{čelník Božích bojovníků.371 Ceny nebyly vysoké a spropitné se ned{valo. Občas prý některý z hostů složil dobrovolný dar do provozního fondu. Ve své výroční zpr{vě hl{sí ZÚS, že během prvního půl roku navštívilo restauraci asi 14 000 přev{žně mladých lidí.372 Navzdory této poměrně slušné n{vštěvnosti se nedařilo restaurační provoz dostatečně financovat, bylo třeba zatěžovat ho
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1927, roč. VII, s. 14. ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 101 370 Spolek se inspiroval Arm{dou sp{sy, oproti ní měl volnější organizaci a hl{sil se k českobratrské tradici. srov. BATĚK, Alexandr. Jak jsem pades{t let žil a pracoval, Praha 1924, s. 322. 371 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, s. 124. 372 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, č. 7, s. 129. 368 369
106
úvěrem. Také prostory příliš nevyhovovaly. V roce 1929 ještě Abstinentia fungovala, poté už se o ní ZÚS nezmiňuje. V Praze se poměrně dařilo restauracím Emanuela Voňky, které však byly svým hlavním zaměřením „veget{řské“. Kromě toho, že se v nich nepod{val alkohol, bylo zapovězeno také kouření a d{v{ní spropitného. První z nich byla otevřena roku 1928 v Revoluční ulici na Praze I373, později přibyly další dvě. N{vštěvnost byla prý úžasn{ a hosté museli na místo k sezení čekat. LÉČEBNY A PORADNY Přestože byla hlavním cílem ČSAS pr{ce osvětov{ a preventivní, nevyhýbal se ani „z{chraně“ osob na alkoholu z{vislých. Impuls ke zřízení léčebného ústavu vzešel od ministerstva veřejného zdravotnictví, které pro tento účel poskytlo č{stku 500 000 Kčs na pořízení vhodného objektu. Na zač{tku roku 1923 byl tedy z těchto prostředků zakoupen z{meček v Tuchlově nedaleko Teplic. Dle referenční zpr{vy pro VN byl objekt zachovalý, před několika lety opravený a svou kapacitou 47 místností umožňoval účelovou a pohodlnou úpravu. Problém však byl v tom, že z{mek byl koupen nezařízený a na tak rozs{hlé úpravy se ČSAS nedost{valo prostředků. Referent tedy navrhuje, aby za každý okrsek sousedících odborů sehnal dostatek financí pro zařízení jednoho pokoje v z{mku.374 Na nezbytnost léčebny však nepanoval v ČSAS jednotný n{zor. Proti se stavělo zejména moravské ústředí. Považovalo projekt za zbytečné plýtv{ní přidělenými prostředky, které by mohly být využity efektivněji. Jako alternativu navrhovalo protialkoholní poradny. Říšské ústředí argumentovalo tím, že ministerstvo na zřízení léčebny trv{ a přidělen{ bezúročn{ půjčka nesnižuje výši subvence
373 374
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, č. 4, s. 95. N{š ústav pro z{chranu alkoholiků. Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 2–3, s. 18.
107
na činnost ČSAS. D{le ŘÚ prohlašovalo jednotnost všech zemských ústředí v tom, že hlavní prioritou ČSAS je činnost výchovn{ a uvědomovací, druhotn{ činnost z{konod{rn{ a činnost léčebny je „podružn{“. 375 ZÚM to zřejmě příliš nepřesvědčilo. Na svém stanovisku trvalo a odmítlo také poslat svého deleg{ta do kuratoria, které na fungov{ní léčebny dohlíželo.376 I přes protesty Moravy uvedl ČSAS „Abstinentní penzion{t z{mek Tuchlov“ do provozu už roku 1923 a její spr{vou byl pověřen Bedřich Koňařík, který podobný ústav provozoval už před v{lkou. První pacient byl přijat 1. listopadu t. r. a během prvních dvou let prošlo léčebnou 26 chovanců. Z Koňaříkovy zpr{vy za toto období se dozvíme např., že polovinu těchto pacientů tvořili učitelé a úředníci, 17 z nich bylo katolického vyzn{ní a mimo alkoholiků se zde léčil také jeden morfinista a jeden kokainista. Za „zachr{něné a vyléčené“ považoval 7 pacientů, 3 byli propuštěni „bez naděje“, 2 „s malou nadějí“ a ostatní nemohli být hodnoceni, protože nedodrželi minim{lní léčebnou dobu.377 Léčba trvala minim{lně šest měsíců, někdy více. Probíhala mimo jiné formou pracovní terapie. Pacienti pracovali v zahradě z{mku, v keramické dílně, nebo vyr{běli hračky pro své rodiny.378 Poř{daly se také zdravotní vych{zky do okolní přírody. Lékařskou péči vedl Jan Šimsa, který do Tuchlova dojížděl čtvrtletně.379 Léčebna měla plnou kapacitu 30 lůžek a za pobyt pacienti platili 30 Kčs denně.380 N{klady často hradila pacientova rodina, občas přispěla také nemocensk{
MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 1, Písemnosti za rok 1923, Přípis Říšského výkonného výboru ZÚM ze dne 20. března 1923. 376 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 9, s. 147. 377 Zpr{va o Tuchlově. Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 9–10, s. 75. 378 POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 237. 379 Zpr{va o Tuchlově. Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 9–10, s. 75. 380 POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 237. 375
108
pokladna nebo Červený kříž. 381 Roku 1926 zřídilo ministerstvo veřejného zdravotnictví nadační fond ve výši 40 tis. Kčs ročně, ze kterého se dotovala místa pro nemajetné pacienty.382 Provoz
tuchlovské
léčebny
byl
přerušen
z{borem
českého
pohraničí
po Mnichovu. Když Koňařík po jejím uzaření bilancoval uplynulých 15 let, nejvíce mu vadilo, že pro internov{ní alkoholiků nebyla dostatečn{ legislativní opora. Pobyt byl dobrovolný a nemohl k němu být nikdo nucen. Nelíbilo se mu, že za překročení z{konu v opilosti byla udělov{na pokuta nebo vězení, místo nařízené institucion{lní léčby. U chronických alkoholiků v nejtěžším st{diu deliria se zase upřednostňovalo umístění do psychiatrických léčeben, které na podobné případy neměly podle Koňaříka kapacity.383 Po vzoru Tuchlova zřídilo slovenské ústředí na podzim 1937 léčebnu v Istebném nad Oravou. Pro věc se podařilo získat podporu zemského prezidenta Jozefa Orsz{ga, který zajistil významnou dotaci na n{kup vhodné nemovitosti – kaštělu rodiny Csillaghy. 384 Obec Istebné byla zvolena cíleně, protože v ní nebyla krčma ani ž{dný jiný výčep. Ředitelem ústavu se stal Emil Kaus, který před tím absolvoval praxi v Tuchlově i v německých léčebn{ch. Poplatek za pokoj činil 28 Kčs (za samostatný 32 Kčs).385 Léčebna však neměla dlouhého trv{ní, protože se nepodařilo zajistit prostředky na její další provoz. Uzavřena byla po necelých dvou letech. Dalším typem zdravotně-soci{lních zařízení, kter{ ČSAS zřizoval, byly protialkoholní
poradny.
První
byla
uvedena
do
provozu
roku
Zpr{va o Tuchlově. Vyšší n{rod, 1925, roč. V, č. 9–10, s. 75. KOŇAŘÍK, Bedřich. Proč nebyl n{š Tuchlov vždy plně obsazen? Vyšší n{rod, 1940, roč. XX, č. 1–3, s. 26 383 Tamtéž. 384 ANM, fond ČSAS, k. 5, inv. č. 53, Otevírací prívet. 385 Dedinka sta líp. Vyšší n{rod, 1938, XVIII, č. 1–2, s. 10. 381 382
109
1928 v Praze-Vršovicích. 386 Odborným garantem se stal zn{mý pražský psychiatr Hugo Bondy. 387 Další poradny pak vznikaly během 30. let v Brně (1931) 388 , v Plzni (1936) 389, v Moravské Ostravě a v Jihlavě (1938) 390. Provoz poraden byl podstatně méně n{kladný, než provoz léčeben. Alkoholici se zde podrobovali odborné terapii pod vedením lékaře, který ordinoval zpravidla jeden či dva dny v týdnu.391 Poté s nimi pracovali dobrovolníci z řad abstinentů. V průběhu léčby byl sledov{n pacientům duševní i tělesný stav a přihlíželo se i k jeho rodinnému prostředí. Kontroly tak často probíhaly formou n{vštěvy přímo v místě bydliště.392 Dobrovolnými pracovníky poraden se často st{vali sami vyléčení alkoholici. Tím byl také Jan Novotný, který roku 1927 úspěšně absolvoval léčbu v Tuchlově. Po propuštění pracoval jako dobrovolný soci{lní pracovník při poradně v Praze, odkud se roku 1931 přesunul do poradny brněnské už jako st{lý zaměstnanec.393 Stal se tak vůbec prvním profesion{lním soci{lním pracovníkem u n{s.394 Z jeho iniciativy začaly vznikat kluby vyléčených alkoholiků, které poř{daly různé svépomocné akce např. prod{v{ní mléka na koupalištích, zřízení prodejního st{nku u fakultní nemocnice apod. Kluby měly také poskytovat n{hradu hospodské společnosti, takže se poř{daly společné besedy, výlety nebo
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, s. 50. POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 236. 388 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1931, roč. XI, s. 111. 389 Zemské ústředí ČSAS pro Čechy, Vyšší n{rod, 1936, roč. XVI, s. 78. 390 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1938, roč. XVIII, s. 127. 391 ANM, fond ČSAS, k. 7, inv. č. 148, HRUBÝ, Vladimír. O významu abstinentních poraden. 392 ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 18, Několik pokynů pracovníkům poradny soci{lně zdravotní péče o zdrženlivost alkoholu v Brně. 386 387
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 63. 394 POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 240. 393
110
z{bavní akce. Pod brněnskou YMCA tak například fungoval klub Nezaměstnaní sobě.395
II/5 Z{konotvorné úsilí Ve svých stanov{ch si ČSAS ukl{dal „pečovat o vyd{v{ní protialkoholních z{konů a nařízení všeho druhu“. 396 Ide{lem byla přirozeně úpln{ prohibice, i když ve většině svých n{vrhů se svaz zaměřoval přev{žně na z{kaz kořalky. V prvních letech republiky zřejmě považovali abstinentní aktivisté schv{lení z{kazu za poměrně re{lné, povzbuzeni č{stečnou prohibicí na Slovensku (viz výše). N{vrhy, že by se mělo podobné z{konné opatření rozšířit také na historické země, se ve Vyšším n{rodě objevují. 397 Roku 1928 však předseda Foustka připouští: „Aby mohlo z{konod{rství uložit všeobecnou prohibici lihovin, k tomu musí n{rod dozr{t. Musí být k tomu především kulturně, ethicky a hygienicky vychov{n.“ 398 K podpoře všeobecného z{kazu byly nicméně organizov{ny rozs{hlé petiční akce.399 Kromě petic se také poř{daly místní průzkumy veřejného mínění formou anket. Jejich výsledky posléze ČSAS používal jako argument pro další jím navrhovanou formu z{konného omezení tzv. local option. Z{kazu lihových n{pojů mělo být dosaženo na místní úrovni prostřednictvím plebiscitu.400 Např. na Ostravsku se z rozdaných 10 000 anketních lístků vr{tilo 7 053, přičemž pro úplnou prohibici se vyslovilo 75 %, pro z{kaz kořalky 22 % a proti z{kazu
Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1938, roč. XVIII, s. 66. ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 19. Přílohy, dokumentace, Stanovy ČSAS : Schv{leny 12. října 1922, s. 1. 397 Z{kaz kořalky na Slovensku a u n{s. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 1, s. 26. 398 K anketě „Ruchu“ o významu československého abstinentního hnutí. Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, č. 7, s. 109. 399 ANM, fond ČSAS, k. 4, inv. č. 40, Petice za z{kaz kořalky. 400 FARKA, Alois. Lidové hlasov{ní. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 1–5, s. 27. 395 396
111
pouhé 2 % respondentů. 401 Velk{ č{st ankety však probíhala prostřednictvím ostravských škol a inspektor Kapička připouští, že některé děti své rodiče citově vydíraly, aby se mohly ve škole pochlubit pro-prohibičním lístkem.402 Jelikož se ČSAS programově profiloval jako nepolitický spolek, nebyl ofici{lně nav{z{n na ž{dnou politickou stranu. Měl však v N{rodním shrom{ždění své „reprezentanty“ z řad členů či sympatizantů, kteří se o protialkoholní legislativu zasazovali. Patřili mezi ně například poslanci za československé socialisty Nečas, Landov{-Štychov{, Vrbenský nebo německý soci{lnědemokratický poslanec a sen{tor Holitscher. Pr{vě Holitscherovým jménem se označoval z{kon, který můžeme považovat za největší z{konotvorný úspěch československého protialkoholního hnutí. Hlasy, že je potřeba ochraňovat děti před nebezpečím alkoholismu, se ve sněmovně ozývaly téměř od jejího ustavení. Například v únoru 1919 vznesly členky
zdravotního
výboru
poslankyně
Landov{-Štychov{,
Masarykov{,
Ecksteinov{ a Vikov{-Kunětick{ n{vrh, aby byla výuka o zhoubných účincích alkoholu zařazena do školních učebních osnov. 403 Téhož roku volal Karol Kmeťko, poslanec nově utvořené Slovenské ľudové strany, aby vl{da nepovolovala ml{deži vstup do krčem.404 V lednu 1921 podali poslanci Německé soci{lně demokratické strany dělnické, s Arnoldem
Holitscherem
v čele,
n{vrh
z{kona
zakazujícího
pod{v{ní
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 100. 402 Zpr{vy o činnosti ČSAS, Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 7–8, s. 166. 403 Protialkoholní snahy v z{konod{rných sborech republiky Československé v uplynulém desetiletí. Vyšší n{rod, 1930, roč. X, č. 5–6, s. 65. 404 N{rodní shrom{ždění československé 1918–1920: Stenoprotokol ze 15 schůze dne 10. 1. 1919. In: Poslaneck{ sněmovna Parlamentu ČR: Společn{ česko-slovensk{ parlamentní knihovna [online]. 1919 [cit. 2013-12-10+. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/015schuz/s015008.htm 401
112
alkoholických n{pojů dětem.405 Původní n{vrh byl přepracov{n zdravotní komisí a přijat jako z{kon č. 86 dne 17. února 1922. Alkoholické n{poje se podle něj nesměly pod{vat ml{deži do 18 let, od 16. roku bylo povoleno pivo a víno. Za dodržov{ní z{kona byl odpovědný provozovatel výčepu a také rodiče a pěstouni, pokud by k tomu došlo s jejich vědomím. V případě pochybností o věku z{kazníka měla obsluha pr{vo jej odmítnout. Za porušení z{kona bylo možno udělit živnostníkům pokutu do výše 10 000 Kčs, ostatním osob{m do výše 1 000 Kčs.406 Z{kon se zřejmě nedařilo v praxi příliš účinně prosazovat. ČSAS si v podstatě neust{le stěžoval na jeho nedodržov{ní a v tomto směru intervenoval jak u ministrů, tak u zemské spr{vy a obecních zastupitelstev. Dalším z témat, kter{ ČSAS a jeho příznivci otevírali (nejen) na půdě N{rodního shrom{ždění, bylo udělov{ní velkého počtu hostinských koncesí.
407
V tomto směru byl ČSAS
zast{ncem spíše tvrdších vl{dních opatření. Za vzor d{val Mussoliniho, který údajně nechal během 5 let zavřít v It{lii 27 000 výčepů.408 Jindy zase navrhoval razantně zakročit proti alkoholové reklamě cílené na ml{dež a využít při tom z{kona na ochranu republiky.409 Roku 1927 vzbudil velikou diskuzi n{vrh n{rodně demokratického poslance Petrovického, který usiloval o změnu z{kona 75/1919 Sb. zakazujícího prodej a výčep alkoholických n{pojů v době voleb. I když se protialkoholní z{konod{rci
NR RČS 1920–1925: N{vrh poslanců Dra Holitschera, Palmeho, Kirpalové a soudruhů ze dne 21. 1 1921. In: Poslaneck{ sněmovna Parlamentu ČR: Společn{ česko-slovensk{ parlamentní knihovna [online]. 1921 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1320_00.ht m 406 Z{kon na ochranu mladistvých osob před alkoholem. Vyšší n{rod, 1923, roč. III, č. 6, s. 157. 407 ANM, fond ČSAS, k. 5, inv. č. 43, Interpelace poslanců inž. J. Nečasa, M. Jurnečkové a soudruhů na předsedu vl{dy ze dne 9. 2. 1932. 408 Mussolini proti alkoholu. Vyšší n{rod, 1929, roč. IX, č. 7–8, s. 114. 409 Proti nezřízené alkoholní reklamě užijte z{kon na ochranu republiky! Vyšší n{rod, 1935, roč. XV, č. 1–2, s. 5. 405
113
stavěli proti n{vrhu (např. sen{toři Veselý a Havlena410), podařilo se mu projít úspěšně sněmovnou i sen{tem a vetoval ho až prezident Masaryk.411 Dohlížet na dodržov{ní protialkoholních z{konů a nařízení měl při Moravském zemském ústředí tzv. kontrolní odbor. Kontroly se pokoušel prov{dět přímo v hostincích. Jelikož však neměl ž{dné úřední opr{vnění a provozní se dobrovolné kontrole příliš podrobovat nechtěli, zaměřil se odbor spíše na propagaci platné protialkoholní legislativy formou let{ků.412 Role pr{vního experta ČSAS se od konce dvac{tých let ujal JUDr. Ladislav Hanuš. 413 Ve svých pr{vních analýz{ch se zabýval například problematikou alkoholu za volantem 414 a prosazoval, aby opilost nebyla při trestním řízení považov{na za polehčující okolnost 415 . V poslední jmenované ot{zce se ČSAS výjimečně shodnul se svým zapřis{hlým nepřítelem – hostinskými. Podle nich se totiž na opilost vymlouval téměř každý obžalovaný, čímž byly zkreslov{ny statistiky sledující souvislost alkoholu se zločinností. Tyto uměle „nafouklé“ údaje pak měly být použív{ny proti jejich z{jmům.416 Hanuš také z{soboval str{nky Vyššího n{roda soudničkami, ve kterých figuroval alkohol jako „katalyz{tor“ zločinného jedn{ní. Někdy ovšem tyto příklady působí až absurdně. Obs{hle se například věnuje popisu případu vídeňské sadistky Lunerové, kter{ měla ve zvyku krutě mučit své služky, až jednu
Řeči sen{torů dra Fr. Veselého a dra J{chyma Havleny v sen{tě 20. 11. 1928, Vyšší n{rod, 1929, roč. IX, č. 1–2, s. 2. 411 Pan president republiky vr{til sněmovn{m z{kon< Vyšší n{rod, 1929, roč. IX, č. 1–2, s. 2. 412 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 9. MAREŠ, Antonín. Historie lidového hnutí abstinentního v Československu: II. Morava, s. 61. 413 HANUŠ, Ladislav. Z{konod{rn{ opatření protialkoholní: trestní z{kon a opilství. Praha 1931. 53 s. 410
ANM, fond ČSAS, k. 6, inv. č. 121, HANUŠ, Ladislav. Trestní odpovědnost živnostníka za opilost řidiče, který v opilosti zavinil dopravní nehodu. 415 MZA, fond ČSAS Zemský odbor Brno, k. 9, Z{pisy schůzí 1928–1937, Resoluce podan{ na manifestační schůzi ČSAS v Brně 19. z{ří 1928. 416 Alkohol a abstinentismus. Hostinský obzor – Fastr, 1924, roč. XXII, č. 6, s. 3. 414
114
umučila k smrti. Jakýmsi oslím můstkem pak Hanuš doch{zí k z{věru, že za pokřivenou psychiku Lunerové může alkoholismus jejího otce.417
ANM, fond ČSAS, k. 6, inv. č. 121, HANUŠ, Ladislav. Poučení z porotního případu Josefíny Lunerové. 417
115
III. Odpůrci protialkoholního hnutí Byl-li prim{rním nepřítelem abstinentních aktivistů alkohol, re{lně se jejich odpor
napřel
zejména
proti
jeho
producentům.
A
producentů
měla
Československ{ republika více než dost. Podle statistik, které cituje Vyšší n{rod, zdědila až 80 % lihovarnického průmyslu Rakouska.418 Masarykův slovník naučný uv{dí pro rok 1922 celkový počet lihovarů 871 (z toho 843 hospod{řských a 37 průmyslových). Pivovarů bylo v provozu 591 a podle odhadů se alkoholovou výrobou a distribucí živilo téměř 100 000 lidí.419 Celkový výnos daně z alkoholických n{pojů činil jen za rok 1922 708 mil. Kčs.420 Je tedy nabíledni, že významn{ č{st argumentace proti omezov{ní tohoto průmyslu vych{zela z pozic jeho n{rodohospod{řského přínosu. Zejména když, jak připomín{ časopis Hostimil, „absolutní škodlivost alkoholických n{pojů nebyla zcela prok{z{na“.421 Argumenty p{dné, ne tak pro abstinentní hnutí. Jako většinu ostatních n{mitek proti jejich protialkoholní pr{ci, měli také tuto abstinenti vyřešenou a pro sebe vyargumentovanou. Vych{zeli ze studie, kterou na dané téma představil už roku 1915 Edvard Beneš. Jejím z{věrem bylo, že alkohol m{ tak negativní dopady na jedince a společnost, že argumenty hospod{řské musí ustoupit z{věrům zdravotním a etickým.422 K poněkud svér{zné kombinaci obou stanovisek, dospěl ve Vyšším n{rodě Karel Juda: Prakticky, hospod{řsky bych si představoval n{š spartansky abstinentní poměr k mezin{rodní cizině: vyr{bět alkohol, dokud bude lidstvo (se st{ty) přesvědčeno, že výroba alkoholu nejvíce vyn{ší, vyr{bět, vyv{žet, s{m nepít.
Velkoprůmysl kořaleční. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 2, s. 26. Masarykův slovník naučný a abstinentismus. Hostimil, 1925, roč. XLII, č. 15, s. 188. 420 Tamtéž s. 189. 421 Tamtéž. 422 BENEŠ, Edvard. Problém alkoholové výroby a abstinence, Praha 1915, s. 49–76. 418 419
116
Není to mravné, jsou to otravné plyny chrlené do cizích t{borů, ale uvažme: bylo by to jednou zdravé chytr{ctví n{roda neopilého mezi opilými. 423
Těžko říci, nakolik ČSAS pochopil, že likvidace tak významného hospod{řského odvětví není v ČSR příliš re{ln{. Využíval nicméně každé vhodné příležitosti k útokům na tzv. „lihový kapit{l“, který občas tituloval familiérně „naši mokří“. Jakmile se zvedla proti jeho pr{ci jak{koliv iniciativa, viděl za ní ČSAS spiknutí lihového kapit{lu, kterému přisuzoval dokonce mezin{rodní organizovaný postup proti abstinenci.424 Možnost, že by mohla být kritika motivov{na nezištně, např. liberalistickou nechutí ke st{tní regulaci, si vůbec nepřipouštěl. Spousta n{zorových oponentů ČSAS neměla problém s brojením proti alkoholismu, který byl v některých č{stech republiky skutečným společenským problémem.425 Čím se však abstinentní aktivisté vyčleňovali, byl jejich zatvrzelý odpor proti jakémukoliv, i mírnému pití. Proto si v očích velké č{sti veřejnosti vysloužili n{lepku podivínských asketů a výstředníků, kteří chtějí ostatním zakazovat, co sami nemají r{di. Jdou ve své dravé bl{znovině přes všecky n{mitky, přes všecky rozklady uv{žlivých lidí, dovozujících, že smysl života tíhne ke svobodě a nikoliv k ponurému otročení novodobým dikt{torům, kteří by chtěli poroučet, co smí někdo jíst a pít. 426
Spojené st{ty, vzor všech „prohibičníků“, byly v této souvislosti přirovn{v{ny k diktatur{m v Rusku a v It{lii.427 Americk{ prohibice se ostatně stala oblíbeným
JUDA, Karel. Úkoly a cena odřík{ní. Vyšší n{rod, 1921, roč. I, č. 3–4, s. 37. FOUSTKA, Břetislav. Posl{ní ČSAS československému n{rodu. Vyšší n{rod, 1922, roč. II, č. 6–7, s. 89–90. 425 Boj proti alkoholismu. Hostimil, 1919, roč. XXXVI, č. 20, s. 270. 426 Abstinentní svaz mění taktiku. Hostimil, 1925, roč. XLII, č. 2, s. 22. 427 Tamtéž. 423 424
117
příkladem toho, kdy z{jem malé skupiny je povýšen nad svobody jedince. 428 V hostinských časopisech se to jen hemží historkami ilustrujícími absurditu a nevymahatelnost takovýchto nařízení. 429 Veškeré pokusy o z{konné omezení prodeje alkoholických n{pojů v ČSR byly prezentov{ny jako přímý útok a pokus o zničení hostinských živností.430 Vidíme tedy, že paranoia byla vz{jemn{. V reakci na schv{lení Holitscherova z{kona se utvořila „Společnost proti výstřednostem abstinentismu“, za kterou – podle Antonína Mareše – měly st{t stavovské spolky výrobců lihu (konkrétně Svaz průmyslových lihovarů, Jednota československých rafinerií lihu apod.).431 Společnost, jež si vzala za cíl působit proti prohibičním z{konům, se obr{tila na veřejnost prostřednictvím tisku a také dosti obs{hlým let{kem. Dočteme se v něm: Nebezpečí prohibice v republice československé st{v{ se hrozivým! *<+ Přemrštění novot{ři, výstřední abstinenti usilují – nejen veřejně, ale hlavně potají – o to, aby ve st{tě našem z{konem byla zak{z{na výroba i spotřeba všech n{pojů, jež obsahují byť sebemenší množství lihu. *<+ Prohibice sah{ brut{lně na nejdražší statek člověka-občana, na osobní svobodu, jež znamen{ též ochranu st{tní před jakýmkoliv n{silným omezením a přímým zotročov{ním svobodné vůle lidské. 432
Od obecných z{jmů pak přech{zí k z{jmům n{rodním – „prohibičníci“ chtějí bezdůvodně vyvr{tit tisícileté zvyky, za nichž se blahod{rně rozvíjela n{rodní vzdělanost. Celý pamflet je zakončen hrou na xenofobní strunu čten{řovu:
Jak to chodí v prohibiční Americe. Hostimil, 1925, roč. XLII, č. 4, s. 47. Americk{ prohibice, Hostinský obzor – Fastr, 1924, roč. XXII, č. 15, s. 6. 430 První prohibiční schůze. Hostinský obzor – Fastr, 1922, roč. XX, č. 12, s. 60. 431 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 39. 432 Holitscherův prohibiční z{kon. Hostinský obzor – Fastr, 1922, roč. XX, č. 6, s. 26. 428 429
118
Ciz{ci a jejich n{mezdní n{hončí chtějí n{s zotročit okovy prohibice! Proti n{jezdu, který na n{s podnikají bezohledné a z{ludné, sobecké cíle sledující američtí kapitalisté a jejich zdejší placení nadh{něči, nutné se br{nit všemi z{konnými prostředky. 433
Líčení prohibice jako něčeho n{rodu cizího a na českou společnost uměle naroubovaného bylo ostatně poměrně časté. Tak byl například obviňov{n z „amerikanismu“ spolek Božích bojovníků, také angažovaný v abstinentním hnutí. Časopis Hostinský obzor – Fastr „odhaluje“, že se v podstatě jedn{ o plagi{t Arm{dy sp{sy 434 , přičemž inspirace Božích bojovníků touto kvazivojenskou organizací nebyla ž{dným tajemstvím. 435 Vtipně toto téma zpracoval Jaroslav Hašek v povídce Pokus o abstinentní večírek čili amerik{nsk{ z{bava. Krajanka, kter{ se vrací z Ameriky do rodné vsi, se rozhodne uspoř{dat zde abstinentní z{bavu, na které se ale všichni účastníci zpijí „pod obraz“.436 Boj proti „prohibičníkům“ vzali za svůj také Haškovi př{telé z pražské bohémy. Spisovatel, novin{ř a anarchista Michal Mareš začal roku 1928 vyd{vat časopis Str{ž mokrých s přílohou Protiprohibiční liga, na jehož str{nk{ch polemizoval vtipnou i v{žnou formou se zast{nci prohibice.437 Časopis, kterého vyšlo pouhých sedm čísel, měl v z{hlaví Baudelairovo heslo: „Opíjejte se vším!“. Podle Marešova jmenovce z nepř{telského t{bora na toto heslo časopis doplatil, protože kolportéři jej brali příliš doslovně a inkasované peníze propíjeli.438 V Marešově režii probíhal také recesistický sjezd Protiprohibiční ligy. Na ten měli být pozv{ni i zahraniční hosté, přijeli však pouze Pol{ci, kteří jediní prý vzali
Holitscherův prohibiční z{kon. Hostinský obzor – Fastr, 1922, roč. XX, č. 6, s. 26. Kdo je naším nepřítelem? Hostinský obzor – Fastr, 1924, roč. XXIII, č. 14–15, s. 6. 435 BATĚK, Alexandr. Jak jsem pades{t let žil a pracoval, Praha 1924, s. 322. 436 HAŠEK, Jaroslav. Humoresky. Praha 2009, s. 65–71. 437 MAREŠ, Michal. Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a v{lečného zločince, Praha 1999, s. 15. 438 ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 4. 433 434
119
pozv{nku v{žně. Hojn{ byla i dom{cí účast, protože mezi svolavateli figuroval proslulý Franta Sauer, který poskytoval z{ruku dobré z{bavy.439 Sjezd se sešel v hostinci U Rozvařilů na Poříčí, kde Sauer držel řeč jak k účastníkům sjezdu, tak k nic netušícím štamgastům: „Neřík{m, že člověk m{ pít jako hovado, *<+ ale svých deset dvan{ct sklenic denně, co by si člověk nedopř{l, když na to m{.“ Sjezd se brzy pod Sauerovým vedením změnil v celonoční tah po pražských lok{lech.440 Nejvytrvalejším kritikem činnosti ČSAS nicméně zůst{val stavovský tisk hostinských organizací, především Hostimil a Hostinský obzor – Fastr. Občas se zde objevovaly pokusy o věcnou polemiku s abstinentní propagandou, třeba s Masarykovým spisem O ethice a alkoholismu 441 , ve které se autor vymezuje zejména proti tvrzení, že alkoholismus se objevuje až po 30leté v{lce. Často se ovšem redaktoři uchylovali k zesměšňov{ní a dokonce osobním ur{žk{m. V duchu rčení „poturčenec horší Turka“, byli abstinenti vykreslov{ni jako bývalí pij{ci, kteří si nadměrnou konzumací alkoholu zničili zdraví a teď se snaží ostatním upřít to, co mají sami zak{z{no.442 Když ČSAS roku 1919 prostřednictvím novinových výzev zjišťoval počty abstinentů v republice, reagoval na to Hostimil takto: Až ten katastr bude založen, podplatíme někoho, aby n{m dovolil do něho nahlédnout. Do místa, odkud se přihl{sí abstinentů nejvíc, pošleme nezaměstnaného hostinského, aby tam zřídil hostinskou živnost s dobrým, pravíme dobrým pivem. Uděl{ obchod skvělý. 443
ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 4. Tamtéž, s. 5–6. 441 STARÝ, Emil. O ethice a alkoholismu. Hostinský obzor – Fastr, 1924, roč. XXII, č. 3, s. 2. 442 ALTMAN, Karel. Krčemné Brno, Brno 1993, s. 40. 443 Katastr abstinentů. Hostimil, 1919, roč. XXXVI, č. 12, s. 105. 439 440
120
Z pokrytectví byl obviňov{n také Jan Šimsa, jedna z vůdčích osobností ČSAS: „Doktor Šimsa, zn{mý p{n z pražských restaurantů, který velmi r{d sklenku koňaku s{m vypije, chtěl poučovati posluchače o alkoholu se stanoviska zdravotnického.“444 Šimsa byl vůbec oblíbeným terčem hostinských výpadů. Jindy je zase líčen, jak po večerech zvědavě nahlíží do oken bytů a děsí se, že si otec rodiny zmožen celodenní prací, vypije v rodinném kruhu sklenku piva. 445 Pr{vě Šimsa se pokusil sepsat a kategorizovat argumenty odpůrců abstinence a reagoval na ně ve své knize Alkohol pro – proti…446 Na útoky odpovídal ČSAS také ve Vyšším n{rodě, kde občas otiskoval celé „nepř{telské“ čl{nky s patřičným koment{řem.447 Obě strany se nevystříhaly argumentačních „faulů“, nutno ovšem přiznat ČSAS, že se pokoušel držet diskuzi přece jen na slušnější úrovni a nedopouštěl se tak ostrých osobních výpadů jako někteří jeho protivníci. Oblíbeným prostředkem bylo zesměšnění oponenta, zatímco Vyšší n{rod se přidržel „vtipných“ b{sniček a říkanek např. na účet Hostimila 448 , hostinské listy zase otiskovaly povídky, ve kterých abstinenti vystupovali jako směšné figurky. V jedné z nich předn{ší doktor-abstinent v hospodě dělnické besedy proti alkoholu. Předn{ška m{ úspěch a on se nech{ od posluchačů pozvat ke stolu: Bylo už hodně přes půlnoc, když pan doktor chraplavým hlasem pož{dal hostinského o placení – dvou koňaků, čaje s rumem a devíti piv. Nato tento „moderní abstinent“ pronesl několik posledních nab{davých slov a odch{zel „krokem nejistým, silně kolísaje a ve dveřích hlasitě škytnul“.449
„Výkvět n{roda“ – abstinenti. Hostinský obzor – Fastr, 1924, roč. XXII, č. 8, s. 1. Abstinentní třeštění. Hostimil, 1925, roč. XLII, č. 15, s. 191. 446 ŠIMSA, Jan. Alkohol pro - proti: pít - nepít, střídmost - abstinence, výmluvy pij{ků. Praha 1924, s. 7-55. 447 Něco o budoucnosti hostinců. Vyšší n{rod, 1926, roč. VI, č. 2–3, s. 35. 448 Mene – Tekel Hostimilu, Vyšší n{rod, 1928, roč. VIII, č. 9–10, s. 161. 449 ALTMAN, Karel. Krčemné Brno, Brno 1993, s. 40. 444 445
121
Na komičnosti opíjejícího se abstinenta byly ostatně postaveny z{pletky některých úspěšných veseloher např. popul{rní Okénko Olgy Scheinpflugové. Hlavní postavou je zde abstinentní profesor etiky, který po svém prvním fl{mu v životě trpí ztr{tou paměti a jeho dom{cí se mu pokusí namluvit, že zneuctil její dceru. Na divadle i ve filmu z roku 1933 ztv{rnil roli profesora Hugo Haas. Lítý boj sv{děl ČSAS a jeho oponenti o pivo. Lépe řečeno o to, zda m{ pivo výživovou hodnotu a lze jej br{t jako plnohodnotnou potravinu. Tento spor vyvstal už v době, kdy v Zemském protialkoholním spolku začalo vítězit abstinentní křídlo a spolek začal brojit také proti mírnému pití piva. Jako jeden z prvních se proti tomu ohradil Otakar Zachar, sl{dek a chemik, ve svém fejetonu Boj proti pivu z roku 1906. Argumentuje, že i kdyby byl alkohol jed, jak tvrdí abstinenti, v pivu se ho nach{zí velmi malé množství. Opír{ se o výzkum profesora Stoklasy, který prok{zal, že alkohol vznik{ také přirozeně v lidském těle, takže nemůže být až tak škodlivý.450 Roku 1923 tuto argumentaci d{le rozvinul profesor kvasné chemie Jan Šatava ve své výroční předn{šce Spolku pro průmysl pivovarský. Předn{ška byla jmenovaným spolkem vyd{na jako brožura Pivo a hnutí abstinenční a stala se často používaným trumfem proti ČSAS. Šatava v ní nejdříve poskytuje rozbor piva z hlediska chemického, poté shrnuje jeho blahod{rné účinky na organismus (např. na zažív{ní) a zastavuje se i u ot{zky soci{lní – pivo je výživnější a levnější než jeho alternativy, nabízené abstinenty. 451 Distancuje se také od podpory alkoholismu a nezřízeného pití, tvrdí však, že tento problém býv{ abstinenty zveličov{n.452
ZACHAR, Otakar. Pivovarské kapitoly a feuilletony. Kladno 1906, s. 81. ŠATAVA, Jan. Pivo a hnutí abstinenční. Praha 1924, s. 14. 452 Tamtéž, s. 18. 450 451
122
ČSAS na Šatavovu brožuru reagoval naprostým odmítnutím jeho z{věrů a obviněním z polopravd a poplatnosti pivovarským z{jmům. 453 Tak ostatně odpovídal na většinu pokusů o obhajobu mírného pití z vědeckých pozic. V podstatě nez{leželo na předložených argumentech, protože jakýkoliv přínos alkoholu byl abstinenty od poč{tku odmítnut.454 To, že se obě strany v diskuzi prakticky míjely, můžeme demonstrovat na tzv. „h{d{ní o alkoholu“, které se konalo
z iniciativy
ČSAS
se
z{stupci
hostinských
organizací
v čele
s prof. Šatavou. Představitelé abstinentů i jejich oponenti přednesli své příspěvky a obě strany odch{zely s přesvědčením, že byl jejich protivník argumentačně rozdrcen.455 Zast{ncem mírného pití byl také lékař Pavel Viskup, který se alkoholem zabýv{ ve své příručce zdravé výživy Pít či nepít? Kromě alkoholických n{pojů se věnuje také k{vě, čaji, mléku nebo vodě. Připomín{ například, že neblahý vliv na organismus můžou mít i některé druhy miner{lních vod, když se konzumují ve větším množství. Přímo pak odsuzuje pij{ky piva, kteří se předh{nějí v tom, kdo dok{že vypít rychleji celý půllitr nar{z. Pozvolné pití „po třetink{ch“ podle něj nezatěžuje žaludek ani ledviny a minimalizuje vedlejší dopady alkoholové intoxikace. Zde si neodpouští popíchnutí směrem k ČSAS: Kdyby bojovníci proti alkoholu šířili poznatek, že pivo snižuje pohlavní potenci a nepovídali lidem o nadlidské etice, pak by veškeré výčepy zely pr{zdnotou a maminky by tatínkům škrtaly položky za pivo nemilosrdně jako cenzoři. 456
VŠETEČKA, Jakub. Mravnost boje proti abstinenci. Vyšší n{rod, 1924, roč. IV, č. 7–8, s. 117. HANUŠ, Ladislav. Zase jeden věd{tor obh{jcem mírného pití alkoholu. Vyšší n{rod, 1930, roč. X, č. 1–2, s. 21. 455 srov. BATĚK, Alexandr. Jak jsem pades{t let žil a pracoval, Praha 1924, s. 430–431. „Výkvět n{roda“ – abstinenti. Hostinský obzor – Fastr, 1924, roč. XXII, č. 8, s. 1–2. 456 VISKUP, Pavel. Pít či nepít? Praha 1939, s. 27. 453 454
123
IV. Protialkoholní hnutí po roce 1939 IV/1 Druh{ světov{ v{lka Okleštění republiky po Mnichovu znamenalo poč{tek výrazných změn také pro abstinentní hnutí. „Veřejn{ činnost byla od podzimu ochromena, ale přesto ve vnitřní pr{ci funkcion{ři (výbory) ani ve chvílích pohnutých neust{vali“ 457 Předně musel ČSAS opustit léčebnu v Tuchlově, který ležel v zabraném pohraničí. Její ředitel Koňařík přesídlil do Prahy, kde poté fungoval jako jakési poradenské centrum pro ostatní léčebné instituce ČSAS. Druh{ léčebna ve slovenském Istebném a poradny v Praze, Plzni, Brně a Ostravě zůst{valy v provozu, i když ve ztížených podmínk{ch. Pokračovala také činnost propagační a spolupr{ce s ostatními spřízněnými organizacemi.458 Po vyhl{šení samostatného Slovenského st{tu 14. března 1939 bylo jeho představiteli požadov{no zpřetrh{ní veškerých vazeb s českými institucemi. Tomu se muselo podvolit i Krajinské ústredie pre Slovensko a tak došlo k rozdělení ČSAS na dvě samostatné organizace. KÚS se ofici{lně prohl{silo Slovenským abstinentním svazem 30. června téhož roku a novým předsedou se stal Ladislav Jurkovič, který nahradil odstoupivšího Karola Körpera.459 Činnost Slovenského svazu byla za v{lky značně omezen{. Došlo sice k vyd{ní několika publikací a členové svazu přispívali svými čl{nky do zdravotnických časopisů a denních listů, nepodařilo se ale zajistit dostatek finančních prostředků na provoz protialkoholní léčebny v Istebné. Její provoz byl přerušen už v květnu 1939 a přes notné úsilí se ho nepodařilo obnovit. Od roku 1942 sloužil ústav jako
ANM, fond ČSAS, k. 3, inv. č. 23. Zpr{va o činnosti ČSAS v roce 1938, s. 1. Tamtéž, s. 4–5. 459 ANM, fond ČSAS, k. 6, inv č. 84, Dopis Ladislava Jurkoviče předsedovi ČSAS Antonínu Proch{zkovi ze dne 4. 6. 1939. 457 458
124
ozdravovna úředníků ministerstva vnitra a v roce 1944 byl zabr{n pro vojenské účely.460 Také v nově vzniklém Protektor{tu Čechy a Morava bylo abstinentní hnutí nuceno reagovat na změnu politické situace. Zejména SAS se ocitlo jako čistě socialistický spolek ve zřejmém ohrožení. Proto se 15. května 1939 sešli z{stupci okleštěného ČSAS v čele s Břetislavem Foustkou s představiteli SAS a Ligy nekuř{ků. Za účasti MUDr. Zelenky, předsedy zdravotní komise N{rodního shrom{ždění, dojednali sloučení těchto organizací v Český abstinentní svaz (d{le ČAS).461 Ministerstvu vnitra byly pod{ny ke schv{lení nové stanovy a činnost ČAS byla zah{jena 1. června téhož roku. Pro sjednocení zdravotně-soci{lních organizací vniklo v srpnu 1939 N{rodní ústředí soci{lní a zdravotní péče, pod které spadal i ČAS. Jeho deklarovaným úkolem byla centralizace a zefektivnění veškeré této činnosti pod st{tním dohledem. Účel N{rodního ústředí byl prezentov{n takto: „Není to úkon matematický – sčít{ní neb n{sobení – není to ani reakce fysik{lní – směsi neb roztoky – je to reakce chemick{, kde za styku několika různých l{tek vznikají l{tky nové.“ 462 Opuštěny měly být „překonané“, zdola budované, organizační modely, kdy se utv{řejí teritori{lní útvary (místní, okresní, zemské), které mají vymezenou sféru působnosti, řídí se vlastními upravenými pravidly a do určité míry spolu soutěží.463
ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 10. MAREŠ, Antonín. Historie lidového abstinentního hnutí na Slovensku, s. 97. 461 ANM, fond ČSAS, k. 1, inv. č. 8. MAREŠ, Antonín. Historie československého abstinentního hnutí: I. Čechy, s. 107. 462 ANM, fond ČSAS, k. 7, inv. č. 201, ŠULC, M. Podstata pr{ce N{rodního ústředí soci{lní a zdravotní péče. 463 Tamtéž. 460
125
I přesto si ČAS v podstatě zachoval svou organizační strukturu. Říšskému ústředí podléhaly Český a Moravský zemský sbor navazující na předchozí zemsk{ ústředí. Určitý stupeň samostatnosti si uchov{vala i ostravsk{ skupina. V čele ČAS st{l od roku 1938 Antonín Proch{zka, kterého nahradil roku 1941 Jan Hořejší. Ústředním org{nem ČAS zůstal i nad{le Vyšší n{rod, kam začali přispívat také bývalý redaktoři Zdravého života (Muclinger, Havlík, Mareš) a protialkoholní zaměření doplnila protikuř{ck{ agenda. Ve své propagaci se Vyšší n{rod st{le více uchyloval k tématům z historie abstinentního hnutí, nechyběly ani pravidelné zpr{vy o úspěších protialkoholních opatření v Říši a jen ojedinělé (zřejmě povinné) čl{nky o Vůdci, jako příkladu tělesného a duševního zdraví464. Kromě časopisu pokračovalo i vyd{v{ní edice Abstinentní knihovna, ve které jako 29. svazek vyšel Koňaříkův Bibliografický přehled české protialkoholní literatury. Úspěšné byly také beletristické výbory Besedy paní a dívek nebo Besedy dorostu. Významnou č{st finančních prostředků pro chod ČAS se podařilo zajistit prostřednictvím veřejných sbírek N{rodní pomoci. V omezeném rozsahu pokračovala činnost předn{škov{ a zejména poradensk{. Brněnsk{ poradna dokonce rozšířila svou působnost na nealkoholní případy a sloužila jako psychologick{ poradna např. pro rozvr{cené rodiny.465 Přes usilovné snahy se nepodařilo znovuzřídit léčebnu pro alkoholiky, především z finančních důvodů (i přesto, že po smrti Vladimíra Kubeše založil na jeho počest Moravský sbor pro tento účel fond466).
Svědectví o životospr{vě Vůdce a říšského kancléře. Vyšší n{rod, 1940, roč. XX, č. 8–9, s. 110. Soci{lní pr{ce a poradny. Vyšší n{rod, 1943, roč. XXIII, č. 3, s. 59. 466 Ze zemského sboru ČAS pro Moravu. Vyšší n{rod, 1943, roč. XXIII, č. 4, s. 112. 464 465
126
Činnost se patrně omezovala čím d{l tím více se zvyšujícím se v{lečným nasazením Německa. Navíc zavedlo v{lečné hospod{řství regulaci výroby a distribuce alkoholu a přídělový systém značně omezil jeho dostupnost.
IV/2 Pov{lečn{ léta a „Vítězný Únor“ Stejně jako zbytek n{roda přijal ČAS osvobození a obnovení republiky se značnou úlevou a nadšením. V z{ří 1945 začal vych{zet první pov{lečný ročník svazového časopisu pod novým n{zvem Zdravý lid. Vzniknul splynutím Vyššího n{roda a časopisu SAS Zdravý život, který byl za v{lky zak{z{n. Na zač{tku prvního čísla byl otištěn seznam významných členů abstinentního hnutí, kteří se stali obětí nacistického režimu. V prvé řadě je uveden bývalý předseda SAS a předmnichovský i exilový ministr Jaromír Nečas. Ten zemřel během v{lky v londýnském exilu, zatímco jeho žena a dcera byly zavražděny v koncentračním t{boře. Mezi dalšími můžeme uvést Viléma Havlíka, z{stupce SAS a aktivního přispěvatele VN, který zemřel při transportu do Dachau, F. Šmakala, ředitele Československého
červeného
kříže,
nebo
Norberta
F.
Čapka,
vůdčího
představitele unit{řské církve.467 Oslabeno bylo abstinentní hnutí také tím, že se konce v{lky nedočkalo mnoho dlouholetých vůdčích osobností ČAS – Vladimír Kubeš, Bedřich Koňařík, V{clav Kapička, Alexandr Batěk a později – v prosinci 1945 – umír{ i Jan Šimsa. Zbylí členové „staré gardy“ se však opět pustili do pr{ce pro n{rodní ostřízlivění. V{clav Rubeš ve své zpr{vě jednatele svazu píše: Československý abstinentní svaz vstupuje podruhé do svobodné republiky a do nové pr{ce. Vol{ všechny své věrné i další nové příznivce znovu do díla.
467
Nezapomeneme. Zdravý lid, 1945, roč. XXV, č. 1–2, s. 2.
127
Ukazuje cestu svým osobitým příkladem, jak n{s učil president Osvoboditel T. G. Masaryk a jak n{m potvrdil president Budovatel Edvard Beneš. 468
Čestný předseda a ideolog ČAS Břetislav Foustka se pokouší definovat úkoly hnutí i n{roda takto: V tom všem zmatku a děsu všichni jsme však pocítili velikou novou povinnost, novou touhu: Být zdr{v. Povinnost být zdr{v! To je jedna z nejsvětějších povinností lidských. To je příkaz nejen mor{lky, ale i příkaz vlastní sebez{chovy. Pro n{rod jako pro jednotlivce. Zejména pro malé n{rody a nejvíce pro n{s, jako n{rod stojící a o svou existenci po staletí bojující na geografické výspě. *<+ Musíme obr{tit pozornost především k nejslabším vrstv{m lidské společnosti, podchytit jejich zdravé kořeny a kořínky a začlenit je ve velký ozdravovací pochod lidstva. 469
ČAS se přizpůsobil také nové zahraničně-politické orientaci republiky a začal st{le častěji hledat vzory protialkoholního boje v SSSR. Zvl{šť upoutala instituce z{chytných stanic470, s jejichž zřizov{ním se začalo v 50. letech i u n{s. V situaci zn{rodněného průmyslu, kdy st{t vlastnil monopol na alkohol i tab{k, si valn{ hromada ČAS pokl{dala ot{zku: „Na čem bude z{ležet víc? Na střízlivosti nebo na d{vk{ch?“ 471 Z{roveň opakovaně zaznívaly na str{nk{ch Zdravého lidu kritické hlasy, že přídělový systém nutí jednotlivce konzumovat více alkoholu, než na něho průměrně připadalo před v{lkou 472 , nebo že st{t odměňuje mimoř{dné pracovní výkony několika litry kořalky473.
Zpr{vy o činnosti ČAS. Zdravý lid, 1945, roč. XXV, č. 1–2, s. 35. FOUSTKA, Břetislav. Na rozmezí k novému životu! Zdravý lid, 1945, roč. XXV, č. 1–2, s. 8. 470 Jak se léčí opilství v SSSR? Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 3–4, s. 61. 471 SK[LA, Jaroslav. Lidov{ demokracie a ostřízlivění. Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 9–10, s. 167. 472 Pro n{s. Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 7–8, s. 130. 473 SK[LA, Jaroslav. Lidov{ demokracie a ostřízlivění. Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 9–10, s. 167. 468 469
128
St{le aktivnější roli hr{li v ČAS bývalí členové SAS – Mareš, Rydlo, Muclinger, Míčka aj. Také časopis Zdravý lid měl svou koncepcí blíže k dřívějšímu Zdravému životu a podle něj se profiloval spíše zdravovědně. Občas se na jeho str{nk{ch abstinenti-socialisté přímo vymezovali proti tzv. filantropickému směru abstinentismu, kterému z pozic vědeckého socialismu vyčítali smířlivý postoj ke kapitalismu. 474 Podle vzpomínek Antonína Mareše panovaly mezi některými členy bývalého ČSAS a SAS také určité osobní antipatie. Popisuje např. příhodu, kdy se on s{m kvůli nějakému spornému čl{nku rozh{dal s předsedou ČAS Hořejším, který ho potom „za trest“ poslal předn{šet o alkoholismu mezi hospodské a nelibě prý nesl, když se Marešovi podařilo úkol úspěšně zvl{dnout.475 ČAS udržoval úzké kontakty se Slovenským abstinentním svazem, který si i po v{lce zachoval samostatnost. Někteří jeho vůdčí představitelé se angažovali během slovenského n{rodního povst{ní, včetně předsedy Ladislava Jurkoviče, který byl zatčen a vyslých{n.
476
V květnu 1947 byli z{stupci Českého
i Slovenského svazu přijati prezidentem Benešem, který vyj{dřil jejich pr{ci podporu a vyslechl n{vrhy na její zefektivnění. Ty spočívaly mimo jiné v potřebě legislativní opory vytv{řené sítě protialkoholních poraden.477 Kromě těchto poraden se ČAS dlouhodobě pokoušel obnovit provoz protialkoholní léčebny v Tuchlově. Ačkoliv se mu podařilo už roku 1945 získat
MÍČKA, J. Střízlivost a socialismus. Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 9–10, s. 143. ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek, s. 19. 476 JURKOVIČ, Ladislav. O pr{ci Slovenského abstinentného sväzu v rokoch 1939–1945. Zdravý lid, 1946, roč. XXVI, č. 3–4, s. 58. 477 Slyšení u pana presidenta republiky dra Edvarda Beneše. Zdravý lid, 1947, roč. XXVI, č. 10, s. 158. 474 475
129
zpět tuchlovský z{mek, ve kterém za v{lky sídlila středisko Hitlerjugend, nedost{valo se pro znovuotevření finančních prostředků.478 Komunistický převrat v únoru 1948 ovlivnil i ČAS a ústředním tajemníkem svazu byl jmenov{n Antonín Mareš, jakožto spolehlivý člen KSČ, který se v podstatě ujal vedení, i když v čele ofici{lně zůst{val předseda Hořejší.479 Hned 8. března při zah{jení dlouho pl{novaného Týdne střízlivosti, promluvili noví ministři doplněné vl{dy. Ministr soci{lní péče Evžen Erban pronesl velmi ideologickou řeč, ve které je alkoholismus stavěn jako n{stroj používaný privilegovanými vykořisťovatelskými vrstvami k zotročení pracujícího lidu. 480 Projev ministra zdravotnictví p{tera Plojhara byl podstatně zajímavější a obsahoval některé podnětné postřehy: Nelze prostě zak{zat prodej alkoholických n{pojů. Z{kaz není cesta k n{pravě, protože zak{zané ovoce tím více chutn{ a doba prohibice v Americe znamenala vzrůst alkoholismu, místo aby jej potlačila. Nestačí také bojovat proti těžkému alkoholismu, který jest již třeba léčit a který je odporný i mnohému alkoholikovi a je odsuzov{n každým soudným člověkem, nýbrž také proti občasnému popíjení, *<+ neboť to je často z{rodkem skutečného alkoholismu. *<+ K alkoholismu se musíme stavět stejně jako ke všem jiným mor{lním problémům. Již od ml{dí si musí být děti vědomy, že alkoholismus je něco, zač se musí stydět a ne se tím vychloubat. 481
Těžko říct nakolik byla tato slova míněna upřímně, zejména uvědomíme-li si, že je pronesl člověk, který se s{m dlouh{ léta potýkal se z{vislostí na alkoholu a na jehož účet později nevkusně žertoval jeho vl{dní kolega V{clav Kopecký:
N{š Tuchlov před rokem. Zdravý lid, 1946, roč. XXV, č. 7–8, s. 123. ANM, fond MAREŠ Antonín, k. 1, inv. č. 1, Curriculum vitae Antonína Mareše, s. 12. 480 Zah{jení protialkoholního týdne. Zdravý lid, 1948, roč. XXVII, č. 8–9, s. 130. 481 Tamtéž, s. 128. 478 479
130
< v r{mci diskuse, kterou jsme vedli na vl{dě o boji proti alkoholismu, uplatňoval Josífek Plojhar velmi houževnatě své zn{mé přísloví, že „alkohol hubí n{rody, ale jednotlivcům neškodí“ *<+ K čemuž obvykle dod{val husitské heslo „na množství nehleďte”. 482
Ze strany vl{dních z{stupců byla nicméně učiněna abstinentnímu hnutí spousta příslibů podpory, zejména finanční. V tom smyslu byla schv{lena ofici{lní rezoluce. Po nějakém čase, kdy marně čekali na splnění těchto slibů, zašli z{stupci ČAS v čele s Antonínem Marešem na ministerstvo zdravotnictví, aby se na onen slíbený finanční příspěvek dot{zali. Ministr Plojhar je prý nepřítomně vyslechl, podivil se, že peníze ještě neobdrželi a předal je svému n{městkovi. Poté šli prý od jednoho ministerského úředníka k druhému, až je nějaký písař vyprovodil ven s tím, že na takové věci nejsou peníze.483 I když mohl ČAS za určitý úspěch považovat přijetí z{kona o potír{ní alkoholismu (87/1948 Sb.), byl na jeho činnost vyvíjen čím d{l větší politický tlak a přílišn{ aktivita těchto protialkoholních dobrovolníků zřejmě začala vadit. Tuto nechuť můžeme vycítit už roku 1948 v reakci na kritiku jednoho dělníka ČKD, že podnikov{ kantýna není dostatečně z{sobena nealkoholickými n{poji a odborov{ organizace se dostatečně nevěnuje protialkoholní propagaci, ba jí přímo br{ní. Z{stupkyně zdravotního refer{tu Ústřední rady odborů stěžovateli odpovíd{ takto: Pisatel musí se smířit s tím, že boj proti alkoholismu povedeme poněkud jiným způsobem, než byl dosud obvyklý. Nebudeme domlouvat opilcům, rozesílat a vyvěšovat plak{ty, ze kterých si podroušení dělají legraci, poř{dat předn{šky, na které chodí jen abstinenti a tak podobně – bez naděje na pronikavý výsledek. *<+ V našich z{vodech nebude nikdo dělat jakoukoli
482 483
KAPLAN, Karel a Pavel KOSATÍK. Gottwaldovi muži, Praha 2004, s. 225. ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 19.
131
propagandu, ani protialkoholní, kdo není odbor{řem a kdo svůj poměr k ROH vyjadřuje negativní kritikou. 484
Zda měl ČAS odpůrce na vlivných místech, nebo šlo jen o obecný odpor režimu k tak aktivnímu občanskému hnutí, nevíme. Při hled{ní viníka podezírali abstinentní pracovníci např. Rudolfa Sl{nského nebo manželku ministra n{rodní obrany Ladislava Kopřivy. 485 Nicméně byl Antonín Mareš během roku 1949 pověřen likvidací ČAS a přípravou na jeho sloučení s Československým červeným křížem.
486
Sloučení bylo realizov{no n{sledující rok a bezm{la
pades{tilet{ historie organizovaného lidového abstinentního hnutí tak byla završena.487
IV/3 Epilog Péči o alkoholiky převzala st{tní zdravotnick{ zařízení. Nejaktivnější bylo Protialkoholní oddělení Psychiatrické kliniky LF UK v Praze „U Apolin{ře“, kde byla mimo jiné zřízena roku 1951 první z{chytn{ stanice. Její zakladatel Jaroslav Sk{la se pak na další desetiletí stal předním odborníkem na léčbu alkoholismu u n{s.488 Antonín Mareš byl jmenov{n okresním tajemníkem Čs. červeného kříže v Dejvicích. Několikr{t se pokusil nabídnout své zkušenosti s protialkoholní propagací, ale většinou ztroskotal na laxnosti byrokratického apar{tu. 489 Proto roku 1955 přešel z ČČK do služeb n{rodních podniků. Zde působil jako revident
Odpověď dělníkovi A. N. z Českomoravské. Zdravý lid, 1948, roč. XXVII, č. 10, s. 157. ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 45. 486 ANM, fond MAREŠ Antonín, k. 1, inv. č. 1, Curriculum vitae Antonína Mareše, s. 12. 487 ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 47. 488 POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 237. 489 ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 10. 484 485
132
až roku 1969, kdy odešel do důchodu.490 Téhož roku 70letý Mareš inicioval pokus o obnovení ČSAS. Jeho ustavující sjezd se konal 30. května 1969 v Praze a účastnilo se jej na 123 lidí ze všech koutů republiky, mezi nimiž najdeme i Marešova d{vného přítele a spolupracovníka Ottu Rydla. 491 Již schv{lené stanovy však byly úřední obstrukcí opět zrušeny a navíc se dostal Mareš do sporu s nějakým mladým doktorem, který se pokoušel převzít předsednictví. Spolek tak neměl dlouhého trv{ní.492
ANM, fond MAREŠ Antonín, k. 1, inv. č. 1, Curriculum vitae Antonína Mareše, s. 12. ANM, fond ČSAS, k. 4, inv. č. 37, Protokol z ustavujícího sjezdu ČAS konaného dne 30. května 1969 v s{le Klubu školství a kultury v Praze 1. Příkopy 10. (stenografický z{znam). 492 ANM, fond ČSAS, k. 2, inv. č. 18, MAREŠ, Antonín. Cestami vzpomínek: V. díl Abstinenti, s. 47. 492 Tamtéž, s. 49 490 491
133
Z{věr V polovině 19. století se v českých zemích a na Slovensku úspěšně rozvíjelo hnutí střídmosti. Lok{lní spolky byly zakl{d{ny katolickými i evangelickými duchovními, ale nevytv{řely širší organizační strukturu. Po roce 1848 pak došlo k jejich výraznému útlumu. Za impuls k organizov{ní českého protialkoholního hnutí
býv{
považov{no
Masarykovo
vystoupení
na
mezin{rodním
protialkoholním kongresu ve Vídni roku 1901. První abstinentní spolek v českých zemích ovšem založil Josef Hybeš v Brně již roku 1900. Morava ostatně vlastní v této oblasti hned několik prvenství – začal tu vych{zet první protialkoholní časopis Blaho lidu, vznikla tu první protialkoholní léčebna, poradna i abstinentní restaurace. Protialkoholní hnutí před první světovou v{lkou nebylo jednotné. Samostatně se organizovaly spolky dělnické, studentské, křesťanské a tzv. abstinentní rodiny vznikaly také kolem některých časopisů. Na širší b{zi byly založeny v Čech{ch i na Moravě Zemské spolky proti alkoholismu, které měly spíše středostavovský charakter. Pro sjednocení postupu se začaly poř{dat také protialkoholní sjezdy. Poté, co v hnutí přev{žil jeden n{zorový proud hl{sající úplnou abstinenci nad druhým, který se spokojoval s pouhou střídmostí, transformovaly se oba zemské spolky, český i moravský, v abstinentní svazy. Se vznikem republiky nabralo v{lkou utlumené hnutí opět na síle. Do čela se začal stavět obnovený Československý abstinentní svaz s předsedou Břetislavem Foustkou. Ten nabídnul abstinentnímu hnutí poměrně propracovaný program n{rodní obrody v duchu eugeniky. Oproštěním od alkoholu se měl n{rod pozvednout na vyšší duševní i fyzickou úroveň a tento „vyšší n{rod“ pak měl přispět k pozvednutí celého lidstva. Kromě tohoto filantropického proudu, existoval silný proud socialistický, vych{zejí z pozic třídního boje. Alkohol byl 134
touto optikou vním{n jako n{stroj útlaku dělnické třídy a alkoholismus jako důsledek soci{lní bídy. Zavrhnutí alkoholu bylo prvním krokem k emancipaci proletari{tu. Socialistický proud se vůči ČSAS v mnohém vymezoval a Sdružení abstinentů socialistů si zachovalo organizační nez{vislost během celého meziv{lečného období. To mu ovšem nebr{nilo s ČSAS v mnoha případech úzce spolupracovat. Aby mohlo abstinentní hnutí účinně prosazovat své z{jmy, byl nutný jednotný postup. Ostatní organizace se tudíž nebr{nili buď přímo splynutí s ČSAS, nebo velmi těsné spolupr{ci. Po reorganizaci roku 1922 ČSAS sest{val z poměrně autonomních zemských ústředí, jejichž činnost byla pouze koordinov{na ústředím říšským. Tento model vzešel z jedn{ní vedených se silným Moravským abstinentním svazem, původní n{vrh byl daleko centralističtější. Ústředí bylo umístěno v každé ze zemí ČSR, ovšem na Podkarpatské Rusi se nepodařilo činnost svazu zcela koordinovat s aktivitou místních rusínských spolků, což vedlo v podstatě k podvojné organizaci. ČSAS d{le spolupracoval s celou řadou soci{lních, zdravotních a kulturních spolků na všech úrovních své organizace. St{tní org{ny byly ČSAS poměrně nakloněny, zejména v prvních letech po převratu, kdy některé klíčové funkce zast{vali příznivci abstinentního hnutí. Nejvíce
ČSAS
spolupracoval
s Ministerstvem
veřejného
zdravotnictví,
prostřednictvím kterého se mu dost{valo pravidelné finanční podpory. Tyto st{tní subvence potom ŘÚ distribuovalo ostatním organizačním složk{m. K účinné spolupr{ci s úřady doch{zelo také na úrovni zemských ústředí a místních odborů. Kromě st{tních subvencí byla činnost ČSAS financov{na z peněžních darů od příznivců nebo přímo od členů, ze sbírek, z členských příspěvků, eventu{lně z nějaké vedlejší činnosti.
135
Ve svých stanov{ch měl ČSAS definov{ny 3 oblasti působnosti. Za svou nejdůležitější činnost považoval propagaci abstinentních myšlenek. Ta probíhala mnoha způsoby od předn{šek, přes protialkoholní filmy až po kvantum vyd{vaných let{ků, brožur a časopisů. Velkou pozornost soustředil ČSAS na výchovu ve škol{ch, kde se pokoušel působit jak na učitele, tak na ž{ky. Naděje na šíření protialkoholních předn{šek prostřednictvím rozhlasu, zhatila jeho
roztržka
s Radiojournalem,
který
vinil
z protežov{ní
pivovarského
průmyslu. V druhé řadě se měl ČSAS zasazovat o přijím{ní protialkoholních z{konů a nařízení. Jelikož se však profiloval jako apolitick{ organizace a neměl přímou vazbu na ž{dnou politickou stranu, nebyl v této oblasti příliš úspěšný. Za úspěch považoval přijetí tzv. Holitscherova z{kona omezujícího prodej alkoholu ml{deži, který byl ale přijat spíše díky konsensu napříč politickými stranami, než působením ČSAS. Neúspěšně se snažil prosadit možnost místního z{kazu lihovin, což se snažil podpořit tím, že poř{dal jak{si hlasov{ní „nanečisto“. V r{mci poslední oblasti působnosti – soci{lně-hygienické – usiloval ČSAS o vytvoření konkurence alkoholu a hostincům. Zejména propagačně tak podporoval
prodej
nealkoholických
n{pojů
a
na
příslušných
místech
intervenoval, opět neúspěšně, za jejich osvobození od daní. Podle stanov měl ČSAS usilovat o zakl{d{ní abstinentních restaurací, ale s{m založil pouze jednu v Moravské Ostravě. Ostatní podobné podniky podporoval spíše propagačně. Nejmenší důraz ve své činnosti kladl ČSAS na pomoc alkoholikům. Za podpory ministerstva vnitra zřídil a provozoval Abstinentní penzion{t v Tuchlově a kr{tce byla v provozu obdobn{ instituce v Istebném na Slovensku. Položil také z{klad síti protialkoholních poraden, kter{ byla po zrušení ČSAS rozšiřov{na st{tním zdravotnictvím. Za svého největšího nepřítele pokl{dal ČSAS tzv. lihový kapit{l. Ostré přestřelky prostřednictvím tisku sv{děl s organizacemi hostinských, ke skutečnému dialogu 136
mezi nimi však zpravidla nedoch{zelo, neboť obě strany byly přesvědčeny o svých argumentech. Po odtržení Slovenska i slovenského ústředí ČSAS na jaře 1939 došlo ke sloučení zbylého Českého abstinentního svazu se Sdružením abstinentů socialistů a s Protikuř{ckou ligou. Za protektor{tu byla činnost svazu č{stečně omezena, po osvobození se ji pak nepovedlo obnovit v předv{lečné šíři. I když byla po komunistickém převratu v únoru 1948 ofici{lně deklarov{na ČAS podpora, zřejmě se stal – jako aktivní občanské hnutí – nepohodlným. Roku 1950 byl ČAS začleněn pod Československý červený kříž, čímž byla ukončena téměř pades{tilet{ historie českého občanského protialkoholního hnutí.
137
Seznam použitých pramenů a literatury A) Prameny Archiv N{rodního muzea, fond Československý abstinentní svaz. Archiv N{rodního muzea, fond MAREŠ Antonín. Moravský zemský archiv, fond ČSAS Zemský odbor Brno. N{rodní archiv, fond Rydlo Otto, PhMr N{rodní archiv, fond Sommer - Batěk Alexandr, Dr. Alkoholismus a z{jmy života: anketa poř{dan{ v Praze dne 6.ledna 1922 Republik{nskou ligou pro mravní obrodu n{roda a Československým Abstinentním Svazem. V Praze: Republik{nsk{ liga pro mravní obrodu n{roda, 1922. 54 s. Svít{ní. Mravní ot{zky dne; Sv. 2. BATĚK, Alexandr. Jak jsem pades{t let žil a pracoval: paměti za prvních 50 let mého života 1874-1924. V Praze: B. Kočí, 1925. 450 s. BENEŠ, Edvard. Problém alkoholové výroby a abstinence. V Praze: Českoslovanský abstinentní svaz, 1915. 82 s. Blaho lidu: časopis zabývající se zdravotnictvím, výchovou a šířením ideí protialkoholistických. V Brně: O. Kypr, 1905. ELSTER, Alexander. Alkohol a umění. Praha: Sdružení abstinentů socialistů v ČSR, 1934. 28 s. Eva: měsíčník pro vzděl{ní českých žen a dívek. Nový Jičín: Karel Dost{l Lutinov, 1908. FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém: Význam střízlivého života pro kulturní snahy n{roda. Praha: Grosman a Svoboda, 1909. 21, 1 s. Knih. čsl. abstinentního svazu; 1. FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a ide{ly n{roda. V Praze: Československý abstinentní svaz, 1922. 29 s. Abstinentní knihovna; sv. 1. GRUSCHKA, Theodor. Jirka na cest{ch. V Praze: Sdružení Abstinentů socialistů v ČSR, 1938. 15 s.
138
HANUŠ, Ladislav. Z{konod{rn{ opatření protialkoholní: trestní z{kon a opilství. Praha: Československý abstinentní svaz, 1931. 53 s. Abstinentní knihovna; sv. 16. HAVLÍK, Vilém. O soci{lně politickém významu bezalkoholní výchovy ml{deže: Předneseno na předn{škovém večeru Soci{lního ústavu Československé republiky dne 21. dubna 1932. V Praze: Sdružení abstinentů socialistů, 1932. 6 - [I] s. Hostimil: odborný časopis věnovaný živnosti hostinské a výčepnické. Praha: Jelínek, Grund & spol., 1908-1925. Hostinský obzor - Fastr: neodvislý org{n živnosti hostinské, výčepnické a kav{renské. Praha: Odbor. Jednota hostinstva pro Českosl. republiku, 1923-1925. KONAŘÍK-BEČVAN, Bedřich, ed. Bibliografický přehled české protialkoholní literatury. V Praze: Český abstinentní svaz, 1940. 65 s. Abstinentní knihovna; sv. 29. KUBATA, Karel. Politick{ historie lihu. Praha: Fr. Borový, 1936. 70 s. Úvahy a předn{šky; sv. 5. MASARYK, T. G. O ethice a alkoholismu. 2. vyd. V Brně: n{kladem Studentské kliniky, 1920. 23 s. Zdravotní a jiné příručky; č. 2. MASARYK, T. G. Sociologický význam alkoholismu. Studentské směry, 1901, roč. III, č. 9–10, s. 237–241. Nov{ kultura: časopis věnovaný zdravotnictví, rozumné životospr{vě, přirozenému léčení (therapii fysik{lně dietetické) a pěstění osobní dokonalosti v ohledu duševním a tělesném. Praha: Jaroslav Barth, 1908-1924 Revue protialkoholick{: popul{rní list věnovaný boji proti pij{ctví, tuberkulose a pro veřejné zdravotnictví vůbec. Brno, 1903-1904. ŠATAVA, Jan. Pivo a hnutí abstinenční. Praha: Československý kompas, 1923. 24 s. ŠIMSA, Jan. Alkohol pro - proti: pít - nepít, střídmost - abstinence, výmluvy pij{ků. V Praze: J. Šimsa pomocí Čsl. abstinentního svazu, *1924+. 182 s. URBAN, Jaroslav František, ed. Abstinentní čítanka. Praha: Ústř. nakl. učit. čsl., 1923. 134 s., Sbírka časových spisů pedagogických ke školské praksi; sv. 13.
139
VISKUP, Pavel. Pít či nepít?. 1. vyd. Praha: A. Neubert, 1939. 114 s. Vyšší n{rod: org{n československého hnutí abstinetního. Praha: Abstinentní svaz, 1921-1944. ZACHAR, Otakar. Pivovarské kapitoly a feuilletony. V kr{l. hor. městě Kladně: Otakar Zachar, 1906. 149 s. Zdravotnické rozhledy. Praha, 1906-1908. Zdravý lid. Praha: Abstinentní svaz, 1945-1948. Zdravý život: časopis Sdružení abstinentů-socialistů ČSR. Praha: Sdružení abstinentů- socialistů ČSR, 1936, roč. IX, č. 1–2.
Digit{lní repozit{ř. Poslaneck{ sněmovna Parlamentu České republiky [online]. 2000 [cit. 2014-0101+. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=82 JANEČKOV[, Bronislava. ... a potom jsem nad{val na Radiojournal!. In: Archiv ČRo [online]. 2011 [cit. 2013-12-01+. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/archiv/klenoty/_zprava/a-potomjsem-nadaval-na-radiojournal--862023 ŠTÚR,
Ľudovít.
Výber
z
čl{nkov:
Spolky
miernosti.
In:
Zlatý
fond
SME
[online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/91/Stur_Vyber-zclankov/5 Z{kon z 10. prosince 1918 o mimoř{dných přechodních ustanoveních na Slovensku. In: Sbírka z{konů a nařízení st{tu československého: Č{stka XIII [online]. 1918 [cit. 2013-11-29]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/013-1918.pdf
B) Literatura ALTMAN, Karel. Krčemné Brno: o hostincích, kav{rn{ch a hotelech, ale také o hospod{ch, výčepech a putyk{ch v moravské metropoli. Brno: Doplněk, 1993. 157 s. ISBN 80-85765-12-8.
140
ČINČOV[, Yvona. Protialkoholní boj Tom{še Bati. Acta musealia: Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně: čl{nky a studie, musealia, personalia. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy, 2005, roč. V, č. 1–2, s. 60–64. H[JKOV[, Eva. Abstinentní hnutí ve Slezsku a na severní Moravě v první polovině 20. století. In: TESAŘ, Petr, ed., MORAVCOV[, Irena, ed. a GEBAUEROV[, Olga, ed. V{žně i nev{žně o víně: sborník k pades{tým narozenin{m PhDr. Karla Müllera. Vyd. 1. V Opavě: Zemský archiv, 2008. s. 135–142 ISBN 978-80-86388-58-8. HAŠEK, Jaroslav. Humoresky. 1. vyd. Praha: Fragment, 2009. 111 s. ISBN 978-80-253-0929-2. CHALUPA, Tom{š. Alkohol a st{t (bojovník proti alkoholismu vs. distributor) *online+. 2007 [cit. 2013-08-01]. Diplomov{ pr{ce. Masarykova univerzita, Pr{vnick{ fakulta. Vedoucí pr{ce Roman Vaněk. Dostupné z:
JOHNSON, Paul. Civilizace starého Egypta. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 262 s. ISBN 80-200-0949-3. KAPLAN, Karel a KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004. 333 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7185-616-9. K[RNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý, Československo a České země v krizi a v ohrožení (1930-1935). 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 577 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-7277-031-4. KLIMEKOV[, Ag{ta. Vydavateľsk{ produkcia exulantských tlačiarní v Púchove a Žiline v prvej
polovici
18.
storočia.
Knižnica
*online+.
2012,
roč.
XIII,
č.
2,
s.
33-38
[cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://www.snk.sk/swift_data/source/casopis_kniznica/2012/feb ruar/33.pdf MAREŠ, Michal. Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a v{lečného zločince. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1999. 391 s. Portréty; sv. 10. ISBN 80-7260-011-7. MONTANARI, Massimo. Hlad a hojnost: dějiny stravov{ní v Evropě. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, 226 s. ISBN 80-7106-560-9.
141
NOVOTNÝ, Vladimír. Hospody a pivo v české společnosti. Vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 259 s. ISBN 80-200-0639-7. POPOV, Petr. Z historie léčby alkoholismu v českých zemích. Adiktologie. 2005, roč. V, č. 2, s. 234–241. PRZYBYLOV[, Blažena a ŠERKA, Josef. Muži s mocí: portréty starostů Moravské Ostravy 1861-1918. Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, 1996. 29 s., *2+ s. pl{nu. ISBN 80-902075-2-9. RAŠ, Jakub. "Za ostřízlivění n{roda". Abstinentní hnutí v českých zemích v první polovině 20. století. Dějiny a současnost, 2009, roč. XXXI, č. 4, s. 14-17. SOURNIA, Jean-Charles. Dějiny pij{ctví. Vyd. 1. Praha: Garamond, 1999, 299 s. ISBN 80-86379-01-9. ŠVORC, Peter. Zaklet{ zem: Podkarpatsk{ Rus 1918-1946. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7106-754-2. VAŇHARA, Josef. Co odv{l čas In: ST[TNÍ OKRESNÍ ARCHIV ZLÍN a POKLUDA, Zdeněk, ed. Zlínsko od minulosti k současnosti. Sv. 12, 1993. Zlín: St{tní okresní archiv, 1993, s. 49–100. ZL[MAL, Bohumil. Příručka českých církevních dějin. VI., Doba probuzenského katolicismu (1848-1918). Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějsk{, 2009. 333 s. ISBN 978-80-7266-323-1.
142
Seznam použitých zkratek ANM
Archiv N{rodního muzea
ČSAM
Československ{ abstinentní ml{dež
ČAS
Český abstinentní svaz (po roce 1939)
ČSAS
Československý abstinentní svaz (1918–1939)
ČSR
Československ{ republika
ČSSA
Českoslovanský svaz abstinentní (1908–1918)
KÚS
Krajinské ústredie pre Slovensko
LAS
Lidový abstinentní spolek (1911–1922)
MAS
Moravský abstinentní svaz (1913–1922)
MZA
Moravský zemský archiv
NA
N{rodní archiv
ŘÚ
Říšské ústředí
ŘVV
Říšský výkonný výbor
SAS
Sdružení abstinentů socialistů (1922–1939)
SDA
Sdružení dělnických abstinentů (1908–1914)
VN
Vyšší n{rod
ZÚČ
Zemské ústředí pro Čechy
ZÚM
Zemské ústředí pro Moravu
ZÚPR
Zemské ústředí pro Podkarpatskou Rus 143
ZÚS
Zemské ústředí pro Slezsko
ZVV
Zemský výkonný výbor
144
Obrazov{ příloha (viz přiložený soubor)
145
