Československo po 2.světové válce Situace po osvobození Parlamentní volby 1946 Marshalův plán Únor 1948 Československo v 50. letech Politické procesy 50. let Československo v období uvolňování napětí Pražské jaro 1968 Normalizace - 70. a 80. léta Listopadová revoluce
Situace po osvobození ∗ Citelné ztráty na lidských životech. Násilná smrt mnoha československých osobností (např. Karel Poláček, Vladislav Vančura, Karel Hašler a jiní) ∗ Státoprávní uspořádání – Československá republika, do doby ustavení nového parlamentu plnily funkci zákonů dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše (po ustavení parlamentu dekrety schváleny jako zákony) ∗ „Národní očista“ – potrestání zrádců a kolaborantů. Mimořádné lidové a národní soudy žalovaly kolem 38000 osob (K trestu smrti odsouzeni mj. německý státní ministr K.H.Frank, prezident Slovenského štátu J.Tiso . ∗ První vlna znárodnění – 24.10.1945 - převedeny prostřednictvím prezidentových dekretů do státního vlastnictví všechny banky a pojišťovny, klíčový průmysl a závody s více než 500 zaměstnanci. 1946 Volba prezidenta Eduarda Beneše
Parlamentní volby 1946 ∗ Mohly se účastnit pouze strany Národní fronty (Vyřazena předválečná Agrární strana pro kolaboraci jejích členů v období protektorátu) ∗ Výrazné vítězství KSČ, ale pouze v Čechách. Na Slovensku vítězí Demokratická strana – v přepočtu celé republiky čtvrtá. ∗ Komunista Gottwald se stává předsedou vlády, prezidentem je opět zvolen Edvard Beneš
35 30 25 20 15 10 5 0 KSČ
ČSNS
ČSL
DS
ČSSD
Marshalův plán ∗ V roce 1947 nabídli Američané tzv. Marshalův plán (ekonomická pomoc Evropě) ČSR nejprve souhlasila, ale po nátlaku Stalina byla donucena nabídku odmítnout. ∗ Mimořádné sucho v roce 1947 prohloubilo hospodářské potíže. Stoupala nespokojenost obyvatelstva. ∗ Komunisté navrhovali jako řešení hospodářských obtíží milionářskou daň
Únor 1948 ∗ Polická situace se přiostřovala a měnila se v boj komunistů proti nekomunistickým stranám. V této době vypukl Krčmáňský případ. Zenkl, Drtina a Masaryk (nekomunističtí členové vlády) dostaly poštou balíčky s výbušninami. Komunisté měli post ministra vnitra, a tak Bezpečnost případ šetřila nedostatečně. ∗ V polovině února 1948 odvolal komunistický ministr vnitra Nosek 8 velitelů SNB a nahradil je komunisty. ∗ 20.2.1948 podali demisi ministři ČSNS, ČSL a DS. Nešlo o nadpoloviční většinu (demisi nepodal např. J. Masaryk) Tím komunisté tvrdili, že vláda stále existuje a je třeba přijmout demisi a vládu doplnit. Komunisty podpořila generální stávka (účast 2,5 milionů občanů) 25.2. vstoupily do ulic lidové milice (vytvářené v závodech komunisty) ∗ Opozice v demisi očekávala, že tuto politickou krizi vyřeší prezident. ∗ Edvard Beneš však před převahou komunistů (kteří měli navíc za sebou SSSR) kapituloval, přijal demisi a jmenoval jiné ministry navržené Gottwaldem. ∗ KSČ tímto krokem přebírá moc v Československu. V červnu 1948 abdikuje nemocný Edvard Beneš, střídá ho ve funkci Klement Gottwald a předsedou vlády se stává Antonín Zápotocký. KSČ tak od léta 1948 soustředila veškerou moc ve svých rukou. Únor 1948
Československo v 50. letech ∗ Monopol moci KSČ. V průmyslu, armádě, bezpečnosti apod. jsou na vedoucích místech komunisté. Pro výchovu mladých byl založen ČSM (Československý svaz mládeže), děti měly organizaci pod názvem Pionýr. ∗ Vedle KSČ jsou v Národní frontě už jen 2 politické strany ČSS (Československá strana socialistická) a ČSL (Československá strana lidová) ČSSD se pod nátlakem spojila s KSČ. ∗ Likvidace soukromého sektoru. V dubnu 1948 proběhla 2.vlna znárodnění (zestátněny veškeré podniky nad 50 zaměstnanců) a do konce téhož roku byli zrušeni i živnostníci. ∗ ČSR v rámci začlenění do východního bloku musela změnit průmyslovou orientaci. Nově orientace na těžký průmysl, i když pro to nebyly surovinové podmínky. Lehký průmysl se vytrácí. ∗ V roce 1949 přichází vlna kolektivizace – tedy zakládání JZD (jednotná zemědělská družstva) Myšlenka velkých zemědělských celků byla doprovázena nátlakem na ty, kteří do družstev nechtěli vstoupit. Ti byli nařčeni z rozvracení republiky a různými způsoby šikanováni. ∗ V souvislosti se změnami byly zestátněny léčebné ústavy, znárodněny lázně a od základů byl vybudován farmaceutický průmysl. Od roku 1952 byla zahájena bezplatná zdravotní péče. Známá z těchto dob je i závodní rekreace. ∗ Československo slavilo v této době úspěchy na poli sportovním. Československá výprava dosáhla na letních olympijských hrách v Helsinkách (1952) historicky nejlepší výsledky. Emil Zátopek získal 3 zlaté medaile (5 000 m, 10 000 m, maratón) Od té doby tuto kombinaci nikdo nepřekonal a Zátopek se stal nejlepším sportovcem světa ve třech ročnících.
Politické procesy 50. let ∗ Jednalo se o zinscenované politické procesy. ∗ Do Československa byli vysláni tzv. sovětští poradci, kteří organizovali za domácí podpory kruté tresty pro skutečné i potencionální odpůrce komunistického režimu. ∗ Na základě vynesených rozsudků byli popraveni: generál Heliodor Píka, Milada Horáková a podle Stalinovy teorie o nepřátelích ve vlastní straně dále generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský (v tomto procesu „Slánský a spol.“ bylo vyneseno 11 rozsudků smrti) ∗ V dalších procesech se jednalo o dlouholeté tresty včetně doživotí (Takto byli například potrestáni někteří hokejisté z národního týmu, kteří se chystali na MS do Londýna obhajovat titul mistra světa) ∗ Za nepřátele režimu byla považována i katolická církev, proto procesy zasáhly i její řady. Někteří církevní představitelé byli internováni (mimo jiné Msg. Jan Šrámek, předseda válečné londýnské exilové vlády)
Československo v období uvolňování napětí ∗ Konec 50. a počátek 60. let. Souvisí s nástupem N.S.Chruščova do čela KSSS a jeho odsouzení Stalinových politických praktik. ∗ V roce 1960 došlo k vyhlášení socialismu a v nové Ústavě byla uzákoněna vedoucí úloha KSČ ve státě. ČSR se mění v ČSSR (Československá socialistická republika) ∗ Od 60. let se ČSSR více pootvírá světu. Objevuje se tzv. reformní hnutí (snaha o změny), funkci občanské kontroly začíná plnit veřejné mínění. Nebývalý rozkvět zaznamenala v tomto období kultura. ∗ I uvnitř KSČ se objevují příznivci těchto změn. Je přijata ekonomická reforma (vypracoval kolektiv ekonomů pod vedením profesora Šika) a společně jsou formulovány požadavky na celkovou demokratizaci politického systému. ∗ Postupně se KSČ rozděluje na dva tábory: jednak konzervativci (příznivci „starých pořádků“) a reformisté (potřeba demokratických změn) ∗ Důkazem kvasu ve společnosti je sjezd českých spisovatelů v roce 1967, kde byla vyslovena ostrá kritika politického režimu a vyjádření potřeby reformovat tento systém
Pražské jaro 1968 ∗ ∗
∗
∗
∗
Název pro období prosazování reforem samotnými reformními komunisty. Mimořádně kladný ohlas u veřejnosti. Prezident a 1.tajemník KSČ Novotný byl odstraněn postupně z obou funkcí (Brežněv: „Eto vaše dělo.“) Na pozici nejvyššího muže v KSČ jej nahradil příznivec reformního proudu Alexander Dubček, který si získal mimořádnou podporu v široké veřejnosti. Novým prezidentem se stal Ludvík Svoboda (za války velitel 1. československého armádního sboru), který se však postupně dostával na stranu konzervativců. Nové vedení strany a státu publikovalo 5.4.1968 Akční program KSČ. V něm sice uvedeny principy marxismu-leninismu, ale zároveň zde uvedena nutnost ekonomických změn, demokratizace společnosti, svobody slova (odstranění cenzury), svobodných voleb. Celkově dostal tento program název „socialismus s lidskou tváří“ SSSR tento program odmítl tolerovat a jeho nejvyšší představitelé (zejména L.I.Brežněv) vytvářeli nátlak na československé vedení (setkání v Drážďanech, zasedání ve Varšavě, schůzky v Čierné nad Tisou a Bratislavě) Českoslovenští politici (zejména Alexander Dubček, Josef Smrkovský a Oldřich Černík) reformní program trpělivě obhajovali, ale bez úspěchu. V noci z 20. na 21. srpna vstoupila z rozhodnutí Moskvy na území Československa vojska pěti států sovětského bloku (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, NDR) a naše země byla okupována. Zároveň byli představitelé státu (Dubček, Smrkovský, Černík, Kriegl a daší) uneseni do Moskvy a zde byli přinuceni podepsat tzv. moskevské protokoly, které vyjadřovaly souhlas se vstupem vojsk a další politické kroky k návratu Československa před reformu. Dne 16.10.1968 byla podepsána dohoda o „dočasném pobytu sovětských vojsk.“ Občané sice u nás i ve světě proti tomuto porušení mezinárodního práva demonstrovali, ale světoví politici prakticky nereagovali. O osudu Československa tak bylo rozhodnuto. Nastává období normalizace, tedy návrat k poslušné zemi sovětského bloku.Tento stav trval do 17.11.1989, kdy došlo revoluční změně
21.srpen 1968 ∗ V noci z 20. na 21. srpna vstoupila z rozhodnutí Moskvy na území Československa vojska pěti států sovětského bloku (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, NDR) a naše země byla okupována. ∗ Zároveň byli představitelé státu (Dubček, Smrkovský, Černík, Kriegl a daší) uneseni do Moskvy a zde byli přinuceni podepsat tzv. moskevské protokoly, které vyjadřovaly souhlas se vstupem vojsk a další politické kroky k návratu Československa před reformu. ∗ Dne 16.10.1968 byla podepsána dohoda o „dočasném pobytu sovětských vojsk.“ Občané sice u nás i ve světě proti tomuto porušení mezinárodního práva demonstrovali, ale světoví politici prakticky nereagovali. O osudu Československa tak bylo rozhodnuto. ∗ Nastává období normalizace, tedy návrat k poslušné zemi sovětského bloku. Tento stav trval do 17.11.1989, kdy došlo revoluční změně
Normalizace - 70. a 80. léta ∗ Reformní komunisté byli donuceni postupně opustit funkce (byli dále pronásledováni) a byli nahrazeni prosovětsky orientovanými politiky (Bilak, Indra, Jakeš, Lenárt, Husák a další) ∗ Veřejnost stále protestovala proti okupaci v srpnu 1968. Vrcholnou formou odporu bylo veřejné sebeupálení Jana Palacha 16.1.1969. Chtěl svou obětí probudit ostatní a povzbudit je k odporu. ∗ V dubnu 1969, na příkaz Moskvy, vystřídal A.Dubčeka v čele KSČ Gustáv Husák. Pak následovaly čistky ve straně (vyloučení reformních komunistů) Tyto postihy byly spojeny se ztrátou zaměstnání a vykonávání podřadnější práce. ∗ Stejně tak byly postiženy i rozhlas a televize. I odsud museli odejít ti, co souhlasili s reformátory. ∗ Odpor proti režimu vyhlásilo hnutí Charta 77 (V.Havel, P. Uhl, J. Dientsbier, J. Hájek a další), které vyzvalo komunistické normalizátory k diskusi. Místo diskuse následovalo pronásledování členů Charty 77. Většina společnosti však hnutí zpočátku nepodpořila. Až koncem 80.let vzrůstala nespokojenost občanů a opoziční výzvu Několik vět podepsalo 30 000 lidí.
Listopadová revoluce ∗ Prosovětsky orientovaní komunističtí normalizátoři (Husák, Jakeš, Bilak, Indra, Fojtík a další) stále zůstávali na stejných pozicích, i když se i v SSSR změnila situace nástupem M. Gorbačova do čela KSSS. Jeho nový program – perestrojka a glasnost - byl u nás opomíjen, vše zůstávalo zakonzervováno z dob Brežněva. Gorbačov pak postupně rušil „dohled“ SSSR nad socialistickými zeměmi, které si s novou situací už nevěděly rady. ∗ Od počátku roku 1989 se v Československu množily demonstrace. Rozpadal se režim v NDR i v dalších socialistických zemích. Na podzim demonstrace zesílily a vrcholem byla studentská demonstrace 17.listopadu 1989. Úředně povolenou demonstraci organizoval Socialistický svaz mládeže jako upomínku na smrt studenta Jana Opletala v roce 1939 a následné uzavření vysokých škol. Po skončení oficiální části se studenti neočekávaně vydali do středu města. Na Národní třídě jim zastoupily cestu pohotovostní oddíly Ministerstva vnitra, zatlačily je do úzkého prostoru a násilím tuto akci rozehnaly (vodní děla, obušky) ∗ Zprávy o tomto násilném zásahu velmi rychle pronikly na veřejnost a urychlily revoluční proces. Následovalo vytvoření nových politických subjektů (V Čechách Občanské fórum – OF, na Slovensku Verejnosť proti násiliu – VPN) a dále mohutněly demonstrace. ∗ Dne 29.11.1989 byl zrušen článek Ústavy o vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Byla jmenována nová vláda v čele s Marianem Čalfou, novým předsedou Federálního shromáždění se stal symbol Pražského jara 1968 Alexander Dubček a 29.12. 1989 vystřídal Gustáva Husáka ve funkci prezidenta republiky Václav Havel. Tím ztratila KSČ moc ve státě a převrat vstoupil do historie pod názvem sametová revoluce (bez použití násilí)
