ČESKO, SVĚT NETUŠENÝCH MOŽNOSTÍ Základní analýzy Ing. David Havlíček, ekonomický analytik
Mravní úcta k pracovnímu úsilí Hospodářský růst nebo obecně ekonomika je vnímána běžnými občany tak nějak samozřejmě. Ekonomika zkrátka funguje, někdy se jí daří, jindy je v recesi, ale běží tak nějak samovolně. Ve skutečnosti ale za hospodářstvím stojí konkrétní osoby, jejich podnikatelské plány, jejich práce, půda, kapitál. Dohromady pak tvoří prosperitu všech občanů dané země. Ne všichni se ale na tomto soukolí podílí stejně. Pro někoho může být možná překvapením, že přibližně jen každý druhý znamená pro ekonomiku přidanou hodnotu. Tato polovina musí být schopná nejen zabezpečit sebe, ale i druhou polovinu lidí, a ještě každoročně svou produktivitu zvyšovat1. Uveďme si to na konkrétních číslech v České republice. Na konci roku 20072 bylo v Česku 5 766 tisíc aktivních obyvatel, kteří byli buď zaměstnáni, nebo se živili svou vlastní prací (OSVČ). Tomu odpovídá podíl 55,54 % na celkovém obyvatelstvu3. Pokud od toho odečteme nepodnikatelskou sféru4, klesne podíl dokonce jen na 48,42 %. Nepodnikatelská sféra, tedy v podstatě sféra z většiny financována státem, sice také přináší produkt, ale jen v důsledku přerozdělení produktu všech ostatních. Bez daní (v menší míře darů), které zaplatila podnikatelská sféra, by totiž nebylo ani nepodnikatelské sféry.
1
Pakliže nechceme ustrnout na místě. Z hlediska srovnatelnosti dat je použit rok 2007, pro který jsou dostupné také některé následující statistiky. 3 Statistiky pochází od Českého statistického úřadu. 4 Nepodnikatelská sféra zahrnuje zaměstnance organizačních složek státu, příspěvkových organizací částečně financovaných ze státního či územních rozpočtů a institucí, které nehospodaří za účelem zisku. 2
2
Podíl zaměstnanců v odvětví (OKEČ, 2007) v % Zemědělství, myslivost, lesnictví; Rybolov a chov ryb Těžba nerostných surovin
3,16 1,29
Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
31,5 1,67
Stavebnictví
6,79
Obchod; opravy motor. vozidel Ubytování a stravování
11,27 3,58
Doprava, skladování a spoje Finanční zprostředkování Nemovistosti a pronájmy; podnikatelské činnosti
7,77 1,87 5,51
Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
7,83 6,82
Vzdělávání Zdravotní a sociální péče; veterinární činnosti Ostatní veřejné, sociální a osobní služby
7,59 3,29
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ). OKEČ: Odvětvová klasifikace ekonomických činností
Na produktivitě naší ekonomiky se podílí odlišně také jednotlivá odvětví. Pokud převezme metodiku ČSÚ, která dělí odvětví podle takzvané klasifikace ekonomických činností, zjistíme, že zcela zásadní podíl na tvorbě produktu má zpracovatelský průmysl. Téměř třetina hospodářství je závislá na tomto odvětví. Důvody této koncentrace jsou v zásadě dva. Jeden je přirozený a spočívá ve velké otevřenosti ekonomiky. Velká část dovezeného zboží totiž slouží ke zpracování, a dalšímu vývozu do zahraničí. Druhý důvod je ve státní intervenci. Od roku 1998 totiž začala Česká republika poskytovat investiční pobídky, které byly zaměřeny právě na zpracovatelský průmysl.
Mezinárodní srovnání Abychom mohli vůbec zhodnotit, zda je v Česku málo nebo hodně produktivních lidí, musíme mít mezinárodní srovnání. Takové porovnání umožňují data z Eurostatu. Prostým poměřením zaměstnaných5 osob s počtem obyvatel zjistíme, kolik se v té které zemi podílí lidí na ekonomické prosperitě.
5
Metodika Eurostatu je mírně odlišná od metodiky Českého statistického úřadu.
3
Podíl zaměstnaných osob na celkové populaci (2007) 55,00%
50,00%
45,00%
40,00%
Švýcarsko
Norsko
Nizozemí
Dánsko
Švédsko
Slovinsko
Portugalsko
Irsko
Rakousko
Kypr
Velká Británie
Česká republika
Finsko
Španělsko
EU27
Slovensko
Rumunsko
Bulharsko
Belgie
Francie
Řecko
Polsko
Itálie
Maďarsko
35,00%
Zdroj: Eurostat
Jak vidíme z grafu, Česká republika na tom není vůbec špatně. V podílu zaměstnaných osob na celkové populaci jsme dokonce nad průměrem Evropské unie. Opět jsou zde dva hlavní důvody. Jedním je nízká nezaměstnanost a druhým menší zneužívání sociálního systému. Česko nemá totiž zase tak benevolentní systém, který by umožňoval „vyvázat se“ z pracovních povinností.
Maďarsko má tyto pravidla volnější, a proto zde je například několik stovek tisíc lidí evidovaných jako invalidní důchodci. Důsledkem je podíl aktivního obyvatelstva jen těsně nad 39 procenty. Na opačné straně stojí Švýcarsko, kde je tento podíl téměř 55 procent. Státní sektor
Výše uvedená statistika ale může být zkreslována již zmíněnou nepodnikatelskou sférou. Jak velký je tedy český státní aparát? Ke konci roku 2007 pracovalo za peníze daňových poplatníků6 celkem 736 tisíc lidí. To odpovídá přibližně 7,1 procentnímu podílu na celkovém obyvatelstvu a 12,8 procentnímu podílu na aktivním obyvatelstvu. Mezinárodní srovnání je ale v této oblasti velmi obtížné. Jednak mají země své národní specifika, historický vývoj, a také se liší metodologie vykazování stát od státu. Poslední
6
Abstrahujeme od neziskových společností.
4
srovnání7 pochází z deset let staré studie Světové banky „An International Statistical Survey of Government Employment and Wages“8. Z uvedené analýzy plyne, že „státní zaměstnanost“ činí celosvětově v průměru 11 procent celkové zaměstnanosti. Česko tak má v celosvětovém průměru9 větší státní aparát. V rámci zemí OECD ale dosahuje průměr 17,2 procenta celkové zaměstnanosti, a Česko tak ještě patří v tomto smyslu k „liberálnějším“ zemím. Průměr OECD je pro nás navíc relevantnější, protože poměřuje ekonomiky, které jsou přibližně na stejném stupni vyspělosti. Většinu čtenářů bude jistě také zajímat podrobnější členění státních zaměstnanců10 v Česku. Zřejmě nejzajímavější jsou úředníci, policie, armáda a soudci. Podle posledních údajů pracovalo pro stát přibližně 97 tisíc úředníků (tedy přibližně jeden úředník na 107 obyvatel), necelých 50 tisíc policistů (jeden policista na 208 obyvatel), 25 tisíc příslušníků ozbrojených sil (jeden příslušník na 415 obyvatel) a 2,5 tisíce soudců (jeden soudce na 4152 obyvatel). Srovnání v sektoru úředníků nabízí již výše jmenovaná studie. Tehdy ale v Česku pracovalo pouze 64 tisíc úředníků, takže jsou výsledky mírně zkreslené11. To tehdy odpovídalo přibližně 0,6 procentům celkové populace (dnes je tento poměr 0,9 procenta). Ze zemí střední a východní Evropy na tom byla „nejhůře“ Albánie se 1,9 procenty, „nejlépe“ naopak Polsko a Rumunsko s 0,2 procenty. Spolu se zeměmi bývalého Sovětského svazu činil průměr regionu 1,1 procenta. Pokud tedy nedošlo ke změně tohoto průměru směrem dolů (což je málo pravděpodobné), tak i dnes má Česko méně úředníků, než činí průměr v regionu. Pro srovnání tehdejší průměr zemí OECD činil 0,8 procenta. V ostatních sektorech se nějaké srovnání objevuje v rámci jednorázových analýz12. Na rozdíl od úředníků ale v těchto sektorech hrají větší úlohu místní podmínky, legislativa, historie nebo i geopolitické faktory.
7
Které se podařilo autorovi dohledat. K dispozici online například na http://wwwwds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2000/02/24/000009265_3971110141347/Rendered/P DF/multi_page.pdf 9 Pokud zanedbáme časový rozdíl od vzniku studie. 10 Pojem státní zaměstnanec je zjednodušený, protože plně neodpovídá definici nepodnikatelské sféry (viz výše). 11 Zkreslení je v tomto případě větší než při porovnávání průměru, protože rozdíl v podílu státního sektoru na celkové zaměstnanosti v případě celosvětového průměru se nezměnil tolik, jako tento podíl v Česku. 12 Například Policie ČR si nechala zpracovat analýzu, podle které například v Nizozemí připadá na 1 policistu 443 obyvatel a ve Finsku 660 – viz http://www.hspmag.cz/hsp/index.php?stranka=clanek&idclanku=58&PHPSESSID=5ab4205cd1797b4fb1a9cfcf c3e6 8
5
Neveselá budoucnost Na naší současné prosperitě se tedy podílí (nejen v ČR) méně než polovina lidí. Přesto se až na některé odchylky zdá, že tento systém dokáže fungovat, aniž by si všichni ostatní museli utahovat výrazněji opasky. Co ale čeká Českou republiku a prakticky všechny vyspělé země je nezadržitelné stárnutí obyvatel a s tím spojený i pokles potenciálně13 produktivních lidí. Jak uvádí samotný Český statistický úřad, porodnost v Česku se sice zvýšila (některá média mluví dokonce o „baby-boomu“), ale stále je úroveň plodnosti hluboko pod hranicí prosté reprodukce obyvatelstva.
Podíl věkových skupin (%) 71
71
71 64
20
63
60 55
55
31
32
27
23
15
15
15
14
14
14
16
14
13
14
13
2008
2009
2010
2020
2030
2040
2050
2065
Věková skupina 0-14 let
Věková skupina 15-64 let
Věková skupina 65+ let
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)
Jak vidíme z prognózy Českého statistického úřadu do roku 2065, podíl produktivní věkové skupiny (15–64 let) poklesne ze 71 na 55 procent. Pokud bychom na rok 2065 přepočítali současnou podnikatelskou sféru, vychází nám, že ve skutečně produktivní (a nikoliv potencionálně) sféře bude v roce 2065 pouze 37,5 procent obyvatel. Je dobré si znovu připomenout, že Česko na tom je v Evropské unii nadprůměrně, a zřejmě i v budoucnu bude mít většina zemí tento podíl nižší. Zároveň je nutné upozornit na to, že
6
klesající podíl produktivních obyvatel bude ve prospěch lidí ve věkové skupině nad 65 let, která se do roku 2065 více než zdvojnásobí. To jednak znamená, že podíl produktivní sféry se ani po roce 2065 nebude zvyšovat (podíl lidí do 15 let zůstává víceméně konstantní) a také to znamená, že produktivní sféra bude muset vytvářet více. Věková skupina nad 65 let má totiž větší (finanční) nároky na udržení životní úrovně, než mladí.
Index hospodářského zatížení 1,82
1,83
2050
2065
1,66 1,55
1,40
1,41
1,42
2008
2009
2010
2020
1,58
2030
2040
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)
13
Prognózovat kdo z potenciálně produktivních lidí bude skutečně produktivní (a nebude třeba nezaměstnaný nebo nebude práce schopen – například kvůli studiu nebo péči o dítě) se těžko prognózuje, proto je zde využita souhrnná hodnota.
7
Stárnutí populace v ČR 2,44
2,5 2,25 2,08 2 1,67 1,5
1,29 1,07
1,05
1,02 1
0,5 0,20
0,21
0,22
0,31
0,37
0,44
0,57
0,59
0 2008
2009
2010
2020
2030
index zavislosti starých (šedé zatížení)
2040
2050
2065
index stáří
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)
Výše uvedené vyplývá i z grafů. Index hospodářského zatížení, který měří na kolik osob (včetně sebe) musí člověk z produktivní sféry „vydělávat“, poroste z 1,4 na 1,83. Index závislosti starých (takzvané šedé zatížení), který měří podíl věkové skupiny 65+ na potencionálně produktivní sféře, poroste dokonce z 0,2 na téměř 0,6, tj. na trojnásobek. Neradostnou situaci dokládá i takzvaný index stáří měřící podíl věkové skupiny 65+ na věkové skupině 0–14, který vzroste z 1,02 na 2,44. Tento index dokládá již uvedenou prognózu, že ani po roce 2065 se nebude situace zlepšovat. Co můžeme s takto neradostnou budoucností dělat? Pokud se chceme vyhnout drastickému propadu životní úrovně důchodců, máme prakticky dvě alternativy. Buď razantně posuneme věk odchodu do důchodu, nebo provedeme důchodovou reformu, která umožní vyvázat část státního pilíře do soukromých fondů, které budou příspěvky zhodnocovat na kapitálovém trhu. Demografie je totiž neúprosná, a stávající průběžný systém bez jakýchkoliv změn je zkrátka neudržitelný.
8
Den daňové svobody – základ pro šetrnost Ekonomie obecně oplývá řadou nesrozumitelných pojmů. Daňová kvóta, poplatník daně, plátce daně, daně na vstupu nebo na výstupu… to vše připadá řadě běžných občanů jako řeč daňových poradců odtržená od reality. Proto se řada ekonomů-praktiků snaží ekonomii více přiblížit lidem. V oblasti daní a nákladů státu se to podařilo v roce 1958 floridskému podnikateli Dallas Hostetlerovi, který „vynalezl“ den daňové svobody. Den daňové svobody (DDS) zjednodušeně rozděluje rok na dvě části. V té první občané vydělávají pouze na stát, na jeho výdaje do dopravní infrastruktury, platy státních úředníků, sociální dávky a podobně. Ve druhé části roku pak občané vydělávají pouze na sebe. Čím později tedy den DDS slavíme, tím více platíme státu, tím více přerozdělujeme. V České republice sleduje DDS již řadu let Liberální institut. Při výpočtu vychází z odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), což umožňuje mezinárodní srovnání. Samotný výpočet pak spočívá v poměřování veřejných výdajů k hrubému domácímu produktu (HDP).
9
Zdroj: www.danova-svoboda.cz
Poslední vývoj Jak je vidět z prvního grafu, recese české ekonomiky se projevila i na dni daňové svobody. Zatímco v minulém roce jsme pracovali na stát 158 dnů, v letošním roce to je o pět dnů více. Důvodem není zvyšování daní a rozpínavost státu, ale oslabující ekonomika. Jelikož výdaje státu prakticky stagnují a příjmy klesají, posouvá se DDS blíže k půli června. Přesto platíme státu méně než v roce 2004, kdy jsme DDS slavili až 15. června. Na rozdíl od současné bezprecedentní situace, kdy světová ekonomika zažívá nejhorší období od Velké deprese ve 30. letech, jsme si ale v roce 2004 užívali slušného ekonomického růstu. Co z toho plyne? Tehdejší vláda drasticky zvyšovala daňové zatížení obyvatel, a tím i úlohu státu v ekonomice. Rok 2004 byl vyvrcholením prudkého zvyšování role státu s tím, že dva následující roky došlo prakticky ke stagnaci. Až následující vláda začala zmenšovat roli státu ve prospěch svobodného rozhodování občanů. V loňském roce jsme tak slavili DDS už 7. června. Takto brzo jsme se jej dočkali naposledy před osmi lety.
10
Zdroj: www.danova-svoboda.cz
Mezinárodní srovnání Hospodářská recese samozřejmě nedopadá jen na českou ekonomiku, ale i na všechny ostatní státy v OECD. Nejhůř dopadli Britové, kteří letos oslaví daňovou svobodu až 30. června, tedy o 16 dnů později než v loňském roce. Podobně špatně je na tom také Kanada, Spojené státy a Japonsko. Sousední Německo si pohorší o 9 dnů, Slováci si počkají stejně jako my o pět dnů déle. V rámci zemí OECD je Česko přibližně na průměru. Nejhůř jsou na tom Francouzi, kteří si na DDS počkají až téměř do poloviny prázdnin. Na opačné straně jsou například Slováci, kteří slaví již 17. května.
Svoboda versus stát Pro někoho je možná překvapením, že den daňové svobody připadá na období kolem půli roku. Skutečně, státní aparát přerozděluje ve většině zemí 40 až 50 procent příjmů svých obyvatel (v Česku je to 44,7 procenta). Využívá přitom jak přímé a nepřímé daně, tak v českém případě zejména sociální pojištění, což je také v podstatě daň.
11
Poslední vláda se alespoň částečně snažila lidem tuto skutečnost odhalit prostřednictvím konceptu takzvané superhrubé mzdy. Zaměstnanci díky ní měli přehled o tom, kolik skutečně vydělávají, a kolik skutečně platí státu. Bohužel tehdejší opozice posunula toto vnímání lidí směrem k obavám, že se je někdo snaží obalamutit. Vzhledem k pádu vlády zřejmě ani nedojde k chystanému sjednocení sazby daně a pojistného (například na 40 % z příjmů). Daňová reforma, která měla toto řešit, zřejmě buď platit vůbec nebude, nebo pouze v hodně omezené podobě. Nezbývá než vyzdvihovat právě den daňové svobody, jako ukazatel skutečných nákladů státu. Občané si pomocí DDS mohou jednoduše spočítat, kolik desítek či stovek tisíc korun ročně je administrativa země stojí. Jen když budou lidé toto vědět, mohou se odpovědně rozhodovat mezi variantou menšího státu s důrazem na svobodu jednotlivce a efektivní tržní mechanismy nebo variantou drahého státu, jehož kvalita služeb většinou neodpovídá prostředkům, které jsou na ně vynakládány.
Ekonomická realita jako zrcadlo lidského chování
Ekonomická, nebo obecněji životní úroveň se dá měřit různě. Záleží na úhlu pohledu a na „pozorovateli“. Ekonomové mají nejraději měření pomocí hrubého domácího produktu (HDP) a jeho různých odvozenin. Ač sami tvrdí, že je to metoda nedokonalá14, nic lepšího nemají. Předtím, než začneme poměřovat růst HDP v České republice, musíme si uvědomit jednu zásadní věc. Jsme malá otevřená ekonomika, a tudíž je náš ekonomický růst dán do velké míry vývojem v zahraničí. Každý rok se dvě třetiny všeho, co se u nás vyrobí, vyveze za hranice. Na druhou stranu dvě třetiny toho, co spotřebováváme, pochází také ze zahraničí.
14
V této souvislosti se občas zmiňuje počet sebevražd, který rovněž s HDP roste, a jistě to za projev zvyšování životní úrovně nepovažujeme.
12
Nemůžeme se tedy divit, že na českou ekonomiku dopadají recese ve světě poměrně tvrdě. Hlavním předstihovým ukazatelem je pro nás zejména vývoj v Německu, kam směřuje třetina našeho exportu. Jednoprocentní pokles německého HDP se u nás projeví poklesem našeho HDP o půl procenta.
Ekonomický růst (%) 6,8 Růst HDP ČR
6,3
Růst HDP svět
6,0
4,5 3,2
4,0
3,6
3,6 2,5 1,9
1,3
1996
1997 -0,7
1998 -0,8
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008 2009*
-2,3
Zdroj: Český statistický úřad Pozn.: Prognóza na rok 2009 pro ČR: Ministerstvo financí ČR, pro svět: Mezinárodní měnový fond
Jak vidíme z grafu, vývoj českého hospodářství prakticky kopíruje vývoj ve světě. Výjimkou jsou roky 1997 až 1999, kdy Česko zažilo období recese. Prakticky dodnes se řeší, zda za tehdejší situaci mohla vláda nebo Česká národní banka (ČNB). Vláda v roce 1997 připravila balíčky, které měly omezit rozpočtové výdaje, a tím i schodek rozpočtu. Od České národní banky pak očekávala, že uvolní měnovou politiku, tedy sníží úrokové sazby, a tím rozproudí peníze v „žílách“ ekonomiky. ČNB se ale naopak zalekla stoupající inflace, a šlápla na brzdu v podobě vysokých úrokových sazeb. Osobně vidím problém hlavně v nedostatku komunikace vlády s ČNB na konci 90. let a v pokračující transformaci české ekonomiky. Jako nově vznikající tržní ekonomika jsme si nemohli dovolit výraznější schodky rozpočtu, protože jsme stále neměli důvěru zahraničních investorů. Refinancování státního dluhu by se totiž mohlo stát problematickým.
13
V tomto období jsme také měli zafixovanou měnu na americký dolar a německou marku. Původně stabilní polštář pro naše exportéry se stal najednou při vysokých úrocích neudržitelný. Všichni chtěli vysoce úročené koruny bez měnového rizika. Směňované dolary a marky pak mohutně skupovala ČNB15. Když se trend obrátil, a investoři začali mít obavu o zdraví české ekonomiky, kurz reagoval prakticky okamžitě otočením trendu. Měnová krize byla dokonána. ČNB nebyla schopna udržet měnu ve stanoveném pásmu, a musela přejít na volný kurz. Když se všechny výše uvedené vlivy sečetly, nebylo možné se recesi vyhnout. Opačný vývoj jsme zažívali v letech 2005 až 2007, kdy naše ekonomika rostla výrazně rychleji než celosvětový průměr. Za tento růst nicméně nevděčíme nadprůměrně kvalitní hospodářské politice, ale dluhovému financování státního rozpočtu. Tehdejší schodky16 kolem 100 miliard korun přehřívaly ekonomiku, a naoko tak zrychlovaly ekonomický růst. Tyto schodky se nám ale mohou vymstít za současné krize, protože zmenšují vládě manipulační prostor pro boj s hospodářskou recesí. Obě zmíněné odchylky tak potvrzují, že výraznější státní zásahy do ekonomiky spíše škodí, než prospívají. V jednom případě je jejich nákladem ztracený hospodářský růst, v druhém vysoké zadlužení spolu s rizikem neschopnosti tyto dluhy refinancovat.
HDP v roce 2007 (USD, parita kupní síly) 80 000,00 70 000,00 60 000,00 50 000,00 40 000,00 30 000,00 20 000,00
Norsko Lucembursko
Spojené státy
Švýcarsko Irsko
Nizozemí
Austrálie Kanada
Rakousko
Island
Dánsko Švédsko
Belgie Velká Británie
Německo Finsko
Japonsko
Průměr OECD Francie
Španělsko
Řecko Itálie
Nový Zéland
Portugalsko
Česká republika Jižní Korea
Polsko
Maďarsko Slovensko
Turecko Mexiko
10 000,00
Zdroj: OECD
15 16
ČNB má od té doby jedny z největší devizových rezerv v poměru k HDP na celém světě. Kroky hospodářské politiky se v ekonomice projeví vždy minimálně s ročním zpožděním.
14
Mezinárodní srovnání Pokud se podíváme na ekonomickou úroveň pohledem mezinárodního srovnání, stále máme co dohánět. V roce 2007 činil podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) hrubý domácí produkt na obyvatele České republiky přes 24 tisíc dolarů při přepočtu na paritu kupní síly17. Na průměr zemí OECD nám tak stále chybí více než 26 %. Přesto jsme si od roku 1996 polepšily. Tehdy nám totiž na průměr chybělo přes 33 %. Z hlediska pořadí mezi ostatními zeměmi jsme si za sledované období ani nepohoršili, ani nepolepšili. Stále jsme sedmí od konce. Skokanem dekády bylo Irsko, které v roce 1996 nedosahovalo ani průměru zemí OECD, a předloni již obsadilo čtvrtou příčku. Dopředu se posunulo také Slovensko (které předběhlo Maďarsko), Španělsko nebo Velká Británie. Naopak směrem dolů se posunulo vlivem „ztracené dekády“18 Japonsko, v poměru k ostatním zemím ztratilo také Rakousko či Island. Zajímavým vývojem prošel náš „závod“ o ekonomickou úroveň s Portugalskem. Ještě v roce 1996 jsme byli prakticky srovnaní vedle sebe na startovací čáře. Poté několik let zvyšovalo svůj náskok Portugalsko, aby jej pak zase ztratilo. Od roku 2004 jsme Portugalsko jako první původní členskou zemi EU předehnali. Doufejme, že nebude poslední.
17
Parita kupní síly zohledňuje různou úroveň cenové hladiny. Zavedené označení pro stagnaci japonského hospodářství způsobenou neúspěšným bojem s deflací v 90. letech. 18
15
HDP v USD (přepočteno na paritu kupní síly) 25 000,00
23 000,00 Česká republika
Portugalsko
21 000,00
19 000,00
17 000,00
15 000,00
13 000,00 1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Zdroj: OECD
České příjmy Pro běžné občany jsou ale hrubý domácí produkt, kroky vlády nebo centrální banky poměrně vzdálené. Jako nejlepší indikátor své životní úrovně považují částku, kterou uvidí na své výplatní pásce. Ale i v tomto ohledu si Česká republika výrazně polepšila. Od roku 1996 reálná úroveň mezd s jedinou výjimkou roste. Každý rok si v průměru čeští zaměstnanci polepšili reálně o 3,9 procenta.
16
Průměrná mzda v ČR 10 23000 8
21000 19000
6
17000
4
15000 2 13000 0
11000 9000
-2 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Průměrná mzda (Kč)
Růst reálné mzdy (%)
Zdroj: Český statistický úřad
Posilující koruna navíc dlouhodobě zvyšuje příjmy Čechů v eurovém vyjádření. Jen za necelou poslední dekádu (1999 až 2008) si tak polepšili o více než 170 procent. Zatímco v roce 1999 si přišli měsíčně na 347 EUR, v roce 2008 to již bylo přes 943 EUR. I v tomto ukazateli jsme tak překonali výše uvedené Portugalsko, které má průměrnou mzdu kolem 800 EUR19. Ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi máme ale stále ještě kus cesty před sebou.
19
http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/portugalsko/
17
Průměrná mzda v EUR (2007, parita kupní síly) 3930 3527 2881
1287
Dá ns ko
Br it á ni e
Ve lká
Šv éd sk o
ov in sk o Sl
Če sk á
Sl
763
re pu bl ika
658
ov en sk o
570
Lo ty šs ko
Li tv a
422
Ru m un sk o
Bu lh ar sk o
222
551
Zdroj: Eurostat, poslední dostupná data
18
