ČESKO-SLOVENSKÝ TRANSPLANTAČNÍ KONGRES října 2014, Olomouc PROGRAM. Česká T S. ransplantační polečnost ABSTRAKTA

V.

Č T S

eská ransplantační polečnost

ČESKO-SLOVENSKÝ TRANSPLANTAČNÍ KONGRES www.transplant2014.cz

2. – 4. října 2014, Olomouc

PROGRAM ABSTRAKTA

V. ČESKO-SLOVENSKÝ TRANSPLANTAČNÍ KONGRES

RÁMCOVÝ PROGRAM STŘEDA – 1. října 2014 17.00 – 20.00

Registrace

20.00 – 22.00

Společná večeře ČTS a STS, restaurace NH Hotel

ČTVRTEK – 2. října 2014 08.00 – 17.00

Registrace

Sál EVROPA

Sál MADRID

09.30 – 11.00

Regionální setkání

11.00 – 11.30

Přestávka

11.30 – 12.30

Firemní symposium Sanofi

12.30 – 13.00

Přestávka

13.00 – 14.00

Slavnostní zahájení kongresu Předsedající: Lacková E., Vítko Š. 2 přednášky Statistiky (Pokorná E., Kuba D.)

14.00 – 14.30

Přestávka

14.30 – 16.00

Přednášky zahraničních hostů Předsedající: Beňa Ľ., Vítko Š.

Sestry I. 14.00 – 16.00 Předsedající: Hrabalová M., Komínek T.

16.00 – 16.30

Přestávka

16.00 – 16.30 Přestávka

16.30 – 17.40

Dárci orgánů a etika transplantací Předsedající: Beňa Ľ., Trunečka P,

Sestry II. 16.30 – 18.00 Předsedající: Šmakalová H., Štěpánková J.

19.00 – 22.00

Návštěva Litovelského pivovaru a Arcibiskupského paláce

Sál OLOMOUC

Postery lékaři

PÁTEK – 3. října 2014 08.00 – 17.00

Registrace

08.00 – 09.30

Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese I. Předsedající: Zadražil J., Žilinská Z.

Sestry III. 08.00 – 09.30 Předsedající: Jurčáková E., Krajčovičová G.

09.30 – 10.00

Přestávka

09.30 – 10.00 Diskuse u posterů – sestry

10.00 – 11.00

Transplantace srdce a plic Předsedající: Gonzalvesová E., Lischke R.

11.00 – 11.30

Přestávka

Sál EVROPA

Sál MADRID

Sestry IV. 10.00 – 11.30 Předsedající: Homolková V., Kolářová M.

11.45 – 12.45

Firemní symposium Astellas Pharma

11.45 – 13.00

Oběd

13.00 – 14.20

Chirurgické aspekty transplantací orgánů Předsedající: Laca Ľ., Třeška V.

14.20 – 15.00

Přestávka

15.00 – 16.30

Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese II. Předsedající: Krejčí K., Reischig T.

20.00

Sál OLOMOUC

Postery lékaři

Diskuse u posterů – lékaři

11.45 – 13.30 Oběd Sestry V. 13.30 – 15.00 Předsedající: Bazinková M., Wágnerová E. Postery lékaři

17.00 – 18.00

Valná hromada České transplantační společnosti

18.00 – 19.00

Valná hromada Slovenskej transplantologickej spoločnosti

Slavnostní společenský večer v NH Hotelu

SOBOTA – 4. října 2014 08.00 – 12.00

Registrace Sál EVROPA

Sál MADRID

09.00 – 10.30

Transplantace jater a slinivky břišní Předsedající: Němec P. , Skladaný L.

Transplantace tkání Předsedající: Měřička P., Špatenka J.

10.30 – 10.40

Přestávka

10.40 – 11.30

Transplantace jater a slinivky břišní Předsedající: Lipár K. , Saudek F.

11.30

Závěr kongresu

12.00

Oběd

9.00 – 10.30

Sál OLOMOUC

Postery lékaři

Ú VO D KONGRES SE KONÁ POD ZÁŠTITOU Ing. Jiřího Rozbořila, hejtmana Olomouckého kraje Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého Doc. MUDr. Romana Havlíka, Ph.D., ředitele Fakultní nemocnice v Olomouci Prof. MUDr. Milana Koláře, Ph.D., děkana Lékařské fakulty UP v Olomouci

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé, dovolte, abychom Vás jménem výboru České transplantační společnosti a jménem výboru Slovenskej transplantologickej spoločnosti co nejsrdečněji přivítali na 

V. česko-slovenském transplantačním kongresu, který se koná ve dnech 2. – 4. října 2014 v Olomouci.

Místem setkání je NH Hotel v Olomouci, kde proběhne hlavní vědecký program a také společenská setkání. Prostředí hotelu vytváří dostatek prostoru pro neformální diskuse v přátelské a konstruktivní atmosféře. Kongres je nejvýznamnější odbornou a společenskou událostí české a slovenské transplantační medicíny v roce 2014. V programu zazní nejen sdělení českých a slovenských kolegů, ale také přednášky zahraničních odborníků. V rámci kongresu je připraveno regionální setkání a firemní sympózia. Jsme přesvědčeni, že se na našem kongresu seznámíte jednak s řadou nových vědeckých poznatků a také s praktickými zkušenostmi v léčbě nemocných po  transplantacích orgánů a tkání. Kromě odborného programu připravujeme i atraktivní společenský program v prostorách kongresového hotelu nebo v okolí Olomouce. Olomouc má od středověku historicky významné vojenské a školské postavení. Sídlí zde naše druhá nejstarší univerzita, která byla založena 1573 z tehdejší jezuitské koleje. Dnes má město především výrazný univerzitní charakter s řadou historických památek. Sloup Nejsvětější Trojice na  hlavním náměstí je památkou UNESCO. Pozoruhodný je soubor šesti barokních kašen, románský biskupský palác s unikátním areálem arcidiecézního muzea, arcibiskupský palác a mnoho dalších. V rámci kongresu proběhne také valná hromada České transplantační společnosti a valné zhromaždenie Slovenskej transplantologickej spoločnosti. Přejeme všem příjemný pobyt v Olomouci.

MUDr. Štefan Vítko, CSc. předseda Česká transplantační společnosti

MUDr. Eva Lacková, Ph.D. prezidentka Slovenskej transplantologickej spoločnosti

Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc. předseda lokálního organizačního výboru

1

Ú VO D Výbor České transplantační společnosti MUDr. Štefan Vítko, CSc. (předseda) Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc. (místopředseda) Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. (vědecký tajemník) As. MUDr. Pavel Navrátil, CSc. (finanční tajemník) Členové: Doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc. Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc. Prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc. MUDr. Jiří Samlík Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D. Revizní komise: Doc. MUDr. Petr Němec, CSc. MUDr. Jaroslav Špatenka, CSc. Doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D.

Výbor Slovenskej transplantologickej spoločnosti MUDr. Eva Lacková, Ph.D. (prezidentka) MUDr. Daniel Kuba, Ph.D. (vice-prezident) Doc. MUDr. Barbara Grandtnerová, Ph.D. (vedecký sekretár) Členové: Prof. MUDr. Ján Breza, DrSc. MUDr. Ľuboslav Beňa, Ph.D. Doc. MUDr. Eva Goncalvesová, Ph.D. Doc. MUDr. Ján Koller, CSc. Doc. MUDr. Ľudovít Laca, CSc. MUDr. Róbert Roland MUDr. Jozef Valky, Ph.D. MUDr. Zuzana Žilinská

Vědecký výbor lékařské sekce Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc. MUDr. Ľuboslav Beňa, Ph.D. MUDr. František Hampl MUDr. Monika Hrabalová, Ph.D. MUDr. Adrian Kolesár, Ph.D. Doc. MUDr. Karel Krejčí, Ph.D. MUDr. Daniel Kuba, Ph.D. Prof. MUDr. Ľudovít Laca, CSc. Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D. Doc. MUDr. Petr Němec, CSc. Doc. MUDr. Martin Oliverius, Ph.D., FEBS Doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc. Doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D. MUDr. Jaroslav Špatenka, CSc. MUDr. Soňa Štěpánková Prof. MUDr. Vladimír Třeška, DrSc. Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc. MUDr. Štefan Vítko, CSc. MUDr. Zuzana Žilinská, Ph.D.

2

Ú VO D Vědecký výbor sesterské sekce Marcela Bazinková (předsedkyně) Bc. Vladěna Homolková MUDr. Monika Hrabalová Bc. Blanka Charamzová Mgr. Eva Jurčáková Mgr. Marie Kolářová Mgr. Tomáš Komínek Gabriela Krajčovičová Helena Šmakalová Mgr. Jitka Štěpánková Eva Wágnerová

Lokální organizační výbor Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc. (předseda) Členové: MUDr. Zuzana Ambrůzová Marcela Bazinková MUDr. Monika Hrabalová, Ph.D. Bc. Blanka Charamzová Romana Koblovská Doc. MUDr. Karel Krejčí, Ph.D. MUDr. Jaroslav Pernička, Ph.D. MUDr. Oldřich Šmakal, Ph.D. Doc. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D. MUDr. Tomáš Tichý Doc. MUDr. Petr Utíkal, Ph.D. Prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc.

Organizační sekretariát Congress Business Travel, s.r.o. Monika Šenderová Lidická 43/99 150 00 Praha 5 Tel.: +420 224 942 575, 224 942 579 Fax: +420 224 942 550 e-mail: [email protected]

Témata kongresu n DÁRCI ORGÁNŮ A ETIKA TRANSPLANTACÍ n KLINICKÉ ASPEKTY TRANSPLANTACÍ LEDVIN n IMUNOSUPRESE A JEJÍ KOMPLIKACE n TRANSPLANTACE SRDCE A PLIC n TRANSPLANTACE JATER A SLINIVKY BŘIŠNÍ n CHIRURGICKÉ ASPEKTY TRANSPLANTACÍ ORGÁNŮ n TRANSPLANTACE TKÁNÍ n VARIA

3

Ú VO D Místo konání Hotel NH Olomouc Congress Legionářská 1311/21 779 00 Olomouc

Registrační poplatky Člen ČTS a STS Ostatní Sestry

do 15. 6. 2014 1 600 Kč 1 900 Kč 1 150 Kč

po 15. 6. 2014 1 800 Kč 2 100 Kč 1 400 Kč

Registrační poplatek zahrnuje n n n n n n n n

účast na odborném setkání účast na firemních satelitních sympoziích účast na výstavě firem slavností společenský večer materiály kongresu (program, sborník abstrakt, taška, jmenovka) certifikát o účasti (včetně ohodnocení kreditními body) občerstvení v průběhu přestávek 2x oběd

Registrační hodiny středa, 1. 10. 2014 čtvrtek, 2. 10. 2014 pátek, 3. 10. 2014 sobota, 4. 10. 2014

17.00-20.00 08.00-17.00 08.00-17.00 08.00-12.00

Společenský program čtvrtek, 2. 10. 2014 Návštěva Litovelského pivovaru spojená s ochutnávkou piva doprava autobusem 19.00 hod., cena na os. 150 Kč Návštěva Arcibiskupského paláce a Arcidiecézního muzea v Olomouci s průvodcem, doprava individuální 19.00 hod., cena na osobu:100 Kč Slavnostní společenský večer v NH Hotelu, s programem a občerstvením 20.00 hod., účast je zahrnuta v registračním poplatku, cena za doprovázející osobu: 300 Kč

pátek, 3. 10. 2014

Obědy Obědy pro účastníky budou připraveny ve foyer a v sále Evropa 3 v pátek 3. 10. 2014 a v sobotu 4. 10. 2014.

4

V Ý S TAVA F I R E M AbbVie – C1 Astellas Pharma – A1 Biohem – C6 ČTS – C5 Meditrade – C4 Medonet Pharma / partner Roche – A4 Novartis – A5 Olomoucký kraj – C2 Regpharm – A6 Roche – A4 Sanofi – A3 Takeda Pharmaceuticals Czech Republic – C3 Teva – A2

5

VĚDECKÝ PROGRAM Přednášky Pro přednášející bude zajištěna prezentační technika pro projekci z PC. Žádáme přednášející, aby předali své prezentace v dostatečném časovém předstihu technikovi v sále. Vyhrazený čas pro prezentaci není možné překročit.

Postery Rozměry posterů: 95 cm šířka × 200 cm výška, povrch bílé lamino, připevnění oboustrannou lepící páskou, která bude k dispozici. Postery lékařů jsou umístěny v sále Olomouc. Diskuse s autory u posterů lékařů bude probíhat v pátek, 3. 10. 2014,11.00 – 11.30. Postery sester jsou umístěny v sále Madrid. Diskuse s autory u posterů sester proběhne v pátek, 3. 10. 2014, 09.30 – 10.00. Prosíme autory, aby se dostavili ke svým posterům. Postery budou vyvěšeny po celou dobu kongresu.

Certifikáty Před zakončením kongresu se budou v registraci vydávat certifikáty potvrzující účast na akci zařazené do systému vzdělávání lékařů a sester.

6

PROGRAM LÉKAŘI O = ÚSTNÍ PREZENTACE LÉKAŘŮ (VOLNÁ SDĚLENÍ) P = POSTEROVÁ PREZENTACE LÉKAŘŮ

ČTVRTEK, 2. 10. 2014 Sál EVROPA 09.30 – 11.00 Regionální setkání – 30 let transplantací ledvin ve FN Olomouc

ORGANIZACE DÁRCOVSKÉHO A TRANSPLANTAČNÍHO PROGRAMU V ČESKÉ REPUBLICE Pokorná E. TRANSPLANTAČNÍ CENTRUM OLOMOUC V ČÍSLECH Hrabalová M. ÚLOHA UROLOGŮ V TRANSPLANTAČNÍM CENTRU V OLOMOUCI Študent L. PREEMPTIVNÍ  TRANSPLANTACE  LEDVINY VE  FN  OLOMOUC Krejčí K. 11.00 – 11.30

Přestávka

11.30 – 12.30 Firemní symposium Sanofi Předsedající: Lacková E., Vítko Š. 11.30 – 12.00

DO OTHER ALLOANTIBODIES OR AUTOANTIBODIES HAVE A RELEVANT ROLE IN TRANSPLANTATION? Dragun D. (Berlin)

12.00 – 12.20

INDUKČNÍ IMUNOSUPRESE S THYMOGLOBULINEM  Viklický O.

12.20 – 12.30

DO WE NEED INDUCTION IMMUNOSUPPRESSION IN ORGAN TRANSPLANTATION? (DISKUZE) Dragun D., Viklický O., Lacková E., Vítko Š.

7

ČTVRTEK, 2. 10. 2014

30 LET TRANSPLANTAČNÍHO CENTRA FN OLOMOUC – HISTORIE A SOUČASNOST Bachleda P., Utíkal P.

PROGRAM LÉKAŘI 12.30 – 13.00

Přestávka

13.00 – 14.00 Zahájení kongresu, proslovy hostů, přednášky Statistiky (Pokorná E., Kuba D.) Předsedající: Lacková E., Vítko Š. 14.00 – 14.30

Přestávka

ČTVRTEK, 2. 10. 2014

14.30 – 16.00 Přednášky zahraničních hostů Předsedající: Beňa Ľ., Vítko Š. 14.30 – 15.00

ANTIBODY – MEDIATED REJECTION AFTER KIDNEY TRANSPLANTATION: STATE OF ART Legendre Ch. (France)

15.00 – 15.30

LIVER TRANSPLANTATION AND ONCOLOGY: CONTROVERSIES Lerut J. (Belgium)

15.30 – 16.00

CADAVERIC KIDNEY TRANSPLANTATION: THE CROATIAN EXPERIENCE Kes P. (Croatia)

16.00 – 16.30

Přestávka

16.30 – 17.40 Dárci orgánů a etika transplantací Předsedající: Beňa Ľ., Trunečka P. O-1 16.30 – 16.40

JEDINCI SE SMRTÍ MOZKU VHODNÍ K ODBĚRU ORGÁNŮ. VÝSLEDKY PROJEKTU D.A.R. Pokorná E., Strizková J., Kadlecová Z., Kusová D., Rusinová K., Krejčí V., Šťastný P., Kupková Z., Švancar P., Špatenková V., Procházka J., Hušková E., Válková R., Nováčková L.

O-2 16.40 – 16.50

KOORDINACE NÁRODNÍHO PROGRAMU TRANSPLANTACE PLIC SPECIFIKA A CESTA KE ZVÝŠENÍ POČTU TRANSPLANTOVANÝCH NEMOCNÝCH Burkert J., Lischke R., Šimonek J., Pozniak J., Kolařík J., Habrmanová A., Krejčová J., Trnková M., Vymazal T., Březovský P., Špatenka J.

O-3 16.50 – 17.00

POSTOJE ODBORNÉ VEŘEJNOSTI K DÁRCŮM ORGÁNŮ PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU Pokorná E., Rusinová K.

8

10 ROČNÉ SKÚSENOSTI S VYUŽITÍM ECD DARCOV V TRANSPLANTAČNOM CENTRE UNIVERZITNEJ NEMOCNICE MARTIN. (2004 – 5/2014) Miklušica J., Dedinská I., Osinová D., Palkoci B., Fani M., Laca Ľ.

O-5 17.10 – 17.20

MENINGITÍDY A ENCEFALITÍDY AKO PRÍČINA SMRTI MOZGU DARCOV ORGÁNOV Chrastina M., Žilinská Z., Trebatický B., Bujdák P., Breza J., Breza J. st.

O-6 17.20 – 17.30

PREHĽAD ODBEROVEJ A TRANSPLANTAČNEJ AKTIVITY V SR 2012 – 2013 Kuba D., Krátka M.

O-7 17.30 – 17.40

TRANSPLANTACE LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE – PODMÍNKY A TECHNIKA ODBĚRU, DLOUHODOBÉ RIZIKO JEDNOSTRANNÉ NEFREKTOMIE Štěpánková S., Kuman M., Mejzlík V., Husová L., Němec P. POSTERY

P-1

PŘEŽÍVÁNÍ LEDVIN OD DÁRCŮ STARŠÍCH 50 LET. ZKUŠENOSTI TC OLOMOUC Hrabalová M., Fialová J., Doubravská L., Koblovská R., Bachleda P.

P-2

PŘÍNOS MEZINÁRODNÍCH PROJEKTŮ PRO ČESKOU TRANSPLANTAČNÍCH MEDICÍNU Frýda P., Březovský P.

P-3

TELESNÉ, PSYCHICKÉ, SOCIÁLNE A DUCHOVNÉ PROBLÉMY PACIENTOV S RENÁLNOU INSUFICIENCIOU Gulášová I., Svobodová M.

P-4

STAROSTLIVOSŤ O DARCU ORGÁNOV NA OAIM – MOŽNOSTI VYUŽITIA HORMONÁLNEJ RESUSCITÁCIE Osinová D., Miklušica J., Dedinská I., Sániová B., Laca Ľ., Minárik M.

PÁTEK, 3. 10. 2014 Sál EVROPA 08.00 – 09.30 Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese I. Předsedající: Zadražil J., Žilinská Z. O-8 08.00 – 08.10

DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY TRANSPLANTACÍ LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH NEPŘÍBUZNÝCH DÁRCŮ V IKEM 2000 – 2010 Rajnochová Bloudíčková S., Slatinská J., Brůžková I., Jeníčková P., Macháčková K., Roháľ T., Janoušek L., Adamec M., Kudla M., Marada T., Baláž P., Viklický O.

9

PÁTEK, 3. 10. 2014

O-4 17.00 – 17.10

ČTVRTEK, 2. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI

PÁTEK, 3. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI O-9 08.10 – 08.20

AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACE LEDVIN V IKEM Viklický O., Paříková, Froněk J., A., Slatinská J., Hanzal V., Janoušek L., Pagáčová L., Eretová Z.

O-10 08.20 – 08.30

NEFROTOXICITA KALCINEURINOVÝCH INHIBITORŮ A BK NEFROPATIE V PROTOKOLÁRNÍCH BIOPSIÍCH TRANSPLANTOVANÝCH LEDVIN Krejčí K., Tichý T., Bednaříková J., Žamboch K., Orság J., Hrubý M., Klíčová A., Bachleda P., Zadražil J.

O-11 08.30 – 08.40

TRANSPLANTACE LEDVINY U WISKOTT – ALDRICHOVA SYNDROMU Kuman M., Mejzlík V., Štěpánková S., Husová l., Němec P., Licman J., Chovancová Z.

O-12 08.40 – 08.50

VÝZNAM URODYNAMICKÉHO VYŠETŘENÍ PRO PREDIKCI UROLOGICKÝCH KOMPLIKACÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINY Borovička V., Zachoval R., Marada T., Froněk J., Slatinská J., Viklický O.

O-13 08.50 – 09.00

NOVOVZNIKNUTÝ DIABETES MELLITUS PO TRANSPLANTÁCII (NODAT) – ANALÝZA RIZIKOVÝCH FAKTOROV Dedinská I., Laca Ľ ., Mikulšica J., Galajda P., Mokáň M.

O-14 09.00 – 09.10

SROVNÁNÍ PROFYLAXE VALGANCICLOVIREM A VALACYCLOVIREM V PREVENCI CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE: VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉ STUDIE PO TRANSPLANTACI LEDVINY Reischig T., Kačer M., Jindra P., Hes O., Lysák D., Bouda M.

O-15 09.10 – 09.20

FARMAKOEKONOMICKÝ DOPAD POUŽITÍ VALGANCIKLOVIRU VERSUS VALACYKLOVIRU V CYTOMEGALOVIROVÉ PROFYLAXI U PŘÍJEMCŮ TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY: RANDOMIZOVANÁ KLINICKÁ STUDIE Kačer M., Kielberger L., Bouda M., Reischig T.

O-16 09.20 – 09.30

BIOPTICKÉ NÁLEZY U MINIMÁLNÍ ERYTROCYTURIE RENÁLNÍHO PŮVODU Hanzal V., Honsová E., Slatinská J., Viklický O. POSTERY

P-5

TOLERANCE AND REJECTION ASSOCIATED TRANSCRIPTS IN LOW – RISK KIDNEY TRANSPLANT RECIPIENTS: PROSPECTIVE STUDY Hrubá P., Brabcová I., Krepsová E., Sekerková A., Slatinská J., Stříž I., Viklický O.

P-6

IDENTIFIKACE ANTI – HLA PROTILÁTEK U PŘÍJEMCŮ LEDVINNÉHO ŠTĚPU A JEJICH VÝZNAM PRO VÝSLEDEK TRANSPLANTACE Ambrůzová Z., Krejčí K., Zadražil J., Petřek M.

P-7

SENZIBILIZÁCIA PACIENTOV NA ČAKACEJ LISTINE – NÁRODNÁ A REGIONÁLNA ANALÝZA Baltesová T., Ševcová D., Petríková I., Dankovčíková M., Barlová E., Beňa Ľ., Kuba D.

10

P-8

TRANSPLANTACE LEDVINY MŮŽE BÝT HOROREM PRO PACIENTA I ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL Dědochová J., Lys Z., Samlík J.,Foltýs A.

P-9

BACILÁRNÍ ANGIOMATÓZA U PACIENTKY PO TRANSPLANTACI LEDVINY Orság J., Flodr P., Melter O., Tkadlec J., Nováková M., Šternberský J., Hrubý M., Klíčová A., Žamboch K., Krejčí K., Zadražil J.

P-10

BIOPSIE TRANSPLANTOVANÝ OBLIČIEK V TC MARTIN Dedinská I., Macháleková K., Mikulšica J., Palkoci B., Fani M., Laca Ľ.

P-11

ANALÝZA SOLUBILNÝCH HLA – G ANTIGÉNOV V SÉRACH PACIENTOV PO TRASPLANTÁCII OBLIČKY Poláková K., Žilinská Z., Bandžuchová E., Chreňová S., Kuba D.

P-12

VÝSKYT POTRANSPLANTAČNÍHO DIABETU PO TRANSPLANTACI LEDVINY Macháčková K., Paříková A., Viklický O.

P-13

POUŽITÍ IMUNOADSORBERU AB0 – ADSOPAK PŘI AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACI LEDVINY Matysková Kubišová M., Navrátil P., Bláha M., Merta M., Víšek J., Sobotka L.

P-14

RENÁLNÍ FUNKCE U DĚTÍ PO TRANSPLANTACI SRDCE Ošmerová M., Štěpánková S., Němec P.

P-15

BALNEOTHERAPIA AKO SÚČASŤ REHABILITAČNÉHO PROCESU PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY Grandtnerová B., Berátšová Z., Červeňová M., Červeň J., Markech M.,Štefániková A.

09.30 – 10.00

Přestávka

10.00 – 11.00 Transplantace srdce a plic Předsedající: Gonzálvesová E., Lischke R. O-17 10.00 – 10.10

INDIKÁCIA PACIENTOV NA TRANSPLANTÁCIU PĽÚCV ROKOCH 2010 – 2013 Šenková A., Kvassayová K., Dostálová K., Zlochová D., Hájková M.

O-18 10.10 – 10.20

TRANSPLANTACE PLIC V ČR – 15 LET, 200 TRANSPLANTACÍ Šimonek J., Pozniak J., Schutzner J., Kolařík J., Pafko P., Fila L., Kuzma K., Lischke R.

O-19 10.20 – 10.30

PLICNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE U DOSPĚLÝCH NEMOCNÝCH S CYSTICKOU FIBRÓZOU ZAŘAZENÝCH NA ČEKACÍ LISTINU TRANSPLANTACE PLIC Fila L., Kuzma M., Grandcourtová A., Valentová Bartáková L.

11

PÁTEK, 3. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI

PROGRAM LÉKAŘI O-20 10.30 – 10.40

MÁ VÝZNAM SNIŽOVAT TEPOVOU FREKVENCI PACIENTŮ ČASNĚ PO TRANSPLANTACI SRDCE? Bedáňová H., Ondrášek J., Fila P., Horváth V., Pavlík P., Pokorný P., Němec P.

O-21 10.40 – 10.50

BIOMARKERY V DETEKCI ČASNÉHO RENÁLNÍHO POŠKOZENÍ PO TRANSPLANTACI SRDCE Hošková L., Franeková J., Melenovský V., Málek I., Kautzner J.,Pirk J.,Szárszoi O., Jabor A., Viklický O.

O-22 10.50 – 11.00

INFEKČNÍ KOMPLIKACE PŘI IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPII ZALOŽENÉ NA MTOR INHIBITORECH U PACIENTŮ PO OTS Ozábalová E., Krejčí J., Hude P., Godava J., Honek T., Špinarová L., Bedáňová H., Němec P.

PÁTEK, 3. 10. 2014

POSTERY P-16

RETRANSPLANTACE SRDCE – NAŠE ZKUŠENOSTI Podzimková M., Málek I., Hošková L., Dorazilová Z., Hegarová M., Melenovský V.

P-17

ÚČINNOST IMUNOADSORPČNÍ LÉČBY U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ SRDCE Pagáčová L., Málek I., Gazdič T., Kubánek M., Hošková L., Svobodová E., Voska L., Pirk J.

P-18

TERC POLYMORPHISM, LEUKOCYTE TELOMERE LENGTH AND THE SURVIVAL LENGTH IN PATIENTS AFTER HEART TRANSPLANTATION Dlouhá D., Vymětalová J., Hubáček J.A., Vančura V., Málek I., Lánská V.

P-19

FULMINANTNÍ GIANT – CELL MYOKARDITIDA JAKO DIAGNÓZA VEDOUCÍ K SRDEČNÍ TRANSPLANTACI Godava J., Moravcová H., Krejčí J., Hude P., Žampachová V., Němec P., Bedáňová H., Špinarová L.

11.00 – 11.30 Diskuse u posterů – Sál OLOMOUC 11.45 – 12.45 Advagraf symposium – Astellas Pharma Moderní imunosupresí ke zlepšení dlouhodobých výsledků Předsedající: Lacková E., Němec P., Vítko Š. 11.45 – 12.05

PRVNÍ DLOUHODOBÁ MORTALITNÍ ADVAGRAF DATA Trunečka P.

12.05 – 12.25

SOUČASNÝ POHLED NA AMR Viklický O.

12

PROGRAM LÉKAŘI 12.25 – 12.45

EN BLOC TRANSPLANTÁCIA OBLIČEK OD NOVORODENCA – TROJROČNÉ SLEDOVANIE PRÍJEMCU Beňa L.

11.45 – 13.00

Oběd

O-23 13.00 – 13.10

100 TRANSPLANTÁCIÍ PEČENE V TC BANSKÁ BYSTRICA Hampl F., Slobodník I., Janek J., Kminiak R., Kothaj P.

O-24 13.10 – 13.20

NÁHLÉ PŘÍHODY BŘIŠNÍ PO TRANSPLANTACI PLIC Pozniak J., Kolařík J., Šimonek J., Schützner J., Pafko P., Lischke R.

O-25 13.20 – 13.30

NÁHLÉ PŔÍHODY BŔIŚNÍ U NEMOCNÝCH PO TRANSPLANTACI LEDVIN Třeška V., Reischig T., Čertík B., Moláček J., Náhlík J., Opatrný V.

O-26 13.30 – 13.40

OD LUMBOTOMIE K ROBOTICKY ASISTOVANÉMU ODBERU OBLIČKY Balaz V., Babeľa J., Farra R., Hampl F., Janek J.

O-27 13.40 – 13.50

ČASNÉ UROLOGICKÉ KOMPLIKACE PO TRANSPLANTACÍCH LEDVIN Pernička J., Študent V., Šmakal O., Grepl M., Hartmann I., Král M., Vidlář A.

O-28 13.50 – 14.00

PROTRAHOVANÁ LYMFATICKÉ SEKRECE Z DRÉNU PO TRANSPLANTACI LEDVINY – RACIONÁLNÍ PODKLADY PÉČE O NEMOCNÉHO Pacovský J., Navrátil P., Matysková – Kubišová M., Hyšpler R., Holub L., Broďák M.

O-29 14.00 – 14.10

PROBLEMATIKA NEFREKTOMIE POLYCYSTICKÝCH LEDVIN U PACIENTŮ S LEDVINNOU NEDOSTATEČNOSTÍ Navrátil P., PacovskýJ., Novák I., Matysková – Kubišová M.

O-30 14.10 – 14.20

RETROGRÁDNÍ OXYGENOVÁ PERSUFLACE LEDVIN – EXPERIMENT NA ZVÍŘETI Moláček J., Třeška V., Matějka R., Opatrný V., Houdek K. POSTERY

P-20

PSEUDOANEURYZMA INTERLOBÁRNEJ TEPNY TRANSPLANTOVANEJ OBLIČKY AKO KOMPLIKÁCIA NEFROSKOPIE PRE LITIÁZU Kožak P., Trebatický B., Žilinská Z., Chrastina M., Kizeková Z., Breza J. ml., Breza J., I.Vulev I., Bažík R., Klepanec A.

13

PÁTEK, 3. 10. 2014

13.00 – 14.20 Chirurgické aspekty transplantací orgánů Předsedající: Laca Ľ., Třeška V.

PÁTEK, 3. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI P-21

ANGIOLOGICKÉ INTERVENČNÉ VÝKONY U PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY Špak Ľ., Baltesová T., Hulík Š., Beňa Ľ., Jurčina J., Rosenberger J.

P-22

ODBĚR LEDVIN ZE ZEMŘELÉHO DÁRCE S DISEKCÍ AORTY TYPU A: CASE REPORT Chlupáč J., Kudla M., Janoušek L., Froněk J.

P-23

PRVNÍ REDUKCE JATERNÍHO ŠTĚPU V CKTCH BRNO Ničovský J., Němec P., Nešpor D., Kysela P., Mejzlík V., Husová L.

P-24

TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK S KOMPLIKOVANÝM CIEVNYM ZÁSOBENÍM Hulík Š., Kalanin R., Tóth E., Závacký P., Kaťuchová J., Radoňak J., Baltesová T., Rosenberger J., Beňa Ľ.

P-25

FUNKCE TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY U PACIENTŮ S FEMORÁLNÍM ARTERIOVENÓZNÍM SHUNTEM Nešpor D., Němec P.

P-26

CIEVNE KOMPLIKÁCIE PRI TRANSPLANTÁCII PEČENE A ICH RIEŠENIE Janek J., Kminiak R., Hampl F., Okapec S.

14.20 – 15.00

Přestávka

15.00 – 16.30 Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese II. Předsedající: Krejčí K., Reischig T. O-31 15.00 – 15.10

DONOR – SPECIFICKÉ PROTILÁTKY A DLOUHODOBÉ PŘEŽITÍ TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY Slavčev A., Valhová Š., Svobodová E., Janatová K., Boháčová P., Slatinská J., Viklický O.

O-32 15.10 – 15.20

EFFECT OF INDUCTION THERAPY ON EXPRESSION OF MOLECULAR MARKERS OF REJECTION AND TOLERANCE Viklický O., Krepsová E., Brabcová I., Sekerková A., Wohlfahrt P., Stříž I., Sawitzki B.

O-33 15.20 – 15.30

BORTEZOMIB V LÉČBĚ REZISTENTNÍ AKUTNÍ PROTILÁTKAMI ZPROSTŘEDKOVANÉ REJEKCI (AMR), ZKUŠENOSTI NAŠEHO CENTRA Slatinská J., Svobodová E., Honsová E., Hanzal V., Viklický O.

O-34 15.30 – 15.40

SLEDOVANIE EXPRESIE HLA – G V BIOPSII OBLIČIEK U PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČIEK Žilinská Z., Poláková K., Bandžuchová E., Chrastina M., Trebatický B., Breza J., Handzušová M., Kuba D., Tirpáková J., Pavlechová M.

14

O-35 15.40 – 15.50

STEROID FREE IMMUNOSUPPRESSION IS ASSOCIATED WITH ENHANCED TH1 TRANSCRIPTS Hrubá P., Brabcová I., Krepsová E., Sekerková A., Slatinská J., Stříž I., Viklický O.

O-36 15.50 – 16.00

DEFINICE ZAKÁZANÝCH ANTIGENŮ JAKO SOUČÁST ALOKAČNÍCH KRITERIÍ U RETRANSPLANTACE LEDVINY: ANALÝZA SOUČASNÉHO PŘÍSTUPU Verflová A., Svobodová E., Vrbová M., Slavčev A., Pokorná E., Slatinská J., Viklický O.

O-37 16.00 – 16.10

PROTEINURIE U DÉTÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINY – PREVALENCE, TYPIZACE, LÉČBA A VZTAH K PŘEŽÍVÁNÍ ŠTĚPU Seeman T., Rosík T., Malina M., Šimánková N., Dušek J., Vondrák K., Zieg J., Špatenka J., Burkert J., Fiala R., Feber J.

O-38 16.10 – 16.20

VASKULÁRNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTACI LEDVINY A „IZOLOVANÁ V LÉZE“: SKRYTÁ HROZBA Wohlfahrtová M., Novotný M., Honsová E., Viklický O.

O-39 16.20 – 16.30

MNOŽSTVÍ TRANSPLANTOVANÉHO LEDVINNÉHO PARENCHYMU POZITIVNĚ KORELUJE S RYCHLOSTÍ ROZVOJE EEGFR U DĚTÍ Burkert J., Slavotínková M., Chvátalová E., Dlask K., Seeman T., Matoušovic K., Špatenka J.

17.00 – 18.00

VALNÁ HROMADA ČTS – SÁL MADRID

18.00 – 19.00

VALNÁ HROMADA STS – SÁL MADRID

PÁTEK, 3. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI

SOBOTA, 4. 10. 2014

09.00 – 10.30 Transplantace jater a slinivky břišní Předsedající: Němec P., Skladaný L. O-40 09.00 – 09.10

KVANTIFIKACE EPIDERMÁLNÍCH NERVOVÝCH VLÁKEN U PŘÍJEMCŮ PANKREATU PO 8 LETECH NORMOGLYKÉMIE Havrdová T., Bouček P., Voska L., Lodererová A., Saudek F., Lipár K., Sommer C.

O-41 09.10 – 09.20

TRANSDIFERENCIACE PANKREATICKÝCH NE – ENDOKRINNÍCH BUNĚK NA INZULIN – PRODUKUJÍCÍ BUŇKY PO PODÁNÍ SYNTETICKÝCH MEDIÁTOROVÝCH RNA KÓDUJÍCÍCH KLÍČOVÉ TRANSKRIPČNÍ FAKTORY PRO DIFERENCIACI BETA – BUNĚK Leontovyč I., Koblas T., Saudek F.

O-42 09.20 – 09.30

EFEKTIVITA HEMOKOAGULAČNEJ PRÍPRAVY NA INVAZÍVNY VÝKON U KANDIDÁTOV NA TRANSPLANTÁCIU PEČENE Skladaný L., Šváč J., Molčan P.

15

SOBOTA, 4. 10. 2014

Sál EVROPA

SOBOTA, 4. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI O-43 09.30 – 09.40

VPLYV TROMBOELASTOMETRICKY RIADENEJ HEMOSTÁZY NA FUNKCIU PEČENOVÉHO ALOGRAFTU PO TRANSPLANTÁCII PEČENE Uhliar M., Fillová Ľ., Okáľ M.

O-44 09.40 – 09.50

VČASNÉ NEUROLOGICKÉ KOMPLIKÁCIE PO OLTX, VIEME IM PREDCHÁDZAŤ? Okáľ M., Uhliar M.

O-45 09.50 – 10.00

DLOUHODOBÝ VLIV LÉČBY SIROLIMEM A TAKROLIMEM NA PŘEŽÍVÁNÍ PACIENTŮ A ŠTĚPŮ PO KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI PANKREATU A LEDVINY Girman P., Lipár K., Kočík M., Bouček P., Saudek F.

10.30 – 10.40

Přestávka

10.40 – 11.30 Transplantace jater a slinivky břišní Předsedající: Lipár K., Saudek F. O-46 10.40 – 10.50

PRVNÍCH 1000 TRANSPLANTACÍ JATER V IKEM Trunečka P., Froněk J., Janoušek L., Oliverius M., Kučera M., Kieslichová E., Ročeň M., Špičák J., Šperl J., Gottfriedová H., Fraňková S., Drastich P., Hejlová I., Pokorná E., Honsová E., Peregrin J., Lánská V., Hačkajlo D., Janečková L., Herman A.

O-47 10.50 – 11.00

REKURENCE ABUSU ALKOHOLU U TRANSPLANTOVANÝCH PRO TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU V CKTCH BRNO Mejzlík V., Husová L., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.

O-48 11.00 – 11.10

TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGITIDU, REKURENCE A RETRANSPLANTACE Husová L., Mejzlík V., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.

O-49 11.10 – 11.20

TRANSPLANTÁCIA PEČENE A FUNKCIA OBLIČIEK Lacková E., Šváč J., Dropčová A., Selčanová – Adamcová S., Skladaný Ľ.

O-50 11.20 – 11.30

TRANSPLANTACE PRO MÉNĚ ČASTÉ NÁDORY JATER Gottfriedová H., Janečková L., Lánská V., Trunečka P., Špičák J.

POSTERY P-27

ULCERÓZNÍ KOLITIDA A TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGITIDU – ZKUŠENOSTI TRANSPLANTCENTRA IKEM Bajer L., Drastich P., Wohl P., Beneš M., Drastichová M., Špičák J.

16

PROGRAM LÉKAŘI P-28

GENETICKY PODMÍNĚNÁ SNÍŽENÁ EXPRESE TNF – Α SNIŽUJE RIZIKO ZÁVAŽNÝCH BAKTERIÁLNÍCH INFEKCÍ U PACIENTŮ S POKROČILOU CIRHÓZOU JATER Šenkeříková R., de Mare – Bredemeijer E., Fraňková S., Roelen D., Visseren T., Trunečka P., Špičák J., Metselaar H., Jirsa M., Kwekkeboom J., Šperl J.

P-30

PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGOITIDA A NESPECIFICKÝ ZÁNĚT STŘEVNÍ, BIOLOGICKÁ LÉČBA PO TRANSPLANTACI JATER Husová L., Zbořil V., Mejzlík V., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.

P-31

VÝBĚR VHODNÉ ENDOGENNÍ KONTROLY PRO GENOVOU EXPRESNÍ ANALÝZU V PANKREATICKÝCH OSTRŮVCÍCH Kosinová L., Fábryová E., Brabcová I., Sticová E., Saudek F., Kriz J.

P-32

ZLEPŠENÍ PROKRVENÍ ALTERNATIVNÍHO MÍSTA PRO EXTRAHEPATÁLNÍ TRANSPLANTACI LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ Fábryová E., Kubies D., Kasoju N., Jirák D., Galisová A., Saudek F., Kříž J.

P-33

VYUŽITIE ELIMINAČNEJ METÓDY MARS U PACIENTOV PRED TRANSPLANTÁCIOU PEČENE Topoľský I., Skladaný Ľ., Adamcová – Selčanová S., Kapusta D.

Sál MADRID 09.00 – 10.30 Transplantace tkání Předsedající: Měřička P., Špatenka J. O-51 09.00 – 09.10

TRANSPLANTACE ALLOGENNÍHO ŠTĚPU STERNA – NOVÁ METODA LÉČBY ROZSÁHLÝCH POST – STERNOTOMICKÝCH DEFEKTŮ HRUDNÍ STĚNY Kaláb M., Karkoška J., Kamínek M., Lonský V.

O-52 09.10 – 09.20

KRYOKONZERVACE CÉVNÍCH ŠTĚPŮ PRO KLINICKÉ POUŽITÍ – PŘEHLED DOSAVADNÍCH ZKUŠENOSTÍ Měřička P., Špaček M., Janoušek L., Dvořáček L., Štádler P., Vlachovský R., Guňka I., Honegrová B., Voxová B., Štěpánová V., Drahošová M., Navrátil P., Staffa R., Lindner J.

O-53 09.20 – 09.30

VYUŽITÍ IZOLÁTOROVÉ TECHNOLOGIE PŘI PŘÍPRAVĚ LIDSKÝCH TKÁNÍ A BUNĚK – 3 ROKY ZKUŠENOSTÍ Karkoška J., Špirka D., Pánek L., Sekora J., Provazník I.

O-54 09.30 – 09.40

NOVÝ SPÔSOB PRÍPRAVY ACELULÁRNEJ ALODERMY PRE POUŽITIE V REKONŠTRUKČNEJ A PLASTICKEJ CHIRURGII Dragúňová J., Babál P., Koller J., Cucorová V.

17

SOBOTA, 4. 10. 2014

P-29

SOBOTA, 4. 10. 2014

PROGRAM LÉKAŘI O-55 09.40 – 09.50

TACROLIMUS V MONOTERAPII PO TRANSPLANTACI KRYOPREZERVOVANÝCH AORTÁLNÍCH ŠTĚPŮ U POTKANA Špunda R., Hrubý J., Měřička P., Mlček M., Splith K., Schmelzle M., Lindner J., Kobylka P., Matia I., Špaček M.

O-56 09.50 – 10.00

VLIV ZPŮSOBU KONZERVACE NA IMUNOGENICITU A REJEKCI TEPENNÝCH ALLOŠTĚPŮ U POTKANA Hrubý J., Špunda R., Měřička P., Mlček M., Splith K., Schmelzle M., Lindner J., Kobylka P., Špaček M., Matia I.

O-57 10.00 – 10.10

ALLOTRANSPLANTACE CÉVNÍCH ŠTĚPÚ VE VFN. Špaček M., Mitáš P., Hrubý J., Brlicová L., Špunda R., Klika T., Novotný R., Lindner J.

O-58 10.20 – 10.30

KVALITA ŽIVOTA PO ROSSOVĚ OPERACI – MOTIVACE PRO BANKING KARDIOVASKULÁRNÍCH TKÁNÍ Špatenka J., Vojáček J., Burkert J., Voborník M., Žáček P., Habrmanová A., Krejčová J., Kobylka P. POSTERY

P-34

E – LEARNINGOVÝ KURS „ZÁKLADY ODBĚRU A KONZERVACE TKÁNÍ“ – PRVNÍ ZKUŠENOSTI S POUŽITÍM PŘI VÝUCE VOLITELNÉHO PŘEDMĚTU Měřička P., Štěrba L., Straková H., Navrátil P., Honegrová B.

P-35

RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ DÁRCŮ PANKREATŮ PRO IZOLACI LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ Berková Z., Girman P., Kříž J., Fábryová E., Koblas T., Leontovyč I., Kosinová L., Vávrová E., Neškudla T., Habart D., Mindlová M., Dovolilová E., Saudek F.

P-36

KRYOBANKA TKÁŇOVÉHO ZAŘÍZENÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE HRADEC KRÁLOVÉ – 10 LET ZKUŠENOSTÍ Měřička P., Straková H., Štěrba L., Schuster P., Vinš M., Lánská M., Jebavý L., Žák P.

P-37

MŮŽEME SE SPOLEČNĚ PODÍLET NA LÉČBĚ PACIENTA? Karkoška J., Kaláb M., Handlos P., Dvořáček I., Špirka D., Lonský V.

18

PROGRAM SESTRY SO = ÚSTNÍ PREZENTACE SESTER PS = POSTEROVÁ PREZENTACE SESTER

ČTVRTEK, 2. 10. 2014 Sál MADRID 14.00 – 16.00

SO-1 14.00 – 14.15

TRANSPLANTÁCIA OBLIČKY OD ŽIJUCEHO DARCU – FAKTORY OVPLYVŇUJUCE ROZHODOVANIE DARCOV A PRÍJEMCOV Jadrničková M., Dubnianská G., Baltesová T., Beňa Ĺ.

SO-2 14.15 – 14.30

DUÁLNÍ TRANSPLANTACE Karlíková L., Körbervá M.

SO-3 14.30 – 14.45

EMOCE, MEDICÍNA, ZÁKON A TRANSPLANTACE Keleman R., Brůžková I., Kostková D., Koráčková M., Bassettová M., Pokorná E.

SO-4 14.45 – 15.00

NEUROCHIRURGIE A TRANSPLANTACE Petřeková M.

SO-5 15.00 – 15.15

SKUTOČNE MAME NEDOSTATOK DARCOV ORGANOV? Sendrey A., Knappová A.

SO-6 15.15 – 15.30

TRANSPLANTACE LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH DÁRCŮ – PROGRAM PÁROVÉ VÝMĚNY Slavíčková H., Zámečníková R., Froněk J., Viklický O.

SO-7 15.30 – 15.45

ODBĚR LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE Fričarová M., Kader Agová I.

SO-8 15.45 – 16.00

TRANSPLANTACE LEDVIN OD NEBIJÍCÍCH DÁRCŮ Jirek Pavlíková M.

16.00 – 16.30

Přestávka

19

ČTVRTEK, 2. 10. 2014

Sestry I. Předsedající: Hrabalová M., Komínek T.

PROGRAM SESTRY

PÁTEK, 3. 10. 2014

ČTVRTEK, 2. 10. 2014

16.30 – 18.00 Sestry II. Předsedající: Šmakalová H., Štěpánková J. SO-9 16.30 – 16.40

VYŠETŘENÍ KANDIDÁTA PŘED TRANSPLANTACÍ LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ Németová L., Saudek F., Mindlová M.

SO-10 16.40 – 16.50

TRANSPLANTACE LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ V IKEM 2005 – 5/2014 Dovolilová E. a kolektiv

SO-11 16.50 – 17.00

TRANSPLANTACE JATER TECHNIKOU SPLIT Broučková E.

SO-12 17.00 – 17.10

PRVNÍ SPLIT JATER PRO DVA DOSPĚLÉ PŘÍJEMCE Z POHLEDU PERIOPERAČNÍ SESTRY Novotná M., Eignerová A., Hladíková A.

SO-13 17.10 – 17.20

PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ PERSONÁLU V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI O PACIENTY PO TRANSPLANTACI JATER SE ZAMĚŘENÍM NA TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU Wágnerová E., Rutarová J.

SO-14 17.20 – 17.30

TRANSPLANTACE TENKÉHO STŘEVA Z POHLEDU KOORDINÁTORA PROGRAMU Heřmanová B.

SO-15 17.30 – 17.40

NEJENOM ODBĚR ORGÁNŮ…. Lorková E., Černá J.

SO-16 17.40 – 17.50

AMBULANTNÍ NUTRIČNÍ PÉČE U TRANSPLANTOVANÝCH NEMOCNÝCH Mengerová O.

PÁTEK, 3. 10. 2014 Sál MADRID 08.00 – 09.30 Sestry III. Předsedající: Jurčáková E., Krajčovičová G. SO-17 08.00 – 08.10

VČASNÉ KOMPLIKÁCIE V POOPERAČNOM OBDOBÍ U PACIENTA PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY Findurová J.

20

SO-18 08.10 – 08.20

VYUŽITÍ IMUNOADSORBCE V TRANSPLANTOLOGII Eretová Z., Paříková A., Viklický O.

SO-19 08.20 – 08.30

NAŠE ZKUŠENOSTI S PLAZMAFERÉZOU U PACIEANTŮ S TRANSPLANTACÍ LEDVIN Hamšíková J., Wágnerová E.

SO-20 08.30 – 08.40

VYUŽITÍ MEMBRÁNOVÉ PLAZMAFERÉZY V TRANSPLANTOLOGII LEDVIN Klozová J., Mošová D.

SO-21 08.40 – 08.50

PÉČE O PACIENTA PO TRANSPLANTACI LEDVIN Charamzová B., Iránková M., Kadláčková V., Rokytová S.

SO-22 08.50 – 09.00

LYMFOKELA PO TRANSPLANTACI LEDVINY Šmakalová H., Pospíšilová V.

SO-23 09.00 – 09.10

JAK POKRAČUJE PROJEKT „AMBASADOR TRANSPLANTACE“ Homolková V., Kolářová M. Diskuse

09.30 – 10.00 Diskuse u posterů 10.00 – 11.30 Sestry IV. Předsedající: Homolková V., Kolářová M. SO-24 10.00 – 10.10

ÚSPECHY TRANSPLANTÁCIÍ OBLIČEK NA HDS KEŽMAROK Lásková O., Gašparovičová Š.

SO-25 10.10 – 10.20

TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK U SENIOROV Kotianová J., Kazárová S.

SO-26 10.20 – 10.30

POLYCYSTICKÉ OBLIČKY U TRANSPLANTOVANÝCH PACIENTOV – NEFREKTOMOVAŤ ALEBO NENEFREKTOMOVAŤ? Krajčovičová G., Piterková G.

SO-27 10.30 – 10.40

ŘETĚZOVÁ TRANSPLANTACE LEDVIN Rychlíková D.

SO-28 10.40 – 10.50

HMOTNOSŤ JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR DIABETES MELLITUS PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY Jurčáková E., Knappová A., Dedinská I.

21

PÁTEK, 3. 10. 2014

PROGRAM SESTRY

PROGRAM SESTRY SO-29 10.50 – 11.00

OBEZITA A JEJÍ VLIV NA ÚSPĚŠNOST NA TRANSPLANTACE LEDVIN Růžičková M., Chrástecká M.

SO-30 11.00 – 11.10

PRÁCE KOORDINÁTORA PÉČE O PACIENTY PO TRANSPLANTACI LEDVINY Suchá A., Ondráková M. Diskuse

11.45 – 13.30

Oběd

PÁTEK, 3. 10. 2014

13.30 – 15.00 Sestry V. Předsedající: Bazinková M., Wágnerová E. SO-31 13.30 – 13.40

KVALITA ŽIVOTA IMUNOSUPRIMOVANÉHO PACIENTA PO TRANSPLANTACI LEDVIN Čagánková E., Hošková M.

SO-32 13.40 – 13.50

IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE PO TRANSPLANTACI LEDVIN“ Görlichová A., Jeřábková M.

SO-33 13.50 – 14.00

SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTY S IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIÍ Kolářová M., Lužová H.

SO-34 14.00 – 14.10

DŮLEŽITOST EDUKACE PACIENTŮ PŘI PODÁVÁNÍ IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE“ Žárská S., Uchytilová N.

SO-35 14.10 – 14.20

VYUŽITÍ MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY ECULIZUMABU PŘI TRANSPLANTACI LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE Kadlecová J.

SO-36 14.20 – 14.30

PACIENT S MECHANICKOU SRDEČNÍ PODPOROU NA ČEKACÍ LISTINĚ TRANSPLANTACÍ SRDCE – MOŽNOSTI AMBULANTNÍHO SLEDOVÁNÍ Štěpánková J., Škvárová H., Dorazilová Z., Hošková L., Mešťanová Z.

SO-37 14.30 – 14.40

TĚŽKÁ HUMORÁLNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTCI SRDCE JAKO DŮSLEDEK NESPOLUPRÁCE PACIENTA Škvárová H., Mešťanová Z., Štěpánková J., Podzimková M., Hošková L., Schneiderová P.

SO-38 14.40 – 14.50

TRANSPLANTÁCIA PĽÚC – DRUHÁ ŠANCA Szijartová V., Danková R., Hájková M.

22

PROGRAM SESTRY SO-39 14.50 – 15.00

ŠPECIFICKÁ STAROSTLIVOSŤ O PACIENTA PRED A A PO TRANSPLANTÁCIÍ PĽÚC Varjasiová Z., Danková R., Šenková A. POSTERY KOORDINACE ODBĚRŮ ORGÁNŮ PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU (DCD) Brůžková I., Kostková D., Horáčková M., Bassettová M., Keleman R., Pokorná E.

PS-02

TRANSPLANTACE LEDVIN A ČEKACÍ LISTINA U DĚTSKÝCH PACIENTŮ Z POHLEDU NÁRODNÍCH KOORDINÁTORŮ TRANSPLANTACÍ (KST – STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ) Zappová D., Baudyšová L.

17.00 – 18.00

VALNÁ HROMADA ČTS

18.00 – 19.00

VALNÁ HROMADA STS

PÁTEK, 3. 10. 2014

PS-01

23

24

ABSTRAKTA V. ČESKO-SLOVENSKÝ TRANSPLANTAČNÍ KONGRES 2. – 4. října 2014 Olomouc

Seřazeno podle programu, o zařazení abstraktu rozhodl vědecký výbor kongresu.

25

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI Dárci orgánů a etika transplantací

O-2 KOORDINACE NÁRODNÍHO PROGRAMU TRANSPLANTACE PLIC Specifika a cesta ke zvýšení počtu transplantovaných nemocných

O-1 JEDINCI SE SMRTÍ MOZKU VHODNÍ K ODBĚRU ORGÁNŮ. VÝSLEDKY PROJEKTU D.A.R. Pokorná E. , Strizková J. , Kadlecová Z. , Kusová D. , Rusinová K.(2), Krejčí V.(2), Šťastný P.(3), Kupková Z.(4), Švancar P.(5), Špatenková V.(5), Procházka J.(6), Hušková E.(6), Válková R.(6), Nováčková L.(7) (1)

(2)

(2)

(2)

Transplantcentrum IKEM Praha; (2)VFN Praha; (3)TN Praha; (4)nemocnice Bulovka Praha; (5)nemocnice Liberec; (6)nemocnice Ústí nad Labem; (7)nemocnice Kolín lTransplantcentrum IKEM, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4, Česká republika (1)

[email protected] Úvod: Zásadním limitem transplantační medicíny je nedostatek zemřelých dárců orgánů. Snahou je, aby všichni jedinci se smrtí mozku byli zvažováni z hlediska možného dárcovství orgánů. Cílem projektu bylo zjistit, jaký je skutečný potenciál možných dárců orgánů na ARO a JIP, zjistit, zda všichni možní dárci byli indikováni, eventuelně odhalit příčiny, proč tomu tak nebylo. Dalším cílem bylo se i vzájemně poučit v jakých oblastech je třeba zlepšit spolupráci. Metodika: Do  prospektivní studie byli zařazeni všichni zemřelí na 12 oddělení ARO a JIP šesti nemocnic v průběhu pěti let (2009 – 2013), u všech bylo kromě základních demografických a medicínských údajů sledováno, zda v průběhu hospitalizace byl poškozen mozek a zda byly přítomny klinické známky smrti mozku. U jedinců s klin. zn. smrti mozku bylo uvedeno, zda byl jako dárce indikován a realizován a event. uvedeny důvody, proč tomu tak nebylo. Investigátory bylo 12 lékařů dárcovských nemocnic, monitorem jeden lékař TC. Pravidelná monitorace probíhala přímo na  pracovištích a u sporných případů bylo dosaženo vzájemného konsensu. Na třech pracovištích byl i monitorován přechod na paliativní péči. Výsledky: Na  všech sledovaných odděleních zemřelo 1654 osob. U 719 byl poškozen mozek a u 265 (16  % zemřelých) byly přítomny klinické známky smrti mozku. O 90 bylo informováno TC. 45 z nich se stalo dárci orgánů a 45 jich nebylo akceptováno – 14 cizinců, 6x nesouhla s rodiny, 19x odmítnutí centrem (pozitivita HCV, velmi marginální dárci nad 75 let, disekce celé aorty), 6x selhání oběhu před potvrzením smrti mozku. O 175 jedincích TC informováno nebylo, v 129 případech se nejednalo o vhodné dárce (generalizovaná malignita, multiorgánové selhání…), v 46 případech měla být úvaha o dárcovství učiněna. Hlavními důvody, proč nebyli tito jedinci jako dárci indikováni, byly uvedeny organizační důvody. Závěr: Z  výsledků vyplývá, že potenciál možných dárců je téměř dvakrát vyšší než počet realizovaných odběrů. Hlavním důvodem se jeví velká časová náročnost organizace celého procesu indikace zemřelého dárce a ne zcela ideální podmínky pro tuto činnost.

Burkert J.(1, 2), Lischke R.(3), Šimonek J.(3), Pozniak J.(3), Kolařík J.(3), Habrmanová A.(1), Krejčová J.(1), Trnková M.(3), Vymazal T.(4) , Březovský P.(5), Špatenka J.(1, 2) Oddělení transplantací a tkáňové banky, FN v  Motole, Praha; (2)Klinika kardiovaskulární chirurgie, FN v Motole, Praha; (3) 3. Chirurgická klinika, FN v  Motole, Praha; (4)Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní mediciny, FN v Motole, Praha; (5) Koordinační středisko transplantací, Praha (1)

[email protected] Úvod: Národní program transplantace plic (TxP) zajišťuje FN v Motole od  1997. Stejně jako ostatní mimorenální transplantační programy je i koordinace TxP limitována krátkou tolerovanou dobou studené ischémie odebraného orgánů. Literárně je pouze 15  % – 20 % dárců orgánů vhodných také jako dárci plic. Objektivně je velmi těžké porovnat koordinační náročnost jednotlivých orgánových programů. Vyšli jsme z  předpokladu, že jedna nabídka pro odběr mimorenálního orgánu znamená pro transplantačního koordinátora srovnatelnou pracovní zátěž. Materiál a metody: Retrospektivně jsme porovnali pracovní zátěž koordinátorů (vyjádřenou poměrem počtu nabídek indikovaných dárců k počtu realizovaných mimorenálních transplantací). Pracovní zátěž ostatních mimorenálních  programů jsme potom porovnali s  programem TxP. Dostupné byly údaje z období 2006 – 2013. Výsledky: 2006 – 2013 bylo v ČR realizováno 1635 dárců orgánů (průměr 204/rok). Z  tohoto počtu bylo transplantováno 51 % jater, 33 % srdcí, 13 % pankreatů a pouze 9 % plic (z 946 nabídek bylo realizováno pouze 140 TxP). Na  jednu transplantaci jater bylo v průměru třeba zpracovat 1,6 nabídky, na transplantaci srdce 2 nabídky, na transplantaci slinivky 2,5 nabídky a na transplantaci plic 6,8 nabídek! Závěr: Program TxP je koordinačně nejnáročnějším mimorenálním transplantačním programem v  ČR. Při porovnání počtů transplantací plic /1 mil. obyvatel má náš národní program TxP nepochybně rezervu. Zvýšení počtu transplantovaných nemocných můžeme docílit hlavně: 1) identifikací a realizací většího počtu dárců orgánů 2)  rozšířením kritérií pro akceptaci dárce plic, což ale znamená větší škálu požadovaných klinických parametrů a jejich případné opakované vyhodnocení. Pro transplantační koordinátory regionálních transplantačních center, Koordinačního střediska transplantací i pro intenzivisty dárcovských nemocnic je trvale dostupná telefonická konzultace transplantačního anestesiologa na: 727 812 250. Podpořeno projektem MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203

Výzkumný a edukační projekt je podporován společností Astellas Pharma, grantem MZ Č R 9/14/NAP, grantem GAUK 253327

26

O-3 POSTOJE ODBORNÉ VEŘEJNOSTI K DÁRCŮM ORGÁNŮ PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU Pokorná E.(1, 2) , Rusinová K.(3) Transplantcentrum IKEM Praha; (2)Česká transplantační společnost; (3 )VFN Praha, (1)

• Transplantcentrum IKEM, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4, Česká republika [email protected] Úvod: Jednou z možností řešení nedostatku dárců orgánů k transplantacím je i užití kategorie zemřelých s nevratnou zástavou oběhu. Dárci s očekávanou zástavou oběhu, tzv. kategorie III dle Maastrichtských kritérií nebyla v ČR v klinické praxi dosud zavedena. Cílem projektu bylo zjistit, jaké jsou postoje cílové skupiny (personálu lékařů i sester) k této skupině možných dárců orgánů – pacientů, u nichž byla již aktivní terapie shledána marnou, jsou indikováni k přechodu na  paliativní péči a je možno u nich uvažovat po odejmutí terapie a bezprostředně po nevratné zástavě oběhu o okamžitém odběru orgánů. Metodika: Na kongresu ČSARIM v roce 2013 byli osloveni účastníci dopisem a krátkou kazuistikou týkající se pacienta indikovaného k  přechodu na  paliativní péči. Kazuistika byla provázena dotazníkem. Případné nejasnosti bylo možno diskutovat přímo s  autory v  době odevzdání. Dotazník byl anonymní a otázky uzavřené. Soubor: Šetření se zúčastnilo 298 osob, 47 % lékařů, 47 % sester a 6 % uvedlo jinou profesi. Většina z nich dosáhla plné specializace v oboru anestezie, resuscitace či intenzivní péče (60 %), 11 % bylo dosud bez specializace. Většina vykonávala praxi v  intenzivní péči a anestezii více než 15 let (58 %), 5-15 let následných 22 % a do 5let zbývajících 20 %. Osobní zkušenosti s indikací zemřelého dárce se smrtí mozku k odběru orgánů uvedlo 71 % dotázaných. Výsledky: Většina dotázaných (98  %) se domnívala, že v popsané klinické situaci je správné zkontaktovat transplantační centrum před přechodem na paliativní léčbu a umožnit darování orgánů. Pouze 22 % vnímalo tuto situaci jako zdroj profesionálního konfliktu zájmů, 82 % souhlasilo či spíše souhlasilo s tím, že darování orgánů může v této situaci přispět ke zlepšení kvality konce života umírajícího pacienta. 87,9 % uznalo, že v případě, že by se ocitli sami ve stejné situaci jako pacient popsaný v kazuistice, by si přálo své orgány darovat. Závěr: Z výsledků vyplývá, že postoje odborné veřejnosti k zavedení této kategorie možných dárců orgánů jsou v převážné většině pozitivní. Toto zjištění je zásadní pro rozvoj programu odběrů orgánů od zemřelých po nevratné zástavě oběhu. Projekt byl podpořen Českou transplantační společností, grantem GAUK č. 253327

O-4 10 ROČNÉ SKÚSENOSTI S VYUŽITÍM ECD DARCOV V TRANSPLANTAČNOM CENTRE UNIVERZITNEJ NEMOCNICE MARTIN (2004-5/2014) Miklušica J.(1), Dedinská I.(1), Osinová D.(2), Palkoci B.(1), Fani M.(1), Laca Ľ.,(1) Chirurgická a  Transplantačné centrum Univerzitná nemocnica Martin; (2)Jesseniova lekárska fakulta Martin, Univerzita Komenského v  Bratislave, Klinika anestéziológie a  intenzívnej medicíny Univerzitná nemocnica Martin (1)

[email protected] Nedostatok orgánov vhodných na  transplantáciu núti jednotlivé transplantačné centrá využívať orgány od darcov s rozšírenými kritériami (Expended criteria donors- ECD) V Transplantačnom centre Univerzitnej nemocnice Martin sme retrospektívne analyzovali zrealizovaných darcov za  obdobie 10 rokov (2004-5/2014). V  súbore 200 zrealizovaných darcov sme identifikovali ECD darcov podľa UNOS kritérií: 1. cerebrovaskulárna príčina exitu (CMP), 2. hypertenzia v  anamnéze, 3. kreatinín viac ako 1,5 mg/ 100 ml (132µmol/l). Vek darcu medzi 50. a 60. rokom- pridali ešte dve všeobecne uznávané kritéria a to diabetes melitus (DM) v anamnéze a vek darcu pod 5 rokov. Charakteristika súboru darci (n = 200): – vek: 1,7 r. – 74 r. (45, 2 r.) – pohlavie M n = 137 / Ž n = 63 (detský darcovia- vek pod 18r. n = 10- 2x pod 5r.) – IO 81 vs. MO 112 –  príčiny exitu: kraniotrauma- 84x, hem. CMP- 75x, st.p. KPCR- 14 x, ischem. CMP- 5x, TU mozgu- 2x, – komorbidita: MH – 72, DM – 5, etyl – 51 – ECD kritériá (n = 61) o 17x viac ako 60 r. bez MH, resp. CMP o  4x MH, DM, CMP, vek o 33x MH, CMP, vek (2x kreat > 132 µmol/l) V  skupine ECD sme vyhodnotili aj nasledovné kritériá – priemerný vek – 60 r., priemerný kreat pred odberom 85,5 µmol/l (38-150 µmol/l) a priemernú korigovanú filtráciu 1,6 ml/s (0,6-3,7 ml/s). Z celkového súboru ECD (n = 61) bolo 9 obličiek nevhodných k transplantácii, 101x sme indikovali k  izolovanej transplantácii a na  duálnu transplantáciu 4x z  toho 2x sme vykonali unilaterálnu a  2x bilaterálnu transplantáciu obličiek. Hlavným kritériom pri rozhodovaní bol výsledok histológie – realizovanej peroperačne, kde sme vyhodnocovali percentuálne zastúpenie sklerotizovaných glomerulov. V  našom súbore bol stupeň glomerulosklerózy medzi 20 – 30 %. U dvoch darcov, ktorých vek bol pod 5r. sme pristúpili k en-bloc transplantácii. Výsledky: Osobitne sme vhodnotili duálne a „en-bloc“ transplantácie- tab. č.1 Tab. č. 1- Duálne a „en-bloc“ transplantácie TC Martin. príjemca

27

vek

typ Tx

CIT

funkcia štepu

kreat 1r/3r (µmol/l)

M

46

bilaterálna

3h50min/5h45min

PGF

176/124

Ž

43

en bloc

3h45min

PGF

90/87

M

57

unilaterálna

10h7min/11h34min

DGF

205/175

M

52

en bloc

7h31min

PF

111/114

Ž

66

bilaterálna

10h26min/13h36min

non-function

exitus- Kp zlyh.3deň po tx

M

64

unilaterálna

4h19min/5h31min

DGF

194- 1mes. po Tx

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI V prípade izolovaných transplantácií od  ECD darcov (n = 46) sme zaznamenali 8x oneskorený nástup funkcie štepu, 1x exitus s nastupujúcov funkciou štepu pre kardiálne zlyhanie a 1 x graftektómiu pre afunkciu obličky. Záver: Izolované ako aj duálne transplantácie obličiek od ECD sú plnohodnotnou  alternatívou pri neustále sa prehlbujúcom nedostatku  kvalitných  obličkových štepov. Pri primeranom vekovom matchingu, krátkej studenej ischémii, adekvátnej imunosupresii  a  šetrnej chirurgickej  technike zabezpečujú neporovnateľne vyššiu kvalitu  života pacientov  s chronickou renálnou insufficienciou ako ktorákoľvek  metóda mimotelovej eliminačnej liečby.

O-5 MENINGITÍDY A ENCEFALITÍDY AKO PRÍČINA SMRTI MOZGU DARCOV ORGÁNOV Chrastina M.(1), Žilinská Z., Trebatický B., Bujdák P., Breza J., Breza J. st(2) Urologická klinika s  Centrom pre transplantáte oblinek, Univerzitná nemocnica Bratislava, 833 06, Bratislava (1)

[email protected] Úvod: Celosvetový nedostatok orgánov vhodných na transplantačné účely vedie k neustálemu rozširovaniu darcovského „poolu“. Ide najmä o darcov s rozšírenými kritériami podľa definície UNOS. V posledných rokov však transplantológia čoraz častejšie utilizuje orgány aj od darcov s nádorovými chorobami a aktívnou infekciou. Metódy: V našom centre sme vyhodnotili použitie orgánov od  darcov, u ktorých bola primárna patologická noxa vedúca k  smrti mozgu encefalitída, resp. meningitída. Sledovali sme prenos infekcie z  darcu na  príjemcu, prežívanie štepov a pacientov po  transplantácii v časovej perióde od  r.2007 do  r. 2013. Z  oddelení KAIM a OAIM, resp. JIS infektologických kliník bolo v  uvedenom čase referovaných do  nášho centra celkovo 13 pacientov s  príznakmi mozgovej smrti, ktorú spôsobila encefalitida, alebo meningitida. Z  uvedeného počtu sme akceptovali 10 pacientov ako darcov orgánov. Z  tohto počtu bola vyvolávajúcim agensom v 3 prípadoch Neisseria meningitidis, v 5 prípadoch Streptococcus pneumoniae a v 2 prípadoch Haemophilus influanzae. V  7 prípadoch šlo o detských darcov pod 10 rokov veku života, pričom vo všetkých prípadoch rodičia odmietli povinné očkovanie. Kritériom akceptácie darcu bolo, rešpektujúc zákon o Zdravotnej starostlivosti, zvládnutie infekcie. Infekciu sme považovali za „zvládnutú“ pokiaľ boli 2 hodnoty s-prokalcitonínu s klesajúcim trendom. Všetci príjemcovia dostali cielenú protibakteriálnu profylaxiu, trvajúcu priemerne 5,5 dňa. U 3 neakceptovaných pacientov bola encefalitida spôsobená 2x vírusom HSV1, resp. 1x vírusom stredoeurópskej kliešťovej encefalitídy. Celkovo bolo odbraných 42 orgánov (20 x oblička, 9x srdce, 8 x pľúca, 5 x pečeň) Výsledky: Ani v  jednom prípade zo 42 transplantácii rozličných orgánov od  uvedených darcov nedošlo k  prenosu infekcie na  príjemcu. 1 príjemca srdca zomrel na  AKS, 1 príjemca pľúc v  dosledku skorej chirurgickej komplikácie. Ani v jednom prípade nebola zaznamenaná strata štepu asociovaná s infeckiou darcu. Záver: 42 úspešných transplantácii, z  toho 22 život zachraňujúcich dokazuje, že uvedený typ darcov predstavuje významný „pool“ orgánov vhodných na transplantačné účely.

O-6 PREHĽAD ODBEROVEJ A TRANSPLANTAČNEJ AKTIVITY V SR 2012-2013 Kuba D., Krátka M. Národná transplantačná organizácia, Bratislava [email protected] Transplantácia orgánov je liečebnou metódou terminálneho zlyhania orgánov. V SR sú aktívne programy transplantácie obličiek, srdca a pečene. Prevažujúcim zdrojom orgánov sú odbery od mŕtvych darcov. Odbery orgánov: V  roku 2012 bol počet realizovaných mŕtvych darcov 71 (pmp 13,12), priemerný vek darcov bol 44,9 roka medián 48,7. Počet multiorgánových odberov bol 41 t.j. 58 %. Od živých darcov boli odobraté 3 obličky. Hlásených a zrušených darcov z klinických príčin bolo 20, odmietnutie rodiny sa vyskytlo v 5 prípadoch. V  roku 2012 bol počet realizovaných mŕtvych darcov 60 (pmp 11,08) priemerný vek darcov bol 48,5 medián 52,2. Počet multiorgánových odberov bol 29 t.j. 48 %. Od  živých darcov bolo odobratých 10 obličiek. Hlásených a zrušených darcov z klinických príčin bolo 17 , odmietnutie rodiny sa vyskytlo v 11 prípadoch. Transplantácie: V  roku 2012 sa realizovalo 133 (pmp 24,6) transplantácií obličiek, z toho 3 od živého darcu. Počet transplantovaných sŕdc bol 20 (pmp 3,7) a pečeň sa transplantovala 29 (pmp 5,4) pacientom. V  roku 2013 sa vykonalo 118 (pmp 21,8) transplantácií obličiek z  toho 10 od  živého darcu. Srdce sa transplantovalo 14 (pmp 2,6) pacientom a pečeň 22 (pmp 4,1) pacientom. Spolu sa v rokoch 2012-13 vykonalo 336 transplantácií orgánov. Výmena orgánov: V  rokoch 2012-13 sa vyviezlo 10 pečení z  toho 9 do  ČR. Do  SR sme doviezli 5 pečení z  toho 4 z ČR. Srdce sme vyviezli v 2 prípadoch do ČR. 5 obličiek bolo vyvezených do ČR. Pľúca sme vyviezli v 4 prípadoch z toho 4 do Rakúska. Čakacie listiny a register nedarcov: K 31.12.2012 bolo na čakacej listine na obličku 376, srdce 20 a pečeň 33 pacientov, spolu 429 pacientov. V roku 2012 bolo na ČL novo zaradených pacientov: 153 na obličku, 27 na srdce a 51 na pečeň. K 31.12.2013 bolo na čakacej listine na obličku 395, srdce 32 a  pečeň 39 pacientov, spolu 466 pacientov. V  roku 2013 bolo na  ČL novo zaradených pacientov: 160 na  obličku, 37 na srdce a 31 na pečeň. Register nedarcov k 31.12. 2012 308 osôb, 2013 372 osôb. Záver: Transplantačný program v SR zaznamenal v uplynulých dvoch rokoch pokles oproti predošlým rokom. Stagnácia má zrejme viacero príčin, ktoré budú diskutované v prednáške.

28

O-7 TRANSPLANTACE LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE – PODMÍNKY A TECHNIKA ODBĚRU, DLOUHODOBÉ RIZIKO JEDNOSTRANNÉ NEFREKTOMIE. Štěpánková S., Kuman M., Mejzlík V., Husová L., Němec P. Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno [email protected] Transplantace ledviny od žijícího dárce je nejvýhodnější metodou léčby chronického selhání ledvin. Jsou lepší výsledky v přežívání pacientů i štěpů, transplantaci lze načasovat preemptivně a také se touto cestou řeší nedostatek ledvin od kadaverozních dárců. V  našem sdělení shrnujeme stále platné doporučení Amsterodamského fóra aktualizované o závěry EBPG (European Best Practice Guidelinies for Renal Transplantation), která definují kriteria dárcovství ledvin na  medicíně založené na důkazech. Etickou otázkou dárcovství ledvin se zabývá Istanbulská deklarace. V  chirurgické technice odběru se upřednostňuje minimálně invazivní přístup – ať již otevřenou cestou nebo laparoskopicky technikou rukou asistované nefrektomie. Na  základě metaanalýz z  dlouhodobého sledování dárců ledvin lze konstatovat, že darování ledviny je bezpečné, celkové riziko úmrtí je velmi nízké, rovněž tak riziko ESRD. Perioperační mortalita je 3/ 10 000 dárců (Sergev, 2010). Studie ze Švédska a USA prokázaly, že přežití dárců po 20 letech je 85 – 93  %. Recentní jsou informace o mírně vyšším kardiovaskulárním riziku. Závěrem lze sdělit, že benefit pro příjemce ledviny od žijícího dárce je jednoznačný. Při respektování doporučených kriterií dárcovství a správné informovanosti dárce je riziko jednostranné nefrektomie minimální.

Metody: Retrospektivně jsme analyzovali výsledky pacientů, kteří v letech 2000 – 2010 podstoupili v IKEM transplantaci ledviny od  žijícího dárce. Sledované parametry zahrnovaly přežití štěpu, přežití pacienta, výskyt rejekcí a opožděného rozvoje funkce štěpu (DGF), míru HLA neshody, chirurgické a interní komplikace. Výsledky: Transplantaci ledviny od  žijícího dárce podstoupilo 226 pacientů, 150 LRT (66,4 %) a 76 LURT (33,6 %). Skupiny se nelišily v počtu prvních transplantací (97,3 % / 96,1 %), retransplantací (2,7 %/3,9 %), načasování transplantace (preemptivně či po zahájení PDL), úrovni imunologického rizika, užité indukční a udržovací imunosuprese. Příjemci LRT byli signifikantně mladší (35,7 ± 12,0 let, med. 34; p = 0,046), s lepší HLA shodou (HLA-A+B+DR missmatch: 2,7 ± 1,3, med. 3; p<0,001) v porovnání s LURT (47,9 ± 10,4 let, med. 51; HLA-A+B+DR missmatch: 4,0 ± 1,2, med. 4). DGF byla zastoupena stejnoměrně (10,7 %/13,2 %), avšak u LURT byla v 90 % asociována s rejekcí na rozdíl od LRT (37,5 %). Pozorovali jsme výrazné rozdíly ve výskytu časných (18,7 %/27,6 %, ns) i pozdních (5,3/14,5 %, ns) rejekcí. Přes patrnou tendenci k lepším výsledkům u LRT obě skupiny vykazovaly obdobné přežití pacientů, štěpů i dlouhodobou renální funkci. Závěr: Přes horší HLA shodu a vyšší incidenci rejekcí u LURT, rozdíly v přežití pacientů, štěpů a jejich dlouhodobé funkci nedosahují v  námi sledovaném období statistického významu v porovnání s LRT.

O-9 AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACE LEDVIN V IKEM Viklický O., Paříková, Froněk J., A., Slatinská J., Hanzal V., Janoušek L., Pagáčová L., Eretová Z. Klinika nefrologie, Klinika transplantační chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha [email protected]

Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese I. O-8 DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY TRANSPLANTACÍ LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH NEPŘÍBUZNÝCH DÁRCŮ V IKEM 2000-2010 Rajnochová Bloudíčková S.(1), Slatinská J.(1), Brůžková I.(2), Jeníčková P.(1), Macháčková K.(1), Roháľ T.(1), Janoušek L.(3), Adamec M.(3), Kudla M.(3), Marada T.(3), Baláž P.(3), Viklický O.(1) Klinika nefrologie TC IKEM; (2)Transplantcentrum IKEM; Klinika transplantační chirurgie TC IKEM

(1) (3)

[email protected] Úvod: Transplantace ledviny od  žijícího dárce je považována za nejlepší metodu léčby chronického renálního selhání. Vzhledem k limitovanému počtu geneticky příbuzných žijících dárců vhodnou modalitu představují žijící dárci geneticky nepříbuzní. Cílem studie bylo porovnat dlouhodobé výsledky transplantací ledvin od žijících dárců geneticky příbuzných (LRT) a geneticky nepříbuzných (LURT) a detekovat případné rizikové faktory.

AB0 inkompatibilní transplantace ledviny (AB0i TX) představují možnost transplantace pro inkompatibilní páry. Popisujeme první úspěšnou sérii 12. případů od roku 2011. 12 nemocných (8 mužů a 4 ženy) s nezvratným selháním ledvin podstoupilo AB0i TX, 7 nemocných bylo léčeno hemodialýzou, 2 peritoneální dialýzou a 3 podstoupili preemptivní transplantaci. Léčebný protokol obsahoval rituximab (375 mg/m2) 28 dní před operací, imunosuprese (takrolimus QD 0.2 mg/kg, MMF 2000 mg/d and prednison 30mg) byla zahájena 14 dní předem. Podle aktuálního titru hemaglutininů byly před a po  transplantace prováděny selektivní imunoadsorpce (IA) s kolonami Glycorex. Transplantace byly provedeny při titru <1:8. Pouze nemocným s nízkým rizikem rejekce (PRA<20 %, 1. transplantace) byla nabídnuta AB0i TX. Příjemci byli 7x krevní skupiny 0, 4 A and 2 B a dárci byli 4x krevní skupiny AB, 4 a 4 B. U 4 nemocných byly detekovány PRA (17, 13, 7 a 2 %). Titr hemaglutininů byl od 1:4 do 1:512 před transplantací a počet IA byl 2-9x. Po transplantaci byly IA provedeny v prvním týdnu pouze při vzestupu titru >1:8, u 6 nemocných nebyly IA po TX prováděny. Jedna nemocná měla před TX přítomny DSA a navíc podstoupila desenzitizační přípravu. Doba sledování je 1-40 měsíců. Vyskytly se 2 de novo vzniklými HLA protilátkami zprostředkované rejekce léčené úspěšně plasmaferesami a steroidy a jednou byly přítomny hraniční změny. Protokolární biopsie provedené

29

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI ve 3. měsíci zahrnovali u 5 nemocných pozitivitu C4d barvení ale rejekční změny nebyly přítomny. V současnosti mají všichni nemocní výbornou funkci štěpu (kreatinin 80-155μmol/L). Nízký titr hemaglutininů je pozorován i v dlouhém odstupu od TX (max 1:8). Zahrnutí pouze nízkorizikových nemocných do  přípravy k AB0i TX usnadnilo úspěšné zahájení programu těchto transplantací.

O-11 TRANSPLANTACE LEDVINY U WISKOTT – ALDRICHOVA SYNDROMU Kuman M.(1), Mejzlík V.,(1) Štěpánková S.,(1) Husová l.,(1) Němec P.,(1) Licman J., (2) Chovancová Z., (2) Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno; Ústav klinické imunologie a alergologie FN UsA Brno

(1) (2)

[email protected]

O-10 NEFROTOXICITA KALCINEURINOVÝCH INHIBITORŮ A BK NEFROPATIE V PROTOKOLÁRNÍCH BIOPSIÍCH TRANSPLANTOVANÝCH LEDVIN Krejčí K.(1), Tichý T.(2), Bednaříková J.(3), Žamboch K.(1), Orság J.(1), Hrubý M.(1), Klíčová A.(1), Bachleda P.(4), Zadražil J.(1) III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, FN a LF UP, Olomouc; (2) Ústav klinické a molekulární patologie, FN a LF UP, Olomouc; (3) Oddělení klinické biochemie, FN a LF UP, Olomouc; (4) II. chirurgická klinika a Transplantační centrum, FN a LF UP, Olomouc (1)

[email protected] Cíle: Korelace histologických projevů nefrotoxicity kalcienurinových inhibitorů s klinickými, laboratorními a imunohistochemickými známkami BK nefropatie. Soubor a metody: V souboru 63 pacientů bylo provedeno 165 protokolárních biopsií transplantovaných ledvin a to v 1. měsíci, ve 3. měsíci a v 1. roce po transplantaci. Ze souboru byly vyčleněny 2 skupiny, skupina NORMA s normálním histologickým nálezem bez rejekčních, ischemických či toxických změn a skupina TOX s  histologickými projevy toxicity kalcineurinových inhibitorů hodnocenými pomocí námi vypracovaného Skóre nefrotoxicity. Imunohistochemicky byla zjišťována přítomnost BK viru, skupiny byly následně porovnány z hlediska pozitivity SV 40 a úrovně BK virurie a virémie pomocí PCR metodiky. Výsledky statistických testů byly označeny jako signifikantní při hladině významnosti P < 0,05. Výsledky: Do  skupiny NORMA bylo možno zařadit 61 (37 %) histologických vzorků, do  skupiny TOX pak 38 (23 %) vzorků. Pozitivita SV40 na  přítomnost BK viru při imunohistochemickém vyšetření byla v  obou skupinách prokázána zřídka a to ve  2 (1,2 %) resp. ve  3(1,8 %) vzorcích a neumožňovala validní statistické zhodnocení. Nebyla zjištěna korelace histologických projevů nefrotoxicity a výskytu významné BK virémie. Signifikantně častěji však korelovaly s  celkovou úrovní BK virurie a častěji, byť nesignifikantně predikovaly rozvoj významné BK virurie. Perzistence histologických projevů nefrotoxicity byla spojena s častější významnou BK virurií a častější, byť nesignifikantně celkovou BK virémií. Závěry: Histologické projevy nefrotoxicity CI jsou signifikantně častěji spojeny s  celkovou BK virurií a mohou v některých případech predikovat rozvoj významné BK virurie. Persistence toxických změn při dlouhodobém sledování představuje negativní rizikový faktor rozvoje významné BK virurie ale i celkové virémie. Časná detekce nefrotoxicity CI s  následnou úpravou imunosupresivní terapie může zřejmě v některých případech zabránit rozvoji BK nefropatie. K ověření vlivu persistence histologických projevů nefrotoxicity CI a efektu časné úpravy imunosupresivní terapie na rozvoj manifestní BK nefropatie bude třeba zhodnotit data na  větším souboru pacientů.

Úvod: Wiskott-Aldrichův syndrom (WAS)- je vzácné na  chromozom X vázané dědičné onemocnění, charakterizované trombocytopenií, ekzémem, defektem celulární a humorální imunity, náchylností k  infekcím a zvýšeným výskytem hematologických malignit. WAS byl považován za  kontraindikaci transplantace ledviny(TxL) z důvodu imunodeficitu .Varianta WAS je spojena se zvýšením IgA a poruchou funkce ledviny. V roce 1991 v Londýně a v roce 1994 v Bostonu byli transplantováni první dva pacienti s povzbudivým výsledkem , třetí v roce 1994 v Bazileji zemřel na komplikace. Ve spolupráci s imunology byla na našem pracovišti provedena v roce 2004 transplantace ledviny u pac.s WAS jako čtvrtá dokumentovaná na světě. Výsledky: v  listopadu 2004 byla provedena kadaverozní TxL u 28letého pac.s WAS a IgA nefropatií v HD programu. Dárce 23let, pouze 1 neshoda v  B lokusu. Nebyla indukce, standardní imunosuprese (IS) – mykofenolát mofetil (MMF) 2x1g, cyklosporin A (CyA) – cílové hladiny C2 1300 ug/l ± 20 % 1. – 3. měsíc, 1100ug/l ± 20 % 4 – 5. měsíc, 900 ug/l ± 20 % 6 – 7. měsíc Poté převod na tacrolimus (TAC) pro cyklosporinovou hyperplazii dásní. TAC cílové hladiny 4 – 6ug/l.MMF 2x0,5g první měsíc a pak 2x0,25 g trvale. Metylprednisolon iv. 500, 250, 125, 40 mg den 1-4. Prednisolon po.30 mg den 5 – 6, 20mg den 7 – 10,15 mg do konce 1. měsíce, 10 mg 2. měsíc a pak 5 mg. Po 18ti měsících byl vysazen. Pooperační průběh byl bez komplikací, časný nástup funkce graftu (FG). 28. den po  TxL propuštěn domů – sérový kreatinin (SK) 148 umol/l glomerulární filtrace (GF) 0,84 ml/s. FG byla stabilní, SK 114 umol/l a GF 1,45 ml/s po  roce od TxL. Po  celou dobu nedošlo k  rejekční příhodě. Po  čtyřech letech diagnostikována autoimunní hemolytická anemie(AIHA). Terapie Metylprednisolonem po. v  dávce 32 mg.. 24 mg..12 mg.. a 6 mg trvale s  dobrým efektem. Rychlý pokles FG během třech měsíců při relapsu biopticky potvrzené IgA nefropatie vedl k  návratu do  chronického HD programu 6,5 roku po  TxL. Pacient byl po  celou dobu substituován imunoglobulinem (IG) v  dávce 15g iv. měsíčně. Po TxL 1x infekce herpes zoster ve  tváři úspěšně přeléčena acyklovirem. Rok po  návratu do  HD péče otogenní mozkový absces s  nutností stereotaktické punkce. Infekce Pseudomonas aeruginosa s  dobrým efektem terapie cefotaxim+metronidazol. Pacient byl znovu zařazen do  listiny čekatelů TxL – potenciální dárkyně manželka vyšetřována. Závěr: TxL u pacientů s  WAS je spojená s  vyšším rizikem komplikací. Velmi důležitá je citlivá, optimální IS s  vynecháním razantních a onkogenních IS režimů. IS ukončit s návratem k HD. Měla by být primárně zvažována u pacientů špatně tolerujících HD a preferována TxL od žijících dárců. Nutný souhlas s rizikem komplikací.

30

O-12 VÝZNAM URODYNAMICKÉHO VYŠETŘENÍ PRO PREDIKCI UROLOGICKÝCH KOMPLIKACÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINY.

O-13 NOVOVZNIKNUTÝ DIABETES MELLITUS PO TRANSPLANTÁCII (NODAT) – ANALÝZA RIZIKOVÝCH FAKTOROV

Borovička V.(1), Zachoval R.(1), Marada T.(2), Froněk J.(2), Slatinská J.(3), Viklický O.(3)

Dedinská I.(1), Laca Ľ. (1), Miklušica J. (1), Galajda P. (2), Mokáň M.(2)

Urologické oddělení Thomayerovy nemocnice, Praha; (2) Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha; (3) Klinika nefrologie, IKEM, Praha

Chirurgická klinika a Transplantačné centrum, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského a Univerzitná nemocnica Martin; (2)I. Interná klinika, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského a Univerzitná nemocnica Martin

(1)

[email protected] Cíle: Cílem hodnocení bylo zjistit, zda u pacientů s urologickými komplikacemi po  transplantaci ledviny jsou předtransplantačně přítomny odlišné parametry při urodynamickém vyšetření ve srovnání s pacienty bez urologických komplikací po transplantaci ledviny. Metodika: Prospektivně bylo vyhodnoceno 127 mužů, kteří v letech 2007-2013 podstoupili transplantaci ledviny, a kteří na  naše pracoviště byli před transplantací ledviny referováni k  provedení kompletního urodynamického vyšetření. Vyřazovacími kritérii byla známá patologie dolních močových cest, nebo neurologické onemocnění s potenciálním vlivem na funkci dolních močových cest. Statistická významnost byla stanovena na hranici p ≤ 0.05. Výsledky: Ze 127 mužů byl urinozní leak po  transplantaci přítomen u 11 (8,6 %) a striktura ureterocystoneoanastomózy u 6 (4,7  %). U skupiny pacientů s urinozním leakem byl oproti ostatním pacientům statisticky signifikantě nižší objem při pocitu normálního nucení na  močení (průměr 83 (SD ± 33) ml oproti 177 (SD ± 106) ml), vyšší maximální detruzorový tlak v plnící fázi močového měchýře (průměr 82 (SD ± 72) cm H2O proti 43 (SD ± 35) cm H2O), nižší kapacita močového měchýře (průměr 148 (SD ± 73) ml proti 266 (SD ± 164) ml), nižší compliance detruzoru (průměr 25 (SD ± 58) ml/cm H2O proti 35 (SD ± 56) ml/cm H2O), vyšší detruzorový tlak během mikce (průměr 128 (SD ± 53) cm H2O proti 72 (SD ± 35) cm H2O) a vyšší index subvezikální obstrukce (BOOI) (průměr 85 (SD ± 45) proti 36 (SD ± 31)). U skupiny pacientů se strikturou ureterocystoneoanastomózy bylo oproti ostatním pacientům statisticky signifikantně vyšší postmikční reziduum (průměr 344 (SD ± 424) ml proti 54 (SD ± 88) ml). Věk a reziduální diuréza byly bez statisticky signifikantního rozdílu mezi skupinou pacientů s komplikacemi a skupinou pacientů bez komplikací. Závěr: Naše výsledky ukazují, že urodynamické vyšetření by mohlo u mužů s  negativní urologickou anamnézou a s negativním urologickým nálezem přispívat k odhalení rizikových pacientů se zvýšeným výskytem potransplantačních urologických komplikací.

(1)

[email protected] Úvod: NODAT je závažná a častá komplikácia po  transplantácii solídnych orgánov. Incidencia sa pohybuje od  4 % až do  25  % v  závislosti od  transplantovaného orgánu a od  použitého imunosupresívneho protokolu. V  populácii pacientov s  NODAT bol zaznamenaný rýchlejší nástup cievnych komplikácií, ako aj zvýšená mortalita v  porovnaní s „normoglykemickými“ pacientami. Metodika: V súbore 167 pacientov po primárnej TO sme retrospektívne zhodnotili vybrané rizikové faktory NODAT počas prvých 12. mesiacov po TO. Do  súboru boli zaradení len pacienti, ktorí užívali počas celého sledovaného obdobia takrolimus. Celý súbor sme rozdelili na  2 skupiny podľa diagnózy NODAT: kontrolná skupina (n = 103) a skupina s  NODAT (n = 64). Priemerná hodnota dávky prednisolonu/ deň bola v oboch skupinách porovnatelná (p = 0,0877). U pacientov sme zistili vek v čase TO, hmotnosť v čase TO, body mass index (BMI) v  čase TO, prírastok na  hmotnosti a BMI 12. mesiacov po TO, hodnotu kreatinínu 12. mesiacov po TO s odhadom glomerulárnej filtrácie (eGFR) pomocou rovnice CKD-EPI kreat 2009. Ďalej sme zistili hodnotu cholesterolu a triacylglycerolov 12. mesiacov po TO. Sledovali sme aj CMV virémiu (cop/ml) v mesačných intervaloch. U pacientov s NODAT sme vyhodnotili mesiac po TO, kedy bol NODAT diagnostikovaný. Nakoniec sme zistili 12. mesačné prežívanie štepu a prežívanie pacientov v oboch skupinách. U pacientov, ktorí podstúpili TO do marca 2009 (n = 118), sme zistili hmotnosť, BMI, prírastok na  hmotnosti od  TO, eGFR a hodnotu kreatinínu 5 rokov od  TO. Vyhodnotili sme 5 ročné prežívanie pacientov v kontrolnej skupine a skupine NODAT. Výsledky: Po  štatistickom spracovaní sme identifikovali nasledujúce rizikové faktory: vek v čase TO (p < 0,0001), BMI v čase TO (p = 0,0172), BMI 12. mesiacov po TO (0,0318). 12. mesačné prežívanie štepu bolo v  oboch skupinách porovnateľné (p = 0,7869), podobne aj prežívanie pacientov (p = 0,8526). Porovnaním kontrolnej skupiny a NODAT skupiny 5. rokov po  TO sme nenašli štatisticky významný rozdiel medzi hmotnostným prírastkom 5 rokov po  TO (p = 0,1333), BMI 5. rokov po  TO (p = 0,1245), eGFR (p = 0,2217) a hodnotou kreatinínu (p = 0,6324). Prežívanie štepu 5 rokov od TO bolo porovnateľné v oboch sledovaných skupinách (p = 0,4217), podobne ako 5 ročné prežívanie pacientov (p = 0,6113). Záver: Medzi najdôležitejšie rizikové faktory pre NODAT patrí typ imunosupresie (kalcineurínové inhibítory – predovšetkým takrolimus), vek, obezita a prediabetes (porucha glukózovej tolerancie, hyperglykémia nalačno) pred TO. Skríning rizikových faktorov pre NODAT (hlavne prediabetogénnych stavov) v  predtransplantačnom období uľahčí identifikáciu rizikových pacientov, u ktorých je možné optimalizovať imunosupresívny režim s  cieľom minimalizovať riziko akútnej rejekcie ako aj nežiadúcich účinkov inhibítorov kalcineurínu.

31

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI O-14 SROVNÁNÍ PROFYLAXE VALGANCICLOVIREM A VALACYCLOVIREM V PREVENCI CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE: VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉ STUDIE PO TRANSPLANTACI LEDVINY Reischig T.(1,2), Kačer M.(1,2), Jindra P.(2,3), Hes O.(2,4), Lysák D.(2,3), Bouda M.(1,2) I. interní klinika, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v  Praze, Fakultní nemocnice, Plzeň; (2)Biomedicínské centrum, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, Plzeň; (3) Hematoonkologické oddělení, Fakultní nemocnice, Plzeň; (4) Šiklův patologicko-anatomický ústav, Lékařská fakulta v Plzni Univerzita Karlova v Praze, Fakultní nemocnice, Plzeň

(1)

[email protected] Východisko: Valganciclovir a valacyclovir ve  vysokých dávkách jsou doporučené pro  profylaxi cytomegalovirové (CMV) infekce po  transplantaci ledviny. Přímé porovnání obou režimů dosud nebylo provedeno. Metody: V  randomizované, otevřené, monocentrické studii bylo celkem 119 pacientů po  transplantaci ledviny v riziku CMV (dárce nebo příjemce sérologicky pozitivní před transplantací) alokováno v poměru 1:1 k 3 měsíční profylaxi valganciclovirem (900mg denně, n = 60) nebo valacyclovirem (2g 4x denně, n = 59). Primárními sledovanými parametry byl kumulativní výskyt CMV virémie a biopticky verifikované akutní rejekce ve 12 měsících po transplantaci. Analýzy byly prováděné na základě „intention-to-treat“ principu. Výsledky: CMV virémie vznikla u 18 (31 %) z 60 pacientů ve  valganciclovirové skupině a u 24 (43 %) z 59 pacientů ve  valacyclovirové skupině (adjustované relativní riziko [aHR], 0,74; 95 % interval spolehlivosti [CI], 0,39 – 1,41; P = 0,363). Incidence CMV nemoci byla 5 % u valgancicloviru a 2 % u valacycloviru (P = 0,360). Signifikantně méně pacientů s  valganciclovirovou profylaxí vyvinulo biopticky verifikovanou akutní rejekci (10/60 [17 %] vs. 18/59 [31 %]; aHR, 0,40; 95 % CI, 0,18 – 0,92; P = 0,031). Výskyt polyomavirové virémie byl vyšší ve valganciclovirové skupině (36 % vs. 18 %; P = 0,040). U profylaxe valganciclovirem byla častěji nutná léčba růstovým faktorem (filgrastim) pro neutropénii. Závěr: Valganciclovir není v  profylaxi CMV virémie účinnější než valacyclovir. Riziko biopticky verifikované akutní rejekce je však při užití valgancicloviru snížené. Podpořeno výzkumným projektem Univerzity Karlovy [P36].

O-15 FARMAKOEKONOMICKÝ DOPAD POUŽITÍ VALGANCIKLOVIRU VERSUS VALACYKLOVIRU V CYTOMEGALOVIROVÉ PROFYLAXI U PŘÍJEMCŮ TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY: RANDOMIZOVANÁ KLINICKÁ STUDIE. Kačer M. (1), Kielberger L. (1), Bouda M. (1), Reischig T. (1) (1)

I. interní klinika, Fakultní nemonice Plzeň

[email protected] Účel: Cílem této studie bylo porovnat ekonomický dopad použití valgancikloviru a valacykloviru v  cytomegalovirové (CMV) profylaxi během ročního sledování.

Metody: Celkem 119 příjemců transplantované ledviny v  riziku CMV bylo randomizováno k  3-měsíční profylaxi valganciklovirem (900mg/den, n = 60) nebo valacyklovirem (8g/den, n = 59). Farmakoekonomický rozbor zahrnul veškeré výdaje přímo související s CMV. V analýze senzitivity byly v  četných scénářích vyhodnoceny vlivy rozličných cen léčiv a diagnostických postupů na celkové náklady. Výsledky: Skupiny pacientů se nelišily ve  výskytu CMV virémie (31 % vs. 43 %, p = 0.363) ani CMV nemoci (5 % vs. 2 %, p = 0.360). Ve skupině pacientů uživajích valganciklovir bylo pozorováno významně méně biopticky verifikovaných akutních rejekcí (BPAR; 17 % vs. 31 %, p = 0.031). Průměrná cena profylaktické léčby na pacienta byla USD 3934 ± 1329 resp. 1570 ± 508, průměrné celkové náklady související s CMV na pacienta byly USD 5864 ± 2143 resp. 3463 ± 909, ve skupině užívající valganciklovir respektive valacycklovir ((p<0.001 pro obě srovnání). V rámci analýzy senzitivity zůstaly rozdíly významnými, a to i po započtení ceny BPAR. Závěr: V  prvním roce po  transplantaci je použití valacykloviru v cytomegalovirové profylaxi u příjemců transplantované ledviny levnější strategií ve srovnání s použitím valgancikloviru. Podpořeno programem PRVOUK P36

O-16 BIOPTICKÉ NÁLEZY U MINIMÁLNÍ ERYTROCYTURIE RENÁLNÍHO PŮVODU Hanzal V. (1), Honsová E.(2), Slatinská J(1). a Viklický O.(1) Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Vídeňská 1958/9, Praha 4; (2)Pracoviště klinické a transplantační patologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Vídeňská 1958/9, Praha 4

(1)

[email protected] Úvod. Hraniční izolovaná erytrocyturie renálního původu většinou nepředstavuje indikaci pro renální biopsii. Výjimku ale představuje tento nález u potenciálních dárců ledvin, kde biopsie představuje zlatý standard k  posouzení zdravotní způsobilosti darovat ledvinu. Cílem této retrospektivní analýzy bylo zhodnotit nálezy v biopsiích ledvin u potenciálních dárců v období I/2000-II/2014. Metody. Hlavním důvodem provedení biopsie u všech dárců byl nález mikroskopické hematurie (v močovém sedimentu od  9 do  67 erytrocytů/µl). Biopsii vždy předcházela vylučovací urografie, CT vyšetření a cystoskopie s negativním nálezem. Z celkem vyšetřených 824 potenciálních dárců ledvin jsme přistoupili k indikaci biopsie u 10 (1,2 %) z nich. Dárci měli normální renální funkci (eGFR 1,58 ± 0,12 ml/s), neměli albuminurii (poměr močového albuminu/kreatininu od 0 do 1,1) nebo proteinurii (u všech < 0,068g/l). Výsledky. 6/10 dárců podstoupilo biopsii v  posledních 2 letech. Medián věku dárců byl 48,5 roku. U 3 dárců byla přítomna hypertenze, avšak dobře kontrolována a bez orgánového postižení. Mezi potenciálními dárci bylo 8 žen a 2 muži. Nejčastěji šlo o  darování dítěti, a to v 8 případech. Žádná biopsie nebyla komplikována krvácením. Pouze u 3 potenciálních dárkyň byl v biopsii normální nález. Ve 4 případech se jednalo o syndrom tenkých membrán/Alportův syndrom. V 1 případě byla diagnostikována IgA nefropatie s minimální fibrózou. U 1 dárce byly zjištěny hemodynamické změny v  glomerulech a u  1 dárkyně byla diagnostikována LCDD v časném stadiu. Nefrektomie byla na základě biopsie kontraindikována u 6 dárců.

32

Závěr. Minimální erytrocyturie renálního původu je většinou obrazem různých renálních patologií i u jinak zcela zdravých. Naše práce podtrhuje význam renální biopsie v algoritmu vyšetření potenciálních dárců ledvin. Klíčová slova: biopsie ledviny, žijící dárce ledviny, transplantace ledviny

O-18 TRANSPLANTACE PLIC V ČR – 15 LET, 200 TRANSPLANTACÍ Šimonek J.(1), Pozniak J.(1), Schutzner J.(1), Kolařík J.(1), Pafko P. (1), Fila L. (2), Kuzma M.(2), Lischke R.(1) ¹ III.chirurgická klinika I.LF UK a FN Motol, Praha; (²) Plicní klinika II.lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha ()

Transplantace srdce a plic

[email protected]

O-17 INDIKÁCIA PACIENTOV NA TRANSPLANTÁCIU PĽÚC V ROKOCH 2010-2013 Šenková A., Kvassayová K., Dostálová K., Zlochová D., Hájková M. Klinika pneumológie a ftizeológie I. UNB Bratislava Ružinov [email protected] Autori uvádzajú v  prezentácii prehľad o  príprave pacientov na  transplantáciu pľúc z  hľadiska indikačných kritérií a  kontraindikácií. V  rokoch 2010-2013 absolvovalo v  Transplantačnom centre AKH Viedeň transplantáciu pľúc 25 slovenských pacientov: 12 mužov a 13 žien. Na čakacej listine bolo k 31.12.2013 zaradených 5 slovenských pacientov. V skupine transplantovaných pacientov bola vykonaná jedna unilaterálna transplantácia, a 24 bilaterálnych transplantácií pľúc a 1 akútna retransplantácia do  48 hodín po  primotransplantácii. Celkovo bolo v období rokov 2010-2013 na našom pracovisku konzultovaných, resp. vyšetrených z dôvodu indikácie transplantácie pľúc 68 pacientov. Zo skupiny neindikovaných pacientov pätnásti pacienti neboli indikovaní pre príliš dobrú toleranciu námahy v  čase konzultácie (6-minútový test chôdze v tejto skupine priemer 534 metrov), ostatní boli kontraindikovaní z  iných príčin – prevažne pre nízku toleranciu záťaže, vysoké BMI, vek spolu s komorbiditou (ICHS, osteoporóza s fraktúrou stavcov). Jeden pacient po indikácii na transplantáciu pľúc podpísal negatívny reverz a transplantáciu pľúc odmietol, jedna pacientka bola kontraindikovaná pre nespoluprácu. Zo 64 pacientov, ktorí absolvovali v rámci predtransplantačných vyšetrení 6-minútový test chôdze, bola priemerná prejdená vzdialenosť v skupine kontraindikovaných pre nízku toleranciu záťaže 162 metrov, v porovnaní s 429 metrami v  skupine pacientov, ktorí boli zaradení na  čakaciu listinu, resp. transplantovaní. V roku 2013 podstúpil jeden pacient s cystickou fibrózou 11 po transplantácii pľúc v Transplantačnom centre B. Bystrica úspešnú transplantáciu obličky od príbuzného darcu (matky).

Transplantace plic je po  selhání veškeré konzervativní léčby jedinou léčebnou možností pro velkou řadu pacientů v konečné fázi jejich plicního onemocnění a představuje pro ně jedinou naději na  lepší přežití a zlepšení kvality života. Během posledních dvou dekád se výsledky po transplantaci plic výrazně zlepšily díky podstatnému snížení bezprostřední pooperační a perioperační mortality, které byly výsledkem zlepšené operační techniky, pokroků v  anesteziologických postupech a intenzivní pooperační péči a intenzivnější antibiotické, antimykotické a antivirové profylaxi. Navzdory těmto významným pokrokům se zatím nepodařilo uspokojivě zlepšit dlouhodobé přežívání příjemců po transplantaci plic, kteří umírají v  důsledku velmi obtížně léčebně ovlivnitelné obliterující bronchiolitidy, morfologického projevu chronického odhojení štěpu, dále v důsledku infekcí, malignit a posttransplantačních lymfoproliferativních onemocnění. Program transplantací plic byl v České republice zahájen v roce 1997, po dvou letech intenzivních příprav pod vedením týmu prof.Waltera Klepetka z AKH ve Vídni. První transplantace plic byla v České republice provedena v prosinci 1997. Od  roku 1997 dosud jsme v  našem centru provedli 204 transplantací u 202 příjemců. Transplantovali jsme 124 mužů a 78 žen, dva příjemci byli retransplantováni. Nejčastěji byli pacienti transplantováni pro CHOPN (82 pacientů), plicní fibrózu 73 pacientů), cystickou fibrózu (28 pacientů), lymfangioleiomyomatózu (8 pacientů), dále pak byly transplantováni 3 pacienti s plicní arteriální hypertenzí, 6 pacientů pro různé vzácnější diagnózy a dva pacienti byli retransplantováni. Provedli jsme 109 oboustranných a 95 jednostranných transplantací. Nejčastější příčiny úmrtí byly infekce, primární selhání štěpu, syndrom obliterující bronchiolitidy a nádory, ať už v souvislosti s imunosupresí či životním stylem před transplantací. Krátkodobé i dlouhodobé přežívání se v průběhu doby výrazně zlepšovalo a v současnosti je plně srovnatelné s mezinárodním registrem pro transplantace srdce a plic (ISHLT). V  průběhu času se nám podařilo do  našeho programu zahrnout řadu inovací, které přispěly k lepší organizaci práce (dva pneumologové, imunolog, nefrolog, diabetolog a gastroenterolog se stali integrální součástí týmu), ke  zlepšení péče o štěp při odběru (retrográdní perfúze), k  nižšímu výskytu komplikací či jejich řešení (nové antiinfekční preparáty, lepší monitorace sledovaných imunosupresiv, užití ECMO, užití biodegradabilních stentů), lepšímu přežívání (nová imunosupresiva, změny imunosupresivního protokolu) a nižší mortalitě na čekací listině (rozvolnění indikačních kritérií pro dárce plic, zavádění ex-vivo rekondice a perfúze plic). Transplantace plic je v současnosti plně etablovanou metodou léčby pacientů v terminální fázi plicního onemocnění a u pečlivě vybraných kandidátů přináší velmi dobré výsledky. Největší limitací lepšího dlouhodobého přežití pacientů po transplantaci plic stále zůstává vysoká incidence obliterující bronchiolitidy, která postihuje po 5letech od transplantace více než 50 % přijemců a jejíž léčba je není přesně definovaná z důvodu multifaktoriálních příčin jejího vzniku.

33

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI O-19 PLICNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE U DOSPĚLÝCH NEMOCNÝCH S CYSTICKOU FIBRÓZOU ZAŘAZENÝCH NA ČEKACÍ LISTINU TRANSPLANTACE PLIC

O-20 MÁ VÝZNAM SNIŽOVAT TEPOVOU FREKVENCI PACIENTŮ ČASNĚ PO TRANSPLANTACI SRDCE?

Fila L.(1,2,3), Kuzma M.(1,2), Grandcourtová A.(1,3), Valentová Bartáková L.(1,2,3)

Bedáňová H. (1,2), Ondrášek J. (1), Fila P.  (1,2), Horváth V. (1,2), Pavlík P. (1), Pokorný P. (1), Krejčí J. . (2), Němec P. (1,2) (1)

CKTCH Brno; (2) ICRC FNUSA Brno

(1)

Pneumologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha; (2) Transplantační centrum FN Motol, Praha, (3) Centrum CF FN Motol, Praha

[email protected]

[email protected]

Úvod: Vyšší tepová frekvence (TF) je považována za rizikový faktor vývoje kardiovaskulárních chorob. Epidemiologické studie potvrzují vyšší mortalitu na  kardiovaskulární choroby u starších pacientů s vyšší TF, stejně tak u hypertoniků, pacientů s ICHS a se srdečním selháním. Přesný mechanismus negativního vlivu vyšší TF není přesně znám, ale předpokládá se podpora tvorby aterosklerotických plátů poškozením stěny arterií a mechanizmem endoteliální dysfunkce. Materiál a metodika: retrospektivně jsme analyzovali soubor 330 pacientů, kteří podstoupili srdeční transplantaci (TS) na našem pracovišti v letech 1993-2013 a u kterých jsme měli k dispozici kompletní údaje včetně Holterovského monitorování TF cca za měsíc od TS. Nemocné jsme rozdělili do 2 skupin: skupina A (n = 278) s průměrnou TF < 90/min., skupina B (n = 52) s TF ≥ 90/min. Výsledky: Pacienti se v  obou skupinách statisticky významně nelišili věkem, diagnozou, pořadím na waiting listu, výskytem akutních celulárních rejekcí ani délkou studené ischemie. Betablokátory užívalo ve skupině A 53 % nemocných, ve skupině B 54 %. Rovněž charakteristiky příslušných dárců štěpu byly v obou skupinách podobné, jen ve skupině B bylo 2x více dárců ženského pohlaví (p = 0,04). Jednoleté přežívání bylo ve skupině A 92 %, 5-leté 79 %, 10-leté 66 %, ve skupině B 81 %, 60 % a 50 % (p = 0,001). Závěr: tachykardie v časném potransplantačním období byla v našem souboru prediktorem statisticky významně horšího dlouhodobého přežívání pacientů po TS. Ženské pohlaví dárců se v tomto kontextu jeví rovněž jako rizikový faktor. Razantnější léčba tachykardie by tudíž u pacientů po TS byla dle našich výsledků velmi opodstatněná.

Úvod. Plicní arteriální hypertenze (PAH) je významnou komorbiditou u nemocných s pokročilými plicními chorobami včetně cystické fibrózy (CF). PAH je spojena se zvýšenou morbiditou a mortalitou nemocných, horší tolerancí zátěže a zhoršenou kvalitou života. Cíl práce. V této práci jsme hodnotili vztah běžně sledovaných klinických parametrů u dospělých s  CF zařazených na čekací listinu (WL) transplantace plic (LuTx) k výskytu PAH. Metodika. V období 2009-2013 byly u dospělých nemocných s CF zařazených na WL LuTx v Transplantačním centru FN Motol zaznamenány demografické údaje (pohlaví a věk) a klinické parametry plicních funkcí (usilovně vydechnutí objem na první sekundu /FEV1/ a parciální tlaky kyslíku a oxidu ohličitého v  arteriální krvi /paO2 a paCO2/), tolerance fyzické námahy (ušlá vzdálenost při testu šestiminutovou chůzí /6-MWD/) a střední tlak v  a. pulmonalis měřený při pravostranné srdeční katetrizaci (PAMP). Statistické vyhodnocení byla provedeno pomocí software Statistica CZ 10 a MedCalc. Výsledky. Do  studie bylo zařazeno 19 osob (10 mužů a 9 žen) s  průměrným (± SD) věkem 28,9 ± 8,4 roku. Hodnoty vyšetřených parametrů (průměr ± SD) činily: FEV1 23 ± 5  % nál. hodn., paO2 7,30 ± 0,86 kPa, paCO2 5,04 ± 0,76 kPa, 6-MWD 297 ± 86 m a PAMP 26 ± 8 mm Hg. PAH byla zjištěna u 6 (31,6  %) osob. Z uvedených parametrů s hodnotou PAMP korelovala hodnota FEV1 (r = – 0,495; p = 0,031) a paCO2 (r = 0,463; p = 0,041). V regresní analýze s adjustací na pohlaví a věk vykazovala ze sledovaných parametrů pouze hodnota FEV1 tendenci predikovat PAMP (p = 0,057). Cut-off hodnota FEV1 <20  % nál. hodn. měla pro hodnotu PAMP ≥25 mm Hg senzitivitu 66,7  %, specificitu 100,0  % a přesnost 89,5  % při hodnotě ROC 0,699 (p = 0,011). Závěr. Výskyt PAH u dospělých s  CF zařazených na  WL LuTx lze očekávat především o osob s velmi těžkou ventilační poruchou (FEV1 <20  % nál. hodn.). Tato práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR – RVO FN Motol 00064203.

O-21 BIOMARKERY V DETEKCI ČASNÉHO RENÁLNÍHO POŠKOZENÍ PO TRANSPLANTACI SRDCE Hošková L.(¹), Franeková J.(2), Melenovský V.(¹), Málek I.(¹), Kautzner J.(¹), Pirk J.(¹), Szárszoi O.(¹), Jabor A.(2), Viklický O.(3) ¹ Kardiocentrum IKEM; (²)Pracoviště laboratorních metod IKEM; ³ Klinika nefrologie IKEM

()

( )

[email protected] Úvod: Rozvoj akutního renálního postižení (AKI) po kardiochirurgických výkonech přispívá ke  zhoršení přežívání. V časném pooperačním období je nejčastější příčinou selhání ledvin ischemicko-reperfuzní poškození. K hodnocení časného renálního postižení jsme využili cystatin C, lipokalin-2 (NGAL), alfa 1-mikroglobulin (A1M) a mikroalbuminurii (index ACR). Cilem bylo nalézt vztah mezi měřenými biomarkery a rozvojem AKI u pacientů po transplantaci srdce (OTS).

34

Soubor a metodika: Do studie jsme prospektivně zařadili 117 pacientů po OTS (98 mužů a 19 žen),doba sledování 6 měsíců. AKI bylo definováno jako zvýšení sérového kreatininu > 50 % nebo zhoršení renální funkce vyžadující eliminační metodu (CVVHD) v prvních 7 dnech po OTS. Skupina 30 pacientů splňovala kritéria AKI, ostatní pacienti (n = 87) byli zařazeni do skupiny non AKI. Statistická analýza byla provedena pomocí statistického softwaru (JMP v. 10.0.0 SAS Institut Inc.), data jsou vyjádřena jako medián a interkvartilové rozpětí, IQR (25.-75. percentil). Výsledky: Pacienti ve  skupině AKI byli delší dobu hospitalizováni na  pooperačním oddělení (14,7 ± 23,2 dnů) ve srovnání s non-AKI skupinou (6,3 ± 10,0 dne), p = 0,005 , po  OTS vyžadovali častěji dočasnou mechanickou podporu oběhu (23,3 % vs.2,2 %), p = 0,010 a první dávka takrolimu jim byla podána téměř o 2 dny později než ve skupině s non AKI (4,8 ± 3,1 vs 2,9 ± 1,8 dne), p = 0,030. Pacienti s  rozvojem AKI měli vyšší medián hladiny sérového cystatinu C 0. den (1,8 (IQR: 1,3-2,0) vs 1,2 (IQR :1.0-1,6) mg / l, p = 0,016), 7. den (2,2 (IQR: 1.6 – 2,9) vs 1,5 (IQR :1.2 – 1,8) mg / l, p = 0,0048) a 10. den (2,1 (IQR :1.4 – 3, 1) vs 1,4 (IQR :1.2– 1,7) mg / l, p = 0,0072) ve  srovnání s non-AKI skupinou. Hladina NGAL v moči významně stoupla pouze 3.den v AKI skupině : medián 38,0 (IQR: 13,5 – 90,5,) vs 14.5 (IQR :7,20 – 27,0) mg / l, p = 0,003. Hodnoty ACR a A1M se mezi skupinami ve sledovaném období významně nelišily. Závěr: Tato studie prokázala souvislost mezi zvýšenou hladinou cystatinu C, NGAL a rizikem rozvoje AKI v  časném pooperačním období. Zvýšení sérového cystatinu ​​ C první týden po OTS bylo spojeno s horší prognózou srovnatelnou s pacienty, u nichž bylo nutné zavést dočasnou mechanickou podporu oběhu. Podporováno Grantem IGA MZ NT/11269 – 5 , NT/ 11262-6 a výzkumným záměrem IKEM 00023001.

O-22 INFEKČNÍ KOMPLIKACE PŘI IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPII ZALOŽENÉ NA MTOR INHIBITORECH U PACIENTŮ PO OTS. Ozábalová E. (1), Krejčí J. (1), Hude P. (1), Godava J. (1), Honek T. (1), Špinarová L. (1), Bedáňová H. (2), Němec P. (2) I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny a LF MU Brno; (2)Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno (1)

[email protected] Úvod: Ortotopická transplantace srdce (OTS) je léčebnou metodou u pacientů v terminálním stádiu srdečního selhání (SS), která vyžaduje doživotní podávání imunosupresivní (IS) terapie k zabránění rejekce štěpu. Tato léčba je spojená s řadou nežádoucích účinků jako zvýšené riziko infekcí, renální insuficience, nádorových onemocnění. Everolimus ze skupiny mTOR inhibitorů se jeví jako nadějná IS látka, která by z dlouhodobého hlediska mohla tyto závažné nežádoucí projevy ve srovnání s terapií kalcineurinovými inhibitory snižovat. Cíl práce: Zhodnotit bezpečnost změny IS terapie založené na mTOR inhibitorech a posoudit výskyt infekčních komplikací při změně IS terapie. Soubor a metodika: V  období 1/2012 – 11/2013 podstoupilo 35 pacientů (28 mužů a 7 žen, průměrného věku

50,6 ± 3,68 let) OTS. Nejčastější příčinou SS byla dilatační kardiomyopatie (DKMP) u 13 pacientů, ischemická choroba srdeční (ICHS) u 9 nemocných, zánětlivá kardiomyopatie u 3 pacientů, u jedné pacientky velkobuněčná myokarditida. Další 4 pacienti byli po  kardiochirurgické korekci chlopenních vad v minulosti. U 2 pacientek se jednalo o peripartální KMP, u 2 pacientů o restriktivní KMP, 1 pacient podstoupil retransplantaci srdce pro těžkou vaskulopatii štěpu. U pacientů byly prováděny endomyokardiální biopsie k  vyloučení případné rejekce, kontroly hladin imunosuprese, biochemie a lipidového spektra. Hodnoceno bylo složení IS terapie, doba od  OTS k  provedení změny IS terapie a výskyt infekčních komplikací. Výsledky: Časně po OTS byla léčba založena na everolimu a tacrolimu zavedena u 8 pacientů z  důvodu opakovaných rejekcí. U 16 pacientů byl 3 – 16 měsíců po OTS proveden switch IS terapie z  kombinace tacrolimus/cyklosporin a mykofenolát mofetil (MPA) na  léčbu everolimus a tacrolimus/cyklosporin. Důvodem ke změně byla vaskulopatie štěpu, renální insuficience nebo opakované rejekce. Ve sledovaném období 1/2012 – 6/2014 zemřeli 3 pacienti pro infekce, z toho 2 pacienti měli v terapii everolimus a tacrolimus časně po OTS , třetí pacient 3 měsíce po OTS. U dalších 3 pacientů byla přechodně podávána kombinace everolimus + tacrolimus + MPA + prednison pro opakované kortikorezistentní rejekce s postižením funkce štěpu. U všech těchto pacientů se objevily  infekce. Další infekční komplikace jsme zaznamenali u pacienta po změně IS terapie provedené 7 měsíců po OTS. Infekční komplikace se vyskytly u 29  % pacientů z této skupiny. V kontrolní skupině 11 pacientů, která užívala původní kombinaci léků – tacrolimus/cyklosporin + MPA, se objevily 4 srovnatelně závažné infekční příhody (36 %). Závěr: Častější výskyt infekčních komplikací byl zaznamenán při „rescue“ 4-kombinaci imunosupresiv, dále při zavedení IS terapie everolimus + tacrolimus časně po  OTS. Kombinace imunosupresiv založená na mTOR inhibitorech a snížené dávce kalcineurinů se jeví jako bezpečná při zahájení po 10 měsících od OTS.

Chirurgické aspekty transplantací orgánů O-23 100 TRANSPLANTÁCIÍ PEČENE V TC BANSKÁ BYSTRICA Hampl F.(1), Slobodník I.(1), Janek J.(2), Kminiak R.(2), Kothaj P.(1) II.Chirurgická klinika SZU, FNsP FDR, Banská Bystrica; (2) Oddelenie cievnej chirurgie, FNsP FDR, Banská Bystrica

(1)

[email protected] V  období máj 2008- jún 2014 bolo v  TC Banská Bystrica vykonaných 100 OLTx u dospelých, v  jednom prípade sa jednalo o retransplantáciu pečene, v  jednom prípade bola transplantácia súčasťou domino transplantácie. V tomto súbore pacientov bola celková incidencia chirugických komplikácií na  úrovni 26 %. Cievne komplikácie sa vyskytli u 3 pacientov (3 %), 2x sa jednalo o trombózu a.hepatica (HAT), v jednom prípade sa HAT úspešne podarilo vyriešiť chirurgickou cievnou rekonštrukciou, v  druhom prípade si

35

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI HAT vyžiadala retransplantáciu pečene, 1x sa v našom súbore vyskytla trombóza v.portae, ktorú sme úspešne vyriešili cestou intervenčnej radiológie. Revízia pre krvácanie bola nutná u 23 pacientov. Biliárny leak bol popísaný u 7 pacientov, 6x sa jednalo o anastomotický leak, 1x neanastomotický zo stapling line Roux kľučky. Záverom môžeme konštatovať, že výskyt chirurgických komplikácií po OLTx u dospelých v našom súbore zodpovedá údajom publikovaných v svetovom písomníctve.

O-24 NÁHLÉ PŘÍHODY BŘIŠNÍ PO TRANSPLANTACI PLIC Pozniak J., Kolařík J., Šimonek J., Schützner J., Pafko P., Lischke R. III. chirurgická klinika 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a FN Motol, Praha [email protected] Operace pro náhlou příhodu břišní představují v souboru pacientů po transplantaci plic komplikaci zatíženou mortalitou 15 – 25 % podle různých autorů. Perforace tlustého střeva má častější výskyt právě u pacientů po Tx plic. Příčina vyšší incidence náhlé příhody břišní u těchto pacientů bývá přisuzována vysokým dávkám imunosupresiv, zvláště kortikoidů, v porovnání s pacienty po jiných orgánových transplantacích Předmětem sdělení je retrospektivní analýza souboru 233 pacientů, kteří podstoupili transplantaci plic od  prosince 1997 do  května 2014. Z  celého souboru bylo 17 pacientů (7,3 %) operováno pro náhlou příhodu břišní. U 5 pacientů byla příčinou náhlé příhody perforace tlustého střeva. U 4 pacientů byla provedena cholecystektomie pro akutní cholecystitidu. 3 pacienti byli operováni pro krvácení ze žaludku (2x pro vřed a 1x pro tumor). 3 pacienti byli operování pro ileus tenkého střeva (1x Kaposiho sarkom, 1x biliární ileus, 1x volvulus). Jeden pacient podstoupil operaci pro uskřinutou pravostrannou tříselnou kýlu a v 1 případě jsme provedli explorativní laparotomii bez vysvětlujícího nálezu. Medián intervalu od transplantace k operaci pro náhlou příhodu břišní činil 501 dní. 7 pacientů v souvislosti s operací zemřelo. Mortalita tak činila 41 %. Nutno poznamenat, že pouze 3 pacienti zemřeli do 30 dnů od operace pro náhlou příhodu břišní. Medián přežívání u zemřelých pacientů byl 87 dní po operaci. Vlastní příčinou úmrtí byl ve většině případů rozvoj septického stavu nebo chronické dysfunkce štěpu. Tento stav byl ale v jasné příčinné souvislosti s prodělanou operací. Z  analyzovaných dat vyplívá vyšší mortalita u pacientů, u kterých došlo k náhlé příhodě břišní v časném období po transplantaci. Stejně jako u ostatních pacientů je nepříznivým prognostickým faktorem opožděná indikace k operaci. Proto u pacientů po  transplantaci plic s  bolestmi břicha je na místě rychlá a extenzivní diagnostika a v případě přetrvávajícího podezření na náhlou příhodu neváhat s časnou explorativní laparotomií.

O-25 NÁHLÉ PŔÍHODY BŔIŚNÍ U NEMOCNÝCH PO TRANSPLANTACI LEDVINY Třeška V., Reischig T., Čertík B., Moláček J.,Náhlík J., Opatrný J. TC FN a LFUK v Plzni [email protected] Úvod: Náhlá příhoda břišní (NPB) u imunosuprimovaného nemocného je závažný diagnostický a léčebný problém. Literatura uvádí její výskyt u přibližně 10  % nemocných po  transplantaci ledviny. Mortalita a morbidita je vysoká a uvádí se kolem 35, resp. 45 %. Materiál a metoda: V posledních 10 letech (2004 – 2013) bylo v  plzeňském transplantcentru transplantováno celkem 264 nemocných. Z  toho bylo 245 ledvin ze zemřelých (17x z nebijícího dárce, 11x duální transplantace) a 19 ze živých dárců. Preemptivní transplantaci jsme provedli u 25 nemocných (9 ze živého dárce). Náhlá příhoda břišní komplikovala potransplantační průběh u 14 (5.3 %) nemocných v intervalu jednoho dne až 95 měsíců po  transplantaci ledviny. Nejčastější příčinou NPB byla akutní pankreatitida u 35.7 % (N = 5) nemocných. Diagnostika NPB byla provedena v průměru za 1,2 dne (0-3 dny) od vzniku potíží. Průměrné APACHE II skóre při příjmu nemocných bylo 12 (8-16). Průměrná hladina kreatininu byla 263.8 mmol/l (118-706), urey 15.4 mmol/l (6.3 – 33.3), MDRD 0.50 ml/s. Průměrná hladina leukocytů byla 12.6 x 109 (5.9-23.1) a CRP 65.3 mg/l (2-291). U většiny nemocných byla podávána trojkombinace imunosupresiv (kalcineurinové inhibitory, mykofenolát mofetil a kortikoidy). Při diagnostikování NPB byl u 9 (64.2 %) nemocných vysazen mykofenolát mofetil, u třech (21.4 %) nemocných nedošlo ke  změně v  dávkování imunosuprese a u dvou (14.3 %) nemocných bylo dávkování imunosuprese sníženo. Sedmkrát (50 %) byla provedena laparotomie především z  důvodů střevní obstrukce a ischemie. U akutní pankreatitidy jsme u všech nemocných postupovali konzervativně. Výsledky: Zemřel jeden nemocný (7.1 %) při nekróze tenkého střeva z důvodů embolizace do a.mesenterica superior. Morbidita byla 14.3 % (sepse, fluidothorax). Průměrná délka hospitalizace byla 24.9 dní (4-92 dní). Při propuštění z hospitalizace měli transplantovaní nemocní průměrnou hodnotu kreatininu 152.1 mmol/l (59-231mmol/l), urey 10.3 mmol/l (5.3 – 18.1 mmol/l), MDRD 0.79 ml/s. Závěr: V porovnání s literárními údaji jsme zaznamenali nižší incidenci NPB u nemocných po  transplantaci ledviny. Rovněž mortalita, morbidita byly významně nižší. Podílela se na tom včasná diagnostika NPB a neodkladný chirurgický výkon. Obecně proto stále platí staré chirurgické pravidlo, že nad NPB nesmí „slunce vyjít ani zapadnout“. Zároveň u nejčastější NPB, kterou je akutní pankreatitida, doporučujeme maximálně konzervativní postup. Nedostatkem studie je pak nízký počet nemocných léčených pro NPB.

36

O-26 OD LUMBOTÓMIE K ROBOTICKY ASISTOVANÉMU ODBERU OBLIČKY NA TRANSPLANTÁCIU Baláž V., Babeľa J., Farra R.(1), Hampl F., Janek J.(2) (1)

Urologická klinika FNsP F. D. Roosevelta Banská Bystrica; Transplantačné centrum FNsP F. D. Roosevelta Banská Bystrica

(2)

[email protected] Úvod: Transplantácie obličiek od  živých darcov, patria síce k  menšej, ale veľmi významnej časti transplantačného programu obličiek. Okrem výborných výsledkov prežívania štepov, je tradične veľká pozornosť venovaná darcovi v  zmysle vysokej bezpečnosti výkonu a  čo najmenšieho zásahu do bežného života darcu. Materiál a metódy: V práci sme využili register transplantácií obličiek v Transplantačnom centre Banská Bystrica (TC BB), so zameraním na transplantácie obličiek od živých darcov. Darcov sme zatriedili do skupín podľa spôsobu odberu obličky. Výsledky: V  TC BB sme od  roku 1991 do  1.6.2014 transplantovali celkom 738 obličiek, z  toho 109 od  živých darcov. 90 krát sme vykonali odber obličky lumbotomickým prístupom, 11 krát sme odber urobili rokou asistovaným laparoskopickým spôsobom (HALDN), 6x čistým laparoskopickým prístupom (LDN) a  dva krát pomocou robotického systému daVinci Si (dVDN). Záver: Roboticky asistovaný odber obličky na transplantáciu, je v  rukách skúseného robotického urológa dobre uskutočniteľná a  bezpečná metóda, s  rýchlym návratom darcu do bežného života.

O-27 ČASNÉ UROLOGICKÉ KOMPLIKACE PO TRANSPLANTACÍCH LEDVIN Pernička J., Študent V., Šmakal O., Grepl M., Hartmann I., Král M., Vidlář A. Urologická klinika, Fakultní nemocnice, I. P. Pavlova 6, OLOMOUC přednosta: doc. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D. [email protected] Souhrn: Autor retrospektivně vyhodnocuje časné urologické komplikace u 480 transplantací ledvin provedených v letech 1998 – 2013. Zaznamenanými urologickými komplikacemi byla močová píštěl (9/480, 1,9 %), obstrukce ureterovezikální anastomózy (7/480, 1,5 %), lymfokéla (14/480, 2,9 %) a epididymitida (1/480). Bylo zaznamenáno celkem 31 urologických komplikací (31/480, 6,5 %). Operační tým tvoří lékaři urologické kliniky a cévní chirurgové. Stabilní účast urologů v operační skupině významně snižuje množství urologických komplikací. Úvod: Urolog se mimo provedení vlastní reimplantace významně podílí na  diagnostice pooperačních komplikací, hlavně na  rozlišení druhu perirenálních či perivezikálních tekutinových kolekcí. Významné postavení má při endoskopických a perkutánních metodách, ať již diagnostických nebo terapeutických. Materiál a metoda: Cílem sdělení je vyhodnotit časné urologické komplikace po transplantacích ledvin. Za časnou

byla považována komplikace během hospitalizace nebo která vznikla do 90 dnů od operačního výkonu. Do souboru byly zahrnuty všechny močové píštěle, poruchy drenáže vývodných močových cest vyžadující derivaci, klinicky významné (bolest, vzestup azotemie, obstrukce) lymfokély. Z ostatních byly hodnoceny komplikace, které měly negativní vliv na průběh onemocnění nebo u kterých bylo nutno provést pro tuto komplikaci intervenční výkon. Výsledky: V  letech 1998 – 2013 bylo provedeno 480 transplantací ledvin. Zaznamenali jsme 9 močových píštělí, z toho dvě byly způsobeny technickou chybou, u zbývajících byla zjištěna ischémie močovodu. U dvou nemocných byla provedena anastomóza mezi močovodem štěpu a původním močovodem, u ostatních nová reimplantace. Lymfokélu bylo třeba řešit 8x laparoskopickou fenestrací do dutiny břišní, která byla jednou konvertována v otevřenou operaci. Ve sledovaném období bylo nutno provést pro obstrukci 7 derivací močových cest (6x pigtail nefrostomie, lx ureterální stent). U šesti nemocných se jednalo o přechodný edém anastomózy, u jednoho nemocného jsme prokázali obstrukci močovodu koaguly. Jednou byla diagnostikována akutní epididymitida. Bylo konstatováno celkem 31 (6,5 %) časných urologických komplikací. Graftektomie pro urologickou komplikaci nebyla provedena. Diskuze: Někteří autoři preferují modifikovanou operaci dle Politano-Leadbettera, jiní, stejně jako my, extravezikální techniky. V souhlase s  některými autory (3) nezavádíme ureterální stent rutinně. Předpokladem nekomplikovaného výkonu je dobrý operační přehled, správná délka močovodu, atraumatický jemný vstřebatelný šicí materiál (6/0). Re-anastomozu je vhodné provést do  48 hodin od  transplantace, v  delším časovém odstupu je vhodnější spojení vývodných močových cest štěpu s  původními. Literatura uvádí 2,9 – 7,9 % (1,2,3,4,5) těchto komplikací, v našem souboru je 1,9 % (9/480). Obstrukce močovodu je v časných stadiích většinou částečná. V našem souboru bylo 86 % (6/7) způsobeno edémem anastomózy. Akutní obnovení drenáže retrográdním zavedením stentu nebývá většinou úspěšné, v našem souboru se podařilo jen lx (1/7, 12,5 %). Procento obstrukcí je uváděno mezi 1,7 – 9,0 % (1,2,3,4,5), v našem souboru je 1,5 % (7/480). Močová píštěl a obstrukce tvoří 66-90 % urologických komplikací, v našem souboru je 52 % (16/31). Lymfokéla je důvodem k  zákroku, pokud svou velikostí způsobuje útlak vývodných močových cest štěpu nebo klinické obtíže. Klinicky závažná lymfokéla je popisována v 1 – 10 % (2), v našem souboru je 2,9 % (14/480), přičemž jen 1,6 % (8/480) nemocných vyžadovalo intervenci. Dominantní metodou je laparoskopická fenestrace do dutiny břišní. Většina časných urologických komplikací souvisí s  vlastním operačním výkonem nebo s ischemií močovodu štěpu. Jiné příčiny, například útlak močovodu hematomem, jsou vzácné a v našem souboru nebyly zaznamenány. Počet komplikací klesá s erudicí urologů, od roku 1998 z 11,2 % (15/134) na nynějších 4,6 % (16/346). Závěr: S časnými urologickými komplikacemi musíme po transplantaci ledvin počítat. Přítomnost urologa v chirurgickém týmu je přínosem pro průběh operace i pro řešení případných pooperačních komplikací. Klíčová slova: transplantace, ledvina, časné komplikace

37

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI O-28 PROTRAHOVANÁ LYMFATICKÉ SEKRECE Z DRÉNU PO TRANSPLANTACI LEDVINY – RACIONÁLNÍ PODKLADY PÉČE O NEMOCNÉHO

O-29 PROBLEMATIKA NEFREKTOMIE POLYCYSTICKÝCH LEDVIN U PACIENTŮ S LEDVINNOU NEDOSTATEČNOSTÍ

Pacovský J.(1), Navrátil P.(1), Matysková-Kubišová M.(2), Hyšpler R.(2), Holub L.(1), Broďák M.(1)

Mezioborové transplantační centrum FN v  Hradci Králové, Urologická klinika FNHK

(1) Regionální transplantační centrum při Urologické klinice FN a LF UK v Hradci Králové; (2) III. Interní Geronto-metabolická klinika FN a LF UK v Hradci Králové

[email protected]

Navrátil P., PacovskýJ., Novák I., Matysková-Kubišová M.

[email protected] Cíl: Cílem práce je sumarizovat data o nemocném s protrahovanou lymforeou (PLR) po transplantaci ledviny a nabídnout racionální podklady péče o nemocného po operaci. Soubor nemocných a metoda: Celkem bylo laboratorně analyzováno složení serózního sekretu u 30 nemocných s PLR po  transplantaci ledviny, u kterých byl biochemicky vyloučen urinom. Ve  vzorcích byly měřeny hladiny celkové bílkoviny, albuminu, globulinů a z těchto hodnot byl vypočten jejich koloidně osmotický tlak (COP). Současně byl vypočten COP plasmatických bílkovin.

Výsledky: V sekretu byly průměrné hodnoty celkové bílkoviny 15,12 ± 8,61 g/l, albuminu 9,9 ± 7,07 g/l, globulinů 5,86 ± 2,81 g/l a z nich vypočtená hodnota COP byla 0,29 ± 0,25 kPa. Hodnota COP plasmatických bílkovin byla 1,77 ± 0,46 kPa. Závěr: Hodnoty COP v sekretu jsou výrazně nižší, než hodnoty v séru. Z tohoto důvodu se nemůže uplatnit mechanismus působení onkotického tlaku bílkovin na vstřebávání do tkání. PLR tento stav zhoršuje díky dlouhodobé ztrátě bílkovin vedoucímu k dalšímu poklesu hladiny bílkovin. Při PLR (>200ml/ den od  třetího pooperačního dne), doporučujeme zvýšení hydrostatického tlaku intermitentní klampáží drénu v režimu 2x6 hodin. Pokud tento postup nevede k poklesu PLR, doporučujeme drény odstranit a v případě vzniku symptomatické lymfokély její chirurgické řešení. Viz algoritmus. V žádném případě není žádoucí dlouhodobá zevní drenáž lymfy. Podpořeno programem PRVOUK P37/04.

Cíle: V registru čekatelů (WL) je 12 % pacientů s polycystózou (PL). Pro svého nositele ve WL ztrácí PL význam a stává se možným zdrojem komplikací. Cílem práce je návrh strategie řešení problému PL. Metody: Mezi 515 pacienty čekajícími k 30.6.2014 na transplantaci ledviny (TL) v registru čekatelů (WL) je 12 % pacientů s  polycystózou. V  našem centru bylo za  poslední 3 roky transplantováno 123 pacientů z  nichž bylo 17 % se základním onemocněním ledvin polycystóza (PL). Byla provedena retrospektivní analýza tohoto souboru, byly zhodnoceny indikace nefrektomie PL a její načasování. Výsledky: Naše indikace k  operaci PL u pacienta v  transplantačním programu ve  zmíněných 3 letech jsou: 5x před transplantací (4x za účelem získání prostoru pro TL, 1x pro infekt), 3x v průběhu TL k zajištění prostoru, 2x po TL k zajištění dekomprese (1x bilaterálně simultánně) , 3x pro infekční komplikaci do 3 měsíců po T, 1x provedena resekce PL pro tumor u pacienta k preemtivní TL. V  uvedeném období nebyl ztracen štěp z  důvodu komplikace od  PL. Jediný ztracený štěp byl zničen BK nefropatií. Závěry: Polycystické ledviny lze ponechat pacientovi pokud nemá symptomatologii vyžadující dekompresní operaci, nebo zánětlivou symptomatologii, pokud není ledvina dilatována a není nebezpečí obstrukční pyelonefritidy při nasazení imunosupresivní terapie. Pravidelně je prováděna kontrola ledvin v rámci onkoskríningu. PL jsou potencionálním nebezpečím pro každého pacienta v  transplantačním programu. Včasná a správné naplánovaná a provedená nefrektomie, vyřeší mnoho dohadů při pátrání po  infekčních zdrojích, dysfunkcí štěpu, gastrointestinálních obtížích, bolestech zad. Naše centrum je pro radikálnější přístup, což mnohdy ani nefrology ani pacienty není s radostí akceptováno.

O-30 RETROGRÁDNÍ OXYGENOVÁ PERSUFLACE LEDVIN – EXPERIMENT NA ZVÍŘETI Moláček J.(1), Třeška V. (1), Matějka R. (2), Opatrný V. (1), Houdek K. (1) LF v Plzni, UK v Praze, Chirurgická klinika FN v Plzni; (2) FBMI v Kladně, ČVUT v Praze (1)

[email protected] Úvod: V dnešní době je stále nedostatek orgánů pro transplantační účely, v oblasti transplantace ledvin je jedním z možných řešení používání orgánů od nebijících dárců. V těchto případech je obecně složitější perfuze a prezervace orgánů určených pro transplantaci. Ledviny od nebijících dárců jsou vždy do určité míry poškozené teplou ischemií. Stále se hledá způsob, který by mohl vylepšit kvalitu takto odebra-

38

ných ledvin. Retrográdní oxygenová persuflace (ROP) může být jedním z možných řešení této problematiky. Metody: Jako experimentální zvíře bylo použito prase domácí. Ve skupině A (5 zvířat) byla zvířata uvedena do celkové anestézie, byla provedena střední laparotomie, vypreparován ledvinný hilus pravé ledviny, cévní stopka ledviny byla na  20 min. klampována (simulace teplé ischémie), poté byl proveden odběr této ledviny (odebrán první vzorek biopsie ledviny-I). Ledvinný štěp byl napojen na  endosuflátor, pomocí kterého byl štěp retrográdně promýván zvlhčeným plynným kyslíkem pod tlakem 18 mmHg (2,4 kPa) s  odchylkou + – 0,2 mmHg. Jedná se o retrográdní promývání, kanyla je zavedena do  renální žíly. Promývání trvalo 60 minut. Na  konci tohoto intervalu byl odebrán druhý vzorek biopsie ledviny (II). Poté byl ledvinný štěp opět natransplantován identickému zvířeti a zároveň provedena druhostranná (levostranná) nefrektomie. Z  renální žíly natransplantované ledviny byly odebrány vzorky krve pro stanovení markerů renálních funkcí v pravidelných intervalech. Po 120 minutách byl štěp opět vyjmut, odebrán třetí vzorek biopsie ledviny (III) a pokusné zvíře usmrceno kardioplegickým roztokem. Ve skupině B (5 zvířat) byla opět identicky simulována ischemie ledviny, poté byl ledvinný štěp po  nefrektomii zvykle intraarteriálně perfundován perfuzním roztokem pomocí hydrostatického tlaku perfuzním roztokem o teplotě + 4 st.C. Ostatní postup byl identický. Tlak byl měřen v T odbočce mezi katetrem zavedeným v  a přívodní hadicí pomocí tlakového senzoru MPXV5010. Bioptické vzorky byly zaslepeně hodnoceny patologem na škále I-IV dle kvality promytí. Výsledky: U žádného z  prezentovaných experimentálních zvířat se neobjevily technické problémy s perfuzí štěpu či s  vlastní transplantací. Histologické nálezy ve  skupině A a ve skupině B se signifikantně neliší. Hodnoty renálních parametrů v obou skupinách se rovněž signifikantně neliší. Shrnutí: Cílem experimentální práce bylo dosáhnout zodpovězení otázky, zda-li je ROP možným přínosem při prezervaci orgánů poškozených teplou ischemií. Výsledky ukazují, že ROP by mohl např. i v kombinaci s klasickou perfuzí zlepšit kvalitu odebraných štěpů. Další výzkum na tomto poli pokračuje. Tato práce je podpořena Výzkumným záměrem Univerzity Karlovy P36

Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese II. O-31 DONOR-SPECIFICKÉ PROTILÁTKY A DLOUHODOBÉ PŘEŽITÍ TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY

Tato studie je podporována výzkumným záměrem 00023001 (IKEM, Praha) – Institucionální podpora.

O-32 EFFECT OF INDUCTION THERAPY ON EXPRESSION OF MOLECULAR MARKERS OF REJECTION AND TOLERANCE Viklický O.(1,2), Krepsová E.(1), Brabcová I.(1), Sekerková A.(3), Wohlfahrt P.(4), Stříž I.(3) and Sawitzki B.(5) Transplant Laboratory, Center for Experimental Medicine, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague; (2) Department of Nephrology, Transplant Center, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague, (3)Department of Clinical and Transplant Immunology, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague;(4) Department of Preventive Cardiology, Cardiology Center, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague; (5)Institute of Medical Immunology and Berlin-Brandenburg Center for Regenerative Therapies (BCRT), Charité University Medicine, Berlin. (1)

[email protected]

Slavčev A. (1), Valhová Š.(1), Svobodová E. (1), Janatová K. (1), Boháčová P. (1), Slatinská J. (2), Viklický O. (2) (1) Oddělení imunogenetiky, IKEM, Praha; IKEM, Praha

po  transplantaci ledvin. Analyzovali jsme retrospektivně soubor 132 příjemců ledvin, kteří byli transplantováni v našem centru v letech 2004 a 2005. Vzorky séra pacientů byly testovány před transplantací a v pravidelných intervalech 3 měsíce, 6 měsíců a 12 měsíců po transplantaci. Přežití štěpů bylo sledováno po dobu 7 let. Hladiny a specificity protilátek byly analyzovány pomocí metodiky Luminex (LABScreen Mix a LABScreen Single Antigen testy I a II). Zaznamenali jsme 29 případů akutní celulární rejekce (CR) a 21 protilátkami zprostředkovaných rejekcí (AMR). 18 ledvin selhalo v důsledku imunologických komplikací. Zjistili jsme statisticky významnou korelaci mezi přítomností donor-specifických protilátek (DSA) proti HLA antigenům I a II třídy před transplantací a vývoje AMR (I třída p = 0.0070, PPV 41 %, II třída p = 0.0003, PPV 71.4 %). DSA namířené proti HLA antigenům I třídy byly také významně asociovány se ztrátou štěpu z imunologických příčin (p = 0.0160, PPV 35 %). Nejvýznamnější asociaci ve vztahu ke ztrátě štěpu jsme pozorovali u protilátek proti antigenům MICA. Z celkového počtu 18 pacientů se selháním štěpu, 6 pacientů mělo anti-MICA protilátky před transplantací (p = 0.0058**, PPV 40 %). Přežití štěpů po 7 letech (Kaplan-Meierova křivka) bylo signifikantně horší u pacientů s preformovanými protilátkami proti MICA – pacienti bez MICA protilátek měli 89 % přežití, zatímco pacienti s MICA protilátkami měli přežití ledvin jen 59 %. Naše studie naznačuje, že screening anti-HLA a MICA protilátek před transplantací metodou Luminex je užitečné pro predikci vyššího imunologického rizika a zhoršeného dlouhodobého přežití transplantovaných ledvin.

Klinika nefrologie,

(2)

[email protected] Cílem naší studie bylo zhodnotit klinický význam HLA a non – HLA specifických protilátek pro predikci rizika vývoje buněčné a protilátkami – zprostředkované rejekce

Background: Induction therapy has been shown to variably improve the outcome of kidney transplantation but little is known about involved mechanisms. Methods: A relative quantity of mRNA of 7 T cellrelated genes associated with tolerance or rejection (CD247, GZMB, PRF1, FOXP3, MAN1A1, TCAIM, and TLR5) and lymphocytes subpopulations were prospectively monitored in the peripheral blood of 60 kidney transplant recipients at POD 0, 7, 14, 21, 28, 60, 90 and month 6 and 12. Patients were treated with a CNI-based triple immunosuppression and induction with rabbit anti-thymocyte globulin (rATG, n = 24), basiliximab, the anti-CD25 monoclonal antibody (n = 17) or received no

39

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI induction (n = 19). Generalized linear mixed model with gamma distribution for repeated measures adjusted for rejection during the follow-up, recipient and donor age, number of HLA mismatches and delayed graft function was used for statistical analysis. Results: Compared to basiliximab and no induction, in rATG group CD247, FOXP3, GZMB, PRF1 mRNA expressions corresponded to a depletion and slow repopulation of both T and NK cells (all P<0.0001). Moreover, there were higher expression of CD247 (P<0.01), GZMB (P<0.01) and FOXP3 (P<0.0001) in basiliximab group as compared to no induction. MAN1A1 and TLR5 expression was higher (P<0.0001 and P<0.05) and TCAIM (P<0.01) lower in rATGtreated patients compared to regimen without induction. Conclusion: In this study, rATG induction therapy was associated with profound decrease of T and NK cell-related transcripts and with upregulation of rejection associated transcripts, MAN1A1 and TLR5 early post-transplant. In contrast, basiliximab induction was associated with higher frequencies of Tregs and increased expression of tolerance markers, FOXP3 and TCAIM. Supported by IGA MZCR NT14102-3/2013, NS10517-3/2009 and by the Grant Agency of the Czech Republic, grant No.: P301/11/1568 and 7FP programs of EU BioDrim and MABSOT.

O-33 BORTEZOMIB V LÉČBĚ AKUTNÍ PROTILÁTKAMI ZPROSTŘEDKOVANÉ REJEKCI (AMR), ZKUŠENOSTI NAŠEHO CENTRA

tů po  opakovaných transplantacích (p = 0.02). Mezi léčebnými skupinami nebyl prokázán statistický významný rozdíl ve  věku dárců a příjemců, max. PRA, HLA neshod a době strávené v dialyzační léčbě. Použitím režimu PF a IVIG vs režimu s bortezomibem (B) došlo k významnému poklesu kvantity DSA v obou třídách (I. tř.: PF+ IVIG, p = 0.05 vs B režim, p = 0.03; II. tř. PF+ IVIG, p = 0.02 vs B režim, p = 0.01). Také zlepšení renální funkce bylo statisticky významné po  léčbě v  obou sledovaných režimech: PF + IVIG (Cr před 416 ± 223 µmol/l vs Cr po  211 ± 96 µmol/l), p = 0.005 a B režim (Cr před 403 ± 235 µmol/l vs Cr po 215 ± 80 µmol/l), p = 0.005. V 6 měsíčním sledování byl zaznamenán trend k lepšímu přežívání pacientů u nemocných léčených pomocí B (100 % vs 83.3 %). Závěr: Kombinace léčby pomocí plazmaferéz, aplikací bortezomibu a rituximabu představuje efektivní přístup ke snížení DSA v léčbě rezistentní akutní AMR.

O-34 SLEDOVANIE EXPRESIE HLA-G V BIOPSII OBLIČIEK U PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČIEK Žilinská Z.(1), Poláková K.(2), Bandžuchová E.(3), Chrastina M.(1), Trebatický B.(1), Breza J.(1), Handzušová M.(3), Kuba D.(3), Tirpáková J.(3), Pavlechová M.(3) (1) Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, UNB, Bratislava; (2)Ústav experimentálnej onkológie, SAV, Bratislava; (3) Národná transplantačná organizácia, Bratislava

[email protected]

Slatinská J.(1), Svobodová E.(2), Honsová E.(3), Hanzal V. (1), Viklický O. (1) Klinika nefrologie, IKEM, Praha; (2)Oddělení imunogenetiky IKEM, Praha, (3) Oddělení imunogenetiky IKEM, Praha (1)

[email protected] Úvod: Protilátkami zprostředkovaná rejekce (AMR) je v současnosti považována za hlavní příčinu dysfunkce a selhání štěpu po transplantaci ledviny. Cílem naší retrospektivní práce bylo porovnat účinnost a bezpečnost léčby akutní AMR s použitím plazmaferéz (PF) a intravenózních imunoglobulinů (IVIG) vs s použitím imunosupresivního režimu založeném na aplikací bortezomibu, rituximabu a PF. Metody: Od  1/2012 – 10/2013 bylo v TC IKEM provedeno 394 transplantací ledvin. Akutní AMR byla definována při afunkci, stagnaci nebo selhání funkce štěpu časně po  transplantaci ledviny. Diagnostické kritéria AMR jsou založená na histologické verifikaci -C4d pozitivity složky komplementu v imunohistologickém barvení v biopsii štěpu se současnou detekcí dárcovsky specifických protilátek (DSA). Základní imunosupresivní režim byl v kombinaci takrolimus, mykofenolát mofetil a prednison. 1. skupina pacientů byla léčena 5 cykly PF a 5 dávkami IVIG (0.2g/kg),n = 12. Druhou skupinu tvořili pacienti, u kterých po  uvedené léčbě přetrvávala dysfunkce štěpu a pozitivita DSA, n = 11. Rezistentní AMR byla léčena imunosupresivním režimem s bortezomibem (1 cyklus = 4 dávky bortezomibu (1.3 mg/m2)),PF a jednou dávkou rituximabu (375 mg/ m2). Pacienti byli sledováni 3 – 12 měsíců. Výsledky: AMR byla diagnostikována 12. POD u 23 nemocných (5.8 %) po  transplantaci ledviny ve  sledovaném období. Ve skupině léčené bortezomibem bylo více pacien-

Úvod: V  transplantačnej medicíne má molekula HLA-G veľký potenciál v súvislosti s moduláciou imunitnej odpovede smerom k zlepšeniu prežívania štepov. V našej práci sme nadviazali na  predchádzajúce sledovanie expresie solubilného HLA-G (sHLA-G) proteínu v sére u pacientov po transplantácii obličky (TO) a  stanovili sme tvorbu HLA-G antigénov (membránovo-viazaných aj solubilných foriem spolu) na úrovni mRNA v tkanivovej vzorke štepu po TO. Metódy: Sledovali sme expresiu HLA-G mRNA v bioptických vzorkách transplantovaných obličiek. Z  tkaniva obličky sme najprv izolovali celkovú RNA a potom sme stanovili expresiu HLA-G mRNA pomocou kvantitatívnej RT-PCR. Sledovaný súbor tvorilo 55 vzoriek od  48 pacientov (9 žien). Vzorky sme rozdelili do skupín podľa času odberu od TO: 1-2 týždne, 3-4 týždne, 1-6 mesiacov, 7-13 mesiacov, viac ako 13 mesiacov.

40

Výsledky: Zistili sme, že hladina HLA-G mRNA v tkanive obličiek je závislá na čase od transplantácie; v období 3 týždňov po  transplantácii je hladina celkového HLA-G znížená oproti hodnotám nameraným 1-2 týždne po TO; v ďalšom období sa hladina HLA-G mierne zvyšuje. Hladina HLA-G mRNA v biopsii obličiek je vyššia u pacientov s  rejekciou oproti non-rejektorom, avšak bez štatistickej významnosti. Záver: Pri hodnotení tvorby HLA-G m RNA v tkanive obličky treba brať do  úvahy čas po  transplantácii. Vzostup expresie v  prvých dňoch po  TO možno vysvetliť prechodnou ischémiou štepu, reperfúziou a vysokou dávkou kortikoidov v indukcii. Následne expresia celkovej HLA-G mRNA poklesla do konca 1. mesiaca po operácii. V ďalšom období dochádza k jej miernemu vzostupu a to viac u pacientov s rejekciou ako u non-rejektorov.

sion of Th1 associated transcripts in peripheral blood that suggest higher susceptibility for early acute rejection in those patients. This observation needs further clinical validation.

Táto štúdia je súčasťou grantového projektu VEGA No 2/0/24/11

O-35 STEROID FREE IMMUNOSUPPRESSION IS ASSOCIATED WITH ENHANCED TH1 TRANSCRIPTS Hrubá P.(1),Brabcová I.(1), Krepsová E.(1), Sekerková A.(3), Slatinská J.(2), Stříž I.(3) and Viklický O.(1,2) Transplant Laboratory, Center of Experimental Medicine; (2)Department of Nephrology and Transplant Center; (3) Department of Clinical and Transplant Immunology, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague.

(1)

[email protected] Background: Steroid withdrawal from immunosuppressive regimen offer several metabolic advantages, however, it might be associated with higher rejection incidence. The aim of this prospective study was to evaluate transcripts associated with immune response in steroid- free and steroids-based regimens in kidney transplantation. Methods: In this prospective study 33 low-risk (PRA < < 20 %), first deceased kidney transplant recipients received basiliximab induction and maintenance immunosuppression consisting of TAC/MMF. In steroid free-regimen group only perioperative bolus was used (n = 14), and in the second group after initial bolus tapered steroids were discontinued at 10 day (n = 9). Control group received initial steroid bolus and low dose steroid therapy for the whole follow-up (n = 10). The expressions of 28 genes, associated with alloimmune response/tolerance, were measured in the peripheral blood by RT-qPCR at POD 0, 7, 14, 90 and 365 and lymphocyte subpopulations were monitored by flow-cytometry. Statistically significant differences in gene expressions in particular timepoints were calculated by Kruskal-Wallis test. Results: Both steroid free regimens were associated with higher CTL and NK cells derived GZMB expression at POD14 (p < 0.05) and higher proinflammatory cytokine IL-2 expression at POD7 (p < 0.05) (Fig.1). Contrary, the expression of tolerance associated B-cell related transcripts were decreased in steroid treated patients (SH2D1B at POD14, p < 0.01 and TCL1A at POD90 p < 0.01). There were neither differences in analyzed peripheral lymphocytes subsets nor in the intrarenal expression of selected genes in 3-months protocol biopsies among groups. Conclusions: Steroid free immunosuppression early after kidney transplantation is associated with enhanced expres-

Figure 1. RT-qPCR of GZMB and IL2 gene transcripts in kidney recipients with different steroids regimen. Supported by GACR No. P301/11/1568 and MZO 00023001.

O-36 DEFINICE ZAKÁZANÝCH ANTIGENŮ JAKO SOUČÁST ALOKAČNÍCH KRITERIÍ U RETRANSPLANTACE LEDVINY: ANALÝZA SOUČASNÉHO PŘÍSTUPU Verflová A.(1), Svobodová E.(2), Vrbová M. (4), Slavčev A.(2), Pokorná E.(3), Slatinská J.(1), Viklický O.(1) (1) Klinika Nefrologie Transplantcentrum, IKEM, Praha; (2)Oddělení imunogenetiky, IKEM, Praha; (3)Oddělení odběru orgánů a transplantačních databází, Transplantcentrum, IKEM, Praha; (4) Koordinační středisko transplantací, Praha

[email protected] Úvod: Retransplantace ledviny je spojena s vysokým rizikem protilátkami zprostředkované rejekce (AMR) díky předchozí HLA senzitizaci. Detekce anti HLA protilátek před transplantací může pomoci alokovat štěp nemocným bez rizika.

41

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI Metody: V období 5/2008-12/2013 podstoupilo retransplantaci 144 nemocných. V  5/2008-2/2011 byl kontraindikací k retransplantaci pouze pozitivní CDC crossmatch. Od  3/2011 jsme u všech nemocných čekajících na  retransplantaci vyšetřili metodou Luminex anti HLA protilátky. Pro alokaci ledviny jsme zakázali neshodné HLA antigeny z předchozích transplantací, proti kterým příjemce recentně tvořil anti HLA protilátky (MFI>1000). Hodnocen byl výskyt AMR, opožděný rozvoj funkce štěpu (DGF), přežití štěpů a přístup k retransplantacím. Výsledky: V  letech 2011-2013 bylo vyšetřeno metodou Luminex 234 čekatelů k retransplantaci, u 211 (90 %) byly detekovány HLA protilátky a u 167 (70 %) pacientů byl definován minimálně jeden zakázaný antigen. V období 5/20082/2011 bylo provedeno 90 retransplantací, v 3/2011-12/2013 54 retransplantací. Po  zavedení nových alokačních kriterií došlo k signifikantnímu poklesu retransplantací z celkového počtu transplantací ledvin (21 % vs. 13 %; p = 0,0008) a zároveň významně klesl podíl retransplantovaných pacientů z čekací listiny (62 % vs. 35 %; p = 0.0001). Výskyt opožděného rozvoje funkce štěpu a primární afunkce byl vyšší v historické skupině (44 % vs. 30 %; p = 0,0816). Výskyt AMR do 1 měsíce po  retransplantaci byl srovnatelný v  obou skupinách (20 % vs. 29 %; p = 0.2253). Byla zaznamenána tendence k lepšímu tříletému přežívání štěpu ve studijní skupině (p = 0.157), přežívání pacientů a anamnézou AMR bylo signifikantně lepší ve skupině s definovanými zakázanými antigeny (p = 0,05). Závěr: Zavedení nových alokačních kritérií neeliminovalo riziko protilátkami zprostředkované rejekce, ale vedlo ke snížení dostupnosti retransplantací.

Výsledky: V prospektivní studii bylo vyšetřeno 55 dětí (střední věk 15.2 let, průměrná doba po TxL 4.2 roky) po TxL a léčeno ramiprilem (počáteční dávka 1.5 mg/m2/den) 12 dětí (15.3 let, 4.5 let po  TxL) s perzistentní proteinurií. V retrospektivní studii bylo analyzováno všech 75 dětských pacientů, kteří byli transplantováni v letech 1997-2007, neměli rekurenci fokálně segmentální glomerulosklerózy (FSGS) a měli funkční štěp alespoň 1 rok po TxL. Patologická proteinurie byla zjištěna u 49 % dětí. Střední proteinurie byla 20.2 mg/mmol krea. Typizace proteinurie odhalila tubulární typ proteinurie u 84 % dětí, pouze 16 % (n = 9/55) dětí mělo glomerulární proteinurii, která byla spojena s chronickou dysfunkcí štěpu (n = 4) nebo rekurencí FSGS (n = 2). Léčba ramiprilem snížila proteinurii u 92 % dětí ze střední hodnoty 39 na 22 mg/mmol krea (p<0.01) aniž by se statisticky významně změnil krevní tlak nebo funkce štěpu. Přežívání štěpů u dětí s proteinurií 1 rok po TxL >30 mg/ mmol krea bylo statisticky významně nižší než u dětí s proteinurií <30 mg/mmol krea (p<0.0001). Multivariantní regresní analýza prokázala patologickou proteinurii 1 rok po  TxL a anamnézu akutní rejekce jako nezávislé rizikové faktory pro selhání štěpu. Závěry: proteinurie je častou komplikací i u dětských pacientů po TxL a má být pravidelně vyšetřována. Proteinurie je převážně tubulárního typu, je léčitelná ramiprilem i bez ovlivnění krevního tlaku a je asociována i u dětí se zhoršeným dlouhodobým přežíváním štěpů. Tato studie je součástí grantové projektu IGA MZ ČR reg. č. NT11457.

O-38 VASKULÁRNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTACI LEDVINY A „IZOLOVANÁ V LÉZE“: SKRYTÁ HROZBA

O-37 PROTEINURIE U DÉTÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINY – PREVALENCE, TYPIZACE, LÉČBA A VZTAH K PŘEŽÍVÁNÍ ŠTĚPU Seeman T., Rosík T., Malina M., Šimánková N., Dušek J., Vondrák K., Zieg J., Špatenka J.(2), Burkert J.(2), Fiala R.(2), Feber J.(3) Pediatrická klinika a (2)Transplantační centrum Fakultní nemocnice v Motole a 2.LF UK v Praze a (3)Divize dětské nefrologie, Children’s Hospital of Eastern Ontario, Ottawa, Kanada [email protected] Úvod: Proteinurie je častou komplikací u dospělých pacientů po  transplantaci ledviny (TxL), která je spojena se zhoršeným přežíváním štěpů. Údaje o proteinurii u dětských pacientů po  TxL jsou vzácné. Cílem naší studie bylo zjistit prevalenci proteinurie, její typizaci, možnosti léčby a její vztah k přežívání transplantovaných ledvin u dětských pacientů. Pacienti a metody: V prospektivní studii byly vyšetřeny všechny děti po  TxL sledované ve  dvou pediatrických transplantačních centrech. Proteinurie byla stanovena ve  vzorku moči jako poměr celková bílkovina/kreatininu (patologická proteinurie >22 mg/mmol krea), typizace proteinurie (glomerulární vs. tubulární) byla provedena stanovením AAA (algoritmus alfa-1-mikroglobulin/albuminu, (AMG/ALB), AAA = AMGx100/(AMG+ALB). Děti s perzistentní patologickou proteinurií (opakovaně >22 mg/mmol krea) byly léčeny ramiprilem po dobu 6 měsíců. V retrospektivní studii byl vyšetřován vliv proteinurie 1 rok po transplantaci ledviny na dlouhodobé přežívání štěpů.

Wohlfahrtová M.(1), Novotný M.(1), Honsová E.(2), a Viklický O.(1) Klinika nefrologie, Transplantcentrum IKEM, Praha; (2)Pracoviště klinické a transplantační patologie, Transplantcentrum IKEM, Praha (1)

[email protected] Úvod: Vaskulární rejekce (AVR) je dle současné Banffské klasifikace označována buď jako akutní T- buňkami (TCMR) nebo protilátkami (AMR) zprostředkované rejekce a to v závislosti na  stupni vaskulární léze a dalším histologickém nálezu. Ukázalo se, že vznik AVR bývá spojen s  přítomnosti dárcovsky specifických protilátek (DSA) a proto představuje fenotyp rejekce rezistentní k tradiční léčbě cílené na T-buněčnou odpověď. Metody: U 206 pacientů, kteří podstoupili transplantaci ledviny v roce 2012, jsme retrospektivně analyzovali incidenci AVR, okolnosti vzniku, způsob léčby a vliv na další osud štěpu ledviny. AVR byla definována jako přítomnost intimální arteritidy (v) v  biopsiích do  1 roku po  transplantaci. “Izolovaná v-léze“ tvořila podskupinu AVR a byla charakterizována jako intimální arteritida s minimálním intersticiálním zánětem a tubulitídou (v1-3, i≤1,t≤1, C4d negat., ptc negat., g negat). Výsledky: Vaskulární rejekce byla nalezena u 23 z 206 pacientů (11 %), z toho v 7 (3 %) případech se jednalo o „izolovanou v lézi“. AVR se vyskytovala u 48 % pacientů s rejekčním nálezem v 1. roce po transplantaci. Medián záchytu AVR byl 24 dnů po TxL. Ve většině případů AVR byla biopsie

42

indikovaná při afunkci či zhoršení funkce štěpu (21/23, 91 %). Ve  2 případech se jednalo o záchyt subklinické „izolované v-léze“ v  protokolární biopsii. AVR byla histologem klasifikována převážně jako akutní TCMR (74 %), zbylých 26 % jako smíšená TCMR a AMR. Tradiční léčba kortikoidy byla použita u  11 (48 %) pacientů, u 6 z nich (55 %) byla rejekce hodnocena jako kortikorezistentní a léčba byla posílena o rATG nebo o léčbu cílenou na B-buněčnou odpověď. V případě úvodní antirejekční léčby rATG nebo léčby AMR odezněla „v- léze“ u 75  %, respektive 84  % pacientů. DSA byly vyšetřeny u 12 (52 %) pacientů s  AVR, z  toho v  75 % byla potvrzena přítomnost DSA. V  5 případech byla AVR diagnostikována po předchozí AMR. Na druhou stranu „izolovaná v léze“ nebyla spojena s  výskytem AMR. Chronická rejekce vznikla u 4 nemocných, ve  2 případech po  léčbě AMR a u druhých 2 případů jako následek kortikorezistentní „izolované v-léze“. Závěr: Vaskulární léze je častým nálezem v  biopsiích během 1. roku po transplantaci ledviny a je spojena se závažným klinickým průběhem rejekce včetně protilátkami zprostředkovaným imunitním postižením. Inovativní diagnostické a léčebné algoritmy jsou zásadní pro zmírnění dopadů tohoto fenotypu akutní rejekce transplantované ledviny.

O-39 MNOŽSTVÍ TRANSPLANTOVANÉHO LEDVINNÉHO PARENCHYMU POZITIVNĚ KORELUJE S RYCHLOSTÍ ROZVOJE EGFR U DĚTÍ

64,89 ml/min/1,73 m2. Vztah mezi hmotností dárce a absGFR ve  24 hodině byl pozitivní. Neprokázali jsme signifikantní vztah mezi absGFR a poměrem D/P, hmotností příjemce, ani s hmotností dárce. ZÁVĚR: V časném potransplantačním období (do  48 h) rychlost vzestupu eGFR ledvinného štěpu pozitivně korelovala s poměrem hmotnosti dárce/příjemce. Tento vztah byl však ovlivněn pouze hmotností příjemce, které je rychlost časného rozvoje eGFR nepřímo úměrná.

Transplantace jater a slinivky břišní O-40 KVANTIFIKACE EPIDERMÁLNÍCH NERVOVÝCH VLÁKEN U PŘÍJEMCŮ PANKREATU PO 8 LETECH NORMOGLYKÉMIE Havrdová T.(1), Bouček P.(1), Voska L.(2), Lodererová A.(2), Saudek F.(1), Lipár K.(2), Sommer C(3) Centrum diabetologie IKEM Praha; (2)Transplantcentrum IKEM Praha; (3)Neurologische Klinik, Universität Würzburg, Německo (1)

[email protected]

Burkert J.(1, 2), Slavotínková M,(1), Chvátalová E.(1), Dlask K.(3), Seeman T.(4), Matoušovic K.(1), Špatenka J.(1,2) (1) Oddělení transplantací a tkáňové banky, FN v Motole, Praha; (2) Klinika kardiovaskulární chirurgie, FN v Motole, Praha; (3)Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN v Motole, Praha; (4)Pediatrická klinika FN v Motole, Praha; (5)Interní klinika FN v Motole, Praha [email protected] Úvod: Dříve jsme prokázali, že dlouhodobá funkce dětem transplantované ledviny závisí jen na  hmotnosti, resp. metabolických nárocích příjemce, ale nikoliv na  množství transplantovaného renálního parenchymu. Cílem této studie je objasnit tyto vztahy v bezprostředním potransplantačním období. Materiál a metody: Ve  studii bylo 48 dětí (38 chlapců) konsekutivně transplantovaných ve  FN Motol (věk 3,2 – 18,8 roků, hmotnost 12,4 – 112 kg). Věk dárců byl 9 – 52 roků, hmotnost 35 – 148 kg. Poměr hmotností dárce/příjemce (D/P) byl 0,85 – 5,64 a zvolili jsme jej jako ukazatel množství transplantovaného renálního parenchymu.  Pacienty jsme podle D/P rozdělili do  2 skupin: A) D/P méně než 2 a (B) 2 a více. V odstupu 1, 6, 12, 24, 36, 48, 72, 96, 120, 144 a 168 hodin po  transplantaci (h) jsme sledovali S-kr, eGFR a absGFR. Rychlost rozvoje funkce jsme posoudili ze vztahu mezi časem a eGFR. Výsledky: V čase 0-48 h stoupala eGFR ve  skupinách A vs.B podle rovnic y = 0,6872x + 19,73 vs. y = 1,9857x + + 15,78. V období do  168 h se eGFR skupiny A vs. B řídily vztahy y = 0,3795 + 34,36 vs. y = 3786x + 80,235.  Hodnoty 1/S-kr v období 0-48 h skupin A vs. B stoupaly dle rovnice y = 0,0008x + 0,0021 vs. y = 0,0004x + 0,0026 a do 168 hodiny dle rovnic y = 0,00004x + 0,0042 vs B  y = 0,00007 + 0,0139.  Ve  24 h po TPL činil medián eGFR skupiny A vs. B 28,54 vs.

Úvod: Kožní biopsie s hodnocením počtu epidermálních nervových vláken (ENV) představuje možnost posouzení vlivu úspěšné transplantace pankreatu na  regeneraci nervů u pacientů s diabetem 1. typu. Cílem naší práce bylo hodnocení počtu ENV u normoglykemických pacientů po  2,5 a po  8 po  provedení kombinované transplantace ledviny a pankreatu (SPK). Metodika: Kožní biopsie byly prováděny z  distální části stehna pomocí průbojníku o průměru 3mm. Vyšetřili jsme 12 pacientů po SPK (průměrný věk 44 ± 10 let, trvání diabetu 28 ± 9 let) těsně po  transplantaci a poté za  2,5 ± 0,4 roku a 8 ± 0,5 let od  výkonu. Obdobně bylo vyšetřeno 14 zdravých osob. ENV byla zobrazena na  fixovaných zmrazených řezech (40 μm) nepřímou fluorescencí s  použitím protilátky proti neuron-specifickému panaxonálnímu markeru PGP 9.5. Výsledky byly zpracovány pomocí digitálního obrazu přeneseného z  fluorescenčního mikroskopu. Hodnotily se počty ENV na 1 mm délky epidermis. Výsledky: Pacienti po  SPK měli dobou funkci obou štěpů (HbA1c: SPK 37 ± 3,33 mmol/mol vs. kontroly 37,6 ± ± 0,37 mmol/mol; p > 0,05; hladina plasmatického kreatininu 102 ± 21 μmol/l). Při vstupním vyšetření bylo ve skupině příjemců zjištěno výrazné snížení počtu ENV (SPK vs. kontroly: 0,8 ± 1,3 vs. 11,4 ± 4,2 ENV/mm; p < 0.001), u 7 nemocných dokonce úplné chyběla ENV. Při kontrolních biopsiích nebyly nalezeny ve  výsledcích významné rozdíly (2,5 let po  SPK: 1,9 ± 2,8; 8 let po  SPK: 1,4 ± 4,7 ENV/mm; obojí p > 0.05 vs. vstupní biopsie) s  úplným chyběním ENV u 4 a později u 11 vyšetření. Závěr: Dlouhodobá normoglykémie navozená úspěšnou transplantací pankreatu neměla v  dlouhodobém sledování vliv na již přítomný výrazný úbytek epidermálních nervových vláken. Tyto výsledky potvrzují přítomnost strukturálních, obtížně reverzibilních změn při pokročilé diabetické polyneuropatii. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT13014-4.

43

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI O-41 TRANSDIFERENCIACE PANKREATICKÝCH NE-ENDOKRINNÍCH BUNĚK NA INZULINPRODUKUJÍCÍ BUŇKY PO PODÁNÍ SYNTETICKÝCH MEDIÁTOROVÝCH RNA KÓDUJÍCÍCH KLÍČOVÉ TRANSKRIPČNÍ FAKTORY PRO DIFERENCIACI BETA-BUNĚK

O-42 EFEKTIVITA HEMOKOAGULAČNEJ PRÍPRAVY NA INVAZÍVNY VÝKON U KANDIDÁTOV NA TRANSPLANTÁCIU PEČENE Skladaný L., Šváč J., Molčan P., Čellárová E.(2) HEGITO-Hepatologické, gastroenterologické a transplantačné oddelenie, II. Interná klinika SZU a Hematologické oddelenie (2) FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica

(1)

Leontovyč I. (1), Koblas T. (1), Saudek F. (1)

[email protected]

Laboratoř Langerhansovách ostrůvků, IKEM, Praha

(1)

[email protected] Transdiferenciace ne-endokronních pankreatických buněk (NEPB) na  inzulin-produkující buňky (IPB) je alternativou pro léčbu diabetu mellitu. Nedávné studie prokázaly možnost efektivní transdiferenciace NEPB na  IPB. Transdiferenciace byla stimulována pomocí adenovirových vektorů, které indukovaly expresi skupiny genů kódujících klíčové transkripční faktory diferenciace pankreatických beta-buněk. Cílem naší práce bylo vytvoření nevirového postupu vhodného pro transdiferenciaci NEPB na IPB. Metoda je založena na podání syntetických mediátorových RNA (mRNA) kódující transkripční faktory. Syntetické mRNA kódující PDX1, MAFA a NEUROG3 (PMN) transkripční faktory byly připraveny pomocí kitu MEGAscriptT7. Potkaní pankreatická exokrinní buněčná linie AR42J (n = 5) byla denně transfekována po dobu 4 dnů kombinací tří syntetických mRNA o koncentraci 1 µM za pomoci transfekčního činidla TransIT-mRNA. Buňky AR42J byly kultivovány v mediu RPMI s 15 % fetálním telecím sérem. Exprese inzulinu/C-peptidu a genů podaných pomocí mRNA byla vyhodnocena fluorescenční mikroskopií a RT-PCR. Buňky AR42J po  transfekci syntetickou mRNA kódující geny PNM exprimovaly všechny tři transkripční faktory. Paralelní exprese PNM genů stimulovala transdiferenciaci 11.2 ± 2.6 % buněk AR42J na IPB. Buňky, jež nebyly transfekovány syntetickou mRNA kódující geny PNM nebyly pozitivní na  expresi inzulinu. Transdiferenciace AR42J stimulována podáním syntetických PNM mRNA byla rovněž potvrzena pomocí RT-PCR a detekcí exprese genů pro inzulin Ins1 a Ins2. Transdiferenciace NEPB na  IPB pomocí syntetických mRNA kodujících klíčové transkripční faktory pro diferenciaci beta-buněk představuje nadějný a bezpečný přístup pro získání alternativního zdroje IPB. Nicméně bude potřebné doplnit vyhodnocení sekrece inzulinu po stimulace glukózou a normalizace glykémie. Práce byla podpořena z grantu NT12190 a NT13099 IGA ministerstva zdravotnictví, ČR

Úvod. Jedným z hlavných problémov u pacientov s cirhózou pečene v terminálnom štádiu (ESLD) zvažovaných pre transplantáciu (LTx), je krvácanie; aby sa mu predišlo v súvislosti s invazívnym výkonom (PRB), častým v príprave na LTx, používal sa na  pracovisku autorov štandardný prístup (ŠP): 1)hematologické vyšetrenie pred výkonom;  2)štandardný panel in vitro vyšetrení hemokoagulačnej kaskády („vyšetrenia“); 3)na výsledkoch „vyšetrení“ založená príprava, spočívajúca predovšetkým v suplementácii chýbajúcich faktorov. V  ostatnom období sa pohľad na  hemokoagulačnú rovnováhu u pacientov s ESLD mení: spochybňuje sa výpovedná hodnota „vyšetrení“ v prevencii PRB, viac sa prihliada na  riziko trombotických komplikácií ESLD a  ekonomickú efektivitu ŠP. Hypotéza. U  pacientov s  ESLD, potenciálnych kandidátov na LTx, bez zjavnej tendencii ku krvácivosti, je možné pred plánovanou intervenciou invazivity 1-2/3, vynechať podanie hemokoagulačnej prípravy bez navýšenia rizika PRB. Cieľ. Porovnať výskyt PRB a  mortalitu pri Štandardnom prístupe (ŠP) a pri novom prístupe (NP). V NP sa od ŠP odlišuje krok 3): príprava sa nepodá preventívne, ale iba v prípade krvácania. Súbor pacientov. Za sebou nasledujúci pacienti, zvažovaní na LTx; N = 77 pacientov (pt) (55 mužov), priemerný vek 50,8 roka (r) (21-66). Etiológia ESLD: alkoholová choroba 38 p, nealkoholová ch. 9pt, vírusová hepatitída B a C 10 pt, ostatné 20pt. V  skupine so ŠP bolo zaradených 58 pt, v  skupine NP 19 pt; medzi skupinami neboli zaznamenané rozdiely vo vstupných charakteristikách (Child-Pugh, MELD, „vyšetrenia“). Výsledky: V  skupine so ŠP bol výskyt PRB 22 %, v  skupine s NP 21 % (ns). Spotreba liekov na  prípravu: skupina so ŠP  v  porovnaní s  NP (balenia/pt): ČMP 9.8 vs. 5.23, vitamin K 3.17 vs. 2.7, PAMBA 0.99 vs 0.2, etamsylát 2.1 vs 2.0, protrombínový komplex 0.82 vs 0.41, antitrombín III 0.13 vs 0. Náklady na  pt: 702€ vs. 379€. Úmrtie na  PRB sa nezaznamenalo. Záver: Nový prístup sa v porovnaní so štandardným javí ako rovnako účinný a menej nákladný.

44

O-43 VPLYV TROMBOELASTOMETRICKY RIADENEJ HEMOSTÁZY NA FUNKCIU PEČENOVÉHO ALOGRAFTU PO TRANSPLANTÁCII PEČENE

O-44 VČASNÉ NEUROLOGICKÉ KOMPLIKÁCIE PO OLTX, VIEME IM PREDCHÁDZAŤ?

Uhliar M. , Fillová Ľ., Okáľ M.

OAIM FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica

Oddelenie anesteziológie a intenzívnej medicíny, Transplantačné centrum, FNsP F.D.Roosevelta Banská Bystrica, Slovensko

[email protected]

[email protected]

Neurologické pooperačné komplikácie sú signifikantná príčina morbidity a  mortality u  transplantovaných pacientov. Podľa času výskytu ich delíme na včasné (1 – 30. deň), skoré (31 – 180. deň) a pozdné od 180. dňa. Incidencia kolíše od 13 – 47 %. Medzi závažné neurologické komplikácie patria: poruchy vedomia, encefalpoatia, kŕče, cerebrovaskulárne príhody, infekcie CNS, posterior reversible encephalopathy sy. (PRES), centrálna pontínna myelinolýza (CPM) a extrapontínna myelinolýza (EPM). K menej závažným komplikáciám patrí tremor, zmätenosť, bolesti hlavy a periférne neuropatie. K  rizikovým faktorom vzniku patria: vyššie dávky CNI, zvlášt i.v. forma v spojení s hypomagneziemiou, hypocholesterolemiou, preexistujúca hepatálna encefalopatia, infekcie, dysfunkcia graftu, koagulopatia, HRS, epilepsia, hyponatremia, veľké tekutinové prevody peroperačne, hypertenzia, vyšší vek, CH-P C, malnutrícia, DM, prolongované používanie nedepolarizujúcich myorelaxancií, vysoké dávky i.v. kortikosteroidov, malpozícia končatín peroperačne, turnikety, kanylácie ciev a s tým spojené riziko poranenia perif.nervov. V  období 4/2012 – 5/2014 sme na  našom pracovisku transplantovali 38 pacientov s priemerným vekom 52 rokov. Žien bolo 18, mužov 20. Včasné neurologické komplikácie sme zaznamenali u 9 pacientov, čo predstavuje 24 %. V tabuľke sú uvedené: vek, pohlavie, diagnóza, neurolog. komplikácia, CH-P, MELD, hepatálna encefalopatia (HE) predoperačne, predoperačná hodnota Na+, prvá hladina tacrolimu/CS, dĺžka operácie a krvné straty/medián.

HE

P1/50r./f

PBC

Pareza p. nervu

C

23

–

P2/63r./f

NASH, ALD

Zlyhanie štepu, koma, intraparenchýmové krvácanie

B

17

–

encefalopatia

Tac/CS

komplikácia

Na

P/vek/gen Dg.

MELD

Úvod: Transplantácia pečene (LTx) sa stala nielen v  celosvetovom formáte štandardnou terapeutickou modalitou pre pacientov so zlyhávaním pečene z  rôznych príčin, ale v  21.storočí sme aj na  území Slovenskej republiky dokázali pomerne v krátkom časovom horizonte úspešne implementovať túto náročnú liečbu. Častým sprievodným problémom resekcií pečene a LTx sú hemokoagulačné poruchy a masívne krvácanie. Doplnenie štandardných hemokoagulačných laboratórnych parametrov o  funkčné vyšetrenie hemokoagulácie, tromboelastometrické vyšetrenie (TEM), umožňuje anesteziológovi vstupovať do  závažných patologických hemokoagulačných procesov, ktoré sa dynamicky menia nielen pred, ale aj počas samotnej LTx. Ide o „point of care“ vyšetrenie umožňujúce objektivizovať koagulopatiu, trombocytopatiu, konfirmačnými testami detekovať prítomnosť heparínu, fibrinolýzu a  jej intenzitu, čím pri správnej interpretácii umožňuje okamžité terapeutické zásahy. TEM riadená preskripcia liekov, transfúznych prípravkov, koncentrátov faktorov, alebo jednotlivých faktorov zasahujúcich do  hemostázy vedie k  efektívnejšej príprave pacienta pred LTx, zníženiu počtu transfúznych prípravkov, zníženiu rizika difúzneho krvácania, hypotenzie a  použitia vazopresorov počas LTx a tým priamo ovplyvňuje aj priebeh pooperačného obdobia. Cieľ štúdie: Zhodnotiť a  posúdiť vplyv TEM riadenej preskripcie na funkciu pečeňového štepu v skorom pooperačnom období po LTx retrospektívnou analýzou nemocničnej databázy transplantovaných príjemcov. Pacienti od mája 2008 do  mája 2014 boli rozdelení do  2 kohort s  perioperačným použitím TEM a bez použitia TEM (využitie len konvenčných hemokoagulačných testov). Hodnotené boli v  skorom pooperačnom období (72 hodín po  LTx) nasledovné parametre: spotreba transfúznych derivátov, použitie vazopresorov, výskyt hypotenzie, výskyt masívneho krvácania, vzostup PT, pokles fibrinolýzy. Výsledok: Celkovo bolo zhodnotených 99 pacientov transplantovaných v  maloobjemovom   Transplantačnom centre (TC) v B.Bystrici. 51 pacientov (51,51 %) bolo transplantovaných s  použitím TEM a  48 pacientov (48,48 %) bez použitia TEM. Spotreba krvných produktov (ČZP, ERY), použitie vazopresorov, epizódy hypotenzie a  masívne krvácanie boli zvýšené v skupine bez TEM a zároveň v skorom pooperačnom období bola dlhšia perióda nižšieho PT a zvýšenej fibrinolýzy. V  druhej skupine (kohorta s TEM) bola menej často použitá antifibrinolytická terapia a  častejšie použité antidotá heparínu. Záver: Použitie TEM riadenej preskripcie počas LTx zlepšuje funkciu pečeňového algraftu v  skorom pooperačnom období.

CH-P

Okáľ M., Uhliar M.

Dĺžka op. min.

Straty ml/medián

135

8,5

360

6200/2680

138

12,3

194

2500/2680

P3/57r./m

ALD

C

20

+

131

8,8

190

4173/2680

P4/34r./f

AIH/ALF Kŕče

C

32

+

142

9,1

300

9780/2680

P5/59r./m

ALD /NAFLD

CPM

C

14

+

127

1,2

220

3000/2680

P6/49r./m

krypt

Krče, apalic. sy

C

15

+

133

2,8

250

7200/2680

P7/57r./m

HBV /ALD

CPM

C

21

+

128

2,6

210

4000/2680

P8/66r./f

PBC

Prechodná strata vedomia

B

9

–

134

CS79 220

3000/2680

P9/57r./f

ALD

Encefalopatia/infekcia

C

22

+

136

3

210

3200/2680

U  väčšiny pacientov s  neurologickou komplikáciou sme sa stretli aspoň s  jedným z rizikových faktorov, udávaných v dostupnej literatúre. Ich zohľadnenie by mohlo byť prínosom v predchádzaní včasných pooperačných neurologických komplikácií.

45

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI O-45 DLOUHODOBÝ VLIV LÉČBY SIROLIMEM A TAKROLIMEM NA PŘEŽÍVÁNÍ PACIENTŮ A ŠTĚPŮ PO KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI PANKREATU A LEDVINY Girman P.(1), Lipár K.(2), Kočík M.(2), Bouček P.(1), Saudek F.(1) Klinika diabetologie, IKEM, Praha; chirurgie IKEM, Praha (1)

Klinika Transplantační

(2)

O-46 PRVNÍCH 1000 TRANSPLANTACÍ JATER V IKEM Trunečka P.(1), Froněk J.(2), Janoušek L.(2), Oliverius M.(2), Kučera M.(2), Kieslichová E.(3), Ročeň M.(3), Špičák J.(4), Šperl J.(4), Gottfriedová H.(4), Fraňková S.(4), Drastich P.(4), Hejlová I.(4), Pokorná E.(5), Honsová E.(6), Peregrin J.(7), Lánská V.(8), Hačkajlo D.(8), Janečková L.(4), Herman A.(9) Transplantcentrum IKEM; (2)Klinika transplantační chirurgie IKEM; (3)Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM; (4)Klinika hepatogastroenterologie IKEM; (5)Pracoviště klinické a transplantační patologie IKEM; (6)Oddělení odběrů orgánů a transplantačních databází IKEM; (7)Základna radiologie IKEM; (8)Oddělení lékařské statistiky IKEM; (9)Institut klinické a experimentální medicíny Praha. (1)

[email protected] Úvod. Cílem této práce bylo retrospektivně analyzovat vliv léčby sirolimem a takrolimem na přežití pacientů a štěpů a porovnat jej se skupinou pacientů léčených kombinací MMF a tacrolimus. Metodika. Do studie jsme zahrnuli příjemce s diabetem mellitem 1. typu, kteří podstoupili první kombinovanou transplantaci pankreatu a ledviny. Příjemci byli náhodně rozděleni do  dvou ramen. Pacienti v  první skupině byli léčeni kombinací tacrolimus/MMF, pacienti ve  druhé skupině byli léčeni kombinací tacrolimus/sirolimus. Cílové hladiny takrolimu byly 5-10ng/m, cílové hladiny sirolimu byly 5-10ng/ml. Provedli jsme intent-to-treat analýzu přežívaní pacientů a štěpů pomocí Kaplan-Meier metodiky a rozdíly mezi skupinami jsme zjišťovali logrank testem. Výsledky. Od roku 2002 do konce roku 2013 bylo do studie zařazeno celkem 238 pacientů (skupina Sirolimus n = 118, skupina MMF n = 120). Přežívání pacientů ve skupinách MMF a Sirolimus bylo 95 a 90 % po  5 letech (p = 0.23). Přežívání štěpů pankreatů bylo po  5 letech 82 a 83 %, pro skupiny MMF a Sirolimus (p = 0.35). Rozdíl jsme nenašli ani v 5-letém přežívání štěpů ledvin (MMF 93, Sirolimus 91, p = 0.28). Ve  skupině léčené MMF/takrolimus v  sledovaném období umřelo celkem 5 příjemců na embolii (1), sepsi (1), krvácení (1) a z neznámých důvodů (2). Ve skupině léčené sirolimem umřelo celkem 10 pacientů na sepsi (3), embolii (1), krvácení (1) a z neznámých důvodů (5). Ve skupině léčené MMF selhalo 17 štěpů pankreatů v  důsledku chirurgických komplikací a 6 štěpů v důsledku rejekčních změn. Devět pankreatických štěpů selhalo v důsledku chirurgických příčin a 3 štěpy pro rejekci ve skupině pacientů léčené sirolimem. V skupině léčené MMF selhali 4 štěpy ledviny v důsledku rejekce, a dva štěpy v důsledku chirurgických komplikací, ve skupině léčené sirolimem selhal 1 štěp ledviny v důsledku rejekce a 1 v důsledku BK nefropatie. Závěr. Pětileté přežívání pacientů léčených kombinací tacrolimus/sirolimus nebylo horší než přežívání příjemců léčených kombinací tacrolimus/MMF. Necenzorované přežívání štěpů pankreatů a ledviny bylo bez rozdílů mezi skupinami. Ve  skupině pacientů léčených sirolimem jsme zaznamenali míň selhaných štěpů pankreatů a to jak z důvodů chirurgických, tak z imunologických příčin.

[email protected] V období od 2.4. 1995 do 13.8. 2013 bylo v Transplantcentru IKEM provedeno 1000 ortotopických transplantací jater u 950 příjemců, 559 mužů a 391 žen, ve věku od 0,4 do 74 let. Průměrné stáří pacientů v době zahájení programu činilo 41 let, v roce 2012 (včetně dětských příjemců) 48,8 let. Průměrné MELD/PELD skóre v době zahájení programu činilo 18,5, v roce 2012 16,3. Průměrná čekací doba na listině se ve sledovaném období zvýšila z 42,3 dne na 164,9 dnů. Z uvedeného počtu bylo kombinovaných transplantací játra s ledvinou 28 případů, játra společně s ostrůvky pankreatu 2 případy. Vedoucí indikací k  1. transplantaci jater pro chronická onemocnění byla alkoholická jaterní cirhóza ve 25,4 %, chronická hepatitida C ve  13,5 % a primární sklerozující cholangitida v 11,0 %. Nejčastější indikací k urgentních transplantaci byla akutní forma Wilsonovy choroby jater ve 37 % a fulminantní průběh virové hepatitidy B v  18,5 %. Iniciální imunosuprese byla zajištěna různými kombinacemi, kdy základním lékem byl kalcineurinový inhibitor (99,5 %), z  toho cyklosporin A u 266 příjemců, tacrolimus u 729 příjemců. Za  celé období trvání programu přežívá 1 rok po transplantaci 89,8 %, 5 let 83,1 %, 10 let 75,5 % a 15 let 65,2 % příjemců, resp. 86,6 %, 79,4 %, 71,0 % a 60,2  % štěpů (Kaplan-Meyerova metoda). Nejlepší přežívání pacientů i štěpů bylo dosaženo u pacientů s biliárními cirhózami , významně lepší oproti ostatním skupinám (p<0,027). Hlavní příčinou úmrtí v  prvém roce po  transplantaci (celkem 89 pacientů) byla sepse (20 případů), v následujících letech (104 případů) nádory de novo po transplantaci (19 příjemců). Transplantace jater je velmi účinnou léčebnou metodou, která pacientům s život ohrožujícím jaterním onemocněním zásadním způsobem prodlouží život včetně možnosti plného životního zapojení.

Podpořeno MZ ČR-RVO („Institut klinické a experimentální medicíny“- IKEM, IČ 00023001

46

O-47 REKURENCE ABUSU ALKOHOLU U TRANSPLANTOVANÝCH PRO TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU V CKTCH BRNO

Pacienti s  PSC mají zvýšené riziko vzniku karcinomu, jak cholangiogenního, tak kolorektálního. Jediná účinná léčba je transplantace jater. Veškerá terapie a diagnostika musí být vedená s ohledem na možnou transplantaci jater. Rekurence PSC je možná a může být indikací k retransplantaci. Výsledky: Za 31 let bylo v Brně v Centru kardiovaskulární a transplantační medicíny transplantováno celkem 507 pacientů (1. 2. 1983 – 1. 6. 2014). Z indikace PSC bylo provedeno 48/507 (9,5  %), transplantací jater (OTJ), u 34 mužů (71  %) a 14 žen (29  %). Věk nemocných se v době transplantace jater pohyboval od 21 do 67 let, průměrný věk byl 41 let. Diagnóza cholangiogenního karcinomu v explantátu byla stanovena u 3 pacientů (6,25   %). Před transplantací onemocnělo nespecifickým střevním zánětem 30/48 (62,5  %) nemocných, u 5/30 (16,7  %) byla stanovena diagnóza morbus Crohn, u 24/30 (80 %) ulcerózní kolitida, a u 1/30 (3,3 %) indeterminovaná kolitida. Rekurence PSC vznikla u 9/48 (18,75  %) nemocných. Retransplantováno bylo celkem 6/48 (12,5  %), jeden pacient byl retransplantován v časném období (7. den po  OTJ) pro primární afunkci graftu , 4 pro rekurenci PSC (79 – 144 měsíců po  OTJ) a jeden pro chronickou rejekci (8 měsíců po OTJ). Závěr: Jedinou účinnou léčbou PSC zůstává transplantace jater. Nemocné je vhodné odeslat na  transplantační centrum včas, před vývojem komplikací, která snižují úspěšnost transplantace. Indikací k  transplantaci je nejen selhání funkce jater, ale i komplikace jako recidivující cholangitidy či nezvladatelný pruritus. Naopak indikaci k  OTJ by neměla být pouze obava ze vzniku cholangiogenních karcinomu. Výsledky transplantací jater pro diagnózu PSC jsou velmi dobré. Diagnóza rekurence PSC je komplikovaná a vyžaduje extenzivní klinicko-patologické vyšetření a může být indikací k retransplantaci.

Mejzlík V., Husová L., Kuman M., Štěpánková S., Němec P. Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno [email protected] Cíl: retrospektivní analýza pacientů transplantovaných pro alkoholickou cirhózu se zaměřením na  rekurenci abusu alkoholu po transplantaci. Metody: rekurence abusu byla definována 1. biochemickými ukazateli (CDT test, GMT, poměr AST/ALT, makrocytóza) 2. psychologickým vyšetřením 3. údaji z  pacientova okolí 4. biopsií štěpu ve  vybraných případech.Rekurence byla hodnocena jako mírná-epizodická nebo závažná. Byly použity deskriptivní statistické metody a Kaplan-Meierova metoda pro analýzu přežití a doby do  rekurence abusu alkoholu. Výsledky: Do  května 2014 bylo v  CKTCH transplantováno 127 pacientů pro alkoholickou cirhózu (25 % všech transplantovaných), z toho 77 % mužů a 23 % žen. U 97,7  % bylo použito pravidlo 6-měsíční abstinence před transplantací. U 25 % pacientů došlo po  transplantaci k  rekurenci abusu alkoholu, nebyl statisticky významný rozdíl mezi muži a ženami.V 69 % se jednalo o mírnou epizodickou rekurenci a v 31 % o závažnou rekurenci, 7 pacientů zemřelo na komplikace alkoholické cirhózy transplantovaných jater. 5-leté přežití transplantovaných pro alkoholickou cirhózu bylo 82 % a 10-leté přežití bylo 70 %. Přežití abstinujících a navrátivších se k  alkoholu po  transplantaci jater nebylo statisticky významně rozdílné (logrank test p = 0,14), při grafickém zobrazení je tendence k  lepšímu 10-letému přežití abstinujících oproti rekurujícím (80 % proti 60 %).Byla analyzována doba od transplantace, kdy došlo k rekurenci abusu alkoholu, k rekurenci nejčastěji dojde v prvních 4 letech po transplantaci jater. Závěr: V  CKTCH Brno je 25  % rekurence abusu alkoholu po  transplantaci jater pro toxonutritivní cirhózu. Neexistují spolehlivé prediktory rekurence alkoholového abusu, ani 6-měsíční pravidlo kontrolované abstinence není spolehlivé. Výsledky transplantace pro toxonutritivní cirhózu jsou přesto velmi dobré, rekurence ovšem pravděpodobně negativně ovlivňuje dlouhodobé přežití. Určení spolehlivých rizikových faktorů rekurence před transplantací by pomohlo lepšímu výběru pacientů k transplantaci.

O-49 TRANSPLANTÁCIA PEČENE A FUNKCIA OBLIČIEK Lacková E., Šváč J., Dropčová A., Selčanová-Adamcová S., Skladaný Ľ. II.Interná klinika SZU, FNsP F.D.Roosevelta, Banská Bystrica [email protected] Úvod: Ortotopická transplantácia pečene (OLT) zmenila prirodzený priebeh terminálneho zlyhania pečene. Jej dlhodobé výsledky významne ovplyvňujú komplikácie, medzi ktoré patrí aj renálna dysfunkcia. Výskyt renálnej dysfunkcie pred alebo po OLT je multifaktoriálny a má za následok zhoršené prežívanie graftu i pacienta, vyššiu cenu. Podľa literatúry je incidencia akútneho poškodenia obličiek (AKI) 12-64 %, chronického (CKD) 10-83 % po OLT. Cieľ: Zistiť v súbore pacientov po OLT v TC B. Bystrica prevalenciu AKI v čase transplantácie (tx), vplyv AKI a CKD v čase tx na potransplantačnú funkciu obličiek, identifikovať rizikové faktory pre vznik AKI. Súbor: 98 pacientov (muži 61, ženy 37), priemerný vek 51r. (min 27, max 67), etiológia ochorenia pečene ALD 50, HCV 10, PBC 8, NASH 7, PSC 5, AIH 4, NAFLD 2, ALF 2, iné 10. Štádium ochorenia pečene CHTP (Child-Turcotte-Pugh score) priemer 9,4 (min 5, max 14), MELD skóre s priemerom 17,2(min 7,4, max 43,2) Výsledky: Prevalencia AKI 1 – 21 %, AKI 2 – 13 %, AKI 3 – 3 %, bez AKI bolo 63  % recipientov. Prevalencia CKD/KDI-

O-48 TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGOITIDU, REKURENCE A RETRANSPLANTACE Husová L., Mejzlík V., Kuman M., Štěpánková S., Němec P. Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie,Brno [email protected] Úvod: Primární sklerozující cholangoitida (PSC) je chronický cholestatický proces neznámé etiologie, který je charakterizován difuzním zánětem a fibrózou žlučových cest. Nejméně polovina nemocných (až 90  %) s  PSC trpí nespecifickým střevním zánětem (nejčastěji ulcerózní kolitidou).

47

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI GO (nehodnotení pacienti s AKI) bez CKD – 59 %, G2 – 34 %, G3 – 7 %, G4–0. Mortalita pacientov bez AKI (3 %) sa štatisticky významne líšila od  mortality pacientov s AKI (16 %), p = 0,02. Mortalita u  pacientov s  CKD nebola štatisticky hodnotená pre malé čísla. Pacienti s  CKD s  eGFR > 60ml/ min v  potransplantačnom období 1-5 rokov nemali pokles eGFR. U pacientov s CKD < 60ml/min v sledovanom období dochádzalo k  postupnému zlepšeniu e GFR. Zaznamenali sme pozitívnu koreláciu medzi CHTP a  AKI, ako aj medzi MELD a  AKI. Hladiny takrolimu nemali vplyv na  výskyt AKI v našom súbore. Záver: Naše výsledky ukázali vysokú prevalenciu AKI aj CKD u pacientov po OLT a ich vplyv na mortalitu pacientov. Úspešná OLT zlepšila funkciu obličiek u  pacientov s  CKD. Rizikovými faktormi pre vznik AKI v našom súbore sa ukázalo CHTP a MELD skore, nie hladina takrolimu.

Ve  sledování máme 2 jedince po  OTJ pro fibrolamelární formu HCC v terénu zdravých jater. U 1 z  nich došlo k recidivě HCC 2 roky po OTJ a v současné době je onkologicky léčen, druhý je 1. rok po OTJ zatím bez známek recidivy. 1 pacientka podstoupila OTJ pro centrálně uložený adenom, který se zvětšoval, měnil charakter a nebylo možné ho resekovat. Závěr: OTJ je úspěšná metoda léčby u pacientů s rozsáhlým EHE i v  případě metastatického postižení. Preexistující mimojaterní postižení není kontraindikací k OTJ. Transplantace jater pro metastázy NET je kontroverzní indikací. Ulevuje od  doprovodných symptomů, ale progrese nebo rekurence základního onemocnění je častá. OTJ může být dobrým řešením i pro některé vzácné nádory jater. Předpokladem úspěchu je správná předtransplantační rozvaha a pečlivé vyšetření. Vždy je nutno uvážit i možnost konzervativní léčby.

O-50 TRANSPLANTACE PRO MÉNĚ ČASTÉ NÁDORY JATER

Transplantace tkání

Gottfriedová H.(¹), Janečková L.(¹), Lánská V.(²), Trunečka P.(¹), Špičák J.(¹) ¹ Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum IKEM; ² Odd. statistiky IKEM

()

( )

[email protected]

O-51 TRANSPLANTACE ALLOGENNÍHO ŠTĚPU STERNA – NOVÁ METODA LÉČBY ROZSÁHLÝCH POST-STERNOTOMICKÝCH DEFEKTŮ HRUDNÍ STĚNY Kaláb M.(1), Karkoška J.(2), Kamínek M.(3), Lonský V. (1)

Úvod: vhodnou indikací k  ortotopické transplantaci jater (OTJ) mohou být za určitých okolností i méně časté nebo vzácné nádory jater. Patří mezi ně například epiteloidní hemangioendoteliom (EHE), adenom, hemangiom, hepatoblastom, hepatocelulární karcinom (HCC) v  terénu zdravých jater, metastázy dobře diferencovaných neuroendokrinních nádorů v játrech (NET). Práce hodnotí výsledky OTJ v našem centru pro některé z těchto diagnóz. Soubor nemocných: k 1. 6. 2014 bylo odtransplantováno 12 jedinců s EHE /7Ž, 5 M, prům. věku 42 ± 10,7 (26,3-70,2) let/. U všech se jednalo o bilobární postižení, 2 pacienti měli difusní postižení s  dysfunkcí jater. 6 (50 %) pacientů mělo před OTJ metastázy v  plicích, u 1 pacienta byla přítomna metastatická ložiska ve  slezině. Pro metastázy NET bylo transplantováno 7 jedinců /5 Ž, 2 M, prům. věku 46,8 (26 – 65,1) let/. V 5 případech se jednalo o neuroendokrinní karcinom typu karcinoidu, v 1 případě o maligní inzulinom, v 1 případě o metastázy pankreatického neuroendokrinního karcinomu. Výsledky: nejčastěji byl v našem souboru zastoupen EHE. Průměrná doba sledování je 8,4 (0,9 – 17,5) let. 1,5 a 10 leté přežívání pacientů je 100  %. Zemřela 1 žena 16 let po  OTJ bez recidivy EHE. 1 muž byl 12. den po OTJ retransplantován pro afunkci štěpu, pooperační průběh ostatních pacientů byl nekomplikovaný. Na  základě vyšetření explantovaných jater byly zjištěny metastázy ve spádových   lymfatických uzlinách u 3 jedinců, 1x nádor prorůstal přes vazivovou kapsulu. U žádného pacienta nedošlo k prokázané recidivě nádoru ani k progresi již předtransplantačně přítomných plicních metastáz. Z jedinců transplantovaných pro metastázy NET v  játrech zemřeli 2 (14 a 44 měsíců po  OTJ) na  progresi základního onemocnění. U obou se jednalo o velmi pokročilá onemocnění, pokročilost onemocnění neodhalila ani pečlivá předtransplantační vyšetření a screening, ale byla v  plném rozsahu zjištěna až perioperačně. Nejdelší přežívání jedince s touto dg v našem souboru je 4,2 roku.

Kardiochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc; (2)Národní centrum tkání a buněk Brno; (3)Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc [email protected] Rozsáhlé dehiscence sternotomie, provázené ztrátou kostního materiálu sterna a přilehlých žeber, představují závažnou a život ohrožující komplikaci primárního kardiochirurgického výkonu. Kromě rizika poranění obnažené pravé komory srdeční a našitých aorto-koronárních bypassů je pacient především ohrožen respirační insuficiencí na  podkladě nestability hrudní stěny. Nestabilní podklad skeletu je také zdrojem dalších problémů hojení měkkých tkání podkoží a kůže. Mortalita dosahuje úrovně 70 – 80 %. Ke znovuobnovení stability hrudní stěny v těchto případech bohužel nestačí použít prostou AO osteosyntézu, nedostatečná podpora dlah v místě defektu zvyšuje riziko jejího selhání. Na základě zkušeností ortopedické chirurgie používáme k výplni rozsáhlých post-sternotomických defektů skeletu hrudníku allogenní kostní štěp sterna. Odběr a zpracování štěpu je prováděno týmem Národního centra tkání a buněk Brno od vhodného zemřelého dárce, za přísně sterilních podmínek a dle platné právní legislativy České republiky. Ihned po  odběru je štěp zamrazen při teplotě – 80 °C a současně testován na  přítomnost HBsAg, HCV, HIV-1, 2 a Treponema pallidum. Pokud jsou tyto testy negativní, je štěp rozmražen, opracován do  finální podoby a promyt ve  směsi fyziologického roztoku s gentamicinem. Po otestování sterility je štěp definitivně zabalen a skladován při teplotě – 80 °C do  doby transplantace. Těsně před použitím je rozmrazován po  dobu 12 hodin při teplotě 4 – 6 °C. Po  rozbalení na  operačním sále je povrchově ošetřen fyziologickým roztokem s neomycinem. Naprosto nezbytnou podmínkou implantace štěpu je nepřítomnost ranné mikrobiální infekce. Pacient proto podstupuje několik procedur převazů pomocí podtlakové

48

drenáže rány (vacuum assisted closure, V. A. C.) s cílem dosažení třech po  sobě jdoucích negativních mikrobiologických vyšetření. Testovány jsou nejen povrchové stěry z  rány, ale především i vzorky okrajů skeletu a chrupavky. Před vlastní implantací štěpu je nutné oboustranně uvolnit muskulokutánní pektorální laloky od skeletu hrudního koše a to do úrovně medioklavikulárních čar. Poté je provedena profylaktická resekce reziduálních okrajů skeletu, zhruba 1 – 2 cm do okolní zdravé tkáně. Štěp a hrudní stěna jsou stabilizovány transverzálními titanovými dlahami (Synthes®). Linie kontaktu mezi štěpem a tkáněmi příjemce jsou obloženy drcenou kostní spongiózou. Uzávěr měkkých tkání je prováděn přímou suturou, případně posunem pektorálního laloku ve spolupráci s plastickým chirurgem. Ve sdělení prezentujeme soubor 10 pacientů ošetřených touto metodou v průběhu 3 let. V rámci dlouhodobého sledování je v  pravidelných intervalech, 3x po  sobě se zhruba půlročním odstupem, prováděno SPECT vyšetření hrudní stěny. Dosavadní výsledky ukazují velmi dobrou schopnost přihojení štěpu do tkání příjemce, zejména pak díky vysoké aktivitě drcené kostní spongiózy v liniích kontaktu. Z našich současných zkušeností se transplantace allogenního kostního štěpu sterna jeví jako optimální varianta léčby rozsáhlých post-sternotomických defektů, které byly doposud jen velmi obtížně řešitelné. Zcela zásadními principy této metody je radikální debridement okrajů rány a opakovaně negativní výsledek mikrobiálního vyšetření kostěných fragmentů. Velmi důležitým faktorem pro zhojení tkání je dostatečná fixace štěpu dlahami k okolnímu skeletu hrudního koše. Pozitivně působí také aplikace drcené kostní spongiózy do linií kontaktu mezi štěpem a tkáněmi příjemce.

O-52 KRYOKONZERVACE CÉVNÍCH ŠTĚPŮ PRO KLINICKÉ POUŽITÍ – PŘEHLED DOSAVADNÍCH ZKUŠENOSTÍ Měřička P.(1), Špaček M.(2), Janoušek L.(3), Dvořáček L.(4), Štádler P.(4), Vlachovský R.(5), Guňka I.(6), Honegrová B.(1), Voxová B.(7), Štěpánová V.(7), Drahošová M.(8), Navrátil P.(9), Staffa R.(5), Lindner J.(2)

Materiál a metodika: V uvedeném období byly při multiorgánových odběrech odebrány cévy u 16 dárců s prokázanou smrtí mozku. Cévy byly odebírány do vychlazeného konzervačního roztoku Celsior a v  uzavřených certifikovaných sterilních kelímcích uložených do  polystyrénového boxu s tajícím ledem co nejdříve po odběru zasílány do tkáňového zařízení. Po dekontaminaci ve směsi antibiotik byly asepticky zpracovány v čistém prostoru třídy A s pozadím B, tj. vloženy do  dvojitých certifikovaných vaků a v  přítomnosti kryoprotektivního roztoku (10 % dimetylsulfoxid v roztoku hydroxyetylškrobu) řízeně zmrazovány na teplotu – 150 °C. Poté byly skladovány v  parách kapalného dusíku. Mikrobiologická kontrola spočívala v provedení stěrů, kvantitativním vyšetření odběrového roztoku, včetně antibiogramu a vyšetření jeho sterility metodou Ústavu Paula Ehrlicha, SRN. Výstupní kontrola spočívala v kvantitativním bakteriologickém vyšetření a vyšetření na sterilitu. Výsledky: Ve  sledovaném období bylo konzervováno celkem 37 štěpů, z toho 18 arterií a 19 vén. Z důvodu pozitivity předepsaných serologických vyšetření u dárce nebyl vyřazen žádný odběr. V testu sterility provedeném při výstupní kontrole vyhovělo celkem 31 štěpů, z toho 15 arterií a 16 vén. Nález patogenního mikroorganismu (Staphylococcus aureus) byl důvodem vyřazení v 1 případě, v  ostatních 5 případech kontaminace nepatogenními mikroorganismy. Závěr: Lze konstatovat, že kvalitativní mikrobiologická kritéria propuštění štěpů byla u sledovaného souboru dosažena v 84 % případů. Se zvyšující se zkušeností s prováděním odběrů a následného zpracování předpokládáme další postupné zlepšování výsledků.

O-53 VYUŽITÍ IZOLÁTOROVÉ TECHNOLOGIE PŘI PŘÍPRAVĚ LIDSKÝCH TKÁNÍ A BUNĚK – 3 ROKY ZKUŠENOSTÍ Karkoška J.(1), Špirka D. (1), Pánek L.(2), Sekora J.(3), Provazník I.(3) (1) Národní Centrum Tkání a Buněk a.s., Brno; (2)Block a.s., Valašské Meziříčí; (3) Ústav biomedicínského inženýrství, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, Brno

[email protected]

[email protected]

Tkáňová ústředna Fakultní nemocnice Hradec Králové; II. chirurgická klinika – kardiovaskulární chirurgie,1. Lékařská fakulta UK v  Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v  Praze; (3) Klinika transplantační chirurgie, Institut klinické a experimentální mediciny, Praha; (4)Oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce,Praha; (5)II.chirurgická klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ; (6) Chirurgická klinika UK v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové; (7)Ústav klinické mikrobiologie UK v  Praze a Fakultní nemocnice Hradec Králové; (8) Ústav klinické imunologie a alergologie UK v Praze a Fakultní nemocnice Hradec Králové; (9)Regionální transplantační centrum při Urologické klinice UK v Praze Lékařské fakulty v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové

Cíl práce: Cílem přednášky je představení 3 leté zkušenosti z přípravy muskuloskeletálních transplantátů v  podmínkách izolátorové technologie převzaté z  farmaceutické výroby a přizpůsobené podmínkám přípravy lidských tkání a buněk tak, jak je požaduje česká legislativa. Soubor a metody: V rámci zahájení provozu Národního Centra Tkání a Buněk (dále jen NCTB) v roce 2011 byl do prostor kvalifikované třídy čistoty (třída čistoty C) určených pro zpracování lidských tkání a buněk instalován prototyp izolátorové technologie (třída čistoty A). Tento prototyp byl vyvíjen ve spolupráci mezi NCTB, Ústavem biomedicínského inženýrství VUT v Brně a firmou Block a.s. Uvedené zařízení je využíváno cíleně pro přípravu muskuloskeletálních transplantátů za tzv. superaseptických podmínek (třída čistoty A). Výsledky: Rozsah produkce i izolátoru představuje tzv. standardně připravované tkáňové transplantáty (kostní spongiózní, kortikospongiózní štěpy, štěpy šlach a vazů) a individuálně připravované transplantáty (např. osteochondrální štěpy – náhrady rozsáhlých a komplexních ztrátových poranění nebo po  rozsáhlých resekcích pro zhoubný kostní

(1) (2)

Úvod: Cílem této práce je vyhodnocení odběrů a kryokonzervací cévních štěpů provedených od  1.1 2014 do  30. 5. 2014 z hlediska splnění kvalitativních mikrobiologických parametrů předepsaných pro propuštění štěpů pro klinické použití.

49

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI nádor). V  rámci 3leté praxe v  izolátoru jsme vyprodukovali a distribuovali k  transplantacím celkově 4160 ks (od  1. 11. 2011 k  31. 5. 2014) muskuloskeletálních transplantátů. U žádné transplantace nedošlo k závažné nežádoucí události nebo reakci. Závěr: Různé typy připravovaných muskuloskeletálních transplantátů představují standardní nebo specifické požadavky kliniků a jejich produkce vypovídá o jejich využitelnosti v  transplantační praxi. Dokončeným vývojem speciálního zařízení v našem tkáňovém zařízení byly naplněny požadavky české legislativy k technologicky složité přípravě muskuloskeletálních transplantátů, zároveň jsme tímto technologickým řešením chtěli dosáhnout maximální bezpečnosti a kvality připravovaných tkání a současně splnit požadavky kliniků.

O-54 NOVÝ SPÔSOB PRÍPRAVY ACELULÁRNEJ ALODERMY PRE POUŽITIE V REKONŠTRUKČNEJ A PLASTICKEJ CHIRURGII

Záver: Acelulárna derma má v súčasnosti uplatnenie v popáleninovej medicíne a plastickej chirurgii ako vnútorný lem dutín pri implantácii silikónových implantátov, pri liečbe vredov predkolenia, na  spevnenie defektov ligamentov a kĺbových puzdier. Ďalšia oblasť použitia by mohla byť pri kombinovanej transplantácii acelulárnej dermy s tenkým dermoepidermálnym transplantátom, prípadne kultivovanými bunkami. Nami prezentovaná metóda by poskytla lacnú a účinnú náhradu ťažko dostupného komerčného preparátu a  mohla by byť teda prínosom pre   popáleninú a  plastickú chirurgiu. Táto štúdia je súčasťou grantového projektu Ministerstva školstva SR VEGA 1/0297/14.

O-55 TACROLIMUS V MONOTERAPII PO TRANSPLANTACI KRYOPREZERVOVANÝCH AORTÁLNÍCH ŠTĚPŮ U POTKANA Špunda R.(1), Hrubý J.(1), Měřička P.  (2), Mlček M. (3), Splith K. (4), Schmelzle M. (4,6), Lindner J. (1), Kobylka P.  (5), Matia I. (6), Špaček M. (1)

Dragúňová J.(1); Babál P.(2); Koller J.(1); Cucorová V.(1) Klinika popálenín a rekonštrukčnej chirurgie Lekárskej fakulty Univerzity Komenského Bratislava, Slovensko; (2)Ústav patologickej anatómie Lekárskej fakulty Univerzity Komenského Bratislava, Slovensko

(1)

[email protected] Hoci záujem o používanie acelulárnej alodermy je veľký, komerčne pripravované acelulárne dermy (AlloDerm) sa používanú na Slovensku minimálne alebo vôbec nie. Dôvodom je ich vysoká cena a komplikované obstarávanie. To znemožňuje ich použitie pre pacientov v potrebnom rozsahu. Preto sme sa rozhodli pripraviť acelulárnu alodermu novým spôsobom, ktorý by bol pri rovnakej účinnosti a bezpečnosti ekonomicky výhodnejší, čo by umožnilo jeho lepšiu dostupnosť pre pacientov, ktorí sú na takýto spôsob liečby odkázaní. Materiál a metódy: Na  prípravu acelulárnej alodermy sme použili dermo- epidermálny alotransplantát, odobratý a  pripravený podľa štandardných postupov, používaných v  Centrálnej tkanivovej banke. Nami zvolený spôsob decelularizácie kombinuje známu metódu s trypsínom, ale eliminuje následné používanie SDS resp. Tritonu. V  prvom stupni prípravy sme používali trypsín v  kombinácii s  EDTA (etylén diamino tetraoctvá kyselina). Pôsobenie proteolytického enzýmu však nezaistilo dokonalú acelularitu. Dôkladné odstránenie bunkových komponentov sme dosiahli tak, že sme v  ďalšom kroku vystavili transplantát hypotonickému prostrediu. Zvolili sme destilovanú vodu, pretože je šetrná k dermálnym komponentom, ale na  základe našich predchádzajúcich skúseností dokáže bunkové komponenty spoľahlivo odstrániť. Acelulárny charakter finálneho produktu potvrdilo histologické vyšetrenie transplantátu (farbenie hematoxylín- eozín). Aplikácia destilovanej vody namiesto agresívnych detergentov zaručuje aj absenciu toxicity produktu. Toxicitu sme testovali pomocou testu difúzie v agarovom géli a testom inhibície rastu buniek. Používali sme dva typy buniek (dermálne fibroblasty a  myšacie 3T3 bunky). Testy potvrdili, že nami pripravená acelulárna aloderma nevykazuje nijakú cytotoxicitu.

II. chirurgická klinika - kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská fakulta, Univerzita  Karlova  v  Praze a  Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; (2)Tkáňová ústředna, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Kralové; (3)Fyziologický ústav, 1.  lékařská fakulta, Univerzita  Karlova  v  Praze; (4)Translationszentrum für Regenerative Medizin (TRM) Leipzig, Universität Leipzig, Leipzig, Deutschland; (5)Oddělení buněčné terapie, Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha; (6)Klinik und Poliklinik für Viszeral-, Transplantations-, Thorax- und Gefäßchirurgie, Universitätsklinikum Leipzig, Leipzig, Deutschland (1)

[email protected] Úvod: Pozitivní účinek imunosuprese pomocí tacrolimu na  potlačení rejekce chladem konzervovaných tepenných alloštepů byl experimentálně prokázán v naší předcházející práci, a vedl k zavedení nového imunosupresivního protokolu v klinické praxi. Legislativni normy ale vedly v poslednich letech k preferenci kryoprezervovaných cévních štěpů ve  většině zemí západní Evropy. Použití imunosuprese po jejich transplantaci neni v klinicke praxi ale standardizováno a chybí experimentální studie věnující se tomuto problému. Cilem experimentalni studie bylo použít po  transplantaci kryokonzervovaných štěpů u potkana imunosupresivni protokol používaný po transplantaci chladem konzervovaných štěpů. Materiál a  metodika: Štěpy břišní aorty jsme transplantovali mezi kmeny potkanů Brown-Norway (BN; RT1n) a  Lewis (LEW; RT1l). Aortální štěpy jsme kryokonzervovali metodikou používanou v České republice při kryoprezervaci tepen v humánní medicíně. Průměrná doba kryokonzervace byla 177 dní. Tacrolimus v  davce 0.2 mg/kg/den jsme podávali příjemcům nitrosvalově od  7. do  30.dne (skupina D). Isogenní (skupina A) a allogenní zvířata bez (skupina B) nebo s podáváním tacrolimu od  1. dne (skupina C) sloužili jako kontrolní skupiny. Aortální štěpy jsme odebírali 30. den po  transplantaci k  histologickému a  imunohistochemickému vyšetření. Zkoumanými parametry rejekce byly: rozsah intimální proliferace, tloušťka medialni vrstvy, přítomnost imunoglobulinů ve  svalové vrstvě a stupeň infiltrace

50

adventicie CD4+, CD8+ a příjemcovskými MHC II+ buňkami. Přijemcům jsme současně předoperačně, 14. a  30. pooperační den odebírali krev ke  stanovení přítomnosti a  dynamiky donor specifických anti MHC protilátek I. a  II. třídy pomoci průtokové cytometrie. Výsledky: Průměrná koncentrace tacrolimu v  periferní krvi příjemců byla 30. den po  transplantaci ve  skupině C 3,82 mikrog/L a  ve  skupině D 4,31 mikrog/L. V  průběhu experimentu jsme nepozorovali žádné negativní účinky podávané imunosuprese. Rozsah intimální proliferaci ani tloušťka mediálni vrstvy se 30. den po transplantaci mezi skupinami neliší. Přítomnost depozitů IgG 30 dní po transplantaci jsme nepozorovali ani v jedné skupině. Stupeň infiltrace adventicie buňkami CD4+,CD8+ a  příjemcovskými MHC II+ buňkami byl ve skupině D porovnatelný se skupinou A i skupinou C. Adventiciální vrstva skupiny B byla infiltrována vyšším počtem imunokompetentních buněk. Závěr: Monoterapie pomocí tacrolimu podávaného v nízke dávce od 7. dne po transplantaci kryokonzervovaných aortálních štěpů u potkanů byla v našem experimentu dostatečná k potlačení infiltrace cévní stěny imunokompetentními buňkami příjemců.

(Hematoxylin-eozin, Van Gieson Elastika) a  imunohistochemicky (CD4+ bunky, CD8+ bunky, Lewis MHC II+ bunky, von Willebranduv faktor, Imunoglobilin G) vyšetřili. Současně jsme v sérech příjemců odebraných předoperačne, 14. a 30. pooperačni den stanovovali přítomnost donor specifických anti MHC protilátek I. a II. třídy. Výsledky: Rozvinutý obraz rejekce a destrukce tepenné stěny 30.den po  transplantaci jsme pozorovali u  chladem konzervovaných štepů. Ta se projevovala intimální hyperplázií s  infiltrací příjemcovskými imunokompetentními buňkami, destrukcí mediální vrstvy s  depozicí imunoglobulinu G a masivní  infiltrací adventiciální vrstvy příjemcovskými MHC buňkami II.třídy. V  sérech příjemců jsme současně pozorovali výrazné zvýšení koncentrace donor specifických protilátek namířených proti MHC antigenům I.  a  II. třídy. U kryokonzervovanych štěpů jsme pozorovali méně vyjádřenou rejekci se zachovanou mediální vrstvou, bez přítomnosti depozitu imunoglobulinu G, a mírně nižší intenzitu infiltrace adventiciálni vrstvy příjemcovskými imunokompetentními buňkami, ve srovnání s chladem konzervovanými štěpy. Závěr: Rozsah rejekce 30.den po  allotransplantaci subrenálnich aortálních štěpů byl u kryokonzervovaných tepenných štěpů nižší, než u štěpů chladem konzervovaných.

O-56 VLIV ZPŮSOBU KONZERVACE NA IMUNOGENICITU A REJEKCI TEPENNÝCH ALLOŠTĚPŮ U POTKANA

O-57 ALLOTRANSPLANTACE CÉVNÍCH ŠTĚPÚ VE VFN Špaček M.(1), Mitáš P. (1), Hrubý J. (1), Brlicová L. (1), Špunda R. (1) , Klika T. (1) Novotný R.. (1), Lindner J. (1)

Hrubý J.(1), Špunda R. (1), Měřička P.  (2), Mlček M. (3), Splith K. (4), Schmelzle M. (4,6), Lindner J. (1), Kobylka P. (5), Špaček M. (1), Matia I. (6)

II. chirurgická klinika – kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (1)

II. chirurgická klinika - kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská fakulta, Univerzita  Karlova  v  Praze a  Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; (2)Tkáňová ústředna, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Kralové; (3)Fyziologický ústav, 1.  lékařská fakulta, Univerzita  Karlova  v  Praze; (4)Translationszentrum für Regenerative Medizin (TRM) Leipzig, Universität Leipzig, Leipzig, Deutschland; (5)Oddělení buněčné terapie, Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha; (6)Klinik und Poliklinik für Viszeral-, Transplantations-, Thorax- und Gefäßchirurgie, Universitätsklinikum Leipzig, Leipzig, Deutschland (1)

[email protected] Úvod: II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie VFN a 1.LF UK v Praze získala statut Vaskulárního transplantačního centra v srpnu 2010. Autoři prezentují dosavadní zkušenosti v oblasti allotransplantací cévních štěpů v aorto-ilické a infrainguinální oblasti. Soubor a metodika: Nemocní byli k  implantaci štěpu indikováni z  důvodu infekce cévní protézy neřešitelné pomocí autologního materiálu, nebo kritické končetinové ischemie s  přítomností rozsáhlého trofického defektu /výrazném omezení výtokového traktu, při nedostupnosti autologního materiálu. Za uplynulé téměř čtyřleté období bylo z  našeho centra zařazeno na  čekací listinu KST 40 pacientů (36 čerstvý štěp, 4 kryoprezervovaný štěp), celkem bylo provedeno 29 cévních allotransplantací (26 čerstvý štěp, 3 kryoprezervovaný štěp), pro 11 pacientů nebyl k dispozici ve sledovaném období vhodný štěp nebo zemřeli. Ve všech případech jsme respektovali AB0 kompatibilitu a předimplantační i trvalou postimplantační „low dose“ imunosupresivní léčbu ve  formě monoterapie Cyclosporinem®. Od r. 2011, na základě konsenzu „Pracovní skupiny pro cévní náhrady a allotransplantace ČSKVCH“, používáme u většiny nemocných imunosupresivní léčbu ve  formě monoterapie pomocí FK 506 (Prograf®). Výsledky: Z  29 provedených výkonů se jednalo 8x o výkon v  oblasti aorto-ilické a 21x v  infrainguinální oblasti. U první skupiny pacientů jsme vždy použili tepenný štěp (5x čerstvý, 3x kryoprezervovaný), u druhé pak čerstvý tepenný nebo žilní štěp. V oblasti aorto-ilické zemřel časně po ope-

[email protected] Úvod: Tepenné allotransplantáty – chladem konzervované (fresh) i kryoprezervované – se používají v cévní chirurgii u části pacientů s diagnozou infekce umělé cévní protézy nebo kritické chonické končetinové ischemie. Vliv způsobu konzervace štěpů na  jejich imunogenicitu je stále aktuální otázkou klinické praxe. Cil: Cilem naší experimentální studie bylo porovnat obraz akutní rejekce chladem konzervovaných a kryokonzervovaných štěpů břišní aorty 30 dní po transplantaci mezi inbredními kmeny potkanů. Material a metodika: Štěpy subrenálni břišní aorty (N = 12) jsme odebrali potkanům kmene Brown-Norway (BN; RT1n). Před transplantací bříšní aorty potkanům kmene Lewis (LEW; RT1l) jsme polovinu štěpů konzervovali 24 hodin v roztoku Custodiol při teplotě 4 °C a druhou polovinu štěpů jsme kryokonzervovali 180 dni v  tekutém dusíku. Metodika kryokonzervace byla totožná s  novými postupy používanými v kryoprezervaci lidských štěpů v České republice. U příjemců nebyla použita žádná imunosupresivní léčba. Třicátý den po  transplantaci jsme aorty odebrali a  histologicky

51

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI raci jeden pacient, ostatní pacienti se uzdravili a štěpy jsou průchodné. V infrainguinální oblasti byla hospitalizační mortalita v souboru nulová, sekundární asistovaná průchodnost štěpů za sledované období činí 58%. Autoři ve své práci poukazují na klinické situace, které nejsou řešitelné jiným způsobem, než za použití cévního allotransplantátu. Závěr: Tepenné a žilní allotransplantáty mají nezastupitelné místo v řešení závažných stavů při infekci cévní protézy nebo kritické končetinové ischemii. Vyhlídky nemocných na čekací listině pro implantaci cévního štěpu může, zejména v urgentních situacích, významně zlepšit existence programu kryoprezervace cévních štěpů.

metody byla kvalita života po Rossově operaci jednoznačně vyšší než u srovnatelné skupiny nemocných s mechanickou chlopenní náhradou. Tyto naše vlastní předběžné výsledky znamenají zásadní motivaci k dalšímu zlepšení dostupnosti a kvality kardiovaskulárních štěpů.

O-58 KVALITA ŽIVOTA PO ROSSOVĚ OPERACI – MOTIVACE PRO BANKING KARDIOVASKULÁRNÍCH TKÁNÍ Špatenka J. (1, 2), Vojáček J. (3), Burkert J. (1, 2), Voborník M. (3), Žáček P. (3), Habrmanová A. (1) Krejčová J. (1), Kobylka P. (1, 4) Oddělení transplantací a tkáňové banky, FN v Motole, Praha; Klinika kardiovaskulární chirurgie, FN v  Motole, Praha; (3) Kardiochirurgická klinika, FN Hradec Králové; (4)Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha (1)

(2)

[email protected] Úvod: V  posledních 7 dekádách se chirurgická léčba chlopenních vad přesunula z  laboratoří do  denní praxe. 52 let jsou aortální a pulmonální alografty používány rutinně a 47 let je pulmonální alograft implantován v  rámci Rossovy operace. Klinické výsledky transplantace chlopenních štěpů jsou hlavním stimulem pro práci v  oblasti bankingu kardiovaskulární tkáně. Životní perspektiva a kvalita života nemocných jsou dnes hlavním cílem léčby onemocnění srdečních chlopní. Cílem studie bylo porovnat kvalitu života dvou skupin nemocných: I. 23 pacientů po Rossově operaci a 29 nemocných po náhradě aortální chlopně mechanickou protézou. Materiál a metody: Od  2009 byla Rossova operace provedena u 30 nemocných, všichni žijí a při prospektivním pooperačním sledování jsme zatím nezaznamenali poruchy funkce ani pulmonálního autograftu, ani alograftu. Z pohledu kvality života byla vyhodnocena skupina 23 nemocných (> 6 měs. po  Rossově operaci). Kontrolní skupinu tvořilo 29 pacientů po náhradě aortální chlopně mechanickou protézou (demografické i klinické údaje byly srovnatelné). Kvalita života byla vyhodnocena standardizovanou metodou RAND 36, formou vyplnění dotazníku SF-36. Výsledky: Skupina nemocných po  Rossově operaci měla vyšší průměrné hodnoty ve  všech 8 kategoriích kvality života. Statisticky významná byla vyšší fyzická výkonnost (p = 0.025), lepší pocit celkové zdravotní kondice (p = 0.002) a nižší bolestivost (p = 0.030). Závěr: Na  základě literárních údajů i naší vlastní pilotní studie (kolemoperační úmrtnost, přežití, prospektivní sledování funkce pulmonálního autograftu v aortální pozici i pulmonálního alograftu v plicnicové pozici a v neposlední řadě i srovnání kvality života operovaných nemocných) zůstává na  našem pracovišti Rossova metoda nadále vhodnou alternativou náhrady aortální chlopně pro aktivní mladé a středněvěké nemocné. Výhodná je především pro ty, kdož nemohou/nechtějí užívat antikoagulancia. Přes riziko

52

P-01 PŘEŽÍVÁNÍ LEDVIN OD DÁRCŮ STARŠÍCH 50 LET. ZKUŠENOSTI TC OLOMOUC Hrabalová M., Fialová J., Doubravská L., Koblovská R., Bachleda P. Transplantační centrum FN Olomouc [email protected] Využití ledvin starších dárců je v transplantační medicíně tématem stále aktuálním. Za  dárce ledvin s  rozšířenými kritérii (extended criteria donor  – ECD) jsou považováni dárci starší 60 let nebo mezi 50–59 lety za předpokladu dvou rizikových faktorů: úmrtí pro cerebrovaskulární příhodu, anamnéza hypertenze či diabetu a sérová koncentrace kreatininu >133 μmol/l. Přestože je dobře známo, že vyšší věk dárce může být spojen se zhoršeným, či zkráceným přežíváním ledvinných štěpů, není možné starší dárce z  dárcovského poolu zcela vyloučit, jelikož použití těchto ledvin významně zkracuje dobu čekání na listině transplantaci ledviny. Naše práce hodnotí zkušenosti TC Olomouc v problematice přežívání ledvin od  dárců s  ECD v  posledních deseti letech.

DOPKI analýza reálného potenciálu dárců orgánů každé země a jejich optimálního využití, zúčastnily se i FN Motol a FNKV Praha platforma pro efektivní spolupráci jednotlivých EOEO  národních organizací odpovědných za výměnu orgánů pro transplantaci EUROCET jednotný celoevropský registr pro zpracování informací o medicínských, klinických a demografických aspektech dárcovství a transplantací systém okamžitého informování o orgánech FOEDUS  nealokovaných v zemi původu, nebo o orgánech potřebných pro pacienty v ohrožení života celosvětová databáze shromažďující údaje IRODAT  o provedených odběrech a transplantacích revize nejlepších praxí v oblasti dárcovství MODE  a transplantací v jednotlivých zemích a jejich využití ke zvýšení úrovně v zahraničí

P-03 TELESNÉ, PSYCHICKÉ, SOCIÁLNE A DUCHOVNÉ PROBLÉMY PACIENTOV S RENÁLNOU INSIFICIENCIOU Gulášová Ivica(1), Svobodová Milena(2) (1) VŠZ a SP sv. Alžbety, n.o., Bratislava; (2)Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, FN Kramáre, Bratislava

P-02 PŘÍNOS MEZINÁRODNÍCH PROJEKTŮ PRO ČESKOU TRANSPLANTAČNÍCH MEDICÍNU

[email protected]

Frýda P. , Březovský P. Koordinační středisko transplantací, Praha [email protected] Koordinační středisko transplantací (KST) je zřízeno Ministerstvem zdravotnictví jako na  transplantačních centrech nezávislá organizace, která má ze zákona kromě jiného na starosti vedení národních transplantačních registrů, výběr čekatelů na  transplantace, zpracování pracovních postupů a zajišťování mezinárodní spolupráce při výměně orgánů. Plní tak vlastně funkci kompetentní autority ve  smyslu direktivy 2010/53/EU o jakosti a bezpečnosti orgánových transplantací. Při zajišťování svých úkolů KST spolupracuje s partnerskými organizacemi ostatních států EU a využívá při tom aktivně zapojení do  mezinárodních projektů financovaných Evropskou komisí nebo Radou Evropy. Za  jedenáct let od  svého založení se tak KST zúčastnilo celé řady programů, které přispěly k dalšímu rozvoji české transplantační medicíny. Příspěvek poskytne bližší informace o jednotlivých projektech s  účastí KST a o jejich významu pro rozvoj české transplantační medicíny: ACCORD jednotný systém akreditace a auditů transplantačních center v rámci Evropské unie BSA pomoc státům v oblasti Černého moře (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavie atd.) při budování vlastních systémů transplantační medicíny COORENOR analýza legislativy a logistiky pro mezinárodní výměnu orgánů, které nelze včas alokovat či získat v dané zemi

Cieľom prieskumu bolo zistiť problémy pacientov v s CHRI v telesnej, psychickej, sociálnej a duchovnej oblasti. Celkovo sme oslovili 70 respondentov, z  toho 46 M a  24 Ž. Pacienti liečení hemodialýzou do 3 rokov uvádzali pocit úzkosti v 46 % zastúpení. Pacienti liečení hemodialýzou 4 roky a viac uvádzali pocit úzkosti v 25 % zastúpení. Najväčším dôvodom pocitu úzkosti bolo pre pacientov nutná potreba hemodialýzy (62 % respondentov). U 59 % pacientov liečených hemodialýzou pomáha na  prekonanie pocitu úzkosti manžel/ka a u 30 % rodina a príbuzní. že pacientov liečených hemodialýzou do  3 rokov je väčším problémom zmierenie s ochorením a nutnou potrebou hemodialýzy ako u pacientov liečených hemodialýzou 4 a viac rokov. 21 % pacientov liečených HD do  3 rokov uviedlo, že sa s tým nevie zmieriť a 13 % pacientov liečených HD do 3 rokov uviedlo, že sa s tým nezmieria nikdy. 16 % pacientov liečených HD 4 roky a viac uviedlo, že sa nevie zmieriť so svojim ochorením a nutnou potrebou dialýzy a 6 % uviedlo, že sa s tým nezmieria nikdy. Úzkosť sa u pacientov liečených hemodialýzou do  3 rokov pociťuje častejšie a taktiež aj pocit menejcennosti kvôli zavedenej AV-fistule je u nich častejší, ako u pacientov liečených hemodialýzou 4 roky a viac. Zmierenie so svojim ochorením a nutnou potrebou HD je väčším problémom u pacientov liečených do  3 rokov ako u pacientov liečených HD 4 roky a viac. U mužov boli najviac narušené dve role – pracovná a spoločenská. U žien boli taktiež najviac narušené dve role – partnerská a rodičovská. Pracovná rola bola najviac narušená u mužov – 44 %, u žien to bolo 33 %. Partnerská rola bola najviac narušená u žien – 25 %, u mužov 17 %. Rodičovská rola bola najviac narušená taktiež u žien – 38 %, u mužov to bolo len 13 %. A spoločenská rola bola najviac narušená u mužov – 26 %, u žien predstavovalo narušenie spoločenskej role 4 %. Z analýzy vyplýva, že ochorenie u mužov spôsobovalo narušenie dvoch sociálnych rolí – pracovnej a spoločenskej. U žien

53

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI však ochorenie spôsobovalo taktiež narušenie dvoch sociálnych rolí a to partnerskej a rodičovskej role. Túto hypotézu sme si overili na základe závislosti medzi dĺžkou liečby hemodialýzou (položka 3) s položkami 16 – úzkosť, 19 – pocit menejcennosti v súvislosti so zavedenou AV-fistulou a 20 – zmierenie so svojim ochorením a nutnou potrebou hemodialýzy. Pracovná rola sa úplne zmenila u 61 % mužov a 54 % žien uvádza taktiež úplnú zmenu pracovnej role. že partnerská rola bola viac narušená u žien. 33 % žien uvádza úplnú zmenu partnerskej role, u mužov úplnú zmenu partnerskej role predstavuje 28 %.Len neveriaci boli presvedčení o tom, že ochorenie je trestom za minulé hriechy.

mie, metylprednisolon 15mg/kg i.v. á 24h (Westphal, 2011; Shemie 2006). Liečba darcov, ktorým bola podaná HR sa ďalej neodlišuje od  štandardných intenzivistických liečebných postupov, určených pre darcov orgánov.

P-04 STAROSTLIVOSŤ O DARCU ORGÁNOV NA OAIM – MOŽNOSTI VYUŽITIA HORMONÁLNEJ RESUSCITÁCIE

Hrubá P.(1), Brabcová I.(1), Krepsová E.(1), Sekerková A.(3), Slatinská J.(2) , Stříž I.(3) and Viklický O. (1,2)

P-05 TOLERANCE AND REJECTION ASSOCIATED TRANSCRIPTS IN LOW-RISK KIDNEY TRANSPLANT RECIPIENTS: PROSPECTIVE STUDY

Transplant Laboratory; (2)Department of Nephrology and Department of Clinical and Transplant Immunology, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague.

(1)

(3)

Osinová D.(1), Miklušica J.(2), Dedinská I.(2), Sániová B.(1), Laca Ľ.(2), Minárik M.(1) Klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny, Jesseniova lekárska fakulta v  Martine, Univerzita Komenského v  Bratislave, Univerzitná nemocnica Martin; (2)Chirurgická klinika a  Transplantačné centrum, Univerzitná nemocnica Martin (1)

[email protected] Súčasné princípy starostlivosti o darcu orgánov spočívajú v monitorovaní funkcií jednotlivých orgánov v podávaní infúznej terapie (korekcia hypovolémie 1:1), korekcie vnútorného prostredia (najmä hypernatrémie a hyperglykémie), kontroly perfúzneho tlaku orgánov (noradrenalínom) a správne nastavenie ventilačných parametrov umelej pľúcnej ventilácie. Čas potenciálnych darcov orgánov hospitalizovaných na  oddelení anestéziológie a  intenzívnej medicíny (OAIM) je ideálne využiť na  optimalizáciu multiorgánových funkcií a to za účelom zlepšenia transplantačných výsledkov. Reverzibilné orgánové dysfunkcie môžu byť napravené medikamentóznou resuscitáciou. Nedostatok orgánov od heart beating donorov a zvyšujúce sa počty pacientov na čakacej listine, vedú  k snahe zaradiť do transplantačného programu aj darcov s rozšírenými kritériami (ECD) na základe hodnotenia rizikových faktorov podľa UNOS a stabilizáciou ich stavu zlepšiť funkciu štepov. Nasadenie hormonálnej resuscitácie (HR) je diskutovanou témou, kde výsledky rôznych štúdií sú nejednoznačné (Bajva, 2014) a  je potrebný ďalší výskum v tejto oblasti. Zaradením do  liečby hormónov T3 event. T4, arginín-vazopresínu (DDAVP), inzulínu a  metylprednisolonu, predpokladáme zmenu anaeróbneho metabolizmu na  aeróbny (stabilizácia funkcií myokardu), korekciu diabetes insipídus, hemodynamickú stabilizáciu, zníženie vazopresorickej podpory noradrenalínom (menšie poškodzovanie myokardu), stabilizáciu vnútorného prostredia a  telesnej teploty. Pred podaním HR je potrebné detekovať hladiny jednotlivých hormónov v krvi. Inklúzne kritériá na podanie HR darcom orgánov sú nízke hladiny T3 event. T4, kortizolu, polyúria a hypernatrémia alebo hemodynamická nestabilita (dávky noradrenalínu viac ako 8-10µg/kg/min pri správnej korekcii hypovolémie). Navrhovaná schéma dávkovania liekov HR pre UNM je: T3-4 µg bolus i.v.+ 3 µg/h kontinuálne, DDAVP: 1-4 µg bolus i.v. + 1-2 µg i.v. á 6h do  dosiahnutia diurézy menej ako 4 ml/kg/h, inzulín minimálne 1U/h + titračne podľa glyké-

[email protected] Background: Numerous B and T cells associated gene transcripts were identified in operationally tolerant and in transplant recipients suffering from rejection but little is known about their long-term expression in low risk kidney transplant recipients under immunosuppression. The aim of this study was to compare the molecular profile of 28 selected B and T cell tolerance/rejection related transcripts in peripheral blood and grafts of kidney transplant recipients with/without rejection episode in 1 year follow-up. Methods: In this prospective single center study, 48 consecutive low-risk (PRA<20 %), first kidney recipients treated with TAC/MMF based immunosuppression were enrolled. The expressions of 28 genes, previously found to be associated with tolerance or rejection, and lymphocytes subsets, were analyzed in peripheral blood using RT-qPCR and FACS at POD 0, 7, 14, 90 and 365. Intragraft expression of these genes was analyzed during rejection. Results: Rejection free patients (n = 38) compared to patients with acute T-cell mediated rejection TCMR (n = 10) experienced significantly higher (p < 0.05) expression of T cell transcripts FOXP3 and GATA3 during the whole follow-up and PRF1 at 14 POD and B-cell transcripts PNOC, SH2D1B at 14 POD, BAFF at 90 POD and FCRL1, SH2D1B at 365 POD in the peripheral blood. In kidney graft tissue, the expressions of T-cell (GZMB, PRF1, CD247, FOXP3, IFNγ) and B-cell transcripts related to rejection and tolerance (FCRL1, FCRL2, BAFF, MS4A1, SLC8A1, CD79B, BAFF-R, TACI, TCL1A, BCMA, SH2D1B) were significantly higher (p < 0.05) during acute TCMR (n = 4) compared to biopsies with chronic TCMR, borderline changes or normal morphology. Conclusion: Lower peripheral gene expression of both tolerance and rejection markers during the follow-up in rejection free patients while higher intragraft transcripts during acute rejection suggest the effect of immunosuppression load on analyzed variables. Supported by GACR No. P301/11/1568 and MZO 00023001.

54

P-06 IDENTIFIKACE ANTI-HLA PROTILÁTEK U PŘÍJEMCŮ LEDVINNÉHO ŠTĚPU A JEJICH VÝZNAM PRO VÝSLEDEK TRANSPLANTACE

P-07 SENZIBILIZÁCIA PACIENTOV NA ČAKACEJ LISTINE – NÁRODNÁ A REGIONÁLNA ANALÝZA

Ambrůzová Z.(1), Krejčí K. (2), Zadražil J. (2), Petřek M. (1,3)

Baltesová T.(1), Ševcová D.(2), Petríková I.(2), Dankovčíková M.(2), Barlová E.(2), Beňa Ľ.(1), Kuba D.(3)

(1) Ústav imunologie, HLA laboratoř; (2) III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc; (3) Ústav patologické fyziologie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého Olomouc

[email protected] Rejekce štěpu zprostředkovaná protilátkami (AMR, z angl. Antibody-Mediated Rejection) významným způsobem ovlivňuje jeho přežívání a kvalitu života po transplantaci ledviny. V  patogenezi rejekce se uplatňují protilátky namířené proti HLA antigenům dárce (DSA, z  angl. Donor-Specific Antibodies). Nově dostupné senzitivnější techniky ALBIA (např. technologie Luminex) umožňují detekci širokého spektra klinicky potenciálně relevantních anti-HLA protilátek. Reálný klinický význam jednotlivých typů protilátek (především srovnání DSA versus non-DSA) je v současné době předmětem široké diskuze. Cílem naší studie bylo zhodnotit význam anti-HLA protilátek pro předpověď humorální rejekce štěpu zjištěných u příjemců těsně před transplantací ledviny. Vyšetřovaný soubor zahrnoval 82 pacientů chronického dialyzačního programu, kteří podstoupili transplantaci ledviny od zemřelého dárce v letech 2009-2013, vždy na základě negativní křížové zkoušky. Poprvé bylo transplantováno 63 pacientů (77 %), 19 pacientů (23 %) podstoupilo retransplantaci. Protilátky proti HLA antigenům I. a II.třídy byly vyšetřeny metodou Luminex (LABScreen Mixed, LABScreen Single Antigen Class I nebo Class II, OneLambda Inc., USA). Anti-HLA protilátky v  době transplantace jsme nalezli u 27 (33 %) příjemců štěpu (22 % I. třídy, 30 % II. třídy a 48 % I. i II. třídy). Z  této skupiny mělo 18 (67 %) pacientů v  době transplantace protilátky proti antigenům dárce (DSA; MFI>1000), ve většině případů (83 %) to byli pacienti přicházející k retransplantaci (p<0,001). Humorální rejekce byla diagnostikována u 11 transplantovaných (13 %). 4 pacienti měli v  době transplantace preformované DSA, neprokazatelné klasickým mikrolymfocytotoxickým testem; všichni z  nich patřili do skupiny retransplantovaných. Naše výsledky potvrdily známou skutečnost o nárůstu HLA imunizace pacientů v  souvislosti s počtem absolvovaných transplantací. Stejně tak poukázaly na  nezbytnost stanovení tzv. zakázaných antigenů jako prevence rozvoje protilátkami zprostředkované rejekce štěpu u pacientů před plánovanou retransplantací. Tato praxe byla v  rámci národního programu transplantací ledvin zavedena ve spolupráci s Koordinačním střediskem transplantací již v roce 2012. Tato studie je součástí grantového projektu IGA MZ ČR NT13562 a PULF2014_12.

Transplantačné oddelenie; (2) Pododdelenie klinickej imunológie, Univerzitná nemocnica L. Pasteura, Košice; (3) Národná transplantačná organizácia, Bratislava (1)

[email protected] Miera senzibilizácie pacienta významne ovplyvňuje prístup pacientov k transplantácii obličky i prežívanie transplantovaných orgánov. Cieľom práce bolo zhodnotiť vplyv senzibilizácie potenciálnych príjemcov na  dobu čakania na  transplantáciu obličky na  Slovensku a analyzovať výskyt anti-HLA protilátok u pacientov v regióne transplantačného centra v Košiciach. Sérum pacientov zaradených do čakacej listiny bolo vyšetrené lymfocytotoxickým testom s panelom buniek od 100 darcov (panel reaktívne protilátky, PRA) a metódou prietokovej cytometrie (Flow-PRA test) na stanovenie anti-HLA protilátok. Flow-PRA test pozostával zo skríningového vyšetrenia a následnej špecifikácie anti-HLA protilátok. Priemerná doba čakania na  transplantáciu obličky v  SR je 28,2 mesiacov. Podiel hyperimunizovaných pacientov (PRA>80 %) v  rokoch 2009 – 2013 je konštatný (2 %). Pacienti s PRA nad 80 % čakajú dlhšie (61,7 mes.) ako pacienti s  PRA pod 20 % (20,4 mes.). Subanalýza údajov v TC Košice preukázala, že pacienti s  PRA < 80 % boli retransplantovaní po  priemernej dobe 27,4 mes., avšak pacienti s  PRA >80 % čakali priemerne 46,4 mesiacov. U  139 pacientov z  čakacej listiny regiónu TC Košice boli vyšetrené anti-HLA protilátky metódou Flow-PRA. Pozitívne skríningové vyšetrenie malo 32 pacientov (23 %). 6 pacientov s  aktuálnymi PRA 0 malo pozitívne anti-HLA protilátky, čo poukazuje na  význam využitia senzitívnejších laboratórnych metód pri charakteristike imunologického rizika potenciálneho príjemcu obličky. Stanovené anti-HLA špecificity budú využité pre efektívnejšiu alokáciu odobratých orgánov. V  súlade s  odporúčaniami odborných spoločností bolo v  našom regióne zavedené vyšetrovanie anti-HLA protilátok metódou prietokovej cytometrie (jedna zo „solid phase based assays“). Napriek vyšším ekonomickým nákladom očakávame prínos vyšetrenia najmä pre imunologicky rizikových pacientov.

P-08 TRANSPLANTACE LEDVINY MŮŽE BÝT HOROREM PRO PACIETA I ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL Dědochová J., Lys Z., Samlík J., Foltys A. TC FN Ostrava [email protected] Anam: Pacient M.K, 22 let od r 1997 sledován v nefrologické ambulanci, r 1996,2001 biopsie ledviny- Alportův sy, Pro proteinurii do  roku 2010 léčen cyklosporinem A. 22.12.2012 provedena preemptivní transplantace kadaver. Ledviny. Imunologické parametry: PRA dárce O/O %, transplantovaán na 2 neshody v HLA A antigenech a 2 neshody v HLA B antigenech O neshod v HLA Dr antigenech.

55

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI Dárce 32 let, doba studené ischemie 12h49 minut, manipulační čas 35 minut. 1.Hospitalizace od  22.12.2012 do  6.1.2013 Pacient propuštěn v dobrém zdravotním stavu, uspokojivá funkce graftu kreatinin S 156uml/l, GF-MDRD-5 0.87ml/s 2.hospital. 2.2.2013- zjištěno selhání funkce graftu, prokázáli jsem pseuroaneurysma a. ilica ext. L. sin- řešeno chirurgicky- 6 hod operace, výsledek graftektomie. Pooperační komplikace: recidiva pseudoaneurysmatu al.llica externa l. sin, trombosa VIC a VIE l.sin pooperačně, hemothorax iatrogenní l. dx-st-p. thorakoskopické revizi hemothoraxu, revize levé jámy kyčelní pro kolikvovaný hematom. Výsledek: neúspěšná preemptivní transplantace mladého pacienta, opakovaně v kritickém zdravotním stavu, přežil.

Tato práce byla podpořena Interním grantem MZČR – RVO, FN v Motole 00064203.

P-10 BIOPSIE TRANSPLANTOVANÝCH OBLIČIEK V TC MARTIN

P-09 BACILÁRNÍ ANGIOMATÓZA U PACIENTKY PO TRANSPLANTACI LEDVINY Orság J.(1), Flodr P.(2) , Melter O.(3) , Tkadlec J.(3), Nováková M.(3), Šternberský J.(4), Hrubý M.(1), Klíčová A.(1), Žamboch K.(1), Krejčí K.(1), Zadražil J.(1) III.interní klinika-NRE FNOL a LF UPOL, Olomouc; Ústav klinické a molekulární patologie FNOL a LF UPOL, Olomouc; (3) Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN v Motole, Praha; (4) Klinika chorob kožních a pohlavních FNOL a LF UPOL, Olomouc.

(1)

Seznam citací: 1. Cline MS, Cummings OW, Goldman M, Filo RS, Pescovitz MD. Bacillary angiomatosis in a renal transplant recipient. Transplantation 1999;67(2):296-298. 2. Moulin C, Kanitakis J, Ranchin B, et al. Cutaneous bacillary angiomatosis in renal transplant recipients: report of three new cases and literature review. Transpl Infect Dis 2012;14:403-409. 3. Foucault C, Brouqui P, Raoult D. Bartonella quintana characteristics and clinical management. Emerg Infect Dis 2006;12:217-223.

(2)

[email protected] Bacilární angiomatóza (BA) je vaskuloproliferativní onemocnění způsobené bakteriemi Bartonella henselae (BH) nebo Bartonella quintana (BQ) postihující zejména imunokompromitované pacienty. Zasahuje různé orgány včetně kůže. Charakteristickým znakem nemoci jsou papulozní léze různé velikosti vyplněné krví. Diagnóza je založena na sérologické analýze a přímém PCR průkazu DNA patogena v bioptickém vzorku tkáně. V léčbě se nejvíce osvědčila prolongovaná antibiotická terapie makrolidy nebo doxycyklinem. Prezentujeme onemocnění kožní BA u 43leté pacientky po  1. transplantaci kadaverózní ledviny provedené v  říjnu 2012. Imunosupresivní terapie zahrnovala trojkombinaci takrolimus, mykofenolát mofetil a prednison. V únoru 2013 se u nemocné objevil 3 týdny trvající febrilní stav s tvorbou živě červených nodulací až verukozit difúzně po těle. Provedena široká diferenciální diagnostika, která vyloučila obvyklé patogeny včetně HIV. Histologické vyšetření léze verifikovalo vazoformativní tumor z cév kapilárního typu kompatibilní s dg. bacilární angiomatózy. Ve  speciálním barvení dle Warthin-Starryho obsahovaly endoteliální buňky bakteriální mikroorganizmy. Z  druhého bioptického vzorku izolována DNA, kde potvrzena infekce BQ. Nemocná zaléčena co-amoxicilinem a následně po identifikaci agens prolongovaně doxycyklinem se zlepšením stavu a vymizením febrilií. Kožní erupce se resorbovaly po 6 měsících, od té doby je pacientka bez potíží. Dle dostupných informací se jedná o vůbec první prokázaný případ kožní bacilární angiomatózy způsobené bakterií Bartonella quintana u pacientky po transplantaci ledviny v  České republice. Příspěvek dále poukazuje na  nutnost mezioborové spolupráce při diagnostice této nemoci.

Dedinská I.(1), Macháleková K.(2), Mikulšica J.(1), Palkoci B.(1), Fani M.(1), Laca Ľ.(1) Chirurgická klinika a Transplantačné centrum, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského a Univerzitná nemocnica Martin; (2)BB BIOCYT diagnostické centrum s.r.o., Banská Bystrica (1)

[email protected] Úvod: Biopsia transplantovanej obličky je výkon, ktorý predstavuje najsenzitívnejšiu diagnostiku príčiny dysfunkcie obličkového štepu. Histologická diagnóza vedie často k významnej zmene v starostlivosti o pacienta, preto správne indikovaná biopsia štepu môže významne ovplyvniť budúcu funkciu transplantovanej obličky. Vzhľadom k povrchovému uloženiu štepu je možné biopsiu realizovať s  extrémne nízkym rizikom komplikácií. Metodika a výsledky: Súbor tvorilo 177 pacientov po  transplantácii obličky v  Transplantačnom centre Martin od  07/2003 do  06/2012. Z  toho u  122 (68,9 %) pacientov bola realizovaná minimálne jedna biopsia transplantovanej obličky. U  každého pacienta sme zistili počet realizovaných biopsií, histologický záver a  počet mesiacov v  čase biopsie od  transplantácie obličky. Ďalej sme analyzovali imunologické riziko, použitú indukčnú imunosupresívnu liečbu a dĺžku studenej ischémie. Pri štatistickom zhodnotení sme výsledky porovnali s  podskupinou pacientov, u  ktorých biopsia štepu realizovaná nebola. Zistili sme, že počet biopsií u jednotlivých pacientov sa zvyšuje s hodnotou indexu kompatibility. Taktiež počet biopsií u jednotlivých pacientov závisí od  dĺžky studenej ischémie. Naopak, počet biopsií neovplyvnil výber indukčného imunosupresívneho protokolu. Najčastejším histologickým nálezom bola akútna celulárna rejekcia (IA a IB podľa Banff 97 – update 2007, 2009), najviac biopsií bolo realizovaných prvé 3. mesiace po transplantácii obličky. Záver: V krátkom potransplantačnom období sme z histologického nálezu najčastejšie zaznamenali akútnu celulárnu rejekciu. V  histologických nálezoch biopsií, ktoré boli zrealizované s odstupom 12 a viac mesiacov od transplantácie obličky sme v  najväčšom percente zaznamenali toxicitu kalcineurínových inhibítorov.

56

P-11 ANALÝZA SOLUBILNÝCH HLA-G ANTIGÉNOV V SÉRACH PACIENTOV PO TRASPLANTÁCII OBLIČKY

P-12 VÝSKYT POTRANSPLANTAČNÍHO DIABETU PO TRANSPLANTACI LEDVINY

Poláková K.(1), Žilinská Z.(3), Bandžuchová E.(2), Chreňová S.(2), Kuba D.(2)

Klinika nefrologie, IKEM, Praha

Macháčková K., Paříková A., Viklický O.

Ústav experimentálnej onkológie, SAV, Bratislava, Slovensko; (2) Národná transplantačná organizácia, Bratislava, Slovensko; (3) Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, UNB, Bratislava, Slovensko (1)

e-mail: [email protected] Úvod: HLA-G antigén sa oproti klasickým HLA antigénom I. triedy vyznačuje výraznými imunosupresívnymi vlastnosťami. HLA-G sa viaže na  inhibičné receptory ILT-2, ILT-4 a KIR2DL4 a tým spôsobuje inhibíciu funkcie imunokompetentných buniek. Z  toho dôvodu expresia HLA-G antigénu zohráva negatívnu úlohu pri nádorovým a vírusových ochoreniach. Naopak, pozitívny účinok HLA-G antigénu sa očakáva pri autoimunitných ochoreniach a pri transplantáciách. V poslednom období sa získalo niekoľko dôkazov, že HLA-G antigény prispievajú k lepšiemu prijatiu štepu po transplantácii srdca, pečene a pečene spolu s obličkou. Zatiaľ však existuje len veľmi málo údajov o  vzťahu medzi expresiou solubilného HLA-G (sHLA-G) a prežívaním transplantátu obličky, a preto sme analyzovali hladinu sHLA-G v sérach pacientov po transplantácii obličiek. Metódy: Na  základe klinických výsledkov sa pacienti s  transplantovanou obličkou rozdelili do  dvoch skupín: 1) s  funkčným štepom (n = 32) a  2) s  rejekciou (n = 33). Krv u každého pacienta sa odobrala v rôznych časových intervaloch: 1 deň pred transplantáciou a  1-2 týždne (1-2w) a viac než 1 mesiac (>1 m) po transplantácii. Hladina sHLA-G v sérach pacientov sa stanovila ELISA testom. Výsledky: Zistili sme, že hladina sHLA-G v  sérach pacientov krátko po transplantácii obličky (1 – 2 týždne) klesla oproti hladine nameranej pred transplantáciou (– 1d). Tento pokles sa pozoroval u oboch skupín pacientov (bez rejekcie a  s rejekciou štepu). Vo vzorkách odobratých viac než 1 mesiac po  transplantácii, hladina sHLA-G výrazne stúpla u  pacientov bez rejekcie, avšak zostala nezmenená, resp. klesla u  pacientov s  rejekciou. Ďalej sa zistilo, že priemerná hladina sHLA-G v  sérach pacientov bez rejekcie bola vyššia než u pacientov s rejekciou. Z toho vyplýva, že vzostup sérového sHLA-G môže indikovať prijatie štepu po transplantácii obličky. Záver: Hladina sHLA-G v sérach transplantovaných pacientov sa mení v  závislosti od  času po  transplantácii. V intervale viac než 1 mesiac po transplantácii je priemerná hladina sérového sHLA-G vyššia u  pacientov bez  rejekcie, než u pacientov s rejekciou. Práca bola financovaná z VEGA grantu No.2/0124/11

[email protected] De novo vzniklý diabetes mellitus (NODAT) představuje závažnou komplikaci orgánových transplantací. Incidence během prvních 6 měsíců po  transplantaci ledviny (TxL) je uváděna 20,5 %. Jeho diagnostika vychází z kritérií pro diabetes mellitus (DM) 2. typu Cíl: Retrospektivní analýza výskytu diabetu a incidence NODAT u TxL pacientů. Metody: Analýza počtu pacientů s DM 1. a 2. typu zařazených na čekací listině (WL) IKEM k 31.1.2014. U pacientů s DM 2. typu byl hodnocen stav zařazení na WL a příčina chronického renálního selhání (CHRS). Analýza počtu pacientů s diagnostikovaným NODAT, kteří byli transplantování v období 1.1.2013 až 31.12.2013. Výsledky: K  31.1.2014 se na  WL IKEM nacházelo 416 pacientů, 11 % (47) pacientů s DM 1. typu, 20 % (81) s DM 2. typu. Z pacientů s DM 2. typu je 67 % (54) aktivně zařazeno na WL, 33 % (27) dočasně vyřazeno. Dle příčiny CHRS převažuje u této skupiny v 60 % diabetická nefropatie, následována biopticky verifikovanou chronickou glomerulonefritidou, pyelonefritidou/tubulointersticiální nefritidou a vaskulární nefropatií. V období od 1.1.2013 do 31.12.2013 bylo v IKEM provedeno 238 TxL, z  nichž 25 % (59) u diabetiků 2. typu. U zbylých 179 pacientů byl zjištěn výskyt potransplantačního diabetu v 9 % (16) během prvních 6 měsíců po transplantaci ledviny. Celkový výskyt NODAT činil 10 % (18). Závěr: Na  čekací listině IKEM se k 31.1.2014 nacházelo 31 % diabetiků, 11 % tvořili pacienti s  DM 1. typu a 20 % pacienti s  DM 2. typu. Výskyt potransplantačního diabetu (NODAT) byl zaznamenán u 10 % pacientů po  transplantaci ledviny.

P-13 POUŽITÍ IMUNOADSORBERU AB0-ADSOPAK PŘI AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACI LEDVINY Matysková Kubišová M.(1), Navrátil P.(2), Bláha M.(3), Merta M.(1), Víšek J.(1), Sobotka L.(1) 3.interní gerontometabolická klinika Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové; (2)Urologická klinika Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové; (3) 4.interní hematologická klinika Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové

(1)

[email protected] Úvod: Při inkompatibilní krevní skupině mezi dárcem a příjemcem existují dvě možnosti, jak tuto situaci řešit – párová výměna nebo odstranění protilátek proti krevním antigenům AB0 dárce. Zhruba 1/3 nemocných nemá vhodného žijícího dárce k transplantaci pro inkompatibilitu v krevní skupině nebo v HLA. Proto byly vytvořeny léčebné protokoly, které tyto inkompatibility řeší, nicméně jsou poměrně finančně a technicky náročné.

57

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI Metody: V našem centru jsme provedli dvě AB0 inkompatibilní transplantace ledviny s  použitím modifikovaného „švédského protokolu“ a imunoadsorberu AB0-Adsopak (Pocard, Moskva, Rusko), který obsahuje vysokomolekulární glukokonjugát (syntetický polysacharid A nebo B chemicky vázaný s polymerem), který váže anti-A/B protilátky a to reverzibilně. Jeho ekonomickou výhodou je, že je promyvatelný a může být opakovaně použit až 25krát. Účinnost je při opakovaném použití plně zachována. Výsledky: V prvním případě bylo před transplantací provedeno 7 imunoadsorpcí. Iniciální titr anti-B IgM a IgG protilátek (testováno proti erytrocytům dárce) byl 1:128 resp. 1:256 s  poklesem na  1:2 (IgM) resp. 1:4 (IgG). Ve  druhém případě bylo provedeno 5 imunoadsorpcí. Iniciální titr anti-A IgM a IgG protilátek (testováno proti erytrocytům dárce) byl 1:256 s poklesem na 1:4. Závěr: Na základě našich prvních zkušenosti lze potvrdit možnost provedení AB0 inkompatibilní transplantace ledviny s modifikovaným protokolem. Imunoadsorpční procedury byly technicky dobře proveditelné a bez nežádoucích reakcí. Vedly spolehlivě k docílení žádoucího a trvalého snížení titru AB0 protilátek. Podpořeno programem PRVOUK P37/12.

P-14 RENÁLNÍ FUNKCE U DĚTÍ PO TRANSPLANTACI SRDCE Ošmerová M. Štěpánková S., Němec P. CKTCH, Brno [email protected] Uvádíme výsledky vyšetření renálních funkcí u 23 dětí a adolescentů ve věku 2,4- 18,5 r. (prům.11,8r.), kteří podstoupili transplantaci srdce (OTS) na  našem pracovišti v  období 5/1995 – 12/2013. U všech pacientů byly součástí imunosupresivní terapie kalcineurinové nhibitory. Nastavené hladiny CNI odpovídaly věku, době po operaci a průběhu transplantace. Kalcineurinové inhibitory s m-TOR inhibitory jsou základem udržovací imunosupresivní léčby u 7 z našich pacientů s rekurentní rejekcí a nebo koronární nemocí štěpu. U dvou dívek jsme kalcineurinové inhibitory vysadili za 8 a 15 let po transplantaci pro extrarenální příčinu (potransplantační lymfoproliferativníonemocnění). Vyšetřili jsme hladinu kreatininu v krvi a výsledky kreatininové clearance korigované pro věk za 1 rok, 5 let a 10 let po transplantaci. Renální insuficienci mírného stupně (CKD 2) jsme diagnostikovali u 26,1 % dětí rok po transplantaci a u jedné pacientky s  předtransplantační toxickou nefropatií (CKD2) došlo k  progresi snížení funkce ledvin (CKD3). Incidence renální dysfunkce s  dobou od  transplantace nenarůstala. Mírné snížení funkce ledvin jsme prokázali u 25 % pacientů přežívajících 5 let po OTS a taktéž u 25 % pacientů přežívajích 10 let po  transplantaci. K  přechodnému zhoršení renálních funkcí (CKD3) došlo u dvou pacientů po proběhlé gastroenteritidě spojené s dehydratací a vzestupem hladiny CNI. Závažnou renální insuficienci s  nutností dialýzy, ev. transplantaci ledviny neměl žádný ze skupiny našich pacientů. Ke zhoršení renální funkce u dětí po transplantaci srdce dochází nejčastěji v prvních měsících po transplantaci v souvislosti s vyššími dávkami CNI, důležitým faktorem je prokázaná nefropatie před transplantací. K pozdějšímu nárůstu incidence ani trvalému zhoršení renálních funkcí u naší skupiny pacientů nedošlo. Důležitá je spolupráce s rodiči a informovanost pediatrů ohledně nefrotoxicity CNI a lékových interakcí.

P-15 BALNEOTHERAPIA AKO SÚČASŤ REHABILITAČNÉHO PROCESU PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY Grandtnerová B., Berátšová Z., Červeňová M., Červeň J., Markech M.,Štefániková A. Slovenské liečebné kúpele, Zlaté kúpele Turčianske Teplice [email protected] Dosiahnuť zvýšenie kvality života je dôležitým cieľom obličkovej transplantácie (KTx). Balneoterapia (BT) ako súčasť komplexnej kúpeľnej liečby môže predstavovať významnú zložku rehabilitačného procesu a na Slovensku je do roka po Tx plne hradená zo zdrojov verejného zdravotného poistenia. Prekvapivo, literárne podklady týkajúce sa pacientov po KTx neexistujú, obavy z možných komplikácií sú v lekárskej komunite značné. Cieľ: vyhodnotiť prínos BT u  pacientov po  KTx v  porovnaní s  rizikom (infekčných komplikácií obzvlášť infekcií močových ciest (UTI) a kardiovaskulárnych komplikácií. Súbor a metódy: Retrospektívna štúdia porovnávajúca 3 skupiny pacientov. Skupina A: 58 pac (37žien) po KTx, medián veku 51r (24-64), medián doby po KTx 9 mes (3-12), 26 % transplantácií od  žijúceho darcu, operačná rana zhojená, funkcia štepu stabilizovaná, imunosupresia rôzna, diabetes mellitus 7,5 % pac. Skupina B: 106 pac (87žien) s chronickou cystitídou (rizikových pre UTI ale bez imunosupresie a operácie), medián veku 58r (30-87), DM 8,3 %. Skupina C: 101 pac (87ž) s  vertebrogénnym algickým syndrómom (VAS) bez rizika UTI, medián veku 56r (20-75). Pacienti absolvovali denne počas 3 týždňov 15 min vaňové a vírivé kúpele, BT bola kombinovaná s cvičením, cvičením v chlórovanej minerálnej vode, peloidmi, masážami a elektro-/ magnetoterapiou. %), skup B Výsledky: UTI de novo: skup A  3x (5,2  11x (10,4 %), skup C 0x, A vs B: p = 0.38, A vs C: p = 0.04, RR 2.836 [95 %CI: 2.293-3.509]. UTI de novo u  žien: skup A 3x (8,8 %), skup B 10x (11,5 %), skup C 0, A  vs B: p = 0.75, A  vs C: p = 0.03, RR 3.529 [95 %CI: 2.655-4.692]. Infekcia horných dýchacích ciest: skup A 5x (8,6 %), skup B 10x (9,4 %), p = 1.00. Akútna gastroenteritída: skup A 2x (3,8 %), skup B 2x (1,9 %), p = 0.61. Infekcie súhrnom: skup A: 13 (22,8 %), skup B: 25 (23,6 %), p = 0.83. Predčasné ukončenie BT z  dôvodu infekcie: skup A 3x (5,7 %), skup B 2x (1,9 %), p = 0.35. Mimoriadne ošetrenie pre hypertenziu: skup A  5x (8,6 %), skup B 2x (1,9 %), p = 0.10, hypotenziu: skup A 2x (3,4 %), B 1x (1 %), p = 0.29. Medicínske komplikácie sa úhrnom vyskytli u  36 % pac skup A a 26 % pac skup B, p = 0.15. Celú dĺžku kúpeľnej liečby absolvovalo 90 % pac skup A a 97 % skup B, p = 0.07. Všetci transplantovaní pacienti, ktorí dovŕšili plnú dĺžku pobytu referovali pri prepustení zvýšenie svalovej sily, menšiu únavnosť, zlepšenie pocitu zdravia a lepšie zapojenie sa do spoločenského života. Závery: 1.) Kúpeľná liečba pacientov po KTx (po operačnom výkone na močových cestách a liečených imunosupresiou) nepredstavuje vyššie riziko v porovnaní s kontrolným súborom pacientov s recidivujúcou cystitídou v žiadnom zo sledovaných parametrov (výskyt UTI de novo, infekcií dýchacích ciest, infekčných komplikácií úhrnom, potrebe úpravy antihypertenzívnej liečby či potrebe skrátenia kúpeľného pobytu. Len v  porovnaní s  kontrolnou skupinou VAS bola incidencia UTI u pacientov po KTx signifikantne vyššia. 2.) BT v atmosfére prostej stresu spolu s fyzikálnou liečbou úspešne dopĺňa rehabilitáciu pacienta po KTx a jeho návrat do plnohodnotného života.

58

P-16 RETRANSPLANTACE SRDCE – NAŠE ZKUŠENOSTI

P-17 ÚČINNOST IMUNOADSORPČNÍ LÉČBY U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ SRDCE

Podzimková M., Málek I., Hošková L., Dorazilová Z., Hegarová M., Melenovský V.

Pagáčová L.(1), Málek I.(2), Gazdič T.(3), Kubánek M.(2), Hošková L.(2), Svobodová E.(1), Voska L.(4, Pirk J.(3)

Klinika kardiologie IKEM, Praha

(1) Pracoviště laboratorních metod; (2)Klinika kardiologie; (3)Klinika kardiovaskulární chirurgie; (4)Pracoviště klinické a transplantační patologie, IKEM Praha

[email protected] Retransplantace srdce se stala součástí programu srdečních transplantací. Dle různých zdrojů tvoří retransplantace 1,5–2  % (1,2). K hlavním indikacím retransplantace patří selhání primárního štěpu v  důsledku koronární nemoci, většinou v  delším časovém odstupu od  1. transplantace a pak časné selhání štěpu v  období do  30 dnů od  transplantace. Výsledky retransplantací jsou ovlivněny řadou faktorů a dlouhodobé přežívání je obecně horší ve  srovnání s  primárními transplantacemi (3). Na  našem pracovišti byl transplantační program zahájen v  lednu 1984, do  dubna 2014 vč. bylo provedeno 954 transplantací (Tx) srdce, z  toho 12 bylo retransplantací (tj. 1,26  %) u 10 mužů a 2 žen. První retransplantace (reTx) byla uskutečněna r. 1987, dále 1996, 1999, 2004, 2007, 2009 2x reTx, 2012 2x reTx, 2013, 2014 zatím 2x reTx. Základní dg. byla DKMP u 9 nemocných a ICHS ve 3 případech. Hlavním důvodem indikace k reTx bylo: selhání štěpu 3x, z toho 2x časné, 1x oddálené selhání štěpu (selhání pravé komory), 2 nemocní byli indikováni k reTx pro konstrikci, resp. restrikci perikardu. Koronární nemoc jako příčina dysfunkce štěpu a indikace k reTx byla u 6 pt (4 pt. žijí; 2 pt. zemřeli) a konečně 1 pt byl indikován k reTx pro dysfunkci štěpu v důsledků opakovaných těžkých rejekcí. Nejkratší doba od  primární Tx do  reTx byla 3 dny, nejdelší 19 let, průměr je 6 let. Z  12 retransplantovaných 5 pt zemřelo (42  %), 2 nemocní zemřeli časně: 1x selhání štěpu, 1x hemoragický šok, 3 nemocní zemřeli v oddáleném období na infekční komplikaci. Kvalita života přežívajících 7 nemocných po reTx je dobrá a funkce 2. srdečního štěpu je stabilizovaná, včetně nejdéle, současně již 10 let žijícího pacienta po retransplantaci. Retransplantace srdce je procedura vymezená pro jednotlivé pacienty s dysfunkcí štěpu, s progredujícím srdečním selháním, na základě pečlivého uvážení a v souladu s doporučenými postupy pro primární transplantaci. Citace: 1) Cardiac Transplant Research Database: 1990 – 1999 2) 29th Official Adult heart Transplant Report-2012, Registry ISHLT 3) T he Journal of Heart and Lung Transplantation 2012; 31:1052-1064 ÚČINNOST

[email protected] Úvod: Humorální rejekce (AMR) je stále závažnou komplikací transplantace srdce (TS). V jejím potlačení hraje důležitou úlohu jak vyřešení desentizace před TS, tak potransplantační léčba. Naše práce hodnotí účinnost a bezpečnost eliminace nežádoucích imunoglobulinů pomocí imunoadsorpce (IA). Metodika: Vyšetření panel reaktivních protilátek (PRA) bylo použito ke  stanovení senzitizace před TS. Diagnóza humorální rejekce (AMR) byla stanovena na základě imunohistochemie vzorku endomyokardiální biopsie (EMB) – C4d depozita a nálezu dysfunkce štěpu (LV EF < 40  % echokardiograficky). Pacientům byl před IA zaveden centrálně 8F dialyzační katétr. K výkonu byl použit separátor krevních elementů ComTec™ a ke zpracování odseparované plazmy imunoadsorpční monitory Citem 10™ a ADAsorb™. Oba systémy využívají 2 kolon – ImmunosorbaTM – s navázaným stafylokokovým proteinem A. Pacienti a dárci byli otypováni pro HLA – A, B, DRB1 komerčně dostupnými serologickými testy (HLA I.třídy) a molekulárními metodami (HLA I. a II. třídy). Specifita HLA protilátek I. a II. třídy byla stanovena pomocí metody „lab screen“ SAB (mixed a single antigen) na přístroji Luminex 200. Celkem bylo léčeno 10 pacientů (8 mužů a 2 ženy, věkový interval 20 – 57 let), 3 před a 7 po TS. Po IA byly u všech pacientů následně podány intravenózní imunoglobuliny v  kombinaci s další imunosupresí: monoklonální protilátka rituximab u 8 pacientů a inhibitor proteazomu bortezomib u 3 z nich. Výsledky: V  období od  11/2008 do  konce května 2014 bylo provedeno 84 IA bez závažnějších komplikací. Zaznamenali jsme očekávané snížení všech tříd imunoglobulinů: IgG v průměru o 64,1 %, IgM o 25,6 % a IgA o 16,3 % po jedné proceduře. U 3 senzitizovaných pacientů došlo po IA k významnému poklesu PRA (z hodnot mezi 63 – 92, 99 – 69 a 99 – 50 % na 36, 23 a 10 %). U všech 7 pacientů léčených pro AMR došlo ke snížení donor specifických protilátek, v 74  % I. třídy a 51 % II. třídy poklesly pod detekční limit. Žádný z těchto pacientů nezemřel na selhání štěpu, u všech došlo po léčbě ke zlepšení funkce štěpu. Závěr: IA se nám jeví jako bezpečná a účinná metoda, která může být dále doporučena jako významná součást desentizačních a léčebných protokolů u imunizovaných pacientů s transplantací srdce. Práce podpořena grantem IGA MZČR NT 11262-6.

59

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI P-18 TERC POLYMORPHISM, LEUKOCYTE TELOMERE LENGTH AND THE SURVIVAL LENGTH IN PATIENTS AFTER HEART TRANSPLANTATION.

P-19 FULMINANTNÍ GIANT-CELL MYOKARDITIDA JAKO DIAGNÓZA VEDOUCÍ K SRDEČNÍ TRANSPLANTACI

Dlouhá D.(1), Vymětalová J.(2), Hubáček J.A.(1), Vančura V.(2), Málek I.(2), Lánská V.(1) Centrum experimentální medicíny, Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, IKEM, Praha; (2)Klinika kardiologie, IKEM, Praha

(1)

[email protected]

1. Interní kardio-angiologická klinika Fakultní nemocnice u svaté Anny v  Brně; (2)Patologicko-anatomický ústav Fakultní nemocnice u svaté Anny v  Brně; (3)Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně (1)

[email protected]

Introduction: In humans, leukocyte telomere length (LTL) is getting shorter progressively with age, and is frequently reported to be inversely associated with aging-related diseases. So far there are no studies investigate correlation of LTL on survival length in patients after heart transplantation. There are numbers of complications in these patients about which it is known that they may be connected with the activity of telomerase and length of telomeres. A recent genome-wide association study (GWAS) identified association of common variants near TERC (on 3q26) with telomere length in two large European cohorts with strongest effect of the rs12696304 SNP. Methods: Blood samples from 141 patients after heart transplant were collected between 1995 – 1997. Leukocyte DNA was extracted using the salting-out protocol. TERC polymorphism (C>G, rs12696304) was analyzed using TaqMan technology on an AB 7300. The LTL was measured with a quantitative PCR-based method. The relative telomere length was calculated as the ratio of telomere repeats to single-copy gene (SCG) copies (T/S ratio). Results: The frequencies of the TERC genotypes were 52.1 % of the CC, 42.1 % of the CG and 5.8 % of the GG. The survival length of heart recipients wasn´t associated with LTL (P = 0.32) or with TERC polymorphism (P = 0.26). Also no significant association between TERC polymorphism and LTL was detected (P = 0.67). LTL in patients with non cardiac cause of death was significantly shorter than in those with cardiac cause (P = 0.02). Conclusion: We didn´t find significant association between TERC polymorphism, LTL and the survival length in patients after heart transplant but the absence of significant association observed here should be interpreted with caution and could be caused by the small sample size and low study power. Nevertheless longer LTL were detected in transplant patients with cardiac cause of death. Supported by project No. NT 14023-3/2013 (IGA, MH, CR).

Godava J.(1), Moravcová H. (1), Krejčí J. (1), Hude P. (1), Žampachová V. (2), Němec P. (3), Bedáňová H. (3), Špinarová L. (1)

Úvod: Obrovskobuněčná myokarditida (GCM) je vzácná myokarditida, manifestovaná akutní srdečním selháním, často s  fulminantním průběhem a závažnými arytmickými komplikacemi. Zlatým standardem v  diagnostice je jako u jiných myokarditid endomyokardiální biopsie (EMB). Patognomické pro tuto nemoc jsou obrovskobuněčné elementy v histologickém obraze. Popis případu: Popisujeme případ 57-leté ženy s progredující dušností a dysfunkcí levé komory. Vstupní koronarografie vyloučila ischemickou nemoc srdeční. Nasazena léčba srdečního selhání. Poté dochází k  vzniku hemodynamicky špatně tolerované AV blokády III. stupně s  nutností zavedení dočasné kardiostimulace. Pro suspekci na  fulminantní myokarditidu byla provedena EMB. Stav dále progreduje do obrazu kardiogenního šoku s multiorgánovým selháním. Proto byla pacienta transferována do Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, kde byla zavedena extrakorporální membránová oxygenace (ECMO). Z EMB byla v této době potvrzena GCM a zahájena kombinová imunosupresivní léčba bolusy i.v. kortikodů a cyklosporinem A. Přes iniciálně komplikovaný průběh (operační revize pro krvácení, infekce, renální selhání) se stav postupně stabilizoval, přesto odpojení od ECMO nebylo možné. Pacientka byla indikována k srdeční transplantaci (OTS) a po došetření zařazena na čekací listinu na  urgentní pozici. Za  4 týdny proběhla úspěšně OTS a 48. pooperační den byla pacientka propuštěna v dobrém stavu do domácí péče. Závěr: GCM je vzácnou formu myokarditidy s velmi závažným průběhem. Zásadní diagnostickou metodou je časně provedená EMB. Farmakologická léčba přes použití agresivní imunosuprese nemusí být úspěšná a často je jediným řešením srdeční transplantace. Je ale známé, že GCM může recidivovat i v  transplantovaném srdci. Dle některých prací jsou obrovsko-buněčné elementy přítomné u čtvrtiny těchto pacientů. Práce vznikla za podpory grantu IGA ČR č. NT14087.

60

P-20 PSEUDOANEURYZMA INTERLOBÁRNEJ TEPNY TRANSPLANTOVANEJ OBLIČKY AKO KOMPLIKÁCIA NEFROSKOPIE PRE LITIÁZU Kožak P.(1), Trebatický B.(1), Žilinská Z.(1), Chrastina M.(1), Kizeková Z.(1), Breza J. ml.(1), Breza J.(1), I.Vulev I.(2), Bažík R.(2), Klepanec A.(2)

Záver: Zlatým štandardom liečby nefrolitiázy je perkutánne odstránenie konkementov. Aj pri rutinnom vykonávaní tejto procedúry je nutné myslieť na  komplikácie vo forme arterio-venóznych malformácií. Ich skoré odhalenie a adekvátne ošetrenie mininivazívnymi technikami je najoptimálnejšou cestou, ako zachrániť štep.

Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek LFUK Bratislava; (2)Klinika diagnostickej a intervenčnej rádiológie, NÚSCH Bratislava (1)

[email protected] Úvod: Konkrementy v  transplantovaných obličkách a odvodných močových cestách sú relatívne vzácne s výskytom v  0.3 – 1.8 % podľa autora a lokalizácie. K  rizikovým faktorom patria najmä recidivujúce infekcie močových ciest, hyperkalciúria, hyperparatyreoidizmus a  hypocitratúria. Skorá diagnostika a odstránenie konkrementov spolu s prevenciou vzniku ďalších konkrementov sú nevyhnutné pre zachovanie funkcie transplantovanej obličky a zabránenie vzniku komplikácií spôsobených litiázou. Zlatým štandardom liečby je perkutánne odstránenie konkrementov. Zriedkavou komplikáciou výkonu je AV malformácia v mieste zavedenia nefroskopu. Kazuistika: 50-ročná pacientka s chronickou obličkovou chorobou v  5.štádiu KDOQI na  podklade chronickej GNF a PNF zmien podstúpila v  3/2012 primárnu transplantáciu obličky od  mŕtveho darcu. Priebeh operácie nekomplikovaný, zaznamenaný oneskorený nástup funkcie štepu s  potrebou prechodnej podpornej eliminačnej liečby, s  vyhovujúcou funkciou štepu pri prepustení (sKrea 132 umol/l). Endoprotéza v  transplantovanom močovode, zavedená pri transplantácii odstránená po  21 dňoch. Sonograficky bez dilatácie odvodných močovoých ciest a litiázy. V ďalšom období opakované infekcie močových ciest multirezistentnými kmeňmi Proteus mirabilis a Enterococcus faecalis liečené cielene antibiotikami parenterálne (meropenem, ertapenem, vankomycin). V  7/2012 realizovaná ľavostranná adrenalektómia pre feochromocytóm zároveň s  odstránením ľavej afunkčnej natívnej obličky. Pravá natívna oblička bez dilatácie dutého systému a litiázy (USG, CT). V 8/2013 recidíva infekcie močových ciest multirezistentným kmeňom Proteus mirabilis, pri sonografickom vyšetrení vyslovené podozrenie na  konkrement v  transplantovanej obličke, ktorý potvrdený aj natívnym špirálovým CT (obr.1). Pod clonou ATB (Meropenem) zrealizovaná nefroskopia transplantovanej obličky, perioperačne nález krusty na papile s jej rozdrvením a  odstránením úlomkov. Pooperačný priebeh komplikovaný intermitentnou makroskopickou hematúriou nízkej intenzity, týždeň po PEK však masívna makroskopická hematuria s potrebou hemosubstitúcie, USG suponovaná AV malformácia v  mieste zavedenia nefroskopu, verifikovaná angioCT a AG vyšetrením (obr. 2). Na  Odd. invazívnej rádiológie NÚSCH zrealizovaná endovaskulárna embolizácia pseudoaneuryzmy interlobárnej tepny štepu (obr.3). Pre oligoanúriu na  podklade tamponády panvičky nutná prechodná HD. Od výkonu doteraz jedna epizóda nebštrukčnej pyelonefritídy transplantovanej obličky, etiologicky komunitným kmeňom E.coli citlivým na bežné antibiotiká. Aktuálne funkcia štepu stabilizovaná na úrovni sKrea 74 umol/l.

Obr.1: CT obraz konkrementu v transplantovanej obličke

Obr.2.: angioCT obraz AV malformácie Tx oblčiky po nefroskopii

Obr.3: Stav po  embolizácii pseudoaneuryzmy interlobárnej tepny štepu

61

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI P-21 ANGIOLOGICKÉ INTERVENČNÉ VÝKONY U PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY Špak Ľ. (1), Baltesová T. (2), Hulík Š.(3), Beňa Ľ. (2), Jurčina J. (2), Rosenberger J.(2) Klinika kardiológie – Angiologické oddelenie, Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorôb a.s., Košice; (2) Transplantačné oddelenie; (3)I. Chirurgická klinika UN L. Pasteura, Košice (1)

[email protected] Stenóza renálnej artérie transplantovanej obličky (TRAS) je potenciálne liečiteľnou komplikáciou, ktorá spôsobuje dysfunkciu štepu a  artériovú hypertenziu. V  závislosti od  diagnostických kritérií sa podľa literárnych údajov vyskytuje u 1-23 % pacientov. V  práci analyzujeme výskyt, klinickú prezentáciu a  terapeutické intervencie u pacientov s TRAS v našom transplantačnom centre v rokoch 2009-2013. V sledovanom období sa TRAS diagnostikovala u 10 pacientov po  transplantácii obličky (3,7 %). Najčastejšou klinickou manifestáciou bola dysfunkcia štepu (80 %) a  ťažko ovplyvniteľná artériová hypertenzia (60 %). U väčšiny pacientov sa TRAS diagnostikovala vo včasnom potransplantačnom období na základe ultrasonografického a následne angiografického vyšetrenia. Najčastejšou lokalizáciou stenózy bola anastomóza renálnej artérie transplantovanej obličky s  ilickou artériou. Nezvyčajnou príčinou TRAS u jedného pacienta bola obturujúca dissekcia ilickej artérie nad anastomózou artérie štepu. Dvaja pacienti mali nález nevhodný na endovaskulárnu intervenciu (kinking renálnej artérie, stenóza segmentálnej artrérie). Intervenčný výkon spočíval v angioplastike (PTA) u dvoch pacientov, 6 pacienti mali PTA so zavedením stentu. Po  intervenčnej liečbe došlo u  všetkých pacientov k zlepšeniu perfúzie i funkcie štepu. Komplikácie intervenčných výkonov ani postkontrastné poškodenie štepu sme nezaznamenali. Dvaja pacienti so stabilnou funkciou štepu majú diagnostikovanú restenózu renálnej artérie. S  výnimkou jedného pacienta je funkcia transplantovaných obličiek u pacientov v našom súbore stabilná. Výskyt TRAS v našom súbore je porovnateľný s literárnymi údajmi. Výsledky angiologických intervenčných výkonov hodnotíme pozitívne.

P-22 ODBĚR LEDVIN ZE ZEMŘELÉHO DÁRCE S DISEKCÍ AORTY TYPU A: CASE REPORT Chlupáč J.(1), Kudla M.(1), Janoušek L.(1), Froněk J.(1) Klinika transplantační chirurgie, IKEM Praha

(1)

[email protected] Úvod: K odběru ledvin ze zemřelého dárce je zapotřebí provést kanylaci a perfúzi viscerálního segmentu břišní aorty. Disekce aorty je závažné onemocnění s incidencí 2 – 3 případy na  100 000 obyvatel za  rok a s průměrným věkem 50 – 65 let v době stanovení diagnózy. Disekce může zasahovat až na větve břišní aorty a tak komplikovat eventuelní odběr orgánů k transplantaci. Metodika: 50-ti letý marginální dárce se stanovenou smrtí mozku byl indikován k multiorgánovému odběru

(kreatinin 140 µmol/l, glomerulární filtrace 1.12 ml/min). V anamnéze byla zjištěna náhrada ascendentní aorty pro disekci typu A přecházející na  větve hrudní i břišní aorty a pánevní tepny. Levá renální tepna odstupovala z menšího pravého lumen, truncus coeliacus, a. mesenterica superior a pravá renální tepna z většího falešného lumen. Během odběru byla vypreparována a selektivně kanylována obě lumina s následnou dvojitou perfúzí. Výsledky: Perfúze ledvin i jater proběhla úspěšně. Játra byla kontraindikována k transplantaci pro aneurysma ve větvení a. hepatica propria. Obě ledviny byly transplantovány s okamžitým nástupem funkce štěpů. Hladina sérového kreatininu 21 měsíců po transplantaci je 146 µmol/l (levá ledvina) a 180 µmol/l (pravá ledvina). Závěr: Disekce aorty nepředstavuje kontraindikaci odběru břišních orgánů ze zemřelého dárce. Selektivní perfúzí pravého i falešného lumen lze odebrat a úspěšně transplantovat obě ledviny. Odběr orgánů u zemřelého dárce s touto přidruženou diagnózou nebyl dosud v literatuře popsán.

P-23 PRVNÍ REDUKCE JATERNÍHO ŠTĚPU V CKTCH BRNO Ničovský J.(¹), Němec P.(¹), Nešpor D.(¹), Kysela P.(2), Mejzlík V.(¹), Husová L.(¹) ¹ Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno Chirurgická klinika FN Brno

()

(2)

[email protected] Transplantace jater je život zachraňující léčebná metoda. Při alokaci jater danému příjemci je nutné dodržet kompatibilitu v krevní skupině a váhový poměr jater dárce a příjemce. Z našeho souboru 400 čekatelů na transplantaci jater vyplývá, že menší příjemci (< 70 kg) čekají na  transplantaci jater statisticky významně déle než větší příjemci (> 70 kg). V  našem sdělení uvádíme případ pacientky s  primární biliární cirhózou, u které jsme provedli transplantaci jater parciálním jaterním štěpem. Jedná se o 56 letou pacientku s  řadou komorbidit, která čekala vzhledem ke  své malé hmotnosti (54 kg) na  transplantaci jater 23 měsíců. Protože se její zdravotní stav v posledních měsících zhoršoval (MELD 18) rozhodli jsme se u pacientky použít redukovaný jaterní štěp od  velkého dárce stejné krevní skupiny. Dárcem byl mladý muž (185 cm, 85 kg), který utrpěl kraniotrauma. Redukci jater jsme provedli in situ (v  těle dárce) a byla provedena pravostranná hemihepatektomie. Redukovaný jaterní štěp (segment I – IV) vážil 950 g. Transplantace redukovaných jater metodou piggyback proběhla bez komplikací. Pooperační průběh byl komplikovaný poruchou hojení rány. Pacientka byla propuštěna domů s  dobrou funkcí jaterního štěpu 29. den po transplantaci. Redukce jater je metoda, která nám umožňuje nabídnout transplantaci jater čekatelům z  nízkých váhových skupin i v případě nedostatku malých dárců.

62

P-24 TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK S KOMPLIKOVANÝM CIEVNYM ZÁSOBENÍM

P-26 CIEVNE KOMPLIKÁCIE PRI TRANSPLANTÁCII PEČENE A ICH RIEŠENIE

Hulík Š.(1), Kalanin R.(1), Tóth E.(1), Závacký P.(1), Kaťuchová J.(1), Radoňak J. (1), Baltesová T. (2), Rosenberger J. (2), Beňa Ľ. (2)

Janek J.(1), Kminiak R.(1), Hampl F.(2), Okapec S.(3)

(1) 1. Chirurgická klinika UNLP, Košice; (2)Transplantačné oddelenie UNLP, Košice

(1) Oddelenie cievnej chirurgie, FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica; (2)Chirurgická klinika SZU, FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica; (3)Rádiologické oddelenie, FNsP F.D.Roosevelta, Banská Bystrica

[email protected]

[email protected]

Transplantácia obličky sa v posledných desaťročiach stala zlatým štandardom liečby pacientov s chronickým zlyhaním obličiek. Potreba transplantácii sa neustále zvyšuje čo vedie k využívaniu orgánov v minulosti považovaných za nevhodné. Do tejto skupiny potenciálne využiteľných orgánov patria aj obličkové štepy s  mnohopočetným cievnym zásobením a/alebo poškodením cievneho zásobenia pri odbere. Ich výskyt sa v literatúre uvádza v rozmedzí od 15 % do 30 % a sú vo všeobecnosti považované za  rizikové, vzhľadom k  vyššej predispozícii na  vznik chirurgických komplikácií – cievnej trombózy, stenózy či krvácania. Dodržiavaním zásad chirurgickej techniky a  využitím preventívnych opatrení je možné štepy s  komplikovaným cievnym zásobením bezpečne transplantovať. Mnohí autori uvádzajú, že výsledky sú porovnateľné s  výsledkami transplantovaných štepov bez komplikovaného cievneho zásobenia. V závere analyzujeme súbor našich pacientov s transplantovaným štepom s  komplikovaným cievnym zásobením za obdobie rokov 2009 – 2013.

Cievne komplikácie pri transplantácii pečene (OLTx) môžu byť príčinou technického neúspechu počas samotnej operácie alebo môžu spôsobiť nemalé problémy v  pooperačnom období. S postupným nárastom počtu transplantácii v TC Banská Bystrica pribúda aj počet technicky obtiažnych výkonov. Častejšie sa stretávame s pacientami po operáciách v  epigastriu, ktoré spôsobujú vnútro brušné zmeny nielen na  pečeni ale aj na  jej magistrálnych cievach. Cievne komplikácie pri transplantácii pečene sa principiálne rozdeľujú na arteriálne a venózne. Najčastejšia arteriálna komplikácia je trombóza artéria hepatica. Incidencia hepatálnej arteriálnej trombózy (HAT) pri OLTx u dospelých sa udáva 3 %. Prevencia HAT spočíva v  zabezpečení dostatočného inflow do  artéria hepatica graftu. V prípade nemožnosti štandardnej arteriálnej revaskularizácie prichádzajú do úvahy alternatívne bypassové operácie, najčastejšie zo supra alebo infrarenálnej aorty. Najčastejšia venózna komplikácia je trombóza véna portae (TVP). TVP môže byť prítomná už pred samotnou transplantáciou, jej etiológia je komplexná, predpokladá sa prítomnosť reverzného toku následkom zvýšenej vaskulárnej rezistencie v cirhotickej pečeni. TVP v takomto prípade významne komplikuje samotnú OLTx. Riešením je everzná trombektómia alebo tiež bypassové operácie. TVP v pooperačnom období môže byť spôsobená technickou chybou operatéra, významnou inkongruenciou lúmenov alebo tiež hemodynamickým stealom do kolaterálneho obehu. Úspešným riešením takejto komplikácie môže byť endovaskulárna rádiologická liečba a  coiling kolaterálneho obehu. Autori v  prednáške referujú vlastné skúsenosti s  riešením hore popísaných komplikácií v Transplantačnom centre Banská Bystrica.

P-25 FUNKCE TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY U PACIENTŮ S FEMORÁLNÍM ARTERIOVENÓZNÍM SHUNTEM Nešpor D., Němec P. Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno [email protected] Založení femorální arteriovenózní spojky je jednou z variant dialyzačního přístupu u pacientů s chronickým renálním selháním a  vyčerpanou možností arteriovenózních spojení na  horních končetinách. Nejčastěji je chirurgicky prováděno spojením femorální tepny a žíly pomocí polytetrafluoroetylenové protézy. Při ipsilaterální transplantaci ledviny vede změna hemodynamických parametrů v  ilickém řečišti k  ohrožení funkce graftu vyžadující následné zrušení femorální arteriovenózní spojky. Doporučováno je buď kontralaterální uložení transplantovaného graftu nebo, při nutnosti ipsilaterální transplantace ledviny, periprocedurální zrušení femorálního shuntu. V  našem sdělení popisujeme případ transplantace ledviny u pacientky s femorálním AV shuntem, doplněný o přehled literárních zkušeností.

P-27 ULCERÓZNÍ KOLITIDA A TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGITIDU – ZKUŠENOSTI TRANSPLANTCENTRA IKEM Bajer L.(1), Drastich P.(1), Wohl P.(1), Beneš M.(1), Drastichová M.(2), Špičák J.(1) Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Praha; (2)Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha

(1)

[email protected] Pro pacienty s  primární sklerózující cholangitidou v  terminálním stadiu je v současnosti jedinou efektivní léčebnou modalitou ortotopická transplantace jater (OTJ). Pacienti s  PSC bývají ve  většině případů (60 – 85 %) postiženi také idiopatickým střevním zánětem (IBD), zejména ulcerózní kolitidou (UC). Analýze jsme podrobili 72 pacientů transplantovaných pro  PSC (52 mužů a 20 žen) v  Transplantcentru IKEM. Průměrný věk pacientů byl 46,7 ± 13,4 let a jejich délka přežití

63

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI přesahovala 12 měsíců. U každého pacienta byla provedena kolonoskopie v rámci předtransplantačního programu a dále v ročním intervalu po OTJ. Průběh UC byl bez významných klinických projevů (mírný nebo v remisi) u 48/72 (66.7 %) pacientů po OTJ. Zbylých 24 pacientů (33,3 %) trpělo po  OTJ klinicky aktivní formou UC, z toho u 3 byla infekce CMV popsána jako spouštějící faktor. Mimo 3 pacientů s aktivní UC se podařilo udržet symptomy onemocnění pod kontrolou konzervativní léčbou. U 3 pacientů byla pro refrakterní průběh onemocnění provedena kolektomie. Ve  sliznici tlustého střeva byla u u 6/72 (8,3 %) detekována low – grade dysplázie (LGD). Nález high – grade dysplázie (HGD) byl potvrzen u 2 (2,8 %) pacientů, kolorektální karcinom (KRK) pak u dalších 2 (2,8 %), kteří následně podstoupili kolektomii. Žádný z  těchto pacientů nezemřel na KRK. U 3 pacientů se UC vyvinula de-novo po OTJ. Aktivita ulcerózní kolitidy po  transplantaci jater může být vysoká navzdory probíhající imunosupresivní terapii. Poměrně častý nález dysplastických změn či kolorektálního karcinomu potvrzuje užitečnost pravidelných kolonoskopických vyšetření. Ulcerózní kolitida může po  transplantaci jater vznikat de – novo.

dosahovala 30 %. Nezávislými pozitivními prediktory ZBI byla pokročilost jaterní cirhózy podle Child-Pugh klasifikace (OR = 1,53; 95 % CI 1.11-2.12, P = 0.01, Child C vs B) a MELD skóre (OR = 1.07, 95 % CI 1.04-1.1, P<0.001, pro každý MELD bod). Nezávislým negativním prediktorem ZBI byla přítomnost variantní alely TNFA c. – 238A (OR = 0.42, 95 % CI 0.2 – 0.9, P = 0.025). Regresní model ukázal, že přítomnost této alely u pacientů s  cirhózou jater Child C snížila riziko ZBI o 78 %, a vedla k signifikantnímu snížení mortality na ZBI u pacientů na WL. Přítomnost alely TNFA c. – 238A byla asociována se signifikantně nižšími sérovými hladinami TNF-α. Závěr: Naše výsledky ukazují, že genetická varianta TNFA c.-238A významně snižuje riziko vzniku bakteriální infekce u pacientů s  pokročilou jaterní cirhózou a zlepšuje přežití nemocných s bakteriální infekcí na  čekací listině. Mechanismus tohoto jevu patrně spočívá imunomodulační aktivitě TNF-α, kdy chronicky zvýšená koncentrace TNF-α vede k  desenzitizaci (exhausci) imunitní buněk, zatímco snížená koncentrace TNF-α, kterou jsme pozorovali u pacientů s alelou TNFA c.-238A umožňuje plnou odpověď TLR4 signalizace na bakteriální patogeny.

P-28 GENETICKY PODMÍNĚNÁ SNÍŽENÁ EXPRESE TNF-Α SNIŽUJE RIZIKO BAKTERIÁLNÍCH INFEKCÍ U PACIENTŮ S POKROČILOU CIRHÓZOU JATER

P-29

Šenkeříková R.(1), de Mare-Bredemeijer E.(3), Fraňková S.(1), Roelen D.(4), Visseren T.(3), Trunečka P.(1), Špičák J.(1), Metselaar H.(3), Jirsa M.(2), Kwekkeboom J.(3), Šperl J.(1) Klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha; (2)Laboratoř experimentální hepatologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha; (3) Department of Gastroenterology and Hepatology, University Medical Center, Rotterdam, The Netherlands; (4)Department of Immunohematology and Blood Transfusion, University Medical Center, Leiden, The Netherlands (1)

[email protected] Úvod: Pacienti s  jaterní cirhózou jsou zvýšeně náchylní k  závažným bakteriálním infekcím (ZBI) spjatými s  významnou mortalitou. Prediktory ZBI, které by u pacientů na  transplantační listině (WL) umožnily zahájit včasnou antibiotickou léčbu ještě před rozvojem SIRS, sepse nebo septického šoku, však nejsou známy. Cílem naší studie bylo zjistit, zda náchylnost k  ZBI u pacientů s  pokročilou jaterní cirhózou je determinována nastavením aktivace antimikrobiální imunity způsobenou genetickou variabilitou v  TLR signalizaci. Charakteristika souborů: Retrospektivně jsme zhodnotili prevalenci ZBI u 336 dospělých cirhotických pacientů, Child-Pugh B a C klasifikace, zařazených v  IKEM na  čekací listinu (WL) k transplantaci jater (OLT) v letech 1995 až 2010. U všech pacientů byla provedena genotypizace lokusů TLR4 c. + 1196C/T, CD14 c. – 159C/T, TNFA c. – 238G/A, IL – 1B c – – 31C/T a IL-1RA VNTR. Signifikantní výsledky z pilotní studie byly validovány v nezávislé kohortě 332 nizozemských pacientů. Výsledky: Během sledovacího období vyvinulo v  pilotním souboru 115/336 (34 %) a ve validačním souboru 133/332 (40 %) nemocných ZBI. Celková mortalita v obou souborech

64

P-30 PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGOITIDA A NESPECIFICKÝ ZÁNĚT STŘEVNÍ, BIOLOGICKÁ LÉČBA PO TRANSPLANTACI JATER

P-31 VÝBĚR VHODNÉ ENDOGENNÍ KONTROLY PRO GENOVOU EXPRESNÍ ANALÝZU V PANKREATICKÝCH OSTRŮVCÍCH

Husová L.(1), Zbořil V.(2), Mejzlík V.(1), Kuman M.(1), Štěpánková S.(1), Němec P.(1)

Kosinová L., Fábryová E., Brabcová I., Sticová E., Saudek F., Kriz J. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

(1)

Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno; (2) Interní gastroenterologická klinika FN a MU Brno

[email protected]

[email protected]

Úvod: Výběr vhodné endogenní kontroly – genu stabilně exprimovaného v  průběhu celého experimentu – je zásadním požadavkem pro úspěšnou analýzu genové exprese. Ukazuje se, že hladina běžně užívaných referenčních genů jako např. GAPDH nebo β-actinu, označovaných také jako „housekeeping geny“, se může výrazně měnit v  závislosti na  experimentálních podmínkách. Pro Langerhansovy ostrůvky (LO) neexistuje v  současné době komplexní srovnání často používaných referenčních genů. Cílem této studie tedy bylo najít vhodnou endogenní kontrolu pro analýzu genové exprese v LO. Metody: LO byly izolovány z potkanů kmene Brown-Norway (~300g, samci). Z  čerstvě izolovaných ostrůvků nebo po 24/48h kultivaci nebo po mikroporaci +/- siRNA a následné 24/48h kultivaci byla z ostrůvků izolována celková RNA. RNA byla metodou reverzní transkripce převedena do cDNA a použita k  analýze genové exprese 16 kandidátních housekeeping genů: 18S rRNA, ACTB, ARBP, B2M, GAPDH, GUSB, HMBS, HPRT, PGK1, PPIA, PPIB, RPLP2, TBP, TFRC, UBC a YWHAZ. Výsledky: Pomocí softwaru GeNorm byla jako nejvhodnější endogenní kontrola pro LO v  celém rozsahu experimentálních podmínek určena kombinace genů B2M a HPRT s hodnotou expresní stability 0,023. Jako další nejvhodnější endogenní kontrola byl stanoven gen YWHAZ. Tento gen byl taktéž určen jako nejstabilnější gen pomocí softwaru NormFinder. U čerstvě izolovaných LO nebyla nalezena žádná endogenní kontrola o adekvátní stabilitě. Závěr: Vhodnou endogenní kontrolu pro genovou expresní analýzu v LO zajišťuje kombinace genů B2M/HPRT nebo samotný gen YWHAZ. Během izolace LO dochází k výrazným změnám míry exprese všech testovaných housekeeping genů, a proto není vhodné používat ostrůvky čerstvě po izolaci jako referenční vzorek pro genovou analýzu.

Úvod: Primární sklerozující cholangoitida (PSC) je idiopatický fibrózní zánětlivý proces postihující celý biliární strom. Etiologie je pravděpodobně multifaktoriální. Současný výskyt nespecifického zánětu střevního (IBD) je popisován až u 90  % nemocných, častěji jsou postiženi muži než ženy. Ulcerózní kolitida je častější než Crohnova choroba a u 94  % nemocných jde o postižení celého tlustého střeva. Nemocní s PSC mají 5 – 10 násobné riziko vzniku kolorektálního karcinomu (KRC). Riziko se zvyšuje s délkou trvání IBD a pozitivní rodinnou anamnézou KRC. Výsledky: V  Centru kardiovaskulární a transplantační medicíny v  Brně bylo transplantováno celkem 507 pacientů (1. 2. 1983 – 1. 6. 2014). Z  indikace PSC bylo provedeno 48/507 (9,5  %) transplantací jater (OTJ), u 34 mužů (71  %) a 14 žen (29  %). Věk nemocných se v  době transplantace jater pohyboval od 21 do 67 let, průměrný věk byl 41 let. Před transplantací onemocnělo nespecifickým střevním zánětem 30/48 (62,5  %) nemocných, u 5/30 (16,7  %) byla stanovena diagnóza morbus Crohn, u 24/30 (80 %) ulcerózní kolitida, a u 1/30 (3,3 %) indeterminovaná kolitida. Po  transplantaci vznikla de novo ulcerózni kolitida u dalších dvou pacientů. Celkem u 10 nemocných se objevil relaps IBD, vždy šlo o pacienty s  ulcerózní kolitidou. Prezentujeme pět pacientů s  komplikovaným průběhem ulcerózní kolitidy po  OTJ, kdy pro relaps pankolitidy byl v léčbě užit anti TNFα (infliximab). I přes léčbu u 3 pacientů byla provedena totální kolektomie a protektivní ileostomie. Jedna pacientka zemřela na diseminaci KRC. U jedné pacientky byla léčba ukončena pro trombosu a. hepatica s nutností retransplantace jater. U jednoho pacienta lze efekt této léčby hodnotit jako úspěšný. Závěr: Ani transplantace jater a imunosupresivní terapie nezabrání vzniku IBD de novo nebo relapsu onemocnění. Relaps IBD je popisován až u 40  % nemocných. Léčba IBD není rozdílná u pacientů před a po  transplantaci. Stejně i léčba IBD není rozdílná u pacientů před a po  transplantaci jater. Užití biologické léčby anti TNFα je po OTJ možné. Literární údaje pro léčbu infliximabem a adalimubabem jsou však spíše sporadické a varují před vyšším rizikem infekcí a v  některých případech i lymfoproliferativních onemocnění. Vysazení anti TNFα je do 6 – 12 měsíců spojeno s rizikem relapsu u 50  % nemocných a navíc s rizikem snížené odezvy na návrat anti TNFα do terapie.

Tato studie je součástí grantového projektu  IGA MZČR # NT14240-3, GA ČR: # 14-03305S,  GA UK # 108214 a Projektu (MZČR) rozvoje výzkumné organizace 00023001 IKEM – Institucionální podpora.

65

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI P-32 ZLEPŠENÍ PROKRVENÍ ALTERNATIVNÍHO MÍSTA PRO EXTRAHEPATÁLNÍ TRANSPLANTACI LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ

P-33 VYUŽITIE ELIMINAČNEJ METÓDY MARS U PACIENTOV PRED TRANSPLANTÁCIOU PEČENE

Fábryová E.(1), Kubies D.(2), Kasoju N.(2), Jirák D.(1), Gálisová A.(1), Saudek F.(1), Kříž J.(1) Institut Klinické a experimentální medicíny, Praha; makromolekulární chemie AV ČR, Praha (1)

Ústav

(2)

Topoľský I.(1), Skladaný Ľ.(2), Adamcová-Selčanová S.(2), Kapusta D.(2) (1)

Klinika pre deti a  dorast A. Getlíka SZU a  UNB, Bratislava; II. Interná klinika SZU, FNsP FDR Banská Bystrica

(2)

[email protected]

[email protected] Úvod: Rutinní použití transplantace Langerhansových ostrůvků (LO) cestou portální žíly do  jater příjemce limitují velké ztráty transplantované tkáně v  důsledku přímého kontaktu ostrůvků s krví příjemce. Možnou alternativní metodou je transplantace Langerhansových ostrůvků do uměle vytvořeného místa, které poskytuje dostatečné prokrvení, mechanickou a imunitní ochranu Langerhansových ostrůvků, minimálně invazivní proceduru samotné transplantace, stabilní teplotu tělesného jádra a umožňuje event. vyjmutí štěpu. Většinu zmíněných požadavků může splnit prevaskularizované lůžko v  podkoží vytvořené pomocí skeletu z biokompatibilního materiálu, který postupně uvolňuje růstové faktory podporující neoangiogenezu. Cílem této studie bylo testování vlivu různých modifikací poly-L-laktid-co-ε-kaprolaktonového skeletu na dynamiku a kvalitu vaskularizace arteficiálního lůžka v podkoží potkana. Metody: Potkanům kmene Brown Norway (n = 12, 300 – 350 g) byly v  celkové anestézii implantovány skelety z  biokompatibilního polymeru (poly L-laktid-co-ε-kaprolakton). Skelety byly vložené do  podkoží v  oblasti ledvin. Skupině A byly implantované skelety s navázaným nízkým (2 µg) obsahem VEGF (vascular endothelial growth factor), skupině B s vysokým (10 µg) obsahem VEGF a skupině C s navázaným heparinem. Pro srovnání efektu heparinu a VEGF byly zvířatům do kontralaterální podkožní kapsy vloženy skelety z biokompatibilního polymeru bez dalších přísad. Míra prokrvení skeletů byla posuzována pomocí DCE MRI (dynamic contrast enhanced magnetic resonance imaging) v  týdenních intervalech, na  konci pokusu (1 – 4 týdny) byly skelety vyjmuty a vyšetřeny histologicky. Výsledky: Vložené skelety neprodloužily dobu hojení kožní incize, nevyvolávaly lokální zánět ani zvýšenou fibrózu. Po 1. týdnu po implantaci skeletů bylo pomocí DCE MRI detekováno maximální prokrvení všech skeletů, přičemž u skupiny s vysokou dávkou VEGF bylo významně vyšší než v ostatních skupinách. V průběhu dalšího sledování se prokrvení snižovalo na úroveň kontrolních skeletů. Závěr: Použitý biokompatibilní materiál nevyvolává nežádoucí reakci tkáně a nebrání zhojení incize po implantaci. Vaskulární endoteliální faktor navázaný zvolenou metodou na  polymerový skelet byl biologicky aktivní a dočasně zvyšoval prokrvení uměle vytvořeného lůžka. Podpořeno: 1/Grant IGA MZČR: # NT14240-3 2/Projekt (MZČR) rozvoje výzkumné organizace 00023001 IKEM – Institucionální podpora 3/Grant GA ČR: # 14-03305S 4/BetaTrain–7. EU RP, č.289932

Metódy: Chceme ukázať údaje od 42 pacientov liečených albumínovou dialýzou na II. internej klinike SZU, resp. OAIM FNsP FDR Banská Bystrica v období od 6/ 2009 – do 12/ 2013. Pacienti boli indikovaní na liečbu podľa metodického usmernenia: 22921/2004 – OZS. Ako prístrojová technika bol použitý MARS monitor v  spojení s  klasickým hemodialyzačným prístrojom Gambro AK – 200 Ultra. Antikoagulácia: štandardný heparín intermitentne, resp. v prípade potreby bezheparínová albumínová dialýza. Cievny prístup: klasický dvoj (troj) lumenový dialyzačný centrálny žilný katéter. Výsledky: Celkovo bolo v  danom období liečených 42 pacientov (23 žien, 19 mužov)., Bolo vykonaných celkovo 345 sedení s priemerom 8, 21 na pacienta (1 – 50). Z uvedeného počtu bolo zaradených na čakaciu listinu 26 pacientov, 10 pacientov sa dočkalo transplantácie pečene, z toho jedna bola vykonaná vo Viedni po príprave v Tx centre Banská Bystrica. Najčastejšou diagnózou a indikáciou na MARS bolo AoCLF.. Závery: Výsledný súbor nepredstavuje vopred designovanú štúdiu, je to vlastne mapovanie reálnej situácie v  jednom transplantačnom centre, počet a  štruktúra pacientov, akí sa v praxi vyskytli počas 5 rokov. Údaje sú zbierané retrospektívne, bez použitia jednotného protokolu. Začína sa však ukazovať, že v  našich podmienkach (priemerná doba čakania na OLTx = 20 týždňov) by mohlo byť cenné nazbieranie relevantných údajov o vplyve metódy na prežitie pacientov a na možnosti strednodobého premosťovania pacientov indikovaných k transplantácii pečene. Vzhľadom k významne kratšej dobe strávenej na čakacej listine v iných európskych krajinách, údaje o  dlhšie trvajúcej premosťovacej liečbe sú ojedinelé case reporty.

P-34 E – LEARNINGOVÝ KURS „ZÁKLADY ODBĚRU A KONZERVACE TKÁNÍ“ – PRVNÍ ZKUŠENOSTI S POUŽITÍM PŘI VÝUCE VOLITELNÉHO PŘEDMĚTU Měřička P.(1), Štěrba L.(1), Straková H.(1), Navrátil P.(2), Honegrová,B.(1) Tkáňová ústředna Fakultní nemocnice Hradec Králové; Regionální transplantační centrum při Urologické klinice UK v Praze, Lékařské fakultě v Hradci Králové (1) (2)

[email protected] Úvod a cíl: Autoři představují e–learningový kurs „Základy odběru a konzervace tkání“ používaný pro výuku stejně nazvaného volitelného předmětu vyučovaného v české i anglické versi na Univerzitě Karlově v Praze, Lékařské fakultě v  Hradci Králové od  školního roku 2001/2002. Cílem kursu je umožnit studentům individuálním tempem zvládnout teoretické základy předmětu a presentovat závěrečnou seminární práci na vybrané téma.

66

Metodika: Kurs je členěn do 3 hlavních témat: 1) Problematika dárcovství tkání a orgánů 2)  Problematika nízkoteplotní konzervace buněk, tkání a orgánů 3) Problematika zajištění jakosti a bezpečnosti v  tkáňových a odběrových zařízeních. Jednotlivá témata jsou propojena testem znalostí o 5 náhodně vybraných otázkách z  banky úloh. Podmínkou postupu k  dalšímu tématu je správné zodpovězení alespoň 3 otázek. Čtvrté téma věnované základním procesům v tkáňovém zařízení a principům jejich validace slouží ke zopakování a prohloubení učiva. Studijní materiály tvoří elektronické studijní opory ve formě Power Pointových presentací, plné texty publikované autory, audio a video ukázky a odkazy na důležité webové stránky. Páté téma tvoří databáze seminárních prací studentů na vypsaná témata. Závěrečný test obsahuje 15 otázek. Pro hodnocení prospěl je třeba zodpovědět správně alespoň10 otázek. Kurs byl po částech zaváděn do praxe během letního semestru roku 2012/2013. Po recenzi, kterou provedl MUDr.Jaroslav Špatenka, vedoucí Transplantačního centra Fakultní nemocnice v  Motole, byl kurs umístěn na  adresu: http://moodle.lfhk.cuni.cz/moodle2/course/ /index.php?categoryid = 43 Kurs je majetkem Univerzity Karlovy v  Praze, Lékařské fakulty v  Hradci Králové a jeho použití je pro akademické instituce zdarma. Výsledky: K  1.9.2013 se do  kursu zapsalo 26 studentů, z toho 19 studentů vybraného volitelného předmětu v českém jazyce. Tito studenti kurs využili především k  on-line studiu a presentaci a archivaci seminárních prací. Verifikace kursu byla provedena na  souboru 18 studentů zapsaných ve  školním roce 2013/2014. Všichni studenti kurs, včetně testů znalostí, zvládli. Negativní postoje nebyly zaznamenány. Většina studentů se domnívá, že kurs je vhodný jako podpora klasické formy výuky, ojediněle se vyskytly názory, že by mohl klasickou výuku zcela nahradit. Závěr: Vytvořený e-learningový kurs se plně osvědčil v pregraduální výuce studentů lékařské fakulty. Je otevřen i dalším zájemcům o tuto speciální problematiku.

Edmontonský skórovací systém hodnotí kvalitu dárce (věk, BMI, studená ischemie, příčina smrti, dávka vazopresorů, délka pobytu na ARO, hladina amylázy a glukózy). Výsledná hodnota je 0-100 bodů, přičemž kvalita orgánu (hmotnost, konzistence, poškození) může tuto hodnotu ovlivnit pouze negativně. Za  úspěšnou považujeme izolaci, při které získáme minimálně 300tis ostrůvkových ekvivalentů, celkový objem tkáně pro transplantaci je < 10ml a získané ostrůvky jsou vitální. V  letech 2012 a 2013 bylo provedeno celkem 51 izolací s 16 úspěšnými izolacemi (31,4%). Frekvence orgánů s nízkou pravděpodobností transplantace (počet bodů méně než 49,5 a skupina 50-59,5 bodů) byla 9,8% resp. 15,7%. Úspěšnost izolace v  těchto skupinách byla 40,0% a 12,5%. Nejfrekventovanější jsou orgány ze skupin 60-69,5 a 70-79,5 bodů, které představují 33,3% a 35,3% z  celkového počtu dárců a úspěšnost izolace je 23,5% resp. 33,3%. Optimální orgány pro izolaci ostrůvků ze skupin 80-89,5 a 90-100 (pravděpodobnost transplantace 100%) se vyskytují pouze sporadicky (5,9%). Závěrem můžeme říci, že tento systém představuje efektivní metodu pro identifikaci vhodnějších orgánů pro izolaci ostrůvků. Tento jednoduchý protokol umožní zvýšit poměr úspěšných izolací a snížit výdaje na  izolace. V  porovnání s  Edmontonskou skupinou nemáme k  dispozici nejoptimálnější orgány (skupina 90-100b.), ty jsou určeny pouze pro orgánovou transplantaci. Přesto jsme na rozdíl od Edmontonu schopni získat dostatek ostrůvků pro transplantaci i ze skupiny orgánů s nejnižší pravděpodobností úspěšné izolace.  

do 49,5

50-59,5

60-69,5

70-79,5

80-89,5

90-100

izolace celkem: 51

5

8

17

18

3

0

100%

9,8%

15,7%

33,3%

35,3%

5,9%

0,0%

úspěšné izolace: 16

2

1

4

6

3

0

31,4%

40,0%

12,5%

23,5%

33,3%

100,0%

0,0%

Edmonton (tx 40,2%)

0,0%

29,6%

40,5%

35,0%

54,6%

100,0%

Tato studie je podporována grantem NT 13099 IGA MZ ČR.

P-35 RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ DÁRCŮ PANKREATŮ PRO IZOLACI LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ Berková Z.(1), Girman P.(2), Kříž J.(2), Fábryová E.(1), Koblas T.(1), Leontovyč I.(1), Kosinová L.(1), Vávrová E.(2), Neškudla T.(2), Habart D.(2), Mindlová M.(2), Dovolilová E.(1), Saudek F.(2)

P-36 KRYOBANKA TKÁŇOVÉHO ZAŘÍZENÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE HRADEC KRÁLOVÉ – 10 LET ZKUŠENOSTÍ Měřička P.(1), Straková H.(1), Štěrba L.(1), Schuster P.(2), Vinš M.(2), Lánská M.(3), Jebavý L. (3), Žák P. (3)

[email protected]

Tkáňová ústředna Fakultní nemocnice Hradec Králové; ATEKO s.r.o. Hradec Králové; (3)IV. Interní hematologická klinika UK v Praze LF v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové

Izolace Langerhansových ostrůvků (dále jen ostrůvků) z  kadaverózních pankreatů je složitý proces závislý zejména na  kvalitě dárce a jeho orgánu. Rozpoznat vhodný orgán pro izolaci ostrůvků není jednoduché. Edmontonská skupina vyvinula algoritmus, podle kterého je možné bodově ohodnotit dárce a zařadit jej do 6 skupin. Na základě těchto bodů je možné předpokládat úspěšnost izolace a případnou transplantaci. Cílem této studie byla retrospektivní analýza dárců pankreatů určených pro izolaci ostrůvků z období 2012 a 2013.

Úvod: Ačkoliv kryokonzervační metody byly zavedeny do experimentální praxe Tkáňové ústředny Fakultní nemocnice Hradec Králové již v 70. letech minulého století a kryokonzervace autologních krvetvorných buněk byla v klinické praxi používána od  roku 1989, standardní kryokonzervační pracoviště odpovídající současným nárokům bylo otevřeno teprve v roce 2003. Cílem práce je shrnutí desetiletých zkušeností z provozu tohoto pracoviště založeného na kombinaci kryotechnologie a technologie čistých prostor.

Laboratoř Langerhansových ostrůvků, IKEM, Praha; Klinika diabetologie, IKEM, Praha

(1)

(2)

(1)

(2)

[email protected]

67

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI

A B S T R A K TA

POSTERY LÉKAŘI Materiál a metodika: Tkáňové zařízení založené na výše uvedené koncepci bylo vybudováno v letech 2000 – 2002 podle standardů International Society for Pharmaceutical Engineering. Kryokonzervační část je vybavena velkokapacitními kontejnery na skladování buněk a tkání v kapalném dusíku s automatickým doplňováním dusíku ze zásobních maloobjemových nádob. Systém je propojen s externím velkoobjemovým zásobníkem dusíku. Programovatelné zmrazovací zařízení je umístěno v čistém prostoru třídy C, tkáně a buňky jsou zpracovávány v čistém prostoru třídy A s pozadím třídy B. Výsledky: Během procesu získávání licencí pro tkáňové zařízení dle legislativy Evropské unie a harmonizované národní normy (zákon č.296/2008 Sb.) v letech 2009 – 2011 se prokázalo, že koncepce autorů byla vhodným nástrojem pro splnění kvalitativních a bezpečnostních požadavků těchto norem. Během sledovaného desetiletého období sloužila Kryobanka v souladu se světovým trendem především pro podporu hematologicko – onkologických transplantačních programů (kryokonzervace autologních krvetvorných buněk u mnohočetného myelomu a lymfomů, kryokonzervace dárcovských lymfocytů pro alogenní transplantační program, kryokonzervace spermatu). Během 10 let se počet kryokonzervačních výkonů za  rok příliš nezměnil (160, resp.180), výrazně však stoupl počet skladovaných vaků s kryokonzervovanými krvetvornými buňkami a lymfocyty, a to prakticky na  dvojnásobek (1120 v roce 2013). To vedlo k nutnosti rozšíření počtu biologických kontejnerů a praktickému zdvojnásobení roční spotřeby kapalného dusíku. Proto bylo nezbytné zvýšit kapacitu externího zásobníku na  kapalný dusík ze 6 na 10 tun při nezměněné frekvenci plnění, tj. 1x za měsíc. Autoři diskutují významné otázky řešené v průběhu provozu banky, jako je kontrola hladiny kyslíku v kryoskladu, prevence křížové kontaminace během skladování buněk v kapalném dusíku, použití dvojitých certifikovaných obalů a kontrolu čistoty ovzduší v čistých prostorách počítáním částic a aeroskopií. Závěr: Koncepce autorů založená na  kombinaci kryotechnologie a technologie čistých prostor se během 10 let provozu kryobanky plně osvědčila, jako účinný nástroj ke splnění jakostních a bezpečnostních norem vyplývajících z nové evropské a národní legislativy.

Soubor a metody: Přísné dodržování postupů pro přípravu tkáňových transplantátů podle Zákona 296/2008 Sb. o lidských tkáních a buňkách ve  znění pozdějších předpisů a Vyhlášky 422/2008 Sb. Na základě toho je podstatou přípravy tkáňových transplantátů dodržování cGMP praxe (aktuální Správní výrobní praxe). Tkáň musí být tkáň připravována (zpracována) pouze validovanými postupy za  superaseptických podmínek v prostorech klasifikované třídy čistoty v tkáňovém zařízení. Výsledky: Odběry tkání lze provádět na  patologiích a soudně lékařských ústavech. Bez odběrů tkání ze zemřelých dárců nelze zajistit dostupnost tkáňových transplantátů pro pacienty v ČR. Dárci jsou pečlivě posuzováni z  hlediska zdravotní způsobilosti, časových a věkových kritérií. Po odběru jsou vyšetřováni na  hepatitidy, HIV infekci, Syfilis a HTLV infekci a v  rámci odběrů jsou získávány vzorky na  bakteriologii. Veškeré postupy zpracování v  tkáňovém zařízení jsou validovány a musí být schváleny ze strany SÚKL. Závěr: Byť transplantace tkání nedosahují společenské prestiže orgánových transplantací, lze si bez nich současnou medicínu jen těžko představit. Spolupráce mezi ústavy soudního lékařství (nebo patologiemi), tkáňovými zařízeními a kliniky má společensky nezastupitelný význam a vede k zajištění tkáňových transplantátů vysoké kvality a jejích úspěšných aplikací. Ocenění tohoto úsilí je bezprostředně hmatatelné v momentě, kdy se pacient vrací do plnohodnotného pracovního a osobního života.

P-37 MŮŽEME SE SPOLEČNĚ PODÍLET NA LÉČBĚ PACIENTA? Karkoška J.(1), Kaláb M. Špirka D.(1), Lonský V. (2)

, Handlos P.  (3), Dvořáček I.(3),

(2)

Národní Centrum Tkání a Buněk a.s., Brno; (2) Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc; (3) Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

(1)

[email protected] Cíl práce: Transplantace tkání jsou běžnou součástí a prakticky každodenní rutinou chirurgických oborů ortopedie, spondylochirurgie, traumatologie a dalších. Autoři popisují spolupráci jednotlivých zdravotnických zařízení: ústavu soudního lékařství, tkáňového zařízení a klinik, tedy složek, které se podílejí na  odběru, přípravě a použití tkáňových transplantátů pro účely transplantace.

68

SO-1 TRANSPLANTÁCIA OBLIČKY OD ŽIJÚCEHO DARCU – FAKTORY OVPLYVŇUJÚCE ROZHODOVANIE DARCOV A PRÍJEMCOV

SO-2 DUÁLNÍ TRANSPLANTACE

Jadrníčková M., Dubňanská G., Baltesová T., Beňa Ľ.

[email protected]

Karlíková L., Körberová M. Transplantační centrum, LF UK FN Plzeň

Transplantačné oddelenie, UN L. Pasteura, Košice [email protected] Transplantácia obličky je jedinou možnosťou ako zlepšiť zdravotný stav a kvalitu života chorých so zlyhaním obličiek. V ostatných rokoch sme v našom regióne zaznamenali klesajúci trend transplantácií obličiek od mŕtvych darcov a stagnáciu programu transplantácií obličiek od žijúcich darcov. Cieľom práce bolo zistiť stupeň informovanosti o  možnosti transplantácie obličky od  žijúceho darcu a definovať faktory, ktoré ovplyvňujú rozhodovanie darcov a  príjemcov pri výbere tejto liečebnej možnosti. Pri získavaní výskumnej vzorky sme postupovali tzv. zámerným výberom. Oslovili sme dialyzovaných pacientov, ktorí sú zaradení v čakacej listine na  transplantáciu obličky od  mŕtveho darcu v  regióne nášho transplantačného centra. Druhú vzorku tvorili ich rodinní príslušníci, ktorých vnímame ako potenciálnych darcov. Na  získanie údajov sme použili dotazníkovú metódu. Otázky v dotazníku boli zamerané na nasledujúce hypotézy: Pacienti, ktorí sú zaradení do čakacej listiny na transplantáciu obličky od mŕtveho darcu: 1.  boli informovaní o  možnosti transplantácie obličky od žijúceho darcu 2. poznajú výhody transplantácie obličky od žijúceho darcu 3. vedia, kto môže byť darcom obličky 4. sa obávajú možných rizík pre potenciálneho darcu 5. nemali vhodného žijúceho darcu V Košiciach sa transplantácie obličiek vykonávajú od roku 1988, prvá transplantácia obličky od žijúceho darcu sa uskutočnila v roku 2004. Do roku 2014 sa vykonalo 34 transplantácií obličiek od žijúcich darcov, čo predstavuje 4 % všetkých realizovaných transplantácií obličiek. Iba 4 transplantácie obličky od  žijúcich darcov boli uskutočnené preemptívne. Podiel transplantácií obličiek od  žijúcich darcov je v  našom centre nižší v  porovnaní s  Českou republikou (12,5 – 22 %). Počty transplantácií obličiek od žijúcich darcov na Slovensku sú ostatných rokoch významne nižšie ako v okolitých európskych krajinách. V  čakacej listine nášho transplantačného centra je v súčasnosti 139 pacientov, aktívne sa na transplantáciu obličky od žijúceho darcu pripravuje 7 pacientov (5 %). Vzhľadom k tomu, že náš výskum v čase odoslania abstraktu ešte nie je kompletne ukončený, ďalšie výsledky budeme prezentovať na kongrese. Jednou z  možností ako zvýšiť transplantačnú aktivitu v našom regióne je osloviť samotných pacientov a ich príbuzných, zlepšiť ich informovanosť o  možnosti transplantácie obličky od žijúceho darcu a zdôrazniť bezpečnosť darcovstva obličky.

Duální transplantace je použití obou ledvin od marginálního dárce pro jednoho příjemce. Jedná se o ledviny, které za  normálních okolností jsou vyloučeny z transplantačního programu. Za marginální dárce jsou považováni dárci s vyšším věkem nad 60 let nebo od 50 let v případě, že se u nich objevila hypertenze, diabetes, úmrtí pro cerebrovaskulární příhodu, ateroskleroza. Dárce může mít i zhoršenou funkci ledvin. Všichni potencionální příjemci musí absolvovat všechna nutná vyšetření před zařazením na  waiting list. Důležité je rozhodnutí cévního chirurga o tom, zda je možné při nabídce uskutečnit duální transplantaci. Vyšetření vzorku štěpu k transplantaci, se dříve prováděla pomocí bioptické jehly, kdy se odebíral malý vzorek, z kterého se stanovoval počet glomerulů a stupeň poškození. Nyní se provádí histologické vyšetření pomocí klínovité excize alespoň 10 mm široké a 5 mm hluboké. Převážně se využívá Remuzziho klasifikace skore 0 – 12. K duální transplantaci se přistupuje poté, kdy nabídku na  klasickou transplantaci odmítla všechna centra. Dále se nabízí odběrovému centru. Pokud odběrové centrum duální transplantaci odmítne, přichází na  řadu centrum, které dalo podnět k duální transplantaci. Příprava na  operaci je stejná jako při klasické transplantaci. Po převozu pacienta z chirurgického oddělení probíhá péče na  transplantačním oddělení, shodná jako o pacienta po transplantaci s jednou ledvinou. U nás v transplantačním centru není nabídka k duální transplantaci omezena věkem příjemce. Hodnoty kreatininu u duálních transplantací v našem centru se pohybují v průměru 123 umol/ml. V České republice, bylo provedeno 35 duálních transplantací, z toho v našem centru bylo provedeno 12.

SO-3 EMOCE, MEDICÍNA, ZÁKON A TRANSPLANTACE (KAZUISTIKA) Keleman R., I. Brůžková, D. Kostková, M. Horáčková, M. Bassettová, a E. Pokorná Transplantcentrum IKEM Praha. Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4, Česká republika [email protected] V  českých právních normách je zakotven princip předpokládaného souhlasu s odběrem orgánů, pokud se zemřelý za  svého života nevyjádřil, že s  odběrem orgánů nesouhlasí (Zákon č. 285/2002 Sb., tzv. Transplantační zákon). Tentýž zákon a provázející vyhlášky definují i postup stanovení dg. smrti mozku. Ošetřující lékař je dle dikce zákona povinen informovat o odběru osoby blízké a v běžné klinické praxi se jejich názor respektuje a k odběru orgánů nepřistupujeme. Kazuistika. V  pondělí indikující nemocnice informovala o možném 20 ti letém dárci s devastujícím kraniotraumatem s tím, že rodiče darování odmítli. Následující den v TC IKEM byl do čekací listiny do urgentního pořadí zařazen 7letý chlapec stejné krevní skupiny s fulminantním selháním jater v dů-

69

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY sledku intoxikace houbami. Jeho klinický stav se zhoršoval, stoupal rychle nitrolební tlak a byl napojen na  Promethea. V ten den nebyla v celé ČR i na Slovensku žádná nabídka jakéhokoli dárce. Službu mající koordinátor se rozhodl z důvodu emotivně i medicínsky vypjaté situace revokovat odmítnutou indikaci dárce z předchozího dne. Klinický stav dárce umožňoval ještě odběr orgánů a TC se precedentně rozhodlo akceptovat dárce i přes nesouhlas rodiny. Jednalo se o zletilého muže, který nebyl registrován v NROD a zákon toto rozhodnutí umožňoval. Personál dárcovské nemocnice rozhodnutí TC v tomto případě přijal. K dalšímu úskalí došlo při potvrzení smrti mozku dle zákona. Klinické známky smrti mozku byly nezpochybnitelné. Pro devastující ztrátové poranění kalvy nebylo možno prokázat zástavu mozkové cirkulace a metoda BAEP nebyla možná z technických důvodů v dárcovské nemocnici provést. I přesto, že klinická diagnóza byla zřejmá, klinický stav neslučitelný se životem, z hlediska transplantačního zákona nebyl „zemřelý dost mrtvý“ na to, aby se mohl stát dárcem orgánů. Tento případ měl i přes paradoxně bezvýchodné řešení nakonec šťastný konec. Nepomohl tomu stávající systém, ale opět šťastně nešťastné náhody a obrovské emotivní nasazení personálu dárcovských nemocnic a koordinátorů transplantačních center.

plantačné centrum. Postupným vývojom a zdokonaľovaním práce sa za krátky čas podarilo dosiahnuť nielen to, že Transplantačné centrum Martin patrí k najlepším odberovým centrám v rámci Slovenska, ale dosahujeme výsledky porovnateľné s vyspelou Európou. Napriek tomu dlhodobé štatistiky Národnej transplantačnej organizácie (NTO) poukazujú nato, že priemerný počet darcov na Slovensku za posledných 10 r. je 15,6pmp a od roku 2010 má klesajúcu tendenciu. Slovenská Republika sa týmito číslami zaraďuje medzi krajiny na chvoste vyspelej Európy. 5 r. analýza úmrtí pacientov na  OAIM regiónu TC UNM (n = 1457) nám umožnila zhodnotiť rezervy a zorientovať sa v možnostiach zvýšenia počtu zrealizovaných darcov. Na základe 5r. analýzy TC Martin bolo vyhodnotenie možného potenciálu darcov, ktorý dosahuje 29,3 pmp. Za hlavný problém považujeme zlyhávanie identifikácie potenciálnych orgánových darcov. Ďalšia dôležitá úloha, ktorá môže napomôcť zvýšiť tento potenciál je kontinuálne vzdelávanie verejnosti o koncepte mozgovej smrti v spojitosti s darcovstvom orgánov a vysoko morálnom princípe záchrany života pacienta – príjemcu, keď už nie sme schopný zachrániť pacienta – darcu, ako je to bežné vo vyspelých krajinách.

SO-6 TRANSPLANTACE LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH DÁRCŮ – PROGRAM PÁROVÉ VÝMĚNY

SO-4 NEUROCHIRURGIE A TRANSPLANTACE Petřeková M.

Slavíčková H.(1), Zámečníková R.(1), Froněk J.(1), Viklický O.(2)

Neurochirurgická klinika FN Olomouc [email protected]

Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha,(2)Klinika nefrologie, IKEM, Praha

Příspěvek se zaměřuje na  ozřejmění transplantačního zákona, důležitost spolupráce transplantačních center, koordinátorů a dárcovských nemocnic. Zabývá se legislativními a medicínskými kontraindikacemi. Popisuje klinické metody stanovení smrti mozku a následné instrumentální potvrzení mozkové smrti. V závěru se soustředí na péči o potenciálního dárce.

[email protected]

(1)

SO-5 SKUTOČNE MÁME NEDOSTATOK DARCOV ORGÁNOV? Sendrey A.(1), Knappová A.(2) Chirurgická klinika a transplantačné centrum UN Martin [email protected] Transplantácia orgánov je klinicky najúčinnejšou, najvýhodnejšou liečbou pri zlyhaní orgánu a každoročne zachráni tisícky životov v celej Európe. Odberová a transplantačná problematika, počínajúca v identifikácií potenciálneho darcu, starostlivosti o neho, diagnostike mozgovej smrti, získavania súhlasu rodiny a  následného odberu a  transplantácie orgánov presahuje hranice klasickej medicíny. Transplantačné centrum Martin vzniklo v r. 2003. Je najmladším centrom v rámci Slovenskej republiky. Postupným vývojom sa vypracovalo na  centrum s  najvyšším počtom odberov aj transplantácií obličiek na  milión obyvateľov. Od  jeho vzniku sa podarilo zrealizovať viac ako 200 odberov orgánov od  post mortem darcov, z  ktorých 56 % bolo multiorgánových. Za  rovnaký čas podstúpilo transplantáciu viac než 220 pacientov z regiónu patriacemu pod naše trans-

Úvod: V České republice byla první párová výměna provedena na našem pracovišti v roce 2003. Do roku 2011 byly provedeny tři dvouvýměny. Od roku 2011 funguje párování jako součást programu transplantací ledvin od žijících dárců v IKEM. Metody: Všechny inkompatibilní páry se shromažďují v  naší databázi. Každé tři měsíce uzavřeme skupinu potencionálních dvojic k párování. V průměru bývá ve skupině 20 párů. Po  dovyšetření všech těchto párů, je možné dvojice ,,napárovat“. Pro párování byl vytvořen softwarový program, který dvojice pospojuje podle největší míry shody (KS, HLA). Výsledky: Od roku 2011 jsme provedli 43 transplantací formou párové výměny. Tři z  těchto výměn proběhly i díky účasti altruistického dárce. Úspěšnost programu je výsledkem týmové spolupráce (chirurgů, nefrologů, imunologů, koordinátorek…). V databázi máme k  tomuto datu 50 nekompatibilních párů, toto číslo každý týden narůstá. Závěr: Program párové výměny je od  roku 2011 nedílnou součástí programu transplantací ledvin od žijících dárců v IKEM. Tento program dává možnost transplantace od  žijícího dárce dvojicím, které jsou inkompatibilní v krevní skupině nebo mají pozitivní křížovou zkoušku. Takových dvojic je asi třetina ze všech vyšetřených. Některým dvojicím AB0i, které nebyly v párování opakovaně uplatněny, lze nabídnout AB0i transplantaci.

70

SO-7 ODBĚR LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE

SO-9 VYŠETŘENÍ KANDIDÁTA PŘED TRANSPLANTACÍ LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ

Fričarová M., Kader Agová I. Centrální operační sály a sterilizace, Fakultní nemocnice Olomouc

Németová L.(1), Saudek F.(1) , Mindlová M.(1)

[email protected]

(1)

Klinika diabetologie, IKEM, Praha,

[email protected]

V  posledních letech stále přibývá živých dárců ledvin pro transplantační účely. Odběr od živého dárce představuje pro operační tým velkou odpovědnost a psychickou zátěž. Dárce poskytuje příjemci svým činem vysokou oběť. Úlohou celého týmu je provést výkon bez komplikací. V naší nemocnici jsme k dnešnímu dni provedli 4 odběry a následné transplantace ledviny.

Úvod: Transplantace Langerhansových ostrůvků (LO) je metodou volby pro skupinu pacientů s diabetem 1.typu, kteří trpí poruchou vnímání hypoglykémií. Vzhledem k  nutnosti imunosupresivní léčby je tato terapie indikována pro úzkou skupinu pacientů, pro které hypoglykémie znamenají velmi významné omezení a ohrožení na životě. Metodika: Cílem této práce je zhodnotit výsledky metabolických testů u skupiny pacientů zařazených na  čekací listinu (WL) k transplantaci LO a následně transplantovaných v  období od  5/2013 do  5/2014. Z  metabolických testů jsou prováděny mixed meal test, HbA1c a kontinuální monitorace glykémií (CGM). Mixed meal test (MMT) se provádí po stimulaci jídlem (sacharidy: 60 g, proteiny: 12,5 g, lipidy: 12,6 g, energie: 1 724 kcal). Kontinuální monitorace glykémií se provádí přístrojem Dexcom G4 Platinum® a hodnotí se procento glykémie v  referenčním rozmezí a procento glykémií mimo referenčního rozmezí. Výsledky: Od 5/2013 do 5/2014 bylo na čekací listinu zařazeno 9 pacientů s Diabetes mellitus 1 typu. a nedetekovatelným C–peptidem. Průměrná kapilární glykémie u pacientů na WL byla 9,43 mmol/l (údaje z CGM). Transplantaci podstoupilo 5 pacientů. Hodnoty C-peptidu v MTT testu byly (průměr + SD) 0 min. – 0,05 nmol/l, ± 0,05; 30 min. – 0,22 nmol/l, ± 0,21; 60 min. – 0,35 nmol/l, ± 0,26; 90 min. – 0,46 nmol/l, ± 0,29; 120 min. – 0,57 nmol/l, ± 0,32. Průměrná glykémie u pacientů po transplantaci Langerhansových ostrůvků byla 6,22 mmol/l (údaje z CGM) . Závěr: Transplantace Langerhansových ostrůvků vedla ke  stabilizaci glykémií, snížila výskyt těžkých hypoglykémií a glykémií v  hyperglykemickém rozmezí. Všichni pacienti po transplantaci měli měřitelné koncentrace C-peptidu, které potvrdily přítomnost funkčních beta buněk.

SO-8 TRANSPLANTACE LEDVIN OD NEBIJÍCÍCH DÁRCŮ Jirek Pavlíková M. Fakultní nemocnice Plzeň Interní klinika Nefrologické oddělení Lůžková část [email protected] Možnosti transplantace ledvin se v  dnešní době zdárně rozšiřují a s nimi i pozitivní výsledky. Při transplantaci ledvin od  tzv. NHBD dárců („non heart beating donor“) mluvíme o stavu, kdy u dárce v  době odběru zcela vymizela srdeční aktivita. Tato metoda se rozlišuje od HBD („heart beating donor“). Rozdíl této transplantace je u něho to, že srdce dárce v době odběru orgánu bije, ale je u nich jasná prognóza a tou je jistá smrt mozku. Dárce s  nebijícím srdcem dnes lékaři klasifikují dle Maastrichtských kriterií, které má pět stupňů. Do roku 2003 byly čtyři, později byl přiřazena i stupeň pátý. Dalším z rozhodujících rozlišení je kontrolovaný a nekontrolovaný dárce ledvin. Rozhodující je stanovení přesného času úmrtí a zástavy srdeční akce. Doba celkové tzv. teplé a studené ischemie a manipulační tedy operační čas. Dalším z hlavních kriterií je transplantační zákon, který musí být vždy důsledně dodržen. Čekající pacient je nejprve zaregistrován do WL („waiting“ listiny), musí podstoupit veškerá předoperační vyšetření, speciální odběry krve k určení, zda je vhodný pro příjem ledviny, vyloučení nežádoucích vlivů, které by mohly způsobit selhání voperovaného orgánu u labilních jedinců ev. i psychiatrické konzilium a u pacientů s  vícenásobně selhaným orgánem vzít v  potaz vysokou míru rizika nepřijetí štěpu pacientovým tělem. Pacient musí být rovněž dobře připraven a obeznámen se situací, protože nikdy nelze s jistotou určit, kdy přesně bude výkon proveden. V  současnosti je v  České republice sedm center pro transplantace orgánů. Ke  každému z  těchto středisek patří řada měst, která spadají pod daná Transplantační centra. K Transplantačnímu středisku FN Plzeň patří i pacienti z měst jako jsou např. Cheb, Most, Karlovy Vary a další. Podrobněji bude tato přednáška reflektovat současný stav transplantací od  NHBD dárců a bude se věnovat aktuálním výsledkům Plzeňského Transplantačního centra.

Tato studie je součástí grantového projektu: Průběh diabetu a jeho komplikací po transplantaci Langerhansových ostrůvků NT 1420 – 3/2013.

Tato studie je součástí grantového projektu)………………

71

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY SO-10 TRANSPLANTACE LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ V IKEM 2005 – 5 /2014

SO-11 TRANSPLANTACE JATER TECHNIKOU SPLIT Broučková E.

Dovolilová E. , Girman P. , Kříž J. , Berková Z. , Zacharovová K.(1), Koblas T.(1), Vargová L.(2), Mindlová M.(2), Vávrová E.(2), Leontovyč I.(1), Habart D.(2), Fábryová E.(1), Neškudla T.(2), Kosinová L.(1), Saudek F.(2) (1)

(2)

(2)

(1)

Laboratoř Langerhansových ostrůvků, IKEM, Praha, (2)Klinika diabetologie, IKEM, Praha (1)

[email protected] Úvod: Transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků je alternativní způsob léčby k  orgánové transplantaci. Je indikována pro vybrané diabetické příjemce (T1DM) s poruchou vnímání hypoglykémie a pro rizikové diabetické příjemce ledvin. V  IKEM se provádí alogenní transplantace ostrůvků, kombinované transplantace jater a ostrůvků, kombinované transplantace ledviny a ostrůvků a autotransplantace. Metodika: K   izolaci ostrůvků se používají pankreaty od  zemřelých dárců, které splňují daná kriteria a nejsou vhodné k  orgánové transplantaci. Používá se metoda intraduktální injekce roztoku kolagenázy, jejímž cílem je kontrolovaně uvolnit jednotlivé ostrůvky od exokrinní tkáně a přitom nepoškodit jejich strukturu ani funkci. Následuje jejich purifikace, založená na principu centrifugace v tzv. hmotnostním gradientu, kdy se jednotlivé komponenty tkáně pankreatu usazují v rozdílných vrstvách odpovídajících jejich specifické hmotnosti. Po opětovném promytí se ostrůvky uloží na tkáňové kultury a transplantují do  24 hodin od  izolace. Pro transplantaci je potřebné min. množství 300 000 ostrůvkových ekvivalentů (6 000 IEQ na kg hmotnosti příjemce). Výsledky: V  období 2005-5/2014 bylo provedeno 325 izolací ostrůvků a 84 transplantací. 30 pacientů dostalo ostrůvky samotné, z  nichž 10 pacientů obdrželo 1 infuzi ostrůvků, 10 pacientů 2 infuze a 10 pacientů 3 infuze ostrůvků (celkem 60 implantací). U 10 pacientů podstupujících pankreatektomii byla provedena autologní transplantace ostrůvků, 8 pacientům byly transplantovány ostrůvky společně s ledvinou, 4 pacienti dostali ostrůvky s játry. Po 3 letech od poslední alogenní transplantace je u 80  % pacientů pozitivní hladina C-peptidu, 54  % pacientů má o více než 30  % nižší denní dávku inzulinu (pouze 5 pacientů mohlo dočasně přerušit podávání inzulinu), 40  % pacientů má glykovaný hemoglobin (HbA1c) pod 53 mmol/mol a 60 % pacientů nezaznamenalo ani jeden případ těžké hypoglykémie. Závěr: Transplantace Langerhansových ostrůvků představuje oproti orgánové transplantaci pankreatu podstatně bezpečnější metodu obnovy endogenní sekrece inzulinu. U labilního diabetu eliminuje závažné hypoglykémie, ale k ukončení inzulinové léčby vede zatím zřídka. Díky pokrokům v laboratorní přípravě i v samotné transplantaci se však výsledky postupně zlepšují. Podpořeno projektem (ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.

Klinika transplantační chirurgie JIP, IKEM, Praha [email protected] Práce je zaměřena na  téma transplantace jater.   Nejprve předkládá stručný úvod do transplantologie a poté blíže seznamuje se současnou situací v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Podrobněji se věnuje transplantaci jater technikou split, kdy se jedna játra dárce rozdělí pro dva příjemce. Tato operace byla  v IKEMu  provedena  v minulém roce, a to úspěšně. Součástí sdělení je kazuistika páru, který tuto  transplantaci  podstoupil. Indikací k transplantaci bylo v tomto případě akutní selhání jater po  otravě houbami.  V této části jsou zároveň představena specifika ošetřovatelské péče na JIP KTCH. V závěru jsou prezentovány statistické údaje, které se k danému tématu vztahují a  zároveň shrnují danou problematiku.

SO-12 PRVNÍ SPLIT JATER PRO DVA DOSPĚLÉ PŘÍJEMCE Z POHLEDU PERIOPERAČNÍ SESTRY Novotná M., Eignerová A., Hladíková A. Klinika transplantační chirurgie – operační sály, IKEM, Praha [email protected] Transplantační chirurgie v oblasti transplantace jater zaznamenává v poslední době nebývalý pokrok. Odběr celých jater „full size transplantation“ je v současné době na našem pracovišti doplněn stále častěji využívanou metodou redukce jaterního štěpu „reduced size liver transplantation“ a splitem jaterního štěpu „split liver transplantation“. Metoda split liver transplantation saturuje potřebu transplantace jednoho orgánu dvěma příjemcům. V září loňského roku se na našem pracovišti podařilo poprvé uskutečnit split jater pro dva dospělé příjemce. Jednalo se o manželský pár s  akutním selháním jater po  požití prudce jedovaté muchomůrky zelené – hlíznaté (Amanita phalloides). V přednášce seznámíme přítomné s odbornou, provozně technickou a personální náročností tohoto výkonu. Prezentace zahrnuje jak samotný split jater in vivo, tak následně paralelně provedené transplantace jaterních štěpů.

SO-13 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ PERSONÁLU V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI O PACIENTY PO TRANSPLANTACI JATER SE ZAMĚŘENÍM NA TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU Wagnerová E., Rutarová J. CKTCH Brno [email protected] V Brně se OTJ provádí od roku 1983. V tomtéž roce byla OTJ uznána za  klinickou léčebnou metodu u jaterních onemocnění, u kterých byly již vyčerpány všechny konzervativní metody. Za  těch 31 let se postupně měnily indikace k  OTJ. Zpočátku převažovali pacienti s  tumory, postupně se dostávala

72

na řadu ostatní onemocnění – virové hepatitidy, autoimunní onemocnění, cholestatické choroby a alkoholická cirhóza. Ta představuje v  posledních letech až 32 % indikací. Stejné procento se indikuje v celém evropském regionu. V  mém sdělení se chci zaměřit na  obtížnost péče o tyto pacienty a především na  specifika našeho oddělení. Na  transplantačním oddělení CKTCH Brno pečujeme o pacienty po  transplantaci ledviny, srdce a jater. Navíc vyšetřujeme a zařazujeme pacienty do čekací listiny k transplantaci jater. Dále je na  našem centru transplantační ambulance, kde jsou všichni pacienti po OTJ doživotně sledováni. Velká většina pacientů s  alkoholickou cirhózou patří mezi non-compliance. Velká část těchto pacientů má bohužel velmi protrahovaný pooperační průběh s obtížnou ošetřovatelskou péčí. Personál se chová vysoce profesionálně, ale velmi často u něj tito pacienti mohou vyvolat pocit marnosti práce. Někdy může dospět až k  syndromu vyhoření, zvláště pak, když téměř u 30 % těchto pacientů dochází k rekurenci původního onemocnění.

SO-14 TRANSPLANTACE TENKÉHO STŘEVA Z POHLEDU KOORDINÁTORA PROGRAMU

k TxS a to se syndromem krátkého střeva a jaterní lézí na podkladě parenterální výživy a pro Gardnerův syndrom. Závěr: Transplantace tenkého střeva již dávno přešla z experimentální oblasti do oblasti klinického využití. V současné době představuje zavedenou léčebnou metodu pro relativně úzkou skupinu závažně nemocných lidí, kteří mají některou z forem konečného stadia onemocnění tenkého střeva. Citace: 1. OLIVERIUS M., KUDLA M., BALÁŽ P., VALSAMIS A. Transplantace tenkého střeva. Postgraduální medicína, 2008, roč. 10, č. 9, s. 1026-1031. 2. OLIVERIUS M., KUDLA M., BALÁŽ P. IX. mezinárodní sympozium transplantace tenkého střeva, Brusel, 2005. Gastroenterologie a hepatologie, 2005, roč. 59, č.6, s. 310-312 3. OLIVERIUS M. Transplantace tenkého střeva. Medical Tribune 2008, č. 9, str. 4.

SO-15 „NEJENOM ODBĚR ORGÁNŮ...“ Lorková E., Černá J. OCSS FN Hradec Králové [email protected]

Heřmanová B. Klinka transplantační chirurgie IKEM, Praha [email protected] Úvod: Transplantace tenkého střeva (TxS) představuje standardní léčebnou metodu pro pacienty se selháním střeva. První experimentální práce směřující k zahájení klinického programu byly prováděny v IKEM již v sedmdesátých letech. V současné době budou první dva nemocní zařazeni na čekací listinu. Metodika: Transplantace střeva je život zachraňující výkon pro nemocné se selháním funkce. První TxS provedl Ralph Deterling, nemocný krátce po  výkonu zemřel. V  roce 1980 byl zaveden do  léčby cyklosporin, což vedlo k  rozvoji transplantační medicíny. V roce 1988 provádí německý chirurg Deltz první úspěšnou TxS u člověka. Zavedení tacrolimu v roce 1990 mělo za následek zlepšené přežívání nemocných i štěpů. Na konci minulého tisíciletí se do léčby dostávají monoklonální protilátky v indukční terapii. Nejčastější příčiny selhání střeva jsou: cévní katastrofy, břišní traumata, Crohnova choroba, poradiační enteritida a důsledky abdominálních pooperačních komplikací. U dětí převládají gastroschisis, intestinální atrezie, nekrotizující enterokolitida, volvulus a malrotace. Vzácnější příčinou jsou funkční postižení střeva jako chronická střevní pseudoobstrukce a Hirschprungova choroba. Z  nádorových onemocnění jsou to desmoidní nádory často v  rámci Gardnerova syndromu. Indikační kritéria jsou pevně stanovená. Tvoří je život ohrožující komplikace parenterální výživy (recidivující katétrové infekce, ztráta více než dvou hlavních žilních přístupů, poškození jater), a dále excesivní ztráty tekutin a minerálů. TxS patří mezi nejsložitější transplantační výkony. Náročnost nespočívá pouze ve složitosti chirurgického zákroku u pacientů po  mnoha předchozích intervencích a s vysokými požadavky na kvalitu cévních a digestivních anastomóz, ale také v nutnosti řešit následné imunitní reakce dané přenosem velkého objemu lymfatické tkáně. V IKEM bylo od roku 2009 vyšetřeno celkem 7 dospělých nemocných, kteří splňovali kritéria nezvratného selhání tenkého střeva. T.č. probíhá zařazení prvních dvou pacientek

Ve  Fakultní nemocnici   Hradec Králové provádí naše transplantační pracoviště v rámci transplantačního programu nejenom odběry orgánů, ale i odběry tkání. Spektrum tkání, které odebíráme od zemřelých dárců je různé. Jde především o ty tkáně, které nelze v dostatečném množství získat od  žijících dárců. Každá tkáň má specifický postup odběru a jeho zpracování. Velké množství – až 90 % všech dárců je v našem centru využito i pro odběr tkání. Spolupracujeme s  tkáňovou bankou, kde jsou všechny vzorky zpracovány k dalšímu použití.

SO-16 AMBLANTNÍ NUTRIČNÍ PÉČE U TRANSPLANTOVANÝCH NEMOCNÝCH Mengerová O. Oddělení nutričních terapeutů, IKEM, Praha [email protected] Cílem práce ambulantní nutriční péče je zlepšit nutriční stav a prognózu nemocného. Nejčastější diagnózou našich pacientů je transplantace štěpu jater respektive ledviny v kombinaci s dalšími onemocněními (selhávání funkce ledvin / jater, malnutrice, psychická diagnóza, ulcerosní kolitida, pankreatitida, diabetes mellitus). U všech transplantovaných je nutriční režim vypracováván dle vyšetření a zhodnocení nutričního stavu nemocného a to na základě stávajícího nutričního režimu pacienta a jeho životního stylu. V dalších návštěvách nutriční ambulance jsou prováděny výkony odbornosti nutričního terapeuta (nutriční bilance SW nástrojem, další vyšetření a zhodnocení nutričního stavu pacienta, reedukace, případně indikace nutriční podpory formou enterální výživy, nebo opakované sestavení nutričního režimu). Široké spektrum onemocnění transplantovaných nemocných se odrazuje i na šíři nutričních a dalších opatření.

73

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY Medzi pooperačné chirurgické komplikácie patrí arteriálna a  venózna trombóza, krvácanie, ruptúra, urologické komplikácie. Arteriálna a venózna trombóza môže vzniknúť po  technickej chybe pri konštrukcií anastomózy, odlúpení aterosklerotického plátu z  iliackej artérie, zalomením alebo kompresiou cievneho zväzku pri nesprávnom uložení alebo dislokácií štepu. Liečba – graftektómia. Krvácanie po  transplantácii môže byť spôsobené nedostatočnou chirurgickou hemostázou , tiež uremickou koagulopatiou. Ruptúra transplantovanej obličky sa môže vyskytovať pri náhlom edéme obličky pri akútnej rejekcii, pri poškodení púzdra obličky pri nešetrnej preparácii. Liečba- graftektómia. Medzi urologické komplikácie patrí močová fistula alebo obštrukcia odtoku moču. Ďalej sa vyskytujú poruchy funkcie štepu a imunologické komplikácie – rejekcia. Akútna rejekcia vzniká od  prvého týždňa do  3 mesiacov po  transplantácii. Prejaví sa poklesom diurézy až anúriou, stúpnutím hladiny sérového kreatinínu, zvýšenou teplotou a  pocitom tlaku v  oblasti štepu. Taktiež sa vyskytujú infekčné komplikácie – bakteriálne infekcie (močové a respiračné).

Seznámení s  prací ambulantního nutričního terapeuta předvádíme na následujících kazuistikách tří pacientů: 1.  kaziustika: Muž diabetik, po  transplantaci štěpu jater, dochází k selhávání funkce ledvin. 2. kazuistika: Pacient, s  trvale nízkou tělesnou hmotností, po  transplantaci štěpu jater, indikován pro trvale aktivní ulcerosní kolitidu – pankolitidu ke kolektomii. 3.  kazuistika: Pacientka s  anamnézou pankreatitidy, po  transplantaci ledviny, připravována na  transplantaci štěpu jater. Při sestavování nutričního režimu pro tyto nemocné používá nutriční terapeutka široké spektrum kombinací dietních opatření – doporučení u jedné diagnózy často vylučuje některá opatření u další diagnózy. Ambulantní nutriční péče u transplantovaných nemocných se významně podílí na  úpravě nutričního stavu a prognózu těchto nemocných. Veškeré zdravotní výkony odpovídající aktuálnímu nutričnímu stavu jsou účelně prováděna erudovanou nutriční terapeutkou. Nutriční terapeut v ambulanci je nedílnou součástí ošetřovatelského týmu a nelze ho nahradit jiných zdravotnických pracovníkem.

SO-18 VYUŽITÍ IMUNOADSORPCE V TRANSPLANTOLOGII

SO-17 VČASNÉ KOMPLIKÁCIE V POOPERAČNOM OBDOBÍ U PACIENTA PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY

Eretová Z., Paříková A., Viklický O. Klinika nefrologie – hemodialyzační oddělení TC IKEM Praha [email protected]

Findurová J.(1) (1)

Chirurgická klinika s Transplantačným centrom, UNM, Martin

Imunoadsorpce je léčebná eliminační metoda, při které neodstraňujeme ani nenahrazujeme plazmu (na  rozdíl od  výměnné plazmaferézy), ale pouze z  plazmy vychytáváme protilátky. Zvolený substrát se naváže na  specifickou náplň imunoadsorpční kolony. Využití imunoadsorpce při transplantaci s AB0 inkompatibilitou spočívá ve snížení hladiny imunoglobulinů (anti-A nebo anti-B protilátek) z  plazmy u příjemce orgánu. Výkon se provádí na separátoru krevní plazmy (s centrifugou nebo filtračním zařízením) pomocí odběrového setu, adsorpční kapsle (kolony) a potřebných roztoků. Typ imunoadsorpční kolony je vybrán v  závislosti na  krevních skupinách dárce a příjemce, ale můžeme také použít tzv. nespecifickou kolonu. Cévní přístupy používané při eliminaci jsou arteriovenózní fistule nebo dvouluminový centrální žilní katetr. Během imunoadsorpce je krev odváděna mimotělním oběhem do přístroje. Zde je centrifugací nebo filtrací oddělena plazma od  krevních elementů, která následně protéká adsorpční kolonou, ve  které dochází k vychytání požadovaných imunoglobulinů. Očištěná plazma je spolu s  krvinkami vrácena mimotělním oběhem zpět pacientovi. Doba trvání procedury závisí na  požadovaném objemu vyčištěné plazmy. Může to být i 5 – 6 hod. Po dobu výkonu jsou u pacienta sledovány vitální funkce a odebírány specifické náběry. Celkový počet procedur a jejich frekvence jsou podmíněny aktuální hladinou protilátek. Ve svém příspěvku prezentujeme naše zkušenosti s imunoadsorpcemi při AB0 inkompatibilních transplantacích ledvin od roku 2011. Součástí je i kasuistika pacientky před AB0 inkompatibilní urgentní transplantací jater. Závěr: V  zahraničí se používají imunoadsorpce při transplantacích ledvin od žijících dárců s AB0 inkompatibilitou již několik let s velmi dobrými výsledky a jsou téměř rutinním výkonem. Budoucnost transplantologie patří selektivním

[email protected]

Transplantácia obličky sa v  súčasnosti považuje za  optimálne riešenie pri chronickom zlyhaní obličiek. Pri transplantácií dochádza k prenosu orgánu medzi jednotlivcami – allotransplantácia. Môže ísť o orgán (oblička) od živého alebo mŕtveho darcu. Transplantovaná oblička predstavuje cudzie tkanivo, ktoré vyvoláva u príjemcu imunitnú odpoveď. Z toho dôvodu musí byť zhoda v  AB0 a typizáciu  HLA antigénov medzi darcom a  príjemcom. Transplantácia obličky sa vykonáva v  transplantačných centrách v  Košiciach, Bratislave, Banskej Bystrici a v Martine. V  bezprostrednom pooperačnom období je dôležité zodpovedne monitorovať celkový stav pacienta. Pri prevezení z  operačnej sály je pacient napojený na  EKG monitor a pulzný oxymeter. Sestra musí posudzovať stav vedomia, návrat obranných reflexov, zabezpečiť vhodnú polohu (poloha na chrbte s mierne zvýšenou hlavou) , zaistiť bezpečnosť pacienta (bočnice), sledovať vitálne funkcie (TK, P, D, saturácia kyslíkom) každých 15 minút v  prvej hodine, neskôr každú polhodinu až hodinu a  potom individuálne podľa stavu pacienta a  zaznamenávať do  dokumentácie. Aplikovať oxygenoterapiu (4 – 10l/min), sledovať periférne prekrvenie tkanív, stav kože (farba tváre, akrálnych častí, kapilárny návrat krvi, pulzácia artérií). Napojiť zberné vrecko na  moč a sledovať hodinovú diurézu, monitorovať bilanciu tekutín (PVT každú hodinu). Posúdiť spôsob zaistenia venózneho prístupu (CVK), monitorovať CVT a TT každých 6 hodín. Sledovať krytie operačnej rany, napojiť drény, sledovať množstvo a  charakter drénovaného obsahu, monitorovať príznaky vnútorného krvácania. Monitorovať bolesť (VAS), aplikovať ordinované analgetiká, sledovať ich účinok.

74

metodám, které budou moci zachytit z plazmy nebo přímo z krve pouze určitý faktor, s minimem vedlejších účinků, ovšem za  ekonomicky přijatelných podmínek. V současné době je brzdícím činitelem rozvoje vysoká cenová nákladnost metody.

SO-21 PÉČE O PACIENTA PO TRANSPLANTACI LEDVIN Charamzová B., Iránková M., Kadláčková V., Rokytová S. II. chirurgická klinika, FNOL

SO-19 NAŠE ZKUŠENOSTI S PLAZMAFERÉZOU U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ LEDVIN

[email protected]

Hamšíková J., Wagnerová E.​​ Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno [email protected] Úvod: Léčebná plazmaferéza (TPE) je mimotělní očišťovací metoda odstraňující z krve plasmu, která je nahrazena buď albuminem nebo čerstvě zmrazenou plasmou.  Plasmafereza se využívá k léčbě onemocnění, která jsou způsobena autoprotilátkami, imunitními komplexy, paraproteiny apod, tedy látkami s vysokou molekulovou hmotností, které se odstraňují touto metodou. V transplantologii se používá TPE v léčbě akutní protilátkové rejekce, snížení   vysokého titru panel reaktivních protilátek před transplantací ledviny a také v léčbě recidivy fokálně segmentální glomerulosklerozy (FSGS) ve štěpu.   Vlastní sdělení: Na 3 kazuistikách prezentujeme vlastní zkušenosti s TPE. Používáme membránovou separaci plasmy (MPS). V jednom případě jsme metodu úspěšně použili u recidivy FSGS ve štěpu,  další 2 kazuistiky jsou věnovány léčbě akutní humorální rejekce. Nezaznamenali jsme žádné komplikace, ani alergickou reakci na plasmu, ani krvácivé projevy v rámci přechodného hypokoagulačního stavu po MPS. Jako antikoagulaci jsme použili Clexane v dávce 0.2 až 0.4ml  i.v. Závěr: Léčebná plazmaferéza je standartní metodou u vybraných, většinou autoimunitních onemocnění. Má své jasně  definované postavení  v transplantologii. Při monitorování a včasném reagování na potenciální komplikace (pokles koagulačních faktorů) je bezpečnou a účinnou metodou.

SO-20 VYUŽITÍ MEMBRÁNOVÉ PLAZMAFERÉZY V  TRANSPLANTOLOGII LEDVIN Klozová J., Mošová D. Interní klinika FN Ostrava Transplantační JIP [email protected] Autoři ve  svém sdělení představí využití plazmaferézy v transplantologii ledvin. Léčebnou plazmaferézu lze využít jak před transplantací ledviny /vysoká hladina protilátek příjemce/, tak po  transplantaci ledviny / humorální rejekce/. Plazmaferéza jako léčebná metoda je nedílnou součástí našeho pracoviště, včetně sledování výsledků terapie a doby zachování funkčnosti štěpu. Je to invazivní výkon, nutnost 5 – 7 opakování, možné nežádoucí účinky terapie, technické komplikace v  průběhu terapie. V  našem filmovém klipu chceme ukázat přípravu přístroje, napojení pacienta, monitoring.

Autorky se v  prezentaci zabývají pooperační péčí u pacientů po transplantaci ledvin. Transplantace ledvin je výkon, který vyžaduje multidisciplinární spolupráci řady odborníků nejen během operačního výkonu, ale i v  pooperační péči. V  tomto období je také nezbytná spolupráce samotných pacientů. Autorky se v této prezentaci věnují: · Stručné historii transplantace ledvin · Indikačním kritériím pro zařazení pacienta k transplantaci ledviny · Stručný přehled transplantací ve FNOL · Péče o pacienta po transplantaci ledviny V prezentaci se autorky věnují pooperační péči o dárce a příjemce po první příbuzenské transplantaci ledvin ve FNOL provedené na II. chirurgické klinice. Transplantace byla provedena 3. 4. 2012 a jednalo se o jednovaječná dvojčata (sestry) ve věku XX. V prezentaci je zdokumentován pooperační průběh hospitalizace na JIP II. chirurgické kliniky do doby přeložení na III. interní kliniku. Prezentace dále obsahuje statistická data o transplantacích ledvin ve Fakultní nemocnici Olomouc za uplynulých 30 let.

SO-22 LYMFOKÉLA PO TRANSPLANTACI LEDVINY Šmakalová H., Pospíšilová V. Centrální operační sály a sterilizace, Fakultní nemocnice Olomouc [email protected] Lymfokéla je kolekce tekutiny, která se může vytvořit po  transplantaci ledviny. Její tlak na  vývodné močové cesty může vést k  poškození funkce ledviny nebo až k  jejímu selhání. Incidence lymfokély po  transplantaci je až 40 %, její průběh je zhruba v  polovině případů asymptomatický, bez projevů vůči transplantované ledvině, symptomatický průběh vyžaduje operační intervenci. Na našem pracovišti se jako operační řešení této komplikace provádí laparoskopická fenestrace lymfokély s drenáží jejího obsahu do peritoneální dutiny.

75

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY SO-23 JAK POKRAČUJE PROJEKT „AMBASADOR TRANSPLANTACE“

SO-25 TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK U SENIOROV

Homolková V., Kolářová M. Klinika nefrologie, IKEM, Praha

Nefrologicko – transplantačné oddelenie, FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica

[email protected]

[email protected]

Projekt Ambasador transplantace vzniknul ku příležitosti Světového dne ledvin 2012 a jeho hlavním cílem bylo a je zlepšit povědomí pacientů s  nezvratným selháním ledvin o transplantacích ledvin, včetně transplantací ledvin od  žijících dárců a zapojit do  celého procesu informovanosti pacientů více sestry. Během kurzů, které již v  rámci programu Ambasador transplantace proběhly, jsme do  konce roku 2013 proškolili již 130 sester z nefrologických pracovišť z celé České republiky. Sestry během kurzu získaly informace o problematice transplantací ledvin od lékařů a sester z IKEM. Každý účastník kurzu obdržel písemné materiály – soubor všech přednášek a edukační brožury. Kurz byl zakončen závěrečným testem. Náplní práce sestry „Ambasadorky transplantace“ je aktivně spolupracovat s  lékaři při vyhledávání pacientů vhodných k transplantaci, ať už od živého dárce nebo k zařazení do čekací listiny na transplantaci od dárce zemřelého a věnovat se edukaci nemocných o transplantaci ledviny na svých pracovištích. Nadále jsme v  kontaktu se všemi účastníky kurzu a pro již proškolené sestry jsme uspořádali v  IKEM v  květnu 2013 sympozium o transplantacích ledvin od žijících dárců, jehož součástí byl i odpolední workshop, kde jsme se snažili společně analyzovat problémy, se kterými se Ambasadorky při své činnosti setkávají a navrhnout jejich řešení. Závěr: Dle výsledků dotazníkového šetření se aktivně do projektu v prvních měsících zapojilo 69 % pracovišť a vyškolené sestry se věnují činnosti Ambasadorky. Podílejí se tak na  informovanosti pacientů o transplantaci ledviny. Reakce pacientů na  rozhovor se sestrou Ambasadorkou jsou většinou pozitivní a tuto možnost edukace vítají. V  prezentaci chci informovat o dvou a půl letech trvání projektu Ambasador transplantace, o výsledcích dotazníkového šetření pro sestry – Ambasadorky a o akcích, které již v rámci projektu proběhly a dále budou probíhat.

Úvod: Demografické prieskumy predpovedajú, že v roku 2050 bude v seniorskom veku až 17 % populácie. U ľudí nad 65. rokov dochádza starnutím k funkčným a morfologickým zmenám obličiek, znižuje sa prietok krvi, metabolizmus vápnika, či eliminácia inzulínu. V  dôsledku starnutia populácie sa zvyšuje aj počet starších pacientov s obličkovým zlyhaním. Pri liečbe chorôb obličiek v 4. – 5. štádiu u seniorov prichádza do  úvahy konzervatívna liečba, dialyzačná liečba a transplantácia obličky. Seniorsky vek nie je kontraindikáciou pre transplantáciu obličky. Na čakacej listine neustále stúpa počet starších čakateľov. Súbor: Objektom skúmania bolo 20 pacientov ≥ 65 rokov transplantovaných v TC B. Bystrica v rokoch 1998 – 2013, 9 mužov, 11 žien, vekový priemer 67,9 r. (65-75r.) z hľadiska prežívania a  komplikácii. Ako príklad uvádzame kazuistiku jedného z nich. Výsledky: 66-ročný pacient s CHRI v  HD programe od  19. 11. 2008 na  podklade akútneho renálneho zlyhania pri v. s. GN. 23. 10. 2011 transplantácia kadaveróznej obličky, darca 65r. muž. Transplantácia bez komplikácii, pooperačne primárna funkcia štepu s  pomalým poklesom kreatinínu. Na 10. deň podávame pulz SM do 3g, bez efektu. 11. 11. 2011 biopsia transplantovanej obličky so záverom: bez jednoznačných histomorfologických známok akútnej celulárnej aj humorálnej rejekcie. Vzhľadom na  výsledky biopsie a  opakovaný nález hyperkaliémie sme vertovali imunosupresiu cyklosporín na certican. Postupne dochádza k  poklesu kreatinínu a  kália. Pacient mal v  ľavej vlastnej obličke JJ stent pre konkrement od r. 2009. Pod ATB krytím urológ extrahoval JJ stent aj s konkrementom. Pacient opakovane preliečený ATB pre uroinfekt. Ďalšou komplikáciou bola po  transplantácii FAP. Pacient ponechaný na  beta blokátore a  LMWH. 6.12.2011 pacient v  stabilizovanom stave prepustený domov. 20.2.2013 pacient hospitalizovaný ako infekt DC, dyspeptický syndróm, febrility. Preliečený i.v ciphinom s dobrým efektom. Dochádza k poklesu zápalových parametrov a kreatinínu. Po piatich dňoch v stabilizovanom stave prepustený domov. Záver: Pacient pravidelne sledovaný na  transplantačnej ambulancii. Renálne parametre sú v  norme. Má v  pláne pravostrannú nefrektómiu pre trvalú pozitivitu moču, ktorá bola opakovane preliečená. Zdroj môže byť vo vlastných obličkách.

Kotianová J., Kazárová S.

SO-24 ÚSPECHY TRANSPLANTÁCIÍ OBLIČIEK NA HDS KEŽMAROK (SLOVENSKO) Lásková O.(1), Gašparovičová Š.(2), Bílá M. (1,2)

DIALCORP OZ Kežmarok, SK

[email protected] História transplantačného programu na našom pracovisku 2006 – 2013 Kazuistika

76

SO-26 POLYCYSTICKÉ OBLIČKY U TRANSPLANTOVANÝCH PACIENTOV – NEFREKTOMOVAŤ ALEBO NENEFREKTOMOVAŤ?

SO-28 HMOTNOSŤ AKO RIZIKOVÝ FAKTOR DIABETES MELLITUS PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY

Krajčovičová G., Piterková G.

Chirurgická klinika a transplantačné centrum, Jesseniova lekárska fakulta a univerzitná nemocncia, Martin, SR

Jurčáková E., Knappová A., Dedinská I.

Nefrologicko – transplantačné oddelenie, FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica [email protected] Úvod: Polycystická choroba obličiek (PCO) je vrodené, geneticky podmienené ochorenie, charakterizované prítomnosťou mnohopočetných balónikovitých vačkov – cýst, postihujúcich jednu alebo obidve obličky. Vzhľadom k ich veľkosti, recidivujúcim infekciám a renálnym kolikám v predtransplantačnom období je potrebné mnohokrát nefrektomovať. Cieľom štúdie je porovnanie vývoja základného ochorenia (PCO) u dvoch geneticky príbuzných. Súbor: Dvaja bratia vo veku 42 a 43 rokov, v čase Tx 32 a 37rokov , predtransplantačne boli dialyzovaní 1,5 a 2,5 roka. U obidvoch pred Tx. nebola vykonaná ani jedna nefrektómia. Výsledky: U prvého pacienta v potransplantačnom období pre recidivujúce uroinfekty bola v roku 2010 vykonaná prvá nefrektómia, po  6-ročnej funkcii štepu, s  kreatinínom 346 a  po  8-ročnej funkcii štepu, s  kreatinínom 360 v  roku 2012 bola vykonaná druhá nefrektómia. U druhého pacienta sa v potransplantačnom období nevyskytli žiadne uroinfekty, kreatinín 157, nefrektómia robená nebola. Záver: K  nefrektómii vlastných polycystických obličiek treba pristupovať individuálne. Pri častých a  neustále sa opakujúcich uroinfektoch je určite žiadúce rozhodnúť sa pre nefrektómiu. Na druhej strane u pacientov, ktorým polycystické obličky nerobia žiadne problémy, nie je nutné pristúpiť k nefrektómii.

[email protected] Úvod: Novodiagnostikovaný diabetes mellitus po transplantácii (NODAT) je závažná a častá metabolická komplikácia po transplantácii orgánu. Toto ochorenie diagnostikujeme najčastejšie prvých 6 mesiacov po transplantácii. Incidencia sa pohybuje od 4 – 25  % v závislosti od transplantovaného orgánu, čo súvisí s  vysokými dávkami imunosupresie v  potransplantačnom období. U  pacientov po  transplantácii obličky (TO)   NODAT zvyšuje kardiovaskulárnu morbiditu a mortalitu. Nepriaznivo tým ovplyvňuje prežívanie pacienta a štepu. Metodika a  výsledky: Retrospektívne sme zhodnotili súbor 120 pacientov minimálne 5 rokov po TO. Súbor sme rozdelili podľa diagnózy diabetes mellitus (DM) na pacientov s DM 1. typu, 2. typu, NODAT a pacientov bez DM. Sledovali sme nasledujúce parametre: hmotnosť, cholesterol, trigacylglyceroly užívanie hypolipidemík. Zistili sme vyšší vek diabetikov v čase TO a vyššiu hmotnosť v skupine pacientov s DM. Rozdiel v  hodnotách cholesterolu a  triacylglycerolov sme nezaznamenali. Záver: U  pacientov po  transplantácii obličky je nutná identifikácia rizikových faktorov NODAT (hmotnosť, BMI, lipidogram, vek, rodinná anamnéza). V rámci primárnej prevencie môžu sestry pacientov vhodne edukovať o  zdravom životnom štýle.

SO-27 ŘETĚZOVÁ TRANSPLANTACE LEDVIN

SO-29 OBEZITA A JEJÍ VLIV NA ÚSPĚŠNOST NA TRANSPLANTACE LEDVIN

Rychlíková D.

Růžičková M., Chrástecká M.

Klinika transplantační chirurgie JIP, IKEM, Praha

FN Olomouc, III. interní klinika

[email protected]

[email protected]

Práce se zabývá transplantací ledvin.    Úvod je zaměřen na  téma transplantologie všeobecně, dále se věnuje problematice transplantace ledvin. Poté seznamuje se situací v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Podrobně se sdělení věnuje řetězové transplantaci ledvin, která byla  poprvé úspěšně v ČR provedena před dvěma lety. Současně je představena celá koordinace a plánování řetězové transplantace od začátku  po její  uskutečnění. Na tuto část navazuje i  bližší seznámení se  specifiky péče o dárce na  JIP KTCH.  Závěrem je shrnutí  statistických  údajů, které dotváří celkový obraz problematiky řetězové transplantace ledvin. 

Úvod: Obezita se stává v posledních letech díky vzrůstající prevalenci významným medicínským problémem. Sdělení: Tuková tkáň není pouze místo skladování energie. Jedná se o složitou strukturu zahrnující metabolické, endokrinní, imunitní a zánětlivé pochody. Tukové buňky – adipocyty – produkují protizánětlivé cytokiny, které přitahují příslušné imunitní buňky (makrofágy) a výsledkem je chronický zánět a syndrom systémové zánětlivé reakce. Takový probíhající zánět působí škodlivě na řadu orgánů a může vést k poškození štěpu u obézních transplantovaných pacientů. Výsledky a závěr: Pro obézní pacienty je ve  srovnání s dialýzou přínosnější transplantace, avšak řada center pacienty s BMI nad 35 do  čekací listiny nezařazuje. Snahou je významné snížení BMI ještě před transplantací (změna životního stylu, chirurgická či medikamentózní léčba).

77

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY SO-30 PRÁCE KOORDINÁTORA PÉČE O PACIENTY PO TRANSPLANTACI LEDVINY Suchá A., Ondráková M. Klinika nefrologie, IKEM, Praha [email protected] Pozice koordinátora péče o pacienty po  transplantaci ledviny vznikla zhruba před sedmi lety. Náplní jeho práce je edukace pacientů po  transplantaci ledviny, ale také zajištění kontaktu mezi pacientem, praktickými lékaři a spádovými nefrology s lékaři oddělení Kliniky nefrologie Transplantcentra IKEM. Nedílnou součástí práce koordinátora je i aktualizace databáze transplantovaných pacientů. S nárůstem transplantací a s delším přežíváním nemocných s  funkčním štěpem stoupá i počet transplantovaných pacientů, kteří jsou sledováni v ambulanci Kliniky nefrologie IKEM. V současné době je to více než 2 500 pacientů. Při tomto objemu nemocných bylo třeba celý systém ambulantního sledování po  transplantaci ledviny zefektivnit a zajistit pacientům i nadále co nejvyšší kvalitu následné péče. Jako vhodné řešení se ukázalo přesunutí části ambulantního sledování těchto pacientů do  regionů. V  praxi to vypadá tak, že pacient dochází střídavě na  kontroly v  místě bydliště a v IKEM. V zájmu zajištění průběžné, kvalitní komunikace s regionálními  lékaři byla pozice koordinátora péče o pacienty po transplantaci ledviny v IKEM posílena o 2 sestry a v dubnu letošního roku vzniklo i nově Oddělení koordinátorů kliniky nefrologie. Aby byla frekvence kontrol a potřebných vyšetření jednotná, sestavili jsme přehlednou tabulku Sledování pacientů po  TX ledviny, která vychází z  doporučení International Society of Nephrology a zvyklostí naší kliniky. Společně s našimi IT kolegy jsme také vytvořili počítačový program pro následné sledování jednotlivých pacientů. Do tohoto systému lze zadávat i zprávy koordinátora, externí laboratorní výsledky či lékařské zprávy. Úkoly koordinátorů Kliniky nefrologie v  rámci IKEM zůstaly stejné, ale hlavním podílem jejich práce se stala právě spolupráce s lékaři z regionů. Závěr: Cílem mé prezentace je seznámit sestry s touto ne zcela běžnou pracovní pozicí a blíže je informovat o edukaci nemocných po transplantaci ledviny.

SO-31 KVALITA ŽIVOTA IMUNOSUPRIMOVANÉHO PACIENTA PO TRANSPLANTACI LEDVIN Čagánková E. (1), Hošková M. (2) ZČU v  Plzni, katedra Ošetřovatelství a porodní asistence, FN Plzeň, I.IK M – JIP

(1) (2)

[email protected] Transplantace ledvin významnou měrou ovlivňuje kvalitu života pacientů. Po  úspěšném provedení výkonu následuje doprovodná léčba, která má svá specifika. Její součástí je dodržování nejen určitých opatření v dietním a pitném režimu, ale především užívání imunosupresivních léků. Imunosuprese je nutná, aby nedošlo k odmítnutí transplantovaného orgánu příjemcem, ale zároveň je spojena s možným výskytem nežádoucích účinků. Naší snahou bylo zjistit, jak

vnímají transplantovaní pacienti tato omezení ve  svém životě, jakým způsobem se s nimi vyrovnávají a zmapovat problémy, s kterými by potřebovali pomoci. Hlavním cílem šetření bylo zjistit, jaký vliv má transplantace ledvin na  vnímání kvality života v  závislosti na  délce od transplantace, věku a pohlaví. Další naše zaměření se týkalo získaných informací o imunosupresivní léčbě. Dílčí cíle: Cíl č. 1: Zmapovat druhy užívaných imunosupresivních léků, jejich vedlejší účinky souvisejících s touto léčbou. Cíl č. 2: Zjistit, do  jaké míry jsou pacienti schopni dodržovat doporučení, týkající se užívání imunosuprese a změn v dietním a pitném režimu po transplantaci ledvin. Cíl č. 3: Zjistit, zda má transplantace ledvin vliv na  vnímání kvality života a změnu životního stylu v  závislosti na věku a pohlaví. Charakteristika souboru: vzorek respondentů tvořili pacienti, kteří podstoupili transplantaci ledviny a jsou dispenzarizováni v  transplantační ambulanci FN Plzeň. Dotazníky byly rozdávány pacientům, u nichž doba, uplynulá od transplantace, činila aspoň 6 měsíců, věkové rozmezí bylo 20 – 40, 41 – 60, a nad 60 let. Metoda sběru dat: k získání požadovaných dat byla zvolena metoda anonymního strukturovaného dotazníku, jehož součástí bylo celkem 26 otázek. Z toho bylo 20 uzavřených, 4 polootevřené a poslední 2 otevřené, které byly využity jako doplňkové a byly vyhodnoceny zvlášť. Organizace výzkumu: dotazníky byly rozdány v  transplantační ambulanci FN Plzeň s  povolením managementu zdravotnického zařízení a vedoucího lékaře. Výzkum byl prováděn v září – prosinec 2013. Bylo rozdáno celkem 125 dotazníků, vyplněno a do anonymního boxu vhozeno 98 (78,4  %). 11 dotazníků bylo vyřazeno z  důvodu nekompletního vyplnění, do průzkumu bylo tedy zařazeno 87 (69,6  %) dotazníků.

SO-32 IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE PO TRANSPLANTACI LEDVIN Gorlichová A.(1), Jeřábková M.(2) 3 Interní klinika FNOL, (2)Nefrologické oddělení FNOL, Olomouc

(1)

[email protected] Úvod: Ledvina je nejčastěji transplantovaným orgánem. Cizí orgán vyvolává v těle příjemce odmítavou imunitní reakci tzv. rejekci. Proto se již těsně před transplantací příjemcům ledviny nasazuje imunosupresivní terapie – léky, které omezují nebo zabraňují činnosti imunitního systému. Metody: Indukční terapie – jedná se o velmi intenzivní léčbu v časném období po TX cílem je zabránit rejekci štěpu. Udržovací imunosuprese – je méně intenzivní než indukční a jejím cílem je profylaxe akutní rejekce. Jednotlivá imunosupresiva se kombinují do  tzv. imunosupresivního režimu, který se nejčastěji skládá z trojkombinace imunosupresiv. Léčba rejekčních epizod spočívá v nárazovém podání některých látek, které mají zvrátit rejekční epizodu, nejlépe k předtransplantačním hodnotám. 1. Skupiny malých molekul. 2.  Skupina biologických preparátů obsahujících proteinypolyklonální a monoklonální protilátky, fuzní proteiny a intravenozní imunoglobuliny. Výsledky a závěr: Vztah mezi imunospupresivním účinkem a toxicitou určitého imunoupresiva je dán tzv. terapeutickým rozmezím. Tento poměr je možné využít i pro kon-

78

centrace danné látky v krvi. Je nutné uvědomit si že kombinace danné látky do imunosupresivních režimů vede ke změně terapeutického rozmezí. Ke snížení nežádoucích účinků imunosupresiv se aplikují jejich kombinace,nejčastěji trojkombinace.Lze tak užívat menší dávky, z čehož vyplývá pozitivní vliv této metody

SO-35 VYUŽITÍ MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY ECULIZUMABU PŘI TRANSPLANTACI LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE

Tato studie je součástí grantového projektu ………………

Klinika nefrologie, IKEM, Praha

Kadlecová J. [email protected]

SO-33 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTY S IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIÍ Kolářová M., Lužová H. Klinika nefrologie, IKEM Praha [email protected] Hlavním úkolem imunitního systému člověka je obrana organismu proti antigenům a patogenům či pozměněným buňkám vlastního těla. V široké medicínské problematice nicméně existují situace, kdy je vlastní obranyschopnost ve  svém důsledku nežádoucí. Potlačením imunity stabilizujeme průběh řady onemocnění autoimunitního, případně onemocnění chronického zánětlivého původu a také tím předcházíme rejekci transplantovaných orgánů, v těchto případech hovoříme o imunosupresivní terapii. Při této léčbě není imunitní systém nemocného schopný plně odolávat infekčním patogenům. Léky mají i další vedlejší efekty, na které je nutné v péči o imunosuprimovaného pacienta brát zřetel. Imunosupresiva se rovněž vzájemně ovlivňují s jinými léky, čímž působí na jejich metabolismus a účinnost. Na  klinice nefrologie IKEM podáváme imunosupresivní léky všem pacientům po transplantaci ledvin a máme v této oblasti ošetřovatelské péče velké zkušenosti. Specifika ošetřovatelské péče o imunosuprimované pacienty spočívají především v prevenci vzniku vedlejších nežádoucích účinků a případně jejich včasném rozpoznání. Sdělení se bude věnovat ošetřovatelskému procesu zaměřenému především na  prevenci infekčního onemocnění, hygienickou péči, podávání léků, dietnímu opatření a procesu edukace pacienta.

SO-34 DŮLEŽITOST EDUKACE PACIENTŮ PŘI PODÁVÁNÍ IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE Žárská S., Uchytilová N. Interní klinika FN Ostrava Transplantační JIP [email protected] Autorky chtějí ve  svém sdělení poukázat na  důležitost edukace pacientů při užívání imunosupresivních léků po transplantaci ledviny. Součástí sdělení je kazuistika pacientky s uremickým syndromem v důsledku neužívání imunosuprese v následné domácí péči s fatálním koncem.

Transplantace ledviny v  současné době představuje nejlepší metodu léčby nemocných s  chronickým selháním ledvin, pokud je provedena od žijícího dárce, poskytuje příjemci nejlepší krátkodobé i dlouhodobé výsledky. Jednou z hlavních výhod transplantace od žijícího dárce je kompletní naplánování odběru a transplantace ledviny. V současnosti se ukazuje, že udržovací imunosuprese je spojena s řadou vedlejších účinků, které omezují dlouhodobé výsledky transplantace ledvin. Jednou s  možností, jak zlepšit výsledky, jsou nové přístupy v  biologické léčbě. Monoklonální protilátky se široce uplatňují nejen v  diagnostice, ale i v  terapii celé řady onemocnění. Kromě jejich použití v  onkologii a v  léčbě autoimunitních chorob nelze opomenout ani jejich významnou úlohu v  transplantační medicíně. Eculizumab je humanizovaná (IgG2/4k) monoklonální protilátka se specifitou proti C5 složce komplementu. Jeho vazba vede k zablokování štěpení C5 složky a tvorby komplexu C5b-9 terminální fáze aktivace komplementu. Představit posluchačům monoklonální protilátku Eculizumab a její využití v transplantační medicíně – viz kazuistika. Závěr: Ošetřovatelská péče o pacienta léčeného Eculizumabem v průběhu a po transplantaci má svá specifika a je součástí úspěšné léčby těchto pacientů. Pacientovi je Eculizumab aplikován v pravidelných intervalech, každých 14 dní sestrou, vždy po ambulantní kontrole. V rámci této pravidelné kontroly jsou provedeny odběry, vyšetření pacienta lékařem. Po zhodnocení výsledků je Ekulizumab formou intravenózní infuze aplikován. Po zředění musí být léčivý přípravek použit v  průběhu 24 hodin. Z tohoto důvodu se infuze připravuje vždy, až po jasném rozhodnutí o její aplikaci, aby nedošlo ke znehodnocení léku. Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého pacienta. Přes pozitivní přínos Eculizumabu v transplantační medicíně, je jeho používání vyjímečné z důvodu finanční náročnosti. Podávání tohoto přípravku, je závislé na schválení pojišťovnou,která se musí žádat každé tři měsíce.

SO-36 PACIENT S MECHANICKOU SRDEČNÍ PODPOROU NA ČEKACÍ LISTINĚ TRANSPLANTACÍ SRDCE – MOŽNOSTI AMBULANTNÍHO SLEDOVÁNÍ Štěpánková J., Škvárová H., Dorazilová Z., Hošková L., Mešťanová Zlata Klinika kardiologie, IKEM, Praha [email protected] Cíl: Transplantace srdce a mechanické srdeční podpory jsou dnes již standardní metodou léčby pokročilého srdečního selhání.

79

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY Pacienti indikovaní k  transplantaci srdce jsou zařazeni na  čekací listinu. Čekací doba může být různě dlouhá, protože obecně je vhodných dárců orgánů málo a poptávka vysoce přesahuje nabídku. Nedostatek dárců limituje počet provedených transplantací a tento fakt vede k prodlužování doby na čekací listině. Proto v některých případech vyžaduje klinický stav pacienta implantovat mechanickou srdeční podporu jako „most“ k transplantaci srdce, aby pacient „bezpečně“ přečkal dobu, kdy čeká na vhodného dárce. Nespornou výhodou pro pacienta je, že může být s implantovanou mechanickou srdeční podporou sledován ambulantně. Cílem naší práce je zhodnotit přínos ambulantní péče o pacienty s mechanickou srdeční podporou. Výsledky: V  IKEM, od  zahájení programu transplantací srdce v roce 1984, bylo k 31. 5. 2014 transplantováno 957 pacientů. Od roku 2003 odstartoval program mechanických srdečních podpor jako „most“ k transplantaci srdce. Do 31. 5. 2014 bylo transplantováno  srdce 121 pacientům napojených na mechanickou srdeční podporu. V současné době sledujeme v ambulanci srdečního selhání 27 pacientů s implantovanou dlouhodobou mechanickou srdeční podporou, z tohoto počtu je 23 mužů a 4 ženy. Průměrný věk našich pacientů je 57 let. Průměrná doba napojení na podporu je 367 dní. Nejčastější komplikací je lokální infekce v  místě výstupu perkutánního kabelu (7 pacientů). Problematická byla i špatná spolupráce některých nemocných (2 pacienti). V  ambulantním sledování v roce 2013 zemřeli 3 pacienti. Závěr: Mechanická srdeční podpora je vysoce účinnou metodou léčby, která může příznivě ovlivnit prognózu a kvalitu života nemocného s  těžkým srdečním selháním. Umožňuje pacienta sledovat ambulantně v pravidelných několikatýdenních intervalech dle jejich aktuálního stavu. Je také nutné důsledné dodržování režimových opatření, dobrá spolupráce rodiny a dobré sociální zázemí. Nedílnou součástí je i spolupráce praktického lékaře v místě bydliště.

SO-37 TĚŽKÁ HUMORÁLNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTACI SRDCE JAKO DŮSLEDEK NESPOLUPRÁCE PACIENTA Škvárová H., Mešťanová Z., Štěpánková J., Podzimková M., Hošková L., Schneiderová P. Klinika kardiologie, IKEM, Praha [email protected] Transplantace srdce je jednou z možností léčby pokročilého srdečního selhání. Cílem je poskytnout nemocnému další život v co nejvyšší kvalitě. Péči o pacienta zajištuje specializované pracoviště cestou pravidelných kontrol. Na druhé straně je však nutný aktivní přístup pacienta, který spočívá v dodržování doporučených režimových opatření a důsledném užívání léků, především imunosuprese. Následující kazuistika dokumentuje případ nespolupracujícího nemocného a z toho vyplývající těžké, život ohrožující rejekce. J. Č. (30 let) s krátkou anamnézou srdečního selhání při základním onemocnění dilatační kardiomyopatie (DKMP), byl 3. 8. 2012 zařazen na čekací listinu a 17. 8. 2012 proběhla transplantace srdce (OTS). V prvních 6 měsících byl průběh bez větších komplikací a pacient pravidelně docházel na kontrolní vyšetření. Po půl roce přestal zcela spolupraco-

vat. Dne 26. 1. 2014 byl přivezen RZP na  akutní příjem pro několik dní trvající projevy oboustranné srdeční insuficience. Provedená vyšetření potvrdila dysfunkci srdečního štěpu, EF LK 35 %, biopsie myokardu prokázala těžkou humorální rejekci. Vedle léčby srdečního selhání byla nutná specifická a nákladná léčba, která vedla k ústupu rejekce, zlepšení funkce štěpu a stabilizaci stavu nemocného. Transplantace srdce je velmi nákladná léčebná metoda indikovaná pro vhodné nemocné v terminální fázi srdečního selhání. Šance pacientů na další kvalitní život je relativně vysoká, vyžaduje však jejich spolupráci a dodržování režimových opatření. Jestliže tomu tak není, může si nemocný přivodit komplikaci, která ohrozí jeho život a překonat ji znamená obrovské úsilí příslušného zdravotního personálu.

SO-38 TRANSPLANTÁCIA PĽÚC – DRUHÁ ŠANCA Szijartová V., Danková R., Hájková M. Klinika pneumológie a ftizeológie I  LF SZU a UNB Bratislava, nemocnica Ružinov [email protected] Práca kazuistika, je venovaná prípadu 44 ročnej pacientky od obdobia stanovenia základnej diagnózy Pľúcna artériová hypertenzia do obdobia retransplantácie pľúc. Pacientke bola v  roku 2000 stanovená diagnóza pľúcna artériová hypertenzia. V roku 2001 tým slovenských pneumológov po  prvýkrát predstavil pacientku v  transplantačnom centre AKH Viedeň. Zaradenie na čakaciu transplantačnú listinu v roku 2002. O sedem mesiacov neskôr realizovaná transplantácia pľúc. Do roku 2006 bez výrazných ťažkostí. Od roku 2006 do roku 2010 došlo ku chronickej rejekcii., napriek tomu má pacientka dobrú kvalitu života za  podpory celej rodiny. V roku 2010 zahájená liečba fotoferézou bez výrazného zlepšenia stavu. Perspektívne retransplantácia pľúc. Pacientka bola v januári 2012 zaradená na čakaciu listinu. V marci 2012 realizovaná retransplantácia pľúc. Záver: Transplantácia pľúc znamená pre pacientov s vážnymi chorobami dýchacieho systému tri hlavné benefity: predĺženie života, denná aktivita a kvalita života pacientov. Prežitie pacientov po transplantácii do 1 roku 75 % , 5 rokov sa dožíva 55 % pacientov.

SO-39 ŠPECIFICKÁ STAROSTLIVOSŤ O PACIENTA PRED A PO TRANSPLANTÁCIÍ PĽÚC Varjasiová Z. , Danková R. , Šenková A. Klinika pneumológie a ftizeológie I  LF SZU a UNB Bratislava, nemocnica Ružinov [email protected] Transplantácia pľúc je indikovaná pre pacientov s vybranými typmi chronických pľúcnych ochorení, ktorých klinický stav sa zhoršuje napriek maximálne vyťaženej konzervatívnej liečbe. Na základe bilaterálnej zmluvy z roku 2010 medzi Univerzitnou nemocnicou Bratislava a Transplantačným centrom AKH Viedeň, Rakúsko, sú občania Slovenskej republiky transplantovaní v Transplantačnom centre AKH Viedeň po  predchádzajúcom súhlase zdravotnej poisťovne. Predtransplantačná príprava a potransplantačná starostlivosť je realizovaná

80

v Centre prípravy pacientov na transplantáciu pľúc a potransplantačnej starostlivosti pri Klinike pneumológie a ftizeológie I LF SZU, Univerzitná nemocnica Bratislava, nemocnica Ružinov. /1/ Manažment pacientov v  predtransplantačnom období spočíva v  realizácií klinických, laboratórnych, zobrazovacích vyšetrení, v edukácií pacienta, v sledovaní celkového stavu pacienta, v sledovaní vitálnych funkcií, v uspokojení bio-psycho- sociálnej potreby pacienta. Bezprostredná pooperačná starostlivosť prebieha v AKH Viedeň. Závisí od samotného zákroku, času a spôsobu extubácie, dľžky pobytu na  jednotke intenzívnej starostlivosti. Spravidla 3-4 týždne po  transplantácii je pacient preložený na naše oddelenie. V rámci potransplantačnej starostlivosti monitorujeme: znaky infekcie organizmu, rejekcie transplantovaného orgánu, dynamiku funkčných parametrov pľúc, arteriálne krvné plyny, saturáciu O2, hladinu imunosupresív, prítomnosť nežiaducich účinkov medikamentóznej liečby, sledujeme hojenie operačnej rany. Záver: Úspešná transplantácia pľúc predstavuje komplex náročných a nákladných chirurgických, medikamentóznych a psychosociálnych intervencií, ktorých cieľom je zlepšenie kvality života pacientov. Použitá literatúra 1. Metodické usmernenie hlavného odborník MZ SR pre odbor Pneumológia a ftizeológia o podmienkach na indikáciu pacienta na  transplantáciu pľúc a  predtransplantačnú prípravu

81

A B S T R A K TA

P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY

A B S T R A K TA

P O S T E RY S E S T RY PS-1 KOORDINACE ODBĚRŮ ORGÁNŮ OD DÁRCŮ PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU (DCD) Brůžková I., Kostková D., Horáčková M., Bassettová M., Keleman R. a Pokorná E. Transplantcentrum IKEM Praha. Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4, Česká republika [email protected]

Maastrichtská kritéria dárců po smrti srdce (MK) Charakteristika

Zappová D., Baudyšová L. Koordinační středisko transplantací, Praha

Hlavním problémem transplantační medicíny je nedostatek orgánů. TC IKEM do roku 2012 provádělo odběry orgánů výlučně od zemřelých dárců s dg. smrti mozku. V některých evropských zemích je častou dg. u dárců orgánů i nevratné selhání krevního oběhu. I v našem TC jsme usilovali o zavedení této skupiny dárců, především kategorie III dle Maastrichtských kritérií do  klinické praxe (viz tabulka).

Kategorie

PS-2 TRANSPLANTACE LEDVIN A ČEKACÍ LISTINA U DĚTSKÝCH PACIENTŮ Z POHLEDU NÁRODNÍCH KOORDINÁTORŮ TRANSPLANTACÍ (KST) – STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT

Znalost času zástavy oběhu – srdeční zástava za podmínky

I

zemřelý při příjezdu do zdravotnického zařízení

nekontrolované

II

neúspěšná KPCR

nekontrolované

III

„očekávaná“ zástava krevního oběhu

IV

zástava krevního oběhu po prokázání smrti nevratnou zástavou funkce celého mozku

nekontrolované i kontrolované

V

zástava oběhu u hospitalizovaného pacienta

kontrolované

kontrolované

[email protected] Program transplantace ledvin u dětí byl v  ČR zahájen v roce 1977 v TC IKEM. V současnosti provádí transplantace ledvin pro všechny děti z celé ČR TC Motol. První transplantace ledviny v tomto centru byla provedena v roce 1981. Transplantace ledviny (TxL) je léčebnou metodou volby pro dětské pacienty s chronickým selháním ledvin (CHSL). Děti po TxL mají lepší dlouhodobé přežití i kvalitu života než děti dialyzované. V  úvodu posteru stručně popisujeme alokační pravidla v  ČR pro dětské pacienty, požadavky na  dárce i příjemce. Souhrnně informujeme o počtu dětských pacientů na  WL ledvin, počtu transplantací, době čekání. V závěru posteru se zabýváme kazuistikou dítěte zařazeného na čekací listinu ledvin k 3.transplantaci. Retrospektivně analyzujeme jednotlivé nabídky pro tohoto pacienta.

Velmi důležitým momentem bylo vytvoření a schválení doporučeného postupu odborných společností (ČSARIM, ČSIM, ČTS), kde je jasně deklarováno, že odběry orgánů od této kategorie dárců jsou v souladu s právními normami ČR a etickými principy. Doporučení definuje i kritéria zjištění zástavy oběhu a její nevratnosti Klíčový je aktivní přístup a výborná spolupráce personálu ARO a JIP především v  komunikaci s  rodinou, při odejmutí aktivní terapie a monitoraci časů teplé ischemie. Dále včasná typizace dárce a alokace ledvin vhodným již připraveným příjemcům tak, aby doba celkové ischemie byla co nejkratší. TC IKEM se podařilo ve dvou velkých pražských nemocnicích provést šest odběrů ledvin od DCD dárců, u všech dvanácti příjemců došlo k  rozvoji funkce štěpu (u 4 byla DGF). Hodnota sérového kreatininu při propuštění byla 150 umol/l (medián). Z  našich dosud spíše kazuistických zkušeností vyplývá, že výsledky transplantací ledvin od  DCD a DBD dárců jsou téměř srovnatelné a tato kategorie by mohla zvýšit počet orgánů k transplantacím.

82

REJSTŘÍK

A Ambrůzová Z.

55

Hrubý J. Hulík Š. 63 Husová L.

B

Ch

Bajer L. 63 Baláž V. 37 Baltesová T. Bedáňová H. Berková Z. Bílá M. 76 Borovička V. Broučková E. Burkert J.

Chlupáč J. Chrastina M. 55, 62 34 67

I

31 72 26, 43, 52

J

Č Čagánková E.

78

31, 56 55 60 72 50

E Eretová Z.

74

F Fábryová E. Fila L. 34 Findurová J. Fričarová M. Frýda P.

66 74 71 53

G Girman Peter Godava J. Gorlichová A. Gottfriedová H. Grandtnerová B. Gulášová Ivica

46 60 78 48 58 53

H Hampl F. Hanzal V. Havrdová T. Heřmanová B. Homolková V. Hošková L. Hrabalová M. Hrubá P.

Jadrníčková M. Janek J. Jirek Pavlíková M. Jurčáková E.

47, 65

62 28

75

69 63 71 77

K

D Dedinská I. Dědochová J. Dlouhá D. Dovolilová E. Dragúňová J.

Iránková M.

51

35 32 43 73 76 34 53 41, 54

Kačer M. Kadlecová J. Kaláb M. Karkoška J. Karlíková L. Keleman R. Klozová J. Kolářová M. Kosinová L. Kostková D. Kotianová J. Kožak P. Krajčovičová G. Krejčí K. Kuba, D. Kuman M.

32 79 48 49, 68 69 69 75 79 65 82 76 61 77 30 28 30

L Lacková E. Leontovyč I. Lorková E.

47 44 73

M Macháčková K. Matysková Kubišová M. Mejzlík Vladimír Mengerová O. Měřička P. Miklušica J. Moláček J.

57 57 47 73 49, 66, 67 27 38

N Navrátil P. Németová L.

83

38 71

REJSTŘÍK

V AUTORSKÉM REJTŘÍKU JSOU UVEDENI PREZENTUJÍCÍ AUTOŘI VŠECH SDĚLENÍ

REJSTŘÍK

REJSTŘÍK Nešpor D. Ničovský J. Novotná M.

63 62 72

O Okáľ M. Orság J. Osinová D. Ošmerová M. Ozábalová E.

45 56 54 58 35

P Pacovský J. Pagáčová L. Pernička J. Petřeková M. Podzimková M. Pokorná E. Poláková K. Pozniak J.

38 59 37 70 59 26, 27 57 36

R Rajnochová Bloudíčková S. Reischig T. Růžičková M. Rychlíková D.

29 32 77 77

S Seeman T. Sendrey A. Skladaný L. Slatinská J. Slavčev A. Slavíčková H. Suchá A. Szijartová V.

42 70 44 40 39 70 78 80

Š Šenkeříková R. Šenková Andrea Šimonek Jan Šmakalová H. Špaček M. Špunda R. Štěpánková J. Štěpánková S.

64 33 33 75 51 50 79 29

T Topoľský I. Trunečka P. Třeška V.

66 46 36

U Uhliar M.

45

V Varjasiová Z. Verflová A. Viklický O.

80 41 29, 39

W Wagnerová E. Wohlfahrtová M.

72, 75 42

Z Zappová D.

82

Ž Žárská S. Žilinská Z.

84

79 40

„Vydáváme knihy, které mají cenu.“ Naše knihy, které získaly ceny:

Alzheimerova demence v praxi, Vanda Franková a kol. – Národní psychiatrická cena profesora Vladimíra Vondráčka za rok 2012 Dětská alergologie, Vít Petrů a kol. – Cena předsednictva České lékařské společnosti JEP za nejlepší odborné knižní publikace za rok 2012 Léčba bolesti, Marek Hakl a kol. – Cena Společnosti pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP za nejlepší knižní publikaci za rok 2011 Léčba pooperační bolesti, Jiří Málek, Pavel Ševčík a kol. – Cena ČSARIM za nejlepší knižní publikaci za rok 2009

Očkovanie v špeciálnych situáciach, Miloš Jeseňák, Ingrid Urbančíková a kol. – Cena Slovenské infektologické společnosti za publikaci za rok 2013 Psychiatrie v primární péči, Ján Praško, Klára Látalová a kol. – Kuffnerova cena za nejlepší publikaci s psychiatrickou tematikou vydanou tiskem za rok 2013

Neonatologie, Jan Janota, Zbyněk Straňák a kol. Cena předsednictva České lékařské společnosti JEP za nejlepší odborné knižní publikace za rok 2013

Recidivujúce infekcie dýchacích ciest a imunomodulácia u detí, Miloš Jeseňák, Zuzana Rennerová, Peter Bánovčin a kol. – Cena Slovenské pediatrické společnosti za nejlepší publikaci za rok 2012

O malém vzrůstu, Jaroslav Škvor – Výroční cena Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem za rok 2010 za vědeckou a publikační činnost v kategorii „Publikace“

Roztroušená skleróza, Eva Havrdová a kol. – Cena ČNS za nejlepší monografii či učební text za rok 2013

Napsali jste knihu? Vydejte ji s námi!

Největší vydavatelství zdravotnických titulů v ČR a pořadatel kongresů, konferencí a sympozií

Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-Modřany, tel. 225 276 168, www.medical-services.cz, e-mail: [email protected]

Česká transplantační společnost děkuje svým partnerům za podporu pro rok 2014:

Mediální partneři:

ZAMĚSTNÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ

HLEDÁTE PRÁCI? Finanční podpora:

Organizační sekretariát: