Česko-slovenský pohár mužů a žen, Levice, Slovensko, 24.2.2010
Ve středu 24.2.2010 se odehrála ve slovenských Levicích výjimečná akce, poprvé v historii se hrál nefederální Česko-slovenský pohár mužů, a to zároveň s 8. ročníkem stejné soutěže žen. Do finále žen, které se hrálo od 16:30, se za Českou stranu probojoval hladkým vítězstvím v ČP tým VK Modřanská Prostějov a za slovenskou stranu tým VK Slávia UK Bratislava. Ve finále mužů se pak střetl vítěz ČP, náš VK DHL Ostrava, a slovenský policejní tým VKP Bratislava.
Organizace celé výpravy nebyla tentokrát žádná sranda, jelikož byla cesta trochu delší, celkem tam i zpět dohromady 550km i se vším blouděním a nadjížďkami, snažil jsem se sehnat, pro rozdělení nákladů, více lidí. Zájem moc nebyl, ale nakonec jel kromě mě a Ondry Radka ještě Tukan (Lukáš Ondřej), kadetské libero a myslím, že musí uznat, že to stálo za to a určitě toho nelituje. S ním jsem se srazil asi v 9:30 ve Výškovicích, pak jsme jeli na halu vyzvednout bubny, vlajku a Ondru, inženýr Zedník a pan vrátný nám popřáli šťastnou cestu a nezklamané naděje a mohli jsme vyrazit (něco před desátou). Zvolili jsme rozhodně-ne-optimální trasu, vzali jsme to na Frýdek, Frenštát, Bílou, Makov, Bytču, Žilinu, Rajec, Prievidzu, pak jsme v Novákách sjeli z mapy a jeli jinudy, i když to nebyla prakticky žádná zajížďka, v Partizánském jsme se vrátili na plánovanou trasu, pak přes Masarykovy Topolčianky, přes Zlaté Moravce a konečně do cíle v Levici jsme dorazili něco před třetí, pět hodin po výjezdu, to je na dvou set čtyřiceti kilometrovou cestu teda mazec. Skočili jsme do Tesca na benzín a žvanec a šli fandit Prostějovu.
V prvním setu byl ten tragický začátek, ale herní převaha zvrátila i velký skluz a pak už to byla exhibice našich, Slovenky už neudržely krok ani náznakem. V pauze jsme se šli najíst do auta a kolem šesté se vrátili zpět, abychom podpořili ty hlavní, kvůli kterým jsme sem přijeli, rozložili jsme si fanstánek (vlajky, šály, dresy, medaile, bubny) a mohlo se pomalu začít.
V prvním setu to vypadalo, že to bude exhibice jako v případě Prostějova v podání DHL, ale brzy se ukázalo, že „Bratislavskí policajti nie sú žiadná béčka“. První set jsme sice vyhráli s celkem slušným náskokem 8 bodů, ale Slováci se rozjeli. Ve druhém to byl strach a bída. Našim se nedařilo nic, na co naši šáhli, špatná domluva nahrávek středákům, všechny Peterovy handy šly do desky, vcelku slabý Honza Václavík, servisy taky nic moc (ale soupeřovy nebyly o moc lepší). Prostě ubohost, v koncovce to zase vypadalo, že tam kouč zase pošle omladinu ze zóny pro rozcvičování, ať znovu předvedou, co umí, ale nakonec jenom Honza Rodek střídal za Romana Kozáka.
Prohra o 11 bodů byla ranou, ze které se naši ale briskně vzpamatovali. Další set hned začali nabírat náskok a nakonec ho, stejně jako ten další, vyhráli slušným rozdílem, stylem, který už dlouho předem dával tušit, kdo si odnese pohár. Slavilo se, gratulovalo, zapíjelo se šampusem přímo na place, fotilo se, předávaly se trofeje a diplomy a nám se pomalu blížil čas odjezdu. Vyjeli jsme něco po deváté večer, tentokrát mnohem lepší cestou přes Žernovicu, tam byl jenom trochu problém s vyhýbáním se rozestavěné a částečně zprovozněné dálnici, pak přes Kremnici, Turčianské Teplice a Martin zpátky do Žiliny a odsud pro jistotu klasickou cestou přes Čadcu a Třinec na dálnici do Frýdku a do Hrabůvky, mezipřistání ve Výškovicích a u Nové radnice a hurá přes Petřvald na Karvinou. Cestu nám zpříjemnily novinky z Vancouveru, štafetový Bronz a Sáblíkovic zlatka, některým i spánek, Tukan zabral v Žilině a vzbudil se za Frýdkem. Domů jsem dorazil něco před druhou, sto let hledal místo k parkování a šel si dvě hoďky zchrupnout, než půjdu koukat na hokej s Finy, který byl velmi pěkný, až na ten nepovedený a zmršený závěr – škoda. Pak už jsem spát nešel, na snídani konečně zdlábl šátečky paní Ondřejové – díky za ně, byly super, a pak šel pomalu psát tohle.
To je pro dnešek vše, po víkendu se zase přihlásím s novinkami z KP mužů 2. třídy a KP kadetů – snad něco uhrajem. Nakonec ještě přikládám mapku, přesně tu, kterou jsem si předem připravil pro zjednodušené vysvětlování navigátorovi Lukášovi, kudy že to chci jet. Teď jsem do ní jenom doplnil barevně reálnou trasu cesty. (Zeleně cesta tam, červeně cesta zpět a modře překryv obou, šipky byly už v původní vytištěné verzi a označovaly možnosti volby trasy.) A to je tedy definitivní konec.
[michalgill]
