Česko hledá superstar?

ELEKTRONKA 3/2004 OBSAH: Úvodník ........................................................................................ 2 Česko hledá superstar? .................................................................. 2 Anketa vyučujícím VOŠ a SPŠE ....................................................... 3 Oko .............................................................................................. 4 INMAFYÁN .................................................................................... 4 Víra a láska ................................................................................... 5 Oznámení pro studenty .................................................................. 5

Těžko na cvičišti ............................................................................ 6 Co jí teď probíhá hlavou? ............................................................... 6 Kreuzworträtsel ............................................................................. 7 ISIC ............................................................................................. 8 Pranostiky ..................................................................................... 8 Ztráty a nálezy + Důležité............................................................... 8 Omalovánka............................................................................. 9, 10

Vážení čtenáři, v ruce držíte již třetí číslo časopisu Elektronka. Chtěl bych trochu zhodnotit práci redakce za období „života Elektronky“… Myslím si, že redakce pracuje svědomitě a věnuje časopisu dost svého volného času, kterého mají někteří jedinci pomálu. Setkal jsem se s názory, co by se mohlo v Elektronce nově zavést nebo vylepšit. Ale byla to jen slova a žádné činy nebo náznak aktivity od těch, co svůj názor vyjádřili. Byl bych proto velice rád, kdybyste nám své nápady sdělili na nově zřízené e-mailové adrese [email protected]. Očekáváme nové podněty i členy do naší redakce k dalšímu zlepšování časopisu… Petr Coufal, šéfredaktor

„Česko hledá superstar?“ Konečně je to tady! I do českých luhů a hájů vtrhl mamutí konkurs, na jehož konci jediný vítěz bere vše  smlouvu s hudebním vydavatelstvím BMG na natočení Cimrmanova Disku. Co na tom, že se bude vybírat ne z desítek, ba ani ze stovek, ale zcela jistě z tisíců sebevědomých mladých lidí, vedle nichž jsou všichni dosavadní zlatí slavíci jen provinční estrádní šmírou. A už vůbec nevadí, že vybírat bude porota, jejíž dva členové patří do týmu, tvořícího textařské a hudební zázemí jakési zpěvačce, která se potácí teprve deset let v čele plejády českých pop star. Z toho vůbec nejsem nervózní. Jsem přece také mladý, sebevědomý, zpívám již od kolébky a celá moje široká šestičlenná rodina je z mého zpěvu permanentně v němém úžasu. Pohybově by se se mnou mohl měřit snad jen Michael Jackson, nuže co by mohlo stát v cestě mému oslnivému úspěchu?! Přihlásím se a vytřu všem zrak. Teď jen zvolit tu správnou píseň z těch dvou, které umím zazpívat, k mé přirozené kráse vybrat vhodné oblečení - prostě trochu zapracovat na své beztak již přirozené image světové superstar a jedu ze své vísky do Brna. Už jen vystojím frontu všech těch zoufalců, kteří ještě neví, že tu stojí zbytečně ... a jsem před porotou. Vůbec mě nepřekvapuje, že porota se netváří nějak vstřícně, když zjevně ještě neslyšela nikoho pořádně zazpívat. Za několik vteřin bude dozajista všechno jinak. Zvolil jsem totiž Gottovu píseň „Trezor“, a tak vím, že rozdíl mezi tzv. originálem a mým podáním bude propastný. V ruce třímám všechny trumfy, protože Mistr už asi 40 let hlasově mele z posledního a pohybovat se neuměl nikdy. Začínám: „Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra ...“ a náležitě doprovázím svůj brilantní hlasový projev adekvátním pohybem. Porota je očividně stržena jak mým vystoupením, tak textem písně, protože vidím, že rovněž tupě zírá. „To stačí, to opravdu stačí!“ zaslechnu a z tónu, jakým byla tato slova pronesena, se snažím dešifrovat, zda je tupý pohled porotců následkem němého úžasu nad mým zpěvem, jak jsem byl až dosud zvyklý u své rodiny, a nebo ..., že by ...? A je to tady - až do této chvíle jasné kontury mého úspěchu se začínají poněkud rozmazávat, protože další věta, kterou slyším, je: „Váš pohyb byl opravdu strhující, škoda jen, že jste u toho zapomněl zpívat.“ Kdo si dovolil pustit na mě tak studenou sprchu kritiky?! - No jistě, Gábina Osvaldová - porotkyně, jejíž texty neoslovují nikoho, kromě většiny vnímavých posluchačů - ta nemůže být měřítkem ničeho, natož mého zpěvu. Naštěstí jsou tu ještě další tři porotci, kteří budou mít nepochybně jiný názor. Šéf hudebního vydavatelství se mnohovýznamně škrábe za uchem a marně se snaží verbálně vtěsnat to, co právě slyšel, do některé ze svých hodnotících šablon. Ondřej Soukup se sice lehce usmívá, ale pohyb jeho hlavy se při nejlepší vůli nedá vysvětlit jako „ANO, jsem nadšen“ ... a Ondřej Hejma? Co mi tak asi může říci šéf kapely pochybného názvu, která nikdy nehrála dál než někde v Americe a jehož intelekt stačil tak akorát na to, aby byl nejlepší ze zúčastněných VIP v IQ testu národa? Samozřejmě, dalo se to předpokládat, přece svým souhlasem nenechá rovnou před svýma ustrašenýma očima vykvést tvrdou konkurenci. A tak v tu chvíli vím, že se nebudu zdržovat nějakým dalším výběrem ve finále v Praze, notabene před touto nekompetentní porotou, a proto častuji na odchodu její členy slovy: „A stejně vím, že jsem hvězda a jednou vám všem zamávám z MTV!“ (John)

2

ELEKTRONKA - MĚSÍČNÍK VOŠ A SPŠE OLOMOUC

ELEKTRONKA 3/2004

- Anketní otázky vyučujícím VOŠ a SPŠE Otázky jsme položili pánům učitelům, kteří na naší škole učí cizí jazyky - Otu Johnovi a Pavlu Deutschovi… Byl/a/ jste od mládí rozhodnut/a/ věnovat se pedagogické činnosti nebo Vás k této profesi přivedly jiné pozdější okolnosti? O. J.: „Ano, byl jsem rozhodnut, jen obor studia jsem po zralé úvaze přizpůsobil - jak by se dnes řeklo - potřebám na trhu práce, protože původně se jazýček na vahách o chloupek více klonil na stranu biologie a chemie.“ P. D.: „O učitelství jsem začal přemýšlet jako o jedné z alternativ až na vysoké škole. Ale do školství jsem se dostal spíš shodou náhod.“ Vzpomenete si ještě, čím jste chtěl/a/ být, když jste byl/a/ ještě dítětem? O. J.: „Má-li být moje odpověď pravdivá, nebude již bohužel originální, neboť stejně jako kolega Pavelka i já jsem chtěl být popelářem. Ve své době jsem se na toto povolání zodpovědně připravoval (jízdu na stupátku jsem trénoval na přívodních trubkách k ústřednímu topení), ale pak se všechno nějak zvrtlo, mou přípravu přerušila studia - nejprve na ZDŠ, pak na gymnáziu a dále na filozofické fakultě a můj sen o budoucím povolání se rozplynul.“ P. D.: „Maminka pracovala na poště a když jsme za ní s tátou přišli, poslala mě za jedním kolegou, kterému jsem pomáhal vybírat dopisy a pohledy a razítkovat je. Takže mým dětským snem bylo stát se pošťákem.“ Měl/a/-li byste tu možnost, vrátil/a/ byste se do lavice střední školy, kterou jste absolvoval/a/ nebo byste si z pohledu Vašich dnešních zkušeností vybral/a/ nějakou jinou? Proč? O. J.: „Pokud by to byla stejná škola, kterou jsem absolvoval, šel bych do toho znovu a navíc bych se ještě vysloveně těšil. Na to, že jsem Gymnázium v Uničově absolvoval v době, kdy normalizační kůň v naší vlasti řehtal opravdu hodně nahlas, jsem měl totiž štěstí jak na spolužáky a spolužačky, tak především na výborné učitele, kterým například nikdy nevadilo oslovení pane/paní. A to tehdy, alespoň pro mě, znamenalo hodně.“ P. D.: „Gymnázium mi dalo všeobecný rozhled a čas přemýšlet, co dál. Taky jsem tam potkal spoustu super spolužáků. Takže bych neměnil.“ Byl/a/ jste účastníkem nějakého průšvihu v době Vašich středoškolských studií? O. J.: „Samozřejmě, jak jinak. Například jsme se před hodinou schovali latinářce do sklepa a poté, co jsme ji okýnkem zahlédli odejít ze školy na vlak (byla totiž ze Šternberka), vyrojili jsme se po škole a vehementně ji začali shánět. Něco na způsob: „Paní profesorko, už je čas ...!“ Atd., atd. ...“ P. D.: „Ani ne.“ Inspiroval Vás některý z Vašich učitelů například svým přístupem ke studentům nebo metodou své práce? V čem Vás ovlivnil? O. J.: „Nepochybně. Nerad bych někoho vynechal, ale za všechny jmenuji alespoň pana profesora Hrubého (biologie), tehdejšího ředitele - pana Drvotu (OBN) a paní profesorku Tögelovou (NĚJ). První jmenovaný ztělesňoval odbornost (to ostatně všichni) a objektivitu, druhý lidský přístup a nadhled a třetí nezměrnou obětavost vůči těm, kteří měli o předmět zájem. Škoda jen, že poslední dva jmenovaní zůstanou nenávratně už jen ve vzpomínkách.“ P. D.: „Spíš naopak. Ve většině hodin jsem se nudil, chyběl tam zábavný prvek, možnost vyjádřit osobní názor. Ale většinu kantorů na střední škole jsem respektoval, protože velmi dobře ovládali svůj vědní obor.“ Jaký typ studenta je Vaší povaze blízký? O. J.: „Student, který má zájem o obor, smysl pro humor a vlastně všechny atributy zdravě a realisticky se rozvíjejícího kluka svého věku.“ P. D.: „Studentka – milá, hezká, chytrá. V tom se s kolegou Johnem určitě shodneme. U studentů ale ve svém předmětu chci, aby byli aktivní, aby se připravovali, ptali na věci, které jim nejsou jasné. Ale zároveň se asi nemá nic přehánět, takže je prima, když mají i jiné zájmy než učení.“ Co se Vám na dnešních studentech líbí a s čím byste se naopak u nich raději nesetkával/a/? O. J.: „Líbí se mi jejich otevřenost a nezáludnost - vlastnosti, které nese s sebou mládí, neškodilo by tyto vlastnosti okořenit ještě špetkou zdvořilosti vůči sobě navzájem a k tomu přidat kapku citu pro míru všeho obecně.“ P. D.: „U většiny studentů je to pasivita. Nejdou si za svým cílem. Spousta z nich (nechtěl bych ale příliš zevšeobecňovat) nemá zájem rozvíjet si vzdělání a chce jen proplout. A nelíbí se mi, že se u nich vytrácí slušnost.“ Myslíte si, že se něco opravdu radikálně změnilo od doby, kdy jste střední školu navštěvoval/a/ Vy a nebo je vztah učitele a žáka svým způsobem konstantní? O. J.: „V jádru věci se nezměnilo jistě až tak mnoho, protože každý vidí sám sebe dospělýma očima tak nějak lépe, že ..., ale myslím, že dříve bylo přece jen trošku více pokory, respektu, či právě onoho citu pro míru věcí.“ P. D.: „Ještě je to přece jen nedávno, co jsem sám na střední škole studoval, takže se toho snad tak moc nezměnilo…“ Máte pocit, že studenti v současnosti doceňují význam předmětu, kterému vyučujete, pro svoji další životní praxi?


3

ELEKTRONKA 3/2004 O. J.: „Myslím, že ano - tedy hlavně ti, kteří po maturitě pracují nebo dále studují v německy mluvící cizině. Tato otázka obsahuje ale záludné příslovečné určení času „v současnosti“ - a to je trošku problém. Převládá totiž názor, že anglicky se domluvíme všude a že slohově vytříbený textový editor WORD má přece automatickou korekci pravopisu.“ P. D.: „Doceňují. Všichni vědí, snad, že angličtinu ve svém oboru budou velmi potřebovat. Ale někdy mám pocit, že to je tak všechno, co vědí. S občanskou naukou je to trochu jiné. Tam se příliš nedivím, že se jim do ní moc nechce, protože efekt tohoto předmětu je přece jen trochu jiný. Není to o tom, že by se studenti dovídali pro ně úplně nové informace, ale jde spíše o různé teorie vysvětlující jak funguje společnost, stát a vlastně člověk sám. Elementární znalosti tohoto předmětu jim pak mohou pomoci najít odpovědi na spoustu otázek, které si kladou.“ Co Vás dokáže po vyčerpávající a někdy až téměř sisyfovské práci opět postavit na nohy? O. J.: „Je to hlavně jízda na kole, v zimě pak (no, vlastně nejen v zimě) dobré jídlo a doušek pěnivého moku. Rád se také trošku svižněji svezu autem - „díky“ různým „Krišotům“ si ovšem tento relax stále méně vychutnávám. A samozřejmě muzika podle nálady (Bruce Springsteen, Abba, Roxette, Enya, Celine Dion, Dire Straits, country ...) - ta nezklame nikdy. P. D.: „Moje přítelkyně.“

OKO Oko lze přirovnat k fotoaparátu. Přední část oka plní funkci čočky podobně jako skleněná čočka v přední části kamery. Čočka je zakřivená průhledná, která při průchodu světla láme paprsky. Tmavá část uprostřed oka se nazývá zornice a řídí množství světla vstupujícího dovnitř oka. Její funkci lze přirovnat k funkci clony, která je uložena za čočkami fotoaparátu - otevírá se a přivírá podle množství světla. Pozadí oka se nazývá sítnice a představuje film, na který se obraz sledovaného předmětu zobrazí. Duhovka řídí množství světla, které pronikne zornicí. Při velké intenzitě osvětlení se duhovka stáhne. Zornice se značně zmenší, takže do oka může proniknout jen velmi málo světla. V šeru se duhovka uvolní a rozšíří a umožní zvětšení zornice. Ta pak propustí do oka více světla. Zornice se zvětšuje i při prožívání silných emocí, jakými jsou například láska nebo strach. Oko je samozřejmě mnohem složitější než fotoaparát. Fotoaparát pouze zaznamenává obraz na film, kdežto lidé a zvířata mohou vnímat smysl zobrazených informací a v závislosti na nich měnit svoje chování. Oko je totiž spojeno zrakovým nervem s mozkem. Zrakový nerv je umístěn v zadní části oka. Zobrazená informace se přenáší zrakovým nervem do mozku v podobě impulsů, které mozek dekóduje. Každé oko vnímá sledované předměty z trochu jiného úhlu a vysílá tedy do mozku nepatrně odlišné informace. V raném věku dítěte se mozek učí tyto dva odlišné obrazy skládat dohromady, jinak by člověk viděl dvojitě. Díky složení dvou obrazů lze sledované předměty vnímat prostorově. Díky zpracování přiváděných impulsů v mozku vnímáme sledované předměty ve správné orientaci. Při průchodu světla čočkou se totiž světelné paprsky lámou a rozkládají a na sítnici dopadne obraz vzhůru nohama. Protože je však nepohodlné chodit po hlavě jen proto, abychom předměty viděli správně orientované, mozek obraz otáčí. Mozek ale potřebuje určitý čas, aby se naučil obraz otáčet, a tak malé děti vidí vzhůru nohama. Normální oko mrká v pravidelných intervalech po celou dobu, kdy je otevřené, aniž si to uvědomujeme. Avšak lidé s vadným zrakem mrkají méně často, vědomě a křečovitě. Většinu informací o světě získáváme prostřednictvím zraku. Z 80 % informací nebo dokonce úplně vše, co si pamatujeme, jsme někdy viděli. Zajímavosti:      

Mrkáme více než 3 000 000 ročně. Při každém mrknutí zavřeme oči asi na jednu šestinu vteřiny – to znamená, že pouze při mrkání máme zavřeny oči několik set hodin ročně. Ženy mrkají dvakrát častěji než muži. První známky stárnutí se projevují v oblasti kolem očí. Oko nikdy neroste, zatímco nos a uši nepřestávají růst nikdy. Není možné kýchat s otevřenýma očima. Studie provedené v USA ukázaly, že čím jsou oči tmavší, tím jsou reflexy rychlejší.

Oko je složitý a myslím si že i velmi důležitý orgán. Jen si zkuste představit jak by se váš život změnil, kdybyste začali mít problémy s viděním, které by mohly vyústit až v slepotu. O oku by se dalo mluvit mnohem déle a podrobněji, ale myslím si, že na bližší seznámení s ním je zapotřebí daleko více času. Proto se domnívám, že na přiblížení jsem uvedl to podstatné a nejdůležitější. (Matěj Jelínek, 1A)

INMAFYÁN Řešení z minulého čísla: na 3 přesuny: z posledních dvou znamének plus vytvoříme mínus a ze získaných dvou zápalek máme jedničku před nulu (čili 10). Potom stačí z cifry 3 zhotovit jedním přesunem cifru 2.

Správné řešení předvedli: Hořín 2.B, Čubík T3B

4


ELEKTRONKA 3/2004

INMAFYÁN Nové úlohy: SLEPICE Jedna a půl slepice snese za jeden a půl dne jedno a půl vejce. Kolik vajec snese za těchto podmínek 9 slepic za 9 dnů? Upozorňujeme, že úloha odpovídá reálným schopnostem slepic. ROZDĚLTE PLOCHU Plochu o velikosti čtverce a půl (viz obrázek), rozdělte na 4 celistvé shodné části. (Baránek)

Víra a láska

Za jedoucím vozem se vznáší prach a právě doznívají poslední tóny písně zpívané vysokým mužem tak okolo 20, který je již řádně zarostlý a na němž jsou již znát následky dlouhé cesty. Jeho společníci mu nevěnují příliš pozornosti. Svalnatá barbarka jménem Kanhira si ostří svůj meč, přitloustlý trpaslík Darnhelm si leští zbroj a pohublý paladin Anomen tráví svůj čas v modlitbách. Bardovy pokusy všechny je rozveselit na ně neměly žádný účinek. Jen jednooký vozka Richard se slabě usmál a popotáhl z dýmky. Již brzy se stanou všichni nepřáteli na válečném poli. Tedy až na barda, který jede na turnaj hrát své balady a vozku, jenž pojede dál svou cestou. Kanhira tam jede kvůli slávě. Darnherlm kvůli penězům. Jen Anomen stále vzpomíná na svou milou. Rozloučila se s ním se slovy: „Když budeš bojovat, pak jen bez zbroje. Pokud vyhraješ, znamená to, že jsi mi souzený. Jestliže ne, pak tě už ani pánbůh nevzkřísí. Tady vezmi si tento náramek a ať ti přinese štěstí.“ Noc před turnajem se všichni divili, proč že Anomen nemá žádnou zbroj a ten jim na to odpověděl: „Můj bůh mě dokáže před údery ochránit mnohem lépe než ten nejtvrdší pancíř.“ „To můj bůh by dokázal svrhnout hory a rozdrtit je na prach,“ zapojila se do diskuse Kanhira. „Cha, to moj bůh by toho tvojho sfůknul jedním prdem,“ prosadil svou trpaslík. Bard zasněně pronesl: „To můj bůh mi dá pytel peněz a dívku, co budu chtít … a vína, že se z toho budu vzpamatovávat ještě dva roky. Však jednou uvidíte.“ A takto uzavřel debatu přátel, kteří se již zítra stanou soky. V den turnaje byli všichni připraveni. Trpaslík ve svém těžkém pancíři, barbarka v kroužkové košili a zbožný Anomen pouze v kožených kalhotách. Na ruce měl kožený náramek pro štěstí od své milé. Bard, který seděl na tribuně, se na něj povzbudivě usmál a zanotoval: On bez strachu a taky bez zbroje Vrhá se hrdinně do boje… Další slova bardovy písně již přerušil hluk trubek, což znamenalo zahájení turnaje. Ten, kdo od teď za hodinu bude naživu a bude chtít bojovat dál, má šanci stát se nejlepším, nejslavnějším a hlavně nejbohatším ze všech rytířů. Trpaslík sekal jako divý do všech stran svou mohutnou obouruční sekerou, dokud mu ruku nerozdrtila těžká palice, které by býval byl uhnul, kdyby se byl mohl pohybovat. Barbarka oděná spořeji než on uhýbala mrštně ranám svých protivníků, dokud ji z dálky neodstřelil jeden z podvodníků, kteří si vzali kromě meče kuši. To, že byl později vyloučen, jí ale život nezachránilo. Bard znovu spustil svou píseň: Soupeři pod ranami padali. Do těla holého bodali. Však on bil se statečně jako lev. Nic nevadí že z něj už teče krev. Do posledního souboje se dostal pouze Anomen, který však ještě nikomu neprozradil své jméno a mrštný elf oděný do mitrilové kazajky. Elf ještě řekl: „Jestli chceš, můžeš to vzdát.“ Krvácející paladin odpověděl: „Nemůžu prohrát. Má čest mi to nedovolí.“ Oba byli vyčerpaní, ale elf byl mrštnější a měl nejlepší zbroj, jaká mohla být. Byla z kovu mithrilu, který nalezli prastaří trpaslíci v nitru hor. Anomen z posledních sil uhýbal jeho náporům. Pak náhle spatřil po svém boku svou dávnou lásku. Ji, kvůli které to všechno začalo a kvůli které to také skončí. Nová síla se mu vlila do tepen. A bil a sekal a bil. Bil ze všech sil a když se ujistil, že žádný z kousků, na které elfa rozsekal, se nehýbe, padl vyčerpáním. Zarostlý bard polknul a doufal v milosrdenství. Hostinský se na něj usmál a řekl: „Byl to dobrý příběh, tady máš guláš a chleba.“ Jen málokdo si všimnul, že si bard intuitivně sáhl na kožený náramek na levé ruce. Toho, že mu po tváři skanula slza, si všimnul jen jednoruký trpaslík, jenž seděl v rohu lokálu. (Ondřej Malý, 2A)

Oznámení pro studenty Tiskárna pro tisk elaborátů (protokolů) do odborných předmětů je umístěna nahoře v laboratořích LP (ve skříni vedle vstupních dveří do laboratoře č. 2 ). Tiskárna je připojena do sítě – tisk lze provést vždy z učitelského počítače (ten s CD-ROM) v každé laboratoři. Před tím, než začnete tisknout, požádejte asistenty nebo některého z vyučujících o odemknutí skříně. Papír si doneste vlastní.


5

ELEKTRONKA 3/2004

Těžko na cvičišti, ... Cítím se jako hřebík. Každé opakování k maturitě je jako rána kladivem do mé hlavičky a já se sice čím dál více nořím do opakované látky, ale zároveň se cítím stále stísněněji. Je toho ještě tolik, co musím stihnout zopakovat! Jsem celý zaražený a na mou hlavu se sypou další a další rány. Místo kýženého kovově znějícího zvuku se přitom ozývá spíše dunění. Je po stužkovacím plese. Nálada byla euforická a poté, co jsem dostal stužku a slavnostně pozvedl číši, jsem na chvíli téměř podlehl dojmu, že jsem již odmaturoval. Moje stužka nese sice hrdý, moudrost celého světa obsahující nápis „zrub zaroch uchň becyrkl amn“, ale já si bolestně uvědomuji, že to byl teprve začátek a závěrečné vavříny lze očekávat nejdříve v květnu, spíše však v září. V tento okamžik jsou ještě v nedohlednu a já zvažuji ve své ztěžklé mysli, kolik je asi pravdy na tvrzení starých mazáků, že maturita je formalita. Mé úvahy těkají od přesvědčení, že tomu tak jistě je, až po mučivé tušení, že tomu tak zcela určitě není. Jsem vnitřně zmaten a mé sebevědomí, vyvěrající jindy tak suverénně na povrch při světáckém kouření před školou, dostává povážlivé trhliny. Jsem psychicky na dně. Vtom se mi rozsvítí a vše se náhle obrací. Jsem na dně? Hurá! Horší už to být nemůže. Teď už to musí být jenom lepší. Vzpomínám si na další tvrzení starých mazáků o souvislosti rozkvetlých kaštanů se začátkem přípravy k maturitě a mé rozpoložení se začíná lepšit. Pro jistotu pohlédnu z okna, abych se ujistil, že venku ještě stále kraluje zima a že tedy nic není ztraceno. Do rozkvetlých kaštanů je daleko a mně se vrací optimismus. Beru do ruky kalendář a plánuji přesné termíny opakování jednotlivých okruhů. Až pokvetou kaštany, budu již všechno dávno umět a o „svatém týdnu“ si dokonce dopřeji i nějaký den odpočinku a relaxace v přírodě, abych pak tváří v tvář maturitní komisi nebyl zbytečně nervózní. Jsem opět pánem situace, všechno mám plně pod kontrolou a na maturitu se začínám těšit. (John)

Co jí teď probíhá hlavou? Byla to už delší doba, co měl můj přítel milostný vztah s dívkou, ta doba však v tomto vyprávění nemá žádný podstatný význam. Posledním zápasem končil můj kamarád Michal podzimní část fotbalové sezóny. Jako na každý zápas, tak i na tento jelo mužstvo, v němž hrál, autobusem… Při cestě do obce Česká Ves, s níž měli odehrát onen poslední zápas, byla v autobuse pohodová nálada, všichni se bavili a na zápas si věřili. A také to tak dopadlo, přestože byl zápas velice vypjatý, Michalovi se hrálo v pohodě, zápas se mu povedl. Gól, asistence a mnoho krásných akcí mu opět připomnělo, že tento sport miluje. Po zápase následovala cesta domů, v autobusu se oslavovalo vítězství… Zábava probíhala v plném proudu, ale Michal, jako vždy, jen pozoroval situaci a odpočíval… Přišla však na něj únava a chtělo se mu spát, všiml si, že sedadla za řidičem jsou volná, tak se na ně posadil a odpočíval. Za ním seděl spoluhráč se svou sestřenicí Adrianou. Byla krásná, po fyzické stránce se mu líbila, ale po duševní stránce ji neznal, a proto neměl ani pomyšlení na to, že by s ní někdy něco mohl mít. Po chvíli relaxace na něj dívka promluvila, ptala se ho, jak může být při tak vypjatém zápase klidný, ale on, protože neměl chuť na nějaké flirtovaní, odpověděl neutrálně: „Proč řešit situaci násilím?“ Bavili se spolu dál a Michal zpozoroval, že se Adriana na věci dívá podobně jako on a její názory se mu líbily. Ten den se, přestože byl unavený, náramně bavil. Hezky se mu s ní povídalo, ale autobus již projíždí jeho vesnicí a on musí vystupovat, ani se mu nechce, ale nejde to jinak… Druhý den v neděli odpočíval. V pondělí, když jel vlakem do školy, jako vždy hledá volné místo a koho nepotká při procházení vagónu…? Adrianu! Seděla tam se svými přáteli. Jak se jejich oči potkaly, ona se na něho usmála a společně si řekli přátelské „ahoj!“. On však šel do vedlejší části vagónu. Když vlak dorazil do města, v němž měli shodou náhod svoje školy, potkali se ještě před vlakovým nádražím a pousmáli se na sebe. Už tenkrát si Míša říkal, jaké má štěstí, že zná dalšího dobrého člověka… Po vyučování, když byl ve škole na internetu, jej prozvonilo neznámé číslo, a protože se mu onen volající nechtěl představit, napsal mu výhrůžnou SMS, která vždy pomáhá. I nyní pomohla, volající se představil… Byla to Adriana. Přes týden si napsali ještě pár SMS a on postupně, jak už bývá jeho zvykem, zjišťoval, jakého je Adriana charakteru. V pátek, když jel domů, se opět viděli, ale bavili se jen přes SMSky (a přitom byli od sebe jen 2 metry). Tenkrát pozoroval její úsměv, byl tak krásný. Byl rád, že se mohl skvěle bavit a přitom vidět radost druhého člověka… Ten den si spolu psali ještě v noci a to do půl třetí. Michal jí nenápadně kladl otázky, které by mu odpověděly na ty věci, jež ho o Adrianě zajímaly. Tu noc ji poznal… Poznal ji ze strany duše. Tenkrát se mi Michal poprvé svěřil, že se mu líbí jedna dívka… Líbila se mu jako člověk, jako dobrý člověk. Z jeho slov vycházela radost, že má další dobrou kamarádku… Po víkendu se domluvili, že si v úterý někam zajdou… Nebral to jako rande, považoval to za schůzku, na níž se bude bavit s dobrým člověkem – s fajn holkou. Tenkrát si říkal: „Mám to ale štěstí, že ji znám!“ A taky to tak proběhlo, krásně si povídali, kladla mu otázky ohledně názvů filmů, a kteří herci v nich hráli, ačkoli věděla, že si Michal jména lidí moc dobře nepamatuje – škádlila ho… „Bylo to fajn, líbilo se mi to a Adrianě také!“ svěřoval se mi Míša později. Po této schůzce ji ale pořád bral jako dobrou kamarádku. Vážil si jí… Zbytek týdne uběhl jako voda a nastal víkend. O víkendu si prohodili pár krásných SMS. A Michal v sobotu 23. listopadu ve večerních hodinách začal přemýšlet nad tím, co kdyby to jen s Adrianou zkusil… Pár hodin nad tím přemýšlel a průběžně se jí SMSkou zeptal na nějakou věc, která by ho ubezpečila v tom, že si o Adrianě vytvořil správný obrázek. A tak se toho dne rozhodl, že to s ní zkusí, že společně s ní bude chtít prožívat své volné chvíle. Ona souhlasila… V pondělí, když společně jeli vlakem do svých škol, se opět ocitají před vlakovým nádražím. Po domluvě, kdy a kde se zase sejdou, a po tom, co se už pomalu loučili, ji chce Michal políbit. Nechce ale na ni tlačit, aby si o něm nemyslela nic zlého. Adriana ho však znenadání pevně chytne, přitáhne si ho k sobě a krásně políbí, on její polibek opětuje, a tak bylo jejich pouto zpečetěno prvním vášnivým polibkem… Po tomto krásném rozloučení si Michal říkal, že to asi opravdu vyšlo a že našel tu pravou, zdá se to být naivní, že? Ale ne, Michal si na rozdíly mezi zamilovaností a láskou dává dost velký pozor. A potom, co ji dobře poznal, vycítil, že ho má

6


ELEKTRONKA 3/2004 opravdu ráda a že si jej váží… Zanedlouho ale dostává omluvnou SMS... Adriana se mu v ní omlouvá za to, co provedla… Ale co jí měl Michal odpouštět, když ho měla ráda a pouze udělala to, co zrovna cítila, že chce udělat… Spolu se nadále scházeli, říkali si osobní zážitky, povídali si o věcech, o nichž by se pravděpodobně s nikým jiným nebavili. Svěřovali si jeden druhému různá tajemství a ptali se toho druhého na jeho názor… Michal si myslel, že mezi nimi vykvetl krásný vztah, který je založen na důvěře, toleranci upřímnosti a lásce. A opravdu to tak bylo! Tento vztah trval přesně 14 dní. Ten 14. den, byla to sobota, se Michal, přestože měl na druhý den na programu velice důležitou záležitost, rozhodl, že přijede za Adrianou do její vesnice na zábavu. Zima byla tuhá, ale co by neudělal pro svou nejmilejší polovičku a dívku, v níž vidí svou budoucnost…Na zábavě byla legrace, byla to nejlepší zábava, na níž Michal byl. Vždyť ji prožil s dívkou, kterou má rád a miluje ji… Věc, jež na zábavě Adriana udělala, kterou jak bylo o Michalovi známo, nesnášel, Adrianě odpustil. Michal nějak moc nemusí alkohol, nerad je v blízkosti opilých lidí, nemá rád kouř z cigaret ani kouření samotné, drogy ani podobné věci. Adriana to právě na zábavě přehnala s alkoholem, byla opilá. Byla sice milá, ale bylo jí špatně a při chůzi se motala. A Michal se jí přesto věnoval stejně, jako by byla střízlivá, i když z ní každou chvíli cítil alkohol… „Vždyť jsme jenom lidi,“ říkal mi. „A já ji miluji, tak proč bych měl být naštvaný pro chybu, kterou může udělat každý člověk,“ dodal. Dvě věci ho však na té zábavě zaujaly… Byly to dvě věty, jež mu Adriana řekla. První byla vlastně otázka. Otázka, jestli ji po tom, co provedla, ještě Michal miluje…? Ale jak by nemohl? A druhá věta byla ta, že mu do ucha zašeptala: „Nikdy jsem nemohla uvěřit tomu, že se dva lidé mohou mít tak strašně rádi.“ A Michal si jen v duchu odpovídal: „Jsem rád, že teď už tomu věříš…“ Po této zábavě jel Michal zpět domů. Do postele zalehl asi ve tři hodiny ráno. A za sedm hodin jej čekalo velice důležité setkání se samotným olomouckým arcibiskupem, pro něj osobně to byla vzácná návštěva. U něj v jeho vesnici ten den byly totiž hody, hody sv. Mikuláše. Mluvil se spoustou přátelských a hodných lidí a vážil si toho, že v této společnosti mohl být. Oslavy skončily, Michal byl opět doma a říkal si, že zítra zas do školy, áchjo! Ale ve vlaku přece na něj bude čekat jeho Adriana, tak se na druhou stranu hrozně těšil, těšil se na to, že zase bude s ní… Držet se s ní za ruku, dívat se na ni, smát se a líbat ji… Ráno v pondělí nastupuje do vlaku, už z dáli vidí její krásné vlasy, přichází za ní a přisedá si, ale co to? „Ahoj!“ si řekli, ale pusa, kterou po něm vždycky tak chtěla, nebyla. No nic, řekl si v duchu, třeba se stydí za to, co udělala v sobotu. Ale proč se stydí? Vždyť Michal není naštvaný! A nechal to plavat. Cesta byla obvyklá, jen se mu pořád zdálo, že Adriana není svoje, ale pořád si říkal, že to přejde… Když dojeli, vystoupili a před nádražím se loučili, byla venku strašná zima. Adriana už ve vlaku říkala, že nastoupí do první tramvaje, která odjíždí k její škole. Tramvaj přijíždí, Adriana se pouští Michala, ale on si říká: „Pusa nebude? Tak to ne!“ Přitáhl si ji k sobě, a to ještě neví, že ji líbá naposled… …pokračování v příštím čísle (Petr Coufal, P3)

Kreuzworträtsel Derjenige, der dieses Rätsel richtig löst (alle Kästchen müssen ausgefüllt werden), und als erster seine Lösung dem Deutschlehrer (der Deutschlehrerin) vorlegt, der (die) ihn unterrichtet, kann mit einer Eins zu seinen bisher schon gewonnenen Zensuren in Deutsch rechnen. 1. Wie nennt man denjenigen, der die Bilder schafft? 2. Den Schulstoff in den Kopf schlagen: 3. Das Gegenwort von “links” 4. Was sagst du, wenn du mit etwas nicht einverstanden bist? 5. Was bist du für den Vater deiner Mutter? 6. Was braucht ein Junge, wenn er nicht allein tanzen will? 7. Fachmann mit einem Fremdwort ausgedrückt: 8. Ein Ding, das zum Lesen dient: 9. Wenn man nicht hungrig ist, dann ist man: 10. Um zu hören, braucht man: 11. Mit welchem Wort beantwortet man positiv eine negativ gestellte Frage? 12. Ein Kind seiner Eltern männlichen Geschlechts: Vorsicht: Buchstabe “ch” sind zwei Kästchen c,h.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 (John)


7

ELEKTRONKA 3/2004

ISIC Studenti VOŠ a SPŠE si nyní mohou na naší škole požádat o vystavení studentských průkazů ISIC, které slouží jako celosvětově uznávaný doklad prokazující statut studenta. Žádost o vystavení karty ISIC vyřizuje p. VOJTKOVÁ (kancelář ŠJ v druhé budově školy) v úředních hodinách (10:30 - 10:45 a 11:30 - 11:35). K žádosti je potřeba:

doklad totožnosti – OP studenti VOŠ – index 1 foto 250 Kč

Platnost karty je max. 16 měsíců (vždy od září do konce následujícího kalendářního roku) 09/2003 – 12/2004. Informace o ISIC kartě: ISIC doma  Junior pas ISIC ČD za 100 Kč ročně; slevy na autobusových linkách; slevy 2 za 1 v restauracích McDonald´s; 2 za 1 v hotelech OREA, slevy v Palace Cinemas, T-mobile, Sportissimo, Knihservis a UNIQA, dále v klubech, restauracích, fitness centrech, bazénech či na bowlingu; slevy v celostátní síti obchodů Hudy Sport, Alpinus, Fokus optik, Fotolab; slevy v lyžařských areálech a lyžařských školách; slevy na vstupech do muzeí, galerií, hradů a zámků, divadel, kin a další stovky slev. ISIC v zahraničí  Cenově výhodné a podmínkami flexibilní studentské letenky SATA v GTS international a kdekoliv v rámci 103 členských zemí; cenově výhodné autobusové a železniční síťové jízdenky; výhodné roční cestovní pojištění; Emergency Help Line - lékařská, diplomatická a právní pomoc v nouzi zdarma; ISIC karta X plus – předplacená telefonní karta za zvýhodněné ceny; předplacené komunikační služby ISIC Connect; slevy na ubytování v rámci celosvětové rezervační sítě; tisíce dalších slev při nákupech, na vstupném ve více než 100 zemí Více informací na: www.alive.cz, www.gtsint.cz, www.isic.org

Pranostiky Březen - za kamna vlezem. Sníh v březnu škodí osení i vinné révě. Suchý březen, studený duben, mokrý máj - bude v stodole ráj. Jak prší v březnu, tak také v červnu. Březnové mlhy - za 100 dní déšť. Hřmí-li v březnu, tak také v červnu. V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.

- Ztráty a nálezy V kanceláři školy je možno si v úřední hodiny vyzvednout: - 1 nepájivé pole - obal na mobil - 1 peněženku - 4 školní pouzdra - 1 CD (P4) - čepice CRECS - béžová mikina - 2 kalkulačky CASIO (FX 82LB, FX 95MS) Toto sdělení se týká pouze těch, kteří uvedené věci opravdu pohřešují…

- Důležité Telefon kanceláře VOŠ a SPŠE: 585 208 121

Úřední hodiny pro studenty:

1030 - 1045 1220 - 1240 1415 - 1500

Grafický design - Petr Coufal, jazykový dohled - Mgr. Oto John :-), elektronka na sítí: P:\_ELEKTRONKA

8


ELEKTRONKA 3/2004

Slíbená omalovánka


9

Česko hledá superstar?

Recommend Documents