UK Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy a filozofie
Diplomová práce
České a moravské vánoční tradice Veronika Mrtková
Vedoucí DP: Mgr. Markéta Dvořáková 2011
Prohlášení: Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon.
V Praze dne: 15.6.2011
Veronika Mrtková
Poděkování: Ráda bych poděkovala paní Mgr. Markétě Dvořákové, vedoucí této diplomové práce, za její pomoc, ochotu, čas a vnesení kreativnosti do mého myšlení. Chtěla bych také vyjádřit svůj velký vděk respondentům za jejich upřímnost, otevřenost a spolupráci. Nakonec bych poděkovala své rodině za její psychickou podporu a trpělivost.
Všem ještě jednou děkuji.
Abstrakt: Diplomová práce se zabývá problematikou českých a moravských vánočních tradic. Teoretická část poskytuje ucelený obraz a charakteristiku vánočního období. Zaměřena je přitom na témata týkající se historického původu, časového zařazení, vánočních symbolů, pranostik a hlavně tradičních vánočních zvyklostí. Teoretický základ se opírá především o údaje čerpané z odborné literatury, doplněné o informace z dalších zdrojů, které se věnují zmíněnému tématu. V praktické části se autorka věnuje hloubkovému zmapování způsobů trávení svátků vánočních v rodinách ze Středočeského a Jihomoravského kraje. Prostřednictvím rozhovorů s vybranými respondenty byl zjišťován průběh vánočních svátků v soudobých českých domácnostech. Pozornost byla zaměřena především na dodržování či odklon od tradičních zvyků, na nové trendy a tendence a vliv komercionalizace na vánoční svátky. Závěr práce je věnován komparaci, jejíž účelem bylo objasnit případnou existence rozdílů v dodržování vánočních tradic dle sociokulturních charakteristik zejm. místního zasazení.
Abstract: This dissertation is looking into the Czech and Moravian Christmas traditions in detail. The theoretical part provides a complete picture and characteristic of the Christmas period. The focus then turns to topics discussing the historical background, timelines, Christmas symbolic, sayings and mainly the Christmas traditions. The theory mostly draws on resources from expert literature, which is supplemented with information from other resources on the given topic. In the practical part, the author then analyzes the different ways of spending Christmas times in the Central Czech and South Moravian regions in depth. The course of the Christmas time was mapped by interviews with chosen respondents from contemporary Czech households. The adherence to or diversion from traditions, new trends and tendencies and the influence of commercialization on the Christmas holidays were given a higher importance. The closing chapter is dedicated to a comparison, whose main goal was to explain the eventual differences in adherence to Christmas traditions among sociocultural characteristics, mainly by the location.
Úvod 1
Teoretická část ................................................................................ 8 1.1
Charakteristika období- vymezení……………………………………......8
1.2
Adventní čas ............................................................................................. 11
1.3
Vánoce ...................................................................................................... 14
1.3.1 1.3.1.1 1.3.2
Časové zařazení a průběh svátků ..................................................... 14 Časová posloupnost ...................................................................... 15 Původ Vánoc aneb Proč slavíme Vánoce ......................................... 23
1.3.2.1
Historický vývoj ........................................................................... 23
1.3.2.2
Legenda o narození Ježíše ............................................................ 28
1.3.2.3
Tři králové v Bibli ........................................................................ 29
1.3.2.4
Legenda o Třech králích ............................................................... 31
1.3.3 1.3.3.1
Slavnost Zjevení Páně: Epifanie- historický vývoj .......................... 34 Slavnost Zjevení Páně v Čechách -historický vývoj .................... 35
1.3.4
Oslava Vánoc v pravoslavné církvi .................................................. 36
1.3.5
Vánoční symboly.............................................................................. 36
1.3.5.1
Vánoční stromek .......................................................................... 37
1.3.5.2
Jmelí ............................................................................................. 41
1.3.5.3
Ryba ............................................................................................. 42
1.3.5.4
Adventní věnec ............................................................................. 43
1.3.5.5
Adventní kalendář ........................................................................ 45
1.3.5.6
Betlém .......................................................................................... 45
1.3.5.7
Zvon ............................................................................................. 50
1.3.5.8
Dárky ............................................................................................ 51
1.3.6
Vánoční čas v lidové tradici ............................................................. 52
1.3.6.1
Lidové Vánoce v historickém vývoji ........................................... 54
1.3.6.2
Vánoční zvyklosti a tradice v české lidové tradici ....................... 56
1.3.6.3
Vánoční čas - věštění a pověry..................................................... 58
1.3.6.4
Štědrovečerní stolování a jídelníček ............................................ 61
1.3.6.5
Štědrý večer- zvyky a tradice ....................................................... 64
1.3.7
Svátek ,,Tři králové‘‘ ....................................................................... 66
1.3.7.1
Tříkrálová lidová tradice .............................................................. 66
1.3.7.2
Současná tradice svátku Tří králů ................................................ 69
2
Praktická část ................................................................................ 72 2.1
Vyhodnocení výzkumu ............................................................................ 74
Úvod
………………………………………......................................................74
2.1.1
Vyhodnocení výzkumu- výsledky, analýza, shrnutí ........................ 77
I. BLOK- individuální kvalitativní studie .................................................... 78 2.1.1.1
Původ oslavy Vánoc ..................................................................... 78
2.1.1.2
Adventní symboly ........................................................................ 79
1) Adventní věnec ........................................................................................ 79 2) Třešňové větvičky tzv. barborky.............................................................. 79 2.1.1.3
Začátek vánočního času ............................................................... 80
2.1.1.4
Místo trávení svátků vánočních ................................................... 80
2.1.1.5
Přítomné osoby a návštěvy v průběhu Vánoc .............................. 82
2.1.1.6
Vánoční přání a jejich forma ........................................................ 83
2.1.1.7
Vánoční symboly.......................................................................... 84
1) Vánoční stromek a ozdoby....................................................................... 84 Vánoční ozdoby ............................................................................................ 87 2) Vánoční dárky .......................................................................................... 88 3) Vánoční cukroví a pečivo ........................................................................ 92 Vánoční pečivo ............................................................................................. 95 4) Vánoční kapr ............................................................................................ 96 2.1.1.8
Štědrovečerní tabule ..................................................................... 98
2.1.1.9
Štědrý den- průběh ..................................................................... 100
2.1.1.10 Vánoční koledy a pohádky ......................................................... 104 Koledování ................................................................................................. 105 2.1.1.11 Aktivity a činnosti během Vánoc ............................................... 106 1) Vánoční zvyky a tradice......................................................................... 106 2) Vánoční kulturní a rodinné akce ............................................................ 108 2.1.1.12 Boží hod vánoční- 25. prosinec .................................................. 110 2.1.1.13 Význam vánočních svátků ......................................................... 112 2.1.1.14 Konec svátků vánočních............................................................. 115 2.1.1.15 Původní inspirace pro způsoby trávení svátků vánočních ......... 115 2.1.1.16 Vánoce v kontextu komerce a západních kulturních vlivů ........ 116 II. BLOK- komparativní.............................................................................. 117
Závěr................................................................................................... 120 Použitá literatura ................................................................................. 124 Přílohy
Úvod Vánoce, sváteční to čas, čas radosti, štěstí, lásky, míru, a v původním významu oslava narození Ježíše Krista. Snad každého již od raného věku zasáhne atmosféra Vánoc a každý ji prožívá svým způsobem trochu jinak. Nelze se vyhnout, všude je cítit a vidět, že se blíží Štědrý den, na který se společnost pečlivě připravuje a to již od dávných dob. Tradice a zvyky související a doprovázející právě oslavu svátků vánočních se předávají z generace na generaci, rodiče na děti a tím se uchovává památka na původní významy, jež Vánoce nesly. Naši předci by se však zajisté divili, jak moc se liší původní tradice Vánoc od té nynější ovlivněné a částečně i pozměněné s nástupem konzumních moderních společností. Tradic a zvyků dodržovaných o Vánocích byla celá řada, jak již dokládá mnoho historických písemných, ale i obrazových materiálů. Na mnoho z nich je dnes vzpomínáno, některé jsou i oživovány ve snaze připomenout, že smyslem Vánoc není obdarovávání se, honba za dárky, nýbrž společně strávený čas s rodinou. Jako by se dnes ale vytrácela určitá symbolika, mystično, tajemno, závoj očekávání a napětí, co se objeví po rozkrojení jablíčka. Dnešní člověk chce mít všechno naplánované, jasné, připravené a všechno dopředu zařízené, ale v souvislosti s tím, se z Vánoc staly svátky zmatku, chaotického pobíhání, nervozity, shonu a hlavně starostí. S tím se mezi lidmi začíná projevovat určitá anonymita a individualismus a lidé zapomínají na to, že Vánoce jsou také o lásce a porozumění mezi lidmi a přednější se jim stává nikoliv spokojenost všech, ale uspokojení jen jejich vlastní touhy. Působení modernizačních procesů je cítit na každém kroku, v každodenním dění a fungování společnosti, lidé začínají jednat jen účelově, systematicky a úsporně s cílem zisku v co nejkratší době a s co nejmenšími náklady. Podobně se dá uvažovat ve vztahu k Vánocům, které se tak pro lidi v dnešní době stávají svátky účelně zaměřené k obdarovávání druhých. Je to ale skutečně tak? Není dnešní společnosti křivděno? Skutečně se dá říct, že se tradice celoplošně z českého kultury vytrácejí a jsou nahrazovány konzumním způsobem trávení Vánoc? Není to spíše naopak, že lidé jsou imunní vůči vlivům, které by narušily tradiční způsoby, jimiž tráví a prožívají vánoční čas? Cílem této práce je zmapovat a následně předložit jaká je současná česká a moravská tradice Vánoc. Udržují občané v Jihomoravském a Středočeském kraji
zvyklosti tradičně uchovávané v lidové kultuře českých Vánoc? Nebo se naopak staré zvyky vytrácí a jsou nahrazovány novými? Jaké hlavní symboly se lidem pojí s Vánoci? S jakými pocity lidé Vánoce prožívají? Platí předpoklad, že občané ze Středočeského kraje udržují vánoční tradice a zvyklosti méně než obyvatelé z Jihomoravského kraje? Práce bude zaměřena na sledování současného dodržování tradičních vánočních zvyklostí v obou oblastech, následně budou oba způsoby předmětem komparace. Pro autentické seznámení se se situací bude využito rozhovorů. Zájem bude nasměrován zejména k dodržování či odklonu od tradičních zvyků, společně s postihnutím nových trendů v trávení vánočních svátků. Které tradice a zvyklosti si lidé uchovali, proč je stále dodržují, jak svátky trávili naši předci a jak je tráví lidé dnes, jak probíhá v dnešních rodinách Štědrý den, jaký význam mají Vánoce pro dnešní středočeskou a jihomoravskou populaci, liší se významně způsob trávení vánočních svátků u obyvatel těchto krajů, jak se projevuje vliv komercionalizace na vánoční svátky, a na mnoho dalších otázek, se vám bude tato práce snažit objasnit.
1 Teoretická část 1.1 Charakteristika období-vymezení Následující text se bude zabývat především českou a moravskou tradicí slavení svátků vánočních se zaměřením na původ, zvyky, tradice, související svátky apod. Je však podstatné vymezit si čas, který se tradičně označuje jako Vánoce, aby nedošlo k zaměňování pojmů. Vánoce jsou dobou křesťanské oslavy narození Krista začínající dle křesťanského učení teprve 25. prosince, který slaví jako první svátek vánoční tzv. svátek Narození Páně. Křesťanský rok se řídí dle liturgického kalendáře a v evropské tradici, která v tomto ohledu vychází zejména z křesťanství, je do období Vánoc zahrnut i Štědrý den, i když ten se považuje teprve za den předcházející samotným oslavám a vrcholí jím tak advent. Na rozdíl od křesťanského pořádku je právě Štědrý den v rámci lidové tradice vrcholem Vánoc a začínají jím vánoční svátky. Pojímání Štědrého večera, jako hlavní oslavy Vánoc, je však mylnou představou. Večer 24. prosince je teprve předvečer oslav narození Ježíše Krista, který se zpravidla dnes označuje Štědrý večer a který představuje čas obdarovávání. Tomuto období předchází tzv. advent, přípravné období začínající v neděli, která je nejblíže k svátku sv. Ondřeje (30. listopadu) a trvá tak až do doby před večerní motlitbou (tzv. I. nešpory)1 24. prosince, tj. do západu slunce Štědrého večera. Do toho období např. spadá den sv. Mikuláše, od kterého se odvíjí tradice obchůzky trojice Mikuláše, čerta a anděla, svátek sv. Lucie, s kterým se nejčastěji pojí pranostika ,,Lucie noci upije a dne nepřidá‘‘, či den sv. Barbory, na který lidé chodívají sbírat barborky a doma pak čekají, jestli vykvetou a přinesou tak do domu štěstí. Tato práce se bude zabývat svátky a tradicemi spadajícími do adventního času pouze jen rámcově pro časové zasazení Vánoc. Adventní čas bude zmiňován jen ve smyslu přípravného období na samotné Vánoce, nebude však apriori jedním z jejích hlavních dílčích témat. Štědrý den bude pojímán ve smyslu občanského kalendáře, tzn. jako vrchol vánočních svátků. Vzhledem k tomu, že tato práce zahrnuje 1
Pozn. Nešpory…Zpravidla se tak označuje odpolední či večerní pobožnost, modlení řeholníků v klášterech. Během dne probíhají i další pobožnosti. Nešporami jsou nazývány ty, které probíhají za setmění.
8
komparativní výzkum dvou kulturně odlišných oblastí, a sice Jihomoravského a Středočeského kraje, lze očekávat, že i pojímání svátků Vánoc může být odlišné a je tedy třeba podotknout, že teprve na základě rozhovorů s respondenty mohu posoudit, co vše je třeba do této práce zahrnout, aby tak byla problematika zmapována v co nejen nejširší, ale i v co nejvíce k realitě vztažené formě. Především se však budu orientovat dle křesťanské tradice, z které tradice Vánoce zejména čerpá a zasazuje období Vánoc od 25. prosince do neděle následující po 6.lednu , včetně 24. prosince, který pojímáme jako Štědrý den, předcházející samotným oslavám.
Samotným Vánocům předchází tzv. advent, latinsky adventus čili příchod. Tradičně jde o období příprav na samotné Vánoce, spojené zejména se sháněním darů, pečení cukroví, příprav vánoční výzdoby a odpočítávání adventních dnů ohlašujících brzký příchod Štědrého dne. Pro Křesťany je advent začátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce, které jsou obdobím oslav příchodu Spasitele. Na advent plynule navazují samotné Vánoce.
Liturgický rok neboli také Církevní rok je pojem označující roční cyklus křesťanských svátků. Skládá se z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek a také jaké úryvky z Bible se mají při bohoslužbách v těchto dnech číst. Základním svátkem, který je slaven během celého roku, je neděle. V tento den se tak pravidelně konají bohoslužby. Mezi hlavní svátky a období liturgického roku se společně s dalšími řadí jak advent, tak i Vánoce. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou. Liturgické barvy, které se vyvinuly až ve 12. století, se snažily postihnout atmosféru a citovou náplň daných svátků, podle kterých se měnily. Na Vánoce je pro oslavy Páně předepsaná a užívá se pro roucha, a to jak oltářní, tak i pro oděv kněze, bílá barva, jakožto barva světla, obraz Božího syna, který se nazval světlem světa. Stejně tak se v oktávě vánoční užívá i ve všední dny. Pro srovnání lze uvést, že v době adventu se užívá barvy fialové, která se vykládá jako barva popela, tedy jako symbol kajícnosti a přípravy.2 Představitelé církve mají oblékat o adventních
2
Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Liturgické barvy a jejich symbolika.[online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW:
9
nedělích fialové roucho, stejně tak ve všedních dnech, na které nepřipadá v tomto období žádná významná památka. Jednotlivé církve, přesněji rity, se řídí dle vlastních liturgických roků, které mohou být ustaveny na základě jiných kalendářů, většinou juliánského a gregoriánského. Ačkoliv základem pro určení pořadí většiny liturgických dní je způsob jakým se vypočítává datum Velikonoc, který se tak v západní a východní církvi liší a vytváří se tak různé variace dat jednotlivých slavností, jejich pořadí a logika zůstává stejná. Ve střední a západní Evropě se až na výjimky odvozuje liturgický rok od latinského ritu, tj. od římskokatolické církve. Liturgický rok, ač začíná 1. nedělí adventní, má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, jehož počátek připadá až na 1. leden. Mezi tyto společné body v naší zemi patří nejen Vánoce, ale také Velikonoce, 5. červen jako slavnost Cyrila a Metoděje a také 28. září, kdy má svátek sv. Václav. Po adventu následují Vánoce, které vrcholí slavností Narození Páně a Křtu Páně. K tomu lze doplnit, že Vánoce a většina svátků svatých spadají, jako svátky s pevným datem, do stálého cyklu svátků a jsou tak vázáni na pevná data kalendáře tj. dny v měsíci. Společně s pohyblivým cyklem svátků, který se odvíjí a odpočítává od data Velikonoc tvoří liturgický kalendář, který vznikl jejich překrytím. První advent, jakožto představitel pohyblivých svátků, tak vždy připadá na 4. neděli před 25. prosincem, jejíž datum se každým rokem mění.
Liturgický rok Advent
Vánoce
Liturgické meziobdobí
Svátek
Postní doba
Velikonoce
Oktáv
Štědrý
Narození
Svátek
den
Páně
sv.Štěpána sv. Jana Mláďátek
Svátek
Svaté rodiny
Narození Páně
Letnice
Liturgické meziobdobí
Zjevení Svátek Páně
Křtu Páně
Obrázek 1:Český liturgický kalendář-Vánoce
Pro připomenutí se dle liturgického roku k Vánocům počítá Štědrý den teprve od času před I. nešporami slavnosti Narození Páně. Pro upřesnění ,,liturgický rok začíná okruhem vánočním, který obsahuje dvě liturgické doby: dobu adventní a dobu narození. Advent začíná čtyři neděle před Vánocemi a končí před prvními
10
nešporami slavnosti Narození Páně. Od nich běží doba narození (vánoční) až do první neděle po Zjevení Páně, tedy do svátku Křtu Páně.‘‘3
1.2 Adventní čas Koncem listopadu podzim pomalu končí a stále více se ozývá mrazivá, chladná, ale i často sněhem krásně bílá zima. Se zimou přichází nejen sníh, mrazy, ale i měsíc prosinec, který snad každému evokuje období Vánoc a příchod Ježíška. S tím se ohlašuje i advent, který má původ v křesťanské církvi, přípravné období, které předchází svátkům vánočním. Ty z lidové tradice počínají Štědrým dnem, kterým zároveň advent vrcholí.
Liturgický rok začíná dobou adventní, tj. první nedělí, která je nejblíže svátku sv. Ondřeje 30. listopadu. Podle výpočtu tak tento svátek někdy součástí adventu a někdy nikoliv. Adventní období trvá asi 4 týdny, zahrnující v sobě 4 adventní neděle. ,,Počet dní je pohyblivý (nejméně 22 dní a nejvíce 28 dní)…‘‘4 ,, Poslední týden bývá neúplný a jednou za čas připadne 4. neděle adventní na Štědrý den, takže ze čtvrtého týdne zbude jen tento jeden den.‘‘ 5 V liturgickém kalendáři se lze setkat pouze s označeními 1., 2. 3., 4. adventní neděle, v lidové tradici se však rozšířilo i jiné označení ,,První je ,,železná‘‘, druhá ,,bronzová‘‘, třetí se nazývá ,,stříbrná‘‘ a poslední ,,zlatá‘‘ je nejblíže Štědrému dni.‘‘6 O těchto nedělích je v mnoha domácnostech zapalováno po jedné svíčce na adventním věnci. Vrcholí to poslední nedělí, kdy se zapalují všechny 4 svíčky najednou. Doba adventní je dobou přípravy na oslavu Narození Páně a očekávání druhého příchodu Krista na konci věků a na Poslední soud. Etymologie slova advent sama vypovídá o náplni a smyslu tohoto času. Pojem advent, které je odvozeno do latinského ,,adventus‘‘, znamená v překladu ,,příchod‘‘. ,,Věřící lid se v tomto čase připravoval a očekával příchod (narození) Spasitele (jinak také Mesiáše, Krista).‘‘ To vycházelo z křesťanské tradice, což se dnes do značné míry vytrácí. Z teologického hlediska tak advent znamenal dobu dvojího očekávání. Zatímco 3
Pokorný, Ladislav Adventní doba. [online]. aktualizováno 6.12.2007,c2006-2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: < http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=183>. ISSN 1803-7704 4 Šottnerová, D. Adventní čas. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-050-5 5 Štampach, Ivan. Gotické Vánoce v Čechách.[online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: 6 Šottnerová, D. Adventní čas. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-050-5
11
z oblasti Galie pochází zvyk pojit advent s očekáváním druhého příchodu Krista na konci časů, tak naopak v tradici církve města Říma byl advent především dobou očekávání a přípravy na vtělení Božího Syna. Právě v Galii a jižním Španělsku začínají ve 4. stol. dějiny adventu se vzniklou potřebou asketické přípravy na Vánoce a Zjevení Páně ,,Přípravná doba trvala tři neděle a brzo dostala postní charakter, aby se napodobil 40denní půst před Velikonocemi, který byl také přípravou na křest.‘‘7 Samotná západní církev v Římě zavedla tradici adventu někdy kolem 6. stol, která v sobě skýtala od 2 až do 6 adventních nedělí. Teprve papež Řehoř Veliký ustanovil jejich konečný počet na čtyři. Narozdíl od frankogalské tradice se však tento čas nepojímal jako postní, ale jako čas liturgické přípravy. Avšak kolem 10. až 11. století začínala galská tradice adventu ovlivňovat i římskou praxi, do které také začaly některé galské prvky pronikat. ,,Ale půst se uplatnil jen přechodně a značně pozdě, také rozsah adventu (4 týdny) se prosadil až ve vrcholném středověku.‘‘8 Vliv galské tradice se projevil i v Čechách. Ještě ve středověku bylo duchovní přípravou na vánoční okruh 40 dní sv. Martina mezi svátkem tohoto světce, který je 11. listopadu a Štědrým dnem. Toto období se nazývalo Svatomartinským půstem. V galské
církvi
označované
latinským
„Quadragesima
sancti
Martini-
,,Čtyřicetidenní svatého Martina.‘‘, které bylo postní dobou trvající od svátku sv. Martina z Tours do 5. ledna.9 Avšak již k 16. století se zformovala dnešní podoba adventního okruhu, která pro křesťanský svět zůstala prakticky ve stejné podobě dodnes. Advent je na rozdíl od doby postní, velikonoční a narození zvláštností západní liturgie. Začátkem liturgického roku v Římě byly však původně oslavy Narození Páně. Teprve od 12.-13. století se jím stal advent. Dodnes se značně liší pravoslavná církev, jejíž liturgický rok začíná již 1. září a nikoliv adventem a která dodnes udržuje tradici 6 týdenního adventu, který trvá od 15. listopadu do 24. ledna a představuje postní dobu. Postní doba a další zvyky, které se pojily s adventem se však v moderní době, zejm. ve spojitosti se značnou sekularizací, téměř úplně vytratily. Avšak dříve nejen na východě, ale i v západním křesťanském světě měl 7
Pokorný, Ladislav. Adventní doba. [online]. aktualizováno. 6.12.2007. c2006-2011[cit. 2011-0222]. Dostupné z WWW: 8 Tamtéž, [cit. 2011-02-22] 9 Tamtéž, [cit. 2011-02-22]
12
advent zejména náboženský smysl. ,,Křesťané se na jeho příchod připravovali hlubokým zbožným rozjímáním v kostelech a dodržováním půstu, tzn. střídmostí v jídle, pití a zábavách. Každý den ráno sloužili mše, na nichž se zpívaly úvodní písně nazývané ,,roráty‘‘ (z latinského Rorate coeli …, česky ,,Rosu dejte, nebesa…‘‘.)‘‘10 I když byl advent dobou intenzivního duchovního života, nelze říct, že by se prostý lid úplně zřekl zábavy. Vzhledem k tomu, že v adventní čas mají svátek již zmínění světci, pojilo se s těmito dny mnoho zvyků a magických praktik. Ivan Štampach, český religionista, teolog a filozof, popisuje, jakým způsobem se křesťané od 16. stol. v ustálené podobě dodnes v adventu připravují na vánoční okruh oslav Narození Páně. ,,První část adventu se zaměřuje na očekávaný příchod (adventus je latinsky příchod) Ježíše Krista, tak jak o něm čteme v židovské Bibli. Citují se předpovědi proroků a čte se o hlavních postavách Starého zákona. Ve druhé části (od 17. prosince) už liturgické texty připomínají to, co předcházelo Ježíšovu narození, andělovo zvěstování Panně Marii (které se slaví ještě zvlášť devět měsíců před Vánocemi, 25. března) a další události popisované v prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia. Do středu vděčného zájmu se dostává Panna Maria, která se má stát matkou vtěleného Boha a spolu s ní i Jan Křtitel.‘‘11 Doba adventní je pro katolickou obec obdobím pokání. Její délka a začátek se v průběhu historie měnil, ale ,,už od 11. století se její doba trvání ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla časem půstu, při kterém se měli lidé namísto požívání nadměrného jídla a pití, věnovat zbožnému rozjímání.‘‘12 Pro každé pokání tohoto období přísluší jedna barva a podle toho je i zbarvené mešní roucho. Do 3. adventní neděle je to barva temně fialová. Po třetí adventní neděli ji nahrazuje barva růžová. Ta představuje barvu radostného očekávání a naděje. Od poslední adventní neděle věřící rozjímají o událostech předcházejících Kristovu narození a radostně očekávají jeho příchod. ,,Proto se třetí adventní neděle nazývá latinsky Gaudete (v překladu Radujte se). Radujte se, příchod Ježíše je blízko.‘‘13 Od poslední adventní neděle si věřící připomínají, jak již bylo výše uvedeno, události těsně předcházející Kristovu narození, o kterých se 10
Šottnerová, D. Adventní čas. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-050-5 Štampach, Ivan. Gotické Vánoce v Čechách. [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: 12 České-tradice.cz. Advent- původ a historie. [online]. aktualizováno 13.8.2010 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: 13 Vavřinová, V. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8 11
13
píše v Bibli. Mezi nimi tedy Zvěstování Panny Marie o neposkvrněném početí a poselství anděla Gabriela Jozefovi o Mariině čistotě. Dále pak setkání Marie s Alžbětou a důležitá proroctví uvedená ve Starém zákoně.14 Doba adventní vrcholí 24. prosince, v předvečer svátku Narození Páně. Tento den je tradičně označovaný jako Štědrý den.
1.3 Vánoce 1.3.1
Časové zařazení a průběh svátků
Doba vánoční dle liturgického kalendáře začíná prvními nešporami slavnosti Narození Páně 24. prosince a končí nedělí následují po Zjevení Páně, slavený 6. ledna, v občanském kalendáři den ,,Tří králů‘‘. V pořádku svátků České republiky je Štědrý den dnem svátečním. Z hlediska křesťanské tradice 24. prosincem teprve vrcholí přípravy na oslavy Narození Páně, počínající 25. prosincem. Dnešní podoba svátků prošla v průběhu dějin určitými změnami. I když se již ve 3. století začala pozornost lidí rozšiřovat od událostí kolem Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání i na jeho narození a začalo se tak zmiňovat datum 25. prosince nebyl ještě dlouhou dobu považován za zvlášť významný. Ještě v raném středověku byla důležitější slavnost Zjevení Páně. Teprve od 13. století nabýval den Narození Páně stále větší důležitosti i mimo duchovenstvo a Vánoce se od té doby stávají i lidovým svátkem. O historickém vývoji svátečního pořádku liturgického roku do dnešní podoby, zejména s odkazem na svátek Tří králů, bude zmínka ještě později, přesněji v kapitole zabývající se svátkem Zjevení Páně. Je to z toho důvodu, že nejen tento svátek ale další počínaje 27. prosincem, již nejsou zahrnuty v občanském kalendáři slavených vánočních svátků. Dnem 27. prosince se začíná liturgický kalendář ve vztahu k občanskému značně rozcházet. Pro připomenutí jde o svátky Svatého Jana Evangelisty 27. prosince, Svátek Mláďátek 28. prosince, Svátek Svaté Rodiny (neděle v oktávu Narození Páně), Svátek Oktáv Narození Páně 1. ledna, Svátek Zjevení Páně 6. ledna, Svátek Křtu Páně (neděle následující svátek Zjevení Páně). Vzhledem k tomu, že tyto svátky již nejsou v lidové, ve smyslu mimokřesťanské, tradici slaveny, bude o nich zmínka pouze okrajově s výjimkou svátku Zjevení Páně, který
14
Šulc, P. Vánoce. Tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6
14
je v občanském kalendáři označen za den Tří králů a dodnes se s ním pojí významné tradice.
1.3.1.1
Časová posloupnost
1) 24. prosinec V občanském kalendáři slaví svátek Adam a Eva. Z hlediska liturgického kalendáře ještě do doby před I. nešporií v předvečer Narození Páně je dobou adventní. Štědrým večerem již počíná doba vánočního. V liturgickém kalendáři, stejně tak jako v běžné společnosti, je označován jako Štědrý den. Z hlediska mimoduchovní tradice je celý den pojímán již jako svátky vánoční a je zařazen mezi státní svátky České republiky. O Štědré dni bude v mnohem větší šíři řeč později, je však na úvod potřeba říct, že z liturgického hlediska se označuje jako vigilie, což v překladu z latinského vigilia znamená ,,bdělost‘‘, ,,hlídka‘‘, ,,stráž‘‘ a očekávání slavného dne, tj. Narození páně, 25. prosince. Označení vigilie znamená předvečer svátku neboli také noční bdění, což koresponduje s tím, že se jednalo o křesťanské bohoslužby a pobožnosti konané původně v noci před velkými křesťanskými svátky. Později byly však přesunuty na předvečer svátku. Během vigilií se lidé připravují na následující svátek motlitbou a bohoslužebnými úkony, v tomto případě na oslavu dne Kristova narození, který připadá na Boží hod. Lidovým označením pro slavnostní mši slouženou v římskokatolické církvi v předvečer svátku Narození Páně, Božího hodu vánočního, je tradovaná půlnoční mše. Právě Štědrý den je často lidmi mylně zaměňován se dnem narození Ježíše, ten je však podle tradice určen až na 25. prosince. O datu jeho narození se však mezi badateli vedou značné spory a tak jde skutečně spíše jen o tradicí ustálené datum. Avšak z hlediska lidových oslav je Štědrý den mnohem důležitější než samotný následující svátek.
Každopádně se Štědrým dnem se již od dávné historie pojí mnoho tradic, zvyků obyčejů, pranostik a zejména symbolů. Štědrý večer je zpravidla časem obdarovávání, jehož tradice sahá až do 14. stol. ,,Název ,,Štědrý den‘‘ však z hlubšího pohledu připomíná štědrost Boha Otce.‘‘15
15
Šottnerová, D. Vánoce. Olomouc: Rubiko, 2008. 3.vyd. ISBN 978-80-7346-090-7
15
2) 25. prosinec V občanském kalendáři je to 1. svátek vánoční tzv. ,,Hod boží vánoční‘‘. V liturgickém kalendáři svátek Narození Páně a tedy první den křesťanských oslav připomínajících narození Ježíše, který se dle ustálené tradice měl tento den narodit. Pro křesťany tímto dnem začíná vrchol vánočního okruhu. Křesťanské pojetí tohoto svátku vykrystalizovalo v dlouhodobém historickém vývoji, který bude více popsán v části ,,Původ Vánoc‘‘. Je to den, v kterém se dle lidové tradice vůbec nesmělo pracovat, dokonce některé hospodyně dříve nestlaly postele. Zpravidla je zahajován a oslavován půlnoční mší z 24. na 25 prosince. Věřící měli za povinnost tento den zbožně rozjímat a mohli k tomu využít i další dvě mše, které se během dne sloužily, a sice Jitřní neboli Pastýřská, která se sloužila za svítání a Velká či Slavná, která se sloužila během dopoledne. Ve většině rodin je tento den dnem rozjímání, odpočinku, ale také rodinných či přátelských návštěv a hodování, které souvisí s dnem předešlým, který je do jisté míry ošizen o maso.
3) 26. prosinec V občanském kalendáři má tento den svátek Štěpán, a připadá na něj 2. svátek vánoční. Štěpán byl světec, kterému je tento den zasvěcen. V lidové tradici se tento den vyznačoval koledováním, které už začínalo Štědrým dnem, kdy koledníci obcházeli domy a přáli štěstí a zdraví. Koledovalo se většinou až do sv. Tří králů. Kolední obchůzky byly obvyklé i pro jiné svátky, ale na sv. Štěpána byly nejhojnější a říkávalo se jim ,,Svatoštěpánská koleda‘‘. Celkově se koledovalo nejvíce o Vánocích a těšilo se v této době největší obliby. ,,Koledování kdysi souviselo s vírou v magické ovlivnění osudu.‘‘16 Konaly se obřady k přání zdaru, které obvykle vykonávali nejváženější členové obce. S rozšířením křesťanství se vytrácela víra v magický účinek těchto obřadů a nahradily je motlitby a obřady. Některé lidové obřady však setrvaly i když v trochu jiné podobě. Chodívalo se na obchůzky po rodinách, kterým se přál úspěch. Postupně se tyto obchůzky pojily spíše s koledou, která byla zejména pro méně majetné obyvatele venkova příležitostí, aby si u těch majetnějších vyprosili alespoň nějaký ten dárek. ,,V 19.
16
Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80 85463-03-2
16
století chodívali někdy koledníci s malým betlémem uspořádaným ve skřínce, jindy s velikou hvězdou na hůlce.‘‘17 Jak se můžeme v mnoha spisech dočíst, tento den v křesťanské tradici nijak nesouvisí s vánočními svátky, nýbrž se slaví a je vzpomínáno na mučednickou smrt Štěpána, který hlásal příchod Krista jako Mesiáše. Svatý Štěpán byl prvním křesťanským mučedníkem, patronem zedníků, kameníků, tesařů, kočích a koní. Byl Kristovým současníkem a jeho kázání přitahovala mnoho posluchačů. Avšak pro své kázání byl nenáviděn židovskými učenci, kteří ho nakonec obžalovali z velezrady židovstva a odsoudili k smrti. Roku 37 n.l. ho židovský dav před hradbami v Jeruzalémě ukamenoval. Právě v Jeruzalémě byl již v 5. století nalezen jeho hrob a už od té doby začal být obecně uctíván. Bylo mu zasvěceno mnoho kostelů, kam byly části jeho ostatků ukládány. Dokonce se stal patronem Uher, tedy dnešního Maďarska. Také první uherský král se jmenoval Štěpán a byl svatořečen. Pro Maďary se sv. Štěpán stal stejně významným jako je pro nás sv. Václav.18 Ve spojitosti s tím, že byl považován za ochránce koní, byl na jeho svátek svěcen oves, který byl určený k jarní setbě. ,, Někdy hospodáři házeli na kněze při mši hrsti ovsa jako symbolickou připomínku kamenování. Jinde oves házeli hospodáři po sobě. V jižních Čechách chlapci obsypávali ovsem dívky, aby byly hezké a brzy se vdaly. Říkali tomu štěpánování a hrsti ovsa doprovázeli různými průpovídkami. Cílem bylo, aby se dívky co nejvíce červenaly.‘‘19 Stejně jako dnes je zvyk házet na novomanžele rýži, tak v dřívějšku to bylo obilí, které tak mělo zajistit plodnost. Původně byla obilí lidmi připisována magická moc. To se církvi nelíbilo, tak se snažila tento význam nahradit vlastním vysvětlením. Křesťanský výklad spojující házení obilí se vzpomínkou na ukamenování sv. Štěpána tak vznikl pravděpodobně až následkem tohoto snažení. Právě proto, že byl Štěpán považován za patrona koní, tak se toho dne před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli zdraví a čilí. Dnes se však koledování ani jiné dřívější zvyky v tento den většinou již netradují, a vše je nahrazováno spíše rodinnými výlety. Většinou je využíván k dalším vzájemných návštěvám mezi příbuznými či k nějakému kulturními vyžití spojenému s vánočním časem. Jedinou vzpomínkou na dřívější koledu je vánoční 17
Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice. DONA, 1999. ISBN 80 85463-03-2 18 Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8 19 Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8
17
říkanka, kterou se většinou dnes děti učí v mateřských a základních školkách a která začíná
slovy:
,,Koleda,
koleda
Štěpáne,
co
to
neseš
ve
džbáně…‘‘.
4) 27. prosinec Tento den již není v občanském kalendáři veden jako den sváteční. Svátek slaví Žaneta a z pohledu pořádku svátků České republiky jde o den pracovní, i když mnoho lidí si bere pracovní volno, aby mohli strávit další dny s rodinou a využít je k dalším rodinným aktivitám, které vánoční období nabízí. Katolická církev však tento dnes slaví svátek Svatého Jana Evangelisty. Samotný Jan byl apoštol a nejoblíbenější Kristův učedník. Sepsal jednu knihu Nového zákona, a sice Evangelium sv. Jana. ,,Protože je autorem jednoho ze čtyř evangelií, popisujících život Krista, dostal přízvisko Evangelista.‘‘ Z toho důvodu je v současnosti považován za patrona písařů, tiskařů, spisovatelů a i knihařů.20 Legenda vypráví, že evangelium sepsal v Efezu, kam se vydal po smrti Kristovy matky, o kterou se staral po tom, co byl Kristus ukřižován. Následně, roku 94 po Kristu byl svými nepřáteli zajat a odveden do Říma, kde ho za trest ponořili do kotle s vřelým olejem. Ten mu však nijak neublížil, protože byl pod Boží ochranou, a tak byl poslán do vyhnanství na řecký ostrov Pathmos. Štěstí mu přálo a on se nakonec vrátil po všech útrapách domů, kde zemřel ve věku asi 90 let přirozenou smrtí. S Janem se v minulosti zejména pojily zvyky připomínající jeho asi nejznámější vykonaný zázrak. Příběh vypráví, že přátelé Janovi podali číši s otráveným vínem. On mu požehnal, vypil ho, ale přesto se mu nic nestalo. Tak se s jeho životem pojily dva zázraky, jak vroucí olej, tak otrávené víno mu neublížilo. S tím souvisí např. středověký zvyk před pitím požehnat víno ke cti sv. Jana a to nejen v den jeho svátku, ale i při jiných významných příležitostech. To se pak podávalo se slovy: ,,Pij lásku sv. Jana.‘‘21 Takto požehnaným vínem si také připíjeli lidé, kteří zahajovali pouť do Svaté země nebo rytíři když šli do války. Takto zavedené přípitky na sv. Jana převzala pak i renesanční pijácká bratrstva. V naší oblasti také lidé vínu vypitému v den sv. Jana připisovali jakousi magickou moc a také ochranou. Věřili, že je víno uchrání např. před hadím uštknutím či před uhranutím. S tím souvisel i zvyk dávat dobytku namočený chléb 20 21
Šottnerová, D. Vánoce. Olomouc: Rubico, 2008. ISBN 978-80-7346-090-7 Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991. ISBN 80 85463-03-2
18
ve víně.22 Dnes se však v lidové tradici již tento svátek neslaví a tedy i výše zmíněné tradice se prakticky úplně vytratily.
5) 28. prosinec Stejně jako 27. prosinec již není tento den v občanském kalendáři státním svátek, nýbrž obyčejným pracovním či víkendovým dnem. Lidé se spíše začínají připravovat na konec roku a tedy na bujaré oslavy spojené s příchodem roku nového. Avšak dle liturgického kalendáře je tento den slaven jako Svátek Mláďátek. Křesťané si tak, zpravidla při mších, připomínají biblický příběh, který vypráví o tom, jak nechal Herodes vyvraždit všechna betlémská mláďátka, tedy děti, protože věštba předpovídala, že se narodí nový židovský král a on se tak cítil ohrožen. Nevěděl však kde hledat malého Ježíška a jeho rodiče, protože ho mudrci (pozn. Tři králové) oklamali a nedošli mu říct, kde ho najde. On se tak rozzlobil až nechal pro jistotu povraždit všechny dítka mladší dvou let, přesněji pak Bible mluví o chlapcích. ,,Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. […] Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘‘23 Později se tak Herodes stal symbolem krutosti a sloužil matkám ke strašení svých dětí. Právě zvyky, lidové obyčeje a pověry spojené s tímto dnem se týkaly zpravidla dětí. V některých oblastech, např. v Rovensku pod Troskami, se věřilo, že pokud na Svátek Mláďátek prší, pak dostanou děti osypky. ,,Některé matky zase šlehaly dítě proutkem tak dlouho, dokud neodpovědělo, že Mláďátek bylo 4444.‘‘24 Také se po tomto dni mohlo v dřívějšku začít opět příst, a tak ženy říkávaly: ,,Dnes ještě Mláďátek, ale zejtra je Přádátek.‘‘25
6) Svátek Svaté Rodiny Svátek Svaté Rodiny je svátkem v liturgickém kalendáři římskokatolické církve, který se dnes slaví v neděli v oktávu Narození Páně (viz Liturgický kalendář obr. 1). Pokud však slavnost Narození Páně a Matky Boží Panny Marie připadá na neděli, 22
Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8 Mt 2:16, 18. 24 Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8 25 Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991. ISBN 80 85463-03-2 23
19
pak se v tom roce svátek Svaté rodiny slaví v pátek 30. prosince. Z hlediska lidové tradice nepatřil ani v minulosti tento den ke dnům, se kterými by se pojil nějaký významný světec či událost. Křesťané si však tímto svátkem připomínají a oslavují Marii, Jozefa a Ježíše, jejichž společenství je takto označováno. ,, Každoročně bývá příležitostí k tomu, aby si manželské páry připomněly sliby, které si daly při sňatku.‘‘26
7) 31. prosinec- svátek sv. Silvestra I když tento den nijak z pohledu křesťanské tradice nesouvisí s vánočními svátky, a ani v liturgickém kalendáři na tento den nepřipadá oslava nějakého svátku, zejména v posledních desetiletích se s tímto dnem pojí velkolepé oslavy příchodu Nového roku, které se vyznačují bohatým jídelníčkem, zábavou a hlučnými ohňostroji. Tento den, v který slavíme Silvestra, připomíná papeže Silvestra I., kterému je tento zasvěcen, i když to dnes už jen málokdo ví, či jen tuší. Ten se narodil koncem 3. století v Římě a žil tedy v době na rozhraní dvou věků. Končilo období pronásledování křesťanů tím, že bylo Konstantinem povoleno a začínala éra nové církve, kterou vedl nový papež, jímž se v roce 311 n.l. stal sv. Silvestr. Jak již bylo zmiňováno, koncem roku se stal teprve ve středověku a to tím, že bylo sjednoceno datum nového roku na 1. ledna. I z toho důvodu se s tímto dnem nepojily žádné výraznější zvyky. V té době církev nedoporučovala vítat 1. leden s přílišným veselím. Chtěla tak zabránit připomínání starých pohanských zvyků a slavností spojovanými s bujarými římskými oslavami toho dne.27 Celkově tradice spojená s tímto obdobím byla v dřívějších dobách zcela rozdílná, než je dnes, zejména chudší.
Jídelníček byl velmi podobný tomu
štědrovečernímu, zvyků se moc nedodržovalo, pouze hospodyně v tento den a přes noc nesměla nechat sušit prádlo, což by věštilo smrt, a ten kdo vstal tento den poslední byl vystaven posměchu. Lidé navštěvovali kostel, kde chtěli poděkovat za všechno dobré v uplynulém roce, nebo naopak v motlitbách očekávali příchod roku nového. Avšak bylo vždy zvykem, a to nezávisle na víře, čase, majetku, přivítat nový rok přípitkem s přáním zdraví a štěstí. V souvislosti se silvestrovskou nocí 26
Zálešáková E. Svátek Svaté Rodiny. Český rozhlas. [online]. aktualizováno 27.12.2009, c2011 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW: 27 Šulc, P. Vánoce- tradiční zvyky a koledy. Praha: Rubico, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6
20
Vondruška popisuje ještě další zvyk, a sice, že chodívaly po staveních tzv. ,,Ometačky‘‘. Byly to staré černě oděné chudé ženy, které měly hlavu ovázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo jen stříška. Třikrát zaklepaly na dveře stavení a následně vstoupily dovnitř a v tichosti, beze slov, přistoupily k plotně, kterou třikrát ometly se slovy: ,,Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.‘‘ To mělo pak zabránit, aby v novém roce přišlo na plotnu něco nezdravého. Následně pak i na hospodáře promluvily a přály mu šťastný nový rok s prosbou o nějakou almužnu.28 Teprve na konci 19. století a začátku 20. dochází k určitému zlomu. Lidé se začínají loučit s koncem roku podobným způsobem tak, jak to známe dnes. ,,Tehdy všichni věřili, že jsou na prahu nové, zlaté éry tak, jak ji prorokovali renesanční umělci.‘‘29 Také v 19. století začali lidé s tímto dnem pojit zvyklost jíst ovar, křen s jablkem a kroupy nebo čočku, což mělo rodině v příštím roce zajistit peníze. Od té doby se začal silvestrovský jídelníček znatelně plnit, až někdy tvořil až 14 chodů. ,,Na stole nesmělo chybět pečené selátko, symbol zdárného konce každého podniku, a čočka, která zaručovala dostatek peněz. Na slavností tabuli se nesmělo objevit nic, co mělo křídla nebo rychlé nohy, jinak mohlo štěstí uletět nebo utéct. Ovar s křenem se servíroval pro zdraví. Tradice obložených chlebíčků je naší podobou francouzského zvyku servírovat k vínu sladké a zákusky. Jako bychom se vrátili ke stylu starých římských oslav. I zvyk přát si všechno nejlepší v novém roce pochází ze starého Říma, kde tato přání provázely časté přípitky.‘‘30
8) 1.leden- Oktáv Narození Páně či slavnost Panny Marie, Matky Boží Svátek Matky Boží Panny Marie připadá na 8. den po svátku Narození Ježíše Krista, tzn. na 1. leden, který je v občanském kalendáři prvním dnem Nového roku. Nebudeme se zde zabývat vývojem a odlišnostmi v určení samotného datování začátku roku, je však alespoň potřeba říci, že v 17. stol. začalo sjednocování, které ustanovilo začátek roku právě na 1. leden. Avšak dle liturgického kalendáře začíná církevní rok již adventem, a sice první adventní nedělí. ,,1. leden se jako ustálený
28
Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80 85463-03-2 29 Šulc, P. Vánoce- tradiční zvyky a koledy. Praha: Rubico, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6 30 Šulc, P. Vánoce- tradiční zvyky a koledy. Praha: Rubico, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6
21
termín pro Nový rok začal v Evropě ujímat od 15. století a teprve v průběhu 17. století byl téměř všeobecně přijat.‘‘31 Do té doby se nejen ve starých Čechách, ale i dalších zemích severně od Alp (Německo, Uhry..) tradičně považoval za počátek roku 25. prosinec, což souviselo s tím, že vycházely ze zimního slunovratu, který na tento den připadal. Dnes se tedy řídíme dle gregoriánského kalendáře, který zavedl papež Řehoř XIII., který nechal provést změny v juliánském kalendáři vzhledem k astronomickým skutečnostem. Již v 16. stol. byl přijat ve většině katolických zemích, v roce 1584 za Rudolfa II. i v Čechách. Zajímavostí je, že na Moravě až o rok později. Teprve ve 20. století přijaly upravený kalendář i SSSR, Turecko, Řecko a Egypt. Pro katolickou církev tímto dnem končí oktáv tj. liturgický týden oslav Narození Páně a připomíná se jedna z teologických nauk církve, jímž je označení panny Marie jako Boží rodičky, Bohorodičky, nositelky Boha, řecky Theotokos. Tento titul byl Marii církví připsán již ve starověku a následně pak roku 431 schválen Efeským koncilem jako dogma. Vyjadřoval tak, že Mariin syn je zároveň zcela Bůh a zcela člověk. Tedy, že v jediné osobě Ježíše Krista jsou sjednoceny dvě přirozenosti, lidská a božská. Při pohledu do většiny dnes dostupných publikací o Vánocích se však setkáme s tím, že 1. leden je označován jako Svátek Obřezání Páně. Souvisí to s tím, že se až do roku 1960 v duchu mariánských Vánoc tento den slavil pod tímto označením. Teprve v roce 1960 byl 1. leden stanoven jako svátek Matky Boží, Panny Marie.32 Svátek Obřezání Páně zavedla křesťanská církev, protože se ji nelíbilo, že byl právě 1. leden v Římě dnem nejskvělejších avšak pohanských oslav. Tímto označením chtěla tento den zavést jako den, kdy byla prvně prolita krev Ježíše a měl se tak stát dnem rozjímání a klidu.
31 32
Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8 Šantroch, V.S. Vzpomínáček-1. ledna-Michéle Mercier a Charta 77. [online]. aktualizováno 1.1.2001, c2011 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW:
22
1.3.2
Původ Vánoc Vánoce
1.3.2.1
Historický vývoj
aneb
Proč
slavíme
V dnešní době je nejčastěji nebo spíše zpravidla spojováno slavení svátků vánočních s oslavou narození Ježíše Krista. S tímto vysvětlením se nejčastěji setkáváme nejen v různých článcích, zprávách, knihách, ale také mínění lidí se nejčastěji na otázku po původu Vánoc odvolává na křesťanskou tradici. S tím jak na dlouhá staletí ovládala církev a křesťanské učení celkovou atmosféru, život a smýšlení lidí byla zpravidla postupně vytlačena většina pohanských oslav, pověr, legend a nahrazena křesťanskou filozofií a dogmaty, z kterých na dlouhou dobu čerpala společnost své domnělé vědění a názory. V souvislosti s tím byly pohanské oslavy slunovratu nahrazeny křesťanskými svátky připomínající příběh o narození Ježíše a s tím bylo na původní pohanské svátky zapomenuto. Samotný papež Jan Pavel II. tři dny před Vánocemi v roce 1993 poukázal na to, že oslavu svátků vánočních nelze odvozovat z Bible a ve spojení s datem 25. prosince řekl: ,,Toho dne starověké pohanství slavilo svátek Nepřemožitelného Slunce, a ten den se také shodoval se zimním slunovratem. Křesťanům připadalo logické a přirozené nahradit pohanský svátek oslavou jediného pravého slunce, Ježíše Krista.‘‘33 Na následujících řádcích si stručně připomeneme příběh, z kterého čerpá dnešní tradice slavení Vánoc, a také se vrátíme do dob pohanských oslav spadajících do tohoto období, které někteří považují za skutečný počátek tradice českých Vánoc.
Nelze zpochybnit, že dnes platí všeobecné přesvědčení v mínění lidí, že původ dnes vesměs přijatého způsobu slavení Vánoc a způsobu smýšlení o smyslu těchto oslav je odvozeno od křesťanské tradice. Předtím než však začaly být slaveny vánoční svátky v podobě a pojetí jaké známe dnes, což bylo až tak od 4. století našeho letopočtu, spadaly do tohoto období jiné oslavy, a sice pohanské slavnosti zimního slunovratu vrcholící 25. prosincem svátkem Dies Natalis Solis Invicti (Den narození Neporazitelného Slunce). Celá situace je daleko složitější tím, že jak dnes mnoho vědců poukazuje, samotná církev si vypůjčila datum pohanských oslav, tj. 25. prosince k tomu, aby v tento den zasadila pozemské narození Ježíše Krista 33
Toufar, P. Vánoce. Praha: ETC PUBLISHING, 1996. ISBN 80-86006-24-7
23
s cílem potlačit pohanské slavnosti. Hans Foerster, papyrolog Rakouské národní knihovny, se k tomuto problému vyjádřil ve svých přednáškách o vzniku vánočních svátků. ,,Výchozím bodem byla běžná teze, že ve čtvrtém století po Kristu byla široce rozšířená pohanská slavnost Slunce, se kterou se chtěla katolická církev vypořádat tak, že v rámci integrace nazvala tento svátek Sol Invictus, svátek neporazitelného Božího Syna. Při zimním slunovratu se slavilo narození Božího Syna jako východu Slunce spravedlnosti. (Malachiáš 3,20).‘‘34 Pro objasnění církev v rámci integrace přejmenovala původní pohanský svátek na křesťanský tzv. Sol Invicti. Problematickým je spíše odůvodnění nahrazení tehdejších pohanských oslav slavnostmi křesťanskými, které připadají na stejný den, a sice 25. prosince. Předtím, než k tomu přechodu došlo, na den 25. prosince připadal zimní slunovrat. Lidé oslavovali přibývání světla, které ohlašovalo probuzení slunce, které se navrací v nové síle. S tím se pojily vyhlídky na lepší a zejména k žití vlídnější časy po zpravidla kruté mrazivé zimě. ,,Svým způsobem byl prapůvod vzniku oslav v jakémsi vzdoru, který stál při zrodu oslav pohanských svátků slunovratu, protože uprostřed nejstudenějších a nejdelších nocí lidé s veselím vítali skutečnost, že byť je do jara ještě velmi daleko, vláda zimy a tmy je zlomena a slunce se nezadržitelně začíná vracet.‘‘35 Celkově byly pro tuto dobu a to až do 4. stol. n. l., někdy uváděno až do 5. stol. po Kristu, charakteristické oslavy slunce. V římské říši na 25. prosince připadal svátek užívaný k uctění znovu zrozeného slunce při zimním slunovratu, kterým se oslavovalo vítězství světla nad tmou a prodlužování slunečního svitu o zimním slunovratu. V roce 274 n.l. byl pak císařem Aureliánem vyhlášen tento den svátkem Slunce Dies Natalis Solis Invicti (Narození nepřemoženého Slunce). O jeho zpopulárnění se zejména ve 3. a 4. stol. do jisté míry postarali římští císaři, kteří tvrdili, že jsou zástupci Slunce na zemi, s nímž sdílejí božství. Právě pro velkolepost a pompéznost s jakou byl v oné době pohanský svátek ,,dies natalis Solis Invicti‘‘ oslavován byl jeden z důvodů proč si jej katolická církev vybrala pro svěcení Vánoc. Uctívání boha Slunce se s nevídanou rychlostí později rozšířilo po celém helénsko-římském světě, kde byl známý pod Mithras.36 Křesťanský historik Alois Spisar ve své knize napsal: ,,Konečným a posledním stadiem pohanského náboženství římského je uctívání Slunce, s nímž je ztotožněn Mithra. Ve 3. století 34
Karger Michael: Mýty inkulturace. [online]. [cit. 2011-02-13]. Dostupné z WWW: 35 Toufar, P. Vánoce. Praha: ETC PUBLISHING, 1996. ISBN 80-86006-24-7 36 Drössler, R. Když hvězdy byly ještě bohy. Praha: PANORAMA, 1980. ISBN 604-22-857
24
zvítězil kult Slunce úplně. Kult Slunce potrval až do 5. stol. po Kristu. Tehdy ještě o Vánocích bylo uctíváno Slunce místo Krista.‘‘37 K tomu dále klasičtí archeologové Filozofické fakulty univerzity Karlovy v Praze v eseji ,,Sluneční kulty‘‘ dodávají: ,,Aurelianus (270-275), který přijal říši po neklidném období, snažil se za pomoci jednotného náboženství nastolit opět jednotu a mír, a proto obnovil kult Nepřemožitelného Slunce-Deus Sol Invictus. Tento bůh se stal r. 247 n. l. oficiálním bohem římské říše, a císař by brán jako zosobnění i převtělení Boha. Aurelianus bohu postavil chrám na Campus Agrippae (Agripovo pole ) v Římě.‘‘38 Po Aureliánovi se na post císaře dostává Konstantin Veliký. Právě na jeho dvoře v Římě měl být podle dochovaných údajů ve 4. století přijat a zaveden svátek Vánoc. Původně pohanská slavnost ke cti Boha Mithry, později pojmenovaného Nepřemožitelným Sluncem, připadající na 25. prosince tj. den slunovratu, vítězství Slunce, byla ve druhé polovině 4. století proměněna ve svátek křesťanský oslavující narozeniny Ježíše. Avšak původní zvyky spojené s pohanskými oslavami BohaSlunce, si lidé uchovávali až do 5. století. Alois Spilka ve své knize uvádí, že ještě v 5. stol., tj. o století později, co byl zaveden svátek Vánoc, se o Vánocích uctívalo Slunce místo Krista.39 Je známo, že ani s přijetím nového Spasitele-Krista, uctívání Slunce neskončilo. Sám Konstantin Veliký po nástupu na císařský post pokračoval v uctívání Slunce, dokonce se nejen na jeho oblouku v Římě objevují sošky zpodobňující Deí Solí Invicti, ale také se bůh Slunce stal titulárním božstvím jeho rodiny.
Chtěl
záměrně
vytvořit
jakousi
syntézu
mezi
křesťanstvím
a
nejvznešenějšími představami pohanství a sloučit tak úctu Slunce s úctou Krista. ,,Nevíme nic o tom, že by bojoval proti pohanství a on sám se vzdal pohanství až na smrtelném lůžku, kdy byl pokřtěn. Jistě, zahájil reformu pohanství, která pak přispěla k přestupu ke křesťanství. Například zrušil pohanské věštění, soukromý obětní kult a některé velmi nemorální kulty praktikované v chrámu. Ovšem po celý svůj život podněcoval kult Slunce v zářící nádheře a nechal na podstavec napsat:,,Konstantinovi, jako Slunce zářícímu‘‘. Konstantinovým záměrem bylo spojit kult Slunce a Krista na základě symboliky Krista-Slunce‘‘.40 Konstantin k 37
Spisar, A. Dějiny náboženství před Kristem. Kroměříž: B.Kopecký, 1921. Seminární práce z Mytologie-Sluneční kulty. [online]. aktualizováno 18.11.2008 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: 39 Spisar, A. Dějiny náboženství před Kristem. Kroměříž: B.Kopecký, 1921. 40 TEAM katolik.cz. Slavnost 25.prosince dle Oscar Cullmann: Die Entstehung des Weihnachtsfestes und die Herkunft des Weihnachtsbaumes, Quell Verlag, Stuttgart 1990. [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: 38
25
7. květnu roku 321 též nařídil dies solis-den slunce, Sunday/ Sonntag/ neděli, jako den odpočinku, den v kterém se nepracuje a neúřaduje. Tímto ediktem, později označovaný jako ,,nedělní zákon‘‘, Konstantin podpořil rozšíření přizpůsobení Krista ke slunečnímu bohu. Pozůstatky zápasu mezi těmito náboženstvími jsou ve dvou institucích, které křesťanství převzalo od svého soupeře: 25 prosince dies natalis solis (den narozenin Slunce) jako narozeniny Ježíšovy, a neděle ,,ctihodný den Slunce‘‘, jak i nazval roku 321 n.l. ve svém ediktu císař Konstantin. Za vlády Konstantina se stal kult Deus Sol Invictus natolik akceptovaným a váženým, že se o Konstantinově panování mluvilo jako o vládě císaře Slunce. Řím si byl vědom váhy s jakou k Dies Natali Invicti, dni narození Neporazitelného 25. prosince, pohané přistupují a využil toho k tomu, aby prosadil svůj křesťanský svátek pro svěcení Vánoc. Doposavad bylo datum narozenin Krista některými slaveno v den Epifanie, tj. 6. ledna. Většina vědců se shoduje a je přesvědčena o tom, že církev v Římě se zasloužila o prosazení nového data tj. 25. prosince jako dne narození Krista. O zavedení se následně postaral Konstantin Veliký. Prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc. z katedry pomocných věd historických a archivního studia FF UK k tomu doplňuje: ,,V každém případě o prosazení data 25. prosince se opět zasloužil Řím. Římští křesťané se snažili čelit Mitrovu kultu a svátku neporazitelného Boha Slunce, který připadal právě na 25. prosinec. Protože s tím byly spojeny oslavy, měli hlavní představitelé římského duchovenstva zájem na tom, aby v tuto dobu byl svátek křesťanský. A tak se dostal svátek Narození Páně právě na 25. prosinec, což zároveň odpovídalo době zimního slunovratu. Je to období, které bylo ve všech předkřesťanských kultech nějak oslavováno.‘‘
41
Myšlenka sjednotit víru tak počala rokem 274 n.l., když se
Aurelián rozhodl sloučit všechny přírodní kulty v náboženské uctívání Slunce. Uctívání slunce jako původně sjednocujícího boha bylo však za vlády Theodicia I. v roce 390 n.l. zrušeno a s tím vymizel i mithraismus. ,,Idea jednotného boha byla však rozvinuta do podoby Krista a za křesťanství dále rozvíjena. Kristus stejně jako Sol Invictus (Nepřemožitelné Slunce) byl znázorňován s paprsky kolem hlavy-
41
Brynda, Herbert: Svátky a Vánoce ve světle kalendářů I. [online]. c1996-2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW:
26
svatozář. Stejně tak jako den jeho narození byl připodobněn narození slunečního boha-zimní slunovrat 25. prosince.‘‘ 42
Co je však pro nás podstatné, Vánoce jsou tedy oficiálně slaveny od roku 354 po Kristu a 25. prosince je římskou církví určeno za datum narození Ježíše Krista. První zmínka o slavení Vánoc se objevila v záhlaví ,,Depositio Martyrum‘‘ v římském Chronografu. Tím se Vánoce rokem 354 n. l. dostaly do světového, obecně přijímaného, římského kalendáře. Církev v Římě se projevila jako průkopník a advokát za osvojení nového data. Italsko-americký profesor teologie a církevních dějin Samuele Bacchiocchi, Ph.D, který získal od papeže Pavla VI. zlatou medaili za svou akademickou práci k tomuto tématu píše, že ve skutečnosti se první zmínka o tom, že 25. prosince mají křesťané světit jako den narození Krista, nalézá v římském dokumentu známém pod názvem ,,Chronograf 354‘‘ (kalendář je připisován F.D. Filokalovi), kde se říká ,,VIII Kal. Jan. natus Christus in Betleem Judaeae‘‘- ,,Osmý den před lednovými kalendami [to je 25. prosince] narodil se Ježíš v Betlému Judském.’’43 Skutečné datum narození Ježíše nebylo doposavad s konečnou plaností určeno, i když argumenty některých poukazují na to, že lze z mnoha dochovaných dokumentů jasně vyčíst, že to bylo právě v období zimní slunovratu. Nelze však opomíjet skutečnost, že mnoho představitelů církve, včetně papeže samotného, se již několikrát vyjádřilo k tomu, že nejen v Bibli, ale i v dalších církevních dokumentech není jasně zaznamenáno datum Kristova narození a 25. prosince tak nemůže být za skutečné považováno. Většina vědců se tedy spíše přiklání k názoru, že 25. prosince byl původně slaven pohanský svátek Natalis Solis Invicti, svátek Slunce při slunovratu ustavený Aureliánem. ,,Proč se ale v Římě ve 4. stol. rozhodli slavit Vánoce právě tohoto dne? Rozhodně nemůže být řeč o tom, že by se jednalo o skutečné datum Ježíšova narození. Dne 25. prosince se totiž podle starých pohanských obyčejů v Římě slavil zimní slunovrat-slavnost ,,Natalis solis invicti‘‘- ,,Zrození či obrození vítězného Slunce. Papežové a biskupové chtěli své věřící chránit před pokušením účastnit se bujarých a značně nevázaných pohanských oslavách, a proto zavedli slavnost zrození Ježíše Krista jakožto slunce 42
Seminární práce z Mytologie-Sluneční kulty. [online]. aktualizováno 18.11.2008 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: 43 Bacchiocchi, Samuele. The Meaning, Celebration, and Date of Christmas. Endtime issues newsletter [online]. 2008, No. 218, November 2008 [cit. 2011-04-22]. Dostupné z WWW:
27
spravedlnosti a jakožto světla, které osvěcuje každého člověka.‘‘
44
Ve 4. stol. tedy
došlo k pokřesťanštění pohanské tradice, datum 25. prosince bylo církví ustaveno jako den narození Ježíše a od 4. stol. pak slaveno jako den křesťanského svěcení Vánoc, které se šířilo dále na východ. Pokud bychom měli být důslední, pak bychom se měli zabývat i názory, které poukazují na skutečnost, že původ Vánoc je třeba hledat daleko dříve než je 4. stol. Někteří zejména katoličtí učenci vidí velmi úzké spojení mezi dnešní tradicí slavení Vánoc a slavnostmi Zjevení Páně – Epifanií. Právě ještě předtím, než bylo ve 4. století stanoven 25. prosinec dnem narození Páně, připomínala se tato událost 6. ledna, tj. v den jeho Zjevení 6. ledna. Tato práce však nemá za hlavní téma původ Vánoc. Předchozími řádky jsem se snažila alespoň částečně zmapovat hlavní tezi o původu slavení Vánoc, a nyní se posuneme dál.
Ve většině knih a publikací se setkáváme s tím, že autoři poukazují na to, že bylo narození Ježíše Krista do období zimního slunovratu křesťany uměle zasazeno. Dnešní společnost však nijak neproblematizuje pravdivost tohoto data a spíše tradičně spojuje Vánoce s oslavou narození Ježíška. V souvislosti s tím je vypravován vánoční příběh o jeho narození. Ten je zaznamenána v Bibli, v Evangeliu sv. Lukáše, dále pak v Evangeliu sv. Matouše. Co se týče Marie a Jozefa samotná Bible neposkytuje příliš informací, které by popisovaly jejich život. Katolická a pravoslavná tradice se v tomto případě opírá o další zejména novozákonní apokryfy. Například Jakubovo protoevangelium popisuje Mariino dětství. Mezi další důležité prameny pak také patří ústní podání a svědectví zástupců církve.
1.3.2.2
Legenda o narození Ježíše
Lukášovo a Matoušovo evangelium jsou stěžejními prameny vypravujícími příběh o narození Ježíše Krista. O jeho narození a životě především pojednává Nový zákon Bible. Původní znění příběhu však bylo mnohokrát modifikováno a rozšířeno do bohaté legendy často vyprávěné jako vánoční příběh. Její obsah bývá všeobecně znám. Méně se však již setkáváme s vyprávěním o Třech králích, o 44
Pospíšil, Ctirad Václav. Vánoce a Chanuka- Téma: Čím jsou Vánoce pro křesťany: Perspektivou dogm. teol. Zpravodaj 54, aktualizováno 10.1.2006 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW:
28
kterých jsou spíš jen kusé, zkreslené, někdy i mylné představy. Důvodem je i to, že jejich jména se v Bibli neobjevují. Z tohoto důvodu bude pozornost zaměřena především na ně. Bible ještě dále pojednává o životě Ježíše, ale to už se ve vánočním příběhu neobjevuje, a s vánočními svátky to ani nijak nesouvisí, což můžeme tvrdit i o útěku Josefova s Marií a Ježíše do Egypta či dalších událostech či skutcích v životě Ježíše. Vzhledem k tomu, že většina členů dnešní společnosti na otázku po tom, proč se slaví Vánoce, zpravidla odpovídá, kvůli oslavě narození Ježíška, pak je nutno přijmout, že příběh jeho narození úzce souvisí s tradicí slavení svátků vánočních.
V historickém kontextu lze Ježíšovo narození datovat do období, kdy židovský národ trpěl pod nadvládou Římské říše a doufal v lepší čas, ,,kdy bude vládnout království spravedlnosti a pokoje a že předzvěstí tohoto království bude narození Mesiáše.(mesiáš, z hebrejského mešiach= ten, který je očekáván, neboli také Kristus, což znamená Pomazaný, Posvěcený, řecky christos).‘‘45 Jméno Mesiáše mělo být Ježíš. Bible vypráví o naplnění zvěstovaného proroctví.
1.3.2.3
Tři králové v Bibli
Označení, ,,Tři králové‘‘ v Bibli nenajdeme, už proto, že se jedná o označení lidové. Bible hovoří o mudrcích z východu, kteří se vypravili do Jeruzaléma, aby viděli narozeného krále židovského. V Bibli není nijak naznačeno, o kolik mudrců se jednalo a jména, pod kterými je známe dnes tj. Kašpar, Melichar a Baltazar, nejsou též v Bibli uvedena. Názory, jakým způsobem byla mudrcům přisouzena jejich jména a od čeho byl odvozen jejich počet se však liší. O tom se ještě zmíníme později. Evangelium sv. Matouše tedy vypráví o mudrcích z východu slunce, kteří se za dob krále Heroda vypravili do Jeruzaléma. Když mudrci do Betléma dorazili, ptali se: ,,Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se poklonit.‘‘46 Jako mudrci se označovali mágové, kteří se zabývali astrologií a astronomií. Zajímavostí je, že Kepler zjistil, že Matouš v tomto ohledu 45
Šottnerová, D. Vánoce- Původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: Rubico, 2008. 3.vyd. ISBN 978-80-7346-090-7 46 Mt 2,2
29
popisuje skutečný přírodní úkaz, který se v té době udál, avšak jiní vykladači Bible považují spojení tohoto úkazu s narozením Ježíše za fiktivní scénář podle proroctví z knihy Numeri, který vykládá, že ,,vyjde hvězda z Jákoba‘‘.47 Hvězda tak mohla značit naplnění proroctví. Mudrci popisují, že viděli ,,jeho hvězdu‘‘, tj. nějaký úkaz na obloze, z něhož ,,mudrci‘‘ usoudili, že znamená právě toto. Lidé si hvězdu nečastěji představovali jako kometu. Johanes Kepler spočítal, že v té době právě došlo k mimořádnému seskupení planet (konjunkci), která se tak dala podle astrologických pravidel vyložit. Konjunkce se třikrát opakovala během několika týdnů, čímž Kepler vysvětloval slova, že hvězda ,,šla před nimi‘‘.‘‘48 K doplnění pro zajímavost lze uvést, že šlo o seskupení Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb. Bible vypráví, že Herodes zaslechl, jak se mudrci vyptávají, kde naleznou narozeného Ježíše, svého budoucího krále, znepokojil se a s ním i celý Jeruzalém, který se obával jeho hněvu. Z toho důvodu svolal všechny přední kněží tzv. velekněze a učitele lidu a vyptával se jich, kde se Mesiáš měl narodit. Oni mu odpověděli: ,,V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme, v zemi Judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘‘49 Toho času Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy se jim hvězda ukázala. Následně je poslal do Betléma a nakázal jim, aby se vyptávali na narozeného Ježíše a až ho najdou, aby mu to vzkázali, aby se mu i on mohl jít poklonit. Mudrci tedy poslechli krále a vydali se na cestu do Betléma. ,,A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.‘‘ Když hvězdu uviděli, zaradovali se. Následně s velkým očekáváním vešli do domu, kde nalezli děťátko s jeho matkou Marií. S úctou padli k zemi klaníc se Ježíši a obětovali mu své dary, které přinesli- zlato, kadidlo a myrhu. Po té byli ve svých snech varováni Bohem, aby se nevraceli k Herodovi. Mudrci uposlechli varování a vrátili se do své země jinou cestou. Když pak odjeli, byl Jozef varován, aby utekl i s děťátek a Marií do Egypta. Příběh pak vypráví o Herodově zlobě, kdy nechal povraždit všechna dítka ve stáří do dvou let, podle času, které mu sdělili mudrci, žijící v Betlémě a
47
Ekumenická skupina pro překlad Nového zákona. Nový Zákon s výkladovými poznámkami. Praha: Česká biblická společnost 1991. 48 Sokol, J. Čtení z Bible. Praha: Česká biblická společnost, 1996. ISBN 80-85810-10-7 49 Ekumenická skupina pro překlad Nového zákona. Nový Zákon s výkladovými poznámkami.Praha: Česká biblická společnost 1991.
30
v blízkých končinách. Poté, co Herodes zemřel, se Jozef s Marií a Ježíškem vrátil do izraelské země.
1.3.2.4
Legenda o Třech králích
Dle legendy, která se částečně opírá o Evangelium Matouše měli tři mudrci z východu navštívit Ježíška po narození a donést mu své dary-zlato, kadidlo a myrrhu. ,,Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: …‘‘50Ač se Bible příliš o jejich osobách nezmiňuje, velké množství dalších pramenů, zejména pak ale legend, příběhů a dalších vyprávění nakonec ztvárnila jejich příběh do podoby, jaký ho známe zpravidla dnes. Bible hovoří o mudrcích z východu, kteří se po narození Ježíše objevili v Betlémě, aby se mu poklonili a předali mu své dary. Mudrci, překlad řeckého magi tj. mágové (jednotné číslo magos, latinsky magus), tj. muži zabývající se astronomií, astrologií a hvězdopravectvím, někdy také předkládáno jako mužikouzelníci. Dokonce se můžeme setkat s údajem, že to byli vysocí úředníci ze dvora perského krále.51 Mudrci se vyznačovali nadpřirozenou až tajemnou moudrostí, zejména pak vynikali jako prováděči esoterických umění (astrologie, věštění ze snů…) Dokonce, některé dochované prameny poukazují na to, že byl příchod Spasitele astrology očekáván. ,,Klínopisné záznamy naznačují, že astrologové očekávali krále- spasitele, který se má narodit na západě.‘‘52 Byli to učenci, pohané, pocházející z Persie, někde se však uvádí, že z Arábie. Často jsou zobrazováni s frygickou čapkou na hlavě, kterou umělci v antice často využívali k označení osob z Orientu. Jejich počet však není možné z Bible vyčíst. Nejčastěji se uvádí, nebo spíše zpravidla, že byli tři. Poprvé se o nich zmiňuje církevní spisovatel Origenes53 na počátku 3. stol., který jako první mluví jako o třech mudrcích. Stejně jako Origenes, který zřejmě odvodil jejich počet z počtu darů, které donesli, odvozují jejich počet i další. Jiní se však domnívali, že jich mělo být buď méně, ale i daleko více, i když s tím už se dnes nesetkáme. V západní církvi se spíše jejich počet pohyboval od počtu dvou do čtyř, zatímco ve východní 50
Mt 2,1 Šulc, P. Vánoce-tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6 52 Vlastimil Vondruška. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA,1991. ISBN 80 85463-03-2 53 pozn. Origenes vykládal hvězdu, kterou mudrci uviděli na obloze, jako kometu. 51
31
se občas vyšplhal až ke dvanácti. ,,Ve výkladu starokřesťanského prostředí kolísal jejich počet od dvou až po dvanáct. Teprve později se ustálil na třech, počtu odvozeném pravděpodobně ze tří darů.‘‘54 I křesťanská tradice jejich počet takto odvozuje. Dokonce někteří poukazují na to, že měl jejich počet naznačovat tři v té době známé kontinenty. Stejně tak Bible neříká nic o tom, že tito mudrci byli královského původu. Tato myšlenka spíše vznikla vlivem některých žalmů, a sice Ž 68,29-30: ,, Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.‘‘, Ž 72,10: ,,Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby‘‘. 55 Prvně tuto myšlenku vyslovil, zřejmě vycházejíc z výše zmíněných žalmů, až v 6. stol. sv. Caesarius z Arles. Ve 3. století prohlásil křestanský spisovatel Tertullianus, že ,,Východ ctí mágy téměř jako krále‘‘, což si někteří lidé vyložili tak, že mudrci byli královského rodu.‘‘ Ve středověku se pak Tři králové dostali do popředí svátku Epifanie a do lidové tradice. Úcta v ně se rozšířila v souvislosti s tím, že roku 1164 měla družina římského císaře přinést jejich ostatky do chrámu v Kolín nad Rýnem z Milána, kam se podle legendy dostaly z Cařihradu v 5. stol. prostřednictvím milánského biskupa sv. Eustorgia.56 Tím se katedrála stala oblíbeným poutním místem. Tři králové jsou dnes uctívání jako patroni poutníků a hříšníků. Podle legendy jejich ostatky poprvé nalezla svatá Helena, která je nechala převést do Konstantinopole a později je darovala milánskému biskupovi. Miláno však bylo roku 1158 dobyto císařem Fridrichem Barbarossou, a proto nechal kolínský arcibiskup Reinhard z Dasselu ostatky převézt do Kolína na Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu sv. Petra. Protože v té době mezi lidmi panovala velká úcta k jejich ostatkům, vyhotovil pro ně k jejich úctě významný zlatotepec Mikuláš z Verdunu relikviář, který je od roku 1948 umístěn za hlavním oltářem kolínského dómu.57 Je však zřejmé, že za krále se začali považovat mnohem dříve, ale k definitivní záměně mudrců za krále došlo právě v době převážení ostatků a vzniku
54
Vondruška,V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA,1991. ISBN 80 85463-03-2 55 Ž 68,29-30; Ž 72,10; 56 Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 978-80-7429-006-0 57 Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 978-80-7429-006-0
32
jejich kultu. Vondrušková záměnu vysvětluje tím, že ,,takovému slovu všichni rozuměli.‘‘58 Dary mudrců, přinesené Ježíškovy, měly symbolizovat bohatství a nádheru Orientu. O darech, které pohanské národy přinesou Mesiášovi, hovoří v Bibli také Prorok Izaiáš, a sice Iz 60,6: ,,Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Šeby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.‘‘59
Další, co nelze vyvodit z Bible, jsou jména mudrců tj. Kašpar, Melichar a Baltazar a ani jejich podobu, stejně tak není zřejmé, kdo nesl Ježíškovi který dar. Nejprve se tedy zaměřím na to, jakým způsobem získali Tři králové svá jména. Názory se v něčem liší, zejména v tom, kdy se poprvé objevují jména králů. Někteří tvrdí, že svá tradiční jména dostali již v 6. stol. To by i dokládala mozaika z kostela Sant´Apollinare Nuovo v Ravenně, jejíž původ je datován někdy po roce 560 po Kristu a na které se píše: ,,SCS BALTHASSAR, SCS MELCHIOR, SCS GASPAR‘‘. Objevují se však názory, které se klaní spíše až k 7. století ve spojitosti s lidovým vyprávěním legendy, nebo dokonce datují objevení jmen králů až do 8. nebo dokonce 9. století. Avšak teprve ve 12. stol. jako první autor, který jejich jména uvedl, a spolehlivě je tak dokládá, byl kancléř pařížské Sorbonny, Petr Comestor. Další věcí, v které se názory liší, je rozlišení jednotlivých králů na základě jejich zejména připsaných osobních charakteristik. Melichar, někdy nazývaný Melkon či Mechior, bývá považován za nejstaršího. Údajně mel prý nově sepsat ztracenou knihu učení, která byla původně zapsaná na hovězí kůži. Stejně jako mladší Baltazar, či Balthasar, Belsazar, Balzar, který byl považován za znalce svatých knih, měl mít bílou pleť. Nejmladší z králů, Kašpar či Caspar, by již od 14 stol. zobrazován jako urostlý muž s černou pletí ,,V četných textech a vyobrazeních je jeden z mudrců popisován jako černý, popřípadě mouřenín. A protože lidská představivost byla a je neuvěřitelně rozmanitá, mysleli si mnozí, že se jednalo o krále nějaké vzdálené africké země. Našli se ale i tací, kteří krále mouřenína
58
Vondruška,V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA,1991. ISBN 80 85463-03-2 59 Iz 60,6
33
považovali za Američana, o čemž svědčí i jeden z textů moravské koledy.‘‘60 Právě Kašpar byl podle vyprávění odborníkem ve výpočtu drah hvězdných těles. Avšak, jak již bylo poznamenáno, názory se v této otázce liší, a tak se objevují názory, že Kašpar byl naopak nejstarším a černou pleť měl namísto něj Baltazar.
61
Baltazar je
jako král s černou pletí pojímán i dnes. Mezi další interpretace jejich vyobrazení patří např. to, že ,,králové představovali tři tehdy známé kontinenty (Evropu, Asii a Afriku) a zároveň tři období života (starý, střední a mladý věk).‘‘62 Co se týče darů, které králové Ježíškovi přinesli, tak už jsme popisovali jejich význam. Ještě je však třeba doplnit, že jednotlivé dary k jejich nositelům byly přiřazeny ve středověku.
Zvykem v souvislosti s oslavou tří králů je tradice psaní písmen C + M + B svěcenou křídou nad dveře obydlí, které navštívili. To někteří zprvu považovali za zdroj pro odvození jejich jmen, ale ,,podle některých badatelů však může být její původní význam jiný, zřejmě šlo o požehnání ,,Christis mansionem benedicat‘‘, česky ,,Kristus ať požehná příbytek‘‘.63 Ke zvykům v souvislost se dnem Tří králů si však více řekneme až později.
1.3.3
Slavnost zjevení Páně: Epifaniehistorický vývoj
Původně církevní slavnost Zjevení Páně, neboli den Ježíšova pokřtění, připadá dle liturgického kalendáře na 6. leden a završuje vánoční čas. Původně se křest Ježíše slavil pouze ve smyslu oslavy Zjevení, Epifanie. ,,Podobně jako u římského svátku Ježíšova narození 25. prosince patrně i v tomto případě ovlivnil volbu 6. ledna pohanský svátek […] Ve druhé polovině 4. století došlo k vzájemnému převzetí východního a západního svátku Kristova narození. Zatímco východ slavil 25. prosince kromě Ježíšova narození také příchod mudrců a 6. leden vyhradil 60
Hauserová, Magdaléna. Vítejte senioři! 6.1.2001-Tři králové. [online]. [cit. 2011-02-19]. Dostupné z WWW: 61 Šulc, P. Vánoce. Tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6 62 Správa Pražského hradu. Expozice-Geertgen Tot Sint Jans: Triptych Klanění Tří králů. [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW: 63 Rózsová, Kateřina. Velbloudi se třemi králi vyjdou z bran arcibiskupství. [online]. aktualizováno 4.1.2006 [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW: http://www.apha.cz/velbloudi-se-tremi-kralivyjdou-z-bran-arcibiskupstvi/
34
památce Ježíšova křtu a svatby v Káně a udílel v tento den křest, slavil západ 6. ledna epifanii (zjevení) Vykupitele s příchodem mudrců, Ježíšovým křtem a svatbou v Káně.‘‘64 To se projevuje i v průběhu slavnosti, která se tak dělí na dvě části: zatímco noc z 5. na 6. leden byla zasvěcená narození Krista, 6. leden byl dnem oslav křtu. Určení data pro oslavu příchodu Tří králů vykrystalizovalo historickým vývoje a povaha tohoto svátku je spíše lidová. Také den narození Ježíše byl později nově určen na 25. prosince. Neděle těsně následující po 6.lednu byla dle liturgického kalendáře posledním dnem vánočního období tedy oslav narození Krista, po němž následovalo liturgické meziobdobí.
1.3.3.1
Slavnost Zjevení Páně v Čechách -historický vývoj
K tomu lze doplnit informace o tom, jakého postavení byl svátek Zjevení Páně v Čechách předtím, než se ustálila dnešní podoba cyklu vánočních svátků. O tom se více zmiňuje doc. ThDr. Ivan Štampach v článku Gotické Vánoce v ČecháchVánoce ve středověku. V Čechách byly v raném středověku slaveny spíše události spojené s Ježíšovým ukřižováním a zmrtvýchvstání, tj. s velikonočním cyklem svátků. Postupně se ale pozornost začala rozšiřovat i na narození Ježíše a ve spojitosti s tím se v Čechách začalo zmiňovat datum 25. prosince. Ještě ale dlouho trvalo než se toto datum prosadilo. Až do raného středověku byl nejvýznamnějším dnem slavnost zjevení Páně dne 6. ledna. Oslavovalo se narození Páně a také příchod Mágů z Východu. K tomu se připomínaly i další události, jako bylo sestoupení Ducha svatého na Spasitele u řeky Jordán, nebo zázračná moc Ježíše, který proměnil vodu ve víno při svatbě v Káni Galilejské. Postupně se pak začaly vánoční oslavy rozšiřovat a s tím i osamostatňovat až do podoby, jak ji známe již z novověku. V předvečer slavnosti, který dnes slavíme jako Štědrý den, se oslavoval svátek prvních lidí, tedy Adama a Evy. ,,Ke slavnosti se připojil oktáv, jakési osmidenní prodloužení slavnosti cyklu svátků. Vánoční období směřovalo k 6. lednu a od 13. stol. se zdůrazňovalo 12 vánočních dnů mezi dvěma hlavními vánočními slavnostmi.‘‘65 Ty končily právě
64 65
Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 978-80-7429-006-0 Štampach, Ivan. Gotické Vánoce v Čechách. [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW:
35
dnem svátku Zjevení Páně, který se slavil 6. ledna a následující neděle vánoční období ukončila definitivně. Tato křesťanská tradice se dodnes odráží v liturgickém kalendáři, avšak již d 13. stol se v Čechách stávají Vánoce i lidovými svátky. 66
1.3.4
Oslava Vánoc v pravoslavné církvi
Nelze současně opomínat, že pravoslavná církev řídící se stále starým kalendářem i dnes slaví Vánoce ze 6. ledna na 7. leden. Došlo k tomu kvůli posunu juliánského kalendáře o 13 dnů proti západnímu gregoriánskému kalendáři (25. prosinec juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden gregoriánského). Juliánský kalendář byl přijat východní církví a 6. leden byl stanoven jako den oslavy Ježíšova narození. Avšak v současnosti některé země s pravoslavným vyznáním od starého kalendáře již odstoupily.
1.3.5
Vánoční symboly
S historickým vývojem se postupně roztřídily znaky podle toho, k čemu mají odkazovat a s tím vykrystalizovala i skupina symbolů, které dnes neodmyslitelně spojujeme s obdobím Vánoc, vánočních svátků. Jako si málokdo dokáže představit Velikonoce bez velikonočních kraslic a beránka, tak si málokdo dokáže představit Vánoce bez vánočního stromku, adventního věnce, kapra, ale např. i bez vánoční hvězdy, adventního kalendáře, betlému, atd. Symbolů Vánoc je celá řada, ať už si to uvědomujeme či ne, každý z nich v nás bezděčně vyvolává vánoční náladu a další pocity, které nám evokují vánoční čas. Někteří lidé můžou, ale nemusí, mít spojené určité vánoční symboly jen právě s Vánoci, přesto však lze z tradice některé symboly určit jako typické pro tyto svátky. V následujícím textu se zaměřím na hlavní vánoční symboly a pokusím se přiblížit jejich průnik a vývoj jako jedné ze součástí vánočních kulturních zvyklostí a tradic v českém prostředí. Vzhledem k tomu, že se tato práce zabývá českými kulturními zvyklostmi, bude sledován vývoj zejména od doby, kdy se jednotlivé symboly objevily a rozšířily na českém území.
66
Štampach, Ivan. Gotické Vánoce v Čechách-Vánoce ve středověku. [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW:
36
1.3.5.1
Vánoční stromek
Ač stromek patří nedomyslitelně k symbolům Vánoc, byly doby, kdy se dárky ,,dávaly k domácím jesličkám‘‘67 a o vánočním stromku nebylo v českých domácnostech ani vidno. O tom, jak se na českém území objevila tradice vánočního stromku, lze najít mnoho spekulací a hypotéz. S ohledem na skutečnost, že ve většině pramenů se odvolávají na tradici a vývoj vánočního stromku na německém území, lze vyvodit, že právě tam můžeme hledat zdroj inspirace pro tradici, která se nakonec ujala i v české kultuře. Většina badatelů a pramenů se shoduje v tom, že ,,vánoční stromek v jeho dnešní podobě skutečně přišel do Čech z ciziny.‘‘68 Je však třeba ještě vysvětlit skutečnost, že ještě před příchodem tradice vánočního stromku do českého prostředí byla s obdobím Vánoc spojována jiná tradice, a sice související též se zelení, která je někdy mylně spojována a zaměňována právě s vánočním stromkem. Po celých Čechách býval po dlouhá staletí zvyk dávat ve vánoční čas na různá místa v domě zelené jehličnaté větve. Říkávalo se jim různě, tak např. ščedrák, ščestí, polaznička. Větvičky byly většinou nějak zdobené, ať už pentlemi, papírovými růžemi či později průmyslovými ozdobami nebo lidovými ozdůbkami ze slámy či perníčků. Někdy byla se zelenýma větvičkami spojována čarovná moc. Hospodář jimi měl šlehat dobytek při první pastvě a při vyvádění housátek. To mělo zaručit, že zvířata budou zdravá a dobře vyrostou. Také můžeme najít zmínky o jejich ochranné funkci, ať už se jednalo o ochranu lidí, kdy se dávali chvojky za trámy v jizbách, či o ochranu dobytka před nemocemi, kdy se pro změnu věšely ve chlévech. Dokonce ,,mívali na jihozápadní Moravě zvyk, kdy obecní pastýř, který přišel s koledou, vyhazoval ve stáji ke stropu zelené větvičky tak, aby se do něj zabodly a ochraňovaly tak dobytek.‘‘69 Vánoční stromek býval také v některých oblastech původně zavěšen za strop a to bud špičkou nahoru nebo dolů. Až později, když došlo k završení zdomácnění zvyku vánočního stromečku po roce 1918, se začal zasazovat do stojánku, který ležel na zemi. Naopak zavěšený stromek v domácnostech už téměř vymizel. Podle doložených údajů lze první zmínku o vánočním stromku na našem území datovat do roku 1812. Předtím se v žádných pramenech neobjevila zmínka, která by 67
Trnková, K. Vánoční obyčeje a zvyky naší babičky. Praha: STUDIO trnka, 2009. ISBN 978-80-87209-44-8 68 Toufar, P. Český rok na vsi a ve městě. Září-prosinec. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-277-6 69 Toufar, P. Český rok na vsi a ve městě. Září-prosinec. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-277-6
37
mohla být považována za prokazatelný důkaz toho, že by se už někdy předtím tento zvyk na českém území objevil. V Čechách se vznik tohoto zvyku datuje teprve do prvních let 19. století. Dochovaná vzpomínka hovoří o tom, že jakýsi herec v Praze pozval své přátele k vánočnímu překvapení. Když po slavnostní večeři otevřel dveře z jídelny do vedlejší místnosti, k údivu všech hostů tam stál vánoční strom. Tímto hercem byl intendant a režisér Nosticova (Stavovského) divadla Johann Karel Leibich (1733-1822). Ten v Praze působil na pozvání svého předchůdce Guardasoniho. Vánoční oslavu se stromečkem uspořádal pro herecké přátele v roce 1812 ve svém zámečku na Ztracené vartě v Libni.70 To, že byl Leibich původně z Bavorska, odkud tento zvyk také znal a přivezl, je dalším dokladem toho, že právě Německo můžeme považovat za místo, odkud k nám tento zvyk pronikl. ,,Moderní bádání nezvratně prokázalo německý původ vánočního stromku…‘‘71 Některé údaje hovoří o tom, že šlo pouze o prostou jedličku postavenou na stole, ale naproti tomu zase jiné prameny hovoří o tom, že byla nazdobená. Někde se zas objevuje názor, že to byl urostlý smrček a to nejen nazdobený, ale i doplněný o jesličky a množstvím dárků, které byly určené pro přítomnou pražskou smetánku, kvůli které byla taneční večírek uspořádána.72 V počátcích bylo kupování a zdobení vánočních stromků obecně určitým privilegiem těch, co si to mohli finančně dovolit a tedy těch bohatších kruhů obyvatelstva. Tak jako ve většině případů se přeci jen lidé na venkově ještě dlouho drželi svých tradic, a tak se tento zvyk nejprve začal šířit mezi bohatšími měšťany, zejména pak u staročeské šlechty. Někdy kolem 40. let 19 stol. proniká do domů pražských měšťanských rodin a rychle se šíří, venkov je však stále touto tradicí nedotčen. ,,Stromečku vánočního na vesnicích donedávna neznali, a i nyní obyčej ten, v prvé polovici 19. stol. z Německa se zavedený, jen nablízku měst tu a tam napodobují‘‘.73 Tímto odkazem na to, co se psalo v roce 1913 o vánočních zvycích na jihu Čech je doloženo, že cesta tohoto zvyku na venkov byla skutečně dlouhá a obtížná. Nicméně, ve městech se tento zvyk pyšnil velké oblibě a postupně se dál šířil mezi obyvatelstvem. ,,Lojové svíčky se na vánočním stromečku v Čechách poprvé rozsvítily snad v roce 1860 v domě
70
Míka, Z. Staropražské Vánoce. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2002. ISBN 80-85394-44-8 Frolec, F. a kol. Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-511-9 72 Šulc, P. Vánoce. Tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6 73 Frolec, F. a kol. Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-511-9 71
38
univerzitních profesorů, v tzv. Starém Štokhauze v Celené ulici v Praze‘‘.74 Avšak v prostoru měst byl vývoj velmi rychlý. Dokonce se zvyk stavět vánoční stromek tak postupně zabydlel v měšťanských domácnostech, že byl nejen zaznamenán v různých dobových folkloristických sbírkách, jakou byla např. Krolmusova kniha ,,Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy ohledem na bájesloví česlo-slovanské‘‘, ale také o něm psaly např. Pražské noviny, které ,,nazývaly vánoční stromeček ,,Kristovým strůmkem‘‘. Původ byl zřejmě v německém pojmenování Christbaum (Christenbaum).‘‘75 Nicméně od 60. lét 19. stol. začíná pronikat i do prostředí venkova, kde se však až do první větové války lidé drží spíše starých zvyklostí, a nadále převládají staré zvyky jako stavění betlémů a zdobení větviček jedliček a smrčků. Po válce se situace ale změnila, vánoční stromeček, stavěný na stůl či dokonce zavěšovaný na strop, začal vytlačovat tradiční betlémy.76 Postupem času se zvyk zdobit vánoční stromeček rozšířil v celé populaci a stal se neodmyslitelným symbolem Vánoc. K tomu přispívá zvyk obcí a měst zdobit svá náměstí či veřejná prostranství urostlými smrčky či borovičkami. Co se týče ozdob, které se používali ke zdobení stromku, tak i ty prošly dlouhým vývojem, než dostaly podobu dnešních zpravidla průmyslově vyrobených skleněných koulí. První ozdobení stromku a tedy i vznik vánočního stromku je dle legendy zasazována do prostředí dnešní Francie. Opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba,
narozený v 6.
stol
v Iru
zde misionářsky působil
a sice v
oblastech Burgundska a Bretaně, kde v té době lidé žili jako pohané. Chtěl jim tak přiblížit svátek narození Krista, a proto nechal v den jeho narození nazdobit starobylý jehličnan, který zdejší uctívali v době zimního slunovratu jako svou modlu. Využil k tomu zapálených pochodní ve tvaru kříže, jejichž zář prý přilákala pozornost místních lidí, kteří se přišli podívat. Vyprávěl jim pak příběh o narození Ježíška. Tuto událost je možno považovat za jedno z možných vysvětlení, proč se zdobí na Vánoce právě strom. Na otázku proč právě strom a proč jehličnatý lze však najít i jiné odpovědi. ,,Možná právě proto, že strom spojuje všechny tři části světa: svými kořeny, zasahuje do země, pozemský svět symbolizuje kmen a korunou je spojen s oblohou. Z jiného pohledu by to mohlo znamenat jakési duchovní propojení mezi Peklem, Očistcem a Nebesy. Lidé mnohdy ve svých životech těmito
74
Vavřinová, V. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8 Míka, Z. Staropražské Vánoce. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2002. ISBN 80-85394-44-8 76 Toufar, P. Český rok na vsi. Září-prosinec. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-277-6 75
39
sférami procházejí. Pro jehličnaté stromy je charakteristická věčně zelená barva, tedy symbol věčného života.‘‘77 To vše však můžeme považovat jen za domněnky, pro které už jen těžko najdeme prokazatelné důkazy. Vraťme se nyní ke způsobům, jakými se stromky zdobily dříve, až ke způsobům, se kterými se běžně setkáváme dnes. Už samotný fakt, že strom měl symbolizovat věčný život, byl jeden z důvodů, proč ho lidé zdobili a následně i rozsvěcovali, čímž si podle jedné verze připomínali pohanskou oslavu návratu slunovratu. Křesťanské vysvětlení je poněkud jiné, a sice, že rozsvěcování stromku má symbolizovat světlo, teplo a lásku v srdcích lidí. Tak jako tak podoba světel na stromku také doznala ve svém vývoji velkých změn. Stromky byly zpočátku zdobeny zejména přírodními materiály. Odlišnost a také zdobnost stromku se lišila nejen dle sociálního postavení rodiny, ale také dle krajových zvyklostí. Lze však říci, že i když se ozdoby lišily, nebylo využíváno jiných materiálů než těch dostupných, a sice převážně přírodních, jako byla např. drobná červená jablíčka tzv. panenská, pozlacené, v mouce obalené ořechy či šišky. Často byl k výrobě ozdob využíván papír, ze kterého se vyráběly různé hvězdy, řetězy, květy, a dále pak lidé pekli různé pečivo, které pak zavěšovali na stromek. Byly to nečastěji dodnes dochované perníčky, preclíky nebo např. i vizovické figurky, se kterými se dnes již moc nesetkáváme. Lidé využívali všeho možného, co se doma zrovna našlo k tomu, aby tím ozdobili stromek. Tak např. v některých oblastech obarvovali kostky cukru nebo sušili jablka na křížaly. Obecně jablka lidé nechávali různě sušit tak, aby z nich pak mohli vyrábět řetězy, případně i další ozdoby. Užívaly se různé ozdoby vyrobené z ořechových skořápek, zrní, kukuřice, koření. Stejně tak sláma a kukuřičné šustí se ukázalo k tomuto účelu jako vděčný materiál, zejména pak k výrobě různých figurek, hvězdiček apod. Pekla se i třeba kolečka z tuku vnitřního sádla, která se pak zavěšovala pentličkou za vnitřní kulatý otvor. Zdobená byla ještě malou větvičkou se suchým šípkem zasunutým za pentličkou.78 Dříve místo drátků lidé k zavěšení používali červené stužky, s kterými se ale i dnes sem tam u ozdob setkáváme. To, že bylo dříve ke zdobení využíváno i ústřižků textilu jako např. kanafasu a modrotisku, které byly spíše vzácným zbožím, svědčí o tom, že tato tradice nabývala u lidí skutečného významu. Dnes se však spíše setkáváme
77
Šottnerová, D. Vánoce-původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: RUBICO, 2008. 3.vyd. ISBN 978-80-7346-090-7 78 Vlasáková, O. Vánoční lidová zdobnost. Brno: DOPLNĚK, 2007. ISBN 10-81-323-2007
40
s ozdobami v podobě skleněných koulí, jež na naše území pronikají v polovině 19. stol. Nejprve se dováží z laušských dílen v Durynsku, ale pak je začínají vyrábět i české sklárny. Vyrábí se jak foukané skleněné banky, zvonky a špice, tak i ozdoby z korálků, a lisované figurky.79 Později se k tomu přidaly ještě průmyslově vyráběné nejen umělé řetězy, ale také umělý sníh. Stačilo pak stromek rozsvítit a to nejprve za pomocí zápalných loučí obalených červenou vlnou. Na počátku 18. stol přešli zejm. ti majetnější k bezpečnějším způsobům, a sice k voskovým svíčkám. V roce 1830 byl pak vyroben parafín, který znamenal průlom a tedy možnost rozsvítit svíčky na vánočním stromku ve všech domácnostech. Koncem 19. století, tedy paralelně s tím, jak se začalo využívat skleněných ozdob, se objevují i dnes běžně používané prskavky a nakonec i elektrické svíčky, které se tvarovaly do nejrůznějších podob, zejm. muchomůrek, zvonků, lucerniček, atd. 80 Nelze přehlížet, že dnes se v mnoha domácnostech setkáváme i s umělou náhradou živých stromků. Tím se však naprosto vytrácí smysl stromu jako symbolu věčného života. Tento nový trend se však uchytil jen v některých domácnostech a to často jen na určité období. Dnes se zase spíše navrací lidé k tradičních živým stromkům, případně využívají nových alternativních možností např. v podobě stromků zasazených od květináčů, které si po Vánocích mohou vysadit na zahrádku. Tací nedají dopustit na vůni nejčastěji používaných boroviček či smrčků, která se rozléhá po domácnostech a to i přesto, že pak musejí uklízet opadané jehličí. I to podle nich patří k Vánocům a připomíná jim to, že se blíží jejich konec.
1.3.5.2
Jmelí
Samotné jmelí je zelená keříkovitá rostlina, která se pyšní plody v podobě bílých bobulí a která žije vysoko v těžce dostupných korunách stromů, na nichž parazituje. V prosinci jako jedna z mála rostlin zůstává zelené a plody připomínající perly dozrávají. Po utrhnutí se jeho barva mění na zlatavě žlutou připomínající zlatou barvu slunce a jeho životodárnou sílu. Lidé o Vánocích většinou rostlinku kupují nejčastěji pozlacenou, případně postříbřenou, méně často se pak ještě setkávají s měděným nástřikem.
79 80
Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 978-80-7429-006-0 Šottnerová, D Vánoce-původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: RUBICO, 2008. ISBN 978-80-7346-090-7
41
Tradice jmelí jako symbolu Vánoc má dlouho historii, již v dobách pohanských slavností slunovratu bylo součástí obřadů. Podle jedné legendy je dokonce jmelí materiál, ze kterého byl vytesán kříž, na kterém byl pověšen Ježíš. Jak to, že z tak malé rostlinky, kterou jmelí dnes je, mohl být vytesán tak mohutný dřevěný kříž? Legenda vypráví, že jmelí byl původně mohutný strom, z jehož statného kmene byl vytesán kříž, na kterém nakonec zavěšený Ježíš trpěl a skonal. Strom takovou hanbu neunesl, a proto seschl do drobných keříčků, tak jak ho známe dnes. To, že parazituje a bere si živiny ze svého hostitele, stromu, v jehož korunách žije, symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve. Se jmelím bylo odpradávna spojováno mnoho pověr, které zejména souvisely s tím, že lidé věřili v jeho kouzelnou moc, která je ještě umocněná, když je jmelí darováno. Zavěšené jmelí má do domu přinášet štěstí, lásku a chránit před zlými duchy a čarodějnictvím. Má být ochranou proti ohni. Čím více bobulek jmelí má, tím více štěstí bude mít obdarovaná osoba v příštím roce.81 Dnes už ani jednu z těchto tradic moc lidí nezná, spíše se jmelí kupuje a zavěšuje z tradice, která se nejčastěji spojuje s jiným zvykem, který pochází od starých Keltů, kteří věřili, že jmelí zajišťuje plodnost. Od těch dob si lidé jmelí kupují s cílem, aby pod jeho zavěšenou snítkou políbili svého partnera či partnerku.82
1.3.5.3
Ryba
Ryby, v českém prostředí zpravidla kapr, dnes již neodmyslitelně patří k tradičnímu štědrovečernímu pokrmu, bez kterého si mnoho z lidí nedokáže Vánoce vůbec představit. Kdy začal tento tradiční pokrm pronikat na štědrovečerní tabuli a proč právě ryba se stala tradičním vánočním jídlem? Ryby patřily již od dob Kosmase, a pak i Karla IV., k velmi oblíbeným, ale také snadno dostupným pokrmům. Největší rozmach zažívalo rybníkářství v 16. stol. a ryba, jako velmi důležitý postní pokrm, byla tradiční součástí středověkého jídelníčku. Již v Římě či Sýrii byly ryby považovány za posvátné a později i křesťanství symbol ryby převzalo. ,,V 17. století však ryby přestaly být běžnou potravou chudých lidí. Třicetiletá válka přivedla proslavení rybníkářství k úpadku.[…] Kdysi běžné postní jídlo se stávalo lahůdkou. Ryby mizely z vánočních stolů, kde se dříve objevovaly 81
Trnková, K. Vánoční zvyky a obyčeje naší babičky. Praha: STUDIO Trnka, 2009. ISBN 978-80-87209-44-8 82 Tamtéž, s.14
42
právě pro svůj postní charakter. Jen v rybníkářských krajích a v povodí řek se večeřela o Štědrém večeru rybí polévka s jikrami a ryba upravená na černo nebo smažená. Jinde si rybu mohli dopřát jen v bohatších rodinách. Ještě na počátku našeho století byly ryby pro mnohé nedostupnou pochoutkou.‘‘83 Nejstarší duchovní na jižní Moravě Václav Fišer se také k tomu, že už v 17. století jedla o Vánocích běžně ryba, ohradil: ,,Ano, jenže ne všude. Zvyk byl tradiční spíše ve větších městech. Na vesnicích se maso o Štědrém dnu vůbec nejedlo, natož pak ryba.‘‘84 Kapr nakonec pronikl i do vesnic, kde byli lidé převážně hluboce věřící, a tudíž se přísně drželi zásady půstu. Právě ryba se o Vánocích rozšířila díky tomu, že byla považována za postní jídlo. Pro křesťany symbolizovala Ježíše Krista. ,,Křesťané totiž byli za dob Říma pronásledováni a jejich znakem byla ryba.‘‘ Proč právě ryba? ,,Jednak proto, že řada Kristových učedníků byla původem rybáři a jednak Kristus svých dvanáct apoštolů označil za rybáře lidí. Navíc se ryba řekne řecky Ichtys, což je zároveň zkratka z řečtiny pro sousloví Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel.‘‘85 Jiné z vysvětlení, proč je právě ryba symbolem Vánoc, uvádí ve své knize Šottnerová: ,,Narození Krista se datuje na rozhraní dvou věků: právě končil věk Ryb a začínal věk Skopce. Kristus byl zobrazován jako beránek nebo ryba.‘‘86 Tak nebo onak, obě verze spojují rybu jako tradiční symbol Vánoc s Kristem a odtud odvozují původ vzniku této tradice. Stejně jako se jmelím i s kaprem je spojována určitá pověra týkající se rybích šupinek. Podle pověry by si lidé měli do peněženky schovat aspoň jednu usušenou rybí šupinku, protože ta jim pak bude pomáhat při hromadění peněz a bude jim přinášet štěstí.
1.3.5.4
Adventní věnec
Adventní věnec můžeme považovat za tradiční symbol Vánoc, ale musíme být opatrní, zejména pokud bychom chtěli mluvit o tom, že je v tomto smyslu přijímán obecně všemi občany české společnosti. Můžeme se setkat s mnoha domácnostmi, kde adventní věnec o Vánocích buď nemívají vůbec, nebo jen občas, jak se zrovna
83
Vavřinová, V. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8 Mokrý, P. ,,Děda Mráz byl pro lidi silné kafe‘‘. Sedmička-Hodonín a Břeclav. číslo 51, ročník II., 23.prosince 2010, str. 08 85 Tamtéž, str. 08 86 Šottnerová, D. Vánoce-původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: RUBICO, 2008. 3.vyd. ISBN 978-80-7346-090-7 84
43
naskytne příležitost ke koupi. Zajímavostí může být, že v zemích jako je Německo, Rakousko či v zemích Skandinávie je adventní věnec naopak jednoznačně neodmyslitelnou součástí Vánoc.87 Nelze ale opomenout, že i v naší zemi se můžeme setkat s domácnostmi, kde se tradice adventního věnce a zapalování svíček natolik zabydlela, že si již nedovedou představit, že by si ho nekoupily či dokonce nevyrobily. Historie adventního věnce, který se nakonec objevuje i v českých domácnostech, má však svůj počátek v Německu. ,,Obyčej vznikl v protestantském prostředí severního Německa, kde se první adventní věnec objevil v roce 1839 ve výchovném ústavu pro opuštěné a zanedbané děti v Hamburku ( tzv. Rauhes Haus), založeném vychovatelem a knězem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Byl to zpočátku dřevěný kruh s 23 svíčkami, upevněný pod stropem. Každý den až do 24. prosince se zapalovala jedna svíčka (malé červené se rozsvítily o všedních dnech, velké bílé o nedělích)… .‘‘88 Lze si jen těžko představit, že bychom dnes měli doma adventní věnec o této velikosti. Ani nemusíme, protože už v Německu, kam se zasazuje původ tohoto zvyku, se postupně jeho podoba proměňovala až do té dnešní nejrozšířenější. ,,Od roku 1860 byl svícen o Vánocích zdoben chvojím. Zanedlouho převzaly zvyk zavěšovat zvláštní věnec o adventu i četné hamburské domácnosti, odtud se zvyk rychle přenesl do celého Německa a do Evropy. Pochopitelně to byly věnce menší a místo původních čtyřiadvaceti svící byly ozdobeny pouze čtyřmi-pro každou adventní neděli jednou svící.‘‘89 Právě čtyři svíce jsou jedinou pevnou součástí věnce, ostatní ozdobování je už na fantazii lidí, kteří si je bud kupují již hotové v obchodech nebo si je doma vyrábějí občas i za pomoci pájek, kterými připevňují různé stuhy, sušené ovoce, skleněné koule, umělé náhražky jablíček, skořice, ořechů, hvězdiček, zvonečků apod. Bohužel stejně jako u vánočního stromku i adventní věnec se dnes dá koupit v umělé podobě, což se vyplatí zejména tehdy, pokud lidé nechtějí kupovat každý rok nový a dnes velmi drahý věnec.
87
Vánoce a symboly, periodikum Řepy, číslo 12, ročník 5, 1999, str. 3 Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 978-80-7429-006-0 89 Vánoce a symboly periodikum Řepy, číslo 12, ročník 5, 1999, str. 3 88
44
1.3.5.5
Adventní kalendář
Adventní kalendář zajisté také patří k symbolům Vánoc, avšak zejména je spojován s dětstvím, kdy je děti nejčastěji dostávají od Mikuláše jako nadílku. Nelze však opomenout, že v současnosti se čím dál tím více objevuje mnoho jiných variant, které mají sloužit k odpočítávání dní zbývajících do Štědrého dne. Ty jsou čím dál tím více vytvářeny spíše jako doplněk vánoční výzdoby interiérů, ať už v podobě dřevěných vláčků vezoucích 24 šuplíčků, nebo stuha, na níž visí dvacet čtyři malých punčošek, v každé je vložená nějaká ta sladkost. Pro děti mají adventní kalendáře zpravidla stále stejný význam.
Na rozdíl od betlémů, jejichž tradice sahá až do 13. stol., vznikl adventní kalendář mnohem později, a sice až koncem 19. stol. se objevuje zpráva o ručně vyrobeném adventním kalendáři. ,,Tištěný vydal r. 1908 Gerhard Lang (1881-1974) v Mnichově jako vzpomínku na dětství, kdy mu maminka podobný kalendář se svíčíčkami v adventu vyrobila.‘‘90 Vzniklo tak celé průmyslové odvětví výroby adventních kalendářů, které se postupně staly neodmyslitelnou součástí zejména adventního času. Ke staré podobě kalendářů přibyla okýnka a tento zvyk se začal šířit zejména pro radost dětí. Jak již bylo poznamenáno, jejich podoba dostála mnoha proměn, ať už se to týkalo materiálu, ze kterých byly vyrobené, obsahem, ztvárněním atd. Objevovaly se jak kalendáře papírové, tak ale i v podobě vystřihovánek, vymalovánek, ,,básničkové‘‘, ,,povídkové‘‘, nebo se místo čokoládiček políčka naplňovala drobnými hračkami či jinými předměty. Tato tradice tak trvá až dodnes a s tím stále přibývá dalších podob adventních kalendářů.
1.3.5.6
Betlém
Stavění betlémů bylo symbolem Vánoc zejména pro naše předky, když ještě nebyl rozšířen vánoční stromek. Právě ozdobený vánoční stromek v mnoha domácnostech postupně nahradil betlémy, které stávaly na stolech a zobrazovaly místo narození malého Ježíše Krista, tj. Betlém v Jeruzalémě.
90
Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 978-80-7429-006-0
45
Často bývá za zakladatele betlémů považován Giovanni Bernardone, později známý jako světec pod jménem František z Assisi. Jedna z verzí uvádí, že jako mladík si užíval mnoha světských radovánek, hýřil velkou svobodomyslností. Pak ale začal věřit v Krista a žít dle učení evangelia. Dokonce se zřekl svého majetku, až to vedlo k tomu, že ,,v roce 1223 při oslavě narození Krista postavil v jeskyni živé jesle se zvířaty a lidmi‘‘.91
To se událo potom, co byl pozván italským
šlechticem na své panství, aby zde strávil Vánoce. Právě tam se rozhodl, že by chtěl vyobrazit tradovaný výjev právě narozeného Ježíška ležícího v nuzném chlévě, o němž slyšel vyprávění na své pouti do Svaté země a do Betléma. Tyto
výjevy byly
do
raněkřesťanského
umění
zobrazovány
zejména
v nástěnných malbách římských katakomb. Ve zdramatizované formě se vyobrazení Zjevení rozšířilo i do dalších částí Evropy zejm. prostřednictvím časně středověkých vánočních her. V zaalpských zemích se v gotice začínaly objevovat deskové oltáře s vyobrazením Zjevení, v Čechách v dílech anonymního Mistra vyšebrodského oltáře ve 14. století a v díle anonymního mistra Litoměřického ze 16. století.
Vraťme se ale ještě do minulosti. František z Assisi si ke stavbě jesliček vybral jeskyni v lese na vrcholu skalnatého kopce blízko vesničky Greccio v Umbrii, kterou pozměnil na kapličku, v níž postavil výjev Narození Ježíše. Dokonce zde nechal vyrobit žlab se senem, ke kterému přivedl živého osla a volka, historicky tradované svědky. V noci 24. prosince se v lese u Greccia shromáždili vesničané z širého okolí. Když nastala půlnoc, rozezněly se všude zvony a ,,rozžehly pochodně a okolní obyvatelstvo stoupalo ze všech stran se smolnicemi v rukou, takže horské stezky se kmitaly jako potůčky světla.‘‘
92
Když vystoupali
k jeskyni, uviděli jesličky, oslíka a telátko. Při nich v půlnoci svatvečera sloužil přizvaný kněz mši a ,,František, oděný jáhenskou dalmatikou, četl evangelium o zrození Páně.‘‘93 Tato událost je často připomínána v souvislosti s původem našich „betlémů“, avšak mnoho odborníků se s tímto názorem neshoduje a datuje vznik stavění betlémů déle než o půl století později. Všichni se tak shodují, že 91
Šottnerová, D. Vánoce-Původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: Rubico, 2008. 3. vyd., ISBN 978-80-7346-090-7 92 Uhlíř, J., Urban, O., Žamberský, A. Od středověkého narození k lidovým jesličkám. Třebíč: Arca JiMfa, 1994. ISBN 80-85766-46-9 93 Tamtéž, str.05
46
v Grecciu sice byla poprvé sloužena půlnoční mše, ,,avšak prázdné jesle a celý vánoční obřad v lese u Greccia nelze považovat za předobraz těch jesliček, jejichž vývoj můžeme sledovat od poloviny 16. století až po naše časy, jako spíše výjev, který patří na začátek vývojové řady tak zvaných liturgických her.‘‘
94
Půlnoční
slavnost se však lidem natolik zalíbila, že začali i po Františkově smrti opakovat scénu, kterou shlédly a tak se od té doby začala tato tradice rozšiřovat do celého křesťanského světa. Na grecijské planině byl později vystavěn klášter San Francesco di Greccio, který je dodnes místem slavných půlnočních mší, kterých se zúčastňují z celé Evropy. Zajímavostí může být, že zatímco někteří autoři popisují událost z jeskyně u Greccia, tak, že součástí scenérii, byli i lidé zatímco jiní píší jen o jesličkách se senem, oslu a volkovi. Tak nebo tak, Itálie je místem, kde se zrodil betlém s figurami, nejprve zpravidla téměř v životní velikosti a odkud se pak šířil do celé Evropy. Již na konci 13. století přesněji roku 1291 byla v Římě v chrámu S. Maria Maggiore vystavena skupina kamenných figur představujících klanění sv. Tří králů. Dílo sochaře Arnolfa di Gambia se však do současnosti v původní podobě nedochovalo, již v 16. století byly centrální postavy nahrazeny replikami. Právě v tomto díle někteří badatelé vidí jednu z možných prvních podob jesliček.95 Většinou se právě podle původního vzoru vytvářely scény v jeskyních a až později se postupně začaly přesouvat i na jiná místa jako jsou např. chlévy, a s tím se tak začaly různě přidávat a pozměňovat figury, které tvořily výjev. Základ byl však zpravidla stejný. Avšak ani tyto betlémy nelze bez výhrad považovat za ty, z nichž se později vyvinuly kostelní jesle. O šíření tradice stavění betlémů až do současné podoby se nejvíce zasloužily církevní řády františkánů a jezuitů. V 16. století se z Itálie do střední a částečně i západní Evropy rozšířily velké, avšak nelidové, chrámové betlémy.96 Betlémy se tak začaly objevovat v klášterech a kostelech, občas ještě v domácnostech majetných vrstev obyvatelstva. ,,Zejména v Čechách a na Moravě (i v někdejším Slezsku) se stavěním jeslí v kostelech jako ilustrací Kristova narození prvně přišli jezuité. Jesle budovali neobyčejně horlivě, zejména v období rekatolizace obyvatelstva našich zemí. Z archívních pramenů je ostatně známo, jak velmi cílevědomě jezuité šířili stavění kostelních jeslí (praesepe) na konci 16. století nejen 94
Vaclík, V. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987. ISBN 33-776-87 Vaclík, V. Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1990. ISBN 33-861-90 96 Brouček, S. a kol. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Praha: Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1712-1 95
47
v převážné částí Evropy,… .‘‘97 Avšak v gotice stále převažovaly jesle, které byly součástí církevních vánočních her, a tvořily je vystavěné figury vyřezávané ze dřeva či vosku někdy doplněné o živé postavy.
Dnešní podoba betlémů má základ v gotických skříňových obrazech s námětem narození Ježíše Krista, které se začaly objevovat v kostelech někdy v první polovině 16. století. Ve stejném století se pak objevují i betlémy. ,,Za pravé předchůdce vánočních jesliček můžeme považovat jesličkové skříně a oltáře, zobrazující výjevy kolem Kristova narození. […] Z nich se potom v raném baroku vyvinuly figury postav v životní velikosti. A ty pak přešly do kostelních jeslí.‘‘98 Vytratila se i strnulost a neměnnost ve vystavovaných výjevech. Postavy začaly být odívány do oděvů z různých látek, skladba postav kolem svaté rodiny se také začala měnit. Zpráva o prvém vystavení kostelních jeslí na sever od Dunaje pochází právě z Čech, Betlém představili veřejnosti v roce 1562 v kostele sv. Klimenta v Praze u Karlova mostu.99 Dokonce se objevují názory, že se tak stalo již v roce 1560, mylné datování do roku 1562 bylo podle některých způsobeno špatným zařazením rukopisu. V tu dobu se tak stal jediným a nejstarším betlémem ve střední Evropě, avšak za nejstarší jezuitské jesličky jsou doposavad považovány ty, které byly vystaveny v portugalské Coimbře a to v roce 1560.100 Žádný přesný popis podoby betlému z kostela sv. Klimenta nebyl zachován, ale předpokládá se, že vyobrazoval betlémskou jeskyni s jesličkami, místem Ježíšova narození. Mohlo to souviset s nařízením Tridentského koncilu (1545-1563), který v té době ještě působil a přikazoval, aby se vyobrazení křesťanských výjevů a událostí omezilo jen na to podstatné. Právě tento betlém pak sloužil jako vzor pro jesličky v dalších kostelech a klášterech. Tyto betlémy však nebyly lidovou tvorbou, ale prací školených řezbářů. Kolem 16. století se ale postupně dostávají i mimo duchovní prostory, nejprve však spíše do panství šlechtických rodin. Získaly takové obliby a prestiže, že si je šlechta a bohaté měšťanstvo začalo dávat darem, aby tak vyjádřily a měřily své bohatství. Figury byly oblékány do rób z drahých materiálů, zdobených drahými kameny a krajkami. ,,První betlém doložený mimo církevní půdu v roce 1560 byl soubor 116 figur v majetku vévodkyně Constanze di Amalfi z rodu 97
Vaclík, V. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987. ISBN 33-776-87 Vaclík, V. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987. ISBN 33-776-87 99 Večerková E., Froclová V. Evropské Vánoce. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0 100 Míka, Z. Staropražské Vánoce. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2002.ISBN 80-85394-44-8 98
48
aragonských Piccolominiů v Celanu v italských Abrruzách. Podrobný inventář uváděl obsah uložený ve dvou truhlách s detailním popisem řady figur, někdy velmi neobvyklých, například kentaura či žirafy.‘‘101 V 18. stol, kdy jsou betlémy už obvyklou součástí výzdoby vánočních kostelů a většinou i měšťanské rodiny mají v domácnosti nějaký ten betlém, nastává zlom. Panovník císař Josef II. roku 1792 na žádost církevních hodnostářů stavění betlémů v Kostelcích zakázal. Údajně proto, že církev považovala ztvárnění Božího narození za příliš pozemský. V té době byly jesličky mezi lidmi ale již tak oblíbené, že tento zákaz naopak posílil a dal
impulz
k další
tvorbě.
Vzrostla
tvorba
miniaturizovaných
betlémů
v měšťanských a selských domácnostech. Jesličky se tak z kostelů přesunuly v pozměněné formě do soukromých bytů. ,,Profesionální řezbáři novému zájmu přizpůsobili svůj styl práce, a nadále vyřezávali drobnější dílka pro okolní zájemce.‘‘102 Na vesnicích se však také začaly objevovat snahy a pokusy o vlastní tvorbu. Lidé zruční v práci se dřevem či s jinými materiály začali šířit lidovou tvorbu betlémů a i tradici betlemářství na našem území. Vzorem pro podobu většiny vyřezávaných zlidovělých betlémů byly ty chrámové a kostelní. Lidové betlémy se stávají předchůdci vánočních stromků, a tak k nim lidé občas dávají i nějaké dárky. Během 19. a 20. století se řezbářské a další techniky výroby zdokonalují a vznikají centra pro výrobu betlémů, mezi které patřilo např. profesionální středisko v Králíkách pod Kralickým Sněžníkem.103 Postupně se hledají i nové a hlavně levnější materiály k jejich výrobě. Ty následně umožňují i výrobu figurek pomocí formiček, tzv. kadlubek. Podoby betlémů, s kterými se můžeme setkat, jsou rozmanité, různé jsou nejen materiály, z kterých jsou vyrobené, ale také oblast jejich výroby a způsob jakým scenérii narození Ježíška výtvarník znázornil. Betlémy se vytvářely z různých materiálů, jako byly např. papír, dřevo, sádra, sklo, porcelán, kukuřičné šustí, těsto (např. perníkové, chlebové), vosk, keramická hlína a další materiály, které byly podobným způsobem zpracovatelné. Někdy byly betlémy vytesávané do skály. Tak vznikl v 18. stol. na popud hraběte Šporka kukský Betlém. Vznikl tak, že hrabě nechal vytesat sochařem Matyášem Braunem na pískovcové stěně v lese reliéfy 101
Zemanová Z., Vojíř M., Matuška P. Třebechovický proboštův betlém. ISBN 80-900865 Uhlíř, J., Urban, O., Žamberský, A. Od středověkého narození k lidovým jesličkám. Třebíč: Arca JiMfa, 1994. ISBN 80-85766-46-9 103 Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0 102
49
zobrazující scénu narození Ježíše Krista. Z původních novozákonních scén však zbylo už jen torzo a jeho podobu tak můžeme odhadovat pouze z archivních pramenů.104 V domácnostech se stavěly betlémy vždy jen o Vánocích. Ty bývaly větších rozměrů a vždy se po skončení Vánoc uklízely.
Pak byly pro svoji
skladnost velmi oblíbené tzv. skříňové betlémy, které byly uzavřené do zasklených skříněk. Ty bývaly mnohem menší a tvořily je miniaturní figurky. Podobnou zmenšenou formu jesliček nosily děti, když chodily o Vánocích na koledu.105 Avšak ať to byly Betlémy z Třebíčska, Příbramska, Podkrkonoší, nebo nejznámější z Třebechovic pod Orebem, všechny ztvárňovaly stejnou scenérii, která zpravidla skýtala jesličky s děťátkem, Pannu Marii, sv. Josefa, osla a vola. Dále pak byli nejčastěji obklopeni pastýři, třemi králi, kteří přinesli své dary, ovečkami, či dalšími postavami, které se však už různily dle pojetí výrobce. Znázorňovaly tak Svatou rodinu v nuzném chlévě, kde právě narozený Ježíšek leží na seně v jesličkách, které dříve sloužili jako zemědělské zařízení pro zakládání sena.
1.3.5.7
Zvon
Zvony jsou symbolem Vánoc zejména ve spojení s oslavou křesťanského svátku. Většina kostelů a chrámů je vybavena zvony už od dob Karla Velikého a od té doby nabyly mnoha významů, ať už byly využívány jako předchůdce hodin k orientaci v čase, tak jako způsob, jakým se svolávaly věřící k modlitbám. Ke zvonům se v minulosti vázalo mnoho legend, pověstí, často byly zahaleny tajemnem. Také jim lidé připisovali funkce jak dobré, tak ale i ty nejhorší. Zvuk zvonů může ohlašovat jak smrt a nebezpečí, tak i příchod naděje, radosti a lásky. Dokonce se vyprávěla jedna pověst vztahující se přímo ke štědrovečerní noci. Tuto noc, jako jedinou v roce, se rozezvučí zvony v propadlých kostelech a kaplích. V tu dobu se otevřou hroby a mrtví se stávají na jednu hodinu živými. Zároveň se otevřou hory a člověk, který je spravedlivý a najde na bílém sněhu ,,modrou květinu‘‘, může sestoupit do podsvětí. Odtamtud si může odnést tolik pokladu, kolik jen unese. Naopak člověk, který podlehne hamižnosti, je následně potrestán. Čas v podsvětí plyne mnohem rychleji než na zemi a takový člověk tak po návratu 104
Kaše, Jiří. Braunův Betlém. [online]. c1999-2006 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW:
105
Uhlíř, J., Urban, O., Žamberský, A. Od středověkého narození k lidovým jesličkám. Třebíč: Arca JiMfa, 1994. ISBN 80-85766-46-9
50
zestárne a zešedivý. Jeho současníci jsou už mrtví a jeho potomci už na něj nepamatují. Vysvobozením je pro něj kostel, kde se při první ranní mši změní v prach.106 Tajemné síly zvonečkům lidé dnes převážně nepřipisují. Naopak v mnoha duších vyvolávají pocity lásky, spokojenosti, klidu a štěstí. Symboly zvonů či zvonků jsou dnes často využívány při zdobení vánočních přání, pohlednic nebo jsou vyráběné jejich různé zdrobněliny, kterými se v mnoha domácnostech přivolává rodina ke stromečku s dárky. Často se dávají zvonečky darem pro štěstí, případně se jimi vyzdobují adventní věnce, věnce na pohřební místa, někdy i vánoční stromečky.
1.3.5.8
Dárky
Nakolik jsou dárky tradičním symbolem Vánoc, bychom mohli polemizovat. Dárky sice vždycky nějakým způsobem k Vánocům patřily, samozřejmě teď už si bez nich ani Vánoce nedovedeme představit, ale ne vždycky byly na Vánocích tím nejdůležitějším, zvláště ne v dobách chudoby. Na druhou stranu však nesmíme zapomínat, že právě v souvislosti s prvním vánočním stromkem, který pro své hosty, herecké přátele, nechal postavit Liebich, se mluví o tom, že při této příležitosti jim zároveň připravil i vánoční dárky. Jedna z verzí tvrdí, že šlo o Liebichem vyplacené směnky jeho hereckých přátel, kterými je tak obdaroval. ,,Podle jiné verze byly pod stromečkem všelijaké drobné dárky a vyplacené dluhopisy, které ho tehdy dostaly do určitých finančních svízelí, jež dostal naopak Jan Karel Liebich jako dárek od svých přátel, kteří je vykoupili od pražských lichvářů.‘‘107 O jaké dárky skutečně šlo, se už asi nedozvíme, pro nás je však důležitější, že se tento zvyk dochoval, a dokonce v obrovské míře rozšířil, dodnes a tak o něm skutečně můžeme hovořit jako o tradičním symbolu Vánoc. Avšak pokud bychom měli hledat skutečný původ nadělování dárků, pak se musíme vrátit až k příběhu o narození Ježíše, kdy chtěli lidé pomoci Svaté rodině, která se ocitla na cestě do Betléma v nesnázích. Stačí si připomenout některé vánoční koledy, které připomínají dary, které lidé Ježíškovi přinášeli. Vzpomeňme si například na slova koledy ,,Jak si krásné neviňátko‘‘, kde se zpívá o tom jak i nuzní lidé padající před Ježíškem, skládají své dary nebo alespoň 106 107
Vavřinová, V. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8 Toufar, P. Český rok na vsi a ve městě. Září-prosinec. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-277-6
51
zpívají, pokud nic jiného nemají. ,,Ač chudí, spěchají k pastýři k Betlému a nesou ,,veselého beránka ze stáda svého‘‘, ,,dvě kožičky by zahřáli dvě nožičky‘‘, ,,trošku mlíčka by kvetla tvá líčka‘‘.‘‘108 Původně byl Štědrý den svátkem skromnosti, úcty a pokory, a proto se dochovaly zprávy o štědrovečerních dárcích teprve ze 16., 17., a 18. stol. v souvislosti s určitým uvolněním svátečního večera. Do té doby se podle pradávného zvyku posílaly dárky až k Novému roku.109 Právě projev úcty, přízně, lásky v srdci k tomu, komu dar dáváme, je smyslem vánočního obdarovávání. Bohužel v dnešní době se spíše setkáváme s tím, že se lidé často bud předhánějí v tom, kdo koho obdaruje dražším darem, či někteří to dokonce pojímají jen jako určitou povinnost, kterou si stačí odbýt, a jiný význam do toho nevkládají. Mezi další vánoční symboly můžeme řadit např. i Vánoční hvězdu, rostlinu s intenzívně červenými květy. Dále pak také hosty, kteří byli zejména důležití v rodinách se sudým počtem členů, protože se věřilo, že ke štědrovečerní hostině má usedat lichý počet lidí. A tak se jeden host přizval, aby tak zajistil štěstí. Za symbol Vánoc se dají považovat i některá zvířata, zejm. pak osel a vůl, kteří jsou nejčastěji ztvárňovanými zvířaty v jesličkách u narozeného Ježíše.
1.3.6
Vánoční čas v lidové tradici
Vánoční čas jako období navazující těsně na advent se promítal a promítá do života lidí zejména v podobě zvyků a tradic, které byly v našich dějinách spojené s trávením vánočních svátků. Mohli bychom jistě vyprávět donekonečna, protože stejně tak jako je bohatá historie naší země, tak i lidé tuto historii bohatě naplnili různými zvyklostmi. Některé bychom mohli řadit mezi ty, které jsou charakteristické přímo pro samotné Vánoce. Některými činnostmi a zvyklostmi však některé rodiny naplňují volné chvíle například již v době adventu, vyjma těch, které se pojí přímo ke konkrétním významným dnům, jako jsou např. svátky světců. Ať už se podoby vánočních zvyklostí v jednotlivých oblastech, krajích, městech či vesnicích odlišovaly, měnily, zanikaly a nové vznikaly, lze hovořit o jisté základní sestavě a podobě zvyků a obyčejů, které byly či jsou dodnes charakteristické pro českou kulturu. Následujícími řádky se tak pokusíme zmapovat tento tradiční 108
Šottnerová, D. Vánoce- původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: RUBICO, 2008. 3.vyd. ISBN 978-80-7346-090-7 109 Toufar, P. Vánoce. Praha: ETC PUBLISHING, 1996. ISBN 80-86006-24-7
52
základ českých vánočních zvyků a tradic doplněný o údaje informující o zvláštnostech, které se pojily s jejich realizací v různých krajích. Jejich výčet bude vztahován, nebo řekněme jistý způsobem omezován kritériem nedávné minulosti, to znamená, že se následující text bude zmiňovat o zvyklostech, které zapadají spíše do nedávné historie, a je tedy možno se setkat s některými i v současné době. Důvodem pro tento postup je zejména ta skutečnost, že o dávno zaniklých zvyklostech existují jen nepříliš důvěryhodné informace čerpaných ze zdrojů, které vycházely zejména z orálně předávané historie, a jejich relevantnost je tak z tohoto pohledu neprůkazná. Nemůže být pochyb, že v české kultuře Vánoc je již tradičně zakotven jistý rámec i vzorec pro to, jakým způsobem probíhá trávení vánočních svátků, počínaje 24. prosincem, tj. Štědrým dnem. Tento vzorec se však nijak nedotýká doby přecházející samotné štědrovečerní večeři a ani nijak nenaznačuje aktivity, které by se měly pojit s trávením Štědrého dne. Svým způsobem do jisté míry předurčuje tradiční posloupnost dění a aktivit s tímto dnem spojeným. Tímto způsobem by se tudíž dalo uvažovat tak, že tradičně Štědrý večer začíná zpravidla Štědrovečerní večeří, ke které se podává ryba a to zpravidla kapr s bramborovým salátem, dále pak většinou rybí polévka. Tyto pokrmy pak většinou tvoří základ. Smažené řízky, rybí filé, obměna kapra za jinou rybu či vynechání rybí polévky jsou v dnešních domácnostech většinou jako nástavba již zmíněného základu. Podněty k různým obměnám bývají různé, jedná se však většinou o důvody spojené s nejedením ryb či přímo jen kapra, u starých lidí s absencí chrupu a nemožnosti vybírání kostí, s neznalostí ve vaření rybích pokrmů, a nebo se pak může také jednat o absenci v rodinné tradici, která může způsobit to, že následující generace nejsou tradicí vázáni k rodinnému zvyku a nejsou tak zvyklé jíst některé z těchto pokrmů. Po Štědrovečerní večeři následuje usazení k vánočnímu stromku, rozdání a rozbalení vánoční darů. Ostatní činnosti spojené s tímto časem jsou již obecně vzato individuální záležitostí každé rodiny a s ohledem na jejich různá přání, záliby, možnosti se v těchto aktivitách mohou v menší či vetší míře jednotlivé rodiny či jednotlivci lišit. Každá rodina tráví Štědrý den způsobem, jakým je zvyklá, jaké má touhy, jak se zrovna cítí, či na základě možností, které ji nabízí místo, kde Vánoce tráví. Také hraje velkou roli dostupnost různých nabízených aktivit v době Vánoc, nelze ani vyloučit ani finanční otázka, ale to už je jen pouhá spekulace. Právě místo bydliště často určuje nebo spíše dává určitý základ pro to, jaké činnosti 53
a aktivy vyplňují volný čas lidí. S tím souvisí i to, že mnoho rodin žijících v blízkosti lesů mají často zvyk chodit do nich na Štědrý dnes dětmi na procházku. Nebo naopak lidé žijících ve větších městech často využívají např. zoologických zahrad, parků, dětských hřišť, kin jako volnočasovou aktivitu zejména pro zabavení svých dětí. Není nic výjimečného vidět na Štědrý den spíše tatínky s dětmi než celou rodinu či maminky. Samozřejmě vysvětlení se nabízí s ohledem na to, že žena je nadále svým způsobem tradičně pojímána jako ,,hospodyně‘‘, a tak je na maminkách, aby připravovali štědrovečerní hostinu. O tom, jakým způsobem může probíhat Štědrý den v jednotlivých rodinách, se budeme konkrétně zabývat v následujícím výzkumu, který byl zaměřen na zmapování trávení Vánoc konkrétních rodin ve Středočeském a Jihomoravském kraji. Nyní se však ještě budeme zabývat obecně způsobem, jakým vánoční čas lidé ovlivňovaní, ale i tvořící českou kulturní tradici slavili v nedávné minulosti, někdy i v současnosti, zejména s ohledem na zvyky a tradice spojené s tímto svátečním obdobím.
1.3.6.1
Lidové Vánoce v historickém vývoji
Historie Vánoc sahá do dávné minulosti, jak již bylo rozebráno v úvodu. Podoba Vánoc, jak ji známe dnes, dostála mnoha změn. Oslavy zimního slunovratu a uctívání slunce, které bylo doloženo místy ještě ve středověku, se postupně v souvislosti s rozšířením křesťanství přesouvaly k tradici Vánoc oslavující a připomínající narození Krista. Původně pohanské oslavy se však připomínaly ve způsobu, jakým byly Vánoce slaveny, a sice jako bujaré a veselé svátky, doprovázené hlasitým zpěvem, průvody masek, tancem, bohatými hostinami a velkým množstvím jídla a pití. Křesťanství, které stavělo své učení na pokoře, střídmosti, rozjímání a odříkání však nesouhlasilo s tímto způsobem uctívání památky Ježíše Krista. Nakonec víra zvítězila. Radovánek a hostin ubylo a Vánoce se začaly slavit jako svátky klidu, založené na pokoře a střídmosti. Lidé hlásící se ke křesťanství začali chodit do kostela, modlit se, rozjímat a půst nahradil obžerství. Křesťanství, které v dlouhé historické etapě ovlivňovalo do značné míry život lidí, však časem polevilo. Avšak teprve v baroku se začala navracet světská nádhera a okázalost a to se projevilo i v oslavě Vánoc. Ty se však začaly slavit spíše v rodinném kruhu a oslavy původně hromadné se přesunuly do domácího prostředí, což se ujalo v celé Evropě. V 19. stol se tak již v měšťanských kruzích setkáváme 54
s oslavou Vánoc, které vycházejí jak z původních kořenů pohanských oslav, tak v sobě snoubí dochované lidové zvyky a obyčeje s dobovými novinkami, jakými v té době byl například vánoční stromeček. Tak vznikl základ pro současnou podobu Vánoc.110 Stejně tak i v českém prostředí lze vysledovat dlouho dějinnou linii oslav připomínajících narození Ježíška a s tím spojených slavností a hodů. Vlastní Vánoce, počínaje 24. prosincem, byly vrcholem vánočního času, protože ohlašovaly vlastní příchod Spasitele, na nějž se lidé celý advent připravovali a směřovali k němu veškeré své snažení. Přípravy vyvrcholily 24. prosincem, Štědrým dnem, který patřil k nejvýznamnějším dnům v roce a kterým započaly vánoční hody. Dokonce byl Štědrý den mylně lidmi pojímán za hlavní svátek vánočních oslav. Dokonce důležitější jak samotný Boží hod vánoční, který je dle liturgického kalendáře dnem Narození Krista. Lidé připisovali Štědrému dni, který pro ně byl velmi výjimečným, zvláštní moc. Argumentem pro zhuštění všech významů do Štědrého dne nebylo nic jiného než samotná oslava příchodu Spasitele. S tím, jak se měnil začátek roku, došlo i k určitému míšení zvyků novoročních se zvyky pojícími se k vlastním Vánocům. Tak pronikly zvyky a tradice stavící svůj význam na věštění budoucnosti a zajišťování prosperity i do času Vánoc. Téměř veškeré úkony, které z této směsi vykrystalizovaly a tradičně začaly tvořit náplň Štědrého dne, měly v důsledku podtext určité výpovědi. Štědrý den se vyznačoval udržováním mnoha zvyků, modifikovaných do různých podob jak místně tak i časově, avšak i tak si svoji jistou duchovní moc uchovaly.111 Stejně jako se postupně měnila společnost, kultura, lidi a jejich životní styly, došlo i k mnoha posunům v trávení vlastních Vánoc. Nejen vlivy kultur ze sousedních zemí, ale také socio-kulturní prostředí, které v kontextu dění ve společnosti prodělává transformační změny, do jisté míry způsobily změny nejen ve stylu vánoční výzdoby interiérů, vánočních stolů, při výběru a způsobu přípravy jídel, ale dokonce i v uchovávání tradičních zvyků, které se v rodinách udržovaly po mnoho generací. Celkový vývoj ve stylu trávení Vánoc se posouvá kupředu v návaznosti na modernizační procesy probíhající ve společnosti. Jsou však na jedné straně mnohé domácnosti, které si uchovávají starý styl, staré zvyky a tradice, které si předávají po mnoho generací, a společenské změny na ně v tomto 110 111
Vondrušková, A.. České zvyky a obyčeje. Praha: ALBATROS, 2004. ISBN 80-00-01356-8 Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0
55
ohledu nemají vůbec žádný vliv. Jsou pak také domácnosti, které starý styl přejímají. Na druhé straně jsou ty rodiny, které jdou tzv. s dobou, a ty staré styly modifikují v návaznosti na možnosti, jaké jim moderní doba v trávení Vánoc nabízí.
1.3.6.2
Vánoční zvyklosti a tradice v české lidové tradici
My se však následně zaměříme spíše na původní tradiční způsob trávení Vánoc, který můžeme časově zařadit do 19. a 20. století. S přihlédnutím ke skutečnosti, že se většina inovací dostávala na venkov, hlavně v minulých dobách, s docela značným zpožděním, a v souvislosti i s větší pospolitostí mezi obyvateli vesnic, se v těchto místech většina tradic a zvyklostí udržovala nejen ve větší míře, ale hlavně po delší dobu. Z toho důvodu se bude můj zájem upírat zejména na tradici Vánoc na venkově. To však neznamená, že vybrané zvyky a tradice nebyly paralelně dodržovány i v některých rodinách žijících ve větších městech. Dále je ještě třeba poznamenat, že se již vyhneme problematice vztahující se k vánočním symbolům, které byly již tématem jedné z předešlých kapitol. Advent předznamenává vánoční svátky a svým významem je chápán jako období určené na jejich přípravu. Z toho důvodu bylo v domácnostech na Štědrý den již naklizeno, napečeno cukroví, udělána vánoční výzdoba bytu či chalupy. Domácí atmosférou se linula vánoční slavnostní nálada, pokoj a klid v srdcích lidí předznamenával dobrý nastávající rok. ,,Všechno, co se v tento den událo, mělo magický dopad na nastávající rok. Nikdo se s nikým nezlobil, nehádal.‘‘112 Obdobou Štědrého dne byl v tomto smyslu Nový rok, kdy se stejně tak věřilo, že to, co člověk během dne dělal a jak se choval, bude mít dopad na celý zbytek roku. Z toho důvodu se i na Nový rok lidé snažili vyhýbat hádkám, nepříjemnostem či dalším činnostem, které by ohrozily klidný průběh nadcházejících dnů. S tím se dodnes pojí známé pořekadlo ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok‘‘. Pro období Vánoc byly hlavně charakteristické zvyky, které byly lidmi chápány jako určitá záruka pro zajištění štěstí a úspěchů jak v úrodnosti půdy, tak třeba i v plodnosti dobytka pro příští rok. Mnoho takových zvyků, obřadů, pověr pocházelo již z předkřesťanských dob. Tehdy se často pojily s pohanskými 112
Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0
56
slavnostmi zimního slunovratu, kdy o životě a smrti rozhodovala nejen dobrá sklizen, ale také dobrá plodnost domácích zvířat. Tak se mnoho dávných magických praktik a zvyků týkalo především zajištění bohaté úrody v příštím roce, plodné a zdravé domácí zvířeny, nebo také dostatku vypěstovaného ovoce. Zpravidla všichni, u nichž bylo potřeba, aby přinesli domácnosti v příštím roce nějaký užitek, dostali svůj díl ze štědrovečerního stolu. Vyjadřovala se tím nejen vzájemnost osudů celého hospodářství, ale také přání zdaru v příštím roce. To se projevovalo také v tom, že jídla na štědrovečerním stole muselo být tolik, aby se všichni plně nasytili a ještě něco zbylo. Nejen že to mělo podle lidové víry zajistit hojnost všeho v příštím roce, ale muselo také zbýt pro obdarovávané ostatní členy hospodářství. Mezi obdarované patřily i včely, jejichž dobré žití předznamenávalo dostatek medu a vosku. Stejně tak dostali svůj díl veškerá zvířata, ale i osetá půda, stromy v sadě, a stejně tak i voda ve studánkách a studních. Další okruh zvyků se týkal zajištění zdraví a štěstí pro členy domácnosti. Ty se pojily zejména se dvěma živly: voda a zejména tekoucí, měla podporovat růst a přinášet zdraví; oheň, do něhož nejen lidé házeli zvyky od večeře, ale také se jím vykuřoval dům i celé hospodářství. Původně chtěla církev lidový kult ohně a světla vymítit, když pochopila, že se jí to nepodaří, přijala ho za jeden z duchovní symbolů, což se nakonec prosadilo natolik, že dnes se vánoční světlo rozváží z Betléma jako poselství míru po celém světě. Myšlenku šířit Betlémské světlo hořící v Izraeli vznikla v hornorakouském ORF v Linzi. Myšlenka se ujala a již v roce 1989 se tento novodobý vánoční zvyk představil poprvé i v tehdejším revolučním Československu. Přivážejí ho čeští exilový skauti z Rakouska. Plamínek, který je zažehnutý v místě narození Ježíše Krista, v Betlémě, nazvaný Světlem přátelství, je z Izraele dovážen ve speciálním bezpečnostním obalu do rakouského Linze odkud dále putuje do dalších 25 zemí světa a také institucím jako je např. Evropský Parlament a OSN. Do naší republiky betlémské světlo již tradičně přiváží společně s junáky a skauty Český rozhlas.113 V současnosti je světlo zapálených svíček jedním z mnoha symbolů Vánoc navozující zejména sváteční atmosféru těchto dnů.
113
Lustigová, Martina: Betlémské světlo. [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW:
57
1.3.6.3
Vánoční čas - věštění a pověry
Štědrý den se také řadil mezi dny, kdy bylo možné nahlédnout do budoucnosti. Věštilo se o počasí, o zdraví, o úspěch v hospodaření, o osud rodiny či dětech, nebo se tak dívky aspoň pokoušely předpovědět svého partnera či dokonce již datum samotné svatby. Věštění a to v různých podobách se dochovalo v minimální míře v některých zvycích, s kterými se můžeme setkat i dnes. Jedná se však už jen o pobavení, zábavu v rámci svátků, než že by lidé přikládali nějaké hlubší významy k výsledkům takových pokusných her. Avšak v minulosti byli lidé, zejména na venkově, velmi pověrčiví a to se promítalo i v tom, s jakou bázní ke zvykům spojených s věštěním přistupovali. U štědrovečerní večere se tak například rozkrojovala jablka a hledalo se znamení života. Věštba určovala, jak to bude se zdravím, jednotlivých členů rodiny v příštím roce. Hvězdička znamenala, že dotyčný bude v nadcházejícím roce zdravý, naopak křížek nevěstil nic dobrého. Tvar slupky tence naloupaného jablka měl napovídat budoucnost. Střevíc hozený za hlavu měl svobodným dívkám ukázat, zda se v příštím roce provdají a odejdou z domu či nikoliv. Když špička boty, kterou dívky hodily postavené zády ke dveřím, ukazovala směrem ven, znamenalo to, že se dívka do roka provdá, pokud naopak ukazovala dovnitř, měla zůstat v příštím roce svobodná. Pouštění lodiček ze skořápek ořechů se zapálenou svíčkou mělo odhalit budoucího partnera. Dodnes se s tímto zvykem můžeme často setkat, i když svůj magický význam už pozbyl významu. V minulosti však šlo o věšteckou techniku, při které se člověk mohl ptát na jakoukoliv otázku do budoucnosti. Bylo důležité, aby si každý zhotovil vlastní lodičku. Směla se položit jen jedna jasně formulovaná otázka, která musela být vyslovena ve chvíli zapalování svíčky a spouštění lodičky na vodu, která byla napuštěna nejčastěji v nějakém lavoru. Dotyčná osoba mohla položit jakoukoliv otázku týkající se rodiny, lásky, zdraví, práce atd. Rozhodující pak bylo chování samotné lodičky. Pro zajímavost můžeme uvést některé z možných věšteb. Například když zůstala u břehu, tak to znamenalo, že v příštím roce nedojde k žádné zásadní změně. Když se naopak potopila, tak to mělo naznačit, že jakákoliv vynaložená snaha zlepšit svou situaci bude marná. Jedna lodička se při plavbě dotýkala druhé, to znamenalo přátelství a lásku. Když se lodička točila v kruhu, naznačovala tak nerozhodnost v tom, co dotyčný od života chtěl. Ta lodička, která plula se zhasnutou svíčkou, poukazovala na neupřímnost a komplikovaný citový 58
vztah.114 Významy mohly být různé, nejvíce pak záleželo na samotném výkladu chování lodičky. Stejně tak měly svůj význam i třešňové větvičky, tzv. ,,barborky‘‘, které lidé řezali při příležitosti svátku sv. Barbory. Tento zvyk se uchoval již ze 17. a 18. stol., kdy se svátkem sv. Barbory pojily různé hry a obřady, jejich základem byla divadelní představení legendy o sv. Barboře, jež vypráví o jejím mučení a násilné smrti. V 19. stol. zbyly z těchto her k barborskému svátku pouze jen obchůzky žen a děvčat zahalených do bílých prostěradel či šatů s rouškou nebo závojem před obličej, které v předvečer svátku chodívaly po venkovských domech a předříkávaly různé verše. Nejen v českých, ale i v mnoha dalších zemích si ve spojitosti s tím lidé řezali již zmiňované třešňové větvičky a dávali je do nádoby s vodou. Sloužily buď jako výzdoba světnice nebo jako prostředník k věštění. Dívky dávaly jednotlivým větvičkám jména některých chlapců a pak věřily, že si vezmou toho, jemuž určená větvička první vykvete. Nebo se počítalo, kolikátý den po sv. Barboře větvička vykvete a podle toho měl být v příštím roce odpovídající měsíc nejšťastnější. Dodnes si mnoho lidí ,,barborky‘‘ chodí uříznout, ale většinou jim zbyl už jen dekorativní význam. Ač se jednalo též o jednu z věšteckých technik, je třeba poznamenat, že Sv. Barbora je jednou ze světic adventu, nikoliv Vánoc samotných, a proto tyto zvyky spadají do předvánočního období. Je pravda, že mnoho těchto zvyků se dochovalo dodnes, ale je třeba zmínit, že zpravidla jde opravdu spíše o zábavu než o jakékoliv pokusy o předpovídání budoucnosti. Pouštění skořápkových lodiček bývá častou činností dětí v mateřských školách, naopak tzv. barborky jsou spíše dnes užívány jako výzdoba interiéru. Jablko často rozkrojují rodiče s dětmi jen kvůli napětí, co se asi místo jádřince ukáže, ale žádné další závěry z toho nikterak nevyvozují, případně modifikované, aby to vždy věštilo něco dobrého. Velmi oblíbené bylo věštění z kousků roztaveného olova tuhnoucího ve studené vodě. Výsledky mohly být velmi rozmanité. Co tvar to jiná výpověď o budoucnosti. Tak například rovný kousek předznamenává klidný život, zkroucený či zvlněný neklid a zmatky. Půlkruh značí zradu a rozchod. Uzavřený kruh slibuje peníze, neuzavřený naopak předznamenává problémy. Dva spojené kroužky signalizují svatbu. Ovál přinese lásku, trojúhelník nečekané štěstí, naopak kříž přivolává smrt.
114
Vavřinová, V. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8
59
115
Dva kříže naopak zajištěné stáří, hvězdy úspěch ve všem, květiny značí lásku
i rodinné štěstí, stromy dlouhou životní cestu. Významy mohou být opět velmi rozmanité, nelze říci, že by byl dán nějaký přesný výklad jednotlivých tvarů, spíše mezi lidmi se ustálil určitý významy, dle kterého se pak mohli a mohou řídit. Dnes se tento zvyk do jisté míry dodržuje tak, že se lidé koupí v obchodě speciální sadu na tavení olova. Jakékoliv věštící techniky se však zpravidla vytratily. Pro určitou inspiraci, s jakými tvary se můžeme setkat a jaké významy se k nim pojí, nám pomůže následující ilustrace.
Obrázek 2: Lití olova-význam tvarů
V některých rodinách se dodnes můžeme setkat s tím, že pokud některý z jejích členů zemře, tak přesto se při štědrovečerní večeři dává na stůl jeho talíř. Tento zvyk původně souvisí s kultem mrtvých. Mnoho zvyků a pověr vycházelo z víry lidí, že duše zemřelých přebývají o svatých nocích mezi živými. V minulosti se dokonce pro duše nechávaly po štědrovečerní večeři na stole zbytky a to někdy až do sv. Štěpána. Později se na místo, kde dříve sedával, v tom roce zesnulý člen rodiny, podávala část jídla, nejčastěji polévka, která se pro něj nechávala nedotčená. Kvůli duším se nesmělo zametat, aby se jim neublížilo. Mnoho pověr se týkalo právě péče o duše, tak např. se nesmělo mlátit či mlít obilí, nesměl se vynášet popel, vylévat voda na dvůr, ani rychle vstávat od stolu. Stejně tak se nesmělo příst, tkát, navíjet, šít apod., protože ostré předměty byly pro duše dle víry nebezpečné. Také hlasitý hovor a smích měl podle pověry narušovat klid mrtvých.116
Mnoho pověr Štědrého dne se týkalo činností a úkonů, které měly přinést štěstí a odvrátit smůlu. Z náhodných dějů toho dne se zas odhadoval osud. Stejně jako i na Nový rok se na Štědrý den věřilo, že když byl prvním hostem, který přišel do domu mužského pohlaví, tak se budou v příštím roce rodit samci a když ženského, 115 116
Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: ALBATROS, 2004. ISBN 80-00-01356-8 Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: ALBATROS, 2004. ISBN 80-00-01356-8
60
tak zase samice. Za velmi dobré znamení, které věštilo štěstí, se považovalo, když byl prvým návštěvníkem někdo mladý, především pak dítě, mladá dívka či muž, naopak staří lidé, zejména ženy měly přinést do domu strasti. Prakticky vše, co se na Štědrý den odehrávalo, co se stalo nebo co kdo udělal, mělo nějaký význam. Vše, co tento den lidé dělali, dělali tak vždy na základě nějakého motivu, který zpravidla souvisel s nějakou pověrou. Tyto motivy se promítaly do všeho, co se ten den dělalo, jak se lidé chovali, jak byl postřen štědrovečerní stůl, jak pokrmy tvořily štědrovečerní jídelníček apod.
1.3.6.4
Štědrovečerní stolování a jídelníček
Venkované a prostí lidé dlouho udržovali původní tradici štědrovečerního stolování i jídelníčku. Na venkově bylo velmi důležité, aby se na vánočním stole objevily všechny plodiny, které se v uplynulém roce vypěstovaly a urodily. Některým z nich se pak často připisoval i zvláštní význam. Vlastním začátkem vánočních oslav byla slavnostní štědrovečerní večeře. Nešlo tak o jednu z běžných, chutných večeří, jako především o speciální, rituální hostinu, jejíž průběh a chody měly zpravidla skrytý význam. Smysl, s kterým se hodování pojilo, vždy ale zůstával stejný, a sice zajistit blahobyt v příštím roce nejen celému hospodářství, ale hlavně všem stolovníkům. Způsoby, jakým se požehnání zajišťovalo, se však už do jisté míry lišily dle toho, jak si kdo jednotlivé úkony vykládal. Vše se dalo do jisté míry vypozorovat ze způsobu, jakým probíhala štědrovečerní večeře, včetně způsobu prostírání, stolování a také dle druhů potravin, které tvořily jídelníček. V mnoha rodinách začínala hostina podáváním kousku chleba či oplatky s medem. Ty se pekly ve speciálních železných formách, které měly podobu kleští s reliéfy symbolů Vánoc či christogramů. Některé z nich se dochovaly ve sbírkách.117 Běžně se však podával pouze dílek chleba jako symbol eucharistie. Stůl, ke kterému se přisedávalo, se slavnostně pokrýval bílým ubrusem, jinak během roku býval v selských domácnostech zpravidla nepokrytý. Stejně tak ani v chudších rodinách se na Štědrovečerním stole ubrus neobjevoval. V některých oblastech bylo zvykem svazovat dřevěné nohy stolu řetězem či rozkrajovat jablka na počet dílků strávníků, kteří je pak společně snědli. Oboje mělo vyjadřovat
117
Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0
61
myšlenku soudržnosti stolovníků, svázanosti a přání návratu všech zúčastněných v plném počtu i příští rok. Nebylo výjimečné, že se v domácnostech zemědělců objevovalo pod stolem rozložené obilí, nebo byl pod ubrusem položen klas či zrna. Tím, že byly plodiny přítomné u štědrovečerní hostiny, chtěl hospodář zajistit úrodu v příštím roce. Dokonce se občas pod stolem objevovala na slámě položená sekyra, která měla symbolizovat sílu. Stejně jako v současné době konkrétní výzdoba vánoční tabule a způsob stolování se lišil nejen místně, ale i v rámci jednotlivých rodin. Zpravidla však platilo, že v selských rodinách byl stůl položen již zmiňovaným bílým ubrusem. Každému z domu či celého hospodářství včetně těch, co v tom roce zemřeli, byl připraven talíř. Všichni, kdo v domě žili, museli být ke štědrovečernímu stolu přizváni. Na stole ležely svíce, taktéž bible a chléb. V průběhu 19. stol. se měnily symboly plodnosti, a proto se později na stůl pokládaly třeba i peníze. Na štědrovečerní tabuli se objevovaly všechny plodiny, které byly součástí úrody ať už v čerstvé podobě, či zpracované v nějaké pochutiny. Nejčastěji se jednalo o produkty z mouky, obilí, luštěnin, ale také tam byly ořechy, sušené i čerstvé ovoce. Zpravidla nesmělo chybět červené krásně naleštěné jablko, jako symbol plodnosti, tak i ořechy, které byly chápany jako plodina signalizující svým množstvím bohatství. Sušené ovoce, mezi něž nejčastěji patřily křížaly, sušené švestky, hrušky, rozinky, se někde svářely do tzv. ,,muziky‘‘, směsi, která se podávala jako příloha. Sušené ovoce jako součást štědrovečerní tabule zůstala v ústraní, ale ořechy a jablka jsou častou součástí štědrovečerního jídelníčku i dnes, alespoň v podobě drobných pochutin či určité výzdoby interiéru. Postupem času se začal jídelníček doplňovat o nová jídla. V bohatších a měšťanských rodinách to bylo mnohem dříve než na vesnicích, kde se dlouho drželi tradičního jídelníčku, který měl svá určitá pravidla. Ta společně s jídly, která ho tvořila, popisuje Langhammerová: ,,Jak již bylo řečeno, nejedlo se většinou maso. Ve vesnických rodinách nebývala typická ani ryba, i když tyto zásady nebyly všeplatné. Sestavu jídel lze alespoň shrnout následovně. Po motlitbě a eventuálním požití kousku chleba s medem se podávala polévka. Dnes se předkládá hlavně polévka rybí, tradiční se vařila z luštěnin-čočky a hlavně hrachu. […] Typy jídel měly krajové varianty. Na Valašsku se dlouho v jídelníčku držela pohanková kaše, jinde kaše jáhelná s medem. Častým hlavním jídlem byl nákyp s příměsí hub 62
v Podkrkonoší zvaný hubník, ve středních Čechách kuba. V Polabí zůstaly na dlouhou dobu na jídelníčku Štědrého večera ,,peciválky‘‘, speciální pečivo polévané švestkovou omáčkou, jinde sirupem a máslem,… .‘‘118 Tradiční podoba jídelníčku se ve vesnickém prostředí udržela obvykle až do 20. stol. Pak se postupně přešlo na dnešní typicky českou skladbu štědrovečerní jídelníčku, kterou tvoří rybí polévka, smažený kapr, bramborový salát a která je považována v evropském prostředí za určitý unikát. Nelze však opomíjet, že i dnes se již v některých rodinách objevují nové pokrmy či určité náhražky této podoby jídelníčku. Ač se některé zvyky dochovaly dodnes, buď ve stejné nebo ve více či méně pozměněné formě, již málokdy se v důsledku značné sekularizace můžeme setkat s tím, že by se lidé před štědrovečerní večeří modlili , či že by otec četl kázání z Bible o narození Ježíše. Avšak v minulosti byla zejména modlitba samozřejmou součástí štědrovečerní hostiny. Jak změnu skladby jídelníčku, tak i zvyklostí je však potřeba vnímat jako dobovou reflexi, která se promítá do všech aspektů lidského života. Nejen, že v současnosti je velká hojnost všech možných druhů plodin a produktů, ale také moderní technika dovoluje daleko snadnější, ale i rozmanitější způsob úpravy pokrmů. Stejně tak je dnes daleko více běžně dosažitelných druhů exotického ovoce. Naopak ustupují některé neméně chutné druhy potravin, jako jsou třeba kroupy, které tvořily základ již zmiňovaného kuby. S tím souvisí i jistý posun v tom, v jakém duchu se štědrovečerní hostina připravuje. Již se vytratila rituálnost ve smyslu prováděných zvyků a praktik, které měly zajišťovat úrodnost a hojnost všeho v příštím roce, a spíše jde o slavnostní večeři, kde si zúčastnění pochutnávají
na svátečním jídle, což předchází samotnému
rozdávání darů. Avšak významným pozůstatkem tradic z 19. stol., který snad o Vánocích nechybí v žádné domácnosti, je vánočka. Z kynutého těsta pletená sladká velká houska, dříve známá i jako štědrovnice, posypaná mandlemi, plněná rozinkami, byla v minulosti považovaná nejen za velmi důležitou součást štědrovečerního jídelníčku, ale i celých Vánoc. Podávala se po hlavních chodech a navazovala na tradici využívání pečiva jako symbolu oslav významných okamžiků života. Mezi takové druhy pečiva stejně tak patřil například tzv. ,,vrkoč‘‘119. Považovala se
118 119
Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0 Označení ,,vrkoč‘‘ pochází od staročeského označení copu. Jejich základem byly pečené pletence z kynutého těsta, spojované hůlkami s navlečenými sladkostmi, sušeným ovocem a čerstvými
63
za dobově nejchutnější a nejlepší možný způsob pohoštění. Stejně tak ji dostávali o Vánocích darem sloužící a koledníci. Důležitá byla i její příprava, protože se musela povést. Věřilo, se, že pokud se vánočka nepovedla, tak to nevěstilo nic dobrého. Nečastěji se jedla samotná, ale také společně s již uváděnou muzikou nebo se namáčela do švestek rozvařených na omáčku.
V průběhu 19. a zejména pak 20. století začaly vlivem městské kultury k vánočce přibývat i další tradiční vánoční sladkosti, kterými byl závin s jablky, dnes běžně označovaný jako štrúdl, a pak i cukroví, jehož tradice trvá ve značné míře dodnes. Právě cukroví se dnes řadí k tradičním symbolům Vánoc a jeho podoby a množství reprezentují do jisté míry umění každé hospodyně. Jsou rodiny, kde si Vánoce bez cukroví nedovedou představit. Tvoří zpravidla hlavní pochutinu v průběhu celých Vánoc a s jeho přípravou a pečením se začíná již začátkem adventu. Většinou se udržují tradiční rodinné druhy, které si předávají generace po generaci zapsané v kuchařských knihách. Na rozdíl od jiných vánočních pokrmů se pečení cukroví rozmohlo nejdříve na venkově. V 19. stol, se objevují kuchařské knihy s jejich recepty určené pro měšťanstvo.
1.3.6.5
Štědrý večer- zvyky a tradice
Po samotné štědrovečerní večeři, při které se nasytili přítomní přizvaní stolovníci, nastal čas obdarovávání. Ten byl v 19. a i v první polovině 20. stolení chápán jako čas štědrosti a to nejen vůči samotným lidem, ale i celému okolí, tj. hospodářství, statku, zvířatům, stromům, vodě, nebi. Každý dostal díl ze štědrovečerní večeře, kterým nebyl zbytek v pravém slova smyslu, ale vyčleněný kus jídla představující dar z hostiny. Toto nadělování nebylo výjimečně úkolem sloužících, kteří se běžně starali o dobytek, ale samotné hospodyně s hospodářem. I jejich role byly rozdělené. Zatímco hospodář většinou nosil část jídla koňům a stromům v sadě, tak hospodyně zas drůbeži a kravám. Co domácnost a místo, to další i jiné zvyklosti. Například se sypalo slepicím do obruče, aby příští rok nezanášely sousedům.
jablky. Byly různých tvarů a užívaly se k různým příležitostem od Mikuláše, přes Vánoce, Nový rok až po Masopust. O vrkoči se např. zmiňovala Božena Němcová a i další klasici české literatury. Vrkoče byly někdy objektem nadílky, jako např. Mikulášský vrkoč, nebo Vrkoč pro královnu dlouhé noci apod.
64
Mladí a svobodní však měli v této době jiné starosti a tedy i jiné zvyklosti. Nejvíce se zajímali o svatbu a budoucího ženicha či nevěstu. To se snažili dozvědět často
prostřednictvím
různých
čarovnických
praktik,
zejména
věštěním
do budoucnosti. K tomu využívali nejrůznějších věštících technik, o jakých již byla řeč. Jen pro připomínku šlo např. o házení botou přes rameno, pouštění lodiček z ořechových skořápek, lití olova či vosku do vody a jiné. Smysl všech byl podobný…věštit budoucnost a zjistit svůj osud. Témata zájmu byla různorodá. Dívky se nejvíce zajímaly o to, jestli se vdají, jaký bude jejich vyvolený a kdy ho poprvé spatří. Objevovaly se ale i tajemnější a nebezpečnější otázky týkající se blízkého osudu. Věštilo se o zdraví, o životě a smrti, o bohatství či chudobě, o štěstí či smutku. Každá věštba měla svoji symboliku, každý zvyk svůj účel. Ve všem lidé hledali náznak toho, co přinesou dny v budoucím roce. Nejen na Štědrý den, ale i v jiný čas kolem Vánoc se prováděly podobné čáry, zejména pak mimo dům, aby se lidé cítili blíže přírodě a odvrátili pozornost od pohodlí, které jim nabízí teplo domova. Lidé chtěli vidět pravdě do očí, a zejména na Štědrý den měli pocit, že jim k tomu žehná Kristus. V průběhu 20. století bylo dodržování zmíněných štědrovečerních zvyků spojených zejména s věštěním budoucnosti nahrazeno jiným zvykem, který se velmi rychle mezi lidmi ujal, a stal se tradiční součástí štědrovečerního večera. Tím zvykem se stalo nadělování dárků Ježíškem, které mělo a dodnes má vyjadřovat lásku, vztahy přátelství a náklonnosti k obdarovávanému. Již v 19. stol. se lidé pocházející z bohatých vrstev společnosti obdarovávali nějakými cennými drobnostmi, mezi které patřil např. zlatý prsten, brože či jiné šperky. Samozřejmě se myslelo i na děti, které dostávaly hlavně hračky - panenky, koníky, pokojíčky. Stejně tak sloužící dostali nějaký menší dárek. Na venkově se však tato tradice prosazovala jen velmi pomalu. Starší lidé se mezi sebou spíš vůbec neobdarovávali, dětem se postupem času začali dávat nějaké užitečné a praktické dárky, zejm. oblečení či prostě hračky. Původně se na venkově kladly dárky k betlémům. S tím, jak se v českém prostředí ujala tradice vánoční stromečků, se postupně ujal i zvyk klást pod něj dárky. Od 19. stol se tak postupně zformovala dnešní podoba vánočních zvyků a tradic. S tím se silně vžila představa o tom, že dětem nosí dárky Ježíšek. O štědrovečerních dárcích, které nosí dětem Ježíšek, se objevovaly zprávy 65
ze 17. stol., ale až v 19. stol. už to nebylo tak ojedinělým jevem. Rodiče začali dětem tuto představu předkládat a ty začaly Ježíška očekávat. S tím se postupně začala šířit tradice ,,dopisů pro Ježíška‘‘. Štědrý večer tak dostal všechny atributy, které má mít: štědrovečerní večeři, dárky od Ježíška a zároveň si uchoval to hlavní - rodinnou pohodu a štěstí. V mnoha rodinách doprovází tento čas zpívání či poslouchání koled. To lidé, kteří nejdou na půlnoční mši, odchází spát. Tradice půlnoční mši, která tvoří závěr Štědrého večera a kterou se připomíná Narození Krista, se však stále také ve velké míře udržuje. Půlnoční nebo také jitřní mše svatá probíhá v kostelech zpravidla v půlnoci z 24. na 25. prosince. ,,Půlnoční mší odplývaly staré zvyky a loňský život do minulosti a otvíraly se vlastní vánoční hody a jejich hlavní svátek-Boží hod vánoční.‘‘120 Právě tento je v křesťanské tradici nejdůležitějším dnem Vánoc a v rodinách se v tento den připravoval slavnostní oběd. Koledníci obcházeli domy a zpívali při tom veršované písně-koledy. Právě ty se staly nedílnou součástí Vánoc a to trvá dodnes. Některé je slyšet v podobě vážné hudby, některé na druhou stanu zlidověly a jsou slyšet z úst různých hudebníků, ale i prostých lidí. Koledy si však udržují svoji dlouhodobou tradici, a tak se ještě i v současné době setkáváme s těmi, které vznikaly již ve středověku, zejména pak v baroku. ,,Mezi díly profesionálními nelze opomenout pastorely, které v téměř zlidovělé podobě, nebo alespoň obecné znalosti provázejí české Vánoce dodnes. Mezi nimi jistě zaslouženě nejpopulárnější je pastorální mše Jana Jakuba Ryby-Hej Mistře.‘‘ Ta vznikla v roce 1796 a stala se jedním ze symbolů Vánoc.
1.3.7
Svátek ,,Tři králové‘‘
1.3.7.1
Tříkrálová lidová tradice
Již jsme si mnohé řekli o třech mudrcích, o kterých se píše v Bibli, avšak až nyní ve spojitosti s vánočními obyčeji se zmíníme o zvycích, které byly a jsou spojeny s tímto svátečním dnem, který je již tradičně spojen s oslavou Tří králů, kteří se přišli poklonit Ježíškovi a předat mu své dary. Svátek tří králů je v křesťanské tradici posledním svátkem spadajícím do vánočního času, a tudíž zejména 120
Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, s.r.o, 2004. ISBN 80-7106-525-0
66
v minulosti představoval poslední možnost pro vánoční koledování. V tento den se také v mnohých rodinách ukládal betlém, aby mohl být použit další rok. S rozšířením tradice zdobení vánočních stromků, která zpravidla nahradily tradiční betlémy, byl svátek Tří králů dnem jejich odstrojování, což v některých rodinách trvá dodnes, i když už málokdo zná či věří na pověry, které se k tomuto zvyku vážou. Na ty upozorňuje Pavel Toufar, který píše: ,,Nezapomeňte, že se podle starého zvyku stromeček odstrojuje den po třech králích, přičemž dřevo musíte rozřezat, přiložit do kamen a uvařit na něm dobrou silnou černou kávu. Stará pověra varuje, že kdo spálí třeba jen jedinou větvičku z vánočního stromku před svátkem Tří králů, toho stihne v nastalém novém roce neštěstí.‘‘121 Někde se uvádí, že se stromeček ostrojoval už na Tři krále, ale zatopilo se jím až druhý den. Předvečer Tří králů, který byl nazýván Den světel nebo Svatvečer svíček, i samotný svátek Tří králů v charakteru zvyků a obyčejů navazoval na vánoční čas. Zejména měli využívané praktiky pomoci určit budoucnost, v čemž se podobaly těm, kterých se užívalo na Štědrý den ke stejným účelům. Např. se lilo olovo do vody, nebo rodiny v některých krajích zapalovaly svíčky a pak pozorovaly, kam směřuje jejich kouř. Podle toho měl pak jít člověk buď do pekla, nebo do nebe. Nebo se čekalo, která svíčka první dohoří a kdo tedy jako první zemře. Pak se také věštilo ze sedmi hrnečků, kdy se pod každý něco schovalo. Každý si pak zavázal oči a podle toho, který hrneček odklopil, věděl, co ho nemine. Milenci pak pouštěli skořápky se svíčkou po vodě a čekali, jestli se k sobě přiblíží, což věštilo svatbu. Malé svíčky pak posloužily zejména hospodáři, který je lepil na okraj mísy se svěcenou vodou, kterou pak vykropil celý dům, zejm. proti myším a obtížnému hmyzu, a samozřejmě i pole.122 Kolem svátku Tří králů se v mnoha ohledech využívala svěcená voda. Dokonce se věřilo, že v tříkrálový večer se voda ve studních promění ve víno, což připomínalo skutek Ježíše, jenž měl dle Bible proměnit na svatbě v Káni Galilejské vodu ve víno. Svěcená voda byla využívána i během roku zejména v důležitých chvílích a při významných událostech rodiny. Právě den před Třemi králi si ji lidé nechávali vysvětit v kostele, protože pak měla opravdovou moc. Pokud však bylo potřeba, světila se i před kostelem, většinou na náměstí ve velké kádi. Lidé ji nejen pili, aby si tak zajistili zdraví, ale také ji nalévali do kropenek, které byly zpravidla upevněné v domě na dveřích či na stěně. Dokonce se 121 122
Toufar, P.Český rok na vsi a ve městě. Září-prosinec. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-277-6 Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8
67
mladé dívky ráno, ještě před východem slunce, omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť. Kdo byl odvážný a dokázal se celý ponořit do ledové vody, měl zaručené pevné zdraví po celý rok. Se svátkem Tří králů byla spojena tzv. tříkrálová koleda a i dnes je snaha tuto tradici ve větší míře obnovit. Tato koleda má dlouholetou tradici, avšak její podoba doznala ve svém vývoji určitých změn. Některé údaje se rozcházejí v tom, jak tato tradice původně vypadala. Podle některých údajů šlo původně o obchůzku duchovního, který byl doprovázen ministranty, zpravidla i kostelníkem, učitelem a žáky a v této podobě tato tradice setrvávala nejméně od třicetileté války. Později se, jak je zaznamenáno již roku 1668 ze zaječické tvrze, tohoto úkolu v některých vsích ujal kantor, který za něj dostával i výslužku.123 Jiné názory poukazují na opačný vývoj. Původně měl koledu vykonávat nejprve právě učitel se žáky a až později ho měl nahradit kněz s ministranty a někdy i s kotelníkem.124 Podstata obchůzky však byla v obou případech stejná. Ať kantor se svými žáky či kněz s ministranty, obě skupiny při Tříkrálové koledě chodily po domech, kde se modlily, zpívaly, vykuřovaly je kadidlem a kropily svěcenou vodou, kterou vysvětily den předem společně s křídou, kterou pak na dveře či silný dřevěný rám nad nimi psaly písmena K+M+B a letopočet. Právě kantor v této souvislosti někdy úplně neplnil svou povinnost tak, jak měl. ,,Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá; za to tam, kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.‘‘125 Obchůzka měla slavnostní ráz a jejím smyslem bylo požehnat všem navštíveným domům včetně těch, kteří je obývali, aby tak byli ochráněni před různými nemocemi či jinými nepříjemnostmi. Co se týče písmen K+M+B (C+M+B jako latinský ekvivalent tj. Casparus), které se u nás v této podobě společně s příslušným rokem psaly většinou nad dveře domu, tak se dnes vykládají jako zkratky jmen králů, ale původně šlo podle některých badatelů o požehnání ,,Christis mansionem benedicat‘‘. Mylně se někteří domnívají, že mezi písmeny jsou uvedené plusy. Jde o tři křížky, které symbolizují Nejsvětější 123
Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA,1991. ISBN 80 85463-03-2 124 Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8 125 Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA,1991. ISBN 80 85463-03-2
68
Trojici, tj. Otce, Syna i Ducha svatého. Umístění křížků se však někdy objevovalo i v jiné podobě. Rok, který se píše za písmeny, která představovala požehnání, znamenal, že toto požehnání domu má platit po celý rok. Často se to psalo i na chlévy. Tři králové, tak jak je známe dnes, se začali objevovat o něco později. Nejprve je představovali mladíci, později je nahradily děti, zejména pak ty z nejchudších rodin. Zpravidla chodily samy a byly oblečeny v jednoduchých kostýmech. Ty tvořily zpravidla: papírové koruny zdobené malůvkami a zlatým nebo stříbrným papírem či staniolem, vousy z koudele nebo vaty, dlouhé bílé košile přepásané provazem, červeným šátkem či stuhou. Třetí král měl zpravidla začerněné tváře. V kopcovitých oblastech severní Moravy, kde se choval dobytek, krále doprovázeli ještě pastýři-pastuchové, zatímco v Orlických horách dva sluhové, zvaní laufři. Nejen v 19. stol., ale ještě v 1. pol. 20 stol bylo zaznamenáno mnoho různých podob Tříkrálové koledy. Ty se lišily nejen počtem koledníků, ale také v podobě jejich kostýmů a zpívanými či recitovanými koledami. Nakonec to často připomínalo divadelní hry. Právě tématika narození Krista a příchodu Tří králů byla oblíbeným tématem divadelních her žáků jezuitských kolejí už v době baroka. Právě některé jejich verše převzali i koledníci, kteří obcházeli domy a recitovali svá přání. Z toho důvodu v sobě měla koleda často i řadu hereckých prvků. Někdy se při koledě rozdávaly tzv. Tříkrálové lístky, poutní svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. S tím se ale dnes již nesetkáme. Je však snahou obnovovat Tříkrálovské sbírky, zejména k charitativním účelům, které se pořádají spíše ve větších městech a probíhají několik dní. Tři krále již zpravidla netvoří pouze chlapci, ale občas je mezi nimi i dívka. Oděni jsou spíše v mnohem propracovanějších a hodnotnějších kostýmech. Ve větších městech organizují tyto sbírky spíše školy ve spolupráci s nějakými organizacemi, kdy žáci konají sbírku na veřejných místech. Málokdy se setkáme s tím, že by dělali obchůzky po domech a ,,žehnali křídou‘‘.
1.3.7.2
Současná tradice svátku Tří králů
Svátek Tří králů ve Středočeském kraji Již bylo zmíněno, že větší města se snaží o obnovu tradice Tří králů. Je to ve spolupráci s charitativními organizacemi, či případně i s církví. Jako příklad můžeme uvést charitativní tříkrálovou sbírku organizovanou Českou katolickou 69
charitou, která má dlouholetou tradici. Ta v poslední době nahrazuje tradiční venkovské tříkrálové obchůzky. Mnohdy se zapojí žáci různých škol, kteří se oblečou do kostýmů, a na veřejných prostranstvích pak jako Tři králové koledují. Tradiční Tříkrálová sbírka, která byla Charitou ČR v roce 2011 pořádána již po jedenácté, je v Praze zahajována tříkrálovým průvodem, který se zpravidla konal 5. ledna, ale letos byl již 2. ledna. Od roku 1996 je slavnostní průvod pořádán sdružením Mládež Idente a Arcidiézní Charitou Praha. Tříkrálová sbírka je zahájena bohoslužbou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde pražský arcibiskup žehná koledníkům. Po bohoslužbě se z bran Arcibiskupského paláce průvod Tří králů na živých velbloudech v doprovodu početné družiny vydává na Hradčanské náměstí, kde ho zdraví a žehná mu arcibiskup. Průvod je tvořen také středověkými hudebníky, kteří pochod doprovázejí hraním na dudy, píšťaly a bubny. Pak pokračují Loretánskou uličkou, kde z balkonu budovy hradní stráže je zdraví král Herodes, na Loretské náměstí, kde hrají krátkou scénku, při které se kloní Ježíškovi a předávají mu své dary. Celou scenérii živého betléma a průvod mohou sledovat lidé, kterým pak králové předávají své poselství. „Výtěžek sbírky je určen především na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí, a to zejména v regionech, kde sbírka probíhá. Nejméně desetina výnosu sbírky je každoročně určena také na humanitární pomoc do zahraničí, …‘‘126 Tři králové také navštěvují Thomayerovu nemocnici, kde dětem předávají dárky. Ty mohou lidé přinést na Loretanské náměstí a dát je Ježíškovi. Tříkrálová sbírka probíhá i v dalších středočeských městech, jako je např. Příbram, Beroun, Kutná Hora apod.. Jako další akce v této souvislosti můžeme také uvést, že Tři krále pak děti se svými rodiči mohou na začátku ledna potkat v pražské ZOO v souvislosti s akcí ,,Tříkrálová sobota‘‘, která se letos konala 8. ledna. Ostatní akce spojené se svátkem Tří králů jsou spíše nahodilé a jejich organizace vyplývá z individuálních iniciativ, buď obvodních úředníků, nebo vedoucích nějakých sportovních oddílů, škol, klubů apod. Pořádají se pak různé kulturní nebo sportovní akce, které jsou zakončeny koledami. Jedná se např. o tříkrálové běhy či pochody. Konkrétně můžeme například uvést zábavné odpoledne pro děti a jejich
126
Exner, Oskar. Tři králové se vydají k Ježíškovi. [online]. c2006-2011[cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW: http://www.praha.eu/jnp/cz/home/zabava/volny_cas/tri_kralove_se_vypravi_k_jeziskovi.html
70
rodiče pořádané v Kolíně, vedené pod názvem ,,Tři Králové aneb kdo si hrajeFUTURUM Kolín‘‘.
Svátek Tří králů v Jihomoravském kraji Stejně tak v Jihomoravském kraji spíše větší města ve spojitosti s církví obnovují tuto tradici. V Brně diecézní charita vysílá Tři krále na Krajský úřad Brno, aby získali příspěvek do Tříkrálové sbírky. Jedná se o stejnou akci, která je pořádána v Praze, ale i dalších městech republiky. Například v Brně se v souvislosti s podporou této sbírky konal Tříkrálový koncert v Městském divadle Brno.127 Tím však Tříkrálová sbírka nekončí. Téměř deset tisíc koledníků obchází s kasičkami města, aby vybrali od lidí nějaké peníze zejména po rodiny, které jsou v nouzi, ale i pro pomoc dalším. ,,Tříkrálovou sbírku letos doprovází i jízda Tří králů na koních. Ti se 5. ledna proženou centrem Hodonína a o den později Slavkovem a Bučovicemi. ,,Na 5. ledna je navíc připraven Tříkrálový průvod s koňmi, hudebním a divadelním doprovodem v Břeclavi,‘‘ řekla Kosinová. ,,Tříkrálová sbírka potrvá až do 14. ledna.‘‘128 I v dalších městech, jako jsou např. Znojmo, Rajhrad, Veselí nad Moravou, se v posledních letech obnovuje tradice Tříkrálové sbírky, zejména ve spojitosti s místní diecézí. Jejich účel je zpravidla spojen s charitativními účely.
127
Charita České republika. Tříkrálová sbírka 2011-Koledování. [online]. c2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: http://www.trikralovasbirka.cz/koledovani/ 128 Tři králové vyrazili do ulic. Na jihu Moravy pomůže sbírka rodinám v nouzi. [online] c1999-2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW:
71
2 Praktická část Předmluva k praktické části: Následující strany tvoří praktickou část této práce. Její obsah byl zpracován na základě kvalitativního šetření u 10 respondentů, u kterých byl prováděn výzkum na téma ,,České a moravské vánoční tradice‘‘. Šetření probíhalo primárně prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů zaznamenávaných na diktafon, sekundárně, za účelem doplnění informací, pomocí dotazníků. Přepisy rozhovorů jsou vloženy na konci práce jako přílohy vedené pod označením Příloha č.2, Příloha č. 3, Příloha č. 4, Příloha č. 5, Příloha č. 6, Příloha č. 7, Příloha č. 8, Příloha č.9, Příloha č. 10 a Příloha č. 11.
Výzkum byl realizován na dvou úrovních: 1) individuální kvalitativní studie- každý respondent vystupuje jako samostatný subjekt zájmu 2) komparativní studie- vždy pět respondentů původem svého bydliště zastupuje jeden z určených krajů
Informace získané z těchto rozhovorů a dotazníkového šetření byly použity jako podklad k vypracování podrobné analýzy a vyhodnocení výsledků výzkumu uvedených na následujících stránkách.
Doslovné přepisy rozhovorů nebyly použity do praktické části této práce z těchto důvodů: délka rozhovorů nekoresponduje s použitelným obsahem některé informace se netýkají tématu odpovědi respondentů jsou v některých případech nepřesné, zmatené nebyla vždy dodržena tématická souslednost otázek
Charakteristika výzkumného vzorku Deset respondentů bylo primárně vybíráno na základě těchto charakteristik: osoby, které aspoň jednou v životě měly založenou vlastní rodinu tvořenou dětmi a manželem či partnerem, 72
dlouhodobější, tedy ustálené, soužití v rodinném stavu, osoba s bydlištěm v Jihomoravském kraji v místě, které nese statut vesnice či obec, osoba s bydlištěm ve Středočeském kraji v místě, které nese statut Hl. města Prahy či přilehlých větších měst.
Sekundární kritéria pro výběr výzkumného vzorku: ženy, osoby starší 30 let zastupující dále všechny věkové kategorie, osoby ze zaopatřených rodinných poměrů. Kritérium ,,ženy‘‘ vystupuje jako pomezní mezi primárními a sekundárními podmínkami začlenění respondenta do výzkumu. Ve výzkumu bylo pracováno s předpokladem, že ženy-matky jsou hlavními iniciátory ve vztahu k průběhu svátků vánočních. Tudíž jsou schopny spíše vystihnout způsoby, jakými jejich rodiny Vánoce tráví. Zároveň jsou zpravidla do jisté míry obeznámeny s činnostmi svých dětí a partnerů. Tyto důvody vedly k tomu, že byly do výzkumu primárně vybírány ženy, které nakonec tvořily všechny respondenty. Názorům mužů však byl také dán prostor, ty pak byly případně pro účely výzkumu zohledněny.
Šetření se zúčastnili respondenti: Za Středočeský kraj: Resp. č.1- paní Eva (Praha-předměstí; 32 let; vdaná, žijící s manželem ve společné domácnosti; 2 malé děti) Resp. č.2- paní Gábina (Praha-předměstí; 42 let; vdaná, žijící s manželem a třemi dětmi ve společné domácnosti; 2 dospívající děti + 1 malé dítě) Resp. č.3- paní Iveta (Jílové u Prahy; 33 let; svobodná žijící s partnerem a otcem dětí v jedné osobě ve společné domácnosti; 3 malé děti) Resp. č.4- paní Dita (Praha-východ; 28 let; svobodná žijící s partnerem a otcem dětí v jedné osobě ve společné domácnosti; 2 malé děti) Resp. č.5- paní Marie (Praha-předměstí; 53 let; vdaná žijící s manželem ve společné domácnosti;
dospělá
dcera
respondentky)
73
žijící
s přítelem
v 1.
patře
domu
Za Jihomoravský kraj: Resp. č.6- paní Anna (Terezín; 89 let; vdova žijících s dospělou dcerou a jejím synem ve společné domácnosti) Resp. č.7- paní Hana (Kobylí; 78 let; vdova žijící sama v domácnosti; dospělé děti) Resp. č.8- paní Dana (Hovorany; 72 let; vdova s dospělým synem a jeho manželkou v společné domácnosti) Resp. č.9- paní Bára (Kobylí; 33 let; vdaná žijící s manželem ve společné domácnosti; 2 malé děti) Resp. č.10- paní Gita (Kobylí; 50 let; vdaná žijící s manželem a dospělou dcerou ve společné domácnosti; dospělý syn žijící mimo domácnost)
Dílčí studie jsou doplněny o autorčiny vlastní dojmy z rozhovorů s respondenty. Měly by sloužit jako podklad k autentickému ztvárnění podoby české a moravské tradice Vánoc v rodinách respondentů.
2.1 Vyhodnocení výzkumu Úvod Než-li se obrátíme konkrétně k vyhodnocení samotného výzkumu, je třeba uvést, jakým způsobem byl výzkum zpracováván s ohledem na to, že šlo nejen o výzkum komparativní, ale především je třeba připomenout, že také o kvalitativní, nikoliv kvantitativní. Z toho důvodu bylo třeba přistoupit k analýze výsledků způsoby, které reflektují individuální rozdíly mezi jednotlivými případy, jež byly v rámci studie zkoumány, a vyvarovat se zevšeobecnělých závěrů, které by stíraly případné kvalitativní odlišnosti.
Výsledky výzkumu jsou na následujících řádcích seřazeny do dvou bloků: 1) I.BLOK mapuje způsoby trávení svátků vánočních u případů, které byly do výzkumu zařazeny, s celkovou analýzou a zhodnocením jak společných znaků, tak i určitých zajímavých odlišností u jednotlivých studií. 2) II. BLOK má komparativní charakter a jeho smysl spočívá ve srovnání způsobů trávení svátků vánočních v rodinách respondentů zastupující na jedné Středočeský a na druhé straně Jihomoravský kraj. 74
Smyslem obou bloků je zmapovaní způsobů trávení svátků vánočních u členů rodin zařazených do výzkumu a následná komparace údajů na základě jejich oblastního zařazení založená na předpokladu krajové specifičnosti, která by měla vymezit respondenty z Jihomoravského kraje od respondentů Středočeského kraje. Na otázku, zda se tento předpoklad potvrdil, se tato práce snažila odpovědět výzkumem, jehož výsledky v sobě následně zahrnuje II. BLOK.
S ohledem na to, že byl výzkum zaměřen na tradici Vánoc, bylo třeba zvážit, jakým způsobem zachytit způsoby, jakým Vánoce jednotlivé rodiny tráví tak, aby se skutečně dalo hovořit o nějakém ustálené formě, resp. o tradici. Nakonec se ukázalo, že nejvíc k tomu účelu poslouží vzpomínky respondentů. Z toho důvodu byly rozhovory směřovány nejen ke zmapování současných stylů a způsobů, jakými rodiny respondentů tráví Vánoce, ale paralelně s tím byli respondenti dotazováni na způsoby, jakým trávily Vánoce ve svých rodinách, když oni sami byly ještě dětmi či dospívajícími. Myšlenka, na které byl tento postup postaven, vycházela z následné možnosti porovnání a nastínění určitého obrazu tradičních způsobů slavení svátků vánočních v průběhu více generací. Tím pak bylo možno zjistit, zda se dá v konkrétních případech skutečně hovořit o jisté tradici, která se v šetřených rodinách a následně po jejich komparaci i krajích drží již delší dobu. Další důvod, který s uvedeným postupem souvisel, byla snaha o zachycení vývoje ve způsobech, kterými lidé tráví Vánoce s ohledem na dobové změny, které by se mohly promítat či způsobit posun v charakteru a podobě tradice Vánoc v posledních přibližně 50 až 80 letech. Hlavní otázka spočívala v tom, zda se způsoby, jakými rodiny respondentů tráví Vánoce v současnosti a jakými je trávily v minulosti, nějakým zásadním způsobem změnily, nebo se naopak udržuje neustále stejná rodinná tradice.
Otázky, které byly do výzkumu zařazeny, měly především podobu otevřených otázek, případně pak i uzavřených. Ty však v případě potřeby byly doplněny a stávaly se tak otázkami polootevřenými. Záleželo na tom, jakým způsobem respondenti odpovídali a zároveň také na tom, co odpovídali. V případě, že šlo spíše o odpovědi strohé, u kterých se nějaké doplnění buď nabízelo, či bylo žádoucí, byli respondenti doplňující otázkami přiváděni k další rozmluvě na dané téma. Za většinou otázek, u kterých bylo možno odpovědět dichotomicky ano/ne, 75
následovala otázka proč, aby byly zjištěny případné vlivy pro způsoby, jakým lidé naplňují a tráví sváteční dny.
Seznam otázek byl na začátku stanoven, avšak s předpokladem, že se jejich počet bude proměnlivě měnit a přizpůsobovat jednotlivých šetřením. Cílem bylo dospět opravdu k co nejkvalitnějšímu a k co nejpodrobnějšímu zmapování podoby způsobů trávení vánočních svátků a důvodů, které k takovým způsobům respondenty a jejich rodiny vedou. Seznam otázek, který sloužil jako podklad pro vedení rozhovoru, je součástí přílohy pod označením Příloha č.1.
Obsahová náplň dotazů, která byla respondentům zadávána, se zaměřila na několik tématických okruhů, které se týkaly vždy určité oblasti problémově sourodých otázek souvisejících s trávením Vánoc. Tématické okruhy, které byly předmětem šetření, se týkaly např.: Způsobu či stylu trávení svátků vánočních - průběhu Štědrého dne, prvního a druhého svátku vánočního, kulturních aktivit v průběhu vánočních svátků, činností jednotlivých členů rodiny, apod. Vánočních symbolů - vánočního stromečku, dárků, adventního věnce, jejich přítomnost v domácnostech respondentů, významu, shánění, podoby, ceny,… Vánočního jídelníčků - pečiva, štědrovečerních pokrmů, sladkých jídel, cukroví, způsobu přípravy, nápojů,… Vánočních zvyků a tradic - jejich dodržování, obnovy, rodinných vánočních zvyků a tradic,… Vztahu k Vánocům - pocitů, emocí, oblíbenosti svátků vánočních, …
Mezi otázkami se objevily také dotazy na některé adventní tradice, i když adventní čas není tématem této práce. Důvodem však byla snaha zjistit, jak se lidé celkově drží tradic souvisejících s vánočním časem, s kterými se i některé předvánoční zvyky pojí nebo přímo zasahují do jeho období. Pro upřesnění se to týká těchto otázek: ,,Chodíváte si uříznout třešňové větvičky tzv. barborky?‘‘; ,,Míváte doma adventní věnec?‘‘; Následně se s těmito otázkami pojily i další, které se snažily zjistit důvody pro udržování těchto zvyků či naopak opomíjení a významy, které se lidem s těmito
76
zvyky pojí. Tyto otázky tedy sloužily jako pomocné pro zmapování dobové ,,nátury‘‘, pro udržování tradičních zvyklostí napojených na vánoční období.
Většina otázek byla směřována na konkrétní způsoby, jakým lidé tráví Vánoce, a realizují činnosti v rámci svátků vánočních tak, aby jejich odpovědi byly založené na vlastních zkušenostech, nikoliv na domněnkách či odhadech. Objevovaly se však i otázky, které lze vyhodnotit jako filozofické, resp. k zamyšlení, a které se snažily zmapovat názory respondentů na určitou problematiku, s kterou se např. mohli setkat v médiích či v rámci debat a rozmluv mezi svými známými. Respondenti tak měli vyjádřit svůj názor k tématům týkajících se: ceny vánočních stromků; pronikajícího komercionalizmu do české tradice Vánoc; pronikajících kulturních vlivů, zejm. amerických, projevujících se v tradičních způsobech trávení svátků vánočních.
Poslední, svým charakterem vymykající se blok otázek se týkal citově zabarvených témat, který měl zachytit, jakým způsobem lidé svátky vánoční prožívají, jak se při nich cítí, a jak na ně jejich atmosféra působí. Zároveň na to navazovaly dotazy, které se snažily celou tuto problematiku rozšířit o informace týkající se toho, co je pro respondenty na Vánocích nepostradatelné, nejhezčí či naopak to, co na Vánocích rádi nemají.
2.1.1
Vyhodnocení výzkumu- výsledky, analýza, shrnutí
Postupy a způsoby, jakým byl výzkum nejen připravován, ale také i následně realizován, již byly popsány. Nyní se tedy dostáváme k samotným konkrétním výsledkům, které byly na základě výzkumu zjištěny. Ty budou zaznamenány dle svého charakteru do jednotlivých podtématických částí. Vzhledem k tomu, že rozhovory s respondenty byly nahrávány diktafonem a následně doslovným způsobem přepsány a vloženy k této práci jako příloha, budou výsledky výzkumu už vyhodnoceny souvztažně k sobě s tím, že budou doplněny o odlišnosti, kterými se jednotliví respondenti vymykali ostatním případům. Vznikne tak text, který analyticky popisuje způsoby, jakým respondenti tráví svátky vánoční s tím, že
77
zároveň jednotlivé případy porovná a upozorní na diference, které se objevily. Společné znaky, které respondenti v šetření vykazovali, jsou s ohledem na to, že jde o výzkum kvalitativní nikoliv kvantitativní, jistým odrazem české a moravské tradice Vánoc. Je třeba znovu připomenout, že vzorec respondentů nelze považovat, s ohledem na charakter výzkumu, za reprezentativní, což vyplývá i z předpokladu, že šlo především o to, co nejvíce do hloubky postihnout tradiční způsoby, jakými vybrané rodiny sváty vánoční tráví.
I. BLOK- individuální kvalitativní studie 2.1.1.1
Původ oslavy Vánoc
Účelem první a druhé otázky bylo především zjistit, které důvody vedou respondenty a jejich rodiny k tomu, že udržují tradici oslavy Vánoc. Nabízely se zpravidla dvě odpovědi, a sice že to cítí skutečně jako křesťanský svátek a oslavují tak narození Ježíše Krista, což také byla jejich odpověď na původ oslav Vánoc, a nebo, že oslavu svátků vánočních pojímají jako rodinnou a návazně na to i společenskou tradici. Většinou, či spíše zpravidla, se respondenti přikláněli k názoru, že Vánoce slaví jako rodinnou tradici, na kterou jsou zvyklí, kterou přebrali od svých rodičů, a v které tak nadále pokračují. Někteří to pak ještě označili za společenskou tradici, která se pak promítá do té rodinné. Dokonce se objevil názor, že by se dalo říct, že se už do značné míry jedná o ustálený společenský stereotyp. Odpovědi respondentů se hodně odvíjely od jejich náboženského založení. Pokud se jednalo o respondenty s náboženskou vírou, pak někteří pojímali Vánoce vyloženě jako oslavu narození Ježíše Krista. Spíše se ale také přikláněli k tomu, že i když to pojímají spíše jako svátky křesťanské, tak z 50% to mají i jako rodinnou tradici, protože nakonec je k tomu navedla tradice z dětství. I když jeden respondent vyjádřil názor, že pro něj jsou Vánoce především svátky křesťanské, kterými oslavuje narození Krista, tak i přesto lze celkově vyvodit, že převážně se respondenti přikláněli k tomu, že důvodem pro jejich oslavu jim je ustálená rodinná či společenská tradice. Nezměnila to ani ta skutečnost, že všichni na otázku, jestli by mohli říct, proč si myslí, že se slaví Vánoce, odpověděli, že to je oslava narození Ježíše Krista. Dokonce v některých rodinách vznikla situace, kdy respondenti sice hovořili o tom, že původně existovali jakési kořeny náboženské víry buď u jejich 78
rodičů, či partnerů, ale že ty se nakonec vytratily, a to často z důvodu, že oni sami k tomu vztah nikdy neměli a že nemají potřebu se k tomu nějakým způsobem vracet.
2.1.1.2
Adventní symboly
1) Adventní věnec Vzhledem k tomu, že v některých rodinách se na štědrovečerním stole objevuje i adventní věnec, který je považován za jeden z vánočních symbolů a v současnosti je často viděn i v nabídkách obchodů, pak mě v rámci výzkumu zajímalo, jestli bývá obvyklý i v domácnostech respondentů. Očekávala jsem, že se setkám spíše s tím, že ho lidé doma mívají, protože se zdá, že poslední dobou to bývá čím dál tím oblíbenější ozdoba interiéru. Výzkum prokázal, že adventní věnce skutečně někdo považuje za tradiční vánoční symbol a v tom případě zvyk obstarat si ho již několik let udržuje. Když už někdo doma adventní věnec má, tak iniciátorem této tradice jsou zpravidla ženy, které si je často samy vyrábí, a pak také samy zapalují adventní svíčky. Jen v jednom případě se respondentka vyjádřila v tom smyslu, že jí ho kupuje manžel, aby jí udělal radost. Ji samotnou však rozčilovalo, že opadává, tak i u ní byly roky, kdy si ho vyrobila. V některých rodinách se zas od této tradice ustoupilo kvůli malým dětem, které by ho mohly třeba strhnout. Naopak v jiných rodinách se chystají tuto tradici zavést, protože se s tím setkali nově u svých příbuzných a zalíbilo se jim to. Nakonec mezi odpověďmi nechyběly ani ty negativní, že nemají někteří z respondentů doma adventní věnec, někde ho pak ještě nahrazují věncem pověšeným na dveřích.
2) Třešňové větvičky tzv. barborky Již v úvodu byly vysvětleny důvody, pro které byla do výzkumu zahrnuta otázka, jestli si dotazovaní chodí uříznout tzv. barborky. Teď je tedy na řadě uvést, jakých odpovědí se mi dostávalo. Až na pár výjimek všechny respondentky odpověděly, že tzv. barborky doma mívají, někdo zpravidla, někdo jak si zrovna vzpomene, ale spíš vždycky. Výjimku tvořily jen dvě respondentky, přitom obě vzpomněly, že když byly dětmi, tak je na barborky brával jejich děda. Na pověry kolem této tradice nikdo z dotazovaných nedá a nijak neřeší, když mu barborky nevykvetou.
79
2.1.1.3
Začátek vánočního času
Datum Štědrého dne je jasně dán a s tím i další svátky vánoční, to však neznamená, že pro někoho vánoční čas nezačíná už mnohem dříve. Proto byli respondenti dotázání, kdy nebo čím pro ně skutečně začíná vánoční čas a zda se jim to třeba nepojí s nějakou událostí. Odpovídající se vcelku vyjadřovali v tom smyslu, že pro ně ty pravé Vánoce začínají až kolem Štědrého dne. Zpravidla se však všichni shodli v tom, že vánoční čas pro ně začíná přípravou na samotné Vánoce. Samotní respondenti to neřekli vždy takhle přímo, ale často odpovídali, že pro ně vánoční čas začíná pečením cukroví, pak i úklidem. Druhým nejčastějším typem odpovědí bylo, že se to respondentům pojí se začátkem adventu, případně prosince. Ve většině případů na odpovídající neměly žádný vliv vánoční televizní reklamy, vánoční venkovní výzdoba nebo vánoční předměty v obchodech. Sice vše to kolem vnímají, ale nijak si to nepřipouští a ani to u nich vánoční náladu nevyvolává. Maximálně to, že už na Vánoce začnou myslet, ale to jedna respondentka dokonce už v září, když začíná přemýšlet o dárcích. Jen jedna odpověď obsahovala informaci o jistých třech meznících, které znamenají pro její autorku začátek Vánoc. Dva mezníky tvořily dlouhodobější tradice, kterými byly za prvé ,,dámská párty‘‘ na první adventní neděli, dříve spojená s výrobou adventních věnců a výzdoby, a za druhé příjezd přátel a společná návštěva předvánoční Prahy. Respondentka vyloženě vyslovila, že když přijedou, tak říká: ,,Tak, začaly nám Vánoce.‘‘ Třetím mezníkem byl Mikuláš.
2.1.1.4
Místo trávení svátků vánočních
Následně se výzkum snažil zjistit, kde respondenti většinou tráví Vánoce, případně jestli by byli ochotni změnit tu tradici, kterou do této doby zpravidla udržovali. Už předem se dalo do určité míry předpokládat, že většina respondentů odpoví, že Vánoce tráví doma, což se také následně potvrdilo. Pak mě však zajímalo, jestli by respondenti se svými rodinami chtěli, či tak už dělali, trávit Vánoce někde mimo domov, například na horách nebo dokonce v exotických krajích. K této myšlence jsem dospěla tak, že mě zajímalo, jestli se lidem pojí Vánoce s tím, že se tráví doma, v rodinném kruhu, blízko příbuzných nebo že jim je jedno, kde si postaví vánoční stromek a rozdají dárky. Tím, že mi všichni respondenti odpověděli, že tráví a vždycky trávili Vánoce doma nebo případně s či 80
u svých prarodičů, ještě neříkalo nic o tom, Vánoce vlastně oslaví. Žádný názor nevyzněl tak, že by dotazovaným bylo jedno, kde oslaví Vánoce. Objevily se ale názory, i když je pravda, že to nebylo příliš časté, že by se respondenti nebránili se svými rodinami, či aspoň partnery, vycestovat někam mimo domov a tam si udělat Ježíška. Avšak velký vliv hrál jeden faktor, a sice přítomnost malých dětí v rodině. Tam, kde byly malé děti, tak i když by se jedné respondentce líbilo vycestovat do exotických krajin, tak by to už kvůli dětem neudělala. Jedna respondentka zase hovořila o tom, že sice jednou mimo domov byla, a sice jako dítě na horách, ale jen proto, že to tak zrovna vyšlo, ne že by to bylo záměně plánovaný. Jinak ona s rodinou tráví Vánoce doma a neplánují nějakou cestu. Podobným způsobem se vyjádřila jedna respondentka v tom, že by si dokázala představit, že by s rodinou strávili Vánoce na chatě, ovšem nesmělo by to být moc často, protože by ji to už asi zase vadilo. No a pak se dva respondenti shodli na tom, že v případě, že jsou děti už odrostlé či z domova, tak se nabízí možnost vyrazit například do lázní, dokonce jedna respondentka se svěřila, že o tom s manželem již zauvažovali. Jak se tedy ukázalo, zda lidé tráví Vánoce doma či ne, ovlivňuje do značné míry přítomnost a věk dětí. Respondenti, kteří mají doma malé děti, celkově hovořili o tom, že celé Vánoce jsou o tom, aby se udělala radost dětem, a že je kvůli tomu tak prožívají. U starých lidí zase záleží na tom, zda žijí ještě oba z manželů nebo zda již jenom jeden. V případě, že jen jeden, tak se na základě výzkumu ukázalo, že zpravidla tráví Vánoce, nebo spíše pouze štědrovečerní večeři, u svých dospělých dětí, které již mají svoji rodinu. Jedna respondentka pak hovořila ještě o další možnosti, a sice že když žili oba prarodiče, tak si udělali vlastní štědrovečerní večeři a pak se přesunuli k nim na rozdávání dárků. To však bylo dáno ale také tím, že žili v jednom společném domě. Celkově lze však říct, že všichni respondenti vždy trávili, a to byli dotazováni i na dobu, kdy byli oni sami ještě dětmi, Vánoce doma a většina to tak plánuje i do budoucna s tím, že jenom malá část respondentů zauvažovala o tom, že by to mohlo být i jinak a to jen za výše uvedených okolností. Někteří dokonce řekli, že by nechtěli trávit Vánoce nikde jinde než doma. Vánoce jsou pro ně svátky rodinné, a tudíž by tak měl být člověk doma v rodinném kruhu. Pro zajímavost lze ještě uvést, že pokud byli velmi staří respondenti dotazováni na to, jestli, když oni byli ještě malí, trávili vždy Vánoce doma, tak odpovídali, že určitě ano, protože to ani jinak 81
nešlo. Jejich rodina měla hospodářství, o které se i na Štědrý den museli rodiče starat, a nemohli tak ani náhodou někam vycestovat. Tím však nechtěli říct, že by jinak někam jeli, jen to, že už takhle samotná okolnost jakoukoliv podobnou myšlenku absolutně vylučovala.
2.1.1.5
Přítomné osoby a návštěvy v průběhu Vánoc
Následovaly otázky, které zjišťovaly, s kým dotazovaní respondenti tráví zpravidla Vánoce. Nejprve byli dotazováni na to, kdo je přítomen přímo u štědrovečerní hostiny a večera, poté s kým se pak navštěvují během Vánoc a to vždy ve smyslu většinou či zpravidla. Náhodné návštěvy nebyly z hlediska šetření důležité. Opět se nabízela odpověď, která již vyplývala z toho, že většina dotazovaných tráví Vánoce doma, a sice že v tom případě v kruhu rodiny a svých nejbližších. Tento předpoklad se naplnil, avšak už se do určité míry jednotlivé odpovědi lišily v tom, kdo tvoří tento rodinný kruh. Zpravidla se tedy u štědrovečerní večeře v rodinách dotazovaných setkávají rodiče s dětmi. V případě, že je jeden z prarodičů dětí ovdovělý, tak zpravidla dojíždí a tráví štědrovečerní večer s rodinou svých dospělých dětí. V jednom případě respondentka hovořila o tom, že když byli tchán s tchýní ještě živí, tak o samotě povečeřeli, a pak šli za nimi nahoru na dárky. Další možnost, která se objevila, byla ta, že u štědrovečerního stolu se sejdou jak rodiče, tak jejich potomci s partnery. Ať se jednalo o jakoukoliv kombinaci, celkově se setkávají v rodinách respondentů u štědrovečerního stolu, či následně při rozdávání dárků, ti nejbližší z rodiny, ať už jsou to rodiče s dětmi, babičky, dědečkové, případně pak ještě partneři dospívajících dětí. Další sváteční dny, na Boží hod a na sv. Štěpána, se pak setkávají a navzájem navštěvují i s dalšími členy rodiny, zejména se strýci, tetami a jejich rodinami. Většinou ti mladší navštěvují ty starší, což se dá pochopit i z důvodu pokročilého věku a s tím spojenými případnými zdravotními problémy. Ve většině rodin je dokonce pravidelnost v tom, kdo kam po Štědrém dni jede na návštěvu nebo kdo naopak navštěvuje je. U některých to však záleží na tom, jak to komu vyjde, někdy se takové návštěvy konají třeba ještě mnohem později. Pak ale výzkum také zjistil, že Vánoce jsou pro některé respondenty specifické tím, že je navštíví někdo, koho jinak během roku vidí jen zřídka. Opět takovou informaci ale podala respondentka, jejíž věk ji příliš nedovoloval někam vycestovat, a to samé 82
platilo i o jejím příbuzném, který ji právě jen na Vánoce navštěvuje. Dalo by se říct, že tím jsou pro ni Vánoce svým způsobem vzácné. Dohromady jsou pro respondenty Vánoce časem, kdy se setkává navzájem celá rodina, a to nejen ten nejužší okruh, ale další dny je to i ta širší část. Tyto vánoční návštěvy jsou každoroční, tedy pravidelné a k Vánocům rodin respondentů patří. Ač jsem se ve výzkumu setkala jen jednou s informací, že na Vánoce navštěvují jednu respondentku i kamarádky, a to protože si myslí, že je to jen kvůli tomu, že jinak musí do práce, ztotožnila bych se do jisté míry s tím, že i tento fakt hraje roli v tom, že se lidé v tento čas navštěvují. Jistě nikdo z výše uvedených členů rodin tímto způsobem neuvažuje, ale kdyby museli jít do zaměstnání a ještě by do toho měli připravovat Vánoce pro svou rodinu, jistě by bylo obtížnější hledat volnou chvíli i na případné návštěvy příbuzných.
2.1.1.6
Vánoční přání a jejich forma
Lidé však mívají ještě vzdálenější příbuzné nebo bydlí už velmi daleko na to, aby se mohli navzájem navštěvovat a to i v době Vánoc. Moje další otázka se tak zaměřila na to, jestli respondenti rozesílají vánoční přání. Tato otázka byla do výzkumu zařazena i s vědomím toho, že dnes se pomalu s nárůstem technických zařízení vytrácí tradiční pohlednicová přání a dopisy a že je nahrazují elektronické a telekomunikační formy dorozumívání mezi lidmi. Proto jsem se zároveň zajímala, pokud už respondenti posílají vánoční přání nebo je dostávají, tak v jaké formě to je. Jednoznačně se potvrdilo, že tradiční dopisy jsou u středně starých a mladších generací na ústupu, a nahrazují je nové formy, jakými respondenti zasílají svá přání k Vánocům. Mezi takovými novými způsoby uváděli zejména smsková přání, volání, ale také emaily. Rozdíl byl zejména v tom, jestli odpovídal respondent staršího věku (a to ve smyslu od 60 let výš) nebo naopak mladší. U těch starších se sice objevovala forma volání, někdy i smsek, ale ještě občas také pohled napsali nebo jim občas nějaký došel. Zmiňovali se však, že v minulosti u nich převládalo zasílání vánočních pohledů. Dokonce jedna respondentka říkala, že u nich převládá zasílání pohledů i teď, a jedna zase uvedla, že u nich nic jiného než psaní vánočních pohledů neexistuje. S tím zároveň korespondovala informace mladších respondentů, že oni teda pohledy neposílají, ale jim ještě nějaký ten pohled přijde, a sice zpravidla od někoho, kdo je též v pokročilém stáří a byl na to odjakživa zvyklý. 83
Někteří se dokonce při tom, když říkali, že třeba dříve posílali pohledy a dnes už ani jeden, jakoby zastyděli a zkonstatovali, že je to teda ostuda, z čehož nakonec šlo ještě vyvodit ten závěr, že jde také o dobové změny, které měly na způsob, jakým si lidé přejí k Vánocům, vliv. Zatímco dříve ti respondenti, kteří jsou momentálně ještě před 50. rokem svého života, pohledy posílali, tak postupně také přešli k moderním způsobům. Důvody, které je k tomu vedly, se zpravidla týkaly úspory času, menší náročnosti, větší pohodlnosti, pohotovosti, někdy i úspory peněz, i když s tímto důvodem jsem se setkala snad jen jednou. Nakonec nesmím zapomenout, že se jedna respondentka přiznala, že ona teda neposílá vůbec nic, dokonce ani nevolá, i když jí pohledy chodí. Dokonce ji otravují smsky, na které pak spíše odpovídá z povinnosti, než z vlastního přesvědčení. Důvodem, proč přání neposílá, je okolnost, že se se všemi, komu chce popřát hezké svátky, během Vánoc vidí osobně a v tu chvíli jim popřeje. Ospravedlňovala to zároveň tím, že to o ní všichni vědí, a tak že si to nikdo nebere nijak osobně. Celkově se ukázalo, že téměř ve všech případech převládly moderní formy vánočních přání.
2.1.1.7
Vánoční symboly
1) Vánoční stromek a ozdoby Další téma, kterého se výzkum dotýkal, byly vánoční symboly, mezi které lze nepochybně zařadit i vánoční stromek. Respondenti byli dotazování nejen na to, jestli doma vůbec mívají a i v dětství mívali vánoční stromek, ale také na další informace, jako např. jaký mívají doma stromek, podle jakých hledisek vybírají většinou vánoční stromek, kdo ho z rodiny shání, s jakým předstihem, kdo, čím a kdy ho zdobí, apod. Všechny otázky, které se vztahovaly k současnosti, pak byly respondentům vždy položeny i ve vztahu k jejich dětství. S otázkou, zda mívají v domácnosti rodiny respondentů vánoční stromek, nebyl žádný problém. Všichni se shodli na tom, že určitě nejen mívají, ale i vždycky mívali. A to i tehdy, když oni sami byli ještě dětmi. Maximálně u starších lidí se objevila informace, že vánoční stromek nahradila třeba ozdobená jehličnatá větev vložená do větší vázy nebo nějaký menší stromeček. Dokonce se hodně z nich shodlo na tom, že mají doma dlouhodobě stromek živý a nikoliv umělý, což byl výsledek trochu překvapivý. Co se týče minulosti, tak tam to bylo pochopitelné 84
vzhledem k tomu, že většina respondentů byla dětmi v době, kdy umělé vánoční stromky v českém prostředí nebyly ještě k sehnání. Nakonec se však tento důvod stal irelevantním ve vztahu k tomu, že i když někteří respondenti uvedli, že zkusili nahradit živý vánoční stromek tím umělým, tak se nakonec vrátili k tomu rostlému. Důvody, které je k tomu vedly, byly vzácně stejné s těmi, které vedou ostatní k tomu, že živý stromek měli vždy a ani do budoucna neplánují změnu. Naopak se i ti, co nahradily živý stromek umělým, ve svých důvodech většinou shodovali. Nejprve tedy respondenti, kteří mívají stromek živý, uváděli, že je to z toho důvodu, že se jim víc líbí kvůli atmosféře, kterou tvoří zejména vůně jehličí, kvůli autentičnosti a také kvůli dětem, zejména kvůli těm malým. Naopak příčiny, které ty druhé vedly k tomu, že vyměnili živý stromek za umělý, spočívaly zejména ve vnějších okolnostech, jako např. že živý stromek se jim už špatně sháněl, nebo kvůli tomu, že jim vadilo, že ten živý tak brzo opadává, či jim umělý přišel praktičtější a nakonec u poslední skupiny rozhodovalo to, že jsou doma už sami bez partnera a dětí a zpravidla stejně na Štědrý večer jedou k synovi či dceři. No pak byli i respondenti, kteří uváděli, že pokud bydleli v panelové domě, tak měli stromek umělý, ale když teď bydlí ve velkém domě, tak už mají zase živý. Dalo by se tedy říci, že záleží i na množství prostoru. Po celkově analýze lze tedy říci, že i v tomto případě hraje svou roli jak věk respondentů, tak i životní situace, v jaké se nacházejí. Ti, co mají doma malé děti, mají zpravidla už kvůli nim doma stromek živý, ti, co už doma nemají, tak postupně nahrazují klasické živé velké vánoční stromky různými alternativami, ať už umělými stromky, či malými ozdobenými jehličnatými větvemi, nebo to různě střídají. Naopak ti respondenti, kteří jsou už většinou sami i bez partnera, odpovídali, že oni už mají jen malinký umělý stromek, že už větší nepotřebují, ale hlavně už by se jim špatně sháněl a celkově je pro ně ten umělý praktičtější. Otázka, která směřovala na to, kdo a kde shání vánoční stromek, se týkala jen těch, co uvedli, že mají stromek živý. Zajímaly mě způsoby, jakým respondenti ve svých rodinách celkově zajistí udržování této tradice, koupě umělého stromku je přeci jen otázkou jednorázové akce. Tak všichni, kteří odpovídali na tyto otázky, uvedli, že vánoční stromek shání mužská část rodiny a stejně tak to bylo, když ještě byli malými dětmi. Případně že se na koupi podílí oba manželé a to při příležitosti nějaké předvánočního nákupu potravin. Jen jedna respondentka hovořila o tom, že ona jako žena sháněla vždy stromek. Nelze říci, že všichni se shodli v tom, že by 85
stromek kupovali někde u větších obchodních domů, i když takováto odpověď byla častější. Někteří uváděli, že si stromek shání a nebo ještě dříve, než ho vystřídali za umělý, sháněli v lesní školce nebo v místě svého bydliště u menších obchodů, dokud to bylo ještě možné. Pro zajímavost měli respondenti uvést i to, jestli si třeba nepamatují, kde jejich rodiče, když oni sami byli malými dětmi, sháněli vánoční stromek. Samozřejmě že pro některé už to byla velmi dlouhá doba a tak to pro ně bylo velmi těžké, ale ti co si vzpomněli, tak uváděli, že buď to bylo tak, že jejich tatínek byl hajný a ten si mohl vzít jeden strom určený k vyřezání, nebo pak dvě rodiny měly známého hajného a ten jim stromek vozil nebo prodával, nebo že ho rodiče koupili při cestě do nějakého většího města nebo na trzích se stromky v místě, kde žili. Nakonec měli respondenti uvést, s přibližně jakým předstihem většinou shání stromek. Rozmezí se pohybovalo nejdéle týden před a nejméně tak tři dny před Štědrým dnem, aby stromek co nejdéle vydržel. U jedné rodiny to spíše záleželo na tom, že dřív není čas, a tak ho dokonce kupují i den před Štědrým dnem. Shrneme-li všechny uvedené údaje, dá se říci, že zpravidla shání v rodinách respondentů stromeček muž, častěji u obchodních domů a to s týdenním předstihem.
K otázce, dle jakých kritérií vánoční stromek vybírají a kterému hledisku dávají přednost, uváděli respondenti vcelku také stejné odpovědi. Mezi nabízenými rozhodujícími hledisky byly např. vzhled, cena, typ. Ten, kdo se vyjádřil k typu, tak jednoznačně hovořil o tom, že nejlepší je jedle a že i tu dost často při koupi vyžadují. To nejen kvůli jejímu vzhledu, ale podle slov odpovídajících i nejdéle vydrží. Obecně se respondenti přikláněli k názoru, že vždy dávali při výběru stromku přednost jeho vzhledu, to znamená, jestli je bohatý, jak je vysoký, jestli větve nejsou příliš pokřivené. Cenu však také většina zohledňuje. Objevil se též názor, že cena vůbec nehraje roli, nebo naopak, že shání stromek na základě různých akčních slev. Vzhled však jako rozhodující hledisko vyhrál. Někde doplněný o cenový limit, přes který se nesměl přehoupnout. Tím ale otázka ceny stromků nebyla u konce. Respondenti byli vystaveni dotazu, který měl zjistit, jestli souhlasí s mediálními názory, že jsou vánoční stromky předražené. Měli odpovídat na otázku. Nakonec se názory respondentů s těmi 86
mediálními příliš neztotožňovaly, i když také někdy ano. Konkrétněji lze říci, že překvapivě hodně respondentů řeklo, že se jim zdá cena stromků spíše adekvátní, a dokonce se objevily názory, že byly stromky na svůj chudší vzhled dřív i dražší. Takových náhledů se zpravidla dostávalo od té mladší části respondentů. U té starší naopak převládaly názory opačné, dokonce někteří kvůli zvyšující se ceně zaměnili živý stromek za umělý. Také dvě respondentky hovořily o tom, že si myslí, že někde ty stromky opravdu předražené jsou, ale kompenzují to zase jiní prodejci, kteří na ně dávají velké akční nabídky. Názory se tedy vcelku různily, ale ze všech odpovědí převládala ta, že ceny jsou tak akorát přiměřené způsobům, jakým se stromek musí vypěstovat atd.
Nyní se dostáváme k samotnému zdobení vánočního stromku. Klíčové byly otázky, kdo zdobí, kdy a čím. Hovoříme zde o respondentech, kteří ještě zdobí klasické velké vánoční stromky, protože to přeci jen vyžaduje více času a dá se to považovat za jakýsi rituál. Objevily se dvě souhrnné varianty. Za prvé, že stromeček určitě nezdobí či dříve nezdobily děti, protože je zdoben tajně, aby to bylo překvapení. Za druhé, že naopak tím, kdo v rodinách respondentů zdobí vánoční stromeček, jsou buď samy děti, pokud jsou už větší, nebo děti společně s rodičem a to spíš s maminkou. To záleží také na tom, kdy se vánoční stromek zdobí, protože pokud to je na Štědrý den, tak ženy vaří a nemají na to příliš čas. Pak maminku zastupuje tatínek. Ve většině rodin se však stromeček zdobí den před Štědrým dnem, někde ale až dopoledne přímo na Štědrý den, někde naopak mnohem dřív, třeba tři dny předem. V případě, že je jeho zdobení tajné, pak je zdoben v noci z 23. na 24. prosince, tak, aby až se děti ráno probudí, našli stromek již nazdobený a svým způsobem si tak myslely, že to udělal Ježíšek. Další možnosti, které respondenti uváděli, byly ty, že stromeček zdobili vždy rodiče, a pak se do místnosti, kde stál, nesmělo až do Štědrého večera. Tato varianta byla uváděna vícekrát. V jedné rodině dokonce, i když byly děti už větší, tak stále zdobila stromek maminka, protože to děti dělat nechtěly.
Vánoční ozdoby No a nakonec respondenti popisovali, čím zdobívají vánoční stromek. Vzpomněli při tom i na své dětství a porovnali, zda se dnešní ozdoby liší od těch z minulosti. Co se týče současné doby, tak uváděli, že zdobí stromeček průmyslově 87
vyráběnými ozdobami koupenými v obchodě, zejména barevnými koulemi či jinými tvary. To doplňují o řetězy a světelné řetězy. Někteří dávají na svůj stromek i slaměné ozdoby, perníčky, mašle, ale to spíš ta starší generace. Naopak, co v jednotlivých rodinách úplně vymizelo, i když dříve to bylo časté, byly čokoládové bonbony z kolekcí. Ty už respondenti na stromek, až na jednu výjimku, nedávají. Stejně tak se na stromek už nedávají malá jablíčka a staniolem obalované ořechy, které starší respondenti pamatují ze svého dětství. Dokonce jedna respondentka uvedla, že se takovým malým jablíčkům říkávalo na jižní Moravě ,,kožúšky‘‘. V rodinách, kde jsou malé děti, zdobí stromek i ozdobami vlastní výroby. Dělají barevné řetězy z papírových kroužků, nebo jedena respondentka říkala, že když ona sama byla dítě, tak vyráběla ozdoby z krepového papíru. Mezi uváděnými příklady ozdob, které respondenti na stromek v současnosti věší, se objevovaly také jakési barevné vlásenky či umělá jablíčka. Ti starší pak mají některé ozdoby, které jim zůstaly ještě z ,,minulosti‘‘, které vypadaly jako různé figurky, panáčci, andělíčci nebo i skleněné ozdoby. Na podobné ozdoby si pamatují i mladší respondenti ze svého dětství. Všichni se vyjádřili tak, že si však myslí, že ozdoby se drží prakticky pořád stejné, jen se třeba něco ubralo, přidalo nebo v určité době převládalo jako např. v nedávné minulosti čokoládové ozdoby z kolekcí. Ten základ, který tvoří průmyslově vyráběné koule s řetězy, často i světlenými řetězy, je neměnný.
2) Vánoční dárky Nejprve jsem se zaměřila na téma samotných dárků. Otázky se opět týkaly celé organizace a realizace udržování této tradice, včetně zamyšlení se nad samotnou podstatou a smyslem obdarovávání. Celý výzkum byl vztahován nejen k současné podobě, ale i do doby, když byli dotazovaní dětmi. Výzkumem se zjistilo, že ve všech rodinách se vždycky, co si jejich členové pamatují, dávaly o Vánocích dárky, a dnešek není výjimkou. Považuje se to za samozřejmou součást Vánoc, i když ne za jedinou a bezpodmínečnou. Někteří se vyjádřili i v tom smyslu, že by si dokázali Vánoce bez dárků představit. Přednější je pro ně přítomnost těch nejbližších společně s dobrým zdravím všech členů rodiny. Názor, že lidé kupují dnes dárky vesměs na poslední chvíli, určitě na některé z našich respondentů pasuje, ne však na všechny. Někteří z nich začínají nebo aspoň dříve začínali nakupovat dárky již od září, nebo se po nich alespoň poohlížet. Někde 88
je to dáno větším množstvím dětí či celkově obdarovávaných z pohledu kupující osoby, někde zas záleží na množství peněz, v tom daném období. Při výzkumu také záleželo na tom, co kdo nazývá poslední chvílí. Většinou se nakonec ukázalo, že tím respondenti myslí už tak měsíc dopředu, což by z pohledu těch, co je kupují skutečně až 23. prosince, bylo ještě moc brzo. Mezi respondenty ale žádný takový vyložený opozdilec nebyl. Co se týče starších generací, tj. respondentů, kteří jsou již staršími babičkami, tak ti zpravidla už ani nenakupují věcné dary, ale namísto toho dávají peněžitou částku, aby si obdarovávaní koupili sami to, co chtějí. Dělají to za prvé s vědomím, že nevědí, co si kdo přeje, a třeba by je i mrzelo, kdyby svým darem někoho zklamali, a za druhé, protože si ze svých důchodů nemohu dovolit kupovat všem svým vnoučatům nějaké dárky. Řeší to tedy tak, že dávají do rodin svých dcer a synů vždy jednorázový finanční obnos, zpravidla všem ve stejné výši. Někteří třeba ještě nějaký ten dárek koupí, ale v takovém případě se radí s rodiči obdarovaných vnoučat, co by to mělo asi být. Avšak v dobách, kdy ještě byli jejich dnes dospělí potomci dětmi, tak samozřejmě vánoční dárky také kupovali. Celkově se však ti respondenti, kteří dárky ještě kupují, shodovali, že dárky kupují tak od listopadu, prosince, přičemž ve dvou případech k tomu začaly užívat internet a moc si to pochvalují. Ve všech případech nakupují dárky hlavně ženy, maminky a to jak svým dětem a manželovi, tak i svým rodičům, často i manželovým rodičům, to však spíše tchýni, no a nakonec i všem prarodičům, někde i praprarodičům. Dříve se v některých rodinách držela tradice obdarovávat se navzájem i v rámci širší rodiny a dávat dary neteřím a synovcům. To však muselo být zrušeno s tím, jak se počty členů těchto rodin, rozrůstaly. Samozřejmě však ale i ženská část v rodinách respondentů není ochuzena a dostávají i ženy dary a to od svých manželů a dalších členů rodiny, zejména od svých rodičů. Velmi často mají otcové na starosti nákup darů pro syny a své otce tj. tchány. Co je zajímavé, žádný z respondentů se v současnosti neobdarovává navzájem se svými sourozenci. Dokonce, až na jednu výjimku, nikdo tuto tradici zavedenou, od dob vlastních rodin, neměl. Malé děti dárky svým rodičům nedávají, protože ještě věří na Ježíška, ty větší už většinou něco ano, nebo alespoň něco vyrobí. Jen opravdu výjimečně se mezi dotazovanými objevila informace, že dávají dary i nějakým svým přátelům, stejně tak strýcům a tetám. V tom případě však šlo pouze jen o symbolickou věc, jako je třeba láhev vína. Dokonce se ale jedna respondentka k tomu vyjádřila v tom smyslu, že když ona byla ve své rodině, tak si dávali dary opravdu jen s těmi 89
nejbližšími a to, že ji přišlo srdečnější než teď, když jsou do toho zakomponováni ještě i strýcové a tety. Přijde jí to jako povinností obdarování, ale to může být podle jejích slov z důvodu toho, že nejde o její rodinu, ale o manželovy příbuzné. V rodinách, kde jsou malé děti, které ještě věří na Ježíška, se dárky zabalují tajně tak, aby to neviděly. Zpravidla to dělá maminka, která při té příležitosti balí i všem těm, komu dárky sama kupuje. Jinak probíhá balení dárků stylem, že si další členové rodiny balí ty dárky, které nakoupili ostatním sami s účelem, že chtějí obdarovávaného překvapit. Nepříjemnou zkušeností jedné z respondentek je vyprávění její kamarádky, která si musí dokonce balit dárky od manžela sama, čím se jakákoliv myšlenka na překvapení absolutně vytrácí. Taková informace se ale objevila jen jednou, dá se říci naštěstí. Škála typů darů, které respondentky uváděly, že dostávaly, když byly ještě samy dětmi, byla opravdu rozmanitá. Odvíjelo se to za prvé od věku, za druhé od toho, co potřebovaly, za třetí pak i od toho, co si přály. Hračky, oblečení, knížky, patřily mezi ty nejčastější dárky. Typy darů se však můžou vždy odvíjet také od finanční situace rodiny, od zájmů, prostředí, v kterém rodiny žijí, od doby a tak tyto informace nebyly z hlediska výzkumu až tak důležité. Za zajímavé zjištění můžeme považovat to, že se ty nejstarší z respondentek shodovaly na tom, že když byly samy menší, tak zpravidla nečastěji dostávaly k Vánocům knížky, méně hračky, později pak spíš něco praktického, třeba nějakou halenku, šitíčko na pracovní činnosti ve škole… Stejně tak i mladší respondentky se přikláněly k tomu, že knihy dostávaly, i když už spíše víc hračky, ale stále i hodně praktických věcí. Za to ve srovnání s dneškem musely usoudit, že knihy a ty užitečné dárky jsou mezi dětmi dnes spíše neoblíbeným a nelíbivým dárkem. Výzkum se snažil zjistit, dle jakých kritérií kupující vybírají dary pro ty, kterým je kupují. Zejména šlo o to, zda má přednost třeba cena před přáním obdarovávaného, nebo naopak užitek a praktičnost, nebo zda jde vše ruku v ruce. Kombinace odpovědí byly různé, faktory, které hrají roli v rozhodování, jsou různorodé. Celkově však mezi reflektujícími tento dotaz převládal názor, že cena samozřejmě není úplně přehlížená, ale primárně má přednost užitek, praktičnost a radost z dárku. V některých případech dávají přednost méně dárkům, ale za to hodnotnějším, někde zase více dárkům méně drahým. Někdo sází na originalitu. Někde zase koupí jeden hlavní hodnotnější dárek, u kterého ani na cenu příliš nekoukají, ale ostatní dárky už jsou jen maličkosti. 90
Na to měl také vliv věk
obdarovaného. Děti mají podle slov respondentů raději víc dárků, u těch starších je to zase spíš o větších darech. Celkově však rodiče zvažují, co svým dětem kupí a jestli to není úplná blbost i za cenu, že by svým dětem nesplnily jejich přání. Tomu se však snaží předejít tak, že společně s dětmi píší Ježíškovi, a tak už regulují, co si děti vymyslí. Bohužel někteří z dotazovaných museli zkonstatovat, že dnes se děti příliš fixují na seznam darů, které píšou Ježíškovi, a považují za automatické, že co je v jejich seznamu, Ježíšek skutečně donese. Tradice ,,psaní Ježíšovi‘‘ se však ve všech rodinách co se týče malých dětí držela a drží. Celkově nejčastěji tedy zazníval názor, že ti co dárek kupují, chtějí především udělat obdarovávanému radost a splnit jeho přání. V případě, že mohou skloubit radost a užitek, je to úplně nejideálnější. V případě, že je potřeba obdarovat něčím spíše užitečným, se to snaží doplnit ještě dalšími dárky. Nikdo z dotazovaných však nekupuje nějaké předražené dárky, u kterých by usoudil, že za tu cenu nestojí. Na otázku kolik celkem přibližně jednotlivé rodiny utratí za jedny Vánoce, respondenti odpovídali velmi různorodě. Odvíjelo se to od toho, jestli jsou ještě zapojeni do pracovního procesu, od počtu obdarovaných, od finanční situace, v které se rodina nacházela, tak i od darů, které ten rok kupovali. Nejvyšší částka se pohybovala kolem 25 000,-Kč, v průměru to bylo ale kolem 10 až 15 000,-Kč. Nejmenší částky uváděli
starší
respondenti,
kteří
žijí
zpravidla
z důchodových
dávek.
Nakonec měly respondentky vyjádřit svůj vztah k tradici obdarovávání se na Vánoce. Ve všech případech uváděly, že u nich vždy šlo, a nikdy tomu jinak nebude, o to, udělat tomu druhému svým dárkem radost, a i když třeba už dárky nekupují a dávají jen peníze, tak vždy s vědomím toho, že chtějí, aby si za to ten dotyčný koupil, co by si sám přál a co by se mu líbilo. Někteří respondenti si však v porovnání s minulostí myslí, že dnes je problém v tom, že děti si svých dárků už kolikrát moc neváží. Hledí spíše na jejich množství, zaujme je jen něco, dárky, které jsou namísto těch, které si napsaly Ježíškovi, jsou pro ně zklamáním. To samozřejmě jejich rodiče mrzí a vystavuje je to trochu do citového napětí, jestli dát přednost rozumu a nekupovat blbosti nebo dát přednost hlavně tomu uspokojit přání svých dětí. K tomu však jedna respondentka dodala, že jednou se nechala strhnout, nakoupila spoustu zbytečných dárků za pár korun a nakonec zjistila, že se všechno doma válí bez synova zájmu na zemi a dělá to akorát nepořádek.
91
Rozhodně pro nikoho z dotazovaných není obdarování chápáno jako nějaká povinnost. Mají radost z toho, že někomu mohou udělat radost, a s tím úmyslem tuto tradici i udržují. Dokonce jsme se mohli setkat s tím, že někteří respondenti dárky rádi dávají, ale dostávat by je nutně nemuseli. Dovedli by si tak představit Vánoce i bez dárků, hlavně aby byla rodina pohromadě. Některým se na druhou stranu dárky s Vánocemi neodmyslitelně pojí, zejména když jde o rodiče malých dětí.
3) Vánoční cukroví a pečivo Další řada otázek se týkala tradiční činnosti spojené s vánočním časem, a sice pečení cukroví. Na to, že jsme považováni za národ, kde se tato tradice udržuje ve velké míře, tak výzkum zjistil někdy tristní informace. To, že ve všech rodinách, které byly šetřeny, peče cukroví žena a muži jsou z této činnosti vyloučeni, byl očekávaný a následně ověřený fakt. To, že někde cukroví nepečou vůbec a jen ho dostávají, se už ale vymykalo běžným odpovědím. Vraťme se na začátek. Na otázku, zda pečou doma cukroví, odpověděli všechny respondentky ano, až na jednu výjimku. Dotyčná žena hovořila o tom, že ona celkově na vaření není a ani pečení cukroví ji nijak neláká. Vyjádřila však myšlenku, že by se k tomu také jednou chtěla dostat kvůli dětem, ale zatím že to vůbec tak nevypadá. Cukroví, které doma mívá, dostává od babiček a dalších, a tak je zásobená natolik, že i to je důvod proč nemá potřebu sama něco vytvářet. Když by se stalo, že by už od nikoho neměla možnost čerpat cukroví, tak si stejně není úplně jistá, jestli by se donutila ho jít upéct a jestli by si ho raději nešla koupit. Další z odpovídajících říkala, že peče, ale jen jeden až dva druhy. Od doby, co má vlastní rodinu, tak pekla letos snad poprvé a to jen kvůli dětem, kterým se líbilo vykrajovat tvary. Než že by šlo tedy o uchování tradice pečení cukroví, tak šlo spíš o to udělat dětem radost a zajistit jim zábavu. Jako v předchozím případě většinou cukroví dostává od tchýně a od své maminky. Po zjištění údajů od všech se ukázalo, že čím mladší respondentka, tím méně cukroví, maximálně tak do pěti druhů. Naopak ty starší generace považují stále pečení cukroví za neodmyslitelnou součást přípravy na Vánoce a berou to jako svoji povinnost. Avšak už se navrátili spíše jen k základním druhům a nějaké nové už převážně nedělají, a proto se i u nich to množství redukuje. Naopak jedna respondentka excelovala, když řekla, že peče někdy až sedmnáct druhů cukroví. 92
K tomu však pak následně doplnila, že se to už málokdy všechno snědlo, tak ten počet také snížila. Dříve to hodně rozdávala nebo si ho od ní chtěly známé koupit. Setkala jsem se i s tím, že některé ženy pečou cukroví kvůli vůni, která se line domem, a i když na to třeba tolik čas nemají, tak alespoň něco málo se upéct snaží. Všechny respondentky tím vlastně převzaly tradici, na kterou byly zvyklé od svých maminek a babiček, protože ani jedna se nevyjádřila tak, že by doma cukroví nepekly. Právě naopak, spíše každá řekla, že určitě pekly a většinou, když už byly jako větší děti, tak jim pomáhaly. V současnosti ve všech do výzkumu zařazených rodinách děti s pečením cukroví také pomáhají. S tím, že mezi mladými generacemi jsou tradiční typy žen hospodyněk na ústupu a naopak nastupují spíše ženy emancipované, velmi výkonné na pracovním poli, tak otázka po tom, zda vánoční cukroví nekupují, byla myslím na místě. Tak odpovědi se všechny shodovaly v tom, že žádná z respondentek buď vůbec nekupuje cukroví, nebo jen na doplnění toho doma upečeného. Stejně tak některé nikdy nezauvažovaly a ani by jim to svědomí nedovolilo, že by šly vánoční cukroví koupit a ty, které zauvažovaly, tak od toho zase rychle odstoupily, protože rodině nechutnalo. Ty, co ho koupily, tak to bylo spíše z časových důvodů, že měly v tom období moc práce a nestíhaly. V této souvislosti také vyprávěla jedna respondentka o své tchýni, u které ji překvapilo, že i když si myslí, že pečení cukroví patří k jejím zálibám, tak už několik let se u ní objevuje i to kupované. Vysvětluje si to ale tím, že tchýně je také před Vánoci dost časově vytížená, a tak ji na pečení tolika druhů cukroví, kolik by si představovala, nevystačí čas. Z toho důvodu ho jde pak koupit. Jedna respondentka zase v současnosti cukroví jak peče, tak i kupuje, protože její rodina moc jí a to domácí pak nestačí. Dokonce už natrefila na nějaké, které rodině i chutná, a tak uvažuje, že pokud bude v budoucnu třeba málo času, tak této možnosti znova využije. Některé respondentky se však této tradice drží natolik, že i kdyby měly cukroví péct po nocích, tak ho nepůjdou koupit, to by raději to cukroví neměly vůbec. Některé to dělají kvůli tomu, že to považují za rodinnou tradici, na kterou jsou zvyklé, nebo to dělají kvůli dětem, aby tuto tradici v sobě do budoucna také uchovávaly. Starší generace se toto téma netýkalo vůbec. Na rozdíl od stromečku, který se v některých případech zmenšil nebo změnil na umělý z důvodu, že respondentky už jsou samy doma bez dětí, tak co se týče cukroví, tak to i přes tuto okolnost pečou nadále. Stejně tak mladší by nedali na to domácí dopustit, k čemuž mají štěstí, že i když se některým ho nechce péct, tak ho dostávají 93
od svých příbuzných. Co se týče mužské části rodin, tak ti jsou z této činnosti naprosto ve všech zúčastněných rodinách vyloučeni a to jak dnes, tak i co se týče minulosti. Pro zajímavost lze ještě doplnit, že mezi odpověďmi se objevily i zkušenosti respondentů s tím, že dnes není výjimkou, že lidé něco napečou vlastního, aby provoněli dům, ale zbytek dokupují.
Dokonce byl uveden případ, kdy jedna
cukrárna-pekárna má i přes vysoké ceny tolik objednávek na vánoční cukroví, že už musí začít péct v říjnu, aby to stihli. Celkově se tak dá hovořit o určitých motivech, které respondentky vedou k tomu, aby pekly vánoční cukroví, a sice pro udržení tradice a provonění domu, kvůli dětem, protože je to jejich zábava, a nakonec také protože to prostě neodmyslitelně patří k Vánocům. Naopak ten, kdo nepeče, nebo jen málo, tak většinou protože ho to buď nebaví, nemá na to čas, nebo ani ho k tomu nic nenutí, protože je předzásoben od jiných osob z rodiny. Předstih, s jakým začínají dotazovaní cukroví péct, se pohyboval zpravidla kolem 14 dnů až jednoho týdne. Ve dvou případech to bylo dokonce s měsíčním předstihem a to v jednom kvůli návštěvám, které ještě přijíždí před samotnými Vánoci, a v druhém kvůli velkému počtu pečených druhů. Také tam, kde pečou i perníčky, se musí udělat výjimka a upéct je mnohem dříve než ostatní cukroví. Většina se ale shodla, že je to tak těch čtrnáct dní před samotnými Vánoci. Pečou se klasické druhy, které tvoří základ, mezi kterými jsou např. vanilkové rohlíčky, pracny, linecké cukroví, zázvorky, případně perníčky. Tento základ má každá rodina trochu jiný, ale vesměs se v něm objevují podobné druhy. Ve všech případech se drží jako rodinná tradice a točí se tedy stejné druhy cukroví již po několik generací. Zatímco starší generace se drží už jen klasických druhů, tak ti mladší vyzkouší třeba i něco nového, co vidí v televizi, v časopisech, někdo hledá i na internetu nebo co se doslechnou od svých známých. ,,Klasiku‘‘ ale také nikdy nevynechávají,
už
proto,
že tu
nakonec mají
stejně všichni nejraději
a že jsou na ni zvyklí. Je však pravda, že pokud jde o ty mladší dotazované, tak ti spíš uváděli, že vyhledávají nové recepty i na ty klasické druhy cukroví, načež ti ve středním a vyšším věku mají recepty ještě od svých maminek, babiček, nebo ze svých učňovských let, z nich čerpají inspiraci po celý svůj život. Našly se ale výjimky i mezi mladšími, kteří také uchovávají recepty svých předků v kuchařských knihách, a není tomu jinak, ani co se týče vánočního cukroví. 94
V rámci šetření měli dotazovaní srovnat druhy cukroví, které se u nich v rodinách peklo dříve a pečou dnes a došlo se k závěru, že nikdo nevidí změnu a přiklánějí se k názoru, že se stále drží to stejné, klasické cukroví, občas doplněné o něco nového. Jediný rozdíl je v tom, že dnes je z hlediska dostupnosti mnoha zboží a techniky pečení cukroví zdaleka jednodušší, než bylo v dobách, když oni sami byli ještě dětmi. Shrneme-li výše uvedené údaje, vyjde nám, že v rodinách, které byly do výzkumu zahrnuty, pečou cukroví zpravidla ženy, často jim pomáhají děti. Začínají se 14tidenním předstihem, výjimku tvoří pečení perníčků či velkého množství druhů. Recepty na klasické druhy cukroví…zázvorky, linecké, perníčky, pracny, vanilkové rohlíčky, které tvoří ve většině případů jakýsi tradičně po několik generací udržovaný základ, čerpají převážně od svých maminek a babiček. To platí hlavně v případě straších generací, u těch mladších už se objevují i další zdroje, jako je televize, internet, apod. Nelze říct, že lze tyto skupiny striktně oddělit, i v rámci nich se objevovaly výjimky. V rodině tradičně předávané cukroví je někdy doplňováno i o nové druhy, ale ty klasické setrvávají zpravidla stále ve stejné podobě a to i z důvodu, že v rodinách patří mezi nejoblíbenější. Druhy cukroví se v rodinách respondentů stále drží stejné již po několik generací, někdy doplněné o něco nového.
Vánoční pečivo Téma kolem vánočního pečení bylo ještě doplněno o informace týkající se pečení dalších typických vánočních pečiv, jako je např. vánočka, štola či biskupský chlebíček. Celkově když už někdo něco takového doma i v současnosti peče, tak pak zpravidla jen vánočku. A to také nebyl zas tak častý jev. Biskupský chlebíček, až na dvě výjimky, nikdo z dotazovaných nepeče. Z toho v obou případech to není pravidelné a v jednom to není považováno pouze za vánoční pečivo. Štolu měla údajně v minulosti péct pouze maminka jedné z respondentek, pak to ještě zkusila jiná respondentka, ale byla to taková katastrofa, že už se o to znovu nikdy nepokoušela a ani nechce. Nakonec tedy jediná vánočka měla nějakou větší kladnou odezvu, i když spíš ve vztahu k předchozí generaci. Dvě respondentky odpověděly, že vánočku pečou a to pravidelně, a dokonce s tím, že předtím tato tradice v rodině nebyla. Ostatní vánočky kupují nebo mají to štěstí, že člen rodiny pracuje v pekárně, kde ji dostává. 95
V jednom případě se respondentka pokoušela o to ji upéct, ale vždycky byla tak tvrdá, že už od toho odstoupila. Trochu nepříjemné bylo zjištění, že se v rodinách respondentů jedná o mizející tradici, protože se hned v několika případech objevila informace, že předešlé generace pravidelně vánočku pekly, v současnosti se však tato tradice již neudržuje. Stejně tak v jedné rodině bylo zvykem, že vždy musel být na štědrovečerním stole upečený štrúdl, i to ale bylo zrušeno, protože se ukázalo, že toho jídla už je pak moc. Nakonec lze tedy jen konstatovat, že kromě cukroví a ještě občas i vánočky se v domácnostech šetřených rodin jiné po domácku vyrobené vánoční pečivo neobjevuje. Co se tam ale objevuje zpravidla je vánočka kupovaná.
4) Vánoční kapr Jeden z dalších vánočních symbolů je kapr, který v českém prostředí zajisté tvoří pilíř tradiční štědrovečerní večeře. Stejně tak jako u vánočního stromečku byli respondenti vystaveni hned několika otázkám tykajících se udržování tradice tohoto vánočního pokrmu. Získávány byly informace nejen o tom, zda se v rodinách dotazovaných kapr ke štědrovečerní večeři vůbec jí, ale také jestli si ho při koupi nechávají usmrtit, nebo ho mají doma živého, zda z něj dělají rybí polévku, a celkově jaký je jejich vztah k udržování této tradice. Ukázalo se, že i v tomto případě hraje do jisté míry roli přítomnost malých dětí v rodině. V rodinách, kde jsou nebo ještě když byly děti malé, tak ti respondenti hovořili o tom, že právě kvůli nim kupují či kupovali vyloženě živého kapra, kterého pak zpravidla usmrcoval otec či děda. S tím, jak děti vyrostly, tak ve všech případech to vedlo k tomu, že byl kapr nechávám zabíjen přímo prodejci a domů byl přinášen už připravený ke zpracování. V současnosti platí stejný princip. Ti, co v současnosti malé děti už nemají, tak i když dříve si většinou i oni nosili domů kapra živého, tak v této době už si ho nechávají na místě usmrtit, někteří i vykuchat. V některých případech respondentky hovořily i o tom, že dříve nebyla taková možnost nechat si ho zabít, tak to museli dělat zpravidla jejich manželé, ale spíše se přikláněly k tomu, že hlavně to bylo kvůli dětem. Otázkou ale zůstává, jak to mají rodiny, u kterých probíhalo šetření, s tradicí kapra. Dodržují ji, jde vůbec u nich v rodině o tradici nebo už na ni nejsou zvyklí ani od svých rodičů? Tak zpravidla všichni jsou zvyklí, že se u nich doma, když byli sami dětmi, kapr ke štědrovečerní večeři dělával, i když nebyl vždy všemi 96
oblíben. To byl i jeden z důvodů, proč se v některých rodinách dál tato tradice neudržuje a namísto kapra v současnosti kupují jinou rybu např. lososa. Jedna respondentka to odůvodnila tím, že už v dětství kapra nemusela, tak teď raději zvolí jinou rybu, načež manžel si na kapra potrpí, tak kvůli němu kupuje alespoň kousek. Jiná respondentka zas kupuje lososa kvůli ulehčení práce, protože má tři malé děti a nedokázala by všechny uhlídat při jídle, a hlavně nemá jistotu, že by to jedly. Tím pádem ani ona s manželem už ho nejedí. Ve všech ostatních případech se vždy připravoval a stále připravuje ke štědrovečerní večeři kapr, bez výjimky. V čem se však shodovali úplně všichni respondenti, byl vztah k této tradici. I když třeba nekupují přímo kapra, tak je pro ně symbolem Vánoc, a proto se snaží tuto tradici udržovat alespoň tak, že namísto něj kupují jinou rybu. Ryba musí být každopádně. Určitě zajímavým případem byla respondentka, o které byla již řeč v souvislosti s pečením nebo spíše s nepečením cukroví. Ona s manželem kapra domů nekupují, ale přitom ho ke štědrovečerní večeři mají, jak je to možné? Oni ho dostávají, a sice již připraveného k samotnému konzumu od rodičů respondentky. Ta je navštíví na Štědrý den, oni ji předají osmaženého kapra s bramborovým salátem i s rybí polévkou a ona ho pak doma až do večera udržuje v termosce teplý. Vysvětlovala to tím, že ona má kapra opravdu ráda už od dětství, ale vzhledem k tomu, že není zdatná kuchařka, tak si prostě myslí, že by ji od nikoho jiného než připravený od jejích rodičů nechutnal, ani od sebe. Zároveň doplnila, že manžel je původně z Polska, a tam není zvykem připravovat kapra ke štědrovečerní večeři, tak kvůli němu kupují ještě jinou rybu, kterou si připravují už samy. Nakonec ale i ona si na tuto tradici potrpí a sama respondentka říkala, že by si Štědrý večer bez smaženého kapra nedovedla představit. Nakonec je třeba doplnit, že se téměř ve všech šetřených případech z kapra připravuje rybí polévka s tím, že k ní ,na rozdíl od ryby, není už přistupováno jako k nezbytné součásti štědrovečerní večeře a jsou třeba i roky, kdy ji někdo vynechá. V tom se však názory respondentek lišily.
V tomto případě je tedy třeba jen říct, že kapr je u šetřených rodin stále tradiční štědrovečerním pokrmem, případně je nahrazen jinou rybou, aby byla tato tradice alespoň nějak udržována. Kapr se kupuje zpravidla již umrtvený prodejci, vyjma rodin s malými dětmi, tam se ještě můžeme setkat s živým. Rodiny ve většině
97
případů dělávají rybí polévku, ale některé to nepovažují za nezbytnou součást štědrovečerní večeře.
2.1.1.8
Štědrovečerní tabule
Jelikož však kapr není jediným pokrmem, který se zpravidla objevuje na štědrovečerní tabuli, bylo třeba ještě zjistit, čím tento pokrm v šetřených rodinách doplňují. S tím byli rovnou respondenti dotázáni, co obecně nesmí chybět na jejich štědrovečerní tabuli. Nakonec se ale ukázalo, že se se slovem ,,nesmí‘‘ respondenti úplně vždycky neztotožnili, protože i když něco na jejich štědrovečerní tabuli zpravidla nechybí, tak si dovedou představit, že by to tam třeba i nebylo. To nemění nic na tom, že nejčastější odpovědí bylo, že na štědrovečerní tabuli nesmí chybět kapr, bramborový salát a rybí polévka, jakási tradiční triáda. Někdy se objevila i informace, že kapra v některých rodinách doplňují řízky či rybím filé, ale to spíš v souvislosti s tím, že respondenti o někom vědí, že to tak dělá nebo že jejich rodiče to tak dělávali, když oni byli dětmi. Sami respondenti to zpravidla v současnosti nedělají nebo to někdo dělal dříve a to jen kvůli prarodičům, kteří s nimi trávili štědrovečerní večer a nemohli kvůli špatnému chrupu vybírat kapří kosti. Co se týče nápojů, které se u štědrovečerní večeře podávají, odpovědi dotazovaných se dost lišily a ani na tom příliš nezáleželo. Spíš jak kdy, jak kdo, dle chutí, dle zdraví…od džusů, přes vína, piva až k šampaňskému. Vzhled štědrovečerního stolu, tj. jeho výzdoba, styl do jakého byl laděn, předměty na něm položené a jejich podoba už byly čistě individuální záležitostí. Častými byly slavnostní ubrusy, ubrousky, svíčky, ozdobené jehličnaté větvičky, slavnostní nádobí a skleničky. Někde leží na štědrovečerním stole i miska s cukrovím, ovocem, sušeným ovocem, častěji se naopak tyto věci dávají mimo, dost často kvůli dětem, protože by nechtěly večeřet. V jednom případě byl dříve na stole i štrúdl, respondentka byla zvyklá z domova, že nikdy nesměl chybět na štědrovečerní tabuli. Časem ale zjistila, že je to už navíc, a odstoupila od tohoto zvyku. Stejně tak dělávala dříve ještě ke štědrovečernímu večeru chlebíčky, hlavně kvůli tchýni a tchánovi, kteří chodili na rozdávání dárků k nim, ale od toho už také upustila.
Na druhou stranu, některé rodiny se příliš nezaobírají tím, jak bude
vyzdoben štědrovečerní stůl, a řeší to třeba jen slavnostnějšími ubrousky, v jedné rodině dokonce mají stůl upravený v běžném celoročním stylu. Větší důraz na 98
slavnostní ráz celé štědrovečerní hostiny dávají ti středně staří až starší respondenti, případně u těch mladších je to zvykem doma u jejich rodičů. Nakonec se ještě celá kapitola kolem štědrovečerních pokrmů uzavřela otázkou, zda někteří z dotazovaných doma připravují, třeba i nepravidelně, na Vánoce některé vánoční teplé nápoje, jako je např. punč, vaječný likér a jiné. Tato otázka se vztahovala k celému období Vánoc. Nakonec to bylo jedno, protože když už se objevila vůbec nějaká kladná odezva, tak maximálně na výrobu punče a to úplně minimálně. O vaječném likéru se zmiňovala pouze jedna respondentka a to s odkazem na svou maminku, která ho vyráběla, když ještě žila. V současnosti má však známou, která ho také vyrábí. Ona sama už nic z toho nedělá, a ani nekupuje, nejsou v rodině na sladké moc zvyklí. Nejzajímavějším se nakonec stalo vyprávění o výrobě tzv. šodó, nápoj, který na Vánoce vyráběla maminka jedné z dnes již starších respondentek. Dělávalo se to prý z bílého vína, které se vařilo dohromady s vajíčky, šlehalo a tím byl nápoj připraven.
Přes vánočního kapra jsme se nakonec přehoupli celkově k tématu štědrovečerní večeře a stačí jen ještě doplnit, v kolik hodin se ve většině ve výzkumu zúčastněných rodin scházejí ke štědrovečernímu stolu, a jestli v rámci večera probíhá nějaký proslov. Rozmezí, v kterém se u jednotlivých rodin začíná večeřet, se pohybuje od pěti až do sedmi hodin. V jednotlivých případech to ovlivňují skutečnosti, jako je např. následný odjezd k prarodičům, přítomnost malých dětí v rodině, či starších lidí. Tyto okolnosti ve většině případů nutí rodiny, aby povečeřely dřív. U ostatních začíná večeře kolem šesté, maximálně sedmé hodiny, podle toho, jak to zrovna vyjde, předtím se všichni členové rodiny slavnostně obléknou. Proslov bývá zvykem už jen v některých rodinách a spíše tam, kde jsou starší rodiče. Nejde tak o proslov jako spíše o popřání dobré chuti, budoucího štěstí a vyslovení přání setkání se u štědrovečerního stolu ve stejném počtu i v příštím roce. Míra oficiálnosti, s jakou je tento proslov veden, bývá spíš nižší. Po štědrovečerní večeři přichází na řadu vrchol Štědrého dne, a sice setkání u vánočního stromečku a rozdávání dárků.
99
2.1.1.9
Štědrý den- průběh
Jedním z velkých témat v rámci šetření byl Štědrý den. Samostatně již byla řeč o štědrovečerní večeři v souvislosti s vánočním kaprem. Ta však tvoří jen dílčí část celého Štědrého dne. Bylo třeba dozvědět se, jak v jednotlivých rodinách zahrnutých do výzkumu probíhá Štědrý den. Otázky byly směřovány na posloupnost činností, aktivity dle členů rodiny, zvyklosti v rámci Štědrého dne, na způsob stravování, apod. Začátek Štědrého dne je dle zjištěných údajů u všech rodin stejný. Vstane se, posnídá se, a to zpravidla vánočka. Jen v jednom případě by se dalo říct, že na průběh dne má vliv zaměstnání jednoho z členů rodiny, který dělá u železnice a musí na Štědrý den občas do práce. V ostatních rodinách na Štědrý den nikdo do zaměstnání nechodí. Většina rodin na Štědrý den i obědvá, takže den je tím rozdělen jako během roku na dopoledne a odpoledne, i když časy obědů bývají třeba pozměněné. V některých případech by lepším slovem, než-li je „oběd“, bylo spíše ,,něco málo k jídlu‘‘, alespoň v tom smyslu to mnozí z respondentů komentovali. Důvodem u všech, kteří se vyjádřili tak, že doma na Štědrý den něco přes den jedí, byl hlad. Podle jejich slov by to obzvlášť chlapi až do večera úplně bez jídla nevydrželi, a děti nemohou být celý den bez jídla kvůli svému zdravému vývinu. Půst jako takový, to znamená, že by byly úplně bez jídla, žádná z dotazovaných rodin nedrží. Někteří zavzpomínali, že jako děti to někdy chtěly vydržet, aby viděly tzv. ,,zlaté prasátko‘‘, ale v pravém slova smyslu to dnes už nikdo nedodržuje. Sice během dne jedí o mnoho střídměji než kterýkoliv jiný den v roce, ale je to spíš z důvodu, aby se těšili na štědrovečerní večeři, než že by v tom viděli samotný postní akt. Na druhou stranu v mnoha rodinách je už dlouhodobým zvykem na Štědrý den nejíst maso, kromě ryby večer, a tato tradice se nějak udržuje. Tím svým způsobem udržují určitou obdobu půstu, i když zpravidla to nemívají rodiny respondentů spojené s křesťanskými důvody, a tak někde si i maso během Štědrého dne v menším množství klidně dopřejí. Naproti tomu někteří jsou v tomto ohledu velmi striktní a maso by si na Štědrý den, kromě večer rybího, nikdy nedali. Mezi takové případy patřili zpravidla ti respondenti, kteří mají náboženské vyznání. Většina dotazovaných uváděla mezi jídly, které si připravují na Štědrý den k obědu, polévku. Dalšími uváděnými příklady byly kyselé rybičky, krupicové kaše na různý způsob, či také tzv. kubu, tradiční vánoční bezmasý pokrm připravený 100
z krup a hub. Mezi dotazovanými se však objevilo jen pár takových případů. Mezi nimi však také nebyl nikdo, kdo by tento pokrm dělal na Vánoce tradičně, dokonce se objevovaly informace, že spíš znají někoho, kdo to dělá. V jednom případě to pak respondentka okomentovala tím, že dříve to dle zvyků své maminky na Štědrý den také dělávala, ale teď už od toho též upustila, i kvůli tomu, že už je doma sama. Ještě si pak vzpomněla, že její maminka dělávala namísto klasického oběda na Štědrý den tzv. šumajstr, což byly fazole s hrachem a kroupami. Celkově se respondenti shodli na tom, že i když na Štědrý den často téměř nejedí a už vůbec ne maso, tak se nikde o tom nemluví jako o půstu. Některé rodiny na Štědrý den dopoledne strojí stromeček, tím pak stráví celé dopoledne. Někde to však dělávají už dny předtím a tím pádem tráví dopolední čas jinak. Někteří, zejména ti co mají malé děti, ráno pouští pohádky. Organizace samotného dne je pak dosti individuální záležitostí, alespoň do té doby, než je štědrovečerní večeře. Některé respondentky si vše připravují již den předem, aby mohly s rodinou na Štědrý den vždy někam vyrazit. V mnoha rodinách je zvykem, že se na Štědrý den nesedí celý den doma. Někde na to dokonce velmi lpí, a bývá to pravidlem. Jedna rodina to tradičně řeší tak, že na Štědrý den jdou např. do ZOO. Hodně respondentek se shodlo, že když už nic jiného, tak jdou aspoň vždy na procházku. Velkou roli v tom hrají děti. Tam, kde jsou v rodině malé děti, tak se rodiče zpravidla věnují dost jim a snaží se jim připravit nějaký program, aby jim den rychleji utekl. Jedou s nimi např. na lyže, jdou bruslit, když je led, jdou na procházku do lesa nebo někam jinam apod. Rozdíl je v tom, jestli se těchto činností zúčastňují oba rodiče. V některých případech ano, pak si maminka připraví štědrovečerní večeři už den předem, někdy je však žena tou, která zůstává doma a celý den připravuje vše potřebné na Štědrý večer. Pak tráví den s dětmi tatínkové, maminky se třeba připojují až později. Většina respondentek zkonstatovala, že přípravy na štědrovečerní večer jsou jejich záležitostí a že to pro ně bývá velmi náročné. Pro většinu z nich všechen ten shon kolem vaření, zdobení, uklízení vrcholí na Štědrý den, i když většina spíš už jen vaří, to ostatní už má připraveno předem. Jen jedna respondentka uvedla, že než aby byla celý Štědrý den doma, tak radši vše připravuje předchozí večer, i když jí to někdy trvá až do pozdních nočních hodin. Během dne se tedy rodiny respondentů na pohádky už moc nekoukají, protože nebývají doma. Právě aktivity, které naplňují Štědrý den, ovlivňují nejen jakým 101
způsobem je realizován jakýsi oběd, ale zároveň se tím někdy pohybuje čas štědrovečerní večeře. Celkově však lze konstatovat, že téměř zpravidla neprobíhají v rámci Štědrého dne v jednotlivých rodinách návštěvy. V rámci šetření se objevily jen dvě výjimky, a sice obě měly jiné opodstatnění. V jednom případě to je dokonce už záležitost minulosti, když ještě respondentka neměla vlastní rodinu. To někdy s rodiči jezdili na štědrovečerní návštěvu k babičce, kam vyráželi třeba už po obědě. V druhém případě jde spíše o sousedské pozdravení a popřání hezkých Vánoc mezi dveřmi s tím, že ta samá respondentka pak navštěvuje svoje rodiče, aby si u nich vyzvedla již připravenou štědrovečerní večeři. Pro respondentky, které v současné době žijí už samy, nebo i bez manžela, bývá Štědrý den už spíš odpočinkový, který tráví tím, že se koukají na televizi. Většinou už ani nemusí vařit, protože se na štědrovečerní večeři přesouvají do rodin svých dospělých dětí. Maximálně si dělají něco malého k obědu. Rozhodně však během dne bývají doma, žádné výše uvedené aktivity, které dělávají rodiny s dětmi, v jejich případě neplatí.
Večer se ve všech rodinách scházejí u štědrovečerní večeře s tím, že, jak již bylo uvedeno, ti starší respondenti, kteří žijí již sami, se přesouvají ke svým dospělým dětem. U některých rodin je pravidelným zvykem navštívit na Štědrý den hřbitov a zapálit svíčky. Někde je to v době před štědrovečerní večeří, někde až po ní. Poté, co se všichni navečeří, přichází na řadu setkání u vánočního stromečku a rozdávání dárků. Tato posloupnost činností platí u všech dotazovaných s tím, že se trochu liší organizace času mezi večeří a rozdáváním dárků. Opět v tom hrají významnou roli malé děti, obzvlášť pokud ještě věří na Ježíška. V tom případě jsou nejčastěji jedním z rodičů odvedeni někam, kde nemůžou vidět, že druhý rodič nosí dárky pod stromeček. V některých rodinách se to však udělá už během dne a v tom případě je pak zakázán vstup do místnosti, kde je stromeček umístěn. Symbolicky se rodina ke štědrovečernímu stromečku přivolává zazvoněním zvonečku. Tuto tradici ve všech rodinách, u nichž byl výzkum prováděn, udržují již po několik generací a dotazovaní si nepamatovali, že by tomu bylo někdy jinak. Zvuk zvonečku je znamením, že je nejen vše připravené, ale zejména pro malé děti to symbolizuje příchod toho, na co se celý předvánoční čas těšily…rozdávání dárků. Jen v jednom případě už to rodina nedělá. Respondentka to odůvodnila tím, že když už jsou všichni dospělí, už se ví, co se bude dít, tak ani zvonečkem už nezvoní. V tomto případě šlo o jednu z nejstarších respondentek. Vyprávěla, že když ona byla malé 102
dítě, tak to pro ní bylo vše mnohem slavnostnější. Byla to pro ní veliká radost z dárků, které pro ní vždy byly překvapením, protože vždy nevěděla, že se něco takového bude dít.. Když byla sama malá, tak se netrpělivě čekalo, jestli zase zazvoní zvoneček a budou dárky. Ta sláva kolem je dnes už pro ni otázkou minulosti a s tím, že vyrostly i její děti, se u nich neudržuje ani zvyk zvonit zvonečkem. Dnes vzhledem k tomu, že je hluboce věřící, je její tradiční činností mezi štědrovečerní večeří, kterou oni mají už kolem 3 hodiny odpoledne, návštěva kostela. Teprve po návratu si jdou s rodinou rozdat dárky. Co se týče rozdávání dárků, zajímalo mě především, jak je tato činnost organizována. Pro účely výzkumu byl vytvořen pracovní výraz ,,centrální rozdavač‘‘, za něhož měl být případně označen ten, kdo hlavně rozdává dárky. Cílem bylo zjistit, jestli v jednotlivých rodinách rozdává dárky pouze jeden určený člověk, nebo se na tom podílí celá rodina. Prostřednictvím šetření bylo nakonec skutečně zjištěno, že v uvedených rodinách mívají tzv. centrálního rozdavače, tím bývá nejmladší člen. To znamená, že dárky rozdávají zpravidla děti, někdy třeba ve dvojici, v případě, že neumí ještě číst, pomáhá jim rodič. Ve většině případů se čeká, až si každý svůj dárek rozbalí a ukáže ostatním, co dostal. Ti dotazovaní, kteří to tak doma nedělají, to okomentovali tím, že by se jim to tak ale líbilo. Po tom, co jsou dárky rozdány, tráví většina rodin večer tím, že jsou doma, těší se z nových věcí, povídají si, někteří si zapnou televizi a koukají na pohádky. Menší děti chodívají spíš hned spát, starší lidé se někteří nechávají odvést domů. Některé z rodin pak vyráží na dalšího Ježíška k prarodičům dětí. Mezi respondenty se objevili i tací, jimž občas končívá Štědrý den ještě něčím jiným, a sice půlnoční mší. Výzkum jednoznačně prokázal souvislost mezi náboženskou vírou a docházením na půlnoční mši. Všichni respondenti, kteří se vyjádřili k tomu, že jsou nábožensky založení a že navštěvují kostel i během roku, docházejí na Štědrý den na půlnoční mši a to většinou pravidelně. V některých případech musel být tento zvyk přerušen kvůli dětem, na něž je mše už příliš pozdě, nebo kvůli vysokému staří a snížené pohyblivosti. Pak se ještě objevily případy, kdy dotazovaní na půlnoční mši chodívají, ale během roku do kostela nejdou a nehovořili o sobě úplně jako o věřících. Spíš je to pro ně takový hezký zvyk. Právě někteří to dělají jen kvůli atmosféře, nevidí v tom vyloženě duchovní význam. S tím úmyslem by půlnoční mši chtěla jedna z dotazovaných respondentek začít do budoucna navštěvovat. Jiná respondentka na druhou stranu právě z těchto 103
důvodů na ni nechodí. Nechce tam být pouze za ,,čumila‘‘, který v tom vidí pouhý zážitek.
2.1.1.10 Vánoční koledy a pohádky Ve spojitosti se Štědrým dnem se dotazovaní zmiňovali, že se doma koukají na pohádky a zpívají či pouští koledy. S ohledem na to, že někteří to doplnili o informaci, že to není jen otázka Štědrého dne, výzkum se na tuto tématiku zaměřil ještě zvlášť. Zájem byl namířen na to, jak to v jednotlivých rodinách mívají s koledami a pohádkami o Vánocích. Zda si třeba pustí nějakou koledu nebo si nějakou zazpívají, jestli se během Vánoc koukají na pohádky, nebo naopak takovými činnostmi tento čas netráví. A co v době, kdy byli samotní respondenti dětmi, zapívali si doma nějakou tu koledu? Pohádky i koledy jsou ve všech domácnostech, kterých se výzkum týkal, pravidelnou součástí Vánoc. Ve všech případech se minimálně během vánočního času koledy pouští na přehrávači, v současnosti na CD, dříve zejména na magnetofonové či gramofonové pásce. Někteří si navíc pustí rádio, kde hrají vánoční koledy, někdo zase televizi. U některých rodin to bývá během celého vánočního času, někdo to má spojeno se Štědrým dnem, u někoho zase vánoční hudba tvoří podtext štědrovečerní večeře. Někdo využívá přehrávačů k tomu, aby podpořil svůj zpěv. Právě zpívání vánočních koled překvapivě také hodně respondentů uvádělo. Kromě dvou výjimek, které to okomentovaly tím, že zpívat neumí, všichni respondenti nějakým způsobem doma vánoční koledy zpívají nebo aspoň zpívali, když měli malé děti či oni sami byli malými dětmi. U některých rodin je to spíše spontánní záležitost, jeden začne zpívat, druzí se přidají, naopak u jiných to mají nejčastěji spojené s tradicí zpívání koled u stromečku. To však mívají třeba i ty rodiny, které si zazpívají i během Vánoc. Hodně se zpívají koledy v rodinách, kde jsou malé děti. Ty už to třeba slyší ve škole, a pak se to pokouší opakovat doma, čímž i vyjadřují, že se už těší na Ježíška. V jiných rodinách je zase ,,tahoun‘‘ zpívání vánočních koled tatínek, nebo aspoň býval. Jedna respondentka zavzpomínala, že když byly děti ještě malé, tak vždycky u stromečku jejich táta začal zpívat a oni se k němu přidaly. Stejně tak, když šli po štědrovečerní večeři pro dárky k babičce, se zpíváním koled začal vždy tatínek.
104
Celkově se však, jak v minulosti, tak i v současnosti, hodně v rodinách, u nichž byl výzkum prováděn, koledy zpívají, někdy v doprovodu nějakého hudebního nástroje. Starší osamělí respondenti, spíše zpívají jen tehdy, pokud tráví Vánoce v rodinách svých dětí, jinak ne. Výzkum však prokázal, že to je dost podmíněno tím, zda jsou ještě doma nějaké menší děti. Pokud ne, pak je zpívání vždy nahrazeno aspoň pouštěním vánočních koled na přehrávači. Ty pouští o Vánocích ve všech rodinách.
Co se týče pohádek, tak i ty jsou ve všech rodinách během Vánoc sledovány. Někde méně, někde zas více, ale každá rodina se aspoň na nějakou pohádku za Vánoce podívá. Kdy a kolik tím jednotliví členové rodiny stráví času, však hodně záleží na činnostech, kterými naplňují své vánoční volno. Tak třeba na Štědrý den se na pohádky spíš více koukají děti, pokud se nejde někam ven. Naopak ženy spíše tráví čas v kuchyni a obíháním domácnosti. Muži si hledají spíš jiné aktivity, když už tak se raději podívají na jiný pořad. Tam, kde tráví celý Štědrý den někde na výletě, tak ti se na pohádky třeba vůbec nedívají, maximálně až večer. Naopak starší respondenti tráví většinu Štědrého dne u televize. Ti však prokládají pohádky třeba i jinými pořady, jako jsou filmy pro pamětníky, které mají také rádi. Starší dotazovaní také zavzpomínali, že dříve, když ještě televize buď nebyla vůbec, nebo méně, tak si během Vánoc často četli pohádky. To však platilo i pro ostatní dny v roce. Dnes však všude v tomto ohledu nahradila knihy televize. Někteří respondenti zas vyprávěli, že když byli oni sami dětmi, tak koukali na pohádky mnohem více, než koukají děti teď. Někdo zas naopak spíš chodil ven sportovat a na pohádky už nezbýval čas.
Koledování Když se řekne koleda, není to jen píseň, ale také činnost. Na to upozornili někteří respondenti, kteří něco takového v dětství absolvovali. Nakonec koledy bývaly vždy nedílnou součástí koledování. Zejména nejstarší dáma mezi respondenty, o které již byla řeč, o této tradici mohla více povyprávět. Ze svého dětství si vzpomíná, že ona sama byla se sestrou na koledě pouze jednou, ale ostatní děti že chodívaly hodně. Právě koledování v té době sloužilo zejména k tomu, aby si děti z chudších rodin vykoledovaly nějakou výslužku. Chodívaly s uzlíčkem, do kterého za zazpívání dostávaly oříšky, jablíčka apod. Respondentka však narozdíl od nich byla z rodiny, 105
která díky vlastnictví hospody patřila k nejbohatším na vsi. S koledováním pak měla zkušenost ještě jedna respondentka. Jako malá chodila navštěvovat se svými sourozenci babičku, kde přede dveřmi zazpívali koledu, za to pak něco dostali. Přenesenou obdobou takového koledování zavedla jedna rodina v souvislosti s vánočním obdarováváním. Jejich syn, když byl ještě menší, musel zazpívat u stromečku Ježíškovi, aby pak za to dostal dárky. Syn však už povyrostl, a tak se od této tradice upustilo. Stejně tak se už v žádné z rodin, u kterých šetření probíhalo, nic jako vánoční koledování dnes, ale ani v minulosti, neprobíhalo.
2.1.1.11 Aktivity a činnosti během Vánoc Ačkoliv je dnes televize velmi užívaným prostředkem k naplnění volného času, nebývá obvyklé, že by touto činností lidé trávili celé vánoční svátky. Výzkum se tedy dále soustředil na zjišťování údajů týkajících se činností, jimiž respondenti a jejich rodiny tráví sváteční volno. Ve spojení s tím se snažil zjistit, jestli lidé nedodržují nějaké vánoční tradice či zvyky. Otázky, jež byly respondentům pokládány, se týkaly např. navštěvovaných vánočních kulturních akcí, včetně vánočních trhů, realizovaných výletů, pořádaných obecních vánočních akcí, a nakonec i udržování nějakých vánočních tradic či zvyků. Respondenti mohli uvádět jakékoliv rodinné aktivity, včetně těch, které oni sami považují za vlastní vánoční zvyky, i když v rámci výzkumu byla tato otázka směřována spíše na činnosti typu rozkrojování jablek, pouštění skořápkových lodiček, vylévání olova apod.
1) Vánoční zvyky a tradice Nejdříve co výzkum zjistil o dodržování vánočních zvyků a tradice, případně o jejich nahrazení jinými rodinnými zvyky. Nejčastěji udržovaných zvykem mezi respondenty zaznívalo rozkrojování jablíčka. V souvislosti s tímto tvrzením, však z úst respondentů zároveň zaznívalo velmi často nějaké ,,ale‘‘. Opět to bylo především podmíněno přítomností malých dětí v rodině. Na pomyslném druhém místě se pak umístilo pouštění ořechových skořápek se svíčkou, na třetím pak lití olova. Jen v jenom případě v rámci šetření
106
zazněl zvyk tzv. házení botou. Tyto strohé informace by však jen málo vypovídaly o tom, jak se dnes udržují v jednotlivých rodinách výše uvedené zvyklosti. Výzkum jednoznačně prokázal, že pokud někdo udržuje nějaký zvyk či tradici, tak to dělá jen pro pobavení, tzn. chápe to jako zábavu a to zejména pro malé děti. Právě malé děti jsou, hlavním motivem k tomu, aby rodiny respondentů některý výše uvedený zvyk zrealizovaly. Postupně, jak děti rostou, se zároveň vytrácí důvody k tomu, aby se něco takového nadále udržovalo. Většina respondentů tak uváděla, že když byly jejich děti ještě malé, tak s nimi občas rozkrajovali jablíčka nebo pouštěli lodičky ze skořápek. V některých případech to bylo pouze rozkrojení jablíčka. Ti respondenti, kteří mají malé děti v současnosti, uváděli, že také občas něco takového udělají nebo se to chystají zrealizovat, právě protože to chápou jako zábavu. Někteří se nebrání ani vyzkoušet lití olova, někteří to dokonce už vyzkoušeli. Všechno je to ale otázka spontánních nápadů, příležitostí, nálad. V důsledku toho se z tradice stává spíše občasný akt, někdy se něco udělá a někdy neudělá. Tam, kde děti už doma nejsou, tak zpravidla respondenti žádný ze zvyků už neudržují. Vytratil se jim důvod a jim to neschází. Respondenti, kteří nikdy vůbec žádné zvyky a tradice neudržovali, to často vysvětlovali tím, že na to nebyli z domova zvyklí. To, že je v podstatě nenutila úcta k rodinné tradici něco takového udržovat, způsobilo, že u nich nikdy nevznikla ani potřeba něco takového dělat. Dokonce je to ani nikdy nenapadlo. Jedna z dotazovaných, která tvořila tu skupinu respondentů, kteří žádné zvyky tradice doma neudržují, se dokonce podivila, že i když na to nebyla se setrou z domova zvyklá, tak najednou to její setra všechno ve své rodině zavedla a ,,zběsile‘‘ shání velké ořechové skořápky na lodičky. Nakonec se ještě musíme zmínit o tradicích a zvycích, které udržovali respondenti, když sami byli malými dětmi. Jak již bylo poznamenáno, byli i ti, co neudržovali žádné, a ti to pak tedy ani nepřenesli do svých vlastních rodin. V rámci výzkumu nebyl zjištěn žádný případ, kdy by někdo zaváděl ve své rodině nové tradice bez toho, aby na to byl zvyklý z domova. Nanejvýš jedna taková respondentka uvedla, že s vlastními dětmi si někdy nějaké to jablíčko rozkrojila, ale z vlastního dětství to nezná. Většina respondentů však měla nějakou zkušenost s tradicemi a zvyky ze svého dětství. Většinou šlo také nejvíce o rozkrojování jablka a pouštění skořápek. Ve dvou případech doma dokonce dělali všechny výše uvedené zvyky, včetně lití olova, a v jednom z těchto případů dokonce házeli botou. Stejně tak se v jedné z těchto rodin snažili na základě výsledků těchto zvyklostí 107
věštit budoucnost. Ještě v jednom případě respondentka uváděla, že když byla jako vysokoškolačka na besídce, tak využívali lití olova a vosku k nahlédnutí do budoucnosti. V obou těchto případech šlo vždy jen o zábavu. Zajímavými zvyky, které se vymykaly ostatním uváděným, bylo sypání ořechových skořápek kolem kmene stromů a zvyk, že pes musel na Štědrý den dostat něco navíc než co normálně. Respondentka nevěděla, z jakého důvodu se tyto zvyky u ní v rodině udržovaly, ale pamatuje si, že se to dělalo celkem pravidelně. Dotazovaným sice bylo nabízeno, jaké zvyky byly v rámci otázky na mysli, ale zároveň jim bylo umožněno uvést i další zvyklosti, které ve svých rodinách mají či měli zavedené v rámci vánočních dnů a považují je za tradiční. Mezi odpověďmi se objevovali např. každoroční návštěva hřbitova na Štědrý den, krmení zvířat v parku, lese či labutí v řece, zavedená pravidelně procházka či výlet na Štědrý den, každoroční návštěva známých, každoroční příjezd přátel nebo i hraní vánočních koled na klavír. Co rodina, to jiný vlastní zvyk a tradice, která se udržuje již několik let až desetiletí. Zároveň však všechny tyto zvyklosti nejsou něčím daným, neměnným, nezrušitelným. Všichni respondenti to okomentovali tak, že když to nevyjde, tak to prostě nevyjde.
2) Vánoční kulturní a rodinné akce Dotazovaní se měli ještě vyjádřit k tomu, zda o Vánocích nenavštěvují nějaké vánoční kulturní akce, vánoční trhy, nepodnikají nějaké výlety, a to i třeba do zahraniční na vánoční trhy. V současné době je to tak, že v rodinách, kde mají opravdu malé děti, tak co se týče nějakých velkých akcí, je to trochu problematické z hlediska hledání. Tím jsou tyto rodiny omezené v možnostech a zpravidla se, až na nějakou výjimku, žádných kulturních akcí nezúčastňují. Nanejvýš tehdy, pokud je to nějak realizovatelné i s dětmi, což určitě nejsou např. vánoční koncerty. Těch se v současnosti ale pravidelně nezúčastňuje žádný z dotazovaných respondentů. Dříve se občas někdo nějakého zúčastnil, ale s takovou informací jsem se setkala jen u pár dotazovaných. V současnosti, když už se nějaké obdoby koncertů někdo z respondentů zúčastní, tak se jedná o nějakou obecní či školní akci, při níž účinkují jejich děti nebo oni sami. Tak třeba uváděly některé respondentky, že se občas šly s rodinou podívat na zpívání u vánočního stromku nebo na vánoční besídku, kde zpívaly jejich děti, nebo jedna respondentka uváděla, že ona společně s dalšími ženami každý rok dříve pořádaly vánoční koncert, kde sama zpívala. 108
V současnosti také u hodně respondentů hraje roli zdravotní stav nebo i dostupnost nějakých takových akcí. Většinou v obojím je problém, takže se zpravidla ničeho už nezúčastňují. Také s tím, když už nejsou doma děti, ubývá aktivit spojených s vánočním časem. Ti mladší se svým rodinami, než že by šli na vánoční koncert, tak spíše třeba pak mezi Vánoci a Novým rokem jedou na hory nebo o Vánocích chodí do centra Prahy kouknout se na vánoční stromek a na trhy nebo jdou na Štědrý den do ZOO. Jedna rodina zase udržovala tradici, že když byla jejich dcera malá, tak chodili o Vánocích buď na Pražský hrad a nebo pak do Průhonického parku. Málokterá rodina vyráží o Vánocích na nějaký vzdálenější výlet. Na vánoční trhy v zahraničí se sice někteří respondenti podívat byli, nepatří to však k jejich častým vánočním aktivitám. Někteří dokonce říkali, že jim to stačilo jednou, ostatní, kteří nebyli, že by o to ani nestáli. České vánoční trhy, pokud nějaké navštěvují, jim úplně stačí, dokonce by řekli, že jiné by se jim stejně tolik nelíbili. Otázka, zda navštěvují respondenti s rodinami nějaké vánoční trhy, byla do výzkumu také zahrnuta. Mnoho dotazovaných na toto téma narazilo již v souvislosti s jinými tématy, přičemž bylo zjištěno, že respondenti sice vánoční trhy navštěvují, ale ne všichni, ne pravidelně, někdy i ve spojitosti s jinou činností a spíše ne s účelem něco nakupovat. Někteří tam chodí kvůli atmosféře, někteří zas ve spojitosti s tím, že se jdou projít do centra Prahy, podívat se na vánoční stromek na Staroměstské náměstí. Někteří tam jdou třeba i něco nakoupit, jiní zase jen protože to mají po cestě. Pak jsou i ti, co tam nechodí vůbec. Mezi důvody, které je k tomu vedou, uváděli např. nedostupnost vánočních trhů nebo nezájem o takovou aktivitu. Jakým způsobem dotazovaní tráví vánoční čas, mohlo do jisté míry určovat i prostředí, v kterém žijí, a to zejména s ohledem na to, jaké aktivity jim obec v průběhu Vánoc nabízí. Předpoklad byl postaven na prognóze, že větší město nabízí hned řadu takových vánočních kulturních akcí a možností, menší města a vesnice již méně. Nakonec ať pocházeli respondenti z jakéhokoliv prostředí, příliš se o kulturní akce nezajímali a pokud o nějakých věděli, jen málokdy se nějakých takových zúčastnili. Nanejvýš třeba jen jednou, pokud je zaujala i třeba vícekrát. Větší města sice opravdu nabízela více možností než vesnice, ale to se nějak v tom, nakolik je respondenti navštěvují, neprojevilo. Spíš byl naopak problém, že v těch větších městech se takových akcí vždy zúčastňují tak velké počty lidí, že to 109
respondenty odrazuje. Jedna z dotazovaných udělala docela zajímavou komparaci svého současného a bývalého bydliště. Zatímco, když žila v panelovém bytě na Jižním Městě v Praze, tak nezaregistrovala, že by se vůbec nějaké vánoční akce konaly, tak teď, když bydlí v Jílovém u Prahy, tak ji přijde, že je toho vánočního kulturního vyžití mnohem víc. Ačkoliv má hned tři malé děti a je pro ni velmi náročně se něčeho zúčastnit, tak přesto ví, že její obec pořádá vánoční zpívání, vztyčuje vánoční strom, v místním muzeu je každoročně výstava vánočních tradic a zvyků, na náměstí jsou vánoční trhy atd.
2.1.1.12 Boží hod vánoční-25. prosinec Vánoce se postupně v této fázi výzkumu tématicky blížily ke svému konci. Štědrý den skončil a čas se přehoupl na 1. svátek vánoční. Právě 25. prosinec byl pro některé respondenty dnem, kdy z nich všechen předvánoční stres spadl. Jedna respondentka to okomentovala tím, že se 25. prosince probouzí jakási prázdná, jako by to bylo všechno pryč, i když ví, že vánoční svátky ještě pokračují. Jak to ale mají respondenti s tzv. Božím hodem, jaký je to den, co dělají na první svátek vánoční? Vesměs je pro všechny respondenty tento den pojímán skutečně svátečně a na základě toho tento den tak říkajíc ,,drží svátek‘‘. Ovšem to, jakým způsobem rodiny respondentů tráví takový sváteční den, už má své odlišnosti. Všichni se shodovali v tom, že je to den odpočinkový, kdy se nedělá žádná velká práce. Mnoho rodin dojídá ještě zbytky jídla ze Štědrého dne, jen někteří připravují oběd čerstvý, který již bývá zpravidla masitý. Pro někoho se s tímto dnem pojí pravidelné návštěvy příbuzných, ke kterým někteří jezdí již dopoledne a na oběd, někteří až pak po obědě. Pro některé jsou to návštěvy, které se berou jako tradiční, dokonce v tom smyslu, že je nejde vynechat. Rodina jedné z respondentek má dokonce s tímto dnes spojena jeden velmi zajímavý zvyk, jež sama respondentka označila také za neměnnou tradici, která trvá již osmnáct let bez přerušení. To se 25. prosince schází její celá rodina, včetně obou jejích bratrů s dětmi, které mají už zase své rodiny, v jejich rodném domě. Za tu dobu, co tato tradice trvá, se už něco změnilo, zejména počet zúčastněných s tím jak se rodina rozrůstá, narostl. Také v době, kdy ještě žila její maminka, se k obědu tradičně vařila svíčková omáčka a to trvalo ještě dva roky po její smrtí. Pak se od toho muselo odstoupit kvůli problematické organizaci a teď
110
se všichni schází až po obědě na kávu. Jak však sama respondentka uvedla, je to tradice, kterou nejde porušit a nikdo z rodiny si to ani nedovolí. I v dalších rodinách probíhají návštěvy, které také bývají pravidelné. Zpravidla se navštěvují ti nejbližší, kteří nejsou s rodinami respondentů na Štědrý den. Pro někoho je to vyloženě odpočinkový den, zejména pak pro ženy, které po tom všem shonu kolem vaření, uklízení, připravování všeho kolem, tzv. vypínají. Pak často ani nevaří, dojídají se zbytky jídla, den rodina tráví doma a kouká třeba na pohádky. Další příkladem tradice, která se někomu pojí s 25. Prosincem, je bruslení na zimním stadionu. Takovou dlouhodobou tradice měla jedna rodina ještě před dvěma roky, pak ji musela zrušit. Do té doby si však rodina respondentky společně s dalšími příteli tradičně zamluvili na dvě hodiny zimní stadion, kam si šli zabruslit. Dnes už tráví Boží hod doma. Jde tedy říci, že 25. prosince rodiny respondentů odpočívají, nepracují, drží svátky, ve většině z nich dobíhají rodinné návštěvy. Někdo je naopak doma, kouká na pohádky nebo jde na procházku. Rodinné návštěvy pak často probíhají i 2. svátek vánoční. Kdyby nebylo paní, která byla vlastně nejstarší respondentkou výzkumu, nedozvěděli bychom se k tomuto dni nějaké zajímavosti. Její rodina 25. prosince nic nedělá s vědomím, že nic ani dělat nesmí, což odvozuje z křesťanské tradice. Zároveň je na to zvyklá ze svého dětství, kdy byl tento den tím nejlenošnějším v roce. Vyprávěla, že její rodina vlastnila hospodu, a ta byla otevřená neustále, nevyjímaje Štědrého dne. Dokud byli hosté, tak se nezavíralo a dle toho i záleželo na tom, kdy měli štědrovečerní večeři. Stejně tak vlastnili ochod a ten byl také neustále otevřen. Nezáleželo, jaký byl den, nebyly žádné prodejní hodiny. Jediným dnem v roce, kdy bylo zavřeno, byl právě 25 prosinec, den Božího narození, a proto byl tento den tím nejlenošnějším a zároveň také svátečnějším než samotný Štědrý den. Což je opět odvozeno z křesťanské tradice. V tento den chodili do kostela, a protože se tenkrát dostávali k Vánocům hlavně knížky, tak se četlo. Četlo se, zpívalo a nic jiného se v tento den nedělalo. Tzv. ,,nicnedělání‘‘ se 25. prosince ve všech rodinách zapojených do výzkumu udržuje i v současnosti.
111
2.1.1.13 Význam vánočních svátků Protože jsou Vánoce časem, který v lidech vyvolává mnoho emocí, vzpomínek, myšlenek na nejbližší a pocitů, nebyl by výzkum kompletní, kdybych se i na tuto tématiku v rámci šetření u vybraných respondentů nezaměřila. K tomu bylo využito následných otázek: ,,Mohl/a byste vyjádřit, co pro vás znamenají Vánoce, jak se při nich cítíte?; Co máte na Vánocích nejraději? Co naopak na Vánocích rád/a nemáte?; Bez čeho byste si Vánoce nedovedl/a představit?‘‘. Na všechny tyto otázky respondentky odpovídaly. A jak, to se dozvíme na následujících řádcích. Na začátek si shrneme, jak se respondentky o Vánocích cítí, co pro ně samotné Vánoce znamenají, jaké pocity v nich vyvolávají. Ačkoliv prvotní hypotéza byla, že pro lidi jsou Vánoce svátky napětí, stresu, hektických příprav, respondentky se s podobnými názory úplně neztotožňovaly. Když už, tak jen tak, že shon a zmatek trvá do Štědrého dne, ale pak to končí a začíná spíš klidnější období. Odpovědi však byly mnohem obsáhlejší, záleželo také na tom, jak tuto otázku dotazované pojaly. Nejčastěji se ve vztahu k Vánocům u respondentek mísily pocity pozitivní i negativní. Velmi často se respondentky shodovaly v tom, co se jim o Vánocích pojí s těmito pocity. Pocity radosti a štěstí v dotazovaných vyvolávají chvíle, kdy se o Vánocích vidí s celou rodinou pohromadě, a když mohou vidět ostatní šťastné. Na druhou stranu někteří se nedokáží vyvarovat stresu, shonu, zmatku kolem shánění dárků a předvánočních příprav. Respondentky, které se však o Vánocích s těmito pocity často musí vypořádat, doplnily vždy svou odpověď o to, že to Štědrým dnem končí a pak už jsou i pro ně Vánoce svátky klidu, štěstí a hlavně radosti. Jiné si naopak nějaký stres vůbec nepřipouští, nebo se ho naučily odbourat, Vánoce prožívají celkově za pohodové atmosféry. V mnoha případech se dotazovaní také vyjádřili v tom smyslu, že se pro ně změnila podstata a smysl Vánoc s narozením jejich potomků. Tím nastal určitý zlom, změna pohledu na samotné Vánoce. Najednou člověk není tím, pro koho jsou Vánoce připravovány, ale naopak on sám musí vše obstarávat, vytvářet tu atmosféru. Tím jsou Vánoce pro respondentky náročnější, hektičtější, víc o odpovědnosti. Snaží se udělat Vánoce pro své děti hezké a mít vše perfektně připravené. To však zároveň respondentky okomentovaly tak, že to všechno ale nakonec dělají rády, těší se na Vánoce, baví je to, a jak to prožívají, je spíš jejich osobní pocit a životní situace, než že by to bylo způsobené obdobím Vánoc. Nakonec některým právě malé děti zase navrátily důvod, pro který 112
vytvářet pravou vánoční atmosféru. Vánoce s dětmi jsou pro ně tajemnější, plné překvapení a tajemství kolem Ježíška a dárků. Jedna respondentka dokonce porovnala dobu, kdy žila s přítelem, bez dětí, v panelovém domě. Tyto roky jí přišly Vánoce zbytečné, cítila jisté prázdno, neviděla smysl v tom hrát si na Ježíška. S tím, jak se jí narodily děti, našla nový zájem o Vánoce, vnímá to, že to celé dělá pro ně a baví ji to. Nepřipouští si žádný stres, říká ,,jaký si to člověk udělá, takové to má‘‘, a tuto myšlenku také uplatňuje. Bere Vánoce jako sváteční klidné období, při němž se doma snaží vytvořit vánoční atmosféru a připravit dětem hezkého Ježíška. Ti starší respondenti spíše v souvislosti s touto otázkou hovořili o pocitu štěstí, který prožívají, když mohou vidět zase celou svou rodinu pohromadě. Nelze však opomíjet, že se zároveň často objevila zmínka o tom, že v nich Vánoce vyvolávají vzpomínky na ty, kteří s nimi už nemohou být, a proto se ve vánočním čase cítí, jak se říká, na měkko. Důvodem není jen vzpomínka na zesnulé, ale i dojetí z toho, že mohou vidět své děti, sourozence, kteří jsou už pryč z domu, či jiné členy rodiny. K tomu bych chtěla doplnit, že se v rámci šetření při prováděných rozhovorech často stávalo, že se u starších respondentek objevovaly slzy v očích nebo že u nich dokonce vypukl pláč. Vánoce jsou pro ně velmi emocionálně zátěžovým obdobím v tom smyslu, že se pro ně vytratil jejich smysl. Děti vyrostly, některým respondentkám také manželé už zemřeli a najednou není nikdo, pro koho by Vánoce připravovaly.
Z předchozích řádků to vypadá, že měla každá z dotazovaných žen k vánočnímu období nějaké výhrady, ale není tomu tak. Našly se mezi nimi i takové, pro které jsou Vánoce nejradostnějším obdobím v roce, nejhezčím, klidným, při nichž cítí rodinnou pohodu a štěstí. Žádné výhrady k Vánocům nemají.
V tom, co mají respondentky na Vánocích nejraději, se vzácně shodly. Všechny se vyjádřily v tom smyslu, že na Vánocích je nejhezčí to, když mohou vidět rodinu pohromadě, když se všichni sejdou a jsou šťastní, v pohodě. Zejména to ocenily ty, jejichž děti už jsou z domova pryč a na Vánoce jezdí na návštěvu. Naopak ty respondenty, jež mají ještě malé děti, se shodly v tom, že jedna z věcí, které mají na Vánocích nejraději, je dětská radost z dárků. Odpovídající také vícekrát uvedly, že nejraději mají klid, který nastává po předvánočním shonu, či atmosféru, která na ně
113
v tomto období dýchne. Pro někoho to zas byla radost druhých z dárků. Objevily se však i takové odpovědi, jako je rybí polévka, kapr a bramborový salát. Naproti tomu byla respondentům položena opačná otázka, co na Vánocích rádi nemají? I v tomto případě se odpovědi respondentů vesměs shodovali. V mnoha případech odpověď zněla ve smyslu, že není nic, co by dotazované respondentky neměly na Vánocích rády. Občas se ještě objevily ty, které by nemusely ten předvánoční shon a spěch společně s nervózními lidmi. To však většinou doplnily tak, že buď to k tomu patří, nebo že se tomu dá lehce vyhnout, nebo že to 23. prosince končí a pak už je klid. K tomu je možné ještě dodat, že dvě respondentky to okomentovaly tím, že nemůžou říct, že nemají něco na Vánocích rády, protože ,,jaký si to člověk udělá, takový to má‘‘. Některé se ještě zmínily o tom, že by se obešly bez uklízení, bez ošklivého počasí, bez hlučných návštěv. To však vesměs okomentovaly tím, že to jsou jen maličkosti. Bohužel jsem se v rámci šetření nevyhnula i smutnějším chvílím. Dvě ovdovělé respondentky ještě doplnily, že teď už jsou pro ně Vánoce smutnější, když manžel zemřel. Jedna dokonce polemizovala o tom, že slaví Vánoce už spíš jen ze zvyku, když už ani děti nejsou doma.
Vzhledem k tomu, že si některé respondentky mohly otázku po tom, co mají na Vánocích nejraději vyložit tak, že mají říct, co se jim nejvíc líbí, tak tím ještě ale nebylo zodpovězeno, bez čeho by si Vánoce nedovedly představit, i když to pro někoho neznamená úplně to nejlepší z nich. Z toho důvodu ještě odpovídaly i na otázku, bez čeho by si své Vánoce nedovedly představit. Dotazované uváděly, že si nedovedou představit Vánoce bez toho, co jim je symbolizuje, což je zpravidla vánoční stromek nebo aspoň ozdobená větev, dále kapr, bramborový salát, pro někoho jsou to však i pohádky, cukroví, vánoční výzdoba a celková vánoční atmosféra. Co však celkově je pro respondentky na Vánocích úplně nejdůležitější, je to, aby byla rodina pohromadě, aby nikdo nezůstal sám, aby za nimi alespoň dojela rodina na návštěvu, když už nemohou Vánoce trávit společně s nejbližšími. To znamená, že by si většina respondentek nedovedla Vánoce představit bez rodiny, bez svých blízkých. Co se týče dárků, tak ty celkově pro respondentky nejsou až tak důležité. Někdo by si dovedl představit Vánoce bez toho, aby nic nedostal, zejména protože pro něj Vánoce nejsou primárně o obdarovávání. Naopak některé respondenty přeci jen uvedly, že by si nedovedly 114
představit Vánoce bez toho, aby ony samy aspoň něčím malým druhé neobdarovaly, zejména pak malé děti.
2.1.1.14 Konec svátků vánočních Vánoce jsou obdobím, které má svůj konec i svůj začátek. Křesťanský liturgický kalendář přesně udává, kdy ty dny nastávají. Stejně tak jako bylo od respondentek zjišťováno, jestli se ztotožňují s udaným začátkem Vánoc nebo pro ně vánoční čas začíná jindy, tak byly dotazovány i na to, kdy nebo čím pro ně vánoční čas končí. Zpravidla pro respondenty končí Vánoce odzdobením stromečku, což bývá většinou kolem, ale i po Třech králích. I když je v některých rodinách dáno, že to bude kolem tohoto data, nikomu se to nepojí s nějakými pověrami, spíš chtějí, aby jim stromek vydržel co nejdéle. Jen dvě odpovědi se vymykaly ostatním. Jedna respondentka hovořila o tom, že pro ni Vánoce končí už 25. prosincem ráno. Všechno z ní spadne a cítí se prázdná, jakoby bylo vše pryč, i když ví, že Vánoce ještě pokračují. I v druhém případě si respondentka uvědomuje, že slavení Vánoc trvá mnohem déle, než jsou svátky vánoční, přesto pro ni samotnou končí už 2. svátkem vánočním. Opravdu ale nejčastější odpovědí bylo to, že Vánoce pro respondenty končí odzdobením vánočního stromečku.
2.1.1.15 Původní inspirace pro způsoby trávení svátků vánočních Všechny informace, které byly od respondentek zjištěny, jsme si již shrnuli. Teď ještě zbývá říct, kde respondentky a jejich rodiny čerpaly inspiraci ke způsobům, jakým u nich probíhá Štědrý den, či celkově vánoční čas. K této otázce se všechny respondentky ve svých odpovědích téměř shodovaly. Všechny přenesly rodinnou tradici, na kterou byly zvyklé od svých rodičů, a tu zavedly a i ve svých vlastních rodinách. Nanejvýš muselo dojít k určitým obměnám, což vysvětlily tím, že se změnila doba nebo že se musely přizpůsobit i trochu odlišným podmínkám. Celkově však probíhají Vánoce v rodinách respondentek takovým způsobem, jakým si pamatují, že probíhaly i v době, když samy byly malými dětmi a nevidí v tom žádné výrazně změny. Na co byly zvyklé, tak to se
115
snaží udržovat i v současnosti, i když je to někdy o kompromisu mezi jimi a manželem či partnerem, kteří pochází z odlišných rodinných prostředí.
2.1.1.16 Vánoce v kontextu komerce a západních kulturních vlivů Šetření, které mapovalo realitu Vánoc v rodinách respondentů, bylo tímto u konce. Respondentky v této fázi výzkumu čekala už jen otázka k zamyšlení. Měly se vyjádřit k tomu, co si myslí o tom, že do naší české kultury Vánoc tolik pronikají vlivy ze západních kultur, zejm. americké, a že jsou dnes Vánoce značně propleteny komercí. Jakým způsobem mají dotazované tuto otázku pojmout, bylo čistě na jejich uvážená. Všichni respondenti se přiklonili k myšlence, že oni sami se drží tradiční podoby českých Vánoc a nenechávají se žádnými cizími zvyklostmi a způsoby trávení Vánoc ovlivnit. Líbí se jim způsoby, jakými se v Čechách tráví Vánoce, a celkově i podoba české vánoční tradiční kultury. Žádná z dotazovaných žen nedá dopustit na Ježíška. Některé však vyslovily názor, že jim nevadí, že k nám pronikla postava Santa Clause, nevidí v něm konkurenta Ježíškovi. Chápou, že když je na našem území cizinec a je zvyklý od malička na Santa Clause, tak jako my na Ježíška, tak není ni špatného na tom, že si tuto tradici přenesl i k nám. Zároveň se setkaly s mnoha názory, že pro cizince je zejména složité pochopit, kdo je ten Ježíšek, protože jeho podoba není tak ztvárněná jako ta Santa Clause. V souvislosti s tím je pak i pochopitelné, proč se u nás tolik setkáváme s jeho napodobeninami. Pro respondentky samotné je však Ježíšek nenahraditelný, tím i české Vánoce, jedna respondentka to vystihla označením ,,Ladovy Vánoce‘‘. Zajímavá shoda se objevila u dvou respondentek. Obě nezávisle na sobě vyjádřily myšlenku, že se jim líbí americký zvyk rozbalování dárků až 25. prosince ráno. Myslí si, že je to pro děti hezčí. Jedna z nich to dokonce jako malá zažila. Přesto by to ani jedna z autorek myšlenky ve své domácnosti nezavedla.
To, že se někdo honí za dárky a pojímá Vánoce příliš ekonomickým způsobem, je (dle mínění tázaných) věcí toho dotyčného člověka. Respondentky se celkově řadily mezi osoby, které tímto způsobem nákup dárků neřeší ani nechápou. 116
Primárně jim jde o to udělat druhému radost, nikoliv se předhánět v tom, kdo dá komu věc hodnotnější. Zároveň nejsou těmi, kdo by se zúčastňovaly davového bláznění kolem shánění dárků, raději to řeší jiným způsobem. Některé chápou, že to v současnosti k Vánocům patří, některé v tom ale vidí nový trend, který kazí Vánoce. Mezi dotazovanými byly ženy, které vidí u členů svých rodin tendenci předhánět se s ostatními v dražších dárcích, a mrzí je to. Naopak jiné respondentky to chápou jako čistě individuální záležitost a kdo chce, ať se nechává strhnout komercí, a kdo nechce, ať si to zařídí jinak. Samy respondentky si to převážně spíš zařídily jinak. Tak, aby nepatřily mezi ty, které ovládne předvánoční shon, stres, pobíhání po obchodních centrech a skupování všeho možného. To, že je dnes tolik produktů na výběr, má dle jejich slov určité výhody, zároveň to však vede k tomu, že se vytrácí původní smysl obdarovávání. Lidé pak mají tendenci nakupovat hromady dárků bez toho, aby o nich přemýšleli. V návaznosti na tom se u dětí vytrácejí vlastnosti, jako je skromnost, vděk, střídmost, vyžadují neustále větší množství dárků, dražší dárky a příliš se fixují na to, o co si píší Ježíškovi. Berou za automatické, že dostanou to, co dají do svého seznamu dárků. Stejně tak se vytrácí i vzácnost okamžiku, protože většinou už dostávají hodnotnější dárky i během roku. Bohužel i respondenti se s tím v současnosti u svých dětí setkávají, nikdo z nich však nevyjádřil myšlenku, že je to v podstatě způsobeno výchovou. Skromnost se však podle některých respondentek vytrácí nejen u dětí ale i dospělých, kteří by nevěděli, co by chtěli. Má to pak celkově špatný vliv na vánoční čas, který má být přeci především o klidu, štěstí, radosti, že se rodina může vidět. Většina respondentek však všechny výše zmíněné problémy sleduje spíše z povzdálí, drží se tradičních českých Vánoc a Ježíška, a pokud možno se vyvarovává všemu, co by to mohlo narušit. Závěr tedy zní, že všem respondentkám se naše české tradiční Vánoce zdají hezčí než jakékoliv jiné.
II. BLOK- komparativní Jak již bylo na začátku vysvětleno, tento blok představuje jakousi komparaci mezi respondenty, kteří tvořili na základě určitých charakteristik dvě rozdílné skupiny. Tou stěžejní charakteristikou byl jejich původ, místo bydliště, jimiž byly dva odlišně kraje, a sice Středočeský a Jihomoravský. Ve Středočeském kraji pak 117
respondenti museli pocházet buďto z Hl. města Prahy, nebo blízkých větších měst. Naopak v Jihomoravském kraji byli respondenti záměrně vybírání s bydlištěm v místě, které má statut vesnice, či menší obec. Právě těmito charakteristikami měla být zajištěna naprostá odlišnost obou skupin respondentů, kdy každou skupinu zastupovalo pět z nich. Právě na základě těchto odlišných charakteristik se očekávalo, že šetření prokáže: 1) Odlišnosti v tradici Vánoc Středočeského a Jihomoravského kraje. 2) Lidé v Jihomoravském kraji na vesnicích budou více udržovat tradiční způsoby trávení Vánoc a s nimi spojené zvyklosti. Tyto a všechny ostatní domněnky se však na základě šetření ukázaly jako mylné. V rámci šetření nebyly zjištěny žádné průkazné odlišnosti mezi skupinou respondentů pocházející z Jihomoravského a Středočeského kraje.
Pokud bych měla vyvodit nějaké závěry, pak jedině na základě komparace jednotlivých případů napříč všemi respondenty, kteří byli do výzkumu zahnuti. Pak se projevily např. genderové či věkové rozdíly, rozdíly způsobené přítomností dětí v rodině apod. Mnoho z těchto rozdílů však bylo zmíněno již v rámci předchozího bloku. Celkově výzkum ukázal, že pokud jsou nějaké průkazné rozdíly v tom, jakým způsobem lidé tráví Vánoce, pak to způsobují tyto skutečnosti:
V rodině respondenta jsou malé děti.
V rodině respondenta jsou v současné době jen dospělé či dospívající osoby.
Respondent žije sám v domácnosti.
Respondent je prarodič v důchodovém věku.
Respondent má ztíženou pohyblivost.
Respondent je nábožensky založený.
Všechny tyto okolnosti průkazně způsobují větší či menší odlišnosti v podobě, jaké respondenti zahrnutí do šetření tráví a prožívají Vánoce.
Jediná poslední okolnost, tj. náboženské založení, se objevovala spíše u respondentů pocházející z jihomoravských vesnic než ze Středočeského kraje. Respondentky z Jihomoravského kraje byly, až na jednu výjimku, všechny věřící, což se i do určité míry promítalo do chápání a pojímání svátků vánočních, včetně činností s nimi spojených. 118
Ještě by se pak dalo zauvažovat o tom, že na vesnicích v Jihomoravském kraji prožívají Vánoce ve větším klidu. Jedna z respondentek se vyjádřila ve smyslu, že je ráda, že žije tam, kde žije, protože tam žádný shon, zmatek a blázinec neproniká, a i proto jsou pro ni Vánoce nejradostnějšími svátky v roce. Vzhledem k tomu, že byly do výzkumu zařazeny i další respondentky z jihomoravských vesnic, které spíše hovořily o tom, že minimálně předvánoční shon také zažívají, nemůžou být v tomto případě vyvozeny žádné relevantní závěry. Jiné průkazné odlišnosti v české a moravské tradici Vánoc nebyly při komparaci respondentů zastupující výše zmíněně kraje zjištěny.
Ke srovnání zde uvádím výsledky jisté ankety zaměřené na komparaci vánočních zvyklostí ve stravování v Čechách a na Moravě. Výzkum prováděný v rámci této práce ukázal, že nelze výsledky podobných anket, ve vztahu ke skutečnosti, brát úplně za relevantní. Podle jistého výzkumu je skladba jídelníčku štědrovečerní tabule v naší republice následující: ,,V naší republice vládne štědrovečerní tabuli klasický bramborový salát, celkem v 82 procentech domácností Čech, Moravy a Slezska. Smaženého kapra si dává 78 procent Moravanů, zatímco 55 procent Čechů dává přednost smaženému vepřovému nebo kuřecímu řízku. Asi jedna třetina obyvatel České republiky si pochutnává na tradiční rybí polévce, zbytek si dopřává především na Moravě oblíbenou zelnačku či ve východních Čechách zelovku, jinde v Čechách skromnou couračku, případně hrachovou nebo čočkovou polévku, také houbovou polévku, anebo polévku k večeři na Štědrý den vynechává. Dříve oblíbeného kubu nebo houbovec připravují už jen v šesti procentech domácností.‘‘129
129
Toufar, P. Vánoce na Moravě-Vánoční zvyky a vaření u moravské stařenky. Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-790-9
119
Závěr Na začátku této práce byly vyřčeny klíčové otázky, jimiž se tato práce zabývala, a na které se následně prostřednictvím důkladného šetření snažila odpovědět. Nyní se nacházíme na konci a předpoklady, s kterými bylo k tématu této práce přistupováno, již mají svoji odezvu. Z některých předpokladů se stala fakta poukazující na skutečnost, z některých zase omyly zpochybňující společenské předsudky. Šetření, které probíhalo v rámci dvou kulturně odlišných krajů, využilo těch nejpovolanějších k tomu, aby mohlo být zodpovězeno na otázky týkající se tradičních způsobů trávení Vánoc v české kultuře. Kdo jiný než lidé by mohli skutečně vystihnout tradiční atmosféru českých Vánoc a popsat vánoční zvyklosti a tradice, které se v českých domácnostech stále udržují. Z toho důvodu jsem se zeptala přímo nich a vybrala jsem takové občany Středočeského a Jihomoravského kraje, u kterých se, jak s ohledem na jejich věk, tak třeba i na rodinné zázemí, předpokládalo, že na základě svých zkušeností mohou říct něco k tradičním způsobům, jakými jejich rodiny Vánoce tráví. Podrobné výsledky výzkumu byly již shrnuty a na závěr je potřeba poukázat na ty nejdůležitější poznatky a dojmy, které šetření přineslo. Nejen slova odpovídajících, ale i slzy v očích vypovídaly o tom, co pro lidi Vánoce znamenají a jak je prožívají. Vánoce jsou pro všechny zúčastněné hlavně svátky klidu, štěstí, radosti a nejdůležitější je, aby byla rodina pohromadě. Slzičky, které se někdy v očích těch starších o Vánocích objeví, představují vzpomínky na ty, které je již opustily a na které si o Vánocích vždycky vzpomenou. Vánoce stále pro lidi znamenají čas, který se tradičně pojí s vánočními symboly. Kapr nebo aspoň ryba nesmí na žádném štědrovečerním stole chybět. Stejně tak vánoční stromek či aspoň ozdobená větev stále patří k tradici českých Vánoc. Jsou různé způsoby, jimiž lidé udržují tradici vánočního kapra a stromku, ale to důležité je, že pro ně stále tyto dva symboly zůstávají neodmyslitelnou součástí Vánoc. Nejdůležitější roli hraje o Vánocích přítomnost malých dětí v rodině. Ty tvoří ty pravé, tajemstvím ověnčené, Vánoce. Jejich přítomnost celkově znamená odlišný způsob, jakým rodiny tráví Vánoce. Děti jsou diváci, pro které zbytek rodiny připravuje to nejkrásnější představení v celém roce. Někteří v dětech znovunalézají smysl toho, proč Vánoce slavit. 120
Bohužel se celkově v rodinách, které byly do výzkumu zahrnuty, vytrácí udržování tradic, kterými se snažili naši předci nahlédnout do budoucnosti. Tradice, jako jsou rozkrojení jablka, pouštění ořechových skořápek či lití olova, pomalu mizí s tím, že pro lidi již nemají žádný význam. Staly se předmětem občasné zábavy určené zejména pro malé děti. V rodinách se však udržují jiné činnosti, které se stále pojímají jako tradice a které mnozí považují za významnou součást vánočního času. Pečení cukroví dle rodinných receptů, koukání na pohádky, pouštění či zpívání vánočních koled, zdobení stromečku …to vše je stále spojeno s vánočním časem. Začínají se sice objevovat i modernější způsoby, jakými lidé řeší a realizují typicky vánoční činnosti, např. si jdou část vánoční cukroví koupit, ale tradiční zazvonění zvonečku zůstalo všude neměnným signálem ohlašujícím, že dárky od Ježíška jsou již připravené pod stromečkem k rozbalení. Že by měl snad Ježíškovi konkurovat Santa Claus, kterého dnes lidé vidí spodobněného na každém rohu? Tak s tím nelze vůbec počítat. I když dotazovaní vnímají vlivy pronikající ze západu do naší kultury Vánoc, jsou vůči tomu imunní a Ježíšek, stejně tak jako ,,Ladovy‘‘ Vánoce pro ně zůstávají těmi jedinými, pravými a nejkrásnějšími. Dostat od někoho dárek potěší jistě každého, ale pro dotazované je mnohem hezčí, když mohou vidět radost obdarovávaného. To je totiž stále tou primární podstatou obdarovávání…udělat druhému radost a to dárky vybíranými s láskou. Shon a stres už k přípravám na Vánoce nějak patří a patřily. S vývojem společnosti se individuální stres přesunul a podnítil návštěvami nákupních center. Komerce jistě pronikla do vánočního času jako jeho nedílná součást, ale to ještě neznamená, že u lidí tento způsob pojímání Vánoc vyhrává. Naopak, dotazovaní sice pocítili vliv komerce, částečně ho i využili, ale jen do té míry, aby to nenarušilo tradiční způsoby a význam, s jakým Vánoce jejich rodiny již po několik generací slaví. Nakonec se ukazuje, že tradiční česká podoba Vánoc je natolik zakořeněná v naší kultuře a srdcích lidí, že i přes generační a společenské změny zůstává stále tou nejkrásnější a neohroženou. Skutečnosti, které ji ohrožují, jsou sice navenek hmatatelné a nepopíratelné, naštěstí však ještě nepronikly do rodinného prostředí. Je však pravda, že ač se v rodinách zařazených do šetření snaží těmto vlivům jakkoliv čelit, nelze popřít, že se nejen u dospělých, ale i u dětí objevuje částečná proměna charakterových vlastností. Vytrácí se u nich takové vlastnosti, jako je skromnost, střídmost, vděk. Podstatné však je, že jsou v těchto rodinách stále Vánoce pojímány 121
především jako svátky, kdy je rodina pohromadě, prožívá společně vánoční atmosféru a těší se z chvil, které její členové mohou strávit se svými nejbližšími. Pro ženy je předvánoční čas sice opravdu dobou, o které by se dalo hovořit jako o hektické a únavné, ony to však nakonec přejdou s tím, že odměnou jim je štěstí a spokojenost druhých. Komerčnímu
způsobu
pojetí
Vánoc
se
dá
jistě
snadněji
vyhnout
v Jihomoravském kraji na vesnicích než v Praze, ale těm přípravám kolem Vánoc se nakonec nevyhne nikdo, to také výzkum potvrdil. Nakonec se navíc ukázalo, že v současnosti se regionální kulturní odlišnosti ve vztahu ke způsobům trávení Vánoc do značné míry vytratily. Tradovaný předpoklad, že v Jihomoravském kraji lidé udržují více tradice a zvyklosti než ve velkých středočeských městech, se rozplynul s tím, jak respondentky vyprávěly o svých Vánocích. Rozdíly se objevují maximálně individuální, nikoliv však oblastně kulturní. Nakonec se spíše ukázalo, že v naší kultuře Vánoce vykrystalizovaly a ustálily se jisté prvky, které patří celoplošně k tradici českých Vánoc. Co tedy nakonec rodinám zařazených do výzkumu symbolizuje Vánoce? Bez čeho by si je nedovedly představit? Bez těch nejbližších, bez vánočního stromečku, bez kapra či jiné ryby a nakonec hlavně bez té atmosféry, která propůjčuje domovu sváteční nádech. Možná i proto se respondenti během Vánoc, kromě občasných návštěv vánočních trhů či jiných aktivit, převážně zdržují, jak se říká, u rodinného krbu. To se však nevylučuje s tím, že se v tento čas ve většině rodin tradují delší procházky či pravidelné rodinné návštěvy. Tato práce tedy nakonec ukázala, že způsoby jakými lidé tráví Vánoce, mají individuální podobu, ale zároveň existují určité symboly, které se lidem s Vánoci neodmyslitelně pojí a tvoří ty pravé české Vánoce. Tradiční česká kultura Vánoc si stále udržuje své výsostní postavení v pojímaní svátků vánočních a ač se částečně proměnily způsoby, jakými rodiny respondentů tráví a řeší čas kolem Vánoc a samotné Vánoce, stále zde působí odkaz našich předků. Oslava Vánoc se přenáší z generace na generaci a původně křesťanský svátek se stal spíše společenskou a rodinnou tradicí. A tak to vnímají i ti, kterých se výzkum týkal, nevyjímaje ani ty, kteří jsou nábožensky založení a pravidelně tak o Vánocích navštěvují půlnoční mši. Společnost jako celek je jedna věc, ale jednotlivci a jejich tradice je věc druhá. Šetření tak ukázalo, že vnější vlivy mohou, ale nemusí způsobit změny v tom,
122
jakým způsobem lidé tráví a pojímají vánoční čas. „Jaké si to člověk udělá, takové to má“, tak tímto způsobem k tomu přistupují dotazovaní a dle tohoto hesla se i řídí. Nezbývá tedy nic jiného než dodat, že tradiční české Vánoce si duše lidí opravdu získaly a i přes občasné lehké obměny či inovace jejich základní podoba a charakter zůstávají stále stejné. Metafora použitelná pro toto téma by tak mohla znít nikoliv ,,není nad zlaté české ručičky‘‘, nýbrž ,,není nad zlaté české Vánoce‘‘.
123
Použitá literatura: Seznam použité literatury: Brouček, S., Jeřábek, R. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2.svazek. Praha: MLADÁ FRONTA, 2007. ISBN 978-80-204-1712-1
Drössler, R. Když hvězdy byly ještě bohy. Praha: Panorama. 1980.
Frolec, V. a kol. Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 3. vyd. ISBN 80-7021-511-9
Gavora, P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, 1996. ISBN 80-85931-15-X
Langhammerová, J. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0
Míka Z. Staropražské Vánoce. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2002. ISBN 80-85394-44-8
Mokrý, P. ,,Děda Mráz byl pro lidi silné kafe‘‘. Sedmička-Hodonín a Břeclav. číslo 51, ročník II., 23.prosince 2010, str. 08.
Musset, J. Kniha o Bibli. Nový zákon. Praha: Albatros, 1991. ISBN 80-00-00345-7
Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. 3. přeprac. vyd. Praha : Česká biblická společnost, 1993.
Sokol, J. Čtení z Bible. Praha. Česká biblická společnost, 1996. ISBN 80-85810-10-7
Spisar, A. Dějiny náboženství před Kristem. Kroměříž, 1921.
124
Šanderová, J. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: SLON, 2006. ISBN 80-86429-40-7
Šottnerová, D. Adventní čas- zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-050-5
Šottnerová, D. Vánoce-původ, zvyky, koledy, hry a náměty. Olomouc: Rubico, 2008. 3.vyd. ISBN 978-80-7346-090-7
Šulc, P. Vánoce- tradiční zvyky a koledy. Praha: Pierot, 2010. ISBN 978-80-7353-170-6
Toufar, P. Český rok na vsi a ve městě. Září-prosinec. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-277-6
Toufar, P. Vánoce. Praha: ETC PUBLISHING, 1996. ISBN 80-86006-24-7
Toufar, P. Vánoce na Moravě. Vánoční zvyky a vaření u moravské stařenky. Praha: Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-790-9
Trnková, K. Vánoční zvyky a obyčeje naší babičky. Praha: STUDIO trnka, 2009. ISBN 978-80-87209-44-8
Uhlíř, J., Urban, O., Žamberský, A. Od středověkého narození k lidovým jesličkám. Třebíč: Arca JiMfa, 1994. ISBN 80-85766-46-9
Vavřinová, V. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8
Večerková, E., Froclová, V. Evropské Vánoce. Tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0
Vaclík, V. Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1990. ISBN 80-7021-036-2 125
Vaclík, V. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987.
Vánoce a symboly, periodikum Řepy, číslo 12, ročník 5, 1999, str. 3
Vlasáková, O. Vánoční lidová zdobnost. Brno: DOPLNĚK, 2007. ISBN 978-80-7239-212-4
Vondruška, V. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80-85463-03-2
Vondrušková, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8
Zemanová, Z. Třebechovický Proboštův betlém. Hradec Králové: Fotografo, 2004. ISBN 80-900865
Seznam použitých internetových zdrojů: Bacchiocchi, Samuele. The Meaning, Celebration, and Date of Christmas. Endtime issues newsletter [online]. 2008, No. 218, November 2008 [cit. 2011-04-22]. Dostupné z WWW:
Brynda, Herbert: Svátky a Vánoce ve světle kalendářů I. [online]. c1996-2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW:
Citace.com. Dostupné z WWW:
České-tradice.cz. Advent- původ a historie. [online]. aktualizováno 13.8.2010 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW:
126
Exner, Oskar. Tři králové se vydají k Ježíškovi. [online]. c2006-2011[cit. 2011-0220]. Dostupné z WWW:
Hauserová, Magdaléna. Vítejte senioři! 6.1.2001-Tři králové. [online]. [cit. 201102-19]. Dostupné z WWW:
Charita České republika. Tříkrálová sbírka 2011-Koledování. [online]. c2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW:
Karger Michael: Mýty inkulturace. [online]. [cit. 2011-02-13]. Dostupné z WWW:
Kaše, Jiří. Braunův Betlém. [online]. [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW:
Lustigová, Martina: Betlémské světlo. [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW:
Mlčoch, Zbyněk. Vánoční lití olova-postup a význam tvar vytvořených ve vodě po ochlazení. [online]. c2003-2011. Dostupné z WWW:
Mlčoch, Zbyněk. Vánoční zvyky, pověry, tradice-lodičky, rozkrojování jablka, lití olova-význam. [online]. c2003-2011. Dostupné z WWW:
127
Pokorný, Ladislav. Adventní doba. [online]. aktualizováno 6.12.2007, c2006-2011 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: . ISSN 1803-7704
Pospíšil, Ctirad Václav. Vánoce a Chanuka- Téma:Čím jsou Vánoce pro křesťany: Perspektivou dogm. teol. Zpravodaj 54, aktualizováno 10.1.2006 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW:
Rózsová, Kateřina. Velbloudi se třemi králi vyjdou z bran arcibiskupství. [online]. aktualizováno 4.1.2006 [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW:
Seminární práce z Mytologie-Sluneční kulty. [online]. aktualizováno 18.11.2008 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW:
Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Liturgické barvy a jejich symbolika. [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW:
Správa Pražského hradu. Expozice-Geertgen Tot Sint Jans: Triptych Klanění Tří králů. [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW:
Stránka Královédvorských betlemářů. [online]. c1999-2006. Dostupné z WWW:
Šantroch, V.S. Vzpomínáček-1. ledna-Michéle Mercier a Charta 77. [online]. aktualizováno 1.1.2001, c2011 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW: 128
Štampach, Ivan. Gotické Vánoce v Čechách. [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW:
TEAM katolik.cz. Slavnost 25.prosince dle Oscar Cullmann: Die Entstehung des Weihnachtsfestes und die Herkunft des Weihnachtsbaumes, Quell Verlag, Stuttgart 1990. [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW:
Tkačíková, Daniela. Jak pracovat s informacemi.[online]. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, Ústřední knihovna, aktualizováno 6.1.2009 [cit. 2011-05-01]. Dostupné z WWW:
Tři králové vyrazili do ulic. Na jihu Moravy pomůže sbírka rodinám v nouzi. [online]. c1999-2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW:
Zálešáková E. Svátek Svaté Rodiny. Český rozhlas. [online]. aktualizováno 27.12.2009, c2011 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW:
129
