Česká zemědělská univerzita v Praze. Katedra ochrany rostlin

Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra ochrany rostlin

Integrovaná ochrana rybízu proti nesytce rybízové (Synanthedon tipuliformis C.) a vlnovníkovi rybízovému (Cecidophyopsis ribis W.)

DIZERTAČNÍ PRÁCE

Školitel: doc. Ing. Evţenie Prokinová, CSc. Konzultant: Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., VÚRV, v.v.i. Autor práce: Ing. Jana Ouředníčková

2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem dizertační práci na téma „Integrovaná ochrana rybízu proti nesytce rybízové (Synanthedon tipuliformis C.) a vlnovníkovi rybízovému (Cecidophyopsis ribis W.)“ vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţené bibliografii.

V Jičíně …………………………...

dne:…………………

Poděkování Povaţuji za svou milou povinnost poděkovat na tomto místě všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zaslouţili o zdárné dokončení předloţené práce. Zvláště bych chtěla poděkovat odbornému konzultantovi prof. RNDr. Ing. Františku Kocourkovi, CSc. a vedoucí práce doc. Ing. Evţenii Prokinové, CSc. za odborné vedení, metodickou pomoc a poskytnutí cenných rad a připomínek při zpracování dizertační práce. Velký dík patří i mým spolupracovníkům z VŠÚO Holovousy za významnou pomoc při zakládání a hodnocení pokusů. Poděkování patří i všem pěstitelům, kteří nám ve svých výsadbách umoţnili sledování výskytu škůdců a zaloţení a hodnocení pokusů k ověření účinnosti různých metod ochrany. Děkuji také mému manţelovi a rodičům za bezmeznou trpělivost a podporu ve studiu. Tato práce byla realizována jako součást projektu Mze ČR – NAZV QH71164 „Inovace systémů integrované ochrany drobného ovoce proti komplexu škodlivých činitelů se zvláštním zřetelem na produkci jahod určených jako surovina pro dětskou výţivu (doba řešení 2007–2011).

OBSAH 1 ÚVOD ...............................................................................................................................1 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE....................................................................................................3 2.1 Integrovaná ochrana ....................................................................................................3 2.2 Škůdci rybízu ...............................................................................................................4 2.2.1 Nesytka rybízová - Synanthedon tipuliformis (Clerck, 1759) ..............................4 2.2.1.1 Zařazení do systému ......................................................................................4 2.2.1.2 Pouţívané názvy druhu ..................................................................................5 2.2.1.3 Popis škůdce ..................................................................................................5 2.2.1.4 Příznaky poškození ........................................................................................6 2.2.1.5 Ţivotní cyklus ................................................................................................7 2.2.1.6 Hostitelské rostliny ........................................................................................8 2.2.1.7 Ochrana ..........................................................................................................8 2.2.2 Vlnovník rybízový - Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869) ..........................14 2.2.2.1 Zařazení do systému ....................................................................................15 2.2.2.2 Pouţívané názvy druhu ................................................................................15 2.2.2.3 Popis škůdce ................................................................................................15 2.2.2.4 Příznaky poškození ......................................................................................15 2.2.2.5 Ţivotní cyklus ..............................................................................................16 2.2.2.6 Hostitelské rostliny ......................................................................................16 2.2.2.7 Ochrana ........................................................................................................17 3 CÍL PRÁCE ....................................................................................................................21 3.1 Dílčí cíle ....................................................................................................................21 4 MATERIÁL A METODY ..............................................................................................23 4.1 Metoda dezorientace..................................................................................................23 4.1.1 Pokusná lokalita ..................................................................................................23 4.1.2 Feromonové odparníky .......................................................................................23 4.1.3 Aplikace, dávkování ...........................................................................................24 4.1.4 Hodnocení účinnosti ...........................................................................................24 4.1.4.1 Napadení výhonů .........................................................................................25 4.1.4.2 Feromonové lapáky......................................................................................25 4.1.4.3 Potravní atraktanty .......................................................................................25 4.2 Metoda hromadného vychytávání .............................................................................26

4.2.1 Pokusná lokalita ..................................................................................................26 4.2.2 Feromonové lapáky a odparníky ........................................................................26 4.2.3 Aplikace, dávkování ...........................................................................................26 4.2.4 Hodnocení účinnosti ...........................................................................................27 4.3 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri.............................27 4.4 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris........................28 4.5 Mechanická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému .................................................28 4.6 Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému ....................................................29 4.7 Kombinace chemické a biologické ochrany ..............................................................30 5 VÝSLEDKY ...................................................................................................................32 5.1 Nesytka rybízová .......................................................................................................32 5.1.1 Metoda dezorientace ...........................................................................................32 5.1.2 Metoda hromadného vychytávání ......................................................................39 5.2 Vlnovník rybízový .....................................................................................................49 5.2.1 Lokalita A - Holovousy (Bobuloviny)................................................................49 5.2.2 Lokalita B – Chlum ............................................................................................58 5.2.3 Lokalita C – Volanice .........................................................................................62 6 DISKUZE ........................................................................................................................68 6.1 Nesytka rybízová .......................................................................................................68 6.1.1 Metoda dezorientace ...........................................................................................68 6.1.2 Metoda hromadného vychytávání ......................................................................70 6.2 Vlnovník rybízový .....................................................................................................73 7 ZÁVĚR ...........................................................................................................................77 8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY.............................................................................80

1 ÚVOD Rybíz (Ribes L.) je významným druhem drobného ovoce pěstovaného v Evropě především pro komerční účely. Většina produkce je určena pro zpracovatelský průmysl, ale poptávka po čerstvém ovoci se stále zvyšuje (Gordon, 2008). V České republice je v současné době převáţná většina pěstitelů rybízu sdruţena ve Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO). Do tohoto svazu bylo ke dni 1. 10. 2010 přihlášeno více neţ 960 ha rybízových plantáţí (z celkového počtu cca 1204 ha plodných výsadeb v ČR), z toho 688 ha je jiţ drţitelem ochranné známky pro rok 2010 (164 ha černého, 522 ha červeného a 2 ha bílého rybízu) (Buchtová, 2010). Bobuloviny jsou kaţdoročně napadány širokým spektrem hmyzích škůdců, kteří mohou velmi významně sníţit kvalitu, redukovat výnosy a mohou mít negativní vliv na efektivnost pěstování tohoto ovoce (Gordon, 2008). Metody ochrany proti škůdcům rybízu v integrovaném systému pěstování ovoce jsou jen velmi málo prostudované a vyvinuté (Cross a Easterbrook, 1998). Změny v dostupnosti pesticidů a zvyšující se poptávka supermarketů po čerstvých produktech mění způsob produkce. Po nedávném posouzení vlivu pouţívání pesticidů v Evropě jich bylo mnoho vyřazeno. Lze očekávat, ţe počet dostupných pesticidů při pěstování drobného ovoce bude i nadále klesat, coţ povede ke změně spektra škůdců mezi plodinami. V systému integrované ochrany rostlin (IPM – Integrated Pest Management) mají pěstitelé k dispozici určité chemické látky, ale ty musí být pouţívány pouze jako součást komplexního přístupu při ochraně rostlin, který kombinuje různé metody a strategie ochranných opatření (Gordon, 2008). V popředí zájmů producentů a především spotřebitelů jsou poţadavky na bezpečnost produktů pro lidské zdraví a důraz je kladen na pěstování plodin s minimálním nebo ţádným obsahem reziduí. Ačkoliv bylo zaznamenáno pouze několik případů, u kterých byly překročeny maximální povolené hodnoty výskytu reziduí pesticidů (MRL – Maximum Residue Limits), tak i to je příčina znepokojení některých skupin konzumentů (Gordon, 2008). V roce 2009 bylo u kontrolovaného českého ovoce zaznamenáno 28,3 % vzorků s pozitivním nálezem obsahu reziduí pesticidů, u 2,2 % byl tento obsah nadlimitní. Ve vzorcích ovoce států EU bylo nalezeno 5,3 % ovoce s obsahem reziduí a pouze 0,5 % obsahovalo nadlimitní mnoţství. 8,9 % ovoce dovezeného ze třetích zemí mělo pozitivní nález obsahu reziduí a nadlimitní mnoţství reziduí bylo u 0,6 % (Schneeweiss, 2010).

1

Vývoj integrované ochrany drobného ovoce je velkou měrou ovlivněn malou pěstební plochou, coţ má za následek pomalejší rozvoj tohoto sektoru oproti hlavním druhům ovoce pěstovaných v Evropě. Mnoho škůdců napadajících drobné ovoce je specializováno na daný druh, coţ téměř znemoţňuje převzetí jiné technologie ochrany (Gordon, 2008). Většina kultivarů černého rybízu (Ribes nigrum L.), pěstovaná po celém světě, je citlivá k velkému počtu škůdců, kteří v případě neadekvátně prováděné ochrany mohou zdevastovat celý porost. Vzhledem k tomu, ţe je rybíz dlouhodobá vytrvalá plodina, tak v případě ponechání porostu bez kontroly má napadení škůdci tendenci se rok od roku zvyšovat (Cross a Easterbrook, 1998). Mezi nejdůleţitější škůdce černého rybízu patří vlnovník rybízový Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869) a nesytka rybízová Synanthedon tipuliformis (Clerck, 1759). Vlnovník rybízový, jakoţto hlavní vektor virového zvratu rybízu (Blackcurrant reversion associated virus - BRAV), je limitujícím faktorem ţivotnosti výsadeb černého rybízu (Cross, 2006). Hlavním problémem v ochraně proti tomu fytofágnímu roztoči je potřeba častých postřiků akaricidy. Pěstování nových kultivarů černého rybízu rezistentních k vlnovníkovi či ke zvratu je prvním reálným krokem k vývoji integrovaného systému ochrany pro tuto plodinu a přispělo by k významnému poklesu spotřeby pesticidů (Cross a Easterbrook, 1998). Vzhledem k tomu, ţe po většinu roku je vlnovník ukryt v hálkách, není ochrana dostatečně účinná (Hluchý a kol., 1997). Chemická ochrana proti dospělcům nesytky rybízové není moţná, neboť období letu nesytek se shoduje s obdobím sklizně (Carlen a kol., 2006). Ochrana proti housenkám pomocí insekticidů je velmi obtíţná, protoţe larvy ţijí skryté uvnitř výhonů (Scott a Harrison, 1979; Suckling a kol., 2005). Identifikace feromonu nesytky rybízové vedla k rozvoji alternativních metod ochrany vyuţívajících tyto látky jak pro monitoring a hromadné vychytávání, tak i pro metodu matení samců (Suckling a kol., 2005).

2

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Integrovaná ochrana Integrovaná ochrana tvoří nejdůleţitější součást systému integrovaného pěstování ovoce. Průvodní škodlivé účinky častého pouţívání pesticidů v sadech vedou ovocnáře a výzkumné pracovníky k pouţívání a stálému zdokonalování metod integrované ochrany. Současné monokulturní výsadby vytvářejí vlivem nízké druhové rozmanitosti příznivé prostředí pro snadné šíření, rozvoj chorob a přemnoţení ţivočišných škůdců. V těchto systémech nelze zatím udrţet škodlivé organizmy pod prahem ekonomické škodlivosti jen s vyuţitím biologické nebo mechanické ochrany. Jelikoţ budou obdobné výsadby převaţovat i v dohledné budoucnosti, počítá se nadále s potřebou chemické ochrany. Je však třeba omezit pouţívání syntetických pesticidů na nezbytně nutnou míru a preferovat biologické a ostatní nechemické metody a prostředky ochrany (Lánský a kol., 2005). Základní definice pro integrovanou ochranu rostlin stanovená v roce 1973 Mezinárodní organizací pro biologickou ochranu (IOBC) zní: „Integrovaná ochrana rostlin (IOR) je systém regulace škodlivých činitelů, který vyuţívá všechny ekonomicky, ekologicky a toxikologicky přijatelné metody pro udrţení škodlivých organizmů pod prahem hospodářské škodlivosti s přednostním záměrným vyuţitím přirozených omezujících faktorů“ (Lánský a kol., 2005). Integrovaná ochrana ovocných výsadeb je dle Lánského (2005) systém, který v sobě slučuje a v účelných kombinacích vyuţívá všechny známé způsoby regulace škodlivého výskytu houbových chorob a ţivočišných škůdců. Upřednostňuje nepřímá ochranná opatření, která trvale a preventivně brání neţádoucímu rozvoji škodlivých organizmů a umoţňuje minimalizaci potřeby chemických ošetření ovocných dřevin při zachování jejich úrodnosti i kvality vypěstovaného ovoce (Lánský a kol., 2005). Integrovaná ochrana ovoce je zaloţena na dodrţování tří základních poţadavků: 1) vyuţívání metod monitorování výskytu škodlivých organizmů a provádění ochranných opatření jen kdyţ výskyt překročí ekonomický práh škodlivosti; 2) podpoře výskytu přirozených nepřátel škůdců, zejména preferencí selektivních pesticidů, biologických a nechemických metod ochrany; 3) zabránění vzniku rezistentních populací škodlivých organizmů k pesticidům.

3

Jak uvádí Blaţek (2001), tak základ systému tvoří chemické, biotechnické, biologické a mechanické způsoby ochrany. Pouţívají se biologické přípravky a chemické selektivní insekticidy, které jsou účinné jen na jeden nebo určitou skupinu škodlivých organizmů. Významnou součástí integrované ochrany však tvoří některé preventivně působící metody biologické a mechanické ochrany.

2.2 Škůdci rybízu

2.2.1 Nesytka rybízová - Synanthedon tipuliformis (Clerck, 1759)

Nesytka rybízová je téměř celosvětově rozšířený škůdce černého i červeného rybízu, méně často angreštu (Mazüraitis a kol., 2006; Suckling a kol., 2005; Laštůvka, 2010). Kromě rybízu se vyvíjí i v brslenu evropském (Euonymus europaea L.) (Šedivý a Kodys, 1959; Hluchý a kol., 1997; Laštůvka, 2010). Obývá níţiny, pahorkatiny a podhorské oblasti celého našeho území. Je známa skoro z celé Evropy a západní části Asie, byla zavlečena do USA, Kanady, Austrálie, Tasmánie a na Nový Zéland (Laštůvka, 2010). Ohroţeny bývají starší a zanedbané výsadby (Lánský a kol., 2005), ale i udrţované rybízovny, protoţe samička při kladení preferuje poraněná místa, např. vrcholky odlomených výhonů (Šefrová, 2006), rány po řezu a poranění po mechanizované sklizni (Laštůvka, 2010). Podle Laštůvky (2010) dosahuje nesytka rybízová obvykle vyšší početnosti v pěstovaných porostech hostitelských rostlin (rybízovny, zahrady) neţ na rybízech a angreštech v lesním podrostu. To je patrně způsobeno vhodnějšími mikroklimatickými podmínkami v porostech pěstovaných rostlin a snadnější dostupností pro kladoucí samice. Význam má i vysoká koncentrace rostlin v kulturách (Laštůvka, 2010).

2.2.1.1 Zařazení do systému Čeleď nesytkovití (Sesiidae), řád motýli (Lepidoptera) (Kůdela a Kocourek, 2002).

4

2.2.1.2 Pouţívané názvy druhu Currant clearwing moth, currant borer moth, Aegeria tipuliformis Clerck, Conopia tipuliformis Clerck, Ramosia tipuliformis Clerck, Sesia tipuliformis Clerck, Synanthedon salmachus Linnaeus, Trochilium tipuliformis Clerck (Kůdela a Kocourek, 2002).

2.2.1.3 Popis škůdce Nesytka rybízová patří k drobným druhům, má rozpětí křídel jen 11-20 mm (Laštůvka, 2010). Délka těla dospělců se pohybuje od 10 do 14 mm, širocí jsou 2 aţ 3 mm (Thomas, 1998). Tělo je modročerně zbarvené s purpurovým leskem. Samec má na zadečku čtyři a samička tři úzké ţluté krouţky. Na konci zadečku mají trs delších šupinek, tzv. anální chvostek, který je u samců zřetelně větší neţ u samiček a připomíná vějířek. V klidovém stavu má motýl křídla rozloţená. Uprostřed předního křídla je obdélníkovitá černohnědá diskoidální skvrna, rovněţ špička křídla je tmavá se ţlutými skvrnkami mezi ţilkami. Zbývající části předního i celá zadní křídla jsou sklovitá, pouze jejich okraje lemují třásně z černošedých šupinek (Obr. 1) (Laštůvka, 2011, osobní sdělení). Po páření klade samička 100 i více vajíček. Vajíčko je diskovitého tvaru, na povrchu s jemnou síťovitou skulpturou. Zbarveno je skořicově hnědé, v průběhu embryonálního vývoje se jeho zbarvení nemění (Šedivý a Kodys, 1959). Rozměry jsou 0,7 × 0,5 mm (Laštůvka, 2010).

Obr. 1 - Dospělec nesytky rybízové

Obr. 2 - Housenka nesytky rybízové

Housenky jsou po vylíhnutí krémově bílé se světle hnědou hlavou a měří přibliţně 2 mm. Během vývoje procházejí 6 larválními instary. Dorostlé housenky měří nejčastěji 15-18 mm.

5

Hlava se zbarvuje do červena aţ hněda. První hrudní článek (prothorax) je světle hnědý, ostatní články jsou jednotně krémové (Obr. 2) (Thomas, 1998). Kukla měří přibliţně 10 mm, na počátku formování je krémově bílá, uzavřená v chodbě přepaţené tenkým hedvábným předivem, za několik málo minut od začátku kuklení tvrdne a přechází do tmavě hnědé barvy. Před líhnutím se barva mění na černou se zlatými prouţky a je jiţ jasně zřetelný dospělec (Thomas, 1998). Kuklení se odehrává v blízkosti vzniklého otvoru po předchozím ţíru housenky. Vzhledem k ohebnému zadečku je kukla krátce před líhnutím dospělce schopná se částečně dostat ven z kukelní komůrky a přední polovinu těla vysunout ven z větvičky rybízu (Laštůvka, 2011, osobní sdělení).

2.2.1.4 Příznaky poškození Uvnitř výhonů rybízu je vyţraná dlouhá chodba, nejčastěji se nachází ve spodní třetině prutu nebo kdekoliv na kmínku (Obr. 3 a 4) (Lánský a kol., 2005). V jedné chodbě se vyskytuje většinou jedna housenka, výjimečně aţ tři. Chodby bývají dlouhé okolo 1-12 cm. Šedivý a Kodys (1959) zaznamenali chodbu dlouhou i 57 cm. Napadené části rostlin vadnou a zasychají. Dochází k oslabení a lámání prutů. Tvorba poupat na napadených částech prutu je nerovnoměrná (Grassi a kol., 2002). Před kuklením se housenka proţírá k povrchu prutu, kde je ponecháno pergamenové okénko. Po výletu motýlů zůstává exuvie vyčnívat z prutu (Lánský a kol., 2005). Nesytka rybízová patří do skupiny nesytek, u nichţ není trus z chodby vyhrnován a hromadí se v chodbě (Šedivý a Kodys, 1959). Ţír uvnitř výhonů sniţuje ţivotnost rostlin spojenou se sníţením výnosu a kvality (Cowles a kol., 2005).

Obr. 3 a 4 - Příznaky poškození výhonů housenkou nesytky rybízové

6

2.2.1.5 Ţivotní cyklus Nesytka rybízová má jednu generaci za rok (Thomas a Burnip, 1991). Přezimuje téměř nebo zcela dorostlá housenka (12-20 mm), méně často v některém z časnějších instarů, v tenkostěnném zápředku uvnitř výhonů rybízu (Laštůvka, 2010). Během zimy housenky ţír zastavují a aţ na jaře pokračují v prodluţování chodby, převáţně za účelem usnadnění vylezení kukly z prutu. Ţír je v tomto období jiţ krátký. Po dokončení chodby aţ k výletovému otvoru, uzavřenému tenkou vrstvou kůry, se housenka kuklí (Lánský a kol., 2005). Kuklení probíhá od konce dubna do konce července. Stádium kukly trvá 14 dnů (Laštůvka, 2010). V laboratorních pokusech se při konstantních teplotách 22 °C a relativní vlhkosti vzduchu 80-90 % motýli líhnou po 25 dnech (Šedivý a Kodys, 1959). Kukla před líhnutím proráţí blanité okénko a částečně vylézá ven z prutu. Poté se líhne motýl (Lánský a kol., 2005). Na severní polokouli začínají létat na přelomu května a června (Cowles a kol., 2005), objevují se aţ do srpna (Labanowska, 2001). Nejvíce motýlů se líhne v době, kdy denní průměrné teploty vystoupí nad 15 °C, tj. u nás v druhé polovině června (Šedivý a Kodys, 1959). Začátek letu lze odhadnout distanční metodou, sumací efektivních teplot, při SET0,0(h) = 4000 oC (Juroch a Perutka, 1997). Dospělé nesytky létají pouze ve dne, aktivita je úzce spojená s teplotou a slunečním svitem, neboť tento druh je heliofilní, tj. sluncemilný (Pultar, 2010, osobní sdělení). Nejvíce poletují v poledních hodinách, v této době se také páří. V noci a za studeného počasí jsou ukryti v keřích hostitelské rostliny, zvláště v jejích přízemních částech. Dospělci ţijí průměrně 5-7 dnů, za studeného deštivého počasí aţ 16 dnů (Šedivý a Kodys, 1959). Stejně jako u jiných nesytek se samice krátce po vylíhnutí páří a ihned kladou vajíčka (Laštůvka, 2010). Vajíčka jsou kladena na šupinky pod pupeny, v místech rozvětvení větví s popraskanou, odloupnutou borkou a do sousedství ran po ulomených a uříznutých postranních větvičkách, většinou jsou kladena jednotlivě, při silném napadení plodů někdy po dvou. Na příhodná místa můţe naklást vajíčka několik samic, takţe na silně napadených keřích jsou vzácně i ve skupinkách aţ po čtyřech (Šedivý a Kodys, 1959). Vajíčka nejsou nikdy vykladena na jednoleté dřevo, tento škůdce upřednostňuje dvou a víceleté výhony (Fraval a kol., 1998) a přednostně je vyhledáváno dřevo na horních prosluněných částech keřů (Šedivý a Kodys, 1959). Z vajíček se dle teplot, po 4-10 dnech, líhnou drobné housenky, které prokousávají v horní části chorionu na libovolném místě otvor, kterým opouští vajíčko. Ihned po vylíhnutí hledají vhodné místo, jímţ pronikají do větve, kde probíhá ţír a další vývoj. V některých případech ţere housenka několik dní pod kůrou, kde vyhryzává chodbičku po obvodu větve a pak teprve 7

proniká kolmou chodbičkou do dřeně. V jiných případech proniká do dřeně pupenem nebo ranami. Za 24 hodin po vylíhnutí vyhryţe v prutu aţ 2 cm dlouhou chodbu. Nejrychleji dorůstají housenky na keřích na slunci, nejhůře na keřích rostoucích ve stínu, kde vývoj můţe trvat aţ do srpna. Dvouletý vývoj housenek však nebyl v našich podmínkách potvrzen (Šedivý a Kodys, 1959). Ţivotní cyklus se uzavírá přezimováním housenek uvnitř napadených větví (Grassi a kol., 2002). Většina housenek přezimuje ve větvích ve výšce 25– 65 cm nad zemí. Nízké teploty v zimě snášejí housenky velmi dobře (Šedivý a Kodys, 1959).

2.2.1.6 Hostitelské rostliny Hlavními hostiteli jsou zástupci rodu Ribes, především černý, červený a bílý rybíz, meruzalka a různé kultivary angreštu (Grossularia L.) (Hardy, 1982). Kromě rybízu se vyvíjí i v brslenu evropském (Euonymus europaea L.) (Šedivý a Kodys, 1959; Hluchý a kol., 1997). Literatura uvádí jako další ţivné rostliny i bez černý (Sambucus nigra L.), škumpu (Rhus L.), maliník (Rubus L.), jalovec (Juniperus L.), vinnou révu (Vitis vinifera L.) a kopretinu bílou (Leucantheum vulgare L.) (Šedivý a Kodys, 1959). Vývoj v těchto plodinách však nebyl prokázán a za spolehlivé hostitelské rostliny lze povaţovat jen druhy rodu Ribes, Grossularia a Euonymus (Šefrová, 2011, osobní sdělení).

2.2.1.7 Ochrana Bionomie a způsob ţivota ztěţují ochranu proti tomuto škůdci. Účinnost pesticidů je limitována krátkým obdobím, kdy nejsou larvy chráněny dření uvnitř výhonů (Grassi a kol., 2002). Vývoj je rozvleklý, často bez výrazného vrcholu letu dospělců, stádium vajíčka je krátké a housenky se rychle proţírají do výhonů. Případná chemická ochrana se shoduje s obdobím sklizně a není moţné dodrţet ochranné lhůty přípravků (Laštůvka, 2010). Efektivita pesticidů je také limitována nedostatkem účinných látek registrovaných v Evropě do rybízu a angreštu (Grassi a kol., 2002) a rovněţ nejsou k dispozici přípravky s odpovídající ochrannou lhůtou (Lánský a kol., 2005). Z tohoto důvodu jsou alternativní metody ochrany nepostradatelné (Grassi a kol., 2002). Nepřímá ochrana je zaloţená na podpoře přirozených nepřátel. Housenky napadá kuklice Pelatachina tibialis (Fallén, 1810). Prokázána byla i účinnost aplikace suspenze entomopatogenních hlístic Steinernema feltiae Filipjev, 1934. Při koncentraci 25 tisíc hlístic/ml bylo dosaţeno 99% mortality larev (Cowles a kol., 2005). Tyto hlístice fungují

8

lokálně, nutná je cílená aplikace přímo na výhony rybízu, celoplošný postřik je neefektivní a málo účinný (Laštůvka, 2010). Do přímých metod lze zařadit odstraňování vadnoucích a napadených větví aţ k jejich bázím (Hluchý a kol., 1997). Likvidace takovýchto prutů a provádění pravidelného hlubokého řezu kultury s odstraňováním starých a napadených větví je doposud nejúčinnější ochranou (Lánský a kol., 2005; Šedivý a Kodys, 1959). Přitom je nezbytné odstřihávat pruty u samé báze. V pahýlech 10-15 cm a delších je schopna se nesytka vyvíjet jako v normálních prutech (Pultar, 2010, osobní sdělení). Monitorování se provádí zimní kontrolou dvou- a víceletých větví, které se odstřihují u země. Větev se postupně stříhá po 5 centimetrových segmentech. Pokud se narazí na chodbu, rozštípne se prut a hledá se ţivá housenka. Zaznamenává se procento napadených prutů s housenkou (Lánský a kol., 2005). Letovou aktivitu dospělců lze spolehlivě monitorovat feromonovými lapáky (Labanowska, 2001). Vyuţití feromonů v ochraně rybízu Poţadavky na ochranu ţivotního prostředí a negativní vliv pouţívání pesticidů vedly k výzkumu principů a zavádění dalších metod regulace populací škůdců. Optimálním řešením je vytvoření integrovaného systému ochrany rostlin s dlouhodobou regulací škůdců a s minimálním poškozením ţivotního prostředí. Feromony jsou často vyuţívány v systému integrované ochrany rostlin. Synteticky vytvořené sexuální feromony jsou velmi často pouţívány k získávání informací o populacích mnoha druhů hmyzu, zvláště motýlů (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Na základě úlovků v lapácích se synteticky vyrobeným sexuálním feromonem je moţné určit přítomnost konkrétního druhu hmyzu. Škůdce můţe být zaznamenán mnohem dříve, neţ se rozmnoţí a rozšíří. Pouţíváním lapáků je moţné přesně monitorovat populaci hmyzu a stanovit optimální termín pro ochranná opatření. Pouţívání feromonů v kombinaci s pesticidy vytváří moţnost sníţení mnoţství pesticidů a jejich cíleného pouţití (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Hmyz, především z řádu motýlů, pouţívá sexuální feromony ke komunikaci při páření. Tento objev vedl k myšlence, ţe sexuální komunikace a hledání jedinců k páření můţe být přerušeno uvolněním syntetických feromonů do atmosféry. Přerušení moţnosti paření pomocí feromonů se stalo komerčně velmi realizovanou technikou ochrany (Witzgall a kol., 2008). Synteticky vyrobené sexuální feromony jsou pouţívány k regulaci hmyzu jak pomocí dezorientace (Grassi a kol., 2002), tak i vychytáváním velkého mnoţství jedinců pomocí feromonových lapáků (Koltun a Yarchakovskaya, 2006).

9

Metoda dezorientace Principem technologie, pro niţ se ustálily názvy „metoda dezorientace“ nebo „metoda matení“ (anglicky „mating disruption“ a „disorientation method“), je celoplošná aplikace syntetického samičího feromonu ve formě speciálních odparníků. Samci z několika řádů hmyzu (zejména motýlů), se při vyhledávání samiček řídí především čichem, tj. následují tzv. feromonovou vlečku, která se vine vzduchem od zdroje, „volající“ samičky. Samička uvolňuje feromon v krátkém období, kdy je připravena k páření. Samec vyhledává samičku podle zvyšující se koncentrace feromonu, avšak vlivem prosycení prostředí feromony není feromonová vlečka pro samce rozpoznatelná a samice zůstávají neoplozené. Dochází k výraznému poklesu reprodukce druhu na stanovišti a tím ke sníţení jeho škodlivosti. Efekt je však podmíněn stanovištními poměry (především velikostí a tvarem ošetřené plochy) a populační hustotou druhu. Další zásadní vliv na účinnost metody má typ a mnoţství pouţitých odparníků. V případě vysoké populační hustoty se některé druhy hmyzu při vyhledávání druhého pohlaví pro páření neřídí pouze chemickými signály, ale vyuţívají jiných smyslů, zejména zraku. V takových případech se můţe účinnost metody dezorientace sniţovat, protoţe k páření můţe docházet navzdory narušení chemické komunikace. Účinnost metody dezorientace je proto do značné míry limitována populační hustotou škůdce (Ouředníčková a Falta, 2010). Díky intenzivnímu výzkumu v oblasti směsí feromonů i konstrukce odparníků vyvinula společnost Shin Etsu Chemical Co. Ltd. (Tokyo, Japonsko) řadu přípravků Isomate / Isonet, které představují světovou špičku v této oblasti. Proti nesytce rybízové se pouţívají umělohmotné (PVC) odparníky červené barvy Isonet Z. Účinnou látkou je směs syntetických sexuálních feromonů (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát (68 mg) a (E,Z)-3,13-octadecadienyl acetát (2 mg), doporučené dávkování je 300 kusů na hektar (CBC Europe, 2010) (Obr. 5 a 6).

Obr. 5 a 6 - Feromonový odparník Isonet Z 10

Odparníky se aplikují před výletem prvních dospělců cílového druhu, před dosaţením SET0,0(h) = 4000 oC, nejpozději v době odchytu prvního kusu do feromonového lapáku – v tom případě musí být odparníky aplikovány ještě týţ den. Dřívější aplikace, i o několik týdnů, je vhodná a nemá negativní vliv na celkovou dobu odpařování feromonů. Aplikace se provádí ručně rozvěšením odparníků na keře, rozmístění musí být rovnoměrné po celé výsadbě, pouze na okraje ošetřované plochy se dává dvojnásobné mnoţství odparníků, neţ v ostatní části plochy. O zvýšený počet odparníků na okrajích se poniţuje počet odparníků ve středu plochy. Na rostlině se odparníky umísťují do horní třetiny keře obtočením okolo tenčí větévky. Pro zajištění odparníku na rostlině stačí jedno zatočení drátku. Přílišné stahování můţe vést k prasknutí odparníku a rychlému vypaření feromonu. Během léta by měly být odparníky ve stínu listů a nemělo by na ně svítit celý den slunce. Odparníky nesmí být umístěny na drátěnou konstrukci, protoţe vlivem vyšší teploty drátu dochází k nadměrnému odpařování feromonu (Hluchý, 2007). Dodrţení zvýšené dávky je důleţité zejména ze strany převládajících větrů. Na silně svaţitých plochách (nad 8°) se na horní část svahu umístí více odparníků neţ na spodní stranu. Při svaţitosti 10–15° se dává na horní třetinu plochy 1/2 odparníků a na ostatní plochu zbývající polovina odparníků. Při svaţitosti 20–25° se jiţ dává na horní třetinu plochy 2/3 odparníků a na ostatní plochu zbývající třetina odparníků. Pokud po skončení aplikace zbudou odparníky, umísťují se do ohnisek napadení nebo na návětrný okraj. Při sniţování dávky se na okraji nechává pás ošetřený plnou dávkou (Hluchý, 2007). Aplikace feromonů má oproti konvenčním insekticidům mnoho výhod (Witzgall a kol., 2008). Patří mezi ně vysoká účinnost. Při správném pouţití lze dlouhodobě dosahovat nulového napadení porostu. Dále je to dlouhodobé působení. Odparníky se aplikují pouze jedenkrát ročně a uvolňují feromony rovnoměrně po celou sezónu. Postupně lze sniţovat dávky při udrţení vysoké účinnosti (Hluchý, 2007). Sexuální feromony jsou netoxické a druhově specifické (Witzgall a kol., 2008), nemají vliv na jiné organizmy a tudíţ je tato metoda vysoce selektivní – produkty nezabíjí ţádné organizmy, pouze mění chování cílového druhu. Rizika pro zdraví a ţivotní prostředí jsou velmi nízká. V produktech nezůstávají ţádná rezidua. Metoda je vhodná do systému integrované i organické produkce ovoce a pro antirezistentní strategii. Nevýhodou metody je její pouţitelnost pouze na větších plochách (Hluchý, 2007). Selektivita je také nevýhodou sexuálních feromonů. Plodiny mohou být napadeny více škodlivými druhy, anebo mohou přiletět jiţ oplodněné samičky z okolí. Úspěch matení také závisí na nízké počáteční populační hustotě škůdce (Witzgall a kol., 2008). Pro první pouţití metody matení samců je nutno znát napadení porostu v předchozím 11

roce a podle toho zvolit strategii ochrany. Při vysokém napadení je nutné kombinovat další doplňkové metody, aby bylo dosaţeno intenzivního sníţení populační hustoty škůdce (Hluchý, 2007). Pro hodnocení účinnosti dezorientace se pouţívá metoda „rozstříhání výhonů“ podle Karalius a kol. (2003), kdy se vzorky výhonů rozřeţou a spočítají se housenky uvnitř. Také je moţné na „dezorientačních“ plochách pouţít feromonové lapáky s desetinásobnou dávkou feromonu. Na těchto lapácích by nemělo docházet k odchytu cílových druhů motýlů – pouze výjimečné náhodné záchyty (Hluchý, 2007). Nálet většího počtu signalizuje moţnou krátkodobou disproporci (vrchol letové aktivity), která vyţaduje zvýšenou pozornost, ale nemusí znamenat neúčinnost metody dezorientace. Nálety vytvářející souvislou křivku s odlišným vrcholem jsou jiţ varováním. Podle Pultara (2008) u nás však není registrována ţádná další korektivní metoda k redukci nesytky při selhání dezorientace. Feromonové kapsle pro nesytku rybízovou jsou druhově specifické, necílové druhy motýlů se vyskytují v lapácích velmi málo a jsou snadno odlišitelné (Pultar, 2008). Feromonové lapáky se vyvěšují současně s odparníky na dezorientaci na místa, na kterých je vysoká pravděpodobnost sníţení účinnosti metody (vyvýšeniny, sousedství starých rybízových porostů, ohniska silného napadení). V homogenním porostu bez předchozích případů se lapáky umísťují na návětrnou stranu sadu. V České republice převaţují severozápadní větry, proto je vhodné je umístit na severozápadní nebo západní okraj porostu. Nosičem je pryţ na bázi přírodního kaučuku. Účinnost po vyjmutí z obalu a expozici lapáku je 8-10 týdnů. Odparník se vyměňuje na přelomu července a srpna (Pultar, 2008). Potravní atraktanty Potravní atraktanty mohou být také vyuţívány k ochraně plodin proti škůdcům (Witzgall a kol., 2008). Nejčastěji se pouţívají k hromadnému vychytávání dospělců obou pohlaví za účelem sníţení jejich početnosti (Lánský a kol., 2005). Nejvyšší účinnosti je dosahováno při jejich pouţití v kombinaci s velkoobjemovými lapáky nebo kontaktními insekticidy. Efekt se zvyšuje, pokud jsou lákány i samičky. Jako návnada pro samce mohou slouţit samicí produkované feromony, ale také vůně rostlin či vedlejší produkty kvašení (Witzgall a kol., 2008). Metoda je účinná proti nesytce jabloňové Synanthedon myopaeformis (Borkhausen, 1789). Jako atraktant slouţí směs jablečného dţusu a piva v poměru 1:1 (Lánský a kol., 2005). Dle Pultara (1994) je vhodnou návnadou směs melasy, kyseliny octové, jablečné šťávy a vody. Ve Švýcarsku jsou proti nesytce rybízové pouţívány lapáky s potravními atraktanty

12

tvořenými směsí jablečného dţusu (85 %), rybízového dţusu (10 %) a octa (5 %) (Carlen a kol., 2006). Metoda hromadného vychytávání pomocí feromonů Metoda hromadného vychytávání samců (anglicky „mass trapping“) do feromonových lapáků je zaloţena na principu zintenzivnění atraktivity feromonových lapáků pro samce pomocí synteticky vyrobeného samičího feromonu. Následkem toho je omezeno páření a samice kladou neoplozená vajíčka. Tím dochází k postupnému sníţení populační hustoty škůdců a poškození rostlin (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Princip metody vychází z dobrých zkušeností s vyuţitím metody likvidace samců (male annihilation technique, MAT) subtropických a tropických vrtulí rodu Bactrocera (Steiner a kol., 1965 aj.), nebo vrtule ovocné Ceratitis capitata (Wiedemann, 1824) (Cunnigham, 1989) a jako „mass trapping“ aplikované na celou řadu škůdců (přehled podává publikace El-Sayed a kol., 2006). Lapáky typu funnel (Obr. 7) (UNITRAP) nebo delta (Obr. 8) (BIOLATRAP) jsou v případě nesytky rybízové opatřeny feromonovým odparníkem se směsí (E,Z)-2,13octadecadien–1-yl acetát a (Z)-13-octadecen-1-yl acetát (Plant Research International, Wageningen, Holandsko) (Pultar, 2007). Lapáky typu funnel jsou efektivnější a nedochází u nich k neţádoucímu přeplnění škůdci při vysoké populační hustotě (Suckling a kol., 2005). U delta typu byla prokázána nejvyšší atraktivita ţlutých a zelených lapáků. U typu „funnel“ vykázaly vyšší účinnost lapáky kombinovaného zbarvení (zelená stříška, ţlutý reflektor a bezbarvý, resp. bílý kolektor) neţ jednobarevně ţluté. Při testování různých feromonových lapáků se však ukázalo, ţe ţlutě zbarvené lákají i uţitečné druhy hmyzu, zejména čmeláky, samotářské včely, pestřenky a srpice (Pultar, 2010, osobní sdělení).

Obr. 7 - Feromonový lapák typu funnel

Obr. 8 - Feromonový lapák typu delta

13

Instalace je prováděna na přelomu května a června, před dosaţením SET0,0(h) = 4000 oC, zavěšením na dřevěný či kovový kolík zatlučený do půdy v řadě mezi keři tak, aby byl lapák umístěn ve výšce vrcholků keřů. Odparníky se během vegetace nevyměňují. Rozmístění lapáků musí být rovnoměrné, v minimální vzdálenosti od sebe 50 m (viz. Obr. 9). Při pouţití lapáku typu delta se lepové vloţky vyměňují v pravidelných asi 14denních intervalech, úlovky se kontrolují 1-2x týdně (Pultar, 2007). Při sklizni rybízu je vhodné lapáky odstranit, aby nedošlo k jejich mechanickému poškození a po průjezdu sklízecího stroje je opětovně vyvěsit. Lapáky se ponechávají ve výsadbě do konce letové aktivity škůdce, tj. přibliţně do poloviny srpna. Obvyklý způsob hodnocení účinnosti vychytávání pouţívá metodu „rozstříhání výhonů“, kdy se vzorky výhonů rozřeţou a housenky uvnitř se spočítají. Zaznamenává se procento napadených prutů housenkou (Karalius a kol., 2003).

Obr. 9 - Doporučované rozmístění lapáků s ohledem na tvar parcely se zřetelem na převaţující směry větrů (u nás západní aţ severozápadní) (Pultar, 2010)

2.2.2 Vlnovník rybízový - Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869)

Nebezpečnost a škodlivost tohoto mikroskopického roztoče spočívá v přenosu virového zvratu rybízu (Blackcurrant reversion associated virus – BRAV), při kterém dochází k morfologickým změnám a k degenerativním změnám květních orgánů a díky tomu neplodí ani pupeny, které nejsou přímo poškozeny vlnovníkem. Velmi často je příčinou likvidace i velkých plantáţí především černého rybízu (Kazda a kol., 2003). U černého i červeného rybízu se vyskytuje výrazná odrůdová preference. Nově byly vyšlechtěny rezistentní odrůdy, které roztoč nenapadá nebo neohroţuje jejich plodnost (Cross a Easterbrook, 1998). 14

2.2.2.1 Zařazení do systému Třída pavoukovci (Arachnida), řád roztoči (Acarina), čeleď vlnovníkovití (Eriophyidae) (Kůdela a Kocourek, 2002).

2.2.2.2 Pouţívané názvy druhu Hálčivec rybízový, blackcurrant bud mite, blackcurrant gall mite, big bud mite, currant bud mite (Kůdela a Kocourek 2002), Phytoptus ribis (Nalepa, 1893), Eriophyes ribis (Nalepa, 1898), Cecidophyes ribis (Keifer, 1946) (Lindquist a kol., 1996).

2.2.2.3 Popis škůdce Tělo dospělce vlnovníka je červovité, krémově bílé, se dvěma páry nohou. Samičky jsou dlouhé 0,21-0,25 mm, samečci kratší (0,18-0,20 mm). Chelicery bodavě savého ústního ústrojí jsou modifikovány v dlouhé stilety (bodce). Přední část těla pokrývá široce zaoblený hřbetní štítek, bez hřbetních bradavek, brv a výstupku nad bodci, na bocích je zrnitý, podélně rýhovaný s rýhami rozvětvenými jak směrem dolů, tak bočně ke středu štítku (Jeppson a kol., 1975). Hysterosoma (zadeček) je jemně příčně krouţkované, se stejným počtem hřbetních a břišních polokrouţků, které jsou pokryty zašpičatělými, kruhovitými mikrohrbolky. Zpeřené drápky chodidel jsou 5-6 paprsčité (Alford, 2007). Samičí pohlavní orgány těsně přiléhají ke kyčlím, krycí chlopeň je ţebrovaná, nejčastěji se 14 podélnými ţebry ve 2 nestejnoměrných řadách (Boczek, 1971). Vlnovníci nemají vytvořené oči, cévní soustavu, vzdušnice a vylučovací ústrojí. Na konci těla jsou dvě dlouhé štětinky (Laštůvka a kol., 1996).

2.2.2.4 Příznaky poškození Tento mikroskopický roztoč napadá především černý rybíz. Proniká do listových pupenů a způsobuje vznik zduřelých kulovitých hálek velkých aţ 1,5 cm (Obr. 10 a 11). Hálky na jaře neraší, zasychají a hnědnou. Zasychající pupeny roztoči opouštějí, krátkou dobu se pohybují po listech, kde sají a posléze zalézají do nových pupenů, pokračují v sání a rozmnoţují se. U napadených rostlin se postupně sniţuje výnos vlivem redukce počtu zdravých pupenů (Kazda a kol., 2003).

15

Obr. 10 a 11 - Příznaky napadení vlnovníkem rybízovým

2.2.2.5 Ţivotní cyklus Přezimují dospělci i nymfy. Roztoči jsou schopní odolávat teplotám od -7 °C do -2 °C (Jeppson a kol., 1975). Na jaře při teplotách vyšších neţ 5 °C kladou samičky 60-100 vajíček uvnitř pupenů, na stěny zkadeřených základů listů (Lánský a kol., 2005). Ke kladení vajíček dochází v průběhu celého roku, ale nejčastěji v jarních a podzimních měsících (Jeppson a kol., 1975). Za 3-4 dny (při nízkých teplotách za 21-28 dnů) se z vajíček líhnou larvy, které sají listová pletiva. Rozmnoţování v loňských pupenech probíhá ve 2-3 generacích. Většina roztočů však napadené pupeny při rašení opouští a přesídluje na nové (Lánský a kol., 2005). Migrace začíná na začátku března, pokračuje aţ do poloviny června, ale vrchol nastává ve druhé polovině dubna a v květnu (Jeppson a kol., 1975), tj. v době otevření prvních dvou květů na hroznu a probíhá po celou dobu kvetení (Lánský a kol., 2005). Část populace napadá nové pupeny po páření na listech a květech, část klade vajíčka na povrch listů, výhonů a květů. Nové pupeny sice napadá jen 1 % populace, avšak i toto mnoţství stačí k závaţnému výskytu škůdce (Lánský a kol., 2005). Během migrace ţijí roztoči nechráněni a ţiví se vnějšími vrstvami pupenů, listů a výhonů (Jeppson a kol., 1975). Tento významný škůdce rybízu se rozšiřuje převáţně pomocí opylovačů, větrem a sadbou. Má několik generací v roce v závislosti na klimatických podmínkách (Kazda a kol., 2003).

2.2.2.6 Hostitelské rostliny Vlnovník napadá především rybíz černý, ale i ostatní druhy rodu Ribes (Hluchý a kol., 1997). 16

2.2.2.7 Ochrana

Monitoring Monitoring výskytu roztočů je prováděn vizuální zimní kontrolou. Odebírá se 60 celých větví a zjišťuje se přítomnost či nepřítomnost napadení i podle jediného napadeného pupenu, nebo se kontrolují letorosty – podíl napadených pupenů (Lánský a kol., 2005). Nepřímá ochrana Podle Crosse a Easterbrooka (1998) je základem ochrany pouţívání rezistentních kultivarů. Ve Skotském výzkumném ústavu (SCRI) byly vyšlechtěny kultivary rybízu rezistentní jak k napadení vlnovníkem („Ben Hope“), tak i rezistentní k virovému zvratu černého rybízu („Ben Gairn“). Tyto kultivary jsou základním prvkem vývoje integrovaného systému ochrany proti škůdcům černého rybízu (Cross a Easterbrook, 1998). Velmi důleţitá je výsadba zdravé, roztoči nenapadené sadby (Niemczyk a kol., 2000). Školky a nové výsadby by se měly zakládat ve vzdálenosti nejméně 500 m od napadených keřů. Keře je nutné pravidelně kontrolovat. U napadených rostlin se kaţdým rokem ořezávají výhonky s hálkami (Atlas škůdců, 2008). Přímá ochrana Chemická ochrana Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému je zaloţena na aplikaci akaricidů. Donedávna spočívala ochrana v rutinním pouţívání širokospektrálních přípravků v pevně stanovených termínech podle vývojové fáze rostliny (Cross a Harris, 2003). Vzhledem ke způsobu ţivota vlnovníka je nejdůleţitější vhodné načasování. Roztoči stráví většinu ţivota uvnitř hálek, na jaře a v časném létě migrují a napadají nové pupeny. Migrace není ovlivněna pouze vývojovou fází rostlin či denními teplotami. Na tento proces má vliv více faktorů, jako je stupeň zduření hálek, stáří hálek, počet roztočů přítomných v hálce a jejich reprodukční cyklus závislý na teplotě a rychlost migrace z hálek, která je přímo závislá na teplotě. Migrace je silně ovlivněna denními rytmy, vrcholu dosahuje v poledne a téměř nulová je v půlnoci (Cross a Easterbrook, 1998). Cross a Eastebrook (1998) doporučují také postřik sírou na počátku vegetace, čímţ se zabraňuje prolomení rezistence. Cross a Harris (2003) povaţují kombinaci pouţívání rezistentních kultivarů a aplikaci síry za efektivní strategii ochrany rybízu.

17

Podle Hluchého a kol. (1997) se první ošetření akaricidy provádí v prvních jarních dnech, kdy teplota dosáhne alespoň 13 °C, druhé těsně před rozkvětem rybízu a třetí asi po 10 aţ 14 dnech na konci kvetení. Při prvních výskytech v rozsáhlejších rybízovnách je účelné zváţit likvidaci a spálení napadených keřů (Hluchý a kol., 1997). Lánský a kol. (2005) uvádí jako vhodný termín ochrany období před květem a po sklizni. První ošetření je třeba časovat co nejblíţe době květu a s ohledem na ochranu včel aplikovat večer. Důleţité je přidání smáčedla a vyšší objem postřiku (1000 l/ha). Druhé ošetření se doporučuje ihned po sklizni. Ošetření se provádí při napadení větším neţ 5 %. Přípravky registrované v rámci integrované ochrany rybízu v České republice jsou pouze Omite 570 EW a Omite 30 W (Seznam povolených přípravků, 2010). Hodnocení účinnosti aplikace pesticidů, i dalších metod ochrany, je obvykle prováděno kaţdoročně v období dormance kontrolou počtu hálek (Cross a Harris, 2003). Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri Scheuten, 1857 Dravý roztoč Typhlodromus pyri z čeledi Phytoseiidae patří mezi mimořádně významné biologické regulátory populací různých škodlivých fytofágních roztočů, zejména svilušek a vlnovníků. Je známo, ţe pouţíváním širokospektrálních chemických přípravků na ochranu rostlin (zejména insekticidů na bázi syntetických pyrethroidů, ale i některých fungicidů), byly populace těchto uţitečných dravců zdecimovány. Zejména Typhlodromus pyri patří mezi nejvýznamnější dravé roztoče a dokázal se přizpůsobit pouţívání některých insekticidů a v současné době je jediným druhem úspěšně pouţívaným v programech biologického boje proti sviluškám a vlnovníkům v intenzivně obhospodařovaných sadech a vinicích (Chudíček, 2006). T. pyri napadá škodlivé roztoče, ale i larvy třásněnek a jiný drobný hmyz. Dravé jsou i nymfy. Má vysokou bioregulační schopnost a vrozený „model“ péče o kořist, takţe působí dlouhodobě. Alternativou ţivočišné kořisti jsou pylová zrna rozličných druhů rostlin, mycelia nebo spory hub. Proto je vhodné v sadech nebo vinicích budovat druhově bohaté ozelenění, které skýtá pro roztoče T. pyri alternativní potravní zdroj (Šarapatka a kol., 2008). Několik týdnů je schopen dravý roztoč přeţít i zcela bez potravy (Hluchý a kol., 2008). Kapkovité krémově bledé tělo dospělce dosahuje délky přibliţně 0,3 mm. Dlouhé nohy umoţňují tomuto dravci rychlý pohyb i v prostředí listů hustě porostlých trichomy (Psota, 2010). Oplozené samičky přezimují ve skupinách v trhlinách kůry na starších větvích nebo kmeni. V závislosti na teplotě se samice na jaře probouzí a opouští úkryty. Nejprve vyhledávají kořist, kterou představují drobní roztoči, ale také larvy třásněnek a jiného drobného hmyzu. Úţivný ţír samic trvá několik týdnů. Poté kladou jednotlivá vajíčka na 18

trichomy nad povrchem listů proto, aby nedocházelo k predaci jedinci vlastního druhu či blízce příbuznými druhy. Často najdeme vajíčka v blízkosti střední ţíly (Hluchý a kol., 2008). Přezimující samice naklade v průměru 16 vajíček, samice dceřiné populace klade v průměru aţ 29 vajíček (Zemek, 1993). Nejprve se líhnou samci a později i samice nové generace. V našich klimatických podmínkách má druh T. pyri dvě aţ tři generace za rok (Hluchý a kol., 2008). V přírodě se šíří po rostlinách zejména za pomocí větru. S příchodem krátkých dnů na podzim zastaví kladení vajíček a stěhují se do zimních úkrytů k přezimování. Samečci hynou s nástupem zimy (Chudíček, 2006). V České republice je do sadů a vinic dostupný přípravek s obsahem tohoto dravého roztoče Biolaagens - TP (Biola, Chelčice) a "Typhlodromus pyri" (Biocont laboratory s.r.o., Brno) (Seznam povolených přípravků, 2010). Do vinic se 3000–3300 keři na ha se aplikuje 1000 pásů (letorostů)/ha, do ovocných sadů 1500–3000 pásů dle sponu stromů. Pouţívá se např. 1 letorost na 2. - 3. keř či strom, 1 plstěný pás na kaţdý 3. keř. Aplikace je jednorázová a účinnost dlouhodobá. Během prvních dvou sezón dochází ke stabilizaci T. pyri. Teprve potom dochází k plnému účinku dravého roztoče (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930) Amblyseius cucumeris (syn. Neoseiulus cucumeris) je kolem 0,5 mm velký roztoč, má mléčně bílou aţ narůţovělou barvu. Přední pár končetin je pouţíván jako tykadla. Od příbuzných druhů rodu Amblyseius (A. californicus, A. bakeri), ale například i druhu Typhlodromus pyri, je při menším zvětšení a bez speciální preparace prakticky nerozlišitelný (Rod a kol., 2005). Vajíčka jsou oválná, průsvitná, růţově bílá o velikosti cca 0,14 mm. Dospělec ţije po dobu cca 3 týdnů (Helyer a kol., 2003). Vyhledává, napadá a vysává larvy třásněnek. Je schopen se vyvíjet i na sviluškách, roztočících, vlnovnících, hálčivcích či na pylu (Predatory mite, 2009). Vývoj z vajíčka do dospělosti trvá v závislosti na teplotě a potravě 6–10 dní. Po vylíhnutí má larva 6 končetin a po několik hodin nepřijímá potravu. Následující dvě nymfální stádia jiţ mají 8 končetin a jsou velmi mobilními a efektivními predátory. Dospělci se chovají obdobně (Helyer a kol., 2003). Minimální teplota pro vývoj je 8 °C, maximální pak kolem 30 °C. Při teplotě 20 °C trvá vývoj asi 11 dnů, rozhodující vliv na vývoj má také relativní vlhkost. Pod 60 % relativní vlhkosti vajíčka zasychají (Rod a kol., 2005). Dospělý roztoč denně vysaje asi 3 larvy třásněnky. Pouţívá se především ve sklenících, fóliovnících, při vyšší vlhkosti i v domácnosti. Aplikace je nutná na počátku výskytu škůdce 19

nebo i preventivně (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Způsob pouţití se liší dle formulace přípravku. V případě formulace roztoče v pilinách či otrubách uzavřených do papírové trubičky s plastovým víčkem opatřeným centrálním sypacím otvorem (Biolaagens Acu – Biola Chelčice; Amblyseius cucumeris – Biocont Laboratory, Brno) je aplikován sypáním pilinového substrátu či otrub přímo na listy rostlin. Aplikace by měla být prováděna při teplotě 20-25 °C a optimální vzdušné vlhkosti 70-90 % v mnoţství 50 roztočů/m2 (rostlinu) preventivně nebo 100 roztočů/m2 kurativně (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Druhou moţností je zavěšení papírového sáčku s háčkem na rostliny (Thripex Plus – Koppert, Holandsko) v době maximálního opouštění pupenů vlnovníkem, tj. při otevření prvních dvou květů na hroznu. V následujících dnech by mělo být po několik hodin během dne 20 °C. Substrátem pro dravého roztoče jsou piliny, jako jeho dočasná potrava je pouţíván Tyrophagus putrescentiae Schrank (1781). V kaţdém sáčku je dle výrobce garantováno 1000 dravých roztočů. Aplikuje se v dávce 1 sáček/keř. Sáček se umísťuje do stínu, do dolní části keře, aby byla udrţena vlhkost (Thripex plus, 2009). Roztoče lze kombinovat s ostatními bioagens v systému biologické ochrany rostlin. Vysoce toxické chemické přípravky, zejména akaricidy, se pouţívat nesmějí. Po aplikaci roztočů není třeba dodrţovat ţádnou ochrannou lhůtu (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Nechemická ochrana (mechanická a fyzikální) Sadbu a řízky rybízu je vhodné ponořit na 30 minut do vody 50 °C teplé, tím dochází k usmrcení roztočů v případně napadených pupenech (Lánský a kol., 2005). Jeppson a kol. (1975) uvádí jako vhodnou teplotu vody 40 °C a dobu máčení 40 minut. Ve výsadbách s citlivými odrůdami je základem ochrany pečlivá kontrola keřů v zimě a krátce po květu a vylamování napadených hálek či odstraňování infikovaných rostlin (Cross a Easterbrook, 1998).

20

3 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo v polních pokusech na provozních plochách rybízu ověřit účinnost nových i některých stávajících metod ochrany na regulaci populací nesytky rybízové a vlnovníka rybízového jako podklad pro zavedení systému integrované ochrany rybízu.

3.1 Dílčí cíle 1) Metoda dezorientace proti nesytce rybízové. Testované hypotézy: Po aplikaci feromonových odparníků Isonet Z se sníţí napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou nebo se nebude nadále zvyšovat. Velikost populační hustoty nesytky rybízové má vliv na účinnost metody dezorientace. 2) Metoda hromadného vychytávání proti nesytce rybízové. Testované hypotézy: Po aplikaci feromonových lapačů a následném vychytání samců se sníţí napadení výhonů rybízu. Velikost populační hustoty nesytky rybízové má vliv na účinnost metody. 3) Biologická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri. Testované hypotézy: Dravý roztoč T. pyri je schopný účinně regulovat vlnovníka rybízového a po jeho introdukci dojde ke sníţení napadení pupenů rybízu. 4) Biologická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris. Testované hypotézy: Dravý roztoč A. cucumeris je schopný účinně regulovat vlnovníka rybízového i v polních podmínkách a po jeho inokulaci dojde ke sníţení napadení pupenů rybízu. 5) Mechanická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému - vylamování napadených hálek. Testované hypotézy: Po mechanickém odstranění napadených pupenů rybízu na jaře se sníţí následné napadení. 21

6) Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému pomocí přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben). Testované hypotézy: Biologická účinnost akaricidu Sanmite 20 WP je na vlnovníka rybízového dostatečná. 7) Kombinace chemické a biologické ochrany (Sanmite 20 WP a T. pyri). Testované hypotézy: Při kombinaci chemické a biologické ochrany dojde ke zvýšení účinnosti oproti účinnosti při testování těchto metod samotných.

22

4 MATERIÁL A METODY

4.1 Metoda dezorientace 4.1.1 Pokusná lokalita Metoda dezorientace pomocí feromonových odparníků Isonet Z byla testována na dvou lokalitách s odlišným počátečním napadením výhonů (tj. napadením těsně před zahájením pokusu). Počáteční napadení výhonů rybízu na lokalitě A (Drahoraz – U lesa) činilo 19 %, na lokalitě B (Holovousy) bylo napadeno 3,75 % výhonů. K porovnání účinnosti metody dezorientace slouţila neošetřená kontrola, která byla vzhledem k moţnosti přeletu motýlů mezi výsadbami záměrně umístěna v dostatečné vzdálenosti od pokusných ploch. Výchozí napadení kontrolní neošetřené výsadby (Chodovice) dosahovalo 21 %. Celková rozloha obou pokusných ploch černého rybízu byla 4 ha. Výsadby se rozkládají na rovině, jsou pravidelného tvaru a dostatečně izolované od nejbliţších rybízových plantáţí (min. 1 km). Podrobné charakteristiky výsadeb jsou uvedeny v tabulce 4.1. Tab. 4.1 - Charakteristika pokusných výsadeb pro metodu dezorientace LOKALITA

ROZLOHA

ODRŮDA

SPON (m)

ZALOŢENÍ

A – Drahoraz (U lesa)

4 ha

„Titania“ + „Ben Hope“

4,3 x 0,7

1999

B - Holovousy

4 ha

„Titania“ + „Öjebyn“

4 x 0,4

2002

Kontrola - Chodovice

2 ha

„Titania“

4 x 0,4

2000

4.1.2 Feromonové odparníky Účinnou látkou přípravku Isonet Z (Shin Etsu Chemical Co. Ltd., Tokyo, Japonsko) je směs syntetických sexuálních feromonů (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát (68 mg) + (E,Z)3,13-octadecadienyl acetát (2 mg). Umělohmotné (PVC) odparníky červené barvy mají tvar tzv. špaget (Obr. 12). Skládají se ze dvou souběţných plastových trubiček. V jedné z nich je umístěn hliníkový drát, coţ umoţňuje snadnou aplikaci v polních podmínkách a druhá je naplněna specifickou směsí feromonů. K uvolňování účinné látky dochází dle výrobce 150– 180 dní.

23

Obr. 12 - Feromonový odparník Isonet Z

4.1.3 Aplikace, dávkování Odparníky byly aplikovány před výletem prvních dospělců cílového druhu. Termíny instalace odparníků Isonet Z jsou uvedeny v tabulce 4.2. Aplikace byla provedena ručně rozvěšením odparníků na keře v doporučené dávce od výrobce, tj. 300 ks na hektar. Odparníky byly rozmístěny rovnoměrně po celé ploše výsadby. Na okraji ošetřované plochy bylo dáno vyšší mnoţství odparníků neţ v ostatní části plochy. O zvýšený počet odparníků na okrajích se poníţil počet odparníků ve středu plochy. Na rostlině byly odparníky umístěny do horní třetiny keře, do stínu lehkým obtočením drátku okolo tenčí větévky. Tab. 4.2 - Termíny instalace feromonových odparníků Isonet Z LOKALITA

2008

2009

2010

Drahoraz

15. 5. 2008

20. 5. 2009

18. 5. 2010

Holovousy

14. 5. 2008

15. 5. 2009

3. 5. 2010

---

---

---

Kontrola

4.1.4 Hodnocení účinnosti Efektivita metody dezorientace byla stanovena: 1) měřením stupně napadení výhonů před a po aplikaci odparníků, 2) podle počtu samců chycených do feromonových lapáků s desetinásobným mnoţstvím feromonu, 3) podle počtu chycených motýlů obou pohlaví do potravních atraktantů (Grassi a kol., 2002).

24

4.1.4.1 Napadení výhonů Pro hodnocení účinnosti metody dezorientace byla pouţita metoda „rozstříhání výhonů“ podle Karalius a kol. (2003), kdy se vzorky výhonů rozřezaly a spočítaly se housenky uvnitř. Zaznamenáno bylo procento napadených výhonů housenkou. Na pokusných plochách bylo kontrolováno 100 výhonů ve 4 opakováních (40 keřů/10 výhonů). Na neošetřené kontrolní ploše, která byla velká pouze 2 hektary, bylo hodnoceno 50 výhonů ve 4 opakováních (20 keřů/10 výhonů).

4.1.4.2 Feromonové lapáky Na „dezorientačních“ plochách byly pouţívány feromonové lapáky UNITRAP N – funnel s feromonovým odparníkem SUPERLURE-ST/w s účinnou látkou (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát a (Z)-13-octadecenyl acetát, 10 mg/odparník (Plant Research International, Wageningen, Holandsko). Feromonové lapáky (3 ks/plocha) byly vyvěšovány současně s odparníky na dezorientaci. Úlovky byly kontrolovány 1x týdně. Odparník s feromonem byl vyměňován na přelomu července a srpna. Na referenční plochu (neošetřenou metodou matení samců) se umístily tyto lapáky pro standardní sledování náletu motýlů.

4.1.4.3 Potravní atraktanty Lapáky s potravním atraktantem byly instalovány současně s feromonovými odparníky a lapači (Tab. 4.2) na střed pokusných ploch i do kontrolní neošetřené výsadby. První typ potravního atraktantu (A) byl tvořen směsí rybízového a jablečného dţusu a piva v poměru 25:25:50. Druhou testovanou variantou atraktantu (B) byla směs rybízového a jablečného dţusu a octa v poměru 10:85:5. Ocet slouţil jako konzervant. Do obou pokusných výsadeb i do kontrolní neošetřené plochy byly instalovány vţdy 3 lapače se směsí A a 3 se směsí B. Atraktant byl vyměňován kaţdých 14 dní, úlovky v lapácích se kontrolovaly kaţdých 7 dní. V případě účinnosti těchto atraktantů se zachycení jedinci uchovávají v 90% alkoholu, stanovuje se poměr pohlaví a přítomnost spermatéky v samicích.

25

4.2 Metoda hromadného vychytávání 4.2.1 Pokusná lokalita Metoda hromadného vychytávání samců do feromonových lapáků (mass trapping) byla testována na dvou různě velkých lokalitách s různým počátečním poškozením výhonů. První lokalita s výsadbou černého rybízu (Drahoraz – Silnice) byla před zahájením pokusu napadena z 3 %. Na druhé pokusné lokalitě (Chloumky) dosáhlo počáteční napadení 19,25 % poškozených výhonů. Na kontrolní neošetřované ploše v Ostroměři bylo napadeno 36 % výhonů rybízu. Výsadby byly záměrně umístěny v dostatečné vzdálenosti mezi sebou i od ostatních rybízových plantáţí, aby nedocházelo k vzájemnému přeletu motýlů. Podrobné charakteristiky výsadeb jsou uvedeny v tabulce 4.3. Tab. 4.3 - Charakteristika pokusných výsadeb pro metodu hromadného vychytávání LOKALITA

CELKOVÁ ROZLOHA

ODRŮDA

TYP/POČET LAPÁKŮ

SPON (m)

ZALOŢENÍ

A – Drahoraz (Silnice)

1,6 ha

„Ben Hope“

delta / 10 ks

4 x 0,4

2005

B – Chloumky

4 ha

„Titania“

funnel / 24 ks

4,3 x 0,7

1999

Kontrola - Ostroměř

4 ha

„Titania“

---

4 x 0,4

2002

Pozn.: v roce 2010 byly i na plochu A instalovány lapáky funnel.

4.2.2 Feromonové lapáky a odparníky Vychytávání bylo prováděno pomocí lapáků na bázi sexuálního feromonu – typ delta (zelená barva) a funnel (zelená stříška, ţlutý reflektor a bílý kolektor) (Biola, Chelčice) v počtu 6 ks na hektar. Účinnou látkou byla směs feromonů (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát a (Z)-13-octadecenyl acetát. Nosičem této směsi je gumová kapsle. Kapsle nebyly během vegetace vyměňovány.

4.2.3 Aplikace, dávkování Lapáky byly instalovány na přelomu května a června, před dosaţením SET0,0(h) = 4000 oC (Tab. 4.4), zavěšením na dřevěný či kovový kolík zatlučený do půdy v řadě mezi keři tak, aby byl lapák umístěn ve výšce vrcholků keřů. Rozmístění lapáků bylo rovnoměrné, 26

v minimální vzdálenosti 50 metrů od sebe. Při pouţití lapáku typu delta se lepové vloţky vyměňovaly v pravidelných 14 denních intervalech nebo po znečištění lepové desky zbytky těl ulovených motýlů. Kontroly probíhaly 1x týdně. Tab. 4.4 - Termíny instalace feromonových lapáků LOKALITA

2008

2009

2010

Drahoraz

15. 5. 2008

20. 5. 2009

18. 5. 2010

Chloumky

24. 5. 2008

14. 5. 2009

17. 5. 2010

---

---

---

Kontrola

4.2.4 Hodnocení účinnosti Účinnost tohoto způsobu ochrany byla hodnocena v zimních měsících na základě počtu poškozených výhonů housenkou nesytky rybízové. Na větší výsadbě (Chloumky) a v kontrole bylo kontrolováno 4 x 100 výhonů a na menší výsadbě (Drahoraz) 4 x 50 výhonů.

4.3 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri Účinnost biologické ochrany pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri (Biolaagens – TP, Biola, Chelčice) proti vlnovníkovi rybízovému byla hodnocena na dvou lokalitách s rozdílným sponem rostlin. Obě výsadby s odrůdou „Titania“ byly vysázeny v roce 1999. Keře rybízu v Holovousích (lokalita A) byly vysazeny ve sponu 4 x 1,5 m, rostliny nesrostly v souvislou řadu. Spon výsadby na Chlumu (lokalita B) činí 4 x 0,8 m, keře tvoří husté pásy. Introdukce byla prováděna na začátku vegetace (duben) v dávce 3000 ks/ha (Tab. 4.5). Roztoči byli aplikováni v plstěných páscích (Obr. 13), přesná dávka byla určena dle sponu rostlin a počtu roztočů v jednom pásku. Na lokalitě A byl na kaţdý keř aplikován 1 plstěný pásek, na lokalitě B 1 plstěný pásek vţdy na kaţdý 5. keř. Dle výrobce bylo v kaţdém pásku pět dravých roztočů.

27

4.4 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris Účinnost biologické ochrany pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris byla testována v obci Volanice, ve výsadbě černého rybízu tvořené směsí odrůd, zaloţené v roce 1998. Spon rostlin byl 4 x 1,5 metru. Roztoč byl do porostu aplikován v době maximálního opouštění pupenů vlnovníkem, tj. při otevření prvních dvou květů na hroznu. Aplikován byl v papírových sáčcích s háčkem na zavěšení (Thripex Plus – Koppert, Holandsko) v dávce 1 sáček/keř (Obr. 14). Sáček byl umístěn do stínu, do dolní části keře, aby byla udrţena dostatečná vlhkost. Termíny inokulace jsou uvedeny v tabulce 4.5.

Obr. 13 - Plstěný pásek s T. pyri

Obr. 14 - Papírový sáček s A. cucumeris

4.5 Mechanická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému Účinnost mechanické ochrany ručním vylamováním napadených hálek byla taktéţ hodnocena ve Volanicích, ve výsadbě černého rybízu tvořené směsí odrůd, zaloţené v roce 1998. Spon rostlin byl 4 x 1,5 m. Všechny poškozené (napadené) pupeny byly ručně odstraňovány vţdy na začátku vegetace (Tab. 4.5).

28

Tab. 4.5 - Termíny aplikace dravých roztočů, provedení mechanické ochrany METODA OCHRANY

2007

2008

2009

2010

25. 4. 2007

10. 4. 2008

23. 4. 2009

6. 5. 2010

T. pyri (B) - Chlum

---

14. 4. 2008

27. 4. 2009

6. 5. 2010

A. cucumeris - Volanice

---

9. 4. 2009

7. 5. 2010

Mechanická o. - Volanice

---

9. 4. 2009

7. 5. 2010

T. pyri (A) - Holovousy

4. 4. 2008 26. 5. 2008 10. 4. 2008

4.6 Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému Z chemických preparátů byla hodnocena účinnost přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben) v dávce 0,75 kg/ha (1000 l vody), který není do této plodiny v České republice registrován. Testování probíhalo v Holovousích (Bobuloviny) ve výsadbě černého rybízu s odrůdou „Titania“ vysazené v roce 1999, ve sponu 4 x 1,5 m. Termín ošetření byl kaţdoročně stanovován na základě monitoringu aktivity vlnovníka rybízového a dle sledování průběhu teplot. Od roku 2008 byly testovány 3 různé kombinace termínů ošetření: 2x aplikace před sklizní (časná a pozdní); 1x před sklizní (časná) + 1x po sklizni a 1x před sklizní (pozdní) + 1x po sklizni. Konkrétní data jsou uvedena v tabulce 4.6. Tab. 4.6 - Termíny aplikace přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben) (0,75 kg/ha) 2007

2008

2009

2010

Termín

SET(10)h

Termín

SET(10)h

Termín

SET(10)h

Termín

SET(10)h

aplikace

(°C)

aplikace

(°C)

aplikace

(°C)

aplikace

(°C)

24. 4.

1811

9. 5.

1664

14. 4.

1507

29. 4.

1215

24. 5.

5517

2. 6.

5234

29. 4.

2650

8. 6.

4388

---

---

7. 8.

18276

17. 7.

13294

16. 8.

19910

29

4.7 Kombinace chemické a biologické ochrany V rámci těchto pokusů byla hodnocena účinnost dravého roztoče T. pyri v kombinaci s ošetřením přípravkem Sanmite 20 WP. Dávkování, termíny aplikace a hodnocení bylo shodné jako při aplikace samotných metod. Hodnocení účinnosti všech výše zmíněných metod ochrany proti vlnovníkovi rybízovému K porovnání účinnosti všech testovaných metod ochrany proti vlnovníkovi rybízovému (Kap. 4.3 – 4.7) slouţily neošetřené plochy na pokusných lokalitách. Počáteční napadení a napadení v dalších letech bylo hodnoceno v době vegetačního klidu na základě výskytu poškozených pupenů hálkami na výhonech rybízu. Hodnoceny byly vţdy tři předem bílou roubovací páskou označené výhony na kaţdém keři. Počítán byl podíl napadených a nenapadených pupenů. Termíny hodnocení jsou uvedeny v tabulce 4.7. a počty hodnocených keřů a počet opakování v tabulce 4.8. Tab. 4.7 - Termíny hodnocení napadení výhonů rybízu vlnovníkem rybízovým


NAPADENÍ 2007 11. 4. 2007

NAPADENÍ 2008 25. 2. 2008

NAPADENÍ 2009 6. 4. 2009

NAPADENÍ 2010 6. 4. 2010

Chemická - Holovousy

11. 4. 2007

25. 2. 2008

6. 4. 2009

6. 4. 2010

T. pyri (B) - Chlum

---

14. 4. 2008

27. 4. 2009

7. 4. 2010


---

4. 4. 2008

9. 4. 2009

7. 5. 2010

Mechanická - Volanice

---

4. 4. 2008

9. 4. 2009

7. 5. 2010

METODA OCHRANY

Tab. 4.8 - Počet hodnocených keřů v opakování a počet opakování v jednotlivých variantách POČET KEŘŮ

POČET OPAKOVÁNÍ


15

3

Chemická - Holovousy

15

3

T. pyri (B) - Chlum

5

5


5

5

Mechanická - Volanice

5

5

METODA OCHRANY

30

Statistické vyhodnocení výsledků Statistické vyhodnocení výsledků ze všech pokusů bylo provedeno v programu UPAV GEP - Uspořádání pokusů a analýza výsledků ve smyslu metodik EPPO 152 a 181. Verze: 1.6 (oprava 29. 11. 2005). Autor: Mgr. Michal Perutka, Ing. Ivan Fikulka, PhD., Brno. V případně metody dezorientace a hromadného vychytávání proti nesytce rybízové byla získaná data zpracovaná analýzou rozptylů (ANOVA – Tuckeyův test) a byla spočítána biologická účinnost dle Abbotta vůči neošetřené kontrole v jednotlivých letech. Dále byly porovnány hodnoty průměrného napadení jednotlivých variant v průběhu řešení práce k prokázání statisticky významných rozdílů napadení mezi jednotlivými pokusnými ročníky. Výsledná data metod ochrany proti vlnovníkovi rybízovému byla zpracovaná téţ analýzou rozptylu (ANOVA), byla počítána relace průměrů vůči neošetřené kontrole, která představovala 100 %. A taktéţ byly porovnány hodnoty průměrného napadení jednotlivých variant v průběhu řešení práce k prokázání statisticky významných rozdílů v napadení mezi jednotlivými pokusnými ročníky.

31

5 VÝSLEDKY 5.1 Nesytka rybízová

5.1.1 Metoda dezorientace

Tab. 5.1.1 - Počáteční napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 24. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D

POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ 22/78 18/82 14/86 22/78

% NAPADENÍ 22 18 14 22

PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 19 %

Tab. 5.1.2 - Počáteční napadení pokusné plochy (Holovousy) - 11. 2. 2008 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 0 7 3 5

PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 3,75 %

Tab. 5.1.3 - Počáteční napadení kontrolní plochy (Chodovice) - 12. 2. 2008 OPAKOVÁNÍ 50 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 26 16 20 22


Tab.5.1.4 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) - rok 2008 ANOVA A B R

dF 2 3 6

SS 1,482 0,104 0,421

MS 0,741 0,035 0,070

F 10,569 0,494

32

TUKEY (min. rozdíly) 90 % 0,475 95 % 0,575 99 % 0,838

Tab. 5.1.5 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR 3 K 21,00 1 TP 19,00 2 TP 3,75

TRANSF.PR. 1,34 1,29 0,57

ÚČINNOST % 0,00 9,52 82,14

90 % A A B

95 % A A B

99 % A A A

Počáteční napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou v roce 2008 na lokalitě A (Drahoraz) činilo 19 %, na lokalitě B (Holovousy) 3,75 %. Výchozí napadení kontrolní neošetřené výsadby (Chodovice) dosahovalo 21 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi neošetřenou kontrolou (V3) a lokalitou B (V2) (Tab. 5.1.1 – 5.1.5).

Tab. 5.1.6 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 25. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 28 26 28 20


Tab. 5.1.7 - Napadení pokusné plochy (Holovousy) - 9. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 4 1 0 1


Tab. 5.1.8 - Napadení kontrolní plochy (Chodovice) - 9. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ 50 VÝHONŮ A B C D


33

% NAPADENÍ 42 24 22 28


Tab. 5.1.9 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA A B R

dF 2 3 6

SS 3,328 0,171 0,133

MS 1,664 0,057 0,022


F 75,325 2,579


TRANSF.PR. 1,46 1,42 0,33

ÚČINNOST % 0,00 12,07 94,83

90 % A A B

95 % A A B

99 % A A B

Na pokusné ploše A i na kontrolní neošetřované ploše došlo v roce 2009 ke zvýšení napadení výhonů rybízu. V pokusné výsadbě z 19 % na 25,5 % a v kontrolní z 21 % na 29 %. Na pokusné ploše B bylo zjištěno 1,5 % napadených výhonů, coţ je niţší oproti počátečnímu napadení (3,75 %). Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly opět prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou B (V2). Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 12,07 % a na lokalitě B 94,83 % (Tab. 5.1.6 – 5.1.10).

Tab. 5.1.11 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) – 9. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 26 28 44 32


Tab. 5.1.12 - Napadení pokusné plochy (Holovousy) - 5. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


34

% NAPADENÍ 1 0 2 4


Tab. 5.1.13 - Napadení kontrolní plochy (Chodovice) - 5. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ 50 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 26 22 30 28



dF 2 3 6

SS 3,282 0,164 0,136

MS 1,641 0,055 0,023


F 72,446 2,408

Tab. 5.1.15 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 TP 32,50 3 K 26,50 2 TP 1,75

TRANSF.PR. 1,52 1,44 0,37

ÚČINNOST % 0,00 0,00 93,40

90 % A A B

95 % A A B

99 % A A B

Na pokusné ploše A došlo v roce 2010 opět ke zvýšení napadení výhonů aţ na 32,5 %. Ve výsadbě B zůstalo napadení stále nízké (1,75 %). V kontrole počet napadených výhonů mírně klesl a to z 29 % na 26,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly opět prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou B (V2). Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě B 93,40 %. Na lokalitě A bylo napadení výhonů vyšší neţ v neošetřené kontrole a tudíţ byla účinnost nulová (Tab. 5.1.11 – 5.1.15).

Tab. 5.1.16 - Napadení pokusné plochy (Holovousy) – 11. 1. 2011 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


35

% NAPADENÍ 13 5 14 9


Tab. 5.1.17 - Napadení kontrolní plochy (Chodovice) – 11. 1. 2011 OPAKOVÁNÍ 50 VÝHONŮ A B C D


PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ

% NAPADENÍ 28 22 24 24

24,5 %


dF 1 3 3

SS 0,289 0,069 0,35

MS 0,289 0,023 0,012


F 24,450 1,945

Tab. 5.1.19 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2011 VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 K 24,50 1 TP 10,25

TRANSF.PR. 1,41 1,03

ÚČINNOST % 0,00 58,16

90 % A B

95 % A B

99 % A A

Vzhledem k vysokému napadení porostu ve výsadbě A byla plocha ihned po sklizni 2010 zlikvidována a napadení jiţ nebylo v roce 2011 vyhodnoceno. Na pokusné ploše B v Holovousích došlo ke zvýšení napadení na 10,25 %. V kontrole počet napadených výhonů mírně klesl, z 26,5 % na 24,5 %. Mezi neošetřenou kontrolou a pokusnou lokalitou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě B 58,16 % (Tab. 5.1.16 – 5.1.19).

Tab. 5.1.20 - Souhrn - úlovky v lapácích na pokusných plochách CELKOVÝ POČET ÚLOVKŮ (KS) rok

2008

2009

2010

Lapák 10 mg 0

Atraktant A/B ---

Lapák 10 mg 15

Atraktant A/B 0/0

Lapák 10 mg 0

Atraktant A/B 0

Holovousy

0

---

14

3/1

67

0

Kontrola

81

---

374

0/0

171

0

lokalita Drahoraz

36

V roce 2008 nebyli na ani jedné z pokusných lokalit zaznamenáni v lapácích s desetinásobným mnoţstvím feromonu ţádní samci. V kontrolní výsadbě bylo chyceno 81 jedinců. V roce 2009 bylo na lokalitě A (Drahoraz) chyceno celkem 15 samců, na lokalitě B 14 a na kontrolní ploše 374. Potravní atraktanty se ukázaly jako neefektivní, neboť ve výsadbě A nebyly zaznamenány ţádné úlovky a ve výsadbě B byly zaznamenány pouze 4 úlovky – samci. V roce 2010 nebyli během vegetace na lokalitě A (Drahoraz) do feromonových lapáků chyceni ţádní samci, na lokalitě B bylo chyceno celkem 67 samců nesytky, na kontrolní ploše 171. Potravní atraktanty se ukázaly opět jako neefektivní, neboť nebyly chyceni ţádní motýli nesytky rybízové (Tab. 5.1.20).

Srovnání průměrného napadení jednotlivých variant mezi roky 2008 – (2010) 2011 Tab. 5.1.21 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) - lokalita A – Drahoraz (2008-2010) ANOVA A B R

dF 2 3 6

SS 0,099 0,003 0,063

MS 0,049 0,001 0,010


F 4,739 0,091

Tab. 5.1.22 - Srovnání průměrů (%) – lokalita A – Drahoraz VAR. SKUP. PRŮMĚR 2010 TP 32,50 2009 TP 25,50 2008 TP 19,00

TRANSF.PR. 1,52 1,42 1,29

90 % A AB B

95 % A AB B

99 % A A A

Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě A (Drahoraz) se v roce 2008 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2010 (Tab. 5.1.21 – 5.1.22). Tab. 5.1.23 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) - lokalita B – Holovousy (2008-2011) ANOVA A B R

dF 3 3 9

SS 1,229 0,089 0,999

MS 0,410 0,030 0,111

F 3,693 0,267

37


Tab. 5.1.24 - Srovnání průměrů (%) – lokalita B – Holovousy VAR. SKUP. PRŮMĚR 2011 TP 10,25 2008 TP 3,75 2010 TP 1,75 2009 TP 1,50

TRANSF.PR. 1,03 0,57 0,37 0,33

90 % A AB B B

95 % A A A A

99 % A A A A

Mezi napadením výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě B nebyly na hladině významnosti α = 0,05 prokázány ţádné rozdíly. Na hladině významnosti α = 0,1 se napadení v roce 2009 a 2010 statisticky významně lišilo od roku 2011. Mezi roky 2009 a 2010 nebyly prokázány rozdíly (Tab. 5.1.23 – 5.1.24).

Tab.5.1.25 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) – kontrola – Chodovice (2008-2011) ANOVA A B R

dF 3 3 9

SS 0,036 0,048 0,031

MS 0,012 0,016 0,003


F 3,453 4,553

Tab. 5.1.26 - Srovnání průměrů (%) – kontrola - Chodovice VAR. SKUP. PRŮMĚR 2009 TP 29,00 2010 TP 26,50 2011 TP 24,50 2008 TP 21,00

TRANSF.PR. 1,46 1,44 1,41 1,34

90 % A AB AB B

95 % A A A A

99 % A A A A

Mezi napadením výhonů rybízu nesytkou rybízovou v neošetřené kontrole nebyly mezi roky 2008 aţ 2011 na hladině významnosti α = 0,05 prokázány ţádné rozdíly. Na hladině významnosti α = 0,1 se napadení v roce 2008 statisticky významně lišilo od roku 2009. Mezi roky 2010 a 2011 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly (Tab. 5.1.25 – 5.1.26). Napadení výhonů rybízu (%) všech variant v průběhu celého pokusu je znárodněno v grafu 1.

38

2008

2009

2010

2011

%

35 30

25 20

15 10

5 0 Drahoraz

Holovousy

Chodovice - kontrola

Graf 1 - Napadení výhonů (%) na pokusných plochách v jednotlivých letech

5.1.2 Metoda hromadného vychytávání Tab. 5.1.27 - Počáteční napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 24. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ 50 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 2 0 4 6

PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 3%

Tab. 5.1.28 - Počáteční napadení pokusné plochy (Chloumky) - 23. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


39

% NAPADENÍ 24 18 22 13


Tab. 5.1.29 - Počáteční napadení kontrolní plochy (Ostroměř) - 21. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 46 28 44 26



dF 2 3 6

SS 2,392 0,182 0,311

MS 1,196 0,061 0,052


F 23,040 1,171


TRANSF.PR. 1,55 1,30 0,51

ÚČINNOST % 0,00 46,53 91,67

90 % A A B

95 % A A B

99 % A A B

Na lokalitě A (V1 - Drahoraz, 1,6 ha) bylo před zahájením pokusu v roce 2008 zaznamenáno 3 % napadených výhonů, na lokalitě B (V2 - Chloumky, 4 ha) 19,25 % a v kontrole (V3 Ostroměř, 4 ha) 36 % napadených výhonů housenkou nesytky rybízové. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou A (V1) (Tab. 5.1.27 – 5.1.31).



40

% NAPADENÍ 0 6 4 0


Tab. 5.1.33 - Napadení pokusné plochy (Chloumky) - 18. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 13 13 13 16


Tab. 5.1.34 - Napadení kontrolní plochy (Ostroměř) - 18. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 46 28 44 44



dF 2 3 6

SS 3,074 0,131 0,510

MS 1,537 0,044 0,085

F 18,075 0,515



TRANSF.PR. 1,61 1,17 0,39

ÚČINNOST % 0,00 66,05 93,83

90 % A A B

95 % A A B

99 % A AB B

Na lokalitě A bylo v roce 2009 zaznamenáno 2,5% napadení porostu. Oproti počátečnímu napadení (3 %) došlo k mírnému sníţení. Napadení výhonů rybízu na lokalitě B také kleslo z 19,25 % na 13,75 %. V kontrolní variantě došlo k nárůstu počtu poškozených výhonů z 36 % na 40,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou A (V1). Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 93,83 % a na lokalitě B 66,05 % (Tab. 5.1.32 – 5.1.36).

41



% NAPADENÍ 6 4 0 4


Tab. 5.1.38 - Napadení pokusné plochy (Chloumky) - 8. 1. 2010 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D




Tab. 5.1.39 - Napadení kontrolní plochy (Ostroměř) - 8. 1. 2010 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 28 30 32 24



dF 2 3 6

SS 1,645 0,194 0,278

MS 0,822 0,065 0,046

F 17,742 1,392



TRANSF.PR. 1,47 1,01 0,56

ÚČINNOST % 0,00 66,67 87,72

90 % A B C

95 % A AB B

99 % A AB B

Napadení výhonů v roce 2010 ve výsadbě A dosáhlo 3,5 %. Oproti napadení v předchozím roce (2,5 %) došlo k mírnému nárůstu. Napadení porostu na lokalitě B kleslo z 13,75 % na 9,5 %. V kontrolní variantě došlo k poklesu počtu poškozených výhonů z 40,5 % na 28,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi neošetřenou kontrolou (V3) a lokalitou A (V1), na hladině významnosti α = 0,1 mezi všemi 42

variantami. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 87,72 % a na lokalitě B 66,67 % (Tab. 5.1.37 – 5.1.41).

Tab. 5.1.42 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) – 13. 1. 2011 OPAKOVÁNÍ 50 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 6 8 4 2

PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 5%

Tab. 5.1.43 - Napadení pokusné plochy (Chloumky) – 12.11.2011 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D




Tab. 5.1.44 - Napadení kontrolní plochy (Ostroměř) – 12. 11. 2011 OPAKOVÁNÍ 100 VÝHONŮ A B C D


% NAPADENÍ 56 52 50 50



dF 2 3 6

SS 2,012 0,021 0,152

MS 1,006 0,007 0,025

F 39,663 0,277



TRANSF.PR. 1,72 1,05 0,74

ÚČINNOST % 0,00 79,81 90,38

43

90 % 95 % A A B B C B

99 % A B B

Napadení výhonů ve výsadbě A stouplo na 5 %. Oproti napadení v předchozím roce (3,5 %) došlo k mírnému nárůstu. Napadení porostu na lokalitě B také mírně stouplo z 9,5 % na 10,5 %. V kontrolní variantě došlo k nárůstu počtu poškozených výhonů z 28,5 % na 52 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi neošetřenou kontrolou (V3) a lokalitou A i B (V1 a V2), na hladině významnosti α = 0,1 mezi všemi variantami navzájem. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 79,81 % a na lokalitě B 90,38 % (Tab. 5.1.42 – 5.1.46). Průměrné napadení výhonů rybízu (%) jednotlivých variant je znázorněno v grafu 2.

2008

2009

2010

2011

%

60 50 40 30 20 10 0 Drahoraz

Chloumky

Ostroměř - kontrola

Graf 2 - Napadení výhonů (%) na pokusných plochách v jednotlivých letech

Tab. 5.1.47 - Souhrn - úlovky v lapácích na pokusných plochách LOKALITA Drahoraz Chloumky

CELKOVÝ POČET ÚLOVKŮ (KS) 2008 2009 2010 43 34 75 925 2252 1338

V roce 2008 bylo na lokalitě A za celou vegetaci do delta lapáků chyceno celkem 43 motýlů, na lokalitě B do funnel lapáků 925 motýlů. V roce 2009 bylo do delta lapáků ve výsadbě A chyceno 34 samců, na lokalitě B do funnel lapáků 2252. V roce 2010 byly i do výsadby A 44

instalovány lapače funnel a celkem bylo chyceno 75 samců, na lokalitě B 1338 jedinců (Tab. 5.1.47). Průběh letu motýlů na základě těchto úlovků znázorňují grafy 3 – 6.

600 500

úlovky (ks)

400 300 200 100

0

Graf 3 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ funnel, Chloumky, 4 ha, 2009)

600 500

úlovky (ks)

400

300 200 100

0

Graf 4 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ funnel, Chloumky, 4 ha, 2010)

45

12 10

úlovky (ks)

8 6 4 2 0

Graf 5 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ delta, Drahoraz, 1,6 ha, 2009)

25 20

úlovky (ks)

15 10 5 0

Graf 6 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ funnel, Drahoraz, 1,6 ha, 2010)

46

Srovnání průměrného napadení výhonů jednotlivých variant mezi roky 2008 – 2011 Tab.5.1.48 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) – lokalita A – Drahoraz ANOVA A B R

dF 3 3 9

SS 0,266 0,033 1,544

MS 0,089 0,011 0,172


F 0,518 0,064

Tab. 5.1.49 - Srovnání průměrů (%) – lokalita A – Drahoraz VAR. SKUP. PRŮMĚR 2011 TP 5,00 2010 TP 3,50 2008 TP 3,00 2009 TP 2,50

TRANSF.PR. 0,74 0,56 0,51 0,39

90 % A A A A

95 % A A A A

99 % A A A A

Mezi napadením výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě A (Drahoraz) nebyly v průběhu pokusu zaznamenány ţádné statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 (Tab. 5.1.48 – 5.1.49).

Tab.5.1.50 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) – lokalita B – Chloumky ANOVA A B R

dF 3 3 9

SS 0,198 0,010 0,106

MS 0,066 0,003 0,012


F 5,571 0,295

Tab. 5.1.51 - Srovnání průměrů (%) – lokalita B – Chloumky VAR. SKUP. PRŮMĚR 2008 TP 19,25 2009 TP 13,75 2011 TP 10,50 2010 TP 9,50

TRANSF.PR. 1,30 1,17 1,05 1,01

90 % A AB B B

95 % A AB B B

99 % A A A A

Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě B (Chloumky) se v roce 2008 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2010 a 2011. Mezi roky 2010 a 2011 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly (Tab. 5.1.50 – 5.1.51).

47

Tab.5.1.52 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) – kontrola – Ostroměř ANOVA A B R

dF 3 3 9

SS 0,138 0,037 0,049

MS 0,046 0,012 0,005


F 8,419 2,251

Tab. 5.1.53 - Srovnání průměrů (%) – kontrola Ostroměř VAR. SKUP. PRŮMĚR 2011 TP 52,00 2009 TP 40,50 2008 TP 36,00 2010 TP 28,50

TRANSF.PR. 1,72 1,61 1,55 1,47

90 % A AB BC C

95 % A AB B B

99 % A AB AB B

Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou v neošetřované kontrole se v roce 2011 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2010. Mezi roky 2008 a 2010 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly.

48

5.2 Vlnovník rybízový

5.2.1 Lokalita A - Holovousy (Bobuloviny)

Tab. 5.2.1 - Počáteční napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2007 OPAKOVÁNÍ

11. 4. 2007 VARIANTA

A

B

C

PRŮMĚR VARIANT

V1 - kontrola

15,82

9,35

10,38

11,85

V2 – Sanmite 20 WP

17,52

12,42

13,44

14,46

V3 – Sanmite 20 WP + T. Pyri

15,83

7,96

5,84

9,88

V4 – Typhlodromus pyri

12,56

11,74

3,29

9,20


dF 3 2 6

SS 50,189 109,279 37,538

MS 16,730 54,639 6,256


F 2,674 8,733

Tab. 5.2.3 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2007 VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 TP 14,46 1 K 11,85 3 TP 9,88 4 TP 9,20

RELACE % 122,03 100,00 83,35 77,61

90 % A A A A

95 % A A A A

99 % A A A A

Před zahájením pokusů bylo provedeno počáteční napadení porostu – procento poškozených pupenů rybízu. Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým v kontrole (V1) činilo 11,85 %, ve variantě V2 (Sanmite 20 WP) 14,46 %, ve variantě V3 (kombinace Sanmitu 20 WP a Typhlodroma pyri) 9,88 % a ve variantě V4 (samotná introdukce Typhlodroma pyri) 9,2 %. Mezi napadením jednotlivých variant nebyly prokázány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.1 – 5.2.3).

49

Tab. 5.2.4 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2008 OPAKOVÁNÍ

25. 2. 2008

PRŮMĚR VARIANT

VARIANTA

A

B

C

V1 - kontrola

23,58

17,75

13,09

18,14


20,21

20,16

9,76

16,71


18,55

13,53

6,04

12,71


11,22

16,1

6,38

11,23

Tab.5.2.5 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2008 dF 3 2 6

ANOVA A B R

SS 95,594 211,976 42,233

MS 31,865 105,988 7,039


F 4,527 15,058

Tab. 5.2.6 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 K 18,14 2 TP 16,71 3 TP 12,71 4 TP 11,23

RELACE % 100,00 92,12 70,05 61,93

90 % A AB AB B

95 % A A A A

99 % A A A A

V roce 2008 se napadení nejvíce zvýšilo v neošetřené kontrole a to na 18,14 %. Po ošetření Sanmitem 20 WP stouplo napadení na 16,71 %, po ošetřením Sanmitem 20 WP v kombinaci s introdukcí T. pyri činilo napadení pupenů rybízu 12,71 % a po samotné introdukci T. pyri bylo poškozeno 11,23 % pupenů rybízu. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 prokázány nebyly, pouze na hladině významnosti α = 0,1 mezi neošetřenou kontrolou (V1) a variantou, kde byl introdukován Typhlodromus pyri (V4) (Tab. 5.2.4 – 5.2.6).

50


6.4.2009 VARIANTA

A

B

C

PRŮMĚR VARIANT

V1 - kontrola

17,94

13,32

5,35

12,20


25,76

20,78

13,61

20,05


21,41

13,84

8,08

14,44


12,62

12,72

3,75

9,70


dF 3 2 6

SS 175,521 282,247 15,928

MS 58,507 141,124 2,655


F 22,040 53,162

Tab. 5.2.9 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 TP 20,05 3 TP 14,44 1 K 12,20 4 TP 9,70

RELACE % 164,30 118,36 100,00 79,46

90 % A B BC C

95 % A B BC C

99 % A AB B B

Napadení v kontrole (V1) kleslo na 12,2 %, při samotné aplikaci přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben) v dávce 0,75 kg/ha (V2) došlo ke zvýšení napadení na 20,05 %. Na ploše ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s introdukcí dravého roztoče Typhlodromus pyri (V3) bylo zjištěno 14,44% napadení a varianta, kde se testovala pouze biologická ochrana za pomoci dravého roztoče Typhlodromus pyri (V4) byla napadena na 9,7 %. Po odečtení napadení z roku 2008 došlo ve V1 k poklesu napadení o 5,94 % a ve V4 došlo také k poklesu o 1,53 %. Naopak ve V2 se napadení zvýšilo o 3,33 %, ve V3 o 1,73 %. Celkově došlo ve všech variantách k poklesu o 0,6 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi V2 a V3, V4 a mezi V3 a V4 navzájem (Tab. 5.2.7 – 5.2.9).

51


6. 4. 2010 VARIANTA

A

B

C

PRŮMĚR VARIANT

V1 - kontrola

14,8

17,07

6,97

12,95


22,61

18,72

14,23

18,52


24,1

16,01

8,65

16,25


13,65

15,79

5,15

11,53

Tab.5.2.11 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA A B R

dF 3 2 6

SS 90,233 227,687 46,429

MS 30,078 113,843 7,738


F 3,887 14,715

Tab. 5.2.12 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 TP 18,52 3 TP 16,25 1 K 12,95 4 TP 11,53

RELACE % 143,05 125,54 100 89,06

90 % A AB AB B

95 % A A A A

99 % A A A A

Kontrola (V1) byla v roce 2010 napadena z 12,95 %, při samotné aplikaci přípravku Sanmite 20 WP (V2) došlo k 18,52% napadení. Na ploše ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s introdukcí dravého roztoče Typhlodromus pyri (V3) bylo zjištěno 16,25 % napadených pupenů a varianta, kde se testovala pouze biologická ochrana za pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri (V4), byla napadena na 11,53 %. Po odečtení napadení z roku 2009 došlo v kontrole k nárůstu napadení o 0,75 %, po ošetření Sanmitem v kombinaci s T. pyri o 1,81 % a po introdukci pouze T. pyri o 1,93 %. K poklesu napadení došlo pouze po samotné aplikaci akaricidu Sanmite 20 WP a to o 1,53 %. Celkově došlo ve všech variantách k nárůstu napadení o 0,7 %. Na hladině významnosti α = 0,05 nebyly prokázány ţádné rozdíly. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,1 byly prokázány mezi V2 a V4 (Tab. 5.2.10 – 5.2.12). Grafické znázornění relací jednotlivých variant vůči neošetřené kontrole v průběhu pokusu znázorňuje graf 7. Průměrné napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Bobuloviny, VŠÚO Holovousy) je shrnuto v grafu 8. 52

kontrola

Sanmite 20 WP

Sanmite 20 WP + T.pyri

T.pyri

180 160

140 120

100 80

60 40

20 0

2007

2008

2009

2010

Graf 7 - Spojnicový graf - srovnání průměrů - relace vůči neošetřené kontrole (VŠÚO Holovousy - Bobuloviny)

Napadení 2007

Napadení 2008

Napadení 2009

Napadení 2010

% 25 20 15 10 5 0 kontrola

Sanmite 20 WP

Sanmite 20 WP + T.pyri

T.pyri

Graf 8 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (VŠÚO Holovousy - Bobuloviny)

53

Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým při různých termínech ošetření Tab. 5.2.13 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2008 ANOVA A B R

dF 2 1 2

SS 145,486 24,040 6,235

MS 72,743 24,040 3,118


F 23,332 7,711

Tab. 5.2.14 - Srovnání průměrů obou variant (%) v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR 90 % 95 % 1 TP 19,38 A A 2 TP 16,84 AB AB 3 TP 7,90 B B

99 % A A A


dF 2 1 2

SS 81,751 13,172 23,251

MS 40,875 13,172 11,626


F 3,516 1,133

Tab. 5.2.16 - Srovnání průměrů obou variant (%) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR 90 % 1 TP 23,58 A 2 TP 17,31 A 3 TP 14,81 A

95 % A A A

99 % A A A


dF 2 1 2

SS 141,969 7,707 12,644

MS 70,984 7,707 6,322


F 11,228 1,219

Tab. 5.2.18 - Srovnání průměrů obou variant (%) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 90 % 1 TP 23,35 A 2 TP 17,36 A 3 TP 11,44 A

54

95 % A A A

99 % A A A

Mezi průměrným napadením pupenů rybízu obou variant (Sanmite 20 WP; Sanmite 20 WP + T. pyri) při různých termínech ošetření nebyly v roce 2009 a 2010 prokázány statisticky významné rozdíly. Pouze v roce 2008 bylo dosaţeno nejvyšší účinnosti při aplikaci jednou před sklizní (později na jaře) a jednou po sklizni (Tab. 5.2.13 – 5.2.18). Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách při rozdílných termínech ošetření (Bobuloviny, VŠÚO Holovousy) je znázorněno v grafu 9.

% 30

2 x před sklizní

1x před (časná) + 1x po sklizni

1x před (pozdní) + 1x po sklizni

25 20 15 10 5 0 Sanmite 20 WP

Sanmite + T. pyri 2008

Sanmite 20 WP


Sanmite 20 WP


Graf 9 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách při rozdílných termínech ošetření (VŠÚO Holovousy - Bobuloviny)

55

Srovnání průměrného napadení pupenů jednotlivých variant mezi roky 2007-2010

Tab. 5.2.19 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v kontrole v letech 2007-2010 ANOVA A B R

dF 3 2 6

SS 0,069 0,182 0,067

MS 0,023 0,091 0,011


F 2,064 8,155

Tab. 5.2.20 - Srovnání průměrů (%) v kontrole VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 2008 18,14 4 2010 12,95 3 2009 12,20 1 2007 11,85

TRANF. PRŮMĚR 1,27 1,12 1,08 1,10

90 % A A A A

95 % A A A A

99 % A A A A

Mezi napadením kontrolní varianty nebyly v letech 2007–2010 zaznamenány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.19 – 5.2.20).

Tab. 5.2.21 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v letech 2007-2010 ANOVA A B R

dF 3 2 6

SS 0,028 0,094 0,029

MS 0,009 0,047 0,005


F 1,985 9,886

Tab. 5.2.22 - Srovnání průměrů (%) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP VAR. SKUP. PRŮMĚR 3 2009 20,05 4 2010 18,52 2 2008 16,71 1 2007 14,46

TRANF. PRŮMĚR 1,31 1,28 1,23 1,18

90 % A A A A

95 % A A A A

99 % A A A A

Mezi napadením varianty ošetřené Sanmitem 20 WP nebyly v letech 2007–2010 zaznamenány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.21 – 5.2.22).

56

Tab. 5.2.23 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s Typhlodromem pyri letech 2007-2010 ANOVA A B R

dF 3 2 6

SS 0,068 0,338 0,011

MS 0,023 0,169 0,002


F 12,161 91,213

Tab. 5.2.24 - Srovnání průměrů (%) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s Typhlodromem pyri VAR. SKUP. PRŮMĚR 4 2010 16,25 3 2009 14,44 2 2008 12,71 1 2007 9,88

TRANF. PRŮMĚR 1,20 1,16 1,10 1,00

90 % A AB BC C

95 % A A AB B

99 % A AB AB B

Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s Typhlodromem pyri prokázány mezi roky 2007 vůči rokům 2009 a 2010. Mezi roky 2009 a 2010 rozdíly prokázány nebyly (Tab. 5.2.23 – 5.2.24).

Tab. 5.2.25 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri letech 2007-2010 ANOVA A B R

dF 3 2 6

SS 0,026 0,454 0,023

MS 0,009 0,227 0,004


F 2,237 58,168

Tab. 5.2.26 - Srovnání průměrů (%) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri VAR. SKUP. PRŮMĚR 4 2010 11,53 2 2008 11,23 3 2009 9,70 1 2007 9,20

TRANF. PRŮMĚR 1,06 1,06 0,98 0,96

90 % A A A A

95 % A A A A

99 % A A A A

Mezi napadením varianty, kde byl introdukován T. pyri, nebyly v letech 2007–2010 prokázány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.25 – 5.2.26).

57

5.2.2 Lokalita B – Chlum

Tab. 5.2.27 - Počáteční napadení pokusné plochy vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2008 OPAKOVÁNÍ

14. 4. 2008 VARIANTA V1 - kontrola V2 – Typhlodromus pyri

A

B

C

D

E

PRŮMĚR VARIANT

6,3

5,96

5,12

8,32

5,6

6,26

Na celé pokusné ploše bylo před zahájením pokusu zjištěno 6,26 % napadených pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým (Tab. 5.2.27).


27. 4. 2009

PRŮMĚR

VARIANTA

A

B

C

D

E

VARIANT

V1 - kontrola

9,43

13,64

11,86

8,51

13,56

11,4


5,8

4,89

2,84

4,17

2,76

4,09


DF 1 4 4

SS 133,517 9,259 19,771

MS 133,517 2,315 4,943

F 27,013 0,468

TUKEY (min.rozdíly) 90 % 3,071 95 % 3,907 99 % 6,473

Tab. 5.2.30 - Srovnání průměrů - (%) (relace vůči kontrole) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 K 11,40 2 TP 4,09

RELACE % 100,00 35,89

90 % A B

95 % A B

99 % A B

Napadení v ošetřené variantě činilo v roce 2009 4,09 %, oproti počátečnímu napadení pokleslo o 2,17 %, v kontrole se zvýšilo na 11,4 %, tj. o 5,14 %. Mezi testovanou variantou a neošetřenou kontrolou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 (Tab. 5.2.28 – 5.2.30).

58


7. 4. 2010 VARIANTA

A

B

C

D

E

PRŮMĚR VARIANT

V1 - kontrola

7,69

6,67

3,45

6,25

5,34

5,88


2,81

2,67

0,23

2,62

2,12

2,09


DF 1 4 4

SS 35,910 13,876 0,954

MS 35,910 3,469 0,238

F 150,599 14,548


Tab. 5.2.33 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 K 5,88 2 TP 2,09

RELACE % 100,00 35,54

90 % 95 % 99 % A A A B B B

Na obou plochách došlo v roce 2010 k poklesu napadení. Po introdukci roztoče pokleslo napadení pupenů ze 4,09 % na 2,09 % a v kontrole z 11,4 % na 5,88 %. Mezi testovanou variantou a neošetřenou kontrolou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 (Tab. 5.2.31 – 5.2.33). Grafické znázornění relací jednotlivých variant vůči neošetřené kontrole v průběhu pokusu znázorňuje graf 10. Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Chlum) je shrnuto v grafu 11.

59

Typhlodromus pyri

kontrola

120 100 80 60

40 20 0

2008

2009

2010

Graf 10 - Spojnicový graf - srovnání průměrů - relace vůči neošetřené kontrole (Chlum, soukromý pěstitel)

Napadení 2008

Napadení 2009

Napadení 2010

% 12 10 8 6 4 2 0 Typhlodromus pyri

kontrola

Graf 11 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Chlum, soukromý pěstitel)

60

Srovnání průměrného napadení pupenů jednotlivých variant mezi roky 2008-2010 Tab. 5.2.34 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v kontrole v letech 2008-2010 ANOVA A B R

dF 2 4 8

SS 0,203 0,023 0,074

MS 0,101 0,006 0,009


F 10,901 0,630

Tab. 5.2.35 - Srovnání průměrů (%) v kontrole VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 2009 11,40 1 2008 6,26 3 2010 5,88

TRANF. PRŮMĚR 1,09 0,86 0,83

90 % A B B

95 % A B B

99 % A AB B

Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým v kontrolní neošetřené variantě se v roce 2009 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2010. Mezi roky 2008 a 2010 nebyly prokázány rozdíly mezi napadením pupenů (Tab. 5.2.34 – 5.2.35).

Tab. 5.2.36 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri letech 2008-2010 ANOVA A B R

dF 2 4 8

SS 0,402 0,156 0,088

MS 0,201 0,039 0,011

F 18,312 3,559


Tab. 5.2.37 - Srovnání průměrů (%) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 2008 6,26 2 2009 4,09 3 2010 2,09

TRANF. PRŮMĚR 0,86 0,70 0,46

90 % 95 % A A B A C B

99 % A AB B

Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri, se v roce 2010 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2009. Mezi roky 2008 a 2009 nebyly prokázány rozdíly mezi napadením pupenů (Tab. 5.2.36 – 5.2.37).

61

5.2.3 Lokalita C – Volanice

Tab. 5.2.38 - Počáteční napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2008 OPAKOVÁNÍ

4. 4. 2008 A

B

C

D

E

PRŮMĚR VARIANT

V1 - Kontrola (C)

20,93

8,7

9,73

16,92

19,42

15,14

V2 - A. cucumeris

12,4

13,46

10,91

11,36

11,72

11,97

-

-

-

-

-

-

VARIANTA

V3 - Mechanická o.


DF 1 4 4

SS 25,122 61,331 68,385

MS 25,122 15,333 17,096

F 1,469 0,897


Tab. 5.2.40 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 K 15,14 2 TP 11,97

RELACE % 100 79,06

90 % 95 % 99 % A A A A A A

Počáteční napadení pupenů rybízu vlnovníkem ve variantě, kdy byl později inokulován Amblyseius cucumeris, činilo 11,97 %, před provedením mechanické ochrany nebylo hodnocení provedeno a v neošetřované kontrole dosáhlo napadení pupenů 15,14 %. Mezi napadením pokusných variant nebyly prokázány statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.38 – 5.2.40).

62


9. 4. 2009 A

B

C

D

E

PRŮMĚR VARIANT

V1 - Kontrola (C)

23,21

16,67

34,62

25

30,3

25,96

V2 - A. cucumeris

35,94

21,88

27,93

25,43

28,87

28,01

V3 - Mechanická o.

1,47

2,83

4,95

12,92

7,57

5,95

VARIANTA


DF 1 4 4

SS 1486,691 153,318 224,175

MS 742,845 38,330 28,147

F 26,392 1,362


Tab. 5.2.43 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 TP 28,01 1 K 25,96 3 TP 5,95

RELACE % 107,9 100 22,91

90 % 95 % 99 % A A A A A A B B B

Po prvním pokusném roce stouplo napadení pupenů v neošetřované kontrole na 25,96 %, tj. o 10,82 %, po aplikaci dravého roztoče Amblyseius cucumeris (V2) stouplo napadení pupenů na 28,01 %, tj. o 16,04 % a po provedení mechanické ochrany (V3) bylo napadeno 5,95 % pupenů. Mezi variantou, kde byla prováděna mechanická ochrana a neošetřenou kontrolou, byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Mezi kontrolou a variantou, kde byl inokulován A. cucumeris nebyly v roce 2009 rozdíly prokázány (Tab. 5.2.41 – 5.2.43).

63


7. 5. 2010 A

B

C

D

E

PRŮMĚR VARIANT

V1 - Kontrola (C)

6,67

0

5,02

4,55

6,36

4,52

V2 - A. cucumeris

3,39

2,78

6,86

0

5,82

3,77

0

3,26

0

0

2,47

1,15

VARIANTA

V3 - Mechanická o.


DF 1 4 4

SS 31,386 22,985 44,955

MS 15,693 5,746 5,619

F 2,793 1,023


Tab. 5.2.46 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 K 4,52 2 TP 3,77 3 TP 1,15

RELACE % 100,00 83,41 25,35

90 % A A A

95 % A A A

99 % A A A

Ve všech variantách došlo v roce 2010 k poklesu napadení. Na keřích, kde byl inokulován dravý roztoč (V2), došlo k poklesu napadení pupenů z 28,01 % na 3,77 %, mechanická ochrana (V3) byla téţ velmi efektivní, napadení pupenů se sníţilo z 5,96 % na 1,15 %. I kontrolní varianta byla napadena pouze ze 4,52 %. Mezi jednotlivými variantami nebyly prokázány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.44 – 5.2.46). Grafické znázornění relací jednotlivých variant vůči neošetřené kontrole v průběhu pokusu znázorňuje graf 12. Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Volanice) je shrnuto v grafu 13.

64

A. cucumeris

mechanická ochrana

kontrola

120 100 80 60

40 20 0

2008

2009

2010

Graf 12 - Spojnicový graf - srovnání průměrů - relace vůči neošetřené kontrole (Volanice, soukromý pěstitel)

Napadení 2008

Napadení 2009

Napadení 2010

% 30 25 20 15 10 5 0 A. cucumeris

mechanická ochrana

kontrola

Graf 13 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Volanice, soukromý pěstitel)

65

Srovnání průměrného napadení pupenů jednotlivých variant mezi roky 2008-2010 Tab.5.2.47 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v kontrole v letech 2008-2010 ANOVA A B R

dF 2 4 8

SS 1,530 0,460 0,253

MS 0,765 0,115 0,032


F 24,229 3,639

Tab. 5.2.48 - Srovnání průměrů (%) v kontrole v letech 2008-2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 2009 25,96 1 2008 15,14 3 2010 4,52

TRANF. PRŮMĚR 1,42 1,18 0,66

90 % A A B

95 % A A B

99 % A A B

V neošetřené kontrolní variantě byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 mezi rokem 2010 vůči rokům 2008 a 2009. Mezi roky 2008 a 2009 nebyly prokázány ţádné rozdíly (Tab. 5.2.47 – 5.2.48).

Tab.5.2.49 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě, kde byl inokulován Amblyseius cucumeris letech 2008-2010 ANOVA A B R

dF 2 4 8

SS 1,907 0,197 0,334

MS 0,953 0,049 0,042

F 22,813 1,179


Tab. 5.2.50 - Srovnání průměrů (%) ve variantě, kde byl inokulován Amblyseius cucumeris VAR. SKUP. PRŮMĚR 2 2009 28,01 1 2008 11,97 3 2010 3,77

TRANF. PRŮMĚR 1,46 1,11 0,59

90 % 95 % A A B A C B

99 % A A B

Ve variantě, kde byl inokulován dravý roztoč Amblyseius, byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 mezi rokem 2010 a roky 2008 a 2009. Mezi roky 2008 a 2009 nebyly prokázány ţádné rozdíly (Tab. 5.2.49 – 5.2.50).

66

Tab.5.2.51 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě, kde byla prováděna mechanická ochrana v letech 2009-2010 ANOVA A B R

dF 1 4 4

SS 0,706 0,355 0,403

MS 0,706 0,089 0,101


F 7,008 0,880

Tab. 5.2.52 - Srovnání průměrů (%) ve variantě, kde byla prováděna mechanická ochrana VAR. SKUP. PRŮMĚR 1 2009 5,96 2 2010 1,15

TRANF. PRŮMĚR 0,77 0,23

90 % A B

95 % A A

99 % A A

Ve variantě, kde byla prováděna mechanická ochrana, byly mezi roky 2009 a 2010 prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,1. Na hladině významnosti α = 0,05 nebyly prokázány ţádné rozdíly (Tab. 5.2.51 – 5.2.52).

67

6 DISKUZE

6.1 Nesytka rybízová

6.1.1 Metoda dezorientace Metoda dezorientace pomocí feromonových odparníků Isonet Z byla testována na dvou lokalitách o stejné rozloze (4 ha) s různým počátečním napadením výhonů housenkou nesytky rybízové (lokalita A 19 % a lokalita B 3,75 %). Na kontrolní neošetřené ploše bylo před zahájením pokusů zaznamenáno 21% napadení výhonů. Po prvním roce testování feromonových odparníků Isonet Z, tj. v roce 2009, došlo na ploše s vyšším počátečním napadením k dalšímu nárůstu počtu poškozených výhonů z 19 % na 25,5 %. Na druhé pokusné ploše se naopak napadení sníţilo z 3,75 % na 1,5 %. V kontrolní neošetřené variantě došlo k nárůstu napadení výhonů z 21 % na 29 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem a mezi kontrolou a lokalitou B. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 12,07 % a na lokalitě B 94,83 %. V dalším roce, tj. 2010, byl vývoj podobný. Na pokusné ploše A došlo opět ke zvýšení napadení výhonů aţ na 32,5 %. Ve výsadbě B zůstalo napadení stále nízké (1,75 %). V kontrole počet napadených výhonů mírně klesl z 29 % na 26,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly opět prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem a mezi kontrolou a lokalitou B. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě B 93,40 %. Na lokalitě A bylo napadení výhonů vyšší neţ v neošetřené kontrole a tudíţ byla účinnost nulová. Vzhledem k vysokému napadení porostu ve výsadbě A byla plocha ihned po sklizni 2010 zlikvidována a napadení jiţ nebylo v roce 2011 vyhodnoceno. Na pokusné ploše B došlo ke zvýšení napadení na 10,25 %. V kontrole počet napadených výhonů mírně klesl z 26,5 % na 24,5 %. Mezi neošetřenou kontrolou a pokusnou lokalitou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě B 58,16 %. Skutečnost, ţe úspěch matení spočívá v nízké počáteční populační hustotě, potvrzuje Witzgall a kol. (2008). Na ploše, kde bylo napadení výhonů jiţ na začátku pokusu vysoké,

68

došlo v průběhu testování metody dezorientace k nárůstu poškození aţ na 32,5 % a výsadba byla zlikvidována. Nefunkčnost této metody při vysoké populační hustotě uvádí i Tuovinen (2008). Pokud je populační hustota vysoká, nejsou při vyhledávání partnerů potřebné feromony, ale jedinci se nacházejí na základě vizuálních podnětů a účinnost metody dezorientace se můţe sniţovat (Ouředníčková a Falta, 2010). Suckling a kol. (2005) také zdůrazňují důleţitost zrakových a čichových vjemů při vyhledávání partnerů k páření. Další vliv na efektivitu této metody má velikost „ošetřené“ plochy. V obou případech byla metoda dezorientace testována ve výsadbě o rozloze 4 ha. V dostupné vzdálenosti nebyla k dispozici ţádná větší plocha, kde by bylo moţné tento způsob ochrany testovat. V České republice se ani větší plantáţe rybízu obvykle nenacházejí a tudíţ byla tato rozloha rybízu pro naši oblast typická a výběr plochy vyhovující. V pokusech s feromonovými odparníky Isonet Z prováděných ve Švýcarsku byla na plochách menších neţ 3 hektary testována dávka 600 ks odparníků na hektar a výsledky byly vynikající. Během 3letých pokusů se napadení výhonů housenkou nesytky rybízové sníţilo o 95 % (Carlen a kol., 2006). V pokusech provedených v rámci této práce však byla dodrţena dávka doporučená výrobcem, tj. 300 ks na hektar. Při statistickém porovnání průměrného napadení lokality A v průběhu pokusu byly zaznamenány průkazné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 mezi roky 2008 a 2010. Napadení se zvýšilo z původních 19 % aţ na 32,5 %. Mezi průměrným napadením výhonů nesytkou na lokalitě B nebyly v průběhu pokusu zaznamenány na hladině významnosti α = 0,05 ţádné statisticky významné rozdíly (3,75; 1,5; 1,75; 10,5 %). Napadení výhonů rybízu se lišilo pouze na hladině významnosti α = 0,1 a to v roce 2011 vůči rokům 2009 a 2010. Mezi roky 2009 a 2010 nebyly prokázány rozdíly. Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na neošetřované kontrole na hladině významnosti α = 0,05 nebylo průkazně odlišné (21; 29; 26,5; 24,5 %). V lapácích s desetinásobným mnoţstvím feromonu nebyli v roce 2008 na ani jedné z pokusných lokalit zaznamenáni ţádní samci. V kontrolní výsadbě bylo chyceno 81 jedinců. V roce 2009 bylo na lokalitě A (Drahoraz) chyceno celkem 15 samců, na lokalitě B 14 a na kontrolní ploše 374. Potravní atraktanty se ukázaly jako neefektivní, neboť ve výsadbě A nebyly zaznamenány ţádné úlovky a ve výsadbě B byly zaznamenány pouze 4 úlovky – samci. Z těchto důvodů nebyla prováděná plánovaná pitva chycených samic a zjišťováno, zda došlo k jejich oplodnění. V roce 2010 nebyli během vegetace na lokalitě A (Drahoraz) do feromonových lapáků chyceni ţádní samci, na lokalitě B bylo chyceno celkem 67 samců, na kontrolní ploše 171. Vysoké úlovky na lokalitě B (67 ks/rok) jiţ mohly předem naznačovat, ţe efekt přerušení páření nebyl v roce 2010 dostačující. Naopak nulové nebo velmi nízké 69

úlovky v lapácích svědčí o dobrém prosycení výsadby feromonem a neschopnosti samců najít zdroj feromonu (tj. samičku nebo lapák) v takto „ošetřené“ ploše (Carlen a kol., 2006). Velké mnoţství chycených motýlů do lapáků v neošetřované výsadbě potvrzuje atraktivitu a funkčnost těchto odparníků. Vysoké úlovky mohly pravděpodobně zapříčinit sníţení populační hustoty nesytky rybízové a tudíţ nedocházelo v posledních dvou letech k nárůstu napadení této kontrolní plochy. Potravní atraktanty se ukázaly opět jako neefektivní, neboť nebyli chyceni ţádní motýli nesytky rybízové. Velmi zajímavé jsou ale výsledky ze Švýcarska, kde do atraktantů se stejným sloţením (jablečný dţus 85 %, rybízový dţus 10 % a ocet 5 %) bylo chyceno od 7 do 44 kusů na ploše s feromonovými odparníky Isonet Z a od 64 do 146 motýlů nesytky na neošetřené kontrolní ploše rybízu. Na „dezorientační“ ploše“ mělo mnoţství úlovků klesající tendenci, naopak v neošetřené kontrole se počet ulovených nesytek postupně zvyšoval (Carlen a kol., 2006). Nesytka rybízová dle osobního sdělení RNDr. Pultara nepotřebuje přijímat tekutou potravu a tudíţ jí do lapáku nepřiláká ţádná směs a pokud se nějaké úlovky objeví, jedná se spíše o náhodu (Pultar, 2010, osobní sdělení). Vzhledem k tomu, ţe metoda dezorientace funguje při nízkých populačních hustotách, je nutné pouţívat další metody ochrany v oblastech s vysokou populací škůdce (Suckling a kol., 2005). Například zahájit ochranu v napadených výsadbách metodou hromadného vychytávání, tím sníţit populační hustotu škůdce a poté přikročit k metodě matení samců.

6.1.2 Metoda hromadného vychytávání Metoda hromadného vychytávání byla efektivní na obou experimentálních plochách. Napadení výhonů se v průběhu testování metody hromadného vychytávání sníţilo nebo se průkazně nezvýšilo, mnoţství napadených výhonů na Chloumkách kleslo téměř na polovinu ve srovnání s výchozím stavem, kdy začala být metoda ve výsadbě uplatňována. Efekt metody není výrazně viditelný jiţ během první aplikace, k poklesu populační hustoty škůdce dochází postupně. Na lokalitě A (Drahoraz, 1,6 ha) byly před zahájením pokusu v roce 2008 zaznamenány 3 % napadených výhonů, na lokalitě B (Chloumky, 4 ha) 19,25 % a v kontrole (Ostroměř, 4 ha) 36 % napadených výhonů housenkou nesytky rybízové. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem a mezi kontrolou a lokalitou A.

70

Po prvním roce vychytávání, tj. v roce 2009, bylo na lokalitě A zaznamenáno 2,5% napadení porostu. Oproti počátečnímu napadení (3 %) došlo k mírnému sníţení. Napadení výhonů rybízu na lokalitě B také kleslo z 19,25 % na 13,75 %. V kontrolní variantě došlo k nárůstu počtu poškozených výhonů z 36 % na 40,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem a mezi kontrolou a lokalitou A. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 93,83 % a na lokalitě B 66,05 %. V roce 2010 dosáhlo napadení výhonů ve výsadbě A 3,5 %. Oproti napadení v předchozím roce (2,5 %) došlo k mírnému nárůstu. Napadení porostu na lokalitě B kleslo z 13,75 % na 9,5 %. V kontrolní variantě došlo k poklesu počtu poškozených výhonů z 40,5 % na 28,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi neošetřenou kontrolou a lokalitou A, na hladině významnosti α = 0,1 mezi všemi variantami. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 87,72 % a na lokalitě B 66,67 %. Napadení výhonů ve výsadbě A stouplo v roce 2011 na 5 %. Oproti napadení v předchozím roce (3,5 %) došlo k mírnému nárůstu. Napadení porostu na lokalitě B také mírně stouplo z 9,5 % na 10,5 %. V kontrolní variantě došlo k nárůstu počtu poškozených výhonů z 28,5 % na 52 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi neošetřenou kontrolou vůči oběma pokusným lokalitám, na hladině významnosti α = 0,1 mezi všemi variantami navzájem. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 79,81 % a na lokalitě B 90,38 %. Při statistickém porovnání průměrného napadení výhonů rybízu na lokalitě A v průběhu pokusu (3; 2,5; 3,5; 5 %) nebyly mezi napadením zaznamenány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě B se v roce 2008 (19,25 %) statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2010 a 2011. Mezi roky 2010 a 2011 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly (9,5 a 10,5 %). Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na neošetřované kontrole se v roce 2011 (52 %) statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2010. Mezi roky 2008 a 2010 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly (28,5 a 36 %). O účinnosti metody nás přesvědčuje i počet ulovených jedinců během vegetace. V roce 2008 bylo na lokalitě A za celou vegetaci do delta lapáků chyceno celkem 43 motýlů, v roce 2009 34. V roce 2010 byly do výsadby A instalovány také lapače funnel a celkem bylo chyceno 75 samců. Na lokalitě B bylo v roce 2008 chyceno do funnel lapáků 925 motýlů, 71

v roce 2009 2252 a v roce 2010 1338 jedinců. V případě pomalého sniţování populační hustoty škůdce by bylo moţné zvýšit počet lapáků. V pokusech prováděných v rámci této práce bylo instalováno 6 ks na hektar, ale např. v Bělorusku byly prováděny pokusy s 25 lapáky na hektar a výsledky byly velmi dobré (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Toto mnoţství lapáků při současné ceně feromonových kapslí a lapáků není příliš rentabilní. Lapače typu funnel byly při vychytávání více účinné neţ typ delta. Tyto lapače jsou schopné zachytit velké mnoţství hmyzu i při vysoké populační hustotě (Suckling a kol., 2005). Přestoţe v komerčním provedení jsou uváděny na trh lapáky typu „funnel“ v barvě zelené, ţluté, bezbarvé, nebo jejich kombinace, doporučujeme zelené a bezbarvé, které nelákají (na rozdíl od ţlutých) uţitečný hmyz. V pokusech, které prováděl Suckling a kol. (2005) byla atraktivita ţlutých funnel lapáků menší, neţ kombinovaných ze zelené, ţluté a bílé barvy. Atraktivita zelených a ţlutých delta lapáků byla pro samce shodná, ale vyšší oproti bílým, černým, červeným a modrým (Suckling a kol., 2005). Velkým přínosem metod ochrany vyuţívající feromony je jejich selektivita (sexuální feromon je druhově specifický, neovlivňuje ţádné další organizmy (Witzgall a kol., 2008). Další výhodou je bezpečnost jak pro ţivotní prostředí, tak i pro lidské zdraví. Nedochází k uvolňování nebezpečných látek do ovzduší ani do půdy, nepůsobí negativně na entomofaunu ve výsadbách, neakumulují se ţádná rezidua a tudíţ je zaručena zdravotní bezpečnost výsledného produktu (Ouředníčková a Falta, 2010). Další výhodou aplikace feromonů je jejich dlouhodobé působení. Odparníky i lapače se aplikují jednou ročně a uvolňují feromony po celou sezónu (Hluchý, 2007). Úlovky v lapácích snadno poskytují informaci o začátku letu motýlů a přesněji určují velikost populace. Pomocí lapáků lze sledovat celé období letové aktivity a provádět ochranu i v období těšně před sklizní (James a kol., 2001). Selektivita je také zároveň nevýhodou metod ochrany zaloţených na feromonech. K páření můţu dojít na „neošetřených plochách“ a poškození mohou způsobit migrující oplodněné samičky (Howse a kol., 1997). Tyto metody jsou vhodné do integrované i ekologické produkce ovoce i pro antirezistentní strategii, výjimkou jsou postřiky feromonovými produkty (Biddinger a Krawczyk, 2009).

72

6.2 Vlnovník rybízový Z výsledků uskutečněných pokusů vyplývá, ţe nejúčinnější ochranou proti vlnovníkovi rybízovému je introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri. Nejlepších výsledků bylo dosaţeno na ploše s niţším počátečním napadením a hustým sponem keřů rybízu. Napadení se v průběhu pokusu sníţilo z 6,26 % (2008), přes 4,09 % aţ na 2,1 % (2010). Napadení pupenů rybízu se v roce 2010 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2009. Mezi napadením v roce 2008 a 2009 nebyly prokázány rozdíly. V neošetřené kontrole na téţe lokalitě (Chlum) napadení kolísalo od 6,26 % přes 11,4 % do 5,88 %. Napadení v roce 2009 se statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2010. Mezi roky 2008 a 2010 nebyly prokázány rozdíly. Rozdíly mezi testovanou variantou a neošetřenou kontrolou byly v roce 2009 i 2010 statisticky významné na hladině významnosti α = 0,05. Na ploše s vyšším počátečním napadením pupenů (Holovousy, Bobuloviny) bylo po introdukci dravého roztoče Typhlodromus pyri další napadení proměnlivé (9,2 %; 11,23 %; 9,7 %; 11,53 %), ale statisticky významně se nezvyšovalo a počet poškozených pupenů byl nejniţší ze všech testovaných variant na této lokalitě. Introdukce dravých roztočů by tedy měla být prováděna preventivně nebo při niţším počátečním napadení. Bylo prokázáno, ţe draví roztočí z čeledi Phytoseiidae, především roztoč Typhlodromus pyri, jsou schopni se na plantáţích černého rybízu usídlit a populace se udrţují i při zjevné absenci svilušek a další kořisti (Lindquist a kol., 1996). Napadení pupenů rybízu po inokulaci dravého roztoče Amblyseius cucumeris (Volanice) bylo proměnlivé. Počáteční napadení v roce 2008 činilo 11,97 %, po prvním roce stouplo napadení pupenů na 28,01 %, tj. o 16,04 %. V roce 2010 došlo na keřích, kde byl inokulován tento dravý roztoč, k poklesu aţ na 3,77 %. Mezi rokem 2010 a roky 2008 a 2009 byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Mezi roky 2008 a 2009 nebyly navzájem prokázány ţádné rozdíly. Při inokulaci tohoto dravého roztoče hrají významnou roli klimatické podmínky. Dle distributora přípravku by měla být po aplikaci několik hodin denně teplota kolem 20 °C, aby se mohli roztoči dostatečně namnoţit. Minimální teplota pro vývoj je 8 °C, maximální pak kolem 30 °C. Při teplotě 20 °C trvá vývoj asi 11 dnů, rozhodující vliv na vývoj má také relativní vlhkost. Pod 60 % relativní vlhkosti vajíčka zasychají (Rod a kol., 2005). Amblyseius vyhledává, napadá a vysává především larvy

73

třásněnek. Je schopen se vyvíjet i na sviluškách, roztočících, vlnovnících, hálčivcích či na pylu (Predatory mite, 2009). Tento predátor se pouţívá především ve sklenících, fóliovnících, při vyšší vlhkosti i v domácnosti. Aplikace je nutná na počátku výskytu škůdce nebo i preventivně (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). V polních podmínkách je nutné inokulaci kaţdoročně opakovat. Mechanická ochrana (Volanice) ručním vylamováním napadených pupenů se ukázala také jako efektivní. Počet napadených pupenů klesal. Před prvním provedením mechanické ochrany nebylo hodnocení provedeno. Po prvním pokusném roce bylo napadeno 5,95 % pupenů. V dalším roce se napadení pupenů sníţilo na 1,15 %. Mezi roky 2009 a 2010 byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,1. Na hladině významnosti α = 0,05 rozdíly prokázány nebyly. Nevýhodou této metody je její pracnost a časová náročnost. V neošetřované kontrole na lokalitě (Volanice), kde byl inokulován Amblyseius cucumeris a prováděna mechanická ochrana bylo zjištěno 15,14% počáteční napadení pupenů. Po prvním pokusném roce stouplo napadení pupenů na 25,96 %, tj. o 10,82 %. V dalším roce se napadení pupenů sníţilo na 4,52 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi rokem 2010 vůči rokům 2008 a 2009. Mezi roky 2008 a 2009 nebyly prokázány ţádné rozdíly. Účinnost akaricidu Sanmite 20 WP (pyridaben) v dávce 0,75 kg/ha nedosáhla očekávaného výsledku, ale pravděpodobně to bylo způsobeno vysokým počátečním napadením. Dle Atlasu škůdců (2008) se doporučuje keře s více neţ 12 % napadených pupenů likvidovat, protoţe není naděje na jejich ozdravení. Před zahájením pokusů bylo vyhodnoceno počáteční napadení porostu – procento poškozených pupenů rybízu. Napadeno bylo 14,46 % pupenů. V roce 2008 stouplo napadení na 16,71 %, v roce 2009 došlo ke zvýšení napadení aţ na 20,05 % a v roce 2010 byl zaznamenán mírný pokles a to na 18,52 %. Účinnost Sanmitu 20 WP v jednotlivých letech kolísala. Rozdíly však nebyly statisticky významné. V provedených pokusech ani kombinace Sanmitu 20 WP s Typhlodromem pyri neprokázala dobrou účinnost a napadení výhonů se v jednotlivých letech zvyšovalo. Opět to mohlo být způsobeno vysokým počátečním napadením (9,88 %) nebo případnou toxicitou přípravku k T. pyri či dalším predátorům a přirozeným nepřátelům. V roce 2008 bylo napadeno 12,71% pupenů a o rok později 14,44 %. V roce 2010 bylo zjištěno 16,25 % 74

napadených pupenů. Nejvyšší statisticky významné rozdíly byly prokázány mezi roky 2007 a 2010. Sanmite 20 WP spolehlivě účinkuje při širokém teplotním rozpětí proti celé řadě škodlivých roztočů v jejich různých vývojových fázích (Katalog přípravků, 2010). Působí však kontaktně a nezasáhne roztoče ukryté uvnitř napadených hálek. Vzhledem ke skrytému způsobu ţivota je nejdůleţitější vhodné načasování. Roztoči stráví většinu ţivota uvnitř hálek, migrují a napadají nové pupeny na jaře a v časném létě (Cross a Easterbrook, 1998). Mezi napadením výhonů při různých termínech ošetření však nebyly v provedených pokusech v roce 2009 a 2010 prokázány statisticky významné rozdíly. Pouze v roce 2008 bylo dosaţeno nejvyšší účinnosti při aplikaci jednou před sklizní (později na jaře) a jednou po sklizni. Nové pupeny sice napadá jen 1 % populace, avšak i toto mnoţství stačí k závaţnému výskytu škůdce (Lánský a kol., 2005). Sanmite 20 WP (pyridaben) je vhodný do systémů integrované ochrany. Údaje o toxicitě přípravků k T. pyri se liší. Dle Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2010) a dle informací firmy Biocont (2009) je Sanmite 20 WP tolerantní k Typhlodromus pyri (kmen Mikulov) a dalším predátorům (Chysoperla carnea, Feltiella acarisuga, Hipospis aculeifer apod.) (Katalog přípravků, 2010; Biocont, 2009). Falta (2009) uvádí, ţe pyridaben je k tomu dravému roztoči slabě toxický, tzn. mortalita se pohybuje v rozmezí 25-50 %. Naopak údaje z francouzské databáze vlivu přípravků na ţivé organizmy E-Phy poukazují, ţe účinná látka pyridaben je toxická vůči Typhlodromus pyri, tzn. ţe mortalita jedinců je vyšší neţ 75 %. (Sterk a kol., 1994; Hardman, 1997; Hardman a kol., 2000; Hardman a kol., 2001; Müther, 2000 aj.). V rámci této práce nebyl přímý vliv pyridabenu na T. pyri zkoumán a je předmětem našeho dalšího výzkumu. Vzhledem k tomu, ţe nedošlo ke zvýšení účinnosti při aplikaci Sanmitu 20 WP v kombinaci s introdukcí T. pyri, lze očekávat, ţe jeho působení bude negativní. V neošetřené kontrolní variantě na této lokalitě (Holovousy, Bobuloviny) napadení také kolísalo. Před zahájením pokusu bylo zaznamenáno 11,85 % poškozených pupenů, v roce 2008 se zde napadení velmi zvýšilo, a to na 18,14 %. V roce 2009 napadení naopak silně kleslo na 12,2 %. V roce 2010 byla tato kontrolní neošetřená varianta napadena z 12,95 %. Klíčovými prvky integrovaného ochrany rybízu je především dobrá znalost biologie škůdců rybízu a jejich přirozených nepřátel, znalosti vztahu mezi populační hustotou a poškozením plodiny včetně ekonomického prahu škodlivosti a znalosti metod odběru

75

vzorků (Cross a Easterbrook, 1998). Ve výsadbách s citlivými kultivary by měla být pravidelně prováděna kontrola napadení kaţdého keře v zimě a krátce před květem. Vzhledem k dobré schopnosti šíření a obtíţné ochraně při napadení je akceptována nulová tolerance roztočů i virového zvratu černého rybízu v intenzivních výsadbách (Cross a Easterbrook, 1998). Niemczyk a kol. (2000) také povaţují za práh škodlivosti nulové napadení. U černého i červeného rybízu se vyskytuje výrazná odrůdová preference. Podle Crosse a Easterbrooka (1998) je základem ochrany pouţívání rezistentních kultivarů. Byly vyšlechtěny kultivary rybízu rezistentní jak k napadení vlnovníkem („Ben Hope“), tak i rezistentní k virovému zvratu černého rybízu („Ben Gairn“). Tyto kultivary jsou základním prvkem vývoje integrovaného systému ochrany proti škůdcům černého rybízu (Cross a Harris, 2004) a jsou povolené i pro pěstování v systémech integrované produkce v České republice (Ludvík a kol., 2010). Zařazení odrůdy černého rybízu „Ben Hope“ do integrované produkce je velkou nadějí pro omezení tlaku vlnovníka, neboť má sníţenou citlivost na tohoto škůdce, odhaduje se na více neţ 40x větší neţ jiné tradiční odrůdy, jako je např. „Ben Alder“ (Cross a Harris, 2004). Nadále je však potřeba šlechtit další odrůdy černého rybízu rezistentní k tomuto roztoči (Gordon, 2008). Cross a Easterbrook (1998) také doporučují postřik sírou a to na počátku vegetace, čímţ se zabraňuje prolomení rezistence. Cross a Harris (2003) povaţují kombinaci pouţívání rezistentních kultivarů a aplikaci síry za efektivní strategii ochrany rybízu. I další pokusy poukazují na důleţitost akaricidního ošetření rezistentních kultivarů. Rezistence sama o sobě není v ochraně rybízu proti vlnovníkovi dostačující (Cross, 2006). Síru není moţné vzhledem k její fytotoxicitě pouţívat během vegetace. Optimální termín je při prvním pukání pupenů a objevení se prvních hroznů (Cross a Harris, 2003). Při aplikaci těsně před květem a při teplém počasí dochází ke ţloutnutí listů, mírnému poklesu růstu a sniţuje se výnos. Citlivost jednotlivých odrůd k síře můţe být rozdílná (Cross, 2006). Síra je selektivní a poměrně bezpečný akaricid. Bylo prokázáno, ţe i benzimidazolové fungicidy jsou částečné účinné na vlnovníky, ale jsou škodlivé k ţíţalám a dravým roztočům. Většina akaricidů je extrémně toxická k vodním organizmům a dříve pouţívané organické sloučeniny chloru byly také z těchto důvodů v mnoha zemích Evropy vyřazeny z pouţití. Syntetické pyrethroidy, tak jako fenpropathrin, jsou velice širokospektrální a jsou nekompatibilní s integrovaným způsobem ochrany (Cross a Easterbrook, 1998). Fenpropathrin je škodlivý i vůči dravému roztoči Typhlodromus pyri a jeho pouţívání v systémech integrované produkce je neţádoucí (Cross a Harris, 2004). Podle výsledků Crosse a Harrise (2004) je síra k T. pyri také škodlivá. 76

7 ZÁVĚR 1) Metoda dezorientace pomocí feromonových odparníků Isonet Z v dávce 300 ks/ha proti nesytce rybízové byla testována na dvou lokalitách s různým počátečním napadením výhonů housenkou (lokalita A 19 % a lokalita B 3,75 %). Rozloha obou pokusných ploch byla 4 hektary. Dobrá účinnost byla zaznamenána pouze na ploše s nízkým počátečním napadením. Během prvních tří pokusných let (2008-2010) se napadení nezvyšovalo (3,75 %; 1,5 %; 1,75 %). Průkazný nárůst napadení výhonů rybízu (α = 0,1) byl zaznamenán aţ při posledním hodnocení v roce 2011 (10,25 %). Na ploše s vyšším počátečním napadením se procento poškozených výhonů v průběhu pokusu zvýšilo z 19 % přes 25,5 % aţ na 32,5 % a tato rybízová výsadba byla po sklizni v roce 2010 zlikvidována. Tím byl potvrzen fakt, ţe pokud je populační hustota vysoká, nejsou při vyhledávání partnerů potřebné feromony, ale jedinci se nacházejí na základě vizuálních podnětů a účinnost metody dezorientace se můţe sniţovat. V lapácích s desetinásobným mnoţstvím feromonu nebylo v průběhu pokusu na obou „dezorientačních plochách“ chyceno významné mnoţství samců - jen ojedinělé úlovky. Pouze v roce 2010 na lokalitě B, kde bylo později zjištěno zvýšení napadení výhonů, bylo v lapácích zaznamenáno více samců (67 ks/rok). Tyto vysoké úlovky v průběhu vegetace jiţ mohly předem naznačovat, ţe efekt přerušení páření nebyl na této lokalitě v roce 2010 dostačující. Naopak nulové nebo velmi nízké úlovky v lapácích svědčí o dobrém prosycení výsadby feromonem a neschopnosti samců najít zdroj feromonu (tj. samičku nebo lapák) v takto „ošetřené“ ploše. Potravní atraktanty sloţené z rybízového a jablečného dţusu a piva v poměru 25:25:50 a směs rybízového a jablečného dţusu a octa v poměru 10:85:5 se ukázaly jako neefektivní, neboť v pokusných výsadbách ani na kontrolní ploše nebyly v průběhu pokusu zaznamenány téměř ţádné úlovky, pouze 4 samci v roce 2010. Z těchto důvodů nebyla prováděná plánovaná pitva chycených samic a zjišťováno, zda došlo k oplodnění samiček. V případě vysoké populační hustoty nesytky rybízové je dobré zahájit ochranu metodou hromadného vychytávání a aţ po sníţení početnosti škůdce instalovat do

77

výsadby rybízu feromonové odparníky určené pro matení samců motýlů. Velmi důleţité je odstraňování napadených výhonů aţ k jejich bázím. Likvidace takovýchto prutů a provádění pravidelného hlubokého řezu kultury s odstraňováním starých a napadených větví je doposud nejúčinnější ochranou. 2) Metoda hromadného vychytávání při pouţití 6 kusů lapáků na hektar byla efektivní na obou experimentálních plochách. Napadení výhonů na ploše o rozloze 4 ha a s vyšším počátečním napadením se v průběhu testování metody hromadného vychytávání sníţilo téměř na polovinu ve srovnání s výchozím stavem (z 19,25 % na 10,5 %). Počet poškozených výhonů na ploše s nízkým počátečním napadením a menší rozlohou (2 ha) se statisticky průkazně nezvyšoval (3 %; 2,5 %; 3,5%; 5 %). O účinnosti metody nás přesvědčuje i počet ulovených jedinců během vegetace (lokalita B aţ 2252 ks/rok). Efekt metody není výrazně viditelný jiţ během první aplikace, k poklesu populační hustoty škůdce dochází postupně. Lapače typu funnel byly při vychytávání více účinné. Tyto lapače jsou schopné zachytit velké mnoţství hmyzu i při vysoké populační hustotě. Přestoţe v komerčním provedení jsou uváděny na trh lapáky typu „funnel“ v barvě zelené, ţluté, bezbarvé, nebo jejich kombinace, doporučujeme zelené a bezbarvé, které nelákají (na rozdíl od ţlutých) uţitečný hmyz. Metoda je plně v souladu s principy integrované ochrany ovoce a lze ji doporučit do výrobní praxe. 3) Nejlepších výsledků proti vlnovníkovi rybízovému bylo dosaţeno introdukcí dravého roztoče Typhlodromus pyri na ploše s niţším počátečním napadením. Napadení se v průběhu pokusu sníţilo z 6,26 % (2008) přes 4,09 % aţ na 2,1 % (2010). Na ploše, kde bylo jiţ počáteční napadení vysoké (9,2 %), se počet poškozených pupenů vlnovníkem mírně zvyšoval (11,23 %; 9,7 %; 11,53 %) rozdíly však nebyly statisticky průkazné. Důleţité je introdukovat dravé roztoče preventivně. 4) Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým po inokulaci dravého roztoče Amblyseius cucumeris bylo proměnlivé a nelze dělat jednoznačné závěry. Po prvním roce stoupl počet napadených pupenů rybízu z 11,97 % aţ na 28,01 %, naopak v roce 2010 se napadení sníţilo na 3,77 %. Důleţitou roli hrají klimatické podmínky 78

v průběhu inokulace. Po aplikaci je potřeba, aby několik dní byla teplota kolem 20 °C a dostatečná relativní vlhkost (min. 60°), aby se mohli roztoči dostatečně namnoţit. Aplikace je nutná na počátku výskytu škůdce nebo i preventivně. V polních podmínkách je nutné inokulaci kaţdoročně opakovat. 5) Mechanická ochrana je velmi účinná, ale také pracná a časově náročná. Napadení pupenů se v 2010 sníţilo z 5,96 % na 1,15 %. Vylamování napadených pupenů je nutné provádět včas, tj. před začátkem migrace roztočů na listy a do nových pupenů. 6) Účinnost

akaricidu

Sanmite

20WP

nedosáhla

očekávaného

výsledku,

ale

pravděpodobně to bylo způsobeno vysokým počátečním napadením (14,46 %). V průběhu pokusu se napadení postupně zvyšovalo (16,71 %; 20,05 %; 18,52 %). Ošetření akaricidy (např. Omite 30 W, Sanmite 20 WP) je nutné provádět hned při zjištění prvních příznaků napadení nebo preventivně. 7) Kombinace chemické (Sanmite 20 WP) a biologické ochrany (T. pyri) v provedených pokusech neprokázala zvýšení účinnosti oproti účinnosti těchto metod ochrany testovaných samostatně. Napadení pokusné varianty se postupně statisticky průkazně zvyšovalo (9,88 %; 12,71 %; 14,44 % a 16,25 %). 8) Mezi napadením pupenů při různých termínech ošetření nebyly v roce 2009 a 2010 prokázány statisticky významné rozdíly. Pouze v roce 2008 bylo dosaţeno nejvyšší účinnosti při aplikaci jednou před sklizní (později na jaře) a jednou po sklizni. 9) Základem ochrany proti vlnovníkovi rybízovému je pěstování rezistentních odrůd k napadení vlnovníkem („Ben Hope“), tak i rezistentní k virovému zvratu černého rybízu („Ben Gairn“).

79

8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ALFORD, D. A. 2007. Pests of fruit crops – a color handbook. Academic Press - an imprint of Elsevier. Boston. p. 461. ISBN-13: 978-0-12-373676-5. ATLAS ŠKŮDCŮ: Vlnovník rybízový [online]. Agromanual. W3C XHTML 1.0 Valid. České Budějovice. Kurent, s.r.o. c2008 [cit. 13. 11. 2009]. ISBN 1801-4895. Dostupné z .

BIDDINGER, D.; KRAWCZYK, G. 2009. Pheromone Mating Disruption for Conventional &

Organic

Orchards

[online].

c2009

[cit.

27.

10.

2010].

Dostupné

z

. BIOCONT. 2009. Přehled přípravků podle toxicity vůči dravému roztoči Typhlodromus pyri, kmen

Mikulov

[online].

c2011

[cit.

6.

4.

2011].

Dostupný

z

. BLAŢEK, J.; BENEŠ, V.; DLOUHÁ, J. a kol. 2001. Ovocnictví. 2. vydání. Český zahrádkářský svaz a nakladatelství Květ. Praha. 383 s. ISBN: 80-85362-43-0. BUCHTOVÁ, I. 2010. Situační a výhledová zpráva ovoce 2010. Mze ČR. Praha. 78 s. ISBN: 978-80-7084-906-4. CBC

EUROPE:

Isonet

Z

[online].

c2009

[cit.

13.

1.

2010].

Dostupné

z

. BOCZEK J. 1971. Kohorta Vlnovníci – Tetrapodilí. In: DANIEL, M.; ČERNÝ, V. (eds.). Klíč zvířeny ČSSR, díl IV. Academia. Praha. 423-429.

CARLEN, CH.; BAROFFIO, C.; MITTAZ, CH.; AUDERSET, CH. 2006. Success with mating disruption to control the currant clearwing moth. Revue suisse Vitic. Arboric. Hortic. 38. 183-187.

COWLES, R. S.; POLAVARAPU, S.; WILLIAMS, R. N.; THIES, A.; EHLERS, R. -U. 2005. Soft fruit applications. In: GREWAL, P. S.; EHLERS, R. -U.; SHAPIRO-ILAN, D. I. 80

(eds.). Nematodes as biocontrol agents. CAB International. p. 231-254. ISBN: 0-85199-0177.

CROSS, J. V. 2006. Further investigation of IPM methods for blackcurrant gall mite and leaf midge. IOBC/WPRS Bulletin: Integrated Plant Protection in Fruit Crops. 29 (9). 131-138.

CROSS, J. V.; EASTERBROOK, M. A. 1998. Prospects for integrated management of blackcurrant pests. IOBC/WPRS Bulletin: Integrated Plant Protection in Orchards “Soft Fruits”. 21 (10). 55-61.

CROSS, J. V.; HARRIS, A. 2003. Development of Integrated Pest Management approaches for blackcurrant crops. IOBC/WPRS Bulletin: “Soft Fruits”. 26 (2). 11-18.

CROSS, J. V.; HARRIS, A. 2004. Exploiting natural enemies in Integrated Pest Management in blackcurrant crops. IOBC/WPRS Bulletin: “Soft Fruits”. 27 (4). 9-16.

CUNNINGHAM, R. T. 1989. Control; insecticides; male annihilation. In: ROBINSON, A.S.; HOOPER, G. (eds.). World crop pests: Fruit flies: their biology, natural enemies and control. Elsevier. Amsterdam (Netherlands). 3(B). 345-351. EL-SAYED, A. M.; SUCKLING, D. M.; WEARING, C. H.; BYE J. A. 2006. Potential of Mass Trapping for Long-Term Pest Management and Eradication of Invasive Species. Journal of Economic Entomology. 99 (5). 1550-1564. FALTA, V. 2009. Integrovaná ochrana sadů a její vliv na přirozené nepřátele škůdců. Agromanuál. 6. 38-41. ISSN: 1801-7673. FRAVAL, A.; FÈVRE, E.; COUTIN, R.; MINOST, C. LAPORTE V. 1998. Synanthedon tipuliformis (Clerk) [online]. Paris. INRA. c1998 [cit. 13. 11. 2008]. Dostupné z . GORDON, S. C. 2008. Raspberry and Currant Entomology – The Drivers for Change in Europe. In: BAÑADOS, P., DALE, A. (eds.). Acta Horticulture: Proceedings of the Ninth International Rubus and Ribes Symposium. 777. 301-309. 81

GRASSI, A.; ZINI, M.; FORNO, F. 2002. Mating disruption field trials to control the currant clearwing moth, Synanthedon tipuliformis Clerck: a three-year study. IOBC/WPRS Bulletin: Use of pheromones and other semiochemicals in integrated production. 25 (9). 6976.

HARDMAN, J. M. 1997. Assessing effects of miticides on European red mite, Apple rust mite and Phytoseid predator mite. Pest management research report. 37. 7-8. Dostupné také z .

HARDMAN, J. M.; GERRITS, T.; FRANKLIN, J. 2000. Effets of pyramite and pyramitefungicide mixtures on Two spotted spider mite and Typhlodromus pyri on apple. Pest management

research

report.

39.

Dostupné

63-64.

také

z

scp.ca/pmrr/common/pmrr_2000.pdf>.

HARDMAN, J. M.; MOREAU, D. L.; FRANKLIN, J. L. 2001. Efficacy of a novel summer miticide against Two spotted spider mites and European red mites on aplle in 2001. Pest

managemet

research

report.

40.

2-3.

Dostupné

také

z

scp.ca/pmrr/common/pmrr_2001.pdf>.

HARDY. R. J. 1982. The biology and behaviour of currant borer moth Synanthedon tipuliformis (Clerck)(Lepidoptera: Aegeridae) in Tasmania. J. Aust. Ent. Soc. 21. 103-109. HELYER, N.; BROWN, K.; CATTLIN, N. D. 2003. A colour handbook of biological control in plant protection. Manson Publishing. London. p. 126. HLUCHÝ, M. 2007. Feromony v ochraně ovocných sadů – od monitoringu k přímé ochraně [online].

Zahradaweb.

18.

1.

2007

[cit.

14.

8.

2009].

Dostupné

z

. ISSN: 1214-763X. HLUCHÝ M.; ACKERMAN P.; ZACHARDA M.; BAGAR V.; JETMAROVÁ E.; VANEK G. 1997. Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a vinné révy. Biocont Laboratory s.r.o. Brno. 428 s. ISBN: 80-901874-2-1.

82

HLUCHÝ, M.; ACKERMANN P.; ZACHARDA M.; LAŠTŮVKA, Z.; BAGAR, M.; JETMAROVÁ, E.; VANĚK, G.; SZŌKE, L.; PLÍŠEK, B. 2008. Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. Biocont Laboratory s.r.o. Brno. 498 s. ISBN: 9788090187474.

HOWSE P. E.; STEWENS I. D. R.; JONES O. T. 1997. Insect pheromones and their use in pest management. Chapman & Hall. London. p. 369. ISBN-13: 9780412804700. CHUDÍČEK, T. 2006. Pěstování biovína: Dravý roztoč Typhlodromus pyri [online]. c2006. [cit. 27. 8. 2009]. Dostupné z . JAMES D. G.; COSSÉ, A.; LAWRENCE C.; WRIGHT,

L. C.; PEREZ, J. 2001.

Pheromone trapping of Synanthedon tipuliformis (Lepidopteta: Sesiidae) in Washington Red Currants. Physiological and Chemical Ecology. 30 (4). 663-666. 0046-225X/01/06630666$02.00/0.

JEPPSON, L. R.; KEIFER, H. H.; BAKER E. W. 1975. Mites injurious to economic plants. University of California Press. p. 614. ISBN: 0-520-02381-1. JUROCH. J.; PERUTKA, M. 1997. Software Sumátor: Signalizace a prognóza škůdců u zahradnických plodin [počítačový program]. verze 2.00. Brno. SRS. Info na WWW: . KARALIUS, V.; BÛDA, V.; MOZÛRAITIS, R. 2003. Monitoring of the currant clearwing (Synanthedon tipuliformis Cl.) (Lepidoptera, Sesiidae) by pheromone traps in Lithuania. Acta Zoologica Lituanica. 13 (3). 283-289. ISSN: 1648-6919. KATALOG PROSTŘEDKŮ BIOLOGICKÉ OCHRANY ROSTLIN PRO ROK 2009. 2009. Biocont Laboratory s.r.o. Brno. 51 s. KATALOG PŘÍPRAVKŮ NA OCHRANU ROSTLIN A SPECIÁLNÍCH HNOJIV. 2010. Arysta LifeScience. Praha. 104 s.

83

KAZDA, J.; JINDRA, Z.; KABÍČEK, J.; PROKINOVÁ, E.; RYŠÁNEK, P.; STEJSKAL, V. 2003. Choroby a škůdci polních plodin ovoce a zeleniny. 3. vydání. Nakladatelství odborných časopisů. Praha. 158 s. ISBN: 80-86726-03-7.

KOLTUN, N.; YARCHAKOVSKAYA, S. 2006. Mass trapping of Synanthedon tipuliformis on blackcurrant and Grapholita funebrana on plums with pheromone glue traps in Belarus. Journal of Fruit and Ornamental Plant Research. 14 (3). 175-180. KŮDELA, V.; KOCOUREK, F. (eds.) 2002. Seznam škodlivých organismů rostlin. Agrospoj. Praha. 342 s. ISBN: 80-7084-232-6.

LABANOWSKA, B. L. 2001. Monitoring and control of currant clearwing moth (Synanthedon tipuliformis Cl.) and black currant stem midge (Risseliella ribis Marik.) on black currant plantations. IOBC/WPRS Bulletin: Integrated fruit production. 24(5). 253-258. LÁNSKÝ, M.; FALTA, V.; KLOUTVOROVÁ, J.; KOCOUREK, F.; STARÁ, J.; PULTAR, O. 2005. Integrovaná ochrana ovoce v systému integrované produkce: Metodika. Holovousy: Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. 159 s. ISBN: 80902636-7-4. LAŠTŮVKA, Z. 2011. Hlavní škůdci rybízu – rady a doporučení. osobní sdělení. LAŠTŮVKA, Z. 2010. Větší péče a moderní přístupy pěstování svědčí nesytkám. Rostlinolékař. 6. 25–27. ISSN: 1211-3565. LAŠTŮVKA, Z.; GAISLAR, J.; KREJČOVÁ, P.; PELIKÁN, J. 1996. Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj. Brno. 226 s. ISBN: 80-85615-50-9.

LINDQUIST, E. E.; SABELIS M. V.; BRUIN, J. (eds.) 1996. Eriophyoid Mites - Their Biology, Natural Enemies and Control. Elsevier Science B.V. 6. p. 790. ISBN: 0-444-886281. LUDVÍK, V.; BLAŢEK J.; KLOUTVOROVÁ, J.; KOSINA, J.; LÁNSKÝ, M.; OUŘEDNÍČKOVÁ, J.; PAPRŠTEIN, F.; PRAŢÁK, M.; KOCOUREK, F.; STARÁ, J.; 84

MUŠKA, J.; PULTAR, O.; LUDVÍK, M.; KLEMŠOVÁ, Z. 2010. Směrnice pro integrované systémy pěstování ovoce: Výměry výsadeb členů SISPO; Seznam odrůd 2010 [online]. c2008 [cit. 1. 12. 2010], OU ČR, Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce. Holovousy. Dostupné z . MOZŪRAITIS, R.; KARALIUS, V.; BŪDA, V.; BORG-KARLSON, A. K. 2006. Interand intraspecific activities of compounds derived from sex pheromone gland of currant borer, Synanthedon tipuliformis (Cleck) (Lepidoptera: Sesiidae). Zeitschrift für Naturforschung. Section C, Biosciences. 61 (3/4). 278-284. MÜTHER, J. 2000. Predatory mite field studies at different test sites in Europe – particularities and probléme. IOBC/WPRS Bulletin: Integrated Control in Viticulture. 22 (9). 17-26.

NIEMCZYK, E.; LABANOVSKA, B.; GAJEK, D. 2000. Preliminary IPM program for blackcurrant crop for Poland. IOBC/WPRS Bulletin: Integrated production of Soft Fruit. 23 (11). 141-144. OUŘEDNÍČKOVÁ, J.; FALTA, V. 2010.Ověřování účinnosti metody dezorientace samců obalečů v Holovousích – 1. část. Zahradnictví. 1. 62-64. ISSN: 1213-7596. PSOTA, V. 2010. Dravý roztoč Typhlodromus pyri v sadech. Zahradnictví. 8. 10-11. ISSN: 1213-7596.

PREDATORY MITE NEOSEIULUS [online]. Greek: Buglady Consulting / Quince Creek LLC.

c2009

[cit.

30.

8.

2009].

Dostupné

z

. PULTAR, O. 1994. Alternativní metody ochrany ovocných dřevin proti škůdcům. Rostlinolékař. 1. 16-18. ISSN: 1211-3565. PULTAR, O. 2007. Etiketa a stručný návod Biolatrap ST. Biola. Chelčice. PULTAR, O. 2008. Etiketa a stručný návod Biolatrap SUPERLURE-ST/w. Biola. Chelčice. 85

PULTAR, O. 2010. Nesytka rybízová, metoda hromadného vychytávání – rady a doporučení. osobní sdělení. ROD, J.; HLUCHÝ, M.; ZAVADIL, K.; PRÁŠIL, J.; SOMSSICH, I.; ZACHARDA, M. 2005. Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: Ochrana zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Biocont Laboratory s.r.o. Brno. 392 s. ISBN: 80-901874-3-9.

SCOTT, R.; HARRISON, R. A. 1979. The biology and life history of currant clearwing Synanthedon tipuliformis (Lepidoptera: Sesiidae) in Canterbury. New Zealand Journal of Zoology. 6(1). 145-163. SEZNAM POVOLENÝM PŘÍPRAVKŮ NA OCHRANU ROSTLIN [online]. SRS. Verze:

2010.05.13.

c2010

[cit.

1.

12.

2010].

Dostupné

z

< http://www.srs.cz/pls1/pp_public/rpg10a$rozh.actionquery >. SCHNEEWEISS, P. Zpráva o výsledcích plánované kontroly cizorodých látek v potravinách v roce 2009 [online]. Brno. Státní zemědělská a potravinová inspekce. 2010. 39 s. [cit. 29. 12. 2010]. Dostupné z .

STEINER, L. F.; MITCHELL, W. C.; HARRIS, E. J.; KOZUMA, T. T.; FUJIMOTO, M. S. 1965. Oriental Fruit Fly Eradication by Male Annihilation. Journal of Economic Entomology. 58 (5). 961-964.

STERK, G.; CREEMERS, P.; MERCKX, K. 1994. Testing the side effects of pesticides on the predatory mite Typhlodromus pyri (Acari, Phytoseiidae) in the field trials. IOBC/WPRS Bulletin: Side-effects of pesticides on beneficial organisms: Comparison of laboratory, semi-field and field results. 17 (10). 27–40.

SUCKLING, D. M.; GIBB, A. R.; BURNIP, G. M.; SNELLING, C.; DERUITER, J.; LANGFORD, G.; EL-SAYED, A. M. 2005. Optimization of pheromone lure and trap characteristics for currant clearwing, Synanthedon tipuliformis. Journal of Chemical Ecology. 31(2). 393–406. 86

ŠARAPATKA, B.; KURAS, T.; SCHLATHER, C.; van ELSEN, T. 2008. Ekologické vztahy a problémy v zemědělské krajině, biodiverzita pro zemědělství. In: Šarapatka, B., Niggli, U. (eds.): Zemědělství a krajina: Cesty k vzájemnému souladu. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc. 272 s. ISBN: 978-80-244-1885-8.

ŠEDIVÝ, J.; KODYS, F. 1959. K bionomii a škodlivosti nesytky rybízové (Aegeria tipuliformis Clerck). Zoologické listy. 8 (22). 2. 97–104. ŠEFROVÁ, H. 2006. Rostlinolékařská entomologie. Konvoj. Brno. 257 s. ISBN: 80-7302086-6. ŠEFROVÁ, H. 2011. Hlavní škůdci rybízu – rady a doporučení. osobní sdělení.

THOMAS, W. P. 1998. Currant Clearwing Life Cycle [online]. Auckland. The Horticulture and Food Research Institute of New Zealand Ltd., c1998 [cit. 13. 11. 2008]. Dostupné z .

THOMAS, W. P.; BURNIP, G. M. 1991. Mating disruption of currant clearwing, Synanthedon tipuliformis. In: POPAY, A. J. (ed.). Proceedings of the Forty Fourth New Zealand Weed and Pest Control Conference, p. 242-247.

THRIPEX PLUS [online]. Koppert Biological systems. c2009 [cit. 27. 8. 2009]. Dostupné z .

TUOVINEN, T.; PARRIKA, P.; LEMMETTY, A. 2008. Plant Protection in Currant Production in Finland. In: BAÑADOS, P., DALE, A. (eds.). Acta Horticulture: Proceedings of the Ninth International Rubus and Ribes Symposium, 777. 333-337.

WITZGALL, P.; STELINSKI, L.; GUT, L.; THOMSON, D. 2008. Codling moth management and chemical ecology. Annu. Rev. Entomol. 53. 503-522.

87

ZEMEK, R. 1993. Characteristic of development and reproduction in Typhlodromus pyri on Tetranynchus urticae and Cecidophyopsis ribis. II. Progeny of overwintered females. Exp. Appl. Acarol. 17. 847-858.

88

Česká zemědělská univerzita v Praze. Katedra ochrany rostlin

Recommend Documents