Česká zemědělská univerzita v Praze. Fakulta lesnická a dřevařská Katedra pěstování lesů. Dizertační práce

Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta lesnická a dřevařská Katedra pěstování lesů

Optimalizace pěstebních postupů pro zajištění obnovy dřevin přirozené druhové skladby ve vybrané části NP České Švýcarsko Optimalization of silviculture treatments for establishing of autochthonous tree species regeneration in the selected part of the National Park České Švýcarsko

Dizertační práce

Autorka: Ing. Barbora Kučeravá Školitel dizertační práce: doc. Ing. Jiří Remeš, Ph.D.

2014

"Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Optimalizace pěstebních postupů pro zajištění obnovy dřevin přirozené druhové skladby ve vybrané části NP České Švýcarsko vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací a doporučení školitele. Souhlasím se zveřejněním disertační práce dle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v platném znění, a to bez ohledu na výsledek její obhajoby."

V Liberci dne 1. července 2014 Podpis autora

Poděkování: Je pro mne velkou radostí poděkovat všem, kteří mi během studia i psaní dizertační práce pomáhali. Velký dík patří mému vedoucímu dizertační práce doc. Ing. Jiřímu Remešovi, Ph.D., který mi byl po celou dobu oporou. Stejně tak i mé rodině, zvláště pak mé mamce, babičce a partnerovi, kteří mě velmi podporovali. A také mnoha přátelům, kolegům i spolužákům, kteří mě neodmítli, když jsem potřebovala pomoc nebo poradit. Velké díky také patří mému středoškolskému třídnímu učiteli Ing. Františku Bušinovi, Ph.D., který ve mně vzbudil zájem o pěstování lesa, a bez něj bych jistě nešla na doktorandské studium. Dále pak Správě NP České Švýcarsko, která mi umožnila na jejich území výzkum provádět, zvláště pak Ing. Daně Šteflové, která mi byla dlouhou dobu konzultantkou, Bc. Janě Novákové DiS., Mgr. Oldřichu Hošinskému a jejich dalším kolegů. V nesposlední řadě také patří dík kolegům z MZLU Brno, kteří mají na mé práci také podíl, a mnoha dalších, kteří byli ochotni mi pomoc nebo poradit. Proto jim všem patří velké díky! Práce vznikla za podpory grantu NAZV č. QI102A085 a grantů IGA 2010 až 2012 FLD ČZU v Praze.

Abstrakt Na jaře roku 2010 bylo vybráno a založeno 23 trvalých výzkumných ploch v nepůvodních smrkových monokulturách v typických stanovištních podmínkách Národního parku České Švýcarsko. Devět ploch bylo založeno v provozních výsadbách jedlí, dvanáct ploch v provozních výsadbách buku a dvě plochy s přirozenou obnovou – jedna s obnovou jedle a druhá s obnovou buku. Cílem práce bylo určit limitující faktory, které ovlivňují růst umělé obnovy buku a jedle a dále faktory, které mají vliv na dynamiku přírůstu těchto dřevin na výzkumných plochách. A na základě nových poznatků navrhnout obnovní postupy pro přeměnu smrkových porostů na původní bukové, jedlové a smíšené lesy v typických podmínkách NPČŠ. Získané informace bude možné využít k zefektivnění managementu jedle a buku v dané oblasti. Na všech 23 plochách byl v letech 2010-2013 evidován výškový a tloušťkový přírůst jedle a buku a zdravotní stav stromků. U jedle byl odečten výškový přírůst až do roku 2008. Všechny plochy s horní etáží byly zmapovány technologií Field-map a byly na nich zjištěny světelné podmínky metodou Fish-eye. Poté byl vyhodnocen stav jednotlivých ploch a vliv světelných a stanovištních podmínek na výškový a tloušťkových přírůst sazenic na jednotlivých plochách. Jako limitující faktor byl zjištěn okus zvěří. Výsledky umělé obnovy jedle potvrdily stín snášející schopnost jedle. Sazenice vykazovaly vyrovnaný trend výškového přírůstu při otevřenosti zápoje do 30 % a maximálních hodnotách relativní přímé radiace do 30 %. Požadavky sazenic na optimální množství relativní difúzní radiace mělo vzrůstající trend od nejnižšího zastoupení do 30 % v roce 2008 až po 50-70 % tohoto záření v roce 2013. Zároveň sazenice nejlépe rostly ve čtvrtém lesním vegetačním stupni na edafické kategorii kamenité. Sazenice buku měly nejvyrovnanější a nejvyšší výškový trend v otevřenosti zápoje 45-55 %, při relativním přímém záření 40-60% a relativním nepřímém záření 45-65 %. Sazenice buku stejně jako jedle rostly nejlépe na edafické kategorii kamenité. Vliv ostatních charakteristik prokázán nebyl. U přirozené obnovy jedle byl prokázán nepřímý vliv relativního difúzního záření na počet stromků na ploše a u přirozené obnovy buku pozitivní vliv relativního přímého záření na počet stromků na ploše.

Klíčová slova: jedle bělokorá, buk lesní, smrkové porosty, Národní park České Švýcarsko, stanovištní a světelné podmínky

Abstract: 23 permanent research plots in non-native spruce monocultures in typical habitat conditions in the National Park Bohemian Switzerland, Czech Republic, were selected and established in spring 2010. Nine plots were established in existing fir plantations in regeneration stage, and twelve plots in existing beech plantations also in regeneration stage and two plots with natural regeneration - one with fir and the other with beech. Aim of the study was to determine the limiting factors that affect the growth of artificial beech and fir regeneration, as well as the factors that affect the dynamics of the increment of these tree species on the research plots. Furthermore the study gained new findings to propose restoration procedures for changing spruce stands to original beech, fir and mixed forests in typical conditions of the National Park Bohemian Switzerland. The collected information could be used to more effective management of fir and beech trees in this area. At all plots between 2010 and 2013 the height and diameter increment of fir and beech saplings was recorded, as well as the health stage of these trees. For fir the height increment was measured back to 2008. All plots with an upper storey were mapped by field-map technique and light condition was detected by fish-eye methodology. Moreover, the status of the individual plots was determined and the impact of light and habitat conditions on height and diameter increment of the seedlings on each individual plots was researched. As limiting factor browsing by deer was found. The results of artificial fir regeneration confirmed the fir shade-tolerant capability. The fir seedlings showed trend in balanced height increment in canopy openness of 30% and by maximum values of relative direct radiation of 30%. Requirements of fir seedlings for optimal amount of relative diffuse radiation had an increasing trend from the lowest amount of 30% in 2008 up to 50-70% of the radiation in 2013. And also these seedlings grew best in the fourth forest vegetation type and on soils in the stony edaphic category. Beech seedlings had the most balanced and highest height increment in canopy openness of 45-55%, relative direct radiation of 40-60% and relative indirect radiation of 45-65%. Beech same as the fir seedlings grew best on soils in the stony edaphic category. The influence of other parameters like the exposition and different forest vegetation types was not demonstrated. For natural fir regeneration it could be proved an indirect effect of relative diffuse radiation to the amount of trees on a plot and for natural beech regeneration a positive impact of relative direct radiation to the amount of trees on a plot.

Key words: silver fir, european beech, spruce forest, National Bohemian Switzerland, habitat and light conditions

Obsah 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 13 2 CÍL PRÁCE A OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY PRÁCE ................................................... 15 2.1 Hlavní cíl ............................................................................................................... 15 2.2 Základní otázky ..................................................................................................... 15 2.2.1

Limitující faktory obnovy buku a jedle v podmínkách NPČŠ.................. 15

2.2.2

Vliv faktorů na obnovu buku a jedle v typických podmínkách NPČŠ ..... 15

2.2.3 Zapojení výsledků do přeměny smrkových porostů na původní jedlové a bukové porosty NPČŠ ............................................................................................. 15 3 ROZBOR PROBLEMATIKY ..................................................................................... 16 3.1 Charakteristika jedle bělokoré a buku lesní jako modelových dřevin původní druhové skladby použitých při obnově nepůvodních smrkových porostů .................. 16 3.1.1

Buk lesní (Fagus sylvatica L.) .................................................................. 16

3.1.2

Jedle bělokorá (Abies alba Mill.).............................................................. 20

3.2 Obnova lesa bukem lesním a jedlí bělokorou ve smrkových porostech ............... 24 3.2.1

Charakteristika obnovy ............................................................................. 24

3.2.2

Přirozená obnova buku ............................................................................. 29

3.2.3

Umělá obnova buku .................................................................................. 30

3.2.4

Přirozená obnova jedle.............................................................................. 31

3.2.5

Umělá obnova jedle .................................................................................. 32

3.2.6 jedle

Vliv přírodních podmínek na obnovu, ujímavost a růst obnovy buku a 32

4 MATERIÁLY A METODIKA PRÁCE ...................................................................... 41 4.1 Charakteristika Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ) ................................ 41 4.1.1

Základní údaje a poslání NPČŠ ................................................................ 41

4.1.2

Management NPČŠ................................................................................... 42

4.2 Přírodní podmínky Národního Parku České Švýcarsko........................................ 45 4.2.1

Geologie a geomorfologie ........................................................................ 45

4.2.2

Pedologie .................................................................................................. 45

4.2.3

Klimatické podmínky ............................................................................... 46

4.2.4

Hydrologie a hydrogeologie ..................................................................... 46

4.2.5

Fauna ......................................................................................................... 47

4.2.6

Flora .......................................................................................................... 47

4.2.7

Lesnická typologie .................................................................................... 48

4.3 Vývoj lesa v době poledové na území Národní park České Švýcarsko a jeho ovlivnění člověkem ..................................................................................................... 49 4.4 Obnova lesa se zaměřením na jedli bělokorou a buk lesní na území Národní park České Švýcarsko ......................................................................................................... 51 4.5 Metodika práce ...................................................................................................... 53 4.5.1

Výběr a založení výzkumných ploch ........................................................ 54

4.5.2

Sběr dat v terénu ....................................................................................... 58

4.5.3

Zpracování a vyhodnocení dat .................................................................. 59

5 VÝSLEDKY PRÁCE .................................................................................................. 61 5.1 Zdravotní stav obnovy jedle .................................................................................. 61 5.2 Zdravotní stav obnovy buku.................................................................................. 63 5.3 Popisné charakteristiky růstu jedle na TVP .......................................................... 65 5.3.1 Výškový přírůst jedle v letech 2008 až 2013 ................................................. 67 5.3.2 Tloušťkový přírůst jedle v letech 2011 až 2013 ............................................. 71 5.4 Popisné charakteristiky růstu buku na TVP .......................................................... 74 5.4.1 Výškový přírůst buku v letech 2010 až 2013 ................................................. 76 5.4.2 Tloušťkový přírůst buku v letech 2011 až 2013 ............................................. 80 5.5 Přírodní podmínky na TVP ................................................................................... 82 5.5.1 Světelné podmínky na TVP 1J až 13J ............................................................ 82 5.5.2 Změna světelných podmínek na TVP 2J až 5J, 10J až 11J ............................ 87 5.5.3 Světelné podmínky na TVP 1B, 2B, 5B-7B a 10B-12B ................................ 88 5.6. Vliv přírodních podmínek na obnovu jedle ......................................................... 92 5.6.1 Vliv světelných podmínek na obnovu jedle ................................................... 92 5.6.2 Vliv světelných podmínek na četnost a přírůst přirozené obnovy na TVP 7J ............................................................................................................................... 102 5.6.3 Vliv stanovištních podmínek na obnovu jedle ............................................. 102 5.7. Vliv přírodních podmínek na obnovu buku ....................................................... 106 5.7.1 Vliv světelných podmínek na obnovu buku ................................................. 106 5.7.2 Vliv světelných podmínek na četnost a přírůst přirozené obnovy na TVP 12B ............................................................................................................................... 110 5.7.3 Vliv stanovištních podmínek na obnovu buku ............................................. 110 6 DISKUZE .................................................................................................................. 113 6.1. Zdravotní stav obnovy jedle a jeho vliv na dynamiku přírůstu .......................... 113 6.2. Zdravotní stav obnovy buku a jeho vliv dynamiku přírůstu .............................. 114

6.3 Přírodní podmínky a obnovní postupy výzkumných plochách ........................... 116 6.3.1 Přírodní podmínky a obnovní postupy na výzkumných plochách obnovených jedlí ........................................................................................................................ 116 6.3.2 Přírodní podmínky a obnovní postupy na výzkumných plochách obnovených buků ....................................................................................................................... 118 6.4 Vliv přírodních podmínek na obnovu jedle ........................................................ 119 6.4.1 Vliv světelných podmínek ............................................................................ 119 6.4.2 Vliv stanovištních podmínek ........................................................................ 121 6.5 Vliv přírodních podmínek na obnovu buku ........................................................ 122 6.5.1 Vliv světelných podmínek ............................................................................ 122 6.5.2 Vliv stanovištních podmínek ........................................................................ 124 7 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 125 7.1 Uplatnění Výsledků v praxi NPČŠ ..................................................................... 126 7.1.1 Doporučení pro obnovu a pěstování jedle .................................................... 126 7.1.2 Doporučení pro obnovu a pěstování buku .................................................... 126 8 LITERATURA .......................................................................................................... 128 9 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 1

Tabulky: Tabulka č. 1: Porovnání stávající druhové skladby a přirozené druhové skladby podle podrobného typologického mapování NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C) ................................. 49 Tabulka č. 2: Popis jednotlivých trvalých výzkumných ploch obnovy buku ................. 56 Tabulka č. 3: Popis jednotlivých trvalých výzkumných ploch obnovy jedle ................. 56 Tabulka č. 4: Základní charakteristiky výškového přírůstu na TVP 1J až 13J ............... 67 Tabulka č. 5: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu TVP 1J až 13J s p<0,05 ............................................................................................................................. 71 Tabulka č. 6: : Základní charakteristiky výškového přírůstu na TVP 1J až 13J............. 73 Tabulka č. 7: Signifikantní rozdíly středních hodnot tloušťkového přírůstu na TVP 1J až 13J s p<0,05 .................................................................................................................... 74 Tabulka č. 8: Základní charakteristiky přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ................. 77 Tabulka č. 9: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „výběr“ (obnovy poškozeného terminálního výhonu)s p<0,05 . 78 Tabulka č. 10: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „vše“ (všechny stromky) s p<0,05 ....................................... 78 Tabulka č. 11: Signifikantní rozdíly středních hodnot tloušťkového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „výběr“ (obnovy poškozeného terminálního výhonu) s p<0,05 ............................................................................................................................. 80 Tabulka č. 12: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „vše“ (všechny stromky) s p<0,05 ....................................... 81 Tabulka č. 13: Světelné podmínky na TVP 1J až 13J zjištěné metodou Fish-eye ......... 83 Tabulka č. 14: Signifikantní rozdíly středních hodnot Gap Fraction na ploše 1J až 13J s p<0,05; ............................................................................................................................ 86 Tabulka č. 15: Světelné podmínky na TVP 2J až 5J, 10J až 11J před a po těžebním zásahu.............................................................................................................................. 87 Tabulka č. 16: Vzájemná závislost jednotlivých světelných charakteristik podle Spearmanova korelačního koeficientu R s p<0,05 ......................................................... 88 Tabulka č. 17: Světelné podmínky na TVP 1J až 13J zjištěné metodou Fish-eye ......... 88 Tabulka č. 18: Signifikantní rozdíly středních hodnot Gap Fraction na ploše 1B, 2B, 5B7B, 10B-12B s p<0,05 .................................................................................................... 89 Tabulka č. 19: Významné korelace světelných poměrů a výškových přírůstů (p<0,05) 92 Tabulka č. 20: Významné korelace světelných poměrů a tloušťkových přírůstů (p<0,05) ........................................................................................................................................ 93

Tabulka č. 21:: Korelace světelných charakteristik a přirozené obnovy na TVP 7J .... 102 Tabulka č. 22: Korelace světelných charakteristik a přirozené obnovy na TVP 12B .. 110 Obrázky: Obrázek č. 1:Stávající a přirozená druhová skladba hlavních dřevin NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C) ............................................................................................................................ 43 Obrázek č. 2: Pohled na Pravčickou bránu ..................................................................... 44 Obrázek č. 3: Umělá obnova buku formou velmi úzkého náseku .................................. 52 Obrázek č. 4: TVP 6J: Umělá obnova jedle.................................................................... 55 Obrázek č. 5:TVP 5B: Umělá obnova buku ................................................................... 57 Obrázek č. 6: Měření technologií Field - Map................................................................ 58 Obrázek č. 7: Zdravotní stav na TVP 1J až 6J v letech 2010 až 2013 ............................ 61 Obrázek č. 8: Zdravotní stav na TVP J až 13J v letech 2010 až 2013 ............................ 62 Obrázek č. 9: Zdravotní stav na TVP 1B, 2B, 5B až 7B v letech 2010 až 2013 ............ 63 Obrázek č. 10: Zdravotní stav na TVP 7B až 12B v letech 2010 až 2013 ..................... 64 Obrázek č 11: Výšková a tloušťkový dynamika na TVP 1J až 13J v letech 2007-2013 66 Obrázek č. 12: Graf výškového přírůstu na jednotlivých TVP v letech 2008- 2011 ...... 69 Obrázek č. 13: Graf výškového přírůstu na jednotlivých TVP v letech 2012- 2013 ...... 70 Obrázek č. 14: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2011 ............... 72 Obrázek č. 15:Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2012 ................ 72 Obrázek č. 16: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2013 ............... 74 Obrázek č 17: Výšková a tloušťkový dynamika na TVP 1B, 2B, 5B až 12B v letech 2010-2013 ....................................................................................................................... 75 Obrázek č. 18: Graf výškového přírůstu na jednotlivých TVP 1B, 2B, 5B až 12Bv letech 2010- 2013 ...................................................................................................................... 79 Obrázek č. 19: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2011 ............... 80 Obrázek č. 20: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2012 ............... 81 Obrázek č. 21: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2013 ............... 82 Obrázek č. 22: Grafy základních charakteristik Gap Fraction a Openness na TVP 1J až 13J ................................................................................................................................... 84 Obrázek č. 23: Grafy základních charakteristik Site Factors a poměru DSF/ISF na TVP 1J až 13J .......................................................................................................................... 85 Obrázek č. 24: Grafy základních charakteristik Gap Factor a Openness na TVP 1B, 2B, 5B, 7B, 10B-12B ............................................................................................................ 90

Obrázek č. 25: Grafy základních charakteristik Site Factors a poměru DSF/ISF na TVP 1B, 2B, 5B, 7B, 10B-12B ............................................................................................... 91 Obrázek č. 26: Kategorické vyjádření charakteristiky Openness ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011............................................................................................. 94 Obrázek č. 27: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011 ..................................................................................................... 95 Obrázek č. 28: Kategorické vyjádření charakteristiky ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011 ..................................................................................................... 96 Obrázek č. 29: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF/ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011............................................................................................. 97 Obrázek č. 30: Kategorické vyjádření charakteristiky Openness ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013............................................................................................. 98 Obrázek č. 31: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013 ..................................................................................................... 99 Obrázek č. 32: Kategorické vyjádření charakteristiky ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013 ................................................................................................... 100 Obrázek č. 33: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF/ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013........................................................................................... 101 Obrázek č. 34: Dynamika výškového přírůstu dle edafické kategorie ......................... 103 Obrázek č. 35. Dynamika tloušťkového přírůstu dle edafické kategorie ..................... 104 Obrázek č. 36: Dynamika výškového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů............ 105 Obrázek č. 37: Dynamika tloušťkového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů ........ 105 Obrázek č. 38: Kategorické vyjádření charakteristiky Openness ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013........................................................................................... 106 Obrázek č. 39: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013 ................................................................................................... 107 Obrázek č. 40: Kategorické vyjádření charakteristiky ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013 ................................................................................................... 108 Obrázek č. 41: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF/ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013........................................................................................... 109 Obrázek č. 42: Dynamika výškového a tloušťkového přírůstu na na edafické kategorii Kyselá (K) a Kamenitá (N). .......................................................................................... 111 Obrázek č. 43: Dynamika výškového a tloušťkového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů (LVS)................................................................................................................. 111

Obrázek č. 44: Dynamika výškového a tloušťkového přírůstu dle expozice terénu. ... 112

1 ÚVOD Současný stav lesů v České republice i střední Evropě vyžaduje významné změny v druhové skladbě lesa (DOBROVOLNÝ, 2009, ZERBE, 2002, DIACI, 2002, MOSANDL, KLEINERT, 1998). Smrkové porosty, které dnes rostou na místě původních dubových, bukových, jedlových a smíšených lesů, jsou často narušovány biotickými i abiotickými činiteli a stávají se tak nestabilními (KULAKOWSKI, BEBI 2004). Úkolem lesníků je výše jmenované lesy stabilizovat. V hospodářských lesích to znamená zvýšit podíl melioračních a zpevňujících dřevin, popřípadě zajistit zpevňující prvky (MRÁČEK, 1989), aby byla zajištěna bezpečnost produkce. Ještě naléhavější je z tohoto hlediska situace v lesích účelových s prioritou jiných funkcí, než je funkce dřevo - produkční. Národní parky, ve kterých se také vyskytují nepůvodní smrkové porosty, mají za úkol tyto lesy nejen stabilizovat, ale přeměnit na původní přírodní ekosystémy, které se budou nadále vyvíjet bez potřeby zásahu člověka. Národní park České Švýcarsko vznikl za účelem ochrany přírodních ekosystémů a navrácení jejich původního stavu na území, kde byly narušeny. Zvláště se to týká lesních společenstev, která pokrývají 97 % území. Proto je součástí cílů parku nastartovat v nepůvodních lesních porostech takové přírodní procesy, které zajistí postupně vznik podmínek pro dosažení požadované cílové druhové skladby lesních ekosystémů. Konkrétně patří mezi hlavní cíle parku odstranění převažujících nepůvodních smrkových lesů i porostů dalších allochtonních dřevin a jejich nahrazení původními bukovými, jedlovými a dubovými porosty (KOLEKTIV, 2007A). Tyto cíle jsou značně náročné, jak z ekonomického hlediska, tak z pohledu ekologické stability stanovišť. Zvlášť těžké je pak nalézt vhodný kompromis. Tzn. způsob, který bude vyhovovat ekologickým požadavkům prostředí a zároveň bude ekonomicky akceptovatelný. Proto je velmi důležité hledat optimální pěstební postupy pro splnění zadaných cílů s co nejnižšími náklady. Při určování optimálních postupů přeměny smrkových porostů je nezbytné brát na zřetel všechny faktory, které by mohly dosažení cíle narušit. Smrkové porosty se, zvláště v podmínkách svého produkčního optima, velice dobře přirozeně obnovují, a proto je nutné připravit cílovým dřevinám co nejvhodnější ekologické podmínky pro jejich obnovu (optimální množství světla, vlhkosti i tepla) a zároveň zajistit co nejmenší expanzi přirozené obnovy smrku (STANICIOIU, O´HARA, 2006 B). Dalším faktorem, který může proces požadované obnovy narušit je konkurence buřeně, která dokáže nálet

13

i sazenice zcela eliminovat (MRÁČEK, 1989). Jednou z nejvíce diskutovaných otázek je okus zvěří, která dokáže způsobit obrovské škody, z nichž se stromky dlouho vzpamatovávají (HASLER ET AL. 2008). Přirozená obnova jedle se na území parku vyskytuje velmi zřídka a ani bukové zmlazení, které je přítomné častěji, není pro splnění výše uvedeného cíle dostačující. Proto je žádoucí zaměřit se na umělou obnovu, která bude v následujících letech významnou součástí přeměny smrkových porostů. Výzkum vznikl na základě požadavků vědeckých pracovníků NP České Švýcarsko. Práce by měla přinést nové poznatky o tom, jakým způsobem je možné co nejeefektivněji přeměnit nepůvodní smrkové lesy v typických podmínkách Národního parku České Švýcarsko, a to s ohledem na ekologické požadavky cílových druhů lesních dřevin, konkrétně jedle bělokoré a buku lesního. S tím souvisí vymezení optimálních přírodních podmínek pro uchycení a růst jejich obnovy. Zároveň by měla práce zjistit, jaký faktor je pro obnovu cílových dřevin v podmínkách NP České Švýcarsko limitující. V praxi pak bude možné jednotlivé výsledky výzkumu aplikovat při obnově původních porostů a dosáhnout tak požadovaných cílů (KOLEKTIV, 2007A). Po dosažení tohoto dlouhodobého cíle budou v lesích národního parku opět probíhat autoregulační procesy a nebude již nezbytné významněji do přírodního vývoje zasahovat.

14

2 CÍL PRÁCE A OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY PRÁCE 2.1 Hlavní cíl Určit limitující faktory, které významně ovlivňují růst umělé obnovy buku a jedle ve smrkových lesích NPČŠ. Dále charakterizovat faktory ovlivňující dynamiku přírůstu na výzkumných plochách a na základě nových poznatků navrhnout obnovní postupy pro přeměnu smrkových porostů na původní bukové, jedlové a smíšené lesy v typických podmínkách NPČŠ. Získané informace bude možné využít k zefektivnění managementu jedle a buku v dané oblasti. 2.2 Základní otázky Konkrétními cíli disertační práce je najít odpověď na tyto otázky: 2.2.1 Limitující faktory obnovy buku a jedle v podmínkách NPČŠ 

Jaký je zdravotní stav obnovy cílových dřevin?



Co je limitujícím faktorem při obnově porostu? 2.2.2 Vliv faktorů na obnovu buku a jedle v typických podmínkách NPČŠ



Jaké faktory ovlivňují dynamiku tloušťkového a výškového přírůstu jedle a buku ve smrkových monokulturách NPČŠ?



Projeví se světelné podmínky v porostu na přírůstu obnovy jedle a buku ve smrkových monokulturách NPČŠ?



Má vliv na dynamiku přírůstu jedle i buku rozdílné edafické kategorie, popř. reliéf a expozice terénu u buku? 2.2.3 Zapojení výsledků do přeměny smrkových porostů na původní jedlové a bukové porosty NPČŠ



Má pozitivní vliv přítomnost horní etáže na umělou obnovu buku a jedle?



Jaká je nejvhodnější otevřenost zápoje horní etáže pro umělou obnovu?



Jaké jsou optimální pěstební postupy pro obnovu jedle a buku na charakteristických stanovištích NPČŠ při přeměně smrkových porostů? Praktickým přínosem této práce bude aplikace nových poznatků v pěstební činnosti při obnově původních porostů s perspektivou rychlejšího a efektivnějšího dosažení požadovaných cílů (KOLEKTIV, 2007A). 15

3 ROZBOR PROBLEMATIKY 3.1 Charakteristika jedle bělokoré a buku lesní jako modelových dřevin původní druhové skladby použitých při obnově nepůvodních smrkových porostů 3.1.1 Buk lesní (Fagus sylvatica L.)  Zařazení (MUSIL, MÖLLEROVÁ, 2005): Oddělení: Magnoliophyta – rostliny krytosemenné, třída: Magnoliopsida - rostliny dvouděložné, řád: F a g a l e s – B u k o t v a r é , č e l e ď : Fagaceae – Bukovité, rod: Fagus – Buk.  Charakteristika Buk lesní je statný strom, vysoký 35 – 40 m, o průměru kmene až 1,5 m. Dožívá se 200 – 400 let. Kořenový systém má srdčitý. Výmladnost této dřeviny je slabá, pouze do věku 30 – 60 let. (MUSIL, MÖLLEROVÁ, 2005). Kmen má štíhlý s nápadně hladkou šedou až stříbrošedou kůrou. Dřevo je pleťově růžové. Větve odrůstají v ostrém úhlu a letorosty jsou pýřité, později olysávající v červenohnědé. Pupeny má buk dvou řadě střídavé, štíhlé, vřetenovité. Listy jsou krátce řapíkaté, celistvé s eliptickou až vejčitě eliptickou čepelí, která má celokrajný až mělce zubatý tvar. Na líci je lysá a lesklá, na rubu při hlavní žilce, v paždí žilek a na kraji listu pýřitá (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990). Listy rostoucí ve stínu jsou ploše rozložené a mají tenkou čepel. Oproti tomu listy, které jsou vystaveny slunci, mají čepel pevnou a její okraje se zdvihají (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Rašení listů začíná koncem dubna až v polovině května.

Opadávání probíhá v říjnu a listy v některých případech zůstávají na stromě dlouho do zimy (SVOBODA, POKORNÝ, 1953). Samčí květy rostou v paždí listů, okvětí je drobné, zvonkovité. Samičí květy kvetou po dvou v červenavé číšce zevně porostlé dlouze chlupatými, později dřevnatějícími výrůstky (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990). Buk je dřevina jednodomá (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Plodem je hnědá, lesklá, trojboká nažka

(bukvice), která je uzavřena po dvou v hnědavé, dřevnaté číšce, otvírající se 4 chlopněmi. Bukové porosty začínají plodit v 50 - 80 letech. Jednotlivé stromy na volném prostranství plodí již od 20 – 40 let. Semenné roky se opakují po 5 – 8 (někdy 10) letech. (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990). Plody dozrávají v září až říjnu a

16

z počátku mají dobrou klíčivost (70 – 80 %), která po půl roce výrazně klesá na 50 % (SVOBODA, POKORNÝ, 1953). Přeschlá semena ztrácejí klíčivost úplně. V přirozeném prostředí na lesní půdě pod vlhkým listím vydrží dobrá klíčivost až do jara. Bukvice má velké dělohy ledvinovitého tvaru, které jsou celokrajné, na líci zelené, lesklé a na rubu bělavé (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK,

HEJNÝ,

1990). Semenáček je

velice nápadný svými neobyčejně velkými dělohami. Primární listy jsou vstřícně postavené, s okraji laločnatě pilovitými. Semenáček přirůstá z počátku pozvolna a až v pátém roce začíná zrychlovat. Desetiletá rostlinka bývá jen 0,75 m vysoká. Výškový přírůst vrcholí mezi 30. a 50. rokem (ÚRADNÍČEK, 2004). Tloušťkový přírůst trvá do vysokého věku (SVOBODA, POKORNÝ, 1953).  Ekologické nároky Buk je dřevinou oceánického a suboceánického klimatu, citlivou k suchu a pozdním mrazům. Optimálně roste na čerstvě vlhkých, dobře provzdušněných humózních a minerálně bohatých půdách (zvláště vápníkem), výškové optimum odpovídá asi 500 – 800 m n. m. při ročních srážkách 800 – 1000 mm. V optimálních klimatických podmínkách je k vlastnostem půdotvorného substrátu indiferentní (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). V nížinách buk pro nedostatek srážek většinou chybí.

Zároveň také nesnáší záplavy, zamokřené, silně oglejené a uléhavé půdy. Neroste rovněž na chudých a suchých písčitých půdách a v mrazových kotlinách (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990). Např. ve vyšších polohách jižních Alp roste na teplejších vápencových a dolomitových půdách a naopak v hodně teplých polohách vyhledává na hlinitých flyšových půdách stanoviště s vysokým obsahem vody (MRÁČEK, 1989). Vyžaduje alespoň pětiměsíční vegetační dobu. Buk toleruje značné zastínění (prakticky největší po tisu a jedli; KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990, STANICIOIU, O´HARA, 2006 A). Proto semenáček buku snese veliké zastínění, ale zároveň není limitován i na plném slunci. Pro schopnost snášet velký zástin mohou mít i čisté bučiny několik pater (potlačení jedinci vydrží dlouhou dobu v podrostu). Mlaziny proto bývají velice husté. Na příznivých stanovištích buk vytlačuje většinu ostatních dřevin, které potřebují více světla. To právě vede ke vzniku čistých bučin (ÚRADNÍČEK, 2004). Podle názoru PLÍVY (2000) se takto chovají převážně porosty v karpatské oblasti. V části hercynské, kde se vyskytují chudší stanoviště, mají bukové porosty tendenci vytvářet na chudých

17

stanovištích spíše jednoduchou (halovou) výstavbu porostů s horizontálním až stupňovitým zápojem. Chybějící podrost je také do jisté míry způsoben působení zvěře. Vlivem hustého olistění buku je rozdíl mezi přístupem světla na jaře a v létě maximální (ÚRADNÍČEK, 2004, RENAUD

ET AL.,

2011). Buk takto zároveň svým

zastíněním výrazně ovlivňuje půdu (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK,

HEJNÝ,

1990). Před

vyrašením listů se půda pro velké množství světla rychle zahřívá a podporuje rozvoj jarní květeny. V létě je půda pod bučinami tak silně zastíněna, že v podrostu vydrží jen stinné druhy. Náhlé osvětlení zastíněných kmenů buku plným sluncem může proto způsobit korní spálu. Na zastíněných půdách s nedostatkem edafonu, které vznikly na chudých horninách, se bukové listí špatně rozkládá. V důsledku pak vzniká silná pokrývka hrabanky, která při nedostatečném provzdušnění a velkém nahromadění vody vytváří surový listnatý humus. Ten znemožňuje růst bylinného pokryvu a zmlazování dřevin. Proces špatného rozkladu listí lze pozitivně ovlivnit větším množstvím světla a optimálním množstvím vlhkosti (DAI, 1996, ÚRADNÍČEK, 2004, MUSCOLO ET AL., 2007). Hlavní roli zde také hraje bohatá půdní flora a fauna. V porovnání se smrkem má opad buku pozitivní vliv na tvorbu nadložního humusu, vyšší koncentraci přístupného draslíku a hořčíku a celkovou vyšší koncentraci vápníku a fosforu. Také pod bukovými porosty nedochází k takové akumulaci rostlinného materiálu, a tím i k pozitivnějšímu poměru množství uhlíku a dusíku (KACÁLEK ET AL. 2011). Buk nesnese pozdní mrazy a mrazové kotliny z důvodu brzkého rašení. Čerstvé letorosty se tak často stávají obětí pozdních mrazů. Mladší exempláře může zcela zničit a dospělé stromy pak mívají křivé a uzlovité kmeny. Vítr a sníh způsobují v bučinách jen malé škody. Bukové porosty se proto považují za dobře zajištěné proti abiotickým škodám. Ale jsou středně citlivé na znečištěné ovzduší a málo se hodí k výsadbám kolem průmyslových aglomerací. K exhalacím v oblasti Krušných hor je však dosud odolný. V pásmu zcela zničených smrčin zůstávají přimíšené buky i bukové porosty zdravé (ÚRADNÍČEK, 2004). Tato dřevina má také určité množství biotických škůdců. Patří sem řada brouků, hub atd., v porovnání se smrkem však mají pro zdravotní stav a stabilitu buku menší význam. Semenáčky i sazenice buku jsou velmi často vyhledávány zvěří, která svým okusem páchá velké škody při obnově lesa (KNOTT, I. ET AL., 2004, ÚRADNÍČEK ET AL., 2009).

18

 Celkový areál rozšíření: Buk je dřevina evropského areálu s těžištěm rozšíření v západní, střední a jihovýchodní částí kontinentu. Severní hranice probíhá z Anglie na jižní pobřeží Norska a do jižního Švédska. Východní hranice postupuje z prostoru západního Pobaltí přes Polsko k jihovýchodu na úpatí Karpat a na Balkánský poloostrov. Vertikální rozšíření je závislé na zeměpisné šířce. Na severu areálu se vyskytují bučiny od hladiny moře do výšky 200-300 m. O něco jižněji se stává buk dřevinou pahorkatin a ve střední Evropě už je to druh nižších horských poloh s optimem rozšíření mezi 400-1000 m. V Alpách roste buk v 1500 m n. m. Lokality buku na Pyrenejském, Apeninském a Balkánském poloostrově dosahují výšek 1800 až 2100 m a buk zde nesestupuje níž než na 1000 - 1300 m (ÚRADNÍČEK, 2004).  Areál rozšíření v České republice: Celé naše území leží uvnitř areálu buku, a tak je tato dřevina doma ve všech středohořích a horských oblastech hercynské i karpatské části státu, kde hlavně ve středních a vyšších polohách okrajových horstev země tvoří směsi s jedlí bělokorou a smrkem ztepilým (ÚRADNÍČEK, 2004). Popřípadě zde vytváří nesmíšené bukové porosty, kdy roste ve směsi s dubem pouze na své spodní hranici rozšíření a jedlí a smrkem v té horní (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Vyskytuje se zhruba od 300 do 1000 m n. m. hlavně v suprakolinním až montánním stupni, vzácněji už ve stupni kolinním na severních svazích, především na vápenci (min.: údolí Labe u Hřenska – asi 120 m n. m. – inverzní poloha, max.: Krkonoše – 1200 m n. m.). Většina původních bučin je dnes přeměněna na monokultury smrku (Koblížek In: Slavík, Hejný, 1990). Toto tvrzení platí hlavně pro Hercynskou oblast. V Karpatech odpovídá jeho rozšíření z velké části přirozenému stavu (Úradníček, 2004). Zde má také nejvhodnější půdní podmínky pro růst a vývoj (Mráček, 1989) Pozůstatky smíšených bučin v hercynské oblasti můžeme nalézt např. na Šumavě, Českém lese, v Novohradských horách, v Krušných horách, v podhůří Jizerských hor, Krkonoš, Orlických hor, Jeseníků, ale i ve vnitrozemských pohořích jako např. na Českomoravské vysočině, Doupovských horách nebo Českém středohoří. V karpatské části státu jsou bučiny velmi důležitou součástí lesů a kryjí s převahou některá celá pohoří. Převážně bukové jsou např. Chřiby, Malé a Bílé Karpaty. V pohořích, kde smrk chybí, vystupuje buk dokonce až na hřebeny hor (Úradníček, 2004).

19

Zastoupení buku lesního pro ČR podle MZE, 2013 odpovídá: přirozené 40,2 %, současné 7,7 %, doporučené 18 %. Zastoupení pro NPČŠ podle KOLEKTIV (2007C): přirozené 56,95 %, současné 6,35 %, přičemž doporučené zastoupení buku vychází z původní přirozené druhové skladby lesa NPČŠ (KOLEKTIV, 2007A).  Význam a využití Ekonomicky je buk jedna z nejvýznamnějších listnatých dřevin v Evropě (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990). Stejně tak je nejrozšířenější pěstovanou listnatou dřevinou v České republice. Buk se dříve považoval za méně hodnotnou dřevinu, ale dnes jeho význam stoupá hlavně v souvislosti s chemickým zpracováním dřeva (ÚRADNÍČEK, 2004). Dále je dřevo ceněné hlavně v nábytkářství (k výrobě ohýbaného nábytku a dýh), k výrobě vlysů, parket, překližek, hraček, pražců atd. (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK,

HEJNÝ,

1990). Zbytky dříví se zpracovávají na palivo nebo celulózu, význam

buku jako zdroje kvalitního palivového dříví přitom v posledních letech významně stoupá (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). 3.1.2 Jedle bělokorá (Abies alba Mill.)  Zařazení (MUSIL, HAMERNÍK, 2003): Oddělení: Gymnospermae – rostliny nahosemenné, oddělení: Pinophyta - jehličnany, řád: P i n a l e s – B o r o v i c o t v a r é , č e l e ď : P i n a c e a e – Borovicovité, rod: Abies – Jedle.  Charakteristika: Jedle je strom velkých rozměrů. Dorůstá výšky 55 až 60 m a kmen může dosáhnout tloušťky přes dva metry. Podle MUSILA

A

HAMERNÍKA (2007) dorůstá tato

dřevina nejvyšších výšek ve smíšených porostech (nejčastěji s bukem a smrkem), dožívá se stáří až 500 let a její výmladnost je nízká. Má jen slabou kmenovou výmladnost. Strom má výrazný kůlovitý kořen, kterým je dobře zakotven v půdě (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Kmen je téměř válcovitý a plnodřevnější než u smrku.

Dřevo má nažloutle bělavé bez pryskyřičných kanálků (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Borka je hladká bělošedá, ve stáří rozpukaná. Větve odstávají téměř v pravém úhlu. Koruna má tvar válce, později kuželu, ve stáří vytváří tzv. „čapí hnízdo“. Letorosty mají světle šedou barvu a jsou tmavě šedě chlupaté. Pupeny mají vejcovitý tvar a jsou světle hnědé nepryskyřičnaté. Jehlice, které vydrží na stromě 8 až 11 let, má jedle ploché, na 20

líci lesklé tmavě zelené a na rubu se dvěma bílými proužky (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Zastíněné jehlice bývají ploché, tupé nebo vykrojené. Na prýtu jsou výrazně hřebenovitě rozmístěné do dvou stran. Osluněné jehlice jsou naopak špičaté anebo zaoblené, vzhůru zahnuté a prýt obrůstají radiálně (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Jedle kvete v dubnu až květnu. V porostu začíná plodit mezi 60 a 70 rokem, jako solitéra již od 30. let (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Samčí šištice jsou žlutavé, samičí zelené, později nafialovělé a při dozrávání dřevnatí. Šišky rostou vzpřímeně a mají válcovitý tvar (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Dozrávají v druhé polovině září. V říjnu se

začínají rozpadat (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Semenné roky se opakují v intervalu 2 až 6 let. Plodnost jedle zůstává až do vysokého věku (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Semena jsou trojhranného tvaru, leskle hnědé barvy a pryskyřičnatá. Mají přirostlé křídlo, které je asymetrického tvaru nahnědlé až nafialovělé. Klíčivost semen je poměrně malá jen 40 až 50 % a po necelém roce se natolik sníží, že je prakticky bezvýznamná. Růst semenáčku je velice pomalý (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Semenáček má 5 až 6 děložních lístků, které mají na svrchní straně světlé proužky. Mladý semenáček přirůstá velmi pomalu. Nevětví se ani v druhém roce. Nejdříve ve třetím roce, ale může to být i mnohem později, vyroste první boční prýt tzv. péro (ÚRADNÍČEK, 2003). Výškový přírůst zrychluje až ve věku 15 let. Běžný výškový přírůst jedle kulminuje ve věku 30 až 35 let (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Což může mít právě v období pozdějšího stáří tyčoviny a poté kmenoviny za následek předstih často konkurujícího smrku (SVOBODA, POKORNÝ, 1953). Objemový přírůst dosahuje vrcholu ve věku 55 až 65 let. Silně zastíněné jedle mohou dosáhnout kulminace přírůstu mnohem později. U stárnoucích jedlí se zpomaluje růstu terminálního přírůstu oproti bočnímu, který jej pak předrůstá, a tím dochází ke vzniku tzv. čapího hnízda. Roční výškový přírůst trvá pouze cca 50 dní s kulminací v květnu až červnu (MUSIL, HAMERNÍK, 2007).  Ekologické nároky Tato dřevina snese dlouhodobě silný zástin (KANTOR, 2001, STANICIOIU, O´HARA, 2006 A, STANICIOIU, O´HARA, 2006 B STANICIOIU, O´HARA, 2006 C). Tato schopnost se mění se stanovištními podmínkami. Čím jsou vhodnější, tím jedle snese větší zástin (KANTOR, 2001). Ve velmi stinných podmínkách lesa může jedle setrvat i 100 let, kdy bude dosahovat výšky pouhých 1,5 až 2 m o průměru výčetní tloušťky 5 až 8 cm (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Ale i tak neztrácí na vitalitě a po smýcení porostu, 21

pokud není příliš náhlé, se lehce zotavuje a přechází do rychlého růstu (ÚRADNÍČEK, 2003). V podstatě je po tisu k zastínění nejtolerantnější. Proto ji nejvíce vyhovují víceetážové, nestejnověké lesní porosty (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Jedle je dřevinou oceánického klimatu tzn., že má vysoké nároky na vláhu a neroste na suchých stanovištích. S tím vším souvisí i její špatná snášenlivost horkého a suchého léta (ÚRADNÍČEK, 2003, PINTO

ET AL.,

2007). Také je velice citlivá k silným

zimním mrazům (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Čemuž může do jisté míry zabránit ochrana mateřského porostu. Zároveň nesnáší náhlé uvolnění horní etáže, a tím přímé ozáření sluncem (SVOBODA, 1953, MUSIL 2003, MUSIL, HAMERNÍK, 2007), které tak významně ovlivní mikroklima stanoviště (DAI, 1996, NICORTA ET AL., 1999) a jedle se pak těžko přizpůsobí nově vzniklým podmínkám v krátkém časovém intervalu se svými dlouho žijícími jehlicemi (SVOBODA, 1953). K životu potřebuje vyrovnanou, přiměřenou půdní vlhkost po celé vegetační období. Snese i podmáčené půdy. KUBAČKA (2001) ji dokonce považuje na těžkých uléhavých půdách, hlavně oglejených za nenahraditelnou. Její optimum často zahrnuje i vápenec, ale vyhýbá se hlubokým rašelinným půdám. Ovšem nejlépe roste na hlubokých čerstvých půdách. (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). V porovnání se smrkem má

jedle vyšší nároky na půdní vlhkost i na množství živin. K tomu nezhoršuje jako smrk kvalitu půdy tvorbou surového humusu, uleháním půdy nebo vyčerpáním živin. Naopak ji zachovává v dobrém stavu (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Její odstranění nebo vymizení znamená pro půdu ztrátu hlubokého prokořenění a celkové zhoršení půdních podmínek (ÚRADNÍČEK, 2003). Jedle má pozitivní vliv na stav půdy podobně jako buk. Ale vliv na dolní etáž se dá přirovnat spíše ke smrku (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). MUSIL

A

HAMERNÍK (2007) uvádějí jako její optimum stanoviště jedlových

bučin, což v jejím centru areálu zahrnuje nadmořskou výšku 800 až 1200 m n. m. se srážkami 1000 a více mm a minimální vegetační dobou tři měsíce. Jedle se řadí mezi dřeviny s nejvyššími nároky na vzdušnou vlhkost a zároveň mezi druhy s nejvyšší intercepcí, kdy koruny stromů zadržují 40 až 80 % srážek. Tato dřevina tvoří spíše smíšené lesy převážně s bukem a smrkem. Čisté jedliny vznikají zřídka. V posledních dvou stoletích dochází k jejímu chřadnutí a ústupu zvláště v severní části jejího areálu (severně od Alp), včetně České republiky. To způsobuje nejen ekologické ale i hospodářské ztráty, protože jedle patří mezi nejproduktivnější evropské dřeviny. Tento problém je spojován hlavně s činností člověka a nástupem holosečného hospodářství s krátkou obnovní dobou (BUDÍN, 1947, SVOBODA, 1953, 22

MÁLEK, 1983, INDRA, 2001, MUSIL, 2003, ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004, ÚRADNÍČEK, MADĚRA, 2005, MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Jde však zřejmě o komplex více faktorů a stresorů, který ústup jedle zřejmě způsobují (např. kyselé deště, znečištěné ovzduší, houbové choroby, malá odolnost vůči náhlým změnám prostředí; SLAVÍK, HEJNÝ, 1997, CERTINY ET AL. 2000, ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004, KUNEŠ

ET AL.,

2005, ABRAHAM, 2006,

PÈLACHS ET AL., 2009, DIACI ET AL. 2010). V důsledku lze konstatovat, že jedle je velice citlivá dřevina k jakýmkoliv výkyvům přírodních podmínek, ve kterých roste. Potřebuje proto jemné zacházení, které ji zajistí stanoviště bez silného proudění vzduchu, přímého slunce, velkého horka i silných mrazů (SVOBODA, 1953, ÚRADNÍČEK, 2003).  Celkový areál rozšíření: Jedle je dřevina menšího areálu s významným zastoupením v horách střední a jižní Evropy, která v některých oblastech zasahuje i do nižších poloh. Na jihu roste od Pyrenejí přes Korsiku, jižní Itálii po Bulharsko až Řecko. Severní hranice prochází pahorkatinami severozápadního Německa přes úpatí Krušných hor, Krkonoš a Malopolskou vrchovinu do Lublinské vrchoviny. Na východě tvoří hranici Východní a Jižní Karpaty (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Z hlediska vertikálního rozložení se jedle vyskytuje v nadmořské výšce 140 až 2100 m n. m. Na severu svého areálu sestupuje do pahorkatin, výjimečně až nížin. Naopak na jihu roste v nadmořských mezi 1000 až 1800 m n. m. V Pyrenejích a Východních Karpatech dokonce tvoří horní hranici lesa. Nejníže roste podél severního okraje Slezské nížiny nebo v roklích Labských Pískovců u Hřenska (MUSIL, HAMERNÍK, 2007).  Areál rozšíření v České republice: Na našem území se vyskytuje po celé ČR s výjimkou teplých pahorkatin a úvalů řek. Např. na Křivoklátsku sestupuje až do výšky 300 m n. m. a naopak nikdy nedosahuje horní hranice lesa. Přesahuje max. výšku 1100 m n. m. (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Jako optimum je u nás uváděno rozmezí mezi 500 až 900 m n. m. Absolutně nejnižší přirozený výskyt jedle v klimaticky inverzních roklích lze nalézt v nadmořské výšce 140 m n. m. v Labských Pískovcích poblíž Hřenska (ještě mezofytikum). Naopak nejvýše roste na Šumavě okolo Boubína v nadmořské výšce 1300 m n. m. (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). 23

Zastoupení jedle bělokoré pro ČR podle MZE, 2013 odpovídá: přirozené 19,8 %, současné 1 %, doporučené 4,4 %. Zastoupení pro NPČŠ podle KOLEKTIV (2007C): přirozené 19,58 %, současné 0,06 %, přičemž doporučené zastoupení buku vychází z původní přirozené druhové skladby lesa NPČŠ (KOLEKTIV, 2007A).  Význam a využití Jedle má dřevo s podobnými technickými vlastnostmi jako smrk. Ale méně se leskne, hůře hobluje a rychle šedne (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Je však pevnější, pružnější a kmeny jsou většinou čistější bez větví (SVOBODA, POKORNÝ, 1953). V minulosti bylo často používáno jako stavební dříví a k výrobě šindelů. Dnes má své využití při výrobě hudebních nástrojů, nábytku nebo paliva (SLAVÍK, HEJNÝ, 1997). Jedle je zároveň velice ceněna jako vánoční strom a její okrasný klest má také dobré uplatnění (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Využití má také při vodních stavbách, protože pod vodou vydrží déle než na vzduchu. 3.2 Obnova lesa bukem lesním a jedlí bělokorou ve smrkových porostech Jak již bylo výše uvedeno, buk lesní a jedle bělokorá jsou dřeviny oceánického klimatu a jejich nároky na obnovu se z velké části shodují. Zároveň spolu velice často tvoří v přirozených lesích smíšené porosty (NAGEL ET AL., 2006). Proto se autorka v této kapitole nadále věnuje oběma dřevinám zároveň.

3.2.1 Charakteristika obnovy Tento úkon spočívá v nahrazení stávajícího porostu porostem novým (ZEZULA, 1995). Podle

ZÁKONA Č.

289/1995 SB. je povinností každého vlastníka obnovovat lesní

porosty včas stanovištně vhodnými dřevinami takovým způsobem, aby bylo dosaženo zlepšení jejich stavu i zvýšení odolnosti a zlepšilo se takto plnění funkcí lesa. Zároveň je žádoucí v přijatelných podmínkách využít přirozenou obnovu s výjimkou porostů geneticky nevhodných. Obnovu porostů můžeme provést třemi způsoby - obnovou umělou, přirozenou nebo jejich kombinací. Zajištění vzniku přirozené obnovy přináší velké množství pozitivních výhod, jako např. zajištění genetického původu obnovovaných dřevin, možnost velkého výběru kvalitních jedinců a zachování porostního mikroklimatu. Nálet se nemusí následně přizpůsobit přírodním podmínkám. Také je zabezpečený přirozený vývoj kořenového systému, nižší pořizovací náklady na vznik a zajištění nového porostu, možnost získání 24

sazenic z náletu, aj. Naopak nevýhodou je volba dřevin, která je vázána na druhovou skladbu současného porostu (ZEZULA, 1995). Zároveň je při přirozené obnově nutné počítat s několika faktory, bez nich nemůže být obnova úspěšná. Konkrétně závisí na fruktifikaci a přítomnosti stromů a semenného roku, úrodě semen, stavu půdy pro klíčení, vzcházení a přežití, vhodných klimatických podmínkách pro klíčení atd. (KORPEĽ ETAL., 1991, KANTOR, 2001). Těžba dřeva a jeho vyklizování je oproti umělé obnově náročnější, protože hrozí poškození semenáčků. Průběh přirozené obnovy bývá zpravidla také delší a výchova porostů z přirozené obnovy je náročnější (MRÁČEK, 1989). Někteří autoři (např. POLENO

ET AL.

2009) upozorňují na nebezpečí selhání

šablonovitého zavádění obnovních postupů do širšího spektra lokalit. Tento postup totiž často selhává. Proto je třeba nespokojit se jen se schématickým přejímáním zkušeností, ale před aplikací obnovního postupu používaného v jiné oblasti udělat ekologickou analýzu stanoviště a na základě těchto poznatků obnovní postup buď přijmout, modifikovat nebo raději zamítnout. Během posledních let dochází ke snaze, co nejvíce zvýšit podíl přirozené obnovy (s výjimkou geneticky nekvalitních jedinců; MRÁČEK 1989, POLENO

ET AL.,

2009). Důvodem byl významný pokles jejího využití při obnově lesa, které dosáhlo svého minima v polovině 80. let minulého století. To bylo způsobeno ekonomickými podmínkami, ve kterých se lesní hospodaření nacházelo, a úzce souviselo s mechanizací těžební výroby, které upřednostňovalo umělou obnovu a holosečné hospodaření (KORPEĽ ET AL., 1991). Dnes je naopak snaha využít přirozenou obnovu všude, kde je to možné, a uměle obnovovat převážně jen v místech, kde nutné změnit druhovou skladu porostů, popřípadě rekonstruovat celé porosty. Z čehož lze vyvodit, že i umělá obnova má své jisté výhody, mezi které patří nekomplikované a časově vyrovnané provedení těžby a soustřeďování dřeva (ČERVENÝ, 2005) i následné obnovy, kterou lze využít např. i na zabuřeněných půdách, nebo náchylných k zamokření (KORPEĽ ET AL., 1991). Následné zalesnění je jednoduché a přehledné s možností regulace prostorového a druhového zastoupení. Naopak je třeba počítat s výrazně vyššími náklady na přípravu půdy (pokud je nutná), zalesňování, se ztrátami na uměle založených kulturách (šok z přesazení), s možností výrazného zhoršení mikroklimatických podmínek stanoviště (vznik eroze aj.), s rozvojem buřeně na odlesněných plochách, s nižší stabilitou a odolností uměle založených porostů, aj. (ZEZULA, 1995). KORPEĽ

ET AL.

(1991) vidí zásadní problém

v časté nepřítomnosti horní etáže (u holosečného způsobu, popř. i násečného), který 25

zajišťuje obnově přirozené podmínky pro její úspěšný vývoj. Ten lze však zajistit clonnou obnovou. Kombinovaná obnova se snaží o spojení výhod umělé obnovy a přirozeného zmlazení. Umožňuje obnovu stávajících dřevin a zároveň vnesení dalších přínosných druhů (např.: meliorační a zpevňující dřeviny). Z výše uvedeného lze konstatovat, že přirozená obnova je sice náročná na lidský faktor, ale výrazně výhodnější než obnova umělá. Proto je třeba, aby byla použita všude, kde jsou geneticky vhodné dřeviny a kde to podmínky a okolnosti dovolují. Zároveň je požadováno tyto podmínky připravovat a vytvářet. Umělou obnovu lze použít na místech, kde byla přirozená obnova neúspěšná (ZEZULA, 1995). V případě, že je nutné zachovat stabilní mikroklimatické podmínky (nízká kolísavost teplot, vlhkosti, aj.) v porostu jako při přirozené obnově. Je vhodné použít pro umělou obnovu podrostní hospodářský způsob, který uplatňuje obnovu pod mateřským porostem. Celý proces prochází zpravidla čtyřmi fázemi (ZEZULA, 1997) – přípravnou (odstranění nevhodných dřevin a příprava stromů na fruktifikaci, zvýšení tepla, světla a vodních srážek), semennou (snížení zakmenění tak, aby semenáčky měli dost světla, vláhy a tepla), prosvětlovací (odstranění další části mateřského porostu; nárost už nepotřebuje tolik ochrany mateřského porostu a chce více světla, vláhy a tepla), domýtnou (dotěžení mateřského porostu). V praxi je přednostně uplatňován např. v hospodářských souborech na mimořádně

nepříznivých stanovištích v lesích

ochranných (ZÁKON Č. 289/1995 SB.). Z ekologického hlediska lze u clonné seče využít oproti volné ploše mnoha výhod. Clonná seč zajišťuje menší intenzitu osvětlení, menším kolísáním půdní a přízemní teploty, nižším prouděním větru, menším množstvím srážek i výparu, větším podílem organických látek v půdě aj. (KORPEĽ AL., 1991).

ET

Podle názoru ZÁVODNÉHO (2005) by tímto způsobem měly vznikat převážně

porosty hodnotné genetické kategorie A, B, C, kde je očekávána přirozená obnova, porosty nejsou bezprostředně ohrožovány abiotickými činiteli a větrem. V přírodních jedlo – bukových lesích se tento způsob obnovy uplatňuje nejčastěji velkoplošnou i maloplošnou clonnou sečí (KORPEĽ

ET AL.,

1991). Stejného názoru jsou také autoři

POLENO ET AL., 2009, podle kterých bude mít v budoucnosti tento hospodářský způsob nezastupitelný význam pro obnovu buku i jedle. Kompromisem mezi podrostním a holosečným způsobem hospodaření je násečný hospodářský způsob, kdy vzniklá holá seč nepřesahuje svou šířkou průměrnou výšku porostu (ZEZULA, 1995). Plocha je rozdělená na vnější a vnitřní okraj, 26

kde vznikají specifické ekologické podmínky prostředí. V porostním okraji společně s porostní stěnou nastává zvláštní modifikace světla, tepla, vláhy a dalších faktorů. Jejich charakter závisí na expozici svahu a orientaci porostní stěny, která ji významně ovlivňuje. Vnitřní část obnovované plochy je podstatně ovlivněna dopadajícím bočním světlem. Přírodní podmínky se zde významně mění na velmi malém území, např. gradient intenzity světelného záření značně stoupá od zapojeného porostu až po holou seč a s vlhkostí půdy je tomu naopak. Z čehož vyplývá, že je zde možnost vytvářet velké množství kombinací ekologických podmínek na základě využití orientace a sklonu svahu a úpravy porostní stěny, což ukazuje na pružnost tohoto obnovního způsobu. (KORPEĽ ET AL., 1991). POLENO ET AL. (2009) popisují, jakým nejvhodnějším způsobem by se měl násek orientovat. Násek směrem od jihu doporučují jen v oblastech vyšších nadmořských výšek, kde je dostatek srážek a nevznikají tam přísušky. A jako nejvhodnější doporučují násek vedený od severu, kde nehrozí nedostatek srážek a mohou se zde obnovovat i stinné dřeviny. Tímto způsobem by se měly spíše obnovovat porosty geneticky hodnotné kategorie B a C, porosty starší s nízkou rozpracovaností a diferencovaností, kde je potřeba rychlejších postupů a kde je potřeba zabezpečit postupnou přeměnu (ZÁVODNÝ, 2005). Jedlo – bukové přírodní lesy se tímto způsobem obnovují pouze ojediněle v podmínkách okrajového postavení vlivem kalamitního poškození. Pro obnovu buku a jedle zde vzniká nevýhoda krátké obnovní doby (KORPEĽ ET AL., 1991). Při využití holosečného hospodářského způsobu dochází na obnovené ploše k neomezenému pohybu větru, přímému dopadání srážek i slunečního záření, které je spojeno s extrémními denními i nočními teplotami, vysušením a mrazy. Na odkryté ploše také dochází rychleji k rozkladu humusu, což mění fyzikální vlastnosti povrchových půdních horizontů, a také zde dochází k erozi. Naopak je tento hospodářský způsob velice vhodný pro mechanizaci (KORPEĽ ET AL. 1991). V důsledku lze konstatovat, že holosečný obnovní způsob má výhody technického rázu a nevýhody ekologického charakteru (POLENO ET AL., 2009). Tímto způsobem by se měla řešit obnova především porostů méně hodnotných, zpravidla s genetickou klasifikací D a porosty přestárlé, u kterých nelze očekávat přirozenou obnovu, či u kterých vlivem stáří dochází k znehodnocení dřeva. Dále by se měla tímto způsobem řešit obnova porostních zbytků, obnova kalamitních ploch a obnova porostů na nevhodných stanovištích i rekonstrukce lesa (ZÁVODNÝ, 2005). Svými ekologickými podmínkami podporuje tento obnovní způsob přirozenou obnovu 27

slunných dřevin s létavými semeny (např. bříza, osika, borovice, modřín aj; KORPEĽ ET AL. 1991, POLENO ET AL., 2009).

Výběrný hospodářský způsob zajišťuje plynulou a nepřetržitou obnovu lesa, tzn., že je zde nepřetržitá mýtní doba i doba obnovy (ZEZULA, 1997) a s tím spojené zastoupení všech věkových i tloušťkových tříd na všech jednotkách prostorového rozdělení lesa (POLENO ET AL., 2009). Těženy jsou stromy, u kterých začíná stagnovat objemový přírůst. Na jejich místo nastoupí jiný strom, který zajistí další generaci. Tento obnovní způsob je ideální pro obnovu jedle. Buk z hospodářského hlediska zde nemá příznivé podmínky pro tvorbu kvalitních kmenů a je považován jako užitečná dřevina z hlediska melioračního a zpevňujícího (TRUHLÁŘ, 1996). Ekologické podmínky prostředí jsou do určité míry podobné podrostnímu hospodářskému způsobu (což je opět ideální pro obnovu stinných dřevin; POLENO ET AL., 2009). Proto je také výběrný způsob přednostně uplatňován v hospodářských souborech na mimořádně nepříznivých stanovištích v lesích ochranných (ZÁKON Č. 289/1995 SB.). Podle ZÁVODNÉHO (2005) by se měly tímto HZ obnovovat hlavně porosty hodnotné, genetické klasifikace A a B, kde lze hospodařit s dlouhou obnovní dobou a lze očekávat vytvoření přirozeného zmlazení. Výběrný způsob hospodaření však není v České republice rozšířený, je zde pouze několik míst, kde se provádí dlouhodobá přestavba původně stejnověkých porostů na porosty trvale diferencované (REMEŠ, KOZEL, 2006, REMEŠ, 2006, SOUČEK, 2002, 2003, TRUHLÁŘ, 1995, BÍLEK ET AL. 2013). Větší zkušenosti jsou v tomto ohledu na Slovensku (např. SANIGA, 2006, SANIGA SZANYI 1996, 1998, 2000; SANIGA, VENCURIK, 2007, VENCURIK ET AL. 2013) a tradičně ve Švýcarsku (např. SCHÜTZ 1989, 1999, 2001) Ekologické požadavky buku a jedle se odrážejí nejen v jejich areálu rozšíření (ÚRADNÍČEK, 2004, SVOBODA, 1953), ale i ve vysokých požadavcích na stabilitu mikroklimatických podmínek v porostu (POLENO

ET AL.,

2009). Celkově je zde nutné

vytvořit humidní klima (MRÁČEK, 1989). Tomu musí odpovídat postup hospodářských opatření (WAGNER, 2010), jako je např. usměrňování zápoje porostu (clony), jeho bočního vlivu, popřípadě příprava půdy, kterými lze ovlivnit významné faktory (světlo, vlhkost, teplo, konkurence rostlin, aj.) pro vývoj a růst obnovy buku a jedle (KORPEĽ ET AL., 1991).

28

3.2.2 Přirozená obnova buku Obecně je známo, že nejvíce plodí stromy s osluněnou korunou, respektive stromy v dobré kompetiční pozici. Na tento fakt upozorňuje např. MRÁČEK (1989), který uvádí, že 50 % úrody bukvic vzniká ze stromů hlavní úrovně, 29 % tvoří semena ze stromů vrůstajících a 24 % ze stromů nadúrovňových. Tomuto faktu je třeba přizpůsobit postup hospodaření v bukových lesích a systematicky je na obnovu připravovat dlouhodobě dopředu už v době probírek. POLENO ET AL. (2009) vidí největší problém ve ztrátách bukvic během prvního roku přezimování zvláště pak na chudých pískovcích. BÍLEK

ET AL.

(2009) však ve svém výzkumu zjistili, že vysoké ztráty

přezimujících semen, malý počet vyklíčených semen a vysoká mortalita během prvního vegetačního období nejsou faktory, které by zásadně mohly ovlivnit úspěch přirozené obnovy v případě silného semenného roku. Z hlediska nároků této dřeviny na vznik přirozené obnovy je třeba zvolit vhodný hospodářský způsob. Využití holé seče pro přirozenou obnovu buku je nevhodné ze dvou důvodů. Těžká semena se nedostanou daleko od mateřského stromu (cca 20 m; WAGNER

ET AL.,

2010) a tento způsob obnovy nezajistí požadované mikroklimatické

podmínky pro buk (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Ale naopak i plné zapojení porostu má na obnovu negativní vliv, dokonce dokáže zcela zamezit vzniku jakékoliv obnovy (PEŇA ET AL.,

2010). Jako vhodná se jeví obnova pod mateřským porostem popřípadě

násekem. Velkoplošná clonná seč je vhodná pro čisté bukové porosty nebo lesy jedlo – bukové (WAGNER ET AL., 2010, NAGEL ET AL., 2006). Jiní autoři (KORPEĽ ET AL. 1991) doporučují obnovovat buk touto sečí ve 3. a 4. lesním vegetačním stupni, kde je velký potenciál pro vznik přirozené obnovy buku. Maloplošná clonná seč je také velice vhodná pro obnovu buku. V lesním hospodářství nahrazuje malé světliny, které se vyskytují v přírodních bukových lesích přirozeně (WAGNER ET AL., 2010, NAGEL ET AL., 2006). Zároveň umožňuje jednodušší organizaci práce při těžbě a přibližování a snižuje poškození vzniklého nárostu. Celková délka obnovní doby by měla trvat 20 až 40 let. (MRÁČEK, 1989). Což potvrzují svým výzkumem i PEŇA

ET AL.,

2010, kteří zjistili, že pět let je k zjištění

obnovy příliš krátká doba. Pro zajištění vysokého množství semenáčků v prvních čtyřech letech je podle výzkumu BÍLKA ET AL. (2009) žádoucí snížit korunový zápoj na 80 %. Zároveň tito autoři upozorňují, že množství semenáčků, které přežily ve druhém a třetím roce obnovy, významně souvisí s počtem semenáčků z iniciálního roku obnovy.

29

Významný vliv otevřenosti zápoje má vliv i na následný růst stromků. KADLUS (2001) při svém výzkumu v Orlických horách a Jeseníkách zjistil, že růst obnovy buku se zvyšuje s větším množstvím světla v pořadí clona – malý kotlík – velký kotlík – pruhová seč. Naopak nejvyššího přežívání bylo dosaženo pod clonou. Naopak přežívání semenáčků okolo malých kotlíků bylo nižší než uvnitř kotlíku. COLLET

ET AL.

(2001) potvrdili vliv otevření zápoje porostu na růst přirozené

obnovy buku. Hned první rok po narušení zápoje se tloušťkový přírůst semenáčků značně zvýšil. Výškový přírůst se začal postupně zvyšovat až během následujících let. Při porovnání náletu ve světlině se stromky pod uzavřeným zápojem, byl po čtyřech letech zjištěn výrazný rozdíl v přírůstu ve prospěch náletu v mezerách. Tento poznatek také potvrzují COLLET ET AL. (2002). V důsledku je však třeba uvažovat nejen nad jediným klíčovým indikátorem přirozeného vývoje lesa, žádoucí je také široká znalost souhrnu porostních charakteristik i vlastností jednotlivých stromů a jejich rozmanitosti. Jinak nelze charakterizovat aktuální stupně vývoje lesa v daném místě (BÍLEK ET AL., 2011). 3.2.3 Umělá obnova buku Umělá obnova pomocí síje se používá jen ojediněle z důvodu nedostatku osiva a nízké efektivnosti této technologie. Při umělé obnově sadbou je třeba dbát na kvalitu sazenic. A to jak genetickou, morfologickou, tak i fyziologickou (MRÁČEK, 1989). Tento autor dále doporučuje na příznivých stanovištích pro obnovu buku použít podřezávané sazenice o výšce 15 až 25 cm a tloušťce kořenového krčku 4 mm. A na nepříznivých stanovištích použít sazenice většího vzrůstu o výšce 25 až 40 cm a tloušťce kořenového krčku 5 až 7 mm nebo obalovanou sadbu. Často se vysazují dvouleté semenáčky, přičemž převládá sadba prostokořenná. Z ekonomického hlediska je vhodnější použití vyspělejší sazenice než udělat přípravu půdu. Sadba je prováděna ručně jamkovou nebo štěrbinovou sadbou. Počet sazenic je určen podle

VYHLÁŠKY

139/2004 SB. Při ochraně kultur je třeba dbát na ochranu proti útlaku buřeně, vlivu zvěře a hmyzu. Při zalesňování je třeba počítat i s případným vylepšováním v následujících letech (MRÁČEK, 1989). Pro lepší ujmutí a růst sazenic je vhodné pěstovat sadební materiál připravený na extrémní podmínky stanoviště (např. zvyšovat jeho mrazuvzdornost) a používat krytokořenný sadební materiál (KULLA, TUČEKOVÁ, 2012). Buk je dřevinou v mládí pomalu rostoucí. Kultura buku roste ale rychleji než stromky vzniklé přirozenou obnovou. 30

Zároveň nelze opomenout tzv. šok z přesazení, kdy si jednotlivé sazenice zvykají na nové podmínky prostředí lesa oproti lesním školkám, což může způsobit v prvních letech po přesazení pomalejší růst (KUPKA, 2004). Vhodné je, když už se sazenice připravují na podmínky lesního prostředí ve školce, např. snižování množství světelného záření cloněním (VINŠ, 1966). JOHNSON

ET AL.

(1997) pěstovali semenáčky buku v kontejnerech v různých

typech prostředí – pod porostem, v kotlíku a na volné ploše. V závěru zjistili, že sazenice v podrostu mají největší úmrtnost a ty ponechané na volné ploše dosahují nejvyšší velikosti. Což úzce souvisí s množstvím světla na ploše. 3.2.4 Přirozená obnova jedle Jak již bylo výše uvedeno, současné zastoupení jedle bělokoré je sporadické. Proto lze využít přirozenou obnovu velice omezeně. Přitom je však vždy třeba respektovat její ekologické nároky (ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004). SANIGA (2001) popisuje přirozený vývoj postupného odumírání a vypadávání stromů v jedlo – bukových porostech na Slovensku jako krátce na sebe navazující fáze přípravné a semenné slabé clonné seče. Proto doporučuje obnovovat jedli maloplošnou clonnou sečí s delší obnovní dobou 20 až 30 let. Stejného názoru je ČERVENÝ (2005) a KUBAČKA (2001), který doporučuje obnovní dobu jedle 40 a více let. Dále také doporučuje obnovovat jedli podrostním způsobem i GRASSI, BAGNARESI (2001), KANTOR (2001), MUSIL (2003) a jiní. Jako vhodný obnovní postup se také jeví hospodářský způsob výběrný. Tomuto obnovnímu způsobu nahrává nepřetržitá obnovní doba a schopnost jedle snášet dlouhodobý zástin. Podle KORPEĽA ET AL. (1991) se jedle v přírodních lesích obnovuje pouze v malých světlinách. V mezerách větších jak 500 m2 její místo zastoupí buk a jedle se uplatňuje pouze v přilehlých vnitřních okrajích jižní a východní strany mezery. Z výše uvedeného vyplývá, že jedle není vhodnou dřevinou pro holosečné hospodaření (BUDÍN, 1947, SVOBODA, 1953, KANTOR, 2001). Ve velké světlině (tzv. gapu) je přizpůsobivost obnovy této dřeviny limitována, přičemž může dojít k jejímu potlačení adaptabilnější dřevinou např. smrkem (GRASSI, BAGNARESI, 2001, STANCIOU, O´HARA, 2006C). I dle ZATLOUKALA (2001) má zástin na obnovu jedle pozitivní vliv, protože se stromkům více rozvíjí kořenový systém, který pak vytváří dobré zakotvení v půdě.

31

3.2.5 Umělá obnova jedle Protože lze využít přirozenou obnovu jedle jen velice omezeně a její návrat na místa, kde se nyní nevyskytuje, je zároveň žádoucí, bude nezbytné použít umělou obnovu (KORPEĽ

ET AL.

1991, KANTOR, 2001, ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004). Zároveň zde

platí stejná výše uvedená pravidla pro obnovu buku. Tzn. obnova je prováděna pomocí sazenic, u kterých je dbáno na kvalitu (MRÁČEK, 1989). Výjimkou je druh sazenic, protože se u jedle velice často požívají sazenice obalované, které jsou vyššího věku z důvodu velice pomalého růstu v mládí (MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Sadba je prováděna nejčastěji ručně jamkovou sadbou a počet sazenic je určen dle VYHLÁŠKY 139/2004 SB. Při ochraně kultur je třeba opět dbát na ochranu proti útlaku buřeně, vlivu hmyzu a zvěře, která ji okusuje ještě raději než buk (ZATLOUKAL 2001). Zároveň nelze znovu opomenout tzv. šok z přesazení, který může být vlivem obalované sadby zmírněn (JURÁSEK, ET AL., 2004). Jako vhodný způsob obnovy s dlouhou obnovní dobou je opět doporučována maloplošná clonná seč, kterou lze nahradit za určitých podmínek násečným způsobem obnovy. Toto tvrzení podporuje ve své práci např. KANTOR (2001), který doporučuje obnovovat jedli podrostním způsobem obnovy nebo násekem o rozměrech 40 x 20 m. Násek je dokonce dle autora při zachování ekologických požadavků z provozního hlediska vhodnější. A při využití expozice terénu, vhodného umístění plochy a velikosti náseku např. oválu, lze zajistit, aby povětšinu dne na ploše panoval stín, a tím se zajistily vhodné přírodní podmínky pro obnovu jedle. Zůstává tak většina předností podsadeb a navíc se eliminují některé její nevýhody. Např. se sníží náklady na těžbu a vyklizování obnovovaného porostu, nevzniká nebezpečí ohrožení výsadeb, jednodušší a ekonomičtější ochrana kultur, vyšší přísun srážek k povrchu půdy aj. Na holosečích se umělá obnova jedle nedoporučuje. 3.2.6 Vliv přírodních podmínek na obnovu, ujímavost a růst obnovy buku a jedle  Světlo Společnou a nejdůležitějších vlastností těchto dvou dřevin je schopnost snášet dlouhodobý zástin (KANTOR, 2001, STANICIOIU, O´HARA, 2006 A,

STANICIOIU,

O´HARA, 2006 B, STANICIOIU, O´HARA, 2006 C). Obě dřeviny ale mají problém se rychle přizpůsobit velkým náhlým světelným změnám (MUSIL, HAMERNÍK, 2007, TOGNETTI ET AL., 1997)

32

XIOOBI (1996) a NICORTA

ET AL.

(1999) upozorňují na klíčový vliv světelných

podmínek při úpravě porostu, jejichž změna může významně ovlivnit mikrostanovištní podmínky lesa, jako např. půdní vlhkost, pohyb vzduchu nebo teplotu a tím i druhovou skladbu lesa. Plynulé zvyšování světla a vlhkosti má pozitivní vliv na zlepšení humufikace, a tím zabránění tvorbě surového humusu. Tyto podmínky pak podpoří vznik obnovy i sporadickému množství semen buku i jedle (SANIGA, 2001). Proto podle mnoha autorů (GRASSI, BAGNARESI, 2001, KANTOR, 2001, MUSIL, 2003, PODRÁZSKÝ, REMEŠ, 2004, STANCIOU, O´HARA, 2006B, MUSCOLO

ET AL.,

2010) je žádoucí

obnovovat jedli i buk postupně málo intenzivními těžebními zásahy tak, aby nebyly stromky náhle vystaveny negativnímu vlivu holé plochy. TOGNETTI

ET AL.

(1997)

doporučují obnovovat buk v malých lesních mezerách, kde jsou stabilnější světelné podmínky, které představují příznivé prostředí pro přežití a růst buku z důvodu jeho omezené schopnosti se přizpůsobit náhlým změnám světelného záření. Naopak slabé prosvětlení mateřského porostu je při obnově nutné z důvodu náchylnosti dřevin k pozdním mrazům (SVOBODA, 1953, KOBLÍŽEK In: SLAVÍK, HEJNÝ, 1990). Pro porovnání např. MUSCOLO ET AL. (2010) doporučují pro přirozenou obnovu jedle malé světliny (gapy) o velikosti 185 m2, které lépe vyhovují ekologickým nárokům této dřeviny (PHILLIPS, SHURE, 1990, MUSCOLO ET AL., 2007). Podle BUGOŠOVÉ a DANKOVÉ (2011) buk klíčí už při relativně malém osvětlení. MRÁČEK (1989) uvádí pro úspěšný vývoj obnovy buku 30 % světla dopadajícího na půdu. Což potvrzuje i NAGEL

ET AL.

(2006), který zjistil, že buk potřebuje pro svůj

vývoj blízkost porostních světlin. Naopak jedle roste pod zápojem porostu bez závislosti na porostních mezerách. Ke stejným výsledkům došel i KADLUS, 2001, který zjistil, že nejvíce jedlí přežívá pod clonou porostu a naopak okraj mezery má na obnovu negativní vliv. Podle autorů POLENO ET AL. (2009) nejvíce semenáčků jedle přežívá pod intenzitou světelného záření 15 až 51 %. Ale schopnost této dřeviny snášet stín neznamená, že světlo nemá na růst jedle pozitivní vliv. Růst obnovy této dřeviny se dle poznatků autora zvyšuje s větším množstvím světla v pořadí clona, malý kotlík, velký kotlík a pruhová seč (KADLUS, 2001). Také KORPEĽ

ET AL.

(1991) vidí jako rozhodující faktor pro ujmutí se obnovy

světlo. Dle těchto autorů je pro přežití semenáčků v dalších letech nezbytné určité množství světelného záření, se kterým jsou spojeny i další klimatické faktory. COLLET, CHENOT (2006) zjistili, že vliv světelných podmínek na přírůst obnovy buku po narušení porostu se projeví až za dva roky. Kolektiv autorů ROBAKOWSKI ET AL. (2003) uvádějí 33

pro růst jako nejvhodnější množství intenzity ozáření 18 %. Při takových světelných podmínkách dosahuje jedle nejvyššího bočního i terminálního růstu. BEAUDET A MESSIER (1998) testovali vliv 1 až 50 % plného osvětlení u Fagus grandifolia a jistili, že s vyšší dostupností světla se zároveň zvyšuje jeho růst. Ke stejnému názoru došli i JOHNSON ET AL. (1997), AMMER (2003) a CURT ET AL. (2005). COLLET, CHENOT (2006) upozorňují na mnohem větší negativní vliv hustoty stínícího porostu u tloušťkového přírůstu oproti výškovému přírůstu.  Teplota Pro buk i jedli jsou limitujícím faktorem výskytu tuhé zimy. Proto je vhodné obnovující porosty mírně prosvětlit, aby bylo pro požadavky obnovy dosaženo vhodnějšího mikroklimatu (SVOBODA 1953). Zvláště citlivé jsou obě dřeviny k pozdním mrazům (SVOBODA, 1953, MUSIL 2003, ÚRADNÍČEK 2010, WAGNER

ET AL.,

ET AL.,

2009, MAXIME, HENRIK,

2010), které mohou při rašení pupenů u buku způsobit velké

škody (MAXIME, HENRIK, 2010, LEUGNER

ET AL.,

2011). Proto je důležité nesázet

sazenice do mrazových kotlin, kde by mohlo dojít k významnému poškození obou dřevin. Nejvíce jsou ohroženy brzo rašící jedinci rostoucí na volné ploše (LEUGNER ET AL., 2011).

Naopak vyšší teploty v jarním období působí pozitivně na tloušťkový přírůst

jedle (TOROMANI ET AL. 2011). Z tohoto důvodu LEUGNER ET AL. (2011) upozorňují na možnost omezení klimatických extrémů (pozdních mrazů) pomocí „krycího efektu porostu“. I když podle MAXIME, HENRIK (2010) je jedle proti mrazu odolnější a její výskyt v chladnějších oblastech bude možný i s ohledem na její citlivost k pozdním mrazům. ŠPULÁK (2011) doporučuje omezit vliv mrazu na citlivé dřeviny volbou vyspělejšího sadebního materiálu.  Vlhkost Podle názorů SVOBODY 1953 a MAXIME, HENRIKA (2010) je vlhkost limitujícím faktorem pro výskyt jedle. Podle autorů TOROMANI

ET AL.

(2011) mají bohaté srážky

pozitivní vliv na tloušťkový přírůst této dřeviny. Jedle se vyskytuje v oblastech s minimálními srážkami 600 mm (PINTO ET AL., 2007). V této oblasti je však často vázána na mokré půdy (SVOBODA 1953). Podle ZATLOUKALA (2001) se i u nás v nejnižších nadmořských výškách svého výskytu omezuje také jen na půdy ovlivněné vodou. REMEŠ

A

HOFMEISTER (2005) zjistili, že se jedle dobře zmlazuje především na

oglejených stanovištích a v místech s vyšší vzdušnou vlhkostí. ČERVENÝ (2005) 34

poukazuje na problém odhadnout snížení zakmenění obnovovaného porostu podsadbou jedlí, aby měly sazenice dostatek vlhkosti. Proto raději při hospodářských zásazích nabádá k opatrnosti. Jedli se všeobecně lépe daří na stanovištích s vysokou vzdušnou vlhkostí a nízkým prouděním vzduchu (SVOBODA, 1953, MUSIL 2003, POLENO

ET AL,

2009). Buk je naopak dřevina, která velké množství vlhkosti nesnese. Pro svůj vývoj vyžaduje optimální množství vzdušné i půdní vlhkosti. Nesnese příliš vysýchavé půdy ani přemokření (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK,

HEJNÝ,

1990). Velký význam má nedostatek

srážek, způsobující vláhový stres, který po výsadbě buku v kombinaci se „šokem z přesazení“ může způsobit významné ztráty sazenic a zasychání terminálních výhonů (KULLA, TUČEKOVÁ, 2012, WAGNER ET AL., 2010). Z hlediska obnovních postupů je u stinných a pomalu rostoucích dřevin doporučováno upravit velikost prvků obnovy podle množství srážek a bohatosti stanoviště. V oblastech s nedostatkem srážek a chudšími půdami by se měly vytvářet kotlíky větších rozměrů (o průměru 1,5 výšky přeměňovaného porostu) v porovnání s oblastmi s příznivějšími podmínkami. Zde stačí velikost o průměru jedné výšky přeměňovaného porostu (MRÁČEK, 1989). MADSEN (1994) zjistil, že obsah vody v půdě může významně ovlivnit přírůst obnovy buku v závislosti na intenzitě záření. V půdě, kde bylo dostatečné množství vody, se přírůst sazenic buku lineárně zvýšil s množstvím intenzity světla. V půdě, kde byl jen malé množství vody, se přírůst se světelnou intenzitou zvýšil jen mírně.  Expozice Reliéf terénu hraje při obnově významnou roli (KANTOR, 2001, LILE HU, 2010). Světlo je v prostoru a čase značně proměnlivé, což se odráží i na různé expozici terénu i stavu jednotlivých porostů (HOLST ET AL, 2005, RENAUD, REBETEZ, 2009). Je všeobecně známé, že jižní expozice svahu má významný vliv na výši maximálních teplot a naopak na severní expozici dosahují teploty nižších minimálních hodnot (RENAUD, REBETEZ, 2009), atd. Při obnově porostu je také nutné počítat nejen s tvarem a expozicí terénu, ale i s různě orientovanými porostními okraji (CHEN ET AL., 1993). Pro buk a jedli, které vyžadují spíše vyrovnanější klima, je vhodnější na jižních svazích, kde dochází k větším teplotním výkyvům, využít krycího efektu porostu (ROBAKOWSKI

ET AL.

2004, RENAUD, REBETEZ, 2009). Jednou z možností, jak zajistit

stabilizaci mikrostanovištních podmínek, je obnovit porost od severu (ŠPULÁK, 2011). 35

Podobného názoru jsou i BALCAR ET AL. 2007, kteří doporučují vytvořit větší krycí efekt v podsadbách pomocí jejich orientace v zastíněné severní straně porostu. Odlišných klimatických podmínek lze docílit i orientací a tvarem uvnitř obnovních prvků (KANTOR, 2001, LILE HU, 2010).  Půda Podle MRÁČKA (1989) a KACÁLKA ET AL. (2011) má buk oproti smrku pozitivní vliv na půdu. Stejně tak má na půdu významně pozitivní vliv i jedle. Její minerálně bohatý opad spolu s hlubokokořenícími kořeny navrací půdě živiny a zároveň provzdušňuje hlubší části půdního profilu. V důsledku udržuje úrodnost půdy a zpomaluje proces acidifikace (SVOBODA, 1953). K zamezení degradace uléhavých půd (edafická kategorie I, dále pak O, P, Q) je důležité uplatnit v dřevinné skladbě hluboko kořenící dřeviny (ve 3. a 4. lesním vegetačním stupni jedle a na edafické kategorii ilimerizované lze rovněž uplatnit i buk; KOLEKTIV, 2007B). Stav půdy, respektive tloušťka humusového horizontu (častá ve smrkových porostech s pomalu se rozkládajícím opadem) může mít vliv na přežití semen na povrchu hrabanky. Proto POLENO

ET AL.

(2009) doporučují přípravou půdy odkrýt

minerální půdu, která tyto ztráty sníží. Velmi často je nezbytná na chudých půdách s nahromaděným množstvím hrabanky, kde je třeba obnovit buk. MRÁČEK (1989) upozorňuje na problematiku obnovy buku v kyselé bučině a kyselé jedlové bučině, kde téměř zcela vymizela jedle, protože byla nahrazena smrkem. V důsledku toho jsou půdy degradovány. Smrkový opad má tendenci se hromadit, což brání návratu živin do půdy, a na holinách po těžbě naopak nahromaděný humus rychle mineralizuje a část živin z opadu se tak nenávratně vyplavuje z půdního profilu (KULLA, TUČEKOVÁ, 2012). Dochází u nich k dalšímu okyselování, a tím ke zhoršení uchycení přirozené obnovy buku. Ke zhoršeným podmínkám dochází dle autora už v porostech, kde převyšuje zastoupení smrku 5 % (MRÁČEK, 1989). Podle autorů PEŇA ET AL. (2010) nemá půdní kryt přímý vliv na vznik a přežití obnovy. Jediné co negativně souvisí se vznikem a přežíváním obnovy je zvýšené množství hrabanky v rostlinném porostu. Tento fakt potvrzují BÍLEK

ET AL.

(2009).

Jejich výzkum taktéž dokládá významné negativní ovlivnění hustoty semenáčků buku tloušťkou nadložního humusového horizontu během prvních třech let.

36

Kvalita půdy však ovlivňuje rychlost růstu obnovy. Buk má na bohatších půdách (zvláště vápníkem) vyšší přírůst. Zároveň je jeho obnova méně úspěšná na stanovištích chudých na vápník a suchých (MRÁČEK 1989). BOŠELA ET AL. 2011 zjistili významný rozdíl v růstu jedle na oligotrofním a mezotrofním stanovišti ve 4. a 5. lesním vegetačním stupni ve východních Karpatech.  Vliv horní etáže smrku ztepilého Při obnově jedle a buku ve smrkových porostech je třeba zajistit, aby nevzniklo přirozené zmlazení smrku, které může vývoj obou dřevin negativně ovlivnit (ZATLOUKAL, 2001). Proto musí být zápoj horní etáže porostu upraven tak, aby byly zajištěny požadované mikroklimatické podmínky cílových dřevin. Tím je dosaženo obnovy obou dřevin s předstihem před obnovou smrku (MUSIL, 2003), který svou schopnost přizpůsobit se prostředí se zvyšujícím se výškovým přírůstem ještě umocňuje (STANICIOIU, O´HARA, 2006A). ZATLOUKAL (2001) proto doporučuje začít obnovovat smrk až při minimální výšce jedle 1 m, přičemž časový předstih sadby jedle před bukem doporučuje SANIGA (2001) 4 až 6 let. V případě, kdy není dosaženo těchto požadavků a smrk se začne obnovovat dříve než jedle, je možné ještě směs upravit tak, aby se smrk stal zápojnou dřevinou mezi řídký nálet jedle a uchránil ji tak vlivu zvěře. K takovéto korekci druhové skladby obnovy může pomoci výše jmenovaný vysoký zápoj horní etáže. Smrk působí na jedli svou kompeticí nepříznivě, a proto je vhodné jedli po obvodu uvolňovat, aby se ji smrk nedotýkal (POLENO ET AL., 2009). Na velkých otevřených plochách je přizpůsobivost obnovy buku i jedle limitována, proto může dojít k jejich potlačení adaptabilnější dřevinou např. výše jmenovaným smrkem (STANCIOU, O´HARA, 2006C). Proto je také doporučováno obnovovat tyto dřeviny podrostním způsobem (KANTOR, 2001, MUSIL, 2003, REMEŠ, PODRÁZSKÝ, 2004). Ve stinných podmínkách dokáže buk i jedle konkurovat smrku mnohem lépe (STANCIOU, O´HARA, 2006B, STANCIOU, O´HARA, 2006C, HUNZIKER, BRANG, 2005, POLENO

ET AL.,

2009). Při téměř plném zápoji, kdy zmlazení buku

pomalu odrůstá a smrk stagnuje, dokáže jedle růst rychlostí i 10 až 15 cm ročně (ZATLOUKAL, 2001). Dokonce v porostu o výčetní kruhové základně větší než 30 m2/ha a PACL (percentage of above canopy light; procento světelného záření dopadajícího skrz zápoj do porostu) menší než 25 až 30 % je možné smrk zcela eliminovat (STANICIOIU, O´HARA, 2006B).

37

 Vliv zvěře a buřeně Vliv okusu zvěře na obnovu jedle a buku je velice často probíraným tématem. Velké množství autorů považuje zvěř jako limitující faktor (KNOTT, I.

ET AL.,

2004,

ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004, ČERVENÝ 2005, HEUZE, 2005, REMEŠ, HOFMEISTER, 2005, WAGNER

ET AL.,

2010, DIACI ET AL., 2011, atd.). Pokud nejsou jednotlivé obnovované

plochy oploceny, dochází ke stagnaci růstu obnovy, kterou trvá nahradit minimálně dvě vegetační sezony (HASLER ET AL. 2008), nebo i k úplnému ohrožení obnovy (SVOBODA, 1953). Podle autorů POLENO ET AL. (2009) znamenají ztráty okusu zvěří v průměru 0,3 až 0,5 roku přírůstu terminálu. Což záleží ještě na typu stanoviště, protože v suchých místech jsou ztráty vyšší. Autoři považují jako optimální velikost oplocené plochy cca 0,5 ha ve tvaru kruhu, která by neměla přesahovat velikost 3 ha. Dále je možné použít jako ochranu například různé chemické přípravky jako repelenty, které je ale nutné obměňovat, protože zvěř si na ně rychle zvyká. Také je třeba upozornit na to, že v místech kde se již bez problémů obnovuje zvěří vyhledávaný buk bez oplocení, dochází nadále k poškození nechráněné jedle (ZATLOUKAL, 2001). U přirozené obnovy nebývá poškození zvěří tak razantní, i když více jsou poškozovány řídce rostlé nárosty. Přesto jsou škody způsobené na umělé obnově horší (POLENO T AL, 2009). HEUZE

ET AL.

(2005) a POLENO

ET AL.

(2009) vidí zásadní problém v druhové

skladbě porostu a přítomnosti podrostu. Protože k významnému okusu obnovy jedle zvěří dochází převážně v nepůvodních smrkových porostech, kde je chudý podrost. Proto doporučují nepůvodní smrkové porosty přeměnit na přírodě více blízké lesy. Zároveň JOHNSON

ET AL.

1997 také potvrzuje zvýšení negativního vlivu zvěře ale i

hmyzu u podsadby. Například BÍLEK

ET AL.

(2009) vidí u přirozeně obnovovaných

nesmíšených bukových porostů jako hlavní problém v iniciálním období přežívání semenáčků buku vliv mšic a drobných savců. Pro vznik přirozené obnovy v porostu je nutné zároveň provádět takové hospodářské zásahy, které zaručí, že nevznikne konkurence schopná buřeň, která by mohla bránit uchycení semen požadované cílové skladby a brzdit nálet v růstu (PEŇA, ET AL.,

2010, BÍLEK ET AL. 2009, POLENO ET AL., 2009). K takovým podmínkám často

dochází při silném prosvětlení porostu, kdy může rostlinná vegetace zastíněním a odčerpáním vlhkosti obnovené stromky oslabit takovým způsobem, že začnou hynout. Proto autoři doporučují na stanovištích snadno buřenících obnovovat dřeviny jen menšími prvky než je výška porostu (KORPEĽ 38

ET AL.,

1991, POLENO

ET AL.,

2009).

Při umělé obnově by sice také teoreticky nemusela vzniknout žádná konkurence schopná buřeň, ale pokud se tak stane, je vhodné použít vyspělejší sazenice buku vysoké 40 cm i více, a tím zajistit konkurenceschopnost sazenic. V přeměňovaných smrkových porostech na bukové porosty většinou neroste velké množství buřeně. To vzniká až po rozšíření zalesnění. Proto je třeba začít s ochranou proti ní (např. ožínáním) již v prvním roce po zalesnění (MRÁČEK, 1989). Vznik buřeně ale nemusí mít jen negativní dopad. KULLA A TUČEKOVÁ (2012) zkusili vyžnout buřeň jen na výšku sazenic, což mělo zvláště u jedle pozitivní vliv na přežití, vitalitu a celkový zdravotní stav sazenic. Stromky jsou tak chráněny před abiotickou zátěží (mrazy, vysoušení, zmírňování síly větru, atd.) a proti zvěři, které buřeň ztěžuje přístup a celkově odvádí její pozornost (POLENO ET AL., 2009).  Vliv krytokořennosti a prostokořennosti sadebního materálu Přítomnost balu na kořenovém systému má na obnovu sazenic významný vliv. Jednou z velkých výhod je prodloužení doby, kdy se může zalesňovat a také dodání určitého množství živin sazenicím pro počáteční růst a vývoj v novém prostředí. Zároveň je oslaben „šok z přesazení“, protože kořenový systém je po celou dobu chráněn a na nové přírodní podmínky si zvyká postupně. Zalesněné kultury rychleji odrůstají a tím se dříve stávají zajištěnou kulturou (JURÁSEK ET AL. 2004). V důsledku je oproti prostokořenné sadbě snížena mortalita sazenic (TUČEKOVÁ, 2004, WILSON ET AL., 2007). Naopak u obalované sadby hrozí deformace kořenového systému, nebezpečí vymrzání a vysychání malých sazenic na nesprávně zvoleném stanovišti a samozřejmě obalovaný sadební materiál znamená i vyšší zalesňovací náklady (JURÁSEK

ET AL.

2004). Což se ale týká jenom nákladů na založení kultury, kde jsou opravdu náklady vyšší cca o 30 % oproti prostokořenné sadbě, ale po zhodnocení nákladů na zajištěnou kulturu po 5 letech jsou náklady na krytokořenný materiál už v průměru o 20 % nižší. Snížení nákladů vzniká v důsledku eliminace vylepšování a zkrácení zbytečné péče o kultury. Tento rozdíl se ovšem snižuje na příznivých stanovištích, která jsou pro zvolené dřeviny přívětivá a prostokořennou sadbu tak není nutné vylepšovat a jinak významně se o ni starat (JURÁSEK ET AL. 1999). Proto je vhodné volit sadební materiál vždy ve vztahu k podmínkám obnovovaného stanoviště. Obalované sazenice jsou doporučovány na stanoviště s klimaticky, půdně i cenoticky extrémními podmínkami prostředí. Tzn. požadavky na obalovanou sadbu s nadmořskou výškou a extremitou stoupají. Zvláště pak u jedle v 5. 39

lesním vegetačním stupni na exponovaných stanovištích a stejně tak u buku ve vyšších lesních vegetačních stupních. Uvažováno je asi s podílem 30 % z celkové sadby pro Českou republiku. V důsledku by měl ale prostokořenný sadební materiál nadále dominovat (JURÁSEK ET AL. 1999).

40

4 MATERIÁLY A METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ) 4.1.1 Základní údaje a poslání NPČŠ NPČŠ byl vyhlášen

ZÁKONEM Č.

161/1999 SB., který takto mění zákon č.

114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a nabyl účinnosti dne 1. 1. 2000. Národní park České Švýcarsko (79,32 km²) se nachází v severní části České republiky a jeho severní okraj kopíruje státní hranice naší republiky, kde zároveň navazuje na Národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz). NPČŠ nemá vyhlášené ochranné pásmo, protože jej tvoří Chráněné krajinné oblasti Lužické hory a Labské pískovce (KOLEKTIV, 2007A). Poslání NPČŠ dle

ZÁKONA Č.

161/1999 SB. je „ uchování a zlepšení přírodního

prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zachování typického vzhledu krajiny“. Což primárně znamená zachovat a obnovit přirozené a přírodě blízké ekosystémy a probíhající přirozené procesy. Dále pak chránit geologicko – geomorfologickou, biologickou a krajinnou diverzitu území. S tím, že lze krajinu turisticky a rekreačně využívat, ale pouze jen trvale udržitelně a k přírodě šetrným způsobem. Sekundárním posláním NP je vědecko – výzkumná činnost, monitorovací a dokumentační činnost a ekologická výchova a osvěta. Význam parku je podtržen rozsahem plochy tvořené rozmanitými formami skalních reliéfů vzniklých na kvádrovcových pískovcích, které nemají obdobu v jiných oblastech České republiky ani jinde v Evropě (NĚMEC, POJER, 2007). Pískovce jsou v některých místech (např. kopec Růžák) proniknuty třetihorními čediči, které tvoří výrazný kontrast bohatého stanoviště s čistě listnatými lesy oproti chudým pískovcům, tvořeným převážně jehličnany (NĚMEC, POJER, 2007). A právě charakteristický pískovcový reliéf, který je kryt z 97 % lesy, a na něj vázána specifická biota, k tomu ještě s částečně reliktními vlastnostmi, představuje hlavní přírodovědný význam této oblasti. Příkladem může být silná vegetační inverze v roklích, kam se stahuje studený vzduch a umožňuje tak výskyt horských až subalpinských druhů v nezvykle nízkých nadmořských výškách (pod 150 m n. m; PATZELT, DROZD, 2005). Proto je možné nalézt bukové porosty již v nadmořské výšce 120 m n. m. (KOBLÍŽEK In: SLAVÍK,

HEJNÝ,

1990) a jedlové porosty ve výšce 140 m n. m. (MUSIL, HAMERNÍK, 41

2007). Zároveň je nutné neopomenout ochranu architektury, zejména lidové a sakrální, i pojetí celkového krajinného rázu oblasti, které je v současné době jednou z velmi důležitých úkolů ochrany přírody a krajiny (PATZELT, DROZD, 2005). 4.1.2 Management NPČŠ NP je členěn do 3 zón. 1. zóna NP odpovídá 21 % plochy a zaujímá přírodní a přírodě blízké lesní porosty (KOLEKTIV, 2007A). Jako přírodní lesy můžeme označit 117,83 ha a jako přírodě blízké 42,99 ha. Celkem má tedy park 160,82 ha přirozených lesů (VILD, 2009). Do 1. zóny jsou také zahrnuty ekosystémy, které mají vysokou biologickou a geologicko – geomorfologickou rozmanitost. Do 1. zóny např. patří: Pravčická brána, Soutěsky Kamenice a Křinice, Růžák, aj. (KOLEKTIV, 2007A). Na území první zóny, kde se nezachovaly přirozené lesy, by mělo hospodaření směřovat k vytvoření přirozených ekosystémů lesa, a na celém území parku pak k přirozené skladbě lesa viz obr č. 1 (KOLEKTIV, 2007C). Hlavním cílem NPČŠ je v této souvislosti přeměna smrkových monokultur na původní porosty s převážným zastoupením buku lesního. Z obrázku č. 1 je zřejmé, v jakém rozsahu se rozšířil smrk ztepilý na úkor buku lesního, jedle bělokoré i dubu. Dále je třeba také upozornit na rozšíření borovice a břízy místo výše jmenovaných dřevin. Důvodem byla apllikace holosečného hospodářství a společné dosazování borovice se smrkem od druhé poloviny 18. století (KUNEŠ, 2005).

42

Obrázek č. 1:Stávající a přirozená druhová skladba hlavních dřevin NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C)

Z tohoto důvodu byl v roce 2004 vytvořen specifický management NPČŠ (KOLEKTIV, 2007B), jehož úkolem je upravit dřevinnou skladbu blíže k potenciální přirozené vegetaci, zjištěné dle typologického mapování a pylových analýz (KUNEŠ, ET AL. 2005,

KOLEKTIV, 2007A). V praxi to znamená odstranění nepůvodních druhů dřevin

(borovice vejmutovky, modřínu opadavého, douglasky tisolisté, dubu červeného, aj.) a přestavbu smrkových monokultur (současné zastoupení smrku téměř 60 %), přičemž holiny budou zalesněny cílovými druhy dřevin. Zároveň se systematicky vyhledávají a uvolňují vtroušení jedinci cílových druhů dřevin ve smrkových lesích pro podporu jejich přirozené obnovy. Cílem je dosáhnout většího zastoupení jedle bělokoré, buku lesního, javoru klenu, dubu letního a dubu zimního a jiných vzácných listnatých dřevin (KOLEKTIV, 2007A, KOLEKTIV, 2007B). Jak přírodní podmínky, tak hospodaření předcházejících let před vznikem parku zásadně ovlivnilo tvorbu managementu lesních ekosystémů NPČŠ. NP je proto rozdělen do několika typů managementu bez ohledu na zóny ochrany: A. Lesy ponechané samovolnému vývoji B. Lesy s dočasným managementem: B1. Lesy ponechané samovolnému vývoji v horizontu do 10 let: B1+ Lesy s plánovanými zásahy 43

B2. Lesy vyžadující aktivní management déle než 10 let: B2 + Lesy s plánovanými zásahy B2 - Lesy bez plánovaných zásahů C. Lesy s trvalým managementem Rozhodujícími faktory pro rozdělení jednotlivých typů managementu se stala přítomnost geograficky nepůvodních dřevin, odlišnost od přirozené druhové skladby, přítomnost sousedních majetků a zranitelnost z hlediska biodiverzity. Do budoucnosti je uvažováno pouze s kategoriemi A a C. Typ B by měl být postupně přeměněn na kategorii A, a to v době, kdy porosty nebudou zcela rekonstruovány, ale bude u nich dosaženo takového stavu, jenž zaručí dominantnost požadované druhové skladby (úprava dřevinné skladby směrem k rekonstruované potenciální přirozené vegetaci určené dle typologického mapování a pylových analýz), která bude následně určovat vývoj lesů ponechaných samovolnému vývoji a bude schopná autoregulace. V těchto lesích bude pak nadále probíhat pouze monitoring spontánních procesů. Typ managementu C zůstane nezměněn (KOLEKTIV, 2007A).

Obrázek č. 2: Pohled na Pravčickou bránu

44

4.2 Přírodní podmínky Národního Parku České Švýcarsko

4.2.1 Geologie a geomorfologie Geologický podklad oblasti tvoří převážně pískovce spodního a středního turonu českého křídového moře. Vyšší souvrství byla v minulosti narušena abiotickými činiteli i organizmy a spláchnuta z velké části do Labe (ZIEGLER, 2009). Zároveň v třetihorách prostoupily pískovce žíly čediče vulkanického původu, které byly časem obnaženy (např. Růžový vrch). Ve čtvrtohorách došlo k výrazné erozi, která vytvořila širokou škálu tvarů reliéfů, které se zde dodnes vyskytují (NĚMEC, POJER, 2007). Např. lze jmenovat: největší evropský pískovcový skalní most Pravčickou Bránu (viz obr. č. 2), dále pak hluboce zaříznutou soutěsku řeky Kamenice nebo nejvyšší bod NP výrazný kužel vrchu Růžák (619 m n. m., naopak nejnižší místo 115 m n. m. je hladina Labe v Hřensku) a různá skladní města, věže nebo stěny (KOLEKTIV, 2007A, NĚMEC, POJER, 2007, ZIEGLER, 2009).

4.2.2 Pedologie Půdní poměry jsou závislé na geologickém podkladu území NP. Největší podíl půd vzniká na zvětralinách kvádrových pískovců (85,5 % plochy NP). Ty jsou písčité až hlinitopísčité a jsou silně kyselé. Podle stupně vývoje půdy se můžou vyskytovat litozemě, rankery, popřípadě podzoly (Kolektiv, 2007B) a velmi často se tvořící kambizemě (celkem 57 %; Kolektiv, 2007C) s velmi malou až malou zásobou přístupných živin (Kolektiv, 2007B). Bohatší půdy na čedičovém podkladu zaujímají 2,5 % plochy NP. Vznikají na nich příznivější půdy, které jsou středně až mírně kyselé, velmi dobře zásobené vápníkem, hořčíkem a zpravidla i fosforem. Tvoří se na nich půdy: rankery a také kambizemě. Půdy na sprašových hlínách, které se vyskytují na plošinách, odpovídají 5,5 % území NP. Jejich charakter je písčitohlinitý až hlinitý a jsou také silně kyselé. Mají velmi malou zásobu fosforu, vápníku, hořčíku i draslíku. Jsou zde zastoupeny opět kambizemí, dále pak luvizemí a pseudoglejemi. Na úzkých údolních dnech se ukládají deluviální a aluviální sedimenty, na kterých vznikají kambizemě, gleje, fluvizemě a v nepatrné míře i organozemě. Tyto půdy zastupují 6,5 % území národního parku (KOLEKTIV, 2007B).

45

4.2.3 Klimatické podmínky Konkrétně na území NPČŠ se nevyskytuje žádná klimatická stanice s dlouhodobou pozorovací řadou. Proto jsou průměrné teploty odvozovány od nejbližších stanic v Děčíně, Šluknově a Varnsdorfu a podle TOLASZE (2007) IN KOLEKTIV (2007B) je nejteplejší oblastí údolí Labe s průměrnými teplotami 9°C. To však zasahuje do NPČŠ jen okrajově pravobřežními svahy labského kaňonu severně od Hřenska. Od údolí Labe směrem na východ do NPČŠ se teplota s nárůstem nadmořské výšky relativně prudce snižuje a ve vyšších polohách sousedních Lužických hor klesají dokonce pod hodnotu 6°C (KOLEKTIV, 2007B). Tzn., že průměrná teplota území NPČŠ odpovídá rozmezí 7 až 8°C s výjimkou východního okraje, kde klesá pod 7°C a okrajové západní části, kde naopak přesahuje 8°C. S ohledem na reliéf pískovcových útvarů, je nutné zmínit významný vliv mikro až mezoklimatických poměrů, které se výrazně liší od makroklimatických charakteristik. V úzkých údolích a kaňonech často vzniká klimatická inverze, kdy dochází ke zvratu vegetačních stupňů (KOLEKTIV, 2007B, NĚMEC, POJER, 2007). Teplotní rozdíly jsou pak značné. V chladných údolích se drží sníh do dubna, přitom zbytek území je už bez sněhu. Ve stejné době může být v takovém to údolí 8°C, přičemž ostrohy okolních skal mohou být rozpálené na 65°C (NĚMEC, POJER, 2007). Pro NPČŠ je charakteristický relativně oceánický charakter klimatu, který se projevuje ve výskytu řady atlantských a subatlantských druhů. Na území parku se průměrné úhrny srážek pohybují okolo 800 mm, se zřetelně zvyšujícím se gradientem k východu (KOLEKTIV, 2007B). Kdy na západě území dosahuje úhrn srážek necelých 600 mm, ale ve východní části již významně přesahuje 800 mm srážek ročně (KOLEKTIV, 2007C).

4.2.4 Hydrologie a hydrogeologie Celá oblast Národního parku České Švýcarsko patří k úmoří Severního moře. Základní hydrografickou osu území tvoří tok Labe, které z části tvoří hranici parku, ale do jeho území nezasahuje. Územím nadále protékají dva hlavní vodní toky - Kamenice a Křinice, které jsou pravobřežními přítoky Labe. Kamenice na území parku protéká velice známými soutěskami (Ferdinandova, Divoká soutěska a Edmundova), které jsou zčásti turisticky zpřístupněné plavbou na pramicích, a Křinice nedaleko od vesnice Kyjov tvoří také velmi známé kaňonovité Kyjovské údolí lemované skalami.

46

Typickým znakem parku je relativní chudost na vodní toky, která je způsobena vysokou propustností geologického prostředí. Na území NP neexistují žádné větší plochy stojatých vod. Naopak ale představuje oblast mimořádného významu z hlediska tvorby a oběhu podzemních vod (KOLEKTIV, 2007B). Výborná propustnost křemenného pískovce, který je schopný absorbovat vodu až do 14 % své hmotnosti, a po té ji postupně uvolňovat, tvoří z hydrologického pohledu fenomén, který byl vyhlášen jako Chráněná oblast přirozené akumulace podzemních vod Severočeská křída. Takový vysoký podíl vsakování srážkových vod pak tvoří významné zdroje i zásoby podzemních vod (NĚMEC, POJER, 2007).

4.2.5 Fauna Charakter místní krajiny popisovaný výše, umožňuje výskyt horských i teplomilných druhů v těsné blízkosti. Některé horské druhy, které se zde vyskytují je za normálních okolností možné potkat pouze v horských oblastech Krkonoš, Šumavy nebo Alp. Důležitý vliv má taky oceánický charakter klimatu, který umožňuje výskyt některých subatlantských druhů. Byla zde nalezena celá řada druhů vyskytující se pouze v této oblasti, některé z nich byly popsány právě z tohoto území. Fauna bezobratlých živočichů je na území NPČŠ velice bohatá a rozmanitá. Na území bylo např. evidováno více než 1000 druhů motýlů (KOLEKTIV, 2007B). Z obratlovců zde lze vidět např. mihuli potoční (Lampetra planeri) nebo mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Od roku 1998 probíhá reintrodukce lososa obecného (Salmo salar) do povodí řeky Kamenice. Na území parku bylo prokázáno hnízdění 91 druhů ptáků zde např. čáp černý (Ciconia nigra), sokol stěhovavý (Falco peregrinus) nebo kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). A také zde žije 38 druhů savců. Např. netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), stabilní populace vydry říční (Lutra lutra) nebo rys ostrovid (Lynx lynx). Z introdukovaných druhů živočichů stojí za zmínku kamzík horský (Rupicapra rupicapra) alpského původu, mývalovec kuní (Nyctereutes procyonoides) nebo ondatra pižmová (Ondatra zibethicus).

4.2.6 Flora Charakter krajiny má stejný vliv jak na faunu, tak i na složení flory. Opět zde na malém území žije v těsné blízkosti množství teplomilných i horských druhů vegetace. Což nejvýrazněji ovlivňuje druhové zastoupení bezcévnatých rostlin a hub, které reagují 47

i na nepatrné změny mikro i mezostanoviště. Vyskytují se zde druhy subatlanské, horské i vysokohorské. Bylo zde nalezeno 900 taxonů hub, 249 taxonů lišejníků a 300 taxonů mechorostů. Z mechů lze např. jmenovat čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), který je vázaný na chudé substráty, nebo v potocích nalezneme prameničku obecnou (Fontinalis antipyretica) či arkto-alpinský druh mokřanku oddálenou (Hygrobiella laxifolia, KOLEKTIV, 2007B). Na vzácných rašeliništích se lze setkat např. s rojovníkem bahenním (Ledum palustre) nebo suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum). Z druhů atlantských lze nalézt vzácného vláskatce tajemného (Trichomanes speciosu), který se množí pouze vegetativně, nebo subatlantskou žebrovici různolistou (Blechnum spicant) či mokrýše vstřícnolistého (Chrysosplenium oppositifolium, NĚMEC, POJER, 2007).

V inverzních

soutěskách se vyskytuje i např. subarkticko-alpinská violka dvoukvětá (Viola biflora). Na území se vyskytuje i velké množství nepůvodních druhů rostlin. Lze jmenovat např. náprstník červený (Digitalis purpurea) nebo lupinu mnoholistou (Lupinus polyphyllus). Některé z nich jsou silně invazivní např. netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) nebo křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Mezi invazivní stromy patří borovice vejmutovka (Pinus strobus). K introdukovaným druhům stromů se dále řadí modřín opadavý (Larix decidua), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), dub červený (Quercus rubra) aj. 4.2.7 Lesnická typologie Na území NPČŠ se nachází celkem pět lesních vegetačních stupňů (LVS), které jsou zastoupeny bory a 3. dubo - bukovým až 6. smrko - bukovým LVS. Nejvíce se zde vyskytuje 4. bukový, který je zastoupen 49 % plochy území NP a poté 5. jedlo - bukový LVS zastoupený 37 %. Za zmínku ještě stojí 3. LVS, který zaujímá 10 % území. Zbylé dva vegetační stupně jsou zastoupeny jen v malém měřítku. Z hlediska trofických řad se na území parku vyskytuje nejvíce řada K kyselá (40 %), dále pak řada Y skeletová (27 %), N kamenitá (17 %) a svým zastoupením je ještě významná řada I ilimerizovaná (6 %). V důsledku se pak na území NPČŠ nachází 42 souborů lesních typů (SLT) s 69 lesními typy (LT; viz příloha č. 1) Mezi významně zastoupené SLT patří 3K kyselá dubová bučina, 4Y skeletová skalnatá bučina s borovicí, 4K kyselá bučina, 4I uléhavá kyselá bučina, 4N kamenitá kyselá bučina, 5K kyselá jedlová bučina, 5N kamenitá kyselá jedlová bučina a 5Y skalnatá jedlová bučina (KOLEKTIV, 2007C). 48

4.3 Vývoj lesa v době poledové na území Národní park České Švýcarsko a jeho ovlivnění člověkem Původní druhová skladba porostů Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ) se značně lišila od stávající druhové skladby lesa (viz obr. č. 1 a tab. č. 1). Podle KUNEŠE ET AL.

(2005) v období atlantiku panovaly na území parku výrazně odlišné vegetační

poměry. Vegetace byla tvořena převážně smíšenými doubravami se zastoupením dalších druhů listnatých dřevin jako jilm, lípa, jasan nebo javor a v keřovém patře se hojně vyskytovala líska. Borovice a bříza se staly dominantou na nejextrémnějších stanovištích. Smrk se vyskytoval pouze v inverzních roklích, kde byly vytvořeny vhodné podmínky i pro olši lepkavou a vrby. Historie místní populace smrku sahá minimálně 9 tisíciletí dozadu (POKORNÝ 2003 IN KUNEŠ ET AL. 2005). Během subboreálu však na území expanduje buk, což má za následek významnou změnu druhového složení zdejších lesů. Původních smíšené doubravy se nadále udržely jen na nejvhodnějších stanovištích s hlubšími půdami (KUNEŠ

ET AL.

2005). Nadále pak dochází na přelomu subboreálu a staršího subatlantiku k prudké expanzi jedle a habru. Tento proces dokončil ústup původních smíšených doubrav (KUNEŠ ET AL. 2005; ABRAHAM 2006). Na počátku vrcholného středověku (mladšího subatlantiku) dominovaly jedlo bukové porosty, přičemž dub, bříza, smrk a borovice byly přimíšeny dle typu stanovištních podmínek. Borovice lesní výrazně dominovala pouze na exponovaných skalnatých výchozech a smrk ztepilý nadále rostl pouze ve stinných a vlhkých roklích společně s olší lepkavou a vrbami (KUNEŠ ET AL. 2005) Tabulka č. 1: Porovnání stávající druhové skladby a přirozené druhové skladby podle podrobného typologického mapování NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C) Dřevina Smrk ztepilý Jedle bělokorá Douglaska tisolistá Borovice lesní Vejmutovka Modřín evropský Dub (letní) Dub červený Buk lesní Habr obecný Javory (mléč + klen) Jasan ztepilý

stávající druhová skladba % 61,75 0,06 0,06 20,25 2,71 4,00 0,44 0,16 6,35 0,07 0,38 0,22 49

přirozená druhová skladba % 5,29 19,58 --7,39 ----8,50 --56,95 0,00 0,53 0,15

Jilm horský Bříza bělokorá Jeřáb ptačí Lípa srdčitá Olše lepkavá Osika Celkem

0,01 3,25 0,01 0,02 0,25 0,01 100,00

0,07 1,11 0,00 0,27 0,12 0,04 100,00

Na území České republiky došlo k prvním významným změnám ve vývoji lesa již asi přes 6. tisíci lety, kdy se zde usadili první zemědělci, kteří získávali půdu žďářením a klučením lesních porostů (MACKOVČIN 1999). Avšak konkrétně v regionu Národního parku České Švýcarsko se datuje přítomnost člověka dle pylových analýz až v období pozdní doby kamenné. V této době zůstává les ve zcela přirozeném stavu. Zvýšený výskyt pylových zrn obilovin v době železné dokazuje významnější vliv člověka na složení vegetace. Ten byl mimo jiné způsoben lesní pastvou a výrobou dřevěného uhlí. Většina lidských aktivit se však odehrála nadále mimo skalní území. Proto se druhová skladba lesa s dominancí jedle a buku se nezměnila (KUNEŠ

ET AL.

2005). Původní druhová skladba lesa si ponechala svá specifika až do období novověku. Výjimkou se stal pouze dub, který byl od 13. stol významně těžen pro stavbu lodí. K udržení druhové skladby porostů, i přes sílící tlak využití lesa člověkem, přispěl geomorfologický charakter krajiny, který nedovolil zakládání tradičních zemědělských osad na území dnešního NPČŠ kvůli nedostatku půdy vhodné k obhospodařování (KOLEKTIV 2007B). K významným změnám v druhové skladbě lesa NPČŠ dochází až v novověku (KUNEŠ

ET AL.

2005). Z historických pramenů Českokamenického panství lze

konstatovat, že těžba dříví byla ještě v období let 1614 - 1697 bezvýznamná. Zásoby v roce 1698 byly odhadnuty na 6 500 000 m3. Ale v novém těžebním období po roce 1698 se zásoba dříví snížila za necelých 100 let o 45 %. V roce 1791 jsou zásoby dříví odhadnuty pouze na 3600 000 m3. Důvodem bylo zavedení holosečného hospodaření a umělé obnovy (HYHLÍK, 1902

IN

ABRAHAM, 2006). Smrk se postupem času stal

dominantou celého území NP, kromě exponovaných stanovišť, kde nadále převažuje borovice (ABRAHAM, 2006). Koncem 19. století měly lesy NPČŠ zcela pozměněnou druhovou skladbu lesů (KOLEKTIV, 2007B). Stejné změny ve vegetačním vývoji potvrzují pylové analýzy, které byly zaznamenány v období mezi koncem 17. a začátkem 19. století (KUNEŠ ET AL., 2005).

50

S dřevinami převažující v původní druhové skladbě se dnes setkáme sporadicky. Dub se v NP vyskytuje ve velmi malém množství (0,44 %; KOLEKTIV, 2007C). Jeho původnost není ověřena, ale předpokládá se, že vtroušení jedinci, nacházející se na nepřístupných místech, jsou zbytky původní populace (ŠINDELÁŘ,

ET AL.

2005).

Dle ekologických nároků lze usuzovat, že zde rostl dub letní i zimní. Jedle se vyskytuje také velmi sporadicky. Na celém území NPČŠ bylo zaevidováno pouze cca 800 stromů jedle bělokoré s obvodem kmene minimálně 40 cm (KOLEKTIV, 2007B). V hlubokých roklích NP se zachovali reliktní smrčiny. Naopak borovice lesní roste na suchých skalních plošinách, kde je místy také reliktní. Buk převládá na čedičových kupách a místy v pískovcových roklích (PRŮŠA, 1990), kde jsou jako původní považovány staré bukové porosty, které byly dlouhou dobu obnovovány přirozeně a zároveň nejsou v seznamech nakupovaného osiva pro zájmové území (KOLEKTIV, 2007B). Smrk ztepilý je zde zastoupen na téměř 60 % území NP převážně na úkor původních bukových a jedlo - bukových porostů. Založením smrkových a borových monokultur se sice zvýšila dříve požadovaná objemová produkce, ale také (zvláště u smrku) rozsah kalamit, ke kterým jsou tyto porosty náchylnější. Velké škody zde způsobuje sníh a vítr. U smrku, který má mělký kořenový systém, dochází často k vývratům. Zvláště na stanovištích ovlivněných vodou. Také jsou častěji napadané hmyzími škůdci (zvláště kůrovci, popř. fytofágové, aj.; PRŮŠA, 1990). Zároveň smrk negativně ovlivňuje vlastnosti půdního povrchu (acidifikace, vyplavování hořčíku, vápníku a fosforu, akumulace humusového horizontu atd.; TESAŘ, 2004, MUSIL, HAMERNÍK, 2007, aj.). Dalším problémem, se kterým se NP potýká, je introdukce geograficky nepůvodních dřevin, která započala již v 16. a 17. století (SVOBODA, 1953). V NPČŠ se převážně jedná o nepůvodní lesy borovice vejmutovky, která se intenzivně samovolně rozšiřuje a degraduje původní stanoviště (KOLEKTIV, 2007A). 4.4 Obnova lesa se zaměřením na jedli bělokorou a buk lesní na území Národní park České Švýcarsko Přeměna druhové skladby lesa není problémem pouze NPČŠ a České republiky, (KUPKA, 2004, VACEK ET. AL., 2007, REMEŠ ET AL., 2007, PETŘÍK ET. AL., 2007, TESAŘ, SOUČEK, 2008, DOBROVOLNÝ, 2009, HURT, 2009,) , ale i Evropy (KAZDA, PICHLER, 1998, MOSANDL, KLEINERT, 1998, DIACI, 2002, ZERBE, 2002). Jak již bylo zmíněno v úvodu, cílem lesnického hospodaření Národního parku České Švýcarsko je provést 51

postupnou přeměnu druhové a prostorové skladby lesů, a tím zvýšit přirozenost lesních ekosystémů a zároveň zajistit jejich autoregulační schopnost (KOLEKTIV, 2007A). Jedním nejdůležitějších procesů, které vedou k tomuto cíli, je obnova lesa. V přirozených lesích tento proces probíhá samovolně. Vytvořené mezery a světliny po uhynulých stromech zarůstají nové mladé stromy, les se neustále obnovuje (NAGEL, ET AL,

2006). V obhospodařovaných lesích je tento proces narušen člověkem, a proto ji

musí zajišťovat sám. Na území NPČŠ před jeho vznikem hospodařil státní podnik Lesy České republiky. Účel hospodaření byl odlišný od současného cíle. Podnik využíval les především hospodářsky se zájmem o zisk z kvalitní dřevní hmoty. Z čehož vyplývá i tímto hospodařením ovlivněná druhová skladba lesů (viz tab. 1). Preferovány byly stejnověké porosty s výjimkou lesů ochranných. Vyhlášení NPČŠ v roce 2000 znamenalo významnou změnu pro péči o lesní ekosystémy, které zaujímají většinu území NP. Ekonomický cíl zaměřený na produkci dřeva se zásadně přesměroval na ochranu přirozených lesních ekosystémů (v místech zachování) a přeměnu lesních ekosystémů v oblastech, kde byly pozměněny (viz kapitola Management

NPČŠ;

KOLEKTIV, 2007B). Tato

změna

se

významně dotkla i obnovy lesů v NP. Již v letech 2000 až 2006 se poměr obnovovaných dřevin zaměnil ve prospěch cílových

dřevin.

V

tomto

období bylo zalesněno 40 % sazenic buku, 14 % jedle, 14 % dubu a pouze 3 % smrku (KOLEKTIV, 2007C). Svým

vývojem

prochází i způsob obnovy Obrázek č. 3: Umělá obnova buku formou velmi úzkého náseku 52

jedle a buku. Před rokem 2006 se jedle sázely společně s bukem formou náseků do oplocení, s delší osou ve směru po svahu na stanovišti neovlivněném vodou. V posledních letech je jedle sázena do chladnějších, někdy až výrazně inverzních údolí (např. SLT 5Y; v mnoha případech ovlivněných vodou, např. na SLT 6G, 5O nebo 6V), ale i v rovinatých místech bez významného vlivu vody (např. SLT 5K, 5I) na místa svého původního výskytu (viz příloha č. 1). Ve spolupráci s Norskem byl získán grant Záchrana genofondu jedle v NP České Švýcarsko, na jehož základě bylo od roku 2009 v NP postaveno 41,9 km oplocení, 4981 kusů oplůtků a vysázeno 75 858 sazenic jedle (Šteflová, osobní sdělení, 2010). V NP je jedle nadále obnovována všemi hospodářskými způsoby podle typu porostu (Kolektiv, 2007A). Přirozené zmlazení je zde kvůli malému výskytu mateřských stromů a tlaku zvěře vzácné. Buk je obnovovaný také všemi zde uplatňovanými hospodářskými způsoby na stanovištích neovlivněných vodou, v různých typech terénu (např. SLT 4I, 4K, 4N nebo 4Y). Jeho indiferentnost vůči reliéfu terénu v podmínkách NPČŠ lze potvrdit nálezy, kdy byly bukové relikty lokalizovány v různých typech terénu neovlivněných vodou (od skal po roviny), zatímco dub, který byl také monitorován, se vyskytoval převážně na rovinách nebo méně sklonitých svazích (KUČERAVÁ, REMEŠ, 2014). Trend umělé obnovy se zde vyvíjí od sadby do oplocenek společně s jedlí směrem k sadbě buku bez oplocení (k ochraně proti zvěři slouží pouze nátěry). Pouze v některých případech je sázen vedle oplocenky s jedlí. Obvykle se bukem zalesňují kůrovcová kola. Během let bylo vyzkoušeno několik způsobů jak jej vhodně obnovovat. Např. na svazích byly vytvářeny velmi úzké náseky, které měly šířku asi poloviny výšky porostu (viz obrázek č. 3). Přirozená obnova bukového zmlazení se vyskytuje poměrně často. Většinou se jedná o malé kotlíky. 4.5 Metodika práce Tento výzkum vznikl na základě požadavku výzkumných pracovníků správy NPČŠ, kteří chtěli zjistit, jakým způsobem se dají nejvhodněji (rychle a efektivně) obnovovat bukové a jedlové porosty na místo smrkových monokultur v místních provozních podmínkách.

53

4.5.1 Výběr a založení výzkumných ploch Na jaře roku 2010 byl na základě dokumentů zapůjčených Správou NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C a evidence pěstebních postupů) proveden výběr porostů pro založení trvalých výzkumných ploch (TVP) na celém území NPČŠ. Porosty byly v dokumentaci vybrány tak, aby co nejobjektivněji prezentovaly všechny používané obnovní postupy pro obnovu jedle a buku ve smrkových monokulturách v typických podmínkách NPČŠ. Tj. na nejvíce se vyskytujících edafických kategoriích – kyselá, ilimerizovaná a kamenitá tj. řadě kyselé. Velmi běžně se vyskytující kategorie skeletová byla vyřazena z čistě technických důvodů (složitý, špatně přístupný terén) po konzultaci s Ing. Stejkalem (ÚHUL), který dělal typologické mapování NPČŠ. Byl zahrnut i vliv změny lesních vegetačních stupňů, kdy byly pro jejich porovnání vybrány TVP na SLT 3K, 4K a 5K. Protože dle SMEJKALA (2010) mají jednotlivé vegetační stupně rozdílný vliv na podmínky pro růst obnovy hlavně z hlediska vlhkosti. Vliv expozice byl řešen pouze pro obnovu buku (jedle se vyskytuje spíše v rovinatých terénech). Autorka se zaměřila na výběr porostů managementu typu B (lesy s dočasným managementem), kde je přeměna smrkových monokultur na porosty původní druhové skladby žádoucí (KOLEKTIV, 2007A). Plochy jsou založeny převážně na typu B2+ (viz mangement NPČŠ), kde je nejvíce smrkových porostů. Pozornost byla soustředěna na porosty s minimálním zastoupením smrku 50 %. V této kategorii byly vybírány porosty starší 60 let s umělou i přirozenou obnovou mladší 10 let (doba od vzniku NPČŠ). Kritérium pro zastoupení umělé obnovy jedle i buku bylo 30 % a u přirozené obnovy 25 %. Přirozená obnova byla také vybraná dle druhového složení mateřského porostu (min. 50 % zastoupení smrku a min. 1 % buku nebo jedle). V důsledku bylo vybráno 91 porostů se 152 obnovními prvky. Jednalo se v 96 případech o obnovu jedle a v 56 o obnovu buku. Samotný výběr v terénu byl velmi komplikovaný členitým terénem, pestrou typologií a omezen výběrem z provozních výsadeb NPČŠ. Bylo těžké nalézt reprezentativní obnovní prvky, které by vyhovovaly výše uvedeným požadavkům. Zvláště umělá obnova buku, která není oplocena, je značně poškozena okusem zvěře (KUČERAVÁ, 2011). Přesto některá obnovovaná území nebylo možné vyloučit, protože je nešlo nahradit jinou plochou ve stejných stanovištních podmínkách. Takže bylo se správou národního parku dohodnuto ošetření těchto ploch proti zvěři, aby nebyl růst stromů dále ovlivňován okusem. 54

Nakonec bylo v terénu založeno 23 trvalých výzkumných ploch (TVP - 10 pro buk a 13 pro jedli). Opakování variant bylo možné zajistit jen v některých porostech, z výše uvedených důvodů, kde bylo založeno více obnovních prvků (viz tabulky č. 2 a 3). V provozních výsadbách jedle a buku bylo založeno 12 trvalých výzkumných ploch (TVP) pro jedli o velikosti od 800 do 1600 m2 a 9 pro buk o velikosti od 200 do 1600 m2. Všechny plochy jsou stabilizovány pomocí geodetického kolíku. Velikost TVP byla odlišná, protože hlavním faktorem určujícím velikost plochy bylo množství vyskytujících se sazenic na daném území. Tento počet byl stanoven minimálně 40 živými sazenicemi vhodnými pro hodnocení. Zároveň byly založeny dvě

Obrázek č. 4: TVP 6J: Umělá obnova jedle plochy o velikosti 1600 m2 (jedna pro buk a druhá pro jedli) v porostu, kde se zájmové dřeviny hojně přirozeně obnovovaly a jejich věk a velikost zhruba odpovídá umělé obnově. Výsledky jejich hodnocení budou sloužit jako kontrolní plochy pro srovnání s umělou obnovou (viz tab. č. 2 a 3). Výsadba jedle a buku se uskutečnila mezi roky 2007 až 2010 jamkovou sadbou v nepravidelném sponu. Sazenice buku byly sázeny prostokořenné a jedle naopak obalovaná s výjimkou plochy 9J, kde se sázely prostokořenné stromky. Počet jedlí nesměl klesnout pod 1500 sazenic na hektar a počet buků pod 2000 jedinců na hektar. TVP jsou umístěny v dané oblasti tak, aby co nejlépe reprezentovaly používané obnovní postupy a nejčastěji se vyskytující stanoviště, kde jsou zájmové dřeviny původní. Jedle

55

jsou situovány v rovinatých terénech se sklonem do 10 % a ve většině případu jsou oplocené. Výjimkou je pouze 9J, která se vyskytuje na úpatí prudkého východního svahu, ale zde vliv expozice podle Smejkala (2010) nemá velký účinek. Buk je situován bez oplocení v členitých terénech (viz obr. č. 5). Tabulka č. 2: Popis jednotlivých trvalých výzkumných ploch obnovy buku TVP Forma obnovy 1B 2B

umělá umělá

Doba zalesnění 2008 2008

5B 6B 7B 8B 9B 10B 11B 12B

umělá umělá umělá umělá umělá umělá umělá přirozená

2009 2007 2009 2008 2007 2007 2009 -

Obnovní postup Svah

Expozice SLT

holosečný holosečný

23° 18°

JVV JJZ

5K 5K

Velikost (m x m) / Oplocení Varianta/ počet stromků pořadí (1) ne 40 x 5/85 ne 40 x 5/66

násečný holosečný násečný holosečný holosečný podrostní násečný násečný

40° 16° 25° 20° 0° 0° 0° 7°

JJV JVV JJZ SSV 0 0 0 JZ

4N 4N 3K 4K 4I 4K 4K 4K

40 x 5/111 40 x 5/89 20 x 10/73 20 x 10/56 20 x 10/74 40 x 40/310 20 x 10/61 40 x 40/83-145(2)

ne ne ne ne ne ne ne ne

VB1 VB2

(1) na začátku měření v roce 2010 (2) na konci měření v roce 2013 Tabulka č. 3: Popis jednotlivých trvalých výzkumných ploch obnovy jedle TVP 1J 2J 3J 4J 5J

Forma obnovy umělá umělá umělá umělá umělá

Doba zalesnění 2009 2007 2007 2007 2007

Obnovní postup / Oplocení podrostní / ne podrostní / ano podrostní / ano násečný / ano násečný / ano

Svah

Expozice

SLT

10° 0° 0° 12° 0°

SSZ 0 0 SV 0

5K 4K 4I 4I 4I 56

Velikost (m x m) / počet stromků 40 x 40/49 obvod 60 m/60 obvod 60 m/60 obvod 60 m/58 obvod 60 m/64

Oplocení ne ano ano ano ano

Varianta/ pořadí VJ1/1 VJ2/1 VJ2/2 VJ2/3

6J 7J 8J 9J 10J 11J 12J 13J

umělá přirozená umělá umělá umělá umělá umělá umělá

2008 2010 2007 2007 2007 2009 2009

podrostní / ano podrostní / ano podrostní / ano násečný / ano podrostní / ano násečný / ano násečný / ano holosečný / ano

0° 0° 5° 28° 0° 0° 3° 10°

0 0 JJZ JV 0 0 JJV JJV

5I 4K 3K 4N 4K 4K 5K 5K

Obrázek č. 5:TVP 5B: Umělá obnova buku

57

40 x 40/88 40 x 40/78 40 x 40/51 obvod 92 m/40 obvod 60 m/59 obvod 60 m/59 obvod 105 m/40 obvod 97 m/41

ano ano ano ano ano ano ano ano

VJ1/2 VJ1/3 VJ3/1 VJ3/2

4.5.2 Sběr dat v terénu Obnova buku i jedle je od roku 2010 každoročně po dokončení přírůstu evidována. Přirozená obnova je na TVP měřena pouze v pravidelných rozestupech na 37 kruhových ploškách o poloměru 1 m a umělá obnova po celé TVP. U obnovy je monitorován zdravotní stav a měřena výška stromků v daném roce a roce předchozím s přesností na 1cm a tloušťka kořenového krčku s přesností na 1 mm. Z nichje pak zjištěn výškový i tloušťkový roční přírůst. Při měření bylo dbáno, aby byl u umělé obnovy jedle zpětně odečten výškový přírůst až do období jeden

rok

po

zalesnění.

S ohledem na odstranění vlivu „šoku z přesazení“ na přírůst sazenic. Tzn., že u sazenic sázených v roce 2007, byl jako první měřený přírůst za rok 2008, atd. Výjimkou je plocha 8J, která byla zalesněna až v roce 2010. Obrázek č. 6: Měření technologií Field - Map U přirozené obnovy jedle je zjišťován také výškový přírůst od roku 2008 a u mladších stromků až od roku vyklíčení. U buku je změřen výškový přírůst od roku 2010. Pokud je u obou dřevin terminální pupen nebo celý výhon okousaný zvěří, měří se místo něho náhradní terminál, popřípadě pupen, který je ve většině případu vytvořen. Tloušťkový přírůst je u obou dřevin zjišťován od roku 2011. Zároveň je evidován zdravotní stav sazenic a jejich poškození. Opakováním měření obnovy je možné sledovat její dynamiku a zároveň zhodnotit vliv faktorů, které by při jednom měření zjištěny nebyly (SZWAGRZYK ET AL., 2001). Plochy s vyskytující se horní etáží (všechny kromě 8B a 9B) byly v letech 2010 a 2011 zmapovány technologií Field–Map (KUČERAVÁ, 2011). Byly zaměřeny pozice obnovy a všech přítomných stromů horní etáže zasahujících do plochy a jejich dendrometrické veličiny (výčetní tloušťka, výška, nasazení živé koruny, korunová projekce; viz obrázek č. 6).

58

Pro určení světelných podmínek byla použita metoda Fish–eye (CANHAM ET AL., 1990, JADUĎ, SANIGA, 2013, JALOVIAR, KUCBEL, 2009, DOBROVOLNÝ, 2010). Pro její aplikaci byl využit fotoaparát Canon EOS 1100D s objektivem Sigma 4.5mm / F2.8 EX DC circular Fisheye HSM Canon. Fotografie byly vyfotografovány pod 3 různými clonami na bodové síti 5 x 5 m na plochách s umělou obnovou. Hemisférické fotografie u přirozené obnovy byly foceny na výše uvedených 37 ploškách. Plochy 8B a 9B byly opět vynechány, protože se v blízkém okolí (jedna výška porostu) horní etáž nevyskytovala. Na jaře roku 2012 byla na plochách 2J až 5J, 10J a 11J provedena prosvětlovací seč. Z tohoto důvodu se na plochách znovu provedlo měření světelných podmínek metodou Fish-eye, aby byla zachycena jejich změna a následná reakce sazenic na tento zásah. 4.5.3 Zpracování a vyhodnocení dat Změřená data pomocí technologie Field – Map byla zpracována v programu ArcGIS. Výstupem vznikly mapy znázorňující horní i spodní etáž TVP. Ty slouží k lepší orientaci na TVP a pro vyhodnocení hemisférických fotografií (viz příloha č. 2 a 3). Z každého místa fotografování byla vybrána fotografie s optimální světlostí, která se v programu Sidelook převedla přes modré spektrum barvy do černobílé podoby a byla přetransformována do formátu s příponou jpg. Následně byla provedena analýza hemisférických obrázků v programu WinScanopy (MACFARLANE

ET AL.,

2007,

JARČUŠKA ET AL., 2010, LIU ET AL., 2012) s těmito výstupy:

 Gap Fraction (GFr) = plocha oblohy vyjádřená procenty ve dvourozměrném prostoru

 Openness = plocha oblohy vyjádřená procenty v trojrozměrném prostoru, tzv. procento otevřené oblohy

 Direct site factor (DSF) = relativní přímá radiace pod porostem  Indirect site faktor (ISF) = relativní nepřímá (difúzní) radiace podporostem  z nich vypočten poměr DSF/ISF  Total site faktor (TSF) = celková relativní radiace pod porostem.

59

Poté bylo z mapy, popřípadě pomocí programu Arc Gis 9.3, zjištěno nejbližší místo focení pro každou sazenici/nálet a byly ji přiřazeny informace analýzy nejbližší hemisférické fotografie. Na základě testování normality dat z fotografií a přírůstů sazenic z jednotlivých let byla nakonec testována Spearmanova korelace mezi jednotlivými výstupy z WinScanopy a přírůsty nepoškozených sazenic. Stejně tak byly hodnoceny výstupy fotek z druhého měření na plochách 2J až 5J, 10J a 11J a porovnány se světelnými podmínkami před prosvětlovacím zásahem. Pro lepší vyjádření vztahu světelných podmínek a tloušťkových i výškových přírůstů, byly jednotlivé přírůsty rozděleny do kategorií, podle intervalu světelných podmínek, ve kterých rostly, a tyto kategorie byly pak mezi sebou porovnány z hlediska růstů sazenic. Zároveň byl porovnán stav světelných podmínek na jednotlivých plochách jedle a buku pomocí neparametrického Kruskal-Wallisova testu. Porovnávaná skupina měla vždy minimálně 40 jedinců a v případě poškozených buků, z důvodu vlivu zvěře, minimálně 38 stromků. Statistická hodnocení byla zpracována v Excelu a softwaru Statistica 12. Hypotézy byly vždy testovány na hladině významnosti . Na plochách s přirozenou obnovou byl zjišťován vztah (Spearmanova korelace) mezi charakteristikami Openness, DSF, ISF a DSF/ISF a absolutním přírůstem (součet všech přírůstů v daném roce) všech stromů (v letech 2008 a 2013 z 37 ploch pro jedli a v letech 2011-2013 z 35 ploch pro buk) a průměrným přírůstem (přepočteno na jeden stromek). U změřených tloušťkových a výškových přírůstů byl dále vyhodnocen zdravotní stav, zjištěny základní charakteristiky popisné statistiky (medián, směrodatná odchylka, atd.) a porovnány vztahy mezi jednotlivými roky měření - dynamika výškového i tloušťkového přírůstu a plochami dané dřeviny. Do hodnocení nebyly zahrnuty hodnoty terminálních výhonů ovlivněné okusem zvěře. Základní charakteristiky buku byly proto hodnoceny dvakrát. Jednou pro všechny přírůsty bez ohledu na vliv zvěře a po druhé pouze s hodnotami, které vletech 2011 až 2013 nebyly ovlivněny okusem zvěře. Byly započteny pouze terminály a kořenové krčky u stromků, které měly již vytvořenou nepoškozenou náhradu z poškození v minulém roce 2010. Použit byl opět neparametrický Kruskal-Wallisův, dále pak Spearmanův korelační koeficient a Wilcoxonův neparametrický test. Cílem je porovnat mezi sebou jednotlivé způsoby obnovy a často měnící se přírodní podmínky. Určit zda mají podmínky prostředí a zvěř vliv na vývoj obnovy.

60

5 VÝSLEDKY PRÁCE 5.1 Zdravotní stav obnovy jedle Všech 13 zkoumaných ploch bylo chráněno oplocením proti vlivu zvěře s výjimkou plochy 1J (viz obr č. 7 a 8), která byla ošetřena pouze nátěry proti okusu. Z níže uvedeného obr. č. 8 je zřejmé, že ochrana terminálních výhonů (dále jen TV) proti okusu zvěří nemá takový efekt jako oplocení a že sazenice jsou opětovně okousávány, a tím je jejich růst omezován. Až na výjimky je vliv zvěře na ostatních plochách eliminován.

Obrázek č. 7: Zdravotní stav na TVP 1J až 6J v letech 2010 až 2013 Na jaře roku 2012 zasáhly sazenice mrazy. Týkalo se to ploch 2J až 5J a 7J až 11J tzn. plochy v 3. a 4. LVS. Plochy v 5. LVS zasaženy nebyly. V důsledku toho vzniklo větší množství vícekmenných jedinců. Také v tomto roce začalo více sazenic žloutnout a opadávat jehličí. Což se ve většině případů následující rok stabilizovalo s výjimkou plochy 3J, kde nadále dochází k zhoršování stavu. Z výše uvedeného vyplývá, že 61

nejvíce stromků bylo poškozeno abiotickými faktory v roce 2012, ale většina z nich dokázala znovu vytvořit terminální výhon, popřípadě jej dokázala nahradit. Výjimkou je plocha 8J, která měla zdravotní problémy již v roce 2010. To může být ale způsobeno vlivem šoku z přesazení. Protože jak už bylo výše uvedeno, je to jediná plocha, která byla zalesněna až v roce 2010. Pro porovnání je v obrázku č. 8 uvedena plocha 7J, kde bylo monitorováno přirozené zmlazení jedle. Na této ploše, která se nachází v několika hektarové oplocence a jedná se o jedno z mála se zmlazujících míst v NPČS (KUČERAVÁ, REMEŠ 2014), bylo v roce 2010 nalezeno pouze 10 % jedinců poškozených buď mechanicky anebo abiotickými faktory (např. uschnutí). V roce 2011 následkem těchto poškození vytvořilo více jak 10 % jedinců náhradní výhon. V roce 2012 a 2013 je více jak 20% mortalita způsobená abiotickými i biotickými faktory, které byli monitorovány v minulých letech. Jde opět o mechanické poškození, zaschnutí terminálního výhonu i vliv zvěře, který je však minimální.

Obrázek č. 8: Zdravotní stav na TVP J až 13J v letech 2010 až 2013

62

I když byly jedle v minulých letech poškozeny (na ploše 11J dokonce více jak 30 %), z následujícího pozorování lze konstatovat, že stromky jsou schopné na škody efektivně reagovat, regenerovat a následující rok pokračovat v růstu. Odlišný vývoj lze pozorovat na ploše 1J, kde jsou sazenice permanentně okousány, a tak nelze jejich hodnoty brát jako relevantní. Stejně tak plochu 7J, kde byla analyzována přirozená obnova. 5.2 Zdravotní stav obnovy buku

Obrázek č. 9: Zdravotní stav na TVP 1B, 2B, 5B až 7B v letech 2010 až 2013

63

Sazenice buku nejsou chráněny oplocením proti okusu zvěře, pouze jsou na ně aplikovány chemické přípravky a později ovčí vlna. Na ploše 1B je velký pokles zdravých jedinců v roce 2012 způsoben nekvalifikovaným zásahem lesních dělníků (viz obr. č. 9), kteří naházeli na stromky, označené již z dálky viditelnými štítky, klest z vedle probíhající těžby. Hromady větví byly odsunuty až po osobním upozornění a velká část stromků tím byla poškozena či vytržena. To je jeden z příkladů obtíží výzkumu realizovanému v provozních podmínkách. Nejvíce zdravých jedinců bylo nalezeno na ploše 12B, která je jako jediná obnovována přirozeně (obr. č. 10). Některé stromky jsou zde už více odrostlé a také v hojnějším počtu, což mohlo mít na poškození zvěří vliv. Tento fakt také potvrzuje skutečnost, že přirozená obnova buku je schopna v podmínkách NPČŠ odrůstat vlivu zvěře, i když v prvních letech s určitými problémy.

Obrázek č. 10: Zdravotní stav na TVP 7B až 12B v letech 2010 až 2013 64

Na plochách s umělou obnovou je vliv zvěře v jednotlivých letech odlišný. Lze pouze konstatovat, že ve většině případů byly stromky nejvíce poškozené v roce 2010, a pak se tlak zvěře trochu zmírnil, což mohlo být způsobeno i větší důsledností v použití přípravků proti okusu. Úmrtnost sazenic na plochách dosahuje max. 20 %, a to na ploše 1B a 8B. V roce 2010 se množství okousaných sazenic snížilo všude kromě plochy 11B a většina stromků byla schopná vytvořit náhradní terminální výhon. V roce 2012 se však trend zcela mění, kdy na plochách 1B a2B, které jsou blízko sebe (to může vysvětlovat podobnost výsledků), se množství okusu zvyšuje. Na ostatních plochách bylo zaznamenáno další snižování tlaku zvěře a na ploše 10B a11B zůstává přibližně stejný. V roce 2012 dochází k úplnému otočení trendu. Na plochách 1B a 2B se množství okusu snižuje, kdežto na ostatních plochách s výjimkou 10B až 12B se tlak zvěře zvýšil (obr. č. 9. a 10). Rozdílné výsledky lze vysvětlit migračními stezkami a stávaništi zvěře, které mohou intenzitu okusu zásadně ovlivnit. Vliv má samozřejmě i kvalita a důslednost při ošetření sazenic proti okusu. 5.3 Popisné charakteristiky růstu jedle na TVP Na jednotlivých plochách byl evidován přírůst výšky a tloušťky na základě rozdílu zjišťované charakteristiky (výšky a tloušťky) v daném roce a roce předchozím. Z obrázku č. 11 je žrejmé, že všechny plochy mají rostoucí dynamiku výškového i tloušťkového přírůstu. S výjimkou plochy 7J, která se obnovuje přirozeně a kde došlo k největší mortalitě jedinců, a tím i ke snížení hodnoty mediánu. Protože v zastoupení měřených stromků zůstaly převážně jedinci menšího vzrůstu, došlo k negativnímu ovlivnění mediánu. Zároveň zde byla největší výšková diverzita. Na plochách s umělou obnovou dosáhly nejvyššího vzrůstu jedle na plochách 6J a 12 J. Na obrázku je vidět vysoká dynamika výškového přírůstu na těchto plochách, zajímavá dynamika výškového přírůstu je také na ploše 13J, kdy její výška odpovídá např. plochám 10J a 11J, ale v roce 2013 se výška významně mění. Z hlediska zajištěnosti kultur, lze konstatovat, s přihlédnutím na medián výšky, že v roce 2013 jsou zajištěny plochy 6J, 9J, 12J, 13J. NPČŠ má však prodlouženou dobu pro zajištění dřevin – dva roky na zalesnění a šest let na zajištění, celkem osm let, z tohoto pohledu zůstává čas na zajištění kultur minimálně do roku 2015 (pro TVP nejdříve zalesněné). Tloušťkový přírůst má také rostoucí dynamiku. nejvyšších tlouštěk bylo dosaženo na plochách 6J, 9J, 12J a 13J. Naopak stromky s nejnižší výškou i tloušťkou rostou na plochách 7J a 8J. 65

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

260

260

240

240

220

220

200

200

180

180

160

160

140

140

120

120

100

100

80

80

60

60

40

40

20 0 -20 2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Rok

1J_výška 2J_výška 3J_výška 4J_výška 5J_výška 6J_výška

20

(cm) (cm) (cm) (cm) (cm) (cm)

0 -20 2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Rok

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

7J_výška (cm) 8J_výška (cm) 9J_výška (cm) 10J_výška (cm) 11J_výška (cm) 12J_výška (cm) 13J_výška (cm)

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

60

60

50

50

40 40 30 30 20 20 10 10

0 2010

2011

2012 Rok

2013

1J_tloušťka 2J_tloušťka 3J_tloušťka 4J_tloušťka 5J_tloušťka 6J_tloušťka

(mm) (mm) (mm) (mm) (mm) (mm)

0

-10 2010

Obrázek č 11: Výšková a tloušťkový dynamika na TVP 1J až 13J v letech 2007-2013 66

2011

2012 Rok

2013

7J_tloušťka (mm) 8J_tloušťka (mm) 9J_tloušťka (mm) 10J_tloušťka (mm) 11J_tloušťka (mm) 12J_tloušťka (mm) 13J_tloušťka (mm)

5.3.1 Výškový přírůst jedle v letech 2008 až 2013 V roce 2008 bylo hodnoceno šest ploch, na nichž byla dosažena střední hodnota výškového přírůstu na úrovni 5 cm se směrodatnou odchylkou 3,57 (viz tab. 4). Nejvyšších hodnot tento rok dosáhl výškový přírůst na ploše 9J, naopak nejnižších střední hodnota byla zjištěna u plochy7J, kde se jedle obnovuje přirozeně, a proto ji nelze relevantně srovnávat s ostatními plochami. Zároveň byl tento rozdíl prokázán statisticky viz (tab. č. 5), kdy se nejvíce od sebe lišily plochy 7J a 9J (Obr. č. 12). Plochy s umělou obnovou dosáhly nejnižších hodnot výškového přírůstu na plochách 3J až 5J. Na TVP 5J byla také dosažena nejvyšší variabilita přírůstu jednotlivých sazenic. Naopak nejvyrovnanější přírůst byl zjištěn na 3J. Tabulka č. 4: Základní charakteristiky výškového přírůstu na TVP 1J až 13J Výškový Výškový Výškový přírůst přírůst přírůst 2008 (cm) 2009 (cm) 2010 (cm) Plocha 3 (1) 1J (2,10)(2) 7 8,5 10 2J (3,65) (3,62) (4,39) 4 8,5 10,5 3J (2,07) (3,18) (4,53) 4 8 10 4J (2,71) (3,12) (3,96) 4 8 10 5J (4.27) (3,05) (3,50) 10 15 6J (5,86) (6,62) 2 3 3 7J (2,73) (4,57) (4,24) 2 8J (7,22) 10 15,5 13 9J (4,10) (8,37) (6,15) 6 10 9 10J (3,11) (4,10) (4,78) 5 9 12 11J (2,62) (4,61) (6,59) 16 12J (5,48) 9 13J (4,02) 8 9 Celkem 5 (3,57) (5,41) (6,28) (1) medián, (2) směrodatná odchylka 67

Výškový přírůst 2011 (cm) 3 (3,78) 11 (5,97) 12 (5,55) 13,5 (6,10) 12 (8,16) 17,5 (8,10) 2 (3,08) 2,5 (5,22) 16 (10,55) 10 (8,16) 7,5 (9,85) 17 (8,82) 6 (3,28) 9 (8,50)

Výškový přírůst 2012 (cm) 4 (3,22) 10 (4,33) 9 (4,93) 11 (4,66) 9 (5,12) 20 (12,15) 3 (5,12) 2 (3,56) 22 (10,22) 10 (6,34) 9 (7,03) 29 (12,31) 16 (8,80) 10 (10,13)

Výškový přírůst 2013 (cm) 5 (3,27) 6 (3,89) 4 (3,77) 9 (6,17) 10 (7,48) 24 (11,03) 2 (4,22) 2 (3,54) 27 (11,17) 6 (6,58) 10 (9,41) 35 (13,38) 36 (10,60) 9 (13,12)

Následující rok 2009 byla zjištěna na zkoumaných TVP vyšší střední hodnota výškového přírůstu (8 cm) v porovnání s rokem 2008, se směrodatnou odchylkou 5,41 (tab. č. 4). Nejvyšších hodnot dosáhl výškový přírůst opět na ploše 9J (15,5 cm) a nejnižší opět na ploše 7J (3 cm). Při hodnocení umělé obnovy byl zjištěn nejnižší medián výškového přírůstu na ploše 5J (8 cm), která se jako jediná TVP statisticky významně lišila od plochy 9J (obr. č. 12). Nejvyšší variabilita byla zaznamenaná na ploše 9J a nejnižší na ploše 7J (viz tab. č. 4). Statisticky se nejvíce se od všech ploch lišila střední hodnota plochy TVP 7J. V roce 2010 již byla sbírána data ze všech ploch a i zde vznikly značné rozdíly mezi plochami. Nejvyšší střední hodnota výškového přírůstu byla zjištěna na ploše 12J – 16 cm, která se významně lišila od všech ostatních ploch s výjimkou TVP 6J a 9J. Nejnižší hodnoty byly naměřeny na ploše 1J, která je významně negativně ovlivněna zvěří, a také opět na plochách 7J a také 8J. Tyto tři plochy se v parametru výškového přírůstu signifikantně liší od ostatních ploch. Celková střední hodnota výškového přírůstu na všech zkoumaných TVP byla opět vyšší, než v předchozím roce (9cm), se směrodatnou odchylkou 6,28. Výsledky v roce 2011 jsou obdobné jako v roce 2010. Celková hodnota mediánu výškového přírůstu dosáhla stejně jako v roce 2010 hodnoty 9 cm při o něco vyšší směrodatné odchylce (6,28). Nejvyšší střední hodnota výškového přírůstu byla zjištěna u plochy 6J (17,5 cm) a dále pak u plochy 12J (17 cm), které se signifikantně liší od ploch od ploch 1J, 7J, 8J a 13J. Zároveň se plocha 6J také významně liší od 3J, 10J a 11J. Nejnižší medián výškového přírůstu byl zjištěn opět u ploch 7J, dále pak u ploch 8J a 1J. Následující rok 2012 dosáhl celkový roční výškový přírůst dosud nejvyšší střední hodnoty (10 cm), se směrodatnou odchylkou 10,13. Nejvyšší hodnoty výškového přírůsty byly dosaženy na plochách 12J (29 cm), 9J (22 cm), 6J (20 cm; vi z tab. č. 4). Plocha 12J měla nejvyšší variabilitu výškového růstu sazenic (s=12,31) společně s 6J (s=12,15). Naopak nejnižší hodnoty byly doloženy z ploch 8J (2 cm), 7J (3 cm), 1J (4 cm). Nejvíce se přitom vzájemně lišily plochy 8J, 7J a poté 12J (obr. .č 13). Tento rok se také významně zvýšila střední hodnota výškového přírůstu na ploše 13J. Naopak se projevil negativní trend snížení dynamiky výškového přírůstu na plochách 3J, 4J a 5J a částečně i na 2J

68

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2009 (cm)

35

30

30

25

25

Přírůst výška 2009 (cm)

Přírůst výška 2008 (cm)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2008 (cm)

35

20

15

10

20

15

10

5

5

0

0

-5 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Plocha

-5

Medián 25%-75% Min-Max

1J

2J

3J

4J

40

40

35

35

30

30

Přírůst výška 2011 (cm)

Přírůst výška 2010 (cm)

45

25 20 15 10

-5 7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

10

0

6J

10J

15

0

5J

9J

20

5

4J

8J

25

5

3J

7J

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2011 (cm)

45

2J

6J

Plocha

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2010 (cm)

1J

5J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

-5 1J

2J

Obrázek č. 12: Graf výškového přírůstu na jednotlivých TVP v letech 2008- 2011 69

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2013 (cm)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2012 (cm)

80

100

70 60

Přírůst výška 2013 (cm)

Přírůst výška 2012 (cm)

80

60

40

20

50 40 30 20 10

0

0 -20 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

-10 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

. Obrázek č. 13: Graf výškového přírůstu na jednotlivých TVP v letech 2012- 2013 Poslední rok měření (2013) došlo k mírnému snížení celkového výškového přírůstu na 9 cm, přitom však s největší směrodatnou odchylkou 13,12. Tento trend je způsoben především snížením dynamiky výškového přírůstu na plochách 2J, 3J, 4J a 10J (tab. č. 4). Nejvyšší hodnoty výškového přírůstu byly opět zjištěny na plochách 12J (35 cm), 9J (27 cm) a 6J (24 cm). Ale nejvýznamnější změna byla zaznamenána na ploše 13J, kde se dynamika přírůstu významně zvýšila, a to na úroveň na 36 cm, což byla nejvyšší zjištěná střední hodnota výškového přírůstu na sledovaných TVP za celou dobu experimentu. Největší variabilita nejen za tento rok, ale i za celou dobu měření, byla zjištěna na ploše 12J (s=13,38). Nejnižších hodnot dosáhl výškový přírůst na plochách 7J a 8J. Signifikantně se nejvíce lišily od ostatních TVP plochy 6J, 9J, 12J a 13J (tab. č. 5, obr. č. 13). Plocha 1J, která je ovlivněná tlakem zvěře a u které byly do hodnocení započteny jen jedinci, kteří neměli v daném roce

70

okousaný terminální výhon, vykazuje rostoucí dynamiku výškového přírůstu. Stejně tak se zvyšuje dynamika přírůstu na plochách 6J, 9J a 12J. Na ostatních plochách docházelo během let k jeho kolísání. Tabulka č. 5: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu TVP 1J až 13J s p<0,05 Plocha 1J 2J 3J 4J 5J 6J 7J 8J 9J 10J 11J 12J 13J

Přírůst výška 2008 (cm) X 7J 9J 9J 9J X 2J, 9J-11J X 3J-5J, 7J 7J 7J X X

Přírůst výška 2009 (cm) X 7J 7J 7J 7J, 9J 7J 2J-6J, 9J-11J X 5J, 7J 7J 7J X X

Přírůst výška 2010 (cm) 2J-6J, 9J-13J 1J, 7J, 8J, 12J 1J, 7J, 8J, 12J 1J, 7J, 8J, 12J 1J, 7J, 8J, 12J 1J, 7J, 8J, 12J 2J-6J, 9J-13J 2J-6J, 9J-12J 1J, 7J, 8J, 13J 1J, 7J, 8J, 13J 1J, 7J, 8J, 13J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J, 13J 1J, 6J-7J, 9J, 12J

Přírůst výška 2011 (cm) 2J-6J, 9J-12J 1J, 7J, 8J 1J, 6J-8J 1J, 7J, 8J, 13J 1J, 7J, 8J, 13J 1J, 3J, 7J-8J, 10J-11J, 13J 2J-6J, 9J-13J 2J-6J, 9J-12J 1J, 7J, 8J, 13J 1J, 6J-8J 1J, 6J-8J 1J, 7J-8J, 13J 4J-7J, 9J, 12J

Přírůst výška 2012 (cm) 2J, 4J-6J, 9J-10J, 12J-13J 1J, 6J-9J, 12J 6J-9J, 12J-13J 1J, 6J-9J, 12J 1J, 6J-9J, 12J 1J-5J, 7J-8J,10J-11J 2J-6J,9J-13J 2J-6J, 9J-13J 1J-8J, 10J-11J 1J, 6J-9J, 12J 6J-9J, 12J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 1J, 3J, 7J, 8J

Přírůst výška 2013 (cm) 6J, 9J, 12J-13J 6J, 9J, 12J-13J 4J-6J, 9J, 12J-13J 3J, 6J-9J, 12J, 13J 3J, 6J-9J, 12J, 13J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 4J-6J, 9J-13J 4J-6J, 9J-13J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 6J-9J, 12J-13J 6J-9J, 12J-13J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J

5.3.2 Tloušťkový přírůst jedle v letech 2011 až 2013 Tloušťkový přírůst ukazuje podobný trend jako výškový přírůst (tab. č. 6). Celková střední hodnota dosáhla v roce 2011 2 cm se směrodatnou odchylkou 2,19. Nejvyšší hodnoty tloušťkového přírůstu byly zjištěny na plochách 13 J (6 cm), zároveň s nejvyšší variabilitou přírůstů, 12J (5 cm) a 6J i 9J (4 cm). Nejnižší hodnoty tloušťkového přírůstu byly doloženy naopak z ploch 1J (s nejnižší variabilitou přírůstu), 7J a 8J. Největší signifikantní rozdíl byl nalezen na plochách 1J, 7J, 12J a 13J (tab. č. 7, obr. č. 14).

71

Následující

rok

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst tloušťka 2011 (mm)

2012 se zvýšil tloušťkový

18

přírůst

16

na

2,52.

se

14

odchylkou

Nejnižší

Přírůst tloušťka 2011 (mm)

směrodatnou

3cm

hodnoty

byly zjištěny na ploše 1J a stejně jako minulý rok následovaly plochy 7J a 8J.

12 10 8 6 4 2

Nejvyšší přírůst by opět

0 -2

zaznamenán na plochách

1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Plocha

Medián 25%-75% Min-Max

13J (7 cm), 9J (6 cm) a 12J (5 cm). Obrázek č. 14: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2011 Nejvíce se lišila střední

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst tloušťka 2012 (mm)

16

hodnota

tloušťkového

Přírůst tloušťka 2012 (mm)

14 12

přírůstu na plochách 1J

10

a 7J (s nejnižší střední

8

hodnotou) s plochami

6

9J a 13J (s nejvyšší

4

střední hodnotou, viz

2

obr. č. 15).

0 -2 -4 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

9J

10J

11J

Plocha

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

Obrázek č. 15:Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2012 Poslední rok, kdy byly stromky hodnoceny (2013), došlo ke snížení dynamiky celkového tloušťkového přírůstu, což bylo ovlivněno snížením dynamiky tloušťkového růstu na plochách 2J až 5J, 7J, 9J a 10J.Na výše zmíněných TVP, kromě 7J, byl v roce 2012 proveden těžební zásah. Což mohlo mít na dynamiku přírůstu významný vliv, ale o tom pojednává jedna z dalších kapitol. Z obrázku č. 16 a tab. č. 7 je zřejmé, že signifikantně se tento rok nejvíce lišily plochy s nejvyššími hodnotami tloušťkového přírůstu – 6J, 9J, 12J a 13J a plocha s nejnižší hodnotou 7J. Z výše uvedeného lze konstatovat, že dynamika tloušťkového přírůstu měla během roku 2011 až 2013 spíše kolísavý charakter, což může být z části 72

Tabulka č. 6: : Základní charakteristiky výškového přírůstu na TVP 1J až 13J Plocha

Tloušťkový přírůst 2011

Tloušťkový přírůst 2012

Tloušťkový přírůst 2013

1J

1 (0,83) 2 (1,17) 2 (1,10) 2 (1,33) 3 (1,15) 4 (2,76) 1 (0,87) 1 (1,19) 4 (2,08) 2 (1,93) 2 (1,55) 5 (2,33) 6 (2,59) 2 (2,19)

0 (0,80) 3 (1,38) 3 (1,20) 3 (1,49) 3 (1,50) 3 (2,41) 1 (1,00) 1 (1,29) 6 (3,01) 3 (1,51) 2 (1,71) 5 (3,23) 7 (3,50) 3 (2,52)

1 (1,01) 1 (1,62) 1 (1,11) 1 (1,05) 2 (1,55) 5 (3,15) 0 (0,76) 1 (1,23) 5 (2,41) 2 (2,16) 2 (3,10) 7 (3,37) 7 (3,22) 2 (2,99)

2J 3J 4J 5J 6J 7J 8J 9J 10J 11J 12J 13J Celkem

ovlivněno zmíněným těžebním zásahem, který na plochách významně změnil světelné podmínky a tím i celkové prostředí mikroklimatu. V dalších kapitolách o růstu jedle bude věnována pozornost plochám s umělou obnovou bez vlivu zvěře, tzn. že bude z vyhodnocení odstraněna plocha 1J a 7J, aby nebyly zkresleny výsledky.

73

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst tloušťka 2013 (mm)

20 18

Přírůst tloušťka 2013 (mm)

16 14 12 10 8 6 4 2 0 -2 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Plocha

Medián 25%-75% Min-Max

Obrázek č. 16: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2013 Tabulka č. 7: Signifikantní rozdíly středních hodnot tloušťkového přírůstu na TVP 1J až 13J s p<0,05 Plocha Přírůst tloušťka 2011 (cm) 2J, 4J-6J, 9J, 11J-13J 1J 1J, 7J-8J12J-13J 2J 5J-7J, 12J-13J 3J 1J, 7J-8J, 12J-13J 4J 1J, 3J, 7J-8J, 9J 5J 1J, 3J, 7J-8J, 10J 6J 2J-6J, 9J-13J 7J 2J, 4J-6J, 9J, 12J-13J 8J 1J, 7J-8J 9J 5J-7J, 12J-13J 10J 1J, 7J, 12J-13J 11J 1J-4J, 7J-8J, 10J-11J 12J 1J-4J, 7J-8J, 10J-11J 13J

Přírůst tloušťka 2012 Přírůst tloušťka 2013 (cm) (cm) 2J-6J, 9J-13J 5J-6J, 9J-10J, 12J-13J 1J, 7J-9J, 13J 6J-7J, 9J, 12J-13J 1J, 7J-9J, 13J 6J, 9J, 12J-13J 1J, 7J-9J, 13J 6J-7J, 9J, 12J-13J 1J, 7J-9J, 12J-13J 1J, 6J-7J, 9J, 12J-13J 1J, 7J-9J, 12J-13J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 2J-6J, 9J-13J 2J, 4J-6J, 9J-13J 2J-6J, 9J, 12J-13J 6J, 9J, 12J-13J 1J-8J, 10J-11J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 1J, 7J, 9J, 12J-13J 1J, 6J-7J, 9J, 12J-13J 1J, 7J, 9J, 12J-13J 6J-7J, 9J, 12J-13J 1J, 5J-8J, 10J-11J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J 1J-8J, 10J-11J 1J-5J, 7J-8J, 10J-11J

5.4 Popisné charakteristiky růstu buku na TVP Výšková a tloušťková dynamika buku měla nejvyšší hodnoty na TVP 12B, která se obnovovala přirozeně (obr. č. 17). Na ploše byla velká diverzita jedinců od malých jednoletých semenáčků až po zajištěný nárost. V roce 2012 se snížila dynamika přírůstu, protože se vytvořilo velké množství nové přirozené obnovy, která ovlivnila výslednou hodnotu mediánu. Jinak je dynamika výškového i tloušťkového přírůstu na všech plochách rostoucí s nejvyššími hodnotami výšky na TVP 1B a 2B. Z hlediska zajištěnosti obnovy mají buky stejně jako jedle ještě čas minimálně do roku 2015.

74

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

120

400 350

100

300 80 250 60

200

40

150 100

20 50 0

0

-20 2009

2010

2011

2012

2013

Rok

1B_výška 2B_výška 5B_výška 6B_výška 7B_výška

(cm) (cm) (cm) (cm) (cm)

-50 2009

2010

2011

2012

2013

Rok

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

8B_výška (cm) 9B_výška (cm) 10B_výška (cm) 11B_výška (cm) 12B_výška (cm)

Graf průměru z více proměnných - Rok Medián; Svorka: Min-Max

26

120

24 100

22 20

80

18 16

60

14 12

40 10 8

20

6 4

0

2 0 2010

2011

2012 Rok

2013

1B_tloušťka 2B_tloušťka 5B_tloušťka 6B_tloušťka 7B_tloušťka

(mm) (mm) (mm) (mm) (mm)

-20 2010

2011

2012 Rok

Obrázek č 17: Výšková a tloušťkový dynamika na TVP 1B, 2B, 5B až 12B v letech 2010-2013 75

2013

8B_tloušťka (mm) 9B_tloušťka (mm) 10B_tloušťka (mm) 11B_tloušťka (mm) 12B_tloušťka (mm)

5.4.1 Výškový přírůst buku v letech 2010 až 2013 Po odstranění hodnot ovlivněných vnějšími faktory (okusem) v daném roce bylo zjištěno, že na hladině významnosti p<0,05 se střední hodnoty výškového přírůstu buku obou skupin (tzn. všech sazenic a skupiny vybraných nepoškozených jedinců) nemění s výjimkou plochy 10B. Tento výsledek však může být ovlivněn množstvím sazenic, které se na ploše nacházely, a které byly z hodnocení odstraněny (viz obr. č. 10 a 11). V některých případech to bylo více jak 50 % a celkový počet hodnocených sazenic tak klesl na 334 jedinců, proto mají následující výsledky nižší relevanci. Celkový výškový přírůst se během let pohyboval od 2 cm v roce 2010 až do 5 cm a u nepoškozených stromků do 6 cm v roce 2013. Z toho je patrná pozitivní dynamika výškového přírůstu (viz tab. č. 8). V roce 2010 byl nejvyšší výškový přírůst doložen z plochy 12B s hodnotou 6 cm (s=5,4/5,52), která se ale obnovuje přirozeně. Následovala plocha 5B, kde byla zjištěna střední hodnota výškového přírůstu 4 cm (s=3,49/3,41). Naopak nejnižší výškový přírůst byl zjištěn na ploše 10B – pouhý 1 (s=1,95) a medián přírůstu se rovnal nule u vybraných stromků (s=1,05). Tomu odpovídají i signifikantní rozdíly mezi plochami (tab. č. 9, 10 a obr. č. 18), rozdíl od ostatních TVP je největší u plochy 10B. Poté se nejvíce liší plocha 12B při zahrnutí všech stromků. V ostatních případech se většinou od sebe liší pouze jedna až dvě plochy, výjimečně tři (11B, 12B v. „výběr“). V následujícím roce (2011) se celkový výškový přírůst zvýšil o jeden centimetr a také se zvětšila jeho variabilita. Došlo ke zvýšení přírůstu na většině ploch, zvláště na plochách 6B, 7B a 12B. Naopak ke stagnaci přírůstu došlo na ploše 11B, kde se jeho střední hodnota pohybovala okolo nuly. Větší (signifikantní) rozdíl mezi plochami byl nalezen na plochách 10B až 12B. V roce 2012 se dynamika výškového přírůstu nezměnila, jen se zvýšila hodnota směrodatné odchylky (tab. č. 8). Z grafu na obrázku č. 18 je zřejmý významný rozdíl mezi plochou 12B v obou variantách, kdy se buk přirozeně zmlazuje, v porovnání s umělou obnovou, kde došlo tento rok ke stagnaci nebo dokonce ke snížení výškového přírůstu, s výjimkou ploch 10B a 11B. V posledním roce měření (2013) došlo k významnému zvýšení dynamiky (p<0,05) výškového přírůstu na TVP s umělou obnovou (s výjimkou 7B - varianta všech stromů).

76

Tabulka č. 8: Základní charakteristiky přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B Výškový Výškový Výškový Výškový Tloušťkový Tloušťkový Tloušťkový přírůst přírůst přírůst přírůst přírůst přírůst přírůst 2010 2011 2012 2013 2011 2012 2013

Plocha 1B

Vše Výběr

2B

Vše Výběr

5B

Vše Výběr

6B

Vše Výběr

7B

Vše Výběr

8B

Vše Výběr

9B

Vše Výběr

10B

Vše Výběr

11B

Vše Výběr

12B

Vše Výběr

Celkem

Vše

2

3

2

6

2

1

1.5

(2,03)

(3,26)

(4,14)

(5,77)

(1,25)

(1,54)

(1,85)

4

3

3

6

2

1

2

(2,32)

(3,34)

(4,70)

(6,20)

(1,29)

(1,45)

(1,89)

3

4

3

7

2

1

2

(3,87)

(4,05)

(6,05)

(11,00)

(1,47)

(1,28)

(2,29)

3

4.5

2

7

2

1

2

(3,94)

(4,16)

(6,90)

(9,87)

(1,51)

(1,27)

(2,28)

4

5

4

9

1

2

2

(3,49)

(4,02)

(6,33)

(6,40)

(1,11)

(1,52)

(1,82)

4

5

4

10

1

2

2

(3,41)

(3,70)

(6,52)

(6,52)

(1,15)

(1,55)

(1,84)

2

5

2

6

2

1

1

(2,47)

(2,88)

(5,40)

(6,70)

(1,24)

(1,24)

(1,20)

3

5

2

6

2

1

1

(2,76)

(2,96)

(5,45)

(6,67)

(1,28)

(1,19)

(1,21)

3

5

3

4

2

2

1

(2,82)

(5,53)

(3,09)

(3,26)

(1,28)

(1,45)

(1,45)

5

7

3

4

2

2

1

(3,83)

(5,39)

(3,09)

(3,29)

(1,21)

(1,45)

(1,29)

2

3

2

4

1

1

1

(1,68)

(2,64)

(2,58)

(4,96)

(1,16)

(1,05)

(1,30)

2

3

2

5

1

1

2

(1,57)

(2,65)

(2,59)

(6,61)

(1,17)

(1,05)

(1,13)

2

3

1

3.5

1

1

1

(1,45)

(2,22)

(3,94)

(4,03)

(0,96)

(1,20)

(2,91)

2

3

1

4

1

1

0

(1,33)

(2,13)

(1,83)

(5,30)

(0,97)

(1,21)

(4,56)

1

2

3

3

0

1

0

(1,95)

(2,40)

(3,16)

(4,15)

(0,64)

(0,91)

(0,88)

0

2

3

4

1

1

1

(1,05)

(2,55)

(3,19)

(4,51)

(0,63)

(0,91)

(0,89)

2

0

3.5

8

2

2

1

(1,83)

(0,37)

(7,30)

(4,98)

(1,60)

(1,50)

(2,87)

2

0

4

8

2

2

1

(1,83)

(0,37)

(7,23)

(4,82)

(1,60)

(1,48)

(0,71)

6

11

11

9

3

3

1

(5,40)

(10,14)

(10,41)

(13,25)

(1,95)

(1,76)

(2,81)

6

11.5

11

9

3

3

1

(5,52)

(10,10)

(10,54)

(13,31)

(1,95)

(1,77)

(2,82)

2

3

3

5

1

1

1

(3,21)

(5,22)

(6,44)

(8,19)

(1,33)

(1,43)

(1,93)

77

Výběr

2

3

3

6

1

1

1

(4,10)

(5,45)

(6,7)

(8,99)

(1,36)

(1,44)

(2,13)

Tabulka č. 9: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „výběr“ (obnovy poškozeného terminálního výhonu)s p<0,05 Plocha Výběr 1B 2B 5B 6B 7B 8B 9B 10B 11B 12B

Přírůst výška 2010 (cm) 10B 10B 10B-11B 10B 10B 10B 10B, 12B 1B-2B, 5B-9B, 11B-12B 5B, 10B 12B 9B-11B

Přírůst výška 2011 (cm) 5B, 7B, 12B 10B-12B 1B, 9B-11B 10B, 11B 1B, 9B-11B 10B-12B 5B, 7B 12B 2B,5B-8B, 12B 2B, 5B-8B, 12B 1B-2B, 8B-11B

Přírůst výška 2012 (cm) 12B 12B 8B-9B,12B 12B 12B 5B, 12B 5B, 12B 12B 12B 1B-2B, 5B-11B

Přírůst výška 2013 (cm) 10B 7B-8B, 10B 5B, 12B 5B, 12B 2B, 5B, 11B-12B 10B 7B-8B, 10B

Tabulka č. 10: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „vše“ (všechny stromky) s p<0,05 Plocha Vše 1B 2B 5B 6B 7B 8B 9B 10B

Přírůst výška 2010 (cm) 10B, 12B 10B 8B-11B 10B 10B, 12B 5B, 10B, 12B 5B, 12B 1B-2B, 5B-8B, 12B

Přírůst výška 2011 (cm) 5B, 7B, 12B 10B-12B 1B, 10B-12B 10B-12B 1B, 10B-12B 10B-12B 12B 2B, 5B-8B, 12B

Přírůst výška 2012 (cm) 12B 12B 8B-10B, 12B 12B 12B 5B, 12B 5B, 12B 5B, 12B

11B B12B

5B, 12B 1B, 7B-11B

2B, 5B-8B, 12B 1B-2B, 5B-11B

12B 1B-2B, 5B-11B

Přírůst výška 2013 (cm) 10B 7B-10B 7B-10B 10B 2B, 5B, 11B-12B 2B, 5B, 11B-12B 2B, 5B, 11B-12B 1B-2B, 5B-6B, 11B12B 7B-10B 7B-10B

Celková hodnota výškového přírůstu u všech stromků se zvýšila na 5 cm a jedinců bez poškození se výškový přírůst zvýšil dokonce dvojnásobně na 6 cm, se směrodatnou odchylkou 8,99. K největšímu zvýšení přírůstu došlo ve výběrné variantě na ploše 5B (medián 10 cm). Naopak došlo ke snížení přírůstu na ploše 12B s přirozenou obnovou. To však bylo způsobeno matematickým posunem z důvodu zahrnutím nově vzniklých jedinců s menším přírůstem. To také potvrzuje vysoká hodnota směrodatné odchylky 13,25/13,31. Signifikantně se nejvíce liší od ostatních TVP u výběrové varianty plocha 10B (nižší přírůst) a dále pak plochy 5B a 12B (vyšší přírůst; tab. č. 9 a obr. č. 18). Stejně tak má plocha 10B nejvíce odlišnou střední hodnotu u varianty všech stromů od ostatních ploch. Na základě zjištěných údajů lze konstatovat, že výškový přírůst buků měl během doby měření (2010-2013) stoupající trend, i když je významně ovlivněn zvěří. Postupně se zvyšuje výškový přírůst, a tím sazenice odrůstají vlivu zvěře, i doba nutná pro zajištění kultury se vlivem zvěře výrazně prodlužuje. 78

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2011 (cm)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2010 (cm)

70

24 22

60

20 50

Přírůst výška 2011 (cm)

Přírůst výška 2010 (cm)

18 16 14 12 10 8 6

40 30 20 10

4

0

2

9B_vše

10B_vše

11B_vše

12B_vše

10B_vše

11B_vše

12B_vše

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

12B

1B_vše

11B

9B

Plocha

Medián 25%-75% Min-Max

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2013 (cm)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst výška 2012 (cm)

70

80

60

70 60

Přírůst výška 2013 (cm)

50 40 30 20 10

50 40 30 20

Plocha

Plocha

Obrázek č. 18: Graf výškového přírůstu na jednotlivých TVP 1B, 2B, 5B až 12Bv letech 2010- 2013 79

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

12B

11B

10B

9B

8B

7B

6B

5B

1B_vše

Medián 25%-75% Min-Max

2B

12B_vše

11B_vše

9B_vše

10B_vše

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

12B

1B_vše

11B

10B

9B

8B

7B

6B

-10

5B

-10

2B

0

1B

10

0

1B

Přírůst výška 2012 (cm)

10B

8B

7B

6B

5B

Medián 25%-75% Min-Max

9B_vše

Plocha

-20

2B

12B_vše

11B_vše

9B_vše

10B_vše

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

12B

1B_vše

11B

9B

10B

8B

7B

6B

5B

2B

1B

-2

1B

-10

0

Medián 25%-75% Min-Max

5.4.2 Tloušťkový přírůst buku v letech 2011 až 2013 Střední hodnota celkového tloušťkového přírůstu se za celé tři roky měření nezměnila. Medián odpovídal po celou dobu hodnotě jeden milimetr. Změna byla zjištěna pouze u variabilita naměřených hodnot, která se v jednotlivých letech postupně zvyšovala (viz tab. č. 8). V roce 2011 byl zaznamenán nejvyšší tloušťkový přírůst na TVP 12B (3 mm), kde se buk zmlazuje přirozeně, naopak nejnižších hodnot dosáhl přírůst na ploše 10B (0/1mm).

Na

některých

plochách

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst tloušťka 2011 (mm)

9 8

byl dosažen přírůst na

1

12B_vše

11B_vše

9B_vše

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

10B_vše

tab. č. 11 a 12)

12B

-1

pak u 12B (obr. č. 19,

1B_vše

0

11B

TVP lišila 10B a dále

2

9B

nejvíce se ode všech

3

10B

plochami,

4

8B

mezi

rozdíly

7B

signifikantní

5

6B

i

6

5B

potvrzuje

To

2B

2cm.

1B

úrovni

Přírůst tloušťka 2011 (mm)

7

Plocha

Medián 25%-75% Min-Max

Obrázek č. 19: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2011 Tabulka č. 11: Signifikantní rozdíly středních hodnot tloušťkového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „výběr“ (obnovy poškozeného terminálního výhonu) s p<0,05 Plocha výběr 1B 2B 5B 6B 7B 8B 9B 10B 11B 12B

Přírůst tloušťka 2011 (cm) 10B 10B 7B, 10B, 12B 10B 5B, 9B-10B 10B, 12B 7B, 12B 1B-2B, 5B-8B, 11B-12B 10B 5B, 8B-10B

Přírůst tloušťka 2012 (cm) 12B 12B 10B 12B 9B-10B 12B 7B, 12B 5B, 7B, 12B

Přírůst tloušťka 2013 (cm) 10B 10B 6B, 9B-10B, 12B 5B

1B-2B, 6B, 8B-10B

5B, 10B

5B 1B-2B, 5B, 12B

Následující rok (2012) se hodnota mediánu tloušťkového přírůstu nezměnila, pouze se se zvětšila směrodatná odchylka u varianty „vše“ z 1,33 na 1,43 a u vybrané obnovy z 1,36 na 1,44. Dynamika přírůstu je na jednotlivých plochách odlišná. Na TVP 1B, 2B a 6B tloušťkový přírůst klesl a naopak na ploše 5B a10B (varianta všech 80

stromků) vzrostl. Nejvíce se od ostatních ploch lišila plocha 12B a také plocha 10B. Plocha 11B se ve variantě výběr významně nelišila od žádné plochy (tab. č. 11 a 12 a obr. č. 20). Tabulka č. 12: Signifikantní rozdíly středních hodnot výškového přírůstu na TVP 1B, 2B, 5B až 12B ve variantě „vše“ (všechny stromky) s p<0,05 Přírůst tloušťka 2011 (cm) 10B 5B, 10B 2B, 7B, 10B, 12B 10B 5B, 8B-10B 7B, 10B, 12B 7B, 10B, 12B 1B-2B, 5B-9B, 11B-12B 10B 5B, 8B-10B

Plocha vše 1B 2B 5B 6B 7B 8B 9B 10B 11B 12B

Přírůst tloušťka 2012 (cm) 12B 12B 10B, 12B 12B 9B-10B 12B 7B, 11B-12B 5B, 7B, 11B-12B 9B-10B 1B-2B, 5B-6B, 8B-10B

Přírůst tloušťka 2013 (cm) 10B 9B-10B 6B, 8B-10B, 12B 5B 10B 5B, 10B 2B, 5B 1B-2B, 5B, 7B-8B, 11B-12B 10B 5B, 10B

V posledním roce sledování (2013) se opět zvýšila pouze hodnota směrodatné odchylky u varianty „vše“ na 1,93 a u vybraných jedinců na 2,13. Dynamika přírůstu se na jednotlivých plochách opět lišila. Nejvyšších hodnot dosáhl tloušťkový přírůst na plochách 2B a 5B. Naopak nulový medián s hodnotou nula byl zjištěn na ploše 9B. (varianta „výběr“) a na 10B (varianta „vše“). Na

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst tloušťka 2012 (mm)

10

variantě

Přírůst tloušťka 2012 (mm)

se

nejvíce

lišily plochy 5B a 10B.

6

Významný rozdíl nebyl

4

prokázán na TVP 7B,

2

8B 0

a

11B.

12B_vše

11B_vše

9B_vše

Plocha

10B_vše

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

12B

1B_vše

11B

9B

10B

8B

7B

6B

5B

2B

vyhodnocování 1B

-2

„výběr“

signifikantně

8

Při všech

stromků se nejvíce lišila Medián 25%-75% Min-Max

TVP 10B a následně 5B (obr. č. 21).

Obrázek č. 20: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2012 Tloušťkový přírůst na rozdíl od výškového během sledovaného období stoupající trend nevykázal. Spíše jej lze nazvat kolísavým, kdy se dynamika přírůstu na jednotlivých plochách a v jednotlivých letech liší. Tento fakt může být ovlivněn tlakem zvěře a u přirozené obnovy větším vznikem přirozené obnovy v roce 2013.

81

Aby bylo možné vyvodit nějaké závěry o dynamice přírůstu buku, bude nejprve nutné je lépe ochránit výsadby před zvěří a poté nadále pokračovat v hodnocení obnovy. Proto je třeba tyto výsledky brát jako informativní a významné pouze z hlediska vlivu zvěře. Krabicový graf dle skupin Proměnná: Přírůst tloušťka 2013 (mm)

20 18

Přírůst tloušťka 2013 (mm)

16 14 12 10 8 6 4 2

12B_vše

11B_vše

9B_vše

Plocha

10B_vše

8B_vše

7B_vše

6B_vše

5B_vše

2B_vše

12B

1B_vše

11B

9B

10B

8B

7B

6B

5B

2B

1B

0 -2

Medián 25%-75% Min-Max

Obrázek č. 21: Graf tloušťkového přírůstu na jednotlivých TVP v roce 2013

5.5 Přírodní podmínky na TVP 5.5.1 Světelné podmínky na TVP 1J až 13J Hodnoty Gap Fraction (GFr) odpovídaly těžebním zásahům, které byly provedeny na TVP. Nejnižší hodnoty byly naměřeny na plochách 2J (14 %) a 3J (13,84 %), kde byly jedle obnoveny podrostním způsobem. Naopak nejvyšších hodnot v ukazateli Grap Fraction dosáhla plocha 13J (45,76 %), která byla jako jediná obnovena holosečně. Největší variabilita jednotlivých měření byla zjištěna na ploše 9J (tab. č. 13). Celková střední hodnota (na všech plochách) GFr odpovídá 19,23 %. Z výše uvedeného vyplývají i signifikantní rozdíly mezi jednotlivými plochami (tab. č. 14 a obr. č. 22). Nejvíce se liší plochy 2J, 3J, 7J, kvůli své nízké střední hodnotě, a 13J naopak z důvodu velké otevřenosti zápoje porostu a tím vysoké hodnoty GFr. Charakteristika Openness, která úzce koreluje s Gap Fraction (R=0,9997, p<0,05), vykazuje velmi podobné výsledky (tab. č. 13). Stejně tak signifikantní rozdíly mezi jednotlivými plochami zůstávají stejné. Opět se nejvíce liší plochy 2J, 3J, 7J a 13J. (viz tab. č. 14 a obr č. 22). Naopak nejmenší rozdíl byl nalezen u ploch 9J a 12J, které se významně neliší od pěti dalších ploch (8J-13J).

82

Tabulka č. 13: Světelné podmínky na TVP 1J až 13J zjištěné metodou Fish-eye Plocha

1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

10J

9J

11J

12J

13J

Celkem

GFr (%)

20.9 (3.15)

14.00 (0.47)

13.84 (0.54)

20.91 (2.18)

19.23 (1.24)

21.84 (2.65)

14.16 (1.96)

25.28 (1.72)

33.21 (3.59)

26.41 (2.17)

24.93 (1.34)

32.61 (2.18)

45.76 (1.97)

19.23 (6.51)

Openness (%)

21.01 (3,16)

14.13 (0.48)

14.04 (0.55)

20.98 (2.15)

19.4 (1.25)

21.89 (2.64)

14.26 (1.97)

25.37 (1.72)

33.71 (3.57)

26.58 (2.21)

25.24 (1.35)

32.93 (2.23)

46.05 (2.01)

19.4 (6.58)

DSF (%)

27.47 (6.93)

21.68 (1.91)

23.21 (5.01)

7.57 (6.27)

16.84 (2.74)

28.01 (8.32)

17.47 (3.99)

57.46 (17.08)

28.69 (5.91)

41.34 (12.3)

47.26 (15.1)

75.58 (5.01)

20.69 (14.5)

ISF (%)

32.45 (4.61)

22.4 (1.23)

24.98 (1.1)

24.64 (2.34)

34.26 (2.83)

31.96 (3.92)

21.43 (3.23)

34.33 (2.6)

58.6 (5.25)

41.23 (4.46)

45.54 (2.56)

53.03 (4.2)

70.5 (4.04)

27.94 (12.16)

TSF (%)

28.21 (6.4)

21.84 (1.65)

23.36 (4.37)

9.79 (5.63)

18.81 (2.54)

28.81 (7.47)

18.06 (3.51)

33.5 (5.26)

57.63 (15.4)

30.06 (5.62)

41.89 (10.63)

47.82 (13.43)

74.66 (4.37)

22.36 (13.89)

DSF/ISF

0.85 (0.17)

0.95 (0.11)

1.01 (0.2)

0.31 (0.23)

0.51 (0.08)

0.87 (0.24)

0.81 (0.21.)

0.95 (0.14)

0.92 (0.24)

0.64 (0.09)

0.86 (0.29)

0.84 (0.26)

1.02 (0.01)

0.76 (0.27)

33.48 (5.82)

S těmito charakteristikami dále významně souvisí relativní přímé světelné záření pod porostem DSF (R=0,71, p<0,05), jehož hodnoty byly nejvyšší opět na ploše 13J (75,58 %) a následně na 9J (57,46 %). Celková střední hodnota se rovná 20,69 %. Naopak nejnižší hodnoty byly naměřeny na ploše 4J (7,57 %) a poté na plochách 5J (16, 84 %) a 7J (17,47 %). Největší variabilita byla zjištěna na ploše 9J (obr. č. 23). Signifikantně se opět nejvíce liší plocha 13J, dále pak plochy 4J a 7J. (tab. č. 14). Nepřímé světelné záření ISF, významně korelující (p<0,05) s výše uvedenými charakteristikami: GFr: R=0,93, Openness: R=0,94, DSF: R=0,72, vykazuje opět nejvyšší hodnoty na plochách 13J (70,5 %) a 9J (58,6 %). Nejnižší hodnoty byly naměřeny na TVP 7J (21.43 %) a dále pak 2J (22.4 %). 83

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Openness (%)

50

50

45

45

40

40

35

35

Openness (%)

Gap Fraction (%)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Gap Fraction (%)

30 25

30 25

20

20

15

15

10

10

5 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

5 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

Obrázek č. 22: Grafy základních charakteristik Gap Fraction a Openness na TVP 1J až 13J Největší variabilita ISF byla zjištěna na TVP 9J. Celková střední hodnota měření je 27, 94 % se směrodatnou odchylkou 12,16, což potvrzuje velkou variabilitu relativního difúzního záření mezi jednotlivými plochami. Protože na žádné z nich se tak vysoká variabilita nevyskytovala. To potvrzuje i signifikantní rozdíl středních hodnot ISF, který se vyskytuje mezi většinou ploch (viz tab. č. 14 a obr. 23). Nejméně se liší plocha 10J, u které nebyl prokázán významný rozdíl s plochami 5J, 8J, 9J, 11J a 12J.

84

Krabicový graf dle skupin Proměnná: DSF (%)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: ISF (%)

90

80

80 70

70 60

50

ISF (%)

DSF (%)

60

40

50

40

30 30

20 20

10 0 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Plocha

10

Medián 25%-75% Min-Max

1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

Plocha

Krabicový graf dle skupin Proměnná: TSF (%)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: DSF:ISF

90

1.6

80

1.4

70

1.2

60

DSF:ISF

TSF (%)

1.0 50 40

0.8

0.6 30

0.4

20

0.2

10 0 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

8J

9J

10J

11J

12J

13J

Medián 25%-75% Min-Max

0.0 1J

2J

3J

4J

5J

6J

7J Plocha

Obrázek č. 23: Grafy základních charakteristik Site Factors a poměru DSF/ISF na TVP 1J až 13J 85

8J

9J

Tabulka č. 14: Signifikantní rozdíly středních hodnot Gap Fraction na ploše 1J až 13J s p<0,05; GFr

Plocha 1J 2J 3J

Openness

2J-3J, 7J-13J

2J-3J, 7J-13J

1J, 4J-6J, 8-13J 1J, 4J-6J, 8-13J

1J, 4J-6J, 8-13J 1J, 4J-6J, 8-13J

2J-3J, 7J-13J

4J

2J-3J, 7J-13J

DSF

ISF

2J, 4J-5J, 7J, 9J, 13J 1J, 4J, 6J-9J, 11J-13J 4J-5J, 7J-9J, 11J-13J 1J-3J, 6J, 8J-13J 1J, 3J, 6J, 8J-13J

TSF

DSF/ISF

2J-4J, 7J, 2J, 4J-5J, 7J, 4J-5J, 10J,13J 9J-13J 9J, 13J 1J, 5J-6J, 1J, 4J, 6J, 8J- 4J-5J, 7J, 10J, 8J-13J 13J 12J 1J, 5J-6J, 4J-5J, 7J-9J, 4J-5J, 7J, 10J, 8J-13J 11J-13J 12J 1J, 5J-6J, 1J-3J, 6J, 8J- 1J-3J, 6J-9J, 8J-13J 13J 11J-13J 2J-4J, 7J, 1J, 3J, 6J, 8J- 1J-3J, 6J-9J, 9J, 11J-13J 13J 11J-13J

5J

2J-3J, 7J-13J

2J-3J, 7J-13J

6J

2J-3J, 7J-13J

2J-3J, 7J-13J

2J, 4J-5J, 7J-9J, 11J, 13J

2J-4J, 7J, 9J-13J

2J, 4J-5J, 7J9J, 11J-13J

4J-5J, 10J, 13J

7J

1J, 4J-6J, 8J-13J

1J, 4J-6J, 8J-13J

1J-3J, 6J, 8J-13J

1J, 5J-6J, 8J-13J

1J, 3J, 6J, 8J-13J

2J-5J, 8J-9J, 13J

8J

1J-7J, 13J

1J-7J, 13J

2J-7J, 13J

2J-4J, 7J, 9J, 11J-13J

2J-7J, 13J

4J-5J, 7J, 10J, 12J

9J

1J-7J

1J-7J

1J-7J, 13J

1J-8J

10J

1J-7J, 13J

1J-7J, 13J

11J

1J-7J, 13J

1J-7J, 13J 2J-7J, 10J, 13J

12J

1J-7J

1J-7J

13J

1J-8J, 10J-11J

1J-8J, 10J-11J

4J-5J, 7J, 9J, 1J-4J, 6J-7J, 11J, 13J 13J

1J-7J, 10J 4J-5J, 7J, 10J 2J, 4J-5J, 7J, 9J, 11J,13J

1J-3J, 6J, 8J9J, 11J, 13J

1J-8J

2J-7J, 10J, 13J

4J-5J, 10J, 13J

2J-5J, 7J, 13J

1J-8J

2J-7J, 13J 2J-5J, 8J, 13J

1J-8J, 10J-12J

1J-8J, 10J

1J-8J, 10J-12J

1J, 4J-7J, 10J-12J

Celková relativní radiace pod porostem odpovídá 22,36 % se směrodatnou odchylkou 13,89. Nejvyšší hodnoty byly opět nalezeny na ploše 13J (74,66 %) a dále pak na 9J (57,63 %) s největší směrodatnou odchylkou 15,4. Výsledky jsou opět podobné, protože TSF stejně jako ostatní světelné charakteristiky spolu úzce souvisí (s p<0,05: GFr a Openness R=0,76, DSF: R= 0,99, ISF: R=0,78). Nejnižší hodnoty byly zjištěny na plochách 4J, 5J a 7J (tab. č. 13). Signifikantně se nejvíce liší plochy 13J a poté 4J. Poslední sledovaná charakteristika - poměr charakteristik DSF/ISF, byl většinou nižší než jedna, tzn., že na plochách se nacházelo více difúzního než přímého záření. Vůbec nejnižší hodnoty byly zjištěny na ploše 4J, kde bylo celkově změřeno velmi nízké množství DSF v porovnání s ostatními plochami. Pouze plochy 3J a 13J přesáhly hodnotu jedna, tj. se zde nacházelo více přímého záření než difúzního. Signifikantně se nejvíce lišily plochy 4J a 5J (tab. č. 14 a obr č. 23).

86

5.5.2 Změna světelných podmínek na TVP 2J až 5J, 10J až 11J Po těžbě provedené na jaře 2012 se na plochách 2J až 5J, 10J a 11J významně změnily světelné podmínky prostředí. Při testování rozdílů středních hodnot s p<0,05 zjišťovaných světelných charakteristik byla potvrzena hypotéza, že na všech plochách došlo k významným světelným změnám ve všech zjišťovaných charakteristikách (viz tab. č. 15). Tabulka č. 15: Světelné podmínky na TVP 2J až 5J, 10J až 11J před a po těžebním zásahu GFr (%) 14.00 (0.47) 2J_těžba 32.54 (0.74) 13.84 3J (0.54) 3J_těžba 30.77 (0.62) 20.91 4J (2.18) 4J_těžba 34.72 (0.82) 19.23 5J (1.24) 5J_těžba 40.51 (3.64) 26.41 10J (2.17) 10J_těžba 48.94 (1.6) 24.93 11J (1.34) 11J_těžba 38.94 (2.37) Plocha 2J

Openness (%) 14.13 (0.48) 32.48 (0.75) 14.04 (0.55) 30.84 (0.63) 20.98 (2.15) 34.94 (0.85 19.4 (1.25) 40.45 (3.62) 26.58 (2.21) 49.12 (1.59) 25.24 (1.35) 39.18 (2.38)

DSF (%) 21.68 (1.91) 37.35 (4.36) 23.21 (5.01) 35.02 (7.21) 7.57 (6.27) 36.21 (2.98) 16,84 (2.74) 45.17 (8.75) 28.69 (5.91) 68.17 (7.66) 41.34 (12.3) 66.15 (13.07)

ISF (%) 22.4 (1.23) 38.19 (1.78) 24.98 (1.1) 41.61 (1.68) 24.64 (2.34) 48.51 (2.02) 34.26 (2.83) 47.85 (3.94) 41.23 (4.46) 68.80 (2.80) 45.54 (2.56) 59.93 (3.07)

TSF (%) 21.84 (1.65) 37.46 (3.83) 23.36 (4.37) 35.88 (6.12) 9.79 (5.63) 37.72 (2.62) 18.81 (2.54) 45.71 (8.05) 30.06 (5.62) 68.63 (6.66) 41.89 (10.63) 65.85 (11.35)

DSF/ISF 0.95 (0.11) 1.04 (0.11) 1.01 (0.2) 0.84 (0.2) 0.31 (0.23) 0.79 (0.07) 0.51 (0.08) 0.92 (0.14) 0.64 (0.09) 0.95 (0.12) 0.86 (0.29) 1.04 (0.23)

Z tabulky je zřejmé, že na plochách se otevřenost zápoje změnila o cca 15 % s výjimkou ploch 5J a 10J, kde zápoj změnil dokonce o více jak 20 %. To mělo vliv i na změnu dalších světelných podmínek. Relativní přímé světelné záření se nejvíce zvýšilo na ploše 10J, a to téměř o 40 %. Dále pak o necelých 30 % na TVP 4J a 5J, o 25 % na 11J a nejméně na plochách 2J (o 16 %) a 3J (pouze o 12%). Nepřímé světelné záření se také významně změnilo, i když jeho změny nejsou tak velké jako u DSF. Nejvíce, o cca 27 %, se zvýšilo na TVP 3J a 10J, dále pak na TVP 4J o 24 % a změna okolo 15 % byla zjištěna na ostatních plochách. Změny TSF se velmi podobají relativnímu přímému záření.

87

Hodnota poměru DSF/ISF se ve většině případu zvýšila. Těžebním zásahem se tedy zajistilo zvýšení množství DSF v porovnání s ISF. U ploch 2J a 11J výsledná hodnota přesáhla jedničku, takže se poměr hodnot změnil ve prospěch DSF. Výjimkou je plocha 3J, kde naopak došlo ke snížení přímého záření ve prospěch difúzního. 5.5.3 Světelné podmínky na TVP 1B, 2B, 5B-7B a 10B-12B Světelné podmínky byly měřeny pouze na osmi plochách, kde se v blízkosti obnovy vyskytovala horní etáž. Při obnově buku v provozních výsadbách se v NPČŠ mnohem častěji používá násečný a holosečný způsob hospodaření v porovnání s jedlí, což potvrzují vyšší světelné hodnoty zjištěné na bukových TVP.

Jednotlivé charakteristiky spolu opět úzce

souvisí (tab. č. 16), proto jsou rozdíly světelných podmínek mezi plochami ve většině případů velmi podobné nebo dokonce stejné viz tab. č. 17.

Tabulka č. 16: Vzájemná závislost jednotlivých světelných charakteristik podle Spearmanova korelačního koeficientu R s p<0,05 R (p<0,05) GFr O 1.0000 GFr 0.9995 Openness 0.8289 DSF 0.9209 ISF 0.8451 TSF

DSF 0.9995 1.0000 0.8294 0.9258 0.8459

ISF 0.8289 0.8294 1.0000 0.9072 0.9988

TSF 0.9209 0.9258 0.9072 1.0000 0.9200

0.8451 0.8459 0.9988 0.9200 1.0000

Tabulka č. 17: Světelné podmínky na TVP 1J až 13J zjištěné metodou Fish-eye Plocha GFr (%) Openness (%) DSF (%) ISF (%) TSF (%) DSF/ISF

1B

2B

5B

6B

7B

10B

11B

12B

Celkem

58.77 (3.7) 58.90 (3.7)

66.12 (7.11) 66.16 (7.12)

33.87 (2.41) 34.16 (2.4)

52.91 (4.64) 52.93 (4.66)

33.81 (2,48) 33.96 (2.42)

30.26 (5.08) 30.18 (5.07)

46.74 (12.82) 46.79 (12.89)

33.19 (4.19) 33.14 (4.21)

34.5 (12.9) 35.38 (12.92)

82.84 (5.56)

94.27 (5.39)

56.68 85.37 (5.65) (3.76)

55.52 (9.75)

24.21 (8.39)

77.46 42.48 53.02 (22.21) (11.09) (26.05)

74.94 (4.03)

84.15 55.56 71.97 (11.23) (3.31) (6.78)

47.85 (1.07)

33.51 (6,81)

65.31 48.07 (20.19) (6.99)

49.83 (18.32)

81.71 (5.3) 1.08 (0.04)

92.84 (5.75) 1.17 (0.14)

54.63 (8.54) 1.15 (0.2)

25.00 (7.3) 0.76 (0.27)

76.18 (21.86) 1.16 (0.11)

52.5 (24.86) 1.03 (0.27)

56.57 (5.29) 1.01 (0.06)

83.80 (4.05) 1.22 (0.09)

88

43.20 (10.02) 0.91 (0.24)

Charakteristiky Gap Fraction (celkový průměr 34.5 %) a Openness (celkový průměr 35,38 %) dosáhly nejvyšších hodnot na ploše 2J (66,12 %, respektive 66,16 %), která byla obnovována holosečným způsobem a porostní stěna ji chránila jen ze severní strany (viz příloha č. 3). Dále byly zjištěny vysoké hodnoty GFr na ploše 1B a 6B, které byly také obnoveny holou sečí (viz tab. č. 17 a obrázek číslo 24). Plocha 1B je chráněna ze severu a jihu porostní stěnou, TVP 6B porostním okrajem na severu a západě (viz příloha č. 2). Signifikantní rozdíly byly nalezeny opět na všech plochách, ale nejvíce se lišila TVP 10B, která byla jako jediná obnovena podrostním způsobem (viz tab. č. 18) a kde byla naměřena nejmenší otevřenost zápoje. Relativní přímé světelné záření pod porostem mělo nejnižší střední hodnotu (24,21 %) opět na TVP 10B. Nejnižší variabilita DSF byla zjištěna na 6B. Naopak nejvíce se od sebe lišily podmínky na 11B. Nejvyšších hodnot dosáhlo DSF na ploše 2B (94,27 %), dále pak 6B (85,37 %) a 1B (82,84 %). Signifikantně se od všech dalších ploch lišila TVP 10B (viz tab. č. 18 a obrázek č. 25). Celková střední hodnota DSF odpovídá 53,02 % se směrodatnou odchylkou 26,05. Podobné výsledky byly zjištěny i u nepřímého světelného záření. Celková hodnota ISF činí 49, 83 %, což je o něco méně než DSF. Nejvyšší hodnoty byly naměřeny opět na ploše 2B (84,15 %), dále pak na plochách 1B a 6B, nejnižší na ploše 10B. Nejvyšší variabilita hodnot byla zjištěna opět na TVP 11B. Signifikantní rozdíly zůstávají stejné, jen plocha 5B a 10B se liší od všech ostatních ploch. Tabulka č. 18: Signifikantní rozdíly středních hodnot Gap Fraction na ploše 1B, 2B, 5B7B, 10B-12B s p<0,05 Plocha 1B 2B 5B 6B 7B 10B 11B 12B

GFr 5B, 7B, 10B, 12B 5B, 7B, 10B-12B 1B-2B, 6B, 10B-12B 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B 1B-2B, 5B7B, 11B-12B 2B, 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B

Openness 5B, 7B, 10B, 12B 5B, 7B, 10B-12B 1B-2B, 6B, 10B-11B 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B 1B-2B, 5B7B, 11B-12B 2B, 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B

DSF

ISF

2B, 5B, 7B, 10B, 12B 1B, 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B , 1B-2B, 5B7B, 11B-12B 5B, 7B, 10B, 12B 1B-2B, 6B, 10B-11B

89

TSF

5B, 7B, 10B, 2B, 5B, 7B, 12B 10B, 12B 5B, 7B, 10B, 1B, 5B, 7B, 12B 10B, 12B 1B-2B, 6B1B-2B, 6B, 7B, 10B-12B 10B-11B 5B, 7B, 5B, 7B, 10B, 12B 10B, 12B 1B-2B, 5B1B-2B, 6B, 6B, 10B-11B 10B-11B 1B-2B, 5B1B-2B, 5B7B, 11B-12B 7B, 11B-12B 5B, 7B, 5B, 7B, 10B, 12B 10B, 12B 1B-2B, 5B1B-2B, 6B, 6B, 10B-11B 10B-11B

DSF/ISF 2B, 5B-6B, 10B 1B, 5B, 10B 1B-2B, 6B7B, 10B-12B 1B, 5B, 7B, 10B, 12B 5B, 6B, 10B 1B-2B, 5B7B, 11B-12B 5B, 10B 5b, 6B, 10B

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Openness (%)

80

80

70

70

60

60

Openness (%)

Gap Fraction (%)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: Gap Fraction (%)

50

40

50

40

30

30

20

20

10 1B

2B

5B

6B

7B Plocha

10B

11B

12B

Medián 25%-75% Min-Max

10 1B

2B

5B

6B

7B Plocha

10B

11B

12B

Medián 25%-75% Min-Max

Obrázek č. 24: Grafy základních charakteristik Gap Factor a Openness na TVP 1B, 2B, 5B, 7B, 10B-12B Celková hodnota TSF činila 52,5 % se směrodatnou odchylkou 24,86. Nejvyšší hodnota 92, 84 % byla zjištěna na ploše 2B. Výsledky jsou velice podobné jako u DFS, se kterým celkové relativní přímé záření úzce koreluje (tab. č. 16). Stejné jsou vztahy i mezi plochami. Významně se liší od ostatních TVP střední hodnota TSF na ploše 10B (tab. č. 18, obr č. 25). Poměr DSF/ISF se oproti plochám s jedlí výrazně změnil. Na většině ploch byly zjištěny hodnoty vyšší než jedna. Tomu odpovídá i celkový poměr 1,03 se směrodatnou odchylkou 0,27. Výjimkou jsou plochy 10B (0,76) a 12B (0,91), kde bylo větší zastoupení difúzního záření. U plochy 12B to bylo způsobeno částečnou ochranou porostu. Na TVP je vytvořen kotlík, ale do JZ části plochy zasahuje zapojený porost.

90

Krabicový graf dle skupin Proměnná: DSF (%)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: ISF (%)

120

100

100

80

80

60

ISF (%)

DSF (%)

60

40

40

20 20 0

0

-20 1B

2B

5B

6B

7B

10B

11B

12B

Plocha

-20

Medián 25%-75% Min-Max

1B

2B

5B

6B

7B

10B

11B

12B

Medián 25%-75% Min-Max

11B

12B

Medián 25%-75% Min-Max

Plocha

Krabicový graf dle skupin Proměnná: TSF (%)

Krabicový graf dle skupin Proměnná: DSF:ISF

120

1.8 1.6

100

1.4 80

DSF:ISF

TSF (%)

1.2 60

40

1.0 0.8 0.6

20 0.4 0

0.2

-20 1B

2B

5B

6B

7B Plocha

10B

11B

12B

Medián 25%-75% Min-Max

0.0 1B

2B

5B

6B

7B

10B

Plocha

Obrázek č. 25: Grafy základních charakteristik Site Factors a poměru DSF/ISF na TVP 1B, 2B, 5B, 7B, 10B-12B 91

5.6. Vliv přírodních podmínek na obnovu jedle 5.6.1 Vliv světelných podmínek na obnovu jedle Při hodnocení vlivu světelného záření na obnovu jedle byla vynechána plocha 1J, kde je limitujícím faktorem okus zvěří a plocha7J, která je obnovována přirozeným způsobem. Tabulka č. 19: Významné korelace světelných poměrů a výškových přírůstů (p<0,05) Openness

DSF

ISF

2008

10J(-0,3)

10J(-0,4)

4J(-0,36), 10J(-0,32)

2009

3J(0,46),

3J(0,42)

4J(-0,29)

2010

2J(-0,31), 3J(0,32)

3J(0,47), 5J(-0,26)

DSF/ISF

3J(0,35) 3J(0,45), 6J(-0,24), 10J(-0,31)

2011

2012

2013

8J(0,29)

5J(-0,39), 11J(-0,36)

6J(0,22), 8J(0,46),

5J(-0,36), 6J(-0,24),

11J(0,39)

11J(-0,37),

5J(-0,31),

3J(0,32), 5J(-0,25),

3J(-0,33), 5J(-0,33),

3J(0,32),4J(-0,37),

10J(0,35)

10J(-0,27)

6J(0,23), 8J(0,4), 10J(0,28)

6J(-0,26), 10J(-0,28)

2J(0,28), 3J(-0,41),

4J(-0,35), 10J(-0,52),

3J(-0,35), 4J(0,43),

4J(-0,51), 6J(-0,33),

5J(-0,27)

11J(-0,38)

6J(0,23), 10J(0,4)

10J(-0,61), 11J(-0,43)

Signifikantní závislost výškových i tloušťkových přírůst na světelných poměrech na jednotlivých TVP nebyla na většině TVP prokázána (tab.č. 19). Zbylé korelace jsou ve většině případů spíše slabé. V roce 2008 se projevila pouze významnější nepřímá závislost výškového přírůstu na ploše 10J na charakteristikách Openness, DSF a ISF. Která se již další dva roky neprojevila. Změna přišla po těžebním zásahu v roce 2012, kdy se na ploše změnily světelné podmínky. V tomto roce pozitivně koreloval přírůst s otevřeností zápoje a s ISF. Naopak nepřímo koreloval s množstvím DSF a poměru DSF/ISF. Tyto vztahy se v roce 2013 s výjimkou Openness nadále „prohlubovaly“. V roce 2009 se také projevila pozitivní závislost výškového přírůstu na ploše 3J na otevřenosti zápoje a přímém světelném záření. Následující rok byl tento vztah prokázán znovu, ale s nižší hodnotou u Openness a vyšší u DSF. Další korelace byly prokázány až v roce 2012 (po těžebním zásahu), kdy byl potvrzena pozitivní korelace výškového přírůstu DSF a poměru DSF/ISF, ale naopak negativní k ISF. V roce 2013 se již potvrzuje nepřímý vztah přírůstu a difúzního záření a také nově otevřenosti zápoje.

92

Na ploše 5J byla v roce 2010 až 2012 prokázána negativní korelace výškového přírůstu a DSF, která se ve druhém zvýšila, ale v roce 2012 se opět snížila, což mohlo být ovlivněno změnami světla na TVP. Poměrně silná negativní korelace byla nalezena na ploše 5J s charakteristikou DSF/ISF, která vznikla v roce 2012 a v roce 2013 ještě zesílila. Při testování vzniklo ještě několik slabších korelací, ale je jich relativně málo a jsou slabé. Podobný stav je i u tloušťkového přírůstu, kde bylo prokázáno ještě menší množství korelací mezi ukazateli světelného režimu a přírůstu sazenic (viz tab. č. 20). Tabulka č. 20: Významné korelace světelných poměrů a tloušťkových přírůstů (p<0,05) Openness 2011

5J(0,3), 11J(0,35)

2012

5J(-0,32)

DSF

ISF 6J(0,22), 11J(0,44)

5J(-0,32), 6J(-0,32),

3J(-0,27)

10J(-0,38), 12J(0,46) 2013

DSF/ISF

5J(-0,3), 6J(-0,34), 9J(0,38), 12J(0,4)

3J(-0,26), 6J(0,25), 3J(0,27), 10J(-0,45),

6J(0,26), 8J(0,28),

3J(0,27), 10J(-0,51),

10J(0,41)

10J(0,44)

11J(-0,35),

11J(-0,34)

Pro lepší pochopení vztahů světelných podmínek a přírůstů sazenic byly kategoricky vyjádřeny přírůsty stromků dle jednotlivých zkoumaných světelných charakteristik – Openness, DSF, ISF a DSF/ISF a porovnána rozdíly jednotlivých kategorií (KUČERAVÁ ET AL. 2013). Kategorické porovnání světelných charakteristik a přírůstu jedlí před těžebním zásahem na jaře 2012 Protože byly v roce 2012 signifikantně změněny světelné podmínky na šesti plochách z jedenácti, bylo nutné rozdělit testování na dvě části – před těžbou a po těžbě. Výškový přírůst se v roce 2008 významně lišil mezi následujícími kategoriemi faktoru Openeness kategorie otevřenosti zápoje 10-15 % od kategorie 20,1-30 % a kategorie 40,1-50 %. Dále kategorie 20,1-40 % se lišila od kategorie 40,1-50 % (viz obr. 26). V roce 2009 se rozdíly mezi kategoriemi změnily. Kategorie 10-20 % se lišila od kategorie 30,1-50 % a kategorie 40,1-50 % od kategorie 20,1-40 %. Další rok 2010 rozdíly „zeslábly“. Průkazně se lišila pouze kategorie 30,1-40 % od všech ostatních kategorií. V roce 2011 se významně lišily kategorie 30,1-40 % a 40,1-50 % od všech dalších kategorií. Tloušťkový přírůst se v roce 2011 lišil u kategorií 10-20 % a 20,1-30 % od kategorie 30,1-50 %. 93

Při porovnávaná světelných charakteristik v letech 2008- 2011 bylo zjištěno hned několik významných změn ve vlivu otevřenosti zápoje a přímého a nepřímého světelného záření. V roce 2008 a 2009 jedle nejvíce přirůstaly v otevřenosti zápoje do 30 %. Následující rok se však přírůst významně změnil a sazenice nejlépe rostly v podmínkách 30-40 % otevřenosti zápoje. V roce 2011 tento trend sílil, kdy jedle dobře přirůstaly v podmínkách do 40 %, nejlépe však v intervalu 30-40 %, při větší otevřenosti zápoje však přírůst rapidně klesl. Tloušťkový přírůst pozitivně koreloval s otevřeností zápoje.

Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly Opennes Medián; Svorka: Min-Max

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 10-20%

20.1-30%

30.1-40%

Interval_Opennes

40.1-50%

Přírůst výška 2008 (cm) Přírůst výška 2009 (cm) Přírůst výška 2010 (cm) Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm)

Obrázek č. 26: Kategorické vyjádření charakteristiky Openness ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011 Kategorie přímého relativního záření (DSF) se z hlediska přírůstu sazenic také signifikantně lišily (viz obr č. 27). Výškový přírůst byl v roce 2008 průkazně rozdílný mezi kategoriemi (???) 0-10 %, 30,1-50 % a 70,1-80 %, dále se od sebe navzájem lišily kategorie 10,1-20 %, 30,1-50 % a 70,1-80 %. Poté se kategorie 30,1-40 % vzájemně lišila od kategorie 50,1-60 % a tato druhá také od kategorie 70,1-80 %. V roce 2009 se jednotlivé kategorie od sebe lišily méně. Lišily se pouze kategorie 70,1-80 % od kategorie 0-40 % a kategorie 50,1-60 % a 0-10 % se z hlediska 94

výškového přírůstu významně lišily od kategorie 60,1-70 %. V roce 2010 žádný významný rozdíl prokázán nebyl a další rok 2011 se signifikantně lišily jen kategorie 010 % od kategorie 60,1-80 %. Tloušťkový přírůsts se u parametru DSF signifikantně lišil mezi kategoriemi 50,1-60 % a 30,1-50 % a mezi kategoriemi 70,1-80 %

a

kategorie 0-50 %. V roce 2008 sazenice nejlépe rostly při přímém světelném záření do 30 % a v intervalu 50,1-60 %. Další rok se trend postupně měnil ve prospěch otevřenosti do 30 %, ale i tak jedle dobře přirůstaly i v rozmezí 50,1-60 %. V roce 2010 žádný rozdíl prokázán nebyl a další rok 2011 jedle odrůstaly nejlépe ve stinných podmínkách do 10 % otevřenosti zápoje. Tloušťkový přírůst se zvyšuje s rostoucím DSF. Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly DSF Medián; Svorka: Min-Max

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 0-10%

20.1-30% 40.1-50% 60.1-70% 10.1-20% 30.1-40% 50.1-60% 70.1-80% Interval_DSF

Přírůst výška 2008 (cm) Přírůst výška 2009 (cm) Přírůst výška 2010 (cm) Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm)

Obrázek č. 27: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011 Prokazatelné rozdíly výškového přírůstu jedle u kategorií difúzního záření (ISF) byly v roce 2008 zjištěny mezi kategoriemi 20-30 % a 31,1-40 % (obr č. 28). Další rok 2009 byl zjištěn rozdíl mezi kategoriemi 20-30 %, 30,1-40 % a kategorií 50,1-70 %. V roce 2010 se vzájemně lišily kategorie 20-40 % a 70,1-75 % (tato kategorie vysokého úrovně difúzního záření v letech 2008 a 2009 nebyla zastoupena). Významný rozdíl ve 95

výškovém přírůstu byl v roce 2011 doložen mezi kategorií 50,1-60 % a všemi ostatními kategoriemi a mezi kategoriemi 20-30 % a 60,1-70 %. Průkazný rozdíl v tloušťkvém přírůstu byl v tomto roce zjištěn mezi kategoriemi 20-30 % a 50,1-75 % a dále mezi kategoriemi 30,1-40 % a 50,1-60 %. Z výše uvedeného vyplývá, že jedle rostly nejlépe v roce 2008 při nízkém difúzním záření do 30 % a dále v intervalu 50,1-60 %. Další rok 2009 nejlépe odrůstali s ISF 20 -40 %. V roce 2010 nastala změna a stromky začaly lépe růst při větším množství ISF 50,1-60 %. Tento rozdíl se stal v roce 2011 ještě markantnější. Tloušťkový přírůst se zvyšoval s množstvím ISF. Průkazné rozdíly u podílu přímého a difúzního záření (DSF/ISF) byly nalezeny pouze u výškového přírůstu, a to v letech 2008, 2009 a 2011 (viz obr č .29). Vprvním roce se signifikantně navzájem lišily kategorie 0,2-0,4 a kategorie 0,81-1,2 a kategorie 0,41-0,6 od kategorie 1,01-1,2. V roce 2009 byl zjištěn významný rozdíl ve výškovém přírůstu mezi kategoriemi 0,61-0,8, 0,81-1,0 a 1,01-1,2 a také mezi kategoriemi 0,2-0,4 a 1,01 a 1,2. V roce 2011 se významně vzájemně lišily kategorie 0,2-0,4 a kategorie 0,81-1,4 a kategorie 0,61-0,8 a 1,01-1,2. Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly ISF Medián; Svorka: Min-Max

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 20-30%

40.1-50% 30.1-40%

60.1-70% 50.1.-60%

70.1-75%

Interval_ISF

Přírůst výška 2008 (cm) Přírůst výška 2009 (cm) Přírůst výška 2010 (cm) Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm)

Obrázek č. 28: Kategorické vyjádření charakteristiky ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011

96

Z toho lze vyvodit, že v roce 2008 a 2009 sazenice jedle lépe přirůstaly při vyšším zastoupení difúzního záření (do 0,8) než při vyšších hodnotách přímého záření. A v roce 2011 se tyto rozdíly nadále prohlubovali, kdy sazenicím nejvíce vyhovoval vysoký poměr difúzního záření (0,2-0,4). Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly DSF/ISF Medián; Svorka: Min-Max

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 0.2-0.4

0.41-0.6

0.61-0.8

0.81-1.0

1.01-1.2

Interval_DSF/ISF

1.21-1.4

Přírůst výška 2008 (cm) Přírůst výška 2009 (cm) Přírůst výška 2010 (cm) Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm)

Obrázek č. 29: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF/ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2008 až 2011 Kategorické porovnání světelných charakteristik a přírůstu jedlí po těžebním zásahu na jaře 2012 Po těžebním zásahu, který signifikantně změnil světelné podmínky na šesti TVP, bylo nutné upravit kategorizaci charakteristik. Velikost kategorií však zůstala stejná. Z tohoto důvodu není možné kategorie před a po zásahu statisticky srovnávat, ale pouze sledovat vzájemné trendy a reakce přírůstů na změnu podmínek. V roce 2012 byl zjištěn rozdíl u výškového přírůstu mezi kategoriemi otevřenosti zápoje (Openness) 15-25 % a 25.1-45 % (obr č. 30). Tloušťkový přírůst se významně lišil pouze u kategorií 15-25 % a 25,1-35 %. Následující rok (2013) se mezi sebou významně lišily výškové přírůsty v kategori 25,1-35 % a kategorií 15-25 % a

97

35,1-45 %. Tloušťkový přírůst se průkazně vzájmně lišil mezi kategoriemi 15-25 % aa 25,1-45 % a kategoriemi 25,1-35 % a 45.1-55 %. V roce 2012 dosáhly sazenice nejvyšších výškových přírůstů v otevřenosti zápoje do 25 %, další rok 2013 taktéž, ale tloušťkový přírůst lépe rostl v roce 2012 v podmínkách vyšší otevřenosti zápoje nad 25 %, což se následující rok nepotvrdilo, lépe rostl v zcela odlišných podmínkách 15-25 % a 45,1-55 %. Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly Opennes Medián; Svorka: Min-Max

100

80

60

40

20

0

-20 15-25%

25.1-35%

35.1-45%

Interval_Opennes

45.1-55%

Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 30: Kategorické vyjádření charakteristiky Openness ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013 Z pohledu přímého světelného záření (DSF) byl v roce 2012 prokázán rozdíl mezi výškovým přírůstem v kategorii 10-20 % a kategoriemi 30.1-50 % a 60,1-80 %, dále pak mezi kategoriemi 20,1-30 % a 30,1-50 % a mezi kategoriemi 40,1-50 % a 50,11-70 % (obr č. 31). Tloušťkový přírůst se v tomto roce mezi kategoriemi DSF signifikantně nelišil. V roce 2013 se z pohledu výškového přírůstu významně lišily kategorie 30,1-40 % a 40,1-50 % od kategorií 10-30 % a 50,1-80 %. U tloušťkového přírůstu se kategorie lišily obdobně: kategorie 30,1-40 % a 40,1-50 % od kategorií 1030 % a 50,1-70 % Z čehož vyplývá, že v roce 2012 i 2013 stromky nejlépe odrůstaly při intenzitě přímého světelného záření do 30 %. Rozdíly tloušťkového přírůstu byly prokazatelné 98

jen v roce 2013, kdy byly zjištěny nejvyšší hodnoty opět při přímém světelném záření od 30%. V roce 2012 byl u parametru ISF průkazný rozdíl ve výškovém i tloušťkovém přírůstu mezi kategoriemi 30,1-40 % a 50,1-70 % (viz obr č. 32). Další rok (2013) bylo zjištěno již větší množství rozdílů. Ve výškovém přírůstu se lišily kategorie 30,1-40 % a 40,1-50 % od kategorií 20-30 % a 50,1-80 %. Tloušťkový přírůst se významně lišil mezi kategorií 40,1-50 % a kategoriemi 20-30 % a 50,1-80 %. Dále bych nalezen rozdíl i mezi kategoriemi 30,1-40 % a 70,1-80 %. Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly DSF Medián; Svorka: Min-Max

100

80

60

40

20

0

-20 10-20%

30.1-40% 50.1-60% 70.1-80% 20.1-30% 40.1-50% 60.1-70% Interval_DSF

Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 31: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013 Oproti přímému světelnému záření, vyžadovaly jedle v roce 2012 až 2013 pro optimální výškový přírůst vysoký podíl difúzního světla - nad 50 %. Stejný trend byl zjištěn i u tloušťkového přírůstu, který se zvyšuje s množstvím ISF, zvláště pak při hodnotách nad 50 % difúzního záření. Poslední charakteristika DSF/ISF se v roce 2012 signifikantně lišila pouze u výškového přírůstu mezi kategorií 0,4-0,6 a všemi ostatními. Následující rok (2013) byl prokázán rozdíl mezi výškovým přírůstem kategorií 0,61-0,8 a 1,01-1,2 a opět se významně odlišoval tloušťkový přírůst mezi kategoriemi 0,4-0,6 a 0,61-1,2 (obr č. 33). 99

Výše uvedené výsledky potvrzuje i poměr DSF/ISF, kdy výškový přírůst jedlí dosahoval v obou letech nejvyšších hodnot při vyšším zastoupení difúzního záření oproti přímému v kategorii 0,4-0,6. Tento trend potvrdil i tloušťkový přírůst v roce 2013. Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly ISF Medián; Svorka: Min-Max

100

80

60

40

20

0

-20 20-30%

40.1-50% 30.1-40%

60.1-70% 50.1.-60%

70.1-75%

Interval_ISF

Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 32: Kategorické vyjádření charakteristiky ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013

100

Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly DSF/ISF Medián; Svorka: Min-Max

100

80

60

40

20

0

-20 0.4-0.6

0.61-0.8

0.81-1.0

1.01-1.2

Interval_DSF/ISF

1.21-1.4

Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 33: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF/ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2012 až 2013 Výše uvedeným světelným podmínkám odpovídají všechny zájmové plochy s výjimkou 9J, 12J a 13J (před zásahem). Po prosvětlovací seči na 2J-5J, 10J a 11J byly tyto podmínky porušeny.

101

5.6.2 Vliv světelných podmínek na četnost a přírůst přirozené obnovy na TVP 7J Při testování vlivu jednotlivých světelných charakteristik na množství obnovy byl prokázán vztah mezi množstvím stromků a nepřímého světelného záření, kdy byla nalezena slabší nepřímá korelace v každém roce. Tento vztah byl také potvrzen při porovnání průměrného přírůstu a nepřímého záření, který byl signifikantní v letech 2009, 2011-2013. Také byl nalezen statisticky významný vztah mezi charakteristikou otevřenosti zápoje a průměrným a absolutním přírůstem v roce 2011. Všechny nalezené korelace byly negativní. Tabulka č. 21:: Korelace světelných charakteristik a přirozené obnovy na TVP 7J

ISF

Počet

Počet

Počet

Počet

Počet

Počet

stromků

stromků

stromků

stromků

stromků

stromků

2008

2009

2010

2011

2012

2013

-0.34

-0.36

-0.36

-0.36

-0.36

-0.33

Přírůst

Přírůst

Přírůst

Přírůst

Přírůst

Přírůst

absolutní

absolutní

absolutní

absolutní

absolutní

absolutní

2008 (cm)

2009 (cm)

2010 (cm)

2011 (cm)

2012 (cm)

2013 (cm)

Přírůst průměrný 2012 (cm)

Přírůst průměrný 2013 (cm)

-0,34

-0,38

Openness

-0.33

ISF

-0.39 Přírůst průměrný 2008 (cm)

Přírůst průměrný 2009 (cm)

Přírůst průměrný 2011 (cm) -0,36

Openness ISF

Přírůst průměrný 2010 (cm)

-0,35

-0,48

5.6.3 Vliv stanovištních podmínek na obnovu jedle Stanoviště bylo hodnoceno z hlediska ekologické kategorie a lesního vegetačního stupně, ve kterém se plocha nacházela. Plochy 1J a 7J nebyly do hodnocení opět započteny a pro sjednocení stanovištních podmínek byly vybrány pouze plochy středních a vyšších poloh v 4. a 5. LVS tj. plochy 2J, 10J-13J - stanoviště kyselé (K), 3J-6J - stanoviště illimerizované (I) a 9J - kamenité (N). Naopak pro hodnocení rozdílů z hlediska lesních vegetačních stupňů byly použity jen plochy na kategorii kyselé a tj. 8J – 3. LVS, 3J, 10J, 11J – 4. LVS a 12J, 13J – 5. LVS.

102

Graf mediánů z více proměnných - Edafická kategorie Medián; Svorka: Min-Max

100

80

60

40

20

0

-20 K

I

N

Edafická kategorie

Přírůst výška 2008 (cm) Přírůst výška 2009 (cm) Přírůst výška 2010 (cm) Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm)

Obrázek č. 34: Dynamika výškového přírůstu dle edafické kategorie Při hodnocení výškového přírůstu byl zjištěn signifikantní rozdíl mezi všemi edafickými kategoriemi v letech 2008 a 2009. V roce 2010 se vzájemně významně lišily kategorie K a N. Další rok (2011) se významně lišil výškový přírůst kategorie K od obou dalších a v roce 2012 a 2013 se významně lišil výškový přírůst sazenic rostoucích na kamenitá kategorie od kategorií „K“ a „I“. Na obrázku č. 34 lze pozorovat trend dynamiky výškového přírůstu, který se na kamenité kategorii soustavně zvyšuje a naopak na „I“ se v roce 2011 „láme“ a dochází ke snižovánní trendu výškového přírůstu. Na stanovišti „K“ dochází v prvních letech k zvýšení dynamiky přírůstu, ale v roce 2011 začíná stagnovat a přírůst spíše kolísá. Tloušťkový přírůst (viz obr. č. 35) se v roce 2012 významně lišíu sazenic rostoucích na edafické kategorii kamenité oproti dalším dvěma variantám a v roce 2013 se od sebe liší všechny tři kategorie

103

Graf mediánů z více proměnných - Edafická kategorie Medián; Svorka: Min-Max

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 -2 -4 K

I

N

Edafická kategorie

Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 35. Dynamika tloušťkového přírůstu dle edafické kategorie Při hodnocení dynamiky výškového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů byl zjištěn významný rozdíl mezi 4. LVS a dalšími dvěma stupni v letech 2008 a 2009 (viz obr. č. 36). Vnásledujících letech (2010 a 2011) se naopak významně lišil výškový přírůst v 3.LVS a v letech 2012 a 2013 se navzájem signifikantně lišily přírůsty ve všech LVS. Tloušťkový přírůst se signifikantně lišil ve všech sledovaných vegetačních stupních po celou dobu (viz obr č. 37). Z obou obr č. 36 je zřejmý pozitivní trend zvyšování přírůstu v 5. LVS a naopak kolísavost ve 4. bukovém stupni. Třetí vegetační stupeň vykazuje po celou dobu nejnižší výškový i tloušťkový přírůst, který se příliš nemění.

104

Graf mediánů z více proměnných - Lesní vegetační stupeň Medián; Svorka: Min-Max

80 70 60 50 40 30 20 10 0 -10 3

4

5

Lesní vegetační stupeň

Přírůst výška 2008 (cm) Přírůst výška 2009 (cm) Přírůst výška 2010 (cm) Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm)

Obrázek č. 36: Dynamika výškového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů Graf mediánů z více proměnných - Lesní vegetační stupeň Medián; Svorka: Min-Max

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 -2 -4 3

4

5

Lesní vegetační stupeň

Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 37: Dynamika tloušťkového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů 105

5.7. Vliv přírodních podmínek na obnovu buku 5.7.1 Vliv světelných podmínek na obnovu buku Při hodnocení vlivu světelných podmínek na obnovu buku byly testovány výškové a tloušťkové přírůsty nepoškozených jedinců v provozních výsadbách buku v letech 2011-2013. Jak již bylo uvedeno, velké množství sazenic bylo poškozeno (viz kapitola zdravotní stav buku), takže nebylo možné porovnávat stav na jednotlivých plochách. Z toho důvodu byl proveden pouze druhý způsob testování jako u jedlí, kdy byly přírůsty jednotlivých stromků rozděleny do kategorií dle světelných podmínek, ve Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly Openness Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 25-35%

35.1-45%

45.1-55%

55.1-65%

Interval Openness

65.1-75%

Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 38: Kategorické vyjádření charakteristiky Openness ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013 kterých rostly, a určena jejich rozdílnost. Porovnávány byly opět čtyři charakteristiky – otevřenost zápoje, relativní přímé a difúzní záření a jejich poměr. Při testování rozdílů výškového přírůstu bukových sazenic v závislosti na kategoriích Openness byl průkazný rozdíl zjištěn pouze v roce 2013. Výškový přírůst se signifikantně lišil u kategorií 45,1-55 % a 25-45 %. Tloušťkový přírůst se v roce 2011 průkazně lišil mezi kategoriemi 25-35 % a 45,1-65 %. V roce 2012 nebyly mezi kategoriemi Openness žádné významné rozdíly nalezeny. V roce 2013 byl zjištěn

106

signifikantní mezi tloušťkovým i výškovým přírůstem mezi kategoriemi 45,1-55 % a 25-45 % (viz obr č. 38). U buku byl zjištěn prokazatelný vliv otevřenosti zápoje na výškový přírůst až v roce 2013, kdy stromky rostly nejlépe ve větší otevřenosti zápoje 45.1-55 %. Tloušťkový přírůst reagoval již v roce 2011, kdy nejlépe rostl v intervalu 45,1-65 % a poté byl prokázán v roce 2013 pozitivní rozdíl v růstu v otevřenosti zápoje 45.1-55 % oproti hodnotám 45 % a méně. V roce 2011 byl u přímé složky záření (DSF) prokázán významný rozdíl mezi výškovým přírůstem u kategorie 10-20 % a kategoriemi 40,1-60 % a 20,1-30 % (viz obr č. 39). Rok 2012 byl opět bez významných rozdílů u výškového i tloušťkového přírůstu. V posledním roce (2013) byl opět prokázán signifikantní rozdíl mezi výškovými přírůsty mezi kategoriemi 10-20 % a 40,1-60 %, dále pak mezi kategorií 20,1-30 % a kategoriemi 40.1-60 % a 70,1-100 %. Tloušťkový přírůst byl v roce 2011 signifikantně rozdílný u kategorií 10-20 % a 70.1-100 % a mezi kategoriemi 20,1-30 %, 40,1-50 % a 70,1-100 %. V roce 2013 byl prokázán signifikantní rozdíl mezi kategoriemi 10-20 % a 20,1-30 %. Obě se také významně lišily od hodnot v kategoriích 50,1-60 % a 70-100 %. Graf průměru z více proměnných seskupený Interval DSF korelace_světlo 26v*290c Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 10-20% 30.1-40% 50.1-60% 70.1-80% 90.1-100% 20.1-30% 40.1-50% 60.1-70% 80.1-90% Interval DSF

Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 39: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013

107

Z čehož vyplývá, že výškovému přírůstu buku v roce 2011 i 2013 nejlépe vyhovovalo 40,1-60 % DSF. Tloušťkový přírůst dosahoval vyšších hodnot při vysokém podílu DSF - 70-100 %. V roce 2013 tento trend pokračoval, kdy přírůst dosáhl vyšších hodnot při DSF nad 50.1-60 %. Rozdíly mezi růstem sazenic v jednotlivých kategorií difúzního záření (ISF) byly prokázány v letech 2011 a 2013. První rok (2011) se signifikantně lišil výškový přírůst v kategoriích 25-35 % a 35,1-45 % od kategorie 45,1až 65 %. Dále byl prokázán vzájemný signifikantní rozdíl mezi kategoriemi 75,1-85 % a 45,1-65 % (viz obr č. 40). Tloušťkový přírůst byl tento rok signifikantně odlišný mezi kategoriemi 25-35 % a 35,1-45 % a kategoriemi 45,1-55 % a 65.1-85 %, zároveň se také růst sazenic odlišoval mezi kategoriemii 55.1-65 % a 65,1-75 %. V roce 2013 se významně lišil výškový přírůst kategorií 25-35 % a 35,1-45 % se skupinami kategorií 45,1 - 75 %. Tloušťkový přírůst se tento rok signifikantně lišil mezi kategoriemi 25-35 % a 35,1-45 % a kategoriemi 45,1-75 % a zároveň se také růst sazenic odlišoval mezi kategoriemi 55,1-65 % a 75.1-85 %. Graf mediánů z více proměnných seskupený intervaly ISF Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 25-35%

45.1-55% 35.1-45%

65.1-75% 55.1-65%

85.1-95% 75.1-85%

Interval ISF

Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 40: Kategorické vyjádření charakteristiky ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013

108

V roce 2011 dosáhly buky nejvyššího výškového přírůstu při světelných podmínkách odpovídajících intervalu ISF 45-65 %. Rok 2013 se tento trend trochu mění, kdy stromky nejlépe odrůstali při hodnotách difúzního záření 45-75 %. Tloušťkový přírůst se v roce 2011 zvyšuje s hodnotami nad 45 % ISF a nejvyšších hodnot dosahuje v kategorii 65,1-75 %, a to platilo i v roce 2013. Graf průměru z více proměnných seskupený Interval DSF:ISF korelace_světlo 26v*290c Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 0.2-0.4

0.61-0.8 0.41-0.6

1.01-1.2 0.81-1.0

1.41-1.6 1.21-1.4

Interval DSF:ISF

Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 41: Kategorické vyjádření charakteristiky DSF/ISF ve vztahu k přírůstům jedle v letech 2011 až 2013 V roce 2011 byl u poměru přímého a difúzního parametru (DFS/IFS) zaznamenán významný rozdíl ve výškovém přírůstu mezi kategoriemi 0,41-0,6 a 0,811,6. U tloušťkového přírůstu bylo v tomto roce prokázáno více významných rozdílů. Kategorie 0,41-0,6 se lišila od kategorie 1,21-1,6, kategorie 0,61-0,8 od kategorií 1,211,4 a 1,41-1,6; dále kategorie 0,81-1,0 od kategorie 1,21-1,4. V roce 2013 byl u výškového přírůstu doložen signifikantní rozdíl mezi kategorií 0,41-0,6 a kategoriemi 0,81 až 1,2, dále mezi kategoriemi 0,61-0,8 a 1,01-1,2. Tloušťkový přírůst byl v tomto roce signifikantně odlišný mezi kategoriemi 0,41-0,6 a 1,21-1,6; kategoriemi 0,61-0,8 a 1,41-1,6 a kategoriemi 0,81-1,0 a 1,41-1,6 (viz obr. č. 41). V roce 2011 přirůstaly nejlépe sazenice buku v poměru DSF/ISF 0,81-1,6. Další rok nebyly prokázány žádné vztahy a v roce 2013 se potvrdily výsledky z roku 2011, 109

ale nejvyšší výškový přírůst byl dosažen v kategorii 1,01-1,2. Tloušťkový přírůst se v roce 2011 i 2013 zvyšuje od DSF/ISF 0,61 s rostoucím zastoupením DSF. Výše uvedeným podmínkám světelného prostředí neodpovídá žádná ze zkoumaných ploch, ale požadovaným hodnotám se blíží TVP 5B-7B a 11B. 5.7.2 Vliv světelných podmínek na četnost a přírůst přirozené obnovy na TVP 12B Při testování vlivu světelných charakteristik na množství obnovy na TVP 12 v roce 2010-2013 byla prokázána slabší pozitivní korelace mezi množstvím stromků, jejich absolutního přírůstu (pouze v letech 2010-2011) a přímého světelného záření. Další pozitivní vztah byl zjištěn u poměru DSF a ISF, počtu jedinců na plošce, absolutního přírůstu jedinců a v letech 2010 a 2011 i u průměrného přírůstu stromků. Všechny nalezené vztahy byly opět testovány neparametrickým testem na p<0,05. Tabulka č. 22: Korelace světelných charakteristik a přirozené obnovy na TVP 12B Počet stromků

Počet stromků

Počet stromků

Počet stromků

2010

2011

2012

2013

DSF

0,36

0,36

0,35

0,37

DSF/ISF

0,44

0,43

0,39

0,37

Přírůst absolutní

Přírůst absolutní

Přírůst absolutní

Přírůst absolutní

2010 (cm)

2011 (cm)

2012 (cm)

2013 (cm)

DSF

0,34

0,37

DSF/ISF

0,45

0,47

0,38

0,39

Přírůst průměrný 2010 (cm)

Přírůst průměrný 2011 (cm)

Přírůst průměrný 2012 (cm)

Přírůst průměrný 2013 (cm)

0,37

0,42

DSF DSF/ISF

5.7.3 Vliv stanovištních podmínek na obnovu buku Pro určení vlivu stanovištních podmínek byly hodnoceny rozdílné přírůsty sazenic rostoucích v jednotlivých edafických kategoriích, lesních vegetačních stupňích a vm odlišné expozici. Pro hodnocení byly použity stromky provozních výsadeb, které stejně jako u světelných podmínek neměly poškozené terminální výhony. Testován byl přírůst v letech 2011-2013. Pro hodnocení edafické kategorie byly použity zdravé stromky z ploch 5Ba 6B, které se nacházejí na kategorii Kamenitá (N) a 1B, 2B, 7B, 8B, 10B a 11B na kategorii kyselá (K). Kategorie illimerizovaná byla zastoupen velmi malým množstvím zdravých stromků, a tak musela být vyloučena.

110

Graf mediánů z více proměnných - Edafická kategorie Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 Přírůst výška 2011 (cm) Přírůst výška 2012 (cm) Přírůst výška 2013 (cm) Přírůst tloušťka 2011 (mm) Přírůst tloušťka 2012 (mm) Přírůst tloušťka 2013 (mm)

0 -5 K

N Edafická kategorie

Obrázek č. 42: Dynamika výškového a tloušťkového přírůstu na na edafické kategorii Kyselá (K) a Kamenitá (N). Graf průměru z více proměnných seskupený Lesní vegetační stupeň korelace stanoviste 11v*334c Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 0 -5 4

5 Lesní vegetační stupeň

Přírůst Přírůst Přírůst Přírůst Přírůst Přírůst

výška 2011 (cm) výška 2012 (cm) výška 2013 (cm) tloušťka 2011 (mm) tloušťka 2012 (mm) tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 43: Dynamika výškového a tloušťkového přírůstu dle lesních vegetačních stupňů (LVS).

111

Výškový přírůst buku se v letech 2011 – 2013 obou edafických kategoriích signifikantně lišil (s p<0,05). V roce 2012 tento rozdíl nebyl tak velký, ale pořád zůstal signifikantní. Také tloušťkový přírůst buku se na hodnocených edafických kategoriích vzájmně lišil, v roce 2012 však nebyl tento rozdíl statisticky významný. Z obr č. 42 je zřejmé, že stromky lépe přirůstají na kamenité kategorii a že dynamika tloušťkového i výškového přírůstu byla nevyrovnaná (pokles v roce 2012, vzestup v roce 2013 na úroveň vyšší než v roce 2011). Porovnání přírůstu na jednotlivých LVS bylo ovlivněno opět zdravotním stavem stromků, a tak bylo možné porovnávat jen sazenice z výsadeb v bukovém a jedlobukovém stupni. V důsledku nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly mezi LVS s výjimkou tloušťkového přírůstu v letech 2011 a 2013. Na obrázku č. 43 lze pozorovat měnící se trend výškového přírůstu, který byl v roce 2011 vyšší v 4. LVS a v roce 2013 byl naopak vyšší v 5.LVS. Tloušťkový přírůst je v obou obdobích signifikantně vyšší v 5.LVS. Většina TVP, v případě, že byla na svahu, byla založena na jižní anebo východní expozici, kde se vyskytovala nejčastěji. Z tohoto důvodu není možné porovnávat jiné expozice. Pro porovnání byly použity zdravé stromky z TVP 5B, 7B, 2B – jižní expozice a 6B, 1B – východní expozice. Při porovnání těchto expozici nebylo zjištěno mnoho významných rozdílů, jen v roce 2011 u výškového přírůstu a v roce 2013 u tloušťkového přírůstu. U obrázku č. 44. lze pozorovat trend vyššího výškového přírůstu a jižní expozici v roce 2011 a 2013, stejně tak v roce 2013 u tloušťkového přírůstu. Graf mediánů z více proměnných - Expozice Medián; Svorka: Min-Max

40 35 30 25 20 15 10 5 Přírůst Přírůst Přírůst Přírůst Přírůst Přírůst

0 -5 V

J Expozice

výška 2011 (cm) výška 2012 (cm) výška 2013 (cm) tloušťka 2011 (mm) tloušťka 2012 (mm) tloušťka 2013 (mm)

Obrázek č. 44: Dynamika výškového a tloušťkového přírůstu dle expozice terénu. 112

6 DISKUZE 6.1. Zdravotní stav obnovy jedle a jeho vliv na dynamiku přírůstu Plochy obnovované jedlí byly s výjimkou TVP 1J chráněny oplocenkou. Což významně ovlivnilo výsledky růstu. Na neoplocené ploše bylo v roce 2010 zaznamenáno až 30 % poškozených stromků. Na ostatních plochách bylo nalezeno poškození zvěří jen velmi zřídka. Další roky se tlak zvěře trochu zmírnil, ale úplně nezmizel. Při posledním měření se škody snížily pod 5 %. Důležitý zůstává fakt, že rok po okusu byly všechny stromky schopné vytvořit náhradní výhon, což ovšem mělo za následek v některých případech rozdvojení kmene. TVP 1J se malým výškovým přírůstem významně lišila od ostatních ploch (výjimka - 7J a 8J). Na druhou stranu zde byl zjištěn rostoucí trend dynamiky přírůstu, který stoupal se snižujícím se poškozením stromků. Proto dochází k postupnému snížení signifikantních rozdílů ve výškovém přírůstu této plochy od ostatních. Na tento fakt upozorňují HASLER ET AL. 2008, přičemž stromkům může trvat i několik let, než začne stagnující obnova opět růst. V takovém případě se okus zvěří skutečně stává limitujícím faktorem pro růst nové generace (ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004, ČERVENÝ 2005, HEUZE, 2005, MADĚRA, 2005, REMEŠ, HOFMEISTER, 2005, DIACI ET AL., 2011). Tuto zkušenost z Národního parku České Švýcarsko potvrzuje v podmínkách NP Šumava ZATLOUKAL (2001). Na oplocených plochách k velkému poškození nedocházelo, s výjimkou jara roku 2012, kdy přišly pozdní mrazy a na TVP situovaných ve 3. a 4. LVS došlo k poškození terminálních výhonů, které zmrzly a v některých případech nedokázaly regenerovat. Na několika plochách začalo tento rok docházet i k žloutnutí jehlicí, na což mohly mít vliv právě pozdní mrazy, respektive citlivost jedle k pozdním mrazům (SVOBODA, 1953, MUSIL 2003, ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Většina stromků však

dokázala do následujícího roku (2013) regenerovat a ke zhoršení podmínek tak došlo jen na ploše 3J. Důvod zhoršení není známý. Tato plocha se nachází poblíž dalších TVP s obdobnými stanovištními podmínkami 2J, 4J, 5J, 10J a 11J, které dokázaly žloutnutí jehlic z velké části regenerovat. Jediný rozdíl mezi plochami je trvalé zamokření, které se nachází poblíž 3J, což by ale nemusel být významný problém, protože jedle je dřevina, která dokáže prosperovat na stanovištích ovlivněných vodou (SVOBODA 1953, ZATLOUKAL 2001). K tomu je stanoviště popisované jako SLT 4I, který je Plánem péče NPČŠ přímo doporučován pro obnovu jedle (KOLEKTIV, 2007B).

113

Při hodnocení výškového přírůstu byly zjištěny mezi plochami různé signifikantní rozdíly. Kromě výše jmenované 1J se významně lišily plochy 7J a 8J. Plocha 7J se jako jediná obnovuje přirozeně a jedle je dřevina, která v mládí přirůstá velmi pomalu (ÚRADNÍČEK, 2003, MUSIL, HAMERNÍK, 2007). Na této ploše byla také zjištěna největší úmrtnost stromků. Plocha 8J byla jako jediná obnovena až v roce 2010, takže částečně se mohl jejím malým přírůstem projevit šok z přesazení (KUPKA, 2004), nebo nesprávná manipulace sazenic před a při výsadbě, které může znamenat významnou ztrátu vody především z kořenů jedlí, což se následně projevuje snížením růstem sazenic až 2 roku po výsadbě (LEUGNER

ET AL.

2014). Přírůst ale stagnoval i v následujících letech a

dynamika přírůstu se významně nezměnila. Jednou z možných okolností ovlivňující pomalý růst jedle je charakter stanoviště. Jedle je dřevina, která potřebuje ke svému životu dostatek vlhkosti a málo teplotních výkyvů. Tato oblast leží v poměrně teplé oblasti, ale srážkový úhrn je zde cca 600 mm/rok, což je pro jedli hraniční hodnota (MUSIL A HAMERNÍK 2007, PINTO

ET AL.,

2007), která může být omezujícím faktorem

(SVOBODA 1953, a MAXIME, HENRIK 2010). I když zde v NPČŠ má jedle absolutně nejníže položený přirozený výskyt, tak je to spíše kvůli hlubokým inverzním roklím, kde má pro vývoj odpovídající klima (MUSIL A HAMERNÍK 2007), to však není případ zkoumaných výsadeb. Na dalších plochách se výškový přírůst každým rokem zvyšuje. Pouze na plochách - 2J-5J,10J a 11J, kde byla na jaře v roce 2012 provedena těžba, začíná tento rok přírůst stagnovat nebo se dokonce snižuje. Ukazuje se, že na náhlé změny růstových podmínek je jedle velmi citlivá (SVOBODA 1953, POLENO

ET AL.

2009). Tloušťkový

přírůst má spíše kolísavý nebo neměnný charakter s výjimkou 12J a 13J, kde je rostoucí trend.

6.2. Zdravotní stav obnovy buku a jeho vliv dynamiku přírůstu Sazenice buku nejsou chráněny oplocením. Pro NPČŠ to není ekonomicky rentabilní, přičemž se vycházelo z představy, že buk bývá v porovnání s jedlí méně poškozován (ZATLOUKAL, 2001). Ale i přesto může být tlak zvěře limitujícím faktorem (KNOTT, I.

ET AL.,

2004, WAGNER

ET AL.,

2010), zvláště v nepůvodních smrkových

monokulturách, kde nemá zvěř dostatek podrostu, a tím i nedostatek pestré stravy (HEUZE

ET AL.

2005, POLENO

ET AL.

2009), což se nahodnocených výzkumných 114

plochách v NPČŠ potvrdilo. I když byly sazenice chráněny různými repelenty anebo ovčí vlnou, docházelo k opakovanému poškozování terminálních výhonů. Plocha 1B byla navíc poškozena pracovníky NPČŠ, když na ni naházeli klest, aniž by registrovali už z dálky se lesknoucí kovové cedule. V nejhorším stavu byly TVP v roce 2010, kdy bylo na některých plochách poškozeno i 90 % sazenic. Proto byla data z tohoto roku pro další hodnocení vyloučena. Další rok 2011 se na většině TVP snížil tlak zvěře s výjimkou plochy 11B. Ale v roce 2012 byla plocha 1B a 2B, které jsou blízko sebe (to může vysvětlovat podobný trend), znovu poškozena okusem, což mohlo být způsobeno špatným ošetřením obnovy, anebo z důvodu ztráty účinnosti používaného repelentu proti okusu, na který si zvěř zřejmě zvykla. Na ostatních plochách bylo zaznamenáno další snižování tlaku zvěře a na ploše 10B a11B zůstává tlak zvěře zhruba stejný. V roce 2013 došlo k opačnému trendu. Na plochách 1B a 2B se stav zlepšil, ale došlo k novému poškození na ostatních plochách (5B-11B). Zvláště markantní je to na ploše7B, kde byly poškozeny skoro všechny stromky. Tento jev by měl být dostatečným důkazem pro správu NPČŠ, protože je třeba, aby lépe chránila výsadby buků ale i jedlí před tlakem zvěře. Změny trendu poškození stromků v jednotlivých letech lze také vysvětlit migračními stezkami zvěře, které se mohou měnit a tím i stávaniště zvěře a intenzita okusu. Výjimkou je plocha 12B, která byla jako jediná obnovena přirozeně. Zde odrůstá obnova bez

větších

problémů. Rostoucí

trend

výškového přírůstu

je zde

nejmarkantnější. S výjimkou roku 2013, kdy ovšem bylo do hodnocení započteno mnoho nových jedinců obnovy, což ovlivnilo výslednou hodnotu výškového přírůstu, což potvrzuje i vysoká hodnota směrodatné odchylky. Nejvíce poškozena byla plocha 12B v roce 2010 (25 %), ale během dalších let se poškození snížilo pod hranici 5 %. Zde se potvrzuje názor autorů POLENO ET AL., 2009, že poškození u přirozené obnovy nebývá tak razantní, i když více jsou poškozovány řídce rostlé nárosty. Proto jsou škody způsobené na umělé obnově horší. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, může být i hnojení sazenic ve školkách („luxusní“ výživa). Toto tvrzení vychází z praxe NPCŠ, kde jej podle slov pracovníků správy mají vyzkoušený. Zvěři více chutnají uměle vyhnojené sazenice, a proto jsou pro park dodávány pouze stromky pěstované ve školkách bez umělého přihnojování, popřípadě s nižším množstvím hnojiva.

115

Po separaci okusem poškozených stromků z analýz lze pozorovat do určité míry rozdílné výsledky u varianty „vše“ a „výběr“ TVP, statisticky významný rozdíl byl ale potvrzen pouze na ploše 10B. Trend výškového i tloušťkového přírůstu měl kolísavý charakter. V roce 2011 byl výškový přírůst na většině ploch vyšší (s výjimkou 11B), což by odpovídalo sníženému tlaku zvěře, ale v roce 2012 se přírůst snížil a následující rok došlo opět k výraznému zvýšení přírůstu, což už neodpovídá poškození zvěří. V důsledku pak má celkový výškový trend rostoucí charakter a tloušťkový je neměnný. Z čehož vyplývá, že výškový přírůst se mění dle množství tlaku zvěře jen do jisté míry a že jsou zde i jiné faktory, které přírůst stromků ovlivňují. Můžou jimi být například srážkové úhrny nebo teplotní změny. 6.3 Přírodní podmínky a obnovní postupy výzkumných plochách Při porovnání obnovních postupů aplikovaných v NPČŠ pro jedli a buk, je jedle častěji obnovována podrostním způsobem nebo jsou vytěženy malé kotlíky, do kterých je sázena a oplocována. Jsou tak ve většině případů zajištěny požadované ekologické nároky této dřeviny (ÚRADNÍČEK, 2003, PINTO

ET AL.,

2007). Buk je sice také

obnovován podrostně, ale zároveň jsou jím často zalesněny náseky a světliny po kůrovcových kolech různých velikostí, které nemusí vždy odpovídat ekologickým požadavkům této dřeviny (ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Nicméně hlavním problémem při obnově buku v NPČS je nedostatečná ochrana před okusem zvěře. 6.3.1 Přírodní podmínky a obnovní postupy na výzkumných plochách obnovených jedlí Otevřenost zápoje se na výzkumných plochách obnovených jedlí pohybovala od 14 % do 46 % a celková střední hodnota odpovídala 19 %. Většina ploch (1J-8J, 10J11J) měla spíše méně otevřený zápoj (cca 15-25 %). Tyto podmínky jsou bližší přirozenému vývoji jedlo-bukových porostů, kdy dochází k odumírání a vypadávání jednotlivých stromů a v takto vzniklých mezerách pak vzniká obnova porostů (SANIGA, 2001). Zároveň jsou zajištěny vhodné ekologické podmínky pro obnovu jedle (ŠINDELÁŘ, FRÝDL, 2004). Proto je postup obnovy maloplošnou sečí nebo i klasickým podrostním způsobem podporován mnoha autory (GRASSI, BAGNARESI, 2001, KANTOR, 2001, KUBAČKA, 2001, MUSIL, 2003, ČERVENÝ, 2005, aj.). Např. MUSCOLO ET AL., 2010 doporučuje velikost kotlíků 185 m2, které lépe vyhovují ekologickým nárokům této dřeviny (MUSCOLO ET AL., 2007, PHILLIPS, SHURE, 1990). 116

Výjimkou v intenzitě otevřenosti zápoje byly pouze plochy 9J a 12J s 33 % faktorem Openness, které se obnovovaly klasickým násekem a plocha 13J, kterou lze s 46 % otevřenosti zápoje zařadit mezi maloplošnou holosečnou obnovu. Podle mnoha autorů, např: BUDÍN (1947), SVOBODA (1953), KANTOR (2001), aj. není jedle vhodnou dřevinou pro holosečné hospodaření, protože ve velké světlině je přizpůsobivost obnovy této dřeviny limitována, přičemž může dojít k jejímu potlačení adaptabilnější dřevinou např. smrkem (GRASSI, BAGNARESI, 2001, STANCIOU, O´HARA, 2006C). V případě násečného způsobu hospodaření je možné podle KANTORA (2001) obnovovat jedli náseky o velikosti 40x20 m. Při využití expozice terénu, vhodného umístění plochy a velikosti náseku, lze zajistit, aby po většinu dne na ploše panoval stín, a tím se zajistily vhodné přírodní podmínky pro obnovu jedle. Při obnově porostu je tedy nutné počítat nejen s tvarem a expozicí terénu, ale i s různě orientovanými porostními okraji (CHEN 1993). Z hlediska provozních požadavků se tento postup jeví dokonce jako

ET AL.,

vhodnější. Např. se sníží náklady na těžbu a vyklizování obnovovaného porostu, nevzniká nebezpečí ohrožení výsadeb, jednodušší a ekonomičtější je ochrana kultur, vyšší přísun srážek k povrchu půdy aj. (KANTOR, 2001). V roce 2012 po prosvětlovacím zásahu se plochách 2J-5J, 10J-11J významně změnily světelné podmínky, kdy otevřenost zápoje přesáhla na všech plochách 30 % a na TVP 10J bylo dosaženo dokonce pouze 50 % zápoje porostu. Změna zápoje se pohybovala v rozmezí 15-23 %. Při uvolňování obnovy je třeba postupovat opatrně, aby se dřevina dokázala přizpůsobit novým světelným změnám (GRASSI, BAGNARESI, 2001, MUSIL, HAMERNÍK, 2007, MUSCOLO ET AL., 2010). XIOOBI (1996) a NICORTA ET AL.

(1999) také upozorňují na klíčový vliv světelných podmínek při úpravě porostu,

jejichž změna může významně ovlivnit mikrostanovištní podmínky lesa, jako např. půdní vlhkost, pohyb vzduchu nebo teplotu. Plynulé zvyšování světla a vlhkosti má i pozitivní vliv na zlepšení humifikace, a tím zabránění tvorbě surového humusu. ČERVENÝ (2005) poukazuje na problém odhadnout optimální snížení zakmenění obnovovaného porostu podsadbou jedlí, aby měly sazenice dostatek vlhkosti. Proto raději při hospodářských zásazích nabádá k opatrnosti. Z hlediska obnovních postupů je u stinných a pomalu rostoucích dřevin doporučováno upravit velikost prvků obnovy podle množství srážek a bohatosti stanoviště. V oblastech s nedostatkem srážek a chudšími půdami by se měly vytvářet kotlíky větších rozměrů (o průměru 1,5 výšky přeměňovaného porostu) v porovnání s oblastmi s příznivějšími podmínkami. Zde stačí velikost o průměru jedné výšky přeměňovaného porostu (MRÁČEK, 1989). 117

6.3.2 Přírodní podmínky a obnovní postupy na výzkumných plochách obnovených buků Otevřenost zápoje dosáhla na většině ploch více jak 30 % otevřenosti zápoje, což je podstatně více než na plochách obnovovaných jedlí. Nejméně byl se 30 % otevřený zápoj na ploše 10B s podsadbou, dále pak na násecích 5B a 7B a přirozené obnovy do 35 %. Naopak některé plochy přesáhly v otevřenosti zápoje 50 % (např. 2B, 1B, 6B). MRÁČEK (1989) uvádí, že pro úspěšný vývoj obnovy buku je třeba 30 % relativní ozářenosti. To potvrzují i NAGEL ET AL. (2006), kteří zjistili, že buk potřebuje pro svůj vývoj blízkost porostních světlin. Další autoři doporučují u obnovy buku podrostní způsob obnovy (WAGNER

ET AL.,

2010, NAGEL

ET AL.,

2006) nebo obnovu v malých

světlinách, kde jsou stabilnější světelné podmínky a které představují příznivé prostředí pro přežití a růst buku z důvodu jeho omezené schopnosti přizpůsobit se náhlým změnám světelného záření (TOGNETTI

ET AL.

1997). Maloplošná clonná seč je také

velice vhodná pro obnovu buku. V lesním hospodářství nahrazujeme malé světliny, které se vyskytují v přírodních bukových lesích přirozeně, záměrně vytvářenými světlinami (WAGNER

ET AL.,

2010, NAGEL

ET AL.,

2006). Také zde platí stejné

doporučení jako pro jedli - obnovovat buk postupně málo intenzivními těžebními zásahy tak, aby nebyly stromky náhle vystaveny negativnímu vlivu holé plochy (PODRÁZSKÝ, REMEŠ, 2004, STANCIOU, O´HARA, 2006B), která buku nezajistí požadované mikroklimatické podmínky (ÚRADNÍČEK

ET AL.,

2009). Zároveň je opět

třeba upravit velikost obnovních prvků podle množství srážek a bohatosti stanoviště jako u obnovy jedle (MRÁČEK, 1989). Významný vliv otevřenosti zápoje má vliv i na následný růst jedinců obnovy. Podle KADLUSE (2001) se růst obnovy buku zvyšuje s větším množstvím světla v pořadí clona – malý kotlík – velký kotlík – pruhová seč. Naopak nejvyšší množství přežívajících stromků bylo nalezeno pod clonou. COLLET

ET AL.

(2001) potvrdili vliv

otevření zápoje porostu na růst přirozené obnovy buku, který pozitivně koreloval s tloušťkovým přírůstem semenáčků. Výškový přírůst se začal zvyšovat až během následujících let. Při porovnání náletu ve světlině se stromky pod uzavřeným zápojem, byl po čtyřech letech zjištěn výrazný rozdíl v přírůstu ve prospěch náletu v mezerách. Tento poznatek také potvrzují COLLET ET AL. (2002). JOHNSON ET AL. (1997) pěstovali semenáčky buku v kontejnerech v různých typech prostředí – pod porostem, v kotlíku a na volné ploše. V závěru zjistili, že sazenice v podrostu mají největší úmrtnost a ty

118

ponechané na volné ploše dosahují nejvyšší velikosti. Což úzce souvisí s množstvím světla na ploše. Detailně se vlivem velikosti holosečného obnovního prvku na vývoj bukových kultur zabývali BEDNÁŘ

ET AL.

(2012). Konstatují, že kvalitativní vývoj bukových

kultur znamená s rostoucím věkem (15 let) postupné zhoršení kvality jedinců, které se zvýrazňuje s velikostí holé plochy. Relativně upokojivé parametry tak vykazuje kotlík (0,05–0,1 ha) i malá holá sec (0,2–0,3 ha). V otázce výšky a výčetní tloušťky kultur byl ve věku 5 let prokázán statisticky významný rozdíl mezi všemi výše uvedenými obnovními prvky, v pozdějších letech již nebyly rozdíly statisticky významné, přesto však byl trend jejich vývoje do určité míry zachován po celé období sledované 5–15 let. Rozdíl nastává pouze v tom, že navzdory původně vyšším hodnotám výšky i výčetní tloušťky (statisticky významné) u malé holiny, začne od stáří 10 let vykazovat nejvyšší hodnoty tloušťky střední holá seč (0,5 ha +), od věku 15 let byly na tomto obnovním prvku zaznamenány i nejvyšší výšky. MADSEN (1994) upozorňuje, že obsah vody v půdě může významně ovlivnit přírůst obnovy buku v závislosti na intenzitě záření. V půdě, kde bylo dostatečné množství vody, se přírůst sazenic buku lineárně zvýšil s množstvím intenzity světla. V půdě, kde byl jen malé množství vody, se přírůst se světelnou intenzitou zvýšil jen mírně.

6.4 Vliv přírodních podmínek na obnovu jedle 6.4.1 Vliv světelných podmínek Při hodnocení vlivu světelných podmínek na růst jedle se mnohokrát prokázalo, že jedle je dřevina, která snese velký zástin (STANICIOIU, O´HARA, 2006A, STANICIOIU, O´HARA, 2006C). Naše již publikované výsledky potvrzují (KUČERAVÁ ET AL. 2013), že jedle v prostředí NPČŠ vyžaduje pro svůj výškový přírůst zápoj porostu do 30 %. Obnova jedle realizovaná při relativně velmi nízké hodnotě Openness (cca 14 %) je schopná v podmínkách NPČŠ přirůstat již od třetího roku po sadbě více jak 10 cm za rok (plocha 2J a 3J). Tento fakt potvrzuje ZATLOUKAL (2001), který uvádí, že jedle je schopna odrůstat i 10 až 15 cm v téměř plném zápoji porostu. Přičemž při růstu jedle v zástinu se vytváří nejlepší poměr velikosti mezi korunou a kořenovým systémem. V letech 2008 až 2013 došlo k určitým posunům v požadavcích na nejvhodnější otevřenost zápoje (v roce 2010-2011 se zvýšil na 20-40 %), ale další dva roky po 119

těžebním zásahu přinášejícím větší otevřenost zápoje, jedlím přesto vyhovoval spíše zástin do 25 %. Potvrzuje to fakt, že zásah, který byl na plochách 2J-5J, 10J a 11J proveden a který zvýšil otevřenost zápoje o 14 až 23 % na 31 - 50 %, neměl na výškový růst jedlí pozitivní vliv. Pozitivní vliv byl prokázán pouze na tloušťkový přírůst v roce 2012 (otevřenost zápoje nad 25 %). Kolísání intenzity a trendu závislosti v jednotlivých letech však potvrzuje, že růst jedlí byl zřejmě ovlivněn i dalšími faktory. Světlo je navíc v prostoru a čase značně proměnlivé, což se odráží i na různé expozici terénu i stavu jednotlivých porostů (HOLST ET AL., 2005, RENAUD, REBETEZ, 2009). Podle výsledků této práce je také možné doporučit pro obnovu jedle relativní přímé světelné záření do 30 %. V prvních letech výzkumu (2008-2009) měla jedle velký výškový přírůst i při úrovni 50-60 % DSF, ale tento trend se ale, zvláště po těžebním zásahu, kdy byly jedle vystaveny větší intenzitě DSF, vytratil a jedle nadále nejlépe rostla při přímém světelném záření do 30 %. Tloušťkový přírůst se zvyšoval s přibývajícím DSF (optimálně však při 30 % a více) a stejně reagoval přírůst i na ISF, u kterého se ale pozitivní reakce projevila až při hodnotách difúzního záření nad 50 %. Vztah výškového přírůstu k množství ISF se postupně měnil. V roce 2008 bylo růstové optimum při ISF do 30 % a současně při 50-60 %, další rok (2009) jedle nejlépe rostla při ISF 20-40 %. V roce 2010 a 2011 tomu bylo již při ISF na úrovni 50-60 % a po těžebním zásahu, který pravděpodobně mohl u sazenic vyvolat šok z velké změny světelných a tím i stanovištních poměrů (XIOOBI, 1996, NICORTA ET AL., 1999), rostly jedle nejlépe při difúzním záření do 50 %. Tyto výsledky potvrzují další autoři např. ROBAKOWSKI

ET AL.,

(2003), kteří

dokládají, že sazenice jedle dosahují nejvyššího terminálního i bočního přírůstu při 18 % dopadajícího ozáření. STANICIOIU a O´HARA (2006B) dokumentují, že při PACL (percentage of above canopy light) 25-30 % může jedle bez problému růst a v případě nebezpečí konkurence smrku jej v takových podmínkách zcela eliminovat. Také autoři tvrdí, že při vyšších hodnotách PACL 35 – 70 % je jedle schopná růst stejně rychle jako smrk. V poměru difúzního a přímého záření vyžaduje jedle větší množství difúzního záření. V roce 2008 a 2009 byl optimální poměr do 0,8, ale v roce 2011 již nejlépe přirůstala při mnohem větším podílu ISF (0,2-0,4) a další roky 2012 a 2013 po těžebním zásahu se poměr trochu změnil ve prospěch DSF na 0,4-0,6. Tento fakt potvrzují autoři NAGEL

ET AL.

(2006), kteří zjistili, že jedle nepotřebuje k obnově světliny, kde se

vyskytuje více přímého zářením, ale obnovuje se pod porostem. Také je schopna 120

odrůstat pod zástinem porostu a čekat zde na „svoji příležitost“, což vydrží velmi dlouhou dobu i několik desetiletí (ZATLOUKAL, 2001). Těmto podmínkám odpovídají všechny plochy s výjimkou 9J, 12J a 13J (před zásahem). Po prosvětlovací seči na 2J5J, 10J a 11J byly tyto podmínky porušeny. U přirozené obnovy byl prokázán negativní vztah rostoucí intenzity difúzního záření a množství jedinců na ploše. Z čehož vyplývá, že jedle pro vznik přirozené obnovy potřebuje opravdu malé množství světla. Ke stejným výsledkům došel i KADLUS (2001), který zjistil, že nejvíce jedlí přežívá pod clonou porostu a naopak okraj mezery má na obnovu negativní vliv. Podle autorů POLENO

ET AL.

(2009) nejvíce

semenáčků jedle přežívá pod intenzitou světelného záření 15 až 51 %. Vliv přímého záření ani otevřenosti zápoje prokázán nebyl, ale platí zde stejné pravidlo jako u buku podložené řadou autorů (GRASSI, BAGNARESI, 2001, KANTOR, 2001, MUSIL, 2003, PODRÁZSKÝ, REMEŠ, 2004, STANCIOU, O´HARA, 2006B, MUSCOLO ET AL., 2010), že je žádoucí obnovovat jedli i buk postupně málo intenzivními těžebními zásahy tak, aby nebyly jedinci náhle vystaveny negativnímu vlivu holé plochy. Tento výsledek podporuje i názor autorů KORPEĽA

ET AL.

(1991)

NEBO

SANIGY (2001), kteří tvrdí, že

jedle se v přírodních lesích obnovuje pouze v malých světlinách. V mezerách větších jak 500 m2 její místo zastoupí buk a jedle se uplatňuje pouze v přilehlých vnitřních okrajích jižní a východní strany mezery. K tomu ve velké světlině je přizpůsobivost obnovy této dřeviny limitována, přičemž může dojít k jejímu potlačení adaptabilnější dřevinou, např. smrkem (GRASSI, BAGNARESI, 2001, STANCIOU, O´HARA, 2006C). Z výše uvedeného vyplývá, že jedle skutečně není vhodnou dřevinou pro holosečné formy obnovy (BUDÍN, 1947, SVOBODA, 1953, KANTOR, 2001). A že by pracovníci NPČŠ měli k tomuto faktu přihlížet a používat vhodnější (clonné) obnovní postupy. 6.4.2 Vliv stanovištních podmínek Při prvním hodnocení vlivu typu stanoviště na přírůst jedle byl zjištěn signifikantní rozdíl v letech 2008 až 2011 mezi kyselými a illimerizovanými stanovišti středních a vyšších poloh (KUČERAVÁ ET AL., 2013). Toto porovnání bylo nyní rozšířeno o třetí edafickou kategorii - kamenitou, kde se sazenice ujmuly nejrychleji a po celou dobu zde byl i nejvyšší přírůst, i když kolísal. Na všech plochách došlo během let ke stagnaci výškového přírůstu. V roce 2010 na kategorii „N“, 2011 na kategorii „K“ a 2012 na kategorii „I“. Pouze jediná plocha na kamenité půdě dokázala po stagnaci 121

pokračovat v rostoucím trendu přírůstu. Tyto závěry jsou poměrně překvapující oproti názorům různých autorů a známým ekologickým nárokům jedle, podle kterých se lépe ji daří v hluboké půdě (SVOBODA, POKORNÝ, 1953, MÍCHAL, PETŘÍK, 1999). ŠINDELÁŘ, FRÝDL (2004) dokonce tvrdí, že za jedli není na uléhavých a oglejených půdách ve středních a vyšších polohách České republiky dostatečná náhrada. KOTRLA (2001) také považuje těžké hlinité až jílovité půdy pro jedli jako nejvhodnější. Možným vysvětlením je fakt, že pro hodnocení charakteristiky kamenité ekologické řady nebylo tak velké množství stromů (40 ks) oproti ostatním stromům (180 ks/kategorii), proto je třeba brát tyto výsledky jako spíše informativní. Jako druhá nejvhodnější edafická kategorie se jeví illimerizovaná kategorie, která lépe odpovídá ekologickým podmínkám této dřeviny (KUBAČKA, 2001, ÚRADNÍČEK ET AL., 2009). Na stanoviště 3I a 4I je jedle velice vhodná a přímo doporučovaná k zamezení degradace uléhavých půd (dále pak na edafických kategoriích O, P, Q – KOLEKTIV 2007B). Při hodnocení dynamiky výškového přírůstu v lesních vegetačních stupních byl nejnižší přírůst nalezen ve 3. LVS, přičemž zde jeho dynamika kolísala. To může souviset s nižšími srážkovými úhrny - cca 600 mm/rok (KOLEKTIV, 2007C), což jsou pro jedli hraniční hodnoty, proto je možné, že v nižších vegetačních stupních NPČS mají srážky omezující vliv na růst jedle (MUSIL A HAMERNÍK 2007, PINTO ET AL., 2007). Nejlepší podmínky pro uchycení a výškový růst měly sazenice ve 4. LVS, i když v roce 2012 začal přírůst stagnovat. To však mohlo být ovlivněno jinými faktory, např. těžebním zásahem, který byl na těchto plochách prováděn. Sazenice jedle v 5. LVS se uchytily pomaleji, ale jejich výškový přírůst měl trvale rostoucí trend. Tloušťkový přírůst byl nejvyšší u sazenic v 5. LVS, kde má jedle v přirozených lesích NPČŠ svůj největší výskyt (KOLEKTIV, 2007C). 6.5 Vliv přírodních podmínek na obnovu buku 6.5.1 Vliv světelných podmínek Pozitivní reakce výškového přírůstu buku na větší otevřenost zápoje byla prokázána až v roce 2013, což částečně podporuje názor autorů COLLET ET AL. (2001), kteří zjistili, že tloušťkový přírůst obnovy reagoval na světelné podmínky hned a výškový přírůst se začal postupně zvyšovat až během následujících let. Vliv změny světelných podmínek se na výškový přírůst obnovy buku po změně stanovištních podmínek projevil až za tři roky. Tloušťkový přírůst přitom reagoval signifikantně již v roce 2011, kdy buk nejlépe přirůstal při otevřenosti zápoje 45,1-65 %, případně i při 122

vyšší otevřenosti zápoje. V roce 2012 nebyl z neznámých důvodů doložen signifikantní rozdíl v růstu buku mezi žádnými kategoriemi otevřenosti zápoje. V roce 2013 byly nejvhodnější podmínky pro výškový růst buku při otevřenosti zápoje 45,1-55 %. Proto také na základě těchto výsledků doporučujeme pro obnovu buku zajistit otevřenost zápoje 45-55 %, popřípadě 45-65 %. K podobnému názoru dospěli i jiní autoři, např. BEAUDET

A

MESSIER (1998)

testovali vliv 1 až 50 % plného osvětlení u Fagus grandifolia a jistili, že s vyšší dostupností světla se zároveň zvyšuje jeho růst. Ke stejnému názoru došli i JOHNSON

ET AL.

(1997), AMMER (2003) a CURT ET AL. (2005). COLLET ET AL. (2001) porovnávali nálet ve světlině s jedinci pod uzavřeným zápojem a po čtyřech letech byl zjištěn výrazný rozdíl v přírůstu ve prospěch náletu v mezerách. Tento poznatek také potvrzují COLLET ET AL. (2002). COLLET, CHENOT (2006) upozorňují na mnohem větší negativní vliv hustoty (zápoje) stínícího porostu u tloušťkového přírůstu oproti výškovému přírůstu. Při hodnocení přímého světelného záření byly pro výškový přírůst buku zjištěny nejlepší podmínky při úrovni 40-60 % DSF, tloušťkový přírůst nejlépe odrůstal při hodnotách DSF nad 50 %. Nepřímé světelné záření (ISF) je podle těchto výsledků doporučováno v rozmezí 45-75 % a to z hlediska tloušťkového i výškového přírůstu. Tloušťkový i výškový přírůst reagoval nejlépe poměr DSF/ISF 0,81 a vyšší. Z čehož vyplývá, že buk vyžaduje spíš větší zastoupení relativního přímého záření nebo poměrně stejné zastoupení obou složek. Výše uvedeným podmínkám neodpovídá žádná ze zkoumaných ploch, ale požadovaným hodnotám se blíží TVP 5B-7B a 11B. Při hodnocení vlivu světla na množství (hustotu) přirozené obnovy na stanovišti byl zjištěn pozitivní vliv přímého zářením na počet stromků na ploše a také při zvýšení v poměru přímého záření k záření difúznímu byla opět doložena pozitivní korelace k počtu jedinců na ploše a zároveň i na absolutní výškový přírůst stromů. Což koresponduje např. s poznatky NAGEL ET AL. (2006), kteří zjistili, že buk potřebuje pro svůj vývoj blízkost porostních světlin. Podle MRÁČKA (1989) je potřeba pro úspěšný vývoj obnovy buku 30 % světla dopadajícího na půdu. Naopak plné zapojení porostu má na obnovu také negativní vliv, resp. dokáže zcela zamezit vzniku jakékoliv obnovy (PEŇA ET AL., 2010). Naopak podle BUGOŠOVÉ a DANKOVÉ (2011) buk klíčí už při relativně malém osvětlení. Podle autorů BÍLKA ET AL. (2009) je nutné pro zajištění vysokého množství semenáčků v prvních čtyřech letech snížit korunový zápoj na 80 %. Zároveň tito autoři upozorňují,

123

že množství semenáčků, které přežily ve druhém a třetím roce obnovy, významně souvisí s počtem semenáčků z iniciálního roku obnovy. V souvislosti s obnovou lesa však není možné uvažovat a analyzovat pouze jeden, i když možná klíčový indikátor, žádoucí je také široká znalost souhrnu porostních charakteristik i vlastností jednotlivých stromů a jejich rozmanitosti. Jinak nelze komplexně charakterizovat aktuální stupně vývoje lesa v daném místě (BÍLEK

ET AL.,

2011). 6.5.2 Vliv stanovištních podmínek Na základě výše uvedených výsledků je v podmínkách NPČŠ doporučováno obnovovat buk spíše na edafické kategorii kamenité než kyselé. Vliv bukového nebo jedlo-bukového lesního vegetačního stupně a jižní nebo východní expozice prokázán nebyl, i když trend výškového přírůstu byl vyšší na jižní expozici. Důležité je vycházet z faktu, že buk vyžaduje spíše vyrovnanější oceánické klima, a proto je vhodnější na jižních svazích, kde dochází k větším teplotním výkyvům, více využívat krycího efektu porostu (ROBAKOWSKI

ET AL.

2004, RENAUD,

REBETEZ, 2009) nebo začít obnovovat porost ze severu (BALCAR ET AL. 2007, ŠPULÁK, 2011). Všeobecně lze využít tvaru a orientace obnovních prvků a jejich porostních okrajů podle expozice a tvaru reliéfu k docílení požadovaných klimatických podmínek uvnitř obnovních prvků (CHEN ET AL., 1993, KANTOR, 2001, LILE HU, 2010). Např. je všeobecně známé, že jižní expozice svahu má významný vliv na výši maximálních teplot a naopak na severní expozici dosahují teploty nižších minimálních hodnot (RENAUD, REBETEZ, 2009). U buku je to zvláště důležité, protože nesnese velké množství vlhkosti a potřebuje pro svůj vývoj optimální množství vzdušné i půdní vlhkosti. Velký význam má nedostatek srážek, způsobující vláhový stres, který po výsadbě buku v kombinaci se „šokem z přesazení“ může způsobit významné ztráty sazenic a zasychání terminálních výhonů a zpomalení růstu (KULLA, TUČEKOVÁ, 2012, WAGNER ET AL., 2010, LEUGNER ET AL.,

2014). Proto je pro dobré ujmutí a růst sazenic v lesních porostech, lepší

pěstovat sadební materiál ve školkách tak, aby byl připravený na extrémní podmínky stanoviště (např. zvyšovat jeho mrazuvzdornost, clonění, aj.), popřípadě použít krytokořenný sadební materiál (VINŠ, 1966, KULLA, TUČEKOVÁ, 2012) nebo vyspělejší sadební materiál. (ŠPULÁK, 2011).

124

7 ZÁVĚR Přeměna smrkových monokultur na původní bukové, jedlové a smíšené porosty je významným úkolem současných i budoucích generací lesníků. Návrat těchto dřevin je velmi důležitým pěstebním úkonem nejen pro zachování jejich genofondu, ale i pro zvyšování biodiverzity lesa vůbec. Ve větší míře to platí pro území se zvýšeným významem ochrany přírody. Tento úkol je tedy velmi aktuální i v Národním parku České Švýcarsko. Z tohoto důvodu bylo na základě požadavků správy NPČŠ přistoupeno k zahájení podrobného výzkumu směřujícímu k analýze provozně aplikovaných obnovních postupů pro zavádění jedle a buku do převážně smrkových porostů. V roce 2010 bylo proto založeno 23 výzkumných ploch (13 pro jedli a 10 pro buk) v nepůvodních smrkových monokulturách NPČS. Cílem práce bylo určit limitující faktory, které významně ovlivňují růst umělé obnovy buku a jedle ve smrkových lesích NPČŠ. Dále charakterizovat faktory ovlivňující dynamiku přírůstu těchto dřevin na výzkumných plochách a na základě nových poznatků navrhnout obnovní postupy pro přeměnu smrkových porostů na původní bukové, jedlové a smíšené lesy v typických podmínkách NPČŠ. Získané informace by tedy měly sloužit k zefektivnění managementu přeměny smrkových monokultur v dané oblasti. Na výzkumných plochách byl v letech 2010-2013 evidován výškový, tloušťkový přírůst a zdravotní stav jedle a buku. Dále byly zjištěny světelné podmínky stanoviště. Na výzkumných plochách byl následně určen limitující faktor pro výškový i tloušťkový přírůst obnovy a statisticky testován vliv světelných podmínek na výškový i tloušťkový přírůst. Zároveň byly mezi sebou porovnány jedinci, vegetující v odlišných stanovištních podmínkách. Jako limitující faktor byl jednoznačně determinován okus zvěří. Sazenice, které nebyly oplocené, byly permanentně okousávány a jejich růst byl blokován. Výsledky hodnocení růstu umělé obnovy jedle potvrdily vysokou toleranci této dřeviny k zástinu. Sazenice vykazovaly vyrovnaný trend výškového přírůstu při otevřenosti zápoje do 30 % a při maximálních hodnotách relativní přímé radiace do 30 %. Požadavky sazenic na optimální množství relativní difúzní radiace mělo vzrůstající trend od nejnižšího úrovně do 30 % v roce 2008 až po 50-70 % v roce 2013. Zároveň sazenice nejlépe rostly ve stanovištních podmínkách čtvrtého lesního vegetačního stupně na edafické kategorii kamenité. Sazenice buku měly nejvyrovnanější a nejvyšší výškový přírůst při otevřenosti zápoje 45-55 %, při relativním přímém záření 40-60 % a relativním

125

nepřímém záření 45-65 %. Sazenice buku stejně jako jedle rostly nejlépe na edafické kategorii kamenité. Vliv ostatních charakteristik prokázán nebyl. 7.1 Uplatnění Výsledků v praxi NPČŠ 7.1.1 Doporučení pro obnovu a pěstování jedle Na základě dosažených výsledků lze konstatovat, že zásadním problémem odrůstání neoplocených sazenic je okus zvěří. Individuální ochrana nátěry repelenty či jiná mechanická ochrana terminálních výhonů není dostatečně efektivní. Proto je nadále nutné důsledně sazenice chránit proti okusu oplocením, pokud se nepodaří efektivně snížit populační hustotu zvěře. Z dosažených výsledků dále vyplývá, že je vhodné jedli obnovovat v porostních podmínkách s otevřeností zápoje do 30 % a s relativním přímým zářením do 30 %. Doporučujeme tyto parametry udržet delší dobu než do doby zajištění kultury. Byl totiž prokázán negativní vliv prosvětlovacího zásahu na růst jedle 6 let po zalesnění. Zároveň bylo potvrzeno, že jedle vyžaduje větší množství difúzního záření oproti záření přímému, proto je lepší ji obnovovat spíše rovnoměrným prosvětlováním porostu bez tvorby větších mezer. Opačný trend byl doložen u tloušťkového přírůstu jedle, jehož hodnoty s vyšší intenzitou radiace spíše rostou Ze stanovištního hlediska doporučujeme v NPČS obnovovat jedli především v pátém, popřípadě ve čtvrtém LVS a spíše na edafické kategorii illimerizované než kyselé, kde má jedle vyrovnanější přírůst. Také byl prokázán velmi dobrý přírůst na kategorii kamenité, ale z důvodu menšího množství sazenic, je třeba brát tento výsledek spíše jako informativní. Naopak podle našich zjištění není vhodné obnovovat jedli ve 3. LVS. 7.1.2 Doporučení pro obnovu a pěstování buku Sazenice buku je třeba důsledně chránit proti okusu zvěří. Výsadby buku, které nejsou standardně v NPČS oplocovány, jsou každý rok pravidelně poškozovány a jen obtížně odrůstají vlivu zvěře. Výrazně lépe odrůstá z tohoto pohledu přirozená obnova, proto je prioritně důležité všude tam, kde je to možné zajistit přirozenou obnovu, která díky své hustotě dokáže lépe odolávat tlaku zvěře. K tomu je třeba využít i další výsledky našeho výzkumu (KUČERAVÁ, REMEŠ, 2014), který byl zaměřen na identifikaci jednotlivě rostoucích vtroušených starých jedinců buku a dubu na území NPČS a návrh pěstebních opatření pro využití jejich regeneračního potenciálu.

126

Dosažené poznatky potvrzují, že buk je třeba obnovovat v porostních podmínkách s vyšší intenzitou slunečního záření než je tomu u jedle. Podle výsledků tohoto výzkumu je pro vyrovnanou dynamiku tloušťkového i výškového přírůstu vhodná otevřenost zápoje 45-55 %, při relativním přímém záření 40-60 % a relativním nepřímém záření 45-65 %. Z toho dále plyne, že buk vyžaduje spíš vyšší zastoupení relativního přímého záření nebo poměrně vyrovnaný podíl obou Na vznik přirozené obnovy buku má pozitivní vliv relativní přímé záření, proto je vhodné vytvořit pro přirozenou obnovu úměrně velké kotlíky o maximálním průměru odpovídajícím jedné porostní výšce, ve kterých

bude mít odpovídající světelné podmínky pro vznik

přirozené obnovy. Z hlediska stanovištních podmínek bylo prokázáno, že má buku vyrovnanější a vyšší výškový přírůst na edafické kategori kamenité oproti kategorii kyselé.

127

8 LITERATURA 1.

Abraham, V., 2006: Přirozená vegetace a její změny v důsledku kolonizace a lesnického hospodaření v Českém Švýcarsku. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Praha, 69 s.

2.

Ammer, Ch., 2003: Growth and biomass partitioning of Fagus sylvatica L. and Quercus robur L. seedlings in response to shading and small changes in the R/FR-ratio of radiation. Annals of Forest Science. 60, 163–171.

3.

Balcar, V., Slodičák, M., Kacálek, D., Navrítil, P., 2007: Lesnický průvodce 3 – Metodika postupů přeměn porostů náhradních dřevin v imisních oblastech. VÚHLM. Strnady, 35 s.

4.

Beaudet, M., Messier Ch., 1998: Growth and morphological responses of yellow birch, sugar maple, and beech seedlings growing under a natural light gradient. Canadian Journal of Forest Research. 28, 1007–1015.

5.

Bednář, P., Vaněk, P., Krejza, J., 2012: Vliv velikosti holosečného obnovního prvku na vývoj bukových kultur. Zprávy lesnického výzkumu. 57, 337-343.

6.

Bílek, L., Remeš, J., Zahradník, D., 2009: Natural regeneration of senescent even-aged beech (Fagus sylvatica L.) stands under the conditions of Central Bohemia. Journal of Forest Science. 55, 145–155.

7.

Bílek, L., Remeš, J., Zahradník, D., 2011: Managed vs. unmanaged. Structure of beech forest stands (Fagus sylvatica L.) after 50 years of development, Central Bohemia. Forest Systems. 20, 122-138.

8.

Bílek, L., Remeš J., Švec O., 2013: On the way to continuous cover forest at middle elevations – the question of forest structure and specific site characteristics. Journal of Forest Science. 59, 391–397.

9.

Bošela, M., Petráš, R., Šmelko, Š., 2011: Site classification vs. wood production: a case study based on Silver fir growth dynamics in the Western Carpathians. Journal of Forest Science. 57, 409–421.

10.

Budín, F., 1947: Časové spisky lesnické. Matice lesnická. Písek,108 s.

11.

Bugošová, L., Danková, L., 2011: Analýza štruktúry prirodzenej obnovy v bukovom prírodnom lese v NPR Rožok. In: Kacálek, D., et al. (Eds.): Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí. VÚLHM. Opočno, s. 35-42.

12.

Canham, C. D., Denslow, J. S., Platt, W. J., Runkle, J. R., Spies, T. A., White, P.

128

S., 1990: Light regimes beneath closed canopies and tree-fall gaps intemperate and tropical forests. Canadian Journal of Forest Research. 20, 620–631. 13.

Certiny, G., Corti, G., Ugolini, F. C., 2000: Influence of soil properties on the mortality of silver fir in Tuscany, Italy. European Journal of Forest Research. 119, 323-331.

14.

Collet, C., Lanter, O., Pardos, M., 2001: Effects of canopy opening on height and diameter growth in naturally regenerated beech seedlings. Annals of Forest Science. 58, 127-134.

15.

Collet, C., Lanter, O., Pardos, M., 2002: Effects of canopy opening on the morphology and anatomy of naturally regenerated beech seedlings. Trees Structure and Function. 16, 291-298.

16.

Collet, C., Chenot C., 2006: Using competition and light estimates to predict diameter and height growth of naturally regenerated beech seedlings growing under changing canopy conditions. Forestry An International Journal of Forest Research. 79, 489-502.

17.

Curt, T., Coll, L., Prévosto, B., Balandier, P., Kunstler, G., 2005: Plasticity in growth, biomass allocation and root morphology in beech seedlings as induced by irradiance and herbaceous competition. Annals of Forest Science. 62, 51-60.

18.

Červený, M., 2005: Snaha o udržení jedle bělokoré v lesních porostech – lokalita Plasy. In: Neuhöferová, P. (Eds.): Jedle bělokorá – 2005. European silver fir – 2005: sborník z referátů: Srní, 31.10. – 1.11.2005. Srní. ČZU FLD v Praze. s. 129-137.

19.

Dai, X., 1996: Influence of

light conditions in canopy gaps on forest

regeneration: a new gap light index and its application in a boreal forest in eastcentral Sweden. Forest Ecology and Management. 84, 187–197. 20.

Diaci, J., 2002: Regeneration dynamics in a Norway spruce plantation on a silver fir-beech forest site in the Slovenian Alps. Forest Ecology and Management. 161, 27-38.

21.

Diaci, J., Rozenbergar, D., Boncina, A., 2010: Stand dynamics of Dinaric oldgrowth forest in Slovenia: are indirect human influences relevant?. Plant Biosystems. 144, 194-201.

22.

Diaci, J., Rozenbergar, D., Anic, I., Mikac, S., Saniga, M., Kucbel, S.,Visnjic, C., Ballian, D., 2011: Structural dynamics and synchronous silver fir decline in

129

mixed old-growth mountain forests in Eastern and Southeastern Europe. Forestry An International Journal of Forest Research. 84, 479 – 491. 23.

Dobrovolný, L., 2009: Spontánní šíření buku ve smrkové monokultuře – příklad ze saské části Krušnohoří. In: Štefančík, I., Kamenský, M. (ed.): Pestovanie lesa jako nastroj cielávedomého využívania potenciálu lesov. NLV-LVU Zvolen. s. 125–134.

24.

Dobrovolný, L., 2010: Pronikání buku (Fagus sylvatica L.) do smrkové monokultury z jednotlivě z jednotlivě vtroušených mateřských porostů – iniciální fáze. Disertační práce. Mendelova univerzita v Brně. Brno, 243 s.

25.

Grassi, G., Bagnaresi, U., 2001: Foliar morphological and physiological plasticity in Picea abies and Abies alba saplings along a natural light gradient. Tree Physiology. 21, 959–967.

26.

Hasler, H., Senn, J., Edwards, P. J., 2008: Light-dependent growth responses of young Abies alba to simulated ungulate browsing. Functional Ecology. 22, 48– 57.

27.

Heuze, P., Schnitzler, A., Klein, F., 2005: Is browsing the major factor of silver fir decline in the Vosges Mountains of France?. Forest Ecology and Management. 217, 219–228.

28.

Holst, T., Rost, J., Mayer, H., 2005: Net radiation balance for two forested slopes on opposite sides of a valley. International Journal of Biometeorology. 49, 275–284.

29.

Hu, L., Yan, B., Wu, X., Li, J., 2010: Calculation method for sunshine duration in canopy gaps and its application in analyzing gap light regimes. Forest Ecology and Management. 259, 350-359.

30.

Hunziker, U., Brang, P., 2005: Microsite patterns of conifer seedling establishment and

growth in a mixed stand in the southern Alps. Forest

Ecology and Management. 210, 67–79. 31.

Hurt, V., 2009: Způsob posouzení stavu kulturních lesních porostů určených k přestavbě (transformaci) v přírodě blízké lesy na příkladu nadregionálního biocentra. In: Štefančík, I., Kamenský, M., (Eds.): Pestovanie lesa jako nastroj cielávedomého využívania potenciálu lesov. NLV-LVU Zvolen, s. 221-231.

32.

Chen, J., Franklin, J. F., Spies, T. A., 1993: Contrasting microclimates among clearcut, edge, and interior of old-growth Douglas-fir forest. Agricultural and Forest Meteorology. 63, 219–237. 130

33.

Indra, P., 2001: Podíl jedle bělokoré ve výhledových cílech obnovy lesa u LČR, s.p.. In: Kotrla K., Kyslík P. (Eds.): Pěstování a umělá obnova jedle bělokoré: Sborník referátů z celostátního semináře.. AVE centrum. Chudobín u Litovle, s. 14–17.

34.

Jaduď, J., Saniga, M., 2013: Vplyv svetelných a pôdnych pomerov na výškový rast jedle bielej (Abies Alba Mill.) v dolnej vrstve výberkových lesov. Zprávy lesnického výzkum. 58, 206-212.

35.

Jaloviar, P., Kucbel S., 2009: Základná charakteristika svetelnej mikroklímy v bukovom prírodnom lese v NPR Badínský prales. In: Štefančík, I., Kamenský, M., (Eds.): Pestovanie lesa jako nastroj cielávedomého využívania potenciálu lesov. NLV-LVU Zvolen, s. 299–305.

36.

Jarcuška, B., Kucbel, S., Jaloviar, P., 2010: Comparison of output results from two programmes for hemispherical image analysis: Gap Light Analyser and WinScanopy. Journal of Forest Science. 56, 147-153.

37.

Johnson, J. D., Tognetti, R., Michelozzi, M., Pinzauti, S., Minotta, G., Borghetti, M., 1997: Ecophysiological responses of Fagus sylvatica seedlings to changing light conditions. II. The interaction of light environment and soil fertility on seedling physiology. Physiologia Plantarum. 101, 124–134.

38.

Jurásek, A., Martincová, J., Lokvenc, T., 1999: Krytokořenný sadební materiál a úspěšnost jeho obnovy. In:Pěstování a užití krytokořenného sadebního materálu. MZUL. Brno, s. 5–20.

39.

Jurásek, A., Martincová, J., Nárovcová, J., 2004: Problematika použití krytokořenného sadebního materiálu l

esních

dřevin

z

školkařských technologií v podmínkách ČR. In: Možnosti použití

intenzivních sadebního

materiálu z intenzivních školkařských technologií pro obnovu lesa. Lesnická Práce. Kostelec nad Černými lesy. s. 6-15. 40.

Kacálek, D., Černohous, V., Novák, J., Slodičák, M., Dušek, D., 2011: Vlastnosti nadložního humusu a půdy pod bukovým a smrkovým porostem – srovnávací studie. In: Kacálek, D., et al. (Eds.): Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí. VÚLHM. Opočno, s. 209-218

41.

Kadlus, Z., 2001: K etologii jedle bělokoré. In: Kotrla K., Kyslík P. (Eds.): Pěstování a umělá obnova jedle bělokoré: Sborník referátů z celostátního semináře.. AVE centrum,. Chudobín u Litovle, s. 28-32. 131

42.

Kantor, P., 2001: Obnova jedle bělokoré. In: Kotrla K., Kyslík P. (Eds.): Pěstování a umělá obnova jedle bělokoré: Sborník referátů z celostátního semináře.. AVE centrum. Chudobín u Litovle, s. 5–13.

43.

Kazda, M., Pichler, M., 1998: Priority assessment for conversion of Norway spruce forests through introduction of broadleaf species. Forest Ecology and Management. 102, 245–258.

44.

Knott, I., Pavlíček, A., hurt, V., 2004: Dynamika přežívání semenáčků jedle a buku v prvním roce

života pod mateřským porostem. In: Neuhöferová, P.

(Eds.): Přirozená a umělá obnova - přednosti, nevýhody a omezení: Sborník referátů. ČZU FLD v Praze. Kostelec nad Černými lesy, 7–23 s. 45.

Kolektiv, 2007A: Plán péče pro NP České Švýcarsko.

Správa NP České

Švýcarsko. Krásná Lípa, 207 s. 46.

Kolektiv, 2007B: Rozbory NP České Švýcarsko. Správa NP České Švýcarsko. Krásná Lípa, 30 s.

47.

Kolektiv, 2007C: Lesní hospodářský plán pro NP České Švýcarsko

48.

Korpeľ, Š. 1991: Pestovanie lesa. Príroda. Bratislava, 465 s.

49.

Kubačka, J., 2001: Historie a současnost JD bělokor u Ol LČR Krnov. In: Kotrla K., Kyslík P. (Eds.): Pěstování a umělá obnova jedle bělokoré: Sborník referátů z celostátního semináře. AVE Centrum. Chudobín u Litovle, s. 70–76.

50.

Kučeravá, B., 2011: Obnova buku lesního a jedle bělokoré v převážně smrkových

porostech na území Národního parku České Švýcarsko. In:

Kacálek, D., et al. (Eds.): Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí. VÚLHM. Opočno, s. 21-34. 51.

Kučeravá, B., Dobrovolný, L., Remeš, J., 2013: Responses of Abies alba Mill. seedlings to different site conditions in Picea abies /L./ Karst. plantations. Dendrobiology, 69, 49-58.

52.

Kučeravá, B., Remeš, J., 2014: Inventarizace a potenciál využití vtroušených jedinců buku lesního a dubu letního při přeměně druhové skladby smrkových monokultur Národního parku České Švýcarsko. Zprávy lesnického výzkumu. 59, 109-116.

53.

Kulakowski, D., Bebi, P., 2004: Range of Variability of unmanaged subalpine forests. Forum für Wissen. 2004, 47–54 .

132

54.

Kulla, L., Tučeková, A., 2012: Obnova kalamitnýh holín v rámci demonštračného objektu rekonštrukcie smrečín na Kysuciach.In: Saniga M., et al. (Eds.): Pestovanie lesa v strednej Europe. Technická univerzita. Zvolen, s. 284-293.

55.

Kuneš, P., Pokorný, P., Abrahám, V., 2005: Rekonstrukce přirozené vegetace pískovcových skal NP České Švýcarsko a přilehlého pískovcového území formou pylových analýz. Karlova univerzita v Praze. Praha, 20 s.

56.

Kupka, I., 2004: Přirozená a umělá obnova, jejich přednosti, omezení a nevýhody. In: Neuhöferová, P. (Eds.): Přirozená a umělá obnova - přednosti, nevýhody a omezení: Sborník referátů. ČZU FLD v Praze. Kostelec nad Černými lesy, 5–10 s.

57.

Leugner, J., Jurásek, A., Martincová, J., 2011: Hodnocení růstu a zdravotního stavu vybraných klonových směsí smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.) v klonových výsadbách 2. Generace v porovnání s běžným sadebním materiálem. In: Kacálek, D., et al. (Eds.): Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí. VÚLHM. Opočno, s. 91-98.

58.

Leugner, J., Martincová, J., Jurásek, A, 2014: Růstová reakce sazenic jedle bělokoré (Abies alba Mill.) na vysychání během manipulace a na prostředí po výsadbě. Zprávy lesnického výzkum. 59, 28-34.

59.

Liu, Z., Jin, G., Qi, Y., 2012: Estimate of Leaf Area Index in an Old-Growth Mixed Broadleaved-Korean Pine Forest in Northeastern China. Center for Ecological Research. 7, e32155.

60.

Macfaklene, C., Grigg, A., Evangelista, C., 2007-. Estimating forest leaf area using cover and fullframe fisheyephotography:Thinking inside the circle. Agricultural and Forest Meteorology. 146, 1-12.

61.

Mackovčin, P., 1999: Chráněná území ČR Ústecko, svazek I.. Nakladatelství Artedit s.r.o.. Praha, 350 s.

62.

Madsen, P., 1994: Growth and survival of Fagus sylvatica seedlings in relation to light intensity and soil water content. Scandinavian Journal of Forest Research. 9, 316-322.

63.

Málek, J., 1983: Problematika jedle bělokoré a jejího odumírání. Academia. Praha, 108 s.

133

64.

Maxime, C., Henrik, D., 2010: Effects of climate on diameter growth of cooccurring Fagus sylvatica and Abies alba along an altitudinal gradient. Trees Structure and Function. 25, 265-276.

65.

Mosandl, R., Kleinert, A., 1998: Development of oaks (Quercus petraea (Matt.) Liebl.) emerged from bird-dispersed seeds under old-growth pine (Pinus silvestris L.) stands. Forest Ecology and Management. 106, 35-44.

66.

Mráček, Z., 1989: Pěstování buku. SZN. Praha, 223 s.

67.

Muscolo, A., Sidari, M., Mercurio, R., 2007: Variations in soil chemical properties and microbial biomass in artificial gaps in silver fir stands. European Journal of Forest Research. 126, 59-65.

68.

Muscolo, A., Sidari, M., Bagnato., S., Mallamaci, C., Mercurio, R., 2010: Gap size effects on above-and below-ground processes in a silver fir stand. European Journal of Forest Research. 129, 355-365.

69.

Musil, I., 2003: Jehličnaté dřeviny, Praha: Česká zemědělská univerzita. 177 s.

70.

Musil, I., Hamerník, J., 2003: Lesnická dendrologie I. Jehličnaté dřeviny. ČZU FLD v Praze. 177. s.

71.

Musil, I., Hamerník, J., 2007: Jehličnaté dřeviny: přehled nahosemenných i výtrusných dřevin. Academia. Praha, 357 s.

72.

Musil, I., Möllerová, J., 2005: Listnaté dřeviny (1). ČZU FLD v Praze. 83 s.

73.

MZe, 2013: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republlikyv roce 2012. Ministerstvo zemědělství. Praha, 132 p.

74.

Nagel, T. A., Svoboda, M., Diaci, J., 2006: Regeneration patterns after intermediate wind disturbance in an old-growth Fagus–Abies forest in southeastern Slovenia. Forest Ecology and Management. 226, 268–278.

75.

Němec, J., Pojer, F., 2007: Krajina v České republice. Consult. Praha, 400 s.

76.

Nicorta, A. B., Chazdon, R. L., Iriarte, S. V. B., 1999: Spatial heterogeneity of light and woody seedling regeneration in tropical wet forests. Ecology. 80, 1908–1926.

77.

Patzelt, T., Drozd, J., 2005: Plán obnovy společenstev v NPČS se zřetelem na nahrazení borovice vejmutovky. Správa NP České Švýcarsko. Krásná Lípa, 14 s.

78.

Pèlachs, A., Pérez-Obiol, R., Ninyerola, M., Nadal J., 2009: Landscape dynamics of Abies and Fagus in the southern Pyrenees during the last 2200 years as a result of anthropogenic impacts. Review of Palaeobotany and Palynology. 156, 337–349. 134

79.

Peňa, J. F. B. ,Remeš, J., Bílek., L., 2010: Dynamics of natural regeneration of even-aged beech (Fagus sylvatica L.) stands at different shelterwood densities. Journal of Forest science. 56, 580–588.

80.

Petřík, P., Košulič ml., M., Košulič st., M., Hédl, R., Svoboda, M., Hruška, J., Zatloukal, V., Boublík, K., Poštulka, Z., 2007: Přírodě blízké postupy hospodaření v lesích z pohledu České bioplatformy. In Prknová, H. (Eds.): Sborník příspěvků z vědecké konference Význam přírodě blízkých pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. ČZU FLD v Praze. 65–74 s.

81.

Phillips, D. L., Shure, D. J. 1990: Patch-size effects on early succession in southern. Appalachian forests. Ecology. 71, 204-212.

82.

Pinto, P. E., Gégout J. C., Hervé,. J. Ch, Dhote J. F., 2007: Respective importance of ecological conditions and stand composition on Abies alba Mill. dominant height growth. Forest Ecology and Management. 255, 619–629.

83.

Plíva, K., 2000: Trvale udržitelné obhospodařovani lesů podle souboru lesnich typů. ÚHUL. Brandýs n. Labem, 34 s.

84.

Podrázský, V., Remeš, J., 2004 : Vliv clonného postavení a meliorace půdy na růst kultur buku. In: Neuhöferová, P. (Eds.): Přirozená a uměláobnova přednosti, nevýhody a omezení: Sborník referátů. ČZU FLD v Praze. Kostelec nad Černými lesy, 89–92 s.

85.

Poleno, Z., Vacek, S., a kol., 2009: Pěstování lesů III – Praktické postupy pěstování lesů. Lesnická práce. Kostelec nad Černými lesy, 952 s.

86.

Průša, E., 1990: Přirozené lesy. SZN. Praha, 246 s.

87.

Remeš, J., Hofmeister, Š., 2005: Význam, zastoupení a pěstování jedle bělokoré (Abies alba Mill.) na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy. In: Neuhöferová, P. (Eds.): Jedle bělokorá – 2005. European silver fir – 2005: sborník z referátů: Srní, 31.10. – 1.11.2005. Srní. ČZU FLD v Praze. s. 143-149.

88.

Remeš, J., 2006: Transformation of even-aged spruce stands at the School Forest Enterprise Kostelec nad Černými lesy: Structure and final cutting of mature stand. Journal of Forest Science. 52, 158-171.

89.

Remeš, J., Kozel, J., 2006: Structure, growth and increment of the stands in the course of stand transformation in the Klokočná Forest Range. Journal of Forest Science. 52, 537-546.

135

90.

Remeš, J., Kušta, T., Zehnálek, P., 2007: Struktura a vývoj dlouhodobě cloněných nárostů v systému přírodě blízkého hospodaření v lesích In Prknová, H. (Eds.): Sborník příspěvků z vědecké konference Význam přírodě blízkých pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. ČZU FLD v Praze. s. 96–102.

91.

Renaud, V., Innes, .J. L., Dobbertin, M., Rebetez, M., 2011: Comparison between open-site and below-canopy climatic conditions in Switzerland for different types of forests over 10 years (1998−2007). Theoretical and Applied Climatology. 105, 119-127.

92.

Renaud, V., Rebetez, M., 2009: Comparison between open-site and belowcanopy climatic conditions in Switzerland during the exceptionally hot summer of 2003. Agricultural and Forest Meteorology. 149, 873-880.

93.

Robakowski, P., Montpied, P., Dreyer, E., 2003. Plasticity of morphological and physiological traits in response to different levels of irradiance in seedlings of silver fir (Abies alba Mill). Tree – Structure and Function. 17, 431–441.

94.

Robakowski, P., Wyka, T., Samardakiewicz, S., Kierzkowski, D., 2004: Growth, photosynthesis, and needle structure of silver fir (Abies alba Mill.) seedlings under different canopies. Forest Ecology and Managemen., 201, 211-227.

95.

Saniga M., Szanyi, O., 1996: Dynamika prirodzenej obnovy vo vybraných typoch výberného lesa. Acta Facultatis forestalis XXXVIII, 101-114

96.

Saniga, M., Szanyi, O., 1998: Modely výberkových lesov vo vybraných lesných typoch a geografických celkoch Slovenska. Vedecké štúdie TU vo Zvolene 4, 48 s.

97.

Saniga, M., Szanyi, O., 2000: Vpliv výberkového rubu na štrukturu a regeneračné procesy smrekového výberkového lesa. Acta facultatis forestralis, XLII, 135-147.

98.

Saniga, M., 2001. Stav a význam jedle bielej (Abies alba Mill.) v lesoch Slovenska. In: Kotrla K., Kyslík P. (Eds.): Pěstování a umělá obnova jedle bělokoré: Sborník referátů z celostátního semináře.AVE

centrum. Chudobín u

Litovle, s. 33–36. 99.

Saniga, M., 2006: Odvodenie modelu vysokohorského smrekového výberkového lesa v orografickom území Oravských Beskýd. Beskydy 19, 137-142.

136

100.

Saniga, M., Vencurik, J., 2007: Dynamika štruktúry a regeneračné procesy lesov v rôznej fáze prebudovy na výberkový les v LHC Korytnica. TU Zvolen, Lesnícka fakulta 83 s.

101.

Schütz, J,. Ph., 1989: Der Plenterbetrieb. ETH Zürich, 54 s.

102.

Schütz, J. P., 1999: Die Plenterung und ihre unterschiedlichen Formen. Script zu Vorlesung Waldbau II und Waldbau IV. (Deutche Übersetzung von Th. Fillbrandt). ETH-Zentrum. Zürich, 126 s.

103.

Schütz, J. P., 2001: Opportunities, strategies and scale of transformation of regular forests into irregular ones. For. Ecol. Manage.151, 87-94.

104.

Slavík, B., Hejný, S., 1990: Květena České republiky. Academia. Praha, 544 s.

105.

Slavík, B., Hejný,S., 1997: Květena České republiky 1. Academia. Praha, 557 s.

106.

Smejkal J.,2010: osobní sdělení

107.

Souček, J., 2002: Převod lesa pasečného na les výběrný na příkladu výzkumné plochy Opuky. Journal of Forest Science. 48, 1-7.

108.

Souček, J., 2003: Možnosti použití výběrného hospodaření v ČR. Lesnická práce. 82, 354-355.

109.

Stanicioiu, P. T., O´ Hara, K. L., 2006A: Morphological plasticity of regeneration subject to different levels of canopy cover in mixed-species, multiaged forests of the Romanian Carpathians. Trees - Structure and Function. 20, 196-209.

110.

Stanicioiu, P. T., O´Hara, K. L., 2006B. Regeneration growth in different light environments of mixed species, multiaged, mountainous forests of Romania. European Journal of Forest Research. 125, 151-162.

111.

Stanicioiu, P. T., O´Hara, K. L., 2006C: Leaf area and growth efficiency of regeneration in mixed species, multiaged forests of the Romanian Carpathians. Forest Ecology and Management. 222, 55-66.

112.

Svoboda, P., 1953: Lesní dřeviny a jejich porosty, část I. SZN. Praha, 411 s.

113.

Svoboda, P., Pokorný J., 1953: Lesní dřeviny a jejich porosty: Skripta z dendrologie pro technický směr. SPN. Praha, 112 s.

114.

Svoboda, M., Nagel, T., Hahn, K., Nielsen, A.B., Roženbergar, D., Diaci, J., 2005. Co nevíme o ekologii jedle bělokoré. In: Jedle bělokorá – 2005. European silver fir – 2005: sbornik z referátů : Srní, 31.10–1.11.2005. Neuhoferová, P. (Eds.). Lesnická práce. Kostelec nad Cernymi lesy, s. 9–11.

137

115.

Szwagrzyk, J. , Szewczyk, J., Bodziarczyk, J., 2001: Dynamics of seedling banks in beech forest: results of a 10 - year study on germination, growth and survival. Forest Ecology and Management. 141, 237-250.

116.

Šindelář, J., Čáp, J., Novotný, P., 2005: Význam a možnosti využívání původních (autochtonních) populací lesních dřevin v ČR. VULHM. Praha, 51s.

117.

Šindelář, J., Frýdl, J. 2004. Některé výsledky výzkumu jedle bělokoré, závěry pro lesnickou praxi. VÚLHM. Jíloviště-Strnady, 6 p.

118.

Špulák, O., 2011: Rozdíl průběhu teplot při severním a jižním okraji mladé smrkové kultury. In: Kacálek, D., et al. (Eds.): Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí. VÚLHM. Opočno, s. 243 - 252.

119.

Tesař, V., 2004: Cíle a způsoby přestavby monokulturního smrkového lesa vyhodnocení příkladných objektů "přírodě blízského" obhospodařování lesa v České republice, redakčně upravená závěrečná zpráva 2004 : program "VaV" NAZV - projekt QD1130/2001/01. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita. Brno, 64 s.

120.

Tesař, J., Souček, V., 2008: Metodika přestavby smrkových monokultur na stanovištích přirozených smíšených porostů. VÚLHM. Opočno, 37 s.

121.

Tognetti, R., Johnson, J. D., Michelozzi, M., 1997: Ecophysiological responses of Fagus sylvatica seedlings to changing light conditions. I. Interactions between photosynthetic acclimation and photoinhibition during simulated canopy gap formation. Physiologia Plantarum. 101, 115–123.

122.

Toromani, E., Sanxhaku, M., Pasho, E., 2011: Growth responses to climate and drought in silver fir (Abies alba) along an altitudinal gradient in southern Kosovo. Canadian Journal of Forest Research. 41, 1795-1807.

123.

Truhlář, J., 1995: Results of Conversions to the Selection Forest in the Masarykův les Training Forest Enterprise. Lesnictví-Forestry. 41, 97-107.

124.

Truhlář, J., 1996: Pěstování lesů v ekologickém pojetí. Školní lesní podnik „Masarykův les“. Křtiny, 128 s.

125.

Tučeková, A. 2004. Poznatky s použitím krytokorenného sadbového materiálu z intenzívnych technológií pri obnove lesa (Jiffy-7 Forestry). In Možnosti použití sadebního materiálu z intenzivních školkařských technologií pro obnovu lesa. Sborník přednášek z mezinárodního semináře 3. a 4. 6. 2004 Opočno, s. 108117. 138

126.

Úradníček, L., 2003: Lesnická dendrologie I (Gymnospermae). MZLU. Brno, 70 s.

127.

Úradníček, L., 2004: Lesnická dendrologie II (Angiospermae). MZLU. Brno, 170s.

128.

Úradníček, L, Maděra, P., 2005. Jedle – Královna evropských lesů. In: Neuhöferová, P. (Eds.): Jedle bělokorá – 2005. European silver fir – 2005: sborník z referátů: Srní, 31.10. – 1.11.2005. Srní. ČZU FLD v Praze, s. 69 - 74.

129.

Úradníček, L., Maděra, P., Tichá, S., Koblížek, J., 2009: Dřeviny České republiky. Lesnická práce. Kostelec nad Černými lesy, 367 s.

130.

Vacek, S., Simon, J., Minx, T., Podrázský, V., Šolc, R., 2007: Struktura a vývoj přírodě blízkých porostů a jejich management v Krkonoších a na Šumavě. In Prknová, H. (Eds.): Sborník příspěvků z vědecké konference Význam přírodě blízkých pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. ČZU FLD v Praze. 150–166 s.

131.

Vencurik, J., Kucbel, S., Snopková, Z., 2013: Štruktúra, rast a klimatická senzitivita prirodzenej obnovy smreka obyčajného (Picea abies /L./ Karst.) a jedle bielej (Abies alba Mill.) vo výberkových lesoch severozápadných Karpát. Zprávy lesnického výzkumu. 58, 123-130.

132.

Vild, T., 2009: Pralesy.cz - přirozené lesy České republiky [online]. Brno: VÚKOZ, oddělení ekologie. Dostupné z: http://www.pralesy.cz/?id=2427

133.

Vinš, B., 1966: Příspěvek k výzkumu proměnlivosti jedle. VÚHLM. ZbraslavStrnady, 82 s.

134.

Vlček, V., 2010: Kalibrace vlhkostního čidla TST1 pro minerální a organické půdy. Bakalářská práce. ČVUT. Praha, 55s.

135.

Vyhláška č 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa

136.

Wagner, S., Collet, C., Madsen, P., Nakashizuka, T., Nyland, R. D., SaghebTalebi, K., 2010: Beech regeneration research: From ecological to silvicultural aspects. Forest Ecology and Management. 259, 2172–2182.

137.

Wilson, E. R., Vitols, K. C., Park, A., 2007: Root charakteristics and growth potential of container and bare-root seedlings of red oak (Quercus rubra L.) in Ontario, Canada. New Forests. 34, 163-176. 139

138.

Xioobi, D., 1996: Influence of light conditions in canopy gaps on forest regeneration: a new gap light index and its application in a boreal forest in eastcentral Sweden. Forest Ecology and Management. 84, 187–197.

139.

Zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

140.

Zákon č. 289/1995 Sb o lesích

141.

Zatloukal, V., 2001: Možnosti pěstování jedle s ohledem na její ekologické nároky a přirozené rozšíření. In: Kotrla K., Kyslík P. (Eds.): Pěstování a umělá obnova jedle bělokoré: Sborník referátů z celostátního semináře.. AVE centrum. Chudobín u Litovle, s. 18 – 27.

142.

Závodný, V., 2005: Zkušenosti s podrostním způsobem obnovy v podmínkách LČŘ s.p., Lesní správy město Albrechtice. In Obnova lesa se zaměřením na podrostní způsob. Česká lesnická společnost. Praha, s. 25–30.

143.

Zeigler, V., 2009: Krásy a naděje české přírody. Futura. Praha, 106 s.

144.

Zerbe, S., 2002: Restoration of natural broad – leaved woodland in Central Europe on sites with coniferous forest plantations. Forest Ecology and Management. 167, 27-42.

145.

Zezula, J., 1995: Přirozená obnova lesa. Lesy České republiky. Hradec Králové, 90 s.

146.

Zezula, J., 1997: Program trvale udržitelného hospodaření v lesích, výchova a obnova lesa. Lesy České republiky. Hradec Králové, 60 s.

140

9 PŘÍLOHY Přílohy: Příloha č. 1: Přirozená druhová skladba lesních typů a jejich zastoupení v NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C)........................................................................................................................................... 1 Příloha č. 2: Mapy TVP obnovy buku 1B, 2B, 5B-7B, 10B-12B ................................................. 3 Příloha č. 3: Mapy TVP obnovy buku 1J-13J ............................................................................. 11

Příloha č. 1: Přirozená druhová skladba lesních typů a jejich zastoupení v NPČŠ (KOLEKTIV, 2007C) Lesní typ 0Z1 0Z3 0Y3 0Y4 0M2 0M7 0K4 0T3 0G1 1G2 3Z2 3Z4 3Z8 3Y2 3M3 3K1 3K3 3K5 3N3 3N4 3I1 3S1 3S8 3B2 3J4 3L1 3L2 3V4 4Z0 4Z2 4Z8 4Y2 4M3 4K1 4K3

Přirozená druhová skladba BO9,BR1,DB BO9,BR1,DB BO6-7,BK2,DB1,BR+-1 BO6-7,BK2-4,BR+-1,JD,SM BO8,BR1-2,DB+-1,BK BO8,BR1-2,BK+-1,DB BO7,DB1,BK2,BR BO8,BR2,DB,SM SM4,BO5,BR1 OL10, SM BK5-6,DB3-4,BO1,BR BK7,DB3,BR,JR BK5,DB3-4,BO 1-2, BR+-1 BK5,DB3-4,BO 1-2, BR+-1 BK6-7,DB3-4,JD+-1, BO+-1 BK6-7,DB3-4,JD+-1 BK6-7,DB3-4,JD+-1 BK6-7,DB3-4,JD+-1,BO BK6,DB3,JD1,LP,KL BK5-6,DB3,JD+-1,BO+-1 BK6,DB3,JD1 BK6,DB2,JD1-2,LP+-1 BK6,DB3,JD1 BK6,DB3,LP+-1,HB+-1 BK2-3,DB1,LP2-3,JV3,HB+-1, JD+1,JL+,třešeň OL6-7,J S3-4 OL6-7,J S3-4 BK5,DB3,JD1,JS1,JV,OL BK2-5, JV2-5,LP1-3, BŘ1-3,DB1-3 BK6-7,DB1-2,BO1,BR-1 BK7,DB1-2,JD1-2,KL BK6-7,DB1-2,BO1-2,BR-1,JD BK6-7,DB1,JD+-2, BO1-(2), BRBK7,DB1,JD2 BK7,DB1,JD2 1

Výměra 96,67 33,93 12,39 143,89 12,23 70,25 4,63 0,15 1,17 1,08 24,48 2,38 3,07 57,21 11,70 232,62 25,33 233,77 27,27 11,68 84,55 11,20 17,43 3,26 5,56 8,62 1,79 0,47 1,46 4,64 0,18 823,15 84,20 576,60 52,47

4K5 4N1 4N4 4N6 4I1 4S1 4S5 4B3 4B4 4B5 4A1 4A2 4A6 4V1 4V2 4O1 4P1 4Q4 4R1 5Y2 5K1 5K6 5N1 5N4 5N6 5I1 5I4 5S1 5S4 5S6 5A3 5J1 5J2 5U1 5V6 5O1 5O2 5P1 5T1 6V1 6O2 6G3 NE 

BK6-7,DB1,BO1,JD1-2, BR BK7,DB1,JD2,JV,LP BK7,DB1,JD2,BO+-1 BK7,DB1,JD2,JV BK7,DB1,JD2 BK8,JD2,DB BK8,JD2,DB BK8,JD2,DB,LP BK7,JD2,JV1,DB,LP BK8,JD2,DB,LP,KL,JL BK5-6,JD+-1LP2,JV1-2,JL BK5-6,JD+-1LP2,JV1-2,JL BK5-6,JD+-1LP2,JV1-2,JL BK4,JD4,DB1,JV1 BK4,JD4,DB1,JV1 BK2,JD4,DB3-4,LP+-1,OS BK1-2,JD4,DB4,OS+-1 JD5,DB2-3,BK1,BO+-2,BR+-1 SM10,BR,OL,JD BK5-7,JD2-3,SM1-(2),BO,BŘ BK6,JD3,SM1 BK6,JD2-3,SM+-1,BO1 BK5,JD3,KL1,SM1 BK5-6,JD3-4,SM1 BK5-6,JD3-4, SM1 BK5,JD4,SM1 BK4-5,JD4,SM1-2 BK5,JD4,SM1 BK5,JD4,SM1 BK5,JD4,SM1 BK5,JD3,KL2,JL,JS BK3,JD2,KL3,JL1,JS1 BK3,JD2,KL3,JL1,JS1 BK2,KL3,JS2,JL1,JD2 BK5,JD3,KL1,JS1,JL JD7,BK2,SM1 JD7,BK2,SM1,OS JD6-7,BK2-3,SM+-1,BO+-1,DB,OS,BR JD4-6,SM+-1,BR2-3,BO+-2,DB+-1,OS+-1 BK3,JD3,SM3,KL1,JS,OL,JL JD5,SM3,BK2 SM5,JD4-5,BK+-1,OL --

2

985,09 18,07 249,95 342,11 184,47 26,11 25,80 6,43 30,30 25,00 6,71 56,09 17,87 2,37 2,10 38,62 30,67 22,69 7,04 873,49 498,15 327,98 68,64 17,27 566,75 61,25 8,39 24,33 7,77 18,49 0,61 1,10 22,18 4,76 44,01 34,45 112,91 1,68 3,15 11,70 163,44 121,04 16,77 7769,28

Příloha č. 2: Mapy TVP obnovy buku 1B, 2B, 5B-7B, 10B-12B

3

4

5

6

7

8

9

10

Příloha č. 3: Mapy TVP obnovy buku 1J-13J

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23