Česká televize, bav nás!

Číslo 3/XVI 2016/30 Kč

Školní časopis

Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Emy Destinové 395, 370 05 Č. Budějovice

MÓDA & JÁ „Všechno, co v životě dělám, dělám ráda…“

MEZI KOVBOJI JAKO NA DIVOKÉM ZÁPADĚ

Česká televize, bav nás! 1

Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Šéfredaktorka: Kateřina Veisová Redakce: Kristýna Mrkvanová, Daniela Sternadová, Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová, Darja Efremenko, Míša Valentová, Marika Vostrovská (redakční úpravy) Editor a výroba: Dagmar Nováková Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632 E-mail redakce: [email protected], internetové vydání: www.vosss.cz

2

MILÍ ČTENÁŘI,

OBSAH

celý červen je asi jen počítání dní do července. Pomalu se vše uzavírá, blížící se léto za školními okny mě láká k vodě. Tenhle poslední měsíc vydá za těch devět, které kolem mě prosvištěly vcelku rychle a řekla bych až nepatrně. Kdo by to byl řekl, že sotva, co jsem se vrátila do školních lavic, mě míjely nové předměty, učitelé, nespočet víkendů, pár prázdnin, přednášky, spousta nových termínů, jmen, známek i testů. To vše uteklo strašně rychle, ale červen se vleče. Nadšení z blížícího se volna sice stále narůstá, ale přepadávají mě i chvíle nostalgie, když si připomenu, co vše končí. Dokonce je tu i poslední číslo časopisu. Zvláštní, jak se za tento školní rok vyvinul, kolik lidí do něj přispělo svým talentem i nadšením… přesto teď náš časopis zase na chvíli usne, aby nabral elán do dalšího roku a mohl se v plné síle vrátit, což mimochodem, se snad podaří každému z nás. Naberme proto za dva měsíce dostatek energie, sluníčka i odpočinku, abychom v poklidu zvládli dalších školních devět měsíců a ten poslední, čekací, nějak vydržíme.

TÉMA

A s čím se s vámi časopis pro toto pololetí rozloučí? Připravili jsme pro vás rozsáhlé téma, jež je Česká televize, do které zavítali studenti žurnalistiky a zpracovali pro časopis zajímavosti i anketu. Svůj rozhovor nám poskytl nejen kameraman J. Horský, ale i paní ředitelka. Zaměříme se také na školní akce, které v poslední době proběhly, například Majáles, exkurze v Temelíně, ekologický workshop (zrealizovaný třeťáky), výlet do Šiklova mlýna. Těšit se můžete i na naše stálé rubriky. Tradičně nechybí vtipy, recepty, módní rubrika a další pokračování Zaklínače. Žáci se navíc pochlubí svými básničkami a názory na literaturu… Poslední číslo tedy rozhodně nestrádá. Za celý časopis přeje krásné a slunné prázdniny

Kateřina Veisová

Česká televize, bav nás!

4

Adrenalin v přímém přenosu

6

ZE ŽIVOTA ŠKOLY Mezi kovboji jako na Divokém západě

6

Ve Vidově si s odpadní vodou poradí

9

Dopoledne s ekologií

9

Vzhůru do oblak

10

Šangri-la

10

ROZHOVOR Všecko, co v životě dělám, dělám ráda

11

Cesta za atomem

12

Jednou větou

13

LIFESTYL Móda a já

14

TVORBA Trocha poezie nikoho nezabije

15

SPORT MS v hokeji 2016

16

KULTURA Příjmení pod lupou

17

Ze čtenářských deníků

17

ZÁBAVA A VAŘENÍ Recepty

18

Vtipy

18

FANTASY Zaklínač - Otázka lidskosti

19

OCENÉNÍ Certifikát

20

V ZOO Ohrada s 1. A

3

TÉMA

Česká televize, tady jsme, bav nás! Petra Křížová a studenti žurnalistiky

Českou televizi zná snad každý z nás. Známí František a Michal z Kouzelné školky nám jako dětem přinášeli úsměvy a pohádky, pořad Bludiště nám zajišťoval zábavu a nové poznatky, Dokumentární klub nás vzdělával a usměvavá Marcela Augustová vždy informovala o všem, co se dělo u nás a ve světě. O tom, jak to vypadá v zákulisí, jsme se přesvědčili na vlastní kůži! Daniela Sternadová, Kateřina Nedbalová

Tentokrát jsme odpočatí a plní zvědavosti vyrazili vlakem do Prahy, kde má Česká televize hlavní sídlo. Všichni sice známe pořady a kanály ČT, ale málokdo z nás se mohl podívat do centra dění a právě MY jsme tuto možnost dostali. Cesta byla sice dlouhá, ale stálo to opravdu za to! Na Kavčích horách se nám naskytl pohled na veliký komplex České televize. Nadšeni jsme vešli do hlavní budovy a první, co nás samozřejmě zajímalo, byly obrovské červené gauče, které nám při dlouhém čekání a kontrolování občanek přišly vhod.

ve tvaru mužského přirození, které visely ze stropu. Z hlavní budovy jsme o dvě hodiny později vyšli unavení a plni rozmanitých dojmů Abychom to shrnuli – bylo to fajn a lepší než sedět ve škole. ☺

Jak se změnila sledovanost? Petra Chmelařová, Radka Podlahová

Hned poté, co paní na recepci čísla OP přesvědčila, že nejsme teroristi a nechceme ovládnout televizi, jsme mohli vyrazit s paní průvodkyní dovnitř. Bohužel se k nám připojila skupina hektických školáků, kteří byli o poznání mladší než my. Jejich zápal pro všechno byl ohromující… První místností, kam jsme přišli, bylo staré studio, které dnes slouží už jen jako zkušební místnost pro návštěvníky. Zkoukli jsme úvodní film, který nás zdržel na půl hodiny a řekl nám jen základní informace o ČT, takže se zatím nic dobrodružného nekonalo. Prohlídka pokračovala asi tím nejzajímavějším, co nám ten den ukázali, a to bylo studio Kouzelné školky, kde jsme viděli na vlastní oči, jak se natáčí nové díly! Školáci ze základní školy byli okouzleni, středoškoláci z naší školy se dusili smíchy. Herečka Jitka Molavcová byla skvělá a loutka Fanynky stejně tak. Ovšem dialog mezi Fanynkou a Jitkou byl dle mého soudu poněkud lechtivý, což dětem přijde jako naprosto nevinné, ale my teenageři jsme si představili, co vše může být v tak „nevinném“ humoru skryto. Vzhledem k tomu, že se ve studiu točilo, museli jsme být zcela potichu, takže nesmát se bylo strašné utrpení. Dál jsme si všichni představovali, že tam budou létat magické bytosti, že uvidíme známé herce a herečky, maskérky a líčidla… místo toho jsme viděli jen Kouzelnou školku, Jitku, Fanynku, 3D model celého komplexu ČT a lehce perverzní lampy

Díváš se na programy České televize? Petra Chmelařová, Radka Podlahová Markéta Brýdová Ano. Mám ráda taneční soutěž Stardance a v poslední době mě hodně zaujal krimi seriál Labyrint. Hodně se mi líbí nová funkce České televize. Na naší „chytré televizi“ se skrz červené tlačítko dostanu do nabídky, kde si mohu pouštět seriály z archivu televize. Radek Šindelář Nedívám, pořady na ČT1 nebo na podobných programech mi jsou nesympatické. Zpracování mi mnohdy přijde amatérské a hlavně nezáživné. Michal Chmel Ne. Na Českou televizi se dívá moje babička a pořady, které tam vidím, se mi nelíbí. Já sleduji filmy, které chci, on-line na počítači a zprávy si přečtu v mobilu.

4

ROZHOVOR

FOTO Jiří Horský

Zdroj: https://barnabasfund.org/news

Adrenalin v přímém přenosu S Jiřím Horským sedím po deseti letech, co jsme se neviděli, u kávy při neformálním rozhovoru o jeho práci kameramana v České televizi. Jaké je to vidět svět zpoza kamery? Co je za kamerou k smíchu a co naopak k vzteku? Dozvídám se perličky ze zákulisí například pořadu StarDance. Profesní cesta Jiřího Horského byla poněkud klikatější než bychom předpokládali. Dnes je jako kameraman spokojený. „Baví mě to,“ říká. Dagmar Nováková

Práce kameramana. Mojí pracovní naplní je stoupnout si za kameru a toho, koho mi tam postaví, tak „sejmu“.

Práce kameramana je zajímavá komplexně, cosi vytváříte bez ohledu na to, o který pořad jde. Nejde o to, jestli obsahová stránka daného pořadu se mnou souzní, nebo ne. Zajímá mě udělat tu svoji část co nejlépe. Obtížné na tom není nic, pokud se tu práci naučíš. FOTO Jiří Horský

Pracuješ na ČT1 nebo 2?

Co tě dokáže při této práci rozčílit? Co tě irituje?

Primárně pracuji na ČT24, ale dělám občas i jiné věci, například sport nebo kulturu. Na podzim budu například pracovat ve StarDance pro Českou televizi.

Dokáží mě nadzvednout někteří hosté. Z pozice svojí práce s nimi nikdy nebudu mluvit, natož ve studiu. Je to práce moderátora. Moje práce je namířit na ně kameru a udělat pěknej obrázek. Oni přijdou do studia, odejdou ze studia a nejlepší je, když si nebudou pamatovat, že jsme se potkali. Někdy je iritující, že se k tomu zkrátka nemůžeš vyjádřit.

Pracuješ v České televizi. Co je tvojí pracovní náplní?

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Vypadá dost různě, záleží na tom, jestli mám práci ranní, denní nebo noční, což pak určuje zbytek dne. Dělám i různé práce mimo televizi. Grafiku, design a občas fotím. Mě napadá frazém „Ferda Mravenec, práce všeho druhu“, televize šetří? Mám rád různorodost, u grafiky jsem začínal a nechce se mi ji jen tak opustit. Momentálně je to okrajová záležitost, ale chybělo by mi to. Protože jsem často v televizi, snažím se některé práce přesunout na své kolegy. Takže mám člověka, který pro mě dělá grafiku, mám někoho, kdo fotí, mám člověka, který programuje webové stránky apod. Všechny tyto činnosti bych do nějaké míry byl schopen zastat, ale raději je deleguji na lidi, kteří se tím zabývají na plno a já pak dělám produkční část. Co ti na práci kameramana připadá nejobtížnější a co tě nejvíc na ní baví?

Slyšela jsem o politikovi, kterého schválně snímali zespodu, aby mu to „nandali“. Neznám nikoho z kolegů, který by takhle úmyslně do toho zasahoval. Většina kameramanů, ať si myslí o některých respondentech, co chtějí, pořád je to o tom, že tu práci chtějí dělat správně. Jediné, co můžeš, přestat je poslouchat. Nemá smysl se tím zatěžovat, protože s tím stejně nic nenaděláš. Určitě jste potkal mnoho známých lidí, kdo z nich tě nejvíc zaujal? Kdo mě zaujal? Různí lidé… Moc dobře se mi pracovalo třeba s Davidem Vávrou z divadla Sklep, je neustále příjemně naladěný a pořád vtipkuje. Bylo to v rámci pořadu Šumná města, kde jako bonus byl i vstup na místa, kam se

5

ROZHOVOR hned tak někdo nepodívá. Mohl bych také jmenovat Marka Ebena, Romana Vojtka, Emilii Vašáriovou, Karla Gotta a další. Pro mě bylo asi nejpříjemnější, že tito lidé jsou stejní před kamerou jako mimo kameru. Vidíš, že nic nepřehrávají. To je pro mě největší přidaná hodnota.

Ještě se vrátíme k tvojí profesi, máš svoji oblíbenou oblast? Někdo dělá sport, jiný zpravodajství, někdo kulturu? Máte takhle rozdělené oblasti?

Jak bys popsal svoji profesní cestu? Jak ses k práci kameramana dostal? Všechny práce, které jsem dělal, mě bavily. Uznávám, že výběr mé školy nebyl zrovna nejšťastnější, byla mi vybrána (bylo to v době komunismu ) a přestal jsem tu práci dělat rok po skončení školy.

Mám. Já jsem nejraději ve studiu jaJiří Horský ko takovém. Dělám kameraman na ČT24. Co to bylo za školu? Mechanik nákladních vozů. všechny pořady, které jsou na čtyřiaCo jsi dělal potom? Neruda říká: „Vším jsem byl rád.“ dvacítce od ranního S tím můžu souhlasit. Potom jsem dělal řidiče na poště, studia přes Devadesátku až po Horizont a po zprávy, vše, rozvážel jsem telegramy, poté v knižním vydavatelství, pak co se odehrává ve studiích. Znám kolegy, kteří raději točí práci grafika v tiskárně - díky tomu mám kontakty na tissport, jiní mají kulturu. Je to takhle rozdělené. kárny - a pak jsem začal dělat v grafickém studiu. Někdo Máš nějakou veselou příhodu? mi zavolal, že bych mohl zkusit asistenta kamery, a tak jsem to zkusil. Veselé to je. Mě to baví samo o sobě. U práce kameramana zůstaneš?

Stalo se ti třeba, že vám vypadly při přímém přenosu kamery?

Já doufám. Mě to baví. Chtěl bych...

To veselé zrovna není:-). Ale stává se to, to poznáte, když máte černou obrazovku - že vypadl někde signál. Přijde mi spíše zajímavé, když se některé pořady připravují hodně V televizi máme kamery, které jsou součástí studií. Všech- dlouho dopředu a pak se jedou v přímém přenosu - to je no jsou profesionální zařízení, Sony atd. adrenalinová záležitost. Ať uděláš, co uděláš, už se to nedá opravit. Když děláš inscenaci a někdo se přeřekne, Natáčíš si svoje dovolené? tak to stopneš a jede se znova. Ale například pořad jako Ne. StarDance - všechny věci na sebe musí navazovat. V jednom dílu StarDance při vyhlášení vítězů při konečném muKovářova kobyla chodí bosa? mraji nám bouchnul hasicí přístroj, protože tam bylo strašNěkolikrát jsem si své dovolené natáčel, ale neměl jsem né vedro. Ale myslím, že si toho všimnul akorát štáb. čas materiál zpracovat. Začal jsem dovolené spíš fotit. Díváš se na televizi? Není to jen o tom přijít na nějaké místo a mít s sebou kameru – tohle natočit, támhleto natočit, mělo by to celé dá- Doma ne. Nemám televizi :-). vat smysl. Je škoda mít spoustu nevyužitého materiálu. Děkuji za rozhovor. Možná by někoho zajímalo, jaké máte technické vybavení?

ZAJÍMAVOSTI O ČT

Tereza Kapcová, Denisa Kutláková



Zřízena 1. ledna 1992



V čele stojí generální ředitel jmenovaný na 6 let



První pokusné vysílání televize v Československu se konalo v březnu 1948



Zpočátku vysílala televize pouze 3 dny v týdnu a v létě pouze 2 dny v týdnu



V roce 1970 bylo vysílání obohaceno o druhý program, dnes vysílá šest programů



V roce 1973 bylo zahájeno pravidelné barevné vysílání

 FOTO Jiří Horský

Za 25 let vysílání si našla televize své místo ve 4 milionech domácností

6

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Mezi kovboji jako na Divokém západě Róza Otípková, D. Nováková S časopisem Výlety jsme vyhráli výlet do Šiklandu – největšího zábavního parku v Čechách. Upřímně jsem si myslela, že se na výlet nikdy nedostanu, protože kolona, ve které jsem stála, se zdála nekonečná. Naštěstí jsem nebyla jediná. Všichni jsme se na výlet těšili, protože to jsme ještě nevěděli, jaká cesta nás čeká - nekonečná, zpocená, unavená, dokonce i prozvracená…Místo dvou a půl hodin jsme jeli kolem čtyř hodin. Mně osobně to vynahradil strašidelný hrad - impozantní hrad Draxmoor uprostřed malebné vesničky. O ostatních to říci nemohu, protože takhle ubrečené obličeje jsem snad nikdy neviděla. Holky se holt trošičku bály. Ponuré zvuky ve tmě, nasvícené nestvůry a upíři, otvírající se rakve. Někoho zřejmě zneklidnili umrlci. Ti totiž náhle ožili a pronásledovali nás až k výtahu, který udělal klaustrofobiky i z těch, kteří jimi předtím nebyli. Nanuk samozřejmě všechno spravil a mohli jsme pokračovat v našem dobrodružství. Jdeme po krásně vyhřáté silnici, sluníčko příjemně hřeje. Konečně vidíme brány westernového městečka - Šiklova mlýnu. Po náročném dni jsme s velkou radostí dospěli do cíle. Ubytovali jsme se v roztomilých dřevěných chatkách a prošli si rozlehlý areál. Zastavili jsme se tentokrát v lanovém parku a u velké barevné trampolíny. Většina z nás lana vyzkoušela,

oblíbené byly zavěšené pneumatiky a šplhání po síti, ti odvážnější zkoušeli poměrně úspěšně provazochodectví. Trampolínu jsme si užili s nadšením a hromadně. Kdo by odolal vznést se k výšinám… Kvečeru jsme přišli do westernového městečka – uviděli jsme řadu typických dřevěných domků, saloon i kostelíček, putyku, muže v kožených kloboucích kolty proklatě nízko. Kovboj Jack nám předvedl dovednosti, kterými se prý bavili kovbojové na Divokém západě mohli jsme si vyzkoušet bičování nebo točení lasem, potěžkali jsme pravé kolty a házeli noži. Naštěstí všichni přežili.

„Kovboj Jack nám předvedl dovednosti, kterými se prý bavili kovbojové na Divokém západě mohli jsme si vyzkoušet bičování nebo točení lasem, potěžkali jsme pravé kolty a házeli noži. Naštěstí všichni přežili.“

k nám přidala paní učitelka a David. Přivedli jsme k nám stydlivé děti z jiné školy a tančili i přesto, že nám docházel dech. Diskotéka nám v deset hodin bohužel skončila. Zpocení a bez kapky energie jsme šli do sprch a rovnou do postele. Budíček deset minut před osmou jsem uvítala s nadšením, protože každý den vstávám mnohem dříve. Zanedlouho jsme už všichni seděli za stolem a vychutnávali si lahodnou snídani. Poté jsme si šli vyzkoušet všelijaké atrakce westernového městečka. Nejoblíbenější byl „divoký býk“, který brzy každého shodil. Já a Vendy jsme měli od kovboje Jacka rodeo zadarmo, protože jsme vedly tanec na včerejší diskotéce. Bylo možné si zastřílet z luku, svézt se na koni, rýžovat „zlato“, ztratit se v zrcadlovém bludišti apod. Zvěřinec tu byl poměrně pestrý, od roztomilých koziček, přes morčata a králíky po exotické husy a cizokrajnou lamu. Dokonce jsme viděli i bizony.

Před obědem jsme v aréně sledovali kovbojské vystoupení. Střílelo se kolty, Hurá. Večeře. Na tento okamžik jsme házelo noži, točilo všichni čekali. Po špagetách jsme měli se lasy, dokonce volno. Nabrali jsme síly a šli na disko- se chytali do lasa téku. Vůbec nikomu se nechtělo tancovat. Je jas„Denis svým šamanským tanné, že takhle to cem přivolával slunečné počasí nemohu nechat, takže jsme to já, na zítra.“ Vendy a Denda pořádně rozjely. Postupně se

7

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

„Kdo by odolal vznést se k výšinám…“

někteří diváci, představující skot. Pěkně jsme se tam opálili a od srdce zasmáli. Odpoledne jsme chvátali na westernovou show. Příběh se jmenoval Zlatý důl. Herci ze Šiklova mlýna hráli velmi profesionálně a nikdo nemohl z představení spustit oči. Nechyběli zde dámy s kanýry, koně, pistole, šerif, záhadní cizinci a jeden vynálezce – ani humor, a dokonce „skutečný“ výbuch zlatého dolu. Herci sklidili hlasitý potlesk. Po odpočinku v chatkách následovala návštěva indiánské vesnice. Seděli jsme ve vnitřku teepee a Denis se převlékl za indiána a svým šamanským tancem přivolával slunečné počasí na zítra. Do prachu jsme psali indiánským obrázkovým písmem. Indiánka Měsíční záře nám povyprávěla o zvyklostech indiánů. Dávali jsme si indiánská jména, paní učitelky dostaly Zářivé slunce a Vřelé slovo.

Při tanci nám kůži spalovalo žhavé slunce a to vám tedy povím, bylo opravdu horko. Po pauze bylo rodeo opět obsazené mnou a dalšími spolužáky. Hranolky a jahodový milkshake se zdají jako neobvyklá kombinace, ale pan kovboj je připravil tak skvěle, že nám to ani nepřišlo. Na programu je táborák, opékání špekáčků. Plápolající oheň nás všechny zahříval, za doprovodu kytary jsme zpívali písně jako Kopni do tý bedny a náš poslední večer na „Divokém západě“ se zdál perfektní.

„točení lasem“

Je tady poslední den. Začalo to krásně a také to krásně končí, protože jsme měli snídani v půl deváté a byla moc dobrá. Po snídani jsme mohli jít zpět do chatek a chvilku si odpočinout po tak náročné práci jako je jezení rohlíků obložených nejrůznějšími dobrotami. Pak přišla sportovní část dne. Hráli jsme volejbal a skákali na velké trampolíně. Někomu šly smeče a pinkání opravdu velmi dobře jako například paní učitelce Janouškové a Davidovi. Poté jsme dorazili k místní nevysoké rozhledně, pod námi jezdil tank a bankovní klientela po každém pořádném zhoupnutí ječela. Když jsme se vrátili, kdo chtěl, mohl hrát pingpong, badminton či sportovat na hřišti, ale většina z nás chvátala na limonádu ve westernovém městečku, také nás zlákalo krmení zvířat, rodeo apod. U pódia na rozlehlém prostranství mezi dřevěnými krámky jsme tančili také country tance. Do tance se zapojilo poměrně hodně lidí, včetně mě samozřejmě. Tančili jsme v kruhu, v řadě či ve dvojicích, opakovali jsme rytmické pohyby „gumového“ kovboje před námi. Při tanci nám kůži spalovalo žhavé slunce a to vám tedy povím, bylo opravdu horko. Všichni jsme vypadali, jako kdybychom místo tance byli na hodině plavání. Ale všichni jsme se náramně bavili. A přichází ta smutná část. Balení a loučení se s krásným Šiklandem. Když jsme dobalili své věci a zamkli chatky, šli jsme se naposledy podívat do westernového města a vyfotili jsme se na pódiu, kde se odehrávala například naše slavná diskotéka. Opravdu bych se ráda vrátila. Byl to úžasný výlet.

„rodeo“

8

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Ve Vidově si s odpadní vodou hravě poradí Víte, že každý z nás denně vyprodukuje zhruba 150 litrů splašků? Ráno nebo večer se vykoupeme, několikrát denně spláchneme toaletu, pak nějaké to praní, vytírání, mytí nádobí i vaření. Jak se vlastně odpadní voda čistí? Kateřina Laluchová, Marika Vostrovská

Odpověď jsme dostali pár kilometrů za městem na exkurzi v čistírně odpadních vod (ČOV) ve Vidově. Procházka podél řeky Malše, ale i spousta nových užitečných informací nám zpříjemnily květnové dopoledne. Průvodce objektem vysvětlil, že odpadní voda je ze všech domů v obci odváděna jednotnou stokovou sítí do centrální čističky. Poté splašková voda projde mechanickou, biologickou a také chemickou proměnou, aby vyčištěná mohla být opět vrácena do přírody. V tomto případě je vypuštěna do řeky Malše. Na exkurzi jsme se přesvědčili, že člověk dokáže vyprodukovat během několika týdnů horu odpadků i moře špinavé vody. Díky svému rozumu naštěstí umí částečně své řádění kompenzovat. Vynález čističky odpadních vod je toho tím nejlepším důkazem.

Čistička odpadních vod

Dopoledne s ekologií - vezmeme to globálně „kde se seznámili s dopady globálního oteplování“

Podlahová Radka

V rámci hodin ekologie jsme si my ze třetího ročníku pod vedením pana učitele Maršána připravili různá témata týkající se životního prostředí, trvale udržitelného rozvoje a globálních problémů, které většina lidí ani nevnímá. Každá skupina své téma pojala jinak, a tak se žáci mohli těšit na originální kvízy, hry, doplňovačky a diskuzi doplněnou názornými ukázkami týkající se globálních problémů. Ve čtvrtek 16. června jsme se se třídou sešli u Jihočeské univerzity a začali si připravovat naše stanoviště, než přijdou spolužáci z nižších ročníků, pro které jsme celý workshop připravovali. Stále jsme si opakovali, co jim budeme říkat, museli jsme se vyrovnat s přírodními živly (vítr, slunce) i absencí moderní techniky. Po osmé hodině přišly první ročníky, rozdělily se do skupin a vše mohlo začít. Postupně začali obcházet stanoviště, kde se seznámili s dopady globálního oteplování, vyzkoušeli si, zda správně umí vytřídit odpad, dozvěděli se novinky ze světa jaderné energetiky a řadou dalších aktivit se zabývali na stanovištích s dětskou prací, udržitelnou výrobou a spotřebou, problémy v Africe a obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji energie. Myslím, že toto dopoledne bylo pro nás všechny velice poučné a na konci školního roku jsme si tak zábavnou formou shrnuli vše důležité ze světa ekologie.

9

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Vzhůru do oblak Kristýna Mrkvanová

Možná to zní jako zábava pro kluky, ale i holky si přijdou na své. Myslím tím výlet na letiště Hosín, kam jsme se v době maturitních zkoušek vypravili se třídou a paní učitelkou Janouškovou. Průvodce nám dělal pan učitel Rozhoň, který se o létání zajímá už několik let. Viděli jsme modely různých letadel, byli jsme poučeni o bezpečnosti a řízení při létání a mohli jsme se do letadla i posadit. Vyzkoušeli jsme si nasazování padáku a viděli, jak se s letadlem létá, i když jsme se sami proletět nesměli. To nám ale tolik nevadilo, protože jsme se posílili v místním hostinci pořádným jídlem.

Šangri - la Co je vlastně Šangri-la? Lidstvo je od nepaměti naprogramováno touhou nalézt ráj. Křesťanství svůj ráj schovalo do nebes, kde si ho po smrti budou užívat ti, kteří svůj pozemský život nepromarnili. Středomořští lidé sní o bájné Atlantidě. Šangri- la je vysněným rájem v daleké Asii. Bájné údolí věčného štěstí a opojného blahobytu se údajně skrývá v nitru Himalájí. Marek Jalal, Marika Vostrovská

V pátek 8. dubna se první ročníky vydaly na výstavu ŠANGRI-LA v Jihočeském muzeu. Jelikož bylo vše vystaveno mimo vitríny, osahali jsme, co jsme mohli. Díky interakci, při které jsme nic nerozbili, a promítání filmů, se stala tato výprava velmi úspěšnou. Dozvěděli jsme se mnoho nových věcí o světě v Himalájích. Procházeli jsme se tropickým pralesem, mohli jsme bubnovat do bubínků z lidských lebek, navštívit tibetskou svatyni. To, co jsme se nedozvěděli na opravdu obsáhlých tabulkách na stěnách, jsme našli v odpovědi učitelského doprovodu, anebo v krátkých ukázkách z dokumentů z tohoto kraje. Země jako Nepál, Tibet, Bhútán a Indie nám toho nabídly opravdu mnoho. Dozvědět se něco o jejich kultuře se vždy hodí, i přesto, že některé věci se snášely těžko. Nemluvíme zde o přístupu k internetu, ale například o občas dost krutém zacházení se zvířaty. I tak to byla velmi vydařená expedice a doufáme, že se dostaneme i na další! Zdroj obrázku: http://www.muzeumcb.cz/program/vystavy/sangri-la-vystava-pro-velky-zajem-prodlouzena-do-10-4-2016.html

10

ROZHOVOR

Všechno, co v životě dělám, dělám ráda Její cesta k učení nevedla přímo, vyzkoušela i práci v jiném oboru. Nakonec však zakotvila ve školství a už by neměnila. Paní ředitelka Zdeňka Dočekalová se s námi podělila o své názory nejen na školství a prozradila, co dělá ve volném čase.

Radek Šindelář Co Vás přimělo k učení na obchodní akademii? Očekávala bych spíš otázku, co mne přimělo k učení vůbec. Prostě mne to baví. Za to, že moje původní povolání nebylo to učitelské, může vlastně moje babička – učitelka. Neměla jsem ji moc ráda a věděla jsem, že kdybych šla studovat pedagogiku, udělala bych jí tím radost a to jsem nechtěla... A protože všechno, co v životě dělám, dělám ráda, bavila mne i ta ekonomie, kterou jsem vystudovala a která je mou původní profesí. Jenže mezi učiteli jsem měla spoustu kamarádů a už na mateřské dovolené jsem začala učit na učilišti – budoucí zedníky a sklenáře – ekonomiku. Rok od roku se můj učitelský úvazek zvyšoval, zvyšoval se počet škol, kde jsem učila i rozsah předmětů, které jsem vyučovala. Stejně jsem se tedy, i když trochu oklikou, k učitelování dostala. Jsem ale za tu okliku ráda: na rozdíl od učitelů, kteří vystudovali pedagogické fakulty, učím proto, že chci, a ne proto, že nic jiného neumím. Zkusila jsem i práci jinou a vím, že tohle je to „pravé ořechové“. A zkušenosti z práce v ekonomickém oddělení mohu využít i při výuce, nemusím se spoléhat jen na učebnice a teoretickou výuku, ale vím, jak to vypadá v praxi. A obchodní akademie? Obor jednak odpovídá směru, který jsem vystudovala, a navíc v době, kdy jsem měnila v roce 2000 zaměstnavatele, mi nabídli práci na obchodní akademii – a učím tu dodnes. „Zkušenosti

z práce v ekonomickém oddělení mohu využít i při výuce, nemusím se spoléhat jen na učebnice a teoretickou výuku, ale vím, jak to vypadá v praxi.“

V jakých předmětech si myslíte, že mají studenti největší problém a proč? Asi tak trochu vím, kam míříte. Hodně se dnes mluví o matematice, v návaznosti na ni jsou podle mne problémy v předmětech, které vyžadují logické myšlení. Proč? Těch důvodů je několik: - díky tomu, že dnes děti od malička pracují s počítačem, jejich mozek trochu jinak funguje než mozek generací předchozích - výuka matematiky – myslím tím obsah i formu – nereaguje na potřeby praxe (v závislosti na úrovni používaných technologií), ani na již zmíněné jiné fungování mozku - a tím se pro žáky stává těžko uchopitelnou - matematika, účetnictví a podobné předměty vyžadují systematickou a pečlivou práci, trpělivost při hledání řešení – a to je to, co dnešním žákům chybí

- matematika je strašákem dětí už od základní školy, a tak na střední školu přicházejí žáci, kteří neumějí provádět základní matematické operace, což jim samozřejmě učení středoškolského učiva ještě ztěžuje, někdy dokonce znemožňuje Pak je také problém s tělocvikem – tam se po žácích chce, aby se snažili, hýbali, vyvíjeli aktivitu, a to je pro řadu z nich problém. Takže oni (za pomoci svých rodičů) vyvinou aktivitu pouze tím směrem, že zahrají u lékaře scénku, a ten, aby se vyhnul nebezpečí, že něco zanedbá, doporučí uvolnění z tělesné výchovy. Stejně si ale myslím, že žáci mají největší problém v těch předmětech, kde po nich učitelé nekompromisně vyžadují, aby systematicky pracovali, průběžně se učili, byli aktivní a iniciativní. Co nejraději děláte ve volném čase, respektive jaké jsou vaše nejoblíbenější koníčky? Co je to volný čas? Ale vážně: cokoliv, abych si odpočinula a vyčistila hlavu. Když máte kromě práce rodinu (a ještě ke všemu rodinu s převahou mužů), je ideální, když se péče o ni stane koníčkem. Výhodu mám, že mne baví i uklízení, vaření a žehlení a dokážu si i u těchto prací odpočinout. Ráda chodím do přírody, užívám si svojí krásné zahrady, ráda chodím do sauny. Moc ráda čtu. Kdysi jsem ráda hrála na kytaru a zpívala, ale poslední dobou to není moc časté.

11

ROZHOVOR Pokračování rozhovoru - s paní ředitelkou Ing. Zdeňkou Dočekalovou Jaké máte oblíbené filmy či filmové žánry? Komedie, zamilované, pohodové filmy. Dobré české filmy, raději současnou tvorbu. Filmy, které šťastně končí. Někdy i historické filmy a také filmy s asijským bojovým uměním, ve kterých je ukrytá hloubka tajuplných schopností i lidskosti... Nemám ráda akční filmy, kriminálky, horory. Toho napětí mám v běžném životě dost. Chci pohodu.

nou hudbu poslouchám výjimečně, na to musím mít opravdu náladu. Kdybyste měla studentům SŠ i VOŠ doporučit dvě knihy, které by to byly? V jejich věku jsem byla úplně unesená z knihy Medúza od Jarmily Loukotkové. V té době jsem vlastně četla její romány, pak také Remarqua, od něj asi Vítězný oblouk. Pak jsem také měla období knih z lékařského prostředí od Robina Cooka. Dostaly mne i romány od Dana Browna. Těch knížek, co jsem přečetla, je skutečně hodně, k některým

„Toho napětí mám v běžném životě dost. Chci pohodu.“ jsem se vracela – život bez knížek si prostě nedovedu představit. Máte raději moře, nebo hory? Nelyžuji a nehorolezím, tak asi radši moře, ale ráda po horách chodím. Anebo obojí? Nejlepší je kombinace na mém oblíbeném Hvaru, kde každoročně šplháme na kopečky, které na ostrově jsou, a pokaždé v tom úžasném vedru objevujeme nová a nová místa. Kdo byl Vaším vzorem, když jste byla ve věku dnešních studentů SŠ? Já jsem fakt neměla vzory. Nikdy jsem nechtěla být jako někdo, jsem to prostě já. Spíš jsem měla antivzory. Jakou hudbu preferujete a jaké interprety máte nejraději, pokud takové máte?

A na závěr - Váš nejoblíbenější citát?

Nepreferuji a nemám nejraději. Spíš je to o tom, že mne „chytne“ nějaká písnička a ani nevím, kdo ji zpívá. Dřív jsem mívala své oblíbence, ale to nějak přešlo. Teď poslouchám muziku nejčastěji v autě. Vozím s sebou spoustu CD, ale stejně mám puštěnou Evropu 2.

Je jich víc, co ráda používám, ale nejčastěji asi „Každý svého štěstí strůjcem“ a také kombinace „Boží mlýny, až se ucho utrhne“. Ale tomu byste asi nerozuměli, to jsou naše slovní hrátky s bývalou nejlepší kamarádkou z gymplu.

Nemám ráda jazz a swing, hrozně mne znervózňují. Váž-

Cesta za atomem Pavlína Cihlová

Čtvrtek 12. května se pro nás, žáky 3. ročníku, stal dnem plným nových poznatků, zážitků a dojmů. Byli jsme se totiž podívat do jaderné elektrárny Temelín. Po příjezdu k elektrárně se nás ujala milá průvodkyně, která nás zavedla do místního zámečku, který je využíván jako informační centrum. Zde jsme se z velice názorných videí dozvěděli, co vlastně znamená jaderné štěpení, z jakých částí se elektrárna skládá a jak vlastně pracuje. Před prohlídkou samotné elektrárny nás průvodkyně rozdělila na dvě skupiny. K té naší se přidali i dva redaktoři místních novin. Po důkladné bezpečnostní kontrole jsme konečně vstoupili do areálu elektrárny. Paní průvodkyně nás zavedla do strojovny, kde jsme si mohli prohlédnout

například obrovskou parní turbínu, generátory, obrovské pružiny a další technická zařízení. Poté jsme se přesunuli k obrovským chladicím věžím, které jsou vysoké skoro 155 metrů. Na závěr jsme si mohli prohlédnout cvičnou řídící místnost, kde se nacvičují různé postupy řízení jaderného reaktoru. Poslední zastávkou byla naučná expozice v informačním zámečku. Celý výlet se mi velice líbil a byl velice poučný. Překvapily mě obrovské rozměry zařízení a míra všech kontrolních a bezpečnostních opatření. Nejvíce mě zaujala výška chladících věží. Škoda, že jsme se nemohli podívat k reaktoru, abychom si oblékli žluté obleky s helmami a vypadali jako mimoni.

12

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Jednou větou 

Inscenaci Daniela Špinara pod názvem Sen čarovné noci jsme viděli v Národním divadle ještě jako generální zkoušku - koho moderní pojetí neuráželo, určitě si něco odnesl z nadčasového poselství této komedie o lásce a jejích bláznivých proměnách.



Na českobudějovické radnici byla předána maturitní vysvědčení OA4.



Letošní majáles začal pečlivou přípravou transparentů a kostýmů ve školních lavicích - kožené klobouky, kostkované košile, dlouhé copánky, kolty proklatě nízko...



V červnu jsme s prvním ročníkem navštívili záchrannou stanici v Třeboni.

13

LIFESTYL

Móda a já - nová rubrika, kterou pro vás otevíráme. V každém čísle vám představíme spolužáka či spolužačku a jeho/její vkus v oblékání, potažmo jeho či její vztah k módě.

Ptáme se: Jaký je tvůj vztah k módě? Sleduješ trendy? Jaké máš rád(a) oblečení? Tvůj nejoblíbenější kousek? Co by sis nikdy nevzal(a) na sebe? Jaké jsou tvoje oblíbené šperky? Kolik máš doma druhů bot? Kde ráda nakupuješ? Kdo je pro tebe "dobře oblékaná" celebrita? Máš nějaké osobní motto? Pro tentokrát představujeme Kateřinu Hlaváčkovou...

Kdybych měla popsat svůj vztah k módě, tak je tento vztah jednoznačně pozitivní a osobní. Ráda sleduji veškeré novinky, které se objeví v obchodě a které mi zatím chybí v mém šatníku. Mám ráda chození po obchodech a kombinování různých stylů. Ať už se jedná o oblečení, které nosím dennodenně do školy nebo sportovní oblečení a obuv, které nosím na cvičení. Můj nejoblíbenější obchod je H&M, Zara a Bershka, kde jsem schopná strávit i několik hodin. Vybírat si oblečení, zkoušet a přemýšlet, jestli by se to či ono k sobě

hodilo… Kombinace triček, riflí, bot a kabelek - to dá hodně přemýšlení . Nejraději ale nakupuji kabelky, těch mám pořád málo, což si myslím jenom já. Pokud se jedná o šperky, tak u mě vede jednoznačně Pandora. Každý přívěšek mi připomíná nějaký zážitek nebo vzpomínku a já vím přesně kterou.

Kateřina Hlaváčková

14

TVORBA

Z hodin zeměpisu pana učitele Maršána

Francie

Róza Otípková

Trocha poezie nikoho nezabije… Dagmar Nováková

Bonjour, monsieur, já jsem Francie. Dám ti k jídlu šneky a kousek dlouhé veky. Po obědě pozvu tě na projížďku lodí, zamáváme Eifelovce, tak to tady chodí. Dámy jsou tu šarmantní, mají všechny štekle, je tu spousta muslimů, co se tváří vztekle. Bývalo tu bezpečno, teď se všichni bojí, ale nikdy neopustí krásnou zemi svoji.

Česká republika Kateřina Hlaváčková

Se třídou 2.A a 2.B jsme v hodině literatury tvořili kaligramy, básně dada, automatický surrealistický text. Moderní básnické směry ožívají. Zde je ochutnávka...

I když naše republika není velká zem, máme zde plno krás, za kterými cestujem. Za babičkou a dědou jedu po cestě široké, za chvíli míjím zámek u Vltavy na Hluboké. Když je více času, v sobotu a v neděli, Šumava se o krásná místa s námi podělí. Celá naše republika je velmi krásná zem, chovejme se k ní slušně, ať v budoucnu toho nelitujem.

http://www.online-kvetiny.cz/historie-snatku-a-svateb/

15

SPORT

MS v hokeji 2016 aneb jak ve výhře hrálo roli štěstí.

Kateřina Zemanová Mistrovství světa se tento rok pořádalo v Rusku. Našemu týmu nikdo moc nevěřil, neboť v soupisce nebyla jména tolik známá. Začátek byl překvapivě dobrý. Porazili jsme Rusko, poté na samostatné nájezdy Lotyšsko, méně oblíbené Švédsko, Norsko 7:0 a Kazachstán.. Bohužel Dánsko mělo na samostatné nájezdy větší štěstí, ale další zápas se Švýcarskem jsme opět vyhráli. V tabulce jsme skončili na prvním místě. Semifinále se odehrálo s Amerikou. Té se nedařilo tak jako dřív a základní část zakotvila na čtvrté příčce. Zápas byl hodně vyrovnaný, řekla bych, že rozhodčí pískali špatně. Jejich gól padl z ofsajdu, což by platit rozhodně nemělo a ještě na mistrovství světa. Skóre bylo 1:1. Udrželo se po celý zápas, i v desetiminutovém prodloužení. Nájezdy tradičně zahájil Lukáš Kašpar, který je téměř neomylný. Bohužel trefil pouze hokejku amerického gólmana. Amerika vyhrála na nájezdy 2:1. Je to škoda, protože se

nám dařilo a přála jsem sympatickému trenérovi panu Vůjtkovi a celému týmu úspěch, ale štěstí se naklonilo na jinou stranu. Přesto se v dalekém Rusku setkalo mnoho českých fanoušků, kteří našim hokejistům pomohli, s podporou. Celkově si myslím, že u nás lidé MS hodně prožívají a v průběhu šampionátu je celý národ více semknutý. Kdybychom se dostali dál, určitě by se na velkých náměstích zápasy promítaly, což mi přijde hezké. Následovalo semifinále. Amerika prohrála s Kanadou těsně 4:3 a Finsko vyhrálo nad Ruskem 3:1. Tudíž Amerika hrála s Ruskem o 3.místo a do finále postoupila Kanada s Finskem. Rusko nakonec vyhrálo 3. místo 7:2. V ten samý den večer přišlo dlouho očekávané finále. Titul mistra světa obhájila Kanada po druhé v řadě a zasloužila si jej výhrou 2:0. Už teď se těším na příští rok, kdy pořadatelské země budou Německo a Francie. Snad budeme úspěšnější :-)

Zeptala jsem se tří lidí, jak prožívali MS a jaké  z toho měli dojmy: 

Prožívala jsem MS hodně, jako každý rok. Mrzelo mě, že jsme to nedotáhli dál, po zápasu s Amerikou mi ukápla i slza. Myslím si, že jsme hráli dobře, a hráči, které jsme měli v sestavě, podali lepší výkon než hráči např. z NHL, kteří se před sebou předvádí a hra není tolik týmová.



MS se mi líbilo moc, každý zápas jsem si oblékla mikinu České republiky pro štěstí. Ale mohly tam být hezčí roztleskávačky.

Jsem velký fanoušek hokeje vůbec, koukali jsme většinou s kamarády v hospodě a poté jsme vše prokonzultovali chytrýma řečma “odborníků.“ :D

http://gizchina.cz/2016/05/06/ms-v-hokeji-2016-je-tady-jak-jej-sledovat-i-na-mobilu/ http://sport.lidovky.cz/historie-ms-v-hokeji-0le-/hokej.aspx?klic=135018

Pište nám do redakce…. Své dotazy, příspěvky či podněty nám můžete posílat na redakční adresu: [email protected]. Rádi zajímavý příspěvek uveřejníme! 16

KULTURA

Příjmení pod lupou aneb Josef II. za to může (1. díl) Řekni mi, jak se jmenuješ, a já ti řeknu, kdo jsi byl. Už jste někdy uvažovali o tom, proč se váš soused nebo spolužák jmenuje Ryšavý, Nejezchleba, Sysel, Formánek, Líbal nebo Novák? Proč se jmenuji např. Novotná, Kolářová, Bednářová, Riedlová nebo Bartáčková? Marika Vostrovská Kde se vzala příjmení a proč se nad některými uculujeme, jiné nás rozesmějí, některá si ne a ne zapamatovat. Po dalších příjmeních třeba toužíme, tedy hlavně ženy, že by nám jednou, až se vdáme, mohla patřit. Příjmení neboli ve středověku příjmí (lat. cognomen při jméně) se objevují v Čechách od 13. století. Nebylo dědičné a jeho užívání nebylo závazné. Někteří příjmení měli, jiní jej neužívali vůbec, např. čeledínové a bezzemci. Lidé si příjmení často měnili zejména podle jaké měli řemeslo, zkracovali jej i obměňovali. císař Josef II. Roku 1780 uzákonil, že každý veň dědičné.

toho, kde se nacházeli, v jakém byli postavení, Chaosu v užívání druhých jmen učinil přítrž musí mít příjmení, které bude neměnné a záro-

O významu některých příjmení není sporu. chem, pan Jedlička zřejmě bydlel u jedlového

Předkové pana Veselého byli prostě veselí dulesa.

Existují však příjmení, jejichž původ a výobtížemi. Například mé dívčí příjmení Kliero-

znam budeme dnes odhadovat už jen s velkými vá. A co píší chytré knihy?

Klier/Klierová (česká verze Klír/Klírová) – z německého apelativa Kliber, jež bylo odvoprozaické. Mé současné příjmení je ještě

Klír je počeštěné slovo Klier, které vzniklo zeno ze slovesa klieben = štípat dříví. Celkem prozaičtější - Vostrovská/ský – ten či ta, kteří

žijí na ostrově. Ve třídě 1. A není nouze o zajímavá příjme-

ní. Pojďme si některá přiblížit. https://leporelo.info/josef-2-2

Jílek/Jílková – Příjmení, které v Čechách užívá asi 3 tisíce osob, vzniklo z křestního jména Jiljí, z řeckého osobního jména Aegidios, německy Ägidius, což znamená štítonoš. Podle přípony – ek tak mohl být označován malý Jiljí, syn Jiljího. Hřebejk/Hřebejková – Příjmení je odvozené od slova hřebec nebo hřebík. Linhart/Linhartová – Jde o počeštělou podobu německého jména Leonart. Jméno je složené - doslovným překladem pak leo = lev; hart = tvrdý (tak jako jméno Leonard či Leonardo). Ve své původní verzi se vyskytuje již v polovině 12. století. Fanta/Fantová - Příjmení Fanta bylo spolu s dalšími (např. Fantal, Fantík, Fantiš aj.) odvozeno od příjmení Fant, které pochází ze jména obecného významu "fant" = zástava; vrtkavý, ale také marnivý mladík.

Ze čtenářských deníků

Dagmar Nováková

Je škoda nechat si pro sebe perly, které někdy čtu ve vašich čtenářských denících. Ve vašich komentářích se odráží, zda vás knížka nudila, rozčilovala či jste se do ní vášnivě začetli. Někdy se jen potichu obdivuji vnímavému čtenáři… Paní Bovaryová – Lucie Hubingerová

překvapením se mi kniha docela líbila.

Kniha se mi docela líbila, bylo mi líto Karla, který se snažil pro svou ženu udělat vše a nijak mu to nebylo vráceno. Ema si ho podle mého nezasloužila.

Sama od sebe bych si jí asi nepřečetla, ale nakonec to není nic tak hrozného.

Lakomec - Daniela Houdková Knížku jsem četla již minulý rok, ale pamatuji si, že začátek mě vůbec nebavil a špatně se mi četl, ale když jsem se začetla, začala mě knížka bavit. I přesto, že je knížka ze 17. století má nesmrtelné téma – peníze. Při některých scénách jsem se dokonce smála, například když hledal své „penízky“. Babička - Anna Raková

Jana Eyrová - Kateřina Veisová Hlavní postavu Janu jsem si oblíbila hned od začátku. Líbila se mi její vzpurnost i výřečnost, ale někdy mě překvapovalo její rozhodování, například když opustila pan Rochestera, i když ho milovala a věděla, že on miluje ji. Připadalo mi, že si dobrovolně odpírá štěstí a drží se moc správných zásad. Už od začátku byla prezentovaná jako nedokonalá postava s chybami, což se mi bylo velmi sympatické. I ona sama popisovala ostatní postavy s jejich chybami a nedokonalostmi, říkala, jak věci skutečně jsou…(kráceno)

Od této knihy jsem neměla velké očekávání, ale s velkým

17

ZÁBAVA A VAŘENÍ

Jednoduché chutné recepty za pár minut

Míša Valentová

Avokádový puding Ovesný koláč Budeme potřebovat: dva hrnky ovesných vloček hrnek vody dvě vajíčka tři polévkové lžíce medu skořice kolem 100g sezamu jeden banán kakao / pokud chceme / Můžeme dochutit brusinkami, malinami, oříšky

Budeme potřebovat: 1 zralé avokádo banán trochu skořice trochu smetany dvě lžíce arašídového másla lžíce medu kakao

Postup je jednoduchý :

Všechny ingredience zamícháme, přidáme borůvky a necháme v ledničce ztuhnout, super je to dát i na dvě hoďky do mrazáku.

Všechno smícháme a dáme do trouby na 20-30 min na 180 stupňů.

Postup je opět jednoduchý :

VTIPY

Blondýnka na pláži: „Mám plnou hlavu písku." Tmavovláska: „Zajímavé, mně se to dostalo jen do vlasů."

Sedí blondýnka a brunetka u televize a dívají se na film. Brunetka povídá: „Hele,vsadíme se, jo? Já sázím, že ten chlap skočí.“ Blondýnka: „Tak jo, já sázím, že neskočí.“ Dali 100 Kč na stůl a chlap skočil. Jenže brunetka řekne: „Hele, já ten film už viděla a věděla jsem to.“ A blondýnka nato: „No,já ten film taky viděla, ale myslela jsem, že podruhý už neskočí!“

Blondýnka si v letadle sedne k oknu, za chvilku k ní přijde fešný chlapík a povídá: „Promiňte, slečno, ale toto sedadlo je moje …“ Blondýnka: „Dej si odpich, mladej, takový blbý finty znám ... neotravuj! Chlapík pokrčí rameny a prohodí: „No tak si s tím Boeingem startuj sama…“

18

FANTASY

Příběh na pokračování… Student druhého ročníku Martin Šnajdar se nechal inspirovat knihou Andrzeje Sapkowského Zaklínač a píše fantasy příběh na pokračování. Navazuje na konec knihy. Dnes je tu pro vás Otázka lidskosti.

Kapitola I. Otázka lidskosti Nikdy jsem netíhnul k tomu, abych se někde usadil. Představa jednotvárnosti života na venkově mne děsila natolik, že jsem se jednoho slunného dne sbalil, opustil svoji rodnou ves a vydal se na cestu, při které jsem chtěl osvítit svět svojí zpívanou i psanou poezií. Mé mistrné umění ovšem potřebovalo posluchače. A kde se na venkově nejčastěji lidé scházejí? Samozřejmě v krčmě. Sem proto tudíž mířily mé první kroky. Krčma „U Ledňáčka“ byla pravým typem vesnické krčmy. Ve skupinkách prostých lidí, které seděly (a také se válely) různě po stolech, byl vždy nejméně jeden nebožák, který „odpočíval“ po nejméně 7 korbelech vydatného piva v polohách, za které by se nemusel stydět ani zkušený artista. „Héj, tajtrdlíku, co si dáš?“ vytrhl mě z úvah holohlavý krčmář, oblečený v kostkované haleně, přepásané špinavou zástěrou. Při pohledu na tohoto muže se veškeré mé touhy o sdílení mého zpěvného díla rozplynuly jako pára. Měl jsem totiž šílený hlad. „Nějaké maso a pivo, krčmáři.“ Musím uznat, že jídlo bylo velmi dobré a rychle připravené, což jsem nečekal. Dojídal jsem právě poslední maso z dobře propečeného kuřecího stehna, když jsem si všimnul jedné tiché slečny v kápi, jak sedí stranou od ostatních. Ani jsem se jí nedivil, ctnostná dáma mezi takovými pobudy. „Na tu moc neciv, vážený pane,“ ozvalo se za mnou. Lekl jsem se, protože jsem o nikom za mnou nevěděl. Ohlédl jsem se a spatřil jsem čtyři muže velké jako hory, jak sedí u oválného, trošku nakloněného stolu, stranou od ostatních. Nemohl jsem si nevšimnout jejich zbraní. Měl jsem ovšem trochu upito, tak jsem si nemohl odpustit jízlivou poznámku: „A to proč?“ uchechtl jsem se drze. To ovšem byla veliká chyba, všichni tři se podívali na toho, kdo promluvil jako první. Ten se postavil a obořil se na mě: „Protože je to špinavá elfka, vandráku! Nechceš přece chytit nějakou nemoc, ne?“ V krčmě nastalo takové ticho, že bylo slyšet i myši, které občas běhaly sem a tam. Zarazilo mě, že k tomu nikdo nic neřekl, nikdo se za mladou elfku nepostavil. NIKDO. „P-prosím?“ vykoktal jsem ze sebe, „To nemůžete myslet vážně, dyť je to dáma...“ hlesl jsem. „Poutníku, je to ELFKA!“ rozeřval se druhý sedící muž. Moji pozornost ale zaujal ozbrojený muž přede mnou. „Tak chlapec se chce zastávat nějaký elfský mrchy, co?“ mluvil klidně, ale jeho oči hořely jako olej chrstnutý do ohně. „Já...“ „Hanzi, ber ho, uděláme si dvojitý táborák! Nejdřív tu zatracenou elfku a pak tohohle smrada!“ Můj strach zvítězil nad mojí silou, a proto jsem zavřeštěl: „TO NEMŮ...“ Zbytek už se nikdo nikdy nedozví. Omráčeného mne totiž táhli k hranici... Zdroj obrázku: http://www.harryho.info/sapkowski_witcher.htm

19

20