TURISTICKÁ ZNÁMKA A NÁLEPKA:
MÍSTO
Sobotecko
HLAVNÍ PŘEDMĚT
Sobotka (jižní brána Českého ráje), Humprecht, Kost a okolí
Česká tabule Severočeská tabule
OBLAST GEOMORFOLOGICKÁ
145 – zámek Humprecht – Český ráj, 150 – hrad Kost – Český ráj, 660 – město Sobotka - Český ráj
TURISTICKÁ VIZITKA: 29 – hrad Kost, 41 – Sobotka, 43 – Jičín – Valdická brána, 57 - Libošovice 119 – Nepříveč, 224 – Vesec, 2257 – Jičín – Regionální muzeum a galerie Jičín, 2683 – Sobotka – Šolcův statek, 2394 – Kost – kat Heřman
PIDIFRK:
Jičínská pahorkatina
96 – Sobotka, 247 – Kost, 248 – Humprech
TURISTICKÉ OBRÁZKY (JOSIEK):
Turnovská pahorkatina
42 – Humprecht, 43 – Kost, 44 – Sobotka, 47 –Jičín, 58 –Libošovice.
Vyskeřská vrchovina Jičíněveská pahorkatina Mladoboleslavská kotlina Charakteristika
Turnovská pahorkatina – 1008 km2; křída (pískovce, slínovce a prachovce), kvartér (spraše, sprašové hlíny, písky a štěrky)
POVODÍ ŘEKY_ŘEKA_TOK Stát
ČR
Jizera - Labe – Severní moře, Atlantský oceán
(Čálovský potok) Sobotka 1
Kraj: Královéhradecký 4.758 km2—554.000 Obyvatel
Okres: Jičín
Šolcův statek: V.-X.: denně 9-11, 13-17 Hrad Kost: IV.,X.: st-ne: 10-16, V.,VI.,IX.: út-ne: 9-17, VII.,VIII.:denně: 9:18 Zámek Humprecht: IV.,X.:So-Ne +Sv.:9-15:30, V.,VI.:Út-Ne:9-16:30, VII.,VIII.:Út-Ne:9-17, IX.:Út-Ne: 9-16 Jičín–Valdická brána:IV.:Út-Pá:10-16,So-Ne:10-18,V.,VI.:Po-Ne:10-18, VII.,VIII.:Pá:10-19, So-Ne:10-18,IX.:So-Ne:10-18
Otevírací doba
DOPRAVA SILNICE (třída, číslo) CYKLOTRASA Auto
Koštovaný pivovar: Plzeň P*12 Rohozec
I. třídy: 16 – Řevničov – Královec st.hr. - 200 KM [119./81.]- Sobotka II. třídy: 261 – Dolní Bousov – Újezd pod Troskami – 14 KM [4./10.]- Sobotka IV. třídy: 4079 – Jičín – Příchvoj – Sobotka – Kost – 23 km 8147 – Lipník – Jabkenice – Přepeře – Soborka – 43 km 8150 – Sobotka – Mnichovo Hradiště – Radechov – Doksy – 47 km 8161 - Sobotka – Dolní Bousov – 6 km
Prachov – Sobotka(13), Sobotka – Kost(7), Kost – Jičín(18), Jičín- Prachov (7) ∑ 45 - KM
Železnice Pěšky (per pedes)
Trasa
MINCE PAMĚTNÍK : 95 – Jičín – hlavní město pohádky, 168 – Hrad Kost.
064 – Mladá Boleslav – Stará Paka - 60 km [25./35.]km – Sobotka ☼ 1905 (MB-So)1906 (So-SP)
Sobotkou na Humprecht, okolo Kosti, vesnicemi Českého ráje + Jičínem∑5,3 KM (OMRON KROKOMĚR) Místo: Restaurace Syrovanda, Sobotka Co: Plzeň P*12 12% (EPM) Hodnocení: 7 pivo, 8 obsluha, 5 prostředí Cena: 31,- Kč Místo: Restaurace u hradu Kost Co: Skalák 11% (EPM) Hodnocení: 8 pivo, 5 obsluha, 8 prostředí Cena: 25,- Kč
Prachov - Sobotka (auto), Sobotka – Humprecht - Sobotka (pěšky), Sobotka – obce Českého ráje - Kost (auto), Kost (pěšky), Kost – Jičín (auto), Jičínem (pěšky), Jičín – Prachov (auto)
Datum
29.6.2014
Pořadové číslo roku
16 - 2014
Obyvatel
2428 (město)
Metrů nad mořem // Area
305 // 19,31 km2
MAPOVÉ PODKLADY: ČESKÁ REPUBLIKA, MARCO POLO 2000, 1:300.000, ČESKÁ REPUBLIKA, PLANSTUDIO 2009, AUTOMAPA 1:350.000, GEOMORFOLOGICKÁ MAPA, KARTOGRAFIE PRAHA 2008, 1:620.000, ČESKÁ REPUBLIKA – AUTOMAPA, EDITIONS ATLAS KARTOGRAFIE PRAHA 2011, 1:400.000
KČT - turistické
Oblast: č.19. – Český ráj - 1:50.000
Roman (cestopisec a romantik), Soňa (vévodkyně de Houdini), Romča (soudobý Vilém Tell a geograf), Jaromír (lokátor, logik, mechanik a poradce) Aktéři (turisté) Vstupné: Šolcův statek (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):DOBROVOLNÉ, Doba prohlídky: min. 45 min, Bezbariérově: částečně, Zámek Humprecht - Ochoz (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):15/10,0/NE; PES:0; Foto/Video: 0/0, Doba prohlídky: min.30 min., Bezbariérově: ne, Hrad Kost (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):120/80,80/NE; PES:0; Foto/Video: 0/0,Doba prohlídky: dle okruhu (I., II. Individuální:kat, princezna), Bezbariérově: částečně Valdická brána (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):25/15, 15/NE; PES:0; Foto/Video: 0/0, Doba prohlídky: min. 30 min., Bezbariérově: ne
Moto
Jest nebezpečno věděti příliš mnoho, nikoliv proto, že by vědění usmrcovalo, ale protože vrhá v šílenství slepé………… Eliphas Levi
1
Sobotka (Čálovský potok)– pramení nedaleko obce Stéblovice, protéká okolo městečka Sobotka a v Oseku se spojuje s Čálovským potokem, který protéká Sobotkou. Říčka Sobotka se dále vlévá do Červenského rybníku nedaleko Dolního Bousova, kde se ve své podstatě podmaňuje silnějšímu toku říčky Klenice, která naakumulované vody dodá v Mladé Boleslavi zleva do Jizery v jejím 37 kilometru toku. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
1
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
alší den se vyvinul pro prozkoumání oblasti Sobotecka. Na cestu jsme se vydali po vydatné snídani a do Sobotky jsme se dojeli z Prachova plechovým přibližovadlem, kam jsme po necelé půlhodince romantické poznávací jízdy dorazili. Parkovali jsme na náměstí Míru a své kroky jsme zprvu vedli do tamního IC, které sídlí v domě Fráňi Šrámka. Nakoupili jsme tam snad vše, co nakoupit šlo a to, co bylo free, Romča zabalil do získané vulkanizované tašky. Taky jsme se něco dozvěděli, ale bylo nás tam na informace docela dost a tak jsme byli vlastně obslouženi s určitou dávkou asertivity, ale brali jsme to a obtěžkáni „touristic equipments“ jsme se vydali zpět na centrální náměstí, kde jsme hleděli na strážící Humprecht a kostel sv. Máří Magdalény, ale stáli jsme v místě rušné silničky, která protíná náměstí a hleděli jsme na Mariánský sloup z roku 1746 a prohlédli jsme si také empírovou kašnu, ale přesto, že jsme pardubičtí půlkoně, nenapili jsme se a raději jsme mířili do obchůdku, kde jsme si koupili sla
d
A co je to ta Sobotka?
Je to menší historické městečko (původně trhová ves) nacházející se v malebné krajině
pod zámkem Humprecht. O založení města existuje více variant, ale řádně podložený pramen pochází až z roku 1318. Ve čtrnáctém stolení bylo město obehnáno hradbami. Město bylo dobyto v roce 1430 katolickým vojskem, protože se hlásilo k Husovu učení a byla mu na 68 let odebrána městská práva. Největší slávy a rozvoje město získalo za vlády Lobkoviců, kdy posílilo ve svých výsadách. Velký úpadek přišel s příchodem Švédů v období třicetileté války, kteří vše, co šlo a mělo hodnotu, zrekvírovali. Co „nesebral“ Švéd, to sebral oheň při častých požárech, které bohužel město v několika letech postihl a živel kolikrát nenechal dům domem a město tvořil jen větrem odnesitelný popel a prach. Asi největší dominantou centrální části města je kostel sv. Máří Magdalény z roku 1596, který tak nějak hlídá město. Zajímavé jsou uličky a také náměstí s původně renesančními domy a podloubím. Město je poseto řadou jedinečných roubených domů (usedlostí), které až chytají za dech a je proto zcela právem ve své velké části vyhlášeno městskou památkovou zónou. Městu provádí velkou službu rodák Fráňa Šrámek a tak se člověk musí pohledět také na jeho dům. dké koláčky. Nešlo tam nezajít, protože tam Romča spatřil nápis Ilonka a bylo vymalováno. On pak hovořil minimálně půl hodiny o Ilonce z jeho školy ve všech možných pádech v tom nejhezčím slovu, které znal. My jsme se pak ulicí Jičínskou a Šolcovou dostali k Šolcově statku. Neměli jsme však štěstí a tak jsme zazvonili u doporučeného domku a už jsme byli uvnitř Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
2
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
A co je to ten Šolcův statek? Je to zachovalá dřevěná usedlost s rodným číslem 1811. Je to místo, kde se narodil a zemřel zdejší básník Václav Šolc. V současnosti je v prostorách usedlosti umístěna též Galerie Karla Samšiňáka a lapidárium.
s velmi milou stařenkou a prohlídka vypadala skoro jako, když nás provází kouzelná babička. A tak jsme dostali drobet výkladu, kterak tak a my jsme hleděli
v tom zapomenutém světě a obdivovali tu a tu zajímavost a myslím, že je tam skutečně na co hledět a nás to dokonale občerstvilo. Ze statku jsme se vydali podél plotu jakousi myší dírou a možná také tak nějak soukromou zahradou do uličky Pod Uličkou, kterou jsme došli na Malé náměstí a hleděli jsme již na další z dominant, kterou byl kostel sv. Máří Magdalény pěkně zblízka. A tak jsme do sebe nechali nasát sílu vibrace tohoto místa a začetli jsme se do historie a pak jsme se také zahleděli do interiérových výbav a všichni jsme byli velmi mile překvapeni. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
3
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
Když jsme vyšli, procházeli jsme okolo kostela k děkanství, k baroknímu špitálu a zastavili jsme se pod ztvárněním známé tváře naše mravokárce a člověka, který předběhl
dobu a Jaromír se s ním i v pískovcové podobě skamarádil.
A pak jsme se různě motali uličkami, kdy jsme se snažili projít středem města všemi možnými směry. Z oken domů a verand pěkně voněla připravovaná obědní jídla a my si představovali, že sedíme tam a jíme tu a tu manu a mezi tím jsme se však svými následnými kroky o ty pochoutky připravovali, ale byli jsme oboha-
covaní pohledy na krásné roubené domy, které držely stráž jako
tenkrát. Procházeli jsme uličkami a ulicemi Novoměstskou a dále Břežanskou a dostali jsme se až k areálu „kamoního“ jezdeckého klubu. A pak jsme již hleděli na napodobeninu chrámu z Konstantinopole, hleděli jsme na Humprecht. Stoupavou cestou jsme se dostali mezi okošatělými listnáči až nahoru a po chvíli jsme se nechali doslova ošálit stavbou. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
4
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
A co je to ten Humprecht? Je to harmonizující a nenapodobitelná stavba (napodobenina Galatské věže z Instanbulu na elipsovitém půdorysu) barokního loveckého zámečku, která je pojmenovaná po svém zakladateli, hraběti Humprechtu Janu Černínovi z Chudenic2. Je to prostě tak jedinečná stavba, která každého dostane již na první pohled, protože vysílá na každou stranu stejný oblý signál. Z toho důvodu patří k jednomu nejopěvovanějších zámků všemi druhy básníků, kteří se v lokalitě vyskytli. Zámeček je umístěn na čedičovém vrchu nad městečkem Sobotka a tvoří jeho pomyslného ochránce. Zámek byl vybudován v letech 1666 – 1668 architektem Carlem Lurugem. Zámeček byl v historii pozměněn, ale jeho dominantní signál vysílá v téměř nezměněné podobě po celou dobu svého působení na kopci. Od roku 2008 disponuje statutem Národní kulturní památky. Nahoru jsme vystoupali po schodišti, které bylo poseto rýží z nedávno probíhajícího obřadu. Zaplatili jsme vstupné a nakoupili další turistické „tretky“ a už jsme se
to dali na potulku po zámečku, kde nám byl dokonce nápomocen jakýsi šlechtic, který si
pěkně hleděl Soňi. My jsme hleděli na různé místnosti, které v tomto zámečku jsou k vidění a byly pěkně vybavené a upravené. Pak jsme se dostali do akustické síně, kde 16 m vysoké zdi neskutečně generují ozvěnu, která tam trvá 6-8 vteřin. Samozřejmě jsme si jako ti správní hujeři tak nějak zařvali a Romča se tam chtěl zdržel ještě déle, protože se mu to 2
Humprecht Jan Černín z Chudenic (1628-1682) – (Czerninové – Černínové jsou vlastně staročeský rod Drslaviců (1160-1165), pocházejících z Chudenic a Plzně). Humprecht vystudoval Jezuitské gymnázium v Praze, potom dlouze cestoval po Evropě, potom sloužil u dvora arcivévody Leopolda, potom zastával četné úřady ve státní správě. Zasadil se rozvinutí Baroka ve spravovaných zemích a velice rozšířil rodový majetek. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
5
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
vážně velmi líbilo, ale po chvíli jsme pokračovali na ochoz. A už jsme se procházeli po ochozu a hleděli jsme všude možně i nemožně. Nejprve jsme hleděli na Sobotku,
potom jsme hleděli k Mladé Boleslavi a pak jsme
se zahleděli do údolíček k hradu Kost a na ty malebné a jedinečné vesničky Českého ráje, kam bylo vidět téměř do
kuchyně. Vyhlídky tam jsou naprosto jedinečné a skutečně se tam dá hodně dlouho pobýt a dalekohled je v tomto případě vážně dobrý pomocník. A pak se nachýlil náš čas a my se po točivém schodišti vydali zpátky dolů. Do Sobotky jsme se vydali zase druhou stranou a byla to velmi příjemná cesta pozvolným klesáním, kterým jsme se dostali až do ulice Na Celné, kde jsme v jednom stánku Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
6
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
koupili skutečně i chutnou zmrzlinu a pak jsme se ohlédli a loučili se zámečkem při oblizování té cukrové zamraženiny. Po chvíli jsme zase stáli na soboteckém náměstí Míru
a už jsme startovali stříbrňáka a už
jsme to valili k železniční budově a už jsme obhlíželi, kudy jsme to nejednou vlakem projížděli. A pak to přišlo, v břichu mi zahučelo a ozval se permoník jménem Hlad, který se uráčil byl netaktní a začal mi v prostoru mého břicha vytvářet jakési zvuky a nedával ani po domluvě pokoj. Proto jsme se přesunuli do nedaleké restaurace Syrovanda v ulici Boleslavské, kde jsme si dali fakt dobrý smažák s cibulovou polévkou a okoštovali jsme malou P*12 a bylo tam moc fajn s neskutečně pohodovou obsluhou a jelikož s námi obědvali také příslušníci PČR, potom jsme se navíc cítili bezpečně a já pevně věřím, že kdyby nám jídlo nesedlo, že by nám ještě pomohli a nějak nás ochránili. Po obědě jsme šli opětovně k vlakovému stavení, protože měla projíždět nějaká vlaková náležitost a také se tak stalo a tak jsme pozorovali jako ti správní „modropryžníci“ a měli jsme z této aktivity radost. Když nám motorová bouda odjela, vydali jsme se směrem k Podkosti. Opět jsme míjeli Humprecht a hleděli jsme na nedaleké koupaliště a když jsme přejeli železniční přejezd, už jsme se blížili k první z vesnic Českého ráje.
A co je to ty obce Českého ráje (Nepříveč, Libošovice a Vesec)? Nepříveč je přeci malá ves nedaleko železniční zastávky Libošovice (asi 2 km od Sobotky). Obec je zajímavá svojí lidovou architekturou a také spoustou památných lip. Libošovice – je vesnice pod Nepřívečskou hůrkou, které je pro změnu od Sobotky vzdálena 5 km. Obec je známa lidovou architekturou, pomníky a kostelem a celkovým neopakovatelným dojmem. Vesec - zajímavá vesnická památková rezervace vzdálená od Sobotky 2 km. Je to krásně zachovalá pohádková říše. Do Vesce u Sobotky jsme vjeli a po chvilce jsme v tom zajímavém dřevěném ráji zaparkovali. Zprvu jsme si mysleli, že tam nějací kulisáci aranžovali vesničku pro natáčení nějakého dobového filmu, ale pak jsme zjistili, že je to normální obec s normálním životem. A tak jsme si ji tak nějak prošli a naobdivovali. I tato aktivita Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
7
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
nabrala svého konce a my se dostali opět do našeho stříbrňáku a už jsme stáli u tří údolí a už jsme hleděli na mohutný hrad Kost a už jsme sjížděli k hradoparkovišti.
A co je to ta Kost? Je to jeden z nejimpozantnějších hradů na našem území. Říká se o něm, že je jedním z největších, nejkrásnějších a nejzachovalejších. Nachází se 3,5 km od Sobotky ve styku tří údolí (Plakánku, Prokopského a Turnovského) u rybníku Černý. Stojí na pískovcové skále a založen byl Benešem z Vartenberka3 v roce 1340 na samostatné pískovcové skále uprostřed močálů. Jeho osud byl mnohdy nelehký a střídali se na něm vlastnící jako ponožky při výkonu (rod Zajíců z Házmburku, Šelmberkové, Bíbrštejnové, Lobkovicové a Černínové). Posledním vlastníkem byla kněžna Netolická, která hrad vlastnila do roku 1945. Asi největší naděje na rozšíření a větší rozvoj žila v období, kdy byl hrad vlastněn Albrechtem z Valdštejna. Jeho vražda však připravila hrad o plánované rozšíření. Dnes hrad patří Kinským a je veřejnosti přístupný. A co je na Kosti ještě nepřehlédnutelně zajímacího? Je to lichoběžníkový půdorys dominantní věže a proto lze z určitých úhlů pohledů vidět všechny čtyři stěny. A proč se jmenuje Kost, když kosti se moc nepodobá? Důvod je takový, že hrad onehda obléhal pan Žižka, který jej dobýval dlouhou dobu konvenčním způsobem a pak také zvolil technologii vyhladovění. Bohužel se mu ani touto technologii nepodařilo hrad dobít. Ve chvílích, kdy vojevůdce Žižka nechal troubil k ústupu, potom si při svém hněvu ulevil:“HRAD JE TVRDÝ JAKO KOST A KOST PATŘÍ PSU.“ Od té doby se hradu říká Kost. Tak takhle to je s Kostí. Na hradě jsme byli již několikrát, ale dosud jsme si nestihli koupit turistické známky a vizitky a tak jsme tak učinili tam a měli jsme splněno a sbírce bylo zadostiučiněno. Na dvoře jsme se začetli do
všech možných druhů informačních
tabulí
a
čekali jsme na čas drobné
prohlídky s princeznou Adrianou, která se syny velmi rozuměla a měla pochopení také pro zvěčnění do našich záznamů. A byl tu čas a 3
Beneš starší z Vartenberka (1306 – 1372) – pocházel z šlechtického rodu Markvarticů, který dědičně vykonával úřad nejvyššího číšníka krále. Markvarticové v průběhu 14. století zastávali významné vysoké úřady a aktivně zasahovali do politického života. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
8
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
my se opětovně dostali za brány a pak už jsem si jenom vyprávěli, co tam kdo zažil (viz. předchozí cestopisy).
Po návratu z prohlídky jsme se
vydali za zdrojem toho, co tam na dvoře tak neskutečně vonělo. Byly to ryby na roštu a to bylo krásné pokoukání. Kuchtík ryby specificky natíral a rožnil, ale my byli po Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
9
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
vydatném obědu a tak jsme to raději nekombinovali, ale jenom jsme se nechali okouzlit tou vůní a tou zručností, kterou ryby připravoval. Chvilku jsme se posadili na upraveném prostranství a hleděli jsme na hospodářské budovy a rybník a tak nějak po lidech okolo sebe, jak se radují ze života většinou se svými ratolestmi. Nakonec jsem Soně poručil malé pivko a kluci si dali nějakou točenou vodu, abychom zapadali a nemělo to chybu. Když jsme byli napojeni, vydali jsme se na cestu do Libošovic a do Jičína. Vlastně jsme jeli plynule, protože Libošovicemi a Nepřívečí jsme jenom okružně projeli formou fakultativní zajížďky a projížďky. A už jsme to stáli v Jičíně na náměstí a už jsme se fotili na svém oblíbeném místečku. Po chvilce jsme si to mířili do pěkně
naaranžovaného Regionálního muzea Jičín, které jsme nestihli při poslední prohlídce prohlédnout cele a s paní „kasírkou“ jsme byli na následné prohlídce domluveni a vše proběhlo podle domluv a O.K. A ještě jsme stihli Valdickou bránu a konečně byla otevřena. Ale ono se nikomu nechtělo nach verch.
A co je to ta Valdická brána? Je to jedna z dominant města Jičín. Základ tvoří renesanční stavba, která byla vybudována mezi roky 1568 až 1578 jako součást městského opevnění. Poslední patro je pozdně barokní a pochází z roku 1768. Vrcholek věže s ochozem a stanovou střechou je až z roku 1840. Věž měří celých 52 metrů a dostal jsem na ní výstupem po 156 schodech. A tak jsem se do těch schodů vydal sám a musím říci, že mě z těch 156 schodů docela bolely nožky, ale už jsem byl u pána správce a konečně jsem razítkoval a konečně jsem získával to, co jsem potřeboval. Vzpomínal jsem si na chvíle, kdy mi bylo 16 let a byl jsem na svých prvních závodech v Judo v Jičíně, že jsme věž také navštívili a vzpomínal jsem na chvíle, kdy jsem věž vyšlápl jako letící pírko, jéééé. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
10
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
Dolů to šlo pochodovat v pohodě, byl jsem u své tlupy hnedle. Jelikož jsem chtěl mít věž zachycenou ze všech stran, vydali jsme se k autobusovému nádraží a k bu-
dovám obchodních řetězců a už jsme hleděli na toho
strážce také z druhé strany. A pak již následovala sladká návštěva cukrárny a ukončení
putovavého dne. Byl to zkrátka hezký den. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
11
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
Hlavní odkazy a kontakty PAVUČINA:
www.sobotka.cz, www.solcuvstatek.cz, www.lidovaarchitektura.cz, www.libosovice.craj.cz,
www.jicin.cz, www.kinskycastles.com, www.humprecht.cz, www.kost-hrad.cz, www.kinskycastles.com E-DRÁT.:
[email protected],
[email protected] (zámek Humprecht),
[email protected] (hrad Kost),
[email protected] (hrad Kost - akce),
[email protected] (Jičín – Valdická brána).
TEL.:
+420.493.571.587 (IC Sobotka), +420.603.520.696 (Sobotka – Šolcův statek), +420.493.571.587 (Vesec – památková rezervace), +420.493.571.137 (Nepříveč), +420.493.571.121(Libošovice), +420.737.345.225 (Jičín – Valdická brána), +420.493.571.583 (Humprecht), +420.493.571.144, +420.607.106.324, +420.721.756.041 (hrad Kost), +420.493.571.580 (potraviny Houžvičková Sobotka), +420.737.345.225 (Jičín – Valdická brána).
ADRESA:
Městské informační centrum Sobotka, Sobotka, 507 43; Zámek Humprecht, Sobotka, 507 43; Hrad Kost, Podkost 1, 506 01 Jičín (ostatní kontakty a odkazy se nachází v obsahu dokumentu)
Seznam využitých zdrojů (tištěné dokumenty): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.
Kol. autorů. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. Kol. autorů. Turistická encyklopedie České republiky. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2010. ISBN 978-80-7406-106-6. Kol. autorů. Česká republika. Stručný turistický průvodce ČR. Cheb: Music Cheb, 2002. ISBN 80-85925-12-5. Kol. autorů. Statistický lexikon obcí ČR. Praha: ČSÚ a MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. DVOŘÁČEK, M. Lexikon měst do kapsy. Praha: KMa, 2005. ISBN 80-7309-259-7. Kol. autorů. Myšlenky do kapsy 1. Olomouc: FIN, 1994. ISBN 80-85572-23-0. KOUTEK, T., ŠPAČEK, J. Motoristický průvodce po silnicích České republiky. Praha: SW Travel, 2007. ISBN 978-80-239-9074-4. HÄUFLER, V., KORČÁK, J., KRÁL, V. Zeměpis Československa. Praha: Československá akademie věd, 1960. ČSAV Praha. Kol. autorů. Ottova encyklopedie ČESKO. Praha: OTTOVO nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7360-709-8. BÍNA Jan, DEMEK Jaromír. Z nížin do hor – Geomorfologické jednotky České republiky. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN – 978-80200-2026-0. ŽAKET. Česká republika, atlas s cyklotrasami – hrady, zámky, rozhledny, kempy, přírodní zajímavosti. [1:240.000]. Praha: Žaket Praha, 2012. ISBN – 978-80-7233-369-1. Kol. autorů. 80 měst ČR. Brno: P.F. art, spol. s r.o., 2004. ISBN 80-7348-036-0. Kol. autorů. Česko v mapách. Praha: Edition Atlas, Kartografie Praha 2011. EU code – DC 685 993. NOVÁK, Zdeněk. Prameny řek: Prameny, Prameniště a Horní toky. Praha: OLYMPIA, 2005. Vydání první. ISBN 0-7033 872-5. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2349-8. ŽAKET. Autoatlas: Česká republika. [1:240.000]. Praha: Žaket, 2010. ŽAKET. Autoatlas s cyklotrasami: Česká republika. [1:240.000]. Praha: Žaket, 2012. DAVID, P., SOUKUP, V. Velká turistická encyklopedie – Královéhradecký kraj. Praha: Knižní klub, 2009, vydání první. ISBN 978-80-242-2454-1. FREYTAG & BERNDT, Železniční mapa České republiky. [1:900.000]. Praha: FREYTAG & BERNDT 2008. SŽDC, s.o., Vlakový JÍZDNÍ ŘÁD 2014. Praha: SŽDC.s.o. 2013. Kol. autorů, CYKLOATLAS Česko (podrobný cykloatlas). [1:75.000]. Vizovice: SHOCART spol. s r.o., 2014. ISBN 978-80-7224-626-7. WALDHAUSER, J. Keltské Čechy. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978-80-200-2119-9. DIESTLER, R. Pivopedie. Praha: Euromedia Group k.s. – Knižní klub 2014. ISBN 978-80-242-4486-0. VELARTOVÁ, J. 10 Zastavení v Českém ráji. Semily: VČT 28, 1990. ISBN 80-9000 35-1-6.
Seznam využitých zdrojů (elektronické dokumenty) 1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8.
WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_německých_názvů_obcí_a_osad_v_Česku WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sobotka WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/železničí064 WIKIPEDIA: : http://cs.wikipedia.org/wiki/Jizera
PLÁNOVAČ TRAS (SILNICE III. A IV. TŘÍDY): http://www.skoda-auto.cz TURISTICKÝ DENÍK: http://www.turisticky-denik.cz TURISTICKÉ ZNÁMKY: http://www.turisticke-znamky.cz PIDIFRK: http://www.pidifrk.cz
Využitá osobní fota: Ing. Roman Houdek – Houdini - H, Roman Houdek – Romča - R, Jaromír Houdek J , Soňa Houdková S DOKUMENT BYL VYTVOŘEN PRO OSOBNÍ POTŘEBU RODINY HOUDKOVY Z REÁLNĚ PROVEDENÝCH CEST. JE POSTOUPEN K ELEKTRONICKÉ PROHLÍDCE PRO INSPIRACI VŠEM ZAPÁLENÝM TURISTŮM.
Použité fotografie zpravidla vlastní, ostatní použity s udělenými souhlasy a sdílenými právy. Kontakt:
[email protected] (Czech, English, Russian)
ROMAN - Houdini
JÁRA - Jerome
ROMAN - William Tell
Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.
12
SOŇA
Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
