Česká tabule Severočeská tabule Jičínská pahorkatina Turnovská pahorkatina

Trosky- Troskovice- (Troskowitz)

MÍSTO HL. PŘEDMĚT

TROSKY - zřícenina hradu1

OBLAST

Česká tabule

GEOMORFOLOGICKÁ

TURISTICKÁ ZNÁMKA: 149 – Hrad Trosky – Český ráj, 2032 – Motomuzeum Borek pod Troskami,

TURISTICKÁ VIZITKA: 26 – Trosky, 2429 – Motomuzeum Borek pod Troskami,

Severočeská tabule

PIDIFRK:

Jičínská pahorkatina

249 – Trosky, 264 – Český ráj

TURISTICKÉ OBRÁZKY (JOSIEK): Turnovská pahorkatina 41 – Trosky - hrad CHKO Český ráj – Geopark UNESCO Turnovská stupňovina - Vyskeřská vrchovina // Troskovická vrchovina (Trosecká část)

PODOBLAST

POVODÍ ŘEKY_ŘEKA_TOK Stát

ČR Otevírací doba

Jizera (Labe) – Severní moře, Atlantský oceán

Libuňka2

Kraj: Liberecký 3.163 km2—437.000 Obyvatel

Okres: Semily

Hrad Trosky: IV.a IX.a X.:SO-NE:9-16, V.-VIII.:ÚT-NE:9-17.30; Motomuzeum Borek: IV.-IX.:ÚT-NE:9-17

Doprava

SILNICE (třída, číslo) CYKLOTRASA

I. třídy: 35 (E442)- Hrádek n./Nis, st.hr.– Bílá-Bumbálka,st.hr. 376 KM [58./318.]- Hrubá Skála, odb. III. třídy: 2823 – Hrubá Skála – Rovensko p/T IV. třídy: 28115 – Újezd pod Troskami – Hrubá Skála IV. třídy: 4010, 4015, 4017 a 4078

Auto

Zaparkované v Hrubé Skále

Železnice Pěšky

041 – Hradec Králové – Jičín - Turnov – 82 km [72./10.] Ktová

1903 – (Jičín –Turnov)

Okruhem z Hrubé Skály po červené značené trase (cyklotrase 4015) k rybníku a restauraci Vidlák a dále přes Tachov a Troskovice k hotelu Trosky a výstup na Trosky. Dále sestupem do Ktové a Rovenska pod Troskami a po polích do Borku pod Troskami a návrat do Hrubé Skály.

∑15,07 KM (OMRON KROKOMĚR)

Trasa

Pěšky okolo Trosek dokola kolem.

Datum

20.4.2014

Pořadové číslo roku

9 - 2014

Obyvatel

118 (obec)

Metrů nad mořem // Area

488 (514 TOP) // 8,28 km2

MAPOVÉ PODKLADY: ČESKÁ REPUBLIKA, MARCO POLO 2000, 1:300.000, ČESKÁ REPUBLIKA, PLANSTUDIO 2009, AUTOMAPA 1:350.000, GEOMORFOLOGICKÁ MAPA, KARTOGRAFIE PRAHA 2008, 1:620.000, ČESKÁ REPUBLIKA – AUTOMAPA, EDITIONS ATLAS KARTOGRAFIE PRAHA 2011, 1:400.000

KČT - turistické

Oblast: č.19. – Český ráj - 1:50.000

Roman (cestopisec), Soňa (vévodkyně de Houdini), Romča (geograf a správce databáze), Jaromír (lokátor, logik, mechanik a poradce) Aktéři (turisté) Vstupné: Hrad Trosky (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):70/40,40/0,180; PES: 20; Foto/Video: 0/0, Doba prohlídky: min. 1 hod, Bezbariérově: Ne Motomuzeum Borek p/ T (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):50/20,20/0,--; PES: 0; Foto/Video: 0/0, Doba prohlídky: min. 0,5 hod, Bezbariérově: částečně Moto Žádné vědě se dosud nepodařilo objasnit, co je to život. Albert Schweitzer

S

tart!!!! Ano, v 8:36 hod jsme stáli na startovní čáře a už jsme to upalovali k první informační ceduli, kterou jsme jako vždy vzorně přečetli a prostudovali. A pokračovali jsme po zelené trase, kdy jsme procházeli od „zajímacího“ stromu do jakési zahrádkářské kolonie. Hleděli jsme na věže hradu Trosky a tak nějak jsme se nechali ošálit ve směru pochodu. Po drobném zaváhání a dotazu u jednoho do země se rýpajícího zahrádkáře jsme změnili směr a vydali jsme se po červeně značené trase a pomalu jsme se dostávali do zajímavého žlebu, kterým jsme se motali překrásnými 1

Trosky - gotický hrad postaven na vysoké čedičové vyvřelině v roce 1396. Skládá se ze dvou věžových budov: Panna a Bába. Hrad bohužel od 17. století pustý. V roce 1840 byla zbudována na hradě vyhlídková terasa. 2 Libuňka – pramení na Ještědsko-kozákovském hřbetu 1,5 od obce Kněžice nadmořské výšce 495 m n.m. Protéká CHKO Český ráj a vlévá se v Turnově do Jizery v nadmořské výšce 243 m n.m. Délka toku 20,1 km. Plocha povodí je 100,8 km2. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

1

Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.

pískovcovými útvary. Bylo to takové pěkné pokorné a mazlivé ráníčko a my jsme pochodovali v pozvolném klesání a jen chvilkami nás v tom relativně temném prostředí občerstvovalo svými ranními úhly jasu sluníčko, když si zrovna rozmyslelo, že osvítí za odměnu ten a ten skalní pískovcový útvar. A najednou byl na

světě nápad a spolu s Jaromírem jsme vzali do rukou zavíráky a začali jsme opracovávat své turistické klacky. Když byly opracované a ukázkové téměř k odeslání na výstavu, najednou jsme stáli u křišťálové studánky, kde pískovcový byl les, kde rostlo drobné mechoví a vůkol neběžel žádný pes. A tak jsme

vytáhli z chlebníků své plechové hrnky a začali jsme koštovat tu pramenitou vodu, která byla zajisté plná minerálů. My si plně uvědomovali, že svým krokem svá těla určitě podporujeme a tak jsme dali dva. Akorát Soňa protestovala a lahodné vody pohrdla svým hrdlem. Neustále jsme se potom motali v tom zajímavém údolíčku a přemýšleli jsem, kde asi v dávných dobách číhali loupežníci. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

2


A to jsme již hleděli směrem ke Krčkovicím, kde na nás pokukovala ta a ta druhá chata. A netrvalo dlouho a my stáli na křižovatce a zároveň východu z toho zlatého žlebu.

Tak nějak jsme zase hleděli na sluníčko a tak trochu jsme ho pokárali, protože se nám pořád jenom schovávalo a to jsme již kráčeli déle po červené stezce. Hleděli jsem na prostor rybníku, který byl již dávno vyschlý. V tu chvíli jsme již stáli u další studánky, kterou jsme začali čistit a ona nám za odměnu ukázala svůj čistý proud a my si opět vyndávali své plecháčky a pili z plna hrdel. Po krátké chvíli se už objevil rybník s vodou a my hleděli na dopolední

třpyt a tu pralesní zanedbanost a krásu. Byl to rybní Krčák. My kráčeli okolo jeho břehu a došli jsme k dalšímu (druhému) rybníku a to jsme již stáli před vyhlášenou restaurací u rybníku Vidlák. Restaurace však byla dosud zavřena a tak jsme nepohrdli pohostinstvím Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

3


u restaurace se nacházející „kelímkárny“. V nohách jsme měli 4,6 km a bylo právě 10:01 hod, když

jsme zasedali k lavici. Objednali jsme si moučáčkové sojáčky v rohlíku a nechali si natočit do plasťáků Hrubý Rohozec, který ne-

byl vůbec špatný a myslím, že se hodil pěkně k této turistické trase. Náš čas se při prvním zasedání však naplnil a my zvedly kotvy a vydali

se dál okolo rybníka. Romča nasadil vážně tepné tempo a svůj první kopec zdolal jako trénovaný muskulaturní atlet přespolního běhu a nedbal vůbec toho, že jeho svalovina nebyla dostatečně trénována pro tyto účely. Z chalou-

pkovitého kopce si nás potom vychutnával a měl z toho radost, že nám takto uběhl. Slunce se nám dostalo na oblohu do svého úhlu, ze kterého na naše těla začalo zasílat své energetické vlnění a my se potili jako špekáčci na rožni, fakt. Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

4


A najednou jsme byli v Tachově. A najednou tu bylo cosi cítit a najednou jsme v hleděli na zdroj toho zajímavého a bečícího odéru. Hleděli jsme na plno na Trosky, které nás již v naších krocích sledovaly. Čedičový vrch nám naplno odkryl trumfy a my se dostávali do té konečné výstupové hry. Opět jsme pozorovali s vlnícími se bránicemi torza hradu z těch překrásných úhlů a sluníčko nám začalo splácet dluh a začalo nám fungovat pěkně jako osvětlovač a svítilo do míst, které jsme zrovna potřebovali a tak se nám šlo velmi svižně, aniž jsme si uvědomovali, že šlapeme do kopce. S ovečkami jsme si pěkně zabečeli a ti lidé, kteří je pouze obdivovali u plotu, nám tak trochu záviděli,

že si s nimi dokážeme tak pěkně popovídat. A prošli jsme Tachovem mezi krásně upravenými roubenými domečky, které zdobilo nejedno auto druhu SUV. A to jsme stáli na křižovatce a vydávali jsme se směrem k hotelu Trosky. Došli jsme do hotelu a požádali o razítko a zase jsme upalovali na parkoviště, kde jsme se začetli do informačních tabulí. Bylo jich Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

5


více a tak jsme se dozvídali více a

více informací a najednou jsme zase

všechno věděli. Vydali jsme se na točivou cestu a po malé chvíli jsme již stáli před vstupní branou do hradu. Ještě před naší exkurzí jsme si však u pana Millera zarezervovali „stejky“, protože je tam vyráběl za rozumnou cenu. Poté jsme prošli vstupní branou ke kase. Zprvu jsem navrhl pokladnímu, že

jsme pětitisící návštěvníci roku 2014 a proto se na nás vztahuje pravidlo, že půjdeme za free, ale to pokladníka nijak neovlivnilo a už nám tisknul naši vstupenku. A tak jsme ji tedy zaplatili, protože není nic horšího, než-li vzdát bitvu před koncem. A tak jsme již kráčeli nádvořím a obdivovali ještě zachovalé kameny na věžích Panně a Bábě. Ani jsem na holkách nepozoroval jejich rozdílu v názvu, protože se mi zdály obě tak něPopis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

6


jak stejně opotřebované a od 17. století neudržované a to je vážně dost znát. A pak jsme se vydali za ptačím výhledem po upraveném schodišti, které bylo poseto lidmi jako ježek blechami a skákali jsme mezi sebou jako tento čočkovitý a

skákavý tvor nevhodného svědění a pálení.

Schody byly relativně stoupavé, ale

dosti bezpečné a my jsme po malé chvíli stáli na vyhlídkovém místě. Byl to doslova vyhlí-

dkový ráj a ještě jsme k tomu získali krásné výhledové počasí. Jasný, nejprv jsme se rozhlíželi po druhé dominantní věži a pak jsme se již zamilovali do těch přenádherných pohledů do šiPopis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

7


rokého okolí. Hleděli jsme z toho panenského suku nefelinitu, který byl původním sopečným komínem, ze kterého proudila ve třetihorách žhavá láva. Hleděli jsme na místa, které jsme orazítkovali svými stopami k Hrubé Skále. Potom jsme se zahleděli k místu rybníku Vidlák a to jsme již hleděli na dominantu dalšího prostoru, který tvořil kopec obce Vyskeř. My hleděli směrem ke kapli sv. Anny s kalvárii a vzpomínali si na své kroky naší návštěvy. Byli jsme si vědomi, že z Trosek toho je vidět kapánek více. Bylo vidět vzhledem k přenádhernému počasí skoro všude a kluci si říkali mezi sebou, že pozorují ty a ty cíle a bylo to zajímavé také pro ocenění jejich stop a já byl rád. Potom jsme se zahleděli do

pískárny ve Střelči a já klukům vysvětloval zase trochu z té železniční písničky o tamní vlečce, ale evidentně je to nezaujalo a tak jsem začal hovořit slova o jemném písku do pojistek a vysvětlovat smysl pojistky. Potom jsem jim vyprávěl, že písek se také hojně využívá ve sklářském průmyslu a do „bižu“, která by bez něj byla mrtvá. Také jsme se začetli do tamní informační tabule a všichni jsme věděli ještě více. Hleděli jsme a hleděli a pak jsme svá světla zamířili do prostoru zcela na druhé Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

8


straně a hleděli jsme na Kozákov. Bylo to velmi krásné hledět takto do koryta.

A pak jsme si vzpomněli na jednu turistku z Mladé Boleslavi a hleděli jsme tím směrem a Romča dokonce říkal, že Helu vidí, ale asi ne.

Pak jsme hleděli opětovně k Turnovu a zas a znovu na Vyskeř a do míst, kterými jsme procházeli a pak jsme si prohlíželi samotnou stavbu, ve které jsme se nacházeli a nakonec jsme se

vydali na zpáteční cestu po mohutném a upraveném schodoví a kráčeli jsme do dalších části mimo čedičovou hlavní hlavu. Byl to pro nás velký zážitek, protože jsme Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

9


na tyto dva velikány hleděli jenom ze zdola a teď byl cíl zdolán. Hleděli jsme na Bábu a myslím, že jí to slušelo, protože po ní

lezl kdekdo. A pak jsme vnikli do středové části a hleděli jsme pro změnu na Pannu a její pěkně odhalená žebírka ve tvaru schodoví. Já jsem se pak ještě sám vydal na pro-hlídku terénu a cho-val jsem se doslova jako terén koza a hleděl jsem na veškerá zákoutí ještě z jiných úhlů a bylo mi poskytnuta vážně řada zajímavých úhlů pohledů a je to tam vážně dost zajímací.

A přišel náš čas a my se vydali na zpáteční cestu. Prošli jsme okolo kasy a už jsme to mířili do občerstvovny na druhé posezení k vonným stejkům. Mávli jsme na pana Millera a ten už měl pro nás ty naše masové dávky předpřipravé a už jenom zvedl céres a stejky se již červenaly a naše chuťové pohárky tančili svůj plesový „džajv“. Ještě Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

10


jsem si vystál frontu na Rohozec a už to bylo na stole a už jsme prožívali tu

správnou Troskách.

atmosféru Když jsme

na se

řádně nabaštili a zalili ten tuk, vydali jsme se po klesavé cestě do Ktové. No a to by nebylo, aby nevznikla pochybnost o směru cesty a tak jsem byl nucen vysvětlovat a vysvětlovat. Jenom Járu to tak nějak netrápilo a

věnoval se hmyzu a také

poletujícím motýlům.

A tak jsme procházeli chvíli lukami a chvíli jsme scházeli po skalních útvarech, které byly plné listí, které festovně podkluzovalo a tak jsme si každý z nás několikrát spadli do vystýlky, která byla tak nějak solidně nahnilá a zetlelá a matlavá a ve své podstatě byla takovým velmi zajímavým polštářem. A nastal čas a my se dostali do obydlené části a přecházeli jsme říčku Libuňku a kráPopis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

11


čeli jsme k hlavní silnici obce Ktová. Procházeli jsme po značené stezce lukami mezi domy a fakt

se tudy šinuly turistické davy a

to byl dubenec. Měli jsme dost času a tak jsme své kroky vedli do Rovenska pod Troskami a já se telefonicky domlouval se správcovou zvonice o návštěvě, kterou jsme měli předběžně dojednánu. Bohužel mi na domluvený čas nereagovala a tak jsme své kroky vedly až ke značce Rovenska pod Troskami, kdy jsme kráčeli frekventovanou silnicí, abychom se u značky dozvěděli, že bohužel nemá čas. A tak jsme to po této skvělé zprávě otočili a zvolili jsme romantickou chůzi okolo železniční trati. Romča našel při přecházení silnice kryt na kolo a umanul si, že

jeho

paní

třídní

učitelka

Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

zrovna tento kryt potřebuje a tak ho sebou začal vláčit. Musím říci, že si ruce tak nějak naolejoval tím silničním krémem a když se škrábal na hlavě, pak vypadal jak indián na válečné ste12


zce,

ale

ono

to

asi

v tu

chvíli

bylo

skutečně jedno a my upalovali za vůní

hlíny zoraného pole. Opět jsme se přiblížili ke korytu říčky Libuňky a také začal houkat vlak a my hleděli na násep

na jeho průjezd. Pak jsme se dostali do

travnatých luk a již jsme hleděli do Borku pod Troskami a své kroky jsme zavedli do motomuzea. U muzea neustále rachotila nějaká motorka a tak jsme se mezi

těmi zaparkovanými a projíždějícími stroji nakonec dostali až ke kase a provedli jsme svoji prohlídku. Po prohlídce domečku jsme Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

13


se vydali do externích částí a byla to docela sranda. Soňa mi málem s klukama odjela, ale nakonec si to roz-

myslela. A také na nás zahoukal

z ocelové dráhy další motorový „zázrak“. A pak jsme se s muzeem rozloučili a vydali se do

nedaleké restaurace trochu opláchnout jazyk od toho prachu z pole. Pravdou je, že Jaromír ještě trochu „vyroštoval“ splašené trubky a musím říci, že kamenný plášť svištěl zcela jinak toho gumového. A pak jsme si krásně užívali v přilehlé hospůdce toho svijanského moku a pozorovali jsme ten silný ruch všeho, co se dokáže po silnici pohybovat. Možná bych tam seděl do rána, protože jsem cítil, že z toho pole se prášilo fakt hodně a nechtěl jsem to podceňovat, protože zdraví máme jenom jedno, ale Soňa zavelela a my upalovali k ubikaci do Hrubé Skály. Procházeli jsme okolo Rokytnických rybníků, a aby to nebylo jednotvárné, zabočili jsme do jakési stezky a kráčeli jsme klidnými místy a pozorovali jsme dávné slávy jakýchsi pramenů, ale bylo vidět, Popis z cest – umělecká reportáž – cestopis.

14


že údržba tu trochu pokulhávala. Tyto problémy

jsme nechali koňovi a nakonec se nám objevilo celé stádo a my byli u ubikace v Hrubé Skále a tím jsme pochod ukončili. Byl to pěkný trip. ---------------------------------------------------------------------------------------------------

A co jsou to ty Trosky? Jsou to mohutné zříceniny hradu, které se nachází na dvou výrazných čedičových skalách. Jedná se o nejznámější dominantu Českého ráje, která dnes nese statut národní technické památky. Hrad vystavěl Čeněk z Vartemberka. Na vrcholcích obou kopců se nachází věže. Nižší a scvrklejší se jmenuje Bába(48 m) a tak štíhlejší a krásnější v pase se jmenuje Panna (57 m). Mezi oběma věžemi se nacházely obytné a hospodářské domy. Hrad chránila strmá skaliska a trojnásobný pás s několika hradbami. Hrad v roce 1428 vyhořel a od roku 1438 se na něm usídlil loupeživý „gang“, který vesele okrádal okolí a přemohlo ho až vojsko Zhořeleckým a Žitavských. Mezi majitele v historii, kteří se mimochodem bystře střídali, patřil i Albrecht z Valdštejna. V období třicetileté války se o vlastnictví hradu střídala vojska císařská s vojsky švédskými jako při karetní hře. Císařská vojska však v roce 1648 hrad vypálila a hrad se stal neobydleným a tehdy byla položena příčina dnešního stavu – hrad tehdy začal vypadat jako trosky troskované. V průběhu dalších stolení se objevovali snahy hrad opravit, ale již se nepodařilo stavbu přivést do původní podoby. Dneska můžeme být rádi, že stav stavby nám skýtá neskutečně krásné pohledy z upravené Panny. ---------------------------------------------------------------------------------------------------


15


Hlavní odkazy a kontakty PAVUČINA:

www.hrad-trosky.cz, www.trosky.cz, www.motomuzeumborek.cz

E-DRÁT.:

[email protected](Hrad Trosky), [email protected](turistické obrázky)

TEL.:

+420.481.313.925 (Trosky-hrad), +420.481.382.290 (Hotel Trosky), +420.733.795.828 (Motomuzeum Borek pod Troskami), +420.777.943628 (pohostinství Borek pod Troskami)

ADRESA:

Hrad Trosky, Rovensko pod Troskami, Rovensko pod Troskami 512 63 Hotel Trosky, Troskovice 1, Rovensko pod Troskami 512 63 (ostatní kontakty se nachází v obsahu dokumentu)

Seznam využitých zdrojů (tištěné dokumenty):

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.

Kol. autorů. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. Kol. autorů. Turistická encyklopedie České republiky. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2010. ISBN 978-80-7406-106-6. Kol. autorů. Česká republika. Stručný turistický průvodce ČR. Cheb: Music Cheb, 2002. ISBN 80-85925-12-5. Kol. autorů. Statistický lexikon obcí ČR. Praha: ČSÚ a MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. DVOŘÁČEK, M. Lexikon měst do kapsy. Praha: KMa, 2005. ISBN 80-7309-259-7. Kol. autorů. Myšlenky do kapsy 1. Olomouc: FIN, 1994. ISBN 80-85572-23-0. KOUTEK, T., ŠPAČEK, J. Motoristický průvodce po silnicích České republiky. Praha: SW Travel, 2007. ISBN 978-80-239-9074-4. HÄUFLER, V., KORČÁK, J., KRÁL, V. Zeměpis Československa. Praha: Československá akademie věd, 1960. ČSAV Praha. Kol. autorů. Ottova encyklopedie ČESKO. Praha: OTTOVO nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7360-709-8. BÍNA Jan, DEMEK Jaromír. Z nížin do hor – Geomorfologické jednotky České republiky. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN – 978-80200-2026-0. ŽAKET. Česká republika, atlas s cyklotrasami – hrady, zámky, rozhledny, kempy, přírodní zajímavosti. [1:240.000]. Praha: Žaket Praha, 2012. ISBN – 978-80-7233-369-1. Kol. autorů. 80 měst ČR. Brno: P.F. art, spol. s r.o., 2004. ISBN 80-7348-036-0. Kol. autorů. Česko v mapách. Praha: Edition Atlas, Kartografie Praha 2011. EU code – DC 685 993. NOVÁK, Zdeněk. Prameny řek: Prameny, Prameniště a Horní toky. Praha: OLYMPIA, 2005. Vydání první. ISBN 0-7033 872-5. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2349-8. ŽAKET. Autoatlas: Česká republika. [1:240.000]. Praha: Žaket, 2010. ŽAKET. Autoatlas s cyklotrasami: Česká republika. [1:240.000]. Praha: Žaket, 2012. DAVID, P., SOUKUP, V. Velká turistická encyklopedie – Liberecký kraj. Praha: Knižní klub, 2009, vydání první. ISBN 978-80-242-2454-1. FREYTAG & BERNDT, Železniční mapa České republiky. [1:900.000]. Praha: FREYTAG & BERNDT 2008. SŽDC, s.o., Vlakový JÍZDNÍ ŘÁD 2014. Praha: SŽDC.s.o. 2013. Kol. autorů, CYKLOATLAS Česko (podrobný cykloatlas). [1:75.000]. Vizovice: SHOCART spol. s r.o., 2014. ISBN 978-80-7224-626-7. DAVID, P., SOUKUP, V. Český ráj. Praha: S & D 2003 ve spolupráci s MARCO POLO. ISBN 80-86050-71-8. WALDHAUSER, J. Keltské Čechy. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978-80-200-2119-9.

Seznam využitých zdrojů (elektronické dokumenty) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_německých_názvů_obcí_a_osad_v_Česku WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/Troskovice WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/železničí041 WIKIPEDIA: : http://cs.wikipedia.org/wiki/Libuňka PLÁNOVAČ TRAS (SILNICE III. A IV. TŘÍDY): http://www.skoda-auto.cz TURISTICKÉ OBRÁZKY: http//turisticke-obrazky.cz TURISTICKÝ DENÍK: http://www.turisticky-denik.cz

Využitá osobní fota: Ing. Roman Houdek – Walker - H, Roman Houdek – Romča - R, Jaromír Houdek J , Soňa Houdková S DOKUMENT BYL VYTVOŘEN PRO OSOBNÍ POTŘEBU RODINY HOUDKOVY Z REÁLNĚ PROVEDENÝCH CEST. JE POSTOUPEN K ELEKTRONICKÉ PROHLÍDCE PRO INSPIRACI VŠEM ZAPÁLENÝM TURISTŮM.

Použité fotografie zpravidla vlastní, ostatní použity s udělenými souhlasy a sdílenými právy. Kontakt:[email protected] (Czech, English, Russian)

ROMAN - Walker

JÁRA

ROMAN - Romča


16

SOŇA


Česká tabule Severočeská tabule Jičínská pahorkatina Turnovská pahorkatina

Recommend Documents