ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Evropské právo pro ekonomy I – přednášky Literatura: Týč, V.: Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 5.vydání, Linde. Praha, 2006 Evropské právo – základní dokumenty. ÚZ č.446, Sagit. Ostrava, 2004 Zkouška: Test, 10 otázek Zápočet: v semináři 1.přednáška
19.2.2007
Mezinárodní a evropský rozměr práva Právo = souhrn pravidel chování, které jsou někomu předepsána, jsou vynutitelná státní mocí Vztahy mezi státy jsou určeny mezinárodním právem veřejným – upravuje úroveň nad vnitrostátním právem, které tvoří stát, jeho orgány, občané jsou mu podřízeni (Právo zde má subordinační charakter)
STÁT
Jednotlivec (FO,PO)
V mezinárodním právu to není, zde jsou subjekty jen státy, popřípadě mezinárodní organizace, všichni na rovnocenné úrovni, tudíž má toto právo koordinační charakter.
STÁT
STÁT
STÁT
STÁT
Jednotlivec (FO,PO)
Evropské právo – opět subordinační charakter ES je organizace sdružující státy, ale jako jediné je založeno na tom, že členské státy odevzdaly část své suverenity tomuto společenství = nadstátní charakter společenství, ES je nad jednotlivými státy Evropské Společenství
STÁT
STÁT
STÁT
Jednotlivec (FO,PO)
-1-
STÁT
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Komunitární právo = právo ES ( podrobnosti viz učebnice) Integrace po 2.svět.válce začala být reálnou (předchozí snahy vždy ztroskotaly). Byla naplánována integrace ekonomická a politická, která však selhala. Ekonomická byla úspěšnější -> 1946, 1947 – nadstátní organizace Kolébkou integrace se stala Francie, kde byla vymyšlena idea nadstátního charakteru, tedy subsidiárního systému společenství. 1. takto vymyšlená instituce byla omezena na uhlí a ocel. Uhlí bylo v této poválečné době hlavním zdrojem energie, také ocel byla velmi důležitá, hlavně kvůli obavám z remilitarizace Německa. Spojením těchto dvou ekonomickým oblastí do společného spravování by se elegantním způsobem zajistila kontrola nad Německem. Proto v r. 1951 vzniká Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), první společenství nadstátního charakteru. Zakladateli byly Francie, SRN, Benelux, Itálie. - ukázalo se, že tento systém funguje 1957 vytvořena další dvě společenství: ⇒ Evropské hospodářské společenství (EHS) ES – celá ekonomika mimo uhlí a ocel a mimo ek.využití jaderné energie ⇒ EURATOM – pouze ekonomické využití jaderné energie Pozn.: Všechna tato společenství vznikla na základě mezinárodní smlouvy: ESUO – Pařížská smlouva, vzniklo na dobu určitou – 50 let, proto v roce 2002 zaniklo bylo vstřebáno Evropským společenstvím EHS – Římské smlouvy, vešly v platnost 1.1.1958 (Římské smlouva – týkající se založení EHS) Společný trh – země společného trhu (země EHS) – 4 základní svobody ES: 1. volný pohyb zboží – bez omezení 2. volný pohyb osob – ekonomicky, je možné, že jakákoliv FO i PO se může přesunout do jakékoliv členské země za účelem práce, podnikáni,… (tehdy to ještě neplatilo pro studenty, důchodce, nezaměstnané apod.!) 3. volný pohyb služeb – možnost poskytovat službu v jiném členském státě, aniž bych se musel sám přemístit (např. rakouská pojišťovna poskytující pojištění ve Francii) 4. volný pohyb kapitálu – v době společného trhu velmi omezen, jedná se hlavně o volný pohyb plateb, také investiční kapitál Tyto 4 svobody platí za přísného zákazu diskriminace členských zemí (jako např. upřednostňování domácího výrobce, uvalení cla, při propouštění propustit jako první zaměstnance cizí země apod.) V roce 1972 (platné od 1.1.1973) došlo k rozšíření členské základny ES o VB, Irsko a Dánsko (Norsko bylo čtvrtým kandidátem, ale po referendu žádost odmítlo – totéž se zde opakovalo v r.2004 ohledně EU – Norsko tedy není členem ani ES, ani EU) 70. léta byla dobou stagnace, Společný trh sice fungoval, ale bez vývoje. 80.léta tedy logicky přinesla nutnost změny systému. V r.1981 přistupuje do ES Řecko, v r.1986 potom Španělsko a Portugalsko. Rozdílné technické, bezpečnostní, jakostní,…normy jednotlivých zemí byly faktickými překážkami volného pohybu zboží. Také fyzický pohyb zboží byl brzděn například kontrolami na hranicích – bylo potřeba vytvořit skutečně volný pohyb zboží. Vedle toho se začínala objevovat nespokojenost s omezením volného pohybu osob pouze na ekonomický důvod (studenti atd.), vyvstávala také potřeba společné politiky ochrany ŽP, … 1. velká reforma – smlouva Jednotný evropský akt z roku 1986. Hlavním bodem bylo, že do roku 1992 musí být přijata opatření, která výše zmíněné problémy vyřeší. (Uskutečněno do r.1993). Na základě toho byla oprášena myšlenka politické integrace. Od r.1992 se Společný trh mění na Jednotný vnitřní trh Nešlo spojit EHS a pravomoci nově vymyšlené, proto byla vytvořena EU.
-2-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Evropská unie vznikla v r.1993 na základě Maastrichtské smlouvy (uzavřena 1992, vešla v platnost 1.11.1993. K založení bylo potřeba ratifikace všech členských státu, v Dánsku ale M.smlouva neprošla referendem – kvůli nesouhlasu s € a spolupráci soudů. Dánsko získalo v těchto otázkách výjimky a poté už M.smlouva – už s platnými výjimkami – referendem prošla. Proto tak velká prodleva mezi uzavřením smlouvy a začátkem její platnosti). EU je tedy vytvořena navíc k EHS, které se od této chvíle mění na ES. 3 pilíře EU: I.
II.
III.
ES (EHS)
EURATOM ESUO (Když ještě existovalo, teď už ne)
+
společná zahraniční a bezpečnostní politika
+
justice a vnitřní věci
= EU
I.pilíř – pilíř komunitární (nadstátní) – subordinační princip II. + II. pilíř – pilíře mezivládní – nejsou nadstátní, koordinační princip – toto je problém právě projednávané nové ústavu EU, která ruší ES a ponechává jen EU, „třepe vajíčkem“, žloutek by se smíchal s bílkem, zmizely by pilíře a splynuly v jeden -> proto neprošla EU je jako vajíčko. Žloutkem je ES (EHS), bílek jsou II. a III. pilíř.
EU II. a III. pilíř
ES (EHS)
Právní subjektivita EU a ES Pr.subjektivita = schopnost vstupovat samostatně o právních vztahů !!! EU právní subjektivitu nemá, nemá rozpočet, nemá majetek, …!!! Subjektivitu má pouze ES, není pouhým součtem členů. Často mohou být (a jsou) v protikladu zájmy členských států a zájmy ES. Př. Státy jsou ohroženy nadměrným dovozem, stát má zájem chránit sám sebe, ES má zájem chránit princip „žádná diskriminace“. Co teď? Právo to řeší výjimkami, např. Ochrana zdraví obyvatelstva – velké kontroly dováženého zboží, které jsou náročné finančně i časově, tím se dovoz částečně odbourá. Konkrétní případ: Anglie – Vánoce 2006, místo kapra jí krůty, nadbytek krůt anglických výrobců, ale dovážené francouzské jsou levnější. Anglický lid většinou kupoval levnější. Angličtí producenti vyhrabali 5 let starou kauzu nemoci francouzské drůbeže, aby si vyžádali kontrolu dovážených krůt a tím zpomalili a prodražili dovoz ceny fr.krůt poté šly nahoru. Ale – nelegální, Fr.strana mohla buď žalovat ang.stranu u Evropského soudního dvora, nebo to oznámit Evropské komisi, která by provedla kontrolu a stanovila, zda je kontrola oprávněná či není.
-3-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Rozhodování v ES: Členské státy jsou podřízeny rozhodováním orgánů ES – Rada, Komise, Parlament,… přijímají právní předpisy a rozhodnutí v současnosti kvalifikovanou většinou. Menšina je přehlasována a i státy, které jsou v menšině, poté musí ratifikovat vyhlášky a zákony, i když při hlasování byly proti. Rozhodování v II. a III. pilíři EU: Pouze jednomyslný souhlas znamená přijmutí rozhodnutí, jakmile jeden členský stát nesouhlasí, projednávaná věc nesmí vstoupit v platnost. Tento stát se však někdy může zdržet hlasování (je proti, ale nevadí mu platnost jinde), poté může věc vstoupit v platnost, jestliže zbytek souhlasí. V r.1997 byla uzavřena Amsterodamská smlouva, smyslem které měla být reforma institucionální složky EU (původně, při založení EHS byla tato složka koncipována pro malý počet členů, členská základna se postupem času rozrůstala). Jelikož se v Amsterodamu členské země nedokázaly dohodnout o počtu hlasů pro jednotlivé státy, reforma nebyla domluvena. Co však bylo domluveno, to byl Princip flexibility = je možné, aby se menší skupina členských států spojila a usnesla se na něčem, co bude platit pouze pro ně Dvourychlostní (vícerychlostní) Evropa (např. měnová unie – pouze 13 členských států) V r.2000 došlo po dlouholetých tahanicích konečně k institucionální reformě v rámci Smlouvy z Nice (Fr), platnost až od r.2003 (Norsko v referendu odmítlo, v tomto případě byla jednotnost nutná. Za rok nové referendum – tentokrát přijali). Smlouva z Nice je zatím poslední mezinárodní smlouvou upravující organizaci EU.
2.přednáška
26.2.2007
Nadstátnost – společenství i jednotlivé státy mají své zájmy, musí být vytvořen mechanismus sladění těchto zájmů. Byl vytvořen – Jean Monet. Komise Rada ----------- > přijatý zákon, vyhláška,…; výstup, který vyhovuje oběma. Evropská komise – komunitární orgán, který 100% reprezentuje společenství jako takové, nikoliv členské státy. Jako každá instituce i komise musí být složená ze členů. Tito členové komise (komisaři) – od každého státu jeden – nezastupují státy (u nás je komisař Vl.Špidla, nezastupuje tam ČR, ale tvoří tam kolegium členů komise, která skutečně reprezentuje zájmy komise). Nesmějí přijímat žádné instrukce od států. Nesmějí vykonávat žádné další zaměstnání,… Evropská rada – orgán, který naopak reprezentuje zájmy členských států. Na rozdíl od komise je složena z osob, které jsou zástupci členských států – ministři. Podle toho, o jaké téma se jedná, ten ministr tam jede. Jestliže rozhodnutí má být přijato oběma orgány, měly by schvalovat oba orgány. Ale to by bylo nešikovné (kdo by návrh vytvořil? – u nás vláda, je to největší práce, vytvoření textu, …) Návrh tedy vytváří komise, vypracuje celé znění, poté návrh postupuje radě, která jej dostává už hotový. Rada potom rozhoduje, zda ho příjme nebo nepřijme. – Toto je základní princip, způsob, jak sladit dohromady zájmy společenství a čl.států, teoretické, takto to nefunguje v praxi. Právo a právní předpisy ve Společenství Zase vychází z nadstátnosti. Právo musí mít ES, protože je tady nadstátnost, podřízenost, 3 subjekty, mezi kterými je vztah nadřízenosti a podřízenosti, na to potřebujeme nástroj, který slaďuje jejich vzájemnou spolupráci. ES členský stát podřízen ES vnitrostátní právo jednotlivec (osoba) podřízen ES a členskému státu právo ES (komunitární)
-4-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Právo komunitární (právo ES) - 1.nadstátní pilíř. Právo v tomto smyslu je objektivní = právní řád, právní systém. Systém komunitárního práva má vnitřní členění – podle různých kritérií. I. Kdo vytváří právní normy obsažené v komunitárním právu: a. Právo primární - Mezinárodní smlouvy (Římské smlouvy, Maastrichtská smlouva), = zakladatelské smlouvy, smlouvy upravující zakladatelské a přístupové smlouvy Vytváří je členské státy, vycházejí z vůle států. Tvoří základní kostru komunitárního práva. Někdy se označuje jako „ústava“, obdoba ústavy v právu státu. Upravuje věci jako pravomoci, institucionální strukturu, legislativu, společné politiky, … Najdeme tam také zmocnění pro instituce společenství, instituce EU, tzn.že tyto instituce mohou vytvářet svoje vlastní vnitřní právo komunitární. b. Právo sekundární – odvozené, to je to právo, které vytváří instituce – vlastní vnitřní právo komunitární. Upravuje jednotlivé podrobnosti fungování společenství jednak institucionální stránky, jednak skutečnou činnost – spol.politiky, jednotný vnitřní trh. Na návrh Komise ho vytváří Rada (nebo Rada + Evr.parlament). Rada nemůže přijmout nějakou normu z vlastní iniciativy, vždycky to musí vzejít z Komise. Prameny práva sekundárního (právní formy, ve kterých jsou obsaženy právní předpisy): ES Členský stát implementace směrnice Jednotlivec (osoba) Nařízení – v podstatě stejná s naším zákonem. Vztahuje se na všechny subjekt, které spadají do dané kategorie. Tam, kde je přímý vztah mezi ES a jednotlivcem. Jsou typická pro určité oblasti. Právo volného pohybu osob (práce) – jestliže někdo využije tohoto práva, odpracuje si v několika státech, na starobní důchod však nemá nárok ani v jednom jednotlivém státě, protože nesplnil podmínky. Aby měl nárok na důchod, musí to něco řešit. Tady vnitrostátní právo nestačí, řeší se zde ryze komunitární problém. Řešíme jednotlivce který celý život migroval. Řeší to nařízení, stanoví nároky toho dotyčného. Nebo př. – vnitrostátní právo zakazuje kartelové dohody. Existují však výjimky, kdy takováto dohoda, jejíž účinky na trhu (omezení soutěže) jsou vykompenzovány v zájmu spotřebitele.
Vnitrostátní právo – dnes je již ze zhruba 70-80% ovlivněno právem komunitárním, třeba i nepřímým vlivem
Směrnice – něco, co ve vnitrostátním právu nenajdeme. Je to specifický komunitární nástroj právní úpravy, je určena pouze členskému státu, nedopadá na jednotlivce. Stanovuje členským státům, jakým způsobem mají upravit určité otázky ve svém vlastním právu. Bývá definována tak, že stanoví pouze cíle, kterých je třeba dosáhnout, přičemž prostředky k dosažení těchto cílů jsou ponechány na vlastní vůli členským státům. Členský stát musí směrnici implementovat do svého vnitrostátního práva. Je určeno v každé směrnici datem, kdy to musí platit. (Zpravidla 2-3 roky). Směrnice představuje sbližování (harmonizaci) práva vnitrostátního a práva komunitárního, nikoliv ztotožňování (unifikaci). Další ustanovení, které je v každé směrnici, je povinno notifikovat (Ministerstvo zahraničních věcí to má oznámit Komisi), že směrnice byla implementována a jak byla implementována. Komise kontroluje pouze proběhnutí a správnost implementace. Pokud je porušení – Komise do 3 měsíce upozorní, pokud se to nespraví, jde to k Soudnímu dvoru – ČR už 2x prohrála žalobu (zubaři – potom jim není uznáván diplom v Evropě)
-5-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Směrnic je mnohem víc než nařízení. Např. Daňové právo – zákon o DPH v ČR, určité služby musí být zdaňovány plnou sazbou, protože existuje směrnice ES, která stanoví, že určité položky mohou být zdaněny sníženou sazbou, ale zbytek musí být zdaněn plnou sazbou. České republice nezbývá než tyto směrnice přijmout. Nebo př. – oblast autorských práv – ochrana autorských děl. Jsou chráněna po dobu života autora + 70let po jeho smrti, pak jsou volná. Před 6-7 lety – po dobu života + 50let. Museli jsme přidat 20let, protože směrnice stanovují min.70let po smrti autora. Nebo př. – ten, kdo provozuje TV veřejně, musí platit poplatek OSE (OSA – organizace spojených autorů) -v hospodě hraje tv, poslední spor – jestli se má platit poplatek z TV v hotelových pokojích. 2 tábory. Jak to upravuje směrnice? Je to tam upraveno tak obecně, že se z toho nedá vyčíst, jestli tak či tak. ČR si z toho vzala, že se za tyto TV platit nemá. Věc se však dostala k soudnímu dvoru. Jak vysvětlit tuto směrnici? Pokud se neví, jak to rozhodnout, určí to Evropský soudní dvůr. V našem případě ESD rozhodl, že směrnice je míněna tak, že TV na hotelových pokojích jsou brány jako veřejné pro ČR to znamená nutnost změny zákona.
Další forma: Rozhodnutí – v českém právu je to individuální rozhodnutí (rozsudek soudu, správního orgánu,…) V komunitárním právu je to také tak, ale ne rozhodnutí soudu, ale rozhodnutí komise ve „správním řízení“. Nejlepší příklad na soutěžním právu . jestli má Komise podezření na kartelovou dohodu – zahájí řízení, Komise zjišťuje skutkový stav, jestli se potvrdí kartelová dohoda, v tohoto případě má Komise pravomoc rozhodnout a vydat rozsudek, účastníci se trestají dohodou. Komise tedy nemůže uložit pokutu členskému státu, ale může pokutovat jednotlivce (podnik). Nemusí se jednat přímo o pokutu. Např. při fúzi – pokud fúze přesahuje určitý limit, musí to odsouhlasit Komise. Komise vydává rozhodnutí. Např. – další soud, který vnikl v ES, vznikl na základě rozhodnutí Rady – i toho je rozhodnutí. Tím jsou prameny sekundárního práva vyčerpány. III.pilíř – spolupráce soudů v oblasti trestního práva, spolupráce policií, vnitřní bezpečnosti. - zde také funguje sekundární právo. Systém podobný jako předchozí. EU Členský stát implementace rámcového rozhodnutí Jednotlivec (osoba) Místo nařízení se zde analogicky používá termín rozhodnutí. Je tam také analogie směrnice, ve III.pilíři označováno jako rámcová rozhodnutí – také určeno členskému státu, který je povinen jej implementovat do svého trestního práva. Pokud tak členský stát neučiní nebo ho implementuje vadně, tak se mu nic nestane, protože ve 3.pilíři donucovací prostředky nejsou. Např. Evropský zatýkací rozkaz – předávání podezřelých nebo pachatelů. Když se má osoba vydat z jednoho státu do druhého, je to nesmírně složitá a zdlouhavá procedura. Proto bylo toto vydávání zjednodušeno – předávání, bez jakékoliv procedury. Je vydán Evropský zatýkací rozkaz, který je závazný pro všechny orgány EU. Kritika – zvláště při pouhém podezření. Navíc rozpor s LZPS - dovoluje předání českého občana do zahraničí. Ústavní soud to vyřešil nálezem, že tady rozpor není, protože LZPS má na mysli to, že nikdo nesmí být nucen k opuštění republiky z důvod politických apod. Na druhou stranu je to na místě, terorismus je velká hrozba.
Analogie rozhodnutí tady není žádná. Od ES se právo dostane k jednotlivci dvojí cestou – buď přímo přes nařízení, nebo přes členský stát prostřednictvím směrnice (nebo rámcového rozhodnutí) – nepřímo. Pro něj není směrnice závazná, je pro něj závazné až vnitrostátní právo, kde je směrnice implementována. Francie, Anglie – přes 100 neimplementovaných směrnic, Komise si vede seznam. Nejdisciplinovanější jsou malé země jako Dánsko, Holandsko,…, ale to neznamená, že mají vše splněno. První pokuta uložena v r.2000, další jsou v běhu.
-6-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Nejvyšší pokutu dostala Francie – zakázaný rybolov malých rybek, který trvá už 16 let, a oni pořád neimplementují směrnici, uložena dvojí pokuta – léto 2005 – jednorázová 20 mil.€ a potom za každého dalšího půl roku prodlení dalších 58 mil.€ Do komunitárního práva patří ještě jedna věc, která není primární ani sekundární právo, ale judikatura (rozsudky) soudního dvora – komunitární právo někdy bývá označováno jako rámcové, jsou někdy tak obecná, že vyžadují konkretizaci. Ta se zajišťuje buď směrnicí, nebo (v oblastech, kde žádné sekundární právo není – volný pohyb zboží) tuto konkretizaci zajišťuje judikatura s.d. Např. již zmiňované poplatky za TV v hotelových pokojích – OSA podala žalobu proti jednomu provozovateli v českého soudu, protože šlo o nejasnou směrnici, náš soud nevěděl jak to rozhodnout, potřeboval konkretizaci, zbývá druhá cesta – zeptat se Soudního dvora.
Je třeba se ptát pokaždé?Ne – platí zde něco jako „soudní precedens“. Pokud nedodržuji precedens a rozhodnu se sám (jako ČR) , porušuji komunitární právo! Dozví se to v judikatuře Soudního dvora, zjistí, jestli tam podobná situace už je, pak to musí řešit stejně. Rozsudky Soudního dvora jsou závazné.
3.přednáška
5.3.2007 Institucionální hledisko fungování ES a EU
Orgány EU jsou orgány ES, některé z nich působí také v rámci II. a III. pilíře. Hlavní orgány EU: Evropská rada
Evropská komise
Rada EU
Evropský parlament
Evropský soudní dvůr
Účetní dvůr
Evropská centrální banka
Komise, rada EU a parlament jsou rozhodovací orgány --- - orgány legislativní, v celé EU --- - orgány pouze v I.pilíři EU --- – něco mezi – ESD má pravomoci v I. a částečně i v III.pilíři POZN: Hlavním orgánům se říká instituce (EK, rada EU, E.Parlament) odtud institucionální právo Evropská komise – reprezentant společenství, výkonný orgán ES, vykonává to, na čem se usnese rada a parlament. Orgán iniciativní – povinně předkládá návrhy R a P, kontrolní orgán – kontroluje dodržování práva čl.států a dodržování práva v rámci jednotlivců. Rozhodovací pravomoc v určitých případech. Komise zastupuje ES a EU navenek vůči neelejským státům. Svými funkcemi se velmi podobá vládě ve státě. (Komise = „evropská vláda“). - tvořena 27 komisaři ustanovováni vždy po volbách do evropského parlamentu (Jednou za 5 let) - komise se člení na generální ředitelství –(„ministerstvo“), v čele stojí komisař, ale ředitelství řídí generální ředitel (mraveneček pracuje, ale mluví se o komisaři) - sídlo - Brusel - z každého státu je jeden komisař, ale jsou s tím problémy, příliš velký počet už měl být vyřešen smlouvou z Nice, ale nebyl. (27 komisařů, to je moc, optimální je 14-15 aby byli operativní). Až do r. 2004 velké státy měli 2 komisaře, malé po jednom. Smlouvou z Nice se velké vzdali 1, zůstal jen jeden z každého, ale pořád je to moc. Možná se to vyřeší v nové ústavě, pokud bude ustanovena. - Komise je orgán, který dělá tu „hlavní práci“. V komisi se všechno tvoří. Musí se zde vypracovat návrhy. Proto má komise obrovský administrativní aparát (počet pracovníků přes 20 000 lidí). Mnohojazyčnost – všechny jazyky jsou oficiální, ne všechny jsou pracovní. Každý si může
-7-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
mluvit svým jazykem, má zajištěný překlad do své mateřštiny. Na určité jazykové kombinace nejde najít tlumočníka (řečtina-estonština) – nutno řešit přes třetí jazyk (většinou ENG). Veškeré dokumenty a projevy musí být překládány do všech jazyků. Proto je zde skoro 10 000 překladatelů a tlumočníků.
Rada EU – rozhodovací (v minulosti jediný rozh.) orgán, zastupuje členské státy - složení rady: - zástupci čl.států – je jich tedy 27. Za normálních okolností je to ministr, každé zasedání rady je složené z jiných ministrů, podle resortu, který se řeší - sekretariát sídlí v Bruselu, zasedání může být výjimečně jinde - Předseda rady – stát, rozvrh je ustanoven na 10 let dopředu, státy se střídají po pololetí. 27 čl.států – každý stát to předsednictví získává jednou za 13,5 roku. Předseda rady má určitou výhodu v tom, že si v rámci řízení rady může prosazovat své vlastní zájmy do projednávání. ČR bude radě předsedat v I.pol.2009. - Rada má velmi důležitý pomocný orgán – COREPER (fr.zkratka, výbor stálých zástupců – comitté representant permanent, zástupci jsou velvyslanci členských zemí u ES). Tito velvyslanci=stálí zástupci se scházejí 2 dny před zasedáním rady (pondělí, rada se schází každou středu). V pondělí se projednávají různé otázky, souhlas – krabice A, nesouhlas – krabice B. Ve středu se radě odevzdá krabice A – pouhé hlasování a schválení, teprve potom krabice B, o které rada jedná. - Hlasování v radě: 1. hlasování v radě je vážené hlasování – čím větší stát, tím více má hlasů (NEM, FR, VB – mají 29 hlasů (max), pak to jde sestupně, SPAN, POL – 27 hlasů, RUM – 14, NIZ – 13, CR, BEL, … - 12, SLO – 7, nejméně MALTA – 3hlasy) 2. kvalifikovaná většina – pokud se jedná o I.pilíř EU (pouze 2 oblasti I.pilíře, kde nebyla kval.většina zavedena, kde je jednomyslnost – daně, aspekty sociální politiky)). Kvalifikovaná většina není stanovena zlomkem ani procentem jako u nás (ne 3/5, 60%), ale absolutní čísla (100% - když se sečtou všechny hlasy všech zemí dohromady – 345 hlasů, kvalifikovaná většina je 255 hlasů – cca 74%) Min.počet států pro kval.většinu je 14. Kval.většina musí sestávat z hlasů států, jejichž populace tvoří nejméně 62% populace EU – většinou se toto kritérium nepoužívá. - ES jakož i EU uzavírají smlouvy s nečlenskými zeměmi v mnoha záležitostech, tyto smlouvy schvaluje rada Evropská rada – evropský summit, je orgán, který vznikl faktickou cestou, původně to byla konference nejvyšších představitelů států (hlavy státu, předsedové vlády), od 70.let se pravidelně scházejí 2-3krát do roka, řeší hlavní problémy ES a EU. Univerzální orgán, rozhoduje všude a o všem - jejím posláním jsou základní koncepty EU, např. zavedení €, rozšiřování směrem na východ, … - tyto koncepty je třeba rozpracovat – další orgány EU Evropský parlament – orgán, který prošel obrovským vývojem od počátku ES, někdy převratným. Ve struktuře orgánů je jediný demokratický prvek – volený, nejmenovaný. Jmenoval se shromáždění (do r.1962), Byl jen „pro okrasu“, neměl téměř žádné pravomoci, dříve (do r.1979) nebyl volen. Každý stát dostal počet, kolik poslanců svého vlastního parlamentu má delegovat do shromáždění ES. Pouze konzultativní prvek. - pravomoci EP: byly rozšířeny Maastrichtskou smlouvou o EU, do značné míry je teď EP silný demokratický prvek, i když zdaleka ne tak, jako státní parlament. o Spolurozhodovací pravomoc – v případech, kdy stanoví smlouva o ES, že návrh je přijat podle článku 251 – musí souhlasit i EP! Komise dá návrh radě, rada ho zpracuje podle svého a předloží ho EP. EP se k němu vyjadřuje (velmi zjednodušený model této procedury). EP projedná návrh komise postoupený radou a vyjádří se, jestli souhlasí nebo ne. Souhlas rada akceptuje souhlas EP a je směrnice (nařízení) přijata = Směrnice rady a evropského parlamentu. Nesouhlas Rada může návrh upravit, pokud by nedošlo ani tak k přijetí, jsou 2 možné postupy: 1. Rada a EP sestaví smírčí výbor (smírčí komise) – z obou institucí, kompromis. Když se kompromis nepodaří najít – návrh je zapomenut. 2. - ve skutečnosti – jakmile EP nevysloví
-8-
ESF MUNI
-
-
-
-
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
souhlas, tak se to vrací ke komisi a komise vypracovává nový návrh nebo se mění v radě, v každém případě tak, aby vyhovoval parlamentu. o Konzultační procedura – někdy rada rozhoduje, ale musí konzultovat s Evropským parlamentem, který vydá stanovisko, právně není závazné, ale Rada k němu musí přihlédnout, jinak neplatné. o Kooperační procedura – dneska už prakticky neexistuje, znamenalo to, že EP dával stanovisko, kt.sice bylo také právně nezávazné, ale pokud nebylo pozitivní ke vztahu k názoru Rady, Rada mohla rozhodnout pouze jednomyslně, a ně kvalifikovanou většinou. EP může vyjádřit důvěru či nedůvěru Evropské komisi, je třeba 2/3 členů parlamentu nesouhlasících, aby byla udělena nedůvěra. Právo interpelace komisařů (kladení parlamentních otázek), petiční právo Při EP působí ombudsman – ochránce veřejných práv, není nadřízeným ombudsmanů členských států!, je ochráncem v rámci EU – komise vůči nám něco porušila – jdu za evropským ombudsmanem. Sídlí na dvou místech: Štrasburk (hl.sídlo) a Brusel (přepychové). Na dvou místech, stěhují se s poslanci i tlumočníci, spisy, dokumenty – kamiony nacpané až povrch, už se o tom začalo psát Složení EP – počet poslanců volených v jednotlivých státech se odvíjí od velikosti státu. Nejvíc poslanců je voleno v Německu – uhádali si 99 poslanců, další velké státy (FR, IT, BR) – 78 poslanců a zase to klesá, my máme 24 poslanců, SLO – 14, Malta – 5) Celkový počet – 786 poslanců. Budou se snižovat počty. EP je jednokomorový, je tam předseda, místopředsedové, parlamentní výbory, … Nejsou tam klasické pol.strany, ale jsou tam sdružení pol.stran obdobného zaměření
Evropský soudní dvůr a Účetní dvůr – Lucemburk Evropská centrální banka – Frankfurt
4.přednáška
12.3.2007
SOUDY – rozhodují v pilíři III. – jurisdikce Evropský soudní dvůr – někdy se říká jen Soudní dvůr (oficiální název je Soudní dvůr Evropských společenství. Jiné mezinárodní organizace většinou soudy nemají (x např. mezinárodní soudní dvůr – OSN, řeší spory mezi státy, pokud se na něj samy obrátí, …), ale EU soud potřebuje, protože ES je nadstátní organizace, čl.státy jsou podřízeny, všude, kde je systém nadřízenosti x podřízenosti vznikají spory, je nutno vynucovat podřízenost států i jednotlivců, když je právní systém, musí být i vlastní soud. Musí zde být obligatorní povinnost soudního dvora. - vznikl hned na počátku, při vzniku ESUO, fungovat začal od r.1954, první spory se týkaly buď pracovněprávních záležitostí nebo členských států s Komisí, pokud jim Komise něco přikazovala. Dneska je to naopak Komise žaluje členské státy. - Řízení před ESD je bez poplatku - Funkce Soudního dvora: 1) Řešení sporů, především mezi ES (Komisí) a členským státem, spory, kdy členský stát zpravidla porušuje mezinárodní právo a Komise ho žaluje, aby soud uplatnil příslušná opatření. Spory mohou být i jiného charakteru – např.spory, které strany dobrovolně předávají Soudnímu dvoru (MUNI je potenciální jednou stranou takového sporu – ohledně Kampusu, úvěr od Evropské investiční banky, který hradí polovinu nákladů na Kampus, je poskytován v určitých intervalech, aby splátka byla poskytnuta, musí být splněny podmínky – přichystané staveniště, hrubá stavba,…, aby peníze mohly být okamžitě proinvestovány. Kdyby nebyly podmínky splněny, EIB by splátku neposkytla, banka bude mít zbytečné peníze, nemůže je nikam použít, účtuje si penále za ušlý zisk, který by nastal, kdyby ty peníze mohly být investovány jinde. Pokud by k něčemu takovému došlo – kdyby vznikl spor (MUNI říká, že bylo připraveno, EIB říká, že ne), tento spor by řešil Soudní dvůr)
-9-
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
2) Působení jako „ústavní soud“ společenství - Řešení problémů, kdy jednotlivé legislativní akty jsou přijímány vadným postupem – neobsahuje vyjádření potřebných orgánů, chybné vyložení ustanovení o pravomoci, nebo jsou přijaty zákony v rozporu se základními dokumenty ES (S Pařížskou smlouvou, s Maastrichtskou smlouvou,…). Když se takového věci stanou v ČR, řeší to Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud, v EU to řeší Soudní dvůr 3) Sjednocovat a aplikovat jednotnost komunitárního práva ve všech členských státech. Komunitární právo je závazné pro všechny členské státy stejně jako pro jednotlivce, v praxi je aplikováno soudy členských států. Existuje s tím mnoha problémů. (Př. Po vstupu ČR do EU 1.5.2004, k tomuto datu přestali platit veškeré české celní předpisy, kromě regulativních předpisů celní správy. Proč? Protože tato záležitost je ve výlučné kompetenci společenství. Nařízení musí být jednotná pro všechny čl.státy. všechna tato nařízení nebyla včasně přeložená do češtiny. Stalo se, že jeden náš český dovozce neprovedl správně deklaraci k tomuto celnímu řízení. V tomto případě to celní správa kvalifikuje jako přestupek a stanoví pokutu podle komunitárního nařízení. Ta firma namítala, že v době rozhodné nebyl k dispozici český text a tudíž nevěděla o tom, jak má být deklarováno celní řízení. Rozběhlo se celní řízení, ve kterém soud zase musel aplikovat komunitární právo. Problém je v tom, jestli je podnik vázán na nařízení v cizím jazyce.
-
Komunitární právo je jednotné, ale jednotlivé národní soudy se velmi liší, každý stát má jiné metody soudnictví vzniká problém. Aby komunitární právo mělo smysl, musí být interpretováno jednotně – to zajišťuje soudní dvůr. ESD je tvořen: 1. soudci, z každého členského státu je jeden (tzn. 27 soudců), tito soudci jsou jmenování dohodou členských států. Nedělá to Rada, členské státy sami se sejdou, dostanou kandidátku, musí se dohodnout o každém. Funkční období je 6 let, po třech letech se ½ soudců střídá. 2. generální advokáti – nejsou to advokáti jako takoví, je jich 8, jejich úkolem je při zahájení řízení po zjištění skutkového stavu vypracování odborného právního posudku (stanoviska), v němž má navrhnout řešení sporu s ohledem na svoji právní kvalifikaci. Z tohoto stanoviska vycházejí soudci s tím, že toto stanovisko je pro ně nezávislé. Ve ¾ případů soudci rozhodují v souladu s těmito stanovisky. Proč existují generální advokáti? (jinde je nenajdeme): Generální advokát je expertem na evropské právo, což zaručuje, že to jeho stanovisko je maximálně kvalifikované. A také, když je věc rozhodnuta dvakrát, je pravděpodobnost dobrého rozhodnutí vyšší. Pozn. V rámci WTO (světové obchodní organizace) existují smlouvy, které jsou závazné pro všechny členské státy. Nastalo několik případů, kdy se nějaký jednotlivec dovolával nějakého práva vyplývajícího ze smluv WTO, Soudní dvůr ale nechtěl to řešit, protože říká, že tyto smlouvy se vztahují pouze pro WTO a členské státy, nikoliv pro jednotlivce (neplatí zde přímý účinek na jednotlivce). Stanovisko generálního advokáta však může obsahovat, že by tyto smlouvy měly mít přímý účinek na jednotlivce).
Ad funkce 1, - řešení sporů: - řízení se zahajuje podáním žaloby do Lucemburku, žaloba se pošle straně žalované, žalovaná strana se vyjádří (replika), když replika přijde žalobci, vyjádří se k replice (duplika), žalovaný se zase vyjádří k duplice (triplika). Tím si všichni vyjasnili svá stanoviska, ustanoví se soudce, generální advokát a tiskový mluvčí, GA napíše své stanovisko. V další fázi probíhá ústní jednání (v případě, že mají strany něco nového). Často je potřeba vypracovat znalecký posudek – na to už je potřeba ústní jednání. V některých případech jsou i svědci (není to moc typické). Strany jsou povinně zastoupeny advokátem (pokud se jedná o jednotlivce), státy musí být zastoupeny vládními zmocněnci. ČR má jednoho zmocněnce, který ji zastupuje ve všech takovýchto řízeních. Jakmile je ústní jednání hotovo, soudci se odeberou k rozhodnutí (rozhoduje se v senátech, které jsou 3 nebo 5ti členné, soud může tedy paralelně řešit několik věcí, protože se rozdělí na tyto senáty. Ještě existuje senát velký (dříve plénum, má 13 soudců), pokud se jedná o spor s politickou důležitostí). Plénum rozhoduje jenom v případech naprosto výjimečných, zatím žádný nenastal. Např. odvolání komisaře nebo ombudsmana. - Na konci rozhodnutí je rozsudek, který je právně závazný pro účastníky, pokud se rozsudek týká sjednocování výkladu, je závazný pro všechny. Při řízení mezi Komisí (ES) a členskému státu - řízení předchází administrativní řízení před Komisí. Komise rozhodne, zda řízení proběhne nebo ne, na konci je rozsudek, kde Soudní dvůr
- 10 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
rozhodne, zda právo bylo porušeno tak, jak píše Komise v návrhu, nebo zda bylo porušeno jinak, nebo zda vůbec nebylo porušeno. (Př. ČR vůči ES, poslední měsíc, bylo hned jasné, že Komise má pravdu, věcně se spory týkaly nedodržení směrnice, zubaři a nějací lékaři, směrnice nebyla implementována do našich zákonů, nebylo to ani opomenutí, byla to situace, kdy návrh zákona byl vypracován, předložen, schválen v Parlamentu, ale došlo na typicky českou „úchylku“ přilepovat dodatky k zákonům, které se nijak netýkají schvalovaným zákonům Klaus se naštval, použil právo veta, musel se zákon vrátit do PS prodleva, Komise se nám vysmála a sankciovala nás)
-
Teoreticky je možné, že žalobu na členský stát může místo Komise podat i jiný členský stát, kterému vadí, že porušuje komunitární právo. I tady musí proběhnout administrativní řízení před Komisí. Stalo se to 4 krát za celou dobu fungování ES, nikdy to nebyly stěžejní záležitosti, rychle se vyřešily. Státy to nemají rádi podání žaloby znamená diplomatickou roztržku. Nepodává se mezinárodní žaloba (ani neexistuje), pouze mezinárodní stížnost! - Rozsudek Soudního dvora je pouze deklaratorní – pouze říká, že tím, že ČR neimplementovala řádně směrnici tu a tu do svého práva, porušila mezinárodní právo. Není tam žádná výzva, do kdy to opravit, žádná sankce – od Soudního dvora se dozvíme, zda právo bylo či nebylo porušeno – zbytek je na Komisi. Když nedojde k nápravě, hlídá to Komise a pokud by k tomu došlo znova žaloba, tentokrát už návrh na uložení pokuty. K dnešnímu dni jsou uloženy 4 pokuty. Proběhlo však řízení, kdy Komise navrhla Soudnímu dvoru uložení pokuty a Soudní dvůr nevyhověl stát už to napravil, až po podání žaloby. Pokuta se totiž ukládá za každý den, měsíc, čtvrtletí prodlení, tady už žádné prodlení nebylo. Existuje také paušální pokuta tam už by ten stát pokutu dostat mohl. Ad funkce 2, - působení jako „ústavní soud“ ES : - Př. Před sedmi lety Rada a Evropský parlament přijali směrnici zakazující tabákovou reklamu všude jinde než v TV (na to už byla jiná směrnice). Tato směrnice byla akceptována všude kromě Německa, kde byla silná tabáková lobby. N podalo odvolání k Soudnímu dvoru, který opravdu prohlásil směrnici za neplatnou. ES nemá pravomoc vydat směrnici na ochranu zdraví občanů. Směrnice se proto týkala toho, na čem ta reklama byla umístěna. Časopisy – volný pohyb časopisů. Co když v jednom státě je tabáková reklama dovolená, v druhém je zakázaná? Tento časopis nesmí přijít na trh státu, kde je zakázaná tabáková reklama. To je překážka volného pohybu zboží. Smyslem směrnice mělo být odstranění této překážky tím, že se tab.reklama zakáže všude. Němci si všimli, že se tato směrnice vztahuje i na billboardy a kina, kde se zboží nepohybuje proto byla zrušena. Samozřejmě to přepracovali a za chvilku platila upravená směrnice.
- Žalobu na neplatnost může podat členský stát, kterákoliv instituce společenství,… kdykoliv, musí prokázat pouze, že se ho tento zákon bezprostředně dotýká. Ad funkce 3, - sjednocování výkladu práva: - Soudní dvůr je vybaven nástrojem ke sjednocování interpretace a aplikace komunitárního práva – řízení o předběžné otázce – prejudiciální řízení = národní soud bude posuzovat věc, která zahrnuje aplikaci komunitárního práva. Zjistí skutkový stav a podle toho bude interpretovat komunitární právo. Zejména u primárního práva může nastat interpretační problém, protože mezinárodní právo je rámcové, nezabíhá do podrobností, národní soud neví, jak má interpretovat takto široké ustanovení. Pozastaví řízení a obrací se na Evropský soudní dvůr. Soudní dvůr má pravomoc určovat, jaký výklad práva je správný. Ten je potom závazný. Tím pak sjednocuje výklad práva v celém ES. Pokud si tedy národní soud neví rady, musí si nejdříve najít v existující judikatuře soudního dvora výklad, který potřebujeme. Pokud ho najde, musí zvážit jestli okolnosti toho případu jsou stejné. Pokud ano - použijeme ho. Pokud ne nebo pokud žádné nenajde, musí se tento národní soud pustit do řízení o předběžné otázce, tzn. vznést dotaz k Soudnímu dvoru, jak interpretovat ustanovení komunálního práva. Doba mezi podáním dotazu a obdržením výkladového rozsudku je 21 měsíců. Teprve potom si národní soud obnoví vlastní spor a dořeší jej. U nás už k takovému sporu došlo v případě uvedeného celního řízení, kdy nebyl k dispozici český text interpretace směrnice (viz str.10, bod 3,). Také problém poplatků OSE při veřejném provozování TV na hotelovém pokoji (viz výše, str. 6, směrnice)
- 11 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
5.přednáška
jaro 2007 19.3.2007
ESD není žádným nadřízeným orgánem pro národní soudy, neřeší spory vedené u národní soudů, pouze vysvětluje implementaci směrnice a urovnává nesrovnalosti mezi komunitárním a vnitrostátním právem. Nemůže zasahovat do pravomoci národních soudů! Otázkou je, jestli se musí národní soud při pochybnosti obrátit na ESD. obecné pravidlo: Nižší soudy (okresní a krajské, tedy ty, oproti jejichž rozhodnutí se dá odvolat) tuto povinnost nemají, teprve až při odvolání. Naproti tomu soudy, jejichž rozhodnutí je konečné a neodvolatelné, (krajské, vrchní, nejvyšší, nejvyšší správní) se při pochybnosti MUSÍ obrátit na ESD. Ve vnitrostátním právu existuje také rozhodčí řízení (řeší rozhodci), které má stejnou povahu jako soudní řízení, to, jestli spor řeší soud nebo rozhodčí, si mezi sebou domlouvají strany sporu – levnější, rychlejší, méně formální, neveřejné (rozsudky soudů jsou veřejné). Rozhodci ale nemají právo obracet se na ESD a požadovat vysvětlení nesrovnalostí, ESD přijímá pouze otázky státních organizací, rozhodci jsou soukromé osoby. Protože bylo velké množství sporů a ESD nebyl schopen zvládat takový nápor, byly zřízeny další instituce: Soud prvního stupně – z každého státu jeden soudce, vznikl v r.1988 v době naprosté zahlcenosti soudního dvora, aby mu ulehčil. Část sporů měl tedy převzít – převzal spory, kde žalobcem je jednotlivec, FO, popřípadě podnik (méně politické choulostivosti). Podnik například napadá rozhodnutí Komise,… - řízení o předběžné otázce zůstalo plně v kompetenci ESD (i když do budoucna se počítá i s tímto) - jedná se tedy o spory: o jednotlivec vs.Komise o ochranné známky – komunitární známka, která se přihlašuje u Evropského známkového úřadu (OHIM – office for harmonization of internal market) a po získání je jednotná pro celou EU, nesmí být zaměnitelná s jinou známkou,… Pokud dojde ke sporu (žádost o zápis známky je zamítnutá, nemůže být chráněná) žaloba k soudu prvního stupně, protože jsme jednotlivci. Takových sporů je hodně, přes 100 ročně. - Nejsou zde generální advokáti, pouze soudci (z každého státu jeden) - Rozhoduje rozsudkem, proti rozsudku soudu prvního stupně se lze odvolat k ESD (proto zde není žádný generální advokát). Takových odvolání bývá několik desítek ročně. - Řízení před tímto soudem je bez poplatku - Ještě vloni řešil spory typu pracovně právní vztahy zaměstnanců EU, od letošního roku to řeší Soud pro veřejnou službu Soud pro veřejnou službu – malý soud, začal se 7 soudci, teď má 8, z ČR tam není zástupce, řeší pouze pracovně-právní spory, vydává rozsudky, proti rozsudku tohoto soudu se lze odvolat k Soudu prvního stupně, ale ne až k ESD.
Tím je ukončen přehled soudů v EU.
Účetní dvůr – (dvůr auditorů – české označení), orgán, který vykonává dozor nad finančním hospodařením společenství. Jsou zde auditoři (27 – z každého státu jeden), kteří zkoumají příjmy, výdaje a všechno, co s tím souvisí. Ve společenství jsou peníze rozdělovány účelově – proto je třeba kontrolovat, zda byly dotace použity na dané účely. - jestliže někdo krátí svůj stát na daní, krátí také příjmy rozpočtu společenství
- 12 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Evropská centrální banka ECB – nejnovější z institucí, působí od konce 90.let, až v souvislosti s ustavením měnové unie. - z hlediska právního je zajímavá tím, že má pravomoc vydávat nařízení (akt sekundárního práva), a to nařízení obecné, v oblasti jednotné měnové politiky, a vydává také rozhodnutí jako individuální, právně závazný akt. - Př. 1.5.1999 bylo zavedeno EURO €, do té doby existovaly národní měny, od příslušného data v zemích měnové unie pouze €. Problém při dlouhodobých, např.dodavatelských smlouvách. (Smlouva na zboží v hodnotě 500 marek, v době plnění marky neexistují někdo by si mohl říct, že nemusí platit, když už nejsou - ošetřila to ECB, která vydala nařízení týkající se této záležitosti) - Př. Když se přepočítávaly měny na €, v některých případech tento poměr nemohl být vyjádřen ukončeným desetinným místem potřeba zaokrouhlení zkreslení vzniklo nařízení ECB, které toto řešilo Tím jsou vyřešeny hlavní orgány EU. Pomocné orgány EU:¨ Existují výbory jakožto poradní orgány Rady EU a Evropské Komise (potřeba vyžádat si od nich stanovisko při své činnosti): Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů – otázky strukturálních fondů a podobných věci - mají poradní funkci, sami nemohou rozhodovat, mají komplikované složení, více viz učebnice
Aplikace komunitárního práva v členských státech V ČR platí dva právní systémy – vnitrostátní a komunitární 2 problémy: 1. konflikt mezi jednotlivými právními systémy – konflikt mezi dvěma pravidly- komunitární a vnitrostátní, týkají se stejné věci, ale každé říká něco jiného - zásada přednosti komunitárního práva – jestliže dojde k rozporu mezi pravidlem komunitárním a pravidlem národním, tak má přednost právo komunitární vyplývá to z judikatury soudního dvora, který se těmito situacemi v minulosti zabýval a tuto zásadu formuloval - poprvé tento problém nastal v 60.letech (Flaminio Costa vs E.N.E.L - cvika) - kdyby mělo přednost národní právo před komunitárním, tak by celé komunitární právo bylo na prd, neplnilo by svoji integrační funkci - národní norma se aplikací komunitární normy neruší, pouze je „odsunuta“, může se aplikovat jindy, není zde nadřízený vztah jako např.mezi ústavním zákonem a zákonem, není to přednost hierarchická, ale aplikační - problémy se často týkají diskriminace občanů EU (odměna za práci a pohlaví,…) - v případě směrnice by rozpor vůbec být neměl, protože členský stát má povinnost implementovat směrnici do svého práva 2. nakolik je komunitární právo závazné pro jednotlivce (PO,FO) z hlediska práv a povinností - zásada přímého účinku o primární právo – předpis primárního práva MÁ přímý účinek na jednotlivce, kdekoliv je to možné tzn. musí platit následující: je nutné, aby byla formulována jasně, srozumitelně, konkrétně je bezpodmínečná - nesmí vyžadovat od členského státu zřízení prováděcího předpisu nesmí ponechávat členskému státu meze pro vlastní uvážení - opravňuje státy k něčemu (např. clo zavedené před vstupem do EU nesmí v současnosti přesáhnout 3%, nové se nesmí zavádět vůbec opravňuje k převozu bez cel nebo s clem max.3%)
- například ustanovení o kartelových dohodách v zakladatelské smlouvě
- 13 -
ESF MUNI
o
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
- některá ustanovení přímý účinek nemá (např. článek 10 týkající se loajality čl.států o jednotlivci se vůbec nemluví) - čl.141 – nesmí být diskriminovány ženy při odměně za práci, nebylo jasné, jestli má nebo nemá přímý účinek – ESD dvůr rozhodl, že má, na základě sporu belgické letušky sekundární právo nařízení – je děláno proto, aby mělo přímý účinek, tedy až na zcela nepatrné výjimky MÁ přímý účinek směrnice – neměla by mít přímý účinek, teprve až po implementaci do vnitrostátního práva, existují sporé výjimky (kauza van Duyn – slečna, která se vydala do Anglie a chtěla být zaměstnána v sekretariátu scientologické církve, církev však byla pod přísným dohledem a britské orgány slečnu nepustili, protože podle britského imigračního zákona je možno cizince nepustit na území VB, pokud je úměrná domněnka, že jeho činnost v zemi by byla nepřínosná. Slečna se poradila s právníkem, ten našel směrnici, která říká, že osobu z ciziny lze odmítnout pouze v případě, pokud by to bylo ohrožení veřejnosti či co ESD, předběžná otázka, van Duyn se dožadovala zrušení takového zákazu, směrnice nebyla implementována – rest VB, ESD formuloval revoluční závěr – pokud směrnice
jednotlivci směřuje určitá práva a pokud v důsledku porušení práva nemůže jednotlivec svého práva využít, tak se může dovolávat přímo směrnice a obejde se členský stát zde má směrnice přímý účinek, slečnu sice nepustili ani tak, ale z této kauzy vznikla možnost přímého účinku směrnice)
6.přednáška
26.3.2007 - přímý účinek směrnice má jiný charakter než přímý účinek nařízení (směrnice má přímý účinek pouze vertikální a vzestupný) Stát - vertikální a vzestupný přímý účinek (opačný směr není možný) - jednotlivec se může dovolat svých práv (uvedených ve směrnici) na svém státu
Jednotlivec
-
-
-
-
Jednotlivec
takový přímý účinek směrnice neplatí, směrnice nemůže ukládat jednotlivci povinnosti, pouze ochraňuje práva, pouze jednotlivec stát, nijak jinak (např.zaměstnavatel není povinen přijímat povinnosti vůči zaměstnanci směrnicí, pokud není implementována) Př. Stánek jazykové školy na italském nádraží – podpora prodeje, jedna italská slečna se na nádraží rozhodla, že se bude učit anglicky a podepsala na nádraží smlouvu o přijetí služby. V rámci ní se zavázala, že do měsíce zaplatí zálohu na kurz. Na druhý den si to rozmyslela a šla smlouvu zruší, JŠ řekla, že smlouvu nezruší, že musí slečna zaplatit zálohu. Ona ji nezaplatila soudní vymáhání. Existuje směrnice, podle které všechny spotřebitelské smlouvy (i smlouva o přijetí služby), které byly uzavřeny mimo hlavní místnosti poskytovatele, je možno do 7 dnů vypovědět bez udání důvodu. Itálie však tuto směrnici ještě implementovánu neměla. Její právník se bránil směrnicí. Občanský zákoník nebyl změněn, odvolávala se na to, že je to účinek vzestupný vertikální, ale interpretace byla chybná, protože JŠ byla, stejně jako ona, jednotlivec. Nakonec musela částku zaplatit, protože se nemohla dovolávat přímého účinku na JŠ. V případě, že by na místě jazykové školy byla nějaká státní instituce, státní zaměstnanec, nebo i státní jazyková škola …, šlo by se neimplementované směrnice dovolat.) Př.případ Ratti (ze 70.let), opět italská firma a v Itálii neimplementovaná směrnice. Firma Ratti vyrábí chemikálie, ředidla,…, které musí být baleny patřičným způsobem a musí být patřičně označeny nejen pro Itálii, ale i pro jiné evropské státy. Nové směrnice týkající se právě označování nebezpečných výrobků byly právě vydány, byly dvě a byly neslučitelné. Firma měla pro italské výrobky označovat podle italských předpisů a produkty pro Evropu podle evropských měřítek. To by však prodražilo výrobu firma Ratti se rozhodla označovat všechny pouze evropským způsobem. Tím však nedodržovala italské předpisy bylo zahájeno soudní řízení proti vedení firmy Ratti. Protiprávně firma jednala pouze, pokud neměla směrnice přímý účinek. Italský soud se obrátil na ESD, ten odpověděl, že Itálie porušila svou povinnost implementace směrnice, Ratti se dovolávala soudního žalobce, Ratti nejednala protiprávně, směrnice měla přímý účinek. Př. Colping house, Neemögent – Holandsko, Colping house – zařízení, kde se poskytuje catering nemajetným osobám. V „našem“ colping house se podávalo pití označené jako minerálka, ovšem byla to
- 14 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
pramenitá voda, která nebyla čerpána z hlubokých pramenů. Existuje směrnice (tehdy v Holandsku neimplementovaná), která říkala, že za minerálku mohla být označována jen voda, která neodpovídala kritériím vody podávané v Colping house našeho případu. Byla na ně podána žaloba za klamání spotřebitele – za minerálku označuje vodu, která podle hol.práva minerálkou je, ale podle směrnice není žalování za to, že firma nerespektuje neimplementovanou směrnici. Firma však jednala správně – jinak by totiž šlo o vertikální sestupný přímý účinek, šlo by zde o povinnost, ne o právo!
Nařízení a smlouvy ES – obecný přímý účinek, platí i čárkované šipky u směrnice
Jednotný vnitřní trh Bývalý společný trh (do roku 1992) Platí zde komunitární právo, ale právní režim se tím nevyčerpává (směrnice končí u členských států, které ji zapracovávají do svých vnitrostátních práv. Smyslem směrnice je harmonizovat ustanovení komunitárního a jednotlivých vnitřních právních systémů.) V 60.-80.letech platilo, že směrnice byly v Radě přijímány jednomyslně (1966 – Lucemburský kompromis). Je však velmi obtížné dosahovat nějakých výsledků, protože je nutné najít řešení, které vyhovuje všem. Směrnice pak musí být zákonitě obecnější, … kvalita směrnic šla dolů. V rámci jednotného vnitřního trhu ale musí být harmonizováno všechno. Procedura přijímání směrnic však byla velmi obtížná a proto jich bylo přijímáno málo. potřeba reformy jednotný evropský akt 1986 – Rada přijímá harmonizační směrnice kvalifikovanou většinou (ne všichni musí souhlasit). Bylo však potřeba vytvořit pojistky pro případ, že některý stát nemůže přijmout směrnici, která je naprosto neslučitelná s vlastním vnitrostátním právem. Stát může požádat Komisi, ta může udělit odklad implementování směrnice (sice dočasný, ale dlouhodobý – tak dlouho, dokud to uhádá s Komisí). Překvapivě bylo výjimek požadováno celkem málo. Komise je při jejich udělování velmi přísná, především u nových členů. Jednotný vnitřní trh (od r.1993) – 4 základní svobody: 1. volný pohyb osob 2. volný pohyb zboží 3. volný pohyb služeb 4. volný pohyb kapitálu + - společné politiky (zemědělská, obchodní, dopravní, soutěžní,…) Maastrichtskou smlouvou se okruh těchto politik rozšiřuje (např. sociální (zahrnuje pracovní právo), zdravotnická – nelze harmonizovat právní předpisy, ale spolupráce funguje, politika ochrany spotřebitele, hospodářská a sociální soudržnost, politika ochrany životního prostředí, …) 1. Volný pohyb zboží - první základní svoboda, uváděná na 1.místě. - znamená volný obchod mezi členskými státy (intrakomunitární, vnitrokomunitální obchod). - definic zboží je víc, pro účely volného pohybu zboží se jím rozumí hmotná věc (výrobek nebo produkt), který má hodnotu vyjádřitelnou v penězích a může být vyrobeno jak uvnitř společenství, tak i mimo společenství, pokud bylo do spol.dovezeno, prošlo celním řízením a bylo za něj zaplaceno clo. Takovéto zboží se stává zbožím komunitárním a vztahuje se na něj volný pohyb zboží. - volný = bez překážek. Překážkami rozumíme hlavní překážky přímé: 1. cla – v rámci společenství neexistují cla od r.1969. Totéž platí i pro dávky, které mají stejný účinek jako cla, i když se jmenují jinak. 2. kvóty = kvantitativní omezení, případně opatření státu, které mají stejné účinky jako kvóty 3. uplatnění daňové diskriminace – daňové diskriminace musejí být v rámci společenství odstraněny
- 15 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
7.přednáška
jaro 2007 2.4.2007
Ad 2. – Kvóty představují kvantitativní omezení, omezení dovozu mezi členskými státy (také pomocí zákazu, nejen kvót), některé čl.státy jsou oprávněny zakázat dovoz některého zboží na své území. POZN: V terminologii komunitárního práva se termínů dovoz a vývoz používá pouze pro dovoz a vývoz v obchodě s nečlenskými zeměmi, v rámci intrakomunitárního práva se jedná o intrakomunitární akvizice.
V současnosti se kvóty v intrakomunitárním obchodu nepoužívají. Kvantitativní omezení a opatření s rovnocenným účinkem (např. při státních opatřeních, třeba správní, které se týká bezpečnosti atd.) jsou mezi členy zakázány, existují ale výjimky. Porušení zákazu kvót řeší Komise. O zakázaných opatřeních viz článek 28. Směrnice z r. 1970, č. 50: opatření, ve kterých stát rozlišuje mezi dováženým a domácím zbožím – stát diskriminuje dovážené zboží, př. dovážená auta musí projít dvojí technickou kontrolou, domácí auta pouze jednou (přímá diskriminace) opatření, které nediferencuje mezi zbožím dováženým a domácím – nepřímá diskriminace, př. rostlinné tuky musely mít tvar krychlí, aby si to spotřebitel nepletl s máslem, byly nutné jiné stroje pro tento tvar, proto se přešlo ke tvaru másla. Belgie trvala na krychlích, takže formálně nediskriminuje, ale nebylo tam možno tyto tuky vůbec dovážet. Polovina 70. let: judikát Dassonville, firma dovážející skotskou whisky (typ výrobku s průmyslovým právem musí být registrováno) do Belgie, whisky šla přes francouzského distributora. V Belgii byl zákon, že takový výrobek musí být doprovázen osvědčením pravosti, francouzský distributor ale odmítl osvědčení vydat. Firma dovážet nepřestala, trestní žaloba pro porušení průmyslových práv. Firma se bránila, že osvědčení je nedostupné, Soudní dvůr řekl, že dovoz se musí zastavit, pokud chceme trvat na těch osvědčeních – kvantitativní omezení. Vznikla dassonvillská definice = opatření státu, která jsou způsobilá omezit dovoz: přímo nebo nepřímo, skutečně (už se to opravdu stalo) nebo potencionálně (mohlo by se to stát), příliš široká definice, nepoužívá se. Př. irský zákon na ochranu spotřebitel ukládá povinnost na suvenýrech uvádět místo původu (Made in Ireland), toto bylo kvalifikováno jako opatření omezující dovoz, protože zákazník si pak nekoupí jiný než irský suvenýr (tzn. ani z jiné členské země). Proto se teď prosadilo označení Made in EU – aby se odbouraly předsudky o jiných zemích (ale lidé to vědět chtějí, třeba konkrétně fr. sýr) a hlavně aby se neomezoval dovoz z těchto zemích. – trochu demagogie Př. Zákaz nedělního prodeje – asi v učebnici Judikát Cassis De Dijon – cassis = černý rybíz, likér, ale nemá požadované vlastnosti, aby se mu podle daňových předpisů dalo říkat likér (aspoň 22%), Cassis de Dijon má 19%. Z důvodů daňových a z důvodu ochrany spotřebitele (nižší obsah alkoholu by způsobil závislost – spotřebitel toho vypije víc) – zákaz prodeje tohoto likéru v Německu. Stížnost, že tento zákaz porušuje článek 28 o omezení dovozu. Soudní dvůr uznal, že kategorické požadavky Německa (daně a zdraví) je potřeba uznat, pokud jsou v souladu s komunitárním právem. Každý stát si to může upravit jak chce = 1. pravidlo rozumu; zároveň k ochraně spotřebitele stačí na etiketě uvést obsah alkoholu. Soud dospěl k názoru, že německé opatření není proporcionální, je přehnané. Zákaz prodeje Cassis de Dijon je zakázaným opatřením (opatření s rovnocenným účinkem). Judikát Keck – r. 1991, další oslabení dassonvillské definice, štrasburský supermarket dovážející potraviny z Německa, Keck ale prodával v rámci akcí některé výrobky pod cenou, což je ve Francii zakázáno. Keck se bránil tím, že dováží i německé zboží – bylo by to omezení dovozu z Německa do Francie. Keck prohrál, zákaz prodeje zboží pod cenou není diskriminační. Zákon o zákazu prodeje zboží pod cenou není v rozporu s komunitárním právem. VB a Irsko měly problémy s velkým dovozem ze zahraničí – VB devalvovala, zdražila tím dovoz. V Irsku začali propagovat irské zboží, ve VB vytvořili kampaň BB – „by British“. V Irsku BI, které ale bylo podporované státem – opatření státu => článek 28, zakázaná opatření. Případ španělských jahod – dovoz levného ovoce a zeleniny ze Španělska do Francie, Francie se bránila v 90. letech: fr. zemědělci zatarasili silnice ze Španělska a řidiče šp. kamionů zbili. Fr. policie nezasahovala. Řízení o fyzické blokaci hranic – jednalo se o soukromou akci zemědělců, přesto Komise uznala zásah jako neoprávněný, protože povinností státu (zde zastupovaného policií) bylo zasáhnout a hranice uvolnit => chyba státu (nečinnost) – článek 28.
- 16 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Dovoz frankovacích strojů do Francie – stroje na frankování dopisů dovezené z Anglie, dodávka byla ale předčasná, na skladech měly projít testy, které Francie schválně protáhla – ztížila dovoz (administrativními průtahy) – zakázané opatření. 8.přednáška
Velikonoce
9.přednáška
8.4.2007 16.4.2007
Stanovené důvody pro omezení dovozu: 1. ochrana veřejné morálky, mravnosti – členský stát může zakázat dovoz určitého boží, o kterém je přesvědčen, že by ohrožovala mravnost. Jedná se např. o pornografické materiály. Záleží na „povaze“ státu, jak se k tomu postaví. Je nutno dbát na to, aby toto omezení bylo zavedeno pouze tehdy, ze by zboží mohlo opravdu ohrozit mravnost. 2. ochrana veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku – znamená to, že určité druhy zboží mohou být vázány na určité licence a povolení (zbraně, výbušniny, chemikálie,…). Ochrana veřejného pořádku je důležitější pro pohyb osob, u zboží nic zvláštního není. 3. ochrana života a zdraví (nejenom lidí, ale i zvířat a rostlin) – je možné zakázat dovoz zboží, u kterého by mohlo dojít k poškození zdraví. Může se jednat o dvojí typ ohrožení zdraví: 1. přímé ohrožení zdraví – např. vadné potraviny, přísady v nich apod. Spotřebitel zboží sní a může si tak ublížit. 2. nepřímé ohrožení zdraví – po zavedení na trh by mohl uškodit zdraví. (př. zákaz dovozu hovězího, když řádila nemoc šílených krav). Př. Holandsko a dovoz müsli tyčinek z Belgie – soudní dvůr posuzoval, jestli je možné zakázat dovoz tyčinek do země (kvůli nějaké zdravotní závadě vitamínů či co) – soud odpověděl „vitamíny sami o sobě nejsou zdraví škodlivé“, neodpověděl, přenechal zodpovědnost na státech individuálně. 4. ochrana národního kulturního bohatství – týká se to předmětů, které mají určitou kulturní hodnotu. Jedná se spíše o vývoz než o dovoz zboží. V této oblasti většinou nejsou problémy, protože takovéto předměty zpravidla nevystupují na trhu jako zboží, ale jako originály. Neexistuje ani jeden judikát soudního dvora v této oblasti. 5. ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví – průmyslové vlastnictví – část duševního vlastnictví, která se týká práv (patenty apod.). Obchodní vlastnictví – to, co se u nás považuje za druhou část technického vlastnictví, a to označení vlastnictví (ochranné známky, názvy, apod.). Tato práva jsou tzv.teritoriálně omezená – příslušné právo je chráněno pouze ve státě, který tu ochranu poskytl. (český patent chrání vynález v ČR, ale ne v Rakousku – to už musím mít rakouský patent). Totéž platí u ochranných známek. Existuje také komunitární ochranná známka. Problém je v tom, že ochrana spočívá v zajištění výsadního práva pro výrobu, obchodování apod. Daňová diskriminace Teoreticky je možná (nelze ji vyloučit), protože se dovážené zboží vždycky zdaňuje (DPH + spotřební daň). Zboží je zdaňováno DPH ve státě dovozu, stejně tak i u spotřební daně. Jelikož tím, kdo zdaňuje, je ten stát dovozu, může docházet k diskriminaci zboží. Jedná se o diskriminaci vzhledem k vlastnímu zboží na trhu. Jako každá diskriminace, i tato může být přímá i nepřímá. Přímá – skutečně se rozlišuje dovážené zboží na jedné straně a domácí zboží na straně druhé. Každá je zdaňována jinak (sazba, doba splatnosti apod. jsou odlišné) Nepřímá – nerozlišuje se, posuzuje se celkově jako zboží, ale z nějakých důvodů je více postihnuto daní to zboží dovážené než to domácí. Jsou to důvody skutkové, a ne právní. (Př. spotřební daň na pivo v UK. Byla velmi nízká, oproti tomu daň na víno byla velmi vysoká. Na první pohled se o diskriminaci nejedná, pivo stejně, víno stejně. Ale srovnává se nejen zboží
- 17 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
totožné, ale i srovnatelné. Je tedy třeba posoudit srovnatelnost piva a vína, ESD posoudil, že v UK to srovnatelné je, takže se o diskriminaci jednalo. Protože pivo je v Británii vyráběno ve velkém, víno se tam nevyrábí až na výjimky vůbec. ESD vynesl rozsudek, že se jedná o diskriminaci. Regulace státních podpor - podpora, kterou stát poskytuje nějakému národnímu podniku nebo celému odvětví (např. daňová úleva pro malé pivovary). Regulování je závislé na souhlasu Komise. Je tomu tak proto, protože kdyby státy mohly poskytovat podpory bez souhlasu Komise komu by chtěly, došlo by k porušení rovnováhy na trhu).
2.Volný pohyb osob Dříve se jednalo pouze o volný pohyb osob ekonomicky činných, dnes se jedná i o studium, rekreaci, …Pracovní povolení dnes již neexistuje, musí být jen povolení k pobytu. 10. přednáška
23. 4. 2007
Zákaz diskriminace podle státní příslušnosti čl. 12 Zákaz diskriminace podle: pohlaví víry čl. 13 věku, ... Výjimka: zákaz diskriminace podle státní příslušnosti – neplatí pro lidi ve veřejné správě (např. výkon státní moci – soudci, státní zástupci, ozbrojené složky, ministerstva, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – vedoucí pracovníci). Netýká se zaměstnanců veřejnoprávních institucí, jako jsou školy, nemocnice => na posty učitelů a sestřiček nemohou zaměstnavatelé odmítnout cizince), jde o právo, ne povinnost – cizinci mohou být v armádě, mohou být soudci. Právo podnikání (právo usazování) Asimilační režim = k cizincům se chovat stejně jako k domácím - stejné právní postavení (práva a povinnosti) pro cizince, problémy jsou při zakládání podniku v cizině: dokumenty a osvědčení jsou v zemích různé => znemožňuje to podnikání. - zaměstnanec českého podnikatele v Německu musí dostávat minimální mzdu podle německé sazby. Volný pohyb právnických osob - když firma založí dceřinnou společnost v jiném státě, je tato dcera brána jako zahraniční (v tom novém státě jako tamní, domácí) Fyzické osoby, které nejsou výdělečně činné: - studenti - důchodci - různé – rentiéři (legální příjem, ale nepracují) • • • •
r. 1992 – směrnice pro volný pohyb osob – rozšířila volný pohyb i na studenty, důchodce atd. Evropské občanství: občan členského státu = občan Evropské unie Maastricht – volnost pohybu a pobytu v členských státech => ekonomické důsledky – lidé musí mít pojištění, atd. Od r. 2004 směrnice, kterou se EU řídí dodnes.
- 18 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
Pobyt krátkodobý: do 3 měsíců – lze bez povolení, není nutná registrace dlouhodobý: registrace na úřadě, nutno prokázat příjem a pojištění (student musí prokázat studium a na základě čeho čerpá své prostředky), u zaměstnanců a podnikatelů dostávají registraci na 5 let, po 5 letech se to bere jako trvalý pobyt trvalý pobyt Rodinní příslušníci – děti do 21 let, (pokud jsou odkázáni na výživu, tak do 26), manžel(ka), druh, družka, registrovaný partner. Př: manželka Brita, která je Turkyně má nárok na vízum (a to zdarma a co nejdřív) Volný pohyb služeb • např. rakouská pojišťovna vysílá agenty do ČR a nabízí pojistné smlouvy; cestovní kanceláře, rakouští zubaři ordinující 2 dny v týdnu v Brně • zákaz diskriminace podle státní příslušnosti (řízení před ESD proti ČR týkající se kvalifikačních předpokladů pro zahraniční zubaře, kteří chtějí provozovat praxi v ČR) • zákaz dvojích cen, turista je příjemce služby (britský turista dostal kompenzaci při okradení v Paříži, protože Francouzům toto jejich zákon poskytuje). Příjemci služby mají mít stejná postavení; zdravotní služby (př.: „Kohlova rovnátka“ – Lucemburčan, který nechal dceři udělat rovnátka v Německu, kde jsou levnější. ESD rozhodl tak, že pokud zákrok v zahraničí není dražší, musí pojišťovna hradit i tento zahraniční zákrok. Pokud je zákrok nezbytný a v domácí zemi se na něj dlouho čeká nebo není možný, pojišťovna ho hradí i v zahraničí, přestože tam může být dražší. Vždy je ale nutné dopředu si zajistit souhlas zdravotní pojišťovny.) Volný pohyb kapitálu = volný pohyb plateb, investičního kapitálu, finančních služeb (bankovní služby a pojišťovací služby) Volný pohyb služeb vs. svoboda podnikání - řecká právnička se usadila v Německu, ale neměla vystudované konkrétně německé právo, žádala si o uznání řeckého diplomu, ale žádost byla zamítnuta. Otázka byla, jestli se chystá být v Německu trvale: podnikání = usazení natrvalo, u něj je třeba splnit požadavky (zde německý diplom) služba = činnost nahodilá, nemusí být členem advokátní komory a nemusí prokazovat kvalifikaci (hlavní činnost v Řecku a příležitostné služby v Německu) - minimálně škola musí v tomto případě říct, jestli je diplom uznatelný, když ne => možnost rozšíření o německé právo. Pak by mohla provozovat právnickou praxi v Německu. 11. přednáška (odpadla)
30. 4. 2007
12. přednáška
7. 5. 2007
Prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti - byl ustaven Amsterodamskou smlouvou (1997) 1.) Svoboda = volný pohyb osob (potažmo zboží) - a) kategorie osob – zrušena návaznost na ekonomickou činnost, pohybovat se mohou všichni - b) technická realizace pohybu – Schengenskou prováděcí úmluvou se zrušily kontroly na vnitřních hranicích; to ale bylo nepřijatelné pro VB a Irsko, naopak se vztahuje také na Norsko, Island a Švýcarsko; Schengen také zavedl možnost překračování hranic mimo oficiální přechody => volnost pohybu i pro nežádoucí subjekty (zloději, drogy, aj.) - Smlouva o ES: řeší, kdo ze třetích zemí žádá kterou zemi o vízum (víza totiž vydávají národní státy, pak ale platí vízum pro celý prostor společenství), režim uprchlíků
- 19 -
ESF MUNI
Zápisky z přednášek předmětu PPEPEI
jaro 2007
2.) Bezpečnost – uvolnění pohybu => potřeba bezpečnostních opatření - policie jednotlivých členských zemí spolupracují v rámci EUROPOLu = mezinárodní organizace sdružující policie členských zemí; úkol: výměna informací, vyšetřování převádění osob přes hranice, přeshraniční obchod např. s drogami. Pokud policie jednoho státu stíhá zločince, který uteče do jiného, existují podmínky, po jejichž splnění je možné viníka stíhat i na cizím území: musí jít o důvodně podezřelou osobu (těžké kriminální činy), poté případ převezme policie toho druhého státu, do jehož území viník utekl. - týká se 3. pilíře (mezinárodní spolupráce) - ochrana finančních zájmů ES – např. zpronevěra unijních peněz, krácení příjmů unie, korupce komunitárních úředníků 3.) Spravedlnost = právní zajištění důsledků uvolnění pohybu - oblast civilní – řeší manželství, rozvody, dědická vypořádání lidí z různých členských států (tedy: právem kterého státu se případ má řídit), aj. - oblast trestně-právní – řeší například vydávání osob (extradice), extradice trvá min. 7 měsíců; působí zde rámcová rozhodnutí (kvazi-směrnice) – sbližují ustanovení právních řádů členských států, opět 3. pilíř, takže rozhodnutí se přijímají jednomyslně (pouze Rada, Parlament nerozhoduje). Při vydávání lidí byl zaveden tzv. evropský zatykač, který umožňuje zkrácené řízení. Kritika evropského zatykače - narušuje svrchovanost státu, který má osobu vydat - Základní listina práv a svobod říká, že stát nesmí vydat vlastního občana
III. PILÍŘ EU = společná zahraniční a bezpečnostní politika - rozhoduje zde Rada, popř. Evropská rada (tzv. summit), a to jednomyslně Ústava EU - původní zamítnuta, 2 zakládající členové ji v referendu odmítly - starou nelze obnovit, protože musí být přijata jednomyslně a 2 státy by byly opět proti - návrhy: kvalifikovaná většina = 60% obyvatelstva a 55% členských států (to by přidalo váhu velkým státům a ubralo malým); možnost vystoupení z EU - nová má být podepsána v roce 2009 (v té době bude předsedat ČR)
- 20 -
