Ing. JIŘÍ HLEDÍK Manažer útvaru inženýring – výstavba jaderných elektráren, Jiří Hledík (52 let), pracuje v jaderné energetice již od roku 1984 a profesně byl prakticky u všech důležitých událostí v české a československé jaderné energetice. Zúčastnil se dokončení Jaslovských Bohunic, spouštění Dukovan a následně projektování, výstavby a spouštění Temelína. V současné době je odpovědný za přípravu designu Projektů výstavby jaderných elektráren . Svůj osobní život úzce spjal s cyklistikou, které se začal intenzivně věnovat poměrně pozdě, až od roku 2002. Je jeden z mála lidí, kteří se nemohli dočkat oslav svých padesátin, neboť dle jeho slov „se dostal do věkové kategorie, kde se mu otevřely další obzory vytrvalostní cyklistiky“. Přitahují ho především vytrvalostní cyklistické soutěže, maratony a ultramaratony, účastní se také 24hodinových závodů. Založil společně s cyklistkou Hankou Ebertovou občanské sdružení Czech Ultracycling Team. V rámci tohoto sdružení vznikl projekt RAAM 2011, jehož záměrem je účastnit se a úspěšně dokončit nejtěžší ultramaraton světa Race Across America (RAAM) v týmové kategorii. ZAT je jedním ze sponzorů, kteří podporují aktivity sdružení Czech Ultracycling Team.
RAAM (Race Across America) – nejtěžší silniční ultramaraton světa, jede se napříč USA (z Kalifornie do New Jersey), je to nonstop závod jednotlivců a týmů. Přestože se tohoto závodu v minulosti již Češi účastnili (Celta, Ebertová), žádný Čech do cíle zatím nedojel. Je to absolutní vrchol toho, co může ultramaratonec v této disciplíně dosáhnout. V limitu 12 dní je nutné ujet 4800 km a překonat 37000 m výškového převýšení. Do cíle se podaří dojet v limitu pouze zhruba třetině startujících, na začátku závodu startuje v individuálních kategoriích 25 – 30 závodníků,, kterým se podaří na tento závod kvalifikovat.
Největší dosažené výsledky v cyklistice Jiřího Hledíka: •
2006, Janov: 12 hodin do vrchu: 3.místo v 40+ (5460 m převýšení, 280,8 km)
•
2007, Újezd u Brna, K24: 3.místo celkově (624,8 km)
•
2007, Lichnov, 24 hodinovka: 1.místo ve smíšených dvojicích (819,719 km s H.Ebertovou – v novém rekordu)
•
2008, MS v ultramaratonu „Glocknerman“ (820 km, 12.200 m převýšení): 2.místo v kategorii 50+, celkově 3.místo na trati „classic“ (čas 53:23:00)
•
2009, RACE, ultramaraton „Race Around the Central Europe“, který se jel jako kvalifikace na RAAM – splněn kvalifikační limit 72 hodin (1220 km, 11.200 m převýšení) (čas 62:53:00 čas jízdy 50:38:00)
Při rozhovoru s panem Hledíkem je cítit, že cyklistika je pro něj hluboce srdcovou záležitostí. Nebýt omezeni časem, dokázali bychom si s ním o zážitcích a emocích ze závodů a tréninků příjemně povídat celý den. Je to prostě nadšenec, který mě při osobním setkání jen utvrdil v názoru, že mu držím palce!
Vyjel jste si předkvalifikaci na RAAM. Pojedete závod jako jednotlivec nebo tým? Původně jste měl jet s paní Ebertovou? Před dvěmi lety, kdy jsme kontaktovali ZAT, to byl čas spolupráce s Hankou Ebertovou, které vyústilo v to, že jsme na konci roku 2007 založili občanské sdružení Czech Ultracycling Team. Bylo to krásné období, kdy jsem načerpal od Hanky spoustu cenných zkušeností a rad. S Hankou jsme se nejdříve dohodli, že do toho půjdeme společně. Ale někdy zjistíte, že nakonec máte každý odlišné cíle nebo cesty k tomuto cíli a to se stalo i v našem případě. Po vzájemné dohodě s Hankou, že každý budeme pod hlavičkou CUT usilovat o účast na RAAM svojí cestou, jsem se nakonec rozhodl, že bych jel RAAM spolu s Josefem Trchalíkem jako tým. Spolupráce s Hankou mě velmi obohatila a co se týká RAAMu, Hanka tento závod již jednou jela v roce 2006 a z tohoto závodu nakonec odstoupila. Na základě jejích zkušeností vím, že je hrozně důležité mít sehraný podpůrný tým a připravenou výbornou logistiku pro celý závod. Já v současné době zjišťuji, že pokud člověk není absolutní špička v ultramaratonu, nemůže bez takové podpory ani pomýšlet na nějaký slušný výsledek. Nyní, přestože jsem si letos vyjel na Race Around the Central Europe (RACE) individuální start na RAAM, pořád platí můj záměr jet ve dvojici. Bylo by to krásné ujet jako první Čech „individuál“ – je to úžasná meta fyzických i mentálních hranic člověka. Jsem ale pragmatik a uvědomuji si, že mi chybí dlouhá a kvalitní cyklistická minulost. Po uplynulých dvou sezónách je realita taková, že si věřím na to, že bych mohl dát závod ve dvojici. Chci jet s Josefem Trchalíkem a myslím si, že jestliže je někdo z Čechů schopen zajet tento závod v individuálu, pak je to právě Josef Trchalík. Je to stálice českého ultramaratonu a letos po RACE jsme se dohodli , že bychom mohli dát RAAM ve dvou, i když ani ve dvou to nebude procházka růžovým sadem. Nemáme jenom ambici ujet závod v limitu, ale chceme se poprat o co nejlepší umístění. Byli bychom první, kdo by dojel do cíle, Čechům se v tomto závodu zatím nedaří. Tento závod je hrozně náročný i z hlediska logistiky, je třeba to velmi dobře připravit. Je třeba připravit nejen závodníka, ale i tým. Tři roky usilovné práce nás posouvají k tomuto cíli. Realizační CUT „Jíra“ tým na RACE 2009
Jak máte velký tým, zahrnujete do něj i svou rodinu? Není vůbec jednoduché zajistit si realizační tým. Prakticky všichni, kteří do toho vstupují, věnují tento čas na úkor svých rodin, dovolených a svých osobních aktivit. Když se jede závod na úrovni mistrovství Evropy či mistrovství světa, je to v podstatě týden času z dovolené. Někdy je to pro závodníka i dva týdny, aby se mohl dobře připravit a hlavně dospat. Tým každému závodu dává opravdu hodně, je to pro ně „srdcovka“. V současné době se tým rekrutuje z mých nejbližších kamarádů a přátel a rodinu jsem do toho zapojil také. Můj syn Vojta studoval rok v Coloradu, což nám přineslo spoustu dobrých kontaktů pro logistické přípravy na RAAM. Manželku Jindřišku jsem do příprav závodů zapojil teprve letos, chyběl nám člověk do týmu. A přece jen, když je v týmu žena, přinese do týmu něco jiného, nového.
U manželky to nejdříve byl velký problém, protože se nehrne do akcí, kde vidí, jak se někdy peru s nástrahami tratě. Hodně dlouho se zdráhala, ale myslím, že nelituje, protože nyní ze závodů vzpomíná na ty nejhezčí okamžiky, kdy po dvou dnech a nocích non stop jízdy s minimálními přestávkami mě tým hecuje, dodává dobrou náladu. Prostě v takových chvílích jsou emoce všude. Nyní mi manželka přislíbila podporu na příští rok na mistrovství Evropy ve Slovinsku, do týmu určitě zapadla. Dalším členem týmu je můj kolega a kamarád Vláďa Vebr, který je šéfem realizačního týmu, dále Vláďa Koplík – mechanik a Petr Bičiště. Letošním nováčkem v týmu je kolega a kamarád Pavel Herálecký, který se rovněž osvědčil a do týmu patří. Vy jste začal s cyklistikou poměrně pozdě… Začal jsem ve 45 letech v době, kdy syn Vojta odjel studovat do Colorada. Spolu jsme lezli po skalách a já nechtěl lézt s nikým jiným, neboť jsme byli sehraní. Nechtěl jsem měnit lezeckého partnera a nechtěl jsem být bez jakékoliv aktivity. V tuto dobu mě oslovili kamarádi z Jeseníku a pozvali mě na akci „Po stopách Tour de France“. Kamarád, se kterým připravovali tuto akci, se jim tragicky zabil na rogalu a potřebovali doplnit tým. V podstatě mi nedali na výběr a tím to v roce 2002 všechno začalo. Vy jezdíte pouze na silničním kole? Jezdím jenom silnici – to znamená jezdím, trénuji a závodím. Horské kolo jsme si pořídil jako doplněk tréninku, je to pro mě zpestření. Když najedete 13 – 15000 km za rok pouze na silnici na asfaltu a máte třeba 20 tréninkových okruhů, které se snažíte měnit, je to přece jen někdy trošku problém. Z tohoto důvodu jsem si pořídil horské kolo a hodně jízd na podzim a v mezidobí, kdy se netrénuje, jezdím takové ty „kochací“ jízdy. Vy nemáte tedy období, kdy byste kolo s chutí „zahodil“ a odpočinul si? Měl bych ho mít, sezona obvykle trvá 10 měsíců včetně přípravy a závodní části. Dva měsíce jsou na regeneraci. Ideální je odpočinout si od kola tak měsíc, vzít manželku na kolo na výlet a nehnat se. Je to příjemné období i třeba proto, že během těchto měsíců můžete například jíst všechno. Máte tedy upravenou stravu kvůli závodění? Stravu mám upravenou hodně. Strava pro mě byla v loňském roce klíčovým okamžikem, kdy jsem neuměl používat tzv. suplementy – prostředky, které pomáhají v doplňování energie a vitamínů. Já jsem s tím neměl zkušenosti a na mistrovství světa mě toto bohužel podrazilo. Zkušenost to byla obrovská, umístění bylo sice velice dobré, ale výkon mohl být lepší. Pro mě platí, že i špatná zkušenost je v něčem dobrá, a proto jsem se stravou začal pracovat. Seznámil jsem se s profesionálním odborníkem na výživu Petrem Ježem z Benešova a ten mi obrovsky pomohl. Vysvětlil, co je pro tělo s touto zátěží nezbytné, úplně mě překopal výživu, sestavil výživový plán, naučil mě správně jaké druhy suplementů užívat a dávkovat. Výsledek se dostavil brzy. Přibližně po půl roce jsem v pohodě držel váhu bez jakýchkoliv problémů, výkony se dostavily. Chce to jíst pravidelně, nečekat při tréninku, až člověk dostane tzv. „hlaďák“ a má černo před očima. Prostě strava se nesmí podceňovat, otevřelo mi to další výkonností stupeň. Pak není problém sedět na kole řádově desítky hodin a jet.
Při téhle extrémní zátěži trpíte nějakými zdravotními problémy? Někdy na kole bolí záda … To je dobrá otázka. Spoustu lidí s tím má problémy a říká se, že kolo tělo a klouby šetří. Ale i cyklisté mají artrózu, je to individuální. Já v zimním období, kdy je kloubní aparát zvyklý na to, že tělo odpočívá a přirozeně obnovuje chrupavky, si musím pomáhat suplementy. Ultramaratonec musí totiž i přes zimu najezdit minimálně 4 - 5000 km.. Já beru glukosamin, chondroitin, gelatinu. Se zády máte pravdu – já se tomu bráním tak, že v zimním období procvičuji v posilovně svaly, které v průběhu sezony nepracují. Záda při cyklistice nejsou moc zapojené, proto v posilovně trápím hlavně horní partii těla. Záleží také na geometrii kola, jak máte kolo přizpůsobené na Vaší míru. Tím mám na mysli především velikost rámu a jeho geometrii, ale i typ představce, sedlovky a sedla. Je to spousta faktorů, které je třeba vychytat a v tomto směru jsou zkušenosti mnohdy nepřenositelné. Při Vašich výkonech a výsledcích na závodech chcete v budoucnu někoho trénovat a předat tak zkušenosti, co jste za tu dobu nashromáždil? To je vzdálená budoucnost. Já musím říct, že kolo mě neživí, je to můj obrovský koníček, pro který jsem se zapálil poměrně pozdě, ale o to víc pro něj hořím. O tomhle zatím neuvažuji.
na stupních vítězů – 24 hodinovka, Lichnov
Jak dlouho chcete ještě jezdit? Každý chlap by měl mít vizi, já jsem vždy nějakou měl jak v práci, tak v soukromém životě. Když jsem byl na své první Tour de France a viděl jsem ty vyšvihané snědé pány v horských sedlech kontrastující s okolním sněhem, říkal jsem si, jak je to úžasné. Když jsme se s nimi dali do řeči, zjistili jsme, že to jsou pánové kolem šedesáti osmi let. A to je to, co se mi neskutečně líbí – neskončit v důchodu u televize, ale být stále aktivní. Mě úžasně inspirovala legenda české cyklistiky – Vlasta Bartoš, který s námi byl na dvou z Tour de France a kterému v té době bylo osmdesát let. V těchto letech s námi jezdil po tamějších sedlech v Savojských Alpách! Takže v tomto věku bych chtěl takhle fyzicky i mentálně vypadat a řekl jsem si: „tohle je ta moje cesta“!
Máte nějaký vzor v cyklistice? Určitě – za vzor ve sportu bych považoval již zmíněného Vlastu Bartoše co se týče toho, kam až se to dá se sportem a dlouhověkostí dotáhnout. Z cyklistické branže mě oslovil Igor Sláma – mistr světa na dráze, Ruda Lábus – vynikající československý cyklista nebo Jarda Fridrich – dvojnásobný mistr republiky a člověk, který inicioval můj vstup do cyklistiky a pomohl mi s medializací. Nemůžu zapomenout i na Pavla Dědice z Jesenické Svornosti, který mi rovněž hodně pomohl. V silničních ultramaratonech mi ukázala cestu Hanka Ebertová, která je již roky stálicí v českém i evropském ultramaratonu v ženské kategorii. Dala mi spoustu cenných rad, sestavila mi tréninkové plány. Přes veškeré vzory se snažím spoléhat především na sebe (a samozřejmě i na svůj realizační tým…) a proto do mé životní filozofie patří také heslo: „Nesvalovat vinu na někoho jiného - co si sami zkazíme, za to si můžeme sami“! V souvislosti s cyklistikou mě napadla otázka dopingu, který byl především při poslední Tour de France zmiňovaný – setkal jste se s ním někdy u ostatních závodníků?
Vrcholová cyklistika je hodně těžký sport, kdy se jezdí často na legendárním sedle na hranici lidských možností. s doktorem Jirkou Spáčilem Řada cyklistů si pomáhá i vítězů – zakázanými prostředky, ať to jsou různé efedriny, což bylo hlavně za velmoci NDR nebo v současné době EPO – prostě tak, jak kráčí věda a technika ve zdravotnictví. Je to hon, kdo se na to chytí. Je to bohužel i dobrý business. Na druhou stranu jsou organizace, které kontrolují čistotu sportu. Sportovci jsou mnohdy ochotni riskovat zdraví pro svoji sportovní kariéru a také pro peníze. Já se zcela ztotožňuji s názorem, že je to už mnohdy problém, který hraničí s morálkou ve společnosti a s businessem, který vstoupil do sportu a dělá z toho něco, co sport na počátcích vůbec nebyl. Jednoznačně stojím za názorem MUDr. Hnízdila, kterého osobně považuji za experta v této oblasti a člověka s vysokým morálním kreditem. U mě Petr Jež postavil výživu především na přírodních principech a letos jsem závod zkusil jet i bez řady suplementů, které pomáhají zvládat boj se spánkem a dodávají rychlou energii, ale mohou z toho být problémy třeba i se žaludkem. Osvědčilo se mi to – jenom vitamíny, rychlé cukry a hlavně lehká a pravidelná normální strava. Jakou máte ve Vaší kategorii konkurenci v současné době? Lidí, kteří absolvují ultramaratony, moc není. Mezi ultramaratonci bývá úžasná atmosféra – podobně jako mezi desetibojaři. Když vidíte světové klání, tak je na desetibojařích vidět na konci soutěže, že si to přejí, týmy a závodníci chodí k sobě a povídají si o soutěži. Co se týká mě, tak v Čechách hledám konkurenci v mé věkové kategorii, tj. v kategorii „Grand Masters“ - závodníci starší jak 50 let. V Evropě o konkurentech vím, výborně jezdí například Francouz Dominique Briand a Rakušan Alexander Vonbank – oba velcí sympaťáci a „páni ultramaratonci“. Vím tedy, s kým se budu v květnu potýkat příští rok na mistrovství Evropy ve Slovinsku. Je vidět, že cyklistika Vám především nesmírně moc dala. I přesto mě napadá otázka: existuje něco, co Vám cyklistika vzala? Vzala mi poslední zbytek volného času, co mám. Vzala ho hlavně rodině, protože na úkor práce to jít nemůže. Někdy je dost těžké najít správný balanc mezi kolem a prací, protože v práci nemohu absolutně nic ošidit. Některé závody jsem musel oželet, i když se snažím si pomáhat i prostřednictvím realizačního týmu a sponzorů. Platí, že prioritu má práce a rodina. Jsou dny, kdy si musím trénink odjet i v jedenáct hodin večer, končím o půlnoci a v šest už musím vstávat do práce. Ale to prostě k tomu patří. Více informací o Jiřím Hledíkovi a jeho cyklistických aktivitách si můžete přečíst na jeho osobních stránkách www.jirihledik.cz
