Klamavá ekologická tvrzení Výtah z pokynů pro provádění/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách 2.5 Klamavá environmentální tvrzení 2.5.1 Úvod/Definice Výrazy „environmentální tvrzení“ nebo „ekologická tvrzení“ se vztahují k praktikám, které naznačují nebo vytvářejí dojem (v souvislosti s obchodními sděleními, uváděním na trh a reklamou), že výrobky nebo služby jsou šetrné k životnímu prostředí (tj. mají pozitivní dopad na životní prostředí) nebo poškozují životní prostředí méně než konkurenční zboží nebo služby. Důvodem může být jejich složení, způsob výroby nebo produkce, způsob likvidace a snížení potřebné energie nebo možného znečištění vznikajícího při jejich používání. Nejsou-li tato tvrzení pravdivá nebo není-li možné je ověřit, lze tyto praktiky označit výrazem „greenwashing“ (environmentální dezinformace). Při nákupu výrobků mohou spotřebitelé brát v úvahu ekologické aspekty. Obchodníci tyto faktory stále více zohledňují při plánování svých reklamních a marketingových kampaní a environmentální tvrzení se stala mocným marketingovým nástrojem. Nicméně mají-li environmentální tvrzení poskytovat spotřebitelům informace a zároveň účinně podpořit prodej zboží a služeb s nižšími dopady na životní prostředí, musí být jasná, pravdivá, přesná, a nikoliv zavádějící. Dále nesmějí zdůrazňovat jednu skutečnost související s ochranou životního prostředí a skrývat jiné kompromisy nebo negativní dopady na životní prostředí. Používání pravdivých environmentálních tvrzení je důležité i pro ochranu obchodníků, jejichž tvrzení jsou pravdivá, proti nekalé hospodářské soutěži obchodníků, jejichž environmentální tvrzení jsou nepodložená50. Neexistují právní předpisy EU, které by se konkrétně zabývaly harmonizací environmentálního marketingu. Environmentální tvrzení jsou částečně zahrnuta ve zvláštních právních předpisech Společenství, jež upravují environmentální výkonnost kategorie výrobků a zakazují používání klamavého tvrzení, loga nebo označení odkazujících na tyto zvláštní právní předpisy. Tyto předpisy stanoví zvláštní pravidla, která mají přednost před obecnějšími ustanoveními směrnice, jak je vysvětleno v oddíle 1.9 výše. Příklady těchto právní předpisů jsou uvedeny v oddíle 2.5.2 níže. Mimo uvedené aspekty, které jsou upraveny zvláštními právními předpisy EU, se obecná ustanovení směrnice uplatní při posuzování environmentálních tvrzení a rozhodování o tom, zda je tvrzení klamavé, ať už pro svůj obsah nebo způsob, jakým je prezentováno spotřebitelům. 50
Viz např. nedávná studie s názvem Green expectations – Consumers' understanding of green claims in advertising (Ekologická očekávání – jak spotřebitelé rozumí ekologickým tvrzením v reklamě ), zveřejněná společností Consumer Focus. Ze studie vyplývá, že 58 % oslovených spotřebitelů se domnívá, že mnoho společností předstírá ekologické chování jen proto, aby si mohly účtovat vyšší ceny. K nahlédnutí na adrese: http://www.consumerfocus.org.uk/publications/green-expectations-consumers%E2%80%99-understanding-ofgreen-claims-in-advertising.
Tato skutečnost byla zdůrazněna, když Rada pro životní prostředí dne 4. prosince 2008 přijala závěry k akčnímu plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku. V bodě 18 závěrů Rada „VYZÝVÁ členské státy, aby plně zavedly směrnici o nekalých obchodních praktikách, pokud jde o prohlášení týkající se environmentálních dopadů; VYZÝVÁ Komisi, aby zahrnula prohlášení o environmentálních dopadech do všech budoucích pokynů ke směrnici o nekalých obchodních praktikách“. 2.5.2 Přehled zvláštních právních předpisů EU o environmentálních tvrzeních a) Ekologická označení jsou definována a upravena nařízením (ES) č. 834/200751, které uvádí seznam výrazů a zkratek (jako je „bio“ nebo „eko“), které mohou být používány při označování, v propagačních materiálech nebo obchodních dokumentech produktů, které splňují požadavky dotyčného nařízení. Článek 23 uvedeného nařízení klamavé používání takových označení zakazuje:
„2. Výrazy uvedené v odstavci 1 se nesmí používat nikde ve Společenství a v žádném jazyce Společenství při označování, propagaci či v obchodních dokladech produktu, který nesplňuje požadavky tohoto nařízení, s výjimkou případů, kdy se nevztahují na zemědělské produkty určené ke spotřebě jako potraviny nebo krmivo nebo kdy zjevně nesouvisejí s ekologickou produkcí. Kromě toho se při označování a propagaci nesmí použít žádné výrazy, včetně výrazů použitých v ochranných známkách, ani postupy, které by mohly uvést spotřebitele nebo uživatele v omyl tím, že by naznačovaly, že produkt nebo jeho složky splňují požadavky tohoto nařízení. 3. Výrazy uvedené v odstavci 1 se nesmí použít pro produkt, o kterém musí být podle předpisů Společenství při označování nebo propagaci uváděno, že obsahuje GMO, že jeho složkami jsou GMO nebo že je získán z GMO.“ Nařízení dále stanoví pravidla pro zpracované potraviny a povinné údaje a loga. b) Uvádění spotřeby energie na energetických štítcích upravuje směrnice 92/75/EHS52. Spotřebiče nabízené k prodeji, pronájmu nebo ke koupi na splátky musí být opatřeny informačním listem a štítkem s informacemi o jejich spotřebě energie (elektrické nebo jiné) nebo jiných hlavních zdrojů. Klamavé používání tohoto označování je zakázáno podle čl. 7 písm. b) směrnice: „bylo zakázáno použití jiných štítků, značek, symbolů nebo nápisů, které se týkají spotřeby energie a nesplňují požadavky této směrnice a příslušných prováděcích směrnic, jestliže by mohly uvádět uživatele v omyl nebo vést k nejasnostem. Tento zákaz se nevztahuje na systémy
51
Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91, Úř. věst. L 189, 20.7.2007, s. 1–23. 52 Směrnice Rady 92/75/EHS ze dne 22. září 1992 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v normalizovaných informacích o výrobku, Úř. věst. L 297, 13.10.1992, s. 16–19.
označování štítky v oblasti životního prostředí, které se používají ve Společenství nebo vnitrostátně."53 c) Označování pneumatik upraví nařízení o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry54, které stanoví, že výrobci pneumatik budou muset u tříd pneumatik C1, C2 a C3 (tj. pneumatik používaných zejména u osobních aut, vozidel pro lehkou a těžkou nákladní dopravu) uvádět palivovou účinnost, přilnavost za mokra a vnější hluk odvalování pneumatiky. Od 1. listopadu 2012 budou tyto údaje zveřejněny v místě prodeje jako tištěné informace umístěné v těsné blízkosti pneumatik nebo ve formě nálepky umístěné na běhounu pneumatiky. V souladu s články 4 a 5 nařízení bude nutné uvádět účinnost pneumatik na faktuře a současně zasílaných materiálech určených konečným uživatelům při koupi pneumatik, jakož i v technické propagační literatuře, jako jsou katalogy, letáky nebo internetová reklama. d) Označování o úspornosti paliva a emisích CO2: směrnice 1999/94/ES55 stanoví, že štítek s údaji o úspornosti paliva musí být vystaven v místě prodeje u všech nových osobních automobilů. Tento štítek musí být dobře viditelný a musí splňovat určité požadavky přílohy I. Zejména musí obsahovat oficiální údaje o spotřebě paliva, vyjádřené v litrech na 100 kilometrů nebo v kilometrech na litr (nebo mílích na galon), a o emisích CO2 v g/km. Článek 7 stanoví, že „členské státy zajistí, že přítomnost na štítcích, příručkách, plakátech nebo v propagační literatuře a materiálech uvedených v článcích 3, 4, 5 a 6 jiných značek, symbolů nebo nápisů vztahujících se ke spotřebě paliva nebo emisím CO2, které nevyhovují požadavkům této směrnice, se zakazuje, pokud by jejich vystavení potenciální spotřebitele nových osobních automobilů mohlo uvést v omyl.“
Příloha IV mimoto stanoví závazná pravidla pro propagační literaturu osobních vozidel. „Členské státy musí zajistit, že veškerá propagační literatura obsahuje údaje o oficiální spotřebě paliva a oficiálních emisích CO2 automobilů, kterých se týká. Tyto informace by měly splňovat přinejmenším následující požadavky:
53
Návrh přepracovaného znění směrnice 92/75/EHS se v současnosti nachází v konečné fázi legislativního procesu. Jakmile vstoupí v platnost, Komise získá mandát přijímat opatření o označování konkrétních výrobků. Rozsah směrnice o označování bude rozšířen na všechny výrobky spojené se spotřebou energie, které, pokud jsou nabízené k prodeji, pronájmu nebo koupi na splátku, budou muset být opatřeny informačním listem nebo štítkem s informacemi o jejich spotřebě energie a v případě potřeby i o spotřebě jiných zdrojů. Dobře známá stupnice A–G (a u chladniček třídy A+ a A++) se bude používat i nadále, přičemž bude možné stupnici rozšířit o třídy A+/A++/A+++ a spotřebitelé budou neustále informováni o nejlepší dostupné třídě na trhu, neboť směrnice bude požadovat, aby tmavozelená barva vždy označovala nejlepší třídu. Neoprávněné používání štítků bude zakázáno a členské státy budou moci při provádění této směrnice v této souvislosti zavést různé sankce. Nová směrnice mimo jiné posiluje ustanovení o dohledu nad trhem v souladu s nařízením č. 765/2008/ES s cílem minimalizovat její porušování. Jako nový prvek přepracované znění zavádí povinnosti pro reklamu: „každá reklama na konkrétní model výrobků spojených se spotřebou energie, na něž se vztahuje prováděcí opatření přijaté na základě této směrnice, v případě, že jsou uváděny informace související se spotřebou energie nebo cenou, musí obsahovat odkaz na třídu energetické účinnosti výrobku“ (čl. 4 odst. 2 písm. a). 54 Nařízení bylo přijato dne 25. listopadu 2009. Vyhlášeno v Úředním věstníku by mělo být na začátku ledna 2010 a účinným se stane 20 dnů po svém vyhlášení. 55 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů, Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16–23.
1. být snadno čitelné a neméně nápadné, než hlavní část informací uváděných v propagační literatuře; 2. být snadno srozumitelné i při povrchním kontaktu s nimi; 3. oficiální údaje o spotřebě paliva by měly být poskytovány pro všechny odlišné modely automobilů, které propagační materiál zahrnuje. Pokud se výslovně uvádí více než jeden model, potom se výslovně uvedou buď údaje oficiální spotřeby paliva pro všechny uvedené modely, nebo rozpětí mezi nejhorší a nejlepší spotřebou paliva. Spotřeba paliva se vyjadřuje buď v litrech na 100 km (l/100 km), kilometrech na litr (km/l), nebo vhodnou kombinací těchto údajů. Všechny číselné údaje se zaokrouhlují na jedno desetinné místo. Tyto hodnoty lze vyjádřit v odlišných jednotkách (galony, míle) v míře slučitelné se směrnicí 80/181/EHS. Jestliže propagační literatura obsahuje odkaz pouze na typ a nikoli na nějaký konkrétní model, potom údaje o spotřebě paliva nemusí být uvedeny.“ e) Poskytnutí informací o skladbě zdrojů energie požaduje směrnice o elektřině 2003/54/ES56, která stanoví povinnost členských států zajistit, aby dodavatelé elektřiny uváděli na fakturách a současně zasílaných materiálech, jakož i v propagačních materiálech poskytovaných konečným spotřebitelům: „a) podíl každého energetického zdroje na celkové skladbě zdrojů energie užitých dodavatelem za předchozí rok; b) alespoň odkaz na existující referenční zdroje, jako jsou internetové stránky, na nichž jsou veřejně dostupné informace o dopadech na životní prostředí, minimálně s údaji o emisích CO2 a o radioaktivním odpadu pocházejícím z vyrobené elektřiny, které se týkají celkové skladby zdrojů energie užitých dodavatelem za předchozí rok.“ Pokud jde o elektřinu získanou prostřednictvím výměny elektřiny nebo dovozu od podniku nacházejícího se mimo EU, lze použít souhrnné číselné údaje poskytnuté při této výměně nebo hodnoty, které daný podnik poskytl za předchozí rok. f) V souladu s nařízením 1980/200057 (v současnosti se přepracovává) mohou být ekoznačky uděleny výrobkům, které splňují určité environmentální požadavky během životního cyklu výrobku. Ustanovení čl. 10 odst. 1 nového přepracovaného nařízení stanoví, že „jakákoli lživá či klamavá reklama nebo používání jakéhokoliv označení či loga vedoucího k záměně s ekoznačkou EU jsou zakázány.“ 2.5.3 Směrnice a klamavá environmentální tvrzení
56
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES, Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37–56. 57 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky, Úř. věst. L 237, 21.9.2000, s. 1–12.
Směrnice nestanoví zvláštní pravidla ve vztahu k environmentálnímu marketingu a reklamě. Její ustanovení se nicméně uplatní na všechna tvrzení učiněná v souvislosti s obchodními praktikami vůči spotřebitelům, tedy včetně těch, které souvisejí s životním prostředím. Jak je stanoveno v bodě odůvodnění 10, tato směrnice tedy „zajišťuje ochranu spotřebitelů tam, kde na úrovni Společenství neexistují žádné zvláštní odvětvové právní předpisy, a zakazuje obchodníkům vytvářet klamnou představu o povaze produktů“. Tato směrnice neodrazuje od používání ekologických tvrzení a poskytuje právní základ, jehož cílem je zajistit, aby obchodníci používali ekologická tvrzení důvěryhodným a odpovědným způsobem. Uplatňování ustanovení směrnice na environmentální tvrzení lze shrnout do dvou základních principů: a) Na základě obecného ustanovení směrnice jsou obchodníci na prvním místě povinni předkládat ekologická tvrzení, která jsou konkrétní, přesná a jednoznačná. b) K podpoře svých tvrzení musí mít obchodníci vědecký důkaz a být připraveni jeho výsledky poskytnout srozumitelným způsobem v případě, že jejich tvrzení bude zpochybněno. 2.5.4 Příloha I zakazuje určitá klamavá environmentální tvrzení V souladu s přílohou I směrnice („černá listina“) jsou následující praktiky vždy považovány za nekalé, a tudíž jsou zakázány bez ohledu na dopad, který mají na chování spotřebitele: – č. 2: používání značky důvěry, značky jakosti nebo rovnocenné značky bez získání potřebného povolení. Příklad: neoprávněné používání značky Společenství nebo národní značky (např. systém Nordic Swan, Blue angel nebo známka NF environment). – č. 4: tvrzení, že obchodníku (jakož i jeho obchodním praktikám) nebo produktu bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení veřejného nebo soukromého subjektu, ačkoli tomu tak není nebo takové tvrzení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení. Příklad: tvrzení, že výrobek byl schválen agenturou pro životní prostředí, nevládní organizací nebo normalizačním orgánem, ačkoliv tomu tak není. – č. 1: tvrzení, že obchodník podepsal kodex chování, ačkoli tomu tak není. Příklad: obchodník na svých internetových stránkách zveřejní prohlášení, že podepsal kodex chování o environmentální výkonnosti výrobku, ačkoliv tomu tak není. – č. 3: tvrzení, že kodex chování byl schválen veřejným nebo jiným subjektem, ačkoli tomu tak není. Příklad: obchodník tvrdí, že kodex chování jeho závodu na výrobu automobilů je schválen národní agenturou pro životní prostředí, ministerstvem nebo organizací spotřebitelů, ačkoliv tomu tak není. 2.5.5 Uplatnění obecných ustanovení směrnice na klamavá environmentální tvrzení Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) a b) směrnice: „obchodní praktika je považována za klamavou, pokud obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud jakýmkoli způsobem, včetně celkového předvedení, uvádí nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl(…), i když informace jsou věcně správné, což vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil“, ve vztahu k jednomu nebo k více z níže uvedených bodů, jimiž jsou: „a) (…) existence nebo
podstata produktu; b) hlavní znaky produktu, jako jsou jeho (…) výhody, rizika, složení, (…) výrobní postup, (…) způsobilost k účelu použití, (…) zeměpisný nebo obchodní původ, očekávané výsledky jeho použití nebo výsledky a podstatné části zkoušek nebo kontrol provedených na produktu;“ Toto ustanovení se vztahuje na obchodní sdělení včetně environmentálních tvrzení (jako je text, loga, obrázky a používání symbolů). Upravuje posouzení každé jednotlivé praktiky, obsahu environmentálního tvrzení a jeho dopadu na nákupní rozhodnutí průměrného spotřebitele. Mohou nastat dvě odlišné situace: i) objektivní klamavá praktika: environmentální tvrzení je klamavé, protože obsahuje nesprávné informace o jedné z položek uvedených v čl. 6 odst. 1, a tudíž je nepravdivé. Příklad: použití výrazu „biologicky rozložitelný“, ačkoliv tomu tak není (např. na výrobku, u něhož nebyly provedeny žádné zkoušky); použití výrazu „bez pesticidů“, ačkoliv výrobek ve skutečnosti pesticidy obsahuje. Ve spojení s článkem 12 směrnice to znamená, že všechna environmentální tvrzení musí být učiněna na základě důkazu, který mohou příslušné orgány prověřit; ii) subjektivní klamavá praktika: environmentální tvrzení je klamavé, jelikož uvádí v omyl nebo je pravděpodobné, že uvede v omyl průměrného zákazníka, i přesto, že informace zde uvedené jsou fakticky správné. Tato situace se více vztahuje ke způsobu, jakým jsou environmentální tvrzení předkládána a uváděna v souvislostech, a k dojmu, jaký obchodní sdělení vyvolává u spotřebitelů, neboť naznačuje přínos pro životní prostředí, který však může být zavádějící. Příklad: reklama zobrazující automobil v zeleném lese; využití přírodních prvků (květiny, stromy) v symbolech; využití neurčitých a všeobecných přínosů výrobku pro životní prostředí („šetrný k životnímu prostředí, zelený, přátelský k přírodě, ekologický, udržitelný“); ekologizace obchodních značek nebo názvu výrobku. Příklad: výrobce pračky tvrdí, že tento nový model snižuje spotřebu vody o 75 %. Je možné, že za určitých laboratorních podmínek tomu tak skutečně bylo, nicméně v prostředí průměrné domácnosti je spotřeba vody snížena pouze o 25 %. Příklad: o potravině výrobce tvrdí, že byla vyrobena způsobem šetrným k životnímu prostředí na základě systému označování nebo certifikace, což však ve skutečnosti pouze zaručuje, že daný zemědělec splňuje minimální environmentální normy podle právních předpisů EU (požadavky na podmíněnost). – Důležitými kritérii při posuzování tvrzení vnitrostátními orgány odpovědnými za dodržování předpisů jsou jasnost a přesnost. Zejména je nutné, aby tvrzení bylo vyjádřeno způsobem, který jasně průměrnému spotřebiteli sdělí: – zda se tvrzení týká celého výrobku nebo pouze jeho jednotlivých složek (např. recyklovatelného obalu, jestliže obsah recyklovatelný není, nebo části obalu, pokud je obal jen částečně recyklovatelný); – zda se tvrzení týká společnosti (platí pro všechny její výrobky) nebo pouze určitých výrobků; – které fáze životního cyklu výrobku se tvrzení týká, pokud nepokrývá celou jeho životnost, nebo přesně kterých vlastností výrobku se týká;
– Použité environmentální tvrzení, označení nebo symbol nesmí být zaměnitelné s úředními značkami; – Hodnocení by mělo zohlednit i povahu výrobku. U některých výrobků, které jsou v každém případě škodlivé pro životní prostředí (automobily, pesticidy, výrobky obsahující toxické látky), by neměla environmentální tvrzení týkající se jednoho aspektu výrobku vytvářet klamavý dojem, že sám výrobek je šetrný k životnímu prostředí. Příklad: Francouzský odvolací soud nedávno potvrdil, že u pesticidu označeného jako „biologicky rozložitelný“ a „dobrý pro životní prostředí“, ačkoliv některé látky obsažené v pesticidu byly přesto pro půdu škodlivé, se jednalo o klamavou reklamu58. – V nezávazných pokynech Komise z roku 2000 lze nalézt užitečná kritéria a příklady pro sestavení a posouzení environmentálních tvrzení59, která jsou v souladu s mezinárodní normou ISO 14201-1999. Tyto pokyny se zmiňují o environmentálních tvrzeních, která by měla být považována za klamavá, např.: – tvrzení založená na nepřítomnosti škodlivé látky (např. chemické), i když skupina výrobků tuto škodlivou látku obecně nezahrnuje; – nevhodné používání tvrzení „bez …“, když se odkazuje na látky, které nikdy s výrobkem spjaté nebyly, nebo když se odkazuje na látku, která v minulosti s výrobkem spjata byla, nicméně dnes už není (např. deodorant ve spreji uvádějící „bez CFC“, přičemž tento požadavek je právně závazný pro všechny podobné výrobky). 2.5.6 Za klamavá jednání lze dále považovat i porušení kodexů chování obsahující environmentální tvrzení Podle čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice: „Obchodní praktika je rovněž považována za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil, a zahrnuje skutečnost, že obchodník nedodržuje závazky obsažené v kodexu chování, k jejichž dodržování se zavázal, pokud: – se nejedná o záměr závazku, ale o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a – obchodník v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem.“ Porušení kodexů chování, jež obsahují závazky o ochraně životního prostředí, společností, která se zavázala takový kodex dodržovat, lze řešit dle tohoto ustanovení. Příklad: Obchodník se zavázal dodržovat závazný kodex chování, který podporuje udržitelné využívání dřeva a na svých internetových stránkách zveřejní logo tohoto kodexu. V kodexu je obsažen závazek, že strany, které se rozhodly kodex dodržovat, nebudou používat tvrdé dřevo z lesů, které nejsou udržitelně obhospodařovány. Avšak zjistí se, že výrobky propagované na této internetové stránce obsahují dřevo z odlesněné oblasti.60
58
Francie – odvolací soud v Lyonu, 29. října 2008, případ „Roundup“ (Monsanto – Scotts France). Guidelines for making and assessing environmental claims (Pokyny pro sestavení a posouzení environmentálních tvrzení), prosinec 2000, Evropská komise – ECA S.A., Dr. Juan R Palerm. 60 Z pokynů k nařízení Spojeného království (květen 2008), kterými se provádí směrnice o nekalých obchodních praktikách – ochrana spotřebitelů před nepoctivými obchodními postupy (Consumer Protection from Unfair Trading) – Antimonopolní úřad Spojeného království (Office of Fair Trading) / oddělení pro obchodní společnosti a regulatorní reformu (Department for Business Enterprise and Regulatory Reform) (2008). 59
Průměrný spotřebitel očekává, že signatáři kodexu prodávají výrobky, které tento kodex splňují. Vnitrostátní orgány odpovědné za dodržování předpisů následně posoudí, zda je pravděpodobné, že se spotřebitel na základě tohoto tvrzení rozhodne pro nákup. 2.5.7 Srovnání výrobků obsahujících environmentální tvrzení musí být posouzeno podle kritérií stanovených směrnicí o klamavé a srovnávací reklamě Směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě (elektronický odkaz) upravuje zejména podmínky, za nichž je srovnávací reklama dovolena (článek 1). V článku 4 této směrnice jsou stanovena kritéria, za nichž je dovolena srovnávací reklama. Tato kritéria se uplatní na reklamu, která srovnává dopad různých výrobků na životní prostředí nebo jejich přínos pro životní prostředí. Podle této směrnice by takové srovnání mimo jiné: – nemělo být klamavé ve smyslu směrnice o nekalých obchodních praktikách; – mělo srovnávat zboží nebo služby, jež slouží stejným potřebám nebo jsou zamýšleny pro stejný účel. Co se týče environmentálních srovnání, vnitrostátní orgány odpovědné za dodržování předpisů a samoregulační subjekty obvykle toto kritérium vykládají tak, že srovnání se musí týkat stejné skupiny výrobků; – mělo objektivně srovnávat jeden nebo více základních, důležitých, ověřitelných a charakteristických rysů tohoto zboží nebo těchto služeb. Z tvrzení obchodníka musí být dále zřejmé, zda se jedná o srovnání s jednou nebo více z těchto situací: – dřívějším postupem dané společnosti, – dřívějším výrobkem dané společnosti, – postupem jiné společnosti nebo – výrobkem jiné společnosti.
