SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A PRACOVNÍ PRÁVO ES
ES není jen oblastí společného hospodářství (ekonomiky). Vzhledem k principům
základních svobod, zejména svobody volného pohybu osob, byla již od začátku jasná potřeba vytvoření rovnováhy mezi hospodářskou a sociální dimenzí. Zlepšování životní úrovně a pracovních podmínek bylo stanoveno jako základní cíl členských států již v počátcích
integračních procesů. Původní úprava sociální politiky a pracovního práva se objevila v
zakládací smlouvě o EHS (Římská smlouva 1957 - HLAVA VIII. čl. 117-121). Byl to vlastně výsledek kompromisu mezi francouzskou a německou představou. Historie - vývoj evropské sociální politiky: 4 fáze -
-
-
50. a poč. 60. let - období hospodářského rozvoje - omezená činnost v oblasti s.p.
60. - 70. léta - soc. pol. vystupuje z pozadí - Pařížská schůzka 1972 (soc. pol.
postavena na stejnou úroveň jako hospodářská a měnová unie)
Jednotný evropský akt 1986 (posilování sociální soudržnosti, BOZP, dialog se
sociálními partnery) jako základ Charty sociálních základních práv pracujících ---) Akční program Komise v oblasti pracovní a sociálně právní (volný pohyb
pracovníků, zaměstnanost a odměna za práci, zlepšování pracovních a životních podmínek, sociální ochrana, spolčovací právo, odborné vzdělávání apod.) ---) -
Protokol a Dohoda o sociální politice
Protokol a Dohoda plně komunitární, další vývoj s.p.
K dosahování stanovených cílů dospívají členské státy v zásadě prostřednictvím
principu koordinace (sbližování) systémů sociálního zabezpečení a harmonizace (slaďování) pracovněprávních úprav.
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH PRACOVNÍKŮ
Nejprve se tedy zaměřme na hlavní principy koordinace systémů sociálního
zabezpečení. Koordinace znamená, že národní systémy v jednotlivých členských státech
existují i nadále, dochází "pouze" ke stanovení minimálních společných standardů sociální ochrany. Nejrychlejší fáze koordinace probíhala ve druhé polovině 70. let v souvislosti s
ekonomickou integrací. Byla dána potřebou vytvořit a udržet pro ekonomické subjekty takové podmínky, v nichž nebude narušena hospodářská soutěž. Zároveň můžeme definovat některé hlavní důvody, proč je právo sociálního zabezpečení (pojištění) předmětem koordinace a ne harmonizace: -
-
-
-
rozdílné historické kontexty a tradice sociální politiky v jednotlivých zemích míra a rozsah sociální politiky závisí na ekonomické vyspělosti země
míra a rozsah soc. pol. závisí také na "volebním výsledku"
sociální dumping
Hlavní cíl koordinace tedy spočívá v umožnění volného pohybu pracovníků (viz 4
fundamentální svobody, čl. 39 SES) a tím ve vytváření společného pracovního trhu.
Volně se pohybujícím (tzv. migrujícím) pracovníkem je míněna každá osoba, která se na
území členských států EU může ucházet o práci, popř. tam zůstat v důchodu. Hlavní cíl této oblasti byl definován v článku 51 Smlouvy o EHS: Rada ministrů přijme na poli sociálního zabezpečení taková opatření, která umožní svobodu pohybu osob. [o sociálním zabezpečení se
rozhoduje jednomyslně]. Jedná se tedy o to, aby osoby, které se pohybují v rámci členských států
nepřišly o svá práva a nároky na dávky sociálního zabezpečení (z důvodu této migrace).
Praktické užití článku 51 upravuje Nařízení 1408/71 o aplikaci systémů sociálního
zabezpečení na zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a členy jejich rodin,
pohybující se v rámci Společenství. To nechává na samotných členských státech jak si samy vypracují systém soc. zabezpečení a se sladěním se zatím výhledově nepočítá.
Postupy při realizaci tohoto nařízení upravuje Nařízení Rady 574/72/EHS. Toto je shrnuto do tzv. čtyř principů koordinace :
1. Aplikace právního řádu jediného státu
U zaměstnané nebo SVČ osoby přecházející z jednoho členského státu do
druhého je důležité, aby nenastala situace, kdy není v žádném členském státě
pojištěna nebo je pojištěna v několika členských státech zároveň. V některých členských státech je pojištěna každá osoba, která má v tomto státě trvalé
bydliště (např. v Dánsku), zatímco v jiných členských státech používají jiné
kriterium, podle kterého je kryt pojištěním každý, kdo v takovém státě pracuje (např. v Německu). Pokud by neexistovala koordinace, mohlo by docházet k uplatňování různých kriterií pro pojištění. Mohly by tak nastat situace, kdy pracovník buď nebude pojištěn vůbec nebo bude kryt několika systémy zároveň.
Nařízení 1408/71 zajišťuje, aby k takovéto (pozitivní nebo negativní)
kolizi zákonů nemohlo dojít. Předpis stanoví kriteria, dle kterých lze aplikovat pouze jednu národní legislativu, přičemž obecným pravidlem je, že se
uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná nebo SVČ osoba pracuje, bez ohledu na místo jejího trvalého pobytu (článek 13). 2. Rovnost zacházení
Jedná se o rovnost zacházení z důvodu státního občanství ( migrující pracovníci mají stejná práva a povinnosti jako občané toho daného členského státu)
3. Výplata dávek i do ciziny
Podle Nařízení se státy vzdávají všech doložek vyžadujících trvalý pobyt. Invalidní, starobní, vdovské a sirotčí důchody a důchody vyplývající z
pracovních úrazů a nemocí z povolání, kterých bylo nabyto dle zákonů
členského státu, musí být příslušné osobě vypláceny, a to i tehdy, jestliže tato sídlí v jiném členském státě. Vyplácení těchto dávek může být
prováděno kdekoli ve Společenství, kde je pojištěnec chce dostávat, trvalý pobyt se nevyžaduje ani pro přiznání ani pro vyplácení peněz. 4. Sčítání dob pojištění
Nárok na některé dávky vzniká a až po určité době účasti v systému.
Příslušná dávka se vypočte součtem všech odpracovaných let ve všech
členských zemích . Vznikne určitá částka, která je tvořena podíly za každou zem, kde byl občan účasten systému. Každá země stanovuje částku za sebe, ale podle stejné metody.
Rozsah koordinace
A. Věcný - čl.4 Předpisy Společenství o sociálním zabezpečení se týkají všech národních legislativ v těchto oblastech: -
-
-
-
-
nemoc a mateřství
dávky v případě invalidity
starobní důchody
dávky pro pozůstalé
pracovní úrazy a nemoci z povolání
-
-
-
pohřebné
podpory v nezaměstnanosti
rodinné dávky a přídavky
Nezáleží na tom, zda jsou tyto dávky a podpory financovány z příspěvků, ani zda jsou
vypláceny zaměstnavateli, institucemi sociálního zabezpečení nebo orgány veřejné správy. Předpisy Společenství se však nevztahují na dávky:
a) sociální a zdravotní pomoci - asistence (tyto závisejí na prověření majetkových poměrů) b) které jsou založeny na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory (systémy penzijního připojištění, předčasných důchodů)
c) podle speciálních systémů pro státní zaměstnance d) pro oběti války nebo následků války
B. Osobní - čl. 2 Působnost Nařízení 1408/71 se vztahuje na: -
pracovníky (= zaměstnané nebo SVČ osoby ze státu, který je členem EU, a které jsou
-
důchodce, kteří jsou občany členských států, i když se stali důchodci předtím, než se jejich
-
-
nebo byly ) účastny pojištění podle legislativy těchto států
země stala členem EU
státní zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, kteří však požívají ochrany jen pokud
nejsou pojištěni ve zvláštních systémech pojištění pro státní zaměstnance, ale ve všeobecném systému, který pokrývá veškeré obyvatelstvo
rodinné příslušníky a pozůstalé (= kdokoli, kdo je za rodinného příslušníka nebo člena
domácnosti považován podle toho systému sociálního zabezpečení, na jehož základě jsou dávky poskytovány)
-
uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti (zde se vychází z definice uvedené v čl.1 Úmluvy
o právním postavení uprchlíků (Ženeva 1951) a Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti (New York 1954)
B.1 Zvláštní kategorie osob -
příhraniční pracovníci - (pendleři - min. jednou týdně se vracejí, v místě výkonu práce -
pojištěn, rodinné přídavky i když rodinní příslušníci žijí jinde, sčítání dob pojištění ze všech zemí, v nichž pracoval (=byl pojištěn) alespoň jeden rok, podpora v
-
-
nezaměstnanosti - pouze v zemi trvalého pobytu
vyslaní pracovníci - max. 12 měsíců (výjimečně 24) -
pojištěn v domovské zemi
-
dávky (okamžité, nezbytné) lékařské péče v zemi, kam přijel
-
rodinné přídavky - ze země kde je nadále pojištěn
pracovat,
-
nezaměstnanost - dávky z vysílající země
-
stejná práva a povinnosti jako ostatní kategorie pracovníků -
-
nezaměstnanost - může si vybrat, ale - dostává-li dávky v zemi kde
sezónní pracovníci - max. 8 měsíců v jiné zemi
pojištění v zemi kde pracuje
sezónně pracoval, může - za stejných podmínek jako ostatní
nezaměstnaní- odjet do jiné země si hledat práci. V těchto případech je však tříměsíční období pro zachování práva na dávky omezeno pouze na dobu, která zbývá do konce sezóny, na niž byl přijat
-
-
-
-
-
studenti - mají.-li trvalý pobyt v zemi studia - nárok na všechny dávky zdravotního pojištění v naturáliích (E 111), pokud mají přechodný pobyt - naléhavé dávky, u nenaléhavých musí žádat o proplacení v zemi trvalého pobytu (E 112)
turisté - při onemocnění, úrazu - naléhavě nutné dávky zdravotní péče (E 111), pokud
nemá formulář, zaplatí hotově a doma mu to pojišťovna proplatí
neaktivní osoby - ani zaměstnané, OSVČ, důchodci - nejsou dosud kryty ustanoveními o
sociálním zabezpečení, v některých případech mohou využívat omezené krytí jako rodinní příslušníci, jinak soukromé pojištění
námořníci (čl. 14b) - příslušná právní úprava toho státu, pod jehož vlajkou plují
diplomaté (čl. 16) - osoby zaměstnané na diplomatických misích a konzulárních úřadech a
pomocný personál ES - kde pracují, tam podléhají - ale mohou kooptovat pro příslušnost k právním předpisům vysílajícího (akreditujícího) státu
státní příslušníci třetí země - nejsou kryti - výjimka= rodinní příslušníci -
v mnoha případech existují dvoustranné dohody o soc.
zabezp., určitá ustanovení jsou zakotvena také v dohodách o přidružení
[Výjimky ze základní svobody- činnost spojená s výkonem veřejné moci ( ESD považuje
výjimku přípustnou pouze jde-li o přímou či nepřímou účast na výkonu suverénních práv, či plnění úkolů spojených s uskutečňováním obecných úkolů státu…. - ozbrojené síly, policie, výkon soudnictví, diplomacie, finanční správy)]
EVROPSKÉ PRACOVNÍ PRÁVO
Evropské pracovní právo není zatím ustálený, standardní pojem. Tvoří ho do značné
míry právo základních svobod, je třeba ho ovšem chápat také jako součást sociální politiky.
Hlavní metodou evropského zákonodárství je harmonizace obsahů jednotlivých úprav
pracovního práva. Jedná se o vytváření směrnic (ty jsou dle čl. 94 a 138 SES výlučným
prostředkem harmonizace), které obsahují jakási pravidla pro zajištění sice samostatných
národních právních úprav, ale pokud možno bezrozporných a to nikoli z hlediska obsahového sjednocení pracovního práva, ale stanovení minimálního standardu. Nad rámec tohoto
minimálního standardu mají členské státy volnost v tvorbě právních úprav, pokud jsou tyto pro pracovníka vhodnější.
Evropské pracovní právo upravuje kromě základních vztahů zaměstnance a
zaměstnavatele také právní poměry zástupců zaměstnanců, odborů, národních orgánů, orgánů spolurozhodujících v podnicích.
Oblasti harmonizovaného pracovního práva:
1) pracovní podmínky - pracovní doba, kolektivní propouštění, převod podniků, insolventnost zaměstnavatele, informační povinnost, ochrana mladistvých, Evropská podniková rada,
vysílání pracovníků, práce na částečný úvazek, ochrana některých skupin (mladiství, těhotné, kojící matky, zdravotně postižení…)
2) Ochrana zdraví a bezpečnosti při práci - ochrana zdraví a bezpečnost zaměstnanců,
minimální bezpečnostní požadavky na pracoviště, ochrana před různými látkami a vlivy
3) Kolektivní pracovní právo - sdružování zaměstnanců, kolektivní vyjednávání, smluvní právo sociálních partnerů, podnikové rady, spolurozhodování a spoluúčast zaměstnanců -
dokumenty: čl. 137-139 SES, Dohoda o soc. pol. Protokol ke smlouvě o EU, ESCH,
Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků,
4) Rovné podmínky - zásada rovného přístupu, stejného odměňování, stejné zacházení, odstraňování diskriminace
5) Pohyb pracujících - koordinace opatření, zrušení omezení, právo pobytu na území jiného členského státu
