Červen
Rozkvetou bělostné akáty A čas dál poběží světem…. Jaro se s námi rozloučí. A my se setkáme s létem.
Co nám neseš, léto milé? „Čas růstu a všeho zrání…. Dlouhé dny a spoustu slunce. Prázdniny a cestování“. Jarmila Ptáková
Měšický zpravodaj - 1
Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, v době, kdy dostanete toto číslo, budeme už znát úspěšnost české fotbalové reprezentace na ME v kopané (EURO). My to teď nevíme a ani do uzávěrky se to asi taky nedozvíme, ale je jisté, že v těchto týdnech bude valná část národa žít fotbalem. (Po uzávěrce již to víme. Nedopadlo to dobře. Ale je to jen sport a živit jde dál ...) Buďme tedy aktuální - není od věci, když se na stránkách tohoto čísla objeví víc fotbalu, než bylo zvykem. Celý díl „Toulek“ je totiž věnován historii kopané v obci a také ve sportovní rubrice se dovíme něco informací, jak se fotbal v obci hraje dnes. V těchto „Toulkách“ to je už spíš taková nostalgická vzpomínka na doby, kdy se fotbal hrál hlavně pro potěšení, pro diváky - a zadarmo. A ještě jedno poučení z té minulosti vyčteme, a ono to platí dodnes. Aby totiž něco fungovalo, musí být vždycky Někdo s velkým N, kdo s nadšením a obětavostí táhne dění dopředu, a ostatní se zprvu s nadšením vezou, ale časem toho Někoho otráví natolik, že všeho nechá a je všemu konec. A to platí obecně, pro jakoukoliv dobrovolnou činnost, nejen fotbal. To se dočtete v „Toulkách“. A pokud jde o současnost, tak věříme, že od místní fotbalové TJ Sokol budeme dostávat do sportovní rubriky nějaké zprávy. My nemáme sportovního redaktora, aby si sháněl výsledky zápasů, stav soutěží, prostě to, co lidi zajímá, takže ty informace nám někdo musí dodat - neplatí to jen pro sport. A je škoda, pokud nedostaneme nic - ne pro nás, ale pro ten sport. Protože nejlepší formou propagace je publicita, byť jen v místním tisku. Díky té přijdou i diváci. Ještě chvíli zůstaneme u historie. Tentokrát si povíme, jak to bylo s autobusovou dopravou v Měšicích, předtím než k nám začaly jezdit „červené“ městské autobusy. K tomu ještě přidáme malou informaci ze současna, sice trochu s „křížkem po funuse“, a sice o změnách dopravy od 9. května. Ty ovšem bohužel pro komfort naší dopravní obsluhy moc velkým přínosem nejsou, spíš naopak. S hodnocením ještě musíme počkat, až jak to čas usadí. Při porovnání té historické studie s dnešním stavem je patrný značný posun k lepšímu. Někdo může být i s dnešním stavem nespokojen, protože mu chybí spoj přesně v tu minutu, kdy by to potřeboval. Nechtějme ale prosím nemožné - každý spoj navíc stojí obec velké peníze. Ale stejně: dejte svůj požadavek na papír, bude-li vás víc, třeba s tím bude možné něco udělat. A jsme u peněz: o hospodaření obce za minulý rok se dočtete ve zprávě o závěrečném účtu (dřív jsme to nestihli). K informacím z radnice patří i slovo starosty a najdete také zprávu o personální změně v zastupitelstvu obce. O tom si někdy napíšeme víc. Na stránkách s odlehčenou četbou se pobavíme při četbě další povídky pana profesora Andryska. Bývalá paní starostka napsala vzpomínku na své zkušenost s oddáváním snoubenců. Mimochodem, když už jsme u těch svateb, tak v minulém čísle jsme otiskli rozhovor o svatbě na zámku. Napsali jsme, že to byla první svatba na tomto místě, ale to je potřeba upřesnit takto: byla to první civilní svatba v novodobé historii zámku (po roce 1945). Je totiž jisté, že původní majitelé si tam církevní svatby v zámecké kapli pro svou rodinu nebo pro své zaměstnance vystrojili. Tento náš článek asi inspiroval další potenciální zájemce o stejně pěknou svatbu tamtéž. A tady je bohužel a neradi musíme zklamat. Tato svatba byla skutečně výjimkou, proto jsme o ní také psali, která se nemůže stát pravidlem. Obec Měšický zpravodaj - 2
na zámku svatební síň nemá a nemůže tam sňatky zařizovat. Přece jen je to zdravotnické zařízení a záleží jen na rozhodnutí jeho vedení, jaké akce tam dovolí. V současné době tam probíhají rekonstrukční práce a jakákoliv mimořádnost znamená značné pracovní nasazení personálu. Tak těmi požadavky raději šetřeme. Nebude chybět ani zpráva o vydařeném Dnu dětí, kterému letos počasí přálo snad až příliš. Bude-li se vám chtít, až zase bude hezky, na nějaký pěkný výlet do okolí, o víkendu na jeden den, tak přinášíme námět na cestu „do náruče Labe“ - to jen obrazně, samosebou. Navštívíte místo, kde našel poslední odpočinek historik František Palacký, a také městečko Kostelec nad Labem, tam si za odměnu můžete dát zmrzlinu. To je pro dnešek všechno, víc se do úvodníku nevešlo, ale uvnitř najdete třeba i něco navíc - do uzávěrky je ještě trochu času. Na závěr, protože je konec školního roku, přejeme všem školákům krásné prázdniny, bez úrazů a malérů, a hlavně - hodně a hodně dlouhé... Vám ostatním bezvadnou dovolenou a krásné dny začínajícího léta přeje a koncem srpna se na shledanou těší jménem redakční rady Vladimír Novák
Slovo starosty Vážení spoluobčané, v poslední době se stále častěji setkávám s projevy nespokojenosti některých z Vás nad tím, že zaměstnanci obce nevyhoví požadavku odvozu posekané trávy z Vašich zahrad. Všem je nám příjemná nadstandardní služba, kterou obec zavedla a to podzimní a jarní odvoz shrabaného listí. Ten, kdo provádění této služby sleduje, ví, že její výkon zaměstná naše pracovníky v průměru dva dny v týdnu. Převedeno na finance to tedy není levná záležitost. Protože na jaře a na podzim není tolik práce se sekáním trávy, dá se tato činnost zvládnout. V době potřeby častého sekání trávy nezbývá čas na provádění takovéto služby, a proto ji obec neprovádí. Neodpustím si poznámku na adresu těch, kteří žijí v naší obci, dožadují se služeb pro naše občany, ale nejsou u nás přihlášeni k trvalému pobytu. Od těchto občanů nemá obec žádné daňové příjmy a pokud tedy čerpají jakékoliv výhody, děje se tak na úkor těch přihlášených. Zdravím, Petr Lanc
Měšický zpravodaj - 3
Informace z OÚ Stručná informace ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2007 Příjmy obce - po konsolidaci Rozpočet po opatřeních byl schválen ve výši Skutečné příjmy činily
23 566 744,00 Kč 26 741 842,87 Kč
Výdaje obce - po konsolidaci Rozpočet po opatřeních byl schválen ve výši Skutečné výdaje činily
25 877 343,00 Kč 25 058 334,57 Kč
Výsledek hospodaření K 31.12.2007 skončilo hospodaření obce převahou příjmů nad výdaji ve výši 1 683 507,30 Kč Dlouhodobý majetek k 31.12.2007 činí 139 377 265,08 Kč z toho: Pozemky 16 328 377,60 Kč Stavby, budovy (Zámek, OÚ, Statek, Sokolovna aj.) 70 902 074,41 Kč Stavby inž. sítí (kanalizace, ČOV, vodovod aj.) 33 036 000,35 Kč Rozestavěné inž. sítě a nedokončená díla 12 080 720,00 Kč Ostatní 7 030 092,72 Kč Tolik ve zkratce nejzajímavější údaje ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2007. S podrobným Závěrečným účtem se můžete seznámit na Internetových stránkách obce, na Úřední desce nebo je k nahlédnutí na OÚ. Obecní úřad
Změna v zastupitelstvu obce V zastupitelstvo obce došlo ke změně v jeho obsazení. Na svou funkci předsedy výboru pro životní prostředí abdikovala začátkem dubna z důvodu velkého pracovního vytížení ve svém zaměstnání, MUDr. G. Hauserová, která zastupovala stranu zelených. Starosta obce proto podle zákona o volbách do samosprávy obcí vyzval prvního náhradníka ze stejné strany jako odstupující zastupitelka (tzn. Strany zelených) pana Jana Vokouna, aby nastoupil na uvolněné místo zastupitele. Pan Vokoun po svém zvážení místo zastupitele odmítl, rovněž z časového zaneprázdnění. Starostou byl proto osloven druhý náhradník výše zmíněné strany Jiří Pánek. Jiří Pánek na zasedání zastupitelstva dne 14. 5.2008 funkci v zastupitelstvu přijal, složil slib zastupitele a převzal po MUDr. Hauserové i funkci předsedy výboru pro životní prostředí. Všichni občané budou jistě novému zastupiteli přát, aby se mu jako zastupiteli podařilo uskutečňovat program strany za kterou kandidoval a priority, které si ve svém volebním profilu stanovil. Obecní úřad Měšický zpravodaj - 4
Z obecní knihovny Jak jsme již avizovali v minulém čísle Zpravodaje, dochází od 1. července 2008 ke změně v personálním obsazení knihovny a ke změně provozní doby knihovny. Dočasný knihovník pan Novák předává k tomuto datu správu knihovny své manželce paní Marii Novákové a ta se tak stává po paní Svobodové novou knihovnicí obecní knihovny. S tím souvisí i změna výpůjční doby. Nově otevřeno tedy bude: Pondělí zavřeno Úterý - - Středa 8 – 12 Čtvrtek - - Pátek - - Sobota 8 – 11
15 – 18 15 – 18 15 – 18 15 – 18 --
Za obec přejeme nové paní knihovnici aby se jí na novém místě líbilo a vám všem občanům abyste si do knihovny našli cestu a mohli posoudit všechny pozitivní změny, které doufáme v provozu knihovny nastanou. Obecní úřad
TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXIII. Úvod: V dnešním díle nebudeme pokračovat ve všeobecné historii obce po roce 1945, ale budeme se podrobněji věnovat historii sportu, jmenovitě kopané, jak jsme si to minule slíbili. Sestavit tento díl Toulek bylo pro mne obtížnější, než u dílů minulých. Ne snad proto, že by jako obvykle bylo výchozích údajů málo, ale právě naopak. Údajů se zachovalo tolik, že jejich podrobné zpracování by zabralo mnoho stran textu a v záplavě jmen, výsledků, tabulek, statistik by se čtenář záhy utopil. Musel jsem tedy přečíst stovky stran rukou psaného textu, prohlédnout desítky snímků a množství novinových výstřižků, udělat si z toho jakýsi základní obrázek a vypreparovat to podstatné, co historii fotbalu v Měšicích vytvářelo. Pro přehlednost je třeba říci tu základní věc, že totiž fotbal se zde hrál v časových údobích 1921-22, 1934-41, 1954-59 a od roku 1978 dodnes. Takto si to povídání i rozčleníme, a je třeba říci, že se jedná o zpracování minulosti. Kam až sahá minulost, to si lze definovat různě, ale mi si to můžeme vymezit osmdesátými léty minulého století. Poslední solidní zpráva o tělovýchově a sportu v Měšicích je z roku 1989. Co je poté, to už je v podstatě přítomnost, a ta si na své zpracování musí ještě dost počkat. Měšický zpravodaj - 5
Na závěr úvodu si ještě musíme definovat některé pojmy, abychom si je nepletli s dojmy. Tak třeba Tělocvičná jednota Sokol (Česká obec sokolská) působila v obci od roku 1919, s válečnou přestávkou, do roku 1952. Pod touto hlavičkou se fotbal ale v obci nikdy nehrál. Po rozpuštění Sokola (ČOS) komunisty, se veškerá tělovýchova sjednotila pod křídly Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV) a dál se sportuje, v našem případě pod hlavičkou DSO Sokol (později TJ Sokol). V jejím rámci pak vznikl oddíl kopané (v r. 1954). To jen tak pro pořádek, že není Sokol jako Sokol. V textu si o těch přejmenováních ještě na příslušném místě povíme. Část dvacátá třetí: Historie sportu v Měšicích - kopaná Počátky fotbalového sportování v Měšicích sahají do roku 1921, kdy byl založen „Footbalový klub“ jakýmsi panem Katzovičem. Hráli na panském poli k.č. 108 a pak na k.č. 125. Činnost tohoto klubu skončila dost neslavně po dvou letech. Zakladatelé vybrali od členů příspěvek na údajný zájezd do Berlína a poté zmizeli i s penězi. Teprve po dalších 12 letech, v roce 1934, byl v Měšicích založen další fotbalový klub pod názvem „Sportovní klub Měšice“ (SK Měšice). Stalo se tak i s přispěním zvýšeného zájmu o kopanou po úspěchu československého mužstva na MS v kopané v Itálii. Pokud za datum založení klubu považujeme 1. valnou hromadu, tedy se tak stalo 20. září 1934. Schůzi vedl přípravný výbor, byly provedeny volby výboru, schváleny stanovy a další náležitosti. Řekněme si, kdo byl zvolen do výboru klubu. Výbor se volil každoročně, a tak v dalších letech jména uvedeme jen výjimečně, protože jádro spolku, až na malé změny, sestávalo stále ze stejných nadšenců. Byli to: předseda J. Klejzar, náměstek K. Chábek a ve výboru: K. Zátka, K. Kratochvíl, A. Žumpa, F. Kratochvíl, P. Černohorský, J. Jetel, E. Malina, L. Jetel, A. Zvelebil, náhradníci: K. Zejval, A. Pejpal, O. Marek, L. Titl. Na následující ustavující schůzi výboru byli ještě zvoleni: jednatelem A. Zvelebil, pokladníkem A. Zátka. Klubovou místnost měl spolek v hostinci „U Klejzarů“ (v dnešní ulici Měšická). V onom roce 1934 bylo sehráno asi 20 přátelských zápasů (záznamy se zcela neshodují), z toho některé ještě před založením klubu. Po 28. září bylo sehráno zápasů celkem 12, z toho „I A“ mužstvo 7, a „I B“ 5 utkání. Pro zajímavost skóre: 15:17, a 11:9. Kde se třeba hrálo: vůbec první zápas v Hovorčovicích, pak v Mratíně, Bašti, Panenských Břežanech, Čakovicích, Třeboradicích. První hřiště v Měšicích bylo na poli pana Valenty. V roce 1935 již hrál klub mistrovská utkání, a to III. třídu, oddělení Karlín - venkov. Mužstvo skončilo na 4 místě z 10 celků. Celková bilance SK Měšice za rok 1935 byla: celkem 62 zápasů (skóre 139:167) Mužstva: 1A, 1B a „Old Boys“ - staří pánové. V roce 1936 byl zvolen nový výbor, uvádím jen změnu předsedy - pan Frýda, a sekretářem se stal Ladislav Fabián. Bilance klubu: v jarní soutěži 1935-36 skončilo mužstvo A na 7. místě, v podzimním kole na 6. místě ze 7 účastníků (III. třída). Sezóna tehdy začínala 1. března a končila 11. října a klub sehrál 46 zápasů (14-5-27) se skórem 87:139. A jsme v roce 1937. Tam na jaře mužstvo A skončilo na 5. místě (ze 7), na podzim (to už se soutěž jmenovala Praha D) byli čtvrtí z 9 celků tabulky. Celkem v tom roce sehráli zápasů 29 (10 - 6 - 13), se skórem 75:78. Měšický zpravodaj - 6
V roce 1937 pracoval výbor klubu ve složení Frýda – Kašák - Fabián, a dalších jedenáct. Členové klubu se tehdy oslovovali „kolegové“, tak to v dalším textu dodržím také. Jsme v neblahém roce 1938. Jak si vedli naši fotbalisté: Na jaře byli ve skupině Praha D (III. třída) čtvrtí z 9 vesměs pražských klubů (třeba SK Hanspaulka - jakpak se tam asi dostávali.). Na podzim už to byla skupina Praha F a tam byli osmí z 11 mužstev. Celkem v tom roce sehrála obě mužstva - A a B - 26 zápasů. Následuje rok pro národ ještě tragičtější - 1939. Ve výboru jsou kolegové F. Kratochvíl ml., B. Doležal, L. Fabián a 9 dalších. Mistrovská tabulka pro ten rok není k dispozici, víme jen, že klub sehrál celkem 41 zápasů. Přichází válečný rok 1940 a s ním i úpadek klubu. Nepracuje výbor, život klubu ustal. Na hřišti se ještě hrálo, ale nevalně: v soutěži skončili na 7. místě z osmi, s pouhými 8 body - horší byly jen Líbeznice. Klub vystoupil z mistrovské soutěže, rozpuštěn ale ještě nebyl. Poslední valná hromada se sešla v únoru 1940. To ještě byl volen výbor (kolegové Malina, Kratochvíl a 12 dalších). Tím záznamy končí. My ale víme, že klub byl oficiálně rozpuštěn až v roce 1941. Ještě se odehrál poslední pokus o oživení - turnaj 4 mužstev v Líbeznicích, bylo to v roce 1941 (1942 ?). Při zápase našeho SK s Veltěží došlo ke konci k hromadné bitce, kde se zapojili i diváci, byla tam i nějaká zranění, a tak neslavně skončila činnost zprvu úspěšného a nadějného Sportovního klubu Měšice.
Fotbalové mužstvo mužů SK Měšice r. 1934-1941
K této strohé a pro mnohé čtenáře asi nezáživné bilanci sportovních výsledků předválečných fotbalistů je třeba dodat ještě pár slov. Jednak pro oživení a taky pro pochopení toho, v jakých podmínkách se tehdy sportovalo. Kdybychom to měli srovnávat s dneškem, tak to nelze - porovnávali bychom nesrovnatelné. Že měli „hřiště“ na poli, to jsem už zmínil. A na pronajatých polích hráli celou tu dobu. Taky podle statistik hráli většinu zápasů venku, asi pro nezpůsobilost svého hřiště. Majitelé je tam nejspíš pustili až po sklizni (!). Byť jsou záznamy velmi podrobné, tak není zřejmé, která to ta pole vlastně byla. Tenkrát to každý věděl, tak to nikdo nepovažoval za nutné zaznamenat. Víme jen, že majiteli byli pánové Valenta, Kolín a Dudek, a nejspíš to bylo někde v místech, kde jsou dnes bytové domy v ulici 5. května. Jak se dostat na místa přespolních utkání, to taky nebylo Měšický zpravodaj - 7
jen tak, a stěží si to umíme jen představit. Jedině pěšky nebo na kole - motorku nebo auto nikdo neměl, autobusy nejezdily. A kde se před zápasem převlékali, a kde se pak myli, tak to už je mimo i nejbujnější fantazii. Ten klub byl taky nesmírně chudý. Oni od nikoho nedostali, co nevybrali na vstupném, to neměli, a v podstatě všechno museli hradit z vlastní, taky dost hluboké kapsy. V zápise z výboru je třeba, pro nás až úsměvná, zmínka, že schvalovali nákup dvou (!) ručníků. V kase na to nebylo, tak těch 13 korun vybrali mezi sebou. Míč byl jen jeden, kopačky pro každého jedny, dresy se praly až do rozpadnutí, a tak by se dalo pokračovat. Že tomu v jiných vesnických klubech nebylo jinak svědčí sdělení našemu klubu z Veltěže: „....nezapomeňte na zápas přinést si 2 míče, ty naše už by zápas nepřežily...“ Když se hráč vážněji zranil, bylo to pro něj neštěstí, a kolegové na něj vybírali, aby mu alespoň trochu ulevili. Klub, aby si trochu přivydělal a zároveň dal o sobě vědět, pořádal pravidelně masopustní maškarní zábavu s průvodem obcí a taneční zábavy pouťové nebo posvícenské (posvícení bývalo před sv. Václavem). Po válce se činnost SK už neobnovila. Teprve dne 14. 5. 1954 byl založen oddíl kopané při TJ Sokol (tehdy to jinak nešlo). Proč se TJ jmenovala Sokol, když původní Sokol byl komunisty zakázán, jsem se zčásti zmínil už v úvodu, a jen k tomu dodám, jak to vzniklo. V rámci sjednocené tělovýchovy pod vedením ČSTV dostávaly dřívější kluby různé bizarní názvy, jako „Spartak“, „Lokomotiva“, „Baník“ a pod. Malé jednoty na vesnicích, které pokračovaly v činnosti zrušeného Sokola, dostaly pojmenování taky „Sokol“, aby to nevypadalo, že se něco zakázalo. Z dobového tisku (Hlas okresu Prahasever, r. 1956), nyní již Sokol Měšice Ale vraťme se ke kopané. Ustavující výbor byl ve složení: Josef Rytíř, Antonín Urban a František Kotěra. Hrála se slušná kopaná, ale bohužel i přes dobré výsledky činnost skončila v roce 1959. Proč, to by třeba někdo věděl. Jenže historik musí vycházet z toho, co je psáno, a taky není jeho úkolem některá fakta hodnotit, nýbrž je může jen konstatovat. Nově začal oddíl kopané činnost v roce 1978. Hned v prvním ročníků soutěží 1978/1979 si měšický oddíl vybojoval postup do III. třídy. V ročníku 1982/1983 byl vybojován další postup do okresního přeboru Praha-východ. Vraťme se ještě zpět - na podzim roku 1956 figuruje mužstvo Sokola Měšice v tabulce okresního přeboru na 7. místě z 12 celků. Úspěšné v té době bylo i družstvo žáků, které v polovině mistrovství stálo v čele soutěže. V ročníku 1984/1985 sestoupil oddíl zpět do III. třídy. Měšický zpravodaj - 8
Poslední záznam z roku 1989 praví, že oddíl měl v té době 2 družstva mužů, jedno družstvo dorostu a jedno žáků. Pro omezený prostor nepůjdeme do dalších detailů, které by se z té doby daly dohledat, ale jednu věc vynechat nelze. V tom roce 1954 dostala TJ Sokol, oddíl kopané, do užívání od obce a zčásti i od pana Novotného pozemek 18/1 pro vybudování fotbalového hřiště. Tak se i stalo, a na stejném místě se v hezkém prostředí fotbal hraje dodnes. Postupem času došlo ještě k vybudování zázemí pro hráče, vše se dělalo svépomocí členy jednoty. K průběžnému zlepšování prostředí dochází dodnes. Čtenářovi, který došel až sem, se může zdát, že té procházce ještě cosi chybí. A má pravdu. Ani jednou se neobjevila jména hráčů, třebaže jsou dobře známa. To má ale zcela jednoduchý a pragmatický důvod. Většinou měly kluby alespoň tři mužstva, to jsou tři jedenáctky, k tomu družstva dorostu a žáků. Fotbal se do roku 1989 hrál celkem 22 sezón. Vyměnily se nejméně tři generace, hráči odcházeli a noví přicházeli, tak si odhadněte, jak mnoho by to bylo jmen, a na to opravdu není místo. A jmenovat jen někoho to by vůči ostatním nebylo spravedlivé. A jmenovat jen ty nejlepší - i to by se dalo ze záznamů vyčíst - k tomu se autor necítí kompetentní, kdopak to dnes po tolika letech posoudí, koho vybrat. A tak: nejlepší jsou všichni, kteří obětavě hájili na sportovním poli dobré jméno obce. Hráli především pro diváky a pro svou radost. Tímto tedy historie fotbalu v Měšicích zatím končí, alespoň tedy v hranicích našeho historického seriálu. Příště už zase vykročíme po proudu dějin obce a podíváme se, co se dělo po konci války od května 1945. Doslov autora: Na úplný závěr musím dodat, že celé toto povídání by nikdy nemohlo vzniknout bez využití spousty údajů, které po celý život shromažďoval a ochraňoval pan Ladislav Fabián, m.j. můj předchůdce ve funkci kronikáře To, co jste si dnes přečetli, je pouhý zlomek, snad setina z toho, co s nesmírnou pečlivostí zaznamenal a zachránil. Je až neuvěřitelné, že dnes, po 70 letech, si můžeme zjistit, kde a kdy se hrálo, kdo dával branky, kolik zápasů kdo odehrál. Prostě všechno. Pan Fabián tím žil, byl dlouhodobě funkcionářem SK, v Sokole, a po válce i v mnoha veřejných funkcích, mj. byl předsedou národního výboru, a to bohužel už tolik času pro tělovýchovu neměl, přesto ale dění ve sportu v obci, někdy i s lítostí, sledoval. Za toto vše mu patří dík a uznání - bohužel už trochu pozdě, jak už to tak bývá. Poděkování patří i jeho rodině, která pro nás výsledky jeho díla zachránila. Omlouvám se za toto odbočení, ale myslím, že i taková slova do Toulek patří. Pokračování příště, Vladimír Novák
Prezentace SOKOLA MĚŠICE-ODDÍLU KOPANÉ-SOUČASNOST Sokol Měšice, oddíl kopané má dvě mužstva dospělých a nově založené žákovské družstvo. „A“ mužstvo hraje pod vedením trenéra L. Nešpora a vedoucím B. Kouteckým již několik sezón Okresní přebor Prahy-východ, kde se mu daří hrát střed tabulky, i přesto, že tuto soutěž hrají větší obce, než je ta naše. „B“ mužstvo hraje pod vedením trenéra J. Richtera a vedoucím I. Zítka III. třídu, do které se mu podařilo postoupit před 6 lety. V této soutěži mělo střídavé výkony a letos k našemu zklamání tuto soutěž opouští. Měšický zpravodaj - 9
Tato obě mužstva pořádají každoročně letní domácí turnaje a zároveň se také zúčastňují v rámci zimní přípravy zimního turnaje v Kyjích. Po několika nevydařených ročnících jsme letos skončili na čtvrtém místě z 18 mužstev, což je opravdu úspěch. Dále se mužstvo složené z obou kádrů pravidelně zúčastňuje turnaje v malé kopané pořádané TJ Lužany. Tento turnaj jsme v roce 2004 vyhráli a následovaly další dva vítězné roky, až vloni na nás čekalo jen druhé místo. Další mužstvo složené z hráčů Měšic pod jménem „MĚŠIČÁCI“, začalo loni hrát pražskou soutěž v malé kopané „Zyla cup“. I přes nezkušenost v této soutěži se mu podařilo postoupit do vyšší soutěže. Dále nesmím zapomenout na zmiňované mužstvo mládeže (žáky), které po menší odmlce znovu začalo trénovat a chystá se přihlásit do soutěže. Začali trénovat od Nového roku v líbeznické školní tělocvičně pod vedením M. Janovského a J. Vlčka, oba tito jmenovaní složili základní trenérské zkoušky. Věříme, že oba budou zdokonalovat své vědomosti a tím se tomuto mužstvu s naší i vaší pomocí bude dařit. Na závěr touto cestou vzkazuji všem zájemcům, že rádi uvítáme nové hráče do těchto mužstev a zároveň oslovuji i nové možné sponzory, kteří jsou ochotni se podílet na rozvoji tohoto sportu tak i naší obce. L. Nešpor Tel.: Nešpor Luboš 602 294 776 Zítko Ivan 605 518 940
Ještě jednou o svatbách Když jsem psala o svatbě novomanželů Křížových, vzpomínala jsem na to, jak jsem ve funkci starostky mimo jiné také oddávala. Když přišli první zájemci o svatbu na našem úřadě, zmocnila se mě panika. Co jim budu říkat? Zdědili jsme sice po našich předchůdcích několik příruček, jak na to, ale naprosto nepoužitelných (vzor- svatba členů Socialistického svazu mládeže, svatba členů kolektivu Brigády socialistické práce a pod.), texty spíše pro pobavení než pro tak důstojný akt, tak nezbývalo než něco sepsat sama. Zjistila jsem, že to není tak jednoduché. Co jim říci, aby to nebylo kýčovité, aby to nebyly fráze, aby to bylo od srdce, aby se to dalo poslouchat? Projev jsem pak mockrát předělávala, ten původní si už moc nepamatuji, ale svatebčané to přestáli. Horší to bylo se mnou a paní matrikářkou. Obě jsme měly dost velkou trému, bylo to pro nás obě poprvé, ale každý začátek je těžký. Nedělala jsem si statistiku, nevím už dnes, kolik svatebčanů jsem oddávala, ale některé obřady mi z paměti nezmizí. V začátku 90. let byly v módě svatby českých žen a dívek s cizinci z východu. Několik jsme jich měli i u nás a tvrdím, že mnohdy nevěsty viděly své nastávající až před radnicí. Nebylo to hezké a já se nemohla ani při velké vůli tvářit slavnostně. Na ty nevzpomínám ráda, naštěstí zájem o tento „kšeft“ opadl. Měšický zpravodaj - 10
Nezapomenu na svatbu, kdy přišla parta velmi veselých mladých lidí. Když jsem se zeptala, zda si bere ženich nevěstu dobrovolně, začalo dohadování a i když jsem věděla, že to je legrace, byla jsem dost nervózní. Co když to ano ze ženicha nedostanu? Co dělat, bude svatba uznána jako platná? Když se to samé opakovalo i u nevěsty, už mi to bylo jedno, ale byla jsem ráda, že už je konec. Jednou přišli dva mladí lidé, přinesli všechny potřebné dokumenty, potud to bylo v pořádku. Když ale oznámili, že chtějí svatbu ještě ten den a navíc tajně, protože to nikdo (rodiče) neví, bylo mi úzko. Byli ale plnoletí, splnili vše potřebné a tak nezbylo než je oddat. Celý obřad jsem ale myslela na jejich rodiče. Jindy jsem celou dobu trnula, jestli nebudu muset obřad přerušit a nevěstu nechat odvézt do porodnice. Naštěstí to vydržela a porodila až odpoledne. Jednou jsme také oddávali starší velmi sympatický pár. Ženich mi napsal, jak se s nevěstou seznámil a přál si, abych to zmínila ve svém projevu. Dalo mi dost práce projev sestavit, ale neskromně si myslím, že se mi docela povedl. Byli jsme všichni dojmutí, byla to jedna z nejhezčích svateb. Po čase jsem přišla k lékařce do Prahy a ta mi říkala, že k ní ženich chodí a vyprávěl, jak se jim obřad líbil a že to byla hezčí svatba, než ta první, i když tenkrát byli mladí. Tím to ale neskončilo. Za nějakou dobu se na naší radnici brali mladí lidé, ženich byl z Měšic a aktivní fotbalista. Přišlo hodně lidí a já si chtěla dát obzvlášť záležet. Když svatebčané přijeli, vzala jsem do rukou desky s projevem a s hrůzou jsem zjistila, že v nich mám pouze projev k té předešlé svatbě, který začínal slovy „Seznámili jste se za tragických okolností, kdy už jste nečekali od života nic hezkého“. V tu chvíli i já přestala čekat ještě něco hezkého, vůbec jsem si nemohla vzpomenout, co říci a správný projev jsem nemohla najít. Prosila jsem paní matrikářku, ať je dlouho řadí a zatím jsem si sepsala něco, co jsem pak přečetla v naprostém šoku. Stále jsem myslela na to, co bych dělala, kdybych desky otevřela až před svatebčany. Do dneška jsem přesvědčena, že bych asi utekla. Od té doby jsem vždy pečlivě a několikrát zkontrolovala, zda mám opravdu všechno připravené. Ještě jednou jsem ale zaváhala a udělala si ostudu. Vždycky jsem si připravila kartičku se jménem snoubenců a přilepila na projev, který jsem měla v deskách. To jsem oddávala snoubence z Měšic, které jsem dobře znala, ženich dělal navíc ve stejném podniku jako já. Kartičku jsem si tedy nepřipravila. Nevěstu jsem zvládla, ale když jsem se ptala zda si dobrovolně bere ženicha, jeho jméno mi vypadlo z paměti. Když už bylo jasné, že si nevzpomenu, svatebčané mi napověděli. Takové „okno“ jsem snad v životě neměla. Jednou přišla mladá paní, že by chtěla uspořádat 30. výročí svatby svým rodičům, ale tak, aby se to předem nedozvěděli.. Byl to zcela nový úkol, zkušenost jsme s tím žádnou neměli. Lámala jsem si hlavu s projevem a pak jsem se dozvěděla, že je oba vlastně dobře znám, jen jsem nevěděla, že ta mladá paní je jejich dcera. Tím jsem měla ulehčenou práci, protože se dobře mluví k lidem, které léta znám a měla jsem vztah i k jejich rodinám. „Svatba“ byla opravdu moc pěkná, manželé do poslední chvíle nic netušili, sedali do auta s tím, že jedou na slavnostní oběd do Brandýsa, až na křižovatce v Měšcích jim došlo, o co jde. Svatební síň byla plná hostí, kteří byli na svatbě i před 30 lety a po obřadu jsme si ještě dlouho povídali o těch uplynulých letech. Moc ráda na to vzpomínám a myslím, že to pro ně byl ten nejhezčí dárek od jejich dětí.
Měšický zpravodaj - 11
Pak přišla moje dcera, že by se tedy také vdala, ale jen za podmínky, že je budu oddávat já a obřad bude u nás na zahradě. Moc se mi do toho nechtělo, bála jsem se, aby mě neovládly emoce. Nakonec jsem souhlasila. Připravila jsem si projev šitý na míru pro oba, upravili jsme zahradu, postavili párty stan a obřad mohl začít. Zvládla jsem to, musím říci, že mě více dojímaly jiné svatby, možná to bylo i tím, že jsem zjistila, že otec vedl nevěstu k oltáři sice svátečně vystrojen, ale v kostkovaných bačkorách. Ladislava Nováková
JAK SE Z MĚŠIC CESTOVALO .... aneb stručná historie veřejné autobusové dopravy v obci Přesně před 12 lety, 1. července 1996, stála tehdejší paní starostka Ladislava Nováková časně ráno v hustém dešti na autobusové zastávce Měšice obec, a s kyticí očekávala příjezd úplně prvního „červeného“ autobusu linky 351. Slavnostní význam této chvíle byl zcela na místě. Toho dne nastal zásadní obrat v kvalitě a kvantitě autobusového spojení naší obce se světem. Stali jsme se součástí městské, přesněji příměstské dopravy, řízené podnikem ROPID a provozované v našem případě Dopravním podnikem města Prahy. První zásadní změna od té doby v dopravní obsluze obce přišla teprve letos, 9. května 2008, kdy „naše“ autobusy mají novou konečnou stanici u stanice metra „C“ zvané též „Mezi Lány“. Úvahy o tom, zdali to je pro cestující zlepšení nebo ne, si necháme na jindy. Co to pro nás cestující znamená, dočtete se ve stručnosti na jiném místě. Já jsem při této příležitosti zvolil malé ohlédnutí, takové zavzpomínání, jak to bylo dřív, před oním dnem D v roce 1996 s místní autobusovou dopravou. Tím se pokud vím, zatím nikdo nezabýval. V našem časopise jsem už psal o místní dopravě železniční, ale silniční dopravu jsme zatím, trochu neprávem, opominuli. Chtěl jsem tenhle námět původně zpracovat jako jakousi dopravně historickou studii, ale po zjištění, co by to obnášelo - že by to vydalo na silnější brožuru se spoustou údajů, dat, jmen a fotografií jsem od toho upustil, a předkládám jen tolik, co mi dovoluje rozsah a čtivost časopiseckého článku - to jest v kostce stručný přehled, jak se u nás veřejná doprava autobusy zaváděla, a jak se s léty rozvíjela a měnila. První autobusová linka vůbec byla do obce zavedena v roce 1946. Stalo se tak mimo jiné také z podnětu tehdejšího uživatele zámku, Slovanské koleje. Byly to zprvu tři páry spojů - z obce ráno po 7. hodině, v poledne a odpoledne, a stejně tak zpět do obce. Trasa vedla z Měšic přes Líbeznice a Kobylisy do centra Prahy. V Měšicích byla, což je zajímavost, výchozí a konečná zastávka přímo na severním nádvoří zámku - zde se autobusy otáčely. Další zastávka v obci byla „U pomníku“. V Líbeznicích byla, oproti dnešnímu stavu, zastávka jen jedna, ve středu obce u kostela. V Kobylisích se stavělo na Střelničné u smyčky tramvaje č. 14, a jelo se přes Libeň na Palmovku a dál do centra. Po vzniku autobusového nádraží Florenc v roce 1948 končily naše autobusy právě tam, měly zde své vlastní stání. Bylo tomu tak ještě dlouho, až do 70. Měšický zpravodaj - 12
let, kdy kvůli výstavbě proslavené Severojižní magistrály byly příměstské linky přemístěny jinam, ale o tom ještě bude řeč později. Tehdy jezdila naše linka pod hlavičkou ČSD - státní dráhy v té době provozovaly i dopravu autobusovou. Od roku 1949 obstarával přepravu nově vzniklý státní podnik ČSAD, v našem případě garáže Klíčov. Autobusy jezdily s průvodčím, jak tehdy bylo pravidlem. Prvním typem autobusu, který u nás jezdil, byl malý vůz Praga RND, jezdily i větší autobusy Praga RN. V raných počátcích provozu, záhy po válce, se i stávalo, že místo autobusu přijel nákladní automobil a cestující seděli na korbě pod plachtou. K prvním změnám autobusové přepravy dochází v 60. letech 20 století. Od podzimu 1962 byly některé spoje z Měšic prodlouženy do Nové Vsi a ČaAutobus Praga RND na první lince do Měšic (1946) koviček, kde do té doby nebylo dopravní spojení žádné. V té době také už také jezdí jiný typ autobusu, Škoda RT, vyráběný v čakovické Avii, později pak typ Škoda RTO. Nicméně v roce 1963 jezdí z Prahy Florence stále jen 3 páry spojů v pracovní dny a dva páry v neděli a svátek, jeden spoj v sobotu. V roce 1964 přibyly dvě nové linky - přes Líbeznice do Prahy 8 a přes Hovorčovice do Vysočan. Zásadní změna v provozu nastala v roce 1969, kdy většina spojů končí v Letňanech (a jsou prodlouženy do Čakoviček) se zdůvodněním, že z Letňan je možnost další jízdy pražskou MHD. V roce 1973 mají autobusy v Praze novou výchozí stanici. Místo z Florence se jezdí z Karlína, ze značně nevábné Pobřežní ulice. Nastala tím jedna ze změn k horšímu. Jezdí sem a odtud asi 5 párů spojů v pracovní dny a 3 v sobotu a neděli. V letech 1976 - 77 přibyla další, zdaleka ne poslední výchozí a konečná stanice, ve Vysočanech, na tehdejším náměstí Lidových milicí. Z obtížně objevitelné zastávky jezdilo tehdy asi 7 párů spojů v pracovní dny, jeden v neděli. V roce 1985 byla zavedena nová autobusová linka Brandýs nad Labem - Odolena Voda, přes Měšice, se třemi páry spojů denně jen v pracovní dny. Autobusy této linky v Měšicích stavěly jen na zastávce Měšice-závod (U Plastimatu). Tato zastávka se v dalších letech mimochodem stala kuriozitou, protože tam nikdo nenastupoval a nevystupoval a v důsledku toho tam už ani některé spoje nezajížděly, ač by podle jízdního řádu měly. Že to byl občas zdroj konfliktů mezi řidiči a cestujícími, je nasnadě. Ve stejném roce začal i jeden dopolední spoj do Čakovic zajíždět přes Líbeznice, aby tím byla ulehčena návštěva tamního zdravotního střediska. V roce 1984 vzniká s otevřením stanice metra „C“ v Holešovicích nová výchozí stanice „Holešovice, Fučíkova - metro“. V tom roce odtamtud jezdí asi 5 párů spojů (dva v pracovní dny a tři o nedělích). Měšický zpravodaj - 13
Máme-li zrekapitulovat dopravu v 80. letech, použijeme údajů z roku 1985. V obci bylo 5 různých linek. Z Letňan do obce jezdilo 25 spojů, opačně 26 spojů. K tomu 3 + 3 spoje do Brandýsa a Odolena Vody. To se zdá hodně, ale do centra (k metru) jezdilo jen 8 spojů, zpět jen 6 spojů. V té době již dopravu obstarávaly modernější autobusy - byly to různé typy vozů od výrobce KAROSA (Š, ŠM, ŠL atd.) Na tomto místě je pro úplnost možné se zmínit o barvě nátěrů vozidel. Typickou barvou linkových autobusů byla modrá v kombinaci s bílou nebo světle krémovou. Tím se lišily od městských pražských autobusů, které byly výhradně červené. Jistou kuriozitou, a tu musím zmínit, byl šedozelený nátěr (vojenská khaki) v počátku 50. let. Tehdy Stalin chystal napadení západní Evropy, válka byla na krku, a tak jsme se chystali... Další barvou, která se tady tu a tam objevila, byl žlutý nátěr dálkových autobusů v 80. letech. Ještě si pro zajímavost uveďme, jaké bylo tehdy jízdné. Např. do Čakovic 2,- Kčs, do Prahy 6-7 Kčs. Existovaly ovšem i žákovské a dělnické týdenní a měsíční jízdenky, na kterých byla sleva. Po roce 1990 spolu se změnou společenských poměrů nastala i nová epocha autobusové dopravy. Podnik ČSAD Klíčov se zprivatizoval jako „JUDr. Hoffmann, Klíčov“. Začalo období různých experimentů, ale žádná výrazná změna k lepšímu nenastala. Byla zde řada různých linek, ale spoje byly neprovázané a celé pojetí nesystémové. V jízdních řádech bylo obtížné se vyznat (to platilo už i dříve), skoro každý autobus jel jen odněkud někam a jen někdy. Jako kuriozita se v Měšicích v té době objevily dálkové linky (třeba do Brna, do Pece pod Sněžkou a podobně). K výčtu konečných stanic v Praze přibyla ještě „Palmovka, metro B“. Aby se v té změti spojů cestující lépe vyznali, zhotovili jsme svépomocí v roce 1995 tzv. „Souhrnný jízdní řád“. Je v něm celkem 16 párů spojů v pracovní dny a 4 spoje v sobotu a neděli. To můžeme považovat za charakteristiku dopravy let devadesátých. K celkovému výčtu je třeba doplnit ještě tzv. „školní spoje“. Ty jezdily asi od poloviny 60. let, z Čakoviček přes Měšice k líbeznické škole. Byl to zpravidla jeden spoj ráno tam, jeden až dva odpoledne zpět, jen v době školního vyučování. Opusťme už suchá čísla statistik a pokusíme se o celkové zhodnocení. To bude asi dost subjektivní, na základě mých vlastních zkušenosti. Po dlouhých letech dojíždění vlakem jsem, taky dlouhá léta, využíval služeb autobusových spojů, takže mohu srovnávat. Po válce, ve 40. letech, sloužila ta první autobusová linka spíše jako doplněk k vlakům, zpravidla pro cesty do školy, k lékaři, na nákupy, na úřady. Pro dojíždění do zaměstnání se časovou polohou svých spojů moc nehodila. Teprve další zaváděné linky ve směru Čakovice - Letňany - Vysočany znamenaly masivní odliv cestujících ze železničních nádraží na zastávky autobusů. Není divu, většina lidí jezdila za prací právě do těchto průmyslových oblastí. Byly tedy dva základní dopravní směry - přes Líbeznice a Ďáblice do Prahy, a přes Čakovice do Letňan a dále do města. Toto rozdělení trvá dodnes. Podružným směrem je spojení s Brandýsem a Odolenou Vodou, také dodnes. Autobusová doprava tedy byla od sedmdesátých do devadesátých let minulého století značně využívána. Dlužno ale říci, že s její úrovní, jak kvantitativní, tak kvalitativní vládla ze strany uživatelů značná nespokojenost. Řekněme si, proč tomu tak bylo. Spojů bylo málo, Měšický zpravodaj - 14
a ještě v nevhodných časech. Přeplněnost některých spojů kontrastovala s téměř prázdnými autobusy v některých obdobích dne. Tomu se dopravce nedokázal přizpůsobit. Navíc existovala obecně značná nespolehlivost. Zdali spoj (často poslední toho dne) pojede nebo ne, jsme vždy očekávali s napětím. Místo jízdního řádu rozhodovala často vůle řidiče. Obracet se na dispečink bylo neúčinné - dispečeři nikdy nevěděli, kde vozidlo mají. V době, kdy se již začaly využívat počítače, řidiči neměli ani vysílačky a v případě nehody nebo poruchy byli odsouzeni dojít pěšky k nejbližšímu, často kilometry vzdálenému telefonu (těch totiž bylo taky jako šafránu). Autobusy jezdily často špinavé (i uvnitř), bohužel ani někteří řidiči nevypadali moc upraveně a navíc se ani nechovali moc vybraně. Po privatizaci v 90. letech přinesl ten chaos ve vedení linek a poloze spojů své ovoce. Tím byla ztrátovost provozu. Ta už byla i předtím, ale soukromá firma si ztráty nemůže dovolit, šla by ke dnu. Tudíž JUDr. Hoffmann požadoval krytí ztrát od obcí, v našem případě to bylo bezmála milion korun ročně. Což o to, dopravu dotují obce i dnes, ale mají za to kvalitní službu. Dopravce ale nehledal příčiny ztrát u sebe. Tak třeba maličkost: řidiči po zaplacení lidem nevydávali jízdenky - lidé je nechtěli. Nebo: řada nesmyslně bezúčelných spojů jezdila zcela prázdná, protože to z provozních důvodů dopravci vyhovovalo. Na málo využité spoje se logicky nabízela možnost nasazení mikrobusů. Dopravce si je sice pořídil, ale paradoxně je nasazoval na ranní vytížené spoje. Mimochodem mikrobusy na málo vytížené spoje podniky ČSAD ani jiní dopravci nenasazují dodnes. Proč, to není jasné. Takže z této neradostné situace se usilovně hledalo východisko, a bylo velkým úspěchem tehdejší samosprávy obce, že se zdařilo zapojení do systému PID Praha. A teď na závěr pro srovnání dnešní stav: K metru jezdí linky 351 a 345, obsluhu doplňují linky 416 a 417. Na lince 351 jezdí v pracovní dny do Letňan (metro „C“) a naopak 34 párů spojů, do Neratovic 11 spojů. V sobotu a neděli do Letňan a naopak 10 spojů, do Neratovic 5 spojů. Na lince 345 jezdí k metru Ládví 9 spojů v pracovní dny, stejně tak zpět, do Brandýsa 5 spojů. Linka 417 má 4 spoje, linka 416 (ke škole Líbeznice) má 3 spoje, zpět 3 spoje. Ještě pro úplnost: na linkách jezdí nové typy vozů Karosa - na lince 351 v nátěru červeném, u ostatních v barvě modré. Na závěr prosím jako vždy čtenáře, aby mne upozornili na omyly a nepřesnosti v historické části textu, případně doplnili jiná, mně neznámá fakta. Víc se mi už do vymezeného prostoru nevešlo. Děkuji za trpělivost. Vladimír Novák Několik citátů z Murphyho zákonů pro zábavu i poučení: Dennistonův zákon: Být slušný je už samo osobě trestem. Pravidlo manželského lože: Vždycky usne dřív ten, který chrápe. Zákon pro ženaté pány: Vzápětí po manželčiných narozeninách zjistíte,že dárek, který jste jí dali, o polovinu zlevnili. Jakobův zákon: Chybovat je lidské – a svalit vinu na druhého ještě lidštější. Zapluv zákon: Jen dvě věci na světě lze najít všude. Vodík a lidskou blbost. Charnookův zákon: Nikdo nedovede pořádně nadávat, dokud se nenaučí řídit. Millerův pojišťovací zákon: Pojistka se vztahuje na vše, kromě toho, co se skutečně stane. Ballancův zákon relativity času: Jak je dlouhá minuta, záleží na tom, na které straně dveří záchodu stojíte. Měšický zpravodaj - 15
TIP NA VÝLET Za Palackým a k Labi Žijeme v Polabí a tak se hodí tuto největší českou řeku uvidět zblízka. Dnešní vycházka vám to umožní. Bude to lehká cesta po rovině podél Labe, ale cestou můžete uvidět i nějakou tu zajímavou památku. Délka putování je asi 10 km, nebo 20 km, to podle toho, zvolíte-li kratší nebo prodlouženou variantu. Cesta je vhodná pro pěší a pro cyklisty - pro ty je vhodná ta delší trasa. Je vhodné si na cestu vybrat pěkné počasí, protože za mokra mohou být některé úseky cest blátivé. Putování můžeme začít v obci Kojetice. Tam se dostaneme vlakem, nebo autobusem, kolaři po vlastní ose - není to daleko. V obci si na hlavní ulici najdete zelenou značku a ta vás podle kostela sv. Víta zavede na polní cestu. Po asi 3 km jsme v Lobkovicích. Ty už leží na břehu Labe. V obci najdeme kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený ve 14. století. Na přilehlém hřbitově je pochován český historik František Palacký. Náhrobek z roku 1860 je ozdoben sochou Spasitele od vídeňského sochaře Jana Maixnera, z vnější strany hřbitovní zdi je pamětní deska. Palacký v Lobkovicích žil v letech 1852-60 a také zde sepsal část svého nejslavnějšího díla, „Dějiny národa českého....“. Zdejší zámek tehdy patřil rodině advokáta Měchury, s jehož dcerou se Palacký oženil. K zámku nás dovede zelená značka. Byla tu původně tvrz ze 14. století, později renesančně a barokně přestavěná. Byla převážně vlastněna rodem Lobkoviců. V Lobkovicích na Labi můžeme ještě vidět zdymadlo a je tam i malá vodní elektrárna. V cestě pokračujeme dále po zelené značce, a přes obec Jiřice dojdeme asi po 6 km do města Kostelec nad Labem. Chceme- li si prohlédnout město, začneme na náměstí, kam se dostaneme po hlavní ulici. Tam najdeme gotický kostel sv. Víta z 15. století, a nachází se tu i gotická zvonice. Půjdeme-li dál ulicí směrem k Labi, mineme gotickou radnici, přestavěnou roku 1551. Když z hlavní ulice asi po 400 m odbočíme vlevo, dojdeme ke stavbě zvané „fořtovna“. Původem je to gotická tvrz z roku 1317. Kdybychom kráčeli dále, dojdeme do bývalé osady Rudeč, kde se na návsi zachovalo několik statků s branami. Měšický zpravodaj - 16
Vrátíme se na hlavní silnici a pokračujeme k mostu přes Labe, kde vpravo vidíme kostelecký jez s elektrárnou z roku 1930. Zde by mohla dnešní vycházka - její kratší část - končit. Vrátíme se do města, kde se můžeme občerstvit a přes Mratín se vrátit domů. Pěšáci si mohou cestu zkrátit a zajímavě zpestřit tím, že na nádražíčku Kostelec u hlavní silnice na konci města nasednou do vláčku. Je to romantická lokálka, která vás pomalou jízdou v polích přes Jiřice a Lobkovice doveze na náměstí nebo nádraží v Neratovicích. Odtud nás domů doveze vlak nebo autobus. Z Kostelce do Neratovic vláček odjíždí odpoledne třeba ve 14:54 hod. Cyklisté a zdatnější neunavení pěší mohou v Kostelci zvolit delší variantu výletu. Od mostu vede podél pravého břehu Labe tzv. Polabská cyklotrasa, což je velmi příjemná cesta. Kdo se tedy takto rozhodne, tak přejde nebo přejede most a za ním odbočí vlevo. Chatovou zástavbou a dál stále po břehu Labe, podél lesní rezervace Jiřina se asi po 10 km dostanete k obcím Kozly a Mlékojedy, narazíte na modré značení, a po něm se po lávce přes jez dostanete do Neratovic. Tyto dvě varianty - cestu po levém nebo pravém břehu Labe - lze samozřejmě různě kombinovat, absolvovat je každou zvlášť nebo v opačných směrech, jak to komu nejlíp vyhoví. Jen ještě malé upozornění - při velkém vedru si chuť na vykoupání v Labi raději nechejte zajít. To šlo tak před 60 lety, ale dnes stále ještě ne, i když se čistota řeky stále zlepšuje - voda už alespoň nepáchne. Když docestujete do Neratovic, tak tam je pěkný plavecký bazén. Příjemnou pouť v náruči Labe přeje Vladimír Novák Prameny: Turistický průvodce „Výlety do okolí Prahy“ Turistické mapy Okolí Prahy, Mělnicko
Informace o změnách autobusové dopravy od 9. 5. 2008 V souvislosti s otevřením nové stanice metra „C“ v Letňanech nastalo velké množství změn autobusové dopravy v severovýchodní oblasti města. Uvádíme jen ty změny, které se týkají dopravy do/z naší obce. Píšeme o nich se zpožděním, protože v době vydání dubnového čísla Zpravodaje nebyly ještě k dispozici. Zásadní změnou je ukončení linky 351 v dopravním uzlu Letňany (metro C). Z Měšic má linka trasu Hovorčovice-Třeboradice-Tupolevova-Letňany. Nejede tedy již přes staré Letňany. Linka 305 je v původní trase zrušena (jezdí nyní z Čakovic do Hovorčovic jako školní spoj). Náhradou za toto spojení je v úseku Čakovičky-Měšice-Líbeznice, škola linka 416 s dvěma školními spoji ráno do Líbeznic a třemi odpoledne zpět. Linka 417: 2 páry spojů jedou do/z Hovorčovic přes Líbeznice, zdravotní středisko. Linka 345 zůstává beze změny. Pro cestující na lince 351 změna v praxi znamená, že pokud chtějí cestovat do oblasti Vysočan a Libně a k metru „B“, musejí v Letňanech přestoupit na autobus linky 375 jedoucí na Českomoravskou, nebo na linku 195 na Vysočanskou. Měšický zpravodaj - 17
Jízdní řády zatím neotiskujeme, protože časy odjezdů jsou zatím bez podstatných změn. K větším změnám teprve během času dojde, a to jednak s koncem školního roku a potom od nového jízdního řádu v prosinci. Informace získáte na zastávkových jízdních řádech nebo na informacích 800 19 18 17, nebo na www. dpp.cz. Všechny jízdní řády a plány naší oblasti najdete také v „oblastním jízdním řádu“, který je k nahlédnutí na OÚ nebo v obecní knihovně. Současné změny nejsou ještě definitivní, jedná se teď o přechodné období. Na podzim se uskuteční jednání starostů dotčených obcí se zástupci ROPIDu a DP města Prahy o případných úpravách a definitivní podobě současného stavu. Je proto potřeba, aby uživatelé, kteří mají nějaké požadavky na tuto dopravu, předali své žádosti, náměty a připomínky na Obecní úřad, a to písemně a co nejdříve. Definitivní jízdní řády otiskneme až po konečné úpravě, tj. koncem roku 2008. -red-
Jak se lékař stává myslivcem Opět tu máme další pokračování vzpomínek profesora Andryska na jeho „mysliveckou kariéru“ Myslivečtí psi „Myslivec bez psa je jen poloviční myslivec“. Toto rčení je pravdivé a myslivecky vychovaný pes je nejenom náš životní přítel, ale i pomocník, zkracující případné utrpení ulovené zvěře neboť ji vystopuje, vystaví, dohledá a aportuje. Ať jde o společné lovy na drobnou zvěř nebo natláčky na spárkatou či individuální šoulačky, vždy je pohled na spolupracující pejsky něčím, co znásobuje radost nejen vůdce psa, ale i celého společenství. Kdybych neměl vlastní psy, nebyl bych tomu věřil a moje lovecké zážitky by byly o hodně ochuzeny. Naše malá dcera, známá jako milovník a pečovatel o vše, co lze doma chovat, stále chtěla psa. Plyšové už odmítala, japonské s baterkou, vrtící ocáskem a štěkající „To nechci, já chci živého pejska“, Díky dcerce se až na babičku zlomil odpor zbytku rodiny a došlo k příchodu prvního pejska do rodiny. Adar a jeho výcvik Pro loveckého ohaře není zrovna ideální prostředí v pražské zástavbě na Tylově náměstí. Tak nejprve studium kynologické literatury, a tam mne zaujal název malý münsterlandský ohař. Ten by snad mohl být spokojený s malým výběhem v pražském centru. Copak malý byl, ale dočtete se někde o tom, že tohle plemeno je až ďábelsky temperamentní? To se mělo teprve ukázat. Štěně asi 3 měsíce staré bylo přivezeno na rodinnou chalupu do Jizerek. Reakce členů rodiny byla podle očekávání – dcera to ubohé pozvracené štěně hned ošetřila a chovala ho celou dobu v náručí. Babička, která jediná byla od začátku proti, začala bouchat dveřmi, že jede do Prahy. No, vyřešil to za nás Adar, jak se ten chomáček jmenoval. Asi po pěti minutách jsme našli babičku, plazící se za smrkem a vydávající zvuky, které měly připomínat psí štěkot, Adar na druhé straně pozoroval, co že to ti dospělí tropí. Tímto okamžikem se stal členem rodiny a dodnes téměř 30 let po jeho odchodu do psího ráje nevím, kdo ho měl z nás nejraději. Měšický zpravodaj - 18
Copak v knihách se to hezky čte, ale naučte tak temperamentní zvíře poslušnosti a všem těm psím dovednostem, když ho kromě víkendů můžete unavit a vyběhat jen na ulicích pražského centra. Zkrátka, v devátém měsíci jeho života byl poslán ke cvičitelovi. Nesměli jsme tam chodit ho navštěvovat, zprávy jen telefonem. Prý na nikoho, kromě malých dětí, nereaguje. Nám to bylo jasné. Po dvou měsících se vrátil, moc toho neuměl, ale vítání bylo obrovské. Něco jsme pak s pomocí dalších zkušených pejskařů docvičili sami až přišel den povinných podzimních zkoušek, které jsou takovou psí maturitou, bez které nesmí pejsek na hon. Vedl ho jeho cvičitel. Z temperamentu se kterým byl schopen dohnat a aportovat nestřeleného zajíce, bylo jasné, že zkoušky nesloží. Teď po jeho odchodu do psího ráje mohu přiznat, že jsme tomu divochovi museli podvázat zadní běhy nad patou režnou nití a s tímto omezením dokázal složit zkoušky na výbornou, i když sudí poznamenal, že by mohl být klidnější. Kdyby tak věděl… O půl roku později výstava. Oceněn na výbornou a doporučen na celostátní výstavu, kde by mohl dostat kandidáta na CACIB (To je jeden z nejvyšších stupňů psí krásy, po kterém touží mnoho psích paniček). Konec nadějí na CACIBa Zůstaňme u tohoto dění okolo Adarovy krásy. O rok později jsem byl pozván přednášet v USA. V té době to bylo ojedinělé, že člověka vůbec pustili, ale teď opravdu jen to, co se týká pejska. Když jsem se vrátil, a Adarovi přinesl kost z bůvolí kůže z Ameriky, (u nás se objevila asi o dvacet let později) tak ho volám a pes nikde. S pláčem mi vyprávějí, že manželka s dcerou šly ráno do školy a Adar jako jiné dny se jim vytrhl z vodítka a uháněl domů, zda se nevrátil pán. Měl to zajednané s výhybkářem, na kterého štěknul a on mu otevřel těžké domovní dveře. Tentokrát ale doma nebyl a 14 dní o něm ani vidu ani slechu a už ho všichni oplakali. Co teď? Pomocí známých rychlý inzerát „Ztratil se hnědobílý lovecký pes. Volejte na č. …“ Neměl jsem odvahu napsat „malý münsterlandský ohař“, to zná jen pár kynologů. Ozvalo se asi pět lidí, až ten šestý „Máme tady hnědobílého Bročíčka, je moc milej“ „Tak mu řekněte Adare“! „Jé, on na nás skáče“. „Tak ho přiveďte, to bude on.“ Za chvíli zvonění. Byl to on nebo nebyl? Když nás zavalité zvíře poznalo a pokusilo se mi skočit na ramena, upadlo na zadek. „Proboha, co jste mu dávali, že tak strašně ztloustnul?“ „Víte, on Bročíček hrozně rád makový buchtičky, tak jsem mu každý den upekla jen jeden pekáček, on by jich snad snědl více, ale nebyla jsem si jista, aby toho nebylo moc.“ Co na to mohu říci - byli to hodní lidé, kteří ho odvedli z křižovatky kde s vodítkem čekal, až bude moci přejít – to sice nepatří do mysliveckých dovedností, ale jako Pražáka jsme ho to naučili. Radost byla, CACIB sice v prachu, ale pes opět doma. A tak program mírné redukce, i když hubnutí překrmených psů není o nic snažší než návrat ke štíhlé linii jeho páníčků a paniček. Malá Dana to řešila po svém, byl to přeci její pejsek. Obula si kolečkové brusle, Adar dostal červený šátek přes uši a tahal Danu po asfaltce Londýnskou ulicí. Myslím, že někdo to odnesl promáčklým blatníkem o lucernu, když nesledoval jízdu na vozovce dle předpisů. Je to ale jistě promlčené, takže snad nás už kvůli tomu dnes nikdo nezažaluje. Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Oskara Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 19
Z kultury a sportu
Dětský den 2008 – V. ročník Jó, to byl den. Od rána horko a v době konání hic jako v peci. Dětem to ale moc nevadilo. Sobota dne 31. května 2008 se zapíše v krátké historii Dětských dnů (V. ročník), jako vůbec nejteplejší a připíše si ještě jeden rekord – v počtu zúčastněných dětí. Přišlo jich podle prezentace 204 „kousků“. Spolu s dospělými mohlo přijít odhadem tak 500 lidí. To je velký úspěch a pro organizátory zadostiučinění, že vše co pro zdar akce dělají zdarma, ve svém volném čase a v několika málo stále stejných lidech, nedělají nadarmo. Pro organizátory začal den již v 6 hodin ráno, srazem na místě konání U Kruhu. Bylo potřeba vše přichystat. Při pohledu na těch pár stále stejných obětavých „dědků“ (promiňte: Tondo, Vlasto, Luboši, Vláďo, Venco, .…), všichni hodně přes padesát i šedesát let, kteří se již od rána v tom horku pachtili po louce, kde se není kde schovat a připravovali zázemí, se musím ptát: „Kde jsou všichni mladí rodiče, pro jejichž děti se vše chystá? Proč nejdete pomoci i když vás každoročně vyzýváme?“ Nám už síly ubývají, ale je nám líto zklamat vaše děti a na jejich svátek jim nepřipravit program a zábavu. Zanechám ale každoročních nářků, spokojenost dětí nám dává vždy do příštího roku zapomenout. Jak tedy vše probíhalo. Prezentací a uvítáním dětí začal v 15 hodin vlastní program. Pro letošek jsme začali ukázkou bojového umění KUNG-FU. Zprostředkování této velice zajímavé ukázky nám umožnil Pavel Strecker, přes své známé v pražském oddíle, který se tímto bojovým uměním zabývá. Díky. Po tomto začátku se rozjely tradiční sportovní soutěže v režii p. Honsové a p. Rakové. Bylo obdivuhodné, že děti v tom úmorném horku soutěžily jako o život. Vlastně ne o život, ale o pěkné ceny, které si za předvedené výkony zasloužily. Tradičně přijela Policie ČR z obvodního oddělení Odolena Voda, letos s rybářským náčiním, pomocí kterého si děti z nafukovacího bazénku tahaly velice hodnotné ceny. Co ale byla bomba letošního Dětského dne? To byl příjezd profesionálního hasičského sboru z Aera Vodochody. Jejich záchranná plachta do které skákaly z výšky jejich cisterny i úplně malé děti, to nemělo chybu. A to děti ještě netušily co je čeká. Hasiči jim na plochu o průměru asi 15 – 20 m nastříkali pěnu do výše cca 0,75 m. To byla mela. Ti nejmenší, když do ní vběhly, tak nebyly vůbec vidět. Ti větší do ní skákaly a navzájem se v ní obalovaly. Neodolali ani dospěláci a mnozí z nich se v pěně také brouzdali a výskali jako malé děti. Všichni byli obaleni pěnou, pěna na všech začala zasychat, ale i tímto si hasiči věděli rady. Cisternu měli plnou vody, která v tom horku byla příjemně teplá. Hasiči vzali proudnice a děti vydatně skrápěli a umývali. Tím však odstartovali další davové šílenství. Již omyté děti opět Měšický zpravodaj - 20
skákaly do pěny a rodiče nemohli rozdováděné děti z pěny vyhnat. V cisterně došla voda.. Co teď? Náš připravený harmonogram a program Dětského dne ale klapl na vteřiny. V tu dobu se totiž objevili na scéně naši staří známí, dobrovolní hasiči z Líbeznic. Nahodili hadice do studny a děti domyli. Je sice pravda, že voda ze studny nebyla nejteplejší, ale dětem to bylo úplně fuk. (Nevím, ale některé děti odešly domů asi nahé, protože po akci jsme našli několik dětských šatiček, kalhotek, trenýrek a triček- podotýkám, že dětských). Po této nezvládnutelné dětské eufórii, dokončení sportovní části dne a vyhlášení nejlepších dosažených výsledků, následovalo slosování všech dětských účastníků ve třech věkových kategorií. Každý prcek ve své ruce žmoulal lísteček s číslem, které mu bylo přiděleno při prezentaci. Vyhrát mohli ale vždy jen tři z každé věkové kategorie. To bylo na jedné straně štěstí a na straně druhé zoufalé povzdychnutí - jééé, já mám číslo těsně vedle. Napětí vygradovalo při závěrečném tahu absolutního vítěze a všech čísel bez ohledu na věkovou kategorii. V sázce bylo rádio s CD a MP3 přehrávačem a ještě nějaké drobné ceny. Cenu nakonec vyhrál vnouček jedné babičky z Měšic, který byl u ní na návštěvě. Všichni mu ještě dodatečně blahopřejeme a doufáme, že mu tato výhra udělala radost, a že bude na Měšice rád vzpomínat. Losování skončilo a program pokračoval jako každoročně volnou zábavou se soutěžemi o další ceny. Zapálil se táborák, opekly se špekáčky a všichni notně zmoženi únavným horkem se začali pomalu plni dojmů rozcházet domů. I my organizátoři jsme toho měli od časného rána jak se říká plné „kecky“. Obloha se ovšem začala nebezpečně zatahovat, a tak jsme preventivně většinu věcí poklidili ještě večer. O tom, jak to bylo prozíravé, jsme se přesvědčili ráno, když celou noc lilo jako z konve. Takto jsme byli ušetřeni sušení promočených věcí. Přesto jsme místo akce poklízeli od 6 hodin ráno až do oběda. Závěrem chci alespoň poděkovat všem, kteří s celou akcí pomáhali. Všem sponzorům a těm několika rodičům, kteří pomáhali při dozoru u sportovních soutěží. Ostatní organizátory již nebudu jmenovat, všichni jste je viděli, většinu již znáte a jsou to až na několik světlých vyjímek stále stejní lidé. A oni o publicitu ani nestojí, dělají to totiž kvůli všem měšickým dětem a dělají to s nadšením a srdcem a to se nedá žádnými penězi koupit ani vyvážit. Pokud síly vydrží, za rok na viděnou se těší, Jiří Bejlek
Pozvánka na tradiční, XII. ročník měšické PRAKYÁDY 2008 Výbor prakyádníků zve všechny příznivce, nadšence, fandy a fanynky, zkrátka všechny občany na tradiční letos již XII. ročník měšické prakyády 2008, která se bude konat v sobotu 23. srpna 2008 od 8:30 v areálu GOLF servisu. Se všemi podrobnostmi a informacemi budete včas seznámeni formou plakátů, místním rozhlasem, u pivka v hospodě a v neposlední řadě i při pozorném sledování některých stálých účastníků minulých ročníků, kteří budou na poslední chvíli shánět nové gumy na prak a mluvit o tom, že musí ještě honem potrénovat. Většina ale dopadne tak, jako já, že nepotrénují, gumy nemají čas sehnat a spoléhají na to, že letos ještě vydrží staré. Ony ale nevydrží, při první ráně prasknou, ale já se pak zase s vypůjčeným prakem můžu vymlouvat: „Kdybych měl Měšický zpravodaj - 21
ten svůj, tak určitě postoupím do dalšího kola“! Teď mě napadá, že je nevyšší čas koupit ty gumy, protože je mám od loňska opravdu prasklé a za necelé dva měsíce je prakyáda. Pepa Strakoš mě už svůj prak určitě nepůjčí, protože jsem mu prý předloni u něj ohnul vidličky, které má už od svých 15 let a on vypadl nečekaně taky. Takže neberte si ze mne příklad, honem si pořiďte pořádný nový prak, potrénujte a nemusíte se na nic vymlouvat. I když tím prakem to asi nebude, to mě již po jedenácti uplynulých ročnících dochází a musím si to sebekriticky přiznat. Tak ještě jednou: XII. ročník měšické Prakyády se koná v sobotu 23. srpna od 8:30 v arálu GOLF servisu. Bohaté občerstvení po celou dobu akce zajištěno. Ceny jako obvykle na úrovni. Přijďte všichni kdo se chce pobavit a zazávodit si, zveme odvážné ženy a zveme i ty, kteří chtějí jen fandit a svou účastí a svým tradičním popichováním a hecováním rozhodit všechny favority a soutěživé typy. Ale nás, co si po první ráně půjčujeme praky od kamarádů a potom jim ohýbáme vidličky, nás absolutně nerozhodí, protože my se jdeme pobavit a od začátku jsme smířeni s tím, že stupně vítězů pro nás nejsou určeny. No ale co kdyby? Kdyby mi někdo půjčil opravdu dobrý prak? Třeba by to letos vyšlo a já opravdu vidličky neohýbám, věřte mi, to si Pepa Strakoš vymyslel, aby měl také nějakou výmluvu, že nepostoupil!!!!!!!!! I letos s tvrdou realitou účasti pouze v 1. kole smířený, Jiří Bejlek (no ale co kdyby…??)
Z Klubu měšických žen To je ono!!!! Tak jsem si to představoval. Klub začíná pracovat a začíná připravovat akce, které jsem dlouho nosil v hlavě, ale nebyli lidi. Díky několika nadšeným ženám, které zatím nebudu jmenovat, ale které zanedlouho jistě budete na všech akcích potkávat se činnost rozhýbává. Ještě před vydáním tohoto čísla 28. června se měla uskutečnit prodejní burza oblečení. Bohužel její propagace se nám vzhledem k dvouměsíčnímu termínu vydávání nepodařila dostat s předstihem do podvědomí čtenářů. Doufám že akce dopadla dobře a Klub již chystá akci další. Tak zvaný BLEŠÁK. Plánujeme, že začátkem školního roku uspořádáme velký bazar použitého, nepotřebného, nenošeného nebo doma překážejícího zboží a věcí, které se vám nehodí, ale jiným může udělat radost. Každá maminka má jistě doma plno věcí po dětech, ze kterých vyrostly, další dítě neplánuje a tak je může vyměnit za větší, prodat nebo je vyměnit třeba za kolo. To je právě ten Blešák. Přinesete kalhoty a odjedete třeba na kole. Celá akce se promyslí a v srpnovém vydání Zpravodaje Vás budeme podrobněji informovat. Stále platí nabídka stávajících členek Klubu měšických žen, přijďte mezi nás a budeme společně vymýšlet další podobné akce. Scházíme se v pondělí v Klubu, který je umístěn nad poštou v 1. patře Tesko baráku úplně vzadu od schodiště vlevo. Podrobnější informace získáte na OÚ, přímo v Klubu (v pondělí po 18. hodině) Informace Vám také ráda podá naše paní pošťačka Drahuška Myšáková nebo Lálka Langmayerová na tel.: 724 969 619. Ve spolupráci s Lálou Langmayerovou, členkou Klubu redakčně zpracoval J. Bejlek Měšický zpravodaj - 22
Soutěž Vesnice roku 2008 Zase jsme se přihlásili! Letos již po čtvrté. Přece se nevzdáme bez boje a nenecháme se porazit od nějakých zapomenutých vesniček Středočeského kraje. Ta naše je nejhezčí. Musíme být patrioti. Letos je sice účast v soutěži dosud největší (je přihlášeno 49 vesnic, loni to bylo asi 43), ale my zase již máme zkušenosti. Víme, co by obec měla splňovat aby mohla pomýšlet na dobré umístění. Potřebujeme však vyhrát a podle regulí soutěže, se starosta obce, která vyhraje, stává pro příští rok členem hodnotitelské komise. Až se tak stane, budeme přímo u zdroje informací a budeme vidět do zákulisních bojů a podle toho budeme postupovat (to je napsáno s nadsázkou). Hodnotitelská komise nás letos navštívila již 11. června. Pečlivě jsme se na její návštěvu připravili a zahltili ji tolika informacemi o všech akcích a iniciativách občanů, které se u nás konají, že jim šla hlava kolem. Předložili jim fotografie a dokumenty, provedli po nejhezčích místech obce. Určitě se jim zde líbilo, jsou to ale „Šibalové“, jak říkal svého času pan Paroubek. Kdoví koho vyhodnotí, nezbývá, než se mezi ně dostat. A my to dokážeme, už jen proto, co dá práce vypsat přihlášku do soutěže. Pevně věřící, Jiří Bejlek
VETERINÁRNÍ ORDINACE
Slunečná 688, Hovorčovice (ul. Hlavní > ul. Bořanovická > ul. Horní) ordinační hodiny Po - Pá 18.00 - 20.00 ( 731 414 815 (MVDr. Dalíková) *
[email protected] Dovolujeme si Vám oznámit rozšíření našich služeb. Nově provádíme: rentgenové a sonografické vyšetření, odstranění zubního kamene ultrazvukem, biochemické vyšetření krve, čipování, mikroskopické vyšetření kůže, moči a trusu. Těšíme se na Vaší návštěvu J Měšický zpravodaj - 23
Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Červen 2008. Ročník 5, číslo 3. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad: 283 980 330 Obecní policie: 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 27. června 2008, příští číslo vyjde v srpnu 2008. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 24
