ČERVEN 2012
NELA BOUDOVÁ rozhovor na str. 6 - 7
„Věřím ve svou šťastnou hvězdu“
inzerce
2
www.regionrevue.cz
Encyklopedie regionu
Enc yklopedie reg ionu
Ř k Nuselským schodům. Tady pak jedna trať (někdejší Pražská spojovací dráha) pokračuje západním směrem Nuselským údolím přes výhybnu eč nebude o tunelu pod Vítkovem, který jsme v našem časopise už probrali, ale tunelům, které provrtávají vinohradský kopec od hlavního nádraží
Praha-Vyšehrad ke stanici Praha-Smíchov, druhá trať vede na jihovýchod a vyúsťuje do nádraží Praha-Vršovice. První dva tunely jsou dvojkolejné, třetí tunel začíná jako dvojkolejný, ale pak se rozděluje na dva jednokolejné tunely. Délka tunelů je zhruba 1150 metrů.
T
jako TUNELY První z vinohradských železničních tunelů, který vede zhruba pod západním okrajem Vinohrad (pod ulicemi Rubešova a Londýnská), ten nejstarší, byl vybudován už v 19. století jako součást jednokolejné dráhy císaře Františka Josefa (KJFB) z Prahy přes Cmunt do Vídně. S jeho stavbou se začalo v roce 1862 a podílel se na ní i známý vinohradský podnikatel Moritz Gröbe (který vybudoval jako svou zahradu na Vinohradech park Grébovka, dnešní Havlíčkovy sady). Vytěžená zemina ze stavby tunelů se ukládala na pozemcích Horní a Dolní Landhausky, kde později vznikla jak Gröbeho vila, tak zmíněný park. Vybudovat tunel nebylo nijak jednoduché. Moderní technologie, které mají raziči tunelů k dispozici dnes, tehdy ještě nebyly, razilo se pouze ručně, ražbu navíc tenkrát komplikovala všudypřítomná spodní voda, písky a tvrdé horniny. Navíc se vedení stavby muselo vypořádat i se „sociálními nepokoji“ – během stavby došlo ke dvěma stávkám dělníků. Přesto bylo za dva roky hotovo. Dne 19. září 1871 slavnostně projel dokončeným tunelem první vlak s knížetem Schwarzenbergem.
Bylo to poprvé, kdy vlak projel za městské hradby. V tunelu pak byla rok na to položena i druhá kolej, pro nově vybudovanou odbočku nové Pražské spojovací dráhy na Smíchov. V letech 1945 – 1948 prošel tunel rekonstrukcí, na kterou čekal možná až zbytečně dlouho. Závažné závady vykazoval brzy po otevření, hlavním problémem byly deformace stěn a všudypřítomné průsaky vody. O rekonstrukci se uvažovalo už v roce 1903, nakonec si na ni musel tunel ještě dalších více než čtyřicet let počkat. Při rekonstrukci tunel získal místo původního pískovcového žulové ostění. V červenci a srpnu roku
2008 proběhla v tunelu výměna kolejí. V současné době je tento tunel součástí trati na Smíchov. S ražbou druhého a třetího tunelu se začalo v roce 1940. Druhý tunel dlouhý 1126 metrů a vedoucí souběžně v blízkosti prvního tunelu východně od něj, byl proražen 6. března 1943 a zprovozněn 15. srpna 1944. Třetí tunel dokončen nebyl, bylo vydolováno jen prvních 290 metrů. Nedokončený tunel byl využívám nejen jako manipulační tunel, ale také jako vinný sklep. Po válce pak většinu peněz spolkla rekonstrukce prvního tunelu a obnova částí železnice zničených válečnou vřavou. Třetí tunel tak na své dokončení čekal až do 80. let 20. století. O dostavění třetího tunelu bylo rozhodnuto v návaznosti na rozšíření hlavního nádraží a vybudování odstavného nádraží Praha-jih. Ve výstavbě se pokračovalo v letech 1983–1989, ke zprovoznění došlo 22. září 1989. Vzhledem ke stáří původních tunelů byla zvolena bezpečnější varianta výstavby, kdy nové cesty vedou co nejdále od původních. Třetí tunel jsou vlastně dva tunely – přestože z hlavního nádraží je vidět pouze jeden. Uvnitř se ale v rozpletu dělí do dvou samostatných cest. Tunely zhruba sledují Anglickou a Belgickou ulici. Stavba byla komplikována i vedením dvou tras metra a podzemním trezorem spořitelny v oblasti, a proto nové tunely nejsou zcela souběžné s původními.
inzerce
Region Revue. Vydavatel: Mediapress Praha s.r.o., IČ: 24697141, jednatel: Milan Janata , evidenční číslo MK ČR E 18. Kontakt redakce: tel./fax:286 855 560, mobil: 776 115 107,
[email protected], Katusická 13/700, Praha 9,197 00. Šéfredaktor: Roman Peterka,
[email protected]. Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz). Číslo 6 - 2012 vyšlo v Praze v červnu 2012 v nákladu 50.000 kusů. Distribuce - všechny dostupné schránky domácností i firem ve vybraných lokalitách, vlastní distribuční místa Region Revue, vybrané stojany distributorů. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách.
WWW.REGIONREVUE.CZ www.regionrevue.cz
3
Kauza z regionu
Velká radniční rošáda
Ž
ižkovská radnice si prošla palácovým převratem. Rozbroje ve vládnoucí koalici TOP 09 a ODS a uvnitř samotné většinové „topky“ původně směřovaly k odstranění starostky. Starostka ale pokusy o své sesazení ustála. Na rozdíl od ní na pokusy o palácový převrat dojela ODS. Ta se odporoučela do opozice. Žádná kosmetická rekonstrukce „obecní vlády“ Prahy 3 se tak nekonala, naopak – výsledkem je nová koalice. TOP 09 zůstala, své síly s ní spojily i ČSSD a sdružení Žižkov (nejen) sobě. A z mediálně proslulého zastupitele za ŽNS Matěje Stropnického, kterého někteří považují za hrdinného bojovníka proti kmotrovským mafiím a developerům a jiní zase za rebela bez příčiny, se stal jeden z místostarostů Prahy 3. Zkrátka vývoj na politické mapě Prahy 3 nabral v posledních dnech takové obrátky, jaké by si nedokázal ještě před pár měsíci nikdo představit ani v těch nejdivočejších snech. Otázkou je, zda bude slepenec TOP 09, ČSSD a ŽNS fungovat lépe, než sňatek z rozumu mezi TOP 09 a ODS. Vraťme se trochu do historie – respektive do podzimu 2010, kdy se na radnici Prahy 3 vařil dlouze a bolestně povolební guláš. Už tehdy bylo ve hře sdružení Žižkov (nejen) sobě. Komunální volby totiž výrazně zahýbaly s dosavadním rozložením politických sil (nejen) v Praze 3 a vypadalo to, že by mohly ukončit do té doby neprůstřelnou hegemonii ODS, která do té doby vedla každou koalici v Praze 3. ODS volby nevyhrála a musela se spokojit s druhým místem. O dva mandáty (11) ji přeskočila TOP 09 a jen o jeden mandát méně než ODS získalo sdružení Žižkov (nejen) sobě, jehož volební úspěch byl asi největším překvapením předloňských komunálních voleb. S osmi mandáty (o jeden více než ČSSD) se jevilo ŽNS jako možný koaliční partner. ODS sice skončila v počtu mandátů hned druhá, přesto mnozí doufali v to, že se rada městské části v novém složení bez jejích mandátů obejde. Ve hře byla koalice TOP 09 a Žižkov (nejen) sobě nebo TOP 09 a ČSSD. Výsledkem povolebních namlouvacích „tanečků“ však nakonec byla koalice TOP 09 a ODS. Její vznik tehdy okamžitě zkritizovali jak zástupci ŽNS tak ČSSD, tedy subjektů, které zůstaly v opozici. „Dvě strany, které mají většinu zastu-
pitelů, i když dostali méně jak polovinu odevzdaných hlasů, budou vládnout. My bychom preferovali jiné uspořádání,“ okomentoval po ustavení povolební koalice její složení Michal Kucián z ČSSD. Matěj Stropnický ze ŽNS byl ještě mnohem tvrdší. Podle něj se koalicí s ODS „topka“ zpronevěřila svým předvolebním slibům o změně, kterou slibovala přinést Praze 3„Zklamáním je tato koalice myslím pro všechny ty, kdo čekali opravdovou změnu, takže i pro mne. Jaké změny chce TOP 09 dosáhnout, když místní organizaci jejího koaličního partnera vede dál Pavel Hurda a týž je i podepsán na koaliční smlouvě, a když v radě MČ je i hlasy zastupitelů TOP 09 jeho dlouholetý zástupce Ondřej Pecha,“ okomentoval tehdy pro Region revue povolební uspořádání Stropnický. „TOP 09 roní slzy nad kmotří koalicí na pražském magistrátu, ale sama uzavřela na Praze 3 podobnou. Jsou to krokodýlí slzy,“ řekl také s odkazem na situaci na pražském magistrátu, kde zákulisní dohoda ODS a ČSSD tehdy (i když nakonec jen dočasně) vyšachovala vítěznou TOP 09, která přes vítězství v celopražských volbách skončila na magistrátu v opozici. Ale to všechno už je historie.
Nenápadná železná lady Starostkou nové povolební koalice na radnici Prahy 3 se stala Vladislava Hujová z TOP 09 (na obr.). Ta hájila koalici TOP 09 a ODS s tím, že jde o přirozené spojení svou pravicových stran. Zastupitel za ŽNS a ve zbrusu nové radě i místostarosta Ondřej Rut to zpětně chápe. „TOP 09 byla na radnici Prahy 3 po komunálních volbách nováčkem, v ODS viděla přirozeného spojence na pravici a přimkla se k němu coby ke zkušenějšímu hráči na radnici,“ míní. Jenže učenlivý žáček TOP 09 se brzy rozkoukal a přestal hrát roli poslušného přikyvovače ODS. I starostka Vladislava Hujová se brzy projevila jako žena na svém místě a žádné ořezávátko – třeba když rázně ukončila nekonečný příběh kolaudace cyklostezky pod Vítkovem.
inzerce
4
www.regionrevue.cz
Kauza z regionu
Kolaudaci brzdily nevyřešené majetkoprávní vztahy mezi magistrátem, Českými drahami a Správou železniční dopravní cesty, všechny instituce se zakopaly na svých pozicích a každá od cyklostezky dávala ruce pryč – jádrem sporu bylo, kdo za ni bude odpovídat a zajišťovat její údržbu. Hujová za pomoci pák, které našemu časopisu blíže neprozradila, dostala všechny zákopové válečníky k jednomu jednacímu stolu a přinutila je se konečně dohodnout a umožnit tak kolaudaci silniční stavby za dvacet milionů. Proti tomu, co ji čekalo dál, byla tohle ale jen taková drobná legrácka.
Kdo je tady ředitel? Brzy začalo být jasné, že „na pravici“ nepanuje zrovna jednota. A to nejen mezi ODS, ale ani uvnitř TOP 09. Část zastupitelů z TOP 09 se začala chovat jako „pátá kolona“ ODS. Jádrem sporů se staly změny územního plánu a velké developerské projekty na území městské části. Neshody panovaly třeba v názoru na pokračování výstavby poblíž parku Parukářka. Městská část v minulosti cenné pozemky za podivných okolností prodala společnosti Ortenaria, u které se spekuluje o tom, že je napojena na nechvalně proslulého zastupitele a podnikatele Pavla Hurdu, který podle mnohých ovlivňuje dění v Praze 3 více, než je zdrávo (přezdívka „Hurdistán“ pro Prahu 3 je dostatečně výmluvná). Pozemek ale nebyl veden jako stavební, firma pak začala usilovat s podporou ODS o změnu územního plánu. Opozice byla silně proti, klub zastupitelů TOP 09 také – loni jednomyslně odhlasoval, že pozemek se má stát zelení. Jenže tak úplně zajedno v tom uvnitř „topky“ nebyli. Místostarosta za TOP 09 Tomáš Kalousek poslal loni v červnu na Útvar rozvoje hlavního města Prahy (ÚRM) žádost o překvalifikování pozemku na stavební parcelu. Vzápětí si na ÚRM museli ťukat na čelo a říkat si, co je to ve vedení Prahy 3 za blázny, když dorazil dopis starostky, která žádala, aby nic takového ÚRM neprováděl. Na základě toho pak v květnu na zasedání rady Prahy 3 navrhl Tomáš Kalousek usnesení, které mimo jiné vyzývalo jeho stranickou kolegyni na postu starostky Prahy 3 k odstoupení z funkce, kvůli tomu, že podle Kalouska porušila zákon o hlavním městě Praze a několik usnesení rady městské části. „Starostka si osvojuje kompetence, které jsou vyhrazeny výhradně radě,“ řekl k tomu Kalousek.. Návrh podpořil kromě všech radních za ODS také další „topkař“ Jan Srb. Starostka ale pokus o odvolání ustála – odporoučet se museli naopak její straničtí kolegové z TOP 09. A začalo být jasné, že stávající složení vedení městské části je dlouhodobě neudržitelné.
Nová sestava nastupuje V tu chvíli se začalo řešit, kdo s kým. A do hry se do-
stalo i opoziční sdružení Žižkov (nejen) sobě. „Na neformální úrovni jsme se spolu bavili samozřejmě o možnostech dalšího vývoje už dříve, ale až ve chvíli, kdy došlo k vyloučení pánů Kalouska a Srba a bylo jasné, že koalice je v rozkladu a bude se muset najít jiné řešení, aby vedení radnice mohlo dál nějak stabilně fungovat, se naše jednání přenesla i do oficiální roviny, bylo to ale jen pár dní před zastupitelstvem“ říká Ondřej Rut ze ŽNS. Do hry se kromě ŽNS dostala i ČSSD, složení nové koalice bylo před rozhodujícím zastupitelstvem, které se odehrálo 12. června, velkou neznámou. „My jsme měli v jednání o budoucí možné koalici s TOP 09 slabší pozici, protože o nás je známo, že odmítáme spolupracovat s ODS a s Pavlem Hurdou, který je stále v jejím čele – jakákoli koalice s ODS pro nás představovala znemožnění změny, o kterou jsme usilovali,“ říká Ondřej Rut. „ČSSD měla v tomto ohledu větší možnosti, u ní byla spolupráce s ODS jednou z možných variant. A jsme moc rád, že nakonec v ČSSD zvítězilo přesvědčení, že je třeba dosáhnout skutečné změny,“ dodává Rut. Výsledkem těchto tanečků bylo po dlouho odkládaném hlasování odvolání stávající rady a volba rady nové. ODS už v ní nefiguruje a skončila v opozici. Do čela radnice byla opět zvolena staronová starostka Vladislava Hujová. Zastupovat ji bude pět místostarostů – Josef Heller (TOP 09), Bohuslav Nigrin (ČSSD), Miroslava Oubrechtová (ČSSD), Ondřej Rut (ŽnS) a Matěj Stropnický (ŽnS). Radu doplní tři neuvolnění členové z koaličních stran – Jan Vokál (TOP 09), Miroslav Poche (ČSSD) a Vladimír Říha (ŽnS). Ondřej Rut tvrdí, že nová rada chce konečně změnit dosavadní směr, kudy kráčela Praha 3. „Jsem v tomto ohledu docela optimista, protože se nám podařilo se shodnout na řadě věcí, které bychom chtěli společně dokázat a vtělit je do programového minima, které jsme všichni podepsali – jde například o přehodnocení investic, které chystala předchozí rada, jiný názor na podobu Radničních novin, změny týkající se akciových společností založených městskou částí či odlišný názor na budoucnost nákladového nádraží,“ říká. „V současné koalici máme poměr sil nastaven hodně vyrovnaně, takže myslím, že by to mohlo fungovat docela dobře – dejte nám trochu času to ukázat,“ dodává.
Vrásky na čele developera Změna na radnici znamená další starosti pro společnost Sekyra Group, která chce v oblasti nákladového nádraží vybudovat novou čtvrť a Praha 3 po ní chtěla v rámci tohoto projektu vybudovat protažení Olšanské, tzv. Jarovskou spojku. Teď to vypadá, že Jarovská spojka nebude přicházet v úvahu. „Nepřekročitelnou podmínkou pro vstup našeho klubu do koalice byla ale především změna přístupu radnice k Nákladovému nádraží Žižkov. Smlouva proto obsahuje tento zásadní závazek: ‚Upustíme od prosazo-
vání konceptu Jarovské spojky v ose Olšanské ulice v územním plánu prostřednictvím stažení připomínek k územnímu plánu‘. Vybudování Jarovské spojky mělo znamenat zbourání budovy nádraží,“ říká místostarosta za ŽNS Matěj Stropnický. Developer nicméně už má v šupleti další návrh, který počítá jak se zachováním budovy nákladového nádraží, která zatím stále je pod památkovou ochranou, tak s vybudováním Jarovské spojky. Tu ale chce svést v podobě tunelu pod zem, auta by tak projížděla pod budovou. Na povrchu by jezdily jen tramvaje a podél trati vznikly bulváry s obchody. Čelní část budovy by musela přesto stavbě Jarovské spojky ustoupit. Na dlouhých střechách zbytku nádražní budovy chce developer vybudovat promenádu pro pěší, zachovat ocelové výtahové věže či oproti původním projektům i část kolejiště jako vzpomínku na původní využití. inzerce
Průvodce světem
starožitností V minulém díle našeho putování světem starožitného nábytku jsme se pohybovali v období klasicismu. Přes jeho „císařskou“ podobu v podobě empíru se přesuneme ze sídel šlechticů do měšťanských domácností, kterým vládl prakticky celou první polovinu 19. století styl zvaný biedermeier. Měšťané bohatli a to se projevilo i ve vybavení měšťanských domácností – měšťané si najednou mohli dovolit pořizovat věci dříve pro ně finančně nedostupné, jako byl třeba čalouněný nábytek nebo třeba porcelán. Empír u měšťanů ve své čisté podobě neprorazil. „Bylo to příliš drahé – díky takovým prvkům, jako jsou například zlacené hlavičky a jednak byl pro měšťany až příliš zdobný, spíš pro zámek než pro měšťanský dům. Proto ho velmi záhy vystřídal biedermeier, který vycházel z empíru, ale splňoval požadavky na měšťanský styl,“ vysvětluje Martin Chramosta. Nábytek biedermeieru se vyznačuje symetrií, sedací nábytek je vždy čalouněný – velký důraz je kladen nejen na souměrné linie, ale i na pohodlí a funkčnost. „Zatímco v baroku a klasicismu se hodně ¨využívaly intarzie, biedermeier tuto metodu vůbec nepoužívá – místo hrátek s vykládáním dřeva vedle dřeva klade důraz na linie a na přirozenou kresbu dřeva. Využívalo se především ořechové dřevo,“ říká Chramosta. Ještě malá poznámka – označení biedermeier není odvozeno od výrobce nábytku ani jiné osoby. „Někdy se setkávám s tím, že mi lidé říkají – mám nábytek od Biedermeiera,“ říká s úsměvem Martin Chramosta. Ve skutečnosti styl dostal název podle dobových komiksových postaviček Biedermanna a Bummelmeiera – satirických figurek, které v mnichovském humoristickém týdenníku zesměšňovaly názory měšťanských vrstev. Biedermeier patří mezi styly, ketré se u milovníků starožitností těší velké oblibě, i když móda biedermeieru, která vládla ještě před několika lety, už poněkud opadla. Díky velké oblibě lze proto narazit i na repliky nabízené jako „pravý biedermeier“. „Pro člověka, který se starožitnostmi zabývá, není problém rozeznat repliku, ale laik se může spálit,“ upozorňuje Martin Chramosta. Ve starožitnictví Stodola ale pár kousků pravého biedermeiera mají. Více informací na www.stodola.cz.
inzerce
www.regionrevue.cz
5
Rozhovor Region Revue
Nela Boudová:
„Věřím ve svou šťastnou hvězdu“ P řestože má za sebou už čtyřicítku, vypadá Nela Boudová pořád skvěle. Možná i proto, že nejí maso – i když ona sama není vegetariánkou proto, že by to považovala za zdravější, spíš nechce, aby kvůli ní musela být zabíjena zvířata. Věří v sílu myšlenky, zajímá se o věci, které přesahují hranice lidského chápání, zároveň je ale úplně normální ženská, která řeší běžné starosti denního života, zejména klasický rébus zaměstnané matky – jak vedle práce mít dost času i na své dva syny, třináctiletého Andreje a jedenáctiletého Dalibora. Jejím domovským divadlem byl dlouhá léta Činoherní klub, před dvěma lety ale dala před jistotou pevného angažmá nejistotě volné nohy. Mimo jiné i proto, aby měla víc volných večerů pro kluky. A zatím se daří. „Zažívám teď takový vcelku ideální stav, kdy mám práce přiměřeně a můžu tak všechno dobře skloubit,“ říká. V domovském „činoheráku“ ještě dohrává svá představení, dalším divadlem, kde ji mohou diváci pravidelně vídat, je Hudební divadlo Karlín. Ne snad, že by si chtěla spektrum svých profesí rozšířit o kolonku „muzikálová herečka“ – sama říká, že žádným hudebním nadáním netrpí. Nela Boudová patří do party, která se střídá v zatím jediném činoherním projektu karlínského divadla, v inscenaci hry Alana Ayckbourna Včera tě zabiju. Při práci na tomto představení se po letech sešla s režisérkou Janou Kališovou. „Poprvé jsme se s ní setkala v mém prvním angažmá v Karlových Varech, v osmnácti letech – a znovu jsme se sešli až při práci na hře Včera tě zabiju,“ říká.
Činoherní klub patří k malým divadlům, karlínské divadlo je naopak veliké – jak se vám hraje v takovém prostoru? Karlínské divadlo je krásné a veliké, naše představení se ale odehrává na zmenšeném jevišti, hrajeme jen na orchestřišti a jen pro spodní část hlediště. I tak je to
samozřejmě stále proti Činohernímu klubu hodně velký prostor, kde herec musí volit jiné výrazové prostředky, než v malém divadle. Není to pro mě ale zase tak úplná novinka. Přece jen, když je člověk dvacet let u divadla, pozná za tu dobu téměř všechna jeviště v republice, od těch malých až po ta opravdu velká. Samozřejmě jakožto dlouholeté herečce Činoherního klubu je mi bližší spíš menší prostor, na druhé straně si myslím, že zkušený herec musí bez problémů zvládnout fungovat na jakkoli velkém prostoru. Je to pořád stejná disciplína, jen s odlišnými výrazovými prostředky. Představení v Karlíně má ale pro činohru ještě jedno velké specifikum – každá role má alternaci, takže sestava může být pokaždé úplně jiná. Jak se s tímhle srovnáváte? Ideální to určitě není a myslím, že v Karlíně už to také pochopili. V muzikálech to takhle sice funguje a není s tím větší problém, u činohry je ale opravdu lepší, když jsou herci na sebe navyklí a jsou spolu na jevišti v souladu – a pokud je pokaždé na jevišti jiná parta, je mnohem těžší se sehrát. Je to ale nepohodlné hlavně pro nás – myslím, že kvalita samotného představení tím nijak zvlášť neutrpěla. V angažmá v činoherním klubu jste byla dlouhá léta. Co vás přivedlo k myšlence odejít na volnou nohu? Velkou roli v tom sehrálo to, že mi zemřel tatínek. Byla to pro mě rána, protože jsem si naplno uvědomila i
svou vlastní smrtelnost, ten fakt, že i můj život jednou končí – a že mi strašně rychle utíká a já bych ještě chtěla spoustu věcí stihnout. Ještě je tu toho tolik, co bych chtěla zažít nebo vidět. A to pevné angažmá mě v tom dost omezuje. Je pravda, že tuhle skutečnost se člověk snaží z mysli co nejvíc vytěsnit – málokomu se chce přemýšlet o tom, že jednou umře. Myslím si ale, že v tomhle ohledu děláme v naší kultuře velkou chybu. Smrt blízkého člověka je vždycky smutná věc a vždycky člověka zasáhne, nás ale zastihne úplně nepřipravené. Žijeme ve společnosti, která se snaží smrt zcela vytěsnit, já si naopak myslím, že bychom ji měli mnohem víc přijmout do života. Místo toho se tváříme, jako by smrt neexistovala a staré lidi vytěsňujeme na okraj společnosti, aby na ně nebylo moc vidět. Příliš nám svou existencí připomínají, že život je konečný. Myslím, že by se lidi měli učit, jak se vyrovnat s vlastní smrtelností, zařadila bych to snad i do školních osnov. Připadá mi to jako velice důležité téma, kterým se nikdo nezabývá. Snad jen sdružení Cesta domů, které pomáhá umírajícím i jejich blízkým. Jak vypadalo vaše setkání se smrtí? Měla jsem to štěstí, že táta umřel doma, byla v tom pro mě velká útěcha, že jsem mohla být v téhle chvíli s ním a postarat se o něj. Myslím, že mi to pomohlo se s tím lépe vyrovnat. Člověk i trochu ztratí strach, který ze smrti má. Říkala jste, že smrt otce vás přiměla si uvědomit, že život utíká a co všechno byste ještě chtěla
inzerce
6
www.regionrevue.cz
Rozhovor Region Revue
stihnout. Co to všechno bylo? Chtěla jsem hodně cestovat, což v pevném angažmá moc nejde – a taky jsem chtěla mít víc večerů pro kluky. A myslím, že se mi to docela povedlo – mám teď takový ideální stav, kdy mám práce tak akorát, abych to mohla všechno skloubit. V poslední době jsem se nacestovala tolik, že už zase chci být spíš zalezlá doma. A také jsem za ty dva roky, co jsem na volné noze a hostuji i v jiných divadlech, zjistila, že divadlo, které se dělá v Činoheráku, je naprosto výjimečné, stejně jako lidé, kteří tu to divadlo dělají – a jsem proto ráda, že tu pořád můžu být – protože stále ještě dohrávám věci, které tu mám. A čekají vás tu i nějaké nové – byť už ne jako stálou členku souboru, ale jako hostující herečku? Ano, měla bych zkoušet na podzim. Jen doufám, že si pan režisér nerozmyslí hru, kterou chce inscenovat. Zvažovala jste svůj odchod na volnou nohu i z ekonomické stránky? Přece jen to byl krok do nejistoty – byť samozřejmě vím, že divadelní plat herce je legrační záležitost. Ale je to aspoň nějaká, byť minimální jistota. Ne, z téhle stránky jsem to nezvažovala, já nejsem žádný velký plánovač, rozhoduji se spíš intuitivně a vzhledem k věcem, o kterých jsme už mluvili, jsem získala pocit, že nazrál čas na změnu. Samozřejmě pokud bych měla pocit, že se na volné noze neuživím, nešla bych do toho. Na druhé straně si nepíšu dopředu katastrofické scénáře – věřím tomu, že jsem se narodila pod šťastnou hvězdou a tím pádem to, co chci, vždycky nakonec nějak přijde. A pokud to nepřijde teď, počkám, ono to přijde časem (smích). Člověk musí občas dělat změny, nesmí se jich bát, nesmí se bát života. Protože jakmile se začnete bát, přitáhnete si do života přesně to, co nechcete. Věříte ve věci mezi nebem a zemí? Nenazývejme to věcmi mezi nebem a zemí – ale ano, věřím, že tu existuje nějaký neprojevený svět, který nemůžeme postihnout našimi smysly, a věřím také v to, že to, co je kolem nás, je vlastně jen odrazem toho, co máme uvnitř sebe samých. Takže ani nepodléháte „blbým náladám“, co poslední dobou ovládají českou společnost? Nekazí vám náladu korupční kauzy našich politiků, krize eurozóny a podobné věci? Já to samozřejmě všechno vnímám, stejně jako kdokoli jiný, ale nenechávám to na sebe působit, protože to tomu rozhodně nijak nepomůže. Možná že jde všechno do háje a možná že to musí být ještě horší, aby mohlo být jednou zase líp. Já věřím, že to jednou lepší určitě bude. Ale nejdřív si musí každý
udělat pořádek sám v sobě. Jinak se venku nic k lepšímu nezmění. Četl jsem, že jste už od pěti let vykřikovala, že z vás bude herečka. Vážně jste měla o své budoucí profesi už takhle brzy jasno? Ale to jsou takové novinářské zkratky – znáte to, někde při rozhovoru něco řeknete, novinář si to přebere ještě trochu jinak a je z toho taková hle pitomost (smích). Ale je pravda, že jsem opravdu chtěla být herečka, nic jiného jsem si prakticky neuměla představit. Měla jsem v záloze ještě jednu vysněnou profesi – vychovatelku v dětském domově – ale herečka se mi líbila víc. Co kdyby přišel některý z vašich dvou synů domů s tím, že chce taky být hercem? Oba už mají za sebou zkušenost s natáčením, ten mladší pak prohlásil, že tohle by už nikdy nechtěl, že to stačilo. Ten starší by to možná i zvládal, ale pro toho je zase mnohem důležitější hudba – zamiloval se do hry na violoncello. Počkejte, já četl, že vy ho nutíte do cella, ale on má raději bicí. To už padlo – teď je cello koníček číslo jedna. Myslím, že rodiče musí děti občas u něčeho trochu přidržet i proti jejich vůli, aby překonali určité období vzdoru – jinak by děti chodili každého půl roku na jiný kroužek. U Andreje se to teď přehouplo v druhý extrém – cvičí každý den několik hodin a dokonce už přemýšlel o tom, že by vstával v šest, aby stihl ještě hodinku pocvičit, než odejde do školy. To jsem mu
ale zatrhla (smích). Takže myslím, že herectví ani u jednoho nehrozí. Naštěstí – nevím, jestli bych jim to doporučila. Ale kdyby přece se některý z nich chtěl vydat na hereckou dráhu? Co byste jim na to řekla? Asi tohle: Museli byste být opravdu hodně dobří, protože pokud budete jako herci průměrní, je to docela dost smutné. Prosadit se v tomhle povolání, je těžké, lidí je tu mnohem více než příležitostí. Mladí herci to mají asi těžší, než jsme to měli my – režiséři z Prahy už nejezdí po oblastech hledat mladé talenty a je taky mnohem víc hereckých škol. A neuvažovala jste, že byste na některé z nich učila? Zkušeností máte až až. Jednu nabídku už jsem zvažovala, ale zatím ne – chci se ještě nějakou dobu věnovat dostatečně svým dětem. Ale někdy později bych určitě ráda – mohlo by to být fajn. FOTO titul: Vavřinec Menšl
NELA BOUDOVÁ Po biologickém otci je napůl Tunisanka. Původně se jmenovala Neila Nadžár, až v devíti letech jí rodiče nechali změnit jméno na Nela Boudová. „Pro kariéru herečky by asi bylo lepší moje původní jméno, má lepší zvuk, ale když už jsem vydržela tolik let jako boudová, měnit už to zpátky nebudu,“ směje se herečka. Po základní škole se dostala na Státní konzervatoř v Praze. Její první divadelní štací bylo angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, odkud se přesunula do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V letech 1990 – 1993 byla členkou Divadla za branou II. V roce 1992 hrála také ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav. V letech 1992 – 1994 byla herečkou divadla Labyrint – uměleckého centra na levém břehu vltavském. Členkou ansámblu Činoherního klubu byla v letech 1994 – 2009. V současné době je na volné noze. Hraje v Činoherním klubu, Hudebním divadle Karlín a v Divadle Palace. inzerce
www.regionrevue.cz
7
Střípky z regionu
Chytili feťáka akrobata Kriminalisté 8. oddělení z třetího policejního obvodu od května loňského roku usilovně pracovali na případu sériového vloupání do objektů na Praze 3, 8 a 9. K vloupání docházelo jak v denní, tak i noční době. Pachatel většinou vyšplhal po hromosvodu, přelézal z oken na chodby domu, napadal přízemní byty, ale i objekty zarostlé křovinami. Za pomoci páčidla a šroubováku pak vnikal do kanceláří, prodejen, sklepů, provozoven, ale i bytů. V několika případech se takzvaně „jistil“ a aby nebyl rušený poškozenými majiteli, do zámku z vnitřní strany u dveří zasouval různé předměty. Ukázalo se, že zloděj s akrobatickým stylem vloupaček je narkoman. Drogová závislost může dávat křídla. Celkem se vloupal do 39 objektů a způsobil škodu 5 milionů korun. Z dalších 40 případů vloupání je navíc ještě podezřelý. Policisté následně zjistili, že pachatel se vracel na místo činu po určitém časovém odstupu. V bytech většinou vyhazoval věci na podlahu a hledal jakoukoliv věc, která by se dala zpeněžit. Policisté nalezli během domovních prohlídek pouze malou část odcizených věcí, většina se zloději totiž podařila prodat. Jeden z poškozených tak přišel o cennou sbírku prvních výtisků časopisu Čtyřlístek v hodnotě 150 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že podezřelý muž odcizil během jednoho z vloupání i střelnou zbraň, kriminalisté k jeho zadržení využili zásahovou jednotku. V pondělí 14. května ve večerních hodinách zadržela zásahová jednotka pražského krajského ředitelství na Praze 4 v ulici Hlavní osmadvacetiletého hlavního podezřelého ze sériového vloupání do objektů. Kriminalisté následně ve stejný den zadrželi v pražských Vysočanech čtyřiatřicetiletého muže, který figuruje v celé věci jako účastník a hrozí mu stejná trestní sazba jako hlavnímu pachateli. Hlavní obviněný skončil v policejní cele a následně ve vazební věznici na Pankráci.
Nejlepší regulovčík Poměřovat síly lze v lecjakých disciplínách. 14. června měřili síly pražští dopravní policisté – soutěžili v tom, kdo lépe umí řídit dopravu. Ano, taková soutěž skutečně existuje. Jmenuje se O nejlepšího regulovčíka Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy a letos v červnu se konal její již 13. ročník. Soutěž samotnou slavnostně zahájil v osm hodin ráno v prostorách dopravního inspektorátu ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy plukovník Martin Vondrášek. Poté přišla na řadu teoretická část soutěže, v rámci které museli policisté prokázat své znalosti základních právních norem, tedy především zákona o policii a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Poté následovala od půl jedenácté část praktická – přímo na silnicích v reálném provozu. Své dovednosti muselo všech dvacet soutěžících předvést komisařům z řad odborníků v křižovatkách Vršovická x Bělocerkevská a Bohdalecká x Nad Vršovskou horou. Zde museli policisté předvést nejen své umění řídit provoz, ale také to, jak dokážou zvládat ne8
standardní situace. Třeba to, že řidič vůbec netuší, co to policistovo máchání a rozkládání rukama znamená – a jestli může jet nebo naopak musí stát. Ve čtrnáct hodin proběhlo v Muzeu Policie ČR slavnostní vyhodnocení celé soutěže, v rámci kterého byl vyhlášen jako nejlepší nadpraporčík Jaroslav Klus z Oddělení řízení dopravy Odboru služby dopravní policie krajského ředitelství. Stal se tak držitelem putovní ceny „Zlaté regulky“, kterou příští rok předá dalšímu vítězi. Zatím si ji udržel u sebe, protože vyhrál už loni.
jiný neměl zájem. A přesně to se stalo v případě plánované karlínské in-line dráhy. „V původním výběrovém řízení byla předložena pouze jedna nabídka, a tu jsme ze zákona ani nesměli otevřít,“ vysvětluje důvod, proč radnice nemůže začít stezku pro bruslaře budovat, starosta Prahy 8 Jiří Janků. Radnice proto musela soutěž na zakázku vypsat znovu. Termín pro podání přihlášek do veřejné soutěže je opětovně vypsán na 21. června. „Předpokládáme, že tentokrát budeme úspěšní. Otevření in-line dráhy je na tom závislé,“ dodává starosta.
Hromadné kočičí pohřebiště na Olšanech
Žena okradla spícího muže v parku
Policie pátrá po osobě, která v hrobě na Olšanských hřbitovech ukryla šedesát balíčků s mrtvými těly koček.
V posledním květnovém týdnu policisté z Místního oddělení Vinohrady při běžné hlídkové činnosti zadrželi jednadvacetiletou cizinku. Žena se procházela kolem páté hodiny ranní po parku na Tylově náměstí a obcházela zde pospávající lidi. Z ničeho nic se zastavila u dvaadvacetiletého spícího mladíka, kterému z kapsy kalhot vytáhla tisícikorunu. Opilý muž si však ničeho nevšiml a spal dál. Zlodějka tedy v prohledávání pokračovala. Policisté ji zadrželi přímo u spící oběti ve chvíli, kdy v jedné ruce svírala peněženku a v druhé zmuchlanou bankovku. Zjistili, že paní není žádné neviňátko, co čerstvě sešlo ze správné cesty, měla za sebou už dva roky kriminálu za jinou krádež. Teď jí hrozí trest odnětí svobody až na tři roky.
29. května krátce před 18. hodinou přivolal návštěvník Olšanských hřbitovů policii k podivnému nálezu v jednom z tamních hrobů ve staré a neudržované části hřbitova. Na místo okamžitě vyrazili policisté místního oddělení a kriminalisté výjezdové skupiny, kterým se podařilo z hrobky vytáhnout pouze část igelitových pytlů, které obsahovaly mrtvá těla koček. O den později proběhlo důkladné ohledání hrobu a jeho okolí, uvnitř hrobu při něm policisté objevili více jak šedesát balíčků s mrtvými těly koček. Část nálezu putovala do kafilérie a část se podrobí odbornému zkoumání, aby se zjistila příčina úmrtí zvířat. Kdo sem mrtvé kočky dal a proč, se zatím neví.
In-line dráha v Karlíně odložena Vybudování slibované in-line dráhy v části Sokolovské ulice v blízkosti Invalidovny se zatím nekoná. Po dráze se měli bruslaři prohánět podle optimistických odhadů radních Prahy 8 už v květnu – nakonec, vybudovat na kousku zrušené silnice (byť v těsné blízkosti tramvajových kolejí) dráhu pro bruslaře není zase tak složitá stavební záležitost. Jenže vše se má jinak. Zatím se ani nezačalo nic dít. Důvod? Nový zákon o veřejných zakázkách. Na vybudování in-line dráhy musela radnice, stejně jako na jakoukoli jinou veřejnou zakázku, vypsat výběrové řízení. A po všech průšvizích v poslední době si úředníci a radní dávají sakra pozor, aby něco „nepohnojili“ a přinejmenším papírově bylo vše v pořádku. Novelizovaný zákon o veřejných zakázkách neumožňuje vyhlásit vítěze ve výběrovém řízení, do kterého se přihlásil pouze jediný uchazeč – byť by nikdo
Zloděj atlet V pátek 8. června po třinácté hodině odpoledne vyjížděli policisté Prahy II do Belgické ulice k poněkud kurióznímu případu vloupání do bytu. Zloděj si zahrál na atleta a spustil se ze střechy jednoho z tamních domů na balkon bytu v posledním patře. Tam se snažil násilím otevřít balkonové dveře a byt vykrást. Jeho počínání ale nezůstalo bez povšimnutí. Pozorný svědek na zloděje zahulákal, tím ho vylekal – zároveň zavolal policii. Zloděj utekl stejnou cestou, jakou se na balkon dostal a zmizel v ulicích Vinohrad. Ne na dlouho. Díky podrobnému popisu policisté zloděje atleta vypátrali v jednom z domů v Rumunské ulici. Zloděj se schovával uvnitř a přes mnohé výzvy policistů odmítal úkryt opustit. Když ale policisté pohrozili, že začnou střílet, zloděj raději vylezl. Po zadržení skončil na policejní služebně pro podezření z trestného činu krádež vloupáním, za který mu v případě odsouzení hrozí trest odnětí svobody až na dva roky.
Přespávat v popelnici životu nebezpečno Kontejner na odpadky není dobré místo na přespání. A může být i životu nebezpečné. Osudným se stalo 2. června ráno jednomu bezdomovci. Pětačtyřicetiletý cizinec přespával v kontejneru na papír a popeláři ho vysypali do lisu s odpadem.
www.regionrevue.cz
Střípky z regionu
V okamžiku, kdy popeláři vysypávali odpad z kontejneru do lisovacího stroje, muž začal křičet. Přestože popeláři okamžitě poté vypnuli lisovací zařízení, muž už utrpěl vážná poranění, kterým na místě podlehl. Zůstal zaklíněn v zadní části lisu, hasičům nějakou dobu trvalo, než se k němu dostali. Kriminalisté na místě provedli ohledání místa a pro přesné zjištění příčiny úmrtí byla nařízena pitva. K tragédii došlo v ulici U Rajské zahrady.
Kontrola bazarů V průběhu prvního červnového týdne proběhla velká pátrací akce v žižkovských bazarech. Akce byla zaměřená na pátrání po odcizených věcech. Kriminalisté z Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ve spolupráci s Živnostenským odborem Prahy 3 provedli kontrolu v šesti provozovnách. A našli toho dost. Celkem prověřili bezmála pět set výrobních čísel mobilních telefonů a dalších kousků elektroniky, jízdních kol i pracovního nářadí. Při kontrole kriminalisté nalezli nářadí odcizené při vloupačkách do garáží (v Praze 1, 2 a 8) vrtačku za 15 000 Kč a dvě bourací kladiva v hodnotě 66 500 Kč a 80 000 Kč. Byly nalezeny i mobilní telefony ukradené kapsáři – jeden v Praze 9 a druhý na území Prahy 3. Kriminalistům se povedlo dokonce dohledat brusku v hodnotě bezmála dvacet tisíc korun, která byla odcizena při vloupání do chaty v obci Odrava na Chebsku. Některé z nalezených věcí byly kradené poměrně čerstvě, jiné jsou ale svými majiteli pohřešovány už devět let.
Co říkáte maturitám? Tak tohle si letos na začátku května říkali asi i ti, kteří nemají doma dítko střední školou povinné. Díky značné medializaci úrovně maturitních testů z matematiky už známe všichni zkratku CERMAT a obohatili jsme si slovník o výraz „harmonizovat“. Od té doby se přihodily další a další více či méně senzační události a rozruch kolem maturit utichl. S odstupem doby se tedy ptáme paní ředitelky BANKOVNÍ AKADEMIE, PaedDr. Jany Bílkové na její pocity z letošních maturit. V čem se letošní maturitní zkoušky lišily od předešlých? Letos bylo změněno pořadí jednotlivých maturitních celků. Studenti psali nejprve didaktický test a písemnou práci, následně skládali ústní zkoušky – státní (společnou) i školní (profilovou) část. Výsledky didaktických testů znali již před ústní zkouškou. Nejdříve jsme mysleli, že se zároveň dozvědí i výsledek písemné práce. Nestalo se tak, takže i po ústních zkouškách žili studenti pár dní v napětí.
A jak se maturitami vypořádali vaši studenti? Název naší školy BANKOVNÍ AKADEMIE – Gymnázium, Střední odborná škola a Vyšší odborná škola napovídá, že máme více součástí. V denním gymnáziu nás maturity teprve čekají – nejvyšší ročník je letos septima. Takže maturovat budeme za rok. Studenti dálkového gymnázia mě velmi mile překvapili, pouze dva neuspěli v jedné z dílčích zkoušek. Rovněž studenti střední odborné školy obstáli až na několik výjimek se ctí. Doufám, že z nich budou úspěšní vysokoškolští studenti či úspěšní pracovníci v oboru bankovnictví a pojišťovnictví. V příštím školním roce nám budou poprvé maturovat studenti ekonomického lycea, kteří se specializují média a marketing. Tak doufám, že i oni dokáží své vědomosti řádně „prodat“. Na otázky odpovídala PaedDr. Jana Bílková, ředitelka BANKOVNÍ AKADEMIE z Prahy 3.
inzerce
www.regionrevue.cz
9
inzerce
Žižkovský Rebellion Sedím u stolu, ve kterém je zabudovaný iPad. Před chvílí jsme si na něm navolil v aplikaci iMenu svou objednávku (zdejší dobře ošetřenou točenou Plzeň a k tomu vyhlášený rumpsteak) a teď si čekání na jídlo a pití krátím surfováním na internetu. Notebook jsem s sebou netahal – vždyť mám iPad přímo na stole (přesněji řečeno v desce stolu). Ne, tohle není nějaká restaurační sci-fi – takhle to vypadá už dnes, když si člověk zajde do žižkovské restaurace Rebellion v Jeseniově ulici.
I když zase tak běžný obrázek to není. „Jsme jedna ze tří restaurací v republice, kde aplikace iMenu funguje,“ říká provozovatel restaurace Roman Mařík. „Ve spolupráci s firmou, která aplikaci vyvíjí, ji pomáháme na základě praktických zkušeností z provozu dolaďovat,“ dodává. Objednávka, provedená na iPadu na některém ze stolů, se okamžitě objeví na iPadu u obsluhy, která objednávku zkontroluje, případně se hosta doptá na podrobnosti – a pošle objednávku do kuchyně, kde se začne pracovat na přípravě jídla. Zároveň iPad funguje jako klasický iPad, lze na něm tak bez problémů surfovat po internetu rychlostí vesmírnou. A kdo dává přednost vlastnímu notebooku, má tu k dispozici připojení k internetu prostřednictvím zdarmové wi-fi. Majitelé notebooků také ocení, že si tu mohou svůj přístroj píchnout ke zdroji elektřiny- zásuvka je k dispozici téměř u každého stolu. Tyhle technické „vychytávky“ jsou ale jen takový drobný bonus navíc. To, na čem Rebellion stojí, je výborná kuchyně za přijatelné ceny. Za ceny kolem dvou stovek se tu dá skvěle najíst. Vaří se tu z čerstvých surovin, z žádných polotovarů. „Pokud by nás navštívil Zdeněk Pohlreich, žádné polotovary a umělotiny by z oken nelétaly,“ směje se Roman Mařík z Rebellionu. Výborně tu umí maso – Region R evue doporučuje především vynikající grilovaný jihoamerický rumpsteak, skvělá je ale i vepřová krkovice na pepři s anglickou slaninou nebo třeba biftek z hovězí svíčkové. A kdo by chtěl poznat něco neobvyklého, může zkusit, jak chutná
svíčková z klokana. Pro milovníky české kuchyně jsou v nabídce takové pochoutky, jako žebírka, kachna či jehněčí kolínko. Přes léto tu navíc plánují na zahrádce velké grilovačky. Pro ty, kdo by chtěli zajít večer na skleničku vína, mají v Rebellionu přichystánu velmi propracovanou nabídku vín – zdejší vinný lístek nabízí vína jak od moravských, tak francouzských, italských, německých a rakouských vinařů. Stylová restaurace Rebellion funguje na adrese Jeseniova 56g zatím teprve čtvrtý měsíc a hosté si sem nachází cestu. „Máme velkou výhodu v tom, že lidé, kteří sem přijdou, se vrací – protože zjistí, že se tu skutečně dobře vaří a dá se tu příjemně posedět,“ pochvaluje si Roman Mařík. „Na to, že máme otevřeno necelé čtyři měsíce a jsme na Žižkově, kde je konkurence veliká, se to zatím vyvíjí více než dobře,“ dodává.
STAROŽITNICKÁ PORADNA Na Vaše dotazy týkající se starožitností, knih a obrazů odpovídají: Mgr. Dominika Jakubcová (knihy, antikvariát) – telefon 608 73 19 23 - na tomto čísle si můžete sjednat schůzku nebo návštěvu u Vás doma a Ing. Jaroslav Jakubec (obrazy, nábytek, starožitnosti) - tel. 608866413 … majitelé galerie s obrazy, starožitnictví a knižního antikvariátu - ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY v Korunní ulici č. 75, obchodu s dvacetiletou tradicí. PROVÁDÍME VÝKUP OBRAZŮ A KNIH, STAROŽITNOSTÍ VČETNĚ POZŮSTALOSTÍ, VĚCÍ PŘED STĚHOVÁNÍM VĚCI OHODNOTÍME, IHNED VYPLATÍME HOTOVOST A ZAJISTÍME NA NAŠE NÁKLADY ODVOZ. Další informace získáte v naší prodejně na Korunní 75, ale také stačí jen zavolat paní Jakubcové na číslo 608 73 19 23 a domluvit si návštěvu, která je VŽDY ZDARMA. Často čtu Vaši Poradnu a chtěla bych se zeptat, jestli máte zájem i o obrazy, které jsme kupovali až v 50. -70. letech? H.Š., Praha Zájem sběratelů se pomalu ale jistě začíná přesouvat i na poválečné období. Pokud vlastníte olejomalby význačných umělců té doby, jedná se dnes často o statisícové hodnoty. Pokud chcete prodat grafické listy nebo obrazy umělců, kteří nejsou tak cenění, stejně může jít o hodně tisíc. Zkuste nám nabídnout konkrétní díla a uvidíte. Můžete stručně napsat, o co je největší zájem? Petr J., Praha 3 Na takto položenou otázku se špatně odpovídá, ale aspoň se pokusím. Pokud jde o obrazy, o zájmu nejvíc rozhoduje autor, na dalším místě je pak námět – zájem je třeba o akty, vojenská témata nebo starou Prahu. V oblasti starožitností vedou sbírkové předměty – hodinky, hodiny, zbraně, kvalitní porcelán, zachovalé hračky. Velmi dobře se prodávají i šperky a všechny předměty ze stříbra. Vzrůstá i obliba předmětů z Asie-grafiky, uměleckých předmětů. U knih není až taková zájem o běžnou beletrii a poezii, dobře se ale prodávají knihy odborné, například stará právnická literatura, historie, umění, Pragensie… 10
www.regionrevue.cz
Kulturní tipy
Ceny pro tanečníky v divadle Ponec V
pondělí 4. června byl zahájen 24. ročník festivalu TANEC PRAHA 2012 exkluzivním večerem. Vystoupila v něm dvacítka domácích umělců, z nichž řada byla nominována na prestižní ceny České taneční platformy 2012. Ve druhé půli večera se diváci dozvěděli verdikt mezinárodní devítičlenné poroty festivalu. Dvě ceny už diváci České taneční platformy znali z jejího dubnového zakončení, na dvě napjatě čekali. Institut světelného designu udělil už počtvrté Cenu za světelný design. Letos rozhodovala porota ve složení Vincent Longuemare, Jan Koťa Rolník a Vladimír Burian. Cenu získal Pavel Kotlík za inscenaci Found & Lost v produkci VerTeDance. Dalším, již známým oceněním České taneční platformy, je Cena diváka o které hlasovala platící část publika festivalu. Získala ji Monika Rebcová, choreografka a pedagožka, která se svou inscenací Afrika - smíření zaměřila na africký kontinent a jeho živelnou tanečnost a neúnavně se věnuje stylu „afro–contemporary“. S hudebníky vytvořili skupinu s názvem BA-TO-CU, což lze „přeložit“ jako BACK TO CULTURE. Polovina tržeb Ponce za platformu jí přinesla finanční odměnu 31 746 Kč. Na ocenění Tanečnice roku se vzácně shodla většina členů mezinárodní jury. Z devíti členů nominovalo na první místo Lucii Kašiarovou pět a celkově tak získala 16 bodů a spolu s tím i finanční odměnu 10 000 Kč. Lucia Kašiarová získala cenu Tanečnice roku za expresivní výkon v představení Kolik váží vaše touha?, na kterém spolupracovala i autorsky. Cenu Taneční inscenace roku získalo dílo Kolik váží vaše touha?, autorek Veroniky Kotlíkové, Terezy Ondrové, Heleny Arenbergerové a Lucie Kašiarové v produkci VerTeDance s kapelou Zrní. „Současná
nezávislá tvorba nemá u nás na růžích ustláno, není tu žádný skutečný soubor, který by dával jistotu celoročního angažmá a tedy i základních podmínek pro soustředěnou kontinuální práci. Tím podpora tance v ČR značně pokulhává např. za divadlem či hudbou. Oproti divadelním umělcům jsou nároky na tanečníky a jejich denní přípravu extrémně vyšší. Přesto musejí čeští umělci pracovat pouze na projektové bázi, nesou velká existenční rizika, živí se i jinými profesemi. O to více překvapuje, jak odvádějí vysoce profesionální práci, která se těší stoupajícímu uznání v zahraničí. Tanec je nejdynamičtěji se rozvíjející umělecký obor, a to v celé Evropě. Vize tance, jejímž členem je i Tanec Praha, se snaží konstruktivně argumentovat, jednat, vysvětlovat, restartovat proces, kterým se postupně budou podmínky pro tanec v Čechách zlepšovat. Říkám to optimisticky, protože je k tomu řada důvodů, tím prvním je mimořádná kvalita, pestrost a odvaha experimentovat, tu nepochybně čeští umělci prokazují“, konstatovala na úvodním gala večeru zakladatelka občanského sdružení Tance Praha, Yvona Kreuzmannová. Oceněná i nominovaná díla budou k vidění v červnovém programu festivalu TANEC PRAHA 2012 v regionech a v příští sezóně v Praze v divadle Ponec, Studiu ALTA, divadle Alfred ve dvoře, Roxy/NOD a dalších.
Žižkov Sobě v parku Židovské pece
Dne 23. června se v areálu dopravního hřiště Jilmová uskuteční sportovně edukativní dopoledne pro rodiče s dětmi. V rámci této aktivity bude možné si za asistence městské policie vyzkoušet znalosti pravidel silničního provozu a to v prostředí dětského dopravního hřiště. Pro všechny účastníky bude připravena instruktáž a ukázky situací, k nimž dochází v běžném silničním provozu. Akce je doplněna o výstavu úklidové techniky Pražských služeb. I ti nejmenší budou mít možnost se posadit za volant mini kuka vozu a dalších strojů, jež uklízí v ulicich Prahy a s nimiž nemají jinak možnost se setkat. V rámci akce se představí modelářský kroužek, jenž provede v závěru akce ukázku radiem řízených modelů. Během celého dne se mohou všichni návštěvníci zapojit do soutěží o ceny. Dne 26. 6. se tu mohou všichni seznámit s u nás neznámou tradiční švédskou hrou kubb. Od 10:00 hod. tu proběhne představení hry a Kubb klubu Česká republika, ukázková hra a seznámení s pravidly, turnaj pro školní týmy, otevřený turnaj a probíhat budou i volné hry pro veřejnost – s instruktorem. Hra Kubb pochází z dob statečných Vikingů, kdy každá rodina měla za domem místo na zpracování dřeva. Pár statných polínek, oválných klacků a kapka představivosti daly vzniknout nové hře, která přetrvala staletí bojů, bídy i blahobytu až do dnešních dnů. Kubb je hrou opravdu pro každého. Nezáleží, jestli jste mladý, starý, silný, slabý, malého vzrůstu nebo basketbalový hráč. Kubb také můžete hrát stejně dobře na trávě jako na pláži nebo i na ledu a k jeho pochopení vám stačí jen pár minut. Hru lze velice dobře hrát jak v malém, tak i ve větším počtu hráčů (od 2 do 12 hráčů).
inzerce
www.regionrevue.cz
11
inzerce
12
www.regionrevue.cz
Křížovka o ceny
K ř Í ž o v k a o c e n y: Hrajte s námi o plazmovou televizi LG 50PA4500 od společnosti LG Electronics a užijte si olympijské hry v Londýně v plné kvalitě! Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na
[email protected] do 15. 7. 2012. Výherci 5 celoročních vstupenek do ZOO Praha se stali: Karla Konečná – P3, Libor Derndl – P3, Sofie Libečková – P10, Karolína Musilová – P2, Denisa Turečková – P2. Blahopřejeme! inzerce
www.regionrevue.cz
13
Reportáž z regionu
Kameny se valily na Florenc
Ve středu 13. června se po řece Vltavě plavil od Karlova mostu ke Karlínu unikátní náklad – kamenné kvádry z Juditina a Karlova mostu. Šlo o zhruba dvacítku obřích kamenů, které se zřítily do Vltavy po povodních v roce 2002. Vyzvednuty ze dna byly při poslední opravě Karlova mostu. Od té doby ležely na břehu na malostranské straně mostu a několik let zarůstaly kopřivami a trávou. 3. února roku 1342 byl Juditin most zničen povodní. Jeho zbytky je možno v současnosti spatřit v budově řádu křižovníků na Křižovnickém náměstí, v průplavu pod náměstím a ve sklepích domů na Malé Straně. Součástí stavby byly i mostecké věže na obou říčních březích, do dnešních dob se dochovala Juditina věž na malostranském břehu. Zbytky pilířů mostní stavby jsou při nízkém stavu vody dodnes patrné i na dně řeky níže po proudu od Karlova mostu. Podle předpokladů odborníků byly při stavbě Karlova mostu použity i kameny ze zaniklého Juditina mostu.
Hurá na cestu
Pro laika jsou to sice jen obrovské a nezajímavé „šutry“, pro historiky však představují předměty velké historické hodnoty. Podle Ondřeje Šefců z pražského pracoviště Národního památkového ústavu jsou na kamenech z tvrdého pískovce viditelné stopy původního kamenického opracování. Odborníci se domnívají, že jsou mezi nimi i kameny, které byly součástí Juditina
mostu, protože mají jiné složení. Juditin most byl původní kamenný most přes Vltavu, předchůdce Karlova mostu. Byl postaven mezi lety 1158 a 1172 a stal se tak nejstarším kamenným mostem v Českých zemích a jedním z nejstarších severně od Alp. V té době byly ve střední Evropě jen dva kamenné mosty, v Řezně a Drážďanech.
Po letech, kdy si kameny hověly na břehu a nerušeně obrůstaly mechem a zarůstaly travou, se však rozhodlo, že tady navěky nezůstanou. Bylo rozhodnuto, že kameny budou převezeny z jejich dočasného uložení na malostranském břehu Vltavy na prostranství k Muzeu hlavního města Prahy, kde se stanou součástí výstavy STALETÍ POD VODOU. JUDITIN A KARLŮV MOST. A rozjela se velká logistická akce. Ve středu 13. června kolem deváté ráno dorazil k malostranskému břehu u Karlova mostu remorkér s pontonem, na kterém stálo nákladní auto s jeřábovou rukou. Některé z kamenů vážily i půl tuny, jinak než jeřábem je tedy naložit nešlo. A protože terén na břehu je pro jakoukoli techniku nepřístupný, muselo se nakládat z vody. Na břehu ovšem bylo také rušno – tady se upevňovaly kameny do ok, aby je mohl jeřáb naložit.
inzerce
DAŇOVÁ PORADNA Vedu daňovou evidenci. Musím evidovat výběry z banky do pokladny a opačně (průběžné položky)? Nemusíte evidovat průběžné položky ani jiné nedaňové příjmy a výdaje jako jsou osobní vklady a výběry peněz. I v případě, že byste si je evidoval dobrovolně, nebudou v daňové evidenci vidět, protože daňová evidence obsahuje pouze daňové příjmy a výdaje. Vedle příjmů a výdajů musíte evidovat ještě závazky včetně půjček a obchodní majetek včetně pohledávek. Prodávám pozemek, který jsem před rokem zdědil po rodičích. Musím příjem z prodeje zdanit? Záleží na tom, jak dlouho rodiče pozemek vlastnili a jestli byl užíván k podnikání (zařazen do obchodního majetku). Pokud ho rodiče koupili déle než pět let před tím, než ho prodáte a nebyl v době pěti let před prodejem používán k podnikání, nebudete prodej zdaňovat. Je osvobozen. Pokud byl v době pěti let před prodejem používán k podnikání, osvobozen nebude. Do příjmů dáte prodejní cenu a do výdajů cenu podle odhadu znalce pro dědické řízení. Chtěl bych si zavázat žáka učiliště, aby 14
v mé firmě pracoval po skončení školy. Mohu mu dávat nějaké peníze a mít tyto výdaje daňově uznané? Můžete žákům i studentům dávat motivační příspěvek. To je např. stipendium nebo příspěvek na ubytování, stravování a některé další věci. Podmínkou ale je, že s ním uzavřete smlouvu, podle které se bude pro vás připravovat na výkon profese v pracovním vztahu. Do výdajů se může uznat nejvýše 2000 Kč měsíčně. U studentů VŠ je to max. 5000 Kč měsíčně. Z této částky budete odvádět daň jako by to byla mzda. Můžete mu samozřejmě dávat víc, ale to, co bude nad povolenou částku, nebude daňově uznatelné.
z nás zdanil příjem z jednoho bytu. Tím bychom mohli oba uplatnit nezdanitelné částky. Je to možné? Není to možné. Zákon o daních z příjmů výslovně říká, že příjmy z pronájmu nemovitostí ve společném jmění manželů se zdaní u jednoho z nich.
Jsem OSVČ, vedu daňovou evidenci a jeden odběratel mi dluží značnou částku peněz. Chci tuto pohledávku prodat za polovinu. Jakou částku zdaním? Pokud prodáte tuto pohledávku, tak ji zdaníte celou, přestože dostanete jen polovinu.
Byl mi zatopen sklad s oděvy a zboží ve velké hodnotě bylo zničeno. Je možno toto zničené zboží dát do daňových výdajů? Opět se jedná o škodu, která je daňově neuznatelná. Pokud ovšem bylo zboží pojištěno, je hodnota zničeného zboží daňově uznatelná do výše náhrady škody od pojišťovny. To znamená, že nelze daňově uznat to, co není hrazeno pojišťovnou. Jsem podnikatel a žiji s družkou, která mi v podnikání pomáhá a nemá jiné příjmy. Mohu na ni rozdělit část
Jsme manželé a pronajímáme dva byty, které jsou ve společném jmění manželů. Já mám z podnikání ztrátu a manželka nemá žádné příjmy. Bylo by pro nás výhodné, aby každý
Byla mi vykradena prodejna. Mohu si dát ukradené zboží do výdajů? Manka a škody jsou obecně daňově neuznatelné. Pokud je ale škoda (krádež) způsobena podle potvrzení policie neznámým pachatelem, je možno ji uplatnit daňově. Je tedy nutno mít toto potvrzení policie a prokázat, jaká byla hodnota ukradeného zboží.
svých příjmů z podnikání, když není manželka? Příjmy mohou být rozděleny nejen na manželku, ale i na jiné osoby žijící s Vámi v domácnosti. Na tyto osoby, tedy na Vaši družku můžete rozdělit nejvýše 30% svých příjmů a výdajů („zisku“ nebo ztráty). Nesmíte ale překročit 15.000,- Kč „zisku“ za každý započatý měsíc spolupráce. Vaše družka se musí včas zaregistrovat jako spolupracující osoba u Správy sociálního zabezpečení a u své zdravotní pojišťovny. Mám ztrátu z podnikání a správce daně mi nechce uznat nárok na daňový bonus na děti, protože prý mám malé příjmy. Loni jsem ale měl také ztrátu a bonus jsem dostal. Nárok na bonus nezávisí na tom, jestli máte ztrátu a jak velkou. Jednou z podmínek na přiznání bonusu je výše příjmů, které musí být alespoň 48.000,Kč za rok. Pokud Vaše příjmy byly menší, nárok na bonus nemáte. V minulém roce byly zřejmě Vaše příjmy vyšší než 48.000,- Kč. Na Vaše dotazy odpovídal Ing. Jiří Koren - daňový poradce tel.: 608 28 10 26 e-mail:
[email protected] www.regionrevue.cz
Reportáž z regionu
Operace Anthropoid:
Vzpomínky na Praze 2
A plujeme
Když byly všechny těžké kamenné kvádry naloděny, vydals e remorkér po řece směrem k Františku. Trvalomu to zhruba hodinu. Tady proběhlo další překládání – z lodě na náklaďák, který kameny odvezl k hlavní budově Muzea hlavního města Prahy na Florenci,a by se mohly stát součástí výstavy STALETÍ POD VODOU. JUDITIN A KARLŮV MOST, která začíná 18. června¨a potrvá až do 4. listopadu. Kvádry budou vyskládány venku, po výstavě přejdou do muzejních sbírek. Muzeum si nechá udělat petrografický rozbor, který by měl kameny z Juditina mostu na zákaldě jejich odlišného složení rozlišit od těch z Karlova mostu. Výstava STALETÍ POD VODOU. JUDITIN A KARLŮV MOST se uskuteční v době, kdy si Praha připomíná
dvacet let od zápisu Pražské památkové rezervace na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a také deset od největší novodobé povodně, kterou Praha zažila v roce 2002. V této souvislosti výstava přiblíží veřejnosti nejnovější poznatky o těchto výjimečných památkách středověkého stavitelství v Praze, které byly získány výzkumem archeologů a stavebních historiků během zatím poslední etapy opravy Karlova mostu. Představí také unikátní velkoplošné fotografie i videozáběry, pořízené při podvodních rekonstrukčních pracích a při potápěčském průzkumu vltavského dna v okolí Karlova mostu. Další fotografie najdete na našem webu: www.regionrevue.cz.
V budově Úřadu městské části Praha 2 na náměstí Míru byla koncem května otevřena výstava k 70. výročí operace Anthropoid. Výstavu připravila Asociace legionářských tradic. Potrvá až do 22. června. Výstava s názvem Někomu život, někomu smrt je putovní a koná se pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslavy Němcové, britské velvyslankyně v České republice J. E. Sian MacLeod a ministrů kultury a školství, mládeže a tělovýchovy. Na panelech je zachyceno období od všeobecné mobilizace v září 1938, podepsání Mnichovské dohody, plánování likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, samotný atentát na Heydricha, který rovedli českoslovenští parašutisté, členové skupiny Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš, ve středu 27. května 1942, a následné akty pomsty nacistů za Heydrichovu smrt. Expozice je pro veřejnost otevřena ve výstavních prostorách radnice (nám. Míru 20, 1. patro) v Po, St 8:00– 17:30, Út, Čt 7:30–16:00, Pá 7:30–13:30 a je uzpůsobena školní výuce. Potrvá do 22. června. Učitelé si mohou stáhnout metodické pokyny a pro své žáky pracovní listy na stránkách výstavy www.nekomuzivot-nekomusmrt.cz. Kromě této výstavy připomíná atentát na Heydricha a události kolem něj v Praze 2 i výstava v kulisách koncentračního tábora „Atentát na Heydricha – 70“, která bude až do 30. června k vidění na Karlově náměstí v Praze. Představuje 70 příběhů lidí, jejichž osudy se protnuly s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Návštěvníci vstoupí do interiéru dřevěné stavby, která připomíná koncentrační tábor Mauthausen.
inzerce
www.regionrevue.cz
15
inzerce
www.regionrevue.cz
www.regionrevue.cz
