Červen 2004 Číslo 6 Ročník 10. Časopis přerovského děkanátu. Úvodník. Liturgický kalendář. Rozhovor. Rosteme ve víře. Církevní památky

Časopis přerovského děkanátu

Červen 2004 Číslo 6 Ročník 10 Úvodník

P. Jaroslav Kníchal

Liturgický kalendář na červen

Rozhovor

s Janem Tomigou

Rosteme ve víře

připravil jáhen Ondřej

Církevní památky

kaple sv. Josefa v Císařově

Dar víry

Řeckokatolická církev Boží Tělo

Dětské okénko

Stránka pro mládež

Exercicie biřmovanců Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek

Dvě výročí kojetínské farnosti Fotoreportáž…

z Fryštáku a Čekyně

Informace

… a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 10, Červen 2004

Červen v liturgii V posledních dnech se hodně mluví o sjednocování. Sjednocená Evropa, Evropská unie, referendum. A o sjednocení je i jedna červnová neděle. Dokonce o totálním sjednocení. Nejsvětější Trojice: Otec, Syn a Duch Svatý už zamotala hlavu nejednomu teologovi, filosofovi nebo i obyčejnému hledajícímu člověku. V Bohu jsou tři osoby, každá z nich je Bohem, ale přesto je jen jeden Bůh. Může mít vůbec takto definovaná pravda víry nějaký dopad na náš konkrétní život? Na první pohled ani ne. Vždyť co vlastně víme o vnitřním životě Boha? Jedná se o tak intimní záležitost, že ani Ježíš coby vtělený Bůh to příliš nekomentuje. Nevysvětluje, nejspíš bychom to stejně nepochopili. Ale když má mluvit o tom, jak to vlastně vypadá v Božím životě, nejčastěji mu zjihne hlas a mluví o lásce: Tak Bůh miloval… Anebo: Jako Otec miluje Syna… A miláček Ježíšův, sv. apoštol Jan to shrne do jediné krátké a výstižné definice. Bůh je Láska. Šmytec. Jasně a krátce. A láska touží po sjednocení se. Ten, kdo miluje, bude vyhledávat objekt své lásky, bude chtít být s ním co nejvíce, bude se snažit všechno pustit, všeho se zříct, aby se k objektu své lásky přiblížil, aby se s ním spojil… A jak je to s naší láskou k Bohu? O touze sjednotit se s Jeho pravidly, o vůli jít Jeho cestami. O tom, že mluvit o lásce k Bohu nemůže ten, kdo vůbec přemýšlí, co má přednost. Slavnost Nejsvětější Trojice má mnohem silnější dopad na náš život, než bychom na první pohled řekli. Minimálně bychom měli být opatrnější, než řekneme, že milujeme Boha, anebo milujeme nějakého člověka. Jestli to, co prožíváme, je opravdu láska. Jestli to, co cítíme, je ono „miluji“… A pokud se budu chtít naučit milovat, cesta Nejsvětější Trojice se mi nabízí jako nejkvalitnější výuka. Žádný sňatek z rozumu. Unie v pravém a jediném slova smyslu. Strana 2

P. Jaroslav Kníchal

3. červen 5. červen 6. červen

Památka sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků Památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka Slavnost Nejsvětější Trojice

10. červen Slavnost Těla a krve Páně S obsahem svátku vhodně koresponduje i jeho zařazení do rámce liturgického roku; do doby krátce po Velikonocích, kdy církev již oslavila všechna základní tajemství víry. Svátek je jakýmsi shrnutím velikonočních událostí: ustanovení Nejsvětější svátosti, Kristovy oběti kříže dovršené zmrtvýchvstáním, a připomíná, že po svém nanebevstoupení zůstává Kristus mezi námi pod způsoby chleba a vína. Eucharistie je jediná svátost, která trvá i po jejím slavení. Pán Ježíš pouhou svou svátostnou přítomností posvěcuje naši duši v okamžiku klanění, adorace.

11. červen Památka sv. Barnabáše, apoštola 18. červen Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Klíčem k správnému pochopení obsahu slavnosti je výraz „srdce“. Není zde použit k označení tělesného orgánu, ani v užším, pro naše vyjadřování běžném výrazu jako sídlo citů. V biblickém jazyce má mnohem širší význam: označuje centrální místo nějakého kraje či provincie, podstatu předmětu či celkový charakter člověka, jeho vnitřní život, nejen city, ale i paměť, myšlení, jednání. Srdce je obrazem svobody a lidského svědomí, místem, kde dochází k setkání člověka s Bohem. Slavíme-li svátek Ježíšova srdce, chápeme je především jako místo dokonalého sjednocení Boha a člověka. V Kristu, pravém Bohu a pravém člověku, jsou dvě přirozenosti, dvě vůle a dva druhy činnosti, přičemž lidské mohutnosti jsou svobodně a z lásky zcela podřízeny božským. Obrazně řečeno, Ježíšovo lidské srdce je svobodným a dokonalým nástrojem Boha a jeho vykupitelského díla, z lásky svobodně podstupuje utrpení a smrt pro spásu všech lidí. Je také symbolem Ježíšovy lásky, lásky bez výhrad, lásky až do krajnosti, která nikoho nevylučuje a předchází jakoukoli zásluhu, neboť Kristus zemřel za všechny bez výjimky. V mešních textech vedle radostné oslavy můžeme zaslechnout i kající podtón. Kristus zemřel za naše hříchy, to naše pýcha a neposlušnost ho zranily, přibily na kříž a probodly jeho srdce. On, dokonalý služebník, je tedy také vzorem a výzvou k naší oddané službě Božímu království, jíž máme přispět k zadostiučinění za naše viny. Smírný charakter má především závěrečná pobožnost před vystavenou Nejsvětější svátostí, která se skládá z Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, zásvětné modlitby a svátostného požehnání.

19. červen Památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie O vznik a rozšíření úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie se zasloužil především sv. Jan Eudes, který tuto památku slavil poprvé 8. 2. 1643. Obsahem památky je radost a přebývání Pána v Mariině srdci. Čtení z evangelia (Lk2,41-52) klade důraz na důvěru a odevzdanost Bohu, na přijetí Boží vůle celým srdcem, v kterém máme jako Maria uchovávat vše, i to, čemu v dané chvíli nejsme schopni porozumět. V roce 1925 se zjevila Panna Maria Lucii z Fatimy a žádala ji o smírnou pobožnost k jejímu Neposkvrněnému Srdci po pět za sebou jdoucích prvních sobot v měsíci. Součástí této pobožnosti má být svátost smíření, sv. přijímání, modlitba růžence a čtvrthodinové rozjímání o růžencových tajemstvích. Později, 15. srpna 1942 při zjevení sestře Konsolátě Betrone, žádal Spasitel devět prvních sobot zasvěcených Neposkvrněnému Srdci Mariinu, které je bytostně spojeno s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým. 21. červen Památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka 24. červen Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

29. červen Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů J. Branžovský Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 10, Červen 2004

Rozhovory

Milí čtenáři,

opět Vám přinášíme rozhovor s člověkem, kterého snad všichni znáte, je jím Mgr. Jan Tomiga, nyní působící jako jáhen ve Staré Vsi.

Můžete nám o sobě krátce povědět odkud pocházíte a kde jste zaměstnán? Narodil jsem se před 37 lety v Olomouci, ale od dětství žiji v Přerově. Pracuji jako konzultant pro počítačovou firmu v Olomouci. Povězte nám, kdy jste byl vysvěcen na jáhna a pro ty čtenáře, kteří nevědí, jaký je rozdíl mezi jáhnem a trvalým jáhnem. Jáhenské svěcení jsem přijal 22. června 2002 v olomoucké katedrále společně např. s nyní již přerovským kaplanem Otcem Ryszardem. Jáhenská služba je jen jedna – stejná pro „trvalého“ jáhna i pro jáhna, který se připravuje na kněžské svěcení. Rozdíl je v tom, že trvalý jáhen je jáhnem napořád, jáhenství pro něj není přechodný stav jako pro kandidáty kněžství, kteří z rozhodnutí církve musí před kněžským svěcením přijmout svěcení jáhenské. Tato praxe – postupné přijímání svěcení – není v církvi od počátku, ale církev ji v průběhu času zavedla a dodržuje. Rozdíl mezi „trvalým jáhnem“ a „jáhnem - kandidátem kněžství“ je pak spíše v praktickém prožívání jáhenské služby. Trvalý jáhen – na rozdíl od kandidátů kněžství – může za určitých podmínek být ženatý a mít rodinu. Vím o Vás, že jste se před nedávnem přestěhoval do Staré Vsi, je nějaká zásadní změna mezi službou na vesnici a ve městě? Nemůžu posoudit rozdíl v jáhenské službě na vesnici a ve městě z vlastní zkušenosti, protože svou jáhenskou činnost jsem začal vykonávat přímo ve Staré Vsi. Na vesnici, kde je menší farní společenství, je lepší příležitost poznat každého člena farního společenství osobně. Jste také více vidět mezi lidmi – zvláště nevěřícími – jako reprezentant církve. Ve městě lze zůstat v jakési částečné anonymitě, na vesnici nikoliv. Jakou máte účast farníků na bohoslužbách a máte i výuku náboženství? Které obce máte na starosti? Naše farní společenství není příliš velké. Farnost tvoří dvě obce – Přestavlky a Stará Ves. V neděli bývá na mši svaté tak 40–60 věřících. Náboženství učí O.Slawomir Sulowski

v místní škole, ale každou neděli máme dvě kázání – jednu homilii má Otec Slawomir pro dospělé a já pak ještě krátce mluvím k dětem, kterých bývá v kostele 10-12. Musím říct, že mám velkou radost z našeho farního společenství, kterému mohu sloužit.

Co děláte ve svém volném čase, máte nějaké záliby? V poslední době zjišťuji, že mi přibývají nové „záliby“, které vytlačují ty staré, např. sekání trávy kolem fary a kostela, zednické a elektrikářské práce apod. To je ale dáno tím, že jsme se přestěhovali do rekonstruované staré fary, a tak je zde stále co dělat. Mám na starosti také dětský domov, který se snažíme již několik let ve Staré Vsi zrealizovat. Nyní se konečně zdá, že se dílo podaří a s Boží pomocí budeme moci ještě letos přijmout do domova první děti. Tato aktivita zabírá spoustu mého času, protože je potřeba shánět peníze na vybavení, na provoz a zařizovat všechny potřebné věci kolem dětského domova. A pokud mi přece ještě nějaký čas zbude, pak je potřeba ho také věnovat rodině.

Jak zvládáte rodinu, zaměstnání a službu jáhna? Předpokládám, že bez podpory rodiny by to asi nemohlo dobře fungovat. Má rodina pro Vaši službu pochopení? Jednou z podmínek před přijetím svěcení u ženatého kandidáta jáhenství je souhlas jeho manželky. Jáhenskou službu – a vlastně žádnou činnost - nelze vykonávat na úkor rodiny. Během formace nám bylo zdůrazněno, že budeme jáhny na prvním místě ve svých rodinách. Musím otevřeně přiznat, že je to mnohdy hodně těžké, skloubit všechny aktivity tak, aby rodina věděla, že k nim ještě patřím … Díky velkému pochopení manželky a dětí ale můžu svou službu vykonávat. Tímto bych jim chtěl vyjádřit svůj dík a také je požádat o trpělivost a shovívavost, až zase budou jednou chvíli až „na druhém místě“… Za rozhovor děkuje R. Mazániková

Středoevropské katolické dny


závěrečná pouť do mariánského poutního místa Mariazell v Rakousku. Strana 3

APOŠTOLOVÉ JAKO PŮVODNÍ KRISTOVI SVĚDKOVÉ

Již jsme hovořili o Písmu a Tradici jako o pramenech Božího zjevení. V této chvíli bude vhodné věnovat větší pozornost tomu, co nazýváme učitelským úřadem církve. Když Kristus opustil svět a svým učedníkům svěřil poslání, které dostal od Otce, jeho dílo se rozšířilo za hranice malého židovského národa do celého světa. Druhý vatikánský koncil správně zdůraznil, že apoštolé byli prvními Kristovými svědky. Kristus jim svěřil těžkou a dalekosáhlou úlohu. Museli zůstat ve světě, odolávat mu a z Kristova pověření a s jeho autoritou měli světu hlásat nauku, která mu byla potřebná ke spáse, ale kterou svět není ochoten přijmout, protože byla cizí jeho smýšlení. Apoštolové byli ke svému úkolu vybaveni dvojím způsobem. Na prvním místě posláním, které dostali od Krista (srov. Jan 20,21; Mt 28,18n; Mk 16,15n). Dalším předpokladem jejich poslání je, že oni byli očitými svědky. Učedníci jako očití svědkové Pánových zjevení museli mít především poznání o vzkříšení Ježíše Krista.

SLOVO KRISTOVO A SLOVO APOŠTOLŮ

Apoštolové ihned po nanebevstoupení Ježíše Krista nezačali plnit příkaz ohlašovat jeho poselství. Museli ještě prodělat vnitřní krizi a proměnu. Teprve když na ně sestoupil Duch svatý a vysvětlil jim Ježíše, byli schopni začít svoje poslání. Od této chvíle bylo jejich slovo svědectvím o Ježíšovi, a to svědectvím, které sám Duch svatý vydával o Ježíšovi. Duch a učedníci nejsou dva druhy svědků, protože Duch svědčí prostřednictvím učedníků. Jestliže Kristus působí v Duchu svatém, svědectví Ducha je svědectvím Krista o sobě samotném. Jako Ježíš v čase svého pozemského života hovořil z pověření svého Otce, takže prostřednictvím Ježíše hovořil Otec, tak i Duch promlouvá slova Kristova, tudíž vlastně mluví sám Kristus. Mezi slovem apoštolů a slovem Ježíše Krista je určitá, i když ne úplná identita. Slovo Ježíše Krista vždy přesahuje slovo lidské, ale ve slově apoštolů je přítomné a působí v něm. Apoštolové zase přebírají zodpovědnost a dávají záruku, že Kristovo slovo se jejich prostřednictvím dostane k lidem. Znovu se ukazuje, že v konání apoštolů je přítomný Kristus jako konající subjekt v Duchu svatém. Vchází do slov apoštolů v tom smyslu, že On je tím, kdo hovoří. Apoštolové se po skončení Ježíšovy pozemské existence stali v Duchu svatém budovateli církve a vystavěli ji tak, jak to Bůh od počátku chtěl.

NÁSTUPCI APOŠTOLŮ

Přestože málokdo pochybuje o tom, že Kristus svěřil apoštolům poslání hlásat evangelium, objevuje se problém apoštolského nástupnictví. Je možné se ptát, zda doba apoštolská nebyla taková jednorázová a výjimečná, že to, co platilo pro ni, nemusí platit pro následující časy.

Strana 4

Apoštolská doba je dobou zjevení. O poapoštolské době to už není možné tvrdit, jelikož s apoštolskou dobou se skončilo Boží zjevení. Když Duch svatý vysvětloval apoštolům, že Ježíš je Kristus, tak to byl výklad zjevení, který uváděl do hlubšího chápání Krista. Z jedinečnosti této situace však není možné vyvozovat, že struktury počátečního období neměly žádný význam pro dobu pozdější, a že by tedy v pozdější době neměly existovat. Z Kristova misijního pověření a ze souhrnu znaků mladé církve jednoznačně plyne, že počáteční struktury měly mít trvalý charakter. Když Kristus přislíbil svým, že chce s nimi zůstat až do konce věků, tak to znamená, že i po apoštolské době bude v dějinách přítomen a své poslání bude uskutečňovat v historických formách. Je pravdou, že se zároveň nesmí zapomínat na rozdíl mezi apoštolskou a poapoštolskou dobou a žádným způsobem tento rozdíl podceňovat. Podle svědectví šesté kapitoly Skutků apoštolských si prvotní církevní společenství zvolilo muže naplněné Duchem svatým. Vkládáním svých rukou apoštolové na ně přenesli trvalé úkoly. V poapoštolské době se vyvinulo přesvědčení, že církev je apoštolská na základě nástupnictví v úřadě apoštolů. Úkoly, které zanechal Kristus, nesou dále živí nástupci apoštolů. Svědectví poapoštolských Kristových svědků bylo v podstatě svědectvím o Kristu a o Duchu svatém na základě svědectví apoštolů. Bylo třeba se podívat nazpět na to, co bylo „předáno“ od apoštolů, aby bylo možné autenticky hlásat absolutní budoucnost. Slovo apoštolských žáků je jen slovem apoštolů v novém znění. I v tomto slově je přítomen a působí v něm Duch svatý a v něm sám Kristus.

Vypracováno podle: SCHMAUS, M. Božie zjavenie, s. 290 – 295. KKC 857 – 862. jáhen Ondřej


Kaple sv. Josefa v Císařově Císařov byl založen roku 1785 na pozemcích citovského dvora, náležejícího olomouckému klášteru dominikánek, zrušenému v roce 1782. Z císařského rozhodnutí byly pozemky statku rozparcelovány na 50 dílů - familií - a založena nová ves. Během jediného roku byly usedlosti rozprodány a postaveny domy. Ves pojmenoval dvorní rada Joachim von Stettenhofen na počest císaře Josefa II. „Josefslust“ („Josefovo potěšení“), ale název se neujal, byť byl na nové obecní pečeti. Nové osadě se pro její polohu říkalo „Kaiserwerth“ („Císařova výspa“ nebo „Císařův ostrov“) a toto její jméno se ocitlo v citovské matrice, protože k Citovu byla přifařena a přiškolena. Později byl její název počeštěn na „Císařov“. První osedlí pocházeli ze Svésedlic a Citova. Domky si postavili z vepřovic a obecní zvon měli zavěšený před pastouškou „na kytách“, tj. na dřevěné rozsoše se stříškou. Když penčický farář Tichý koupil pro svou farnost tři sochy z výzdoby zrušeného kláštera Hradisko u Olomouce, v němž byl umístěn nový císařský Generální seminář, následovali císařovští jeho příkladu a odkoupili odtamtud sochu sv. Anny, která zdobila náves od roku 1795. Jedná se o hodnotnou barokní práci některého olomouckého sochaře, pravděpodobně z okruhu Filipa Sattlera. Sv. Anna „Samotřetí“ je znázorněna se dvěma dětmi - dcerou Pannou Marií a vnukem Ježíšem. O svátku sv. Anny také císařovští slavili své hody slavnou bohoslužbou v citovském kostele. Teprve v roce 1893 byla v Císařově postavena zděná zvonice – velká obecní kaple, kterou zasvětili sv. Josefu - patronovi zakladatele obce. Vybavili ji tak, že splňovala církevní předpisy, a proto bylo 14. února 1895 arcibiskupem Bedřichem kardinálem Fürstenbergem povoleno, aby se v ní mohly ročně sloužit dvě mše svaté „za poctivou obec císařovskou“, o svátku sv. Josefa a sv. Anny. Velkou opravou prošla kaple v roce 1984, kdy kromě jiného v ní byla udělána elektroinstalace. Podle nové liturgie se dnes slaví pospolu svátek sv. Anny a svátek jejího manžela sv. Jáchyma – tak přišli císařovští ke svému třetímu patronovi.

Dar a poklad víry

Začátkem června probíhají v naší přerovské farnosti dvě radostné události, biřmování a první svaté přijímání. Události, které utvrzují víru sester, bratří a dětí přijímajících svátosti, ale i těch, kteří se za ně modlili a těch, kteří budou udílení svátostí účastni. Vybízí nás to k zamyšlení, jak je to s naší vírou, vírou našich blízkých a zda poroste nebo zakrní víra těch, kteří svátosti přijali. Statistiky nám ukazují, že v české společnosti se při sčítání obyvatel hlásí k víře v „Boha“ asi jedna třetina populace. Ale jako dar, poklad a poznání Božího zjevení, které jsou třeba nejen uchovávat, ale i prohlubovat, je chápe v průměru pouhých 4,5% návštěvníků bohoslužeb (v Praze jen asi 1%, v naší přerovské farnosti podle posledního letošního sčítání 2,14%). Co je to víra? Sv. Tomáš Akvinský uvádí: „Víra je myšlenkové poznání, kterým se v nás začíná věčný život a působí, že rozum dává souhlas k věcem neviditelným.“ Katechismus katolické církve říká: „Víra je odpověď člověka Bohu, který se mu zjevuje a sdílí a zároveň jej hojně ozařuje světlem při hledání posledního smyslu života. Bůh se z lásky zjevil a daroval člověku.“ Co je to dar a poklad? Dar je projev lásky, buď Boha k lidem nebo lidí k Bohu. Bůh dává člověku darem život a všechny hodnoty. Poklad víry je obsažen v Písmu svatém a v posvátné Tradici a je apoštoly svěřen celé církvi.

Připravila Zdeňka Mollinová

Co máme a můžeme dělat my? Písmo svaté nás vybízí, abychom poklad - hřivnu, kterou jsme dostali, neschovali, nezakopali. Má přinášet užitek pro nás i bližní, máme jeho hodnotu zvěstovat. Většina z nás se snaží předávat dar víry svým dětem vypráví jim o Bohu, modlí se s nimi, bere je s sebou do kostela, přihlásí je na výuku náboženství, chce jim být jako křesťan příkladem. Cítíme, že není správné nechat světonázor dětí utvářet pouze školou a televizí a říkat si: „Až vyrostou, ať si samy vyberou.“ Protože z čeho si mají vybrat, když se o křesťanství skoro nic podstatného nedozvědí. I při naší sebelepší snaze od nás nemusí dospělé děti i naši nejbližší dar víry převzít. Známe to z Ježíšových slov, evangelijních podobenství i z životních osudů. Stává se to i u ostatních darů. Kolik zklamání a žalosti působí nepřijetí a neopětování daru čisté lásky u mladých. Bolest z nepoznání hodnoty duchovního i hmotného daru nebo jeho nepřijetí, je i v manželství, u dětí, mezi prarodiči a vnuky. Dar musí být předáván s láskou, ne vnucen. Má být také dobrovolně a s upřímnou radostí přijat. Tedy i víru, která je Božím darem, přijímáme svobodně, když cítíme a poznáváme Boží lásku. Proto ji nemáme a nemůžeme ani my vnucovat násilím. Radujme se z darovaného, poznaného, přijatého a náš život obohacujícího pokladu víry v našich srdcích. Modleme se za děti a blízké, aby i je přivedl Bůh na cestu poznání a vnitřní radosti. Věřme a mějme pevnou naději v Boží milosrdenství. Jak jsme již četli: Bůh se daroval člověku - tedy všem lidem.


František Menc

Strana 5

Jednota východu a západu

Morava, kolébka křesťanství mezi Slovany, zásluhou slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje stala se ohniskem, odkud se rozšířilo světlo Kristovo u všech Slovanů západních, jižních i východních. Zvláštním znakem tohoto křesťanství bylo spojení křesťanské tradice východní – řecké se západní – římskou. Obojí složka byla v cyrilometodějském díle liturgickém dobře zastoupena. Slované se tak měli stát mostem mezi řeckým Východem a latinským Západem. Sv. Cyril a Metoděj byli Řekové a sami používali řeckého východního obřadu. Z něho vycházeli a jej nepřestávali užívat, i když přišli na Moravu, kde už byl v užívání západní římský obřad ve znění latinském. Oni však nebyli zaujati proti západnímu obřadu, ale naopak rádi přejali některé části západního obřadu, a tak obohatili východní liturgický základ o mnohé prvky západní, takže vytvořili nový liturgický řád, který spojoval složku východní i západní. V Čechách se uchoval původní cyrilometodějský řád spojující východní základ se západními prvky až do konce 11. století, kdy musel ustoupit západnímu řádu latinskému. V jiných slovanských zemích, kam se slovanská bohoslužba dostala po vyhnání cyrilometodějských žáků z Moravy, se tato vyvíjela buď směrem východním nebo západním. V Bulharsku a Makedonii, kde byl vliv řecké liturgie nejsilnější, zůstal jen východní obřad a odtud se pak rozšířil také k Srbům a k východním Slovanům, Rusům, Ukrajincům, Bělorusům a také k románským Rumunům. Obojí větev slovanské bohoslužby, východní i západní, je dílo sv. Cyrila a Metoděje a patří k dědictví cyrilometodějskému. Každá z nich však zachovala jenom jednu část cyrilometodějského díla a teprve obě dohromady představují vzácný celek svědčící o široké a velkomyslné otevřenosti ducha a o hlubokém porozumění pro universalitu církve objímající křesťanský Východ i Západ. V českých zemích, kde cyrilometodějské dílo mělo svůj počátek, a kde se hned na počátku rozvinulo v celé hloubce a šíři přímým působením slovanských apoštolů, může a má se rozvíjet i dnes, a to tak, že obojí obřad zůstává ve své čistotě a kráse vedle sebe, ve vzájemné úctě a lásce a bratrské pomoci a spolupráci. Nyní v České republice je nová řeckokatolická eparchie (diecéze) sdružující všechny řeckokatolíky za území České republiky v čele s biskupem-apoštolským exarchou pro katolíky slovansko-byzantského obřadu. To je jistě pro římské katolíky příležitostí a podnětem, aby přijímali své východní bratry, katolíky řeckého obřadu, s upřímnou úctou a láskou, a aby jim ve všech potřebách vždycky vycházeli ochotně vstříc. Podle prof. Dr. Vojtěcha Tkadlčíka upravila Alena

Strana 6

ŘECKOKATOLICKÝ SEMINÁŘ V KROMĚŘÍŽI

„Jsme bratři a sestry jedné rodiny, jsme jak ty kameny a cihly, které společně tvoří pevnou stavbu, jejímž stavitelem je ruka našeho Spasitele, chrám Boží chvály, chrám Katolické církve. Základním kamenem je sám Ježíš Kristus. Na Petrově skále stojí stavba naší církve, veliký Lev XIII. je naším Otcem, jeho stolec je středem naší jednoty. Držme se věrně víry, držme se Petrovy skály, buďme věrni sobě. Věrni našemu Bohu." Andrej Šeptyckyj, lvovský metropolita

Během první světové války po okupaci Haliče Ruskem se v roce 1915 mnoho řeckokatolíků ocitlo v různých částech Rakouska-Uherska. Nezáviděníhodný osud - odchod z vlasti, nouze, hlad, nejistota - zvláště postihl kněžský dorost z Haliče. Ze tři haličských seminářů ve Lvově, Stanislavově a Přemyšli nezůstal ani jeden. Řada těchto bohoslovců přišla na české a moravské území. Tehdy olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, iniciátor a zakladatel Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje (1891) se rozhodl těmto mladým studentům v obtížné životní situaci pomoci a zřídit pro ně seminář. Podnětem k tomuto jeho rozhodnutí byla informace o těžkém osudu řeckokatolických kněží a bohoslovců v důsledku válečných události, kterou se dozvěděl při náhodném setkání s generálním vikářem řeckokatolíků Platonidem Filjasem ve Vídni. A.C. Stojan se nejdříve snažil zřídit tento seminář na Velehradě, ale tam již bylo jezuitské gymnázium. Další neúspěšný pokus byl na sv. Hostýně a až v Kroměříži se mu podařilo svůj záměr realizovat. Místní organizace dala k dispozici dvě velké místnosti s 60 lůžky pro ubytování studentů, katolický tělocvičný spolek „Orel“ poskytl svůj velký sál, kuchyň byla umístěna v uvolněných prostorách v budově piaristů a jídelna v sále Mariánské družiny. Bohoslužby se mohly konat v nedalekém chrámu sv. Jana. Kromě toho na žádost A. C. Stojana arcibiskupský úřad souhlasil a dal upravit všechny místnosti v pavilonku v arcibiskupské zahradě pro potřeby seminaristů. Seminaristů bylo zprvu 40, později 60 a nakonec se jejich počet zvýšil na 75. Do semináře přišli 22. dubna 1915 a za pár dní poté - dne 26. dubna - začala výuka svatou liturgií v chrámě sv. Mauricia. Počet vyučovacích hodin v jednotlivých předmětech byl stanoven podle bohoslovecké fakulty v Olomouci. Většina přednášek byla v latinském jazyce, čeština se užívala při rozhovorech a u praktických předmětů. Pro ty, kteří se chtěli naučit češtinu, přednášel profesor Focel z reálného gymnázia a profesor Fadrus. (pokračování v příštím čísle)

Ikonostas katedrály sv. Klimenta v Praze


„Boží tělo“ – tak se dodnes označuje slavnost Těla a krve Páně, slavený už více než 700 let. Neodmyslitelně k němu patříval slavnostní eucharistický průvod obcí, který se dnes koná už jen někde, ve městech i na vesnicích tuto tradici potlačila od roku 1942 nacistická a pak komunistická totalita. Přípravy k němu začínaly už několik dní předem všeobecným úklidem obce a chystáním cesty pro průvod. Velkou poctou byly „oltáříčke“ čtyř zastavení průvodu na katastru obce. Ty stavěla každá vybraná rodina u své usedlosti, od nejjednodušších, sestavených ze stolů a prken, překrytých prostěradly, šátky a ubrusy, po drahé, profesionálně vyrobené oltáříky, za které by se nemusely stydět ani obecní kaple či kostel, jak to bylo ještě před padesáti lety v Předmostí. U některých gruntů byly dokonce pro oltáříky postaveny ve zdi zvláštní výklenky - „božitělovy kapličke“, jak jsou dodnes vidět v Penčicích nebo ve Vlkoši. Základem výzdoby oltáříků byly „lipke“ - mladé lípy nebo aspoň velké lipové větve, zasazené do země. Až do roku 1942 se v kostelních účtech přerovské farnosti opakoval honorář kostelníkům za jejich obstarání a dovoz. Ve městě se lipky zasazovaly do stojanů jako vánoční stromky (kvůli dláždění). Na vsi se pro ně vykopaly jámy, do kterých se zasadily nejen u jednotlivých zastavení, ale také se vysázela „álija“ od kostela po celé trase průvodu. Průvod šel přesně vyznačenou trasou, danou tradicí. Pro pana faráře s Nejsvětější svátostí byl na silnici či cestě vysypán kobereček z čerstvě posečené trávy, na který kromě něho nesměl „nigdo stópnóť“. Okraje koberce byly lemovány listy kapradí nebo jehličnatými větvičkami, nejparádněji býval upraven přímo před oltáříky, pokud nestálo klekátko pro kněze na skutečném koberci. Děvčata tu položila do trávy věnečky z polních květin nebo vytvořila vzory z utrhaných květů. Nejvíce květů však spotřebovaly družičky, které „stlaly cestu Kristu Pánu“. Každá měla bílý košíček naplněný natrhanými lístky pivoněk, růží a vůbec všeho, co právě kvetlo a vonělo, z něhož rozhazovala květy na cestu Sanctissimu. Ještě v 19. století se při průvodu nosívala Nejsvětější svátost v uzavřeném ciboriu. Našim pradědečkům ale pro Pána Ježíše ani to nejlepší nebylo dost dobré, a tak se našli dobrodinci, kteří kostelu darovali monstranci, jako r. 1880 František Davídek z Dluhonic, nebo krásný nový baldachýn, jako přerovští farníci r. 1868. Nesení baldachýnu bylo výsadou nejdůležitějších osob ve farnosti - tak P. Zavřel poznamenal v Pamětní knize: „Pro památku stůjtež zde jména P.T. měšťanů, kteří nosili baldachýn r. 1909: 1) p. Josef Blažek, měšťan a voskař, kostelní hospodář - nejdéle - od let asi 1880 2) p. František Mareš, měšťan a kožešník 3) p. Jan Lešnovský, měšťan a výrobce pump 4) p. Jindřich Charbut, měšťan a hodinář 5) p. Alois Mühlberger, měšťan a bývalý obchodník 6) p. František Tšpon, měšťan a provazník 7) p. Arnošt Gregr, měšťan a zámečník, vypomáhal p. František Šofrla, perničkář a voskař 8) p. Josef Vyplel, měšťan a krejčí. Šest nese baldachýn, dva lucerny.“ (Už se nenosily cechovní postavníky s tlustými a často zhasínajícími a kapajícími svícemi, zato „dvanácte Sokolů s tasenými rapíry po stranách baldachýnu kráčelo“.)

V Přerově bylo I. zastavení vždy u radnice na Dolním (Masarykově) náměstí, II. na Horním náměstí u čp. 21, III. bylo „hraběcí“ u zámku a IV. opět na Dolním náměstí u lékárny „U zlatého orla“. Okna po celé trase byla ozdobena květinami a svícemi. Průvodu se vždy zúčastnila hudba (v roce 1727 bylo vyplaceno „3 chlapům, kteří nesli na Boží Tělo positiv a bubny“ 7 krejcarů a 2 denáry) i přerovská vojenská posádka a čestná rota „střílela při oltáříčkách“. V Předmostí se prý střílívalo z hmoždíře, jinde nejčastěji z „národního děla“ (do otvoru ve dnu červenobíle pomalovaného sudu se zasunula bambitka a její výstřel sud zesílil na ohlušující dělovou ránu). A čím ta sláva končila? Dá se říci, že mimořádnou směnou městských metařů, za kterou dostali od kostelního výboru slušně zaplaceno. Nastoupili okamžitě, jakmile průvod přešel, a do poledne muselo být dláždění čisté. Na vsi vyrukovala čeleď a zbytky rozšlapaného zeleného koberce shrabala a rozhodila po polích, „abe bela požehnaná óroda“. (Podle Pamětní knihy farnosti Přerovské, zápisů Jana Vyhlídala a Otakara Bystřiny sestavila Z. Mollinová)


Strana 7

Chlapci a děvčata, měsíc červen je snad nejkrásnějším měsícem, kdy všechno kvete a voní. Červen nám také připomíná, že je tu konec školního roku. Možná tak, jako v pohádkové knize Tisíce a jedné noci si můžeme říct: „… jasmín voněl a svěží vánek vál…“ A ti, kteří žijí s Pánem Ježíšem si ještě mohou přidat radost do srdce z Prvního svatého přijímání, ze svátku Těla a krve Kristovy (Božího těla), Nejsvětějšího srdce Ježíšova…

Dětské okénko

Biblické hádanky pro malé i velké 1. Ve které biblické knize se ani jednou nevyskytuje slovo Bůh? 2. Která starozákonní kniha je nejstarší? 3. Která novozákonní kniha je nejkratší? 4. Který z žalmů je nejkratší? 5. Který z žalmů je nejdelší?

Pro Vás, rodiče! Někde jsem četla, že svět kolem nás se mění, ale lidé zůstávají v tom nejhlubším bytí stále stejní. Proto si dovolím na konci školního roku napsat úryvek z knihy, která byla napsána již asi před 100 lety. Jmenuje se Srdce a autorem je Edmondo De Amicis. Kniha píše o jednom desetiletém chlapci a jeho každodenním životě ve škole mezi spolužáky. Popisují se zde mezilidské vztahy mezi chlapci navzájem i mezi učiteli a žáky. Na konci školního roku si jdou chlapci pro vysvědčení a náš hrdina odchází na jinou školu – vyšší. „Před polednem jsme se všichni sešli naposledy ve škole, abychom se dozvěděli výsledky svého učení a přijali vysvědčení. Vstoupil pan učitel a nastalo úplné ticho. Pan učitel předčítal jména a výsledky… Když dočetl, vstal a řekl: „Milí hoši, dnes jsme naposledy pohromadě. Strávili jsme spolu celý rok a nyní se rozejdeme jako přátelé…“ Zamlčel se a pak pokračoval: „Jestliže mi někdy došla trpělivost, jestliže někdy proti své vůli jsem byl nespravedlivý anebo příliš přísný, odpusťte mi. A mějte se rádi! Vždy zůstanete v mém srdci!“ Padesát hlasů zavolalo najednou: „Nashledanou, pane učiteli! Díky, pane učiteli!“ Také my chlapci jsme se loučili. Ach, jak se vzpomíná na všechny ty mrzutosti v tom okamžiku!… Objali jsme se a dali jsme si dárky. Pak jsem běžel k tatínkovi a mamince. Tatínek se mě ptal: „Rozloučil ses se všemi spolužáky?“ Řekl jsem, že ano. „A jestli jsi někomu ukřivdil, jdi ho odprosit, aby ti odpustil!“ „Nikomu jsem neukřivdil,“ odpověděl jsem. „Nuže sbohem!“… Já jsem nemohl promluvit ani slova.“ Proč se máme zamyslet nad koncem školního roku? Je mnoho věcí vrozených, ale je i mnoho věcí, které se dítě učí ve svém okolí a od svých rodičů. Myslím jen na jedno, mějte pro své děti čas. Nechtějte jim dát poklady tohoto světa, ale naučte je mít srdce. Děkuji! katechetka Liba

B. Ferrero

Dva kapesníky

V mateřské škole jeden chlapec stále nosil dva kapesníky. Učitelka se ho ptala proč. Chlapec jí odpověděl: „Jeden mám na utírání nosu. Druhý mám na to, abych s ním utíral oči těm, kteří pláčou.“ A co ty? Nosíš také dva kapesníky? (Z knihy Příběhy pro potěchu duše) Strana 8


Bible Pozdrav

Pan učitel učí malé zajíčky, vysvětluje a zkouší je a opakuje s nimi tyto důležité zásady: „Co udělá zajíček, když uvidí… … vlka? - No přece rychle uteče, protože jeden malý zajíček jednou neutekl a nebýt kamarádů, zahynul by. … Orla? – Přikrčí se a schová do trávy, protože můj kamarád utíkal a orel ho málem chytil. … Bažanta? – Bude s ním závodit, abyste uměli dobře utíkat jako správní zajíčci.“ „Poznáte, kdo je na obrázku?“ „A teď pozor! Co uděláte, když potkáte pana zajíce? Nikdo z vás neví? – No přece pozdravíte a řeknete: „Dobrý den.“ A když potkáte zajíčka? – No přece: „Ahoj zajíčku!“ Zajíčkům to však moc nejde, proto jim pan učitel řekne, že se to společně naučí. Ukazuje jim střídavě zajíce a zajíčka a všichni hlasitě zdraví, až to umí všichni. Pan učitel je za to moc chválí. Tu se ozve Sedmikrásek, že si chce zajíčky vyzkoušet, zda to umí. A opravdu všichni to krásně umí. A co vy, děti? Když potkáte dospělého člověka, řeknete: „Dobrý den“? A když potkáte kamarády, řeknete: „Ahoj“? A když potkáte kněze, řeknete: „Chvála Kristu“? Ale když odněkud odcházíte, víte jak pozdravit? Přece „Nashledanou“!

Mít rád Hřibová


Mít rád jinému přenechat život a přesto v sobě cítit desetkrát víc života dychtivě pít ze studánky času doušky nejkrásnějších chvil cizí radostí a bolestí se nechat prostoupit to je mít rád.

Strana 9

Stránka pro mládež

Strana 10


Milí čtenáři, v uvedené fotoreportáži Vám chceme přiblížit atmosféru duchovní obnovy, kterou prožívaly dvě skupiny přerovských biřmovanců ve dnech 21. – 23. května 2004 na Velehradě a v Rajnochovicích. Fotografie doprovází také svědectví některých účastníků. Velehrad

Duchovní obnova pro biřmovance na Velehradě vedená P. Petrem Vaculíkem byla pro nás velkým duchovním zážitkem. Sešli jsme se ve společenství klidu a pokoje. Přednášky a meditace nám pomohly si rozšířit znalosti o víře. Odjíždíme plni dojmů. Děkujeme otci Petrovi za vše, čím přispěl k naší pohodě. Tyto exercicie byly velmi dobře připraveny, témata jednotlivých promluv se dotýkala základních oblastí duchovního života (víra, kdo je Bůh, působení ducha zla, hřích, odpuštění, Duch svatý a jeho působení v církvi). Za vše velký dík otci Petru Vaculíkovi. Tyto exercicie se mi moc líbily. Byla dobře zvolená témata přednášek a promluvy otce Petra se dotýkaly srdce. Vytvořila se zde také pěkná a přátelská atmosféra a mohli jsme společně prožít něco krásného a dobře připravit svoje srdce pro přijetí Ducha svatého. Díky také patří sestřičkám, které se o nás staraly a krmily naše hladové žaludky :-)

Rajnochovice

D 20: Když jsem sem přijela, byla jsem v krizi, ale tady jsem našla klid jak v duši, tak celkově. Člověk tu nabere mnoho sil a také pozná lidi a své kamarády, jak je nikdy nezná. A vlastně se může v nich i zklamat. D 18: Jo, objevila jsem, že přerovští biřmovanci jsou moc fajn, a že je škoda, že to nebylo dřív, protože jsem je mnohem líp poznala. Předtím jsem o většině nevěděla skoro vůbec nic. Možná to chtělo i trochu delší dobu, abychom se mohli poznat blíž a víc se otevřít při skupinkách i při jiných rozhovorech nebo aktivitách. Kaple je dost dobrá, moc hezká, je v ní moc fajn. Moc fajn bylo i vedení P. Kamila, bylo to propracované a PSYCHO! Prostě super.


D 17: Konečně jsme se pořádně seznámili. Bylo to super. A mělo to jedinou chybu – dva týdny před biřmováním se teprve seznamovat je trochu pozdě . Naše hodiny by pak vypadaly jinak ☺. Byli bychom víc otevření. Bylo to fajné a psycho!

Strana 11

dokončení diáře ze strany 16 Pondělí 28.6. 18:45 Fara v Předmostí Úterý 29.6. Slavnost sv. Petra a Pavla Středa 30.6. 19:30 Fara v Přerově Sobota 3.7. 15:00 Zlín 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Neděle 4.7. 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 10:30 10:30 Lověšice 19:30 Fara v Přerově Pondělí 5.7. Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 9:30 Podolí Úterý 13.7. 16:00 Centrum Sonus 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Středa 21.7. Přerov, sv. Vavřinec Neděle 25.7. 8:45 Předmostí

Besedy nad katechismem Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí v pondělí 28.6. v 18:00 Schůzka akolytů Primiční mše svatá – Mgr. Ondřej Jirout Pobožnost první soboty První mše svaté v Přerově novokněze Mgr. Ondřeje Jirouta Poutní mše svatá v kapli v Lověšicích Redakční rada časopisu Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 a Podolí 9:30 Poutní mše svatá v kapli v Podolí Setkání františkánského společenství Modlitby Fatimského apoštolátu Adorační den farnosti Přerov Hodová mše svatá v Předmostí

Otázky testů pro biřmovance

Po zveřejnění některých otázek z testů přípravy na biřmování v minulém čísle našeho časopisu mi řada lidí říkala, že ty otázky byly hodně těžké a sami by na některé z nich neznali odpověď. Pravda je, že jsou to těžší otázky. Záměrně. U těžkých otázek je totiž přijatelné, když na ně budoucí biřmovanci odpoví špatně. Kdybychom totiž dávali otázky lehké a někdo odpověděl špatně a např. by nevěděl, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, tak bychom ho nemohli pustit k biřmování. Zároveň některé lidi zajímaly správné odpovědi. Proto jsme se rozhodli, že se budeme k některým otázkám vracet v našem časopise v rubrice „Rosteme ve víře“ a také že otázky postupně pomalu probereme při ranních mších svatých ve všední dny – začneme od pondělí 7. června 2004. Jinak bude opět možnost od září se účastnit vzdělávání dospělých ve víře, kde je příležitost se na vše zeptat a řada věcí se tam probírá více do hloubky.

Jen tak ve stručnosti

Reklama v našem časopise

Na redakční radě jsme uvažovali, jestli dávat do našeho časopisu také reklamu, jak jsme zvyklí v řadě jiných tiskovin, a tak snížit náklady na jeho výrobu. Nechtěli bychom samozřejmě mít z našeho časopisu reklamní leták a také bychom tam nechtěli dávat reklamu na kdovíco. Spíše by to snad mohlo být sponzorování výroby časopisu, kdy v každém čísle by bylo nějakým vhodným způsobem uvedeno, které firmy či jednotlivci jeho výrobu podpořili svými dary. Nemáme ovšem tušení, jestli by byl zájem ze strany farníků či širšího okruhu sponzorů o takovou formu podpory časopisu a zároveň určitý způsob reklamy. Proto prosím ty, kdo by chtěli náš časopis takto podpořit, aby se se mnou spojili a já tak získal představu jestli a jakým způsobem by toto sponzorování našeho časopisu bylo reálné. Znovu bychom se pak k tomu vrátili na redakční radě už konkrétněji. Podobně by bylo možné sponzorovat provoz našich farních webových stránek.

Symboly pro jednotlivé rubriky našeho časopisu

Náš časopis „Slovo pro každého“ obsahuje řadu pravidelných rubrik, ve kterých se objevují články a příspěvky na určitá témata. Některé rubriky mají své jméno a také grafický symbol, který se v každém čísle znovu opakuje. Například tato rubrika má název „Jen tak ve stručnosti“ a symbolem je malá fotografie zvoničky. Postupně bychom chtěli pro náš časopis udělat více takto pojmenovaných rubrik s jejich symboly a u těch stávajících případně název či obrázek obměnit. Problém je v tom, že najít vhodný název a grafický symbol (logo) není snadné. Proto dále vypíši rubriky, které by náš časopis mohl obsahovat a prosím o návrhy na vhodné názvy a hlavně tipy na vhodné symboly pro tyto jednotlivé rubriky. Symbolem může být obrázek, kresba, fotografie – stačí napsat, co by mělo být na tom obrázku či fotce nebo případně takový obrázek či fotku poslat. Z došlých návrhů vybereme ty nejvhodnější. Děkuji. Toto jsou tedy zamýšlené rubriky: 1. Úvodník 2. Liturgický kalendář 3. Maria (mariánská témata a texty) 4. Rosteme ve víře (vzdělávání, nauka) 5. Duchovní život (slovo k duchovnímu povzbuzení či poučení) 6. Světec měsíce 7. Média (knihy, časopisy, filmy, internet) 8. Historie (dějiny farností apod.) 9. Církevní památky 10. Rozhovory 11. Duchovní Přerovska (rozhovory a články od kněží či o kněžích, kteří v Přerově působili či z Přerova pochází) 12. Dětské okénko 13. Stránka pro mládež 14. Jen tak ve stručnosti (slovo faráře) 15. Píšete nám (z dopisů a ohlasů, dotazy a připomínky) 16. S úsměvem (humor) 17. Ptali jsme se (ankety) 18. Žijeme ve farnosti (fungující aktivity ve farnosti, proběhlé akce apod.) 19. Z děkanátu 20. Z diecéze (a církve v ČR) 21. Ze světa 22. Misie 23. Charita 24. Zveme Vás 25. Informace. Pavel Hofírek

Strana 12


Dvě výročí kojetínské farnosti

V letošním roce si kojetínská farnost připomíná dvě výročí týkající se Nadačního fondu Josefy a Marie Mildnerových, faráře Františka Fučíka a Františky Bíbrové, 9. června uplyne 80 let od požehnání nové budovy sirotčince a 15. srpna dokonce 105 let od požehnání kláštera Milosrdných sester svatého Kříže, ve kterém byla zřízena školka. Klášter Milosrdných sester svatého Kříže, dnešní Dům svatého Josefa, byl postaven na konci 19. století z dotace olomouckého arcibiskupa Dr. Theodora Kohna a požehnán 15. srpna 1899 za účasti kroměřížského kanovníka P. Blažka a říšského a zemského poslance P. Antonína Cyrila Stojana, faráře v Dražovicích u Vyškova, pozdějšího olomouckého arcibiskupa. Při budově byla Josefou a Marií Mildnerovými z Vyškova založena nadace. Dům byl odevzdán Milosrdným sestrám svatého Kříže a sloužil jako klášter. Mateřská škola, zřízená a vedená zde sestrami, byla první mateřskou školou v Kojetíně. Milosrdné sestry svatého Kříže setrvaly v budově na Komenského náměstí až do r. 1949, kdy byl klášter zabrán pro potřeby nově zřízeného okresního národního výboru. Později byla budova využívána k různým účelům, nejdéle snad sloužila jako domov mládeže zemědělského odborného učiliště. V roce 1993 byla budova pronajata Městskému úřadu v Kojetíně, který ji předal do užívání Základní škole Svatopluka Čecha. Škola budovu předala zpět nadačnímu fondu 31. srpna 2001. Krátce poté byl dům nazván Domem svatého Josefa. Od února 2002 do března 2003 v přízemí dočasně sídlila městská knihovna a 17. června 2003 zde byl otevřen Denní stacionář pro seniory, provozovaný Charitou Kojetín. První patro začalo být využíváno pro potřeby farnosti. V této budově – klášteře – byl dne 11. února 1917 založen také sirotčinec pro dívky, jejichž otcové padli ve válce. Počet chovanek se brzy rozrostl na 11, a proto byl především zásluhou Ženy a dívky, sl. Marie Mildnerové a tehdejšího kojetínského faráře P. Františka Fučíka v květnu 1918 koupen dům čp. 109 na předměstí Kojetína a v něm zřízen které jste se zapojily do pletení sirotčinec. I toto řešení však bylo jen provizorní, budova nemohla svému obvazů pro malomocné! účelu kvůli špatnému stavu sloužit delší dobu, a proto byl již o sedm let Koncem dubna jsem poslala již později (opět za finanční podpory M. Mildnerové a P. Fučíka, tehdy ovšem třetí zásilku obvazů. Tentokrát jste již kanovníka v Kroměříži) zakoupen jiný dům, čp. 198. Po nutných byly opravdu pilné. Z Přerova opravách byl dům ve svatodušní pondělí, dne 9. června 1924, slavnostně a z Citova se sešlo celkem 142 obvazů, za což všem upřímně děkuji. požehnán P. Fučíkem. V r. 1936 byl dům zbourán a znovu postaven. Z Prahy jsem dostala pozdrav I tato budova několikrát změnila své využití, nejprve od r. 1949 jako Okresní a poděkování všem pletařkám. správa veřejné bezpečnosti, poté delší čas jako domov mládeže Středního Zásilka došla právě včas, protože se odborného učiliště zemědělského, od poloviny 90. let nebyla v nejbližší době chystají poslat další nijak využívána. Na přelomu let 2000/2001 prošlo první patro zásilku do leprosárií. Paní Brejchová tohoto domu rekonstrukcí a od 29. března 2001 jej využívá Charita Kojetín, které zde zřídila Azylový dům pro matky s dětmi z Prahy také oznamuje, že „Za naše dobrodince se slouží mše sv. v kostele v tísni a Romský klub. Tyto dvě budovy a data s nimi spojená jsou nám důkazem, Sv. Ducha v Praze, tedy i za Vás všechny.“ že již před stoletím pociťovali Protože nám teď nastanou pěkné kojetínští farníci zájem dny, některé Vás čeká zahrádka, o své bratry a sestry o prázdninách zase vnoučata, tak a dokázali obětovat čas další zásilku budu posílat asi v říjnu i peníze na službu druhým, nebo v listopadu, podle toho, jak se na pravou caritas – nashromáždí upletené obvazy. nezištnou lásku. Přeji Vám všechno dobré a za Vaši J. Gračka

21.6. – 25.6. 2004

TÝDEN S CHARITOU KOJETÍN

AZYLOVÝ DŮM PRO MATKY S DĚTMI V TÍSNI KLUB ROMSKÝCH DĚTÍ A ŽEN DENNÍ STACIONÁŘ PRO SENIORY

21. 6. „Tříkrálový táborák“ pro koledníky sbírky

22. 6. 19.00 hod Chrám Nanebevzetí Panny Marie Koncert sboru AVE Arcibiskupského gymnázia Kroměříž 23. 6. Den otevřených dveří všech zařízení Charity Kojetín

píli moc děkuji.

Žofie Kornelová

Slovo z Charity …

24. 6. 13.00 hod ROMANO DŽIVES přednáška o historii Romů Muzea romské kultury Brno

25. 6. 9.00 hod Dům svatého Josefa Medžugorje - přednáška P. J. Poláška Na setkání se těší zaměstnanci Charity Kojetín


Strana 13

„Jaký duchovní zážitek jste si ze setkání dovezly?“ ♦ Už mám trochu větší děti, takže jsem si s sebou letos nevezla obavy, jak to doma samy zvládnou. Hned v pátek jsem všechno pustila z hlavy a díky pohodě a radosti, kterou jsem cítila všude kolem mě, mi došlo (i díky promluvě P. Richarda), že nemusí být doma všechno podle mých představ, a že když odevzdám své děti Bohu a budu lépe vnímat jejich zájmy, radosti i starosti, vychovám je s pomocí Boží lépe a bez stresu. ♦ Ačkoliv se P. Richard o účasti ve Fryštáku dozvěděl na poslední chvíli, duchovní vedení zvládl na „1*“. Mše svatá byla hlubokým duchovním zážitkem. Promluva se dotkla srdce každé maminky. Milým překvapením pro nás také bylo, že po ¾ roce kaplanování, jsme se něco dověděli z osobního života na cestě ke kněžství P. Richarda. ♦ V klidu prožitá mše s P. Richardem, inspirující promluva, poznávání jiných osobních zkušeností, sblížení se s neznámými dosud lidmi z kostela a na závěr mše s otcem Františkem a krásným jednoduchým kázání o růži. ♦ Duchovní povzbuzení pro mě byla promluva otce Richarda. Rodina – výchova – láska, slyšení Božího hlasu. A další duchovní injekce je vždy, když vidím růži – láska a její síla – to bylo kázání místního kněze při nedělní mši Na závěr bych chtěla poděkovat svaté. maminkám za odpovědi a popřát jim, ♦ Duchovním zážitkem byla pro mne promluva otce Richarda. aby takových víkendů prožily více. ♦ Velmi mě oslovil rozhovor po mši svaté o pokoře. ♦ Možnost vnitřního zastavení a srovnání si různých myšlenek. Za odpovědi děkuje Věra Pavlů

Strana 14


Sv. Tomáš More, mučedník Narodil se 7.února 1478 v Londýně, studoval právo na Oxfordu. Roku 1529 jej anglický král Jindřich VIII. jmenoval lordem kancléřem. Byl šťastně ženatý. Byl velkým humanistou své doby a přítelem učence Erasma Rotterdamského. Nesouhlasil s královým rozvodem se zákonitou manželkou Kateřinou Aragonskou. Proto se vzdal úřadu kancléře a odmítl též tzv. supremaci tj. status krále, jako nejvyšší hlavy církve v Anglickém království. Za to byl uvězněn v Toweru. Ve vazbě strávil 15 měsíců. Byl obviněn ze zločinu velezrady. Rochesterský biskup Jan Fischer byl jako varování Tomáše Mora popraven 22. června 1535. Tomáš však zachoval věrnost papeži. Proto byl za dva týdny dne 6. července 1535 v Londýně popraven. Fischerova a Morova smrt způsobily v katolické Evropě zděšení a rozkol mezi Anglií a Římem. Oba mučedníci byli svatořečeni 19. května 1935 papežem Piem XI. a dnem společné oslavy v církevním kalendáři určen den smrti biskupa Jana Fischera – 22. června. Král se znovu oženil s Annou Boleynovou . Jindřich VIII. měl postupně celkem šest žen, z nichž některé nechal popravit a s jinými se rozvedl. Celkem poslal na smrt asi 7 500 lidí pro velezradu. Život Tomáše Mora byl mnohokrát literárně i filmově zpracován. Jeho současník Robert Whittengton jej nazval „mužem do nepohody“. Známým se stal jeho smysl pro humor a ušlechtilá veselost, kterou si zachoval i na popravišti. Jaroslav Branžovský

Ve dnech 7. – 9. května 2004 se uskutečnilo soustředění malé scholy, Soustředění malé scholy tentokrát v Lipníku nad Bečvou. V pátek jsme se věnovali hlavně zpěvu, jak na zkoušce, tak potom ve večerní soutěži „Schola hledá superstar“. V sobotu jsme po snídani vyrazili do přírody, a to přes oblast zvanou Škrabalka kolem Bečvy do Týna. Tam jsme si na místním hřišti zahráli míčové hry a kolem poledne vyrazili zpět do Lipníka. Po obědě jsme uspořádali kreslířskou soutěž: „Namaluj sebe při oblíbené činnosti“. Poté následovala zkouška s místní scholou a nácvik na společný zpěv při nedělní mši svaté. Po zkoušce jsme udělali táborák a po něm již následoval večerní program, který pro změnu připravily děti. Děti vyhlásily soutěž o nejbláznivější účes, které jsme se všichni zúčastnili a pak nám zazpívaly písňovou baladu, po které následovaly hry. V neděli ráno jsme společně se scholou z Lipníka doprovázeli zpěvem mši svatou. Počasí nám přálo, a tak se soustředění vydařilo. A také díky otci Josefu Pelcovi, který nám pobyt na faře v Lipníku umožnil. Jana Spáčilová

Akademické týdny

Čtrnáctidenní setkání s programem přednášek, debat s účastníky, koncertů, výlet a další akce, denně mše svatá - otevřené – je možno účastnit se libovolné části!

24. 7. – 6. 8. 2004 Nové Město nad Metují

Ubytování: v 4 – 6 lůžkových pokojích, chatkách i vlastních stanech Strava: 3 x denně (volba dvojí večeře) Ceník služeb: Ubytování Strava Vlastní stan Program

od 83,- do 196,- Kč na den od 93,- do 123,- Kč na den od 20,- do 60,- Kč na den cca 400,- – 900,- Kč na celý pobyt

Podrobný program a informace obdržíte na adrese: Akademické týdny, nádražní 219, 549 01 Nové Město nad Metují tel.: 491 472 182, 777 194 750, …760 www.novemestonm.cz/aktydny Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 10, Červen 2004

5.třída

Pátá třída náboženství se v naší farnosti učí podle osnov, které mají název BŮH NÁS VOLÁ. Tak jako volal Bůh Abraháma, aby mu svěřil velký úkol, tak volá každého člověka. Ve věku 10-11 roků, pro který je učebnice určena, děti končí ve škole nižší ročníky a mnozí po ukončení páté třídy odchází na jiné školy. Pro dítě začíná období, kdy se setkává s novými kamarády a s novým společenstvím třídy. Proto Bůh dítě volá k radosti, přátelství, pravdivosti, statečnosti a odvaze. Na úvod se seznamujeme s Biblí a učíme se v ní hledat. Prohloubíme si znalosti DESATERA A VÍCE SE SEZNÁMÍME SE SVÁTOSTMI. Na závěr poznáváme naši katolickou církev. Liba

Strana 15

Předávání vysvědčení z vyučování římskokatolického náboženství bude v Přerově v pátek 25. června 2004 při mši svaté v 18:30, po mši svaté bude následovat táborák na farní zahradě. Předávání vysvědčení v Předmostí bude v neděli 27. 6. při mši svaté v 8:45. Ł

Informace Sobota 5.6. Neděle 6.6. Pondělí 7.6. Úterý 8.6. Čtvrtek 10.6. Pátek 11.6. Sobota 12.6. Neděle 13.6. Pondělí 14.6. Středa 16.6. Čtvrtek 17.6. Pátek 18.6. Sobota 19.6. Neděle 20.6. Pondělí 21.6. Úterý 22.6. Středa 23.6. Čtvrtek 24.6. Pátek 25.6. Sobota 26.6. Neděle 27.6.

10:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Slavnost Těla a Krve Páně 17:30 Centrum Sonus 20:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:00 Horní Moštěnice 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 12:30 Fara v Přerově 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Fara v Předmostí 19:30 Fara v Přerově 19:30 Centrum Sonus Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 16:00 Olomouc, katedrála 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 19:30 Centrum Sonus 20:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:15 Fara v Přerově 19:30 Fara v Přerově 9:30 Olomouc, katedrála 8:45 Předmostí 9:45 Fara v Předmostí 10:30 Čekyně

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 email: [email protected] web: www.farnostprerov.cz

Udělování svátosti biřmování v Přerově Pobožnost první soboty Setkání u kávy a čaje na faře po mši svaté Redakční rada časopisu Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 16:45 a Horní Moštěnice 18:30 Schůzka lektorů Modlitby matek Besedy nad katechismem pro mladé Mše svatá (františkánské setkání) Setkání františkánského společenství Nácvik prvního přijímání, svátost smíření První svaté přijímání v Horní Moštěnici První svaté přijímání v Přerově Společný oběd pro kněze Modlitby Fatimského apoštolátu Besedy nad katechismem Setkání vedoucích dětí a mládeže Besedy nad katechismem 1. skupina Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 16:45 Děkanátní modlitby v Olomouci Setkání mladých biřmovanců na Sonusu Setkání seniorů Začátek přípravy rodičů na křty dětí Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Pastorační rada farnosti Přerov Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Horní Moštěnice 18:30 Besedy nad katechismem 2. skupina „nová“ Modlitby matek Mše svatá s předáváním vysvědčení Táborák na zakončení školního roku Besedy nad katechismem pro mladé Kněžské svěcení – Mgr. Ondřej Jirout Mše svatá s předáváním vysvědčení Setkání u kávy a čaje na faře po mši svaté Poutní mše svatá v kapli v Čekyni dokončení na straně 12

Vydává Děkanát Přerov římskokatolické církve

Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Ryszard Turko, jáhen Ondřej Jirout, L. Calábková, J. Branžovský, V. Pavlů, A. Pizúrová, R. Mazániková.

Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prázdninového čísla je 4. července 2004.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Červen 2004 Číslo 6 Ročník 10. Časopis přerovského děkanátu. Úvodník. Liturgický kalendář. Rozhovor. Rosteme ve víře. Církevní památky

Recommend Documents