ČERVEC – SRPEN 2012-07-03 Ivančický zpravodaj ROČNÍK XLI
Obr. č. 1
1
Vystoupení souboru ONDRÁŠ nadchlo stovky přihlížejících diváků.
OSLAVY SE VYDAŘILY Velké uznání patří všem, kteří se podíleli na oslavách 800. výročí založení města v posledním červnovém týdnu. Pořadatelé vybrali krásný a reprezentativní program a splnili náročné požadavky pro jeho zdárný průběh. Zejména vystoupení souboru ONDRÁŠ na velkém pódiu na náměstí, pěveckých souborů DOMŽELE LUBLAŇ a BLAHOŠ v Besedním domě a koncert souboru COLLEGIUM MARIANUM se SIMONOU HOUDOVOU-ŠATUROVOU (soprán) si zaslouží zvláštní pozornost. Proto k nim přinášíme samostatné receneze Jana Kouřila.
Překrásný vstup do oslav Pořadatelé oslav 800. výročí první zprávy o našem městě nemohli pro jejich zahájení volit vskutku lépe, než pozváním Ondráše, vojenského uměleckého souboru. Stalo se tak v pátek 22. června. Geneze tohoto souboru spadá do roku 1957, kdy po vzoru Alexandrovců byly položeny základy armádního uměleckého souboru československého pod názvem Jánošík. Nové státoprávní uspořádání v roce 1993, rozpad Československa, si vynutilo i přejmenování souboru na Ondráš. Jeho atribut – vojenský – však nemá nic společného s vojenskou doktrínou, ale snad v jednom ohledu přece. Jde o soubor na nejvyšší profesionální umělecké úrovni, a to nejen po stránce obsahové – umělecké, ukázněné v režii, hereckých, tanečních, zpěvních i hudebních projevech jednotlivců a skupin, ale i po stránce formální – technické, promyšlené nasvícení, ozvučení, kontakt s publikem formou nabízených tiskovin a přesným časovým rozvrhem. Do nejmenších podrobností nastudovaný program svědčí o kázni, svědčí o odpovědnosti umělců nejen k jejich vlastním projevům, ale i k publiku. Sešlo se ho v nádherném večeru na náměstí požehnaně. Nešetřilo potleskem po každém programním čísle, ale i často během jeho produkce. Tematicky jsme byli svědky, jak společnost přijímá zpěvem, hudbou, tancem zrození dítěte, jak je jeho osud poznamenán sudičkami. V živelných, ale ukázněných a do puntíku promyšlených tanečních kreacích v krojovém ustrojení odpovídajícím charakteru toho kterého projevu, se pochlubila taneční složka 16 párů pod vedením Hany Košíkové. Vystřídal je osmičlenný dívčí sbor s halekačkami, vedený Martinem Peprníkem, které svou silou zalehly do všech koutů náměstí. Mužská sekce šestnácti tanečníků strhla publikum k závěrečnému potlesku nemajícím konce, v živelném, úderném stepování v pomyslné šachové partii bílých proti černým. Byl to jeden z vrcholů toho večera. 3
Ozdobou byl šestnáctičlenný orchestr lidových nástrojů s vedoucím Lubomírem Graffem. Byl dokonalý nejen v doprovodné složce, ale i v samostatném vystoupení jeho sektorů: houslového, kontrabasového, klarinetového i cymbálového. Soutěžily mezi sebou o prestiž v produkci, která se jen tak nevidí a neslyší, takže strhla k potlesku každé jednotlivé sekci. Přitom si divák bezděky uvědomoval, že například šestici houslistů představovali hráči nejvyšší technické dokonalosti. Tato poznámka dá tušit, že se pro účast v souboru mohou ucházet jen umělci nejvyšších kvalit. Bohatá hudební, zpěvní i taneční prezentace byla proložena dramatickými vložkami s nádechem ironie až satiry. Tak pobavila scéna se světci na orloji, kteří odkryli svou pozemskou tvář. Parodie na moderní tance, pohled na vztahy dnešních chlapců a děvčat, pobavily vtipnou pohybovou kreací. Večer byl uváděn veršovaným nepodbízivým moderováním, tak odlišným od často plytkých pořadů televizních. Když dozněly poslední melodie, když se umělci klaněli na rozchodnou, bylo všem, těm na scéně i těm na náměstí, dobře. Oslavy na počest jubilea města započaly velkoryse. Půlnoční vlak mě vezl domů. Jel jsem v něm sám, ale obohacen zážitky z nádherného večera, když se zčistajasna objevil hlodající červ, který mě vrátil do reality na zem. Vzpomněl jsem si na nedávný boj o tolik obdivovaného Ondráše. Ten se měl stát obětí krizové chobotnice. Měly ho likvidovat škrty v rozpočtu jeho chlebodárce, 4
ministerstva obrany. Kde se v těch mocipánech objevila taková nestoudnost obětovat z naší národní kulturní pokladnice to nejcennější, co máme, co není hmotné, na oltář zkorumpované zbytečné vojenské techniky. Vzedmula se vlna rozhořčení. Ondráš žije dál, a proto jsme se mohli v našich svátečních dnech těšit z jeho životaschopnosti a poděkovat mu symbolicky aspoň těmito řádky. Jan Kouřil
Také další dny předposledního červnového víkendu byly věnovány oslavám. Kromě sobotního celodenního programu na náměstí k oslavám města probíhal i celodenní program na fotbalovém stadionu, kde ivančičtí fotbalisté slavili 100 let od založení prvního fotbalového klubu v Ivančicích. Oslavám ivančického fotbalu byla věnována i výstava složená z velkého množství fotografií, dokumentujících celou stoletou éru. Byl také vydán důležitý dokument – Almanach ivančické kopané – zachycující slovem i fotografiemi vývoj ivančické kopané od svého počátku až do současnosti.
Výstavu ke 100. výročí ivančické kopané zahájili starosta MUDr. Vojtěch Adam a předseda Ing. Jan Blatný
Dalším nádherným kulturním zážitkem bylo vystoupení pěvecký sborů DOMŽELE LUBLAŇ a BLAHOŠ v neděli 24. června v Besedním domě. Obava z toho, že krásné letní počasí se v pozdním odpoledni podepíše na návštěvnosti byla lichá. Ostatně, přečtěme si další recenzi Jana Kouřila. 5
Svátek sborového zpěvu Vystoupením vojenského uměleckého souboru Ondráš byla nastavena laťka oslav 800. výročí založení Ivančic vysoko. Stačily pouhé dva dny a naskytla se příležitost znovu rozevřít vějíř pochvalných slov a barvitou plejádu superlativů. V Besedním domě se konala v neděli 24. června v podvečer dílčí oslava velkého jubilea – svátek sborového zpěvu. Účinkujícími nebyli lecjací zpěváci. Prvou polovinu večera zaplnil program vzácných milých hostů ze slovinské Lublaně. Komorní sbor čítající 12 žen a 8 mužů se pojmenoval DOMŽALE. Předcházela mu záviděníhodná pověst, kterou si vydobyl v Evropě, Kanadě, USA i v Argentině jednak na samostatných koncertech, jednak spoluúčastí v symfonické tvorbě Mahlerově, Mozartově a Haydnově. Ivančický repertoár byl pochopitelně skromnější, ale o to vřelejší a bezprostřednější. Zaposlouchali jsme se do lidových písní slovinského lidu opěvujících krásu tamní krajiny pod Triglavem, jeho lid v práci i v milování. Tato tematika se zřetelně odrazila v přednesu písní. Sbormistr Fernando Mejias dovedl vykouzlit a doslova vymodelovat melodie vláčné, laškovné, milostné i úderné. Neušlo pozornosti, že má absolutní sluch, protože nepotřeboval akordeon.
Zpěv hostujícího tělesna zněl plně, hutně, díky dobře obsazené mužské sekci, která prokázala svou kvalitu nejen v samostatném čísle, ale i v působivých sólech. Sborové zpívání bylo vyvážené ve všech složkách od jiskrných sopránů po violové alty. Zpěváci ovládají abecedu sborového zpěvu dokonale. Na každého je spolehnutí a to je pro práci sbormistra cenná deviza. Odtud se rodí výsledky bohatě aplaudované publikem. 6
Repertoár vyzdobili hosté v závěru půlhodinové produkce několika s chutí zazpívanými spirituály. V druhé půlhodině vystřídal hosty z Lublaně domácí pěvecký sbor Blahoslava Hajnce. Vystupuje u nás pravidelně a tak je jeho produkce místnímu publiku čitelná. Jeho vystoupení bylo proti slovinskému sboru v počtu zpěváků mírně početnější, ale v hlasovém složení odlišné. Mužský sektor byl ve znatelné menšině, což se projevilo v barvě sboru. Náš sbor, můžeme-li jej tak nazvat, nezněl proto tak úderně. Ženská převaha mu dodala komornější ráz. Otázka, která se dala očekávat: „Který sbor byl lepší?“ nemá odpověď. Nelze spočítat hrušky a jablka. Je to ovoce. Tak je to i v tom zpěvu. Sbor Blahoslava Hajnce obohatil večer skladbami latinské provenience, která prověřuje kvality jednotlivých složek projevu, jako je intonace, artikulace, dynamiku, cit pro text. Zpěváci potvrdili, že jsou jim tyto atributy vlastní. Proto má jejich dirigentka Mgr. Eva Hajncová, dcera zakladatele sboru, široké možnosti seberealizace v tom smyslu, že může od sboru požadovat výkony adekvátní jejím tvůrčím představám. Eva Hajncová je si toho vědoma a dovede ze zpěváků požadovat maximální výkony. A oni jí to vrátí. I oni zaplnili svůj prostor lidovými písněmi. Z nich mě dojala jako vždy, a za to se čtenářům omlouvám, Janáčkova se slovy: „…jenom v lidském srdci sídlí láska opravdivá.“ Zazpívat tuto píseň dobře, znamená dát do ní plno citu, vroucnosti, lásky. Podle přednesu lze hodnotit sbor a jeho kvality. Besední dům v té chvíli ani nedýchal. Pianissimo mrazilo až v zádech. Díky, Evo, díky, sbore! I oni nezapomněli na spirituály, které jako by se staly nezbytnou módou na současných pódiích. Také našemu sboru se dostalo od vstřícného publika po zásluze srdečné aplaudace. Ta však neznala mezi, když na rozloučenou s báječným večerem vystoupila na pódiu obě tělesa. Pan Mejias vyloudil tón a Besedňákem zahřmělo: „Tancuj, tancuj, vykrúcaj…“. Návštěvníci odcházeli naplnění melodiemi, které si jistě doma doplní čet- Na závěr krásného nedělního koncertu obdržel pan Jan bou z nabízeného, textově Kouřil kytici a poděkování od místostarosty Radka Mubohatého programu, který sila za zásluhy o vznik Ivančického pěveckého sboru. 7
představuje nejen profil obou účinkujících těles, ale přináší i cenný pohled do historie ivančického sborového zpívání. Tomu, kdo přišel s nápadem připomenout v jubileu města i drobnou kulturně osvětovou činnost, ze které se od věků tvoří mozaika společnosti, její profil, tomu patří upřímné poděkování. Jsou to hodnoty, na které by se nemělo pro oslavy zapomínat. Jan Kouřil
Sobota 30. června O týden později, v sobotu 30. června, slavnosti vrcholily. Dopoledne se na náměstí představili atleti, mladí hasiči, volejbalistky a také tu byl koutek pro děti, ve kterém mohly předvádět svou dovednost a obratnost.
Občanské sdružení Atletický klub Ivančice se letos, po pořádání Atletického trojboje mládeže a Běhu na 12 minut, představilo již potřetí, když k oslavám 800. výročí uspořádalo Běh městem. Start byl před knihkupectvím a trať dál vedla kolem Komenského náměstí a zpět. Okruh měl 400 m, mládež a ženy běžely okruhy dva, muži okruhy 4. Návštěvnost odpoledního programu jistě ovlivnilo 35 stupňové vedro. I tak však krájení ivančického štrůdlu (upečeného v Pekařství u Filipínů), koncert trumpetisty Jaromíra Hniličky s Breezbandem a divadelní představení Kamarádů sledovaly desítky diváků. 8
V podvečer proběhl v sále kina Réna slavnostní program, při kterém byly předány Ceny města Ivančic za rok 2012. Potěšilo, že ani velké vedro neodradilo téměř 200 diváků, aby si tuto slávu nenechali ujít. Pozvání přijali i zástupci přátelských měst – slovinské Radovlice a slovenského Sládkovičova – se svými primátory, zástupce skupiny ČEZ Ing. Spilka z JED a také Tomio Okamura, přítel starosty Vojtěcha Adama. Program moderovala Leona Machálková, která každému z osmi oceněných zazpívala za klavírního doprovodu píseň. Na úvod celého programu přednesl starosta MUDr. Vojtěch Adam projev, ve kterém výstižně popsal vývoj města od jeho počátku a v závěru vyjádřil i naději k jeho budoucnosti. Součásti programu bylo též oficiální zahájení provozu digitalizovaného kina. Za asistence vedoucí kina paní Dany Langové starosta Vojtěch Adam slavnostně přestřihl filmovou pásku, aby tak ukončil starou technologii a kino slavnostně uvedl do moderní, digitální doby.
Cenu města Ivančic obdrželi: (foto viz barevná příloha) Tamara Valešová, za obor výtvarné umění Tamara Valešová se narodila r. 1972 v Ivančicích, kde žije a pracuje dodnes. Umění se věnuje od útlého dětství. Už na základní škole se účastnila výtvarných 9
soutěží, ale její zdravotní stav jí nedovolil studium na vysněné střední umělecké škole v Brně. Zajímavou životní etapou a praktickou zkušeností byla pro Tamaru desetiletá práce pro Středisko volného času Ivančice. Zde vytvořila řadu velkoformátových pláten, ručně malovaných plakátů a interiérových dekorací s pohádkovými motivy pro děti. Splněním jejího výtvarného snu se staly doprovodné ilustrace ke knihám paní Kesslerové a pana Pavlíka. Od roku 1993 měla Tamara Valešová řadu samostatných i společných výstav v České republice, v roce 2004 ve francouzské Soyaux.
Bořivoj Voborný, za rozvoj sportu Bořivoj Voborný se narodil r. 1938 v Ivančicích, kde žije a pracuje dodnes. Pan Voborný patří mezi nejvýznamnější fotbalisty Ivančic. Odehrál několik zápasů za národní družstvo dorostu a reprezentaci Jihomoravského kraje. Již ve věku dorostence začal hrát za mužstvo dospělých Ivančice. Brzy přestoupil do Zbrojovky Brno. Velký vliv na jeho vývoj měl legendární hráč a trenér Josef Bican, podle něhož se snažil trénovat i hrát. Zúčastnil se fotbalového zájezdu na Dálný východ, do Sovětského svazu, Číny, Vietnamu a Koree. Zlomená noha bohužel způsobila, že vypadl ze širší nominace na mistrovství světa v roce 1962 v Chile. Nějaký čas hrál za Zbrojovku Brno a pak se vrátil do Ivančic, kde předával své bohaté zkušenosti mladším fotbalistům. Měl velký podíl na tom, že se mužstvo Ivančic vrátilo v roce 1970 do Krajského přeboru. 10
Vít Karas, za kulturní činnost Vít Karas se narodil r. 1947 v Ostravě, ale od dětství vyrůstal v Praze. Do Ivančic se přestěhoval v roce 1971 ke svým prarodičům do Řeznovic, kde žije a pracuje dodnes. Hned od začátku pobytu v Řeznovicích se zajímal o pěstování chřestu, které také vyzkoušel. Získával praktické zkušenosti od odborníků českých i zahraničních, což vedlo k založení městské chřestovny v roce 1998 na rozloze 1/5 hektarů. Zorganizoval první Slavnosti chřestu, které pak každoročně pořádal až do roku 2010. Dnes je pan Karas už v důchodu a na svém chřestovém záhoně každoročně médiím demonstruje, jak se chřest pěstuje. Volnou chvíli si krátí četbou, cestováním a prací na zahrádce. Kromě toho i nadále pokračuje ve funkci odpovědného pracovníka Ivančického zpravodaje. František Zemek, za rozvoj sportu Současný starosta jednoty Orel Ivančice František Zemek se narodil r. 1946 ve Vlčnově. Od roku 1961 žije a pracuje v Ivančicích. Už v období studia na střední škole začal závodně hrát házenou za TJ Slovan Ivančice, se kterým postoupil do druhé ligy a byl i u vrcholu ivančické házené, kdy v roce 1998 házenkáři postoupili do extraligy. Na závěr házenkářské kariéry se 8 let věnoval výchově mladých házenkářů jako trenér. Inicioval založení oddílu kuželek Orel Ivančice a v roce 1996 se stal starostou Orla jednoty Ivančice a svou pílí postupně zrekonstruoval ivančickou orlovnu tak, že i po 100 letech od svého postavení může kvalitně sloužit nejen orlům, ale i široké veřejnosti. Jiří Široký, za osvětovou činnost na poli historie Ivančic Jiří Široký se narodil r. 1940 v Ivančicích, kde žije a pracuje dodnes. Více jak 40 let sbírá staré pohlednice a fotografie, přednostně Ivančic a blízkého okolí. V dnešní době jeho archiv má téměř 8.000 unikátních kusů. Tato záliba ho přivedla k zájmu o historii. Již před odchodem do důchodu měl řadu přednášek, o které byl velký zájem. Začal přispívat do Ivančického zpravodaje, kde se po dvou letech stal členem redakce a od roku 2005 přispívá do čtrnáctideníku Zrcadlo. Posledních asi 15 let provádí výpravy, které přijedou do Ivančic a mají zájem o historii města. Společně s Ing. Karlem Figerem je autorem publikace Židovský hřbitov v Ivančicích. Jaroslav Pospíchal, za rozvoj města Pan Pospíchal se narodil r. 1945 v Ivančicích, kde žije a pracuje dodnes. Od dětství pěstuje sport, zejména kopanou. V předdůchodovém věku založil klub cyklistů Cykles perfecta, nosící na dresech vzorek díla našeho nejslavnějšího rodáka Alfonse Muchy. Je jeho předsedou a pod jeho vedením se organizují různé závody na kolech, z nichž je nejznámější Letkovský šíp. Byl u zrodu utváření Mikroregionu Ivančicko. Přispěl k navázání spolupráce s partnerskými městy slovenskou Stupavou a slovinskou Radovljicí. 11
Každému z oceněných zazpívala Leona Machálková píseň
Antonín Moravec, za rozvoj sportu a turistiky Předseda Klubu českých turistů Antonín Moravec se narodil r. 1949 v Ivančicích, kde žije a pracuje dodnes. Již od brzkého mládí díky rodinnému zázemí vyrůstal mezi ivančickými turisty. Od roku 1984 je opět aktivním turistou odboru Ivančice a od roku 2001 je jejich předsedou. V tomto období se každý rok pro zájemce pod jeho vedením uskutečnily dva vrcholné turistické závody – Mistrovství republiky a finále Českého poháru, jejichž organizaci ocenily nejvyšší turistické orgány. Pro členy i pro nečleny pořádá autobusové zájezdy a turistické výlety. Jaroslav Voborný, propagace města v mediální oblasti Jaroslav Voborný se narodil r. 1952 v Ivančicích, kde žije a pracuje dodnes. Od mládí je jeho velkým koníčkem fotografie a film. Dálkově navštěvoval Filmovou školu v Praze, kde získával zkušenosti od nejvýznamnějších filmařů. Za účelem zařizování autorských práv a legislativy ohledně televizního vysílání se nevyhnul častému cestování do Prahy. Zde se seznámil s našimi předními umělci, zcela přirozeně tak začal představovat své rodné město i této vybrané společnosti. 12
Řada významných osobností se stala jeho hosty při pracovních i soukromých návštěvách Ivančic a okolí. Rukopis pana Voborného se natrvalo zapsal do tvorby videoklipů a spotů v oblasti populární hudby. Mnohé z nich vznikaly v Ivančicích a kromě jejich malebných zákoutí se v nich objevují i místní občané.
Vyvrcholení oslav Oslavy 800. výročí prvního záznamu o našem městě jsou už za námi. Vyvrcholily v sobotu 30. června v podvečer v kině Réna. Na slavnostním shromáždění byly předány ceny města Ivančic osmi laureátům, kteří se významně zapsali do jeho života v různých oblastech. Byl slavnostně přestřižen i filmový pásek na znamení vstupu místního kina do jeho nové etapy – digitalizace. Na tuto část oslav navázal slavnostní závěrečný koncert 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Pro tento mimořádný koncert byly vybrány Ivančice právě v souvislosti s jeho oslavami. Tím se umocnil význam obou akcí k jejich vzájemnému prospěchu. Třeba říct, že se pořadatelé zhostili úkolů naprosto profesionálně. Díky propagaci závažného programu se stalo město a jeho kostel Nanebevzetí Panny Marie v ten večer doslova poutním místem milovníků krásné hudby. Cizích hostů tu bylo nepočítaně. Kostel byl zaplněn sedadly i v bočních lodích a na všech místech, kde se dalo posedět. Díky akustice chrámu nepocítil žádný z návštěvníků újmu v poslechu nabízeného programu. Píšu o této stránce akce proto podrobně, že po zkušenostech z minulých ročníků se Ivančice nemohly pochlubit návštěvou, která by odpovídala významu akce. Bohužel. V ten večer zazněla v prostorách chrámu hudba barokního věku prezentovaná jeho nejpřednějšími představiteli Johannem Sebastianem Bachem (1685– 1750), Georgem Friedrichem Händlem (1685–1759) a Antoniem Vivaldim Za asistence vedoucí kina Dany Langové (1678–1741). Jejími interprety bylo přestřihl starosta MUDr. Vojtěch Adam filCollegium Marianum, 15 členný soubor movou pásku, aby tak oficiálně uvedl naše ověnčený mnoha cenami za neobyčejně kino do digitálního světa. 13
působivé tlumočení partitur vzpomínaných mistrů baroka. Hostem večera byla i významná sopranistka, jejímž jménem se chlubí mnohé světové operní scény i koncertní pódia. Jejímu naturelu a zvučnému sopránu, kterého byl plný kostel, jsou blízké především partitury doby klasické i předklasické zejména ty, které obohacuje zdobná koloratura. Ta nemohla uniknout pozorným posluchačům ani tento večer. Program byl vyvážený v tom smyslu, že byla dána uvedeným hostům možnost předvést své umění v té nejlepší kvalitě. V orchestru zapůsobila složitá barokní partitura, v níž předivo hlasů se proplétá vynalézavě k překvapivému efektu. Velmi působivá byla čísla, kdy spolu doslova prozpěvoval sopránový hlas s některým z nástrojů, třeba flétnou nebo hobojem. Tyto nástroje staré provenience mají zvláštní okouzlující tóny. Pro úspěšnou produkci byly vytvořeny v kostele jisté technické úpravy, aby se docílilo nejlepšího zvukového i sluchového efektu. Nevšední ohlas i dlouho trvající potlesk vděčného publika svědčily o tom, že se večer nejen vydařil, ale že byl i nanejvýš důstojným zakončením 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Jemu vděčí město za to, že se stal nezapomenutelným šperkem na jeho oslavách. Závěrečnou tečkou 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, ale i zakončením oslav 800. výročí založení Ivančic, byl několikaminutový ohňostroj, odpalovaný u mariánského sousoší. Množství diváků, kteří se přišli na náměstí podívat, odměnilo tu podívanou uznalým potleskem. Jan Kouřil
Dějiny Ivančic v kostce Konec 6. století Germánské kmeny Langobardů se stěhují do Podunají a uvolňují tak i moravské území, které následně osídlují Slované. Druhá polovina 7. a 8. století Slované osídlují Ivančickou kotlinu. Podle archeologických vykopávek vznikla nejprve ves v oblasti Prostřední Špýry (nad dnešními benzinkami a kravínem – pozn. red.). 9. století Vznik velkomoravského hradiště na ostrohu Réna nad dnešními Ivančicemi. 14
10. – 11. století Se zánikem velkomoravského hradiště na Réně vznikají kromě osídlení v prostoru dnešního města i další osady ležící na území Letkovic, Alexovic a Němčic. Ivančická kotlina je významnou křižovatkou obchodních cest. Libickou stezku, která spojuje Podunají s českou kotlinou, křižuje další významná stezka spojující Brno se Znojmem. Na místě dnešních Ivančic existuje rušné tržiště a vzniká zde přirozené správní centrum – civitas. Rok 1073 K tomuto roku se hlásí listina potvrzující povinnost Ivančic (tehdy řečených Na Ivani) odvádět tržní desátky benediktinskému klášteru v Opatovicích nad Labem. Na této listině jsou Ivančice uvedeny hned za Olomoucí, Přerovem, Břeclaví a Brnem, což svědčí o tom, že již v té době byly významným správním centrem. Tato listina byla potvrzena moravským markrabětem Janem Jindřichem (ml. bratrem císaře Karla IV.) v roce 1351, ve které se již uvádí dnešní název Eywanczicz - Ivančice. Hmotným dokladem, naznačujícím význam Ivančic v 11. a 12. století pro tehdejší obchod a dokazujícím zdejší přítomnost obchodníků disponujících velkými směnnými prostředky, byl nález pokladu šesti tisíc stříbrných denárů. Podle druhů mincí se odhaduje, že poklad byl zakopán těsně po r. 1092. Tento poklad byl v Ivančicích vykopán r. 1861. Jde o největší nález svého druhu na Moravě a v českých zemích vůbec. Rok 1212 Založení Ivančic podle záznamu v rukopise nadepsaném „Chronik der uralten Stadt Eibenschitz“ (Kronika prastarého města Ivančice) napsaném kolem r. 1725 a dnes uloženém v Moravském zemském archivu v Brně. Toto datum odpovídá skutečnosti, neboť markrabě Vladislav Jindřich († r. 1222 ve Znojmě), bratr krále Přemysla Otakara I., zakládal první města na Moravě. Rok 1221 Na darovací listině markraběte Vladislava Jindřicha velehradskému klášteru je ve skupině duchovních svědků zapsán Matěj z Ivančic, zřejmě ivančický farář. Přítomnost Matěje na této listině nasvědčuje o jeho úzké vazbě na osobu vladaře Vladislava Jindřicha. Rok 1239 Z tohoto roku existuje další písemný pramen, svědčící o tehdejší střediskové funkci Ivančic. Farář Markvard, plebán z Ivančic (Mathias de Ywansiz), zapsán jako svědek na listině olomouckého biskupa. Z toho je zřejmé, že již v té době musely Ivančice mít svůj kostel (možná stál na místě kostela dnešního). 15
Rok 1278 Armáda Rudolfa Habsburského po srpnovém vítězství nad Přemyslem Otakarem II. na Moravském poli táhne na Moravu s cílem ujmout se správy celé země. Ve druhé polovině září má jeho armáda 13 denní ležení nad Ivančicemi v lokalitě V Lánech a drancuje město. 14. květen 1288 Mandát českého krále a moravského markraběte Václava II. potvrzující Ivančicím výsady královského města. ... „aby byli naši měšťané z Ivančic (cives nostros de Eywanczicz) jedenkaždý i všichni obecně osvobozeni, prázdni a zbaveni odvádění mýt po celé naší říši“ Rok 1304 Přepadení Ivančic oddílem Kumánů, divokých asijských bojovníků ve službách armády Albrechta Habsburského při tažení do Čech na Kutnou Horu. Ivančické obyvatelstvo hledalo záchranu mezi zdmi ivančického kostela, avšak Kumáni kostel zapálili. Petr Žitavský píše ve Zbraslavské kronice: „Při pohromě požáru kostela v Ivančicích zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do větší vzdálenosti veliký proud.“ 4. červen 1312 Královna Eliška Přemyslovna navštěvuje kostel v Ivančicích, kam ji přivedl zázrak krvácející hostie. Tato hostie byla královně Ivančickými darována. Rok 1382 Z tohoto roku je na pečeti dochován městský znak se třemi poháry (vinařskými kádemi?). 15. století Založen židovský hřbitov na dnešním místě, který byl r. 1608 rozšířen. Nejstarší dnes dochovaný náhrobek je z r. 1552. Rok 1460 Osudovým mezníkem pro dějiny města se stal duben 1460. Tehdejší král Jiří z Poděbrad při potřebě finanční hotovosti totiž za další půjčku 2200 kop grošů dal Jindřichovi z Lipé do zástavy celé město a manskou vládu nad ním. Jindřich z Lipé, který panoval na Moravském Krumlově, byl zemským hejtmanem na Moravě. Ivančice pak již nebyly králem vykoupeny. Roku 1486 byly Ivančice zapsány pánům z Lipé do plného vlastnictví. Natrvalo se tak staly nejdůležitější součástí velkého moravsko-krumlovského statku. Tato změna však nešla na úkor 16
významu města. Naopak, v dalších 140 letech tu probíhal největší hospodářský a kulturní rozmach. Rok 1481 Postavena poutní kaple sv. Jakuba nad Ivančicemi ze sbírek občanů města. Kaple byla za Josefa II., r. 1796, prodána na stavební materiál a zbourána. Kaplan Tomáš Procházka se zasloužil o její opětnou výstavbu r. 1852. 16. století Nastává velký rozvoj vinařství v Ivančicích a stává se pro místní obyvatele hlavním zdrojem obživy. Téměř všechny jižní svahy nad městem, od Oslavan až po Moravské Bránice, jsou jedním vinohradem. Na počátku 17. století se ivančické vinice rozkládají na 1 328 měřicích, tedy 265 ha, což tehdy činilo téměř polovinu všech obdělávaných zemědělských ploch. Ve vzájemné toleranci ve městě působí několik různých náboženství – čeští bratři, novokřtěnci, luteráni, utrakvisté, katolíci, židé. Největší kulturní vzepjetí Ivančic nastává s příchodem českobratrského biskupa Jana Blahoslava, který zde působil od r. 1558 až do své smrti r. 1571. Jan Blahoslav zde překládá Nový zákon z řeckého originálu do češtiny. Tento překlad je národními buditeli brán za základ češtiny v době národního obrození. Díky českým bratrům se Ivančice zapsaly do moravských kulturních dějin. Bratrská akademie je uznávána pro svou vysokou úroveň. Ivančice se stávají moravským centrem vzdělanosti. Tisky z bratrské ivančické tiskárny dosahují evropské úrovně. Díky tiskárně, a také skupině přizvaných odborníků podílejících se na překladu Starého zákona do češtiny, jsou Ivančice považovány za kolébku Bible kralické.
Skutečná podoba Jana Blahoslava
13. – 18. dubna 1608 Významný sněm moravských, uherských a rakouských stavů v budově staré radnice (dnes Památník A. Muchy), na kterém získal arcivévoda Matyáš stavy na svou stranu a r. 1611 se stal českým králem, za další rok i císařem. 19. století Světovou proslulost přineslo Ivančicím pěstování chřestu. První ivančické chřestovny vznikaly na přelomu 18. a 19. století a největším pěstitelem a obchodníkem s chřestem se stal lékárník a poštmistr Anton Worell. Jeho započaté dílo rozvinul jeho syn Anton Worell ml., který se r. 1878 stal c.a k. dvorním dodava17
telem do Vídně a jeho chřest získal řadu ocenění na evropských hospodářských výstavách. Padesátá léta 19. století Vzniká alexovická textilka vyrábějící prvotřídní šatové látky, která dalších 150 let poskytovala zaměstnání početnému dělnictvu v řádu několika set pracujících. Významné je místní hrnčířství. 44 hrnčířů zajišťuje denně výrobu tří žebřiňáků hrnčířského zboží. Rok 1853 Postavena židovská synagoga na místě synagogy dřívější. V roce 1877 je počet židovských obyvatel 877, což je 24 % celkového počtu obyvatelstva Ivančic. Rok 1870 Postaven železniční most nad řekou Jihlavou u Moravských Bránic. Stavba z ocelových příhradových nosníků o výšce 42 m a délce 370 m a s pěti pilíři byla první stavbou tohoto druhu na území Rakouska-Uherska. Provoz na mostě ukončen 10. 6. 1978. V září roku 1999 byl most rozřezán autogenem a po částech sejmut jeřábem. Jedna část mostovky byla ponechána jako technická památka. Rok 1970 N. p. Retex zahájil výrobu netkaných koberců Jekor v takovém rozsahu, že za již dvacet let ho bylo vyrobeno tolik, že by při šířce 1 m omotal na rovníku celou zeměkouli. Sestavil Vít Karas
PRAMENY: Kolektiv autorů: Ivančice – Dějiny města, 2002 K. Figer, J. Široký: Židovský hřbitov v Ivančicích
Výtvarná soutěž Památky očima mladých Město Ivančice se zúčastnilo výtvarné soutěže Památky očima mladých, které vyhlásilo město Kutná Hora jako doprovodný program Národního zahájení Dnů evropského dědictví 2012. Soutěže se mohla zúčastnit pouze města, která jsou členy Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. V jednotlivých přihlášených městech se konala místní kola, z nichž vítěz z každé kategorie postoupil do celostátního kola. V Ivančicích se přihlásili žáci ZŠ TGM a ZŠ V. Menšíka v počtu celkem 70. 18
Tomáš Gondek: Kostel v Ivančicích
Vojtěch Třísko: Zámek Frýdlant
Výherci místního kola Kategorie 6–10 let 1. Vojtěch Třísko ZŠ Vl. Menšíka (název díla Zámek Frýdlant) 2. Tereza Bučková ZŠ Vl. Menšíka 3. Veronika Froncová ZŠ Vl. Menšíka Kategorie 11–14 let 1. Tomáš Gondek 2. Kateřina Beránková 3. Petra Hedlová
ZŠ TGM (název díla Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ivančicích) ZŠ TGM ZŠ TGM
Mimořádná cena komise Adam Bubeník ZŠ TGM Kresby Vojtěcha Tříska a Tomáše Gondeka byly odeslány do celostátního kola do Kutné Hory. Výsledky celostátního kola budou zveřejněny v průběhu měsíce července 2012 na internetu. Z ostatních kreseb ivančických žáků, které budou vybrány, bude uspořádána výstavka v měsíci říjnu 2012 v Památníku A. Muchy. 19
Z USNESENÍ RADY MĚSTA Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000 Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.
14. schůze konaná dne 28.5.2012 Ö Dodatek č. 1 ke Smlouvě č. 10069753 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR a Rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) na akci „Revitalizace Mateřské školy Chřestová“ RM schvaluje Dodatek č. 1 ke Smlouvě č. 10069753 o poskytnutí podpory ze státního fondu životního prostředí ČR v rámci Operačního programu ŽP ve výši 116.985,- Kč a Rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) ve výši 1.988.745,- Kč ze státního rozpočtu na akci „Revitalizace Mateřské školy Chřestová“. Ö Záměr výpůjčky části pozemku p.č. ZE 84/2 v k.ú. Řeznovice (v KN označ. jako p.č. 336/1) RM schvaluje záměr výpůjčky části pozemku p.č. ZE 84/2 o výměře 60 x 40 m v k.ú. Řeznovice v KN označenou jako p.č. 336/1.
Ö Bezúplatné nabytí pozemku p.č. 394/125 – ost. plocha, sportoviště v k.ú. Alexovice RM doporučuje zastupitelstvu bezúplatné nabytí pozemku p.č. 394/125 - ost. plocha, sportoviště o výměře 9 813 m2 v k.ú. Alexovice od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ö Smlouva o dílo na zhotovení a výměnu oken a dveří na Palackého náměstí 1013/12 RM schvaluje Smlouvu o dílo na zhotovení a výměnu oken a dveří v Ivančicích, na adrese Palackého nám. 1013/12 mezi firmou Ivaplast s.r.o. Ivančice, Oslavanská 942, Ivančice, IČ 25500660 a Městem Ivančice za cenu 35.051,- Kč bez DPH. Hrazeno bude z rozpočtu bytové správy.
15. schůze konaná dne 11.6.2012 Ö RC Měsíční houpačka, o.s. Ivančice – žádost o poskytnutí veř. finanční podpory z rozpočtu města Ivančice pro rok 2012
20
RM schvaluje poskytnutí finanční dotace z rezervy rady ve výši 5.000,Kč rodinnému centru Měsíční houpačka, o.s., Ivančice, IČ 27053318, na činnost.
Ö Zvýšení sazby nájemného v Penzionu pro důchodce Ivančice RM schvaluje zvýšení sazby nájemného v Penzionu pro důchodce Ivančice na 65,- Kč/m2, a to od 1. 7. 2012.
Ö Finanční dar – HK Ivančice RM schvaluje poskytnutí finančního daru z rezervy rady ve výši 5.200,Kč klubu HK Ivančice, IČ 49458574, na výdaje spojené s pořádáním turnaje mládeže VANGL CUP 2012.
Ö Zadání výroby a montáže oplocení prosklených výplní v Městské sportovní hale Ivančice RM schvaluje zadání výroby a montáže oplocení prosklených výplní v Městské sportovní hale v Ivančicích firmě Stanislav Voborný, Zámečnictví, Ivančice, IČ 47436191 za cenu 23.000,- Kč bez DPH. Hrazeno bude z rozpočtu odboru majetkoprávního – sportovní hala. Vybíráno ze 2 nabídek.
Ö Souhlas k provedení oprav komunikací RM, v souladu s usnesením zastupitelstva ze dne 5.4.2012, uděluje Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice souhlas k provedení oprav komunikací v rámci projektu „Zlepšení kvality vod v řekách Jihlava a Svratka nad nádrží Nové Mlýny“ v ulicích Školní, Kpt. Jaroše, Sportovní, Chřestová, Za Hasičkou, Rybářská, Černá, Zemědělská, Ve Sboru a Okružní v odsouhlaseném rozsahu.
16. schůze konané dne 25.6.2012 Ö Smlouva o připojení k distribuční soustavě pro odběrné místo Stříbský mlýn – veřejné osvětlení RM schvaluje Smlouvu o připojení k distribuční soustavě z napěťové hladiny nízkého napětí č. 12030213 mezi městem Ivančice a E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, IČ 28085400 pro odběrné místo Stříbský mlýn – veřejné osvětlení. Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Hrazeno bude z rozpočtu odboru majetkoprávního. Ö Smlouva o údržbě skateparku RM schvaluje Smlouvu o údržbě skateparku na fotbalovém stadionu v Ivančicích – na Malovansku s fir-
mou Kovovýroba Šulc s.r.o., Ivančice, IČ 28356471, na zajištění revize a oprav skateparku: cena 800,- Kč + DPH/1 revize, servis 350,- Kč + DPH/ hod. Hrazeno bude z rozpočtu odboru majetkoprávního. Ö Úhrada inzerce koncertu pěveckých sborů v rámci oslav 800 let města Ivančice v čtrnáctideníku Zrcadlo RM schvaluje částku ve výši 2.400,- Kč z rezervy rady na uhrazení inzerce koncertu pěveckých sborů v rámci oslav 800 let města Ivančice v čtrnáctideníku Zrcadlo.
21
K –centrum Noe K-centrum Noe je víceúčelové regionální zařízení pro problematiku drog. Toto nízkoprahové zařízení pracuje převážně s uživateli nelegálních nealkoholových drog, ale také s lidmi po léčbě závislosti, s jejich rodiči a blízkými. Jednou ze služeb K-centra Noe je terénní program, kdy se aktivně snažíme vyhledávat uživatele nelegálních nealkoholových drog v jejich přirozeném prostředí, navázat s nimi kontakt, vytvořit důvěru, minimalizovat jejich zdravotní rizika spojená s užíváním drog a pracovat s nimi na motivaci tak, aby v ideálním případě došlo k rozhodnutí k léčbě. Primární je především pro nás ochrana veřejného zdraví a zejména princip snižování škod – program Harm reduction. Tento program zahrnuje aktivity, které směřují k prevenci šíření infekčních chorob a drogové epidemie ve společnosti, ke snížení zdravotního a psychického poškození a sociálního úpadku drogově závislých. V rámci terénního programu vylepujeme informační samolepky po městě, dáváme sirky s logem a kontakty do hospod a jednorázové zdravotní balíčky s informacemi do lékáren. Pro školy naše zařízení pořádá besedy a přednášky a umožňuje exkurze přímo v našem zařízení. Uživatelé drog mohou v terénu využít výměny injekčního matriálu, testů na HIV, žloutenky typu B a C, Syfilis a těhotenských testů a obdržet zdravotní materiál pro snížení škod, který je určen převážně pro jejich bezpečnost. Ale mohou využít také poradenství, informací z oblasti zdravotní a sociální, možností léčby či informací o bezpečném užívání a sexu. Můžete se na nás obrátit i v případě nálezu pohozených použitých injekčních stříkaček, které v terénu sbíráme v ochranných rukavicích do speciálních kontejnerů a dopravujeme je na K-centrum Noe, kde jsou bezpečně uloženy a poté jsou odvezeny a zlikvidovány specializovanou firmou. Použitý injekční materiál může nalézt kdokoliv a hrozí mu poranění o jehlu či případná nákaza žloutenkou nebo jinou infekční chorobou. Těmto situacím chceme zabránit a celkově ochránit veřejné zdraví vás všech. Proto by jsme vás chtěli požádat o spolupráci, aby jste na pohozené jehly nesahali a obrátili se v případně takového nálezu na naše zařízení, které je bezpečně zlikviduje. Veškeré naše služby jsou poskytovány anonymně a zdarma! Pokud byste chtěli využít terénního programu, navštívit nás či kontaktovat, tak naše zařízení sídlí na ulici Hybešova 10, 674 01 Třebíč a telefon je 568 840 688 nebo terénní telefon 776 158 489. Můžete využít anonymní poradny na e-mailové adrese
[email protected] nebo nahlédnout na naše internetové stránky www.kcentrumnoe.cz. 22
Společenská kronika Za Karlem Fučíkem (* 1.2.1927, † 29.5.2012) Je dalším smutným ohlédnutím za fotbalovým pojmem našeho klubu, v době oslav stoletého výročí založení fotbalu v našem městě. Karel Fučík byl obráncem, jakých jsme mnoho neměli. Od mládí se upsal fotbalu a potažmo našemu klubu. Tak, jak poctivě působil na hřišti, tak i přistupoval vzhledem k věku, k dalším funkcím. Byl významným trenérem mládežnických kolektivů a spolu s Jindřichem Schildbergerem vychovali nejednu generaci našich hráčů. Postupem času působil dále ve výboru klubu a když ani zde zdravotní stav nedovolil pokračovat, zůstal našemu klubu věrný jako divák, kde si především užíval výkonů svého vnuka. Karel Fučík patřil k laureátům na ocenění klubu ke stoletému výročí. Už se jej ale atakem nemoci nedožil, bohužel, určitě ale k němu dolétne na ta hořejší hřiště. Čest jeho památce !
VZPOMÍNKA „Život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest. Kdo má syna,má život.“ Jan,5,11,12 Letos v srpnu vzpomeneme již po deváté na rozloučení s naší maminkou a babičkou, paní Jiřinou Sobotkovou, roz. Flodrovou. Odpočívá pod sv. Jakubem a sní svůj věčný sen. My si denně připomínáme její moudrá slova a děkujeme za obětavost, pracovitost a za lásku k Bohu, kterou nám vštěpovala. Dcery Jana a Eva s rodinami
23
Májové
posezení
s
hudbou
Chceme tímto poděkovat pořadatelům SVČ Ivančice za příjemně strávený podvečer, který se konal 17. 5. 2012 v sále Besedního domu. Bylo to májové setkání seniorů a doufáme, že nebude poslední, vždyť na každé vesnici i městě jsou tato setkání běžná. Tak i v Ivančicích by měli mít svá setkání. Musíme poděkovat i zaměstnancům Besedního domu, kde prostředí i obsluha v patřičném oděvu, jak se na hotel patří, tak i příznivými cenami, se snad vrací k bývalé slávě tohoto hotelu. Také začínající mladý hudebník Jan Šauer nám zahrál jak k poslechu tak i tanci, a doprovodil nás i zpěvem. Dobrá nálada a chuť si zazpívat, nás neopustila až do konce posezení. Rozcházeli jsme se s úsměvem ve tváři a všichni účastníci budou tomuto setkání dělat živou reklamu. Vřele děkují Růžena Drholcová a svaz žen
Moudrá slova o cestování Kdo nic nezakusil, málo ví, ale kdo mnoho cestoval, oplývá chytrostí. Starý zákon. Přísloví Ti, kdo se přes moře plaví, jen podnebí mění, ne mysl.
Horatius
Kdo nezná svou otčinu, nemá měřítka pro země cizí. Ze všech hloupých lidí je nejnesnesitelnější scestovalý hlupák. Přiváží si hloupost jiných národů a přidává ji ke své.
J. W. Goethe A.v,Humboldt
Cestování – školení v nesnášenlivosti.
B. Disraeli
Bývalo, že se cestovalo tam, kde bylo něco zajímavého k vidění. Dnes se cestuje tam, kde se dá zaparkovat.
Fernandel
V cizích krajích nelze žít bez milenky. Komu se nepodaří milenku nalézt, musí se za měsíc vrátit domů. Pittigrilli Lítaly husy za moře, lítaly – labutě se z nich nestaly.
Polské přísloví
Krásné tančit v cizí vesnici – lepší sedět na své zadnici.
Ruské přísloví
Na cestě veselý tovaryš za dobrý kočár stojí.
Staročeské přísloví
Žeň volá do Paříže, komoň z něho nebude.
Staročeské přísloví
Živého je dobré vézci, može do kopca zlézci. 24
Slovenské přísloví
Moje první prázdniny Nastává čas sladkého nicnedělání, čas školních prázdnin, čas dovolených. Děti i dospělí už mají dávno s předstihem probráno, kam kdo namíří, na co se kdo těší. Díky svému pokročilému věku mě podobné problémy neobtěžují. Spíš jsou zaměřeny do starostí, aby se všichni, které mám rád, vrátili ze skautských táborů, od moře i z cest, třeba až odněkud z Tramtárie, zdrávi, odpočatí, obohaceni o nové dojmy, o cenné poznatky a prožitky, o vklad nabytých zkušenosti. Okruh mých aktivit vstupu do prázdnin je limitován nejen schopnostmi tělesnými, ale i možnostmi v oblasti duchovní, protože vím své. Ale přece jen je jistá oblast, která je doménou lidí v důchodovém věku, kteří by třebas chtěli někam zajet, někde pobýt, ale nemůžou. Nezbývá jim nic jiného, než využít a oživit bezbřehý prostor vzpomínek. A tak teď, když vstupujeme do prázdnin, vybavuje se mi vzpomínka na moje první prázdniny. Je to k nevíře, ale je to jakési jubileum – kulaté výročí. Před osmdesátipěti lety to bylo tak. Ve Valašském Meziříčí, pro malého prvňáčka v nepředstavitelné vzdálenosti, bydlela sestřenice mého tatínka, teta Anežka. Jak jsem ji později poznal, byla v mých očích statnou černovlasou ženou, provdanou za Jana Červíka, mého strýce, který mi připadal vedle ní jako šedovlasý dědeček. Nevím, jak se v tom rozdílném věku dostali za sebe. Ostatně tato skutečnost nebyla předmětem mého zájmu. Důležitější bylo, že se snažili za mého prázdninového pobytu u nich suplovat moje rodiče k naprosté spokojenosti mé i jejich. Děti neměli. Bydleli na okraji města v malém stavení uprostřed velké zahrady. Strýc, zřejmě už důchodce, o tu zahradu pečoval. Pamatuju si, že mu ta starost dala zabrat. Občas mu vypomáhala teta, pokud nebyla zaměstnána praním a žehlením prádla oficírům, vojenským důstojníkům, sloužícím v sousedních kasárnách. Z druhé strany zahrady bylo větší stavení s podkrovím, kde byla v přízemí prodejna mlékárny. Kasárna nabízela nám dětem mnoho příležitostí k napodobování vojenských nástupů i cvičení. Za špatného počasí jsme měli eldorádo v poschodí mlékárny, kde byl volný byt. Zkrátka a dobře, pro prázdninové aktivity se nabízelo zázemí v míře dostatečné. A to bylo dobře, protože nebyl čas myslet na to, kde je maminka a tatínek. Až když přišel večer… V zahradním domku jsem měl svoje „apartmá“: maličkou komůrku s maličkým okýnkem, s postelí a skříní. V koutě stál studený vincek, který v zimě jistě dokonale posloužil tomu, kdo tam prodléval. Nic by se sem jiného nevešlo.Ke 25
spaní to stačilo. To mi teta ustlala pod okýnkem a přinesla knížku, abych si před spaním četl. To bylo pro mě překvapení, protože jsme doma knihy neměli. Nebyly na ně peníze. Tatínek četl jen noviny, které mu dal, až je přečetl, náš pan domácí. Maminka chodila do místní knihovny. Knížka plná obrázků měla v titulu napsáno Broučci. Vzpomínám si, že jsem se do ní s chutí začetl. Opravdu s chutí, protože úroveň psaní odpovídala tomu, co jsme dosud četli ve starém Jursově Slabikáři. Zprvu jsem louskal řádky pomalu, to je pravda, ale když se blížila poslední stránka, už to bylo něco jiného. Četba mě zaujala doslova a do písmene do té míry, že když došlo v každé kapitole o broučcích na poslední slova „A spali a spali“, tak jsem se rozplakal. Přece jen byla maminka daleko. To už se zešeřilo a číst se nedalo. Ale do spaní se taky nechtělo. Zatímco broučci už dávno spali, klekl jsem si na posteli k otevřenému okýnku. A když se letní noc rozprostřela nad beskydskými horami, když z nich snesla do údolí po horkém dni svěží chlad, díval jsem se do tmy jako za sklem, protože mi stékaly po tváři slzy jako hrachy. Čekal jsem tak denně, až se objeví v dálce červené světýlko. To nebylo od nás z Ivančic, ale z Radhoště, jak mi pověděla teta. Kdykoliv jsem později vystupoval na Radhošť ke kapli se svatými Cyrilem a Metodějem, k Radegastovi, vybavily se mi vzpomínky na onu valašskou komůrku, na ty první prázdniny s broučky i na ty dávno vyschlé slzy. A tak se mi vybavují nostalgicky jako řetěz korálků i teď, když je kladu na klávesnici počítače pro vás, milí čtenáři. Mějte se o prázdninách hezky. Jan Kouřil
Rybářské závody v Řeznovicích V sobotu 16. 6. 2012 jsem se zúčastnila rybářských závodů pro malé i velké děti v Řeznovicích. Tyto závody pořádaly Městké lesy Ivančice se Střediskem volného času Ivančice. Od pořadatelů jsem se dozvěděla, že ve čtvrtek před závody vypustili do rybníka přibližně 300 kg velkých ryb. Před zahájením se museli rybáři zapsat, jinak by nemohli chytat, a také byli upozorněni, že se nesmí zakrmovat. Soutěžilo se o to, kdy chytne víc ryb v celkovém součtu jejich délky. Pak nám bylo řečeno, že jednu ulovenou ryby si můžeme vzít domů. Ale pozor, kdo chytne rybu a dá si ji do vaku, a potom chytne další větší, pak domů si může vzít už jen tu, kterou má ve vaku. Bylo tam uloveno hodně ryb, hlavně kapři, líni a amuři. Já jsem nechytila nic, ale to mi nevadilo. Místo chytání jsem se bavila při airsoftové střelbě, která zaujala i ostatní děti. Holky ze SVČ měli také připravené zajímavé soutěže. Pokud jsem dostala hlad nebo žízeň, byl po ruce strejda Mirek a teta Lucka, kteří věděli, co nám nejvíc chutná. Pro tátu a ostatní dospělé měli také dostatek chlazených nápojů. 26
Za závody se neplatilo, byla to součást dětského dne. Dětí bylo přesně 52, nejstarší věk byl 15 let a nejmladší 3 roky. Nejvíc ryb chytil Honzík Sysel. Měl jich dohromady 10 a celkem měřily 473 cm. Klobouk dolů! Největší rybu, kapra o délce 60 cm, se podařilo chytit Adamu Ondovčákovi, nejmladšímu z nás. Pak nastal okamžik, na který se všechny děti těšily, vyhlašování výsledků. Dopadlo to tak, že všechny děti něco dostaly a potom jsme se společně vyfotili. Na závodech byl i místostarosta Ivančic pan Skála. Celý den pražilo sluníčko, takže se počasí vydařilo, stejně tak, jako závody. Myslím, že by si všechny děti přály, aby se závody brzy konaly znovu. Eva Langová, 4. A, ZŠ TGM
Sponzoři dětských rybářských závodů v Řeznovicích: AUTOSKLO KUBAS, FOSAN, FORTEL, TRUHLÁŘSTVÍ LEBEDA, ZH EUROEXPO, MP SOFT, RB NÁBYTEK, IVACAR 2000 a.s., Bohuslav Dočkal, František Chrást, Petr Hlavička. 27
Víkendové soustředění pod Templštýnem Stává se již tradicí, že si náš fotoklub užívá fotovíkend na Templáku. Letos to bylo 1.–3. června. Počasí nám docela přálo a tak jsme si mohli opravdu užít focení ve všech směrech. Po 10 km jsme úplně zapomněli na realitu a vjížděli do nádherné přírody, plné úžasných scenerií. Cestou se první fotografovanou obětí staly divoké kačeny v řece. Později nad táborem duha. První večer nemohl chybět táborák. Opékání špekáčků a oslava krásného 3. místa v soutěži MSMO. Bylo úžasné, když se v romantickém prostředí sešla naše parta. Škoda, že chyběla Irenka a Milan. Zato jsme všichni přijali mezi sebe i našeho psího kamaráda Vilíka. Jen co se pár z nás pokusilo vyfotit měsíc s mraky a noční tábor, šli jsme brzo spát, abychom mohli ve 4 hodiny fotit ranní rozbřesk nad táborem. Ovšem obloha nebyla podle našich představ tak jsme zase zalehli. Většině to nevadilo, alespoň jsme mohli nabrat síly na sobotní fotograficky nabitý den. Ráno nám Ivanka připravila přednášku o dokumentární fotografii a proběhl i malý úkol pro členy, kteří se rozdělili do skupin PePe, BoLuLu a LeMon. Klárka se bohužel nemohla zúčastnit již od pátečního večera, vše si ale vynahradila v sobotu odpoledne. Poslechli jsme si přednášku o autorských právech a prodeji práv k fotografii. Zlatým hřebem odpoledne bylo focení s dnes již profesionální modelkou. I díky našim ochotným členům mužského pokolení, Luďkovi a Petrovi, kteří chytali poslední paprsky sluníčka, aby je díky odrazové desce posílali na fotografovanou modelku, se snímky docela podařily. Během dopoledne jsme měli možnost fotit reportážní fotografie na sympóziu řezbářů a také vodáky, kterým přehrada pustila vodu. Na večer proběhlo promítání fotek těch členů, kteří fotili již v pátek, a bylo to opravdu povedené. Po večeři Klárka škemrala o táborák, protože neměla objednanou večeři a protože ji členové nenechali ve štychu, táborák byl. Posezení vystřídalo focení noční oblohy se stříbrným měsícem. Ten byl k naší velké radosti skoro v úplňku. Také máme pár úlovků nočního pohledu na most přes řeku za použití dlouhého expozičního času. Další den dopoledne proběhlo poučení o čištění a údržbě fotoaparátu, filtrech a objektivech. Po obědě jsme se rozloučili a opustili překrásné údolí pod Templštýnem. 28
Prožili jsme krásný víkend po boku přátel, kteří umí chytit za stejný konec a táhnout kupředu. A i když nebyl program splněn do puntíku, společné zážitky nám nikdo nevezme. Fotoklub má opravdu silné motory. Každý motor má však v pohonu lopatky, které s ním otáčejí. Díky všem členům, kteří se stali malou lopatkou, jenž přesně zapadá na své místo v soustrojí zvaném Fotoklub Ivančice, se naše motory točí naplno, a tak můžeme dál naplňovat naše motto: Vždy hledáme způsoby, jak překročit vlastní hranice. V naší tradici budeme pokračovat. Určitě to stojí za to! Členové fotoklubu
Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Ivančice Květinový den 2012 16. 5. 2012 Děkujeme všem, kteří přispěli na sbírku Ligy proti rakovině. Jejím hlavním cílem je nádorová prevence, výchova ke zdravému způsobu života, zlepšení kvality života onkologických pacientů a podpora onkologického výzkumu. Letos se v Ivančicích vybralo celkem 12 614,-Kč.
29
Výprava do světa Permoníků 13. 5. 2012
V neděli 13. května se vydali členové chlapeckého oddílu Triangl na kolech do Oslavan. Zde navštívili zábavní park s příběhem „Ráj permoníků“. Po zakoupení vstupenky se přihlásili do hry a podle pokynů získávali správné kódy, aby mohli postupovat dále. Po zdolání vysokých lanových překážek se bludištěm dostali do pralesa a dále do závalu. Poslední bludiště je dovedlo až na terasu, kde se tyčí nově opravená důlní věž Kukla. Po zdárném dokončení hry se jim zjevil permon a předal jim svoje schopnosti. Po svačině a prohlídce okolí se vydali na kole zpět do Ivančic.
Víkend na vodě 8. – 10. 6. 2012 Druhý červnový víkend strávili ivančičtí skauti z chlapeckého oddílu Triangl v kánoích na řece Jihlavě. Vydali se z Ivančic po řece až na Nové Mlýny a cestou dvakrát přespali pod stanem. Akce byla náročná nejen fyzicky, ale také psychicky, protože z víkendu na vodě se díky deštivému počasí stal spíše víkend pod vodou. Nedali se a pod heslem „Nejsme z cukru!“ dorazili zdárně v plném počtu 30
až do cíle. V tvrdé praxi si takto ověřili, že umí skutečně rychle stavět stany před přicházející bouřkou, rozdělávat oheň za mokra, postarat se o sebe a hlavně, že si dokážou pomoct a táhnout za jeden provaz i za nepříznivých okolností.
Let draků aneb Příprava na tábor 8. – 9. 6. 2012
31
Tímto heslem se členky dívčího oddílu Kaňka držely po oba dva dny. Jak lépe vyzkoušet kvalitu spacáků než přespáním ve stanu nebo pod improvizovaným přístřeškem. Deštík, který se přihnal z čista jasna nám namočil veškeré nanošené dřevo a tak jsme špekáčky opékaly nad provizorním ohněm v kbelíku. Po večeři jsme mezi sebe přijaly novou členku na Velkém reji. Ráno po budíčku a rozcvičce následovala snídaně a balení pelíšků. Po přečtení poslední legendy o dračím pokladu, jsme hledaly indicie, které nás dovedly k naší skautské klubovně. Zde na nás už čekal drak strážící poklad a my jsme prokázaly, jak moc jsme hodny klíče, který poklad odemkne. Cestou zpět na loděnici přestalo pršet a tak jsme po převlečení a horkém čaji mohly hrát spousty zábavných her. Přípravy oběda se ujala Magda, která nám bude vařit na táboře a byla jednohlasně schválena. Zakončení celoroční hry i zkouška na tábor se zdařila a všechny se těšíme, až vše vyzkoušíme na našem tábořišti. Jen aby nepršelo! Ivana Zídková
Gaudeamus igitur… Úspěchy v literárních soutěžích Velkého úspěchu dosáhly sextánky ivančického gymnázia Lucie Täuberová a Alžběta Králová, když se v celostátní literárně výtvarné soutěži KOMIKS NÁS BAVÍ ve své kategorii umístily mezi více než 1700 účastníky na 4.–10. místě. Soutěž byla vyhodnocena 18. května 2012 na 18. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha a ocenění obdrželi kromě upomínkových dárečků i pěkné knížky. (Listinu vítězů najdete na stránkách www.rostemesknihou.cz) Jejich úspěšný komiks najdete na www.gjbi.cz V Praze na 18. knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha byla oceněna i další naše studentka. V celostátní soutěži dětského literárního projevu NÁŠ SVĚT se na základě výběru odborné poroty mezi nejlepšími autory umístila Kateřina Orságová ze sekundy. PhDr. Milena Špiříková
32
Za odměnu do Bruselu Letošní maturantky Tereza Melkusová a Nikola Muzikářová (obě z 8.A) završily svoje studium na našem gymnáziu opravdu velkolepě. Tereza se stala vítězkou krajského kola literární soutěže „DESET LET MĚNY EURO“, kterou vyhlásila regionální Eurocentra ČR u příležitosti desátého výročí zavedení měny euro do oběhu. Nikola skončila na místě druhém. Odměnou jim byla cesta do Bruselu. A tady jsou jejich zážitky: Zástupci společnosti CEBRE i Eurocenter pro nás připravili třídenní program, který nám nastínil náročnou práci europoslanců a dalších zástupců významných evropských institucí. První den jsme navštívily Pražský dům, který od roku 2002 slouží jako sídlo Zastoupení hlavního města Prahy při Evropské unii a hájí zde jeho zájmy. Zde nás velmi zaujal hlavně reprezentativní hlavní sál, galerie a zahrada. V Pražském domě, postaveném koncem 19. století, se konají různé kulturní akce jako například koncerty a divadelní představení, dále pak přednášky, semináře, apod. Další na řadě byla návštěva Evropského hospodářského a sociálního výboru, který slouží, jak jsme se dozvěděly, jako poradní orgán Evropské unie. Následujícího dne jsme se setkaly s tiskovým mluvčím Stálého zastoupení ČR při Evropské unii Radkem Honzákem. Informoval nás o tom, jaké to je pracovat v Bruselu. Velkým zážitkem pak bylo představení práce Evropské komise, které proběhlo v zasedací místnosti evropských komisařů. Přednášející byla zaměstnankyně Generálního sekretariátu evropské komise Magdalena Frouzová. Dále jsme si vyslechly přednášku ekonomického analytika generálního ředitelství Evropské komise pro Finanční a hospodářské záležitosti Alexandra Hobzy na téma ekonomická správa Evropské unie. Zajímavá byla také prohlídka historického centra Bruselu s dominantou Grand Place spojená s ochutnávkou proslulé belgické čokolády. Evropský parlament 33
Poslední den jsme se zúčastnily prohlídky návštěvnického centra Parlamentaria, což je vůbec první centrum pro občany, které funguje ve všech 23 úředních jazycích Evropské unie. Dozvěděly jsme se zde více o evropské integraci. Nezapomenutelným zážitkem pro nás byla dvouhodinová simulace hlasování o nových evropských směrnicích. Naši cestu jsme zakončily návštěvou Evropského parlamentu spojenou se setkáním s Janem Tlamychem, asistentem europoslance Jana Březiny. Výlet samozřejmě nebyl jen o Evropské unii. Prožily jsme pár pěkných dní s příjemnými lidmi – s výherci soutěže z ostatních krajů České republiky a s našimi milými a vstřícnými průvodci. Výlet do centra evropského dění jsme si náležitě užily a doufáme, že budeme mít s lidmi, které jsme zde poznaly, ještě příležitost se znovu setkat. Tereza a Nikola
Ivančice v projektových pracích studentů gymnázia Pokud jste přišli do kina Réna v posledních dvou červnových týdnech zhlédnout autorské divadelní představení Trojlístek pověstí studentů Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích připravené k 800. výročí první písemné zmínky o našem městě o chvíli dříve, měli jste možnost prohlédnout si na několika panelech ukázky projektových prací z českého jazyka a literatury (vztahující se k Ivančicím) studentů septimy a 3.C. Studenti se například poprvé v historii školy snažili vyhledat a uveřejnit fotografie ředitelů působících na našem gymnáziu od roku 1919, kdy bylo založeno.
34
Byla to práce nelehká (šlo o portréty 13 ředitelů, z toho 12 mužů a jedné ženy), a ne vždy bylo téměř detektivní pátrání úspěšné. Budeme však hledat v archívech a sbírkách starých fotografií dále, abychom celou kolekci zcela doplnili. Dalšími náměty projektových prací byla témata: Nickyho rodina (příběh N. Wintona a jeho záchrany 669 dětí v předvečer 2. světové války dokáže pozitivně ovlivnit svět i po 70 letech, vždyť každý z nás může druhému pomoci…), Ivančice a literatura, Ivančice a film atd., v nichž studenti například připomněli ivančické občany a rodáky, kteří významně přispěli svojí literární prací k propagaci města. PhDr. Jana Chocholáčová
Další stránka v Knize dobra Symbolickou Knihu dobra (tedy dobrých skutků) žáků našeho gymnázia, která vznikla v rámci již výše zmíněného projektu Nickyho rodina, studenti doplnili o další stránku. Zahlédli jsme v tisku zprávu pracovníků Dětského domova a Speciálních škol (MŠ a ZŠ) pro neslyšící v Ivančicích o tom, že se jim podařilo pro děti vybudovat novou knihovnu, ale dětských knih, které jsou v současné době velmi drahé, se jim nedostává. Uskutečnili jsme tedy v naší škole sbírku leporel, dětských pohádek a příběhů, dětských encyklopedií, časopisů plných obrázků, někteří z nás přidali i dětské stolní hry, dřevěná domina, pexesa, puzzle aj. I když již byl téměř konec školního roku, přesto si dali studenti i vyučující práci, že doma protřídili své knihovny a vybrali z nich dárky pro potřebné. Snad se budou dětem líbit! PhDr. Jana Chocholáčová
Pozvánka na výstavu Od pátku 7. září do neděle 30. září 2012 si budou moci návštěvníci prohlédnout v prostorách Kulturního a informačního centra v Ivančicích výstavu prací studentů gymnázia nazvanou Ivančice – variace a inspirace. Součástí budou jak fotografie z různých akcí (jako např. street akce v Ivančicích), tak kresby ivančických památek, variace na téma tří ivančických řek, mapy soutoku apod. Nebudou chybět ani divadelní kostýmy z výše zmiňovaného divadelního představení atd. Přijďte se podívat na Ivančice, jak je vidí mladí svýma očima. Jste srdečně zváni. Mgr. Zdeňka Dvořáková 35
100 let od založení ivančické kopané (část 6.)
Vzpomínky fotbalového internacionála (Dokončení vzpomínek Bořivoje Voborného z minulého čísla) Zápas v Pekingu jsme vyhráli 4:0. Zajímavý byl seminář pro čínské trenéry. Trenér Eremiáš přednášel, Slávek Bartoň překládal a já jsem předváděl všechno přímo s míčem. Obdrželi jsme sportovní vyznamenání I. třídy za rozvoj kopané v Číně. Vlakem jsme odcestovali do Vuchanu (Peklo Číny). Vyhráli jsme 3:0, zápas sledovalo 30 000 diváků, teploty dosahovaly 580C na slunci a v noci Ve Vuchanu bylo pro nás nezvyklé horko bylo 380C. Tenkrát nebyla klimatizace, když jsme si lehli na postel, kde byly rohože, tak to bylo tak, jako byste si lehli na rozpálená kamna. Koupat se ve vaně, to se nedalo, tekla teplá voda. Tak jsme často do pozdních ranních hodin trávili čas u bazénu, který napouštěli. Další zápas se hrál v Naningu. Vyhráli jsme 9:3 před návštěvou 45 000 diváků.
Utkání v Naningu 36
Další vaší zastávkou byl Vietnam, jak jste si vedli zde? Ano, je to tak, že dalším místem, kde jsme se zastavili, byla Hanoj, hlavní město. Tam už nebylo tak velké vedro, ale byla tam vysoká vlhkost, nic neuschlo. Spávali jsme pod moskytiérou, ochranou proti bodavému hmyzu. První zápas se hrál Haiphongu, městu na severu Vietnamu. Byla zde česká Haiphong. Zprava Bomba, Machovský, Voborný, Kolánemocnice s personálem. ček, Navrátil. Stojící trenér Eremiáš. Výsledek zápasu byl 8:0 v náš prospěch. V Došonu jsme navštívili „Dračí zátoku“. Na rozloze 350 km z moře vyčnívají skály, porostlé bujnou vegetací, jedna jako druhá. Pověst vypráví, že tam spadl obrovský drak. Zde jsme si užívali moře (Čínské moře), nad námi svítil Jižní kříž. Další zápas se hrál v Hanoji, proti národnímu mužstvu Vietnamu jsme před 25 000 diváky Před utkáním v Hanoji. Zleva Mikeska, Obert, Voborzvítězili 6:1. Druhý den jsme ný, Bubník, Danda. byli na československém velvyslanectví, kde byl banket. Zúčastnil se ho ministerský předseda Vietnamu. Za dva dny jsme letěli letadlem do Naningu, po krátké přestávce pak do Čau-Čau, dále do Tuchanu, kde jsme přenocovali. Ráno jsme pokračovali do Pekingu. Kvůli špatnému počasí jsme zde strávili 4 dny. Je známo, že jste hráli i v severní Korei. Jak k tomu došlo a s jakými výsledky? V Pekingu nás navštívil náš konzul a sdělil nám, že dojednali ještě zápas v Korei. Když jsme přišli na letiště a viděli, jaké letadlo pro nás přiletělo (zaplátované, bez schůdků, bez sedadel, seděli jsme na bednách), byli jsme šokováni. Odmítnout však nešlo. Tak jsme letěli my mladší, celkem nás bylo 12 hráčů, 37
ČSR – Korea, Borek Voborný je označený křížkem
Pchjongjang, slavnostní nástup na ústředním stadionu severní Korei 38
trenér, doktor, tlumočník. Ostatní zůstali v hotelu. To letadlo prožilo korejskou válku v roce 1953. Hned z letadla se jelo přímo na hřiště, kde nás čekalo národní mužstvo Korei. Zápas se hrál za průtrže mračen, blesky létaly jeden za druhým. Říkali jsme si, že jestli toto přežijeme, bude to zázrak. V hledišti bylo na 50 000 diváků, na hlavách měli velké klobouky, takže to splývalo, jako jeden velký stan. Diváci seděli, ani se nehnuli, nepovzbuzovali, ani neodcházeli (i v tom počasí). Asi tam museli být. Po zápase byl banket, kde byli přítomni i zástupci našeho velvyslanectví. Druhý den jsme odletěli stejným letadlem, jako jsme přiletěli. Přistáli jsme v Mukdenu, což je bývalé hlavní město Mandžuska. Byli jsme zde celý den, neboť na Pekingem řádil tajfun. Zde byla teplota 400C, na obloze ani mráček. Na noc nám přistavili spací vagon. Jeli jsme celou noc s příjezdem v 7 hod. do Pekingu a již v 11 hodin nám letělo letadlo směrem DOMŮ. Chytili jsme to na poslední chvíli. Co následovalo po příjezdu domů? Domů jsme přiletěli v pátek a již v neděli nás čekal ligový zápas proti Slovanu Bratislava. První poločas to šlo, vedli jsme 3:0, potom se projevila únava z cestování, byli jsme rádi, že jsme udrželi výsledek 3:2. V Brně se uskutečnilo utkání mezi výběrem Brna a národním družstvem ČSR. Hrálo se za Lužánkami. Vyhráli jsme 1:0. Po zápase přišel za mnou trenér národního mužstva Vytlačil a řekl mně, že se mnou počítá do širšího výběru národního mužstva pro Mistrovství světa v Chile 1962. Mně bylo 20,5 roku, bylo to nadějné. Co zajímavého by se dalo ještě říci k zájezdu v Číně a Vietnamu? Po každém zápase byl banket, dávali nám ochutnat jejich speciality, bývalo i 12 chodů. Často to bývala exotická nabídka, např. polévka ze zmijí, krabi, ptačí hnízda, červi apod. Většinou jsme ale zůstali na tradičních kuřatech, kachnách, vepřovém a hlavně nepřeberném množství ovoce. To, co jsme procestovali, viděli a prožili, to by byl námět na celou knihu. Jak probíhal další fotbalový život, jak došlo k tvému zranění? 10. dubna 1960 jsme hráli ligové utkání v Praze na Slavii. Jeli jsme tam Na titulní straně časopisu Stadion vpravo v sobotu, většinou jsme přenocovali Borek Voborný při výskoku. 39
v hotelu Paříž. V ten den jsem byl v Ivančicích, ujel mi vlak, se kterým bych nezmeškal sraz. Už jsem chtěl volat, že to nestihnu, kupodivu se mně ani moc nechtělo, ale vše zařídil strýc, který rozvážel zboží, takže jsem to stihnul. A teď k samotnému zranění. Běžela 20. minuta 1. poločasu, s míčem jsem obešel obránce Slávie Zamazala, on skluzem zezadu mně naskočil na nohu. Byl jsem týden v nemocnici na Vinohradech, pak mně převezli do vojenské nemocnice v Brně. Došlo ke zlomení obou lýtkových kostí a ještě navíc to byla zlomenina hladká. Vůbec to nechtělo srůstat, tak mně operoval ivančický lékař Dr. Nešpůrek, dávali mně tam štěp. Po roce a půl jsem s RH Brno odjel do východního Německa. Hráli jsme tam dva zápasy, ale nebylo to ono. To vše už pod trenérem Krčilem. Je známo, že v té době došlo ke zrušení Rudých hvězd. Jaké byly další kroky? Rušení sportovních oddílů se značkou RH (Rudá hvězda) bylo kvůli ministru vnitra R. Barákovi. Rozhodovalo se, jestli RH převezme Zbrojovka Brno nebo Královopolská. Nakonec jsme šli do Zbrojovky. Zde bylo hodně hráčů, tak jsem šel do Ivančic, abych měl více času trénovat. Zde si dovolím malé ohlédnutí. Když jsme byli v Moskvě, tak jsme se byli podívat, jak trénují hokejisté Dynama Moskva. Řada mých spoluhráčů zde měla kamarády (Vlasta Bubník, Danda, Bartoň). Všimli jsme si náročnosti tréninku i moskevských hokejistů. Měli např. vesty vycpané pískem, těžké boty, přivázané velopneumatiky na laně a s tím běhali, silné gumy kolem pasu, museli s nimi sprintovat. Byla to hrůza … Také jsem to však zkusil. Běhával jsem za každého počasí v lyžařských botách, po rovině, i do kopců. Po čase jsem si tam přidával olovo, které jsem měl připevněné na lyžařských botách, jedna bota vážila 1,5 kg. V lyžařských botách jsem chodil všude, i do práce. Následoval opět přestup do Zbrojovky Brno. Jak k tomu došlo? Ve Zbrojovce v té době trénoval Karel Kolský. (Můj bratr Slávek už tam hrál.) Oslovil mě, zda bych se nevrátil. Souhlasil jsem. Přestup byl k 1. lednu a 3. ledna jsme už odjížděli na 14denní soustředění na Vírskou přehradu. Sou40
středění začíná tím, že se běží okruh 10–15 km na čas. Potom se trénuje a na závěr soustředění se běží stejný okruh, aby se zjistilo, jak se kdo zlepšil. Bylo zrovna hodně sněhu. Dopadlo to tak, že při okruhu, který se běžel první den, jsem udělal o 8 minut lepší čas než ostatní. Přišli za mnou kamarádi – Lichtnégl, Komárek, Hradský a řekli mi, abych vše vysvětlil trenérovi Kolskému. On je prý úplně vedle, nemůže pochopit, že fotbalista I. A třídy může mít takovou kondičku. Šel jsem za ním. Když jsem mu vyprávěl, jak jsem trénoval, jen kroutil hlavou. Možná bude čtenáře zajímat, jaké nabídky přicházely při zápasech v Rakousku . . . Když jsme hráli ve Vídni se Schwechatem a potom v Klagenfurtu, přišel za námi Sezemský (náš bývalý spoluhráč, kterého jsme přivedli k trénování), který trénoval Kafenberk a říkal: „Kluci, bez vás bych tady nebyl.“ Některé z nás přemlouval, abychom zde zůstali, že nám zařídí výhodné angažmá. Zrovna se mně povedl zápas v Klagenfurtu, v novinách mě přirovnávali k anglickému internacionálovi Bobymu Charltonovi. Možná podle vlasů, také je neměl. Zrovna jsem se oženil, tak to nepřicházelo v úvahu, nikoho z nás nepřesvědčil. Abych nezapomněl, také tam neměli hospůdku na Réně. Nějaký čas jsem ještě kopal za Zbrojovku, potom jsem se vrátil do Ivančic. Bylo to také kvůli bytu a bráchům. Nyní je na místě otázka, která se týká rodiny. Byli jste tři bratři a všichni jste propadli fotbalu. Jak to s vámi bylo? Kdybych měl začít u sebe, pak uvedu, že jsem se narodil 7. 11. 1938 v Ivančicích, bratr Bohuslav se narodil 21. 2. 1946 a bratr Milan 11. 6. 1948 – zemřel v roce 2000. Všem nám učarovala kopaná, se Slávkem jsme hráli I. ligu, Milan II. ligu ve Vlašimi. Nakonec jsme všichni skončili v rodných Ivančicích. Měli jsme možnost hrát „ve světě“, ale patříme do Ivančic. Zkoušel jsem to i jako trenér, ale nechal jsem toho. Přesvědčovat kluky, aby trénovali, když nás museli vyhánět ze hřiště, na to nemám povahu. Na každodenních 10 km vycházkách doprovází p. Voborného jeho věrný společník 41
A co současnost? Jaká je aktivita? Když jsem přestal s kopanou, tak jsme se zaměřili na vytrvalostní běhání. S dalšími vytrvalci – Dr. R. Kania, J. Flíček, M. Ondra, R. Holý jsme pravidelně každý den běhali v okolí Ivančic. Byly to dávky, které zajišťovaly, že se budeme moci zúčastňovat oficiálních závodů. Postupně to byly populární Běchovice (10 km z Běchovic po silnici do Prahy), následovala celá řada zajímavých závodů (Děvín, Bratislavská kobyla, několikrát Krumlovská pětadvacítka, někteří z nás se dali i na maratonskou trať – 42 195 m). Osobně jsem měl rád převýšení, tedy běh do kopců. Od roku 2004 chodím 2 krát denně za každého počasí. Jde celkem o 10 km a více rychlou chůzí. Když je měkký terén, tak běhám. Za 7 roků jsem vynechal 5 krát, píšu si to. Co říkáte, čtenáři, není to příklad následování? Na závěr našeho rozhovoru mě napadá ještě několik témat, na které bych se chtěl zeptat. To první týká trenérů, kteří Borka vedli. O trenéru Hurtovi, který mě trénoval v Ivančicích, jsme již mluvili. Pak to byl trenér Čejka, bývalý ligový hráč Židenic, následovali Farda, Bican, Eremiáš, Krčil – stříbrný z Říma 1934, Kolský. Se všemi jsem dobře vycházel, neboť viděli, že na sobě pracuji a nic nešidím. Nepamatuji si, že by mě nestavěli, třeba i na přátelské zápasy. I když mně to někdy nešlo, vždycky jsem to oběhal. Starší hráči nemohli pochopit, že mohu hrát 3 zápasy ve třech dnech. Když se mě ptali, zda nejsem unavený, tak jsem odpověděl otázkou: „Co to je unavený?“. Fyzičku jsem měl výbornou a trenéři to oceňovali. Určitě bude zajímavé zavzpomínat na sestavy z dob slávy Zbrojovky případně RH Brno. Zbrojovka v roce 1956 hrávala v sestavě: Strait, Hájek, Zieglfus, Šón, Hradský, Komárek, Sůra, Bican, Sirotek, Koubek, Smítal, Jirka Sobotka-vynikající hráč Slávie i nár. družstva. Hezké vzpomínky mám na slavné pravé křídlo Židenic Oldu Rulce, byl to pán okolo 40 let. Další sestava hrála ve složení: Vítů, Komárek, Janoštin, Vojta, Farmačka, Lichtnégl. Stloukal, Píšek, Hradský, Sněhota, Brada, Jankulovský (jeho syn hraje za AC Milán), brankář Šmucker. Pokud jde o RH Brno, pak zde hráli brankáři Placheta, Šmucker, Viktor, Kraclík, dále Kohlík, Sláma, Navrátil, Šón, Machovský, Koláček, Hajský, Mikeska, Majer, Salaj, Mika, Králo, Obert, Bubník, Danda, Lichtnégl, Přáda. Návštěvy se pohybovaly kolem 20 tisíc diváků, nejvíce se chodilo na Duklu Praha a na Spartu – to bývalo i 40 tisíc diváků. Pokus se říci o některých hráčích něco víc. Rád vzpomínám na všechny spoluhráče, ale přece jen někteří byli výjimeční. Například Vlasta Bubník. Byl to výborný hráč i kamarád. Hrával jsem staženého 42
středního útočníka. Protože jsem měl dobrou fyzickou kondici, tak jsem prakticky hrával po celém hřišti. Byl jsem dvorním nahrávačem. S Vlastíkem jsme si dobře rozuměli. Měl to ale těžké. Pendloval mezi hokejem a fotbalem. Obojí bylo na vysoké úrovni, odehrál řadu zápasů za národní mužstva. Byla to opora, když hrál, byli jsme klidnější. Byla to osobnost. Druhým výjimečným hráčem byl Přáda. Do Brna přišel v roce 1957 z Dukly Praha. Hrál za Rudou hvězdu, skončil ve Zbrojovce. Byl to nesmírně talentovaný hráč, který zářil i v národním mužstvu. Když v roce 1956 naše národní mužstvo vyhrálo v Brazílii na slavném stadionu Maracaná 1:0, Přáda byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu. Od Didiho (dvojnásobný mistr světa) obdržel kopačky z klokaní kůže, byly velice lehké. Od Přády jsem je dostal po úrazu na Slávii, škoda, že se v nemocnici ztratily. Byl to střelec i technik, v Moskvě obešel dva obránce i brankáře Jašina a postavil míč za brankovou čáru. Škoda, že alkohol byl silnější, než jeho vůle. Československá kopaná přišla o vynikajícího fotbalistu. Hráči někdy mívají přezdívky. Měl jsi ji také? Ano, měl. Měl jsem přezdívku „farář“. Pojmenoval mě tak trenér Eremiáš. Měl jsem na hlavě malé kolečko bez vlasů, stalo se tak po úrazu. Ještě na vojně ve sportovní četě mně začaly padat vlasy. Stejný problém měl hokejový brankář Láďa Nadrchal. Doktor nám to zmrazoval „kelenem“, někdo nám poradil, abychom si na hlavu rozbíjeli syrová vajíčka a masírovali si hlavu. Denně jsem kupoval 10 vajíček a ve sprše jsme je rozbíjeli a masírovali si hlavu. Samozřejmě to nepomohlo. Když se někdy potkáme s Láďou Nadrchalem v Brně tak říká, že má více vlasů, protože si kupoval vajíčka I. jakosti. Čtenáři jistě budou zvědaví, kolik jsi vstřelil ligových branek? Podle mých záznamů jich bylo sedm, ale mohl jsem se zmýlit, byl jsem na hřišti, abych připravoval šance druhým, měl jsem radost, když jsem na branku nahrál, od toho jsem tam byl. Jinak branky vstřelené v nižších soutěžích nemám přesně spočítané. Kromě fyzičky jsem měl dobrou techniku. Od trenéra jsem dostával jediný pokyn: ty víš, co máš hrát. Na závěr bych uvedl humornou příhodu z Prešova. Hrálo se za deště, vypomáhal jsem záloze a obraně. Skoro na naší brankové čáře jsem soupeři udělal kličku. Trenér Eremiáš mně po zápase sdělil, že mu v tu chvíli zbělely vlasy strachem, jak to dopadne. Povídám mu: „Pane Josef, když to umíte, tak proč ne?“ Zareagoval tím, že mně v legraci dal pohlavek. Závěr: Vážení čtenáři, dočetli jste vzpomínky fotbalového internacionála Borka Voborného. Rád bych připomenul, že nic, čeho dosáhl, nebylo zadarmo. Snad z odpovědí je patrné, že kromě talentu a zájmu o fotbal musel prokázat velikou píli a houževnatost. Třetí podmínkou je také štěstí. To se od něho žel odklonilo 43
v zápase se Slávií Praha, kde došlo ke zranění nohy. Kdyby toho nebylo, mohl startovat za národní mužstvo na Mistrovství světa v roce 1962 v Chile. Jistě jste pozorně pročetli i to, jak se pohybuje v současnosti. Pan Borek Voborný může být příkladem pro mnohé z nás i v pokročilejším věku, v tom, jak dbá o své zdraví a snaží se být denně v pohybu. Samozřejmostí je, že sleduje pečlivě vše, co se děje ve fotbalu kolem sebe v Ivančicích i ve světě. Je pochopitelné, že může být příkladem naší mládeži. Město Ivančice prokázalo, že si váží všech jeho úspěchů, kterých dosáhl. Váží si toho, jak dokázal svou činností propagovat naše město. Ocenilo ho udělením Ceny města Ivančice v tomto roce. Potěší to jistě o to více, že fotbalový klub si připomenul letos 100let od svého založení. Poděkoval jsem Borkovi za odpovědi a popřál ještě hodně pěkných chvil v aktivním pohybu. Ať se nadále daří. Josef Flíček
Sportovní přátelé a autoři tohoto rozhovoru Josef Flíček a Borek Voborný 44
ZŠ TGM Za poznáním nového kraje ... Dne 28. května odjeli žáci 5. ročníků na pětidenní školu v přírodě. Byli jsme ubytováni v hotelu Otakar v obci Hamry. Všichni se těšili. Měli možnost se blíže poznat, čekal na ně pestrý program se spoustou výletů. V blízkém okolí leží řada zajímavých měst s historickými památkami i krásná příroda, čehož jsme maximálně využili. První a čtvrtý den pobytu byly plné soutěží. Střídaly se hry v terénu se soutěžemi v jídelně ubytovacího zařízení, nechyběla ani diskotéka. První výlet nás zavedl do města Poličky. Děti zde absolvovaly výukový program s názvem Výlet do středověku. Jeho součástí byla prohlídka hradeb a radnice města. Ostatní praktické aktivity z historie děti vykonávaly v Centru Bohuslava Martinů - místním muzeu.
45
Z Poličky jsme vyrazili do přírodní rezervace Toulovcovy maštale. Autobus nás přivezl do nedalekých Vranic, odkud jsme stoupali nádhernou přírodou až do samého „srdce“ pískovcových skal. Ve skalních soutěskách se dětem velmi líbilo. Po návratu jsme znovu hráli kolektivní hry v okolí chaty. Ve středu 30. května jsme navštívili zámek v Litomyšli a rodný byt Bedřicha Smetany. Prošli jsme i centrum města - malebné litomyšlské náměstí. Večer jsme měli pronajatý krytý bazén v městě Polička. Tam jsme se vydováděli! Házeli jsme si s míči, hráli jsme si na podložkách, skákali jsme z malých můstků. Zájemci si skočili dokonce i z můstku ve výšce 3 metrů nad úrovní bazénu. Tím však tento den zdaleka neskončil. Až se začalo šeřit, čekala žáky stezka odvahy. Vedla po vytyčené trase lesíkem nad chatami. Tento nelehký úkol zvládli téměř všichni, mnozí překonali sami sebe. Hra stínů v lese a naprosté ticho umocňovaly pocit strachu. Duch, který na děti čekal na trase, je odměnil sladkostí. Ve čtvrtek se soutěžilo a sportovalo celý den. Odpoledne se jednotlivé třídy vydaly hledat poklad a večer jsme se s místem našeho přechodného domova rozloučili táborákem, opékáním špekáčků a zpěvem za doprovodu kytary. Závěr našeho pobytu byl spojen s půldenním pobytem na hradě Svojanov. S průvodcem jsme prošli všechny vnitřní i venkovní prostory hradu. Mnozí byli odvážní a osmělili se vystoupat po příkrých schodech na místní věž. Výhled do okolí, možnost vyfotit si malebná zákoutí tohoto hradu a přilehlé vesničky, byl pro nás tou nejlepší odměnou. Počasí nám přálo. Kromě krátkého deště v první den našeho pobytu a výrazného ochlazení v průběhu pátku, nás sluníčko neustále hřálo. Vůbec jsme nepoužili pláštěnky, které jsme měli s sebou v příručních batůžcích. Cesta zpět uběhla stejně rychle jako celý pobyt. Teď už můžeme jen vzpomínat a těšit se, že budeme s kamarády na naší škole ještě několik let prožívat další společné chvíle. Poděkování patří pracovnicím SVČ, zejména Simoně Chabinové, která významnou měrou pomáhala oživit každodenní program. Mgr. Jarmila Loudová
46
47
Základní škola Vladimíra Menšíka Den dětí V pátek 1. 6. se již po několikáté konal v parku na Réně Den dětí. Žáci devátých ročníků si pro mateřskou školku a první stupeň připravili celkem 12 stanovišť. Na jednotlivých stanovištích plnili různé úkoly – např. sráželi kuželky, stříleli z airsoftových zbraní, zahráli si na rybáře, Popelku a další. Po absolvování všech úkolů na stanovištích se všichni soutěžící shromáždili před podiem, kde se o zábavu dětí staral DJ Patrik Stodůlka a skvělí moderátoři Míša Pavlovská a Dominik Nevrzal. Tancovalo se, zpívalo, no zkrátka bylo veselo, že se ani nikomu nechtělo jít domů! Žáci devátých tříd se zhostili svých úkolů výborně, za což jim patří velká pochvala! Poděkování patří i panu Marku Eibelovi, který nám vytvořil zázemí otevřením restaurace v parku na Réně. Za krásné obrázky namalované na obličeje dětí děkujeme kosmetičkám firmy Mary Kay pod vedením Ing. Lindy Měrkové. I navzdory rannímu dešti se počasí umoudřilo a tak Den dětí proběhl na jedničku! Pavel Švehlík a Monika Šiplová
48
Zde jsou postřehy žáků z 1. stupně: „Nejvíc se mi líbily kuželky, protože se mi v kuželkách moc daří. A taky bezva byla hra na Popelku, protože mě baví třídit odpad“ (Sabina) „Nejlepší bylo malování na obličej, protože mám rád příšery a namalovali mně super vlkodlaka. Taky lovení rybiček, za které jsme dostali 100 bodů.“ (Jirka) „Hodně jsme se nasmáli při třídění oblečení, byla u toho legrace. Vyřádili jsme se při tancování a kuželkách. Prostě mě bavilo všechno!“ (Hanka, Venda)
49
ZUŠ A. Muchy Ivančice a školní rok 2011/2012
Učitelé v průběhu roku dokončili práci na školním vzdělávacím plánu, podle něhož dle zákona zahájíme výuku od 1. 9. 2012. Nabízíme v něm široké spektrum studijních zaměření hudebního oboru, taneční a výtvarný obor dětem už od 5 let věku. Jeho prioritou zůstává individuální rozvoj osobnosti a schopností každého žáka. Klademe si v něm za cíl systematickým a dlouhodobým působením vštípit žákům dobré základy ve zvoleném uměleckém oboru a umožnit jim rozmanité způsoby osobní realizace v individuálních i v kolektivních formách. Školní vzdělávací plán je vlastně kodifikací postupů, které už v praxi uplatňujeme. Ve školním roce 2011/ 2012 byly prezentovány 50
výsledky žáků v sérii předvánočních vystoupení, při měsíčních žákovských koncertech a absolventských koncertech. Ojedinělým, vlastním projektem je pořad „Hudba kontinentů“, na kterém se před rokem domluvily 4 ředitelky moravských ZUŠ. Záleželo na každé škole, jak svou část programu postaví. Koncert 4 škol proběhl 23. března v Mohelnici a 25. března v ivančickém Kině Réna. Každá ze zúčastněných základních uměleckých škol (Oslavany, Pozořice, Mohelnice a Ivančice) představila hudbu i tanec jiné části světa. Žáci naší školy si poprvé a s úspěchem vyzkoušeli „cimbálku“ a vydali se s lidovou písní a tancem z Moravy na Balkán. Nastávajícím oslavám výročí města věnovali pár dní nato učitelé svůj koncert, kde mj. Dagmar Kupčíková v programu představila i nové školní cembalo. Díky zanícení vedoucí paní učitelky Radky Křelinové i členů školního pěveckého sboru „Mušky“, se i letos podařilo nastudovat minimuzikál s instrumentálním doprovodem pro děti. Program pro základní a mateřské školy, jehož byl součástí, shlédlo v květnu přes 500 dětí z Ivančic a okolí. Atraktivní podívanou připravil se svými žáky a hosty ze ZUŠ Náměšt nad Oslavou a ZUŠ Velká Bíteš i pan učitel Petr Zenkl v samostatném tanečním koncertu 10. června v Kině Réna. Rok od roku nám tanečníci rostou před očima nejen fakticky, ale i umělecky. Skupinová práce v hudebním oboru je realizována v různých sestavách komorní hry a v souborech. Výborně si vedou flétnové soubory, komorní smyčcový soubor, tradičně pracuje rockový soubor, dechový soubor. Na programech koncertů rádi vidíme, že se stále více objevují žáci klavírního oddělení nejen jako schopní sólisté, ale i jako šikovní doprovazeči. Jazzový soubor se svým učitelem, panem Jaroslavem Petrlou, naposledy účinkoval na ivančických Slavnostech chřestu. Jemu i paní učitelce Jiřině Petrlo-
Chřestovníček – textilní hračka pro děti
Socha – malba temperou
Keramický chřestový zvon jako svítidlo 51
vé děkujeme za dlouholetou práci v ivančické škole a přejeme především mnoho zdraví a pohody do příštích let. Na letošní soutěži ZUŠ, kterou každý rok vyhlašuje MŠMT, bylo oceněno 20 žáků z naší školy v okresním a 7 žáků v krajském kole v oboru hry na dechové nástroje a v sólovém zpěvu. Mimořádným úspěchem je postup a ocenění 3 žákyň v oboru příčná flétna (ze tříd učitelů Šárky Horákové a Hynka Smutného) v celostátní konkurenci v Kladně na počátku května. K začátku června patří i výroční prezentace výtvarného oboru. Žáci výtvarného oboru v pátek 8. června 2012 slavnostně otevřeli v Památníku A. Muchy svou výstavu výtvarného projektu s názvem „Místo, kde žiju“. Volbou tohoto tématu se i výtvarný obor připojil k oslavám 800 let města. Vystavené práce jsou tedy inspirovány námětem zcela příhodným, místem, domovem a také přímo městem Ivančice, ve kterém většina žáků školy žije. Zachycují kulturní památky, významná místa, detaily i celky městských prvků. Využívají různých výtvarných technik: kresbu, malbu, grafiku, keramiku, textilní tvorbu - voskovou batiku. Z dílny mladších žáků pochází i vtipná hračka pro děti – Chřestovníček. Studenti při své tvorbě využili také možností počítačové grafiky a fotografii. K významným událostem města patří již tradičně „Slavnosti chřestu“. Žáci v keramice, kresbě a malbě výtvarně zpracovávali různé chřestové pochoutky. Nádoby na pěstování chřestu proměnili na lampy, které nafocené ve tmě vrhaly světlo s pozoruhodnými obrazci. Ve sklepení Památníku vystavovali své práce letošní absolvent a nejmenší děti. Animovaná ivančická pověst „O zachráněné dívce a lakotném hrobníkovi“ dokumentovala, že studenti úspěšně nahlédli i do světa filmu. Další pověsti ztvárnili mladší žáci formou komiksu. Bylo jistě zábavné s dětmi zpracovávat i to, co by si v Ivančicích přály. Tak dostalo naše město konečně „Ivančický akvapark“. Starodávný jarmark, pouť, i to vše patří k Ivančicím. V tomto duchu se neslo i úvodní vystoupení tanečního oboru na vernisáži výstavy, které s žáky připravil pan učitel Petr Zenkl. Tvůrce tématu a duše celého projektu, paní učitelka Libuše Smutná dodává: „Zbylo ještě mnoho nápadů a inspirací, těm se můžeme věnovat i v budoucích letech. Jen si přejme, abychom měli dále spoustu nápadů a hlavně hodně kreativních dětí, kterým je výtvarná tvorba blízká. Vždyť odměnou pro nás dospělé je pohled na jejich obrázky. Celá výstava je důkazem toho, že citlivé vedení k poznávání uměleckého světa má svůj smysl.“ Posledním představením školy před prázdninami byl Den hudby ZUŠ jako součást oslav výročí města. Konal se v pátek 22. června na velkém pódiu, připraveném pro večerní vystoupení souboru Ondráš na Palackého náměstí. Program zahájila cimbálka s pásmem lidových písní, taneční čísla střídaly soubory školy. Účinkovali mladší žáci i studenti. Závěr patřil minimuzikálu Šípková Růženka. Škola nabídla divákům a posluchačům barevnou přehlídku toho, jak pracuje, a čemu se její žáci v oblasti skupinové práce hudebního a tanečního oboru věnují. 52
Nejen např. příprava soutěžního repertoáru, ale i všechny typy skupinové práce se jen těžko vejdou do limitované vyučovací doby. Jestliže se pak setkáme s výbornou kvalitou, pak je zřejmé, že učitel i žák musel dát mnoho vytrvalosti a píle navíc. Za to zasluhují všichni velkou pochvalu. Závěrem už jen přání žákům, učitelům a všem příznivcům naší školy - ať je i vaše léto pochváleno! Mgr. Dagmar Fialová, ředitelka školy
Rodáci z Němčic založili v USA město (VIII) V šesté kapitole našeho seriálu jsme uvedli informace o Antonu Vavříkovi. Jeho otec Jan v roce 1855 zemřel a Marie (roz. Vavříková) se o dva roky později provdala za Františka Kleibla, syna čtvrtláníka v Ledkovicích. Matrika 1237 – 4/6 uvádí: Sňatek 4. november 1857 Ženich – Kleibl František Nevěsta – Vavříková Mariana
Letkovice č. 9 – 39. let Němčice č. 35 – 35. let
Rodině Kleiblů se narodily dvě dcery: Francizca Kleiblová prosinec 1858 (datum nečitelné) Juliana Kleiblová 15. dubna 1860, 53
Františka se provdala dne 24. září 1882. Zápis uvedený v matrice 1237 – 38/69: Antonín Ondráček (*1858) čtvrtláník na Hlíně č. 23. Františka Kleiblová (*1858) Němčice č. 35 V květnu 1888 se do Pisku ve Spojených státech vystěhovali manželé Kleiblovi – František a Marie (Mariana), dále Antonín a Františka Ondráčkovi a jejich čtyři děti (Anna, Tomáš, Marie a Carolina). Později se jim narodili ještě John a Rudolf. Spolu s nimi sestra Františky Julie a syn z prvního manželství Jan. Když přijeli do Pisku zůstali u své tety Anny (roz. Vavříková) a Karla Jelínka. Protože přijeli v květnu (vlastně před žněmi) byly potíže se jejich zásobováním, jednoduché nebylo ani ubytování tolika lidí. Určitou výhodou bylo, že děti byly přibližně stejného stáří s dětmi manželů Jelínkových. Dlouho se o vše starala teta Anna. Později žili Ondráčkovi na farmě západně od Pisku a Antonín prodával v obchodě Antona Wavrika, v roce 1905 se přestěhovali do středu Pisku. Jeho manželka Františka zemřela v roce 1908. Antonín odešel do Kanady ke své dceři Marie (provd. Gerstnerová). Po návratu do Spojených států žil u další dcery Anny (provd. Matějček). Zemřel v Oregonu v roce 1944 Děti manželů Ondráčkových byly: Anna Ondráčková, narozená 25. července 1883, provdala za Josefa Matějčka v roce 1902. Narodilo se jim pět děvčat. Jan Ondráček, narozený v roce 1884 byl asi rok v armádě během 1. sv. války. Když se jeho sestra, Anna Matějčková přestěhovala do Maxbass (?), John se tam přestěhoval také a zakoupil zemědělskou půdu. Společně farmařil s rodinou Matějčků. V polovině 1960 se přestěhoval do Grafton (?), a je do své smrti byl ředitelem Lutheránského domu . Marie Ondráčková, narozena v r. 1886, se provdala za Alberta Gerstnera. Žili v Rosetown ve státě Saskatchewan (Kanada). Měli dvě děti. Paní Marie (roz. Ondráčeková) Gerstnerová byla ředitelkou penzionu v městě Wilkie ve státě Saskatchewan. Carolina Ondráčková se narodila 28. října 1887, se provdala za Jakuba Seidla. Měli dva syny. Rodina žila v Písku. Jakub společně obchodoval se svým bratrem. Prodávali dřevo, uhlí aj. Přistěhování další skupiny rodáků z Němčic a okolí výrazně posílilo postavení Moraváků v Pisku. Lze předpokládat, že již měli snadnější začátky, protože se mohli spolehnout na „první“ garnituru zabydlených rodáků, ale stejně to byla 54
odvaha vycestovat s malými dětmi (Anně Ondráčkové bylo 5 let, nejmladší Karolina měla necelé dva roky), a naopak Františku Kleiblovi bylo v roce stěhování 70 let. Jiří Široký, tel.: 776 654 494
POUŽITÉ PRAMENY: Kniha „The First Century“ vydaná k 125 výročí založení města Pisek v Severní Dakotě Nakladatelství J&M Pisek USA, Překlad článků Magdalena Kabelková Matriky obce Němčice
– ZÁPISKY (část 8.) Zápisky Václava Bartunka, rodáka z Ledkovic, který žil v letech 1865–1938 (Text je ponechán bez větších gramatických oprav nebo úprav.) (Oficiální název Ledkovice platil do 28. dubna 1925. Od tohoto dne se změnil na Letkovice – pozn. red.)
Rosicko-oslavanská stávka Rok 1919 začal mírnou zimou bez „sněho“, mohlo se pracovat celou zimu. Jaro začalo brzy, do polovice března bylo vše zaseto. V dubnu více pršelo a tak šla práce pomalu, brambory se sázely až v květnu a urodilo se ji málo. V květnu bylo počasí pěkné, jetele se usušily dobře. Ve žních bylo počasí horší, přicházely silné bouře. Druhého srpna o třetí hodině odpolední přišla od hradu jamolického silná bouře, blesk udeřil do stojanu elektrického vedení na domě č. 27. Rozbil celou mramorovou desku v transformátoru, všechny přípojky na ní přidělané vyletěly a celá ves byla ve tmě. Počátkem žní byly časté deště a žně se tak táhly až přes celý srpen, což je u nás vzácností, ale skončily přece. Brambory se dobývaly až v říjnu, řepa až koncem října, ale 28. října napadl sníh, a tak se práce na poli úplně zastavila. Po Všech svatých se sníh ztratil, a tak se řepa zase dobývala, ale byly už mrazy. Na ledkovské Nivě se řepa sklízela až po Novém roce. Bylo tak teplo, že lidé pracovali celý den bez kabátu. Mrazy řepu nepoškodily, ale brambory byly dost pomrzlé. 55
Rok 1920 Počasí bylo příznivé pro jarní práce na poli, úroda byla pěkná, sklizeň probíhala dobře. Obilí se ještě rekvírovalo, ale ne tak mnoho, jen do žní. Pak mohl každá prodávat co chtěl, všechno bylo k dostání. Stanovené ceny přestaly, ale bylo draho a lid zase reptal. Pšenice, žito a oves stály 190 korun, ječmen 185 korun za metrák. Malá prasátka se prodávala jen na váhu 1 kg za 35 korun. Lidi si chodili sami pro ně do domu. Na trh do Ivančic nebylo možno je dovézt, tam se lidi o ně prali tak, že jedno selátko přetrhli v půli. Na čas se proto prodej selat na trhu zastavil. Ten, komu se chov prasat dařil, utržil za ně hodně peněz. Za velká prasata na porážku platili řezníci 25 korun/kg. V prosinci napadl sníh a ležel až do nového roku. Rok 1921 V tom roce se lid počal víc a více bouřit proti kapitálu. Zvlášť dělníci a ti, co neradi pracují a dobře se chtějí mět, podporovaní komunismem z Moskvy, chtěli něco provést. Zde podle Ruska až 20. prosince propukl puč v Oslavanech. Bylo tam hned posláno vojsko z Brna, ale jakmile začali vojáci slízat z vlaku, byli hned odzbrojeni. Nádraží bylo plné bouřícího se lidu a hned lidé s vojenskými puškami obsadili mosty v Oslavanech a hlídkovali po okolí, aby žádný nemohl se dostat dovnitř. Úřady byly včas o všem zpraveny a učinily opatření. V noci přijelo vojsko ze Znojma a jelo dvouma stranama, jedna část jela na Okříšky a druhá část jela k Brnu. Na stanicích nesmělo vojsko slizat nikdá, stanice byly obsazeny bouřícím se lidem. Vojsko, co jelo k Brnu, slizalo za Bránicemi a šlo přes Hlínu k Oslavanům, druhé díl znojemskýho vojska slezl za Tetčicama a táhlo taky k Oslavanům. Před polednem 21. prosince byly Oslavany dokola obsazeny vojskem. Elektrárna byla zase obsazena bouřícím se lidem. Na kopci u elektrárny, zvaném Koblih, měli vzbouřenci postavenou strojní pušku. Vojáci rozestavili kulomety a zaujali bitevní pozice, ale jakmile vystřelili několik ran do vzduchu, lid hned zkrotl a utikal kam kdo mohl oklikovou cestou k domovu. Na Koblihu zůstala strojní puška hned opuštěná, její obsluhovatelé hned po první raně utíkali co nejdřív domů. Bylo vyhlášeno stanné právo a vydáno nařízení do obcí – kdo měl vojenskou pušku, musel ji odevzdat starostovi oproti podpisu. Pak nastalo vyšetřování a každý musel vysvětlit, jak ke zbrani přišel a co s ní chtěl dělat. Tresty byly šest týdnů až několik měsíců vězení. Nejhlavnější vůdcové se hleděli poschovat a ty menší nastrčili dopředu, a ti to odnesli nejvíc. Někteří byli propuštěni z práce, jiní přeřazeni na horší práci. Další byli odsouzeni i na několik let, ale byli po čase propuštěni s podmínkou, že kdyby něco provedli, budou trestáni znovu a ještě si musí odsedět zbytek trestu. Zpracovala Marie Bisová
56
§ PRÁVNICKÁ PORADNA § Dotaz: Od rozvodu manželství před 10 lety se starám o těžce zdravotně i duševně postiženého syna, který je na mně úplně závislý. Pobírám dávky na péči a syn pobírá plný invalidní důchod. Otec byl zavázán platit na syna po dobu jeho nezletilosti výživné. Synovi bude letos 19 let. Ptám se, jak je to s vyživovací povinností otce vůči plně invalidnímu dítěti. Má platit soudem stanovené výživné i nadále, nebo mu vyživovací povinnost od doby pobírání plného invalidního důchodu ze zákona skončila? Plný invalidní důchod na péči o syna nestačí. Jak mám dál postupovat? Zdena P., Ivančice
Odpověď: Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud jejich dítě není schopno se samo živit. Váš syn sice pobírá plný invalidní důchod, ale s ohledem na jeho zdravotní stav, jak píšete, tento příjem nepokrývá dostatečně jeho výdaje, neboť kromě výdajů na jeho životní potřeby, jako je strava, oblečení, hygienické potřeby atd. lze předpokládat, že syn má zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem – léky, dojíždění do zdravotnického zařízení, poplatky u lékaře apod. a se zajištěním pomoci jiné osoby při úkonech denní potřeby. Pokud by tomu tak bylo, pak vyživovací povinnost otce stále trvá. Jestliže se otec domnívá, že jeho vyživovací povinnost zanikla a Vy s tím nesouhlasíte a nedohodnete se na ukončení placení výživného, musel by otec podat návrh k soudu na zrušení vyživovací povinnost. V rámci soudního řízení by soud zkoumal možnosti syna uživit se samostatně, nebo zda jeho příjem z invalidního důchodu dostačuje k pokrytí všech jeho potřeb. Podle výsledků dokazování by soud rozhodl, zda vyživovací povinnost otce trvá, nebo zda zanikne. Vyživovací povinnost otce v současné době trvá, a to na základě rozsudku, kterým byla výše výživného upravena naposledy. Pokud se domníváte, že vyživovací povinnost otce nejenom trvá, ale že by mělo dojít ke zvýšení výživného, pak můžete podat návrh na zvýšení výživného Vy. V případě zletilého dítěte je možné zvýšení výživného požadovat nejdříve ode dne podání žaloby. Žalobce je již přímo zletilé dítě. Pokud jste mu byla ustanovena opatrovníkem, pak žalobu podáváte jménem syna Vy s tím, že ho jako opatrovnice plně zastupujete. JUDr. Petronela Sojková, advokátka Rosice, Brněnská 555, tel.: 546 413 003 57
Středisko volného času Ivančice, Komenského nám. 12, Tel.: 546 451 292 VANGL CUP II. – minižáci (19.–20. 5. 2012) HK Ivančice, Středisko volného času Ivančice, Město Ivančice, sponzoři, rodiče, hráči, osm družstev, dvojnásobné zahraniční zastoupení, 28 zápasů, 90 hráčů, 560 odehraných minut, 506 vstřelených branek….
I takto by se dal popsat pátý ročník turnaje ze série Vangl Cup věnovaný minižákům. Byl to víkend plný házené, sportovních výkonů a především skvělého vyplnění volného času ať už z pohledu hráčů nebo přihlížejících diváků. Jako vždy byl turnaj kvalitně obsazen družstvy z celé ČR plus hosty z Rakouska (UHC Horn) a Slovenska (Senec). O prvenství v turnaji až do konce tvrdě bojovalo hned několik družstev, nejlépe z těchto bojů vyšli HBC Strakonice, na druhém místě skončila Dukla Praha a na třetím místě HK Piccard Senec. Domácí skončili na pěkném pátém místě. V tradičním ALL STAR TÝMU TURNAJE, který je volený trenéry, jsme měli dva zástupce (Michal Grepl a Robin Žaloudek). 58
Konečné pořadí: 1. HBC Strakonice 2. Dukla Praha 3. HK Piccard Senec 4. UHC Horn
5. HK Ivančice 6. HK Baník Most 7. Tatran Bohunice 8. Sokol Nové Bránice
Sestava HK Ivančice: Žaloudek Robin (7 br.), Grepl Michal (9 br.), Střebický Matěj (8 br.), Šilberger Filip (4 br.), Matuškovič Vít, Kulaš Josef (7 br.), Šnédar Filip (brankář), Vorel Vojta (3 br.), Slaný Martin (10 br.), Přibyl Tomáš, Ahrens Nicolas (3 br.), Vícha Kristián, Konečný Tomáš, Kolouch Petr, Kocáb Šimon (1 br.)
BAMBIRIÁDA V IVANČICÍCH Čtrnáctý ročník přehlídky volnočasových aktivit s názvem Bambiriáda se konal v 18 městech České republiky. Ta se připojila k Evropskému roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Mottem bylo „Nadšení i zkušenost“. V Jihomoravském kraji Bambiriádu, která se konala v Ivančicích, připravilo Středisko volného času Ivančice. Záštitu převzal Ing. Stanislav Juránek, náměstek hejtmana Jihomoravského kraje a MUDr. Vojtěch Adam, starosta města Ivančice. Ten, společně s europoslankyní Ing. Zuzanou Brzobohatou, Mgr. Janou Heřmanovou, ředitelkou SVČ Ivančice, a Pavlem Zdráhalem, zástupcem Jihomoravské rady
59
dětí a mládeže, akci slavnostně zahájil. Během dvou dnů Bambiriádu navštívil i náměstek hejtmana Stanislav Juránek, za ČRDM Jan Husák, místostarostové města Ivančic Radek Skála a Radek Musil a další zastupitelé města - Milan Buček, Antonín Moravec. Ve dnech 25. a 26. května mělo 2304 návštěvníků v přírodním parku Réna možnost zhlédnout pódiová vystoupení a navštívit prezentační stánky. Při vstupu obdrželi vstupenku s informacemi a „bambiriádní“ kartu s mapkou, na kterou sbíraly děti razítka. Při splnění úkolů si v informačním stánku SVČ Ivančice vybíraly odměnu. Celou akcí provázel moderátor Honza Dvořák. Diváci zhlédli vystoupení pěveckého souboru, mažoretek, aerobiku, street dance, moderních a country tanců, folklórního souboru, ukázky sportovní gymnastiky a žonglování. U prezentačních stánků si zájemci vyzkoušeli aktivity, kterými se jednotlivé organizace zabývají. Připraveny byly např. nízké lanové překážky, výuka základů žonglování, fotoworkshop a další. Děti se učily základům juda, jezdily na motorkách, ve tvořivé dílně SVČ Ivančice vyráběly papírové kačenky - symbol letošní Bambiriády, veselé vařečky nebo barevného brouka z polystyrenu. U podsadových stanů předváděli skauti různé tábornické dovednosti. U stánku policie si děti mohly udělat otisky prstů a prohlédnout si zbraně a další výstroj, v záchranné sanitce oživovaly figurínu a seznámily se s vybavením vozu. Stejně tak měly možnost seznámit se s výbavou hasičského vozu. Na stánku ICM Ivančice se zájemci dozvěděli vše o poslání a činnosti informačního centra pro mládež a i zde byly připraveny různé aktivity. Své stanoviště zde měla Armáda ČR. Vojáci připravili ukázku zbraní, laserovou střelnici a lanové překážky, zajišťovali maskovací malování na obličej nebo střelbu ze vzduchovky.
60
Své místo měla také Městská policie Brno s MOBIDIKEM. Zde byli návštěvníci seznamováni s preventivními postupy. U stánku firmy EKO KOM pracovníci názorně ukazovali dětem i dospělým, jak nakládat s odpadky, jak je správně třídit. Malování na obličej zajišťoval zkušený tým ze Soleil studia. Na akci se představila Jihomoravská rada dětí a mládeže a ICM Brno. Dále se prezentoval zábavný park Bongo Brno, lanové centrum Jungle park, obec Hlína, město Ivančice a také Lesy města Brna, které představily své výrobky a houpačkami potěšily malé i větší děti. Návštěvníci akce měli možnost zdarma navštívit rozhlednu V. Menšíka na Hlíně a za zvýhodněné vstupné Památník A. Muchy v Ivančicích. V rámci Bambirády se uskutečnil turnaj ve florbalu, nohejbalu a ve volejbalu. Na programu Bambiriády v Ivančicích se také aktivně podíleli senioři z Ivančic a Rosic, kteří na svých stáncích představili činnost a aktivity klubů pro seniory. Společně si všechny věkové skupiny zahrály deskové hry a „Obří Člověče nezlob se“. Pro nejmenší děti bylo připraveno pohádkové stanoviště a dětský koutek.
Po celou dobu akce bylo otevřeno ICM a R-klub Ivančice, kde měli návštěvníci možnost prohlídky informačního centra i klubu pro mládež, využívali zde nabídku aktivit z činnosti klubu. Návštěvníkům byly představeny projekty ČRDM „Kam chodit“, „Kecejme do toho“, „72 hodin - RUKU NA TO!“, dále projekty „Informační a propagační turistické oblasti Chrudimsko-Hlinecko“, „Finanční gramotnost“ a mládežnické karty EURO 26. 61
První z projektů, „KAM CHODIT“, zahrnuje databázi míst mimoškolní výchovy a volného času a je zaměřen na ty, kdo hledají partu kamarádů, nevědí, co s volným časem, těm, kteří chtějí zažít dobrodružství. Více informací zájemci naleznou na: www.kamchodit.cz. Projekt „KECEJME DO TOHO“ - www.kecejemedotoho.cz, nabízí mladým lidem možnost vyjádřit svůj názor na témata, která se jich týkají a to na celostátní i evropské úrovni. Zároveň poskytuje také prostor přinášet témata nová, podle vašeho zájmu. Řekněte nám, co vás pálí! Jde o to, že chceme řešit otázky s mladými, nejen politiku pro mládež. Projekt „72 Hodin – RUKU NA TO !“ je ekologicko-sociální projekt, který bude od podzimu probíhat v celé České republice. Realizován bude dětmi a mladými lidmi ve 3 kategoriích – LIDÉ, PŘÍRODA, OKOLÍ. Všechny aktivity v daných kategoriích proběhnou během 72 hodin - www.72hodin.cz. Projekt „FINANČNÍ GRAMOTNOST“ dává prostor konkrétním příkladům toho, jak je možné témata správného hospodaření zapojovat do běžného a zábavného programu - www.rozumimefinancim.cz. Na stánku si zájemci vyzkoušeli aktivitu „Jdeme na nákup“. Projekt „INFORMAČNÍ A PROPAGAČNÍ TURISTICKÉ OBLASTI CHRUDIMSKO-HLINECKO“ seznamoval návštěvníky s turistickými zajímavostmi dané oblasti. Na letošní Bambirádě probíhalo vydávání Karet mládeže EURO<26. Prezentace v místě patřila i celostátnímu pořadateli Bambiriády 2012, kterým byla „ČESKÁ RADA DĚTÍ A MLÁDEŽE“. Posláním ČRDM je podporovat podmínky pro kvalitní život a všestranný rozvoj dětí a mladých lidí. Své poslání naplňuje ČRDM tím, že podporuje mimoškolní výchovu a činnost svých členů, zejména snahu o vytváření právních, hospodářských, společenských a kulturních podmínek vhodných pro jejich činnost. ČRDM hájí zájmy svých členů vůči domácím i zahraničním orgánům, organizacím a institucím. Bambiriáda je prostor pro setkávání organizací s rozdílnou náplní činnosti. Bambiriádu v Ivančicích navštívilo 2304 návštěvníků, představilo se 42 organizací, proběhlo 51 vystoupení s 968 účastníky, připraveno bylo 34 prezentačních stánků. Velmi děkujeme všem spolupracovníkům a dobrovolníkům, kteří se na akci podíleli a přispěli tak ke zdárnému průběhu akce. Dagmar Šacherová, SVČ Ivančice
Prezentující se organizace: Junák-svaz skautů a skautek ČR, středisko Ivančice, Sbor dobrovolných hasičů Němčice, SVČ Rosice, Jednota bratrská Ivančice – Zahrada, MŠ a ZŠ Neslovice, ZŠ VM Ivančice, ZŠ TGM Ivančice, DDM Oslavany, DDM Zastávka, SVČ a ICM Pohořelice, Jihomoravská rada dětí a mládeže, Asociace středoškolských klubů ČR, Armáda ČR, KIC Ivančice, ICM Ivančice, ZZS JM – zdravotnická záchranná služba JM kraje, Policie ČR, Městská policie Brno, Jungle park Brno, Bongo Brno, EKO KOM, Soleil studio, DDM Blansko, Lesy města Brna, Sdru62
žení přátel J.Foglara, Volejbalový oddíl TJ Sokol Ivančice, Judo Dolní Kounice, Taneční škola Novosádových, A-TOM, IQ Roma, Obec Hlína, Obec Stupava, R.Horáková-kapela ŠOK, Motorkáři, X-trim Modřice, Roska Brno, Sdružení pěstounských rodin – NZDM Pestrá klubovna, Asociace malých debrujárů ČR, Senior klub Ivančice, FotKI, Senioři Rosice, Spondea. Program na stáncích: Lanové aktivity, slack line, hlavolamy, pokusy, praktické ukázky tábornických dovedností, střelby ze vzduchovky, ukázky vojenské výzbroje a výstroje, hasičský vůz, policejní vůz + daktyloskopie, sanitka – masáž srdce figuríny, dětský pěvecký soubor, dětský koutek, tvořivé dílny, soutěže, deskové hry, taneční koberec, sportovní turnaje, malování na obličej, jízdy na motorkách – pro děti, výuka country tanců, rocková skupina, obří Člověče nezlob se, prezentace včelařského kroužku, MOBIDIK – mobilní centrum prevence-MěPol. Brno, EKO KOM – ekologické hry a soutěže, praktické ukázky juda, foto workshop, žonglování.
POHÁDKOVÉ ODPOLEDNE V IVANČICKÉM PARKU Pohádkový les, pořádaný ke Dni dětí, se uskutečnil v neděli 27. května, tentokrát za krásného, slunečného odpoledne. V ivančickém parku Réna děti přivítalo, na 19 stanovištích, 55 pohádkových bytostí. Celým programem, 23. ročníku akce, provázely známé postavičky Jů a Hele.
63
Děti při vstupu obdržely průvodní kartu a společně s rodiči se vydali na pohádkovou cestu. Připraveny byly tradiční stanoviště jako např. Peklo, Červená Karkulka, Mrazík, Popelka, Krteček, Princezna ze mlejna. Nově jsme představili pohádky Na vlásku, Šmoulové, Ariel a Koblížek. Děti plnily různé úkoly, přikládaly dřevo do pece, pomáhaly Červené Karkulce sbírat kytičky pro babičku, zvedaly činky u Pepka námořníka nebo trhaly borůvky u Šmoulů. Při tom jim pomáhaly pohádkové bytosti. Když měly děti razítky zaplněny soutěžní karty, vyzvedávaly si v království odměnu. Kdo měl chuť si ještě hrát, mohl s Jů a Hele soutěžit, tančit a hrát různé hry u hlavního pódia. Pro návštěvníky Pohádkového lesa předvedla šermířská skupina Exulis dvě vystoupení, na louce se střílelo z luku a kuše nebo probíhaly souboje s dřevci. Nejmenší děti se vyřádily v dětském koutku a ve skákacím hradu, ve tvořivé dílně vyráběly papírového klauna. Jedním ze stanovišť bylo kouzelné malování, které zajistilo Soleil studio. Mimo pohádkovou trasu si děti mohly vyzkoušet kop na fotbalovou minibranku nebo u stánku Pojišťovny Generali házely míčkem na lva. Téměř neustále byly obsazeny velké dřevěné houpačky, které zapůjčily Lesy města Brna. Do akce se letos zapojil Senior klub Ivančice. Na stánku členové klubu představili své výrobky a ukázky ručních prací, zájemce seznamovali s aktivitami, které pro ivančické seniory po celý rok připravují a jaké plánují. Děkujeme partnerům této akce a všem, kteří se podíleli na přípravách i samotném průběhu Pohádkového lesa. Partneři akce: Pojišťovna Generali, Soleil studio, Esta, s.r.o. Dagmar Šacherová
Den dětí jsme oslavili florbalem! Mladým ivančickým florbalistům skončila v dubnu sezóna a tak jsme se rozhodli na Den dětí, v pátek 1. června odpoledne, sehrát přátelský zápas mezi SVČ Ivančice a DDM Oslavany. Utkání se konalo v prostředí tělocvičny základní školy a náš tým se postupně utkal s celky Oslavan A a B. Vinou absence několika hráčů, kteří se účastnili škol v přírodě, jsme přijížděli s kádrem hráčů, kteří toho v sezóně odehráli minimum. To ale vůbec nevadí, protože je dobře, když více šancí dostanou i mladší hráči. Utkání se hrála 2x10 minut, v poli 4 hráči + brankář. První zápas jsme sehráli s „A“ výběrem, který nám nedal moc šancí a přehrál nás jasně 6:1. Do druhého měření sil nás posílil Kuba Forman a s ním jsme celek Oslavan „B“ porazili jednoznačně 13:3. Tímto miniturnajem jsme zakončili sezónu 2011/2012. Jsme rádi, že si k florbalu našlo cestu tolik nových hochů a věřím, že se s nimi, ale i s jinými novými budu potkávat v příštím školním roce. 64
Naše sestava: Filip Schilberger (brankář i hráč), Kristián Vícha (brankář i hráč – 2 branky), Jakub Nešpůrek (7 b), Jakub Forman (5 b), Robin Žaloudek, Marek Benda, Kryštof Bar, Aleš Sedláček, Jakub Procházka Ondřej Podolský, SVČ Ivančice
Úspěchy ivančických závodníků ve slovinské Radovljici! Ve dnech 15. a 16. června 2012 se skupinka ivančických hochů vypravila na atletické závody do partnerského města Radovljica ve Slovinsku. Akci organizačně zabezpečilo Středisko volného času Ivančice ve spolupráci s městem Ivančice. Závody proběhly na novém atletickém stadionu v krásné scenérii přímo pod alpskými velikány. 288 závodníků z celého Slovinska a 5 zástupců z České republiky se zde v parném sobotním dopoledni utkalo v 5 věkových kategoriích – do 10, 12, 14, 16 a 18 let. A naši hoši se v této nabyté konkurenci neztratili. Celkem se nám podařilo získat 9 medailí – 1 zlatou, 5 stříbrných a 3 bronzové. 65
Akce se vydařila po všech směrech. Kromě vlastních závodů jsme si stihli prohlédnout samotné město Radovljica, vykoupat se v nedalekém průzračně modrém jezeře Bled či ochutnat místní kuchyni. Hoši byli z celého víkendu nadšeni a již se těšíme na další ročník, na který jsme byli předsedou atletického klubu pozváni. Výsledky: Zlatá medaile Jakub Chabina
běh 100 m
Stříbrné medaile Tomáš Březina Ivo Kocáb, Patrik Bobela, Tomáš Březina, Jakub Chabina
běh 100 m štafeta-běh 4x100 m štafeta-běh 4x100 m
Bronzové medaile Jakub Chabina Karel Laga
skok do dálky hod koulí, běh 100 m Ondřej Podolský
66
Anne Aichriedler EVS volunteer from Austria Výuka, učení, sdílení – toto jsou hlavní body, které mě dostaly sem do Ivančic. Jsem Anna, devatenáctiletá dívka z Rakouska, která pracuje jako dobrovolnice v SVČ Ivančice. Vždy jsem chtěla být dobrovolníkem, ale od té doby, co jsem minulé jaro ukončila studia, odjela jsem pracovat na 3 měsíce do Milána a úplně jsem na dobrovolnictví zapomněla. Když jsem slyšela, že Česká republika hledá někoho, kdo by chtěl pracovat s dětmi a ještě se naučit různé tvořivé dovednosti, věděla jsem, že je to můj další krok. A teď jsem zde více jak 2 měsíce. Hodně jsem se už naučila, pomáhám v kroužcích keramiky, anglickém konverzačním kroužku, připravuji výzdobu pro různé akce, jako Bambiriáda, Pohádkový les. A ačkoli jsou zde věci, na které nejsme zvyklá, jsem ráda, za nové zkušenosti, protože se chci učit něco nového. V polovině srpna musím odjet a budu ráda, pokud mě něco nového naučíte. Takže se uvidíme …? Anne Aichriedler, dobrovolnice EDS z Rakouska volný překlad z anglického textu
Ahoj, tady je Nadiya Malovichko, dobrovolnice Střediska volného času Ivančice. Jsem zde už 8 měsíců a ráda bych Vás seznámila s mými aktivitami.
67
Pravděpodobně někteří z vás již slyšeli o skupině dobrovolníků, kteří pomáhají organizovat aktivity ve zmíněné organizaci. Já jsem jedna z nich. Společně s Ozzim, Justinou a Annou pomáháme realizovat vzdělávací programy, semináře, a různé další akce. Například pomáhám v kroužcích keramiky, vedu anglický konverzační kroužek, spolupracuji na tvořivých, prezentačních a dalších aktivitách. Od minulého října jsme společně zorganizovali vice jak 40 prezentací nejenom v Ivančicích, ale take v Moravském Krumlově, Brně i Praze. Na těchto setkáních jsme hovořili o našich zemích, prezentovali projekty EDS, diskutovali o našich kulturách – odlišnostech i podobnostech. Účastníci měli možnost ptát se a poznat další podobné projekty. Těchto 8 měsíců bylo naplněno i dalšími aktivitami. Společně s dalšími dobrovolníky z různých zemí jsme se účastnili architektonických prací v Jičíně, pomáhali organizovat Bambiriádu 2012, Pohádkový les, Velikonoce, Vánoční dílny a toto je jen malá část aktivit, do kterých jsme byli zapojeni. Doufám, že zbytek mé dobrovolné služby bude tak dobrý jako doteď. Léto bude plné táborů a jsme si jista, že budeme pokračovat dalšími společnými projekty a akcemi. Nadiya Malovichko, dobrovolnice EDS z Ukrajiny volný překlad z anglického textu
MČR v Házenkářském desetiboji pro soutěžní ročník 2011/2012 – mladší žačky 8. 6. – 10. 6. 2012 Plzeň O víkendu proběhlo v Plzni mistrovství republiky mladších žaček v házené. Na tomto finálovém turnaji hrály vítězné týmy krajských soutěží z celé republiky: TJ Sokol Písek, HC Háje Praha, Spartak Ústí nad Labem, HK Ivančice, SK P.E.M.A Opava, DHK Slavoj Žirovnice, DHC Plzeň. Zúčastnily i reprezentantky Jihomoravského kraje, hráčky házenkářského klubu HK IVANČICE. Předvedly skvělý výkon, založený na celotýmovém vyrovnaném výkonu a zcela po zásluze si odvezly z Plzně bronzovou medaili. Ivančice, jako vítěz Jihomoravské ligy mladších žaček, sice nepřijeli jako favorit a s týmem ročníku 2000 (povolený byl start i ročníku 1999, tedy o rok starším hráčkám), měli spíše doplňovat nižší patra tabulky, přesto proti daleko zkušenějším soupeřkám uspěli. Hlavní zbraní byla pevná parta kamarádek jejichž hlavní 68
zábavou je a doufáme, že zůstane házená. O úspěch v národním finále se zasloužily tyto hráčky: V brance Petra Šiplová, v poli Barbora Olšová, Bára Krejčíková (naše nejproduktivnější hráčky sezóny), Kateřina Haladová, Nela Zahradníčková, Simona Greplová – kapitánka týmu, Nikola Hošková, Natálie Svobodová (vybrána do ALL STARS týmu turnaje), Barbora Vavroušková, Tereza Bučková – brankářka, Klára Kovářová, Michaela Bendová, Tereza Trejtnarová a Veronika Velebová. Tým vedl trenér Tomáš Svoboda s vedoucím týmu Pavlem Vavrouškem. Jménem vedení klubu HK IVANČICE jim patří poděkování za skvělou reprezentaci klubu i města.
Vydařená sezóna ivančických házenkářek Diplomy zapadané prachem minulosti z let 1959–1962, donedávna jen vzpomínaly na dávnou slávu ivančické dívčí házené v našem městě. Před čtyřmi lety klub oprášil zašlou slávu a založil vedle silných a úspěšných oddílů v mužské kategorii, opět oddíl dívek. Stupínek po stupínku malé házenkářky dostoupaly až téměř na samý vrchol házenkářského Olympu. Sezóna 2011–2012, která právě končí, byla pro naše děvčata (mladší žačky) nadmíru úspěšná. Vedle nadvlády nad Jihomoravským krajem, uspěly holky i v celonárodním finále, odkud si přivezly bronzové medaile. Vyhrály turnaj v Třebíči, 3. místo obsadily v Plzni na zimním turnaji a ve Veselí nad Mora69
vou. Odehrály na 102 utkání z toho 59 vítězně, nastřílely 1204 branek. Tak to by bylo bilancování. Kniha zůstává však dále otevřená a nedočtená. V příští sezóně věříme, že v dalších kapitolách si hrdí sponzoři, partneři a příznivci házené, hlavně té dívčí, přečtou o dobrých výkonech a výsledcích ivančických házenkářek. A proto aby dostali slovo i ti nejlepší, pár otázek jsme položili do emailu naší nejlepší hráčce a střelkyni sezóny (190 branek), Báře Krejčíkové (přezdívka - Xena, post - střední spojka). Jak dlouho házenou hraješ a co se ti na ní líbí? Od 2. třídy, takže 4 roky. Líbí se mi, že se pořád zlepšujeme, sbíráme medaile, potkáváme hodně týmů a poznáváme plno nových kamarádek. Jaký turnaj se ti líbil nejvíc i co se výsledků týče? Nejvíce se mi líbilo v Plzni na mistrovství ČR, protože jsme hrály s nejlepšími týmy v ČR a získaly jsme bronzovou medaili. Vyhráli jste Jihomoravskou ligu mladších žaček, jsi ráda? Ano, snažily jsme se a vyšlo to! Jak jste to s holkama oslavily? Ještě nebyl čas to pořádně oslavit. Dala jsi nejvíc gólů z našich holek, co bys nám k tomu řekla? Jsem ráda, ale holky byly hned za mnou. Důležité je, že v našem týmu střílí branky všichni. Jste dobrá parta holek v házené? Ano, užíváme si spolu co to jde. Někdy se pohádáme, ale hned se usmíříme. Která je tvá, nejlepší házenkářská kamarádka? Kamarádím se všema holkama. Nedá se říct, která se mnou kamarádí víc a která míň.
70
Víme, že máš sestru Lucku, je to sice taky házenkářka, ale nezlobí tě někdy? Tak každá sestra zlobí, jinak by to nebyla taková sranda. Jak ti jde škola? Jaké bude vysvědčení? Jde mi, jako normální holce. Myslím, že budu mít dvojky a jedničky, takže docela dobrý. Kam míříš na prázdniny? Zatím ještě nevím. (Článek je publikován z časovou prodlevou – jistě už holky vědí kde o prázdninách budou….. poznámka autora článku). Budeš o prázdninách sportovat? Těším se hlavně na letní sporty - koupání, kolo. Děkujeme, a přejeme všem školákům krásné prázdniny. Milan Buček
POLANKA CUP 2012 8. – 10. 6. Polanka nad Odrou Pořádný šok zažili všichni přítomní na 18. Ročníku mezinárodního mládežnického turnaje Polanka Cup 2012. Na hojně a kvalitně obsazeném turnaji ve čtyřech kategoriích (minižáci, mladší žáci, starší žáci a mladší dorost) hráli chlapci z Ivančic hned tři finálová utkání a jedno utkání o třetí místo. Ve třech kategoriích jsme vybojovali první místo a ve zbývající třetí místo. Všem hráčům, trenérům a vedoucím se houpali po vyhlášení medaile na krku. Došlo i na individuální ocenění, kde jsme měli také velké zastoupení. Nejlepší hráči turnaje Michal Grepl (minižáci), David Nečas (mladší dorost), nejlepší střelec turnaje Matěj Klíma (mladší žáci) a nejlepší brankář Lukáš Svoboda (mladší dorost). Tímto výkonem jsme se nesmazatelně zapsali do historie tohoto turnaje, který patří mezi naše oblíbené a dlouho jistě bude, ne jen kvůli tomuto úspěchu, ale organizaci a zázemí. Velký herní růst předvedli minižáci, kteří se zlepšovali zápas od zápasu a svojí formu potvrdili jednoznačným vítězstvím ve svém finále. Ve druhém finále ukázali mladší žáci svoji šikovnost, herní vyspělost a kolektivní hru. Hlavně svým kolektivním projevem a bojovností do posledních okamžiků si vysloužili potlesk a ovace všech diváků. 71
Starší žáci v boji o bronz potvrdili svoje kvality a v pohodě vybojovali třetí místo, jenž je v této kategorii hodně cenným kovem. V posledním finále turnaje narazili Ivančičtí dorostenci na ligovou Ostravu. Zápas byl krásným vyvrcholením celého turnaje a o to krásnějším, že skončil vítězně pro naše barvy. Zápas měl vysokou herní úroveň, Ostrava předváděla pěknou rychlou, moderní házenou, ale naši chlapci do boje dali více srdíčka a první místo bylo jejich. Poděkování patří všem trenérům, vedoucím týmů, fanouškům (rodiče), Středisku volného času Ivančice a hlavně všem zúčastněným hráčům. Jiří Obršlík
Víte, kolik uběhnete za 12 minut? Dospělý člověk ujde rychlou chůzí asi 5 kilometrů za hodinu, za 12 minut tedy 1 kilometr. Kolik se za 12 minut uběhne? Tento test výkonnosti je oblíbený u mnoha sportovců. Atletický klub o.s. Ivančice uspořádal ve středu 13. června 2012 ve sportovním areálu základní Školy Na Brněnce běžecký závod na 12 minut pro mladší a starší žactvo a dorost. Z výsledků vyzdvihujeme výkon Veroniky Hutárkové, která v osmi letech uběhla za 12 minut téměř 3 kilometry. 72
Z výsledků: Mladší žáci r. 1999 a mladší: 1. 2001 Aleš Krčma 2. 2003 Zdeněk Kryštof 3. 2000 Karel Neugebauer Starší žáci r. 1997–1998: 1. 1997 Tomáš Ryska 2. 1997 Jiří Vašíček 3. 1998 Pavel Dvořák Dorostenci r. 1994–1996: 1. 1995 David Vraspír Mladší žákyně r. 1999 a mladší: 1. 2001 Daniela Horáková 2. 2004Veronika Hutárková 3. 2004 Ludmila Horáková Starší žákyně r. 1997–1998 1. 1997 Samantha Urbánková 2. 1998 Petra Hedlová 3. 1998 Aneta Alexová Dorostenky r. 1994–1996 1. 1996 Lenka Jurková
TJ Oslavany „ „
3 173 m 2 750 m 2 648 m
ZŠ TGM Ivančice MŠ, ZŠ, DD Široká Ivan. ZŠ TGM Ivančice
2 872 m 2 693 m 2 678 m
MŠ, ZŠ, DD Široká Ivan.
2 431 m
TJ Oslavany „ „
2 994 m 2 941 m 2 618 m
ZŠ TGM Ivančice „ „
2 589 m 2 492 m 2 229 m
MŠ, ZŠ, DD Široká Ivan.
1 687m
73
KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá: IVANČICKÁ POUŤ Dvoudenní akce s kulturním programem, zábavnými atrakcemi a trhy. Kdy: 28. července (sobota) - 29. července (neděle) Kde: Palackého náměstí a nádvoří radnice Vstupné: zdarma Program: Sobota 13.00 WENDY BAND - popová kapela 15.00 CRAZER - rocková kapela 17.00 ROCK STRING - rocková kapela 19.00 PAROHÁČI - country kapela Neděle 14.00 VRACOVJÁCI - dechová hudba IVANČICE V PROMĚNÁCH ČASU Kdy: 7. srpna (úterý) - 21. října (neděle) Kde: galerie Památníku A. Muchy Ivančice Muzeum Brněnska - Muzeum v Ivančicích pořádá výstavu historických a současných fotografií města. VÝSTAVY KUDY CHODÍ MOJE DUŠE (obrázek v barevné příloze) Výstava TAMARY VALEŠOVÉ Kdy: 23. června (sobota) - 31. srpna (pátek) Kde: chodba Památníku A. Muchy Vstupné: zdarma Neotřelý osobitý rukopis Tamary Valešové překvapí v různých malířských a kresebných technikách. Věnuje se především olejomalbě a práci s akrylovými barvami a také kompozicím s plastickým modelováním různých materiálů i s technikou akvarelu. 74
ZÁJEZDY ZÁMEK A ZOO LEŠNÁ, PLAVBA PO BAŤOVĚ KANÁLU Celodenní poznávací zájezd Kdy: 25. srpna (sobota), odjezd v 7.00 hodin od Besedního domu Ivančice Doprava: 350 Kč Co navštívíme: Plavba po Baťově kanálu po trase Spytihněv - Napajedla - Otrokovice Zámek a ZOO Lešná, která je nejnavštěvovanějším turistickým místem celé Moravy. ČESKÝ KRUMLOV Celodenní poznávací zájezd do jihočeského města s večerním představením ROBIN HOOD na otáčivém hledišti. Výpravnou zbojnickou legendu o hrdinovi ze Sherwoodského lesa zahrají herci Jihočeského divadla. Kdy: 1. září (sobota), odjezd v 8.00 hodin od Besedního domu Ivančice Cena: 1250 Kč (vstupenka a doprava) LORD OF THE DANCE Zájezd Brno - Kajot Arena (bývalá hala Rondo). Úžasná taneční show, fantastický příběh Dobra a Zla v překrásné pohádkové scéně, precizní taneční výkony, které proslavily irský tance po celém světě. Kdy: 29. října (pondělí), odjezd v 18.30 hodin od Besedního domu Ivančice Cena: 1110 Kč (vstupenka a doprava) Více informací o tomto světovém fenoménu najdete na http://lordoftheda nce.webpark.cz/ POPELKA - KOUZELNÝ MUZIKÁL NA LEDĚ Zájezd Brno - Kajot Arena (bývalá hala Rondo) Kdy: 17. listopadu (sobota), odjezd v 16.30 hodin od Besedního domu Cena: 710 Kč (vstupenka a doprava) Účinkují: Popelka: Zpívá a mluví Lucie Bílá / bruslí Jelena Jovanovič Princ: Zpívá a mluví Ondřej Ruml / bruslí Konstantin Gavrin Pohádkový čaroděj: Jiří Korn, Josef Vojtek, Martin Pošta, Král: Vlastimil Harapes, Milan Drobný Královna: Dana Morávková, Leona Machálková, Hana Buštíková Královský komoří: Martin Dejdar, Dalibor Gondík, Václav Kopta 75
Macecha: Hana Křížková, Renáta Podlipská Otec: Rudolf Kubík, Pavel Handl Dcera Nora: Sabina Laurinová, Adéla Gondíková, Zuzana Dovalová Dcera Dora: Magda Malá, Leona Černá Více informací o muzikálu najdete na www.popelkanalede.cz KAREL GOTT - TOUR 2012 Připravujeme zájezd na koncert do Brna. Kdy: 26. listopadu (pondělí) Kde: hala Rondo
PROGRAM KINA RÉNA (www.kinorena.cz)
Kino Réna s novou digitální technologií REZERVACE telefonicky: 546 451 469, 736 601 631, 602 511 610 Email:
[email protected] Osobně: Pokladna je otevřena vždy v den promítání hodinu před začátkem
INFO o DIGITALIZACI KINA D-cinema Naše kino nyní disponuje digitální technologií DCI- standart Cinema, což je označení pro kina s technologií která splňuje DCI specifikace, a mohou získávat veškeré tituly ve 2D a navíc jsou technicky připravena i na dovybavení 3D!!! E-cinema je často nevědomky zaměňováno s D-cinema. Tady pozor! Je to nižší standart digitální projekce, než D- cinema, vhodný pro menší kinosály. Některé obce jej pořizuji z finančních důvodů, ale právě v tomto případě platí: Laciné – dvakrát placené! E-cinema má totiž velké omezení při nabídce filmových titulů, neboť některé filmové společnosti v tomto rozlišení méně než 2K filmy vůbec nedistribuují, nebo, a to v lepším případě, si na ně musíte počkat delší dobu po premiéře. 76
TEMNÉ STÍNY, St 18. 7. 2012, 18 hodin a ve 20 hodin, USA, komedie, titulky, 113 min., vstupné: 80 Kč Hrají: Johnny Depp, Eva Green, Jackie Earle haley, Michelle Pfeiffer, Christopher Lee Barnabas je mocný muž a notorický playboy. Když zlomí srdce Angelique udělá zásadní chybu. Angelique je čarodějnice každým coulem. Z Barnabase je upír. Když se za dvěstě let dostane z hrobky, přichází z jiného světa- do roku 1972... AVENGERS, So 21. 7. 2012, 17 hodin a 20 hodin Neděle 22.7., 20 hodin, USA, akční, 142 min., titulky, vstupné: 80 Kč Hrají: Robert Downey, Jr. Jeremy Renner, Scarlett Johansson, Chris Evans, Samuel L. Jackson, Chris Hemsworth, Mark Rufalo, Clark Gregg Když se objeví nečekaný nepřítel, který ohrožuje světovou bezpečnost, Nick Fury, ředitel mírové organizace, známé jako S.H.I.E.L.D., potřebuje tým, který dokáže tuto katastrofu odvrátit. Začíná provádět nábor po celém světě! PIRÁTI Ne 22. 7. 2012, 17 hodin, USA, animovaná komedie, dabing, délka 88 min., vstupné: 80,- Kč Animovaná vtipná komedie pro celou rodinu! Banda smolařských pirátů křižuje sedm moří v dobrodružství hodného barona Prášila. Jejich cesta vede do Londýna, aby se utkali v soutěži o cenu „PIRÁT ROKU“, proti pirátu Černému Bellamymu. LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL St 25. 7. 2012, 20 hodin, ČR, komedie, 113 min., vstupné: 80 Kč Hrají: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Roman Vojtek, Petr Nárožný, Tereza Kostková, Milan Šteindler Helenin bývalý manžel Karel a exmanželka Bohunka hledají cesty, jak Františka a Helenu znovu získat pro sebe. František s Helenou odjíždí z této situace na exotickou dovolenou do Maroka. Zde je však dostihnou nejen potíže, ale i jejich bývalí partneři! DOVOLENÁ V KINĚ 27. 7. – 17. 8. Po dovolené se připravuje následující program: THE AMAZING SPIDER MAN Sobota 18. 8. v 17 hodin a ve 20 hodin a Neděle 19. 8. ve 20 hodin / akční film MADAGASKAR 3 – Neděle 19. 8. v 17 hodin / animovaná komedie DIKTÁTOR – Středa 22. 8. ve 20 hodin / komedie 77
NEDOTKNUTELNÍ – Čtvrtek 23. 8. ve 20 hodin / působivý příběh TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL – Sobota 25. 8. ve 20 hodin a Neděle 26. 8. ve 20 hodin/ akční REBELKA – Čtvrtek 30. 8. v 17 hodin a Pátek 31. 8. v 15 hodin a v 17 hodin/ animovaná, vtipná komedie pro celou rodinu ROCK OF AGES – Středa 29. 8. ve 20 hodin / hudební film PAŘMENI – Čtvrtek 30. 8. ve 20 hodin/ komedie
Kino Réna je digi! Dne 19. 5. 2012 proběhlo během Slavností chřestu poslední promítání filmu 35 MM ve velkém sále kina Réna Ivančice. Jednalo se o film pro nejmenší diváky – animovaná komedie Alvin a Chipmunkové 3. V tomto okamžiku se promítací sál na měsíc uzavřel. Dne 22. 5. 2012 byly zahájeny práce na změně promítací technologie, a to jak v sále, tak v promítací kabině. Zaváděla se digitální projekce podle standardu DCI (pro laika promítání ve 2D). Kromě DCI 2D projekční technologie bylo v kině nahrazeno již nevyhovující ozvučení zvukovým systémem AUDIO Technologie (Dolby CP) a bylo vyměněno i projekční plátno. Realizace zavedení digitalizace netrvala déle než 10 dní, do 20. června probíhalo proškolování promítačů, a po vydání certifikátu byl zahájen zkušební provoz. Oficiální zahájení provozu digitalizovaného kina začalo o týden později, v sobotu 30. června 2012 na slavnostním podvečeru pořádaném k 800. výročí založení města. Nyní již můžeme nasazovat filmy, na které jste čekali a o které si píšete! Promítací dny v kině byly rozšířeny na středu, čtvrtek, sobotu a neděli. Atraktivní filmové tituly budeme promítat vícekrát. Již nyní tyto filmy najdete na stránkách kina www.kinorena.cz Věříme, že digitalizace kina Réna a jeho zachování bude kulturním přínosem pro naše město i jeho okolí. Těšíme se na vaši návštěvu – jsme tu pro vás. Dana Langová, vedoucí kina 78
79
Lucie Musilová realitní makléř
Rupos, s.r.o. (+420) 608 364 367 (+420) 534 009 023 Kancelář: Palackého nám. 194/10 664 91 Ivančice
[email protected] www.rupos.cz
80
81
ROSTOU KOLEM NÁS Co ještě roste na březích vod Ivančicka (V) Od plného léta do podzimu kvete středně vysoká vytrvalá bylina oman britský (Inula britannica). Má velké žluté úbory (květenství) a na rubu chlupaté listy. Roste na levém břehu Jihlavy mezi Letkovicemi a Řeznovicemi, na vlhké cestě v oboře na okraji mýtin, na pravém břehu Jihlavy u malovanského mostu a jinde. Pýrovník psí (Elymus caninus) je vyšší vytrvalá tráva, která vytváří řídké trsy. Kvete od června do července na pravém břehu Jihlavy za hospůdkou na Réně, v akátinách na Pekárce, na břehu ramene Oslavy pod Boží horou ... Až jeden a půl metru výšky dorůstá vytrvalá rostlina pcháč zelinný (Cirsium oleraceum). Jeho žlutobílé úbory, částečně obalené světle zeleným listenem, kvetou od června do podzimu. Pcháč zelinný najdeme na loučce na pravém břehu Jihlavy pod Pekárkou, na levém břehu Jihlavy před splavem na Réně a na dalších vlhkých místech. Nezelená cizopasná bylina kokotice evropská (Cuscuta europaea) se svými tenkými načervenalými lodyhami ovíjí nejčastěji kolem kopřiv nebo chmelu. Kvete od července do září. Kokotice evropská roste na pravém břehu Rokytné před soutokem s Jihlavou, na mezi v zahrádkářské osadě Réna, v pobřežních křovinách na pravém břehu Jihlavy za hospůdkou na Réně, ... V květnu a červnu kvete středně vysoká ostřice řídkoklasá (Carex remota). Listy této vytrvalé rostliny jsou široké pouze dva milimetry. Ostřici řídkoklasou najdeme u potůčku v údolí Bařiny poblíž železničního viaduktu, na břehu ramene Oslavy pod Boží horou a jinde. Text a foto RNDr. Zuzana Lotreková
Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)
IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice, e-mail:
[email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768. Odpovědný pracovník Vít Karas, tel.: 774 110 547. Cena výtisku 20 Kč. Tisk Gloria Rosice 82
kokotice evropská
pcháč zelinný
oman britský
pyrovník psí
ostřice řídkoklasá
ostřice řídkoklasá trs
83
������������������������ ���������������������������������������������
84
