1
D Í L
P R VN Í
Černá v Pošumaví - Schwarzbach Dolní Vltavice - Untermoldau Bliţná - Eggetschlag
2
Na úvod. V archivu kronik Obce Černá v Pošumaví se dochovaly tři svazky německy psaných kronik zachycujících historické události obce a psané v různých obdobích, tak jak bude dále vysvětleno. Jedná se o Kroniku obce Černá, Kroniku obce Dolní Vltavice a Kroniku obce Bliţná.Všechny tři kroniky přeloţil do českého jazyka a sepsal v létech 1994 a 1995 pan Stanislav JAGR z Horní Plané. Od roku 2003 se obecní kronika píše na počítači, je zaznamenána v elektronické podobě na CD-R a v současné době je v celém rozsahu, tj.retrospektivně od roku 1990, zaznamenána na internetových stránkách Obce Černá v Pošumaví. Protoţe německy psané kroniky jsou uloţeny pouze v jedné verzi v archivu obce a v jedné verzi v obecní knihovně, bylo rozhodnuto,ţe tyto kroniky budou přepsány do počítače, aby mohly být pro budoucnost rovněţ k nahlédnutí přes elektronické verze a webové stránky. Zhostil jsem se tohoto úkolu a v následujících stránkách předkládám široké veřejnosti přepis kniţní podoby kronik, který ponechávám slohově i pravopisně tak, jak byl přeloţen. Při přepisu jsem zjistil,ţe některá příjmení znějí v krátkém časovém úseku různě ( např.Reicheisen – Reichseisen – Rexeisen );nevím zda je to správně anebo chyba při přepisu překladatele – proto vše ponechávám v původní podobě. Ing.František Záhora kronikář obce
Fotografie obce Schwarzbach z roku 1904.
3
KRONIKA Obce ČERNÁ Zaloţena a započata v roce 1924 učitelem Josefem R.HAHNELEM.
Přeloţil a sepsal v roce 1994 Stanislav JAGR.
4
Úvod překladatele. Dne 30.ledna 1920 vyšel v Československé republice zákon o povinném vedení obecních kronik a dne 9.června 1921 vyšlo k tomuto zákonu prováděcí vládní nařízení.Podle tohoto zákona měly všechny obce a města povinnost vést obecní kroniky a začínat nejstaršími dochovanými zprávami a po vyčerpání těchto pokračovat s událostmi a jevy běţného roku a to podle návodu a schématu daného prováděcím nařízením. Originál této kroniky byl psán do knihy ručně, německy a kurentem, jak bylo v německy hovořících krajích tehdy obvyklé.V nejstarších zápisech, pokud se drţel kronikář originálu, ve staroněmčině, znamenalo psané „Ss“ na začátku slova „sch“= š; dále uprostřed slova psané „w“/ hlavně v koncových slabikách/ se četlo jako „u“./příklady:Prossko a Sstifter-Mokrauer./ V německy hovořících krajích/ a také někde i u nás/ bývala a jsou ještě dnes uváděna jména domů, která jsou vztahována na jejich obyvatele jako rozlišení jmen více rodin stejného jména v obci a sousedství/ u nás se říkalo „ po chalupě“/. V kronice jsou vedle vlastních jmen obyvatel uváděna v závorce tato jména domů, nebo čísla domů, případně obojí.Jména byla ponechána překladatelem v německém originále a pokud jde o jména obcí a měst, byla tato pokud moţno uvedena česky. V překladu jsou uvedeny poznámky pisatele německé kroniky, které jsou označeny buď „ –H.“ nebo „ –J.R.H.“ a poznámky překladatele, které jsou označeny „.p.p.“. V kronice se setkáte s peněţními částkami, které jsou uváděny v „K.M“ nebo“C.M“ /= konvenční měna/; „V.M“ nebo „W.W“ / = vídeňská nebo rakouská měna/, dále v Korunách a konečně v Kč / koruna československá/.Rozdíly a přepočty těchto, jakoţ i jejich poměr a kupní sílu je třeba prostudovat v některé odborné příručce. V kronice je uvedena řada starých rakouských měr a vah, pro informaci uvádím přehled: Míry délkové: 1 sáh = 6 stop / střevíců/ = 1,8965 m 1 stopa = 12 palců = 144 čárek = 0,3161 m Míry plošné:
1 dráha / lán/ = 30 jiter = 16,8 ha 1 jitro = 2 korce= 3 míry= 1600 čtver.sáhů= 5 754,642 m2 1 čtver.sáh = 3,596652 m2
Míry prostorové:
1 krychlový sáh = 6,821 m3 1 krychlová stopa = 0,03158 m3
Míry duté:
1 korec 1 měřice 1 vědro 1 máz 1 ţejdlík
= 93,3623 l = 61,486882 l = 40 mázů=160 ţejdlíků=56,589 l = 1,4147 l = 0,3536 l
Váhy:
1 centýř 1 libra 1 lot 1 kventlík
= 100 liber= 56,006 kg = 32 lotů = 0, 56 kg = 4 kventlíky = 240 gránů = 17,5 g = 4,375 g
5
Ž i vo t o p i s
p i sa t e l e
k r o n i k y.
Podle zákonných ustanovení provádím jako pisatel této obecní kroniky v krátkosti svůj ţivotopis: Jako syn dráţního úředníka jsem měl velice proměnlivou ţivotní dráhu.V krajině chmele a okurek jsem spatřil světlo světa dne 13.prosince 1888 na ţelezniční stanici Ţabokliky, leţící nedaleko Ţatce.Potom jsem přišel do Biliny-Lázní, od 1.září 1894 do 4.listopadu 1897 jsem chodil do 1. aţ 4. třídy obecné školy v Bilině-městě, potom na Šumavě v Horní Plané od 4.listopadu 1897 do 31.července 1899 do 4. aţ 5.třídy obecné školy.V době od 1.září 1899 do 17.prosince 1899 jsem byl na „výměně“ v Čáslavi, ale protoţe české děti na „výměně“ se nechtěly učit německy, byl zde můj pobyt brzo přerušen.Od 17.prosince 1899 do 30.července 1903 jsem navštěvoval měšťanskou školu v Horní Plané, od roku 1903 do roku 1907 učitelský ústav v Budějovicích, kde jsem dne 14.června 1907 sloţil zkoušku zralosti a dne 28.listopadu 1909 zkoušku způsobilosti.Od 1.září 1907 do 31.srpna 1914 jsem působil jako učitel ve Svérázu u Krumlova.p Protoţe jsem byl jiţ od roku 1910 voják, narukoval jsem dne 28.července 1914 k velkému zápolení národů ( pluk pěší domobrany v Litoměřicích), na němţ jsem byl účasten do května 1915, pro nervové onemocnění jsem byl jako „zbraně neschopný“ propuštěn.Od 1.září do 31.prosince 1915 jsem působil na měšťanské škole v Horní Plané a dne 1.ledna 1916 jsem odešel do Černé, která se stala místem mého působení ve všech směrech dodnes.Ve válečných letech i poválečných jsem byl stále činný pro úřady jako komisař pro dodávky obilí, brambor a dobytka. Josef R.Hahnel v.r. P a m ě t n í c i , kteří mně mohli předat hodnotné údaje o historii obce: Josef Gabriel, zemědělec na výměnku, Černá č.17 Albert Jungbauer, učitel na odpočinku, Černá č.47 Franz Horech, truhlářský mistr, Černá č.36 P Ř E D M L U V A. Obecní zastupitelstvo v Černé mě pověřilo zaloţením a vedením obecní pamětní knihy.Při tom se jedná především o události a příhody, které mohou také zachovat pro budoucnost pamětihodné věci; tak jsem si uloţil zvláštní úkoly, také minulost obce vytrhnout ze zapomnění.A toto je rozhodně nejobtíţnější část práce, neboť v obci samotné není k dispozici sebemenší záznam, který by nám mohl vydat svědectví z historie.To znamená tedy vyhledat kaţdé místo, kde by se daly naleznout záznamy o historii naší domoviny, vejít ve styk se všemi osobnostmi, které se věnovaly historickému výzkumu naší domoviny.Jenom tak bylo moţné, sestavit podle historických pramenů, poměrně bez mezer, historii vzniku a vývoje obce Černé a tuto jako uzavřenou kapitolu včlenit do dnešní doby.Za správnost vyprávěného o minulosti musí být zárukou jména vědců a jména pouţitých pramenů, která jsou uvedena u jednotlivých kapitol.Ţe události z naší doby jsou uvedena podle pravdy a věcně, za to ručím já! Tak ať je toto dílo pozdějším generacím věrným obrazem z minulosti jejich německé domoviny! V létě 1924.
Josef R.Hahnel v.r.
6
Z MINULÝCH
DNŮ
Jméno o b c e : původní jméno ( v roce 1268 ) bylo „ na černé řece“ ( psáno česky – p.p.), později v letech 1445, 1483, 1495 se jmenovala obec jednoduše „ Černá“ ( psáno česky- p.p.), v 16.století Černá ( Schwarzbach psáno jiţ německy – p.p.), z čehoţ vzniklo české „ Černý potok“ přeloţením z německého jména. Pozemková v r c h n o s t: původně patřila obec k panství Boletice, majetku českého krále, darováním králem Václavem I.( zemřel 1253) nebo jeho synem Otakarem II., Hirzovi z Klingenberku.Tento byl v letech 1241 aţ 1248 královským vrchním kuchařem, purkrabím na Klingenberku v letech 1260 aţ 1268. Na darovaném zboţí zaloţil Dolní Vltavici, která byla po něm pojmenována „ Hirzov“ a také Černou.Statek „Mokrá“, nazývaný také „ Praedium Hirzonsis“ vlastnil jiţ od roku 1263 a daroval ho dne 27.března 1268 klášteru Zlatá Koruna.Zemřel dne 13.března 1275 bez dědiců. (Jeho náhrobní kámen je ještě v zlatokorunském klášterním kostele).Jeho manţelka Daricza je uváděna v roce 1268. Byl také zakladatelem města Budějovice v roce 1265.(Dříve to byla pouze vesnice dnešního Starého města).Klášteru Zlatá Koruna bylo dne 11.ledna 1284 potvrzeno drţení hirzovského zboţí králem Václavem II. A toto bylo ve vlastnictví kláštera aţ to husitských bouří.Kdyţ byl klášter dne 11.května 1420 zpustošen husity, dva mniši byli upáleni a ostatní uprchli, zmocnil se Oldřich z Roţmberka klášterního majetku a vymohl si na králi Zikmundovi, zastavení klášterního majetku svému rodu.Roţmberkové také nevrátili zpět tento majetek, kdyţ se zlatokorunští mniši vrátili zpět po svém útěku z Kremţe( Krems) v Dolním Rakousku, kde měli vinice, ponechali si tento zastavený majetek a naopak nechali tento zapsat jako svoje vlastnictví králem Vladislavem( dne 6.dubna 1501).Petr Vok, poslední Roţmberk, prodal krumlovské panství s bývalým zámeckým zboţím dne 11.září 1600 králi Rudolfovi II.,od toho přešel majetek v roce 1612 na krále Matyáše, od toho v roce 1619 na krále Ferdinanda II.Tak se tento majetek stal opět majetkem korunním, aţ ho dne 23.prosince 1622 daroval král Ferdinand II. Johanovi Oldřichovi z Eggenberku.V majetku jeho rodu zůstal tento aţ do jeho vymření dne 4.dubna 1719, potom přešel na Schwarzenberky, jimţ patřil aţ do zrušení poddanského svazku v roce 1848. R y c h t a: původně patřila Černá k rychtě Mokrá, kde měl zlatokorunský klášter dvůr a správce dvora; za Roţmberků byla sídlem rychty většinou Dolní Vltavice, tak v roce 1445,1483 a 1495.V roce 1585 se objevuje poprvé jako samostatná rychta sama pro sebe Černá, protoţe zřízením pivovaru, mlýna atd / v roce 1568/ získala na významu, ostatně jiţ v roce 1510 byl v Černé rychtář jiţ usedlý. R y c h t á ř i v Č e r n é: Linhart, syn Reichhanslův, v roce 1510.Jemu a jeho synovi Michaelovi bylo dne 7.prosince 1510 přiřknuto Petrem z Roţmberka rybářské právo na části Olšovského potoka. Georg Proschko v roce 1618. Ambros Proschko v letech 1744 aţ 1751 ( z č.5) Matthias Wattů v letech 1753 aţ 1764. Adalbert Eduard v letech 1773 aţ 1780 ( z č.1) Ú z e m í o b c e: obnášelo v roce 1445: 15 drah ( viz míry plošné ); v roce 1585 pouze jenom 11 drah – pravděpodobně byly v roce 1568 chybějící 4 dráhy vrchností staţeny.Velikost katastrálního území obce: 5, 12 km2.
7 R ů s t o b c e: V roce 1585 měla obec 16 usedlých, 2 domkáře a 2 hospody. V roce 1595 mělo být 20 (?) usedlých. V roce 1723 19 usedlých poddaných. V roce 1789 35 čísel s pivovarem. V roce 1840 35 domů s 341 obyvateli, kníţecí úřední budova, pivovar, palírna kořalky,1 hospoda. V roce 1895 39 domů, 507 obyvatel ( 470 Němců a 37 Čechů ). N á b o ţ e n s t v í: stálé římsko-katolické náboţenství se dostalo v 16.století do nebezpečí, kdyţ v Hořicích, do jehoţ církevního obvodu Černá příslušela, luteránstvím svedený farář – Václav Beitl ( zemřel 1572) a Johann Schlesinger ( zemřel 1588) – vedli duchovní správu.Od roku 1585, jmenovitě od roku 1588 energicky proti luteránům zakročil Vilém z Roţmberka, tak, ţe se stará víra brzo obnovila. N á r o d n o st n í p ř í s l u š n o s t: navzdory českému jménu obce povolal Hirzo z Klingenberku právě Němce na své území; později byla Černá jistě ryze německá, to dosvědčují jména uvedená rytířem Linhartem,, syna Reichhansla, v roce 1510 a 1595 Girgl na mlýně, Virbl Olschpauer, Nyndt, Paul Schwarz, Simandl, Philips, Hansl Tersch( toto jméno je uváděno také v roce 1592),Wenzel Partl, Wondra(Andreas), Bostl ( Sebastian), Stindl, Toml (Thomas), Benesch ( Benedikt),Gilek ( Egid), Esl, Hansl Tersch ( pokud se zde objevují také česká jména, patří tato zde působícím vrchnostenským úředníkům). F a r n o s t: původně byla Černá přifařena k Hořicím; dne 25.srpna 1787 byla odtud vyčleněna, obdrţela vlastní kostel a vytvořila lokálii ( církevní obvod) od roku 1787; na farnost byla povýšena dne 12.března 1858; vedení matriky započalo v roce 1787. Přifařeny byly osady: Jámy,Plánička,Nová Lhota,Tuhové závody,Jestřábí,Nový mlýn,Massauer, Slavkovice a Boxberg ( později ještě přibylo nádraţí). Š k o l a: původně patřila Černá školou do Hořic; vlastní školu měla po zřízení lokálie. První učitel: Franz Maurer v letech 1793 aţ 1795, později byl v Malšíně. Druhý učitel: Wenzel Berger v roce 1797. ( O církvi a škole následují ještě vlastní, obsáhlé kapitoly – H.) V á l e č n é ú t r a p y: v husitských válkách Černá kaţdopádně utrpěla; husitské houfy přišly v roce 1422 do Hořic a vydrancovaly tam také kostel. V 30 ti leté válce táhly ve dnech 8.aţ 10.března 1641 císařské pluky Brnoy a Burnival ze Slezska do Horního Rakouska přes Černou ( mimo toho 2000 jezdců) a vydrancovaly obec. V červenci 1648 zde způsobily velké škody císařské pluky Werth a Dewald.Také Švédové přišli v roce 1648 do krajiny a vydrancovali Pláničku. ( Alois Prager – „vesnický hostinský“ našel v Olšovském lese jezdecké ostruhy z 30 ti leté války v roce 1925 – H.) P o ţ á r y: dne 4.července 1886 vyhořelo následkem úderu blesku 5 domů.Dopoledne tohoto dne byla silná bouře s krupobitím, které způsobilo velké škody v celém okolí.Blesk uhodil do domu č.21 ( Anderl) a zapálil ho.Pět domů: č.21,22 ( Gali),23 ( Altrichter), 24 ( Zimmermann) a 25 ( Wattů) vyhořelo.Také v jiných obcích byly poţáry; V Horní Plané jedna ţena a v Jenišově jeden selský chasník byli zabiti bleskem. B ř e m e n a a d a n ě p o d d a n ý ch: N e v o l n i c t v í: bylo zrušeno císařem Josefem II. Dne 1.listopadu 1781. R o b o t a: byla zrušena dne 8.března 1786 a změněna na peněţité dávky; pouze „ dominikalisté“
8 ( nájemci panské půdy – p.p.) zůstali robotou povinni. P o d d a n s t v í : dne 26.července 1848 vznesl v rakouském říšském sněmu Hans Kudlich poţadavek na jeho zrušení; dne 7.září bylo usneseno o odškodnění pozemkových pánů ( „ vyvázání pozemků“). O d ú m r t í: v případě úmrtí poddaných, kteří nezanechali poslední vůli anebo byli bezdětní, připadla polovina jejich majetku vrchnosti a vdově připadla druhá polovina majetku.Také dědictví zemřelých dětí nepřipadlo sourozencům, nýbrţ vrchnosti.V roce 1562 chtěl Vilém z Roţmberka udělit svým poddaným osvobození od úmrtí – ale pouze proti zdvojnásobení dědické daně, coţ občané Černé odmítli.Teprve dne 30.května 1709 byli poddaní rychty Černá od úmrtí osvobozeni Johanem Christianem z Eggenberku. N u c e n é m l e t í: všichni obyvatelé si museli nechat semlet obilí ve mlýně, který byl v Černé zřízen v roce 1568. N u c e n ý o d b ě r p i v a: všichni občané museli svoje pivo kupovat v pivovaře, který byl zřízen v Černé v roce 1568 – jinak jim hrozily vysoké tresty. D a n ě: vrchnosti byly odváděny daně dědické, pozemkové a domovní. D e s á t k y: ( obilí, zelí, mák, vejce, sýry, ovčí vlna atd.). Také farář dostával část desátků, stejně jako učitel.V roce 1848 bylo odvádění desátků zrušeno. D a n ě: byly zpočátku vybírány nepravidelně, od roku 1552 pravidelně ( pozemky a dům byly odhadnuty a z 1 kopy grošů odhadnuté částky bylo placeno 5 ½ feniku, později 6 pfeniků a potom ještě víc ).Daně byly vybírány panstvím. P i v o v a r: v roce 1568 byl zaloţen a postaven Krčínem, zdatným úředníkem Viléma z Roţmberka pivovar a mlýn.Hospody v Horní Plané, Hořicích a Frymburku byly odkázány na odběr piva z Černé.V roce 1605 odebíralo pivo z tohoto pivovaru 48 hospod.Aţ do sedmdesátých let 19.století zde byla v provozu sladovna systému Poupě a proto mělo pivo příchuť po kouři. Dne 16.prosince 1571 se zastřelil pivovarský písař ( jméno není známo).V roce 1591 se uvádí jako pivovarský písař Bedva.V letech 1640 aţ 1652 byl pivovarským písařem Tobiáš Koller. V ý s t a v p i v a: v letech 1603, 1650, 1700,: 24 sudů; 1750: 30 sudů; 1800: 33 a ¼ sudu; V letech 1841 a 1850: 38 sudů; 1873: 120 věder ( 1 vědro = 56,589 litru – p.p.); 1880: 60 hektolitrů. Vyr o b e n é p i v o: v roce 1603: 2 160 sudů pšeničného piva, přitom vyrobená ředina( patoky) byla pouţita pro čeleď v Olšovském dvoře a jinde. V roce 1650: 768 sudů ječného ( červeného) piva, 696 sudů pšeničného ( bílého )piva a 474 věder patoků. V roce 1700: 1 512 sudů pšeničného piva. V roce 1750: 1 290 sudů pšeničného piva. V roce 1850: 2 280 sudů svrchně kvasinkového piva. V letech 1862/63: 1700 věder ročně; 1871/72: 1500 věder; 1873: 17 700 věder; 1880: 10 200 hektolitrů ( hl); 1885: 14 000 hl; 1890: 17 500 hl; 1895: 14 800 hl;1895/96: 18 240 hl; 1897/98: 18 840 hl; 1899: 19 500 hl; 1900: 19 980 hl. C e n y p i v a: v roce 1604 byl 1 sud za 3-4 kopy míšeňské; 1650: 1 sud za 7 zlatých říšských; 1700: za 9 zlatých; 1750: za 10 zlatých; 1800: za 12 zlatých 40 krejcarů; 1850: za 12 zlatých konvenční měny. Ředina(patoky) v roce 1603 za 1 vědro 2 groše 4 pfeniky; v roce 1650 za 3 krejcary. M l ý n: byl zřízen stejně tak Krčínem v roce 1568 pro mlečský poplatek.V roce 1595 se uvádí jako mlynář Girgl ( Jiří – p.p.). P a l í r n a a 1841.
k o ř a l k y( lihovar) : byla kníţecí, byla v provozu a je uváděna v letech 1791
9 M y s l i v c i: lesníci v Černé: Andrea Stürzl v roce 1643. R y b n í k y: v roce 1568 vyměřil Krčín pod pivovarem také 2 rybníky, které měly předčít velikostí Olšovský rybník, tento plán ale padl.Tehdy byl právě Olšovský rybník vrácen zlatokorunskému klášteru a on chtěl za něj pořídit náhradu. D o l o v á n í t u h y: Březan, pisatel historie Roţmberků, píše o Krčínovi: „ a ty hory neuţitečné také k uţitku připravil“ ( citát napsán česky- p.p.). Nebyl by to napsal, kdyby byl nevěděl o pověstech o dolování. Dolování tuhy začalo ovšem teprve v roce 1812. ( Dne 22.září 1912 bylo slaveno 100.výročí zaloţení Tuhových závodů ). V roce 1891: bylo zaměstnáno 630 dělníků, vytěţeno 73 926 q v hodnotě 392.500 zlatých.( Podrobně ve zvláštní kapitole dále). L o ţ i ska země.
r a š e l i n y: v nejnovější době jsou vyuţívána k výrobě sypké rašelinové
Ţ e l e z n i c e: místní ţeleznice Budějovice – Ţelnava byla otevřena dne 3.července 1892. C h m e l n i c e: pro pivovar byly u Mokré a Olšova zaloţeny chmelnice; byly opuštěny koncem roku 1788. P ř i f a ř e n é o s a d y: J e s t ř á b í, kníţecí popluţní dvůr, vznikl teprve po roce 1768, v roce 1841 vznikla současně ovčárna, kníţecí vápenka u Jestřábí v roce 1729 a 1841 vápencový lom. B o x b e r g, světlinká farní část uváděná jiţ v roce 1668, farní část Černé vznikla od roku 1830. J á m y, jsou poprvé uváděny v roce 1530; patřily s Pláničkou a Novou Vsí ke klášteru Vyšší Brod. P l á n i č k a a N o v á V e s jsou uváděny poprvé v roce 1530. N o v ý m l ý n u Jam, byl postaven vyšebrodským klášterem v roce 1746. M a s s a u e r samota u Mokré, postavená v polovině 19.století, byla přifařena k Hořicím. S l a v k o v, Hirzův statek, uváděný poprvé v roce 1284 ( Budeczlag).V roce 1375 uváděn jménem „ Slawkow“, také „ Slabs“; tehdy byl nově usídlen na místě staré, zaniklé obce“ Budeczlag“. T u h o v é z á v o d y přešly po svém zaloţení v roce 1812 k faře Černá. N á d r a ţ í Č e r n á – H ů r k a, původně Sosnový les, bylo osídleno teprve po otevření ţeleznice dne 3.července 1892. V ý z n a m n í r o d á c i z Č e r n é: D u c h o v n í: Zlatokorunský cisterciák P.Josef Pauer ( zemřel 1770). Kremsmünsterští benediktýni P.Paul Proschko, školní rada, narozen 1837, zemřel ?; P.Markus Gabriel, narozen 1852, zemřel ?; P.Marian Fischbäck, narozen 1857, zemřel ?; Linecký diecézní kněz Johann Eduard, narozen 1809, zemřel ?. S v ě t š t í: Proschko,světský učitel v Kremsmünsteru, bratr výše jmenovaného P.Paula Proschko. Lesník a spisovatel Adolf Schimann, narozený 2.února 1850. P o z n á m k a. Tyto uvedené zprávy o vzniku a vývoji obce Černá pocházejí od známého daleko za hranicemi naší domoviny – profesora P.Dr.Valentina Schmidta, který si vydobyl velké zásluhy výzkumem historie jiţních Čech.Franz Schmidt( klášterník jménem „ Valentin“) se narodil dne 5.ledna 1863 v Roţmitále na Šumavě, vystudoval gymnasium v Krumlově, vysokou školu v Praze, působil na různých středních školách, naposled jako profesor dějepisu na německém gymnaziu
10 v Budějovicích od roku 1902 do roku 1921.Jako archivář vyšebrodského kláštera působil potom aţ do své smrti dne 28.března 1927. P o u ţ i t é p r a m e n y: Pangerl: Listář ze Zlaté Koruny Schacherl: Statek Mokrá ( Lesní domovina) Březan: Roţmberská kronika a klima Březan: Ţivot Viléma Petra Voka z Roţmberka Trajer: Historie budějovické diecéze Mareš a Sedláček. Umělecká topografie okresu Krumlov Schmidt: Provoz pivovarů a pivovary v jiţních Čechách Schiller: Čechy ( 13 svazků) Sommer: České království ( 9 svazků) Některé zprávy z hořické matriky, českého musea a z archivu vyšebrodského kláštera. H i st o r i c k é d o p l ň k y. Čerpáno ze „ Správa klášterního velkostatku, Zlaté Koruny do válek husitských“ / psáno česky-p.p) ( 1263 – 1420) od Emanuela Kubička, S.J.Praha 1914.Ústřední archiv č.4427. S t r a n a 10 – 2 – a: V roce 1268 daroval Hirzo, purkrabí na Klingenberku, panství se 13 vesnicemi, které dostal za věrné sluţby od krále Václava I.. Přemysl Otakar II. Toto darování potvrdil svou listinou sepsanou dne 27.března 1268 v Písku.Toto celé území, hraničící na jiho východě se statkem Boletce, se táhlo jako úzký, dlouhý pruh od Boletic na jihozápad aţ na zemskou hranici.V pozdější době bylo celé toto panství pojmenováno podle obce Mokrá.Tímto územím vedla obchodní cesta podobná Zlaté stezce a na východě, sledujíc vltavským údolím obchodní cestu z Horního Rakouska přes Krumlov do Zlaté Koruny a odtud do Netopíc, kde se spojila se Zlatou stezkou.( V pojednání „ Obchodní cesty a obchodní centra v jiţních Čechách“ od Dr.Valentina Schmidta se o tom píše na str.14: Silnice z Ilzstadt do Kolleschlag – Peistein – Schlägl – Aigen – Dolní Vltavice – Černá – Krumlov – Budějovice byla původně pouze „boční“ cesta, teprve koncem 16.století byla uznána za „pravou“ cestu): Jméno obce Mýto na Hirzově území, kde bylo ještě ve 13.století vybíráno mýto, vzniklo z tohoto.Kdyţ byl ale kolonizací zlatokorunského kláštera vyklučen les aţ na zemskou hranici, bylo vybírání mýta přeloţeno do Dolní Vltavice, která se tehdy jmenovala Hirzow. Hirzovo území ( 1 ½ čtvereční míle) bylo původně úplně české, o čemţ svědčí jména obcí a právě tak doba jejich zaloţení před rokem 1263;obyvatelstvo se ale přece brzo smísilo s německým obyvatelstvem, které dosáhlo převahy; dnes je území ryze německé. S t r a n a 3 6: na Hirzově území, které se stalo v roce 1268 klášterním, se nacházely v tomto roce podle listiny tyto osady: ( bylo vyjmenováno 13 slovanských jmen, mezi nimiţ Na černé řece – Na černém potoce – Černá. S t r a n a 4 7: celý klášterní majetek byl rozdělen do zaokrouhlených území, tak zvaných rycht.Toto rozdělení bylo s největší pravděpodobností rozděleno teprve, kdyţ byla ukončena kolonizace, tedy asi na počátku druhé poloviny 14.století. K rychtě „ Mokrá a Dolní Vltavice“ patřilo 10 osad, přitom 3 naposledy uvedené podléhaly daním pouze jednotlivě: 1.Černá,2.Radslav,3.Bliţná,4.Mokrá,5.Dolní Vltavice,6.Hubenov,7.Slavkovice,8.Raveň,9.Vsoskyhof,10.Mirkovice. S t r a n a 6 5: Podle daňového registru z roku 1445 měla Černá osevní plochu 15 lánů / 1 lán = 30 jiter ( 1 jitro = 57,546 arů – p.p.)/ Ze „ Fontes retům Austriacarum“ – Rakouských historických pramenů.Vydáno historickou komisí císařské akademie věd ve Vídni.2.oddíl: Diplomataria et acta.37 svazek: listář bývalého cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna v jiţních Čechách.Zpracováno Matthiasem Pangerlem.Vídeň 1872. ( Zámecký archiv v Krumlově č.1074,8).
11 S t r a n a 6 7 9: Černá měla následující slovanská označení: Na černé řece,Nachirnie, Černá a byla označena jako „ villa“ = vesnice. S t r a n a 17- 19: Dne 27.března 1268 potvrdil listinou král Otakar II.v Písku darování, které Hirzo, purkrabí z Klingerberku, učinil klášteru Zlatá Koruna s následujícími vesnicemi: Nakhlenwehore,Vgere,Vmladone,Naochruhle,Vyanka,Nabelem,Chume,Vdirka,Venice,Nemochric h,Vhlini, Natschernerece a Nahirzowe.( Originál na pergamenu v c.k. státním a dvorním archivu ve Vídni, s jednou na okraji visící, poněkud poškozenou mincovní pečetí z nezbarveného vosku, na ţlutočervené hedvábné šňůrce.Líc pečeti: sedící král na trůně v celé korunovační nádheře; rub: jeden doleva skákající jezdec s praporem a štítem, v němţ je příčné břevno, zatímco na koňské dece viditelném erbu je dvouocasý lev, orel a panter). Podle ústního sdělení ředitele archivu v Krumlově, pana Grosse, měla být Černá zaloţena Hirzem, purkrabím z Klingerberku. St r a n a 35: tento Hirzo musel patřit k pánům z Klingerberku od Rýna sem přivandrovalým.Za jeho věrné sluţby vykonané králi Václavu I., obdrţel od téhoţ statek Mokrou.On zahájil také německou kolonizaci, tento záměr ho konečně dovedl k darování statku Zlaté Koruně.Zemřel dne 13.března 1275 a byl pohřben ve Zlaté Koruně. S t r a n a 32 – 36: Dne 11.července 1284 potvrdil král Václav II. v Praze Hirzovo darování statků klášteru Zlatá Koruna, za uvedení následujících obcí:Mucstat, Jenkezschlag,Diezohzlag,Zkalni,Zahzlini, Mokrie, Juriklag,Klenow, Irzenzlag,Nachirnie(Černá), Budeszlag a Hirzow.V první listině z roku 1268 mají darované vesnice ještě veskrze praslovanské označení, ve druhé ale právě některá německy znějící jména.Věkový rozdíl obou listin obnáší pouze 16 let a tak musela být v této době provedena na Hirzově zboţí do roku 1284 ve větší míře germanizace. Srovnání jmen v listině roku 1268 se jmény v listině z roku 1284: 1268: Naklenwe 1284: Klenow Nemochrich Mokrie Natschernerece Nachirnie Nahirzowe Hirzow Pouze u následujících jmen se nechá jednoznačně zjistit dnešní jméno vesnice: Muczstat Maustadt = Mýto Jenkezlag Janketschlag = Jankov Zahzlini Eisengrub = Zahliní Mokrie Mugrau = Mokrá Nachirnie Schwarzbach = Černá Hirzow Untermoldau = Dolní Vltavice Zkalni Pinketschlag = Skalní Území Dolní Vltavice, potom vesnic Bliţná a Černá, tvoří jiţní a jihovýchodní hranici hirzovského zboţí. Hlavní obcí hirzovského zboţí byla aţ do 15.století, téměř v jeho srdci leţící vesnice Mokrá.Později, pravděpodobně v roţmberských dobách – tedy zajisté během 16.století, přešlo hlavní sídlo do Černé, která do dneška zůstala sídlem vrchnostenského úřadu a současně je součástí panství Krumlov, jako vlastnictví kníţecí rodiny Schwarzenberků. ( Originál listiny z roku 1284, psané na pergamenu, je v c.k.dvorním a státním archivu ve Vídni.Na textu je umístěna dvojitá pečeť z nebarveného vosku, zavěšená na zelené a ţluté hedvábné šňůrce). St a n a 582 a: Černá patřila – podle daňového a desátkového registru roţmberského důchodkového úřadu v Krumlově z roku 1513 – k rychtě Mokrá, kteráţto rychta spravovala následující osady: Černá, Radslav,Roidschlag, Bliţná, Mokrá,Dolní Vltavice, Hubenov, Klackern,Raveň a dvůr v Olšově.
12 S t r a n a 620: V listině ze dne 16.října 1483 – originál na papíře v krumlovském zámeckém archivu pod signaturou 1-3 Rex 3 – jsou uvedeny poplatky placené o sv.Havlu.Z tétolistiny je patrné, ţe Černá s vesnicemi uvedenými na straně 582 a, patří k rychtě Mokrá. P o z n á m k a. Oba výňatky uvedené v kapitole „ Historické doplňky“ z uvedených děl, byly opatřeny z kníţecího Schwarzenberského zámeckého archivu v Krumlově..Dobročinným zprostředkováním vrchního ředitele archívu panem Dr.Tannichem, starostou města Krumlova, bylo Jeho Jasností pisateli obecní kroniky uděleno zvláštní povolení, provést potřebný výzkum pro tuto obecní kroniku.Pro prostorovou vzdálenost byla tato část práce provedena panem učitelem Leopoldem Eichlerem z Krumlova. Josef.R.Hahnel.
DŘÍVĚJŠÍ
MAJETKOVÉ
P O M Ě R Y.
Ú V O D: Z nabídnutého historického přehledu je příslušnost osady Černá k současné vrchnosti patrná.V této kapitole bude nyní vylíčeno, jak se z poddanského poměru vyvinul svobodný majetek, jak se od dřívějších rodů převedla obydlí starousedlých na dnešní majitele a jak pokračoval další vývoj dědictví. Z prvních staletí po vzniku osady nemohlo být nic nalezeno, co by mohlo dát vysvětlení o jménech a majetku obyvatel.První takový doklad je výtah z tak zvaného „svitku“ z roku 1654 ( uloţená v zemském archivu v Praze), která uvádí jména tehdejších obyvatel a něco o jejich majetku.Nelze ale zjistit spojitost těchto k majitelům pozdějším, neboť jména jsou odlišná, stejná jména jsou uvedena často dvakrát a označení domů čísly ještě chybí. / Čísla domů byla přidělena teprve v roce 1772 /. „ Josefinský katastr“ z roku 1713 a údaje vzaté ze staré pozemkové knihy ( uloţené u okresního soudu v Horní Plané ) vedou v nepřetrţité řadě k nynějším majitelům a jejich majetku. V ý t a h z e „ s v i t k u „ z r o k u 1 6 5 4: S e d l á c i“ 1. Christof Prossko 40 korců pole 2. Simon Gabryel 40 korců pole 3. Jakob Mokrawer 40 korců pole ( č.22) 4. Urban Uhrschläger 20 korců pole 5. Simon Mugkrawer 20 korců pole ( č.19) 6. Andrea s Fenzl 40 korců pole ( Fetzl ?) 7. Martin Waczl 20 korců pole 8. Daniel Paus 20 korců pole 9. Bartholomäus Postl 40 korců pole ( č.20 ?) 10. Matthias Gabriel 20 korců pole 11. Nikolaus Gabriel 20 korců pole 12. Andrea s Serauer 20 korců pole 13. Simon Fetzl 2O korců pole 14. Matthias Prossko 20 korců pole 15. Adam Tersch 20 korců pole ( č.9 ?) 16. Thomas Orchlygel 20 korců pole O s m i n k o v í s e d l á c i: 17. Bastel Äsl ( bez pozemků) 18. Wenzel Heysl ( bez pozemků) „ Kdyţ tito jeden druhému je ku pomoci, tak mohou dobře obstát s tkalcovstvím a chovem dobytka dosáhnou velkého výnosu.Na půdě se daří pšenici.Sedláci mají jednoho, většinou 2, Postl 3 a Jakob
13 Mokrauer dokonce 4 koně; 2 – 6 volů, 3 – 7 krav, 2 – 10 telat, 4 – 8 ovcí, 2 – 7 prasat.Většinu dobytka má Christof Prossko. V ý t a h z „ T e r e z i á n s k é h o k a t a s t r u“ z r o k u 1713: 1. Adalbert Haffner majitel dnes dům č.15 2. Tobias Gabriel majitel dnes dům č.17 3. Adam Finkh majitel ~ č.18 4. Seywaldt Mugrawer majitel a povozník ~ č.19 5. Bernhard Postl majitel a povozník ~ č.20 6. Bartl Gallistl majitel ~ č.21 7. Franz Mugrauer majitel ~ č.22 8. Josef Proschko majitel ~ č.23 9. Mathias Mugrauer majitel ~ č. 1 10. Tobias Gabriel majitel ~ č. 3 11. Gregor Gabriel majitel ~ č. 4 12. Sebastian Proschko majitel ~ č. 5 13. Gregor Mugrauer majitel a povozník ~ č. 6 14. Kaspar Proschko majitel a povozník ~ č. 8 15. Veit Tersch majitel a pláteník ~ č. 9 16. Andreas Watzl majitel ~ č. ? 17. Mathias Kitzhofer majitel a pláteník ~ č. 24 / měl 5 korců vrchnostenské půdy – ne ale před rokem 1654 / 18. Philipp Watzl osminkový sedlák bez pozemků a krejčí ~ č. 25 19. Stefan Stürzl osminkový sedlák bez pozemků ~ č. 11 P o d r o b n ě j i k j e d n o t l i v ý m. 1. Adalbert Haffner není povozník, ale vydělává potahem ročně 25 zlatých. 2. Tobias Gabriel, právě tak. 5. Bernard Postl, povozník, vydělával řemeslem a s potahem ročně 60 zlatých. 6. Bartl Gallistl, právě takto vydělával ročně 70 zlatých. 13. Gregor Mugrauer, právě tak ročně 60 zlatých. 14. Kaspar Proschko, právě tak ročně 45 zlatých. 15. Veit Tersch, pláteník, nemůţe ale vykonávat řemeslo, protoţe nemůţe být přijat do cechu, jeho výnos z řemesla ale činil 15 zlatých ročně. 16. Andreas Watzl, bez profese, výnos z tkalcovství pro domácí potřebu činil 10-20 zlatých. 17. Mathias Kitzhofer, pláteník, vydělával ročně řemeslem 45 zlatých. 18. Philipp Watzl, krejčí, neměl po celou dobu práci, proto ţádný výdělek. ( čísla uvedená před jménam jsou z roku 1713.Nejsou to čísla domů, tato byla zavedena teprve v roce 1772 ). Výtah ze staré Pozemkové k n i h y: „ Není potřeba ţádného indexu, protoţe tento soudní obvod se sestává pouze z jedné vesnice.Stávající index byl proto zde podle obvyklých klášterních přírustků podrobně veden, protoţe se mnohokrát prodává, ţe příslušní posledního majetku neví uvést křestní jméno a příjmení“. V dřívějších dobách: Číslo 15. Wirth 17. Primator 18. Finken 19. Schober 20. Mugrauer
Číslo 1. 3. 5. 8. 24.
Handry Stille Schwarz Ander Motzle Zimmermann
14 21. 22. 23. 4. 25. 28.
Anderle Galle Alt Richter Poirmigl Watzl Rechseisen Schusterhänsl
9. 10. 6. 11. 14.
Tersche Ceyczer Fetzl Weber Maurer
St r a n a 2: „Zmocněn od Jeho velkokníţecí milosti, nejjasnějšího kníţete a pána, pana Johanna Christiana, vévody na Krumlově a kníţete z Eggenberku, pokněţněného hraběte svaté říše římské na Gradišce, hraběte s Adelsberku, pána na Aqulei a Ehrenhausen, vrchního dědičného maršála v Rakousku pod a nad Emţí, vrchního dědičného komořího ve Steyeru, vrchního dědičného nástupce v Kraňsku a Slovinské marce,skutečného tajného rady a komořího, jakoţ toho času vládnoucího vévody na Krumlově, dolejším datem 8.října roku 1704 udělených nejmilostivějších instrukcí pozemkovou knihu panství krumlovského s ohledem téhoţ od nepaměti, se zapsáním daní a jiných smluv tak, aby byly uvedeny, tak aby nové připisování nemělo ţádnou míru více obnoveno býti, především ale k cíli a konci, na to, aby se řádný výtah, co sirotkům na hotových penězích a oddělitelném výtaţku patří.Jeho velkokníţecí milost od náboţenských a jiných připadajících peněz tu a tam na rozličných listech z roku na rok vésti, tak sepsati a podle nich jedno i druhé důkladně zpracované býti má.Nahlášeným sirotkům s vloţením jejich peněz na úroky, přinášející kapitálové záruky, proto tedy, aby se neustále jejich jmění a dědičské částky rozmnoţovati mohly, kterouţto hodnotu Jeho velkokníţecí milost, nejjasnější kněţna a paní, pani Maria Ernestina, vévodkyně na Krumlově a kněţna z Eggenberku atd., takto uspořádati nechala, aby ona její vykonání se slavnou zdrţenlivostí samotné uspořádati a neprodleně k její největší chvále zde připadající vypracování s ocenění hodnou pílí zapraviti, jak potom nejposlušnějším následkem uděleného nejmilostivějšího rozkazu tato pozemková kniha dne 6.června 1705 zhotovena byla“. Osvobození od o d ú m r t í r y c h t y Če r n á: „ My, z Boţí milosti Johann Christian vévoda na Krumlově, kníţe z Eggenberku atd. dáváme ve známost a na vědomí, ţe naše, k panství Krumlov náleţející rychta Černá zvaná, co nejponíţeněji prosící, jsme My ráčili co nejmilostivěji a všechny se tam nacházející a k rychtě patřící poddané, od břemene odúmrtí osvoboditi a svobodu jako ostatním našim stejnou svobodu rychtě a obci, jak také plně jejich ţádost a nejponíţenější prosby pro jejich poslušnost a oddanost v milosti přísluší a je od břemene odúmrtí, v níţ doposud byli uvázáni, osvoboditi a vyvázati, také všechny jejich dědice a potomky muţské i ţenského pohlaví takové omilostiti, aby oni tímto jmenovaným odúmrtím odbřemeněni byli;konáme také toto tímto činem tuto zprávu následující povahy a jmenovanou danou podmínkou, ţe sice všichni a ti obyvatelé v uvedené rychtě Černá muţského i ţenského pohlaví všechen jejich statek leţící a pohyblivý majetek při zdravém těle nebo na úmrtním lůţku řádným testamentem a poslední vůlí ať mohou dát a odkázat a přece nikomu jinému neţ takovému, který tedy a při úmrtí zůstavitele, naše nebo našich dědiců a potomstva skutečných poddaných potom bude, přece ale milé dítko se tak stane poddaným a kdyby někam jinam bylo propuštěno pryč, rozumí se pod výše uvedeným, ostatně bude takový bývalý poddaný stejně ať našim trvalým poddaným byl, k otcovskému a mateřskému dědictví připuštěn byl. 2.V případě, ţe muţ a ţena z výše jmenované rychty Černá bez řádně vyhotoveného testamentu a poslední vůle z tohoto světa odejde, tak má sice jejich pozůstalost z toho nám nebo našim dědicům a potomkům podmíněným časem skutečně poddanými chtěli býti, aţ do sedmého pokolení samotných připoutaně po vyloučení světského práva neprodleně se ujmouti, nepříznivě ale, jestliţe takových pokrevně příbuzných, tak ale by děditi nechtěli, zemřelého přes sedmý stupeň rozuměného by chtěli s pokrevním přátelstvím příbuzní pozůstalí našim dědicům a potomkům úplně přistáti a náleţeti.
15 3.Mělo-li by se ale státi a přihoditi,ţe těmto obyvatelům z výše uvedené rychty Černá jeden smrtí sejde a po něm nedospělé děti, které své věci u sebe mají, tak by měl ale sirotkům majetek po jejich otci, ke Krumlovu do našich sirotčích knih zapsán býti a přátelé a uţivatelé dědictví těchto sirotků, kteří si jednou tento majetek vezmou, mají takový jako pouţívaný daně přinášející dluţni býti, aby tento dětem nezmenšovali, nýbrţ plně zachovati měli a aby všechno bylo věrně řádně správcem sirotčího úřadu sirotkům ve vůli střeţeno. 4. Mělo-li by nyní a v budoucnu z nyní postavených domků, nacházející se podruhové, výše jmenované rychty Černá toto vyprávěné jim v milosti udělené osvobození od odúmrtí na místo úmrtí vedle jiných pořádku odpovídajícím a co zvláště jako věrní poddaní dělati a praktikovati mají a sice bez všech jejich moţností mimo neúrodu, drahotu, škody počasím a mrazy a co jiného náhoda přinese.Ţeny hašteřivé a jim podobné, bez úmrtí s ničím brzděny a omezovány býti mají, k Havlovi 12 zlatých a 30 krejcarů a k Jiřímu 12 zlatých a 30 krejcarů do našeho krumlovského důchodkového úřadu zaplatiti a správně činiti mají.Avšak je toto si pamatovati, kdy za to s vrchnostenským povolením některé nové domácnosti v této rychtě postaveny budou, ţe titíţ majitelé tuto svobodu nevyuţívat mají, nýbrţ daněmi zvýhodněni budou a novou poměrnou daň z odúmrtí dosáhnouti musí, na listině této jsme se vlastnoručně podepsali a naši prostřední kníţecí pečeť úmyslně přitlačiti nechali. Tak dáno na zámku Krumlově 30.července 1709. Pečeť Johann Christian z E.“ (tento opis byl doslovně opsán; některá nečitelná slova nemohla být rozluštěna, byla proto napsána přibližně – H. ) O d ka zy Dům
číslo :
1697:
1 7 2 1: 1 7 4 2: 1 7 6 1: 1 7 9 9: 1 8 3 1: 1 8 9 7: 1 9 1 2:
1 9 1 2: 1 9 1 4: 1 9 1 8:: Dům
1 6 9 5:
číslo:
m a j e t ku: 1. / 2. Jméno domu: „ Hanry“. dne 10.dubna převzal dům Matthias Mugrauer za 524 kop ( 1 kopa = 1 zlatý 12 krej carů konvenční měny = 1 zlatý 5 krejcarů rakouské měny). Majetek: 3 koně, 2 voli, 2 krávy, 5 ovcí, 5 prasat, 1 tele, 6 slepic, 1 kohout, 3 okova né vozy, 1 pluh, 1 brány.Tento předal svému synovi za 55O kop. Thomas Mugrauer Urban Pihale z „ Baumhof“( klášter Vyšší brod ) se oţenil se vdovou Katharinou a zaplatil 785 kop 51 krejcarů 3 denáry. Albert Erhart, z Mokré, koupil dům za 658 kop, dluh 311 kop. Ignatz Erhart, jeho syn, převzal dům za 943 zlatých. Franz Erhart, syn předchůdce, převzal dům za 1 500 zlatých.Manţelka Anna Erhart, rozená Gabriel z č.15, jejich syn. Johann Erhart převzal dům, oţenil se s Marií, rozenou Proschko ze Slavkovic č.1. prodali toto hospodářství pro špatné hospodaření za 44 000 Korun likvidátorovi majetku Čapkovi a druhům.Tito prodali z tohoto hospodářství 31 ha 41 a 90 m2 pozemků.Dům, nádvoří s loukou a polem u domu zůstaly.Tento dům byl v roce 1912 vyměněn za dům č.6 s nádvořím, loukou a polem u domu s paní Katharinou Gabriel ( viz dům č.6.), která připlatila 6 000 korun, jiný vlastní pozemek od původního domu č.6 si ponechala. dům předán synovi Johannovi Gabrielovi, ţenatému s Annou, rozenou Wenzl. z Jam č.1 pocházející Johann Gabriel zemřel dne 3.listopadu 1914 v ruském válečném zajetí. se oţenil Franz Gabriel, bratr Johanna Gabriela, se vdovou Annou Gabriel. 3. Jméno domu: „ Stiedl“. dne 27.ledna převzal tento dům Tobias Gabriel za 350 kop.
16 Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 roční volci, 3 dojnice, 2 ovce, 4 prasata, 6 slepic s kohoutem, 1 okovaný vůz a 2 vozy ţebřinové, 2 pluhy a brány. Ignatz Gabriel, vnuk Tobiase Gabriela, převzal dům za 350 kop. Franz Gabriel, jeho syn, převzal dům za 474 kop. Johann Gabriel, jeho syn, převzal dům za 1 000 zlatých. Ignatz a Maria Gabriel převzali dům za 2 226 zlatých. zemřel Ignatz Gabriel,vdova Marie Gabriel se opět provdala v roce jejímu muţi Josefu Gabrielovi nebyl na domě připsán ţádný podíl, nýbrţ pouze výměnek. převzal dům Josef Gabriel jako syn z 1.manţelství, byl ţenatý s Marií, rozenou Refer z Bliţné č.1. na domě bylo přistaveno poschodí nákladem 17 000 Kč.
1 7 5 2: 1 7 8 3: 1 8 1 1: 1 8 5 9: 1 8 7 4: 1 8 7 5: 1 8 9 7: 1 9 2 9: Dům
číslo
4: Jméno domu: „ Boir Migl“ dne 6.dubna převzal dům Gröger Gabriel za 150 kop. Majetek: 1 kůň, 2 voli, 1 kráva, 5 slepic, 3 ovce, 1 okovaný vůz. Sebastian Meisetschläger z Krejčovic ( okr.Prachatice – p.p.) se oţenil se vdovou, která pro dluhy nemohla hospodařit, dům převzal za 156 kop. Klement Reitinger převzal dům za 165 kop. Mathias Gallistl z Černé se oţenil s vdovou po Klementovi Reitingerovi, za dům vyplatil 247 kop 15 krejcarů 4 denáry. Thomas Schöllner ( nejbliţší Gallistlův příbuzný) převzal dům za 388 zlatých. Anton Schellner a Anna, rozená Kems z bělé. Johann Schellner, syn předchůdce, prodal toto hospodářství likvidátorovi majetku Čapkovi a druhům.Johann Schellner se zakoupil v Lindě u Německého Rychnova. Prodejní cena 10 000 korun.Od tohoto hospodářství prodali likvidátoři majetku 17 ha 19 a 68 m2 pozemků. Dům se zbytkem pozemků koupil Johann Scheiterbauer z č.29.Kupní cena 8 000 korun.Výměra pozemků 10,7378 ha.
číslo
Jméno domu: „ Schworz Oundri“ dne 1.dubna převzal dům Sebastian Proschko za 236 kop. Majetek: 2 koně, 4 voli, 2 krávy, 1 tele, 3 ovce, 1 chovné prase, 1 okovaný vůz, 1 vůz ţebřinový, 1 pluh ţelezný. Ambros Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 236 kop. Mathias Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 250 kop. Josef Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 400 zlatých. Johann Pollak, převzal dům za 800 zlatých. Josef Pollak, syn předchůdce, převzal dům po vdově Barbaře Pollak za 1 840 zlatých, jeho manţelka byla Josefa. Franz Pollak, syn předchůdce, manţelka Josefa, rozená Faschingbauer z Černé č.25.
číslo
6: Jméno domu: „ Fetzl“ dne 23.ledna nastoupil na majetek Gröger Muggerauer za 300 kop. Majetek: 2 koně, 1 jednoroční hříbě, 2 velcí a 2 malí voli, 3 dojnice, 8 ovcí, 3 prasa ta,1 ½ okovaného vozu, 1 vůz ţebřinový, 1 ţelezný pluh. Kylian Muggerauer, syn předchůdce ( předal pro chudobu a dluhy). Ambros Gabriel koupil dům za 300 kop. Adalbert Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 472 kop. Franz Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 600 zlatých.
1 6 9 0: 1 7 1 6: 1 7 3 4: 1 7 4 1: 1 7 7 7: 1 8 6 4: 1 9 0 4:
1 9 0 4: Dům
1 7 0 1:
1 7 3 0: 1 7 5 7: 1 8 0 1: 1 8 3 5: 1 8 6 5: 1 8 9 7: Dům
1 7 0 5:
1 7 3 4: 1 7 3 9: 1 7 7 4: 1 8 0 8:
5:
17
1 9 3 0:
Johann Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 1 200 zlatých, manţelka Marie. Vdova Maria Gabriel se znovu provdala za Franze Schellnera, hospodáře v Černé.1 dne 14.dubna byl dům předán synovi z 1.manţelství Johannu Gabrielovi za 5 000 zlatých, byl ţenatý s Katharinou, rozenou Gabriel z Černé č.17. po smrti Johanna Gabriela přebírá hospodářství vdova Katharina sama; odhadní cena 5 124 zlatých 74 krejcarů. vyměňuje majitelka dům, dvůr, louku a pole u domu za dům č.1 se stejným příslu šenstvím s podrţením vlastních pozemků proti doplacení 6 000 korun ( viz dům č.1) a předala svému synovi Johannovi. kupuje vyměněný dům likvidátor statků Čapek včetně pozemku u domu a sice včetně větší stranu domu kovářský mistr Johann Tschunko ( Jakschův syn z Kumu u Kájova) za 9 376 korun; jeho manţelkou je Anna Lepschi z Nové Vsi. přebírá dům jejich syn Franz Tschunko, kovářský mistr, ţenatý s Marií Lang z Černé č.19. přístavba a nadstavba poschodí nákladem 16 000 Kč.
Dům číslo
7:
Dům
Jméno domu: „ Motzl“. dne 10.února přebírá dům Kaspar Proschko za 252 kop. Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 krávy, 2 telata, 6 ovcí, 4 stará a 4 mladá prasata, 2 okované vozy a 1 vůz ţebřinový a 1 ţelezný pluh. Wenzel Proschko, syn předchůdce. Veit Proschko, starší syn předchůdce( mladší byl neschopný hospodařit) za 300kop Adalbert Proschko,syn předchůdce,přebírá dům za 350 zlatých. Josef Proschko, syn předchůdce, přebírá dům za 2 218 zlatých;zemřel v roce 1863 ( Josef Proschko přebírá po Georgovo Proschko, který 1859 zemřel, ale majetek byl ještě připsán na Adalberta Proschko). Josef a Katharina Proschko převzali dům za 3 000 zlatých. Franz Gabriel koupil majetek od Kathariny Proschko. Anna Gabriel, dcera předchůdce, převzala dům a provdala se za Michaela Leichtnera z Dolní Vltavice. Karl Osen z domu č.10 v Černé, původem ze Ţelnavy, se oţenil s dcerou Michaela Leichtnera, Theresií Leichtner a převzal hospodaření na domě č.8
1 8 5 1: 8 1 8 8 7: 1 8 9 6: 1 9 1 2:
1 9 1 2:
1 9 2 6:
číslo
1 7 0 5:
1 7 4 0: 1 7 7 7: 1 8 14: 1 8 6 0:
1 8 6 3: 1 8 8 4: 1 8 8 7: 1 9 2 0: Dům
1 6 7 6:
1 7 2 5: 1 7 2 9: 1 7 4 1: 1 7 7 9: 1 7 8 9: 1 8 1 4: 1 8 5 3: 1 9 0 8:
číslo
Kovárna
- viz str.
8:
9: Jméno domu: „ Tersch“. dne 17.června převzal dům Veit Tersch za 260 kop 30 krejcarů. Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 krávy, 4 ovce, 2 prasata, 1 kohout se 3 slepicemi, 2 okované vozy, 1 pluh s branami. Lukas Tersch, syn předchůdce, převzal dům za 266 kop 30 krejcarů. Valentin Fink z Černé převzal dům za 353 kop 30 krejcarů, oţenil se s vdovou Kunigundou po Lukasovi Terschovi. Lukas Kropshofer z rychty Polná, převzal dům za 315 kop 48 krejcarů, oţenil se s nově ovdovělou Kunigundou. Galle Fink, nevlastní syn předchůdce, převzal dům za 368 kop. Johann Neubauer se oţenil se vdovou po Gallu Finkovi a převzal dům za 368 kop. Franz Fink, nevlastní syn předchůdce, převzal dům za 368 kop. Matthias a Maria Fink, převzali dům za 1 550 zlatých.Johann Weiss z Hůrky dům koupil ( byl nějakou dobu poslancem zemského sněmu). prodal Weiss hospodářství českému řezníkovi Franzovi Hyskovi z Černé č.38 a
18 Emanuelovi Massanetzovi z Velešína, kaţdému polovinu, za 20 000 Korun.Od Hospodářství bylo prodáno 7,5299 ha pozemků. prodal Franz Hysek dům se zbývajícími pozemky za 12 000 korun Franzovi Jungwirthovi z Pěkné č.15 a manţelce Anně, rozené Kolmberger z Pěkné. zemřel Franz Jungwirth na následky války. se vdova provdala za Johanna Winklera z Horní Borkové.
1 9 1 4: 1 9 1 5: 1 9 1 9: Dům
číslo
Jméno domu: „ Tschejtscher“. dne 7.ledna převzal dům Egydi Lang za 70 kop 50 krejcarů 6 denárů. Majetek: 2 koně, 2 voli, 1 špatná dojnice, 1 ovce, 2 prasata, 1 kohout, 3 slepice, 3 korce ţita, 1 korec ječmene, 3 korce ovsa,1 korec lněného semene, ½ okovaného a ½ ţebřinového vozu; za 238 kop 24 krejcarů. Andreas Watzl z Bliţné, který se včetně své ţeny poddal do odúmrtí / vdova po Langovi dostala výměnek). Urban Gabriel z Černé se oţenil, s vrchnostenským dovolením, se vdovou Elisabethou a za dům sloţil 311 kop 2 krejcary ţ denárů. Jakob Guntzl z Mýta se sem poddal do odúmrtí, zaplatil za dům 249 kop 34 krejcarů 2 denáry. Blasius Guntzl, syn předchůdce, převzal dům za 230 kop. Franz Guntzl, syn předchůdce, převzal dům za 300 zlatých. Johann a Katharina Wolf ( Katharina je dcerou předchůdce) převzali dům za 1 900 zlatých. Raimund Watzl z Hořic ( Johann Wolf pod kurátorem Matthiasem Erhartem prodal dům za 3 376 zlatých); Wolf byl řezník a koupil si dům ve Frymburku. prodala dům Katharina Wolf, rozená Guntzl, Josefovi Naderovi. předal tento dům včetně hostinského řemesla svému synovi Wenzelovi Naderovi; ten se v roce 1901 oţenil s Theresií Osen, rozenou Kloiber ze Ţelnavy. dne 9.června zemřel Wenzel Nader, vdova Theresie Nader hospodařila se svými syny aţ do své smrti 21.září 1920. dne 25.října přebírá dům její syn z 1.manţelství Johann Osen za 23 000 Kč; dne 29. října 1920 se oţenil s Aloisií Pils z Mokré.
číslo
Jméno domu: „ Wognerheisl“ dne 1.ledna převzal dům Stephan Stierl za 100 kop. Majetek: 1 kráva. Matthias Nader se oţenil se vdovou předchůdce Sophií.Sloţil 101 kop 28 krejcarů. Andreas Katzlinger ( muţ Barbary Nader, dcery předchůdce),pocházel z Dolní Vltavice, za dům sloţil 100 kop. Mathes Katzlinger, syn předchůdce, převzal dům za 116 kop 40 krejcarů. Johann Mayr převzal tuto „chalupu“ do 24 letého nájmu, oţenil se s vdovou po Josefu Katzlingerovi, sloţil jako pachtovní kauci 120 zlatých. Leonard Schlabschy koupil od poručnictví Josefa Katzlingera hospodářství za 560 zlatých. Matthias Pollak koupil dům od Leonarda Schlabschyho za 560 zlatých 6 krejcarů. Matthias Pollak, syn předchůdce, převzal dům za 520 zlatých. Katharina Pollak, vdova po předchůdci, převzala dům za 600 zlatých. Johann Pollak, syn předchůdkyně, převzal dům za 600 zlatých. Johann Tschunko, kovářský mistr z č.6 a 7, koupil dům za 2 186 zlatých 45 krejcarů dům dědí jeho dcera Maria Tschunko, provdaná za Aloise Pöchmanna z Hor u Bělé dne 28.srpna odnesla bouře střechu včetně krovu přes 50 m daleko k potoku.Nák-
1 6 9 9:
1 7 0 7: 1 7 1 2: 1 7 3 3: 1 7 7 6: 1 8 1 3: 1 8 4 9: 1 8 5 1: 1 8 5 5: 1 8 9 9: 1 9 1 1: 1 9 2 0: Dům
1 6 9 9: 1 7 1 7: 1 7 4 6: 1 7 7 9: 1 8 2 4: 1 8 2 8: 1 8 2 9: 1 8 4 4: 1 8 5 1: 1 8 6 2: 1 8 9 9: 1 9 2 6: 1 9 2 8:
10:
11:
19 lady na opravu činily 4 180 Kč. koupil dům Rudolf Hafner z č.21 za 19 000 Kč, provedl přestavbu za 12 000 Kč.
1 9 3 0: Dům
číslo
Jméno domu: „ Hirterhäusel“. Tento dům náleţel jako společný majetek 17 majitelům a byl těmito před staletími postaven.Obýván byl současným pastýřem krav.Aţ do roku 1870 se páslo společně. Poslední pastýř, který tu bydlel, se jmenoval Johann Erhart.Potom byl dům obýván nájemníky. dům vyhořel a byl opět postaven. koupil dům dělník v pivovaru Karl Köppl za 10 000 Kč, který ho nechal nákladem 40 000 Kč úplně přestavět.
číslo
Jméno domu: „ Stiedl Luis“. Tento dům byl jako č.12 starý pastýřský domek a majetkem 17 majitelů.Obýván byl současným pastýřem volů, jako poslední je jmenován Wenzel Gabriel. dům vyhořel.Spáleniště bylo prodáno za 600 zlatých synovi lázeňského z č.3 Aloisovi Gabrielovi, který nechal dům postavit.Jmenovaný byl zaměstnán jako horník v tuhových dolech, kde byl při práci zasypán, utrpěl zlomeninu nohy a zhmoţděniny, které měly za následek trvalé ochrnutí.
číslo
14: Jméno domu: „Schneiderpeter“. dne 20.dubna bylo vdově po Tobiasovi Hauerovi uděleno povolení vystavět si na obecním pozemku domek č.14. předala domek pro stáří své provdané dceři Barbaře Petermaier za 50 kop. koupil dům Johann Pröll za 162 kop 51 krejcarů 3 denáry. Nikolaus Mugrauer z Hostinova se oţenil s dcerou Magdalenou a převzal dům za 128 kop 34 krejcarů 2 denáry. Lorenz Kropsbauer ( z kláštera Vyšší Brod ) se oţenil se vdovou a převzal dům za 152 kop 32 krejcary a 4 denáry. se ţenatý syn před připsáním domu oběsil, jeho vdova se provdala za Galle Finka, který dům převzal za 184 kop. Adalbert Höpfler, dítě sestry Galle Finka, převzal dům za 150 zlatých. Adalbert Höpfler, syn předchůdce, převzal dům za 100 zlatých. Franz Wagner, 20 ti letý nájem, oţenil se s vdovou Theresií, převzal dům za 150 zl. Rosalia Höpfler, dcera předchůdkyně Theresie Höpfler-Wagner. Marie Watzl, rozená Höpfler, provdala se za Petera Watzla z Kyselova. Franz Watzl, syn předchůdce, odprodal dům zpět za 3000 korun svému otci Peterovi Watzlovi, protoţe jeho tchán pro něho koupil starou kovárnu v Bliţné. Alois Watzl, syn Petera Watzla ţenatý s Marií, rozenou Wimberger z Kozí Stráně. Marie, vdova po Aloisi Watzlovi, prodala dům Johannovi Kurzovi, krejčovskému mistrovi z Černé ( pocházel ze Spálence, okr.Prachatice, byl ţenatý s Amálií, rozenou Iroschek z Radvanovic, okr.Prachatice ) za 10 000 Kč, který ve stejném roce nákladem 19 000 Kč úplně přestavěl.
číslo
15 / 16: Jméno domu: „ Dorfwirt“. dne 13.ledna převzal tento dům Adalbert Haffner za 500 kop grošů a na to sloţil ihned 60 kop, v druhé splátce 30 kop 3 krejcary 20 denárů a v roce 1705 sloţil další splátku 206 kop, zbytek v roce 1719 a dům byl zcela splacený.Poté, co tento Adalbert Haffner svůj majetek úplně zaplatil,zemřel, před svým koncem ale udělal testament a jmenovaný majetek odkázal včetně polí, luk a osetých ozimů, potom 1 pár
1 7 9 3: 1 9 2 8: Dům
1 8 9 9:
Dům
1 6 7 7: 1 7 0 6: 1 7 3 0: 1 7 3 4: 1 7 4 3: 1 7 7 9: 1 7 8 7: 1 8 2 1: 1 8 2 7: 1 8 6 9: 1 8 7 9: 1 9 0 6: 1 9 1 3: 1 9 1 8: 1 9 2 4:
Dům
1 6 9 0:
12.
13:
20 koní,2 páry volů, 3 krávy, 1 okovaný vůz, 1 vůz ţebřinový, 1 pluh s branami a zbývající úplné domácí nářadí, svému manţelskému synovi Philippovi Hafnerovi a tento převzal dům v hodnotě předcházející částky 500 kop. Philipp Hafner zemřel, dědičkou je jeho vdova Maria, převzala dům za 500 zlatých, provdala se za Matthiase Watzla z Radslavi, který sloţil 531 zlatých. Johann Watzl, převzal dům za 500 zlatých. Albert Watzl, převzal dům za 2 035 zlatých 12 krejcarů. Adalbert Watzl, převzal dům za 500 zlatých. Marie Mündl, přijatá dcera předchůdcova, se provdala za Josefa Fischbäcka.Johann Fuchs se oţenil po jeho smrti s jeho vdovou Marií. Alois Payer z Kyselova z „ Modi „ se oţenil s manţelskou dcerou Josefa a Marie Fischbäck – Fuchs a přiţeněním převzal toto hospodářství.
1 7 3 4: 1 7 7 8: 1 8 2 8: 1 8 4 8: 1 8 7 8: 1 8 9 9: Dům
číslo
17: Jméno domu: „ Primater“. dne 26.července převzal dům Thobias Gabriel za 230 kop; zemřel v roce 1716. Majetek: 3 koně, 1 pár středních volů, 2 krávy, 6 ovcí, 2 prasata, 2 okované a 1 ţebřinový vůz, 1 plu s branami. Rudolf Gabriel, syn předchůdce, zdědil majetek za 230 kop, zemřel v roce 1747. vdova Theresia se provdala za Matthiase Proschko, který převzal dům za 432 kop 28 krejcarů 4 denáry. Mathes Gabriel, jako nevlastní syn předchůdce, převzal dům za 459 kop. Albert Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 720 zlatých. Franz Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 1 200 zlatých. Josef Gabriel, syn předchůdce,jehoţena byla Marie, rozená Kindermamm z Jelmu č.12 u Horní Plané. Josef Gabriel, syn předchůdce, oţenil se s Katharinou Fischbäck ( dcera Widiho z Pláničky č.7).
číslo
18: Jméno domu: „ Fink“. dne 3.dubna převzal dům Adam Fink za 460 kop. Leonard Fink převzal dům za 460 kop. Majetek: 2 koně, 4 voli, 3 krávy, 7 ovcí, 7 prasat, 1 kohout,6 slepic, 3 okované vozy a 1 pluh s branami. Ambros Proschko se oţenil s vdovou po Leonardu Finkovi, sloţil 540 kop 3 krej. Josef Watzl koupil dům za 630 zlatých. Albert Watzl, syn předchůdce, převzal dům za 630 zlatých. Franz Watzl, syn předchůdce, převzal dům za 4 600 zlatých. Johann Watzl, syn předchůdce, oţenil se s Krescentií, rozenou Hofman ze Ţlábku č.8. byly přestavěny jiţ zchátralé stáje nákladem 20 000 Kč.
číslo
Jméno domu: „ Schober“. dne 14.května převzal dům Seywald Mugerauer za 200 kop. Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 krávy,6 ovcí, 2 prasata, 1 kohout, 2 slepice, 2 okované vozy, 1 ţelezný pluh. Zacharias Muggrauer, převzal dům za 200 kop;zemřel roku 1759. Albert Höpfler z Mýta se oţenil s Annou, dcerou Zachariase Muggrauera a převzal dům za 200 zlatých.Pro stáří a špatné oči nemohl hospodařit, předal proto dům: Klementovi Höpflerovi, svému synovi, za 233 zlatých 20 krejcarů. Matthias Höpfler, syn předchůdce, převzal dům za 400 zlatých;zemřel roku 1866.
1 6 7 0:
1 7 1 6: 1 7 4 7: 1 7 7 1: 1 8 2 0: 1 8 5 1: 1 8 9 2: 1 9 2 8: Dům
1 6 7 0: 1 7 2 4:
1 7 4 1: 1 7 7 3: 1 8 0 8: 1 8 5 6: 1 8 9 4: 1 9 2 3: Dům
1 6 8 6:
1 7 2 4: 1 7 5 9: 1 7 7 9: 1 8 1 1:
19:
21 Johann a Theresia Höpfler převzali dům za 2 000 zlatých. Vdova Theresia Höpfler, opět provdaná Lang, zůstala jí polovina za 1 730 zlatých a tuto polovinu odstoupila jednomu ze synů – Franzovi a Konradovi – za 1 428 zl. synovi Franzovi Höpflerovi, který zůstal svobodný. převzal dům koupí Franz Woitschläger z Muckova, ţenatý s Hermínou Tschunko, dcerou kovářského mistra v Černé č.6 za 20 000 Kč.Jmenovaná je neteř Franze Höpflera a byla předtím zaměstnána v jeho domácnosti.
1 8 6 6: 1 8 7 2: 1 9 0 1: 1 9 2 6:
Dům
číslo
20: Jméno domu „ Mugrauer“. dne 10 července převzal dům Bernard Postl za 240 kop 30 krejcarů. Majetek. 3 koně, 1 pár volů, 2 krávy, 4 ovce, 3 prasata, 4 slepice, 1 kohout, 1 okovaný a 1 ţebřinový vůz, 1 pluh a brány. Albin Postl, syn předchůdce, převzal dům za 248 kop 30 krejcarů. Johannes Postl, syn předchůdce, převzal dům za 248 kop 30 krejcarů;pro stáří předal dům svému synovci: Gregoru Erhardovi za 280 zlatých, po jehoţ smrti převzala dům vdova: Anna Maria Erhard za 835 zlatých. Valentin Erhard, syn předchůdkyně, převzal dům za 584 zlatých 20 krejcarů. Matthias Erhard, syn předchůdce, převzal dům za 640 zlatých. Theresia, dcera předchůdce, provdaná za Josefa Langa, převzala dům za 2 000 zl. Wenzel Lang, jehoţ otec pocházel z Mladoňova, je ţenatý s Krestencií, rozenou Gabriel z Černé č.17.
číslo
Jméno domu: „ Anderl“. dne 10.února převzal dům Bartl Galistl za 369 kop. Majetek: 1 kůň, 2 voli, 2 krávy, 5 ovcí, 5 prasat, 1 kohout, 6 slepic, 2 okované a 2 ţebřinové vozy, 1 pluh s branami. Adalbert Galistl, syn předchůdce, převzal dům za 369 kop. Johann Galistl, syn předchůdce, převzal dům za 494 kop 30 krejcarů. Joseph Galistl, syn předchůdce, převzal dům za 450 zlatých. Wenzel Galistl, kupec, převzal dům za 2 200 zlatých. polovinu majetku dostala připsanou Josefa Galistl, manţelka Wenzela Galistl, druhou polovinu jeho druhá paní, Marie, rozená Schöllner z Černé č.6. se přivdala na dům a v roce 1906 ovdověla. se tato opět provdala za Josefa Höfera z Dětochova ( dům Jürg ).Protoţe toto manţelství bylo bezdětné, byl dům odstoupen: Rudolfovi Hafnerovi, obchodníku s vejci a máslem v Dolní Vltavici, původem z Horní Borkové, ţenatému s Annou Nodes z Pestřice.Jako příbuzný převzal dům za 50 000 Kč.
číslo
22: Jméno domu: „ Galli“. dne 10.ledna převzal dům Galle Mugrauer za 290 kop. Majetek: 3 koně, 2 voli, 4 krávy, 1 kohout, 4 slepice, 2 chovná prasata, jehňata, 2 okované vozy, 1 pluh s branami. Franz Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 290 zlatých. Urban Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 290 zlatých. Vinzenz Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 430 zlatých. Franz Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 600 zlatých. Anton Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 2 200 zlatých;zemřel 1894. Anna Mugrauer, vdova po Antonovi Mugrauerovi, hospodařila se svým synem
1 6 6 4:
1 7 0 8: 1 7 4 3: 1 7 7 3: 1 7 9 0: 1 8 0 1: 1 8 3 6: 1 8 7 2: 1 9 1 9: Dům
1 7 0 5:
1 7 4 8: 1 7 8 2: 1 8 1 2: 1 8 6 1: 1 8 7 8: 1 8 8 8: 1 9 0 7: 1 9 2 8:
Dům
1 6 6 9:
1 7 0 7: 1 7 4 7: 1 7 9 0: 1 8 1 4: 1 8 6 8: 1 8 9 4:
21:
22 Antonem dále. Anton Mugrauer, syn předchůdkyně, se oţenil s Marií, rozenou Faschingbauer z domu č.25; s druhou ţenou Annou Feyrer z Pláničky č.6 se oţenil v roce 1907.
1 9 0 6: Dům
Jméno domu: „ Oltrichter“. dne 9.srpna převzal dům Josef Proschko za 327 kop. Majetek: 3 koně, 2 voli, 2 krávy, 6 ovcí, 6 prasat, 1 kohout, 4 slepice, 1 ½ okovaného a 1 ţebřinový vůz, 1 pluh s branami. Valentin Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 327 kop. Albert Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 382 zlatých. Johann Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 400 zlatých. Wenzel Proschko a Josefa.Wenzel Proschko zemřel v roce 1878. vdova Josefa se provdala za Josefa Finka z Jam a byla jí přivtělena polovina majetku. dcera Josefa Finka se provdala za Franze Eberharda z domu „Hanry“ ( č.1 Černá). zemřel Franz Eberhard, vdova Maria hospodařila se svým starším synem Franzem.
číslo 23:
1 7 0 3:
1 7 5 0: 1 7 9 2: 1 8 1 4: 1 8 6 6: 1 8 7 8: 1 8 9 9: 1 8 2 9: Dům
číslo
24: Jméno domu: „Zimmermann“. dne 7.července převzal dům Matthias Kitzhoffer za 113 kop 18 krejcarů ( byl chalupník). Majetek: 1 kráva, 1 jalovice, 1 ţebřinový vůz, 1 pluh s branami. předal dům své dceři Marii ( její muţ je Veit Fischbauer ze Skalného). Egyd Haur z Mokré se oţenil s jejich dcerou Marií a převzal dům za 113 kop a 18 krejcarů. Johann Haur, syn předchůdce, převzal dům za 132 kop. Jakob Haur, syn předchůdce, převzal dům za 500 zlatých. Georg Mörtl se oţenil s dcerou Jakoba Haura Annou a převzal dům za 500 zlatých. Marie Mörtl, „dospělá“ dcera předchůdce, převzala dům za 1 800 zlatých. Josef Reif se oţenil s Marií Mörtl a stal se spolumajitelem. Aloisia Reif, dcera předchůdce, se provdala za Wenzela Mündla z Hůrky, který obdrţel právo spolumajitele.
číslo
Jméno domu: „Watzl“. převzal dům Philipp Watzl za 211 kop. Majetek: 2 voli, 2 krávy, 3 ovce, 1 prase, 1 kohout, 3 slepice, 2 okované a 1 ţebřinový vůz,1 pluh. Johannes Watzl, syn předchůdce, převzal dům za 211 kop. Lorenz Mugrauer z Černé se oţenil s vdovou Sabinou a převzal dům za 211 kop. Matthias Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 680 zlatých. Johann Faschingbauer, byl 17 let nájemcem domu, oţenil se s vdovou Elisabethou a převzal dům za 500 zlatých. Albert Mugrauer, syn Matthiase Mugrauera, převzal dům za 240 zlatých. Michael a Anna Faschingbauer získali dům koupí za 1 900 zlatých. Rupert Watzl, jako přijatý syn předchůdce, převzal hospodářství;pocházel ze Salzburku a byl synem sestry Anny Faschingbauer.Oţenil se s Annou Pachner ze Slavkovic. podlehl doma Rupert Watzl zranění utrpěnému ve válce.
1 6 9 9:
1 7 1 2: 1 7 4 5: 1 7 7 9: 1 8 0 8: 1 8 4 0: 1 8 7 0: 1 8 7 1: 1 9 0 0: Dům
1 7 0 4:
1 7 4 8: 1 7 5 7: 1 7 9 8: 1 8 2 2: 1 8 3 3: 1 8 6 8: 1 9 1 1:
1 9 1 9: 1 9 2 0:
25:
prodala vdova dům Antonu Watzlovi, synovi Migla, majiteli Miglova domu v Mokré.
23
Dům
číslo
1 7 9 7: 1 8 3 1: 1 8 5 2: 1 8 6 0: 1 8 7 3: 1 8 7 6:
Jméno domu: „Klarahäusl“,dříve Schusterhäusl. koupil tento dům Josef Reicheisen od obce za 325 kop. Georg Reichseisen převzal dům za 120 zlatých. Mathias Rexeisen převzal dům za 300 zlatých. se stala spolumajitelem Josefa Finger. Franz a Klara Finger převzali dům za 1 800 zlatých.Klara,rozená Mayer z Dolní Vltavice ( z domu „Morhiasl“. v tomto roce přistavili na tento dosud přízemní dům Franz a Klara Finger poschodí. Po tomto zdědila tento dům Katharina Mayer z Dolní Vltavice.Byla provdána za schwarzenberského hajného Spanna, bydlícího mimo obec,proto tento dům.V tomto domě zřídil v roce 1873 Franz Finger obchod.Klara Finger vlastnila tento obchod aţ do roku 1892, potom ho měl v nájmu aţ do roku 1922 Wilhelm Adler a po jeho smrti jeho prodavačka Regina, která se později provdala za Gerbera. 26:
27: Jméno domu: „Primaterhäusl“. Byl vystavěn předky jako tírna lnu asi počátkem 18 století.Později byl zabrán finanční stráţí ( předjezdci) k bydlení, aby mohli odtud snáze střeţit bývalou pašeráckou cestu od pivovaru přes Bílou studni ( vyprávěl Franz Gabriel v roce 1851).Potom slouţil dům podruhům z č.17 jako ubytovna. Dům
číslo
Š k o l a - dvě budovy, nová a stará škola. Nachází se na východu z obce u silnice směrem k nádraţí.Jsou popsány v samostatné kapitole uvedené na str.30. Dům
číslo
28:
Dům
číslo
Jméno domu: „Gröbelbauer“, také Brunnbauer. byl tento dům postaven Johannem Gröblbauerem jako hostinec.Prodal ho Johannovi Bergerovi,hostinskému, pekaři a páleníku kořalky.Tento pronajal dům později Johannovi Neubauerovi z Frymburka.Tento vozil s jednospřeţím v lehkém vozíku hrubý písek( křemen ) a dostal od povozníků přezdívku „ kávový Johann“. byl dům prodán Georgovi Brunnbauerovi, hostinskému a řezníkovi, rodákovi z Ilzerstadt u Pasova v Bavorsku. byl dům postiţen poţárem. koupil dům Gottfried Scheiterbauer, hostinský a řezník z Hůrky, za částku 18 000 zlatých ( Hůrka, dům „Hiedl“ č.3 ). předal dům svému synovi Johannovi Scheiterbauerovi, který provozoval zemědělství, hostinec, řeznictví a výmlat parní mlátičkou ve mzdě.Majitel Johann Scheiterbauer byl po převratě v roce 1919 zvolen sociálně demokratickou dělnickou stranou podle nového zákona o obecních volbách, obecním představeným.Mozková mrtvice ukončila jeho ţivot dne 27.dubna 1923.Jeho paní, Marie Scheiterbauer, vedla dále obchod ve stejném rozsahu za pomoci obou svých synů Gottfrieda a Adolfa.( Paní Marie se narodila ve Volarech). Budova, ve svém dnešním stavu, byla po poţáru vystavěna zčásti Brunnbauerem a zčásti Gottfriedem Scheiterbauerem v roce 1885.Posledně jmenovaný provedl a v roce 1892 dokončil přístavbu sálu nákladem 6 580 zlatých.Johann Scheiterbauer postavil v roce 1894 za hřbitovem stodolu nákladem 740 zlatých.
číslo
30:
1 7 9 0:
1 8 6 2: 1 8 6 9: 1 8 8 3: 1 8 9 3:
Dům
29:
F a r a. Historie fary a kostela je popsána ve zvláštní kapitole na straně 29.
24 Dům
číslo 31 a 32: P i v o v a r. Pivovar a k němu náleţející obytný dům jsou popsány na straně 36. Dům
číslo
Jméno domu: „ Kullerschneider“. postaven Johannem Kollerem, krejčím, nákladem asi 950 zlatých. dům zdědil Rudolf Koller, pekař. dům koupil Franz Mathuni za 100 zlatých.
číslo
34: Jméno domu: „Schmiedhäusl“. byl dům postaven Albertem a Marií (rozenou Mugrauer) Tschunko, kovářským mistrem.Stavební náklady činily 2 000 zlatých. byl Albert Tschunko omráčen úderem blesku a následující rok zemřel. zdědili dům Johann a Marianne Tschunko. převzala dům jejich dcera Maria Tschunko, která se provdala za Aloise Pöchmanna z Hor u Bělé.
1 8 6 6: 1 9 0 2: 1 9 0 2: Dům
1 8 6 1: 1 8 7 8: 1 8 7 9: 1 9 2 6:
33:
Jméno domu: „Hirschenhäusl“. 1 8 7 1: byl dům postaven Franzem Hirschem nákladem 900 zlatých; tento pocházel z Černé. Prací na domě při jeho stavbě vzniklo druhé právo na majetnictví tohoto.Spolumajibelem se stal horník Josef Hirsch. 1 8 7 4: první polovinu domu zdědila Anna Hirsch a od ní v roce: 1 9 0 6: zdědil dům horník Adolf Hirsch s manţelkou Annou. 1 9 2 0: zdědila druhou polovinu domu Pauline Hirsch, švadlena 1 8 8 0 a 1 9 2 0: dům vyhořel sţ do základů. 1 9 2 8: koupila Pauline Hirsch také druhou polovinu domu od Adolfa Hirsche za 12 000 Kč a je od této doby jedinou vlastnicí celého domu. Dům
číslo
35:
Dům
číslo
Jméno domu: „Hirschenhäusl“,“Hirschentischler“. tento dům byl pstaven horníkem Josefem Hirschem a jeho paní Katharinou nákladem 1 200 zlatých, odkázali dům svému synovi Franzovi Hirschovi, truhlářovi;manţelka Josefa. Tento se narodil dne 9.října 1845, toho času v 87 letech byl ještě duševně a tělesně čilý, jeden z nejstarších obyvatel Černé.Ve válce v roce 1866 narukoval jako voják do Terezína.od roku 1892 vykonává úřad kostelníka.
číslo
37: Jméno domu: dříve „Erhard“, nyní „Zochenhäusl“. vystavěli dům Matthias a Barbara Erhard nákladem 1 000 zlatých.Matthias Erhard byl tesař a pocházel z domu č.20; jeho paní je rozená Schilha. prodali dům příbuzným Matthiasovi a Elisabeth Erhard, protoţe se vystěhovali do Ameriky.Tento byl horník a pocházel z domu č.20. byl dům prodán Franzovi Zochovi, domovníkovi na ředitelství dolů, pocházel z Mekince;koupil dům za 1 089 zlatých. odkázal dům svému synovi Johannovi Zochovi, údrţbáři strojů v tuhových dolech, ţenatému s Marií, rozenou Miesbauer, dcerou kovářského mistra v Černé.
číslo
Jméno domu: „Watzl Fritz“. postavili dům manţelé Franz a Theresia Watzl ( rozená Fink z domu č.18) nákladem 1 629 zlatých a 88 krejcarů a sice pro svou dceru Marii, která byla provdaná za řezníka Franze Hyseka.Řemeslo provozoval v domě č.23, odkud dostal výpověď a protoţe nemohl sehnat ţádný vhodný byt, postavili rodiče jeho ţeny přízemní dům na
1 8 6 9: 1 8 7 7:
Dům
1 8 6 8: 1 8 7 5: 1 8 7 9: 1 9 0 3: Dům
1 8 8 7:
36:
38 a 41:
25 parcele číslo 404/20 a 404/ 21.Poslední byla odkoupena od domu č.1.Franz Hysek pocházel z Unterbreitensteinu, kde pracoval jako řeznický tovaryš u Brunnbauera, v roce 1884 se osamostatnil a provozoval řemeslo nejprve v domě č.23 („Altrichter“), od roku 1887 do roku 1908 v domě č.38.Za úřadování představeného obce Josefa Gabriela ( dům č.17) byla: udělena Franzovi Hysekovi pro dům č.38 koncese na hostinec.Na základě odkazovací listiny, odkázala domek testamentem Theresia Watzl, ještě za svého ţivota, svému nedospělému synovi Friedrichovi Watzlovi.Protoţe se ukázalo přetíţení ve výši 74 zlatých 2 krejcary a nastala moţnost,ţe by nedospělý Fritz Watzl toto nemohl zaplatit, byl testament zrušen.Protoţe ale nikdo z ostatních sourozenců nechtěl dům převzít, byla Marie Hysek ujištěna poručníkem Michaelem Leichtnerem ( č.8), ţe Friedrich Watzl po dosaţení věku 26 let můţe domek převzít s podmínkou, ţe uhradí náklady za provedené opravy a přístavby a účelná vylepšení domku. postavili Franz a Maria Hysek v návaznosti na dům č.38 nádvorní budovu č.41 nákladem 6 000 Korun.V této byla umístěna jatka, stáje a hospodářská zařízení; v prvním patře byly byty. úplně přestavěl a nastavil poschodí, náklady činily 33 600 korun.Během přestavby bylo pohostinské řemeslo provozováno v letech 1910 aţ 1912 v dřevěném baráku na zahradě u domu ( školy ) nájemcem Havlanem; takţe potom bylo provozováno manţely Watzlovými v novostavbě.Řeznictví provozoval Fritz Watzl od roku 1908 do roku 1925, ale pro onemocnění obou manţelů bylo v roce 1925 zastaveno. Od 1.září 1930 do 30.září 1931 bylo řeznictví pronajato Franzovi Ziehfreudovi z Horní Plané a do 31.prosince 1931 Johannovi Stadlbauerovi z Hůrky. dne 28.srpna velká nepohoda poškodila střechu, jejíţ oprava stála 150 Kč.
1 9 0 0:
1 9 0 1:
1 9 1 1:
1 9 2 8: Dům
1 5 6 8: 1 5 9 5: 1 8 8 0:
1 9 2 0:
1 9 2 6:
1 9 2 8: 1 9 3 0:
Dům
1 8 9 8:
číslo
Jméno domu: dříve „Mlýn“. byl mlýn postaven Krčínem, kníţecím úředníkem Viléma z Roţmberka, zřízen byl jako válcový mlýn pro pivovar. je uváděn jako mlynář Girgl. aţ do tohoto roku byl válcový mlýn součástí pivovaru.V tomto roce byl mlýn vyměněn za louku leţící u pivovaru, na níţ byl zaloţen horní pivovarský rybník;louka včetně parcely Černého potoka, byla společným majetkem 17 majitelů.Od této doby byl mlýn jako mlecí a šrotovací pronajímán různým mlynářům.K opatření peněz na vyplacení úpisu válečné půjčky ze společného majetku ve jmenovité hodnotě 100 000 Korun, musel být mlýn s ostatním společným majetkem prodán. byl mlýn opuštěn a v budově bylo umístěno zařízení na výrobu elektrického proudu Osvětlovacím sdruţením v Černé, které ale – protoţe bylo nedostačující- bylo opět v roce 1923 oppuštěno. koupil obuvnický mistr Wenzel Stark, jehoţ otec se přistěhoval do Černé z Dolní Vltavice a provozoval stejné řemeslo naposled v domě č.11,budovu včetně potoční parcely za 20 000 Kč.Přestavěl mlýnici na světnici a kuchyň, ze strojovny udělal dílnu, kterou měl v nájmu zámečník Franz Dörfl od roku 1927 do roku 1930. dne 28.srpna způsobila velká nepohoda značné škody na střeše a oknech. prodal budovu Wenzel Stark svému dosavadnímu tovaryšovi Rudolfovi Schrimpfovi, který se osamostatnil, za částku 45 000 Kč.Stark si koupil dům v Německém Rychnově u Frymburka. 39:
číslo 40:
byl postaven ředitelstvím kníţecích schwarzenberských tuhových dolů v Černé. Dole byly umístěny kanceláře ředitelství závodu a od roku:
26 také poštovní a telegrafní úřad;v 1.patře byli ubytováni zaměstnanci tuhových dolů. byla kancelář ředitelství opuštěna.Správa budovy byla převedena na pivovar, byty zařídil pivovar pro svoje zaměstnance.Poštovní úřad zde zůstal nadále.
1 8 9 9: 1 9 3 1: Dům
číslo
41:
Patří k domu č.38 a je popsán společně s ním. Dům
číslo
42: Jméno domu: „Gallistl“. byl postaven poštovním poslem Josefem Gallistlem nákladem 6 000 Korun.Po jeho smrti následkem mozkové mrtvice, v roce: byla při projednávání pozůstalosti předána polovina vdově Johanně, druhá polovina synovi Josefovi, který byl zaměstnán na poštovním úřadě po odchodu jeho otce na odpočinek jako výpomocný listonoš. byl při bouřce poškozen bleskem komín. byla bouří a nepohodou poškozena střecha a okna, oprava stála 500 Kč.
číslo
Jméno domu: „Wagner“. byl postaven nákladem 8000 korun kolářským mistrem Johannem Gallistlem z Dürrnau u Hořic. předal dům svému synovi Franzovi Gallistlovi za odhadní cenu 19 400 Kč.Tento se oţenil v témţe roce s Marií Proschko z Jestřábí a provozoval jako mistr dále kolářství. byla poškozena bouřkou okna a střecha.
číslo
44: Jméno domu: „ Altrichterhäusl“. byl postaven nákladem 7 000 korun Josefem Finkem, výměnkářem z domu č.23 / „Altrichter“). po smrti Josefa Finka byl při projednávání pozůstalosti dům předán jeho dceři Marii, provdané Erhard a náleţel k domu č.23.
číslo
45: Jméno domu: „Jungwirt“. byl postaven nákladem 6 000 korun horníkem Franzem Jungwirtem.
číslo
O b e c n í d ů m. byl postaven obcí nákladem 56 000 Korun. Přípravné práce: dne 30.listopadu na schůzi obecního zastupitelstva rozprava o stavbě obecního domu, byl přijat plán stavitele Bublíka z Krumlova, rozpočet nákladů na 32 600 korun v předrozpravě o pokrytí nákladů;zavedení pivního poplatku. dne 5.prosince opatření pozemku, zakoupení luční parcely od p.Weisse naproti domu č.12 za 2 000 Korun, o výměře 300 čtverečních sáhů ( 1 čtvereční sáh = 3 5966 m2 – p.p.); kdyţ nebude stačit, další lze přikoupit od W.Nadera čtvereční sáh po 6 korunách. dne 18.ledna projednání povolení stavby v roce 1906 podle plánu a rozpočtu stavitele Bublíka ve výši 36 950 korun. dne 4.března předání stavby obecního domu zednickému a tesařskému mistrovi Mayerovi z Horní Plané. dne 16.března ukončení předání stavby zednickému a tesařskému mistrovi Franzovi Mayerovi z Horní Plané. dne 17.srpna povolena stavba stáje a kolny u obecního domu podle náčrtu před-
1 9 0 1: 1 9 2 8: 1 9 1 5: 1 9 2 8: Dům
1 9 0 2: 1 9 3 0:
1 9 2 8: Dům
1 9 0 5: 1 9 0 8: Dům
1 9 0 6: Dům
1 9 0 7: 1 9 0 5:
-
-
1 9 0 6:
-
1 9 0 7:
43:
46:
27
1 9 0 9: 1 9 1 0:
30.4.1907: 28.10.1907: 21.2.1908: 20.4.1912: 12.4.1913: 25.4.1913: 6.9.1913: 30.11.1917: 22.5.1919: 21.5.1924: 6.2.1926: 16.2.1929: 17.10.1931: 8.11.1931: Dům
číslo
Jméno domu: „Jungbauer“. postavil řídící učitel na odpočinku Albert Jungbauer nákladem 10 000 korun.Tento působil jako řídící učitel na škole v Černé od roku 1872 do roku 1905.Po jeho odchodu na odpočinek bydlel přechodně v domě č.44 aţ do ukončení stavby vlastního domu. nechal přistavit poschodí nákladem 40 000 Kč.
číslo
48: Jméno domu: „ U Turka“. postavil horník Franz Hable nákladem 2 000 Korun. dům vyhořel. odkoupeno horníkem Johannem Proschko za 6 700 korun. dne 28.října způsobila bouře značné škody na střeše.
číslo
49:
1 9 0 7:
1 9 3 1: Dům
1 9 0 8: 1 9 1 3: 1 9 1 4: 1 9 2 8: Dům
loţeného stavitelem Mayerem. dne 5.října vyúčtování stavby obecního domu – 44 213 Korun, bez nákladů na řemeslnické práce na hospodářské budově, oplocení zahrady a kanalizaci. dne 19.března závěrečné vyúčtování za stavbu obecního domu a hospodářské budovy: 56 226 korun 56 haléřů. Do obecního domu byl také zaveden vodovod / 1907/, který byl napojen na společný vodovod za úhradu jedné dvacetiny tj. za 2 000 korun.V roce 1925 bylo do obecního domu zavedeno elektrické osvětlení nákladem 3 756 Kč. Výstavba obecního domu byla provedena proto, aby mohly být opatřeny odpovídající byty pro lékaře a četnictvo. Přidělení bytů: pro četnictvo v přízemí 2 pokoje, 1 kuchyň a příslušenství za roční nájem 260 korun. pro Dr.Freierslebena celé patro za roční nájem 500 korun. umístění ve dveřích číslo 18 – obecní kancelář; dvéře č.7 – obecní vězení; dvéře číslo 19 – obecní sluha. četnický stráţmistr Klampfl v 1.patře 1 pokoj,1 kuchyň, 1 spíţ, ročně 160 korun. zvýšen roční nájem z četnického bytu na 280 korun. Dr.Böhmovi část 1.patra za roční nájem 300 korun. stráţmistr Schönfelder dostal výpověď; nájem Dr.Böhmovi zvýšen na 380 korun. byt přidělený zaměstnanci dráhy Gebauerovi byl přidělen pošmistrovi Cirhanovi. zvýšení nájmu četnictvu na 350 korun. zvýšení nájmu v důsledku zavedení elektrického osvětlení;četnictvu na 700 korun, Cirhanovi na 900 korun. zvýšení nájmu četnictvu na 900 Kč, pošmistrovi Cirhanovi na 1 100 Kč. dělení bytů v 1.patře: vrchní pošmistr Cirhan 1 100 Kč; vrchní stráţmistr Draţka 740 kč. pronájem bytu v 1.patře po vrchním stráţmistru Cirhanovi učiteli Johannovi Wagnerovi za 1 100 Kč. další pronájem místnosti četnictvu za 2 000 Kč. 47:
Jméno domu: „ Bejtschek“.
Tento dům byl původně částí domu č.6. 1 9 1 2: byla tak zvaná výměnkářská část odprodána likvidátorem majetku Čapkem horníkovi Johannovi Bejtschkovi za 6 994 korun a dostala číslo 49.Od domu č.1 „Hanry“ koupil Bejtschek parcelu č.575 - 2 jitra, 670 čtverečních sáhů a parcelu č.698/24 - 1 jitro, 654 čtverečních sáhů louky.
28 byla provedena přístavba obytné části nákladem 4 100 Kč.Johann Bejtschek byl v prvním manţelství ţenatý s Eleonorou Philipp z Další Lhoty, ve druhém manţelství s Aloisií Brom, rozenou Hanauer z Bliţné, porodní bábou a vdovou po pivovarském dělníkovi, který zemřel v roce 1927. přebírá dům jeho vdova Aloisia Bejtschek.
1 9 2 6:
1 9 2 7: Dům
číslo
1 9 1 9:
Dům
číslo
číslo
číslo
53:
postavil Johann Wiener, cestář, nákladem 36 000 Kč.Tento předal dům ještě za svého ţivota: v dubnu svému synovci Josefovi Kasbergerovi, pivovarskému dělníku.
1 9 2 8: 1 9 3 1: Dům
52:
postavil Johann Robitschko, pivovarský dělník, nákladem 312 000 Kč.
1 9 2 8: Dům
51:
postaven Karlem Hechtbergerem nákladem 23 000 Kč.
1 9 2 7: Dům
50: Jméno domu: „ Plach“. postavil listonoš poštovního úřadu v Černé Franz Plach nákladem 22 000 Korun.Po jeho sluţebním přeloţení do Chvalšin prodal dům horníkovi Franzovi Schnölzerovi z Luţního závodu za 30 000 Korun.Stavební pozemek pocházel od hostinského Friedricha Watzla z č.38.
číslo
54:
postavil Josef Kalischko, listonoš poštovního úřadu v Černé, nákladem 75 000 Kč. Tento pochází z Dolní Vltavice, kde byl dříve listonošem. Stavební pozemky k domům č.51 aţ 54 pochází od domu č.22.
1 9 2 8:
Dům
číslo
postavil pivovarský kočí Wenzel Uretschläger nákladem 34 000 Kč.Stavební pozemek pochází rovněţ od č.22.
1 9 2 8: Dům
číslo
56:
postavil Emil Stark, obuvnický mistr a jeho manţelka Anna, rozená Kurz, nákladem 41 000 kč.Stavební parcela pochází od rodičů manţelky od domu č.14.
1 9 2 9: Dům
55:
číslo
57:
1 9 3 1:
postavil Franz Dörfl, zámečnický mistr, jako přízemní dílnu za 10 000 Kč; tuto dílnu měl předtím v domě č.39. postavil na tuto dílnu, která měla jenom rovnou střechu, poschodí na bydlení.
Dům číslo
58:
1 9 3 0:
postavil Anton Poferl, bývalý kovář na opuštěných tuhových dolech v Hůrce, nákladem 26 000 Kč; byl ţenatý s Marií Kary ze Zvonkové. Stavební pozemky k domům č.57 a č.58 pocházejí od domu č.20.
1 9 3 1: Dům
1 9 3 1:
1 9 3 2:
číslo
59:
sourozenci Hedwig, Erna a Hans Schihansl zahájili stavbu domu – pekařství.Stavební pozemek získali výměnou za vlastní luční parcelu č.698/61 od domu č.29. Vlastní parcela č.698/1 měla výměru 37 a 44 m2, odkoupená č.698/3 měla výměru 9 a 30 m2. dům dokončen, stavební náklady včetně zařízení pekařství činily 90 000 Kč.
29
K
HISTORII
KOSTELA
A
F A R Y.
Obyvatelé Černé byli většinou římsko-katolického vyznání;pouze v 16.století, kdy v Hořicích – do jejichţ církevního obvodu Černá patřila – luteránstvím svedení faráři ( Wenzel Leitl, zemřel 1572 a Johann Schlesinger, zemřel 1588 ) pečovali o zdejší duše, byla také Černá evangelická.Kdyţ ale Vilém z Roţmberka v roce 1588 energicky proti protestantům zakročil, navrátila se opět brzo dřívější víra. Dne 25.srpna 1787 byla Černá od Hořic odfařena a dostala vlastní kostel a byla vytvořena samostatná lokalie tj.církevní obvod.Vedení matrik bylo započato v roce 1787. Kostel byl zasvěcen ke cti „početí panny Marie“; patronem byl náboţenský fond, dílo císaře Josefa II.V roce 1787 byl postaven dřevěný kostel, v roce 1798 kostel kamenný, který byl v roce 1799 vysvěcen.V roce 1902 byl kostel zvětšen a byla postavena nová věţ; vysvěcen byl dne 3.července 1904. V roce 1794 byla zahájena výstavba fary, která byla dokončena dne 25.října 1795.V roce 1903 byla fara, která měla číslo 30, přestavěna nákladem 24 000 korun.Stavební náklady hradil ze ¾ náboţenský fond a z ¼ farnost.Stavba kostela / 1901 – 1904 / byla spolu se stavbou fary svěřena stavitelovi Franzovi Sossnerovi z Krumlova. Z bývalého farního kostela v Sopekau u Mühlhausen byly dne 29 listopadu 1788 přislíbeny dva zvony, které sem byly dopraveny 9 prosince 1788. Ke zdejší faře byly přifařeny následující obce: Černá, Plánička, Nová Ves, Jámy, Nový mlýn, Boxberg č.29 a č.30, Slavkovice, z Mokré „Massauer“, Jestřábí, od roku 1894 tuhové doly, nádraţí Černá a Luţní závod. Počet duší ve farnosti: Původně: 988; v roce 1894: 1 405; 1900: 1 363; 1920: 1 248; 1930: 1 254. V roce 1912 bylo do kostela zavedeno elektrické osvětlení. Ve světové válce 1914 – 1918 musela přinést oběti i církev.Dne 23.listopadu 1916 byly odvezeny zvony: velký o váze 572 kg, malý 63 kg a sakristijní 1 kg a místní zvon 24 kg z Jam; dne 9.září 1917 ještě také střední zvon o váze 300 kg.Celkem byl odvezeny do zbrojních továren zvony o celkové váze 960 kg, za které stát vyplatil odškodné ve výši 3 744 Korun.Bída světové války se nezastavila ani před posvěcenými zvony.Toto byla výstraha, ţe tyto nemají vyzvánět k vítěznému míru! Ochota farnosti k obětem pořídila za tyto zvony náhradu.Dne 5.června 1928 byly vysvěceny a zavěšeny 3 nové zvony.Váha jednotlivých zvonů ( bez armatury) je: 558, 318 ½ a 230 kg.Velký zvon zdobí obraz: „Jeţíš – král.Sv.Florián“ a nápis: „Od blesku a bouří ochraňuj nás ó pane Jéţiši Kriste“.Druhý zvon: Obraz „Marie pomocné“, nápis: „Maria, pomoţ nám,tak volá kaţdý zvuk vzhůru k tvému nebeskému trůnu“.Třetí zvon: Obraz „Sv.Terezie s dítětem Jeţišem“, a Nápis: „Nech svoje růţe na nás pršet“.Pro opatření zvonů bylo vybráno: dary ve farnosti 25 186 Kč, dary mimo farnost 3 046 Kč, zvonový fond včetně úroků 4 676 Kč – celkem 32 908 Kč.
Duchovní
v
Č e r n é.
L o k a l i s t é: 1. Edibert Reichel 2. Ambros Adrian Schohbach 3. Ignaz Benisch 4. Anton Florian 5. Wolfgang Schrimpf 6. Wenzel Andreas Naschinez 7. Johann Jungwirt 8. Karl Ignaz Konstantin Podaný
S p r á v c i: Ignaz Benisch do 13.7.1792 Ignaz Benisch Klarus Neradius Wenzel Jungwirth, po něm Laurenz Wenhart 7.10.1807 - 10.11.1808 Andreas Breitschopf 1.5.1809 - 3.11.1810 ( + ) Oswald Brix, kaplan z Hořic – Johann Pscheidl,kaplan z D.Vlt. 23.2.1811 - září 1817 Karl Podaný do 7.4.1818 8.4.1818 - 2.11.1826 Franz Tonner Od - do: 1787 – 1791 13.7.1792 – 21.12.1794 - 12.6. 1798 19.10.1798- červen 1807
30 9. Johann Scheifler 25.4.1827 - 2.1.1834 10.Johann Spora 3.7.1834 - 26.8.1850 11.Johann Mayer 21.11.1850- 1.5.1855 12.Franz Weywara 8.8.1855 - 10.12.1857 Dne 12.března 1858 byla lokalie Černá povýšena na farnost. F a r á ř i: Od - do: 13.Georg Metschl 16.3.1858 - 1866 14.Jakob Pascher 15.6.1866 - červen 1874 15.Franz Koller 7.10.1874 - květen 1876 16.Johann Steinko 5.11.1876 - 20.11.1879 17.Adalbert Ptáčník 26.2.1880 - 14.4.1893 18.Franz Bürger 19.9.1893 - 3.6.1901 19.Alois Winter 3.10.1901 - 20.6.1908 (+) 20.Wenzel Přibek,vikář v Černé povolán jako probošt do Jindřichova Hradce 15.10.1908- 1.8.1930
Matthias Rabský Wenzel Semmler Josef Sigmond Alois Bramberger S p r á v c i: Josef Schopper Emanuel Kögler Franz Tilp Dr.Emil Potschlögl Ludwig Kolarsch Karl Zahradník Johann Matuška
Blacidus Hořic
Windhager,kaplan z
21.Georg Neubauer 1.1.1931 rodák z Budějovic,působil nejprve v několika šumavských obcích, potom jako děkan do 31.12. 1930 v Lovosicích v severních Čechách.
VÝ VO J 1 7 7 4:
1 7 9 4: 1 8 7 9:
1 8 7 9:
1 8 8 0: 1 8 8 1: 1 8 8 2: 1 8 8 3:
1 8 9 0: 1 8 9 1:
Š K O L Y.
podle všeobecného školského řádu z tohoto roku vznikla v Černé triviální (středověký typ základní školy se třemi vyučovacími předměty: čtení,psaní, počtyp.p.) škola.Vlastní školní budova nebyla k dispozici.Vyučovalo se v domě č.26.Prvním učitelem měl být jeden tkadlec.Stavba školy spadá do 80.let 18.století. Před zřízením vlastní školy byla Černá přiškolena k Hořicím.Při zřízení lokalie byla postavena také škola.Jako první učitel je uváděn: Franz Maurer 1793 – 95, odešel do Malšína; druhý: Wenzel Berger 1797. celá vesnice Černá vyhořela. ve dnech 22. a 27.února byly takové sněhové závěje, ţe děti ze samotné vesnice Černá nemohly dojít do školy.Sníh sahal aţ nad vstupní dveře do školní budovy č.28. výnosem ze dne 7.června bylo povoleno zřízení druhé školní třídy.Protoţe ale nebylo ve školní budově místo byla pronajata jedna místnost v domě č.15 ( „ U vesnického hostinského“).Počet ţáků byl v 1.třídě 70 a ve 2.třídě 71. dne 29.června uděloval biskup Jirsík z Budějovic svátost biřmování.Cestou ze Zvonkové do Ţelnavy se převrátil s vozem do zmoly a lehce se zranil. bylo zavedeno vyučování ručních prací pro děvčata. dne 11.června přijala místní školní rada usnesení k výstavbě nové školní budovy. dne 17.května bylo započato se stavbou nové školní budovy, koncem srpna byla stavba dokončena a dne 7.října slavnostně vysvěcena.Nová školní budova byla postavena naproti staré a zhotovena jako hrubá kamenná stavba.Byla přízemní, měla dvě školní třídy a 3 menší místnosti pro ubytování učitelů a učitelské kabinety. výnosem zemské školní rady ze dne 14.března bylo povoleno zřízení třetí třídy. počátkem května bylo započato s nadstavbou poschodí na přízemní školní budovu.Střecha nebyla sejmuta, nýbrţ pomocí heverů a jiných zvedacích zařízení byla vyzvednuta nahoru a potom bylo provedeno vyzdění poschodí.Počátkem září byla stavba dokončena.Náklady činily 6 105 zlatých 91 krejcarů.Počet ţáků byl 199;
31
1 8 9 2: 1 8 9 3:
1 8 9 8:
1 9 1 1: 1 9 2 4: 1 9 2 7:
198 německých a 1 s příslušností k české národnosti.V nové školní budově byly nyní prostory pro 4 třídy, 2 byty po 2 místnostech pro učitele, 1 kabinet, 1 kabinet s rašelinou a dřevem a záchody. Stará školní budova slouţila od postavení nové školy v roce 1883 zcela jako byt vedoucího školy.Po dokončení nové školy byly podle toho byty pro všechny učitelské síly k dispozici. dne 30.srpna byla obec navštívena místodrţitelem hrabětem Franzem Thunem a tento byl slavnostně přivítán školní mládeţí a obyvatelstvem. byl pro školu vybudován místní školní radou vodovod nákladem 950 zlatých.Předtím byla na dvoře staré školy studna, jejíţ voda nebyla právě vhodná k vaření a mytí.Ţelezným potrubím byla voda vedena z dobrého pramene zachyceného na parcele číslo 638 Franze Jungwirta z domu č.45, leţící na silnici do Pláničky.Tak získala škola dobrou, stále tekoucí pitnou a uţitkovou vodu.Pramen byl zachycen do dubového sudu, který byl v roce 1927 nahrazen betonovou nádobou s víkem.Náklady činily 623,30 Kč.Odškodnění bylo původně zaplaceno Franzovi Jungwirtovi ve výši 6 korun,Franzovi Erhartovi 4 koruny, od roku 1926 dostává Jungwirt 50 Kč, od roku 1931 40 Kč a má za povinnost skruţ udrţovat v čistotě a dohlíţet na ni.Pozemkové odškodnění Erharta bylo v roce 1930 zastaveno jako neodůvodněné. V roce 1895 nebo 1896 byla povolena odbočka vodovodu pro faru o síle slámového stébla a za to byl od roku 1926 vybírán roční poplatek 10 Kč.Za správy pana řídícího učitele Wagnera bylo potrubí vodovodu vyčištěno hasiči; mrtvá ţába a mrtvý krtek vyplavali na denní světlo. Protoţe jednotliví soukromníci si osobovali právo na neomezený odběr vody a nerespektovali předpisy místní školní rady, muselo být zahájeno soudní řízení.Dotyčné rozhodnutí ze dne 4.prosince 1926, č.j.S 48-26/12 zní: „Jménem republiky!Okresní soud v Horní Plané vedený vrchním zemským soudním radou a předsedou soudu Josefem Röslerem jako soudcem v právní věci ţalující strany místní školní rady v Černé, zastoupené notářem panem Hansem Nietsche z Horní Plané, proti obţalovaným stranám: Marii Plach, manţelce listonoše v Černé a Regině Gerber, manţelce obchodníka v Černé, zastoupené Dr.Ludvíkem Fuchsem, advokátem z Krumlova, pro zjištění neexistujícího práva na odběr vody, právem naznal: je zjištěno, ţe právo odběru pitné vody ze školní studny v Černé, které si obţalovaní osobovali, těmto nepřísluší.Obţalovaní jsou povinni se v budoucnosti odběru vody zdrţet, proti exekuci a ţalobci solidárně uhradit náklady spojené s procesem ve výši 558,99 Kč proti jiné exekuci!“ Místní školní rada regulovala odběr vody ze školní studny pro soukromníky tím způsobem, ţe tito při placení uznávacího poplatku 10 Kč ročně, musí podat ţádost o povolení odběru.Vodovod byl v roce 1930 inţenýrskou kanceláří Karla Denka z Prahy vyměřen; jeden plán byl uloţen ve školním archivu, druhý u okresního úřadu v Českém Krumlově a bylo poţádáno o zápis do vodní knihy.Náklady na vyměření a plány činily 751 Kč. dne 10.září byla zavraţděna císařovna Elisabeth, coţ vzbudilo niternou účast obyvatelstva.Také 50 leté jubileum vlády císaře Franze Josefa I. bylo důstojně oslaveno dne 2.prosince mládeţí a lidem. dne 1.září byla otevřena paralelní ( souběţná – p.p.) třída.Také vstoupilo v platnost připojení Bliţné školou k Černé / dříve Dolní Vltavice/.Stav ţáků: 239. dne 25.listopadu byla okresní školní radou zrušena paralelní třída/ 4.třída/. dne 1.září byla paralelní třída opět povolena zemskou školní radou a sice pouze na jeden rok.Pro následující léta se muselo pokaţdé znovu ţádat.
32 Š k o l n í l o u k a : parcela číslo 404/12; rozloha 33 a 74 m2. Po rozdělení pastviny pro krávy bylo na základě výnosu místodrţitelství v Praze ze dne 23.června 1865, č.3561, přivtěleno vlastnické právo na parcelu č.404 / 12 škole v Černé.Výnosem z dubna 1868, č.1419, byla louka, obhospodařovaná nadučitelem Jungbauerem do roku 1906 k chovu dobytka, od této doby je pronajatá. Stavební parcela pro novou školní budovu byla přivtělena dne 16.dubna 1897; č.38. 1 9 3 0: 3 definitivní a 1 paralelní třída.Počet ţáků 165. Přiškoleny: Černá, Slavkovice, Plánička, Nová Ves, Jámy, Bliţná, Jestřábí a Tuhové doly. Vyučující
na
škole
v
Č e r n é.
1. Franz Maurer, učitel 1793 – 1795 později v Malšíně 2.Wenzel Berger,učitel 1797 - ? 3.Franz Hödl,učitel 1794(?)- 1815 4.J.G.Riederer,učitel 1815 – 1827 5.Karl Holzinger,učitel 1827 – 1839 6.Michal Holzinger,učitel 1839 – 1857 7.Anton Zaunmüller,ved.školy 1857 . 1872 1872 odešel na odpočinek 8:Adalbert Jungbauer,ved.školy 1872 – 1906 od roku 1879 nadučitel, v roce 1906 odešel na odpočinek po 45 letech sluţby, z toho 34 let v Černé; majitel domu č.47;v uznání a ocenění jeho zásluh o obec,školu a církev mu bylo uděleno čestné občanství obce Černá ( 12.7 a 24.12 1930 ). 9.V.Anděl,podučitel 1879 - ? 10.Josef Koller,podučitel ? - ? 11.Ernst Pable,podučitel 1884 – 1888 stal se provizorním vedoucím školy v Račíně 12.Josef Slabschi,podučitel 1888 – 1891 stal se provozorním učitelem v Křišťanově 13.Adolf Blaha,učitel 1891 – 1907 odešel 1.9 jako vedoucí školy do Bednářů 14.Aloisia Slaviček,podučitelka 1892 – 1894 odešla do Chvalšin 15.Anton Neubauer,podučitel 1894 – 1897 odešel jako učitel do Přídolí 16.Franz Paar,podučitel 1897 – 1907 odešel jako učitel do Hořic 17.Paula Dick,učitelka 2.třídy 1907 – 1909 odešla jako učitel do Budějovic 18.Theodor Wagner,nadučitel 1.9.1906- 1.9.1925 - pocházel z Jablonce, působil jako učitel v Jablonci, Pěkné, Uhlíkově, jako vedoucí školy na Jeleních Vrchách; po 19 letém působení jako nadučitel v Černé odešel na odpočinek a od této doby ţije v Krumlově.Dne 25.srpna 1925 upořádali učitelé čestnou slavnost na rozloučenou, jíţ se zúčastnili učitelé, školní mládeţ,místní školní rada, zástupci přiškolených vesnic a obyvatelstvo. 19.Philipp Tobner,učitel 1.třídy 1.9.1907 – 5.1.1915 - byl zatčen pro nepříznivé výroky proti Habsburkům a se zmenšenými poţitky poslán na odpočinek. 20.Alois Wimberger,učitel 2.třídy 1.9.1909 – 1.3.1911 - pocházel z Kyselova, odešel jako učitel do Přídolí a toho času ( 1931) je odborným učitelem ve Vimperku. 21.Adolf Reininger,proviz.učitel 2 tř.-1.11.1910- 30.4.1911-odešel do Stoţce 22.Hans Glaser,učitel 2 třídy 1.11.1911 – 1914 - odešel do Přídolí. Hans Glaser a Adolf Reininger padli dne 19.listopadu 1914 u Lajkrače v Srbsku hrdinnou Smrtí. Čest jejich památce! 23.Johann Wagner.prov.učitel 2.tř. 1.11.1911 – 30.4.1912 – rodák z Račína, potom odešel do Světlíku.
33 24.Marie Engelmaier,prov.učitelka 2 tř. 1.11.1912-30.4.1913- odešla do Dolní Vltavice. 25.Othmar Honzig,pr.učitel 2 tř. 1.11.1913- 20.6.1915- nastoupil válečnou sluţbu,po skončení války se přiţenil na obchod v Aigenu. 26.Marie Mathe,pr.učitelka 2 tř. 1.9.1914- 1922- dcera bývalého nadučitele Mathe v Dolní Vltavici;oţenila se s učitelem Hahnelem a zanechala povolání. 27.Josef R.Hahnel,učitel 1.tř. 1.1.1916 – 31.8.1931-od 1907 do 1914 učitel ve Svérázu, potom ve válečné sluţbě; 1.9.- 31.12.1915 na měšťanské škole v Horní Plané. 28.Johann Wagner,učitel 2 tř. 15.12.1918- dodnes (1932)- pochází z Rybářských Domků,obec Pestřice; dříve byl proviz.vedoucím školy ve Smědči. 29.Hermine Goll,prov.učitelka 1.9.1923- 28.6.1924 .-odešla do Hořic 30.Theresia Jungbauer,pr.učitelka 1.7.1924-31.8.1924 – jen v prázdninách,jinak v Perneku. 31.Eleonore Herzog,pr.učitelka 1.9.1924- 1.12.1924 - odešla do Hůrky. 32.Josef R.Hahnel,zastup.nadučitel 1.9.1925- 1.9.1927 viz pořadí 27. a 40. 33.Karoline Nitsche,pr.učitelka 1.9.1925- 1.2.1926 od 1.2.1926 na zdravotní dovolené v Horní Plané. 34.Anna Schnölzer,výpomoc.učitelka 27.2.1926-30.6.1926 původem z Vejprt. 35.Hermine Reischl,výpomocná učitelka 1.9.1926 – 1.2.1927 odešla do Hořic, později se provdala za Dr.Baugartla, lékaře v Jablonci. 36.Johann Holzhacker,nadučitel 1.2.1927 – 30.6.1930 - byl zpočátku učitelem v Hořicích a odtud odešel jako nadučitel do Polné;pochází z kaplického okresu. 37.Adalbert Hochbereger,výpom.učitel 1.9.1927 - 1.9.1929 - přišel z Mokré a zase se tam vrátil. 38.Johann Schinko,výpom.učitel 1.9.1927 – 20.9.1929 - odešel do Březovíku;syn ředitele měšťanské školy ve Chvalšinách. 39.Martha Nechyba,výpom.učitelka 20.9.1929-31.8.1930 - odešla do Slavkova;dcera nadučitele ve Světlíku. 40.Josef R.Hahnel,prov.nadučitel 1.9.1930 – 30.6.1931 - (viz poloţku 27 a 32);pochází ze severních Čech, naposled bytem v Horní Plané;odešel jako definitivní nadučitel do Malé Černoce, okr.Podbořany.Č e s t n ý o b č a n obce Černá, zakladatel a čestný ředitel pěveckého spolku v Černé, člen obecního zastupitelstva a finanční komise, finanční referent a správce obecní pokladny, vedoucí obecní knihovny, pisatel obecní kroniky, člen a jednatel místní školní rady, jednatel místní skupiny svazu Němců v Čechách, svazu zemědělců a vodního sdruţení.( Dne 29.8.1931 působivý večírek na rozloučenou). 41.Amand Fuchs,učitelský čekatel 1.9.1930 – 31.8.1931 - přišel z Přídolí, odešel do Pěkné. 42.Marie Schinko,učitelská čekatelka 1.9.1930 - pochází z Litoměřic;manţelka nadučitele Ferdinanda Schinka v Mokré. 43.Emanuel Fuchs,nadučitel 1.7.1931 - pochází z prachatického okresu, kde působil na mnoha místech, naposled jako nadučitel v Pěkné. 44.Karl Pankratz,učitelský čekatel 1.9.1931 – 30.6.1932 - odešel jako definitivní učitel do Ondřejova, pochází z Křišťanova. Učitelky
ručních
1. Slečna Eleonore Höpfl 2. paní Marie Rheder z Hůrky.
p r a c í. -
od 1.1.1881 do 1882. 1882 – 5.2.1899 (+);manţelka nadučitele Rhedera
34 3. sl.Marie Dwořak od 1.3.1899 do 28.2.1930;přišla z Nové Pece,na odpočinku ţije v Budějovicích. 4. sl.Hildegard Honzik od 1.1.1927 do30.6.1929;z Horní Plané, odešla do Svérázu. 5. sl.Anna Čapek od 1.9.1929 do 30.6.1930; z Horní Plané, odešla do Nové Pece. 6. sl.Amalia Rienmüller pocházela jako její dvě předchůdkyně z Horní Plané a rovněţ odešla do Nové Pece. A.Dwořak a A.Rienmüller byly zaměstnány jako definitivní;Honzik a Čapek jako výpomocné síly. Kapitola „Vývoj školy“ byla vyjmuta ze školní kroniky a doplňky pocházejí od pana nadučitele Jungbauera a pisatele kroniky.
MÍSTNÍ
ŠKOLNÍ
R A D A.
V návaznosti na kapitolu „Vývoj školy“ píši o činnosti místního školního dohledu, případně o místní školní radě.Z minulých desetiletí nejsou k dispozici téměř ţádné záznamy, proto není moţné obsáhlejší zpracování.Co pozoruhodného se ve starých spisech objevilo, vyhledal pan učitel Wagner a toto bylo následně zpracováno. Členové
místního
školního
d o z o r u:
Franz Gabriel, místní školní dohlíţitel ( v kaţdém případě z domu č.17“Primater“). Dozor převzal stát.Byl vypracován rakouský říšský školní zákon.Byly ustanoveny místní školní rady. 1 8 7 0 – 1 8 7 4: předseda Franz Gabriel ( č.17) místní školní inspektor Wenzel Gallistl ( č.21) členové Matthias Stifter, P.Jakob Pascher(farář), Johann Fink,Anton Zaunmüller (vedoucí školy). 1 8 7 4 – 1 8 7 7: předseda Franz Gabriel (č.17) místní školní inspektor Lorenz Watzl členové P.Jakob Pascher ( farář ),Anton Jungbauer,nadučitel; Ing.Wesely,ředitel ( šlechtický hlas za kníţete Schwarzenberka ); Wenzel Schellner. 1 8 7 7 – 1 8 8 1: předseda Franz Gabriel (č.17) místní školní inspektor Franz Gabriel členové Leopold Balling,ředitel ( kníţecí hlas); P.Johann Steinko,farář; Albert Jungbauer, nadučitel; Franz Wenk-Plánička; Albert Watzl. 1 8 8 1: předseda Franz Gabriel ( č.17) místní školní inspektor Josef Lang ( č.20) členové P.Albert Ptačnik,farář; Albert Jungbauer nadučitel; Leopold Balling,ředitel,kníţecí hlas; Frank Wenk- Plánička; Wenzel Gallistl. 1 8 9 0: předseda Johann Gabriel ( č.6) místní školní inspektor Josef Lang ( č.20) 1 8 5 7: 1 8 6 8:
35 členové
-
1 8 9 8:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 0 8:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 0 9 – 1 9 1 3:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 1 3 – 1 9 1 9:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 1 9 – 1 9 2 1:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 2 1 – 1 9 2 5:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 2 5 – 1 9 2 9:
předseda místní školní inspektor členové
-
1 9 2 9 – 1 9 3 3:
předseda místní školní inspektor členové
-
P.Albert Ptačnik,farář; Albert Jungbauer,nadučitel; Wenzel Gallistl,Johann Wenzel- Plánička. Josef Gabriel ( č.17) Josef Lang ( č.20) P.Franz Bürger,farář; Albert Jungbauer, nadučitel; Wenzel Gallistl; Josef WatzlPlánička. Michael Leichtner ( č.8) Josef Lang ( č.20) P.Franz Bürger,farář; Albert Jungbauer, nadučitel; Wenzel Gallistl; Josef Watzl; kníţecí schwarzenberský správec Matuška, kníţecí hlas. Alois Payer ( č.15) Josef Lang ( č.20) Karl Taschek, kníţecí schwarzenberský správec, kníţecí hlas; Theodor Wagner, nadučitel; Wenzel Přibek,farář; Michael Leichtner ( č.8); Johann Watzl-Plánička Ferdinand Lustig – Slavkovice. Johan Watzl ( č.18) Josef Lang ( č.20) Eduard Eisenberger,kníţecí schwarzenberský správec,kníţecí hlas; P.Wenzel Přibek,farář;Theodor Wagner,nadučitel Johann Watzl; Michael Leichtner ( č.8); Johann HammerlindlPlánička; Johann Jungbauer-Bliţná. Johann Scheiterbauer (č.29) Anton Mugrauer ( č.22) Theodor Wagner,nadučitel;Wenzel Přibek,farář;Franz Koller,pivovarský kočí; Johann Watzl-Plánička;Franz ErhardSlavkovice;Josef Jungbauer-Bliţná. Theodor Wagner,nadučitel Franz Gabriel ( č.1) Karl Buckholz,pivovarský tovaryš; Johann Wagner,učitel;Josef Stürzl-Plánička;Josef Filipp,horník z tuhodolů. Johann Wagner,učitel Franz Gabriel ( č.1) Franz Koller,pivovarský kočí;Theodor Wagner,nadučitel;J.R.Hahnel,zastupující nadučitel;Franz Bayer – Bliţná;Johann Stürzl-Plánička. Franz Gabriel (č.1) Josef Feyrer,Plánička Johann Holzhacker,nadučitel – do 30.6.
36 1930;J.R.Hahnel,prov.nadučitel-od 30.6 1930 do 1.9.1931;Johann Wagner-učitel Karl Schanda,zámečník ( pivovar); Franz Beyer- Bliţná. Ze zvláštní činnosti místní školní rady. 1882: dne 11.června rozhodla o stavbě nové školní budovy. 1883: dne 17.května byla zahájena stavba nové školní budovy. 1891: počátkem května bylo započato se stavbou poschodí na nové školní budově.Náklady činily 6 105 zlatých 91 krejcarů. 1893: v dubnu bylo zřízeno cvičiště.Stavba školního vodovodu – náklady 950 zlatých. 1911: dne 16.května byla obec Bliţná připojena školou k Černé. 1925: vydláţdění vchodu a silničních příkopů před oběma školními budovami,náklad:1368,40 Kč. 1926: obnovení nápisu na budově z kovových písmen – nákladem 412,50 Kč. Výstavba a nové zastřešení kolny na dřevo a rašelinu – nákladem 5 621 Kč. Roční náklady na školu. 1894: 565 zlatých 38 krejcarů a 51 zlatých 10 krejcarů vyplacená penze vdově po učiteli Anně Holzinger; celkem 616 zlatých 48 krejcarů. 1910: 1 764 Korun 1920: 9 160 Korun 1930: 10 585,20 Kč.
KNÍŢECÍ
SCHWARZENBERSKÝ
P I V O V A R.
V roce 1568 zaloţil a postavil Krčín, nejzdatnější úředník Viléma z Roţmberka, pivovar (č.31) a mlýn (č.39).Hospody v Horní Plané, Hořicích a Frymburku byly odkázány na odběr piva v Černé. V roce 1605 odebíralo z tohoto pivovaru pivo 48 hospod.Aţ do 70.let 19.století byla v provozu sladovna systému Poupě ( systém výroby sladu zůstal v principu do té doby stejný).Podstatné změny postihly pouze zkvašování zeleného sladu.Potřebné obracení sladu bylo od elektrifikace pivovaru v roce 1909 prováděno automatickými obraceči, proto mělo pivo kouřovou příchuť. Dne 16.prosince 1571 se zastřelil pivovarský písař, jehoţ jméno nebylo uvedeno.V roce 1591 je uváděn jako bývalý pivovarský písař, Bedva.V letech 1640 – 52 byl pivovarským písařem Tobias Koller. M l ý n byl právě tak zřízen Krčínem v roce 1568.V letech 1595 je uváděn jako mlynář Girgl.Mlýn byl zřízen pro potřeby sladovny.V roce 1880 byl tento mlýn, včetně vodního práva, vyměněn za louku společného majetku a na této byl zaloţen hořejší rybník pro těţbu ledu.Všichni poddaní museli v tomto mlýně nechat mlet svoje obilí, stejně tak odebírat svoje pivo z pivovaru – proti vysokým trestům. C h m e l n i c e pro pivovar vznikly u Mokré a u Olšovského dvora;byly opuštěny koncem roku 1788. P a l í r n a k o ř a l k y , kníţecí, je uváděna v provozu v letech 1791 a 1841. Z a l o ţ e n í r y b n í k ů pro těţbu ledu: Po roce 1568 vyměřil Krčín pod pivovarem také dva rybníky, které měly na velikosti překonat Olšovský rybník, ale tento plán upadl.Tehdy se právě vracel Olšovský rybník zlatokorunskému klášteru a chtěli za něho pořídit náhradu. Před zaloţením vlastních pivovarských rybníků byl led získáván z rybníku v Jestřábí a u Nového mlýna ( u Jam), eventuelně z Olšovského rybníka.K dopravě ledu byly vyuţívány selské
37 povozy.Před rokem 1880 byl zaloţen dolní rybník o rozloze asi 1 150 m2, okolo roku 1880 druhý, horní rybník o rozloze asi 1 650 m2, jehoţ pozemek byl získán výměnou sladovnického mlýna se 17 majiteli.Před válkou v letech 1914 – 18 se pokusila správa rybářství v Krumlově chovat v obou rybnících pstruhy, ale zůstalo pouze u pokusu, protoţe voda v rybnících byla příliš studená. V přední části pivovaru, ve které jsou umístěny byty úředníků a kanceláře,měl být dříve umístěn lovecký zámek.Na východní straně v 1.patře byl otevřený balkon, z něhoţ panstvo střílelo zvěř, která jim byla naháněna honci.Les sahal tehdy od Pláničky aţ po č.26 ( „Klarahäusl“), jak pamětník Josef Gabriel vyprávěl z vlastní zkušenosti.Stejně tak si ještě pamatuje na otevřený balkon v pivovaře, který nechal zazdít pan ředitel Nikolaus Herrmann.V přilehlém bytě sládeckého mistra byl balkon přestavěn na chodbu vedoucí k pokojům ( sděleno panem Josefem Gabrielem, dům č.17, 1892 – 1928, podle vyprávění jeho otce Franze Gabriela). V letech 1879 – 1880 byly v pivovaře vybudovány nové horní sklepy.Na popud pana Franze Gabriela z č.17, byl vývoz zeminy pouţit k přeloţení okresní silnice v Černé obci ( sděleno p.Josefem Gabrielem, č.17 – 1892 – 1928). V roce 1931 bylo k dispozici 6 sklepních prostor s prostorovým obsahem 5 000 m3,které byly kaţdý rok naplněny ledem z obou pivovarských rybníků.Potřebné mnoţství bylo 400 aţ 500 ţelezničních vagonů.K těţbě ledu bylo přijímáno 40 dělníků; náklady na zásobení pivovaru ledem se pohybovaly od 10 000 do 20 000 Kč. Vý r o b a p i va - v ý s t a v: Výlev: roky 1603,1650,1700: 30 sudů 1750: 30 sudů 1800: 33 ¼ sudu 1841, 1850 : 38 sudů 1873: 120 věder 1880 60 hl „Výlev“ znamená mnoţství, které můţe být vyrobeno z jedné várky.Označení „sud“ by mohlo odpovídat jednomu vědru ( 1 vědro = 56,689 litrů – p.p.), proto výlev v roce 1603 se rovnal asi 12 hektolitrům výlevu nebo várky. Vy r o b e n é p i v o. V roce 1603: 2 160 sudů bílého piva, přičemţ vyrobené patoky ( ředina) byly pouţity pro čeleď v Olšovském dvoře a jinde. V roce 1650: 768 sudé ječného ( červeného) piva,696 sudů pšeničného ( bílého) piva a 474 věder patoků. V roce 1700: 1 512 sudů pšeničného piva r.1750: 1 290 sudů pšeničného piva V roce 1800: 2 660 sudů ječného piva r.1850: 2 280 sudů svrchně kvasinkového piva 1862 / 1863: 17 000 věder ročně 1871/72: 15 000 věder V roce 1873: 17 700 věder r.1880: 10 200 hektolitrů V roce 1885: 14 000 hl r.1890: 17 500 hl V roce 1895: 14 800 hl 1895/ 6: 18 240 hl 1897 / 1898: 18 840 hl r. 1899: 19 500 hl 1899 / 1900: 19 980 hl r.1910: 20 800 hl V roce 1920: 13 844 hl r-1930: 20 500 hektolitrů. C e n y p i v a. V roce 1603 stál jeden sud 3 – 4 kopy míšeňské.V r.1650: 7 zlatých rýnských; 1700:10 zlatých; 1800: 12 zlatých 40 krejcarů; 1850: 12 zlatých konvenční měny. Patoky: 1603: za 1 vědro 2 groše 4 pfeniky; 1650: 3 krejcary. C e n y p i v a z a 1 h l z p i v o v a r u. 1900: 16 Korun sudové a 22 Korun lahvové pivo 1910: 17,50 Korun sudové a 20 K lahvové 1920: 154 Korun sudové a 223 Korun lahvové pivo 1930: 184,90 Kč sudové a 256,50 Kč lahvové pivo. P o č e t h o s p o d o d e b í r a j í c í c h p i v o. 1605: 48 1900: 175 1910: 190 1920: 150 1930: 150
38 Počet
stálých
zaměstnanci vedoucí úředníci výpom. úředníci zaměstnanci dělníci pomocní dělníci R o č n í s p o t ř e ba ječmene sladu chmele
z a m ě s t n a n c ů. 1900 2 2 3 25 9
1910 2 3 4 19 9
1920 2 3 3 20 5
1930 2 3 4 19 5
v q. 3 860 3 200 66
5 300 4 000 61
4 000 2 800 35
4 300 3 200 57
N á k u p n í c e n a z a: chmel ječmen slad
353 Korun 19
Roční obrat Za pivo
p i v o v a r u: 325 000 Korun
260 Korun 8 320 Kč 17,2 120-180 vlastní výroba
375 000 Korun
2 000 000 Kč
1 800 Kč 140
3 500 000 Kč
O d b ě r v o d y k v ý r o b ě p i v a. V současné době se odebírá voda k výrobě piva z „ Bílé studny“, která leţí na Kostelní stezce směrem na Jámy.Studna dávala denně okolo 2 000 hl vody, která je vhodná k výrobě piva, mohla by být ale o několik stupňů měkčí.Pramen této studny vyvrhuje bílý písek, odtud jméno „Bílá studna“.Toto prameniště bylo zakoupeno od společného majetku obce Slavkovice.Studna byla původně vyloţena uvnitř dřevěnými fošnami, za pana správce Wegscheidera byla vyzděna. P r o v o z n í v y l e p š e n í. V roce 1901 byl postaven nový parní kotel;v roce 1909 byla obnovena stáčírna.Elektrifikace závodu následovala v letech 1909/10;proud dodávala centrála tuhových dolů a byl veden kabelem,který byl poloţen v silnici a veden do pivovaru.Někdejší strojní zařízení bylo po provedené elektrifikaci opuštěno.Chladírny musely být v roce 1930 renovovány nákladem 38 000 Kč / staré pocházely z roku 1875/. Ke zrychlení a zlevnění dopravy piva byl v roce 1931 zakoupen za 75 000 Kč nákladní automobil s nosností dvě tuny.Do této doby bylo pivo dopravováno vlastními potahy ( 5 dvouspřeţných potahů), částečně také drahou;ojediněle, v nutných případech, bylo pivo dopravováno zemědělci z Černé; někteří hostinští si odváţeli pivo sami.Nákupem nákladního automobilu se mohl stav potahů sníţit v pivovaře na tři. Pokrok v pivovarském průmyslu přinesl ssebou během let mnoho změn.Docela byl pivovar přestavěn v roce 1867; potom v roce 1856 byl zaveden stroj na drcení sladu; v letech 1859/60 byly postaveny nové pivní a ledové sklepy ( sděleno správcem R.Kunschakem). S t a v e b n í z a ř í z e n í p r o v o z u. V letech 1879/80 bylo započato se stavbou nových skladovacích a kvasných sklepů.Tím se uvolnily staré nevyhovující sklepy na frymburské silnici, do nichţ byly v roce 1917 umístěny sklepy na ovocné šťávy.
39 V roce 1909 byl zakoupen pivovar v Hinterweissenbachu ( Horní Rakousko) manţely Königsederovými a byl spravován pivovarem v Černé.Jedinečným sládkem byl Georg Königseder, přes válečné období vrchní sládek Paul Blaschke, od roku 1919 Franz Winzig, syn bývalého bednářského mistra v Černé Winziga. Od 1.října 1915 byl zastaven provoz v městském pivovaře ve Frymburku a tento byl pronajat pivovarem v Černé, který tam udrţoval pobočný sklad piva. V roce 1931 byl tuhovými doly předán dům č.40 správě pivovaru, která zde zřídila byty pro své zaměstnance. V ý r o b n a o v o c n ý c h š ť a v. Ke zhodnocení, ve vlastních kníţecích lesích se vyskytujících malin, byla v roce 1910 zřízena v pivovaře výrobna šťav.Původně měla být tato výrobna postavena v Ţelnavě, kde byly jiţ zahájeny přípravné práce.Po odřeknutí lesním ředitelstvím byla výrobna přičleněna k pivovaru.Má se za to, ţe srdeční mrtvice, na níţ zemřel sládecký mistr Senf, byla zapříčiněna těmito spory. Výroba v roce 1910 byla asi 200 q; v r.1920 asi 600 q; v r.1930 asi 400 q. Odbyt byl v roce 1910 asi 75 q; v r. 1920 asi 1 200 q a v r.1930 asi 500 q malinového výtaţku.Mimo to se prodávala oslazená malinová šťáva od 40 litrů výše. V době nouze světové války v letech 1914/18 byla za vedoucího výrobny ovocných šťav Gebauera vyráběna také borůvková šťáva a různé ovocné šťávy, které nacházely odbyt. T ě ţ b a p a l i v o v é r a š e l i n y. Na vlastním rašeliništi pivovaru v Dolní a Horní Borkové ( asi 20 ha ) a na Bedřichově luhu ( asi 35 ha ) bylo průměrně ročně těţeno 10 000 m3 palivové rašeliny.Roční potřeba pivovaru byla 8 000 aţ 12 000 m3.Náklady na výrobu jednoho prostorového metru/ prm/ palivové rašeliny činily 20 Korun, k tomu 7 Korun na dovoz a 0,7 Koruny pro vozače a rovnače.Dovoz byl prováděn sedláky z Černé a okolí. Mimo palivovou rašelinu potřeboval závod ještě asi 10 vagonů uhlí a 50 prm palivového dříví. Z í s k á v á n í p o z e m k ů. Pozemek pro dolní rybník a dolní sklepy byl vyměněn s domem č.20 ( „ Mugrauer“ ) před rokem 1880 za kus lesa v Gaisberku u Pestřice ( tento díl lesa byl v roce 1913 prodán zpět kníţeti Schwarzenberkovi ).Pozemek pro horní rybník pochází od společného majetku, který byl v roce 1880 vyměněn za sladovnický mlýn ( dům č.39 ). Další pozemek pro rozšíření pivovarské výroby byl získán od hospodářství č.1; 4; 6; 10; 18; a 22. Johann Watzl ( dům č.18 – „Fink“ ) prodal pivovaru v roce 1913 své pole, které leţí v jiţním sousedství pivovaru, za 4 000 Korun; výměra 1 jitro 505 čtverečních sáhů. V roce 1926 byly československým pozemkovým úřadem v y v l a s t n ě n y tři kníţecí popluţní dvory: Jestřábí, Olšovský dvůr a Valtrov, které byly pod stejnou správou jako pivovar a předány českým majitelům za nepatrnou přidělovací cenu.Pivovaru bylo předáno do vlastnictví ode dvora Jestřábí na obecních hranicích po 1 ha louky a pole. Pro udrţení vlastních potahů ( 5 párů koní ) byly pivovaru přiděleny v roce 1929 od tuhových dolů v Černé 1,5 ha velké „ Nové louky“ ( leţící na Olšovském potoce ). Pozemky na rašeliništi obnáší v Horní a Dolní Borkové asi 20 ha a na Bedřichově luhu asi 35 ha. V roce 1931 byla společně podílníky z Černé, Slavkovic a Pláničky zakoupena spojovací cesta „ veřejný majetek – Bílá studna“ za účelem odvozu dřeva v zimě a čistících prací na studni od manţelů Breitschopfových z Pláničky za 1 700 Kč. Z a m ě s t n a n c i z á v o d u v l e t e c h 1 9 3 1 / 3 2. 1 správec ( Rudolf Kunschak), 1 sládecký mistr ( Wenzel Šauer ), 1 správce pokladny ( Adolf Blaschek ), 1 účetní ( Anton Měřička ), 1 bednářský mistr ( Ludwig Winzig ), 1 mladší sládek ( Josef Jáchym ), 1 sklepmistr ( Martin Hafner ), 1 vrchní sladovník ( Stanislav Šebesta ), 1 elektrikář ( Hans Winzig ), 1 řidič ( Karl Schanda ), 1 mistr kvašení ( Franz Robitschko ), 3 pivovarští tovaryši, 3 učni, 1 zedník, 1 tesař, 1 zámečník ( topič ), 4 kočí a 10 pomocníků – celkem 34 osob.
40 V e d o u c í ú ř e d n í c i. Aţ do roku 1893 podléhal pivovar administrativnímu vedení ředitelství dolů, do roku 1928 ředitelství panství v Krumlově a dozor měl současně zemědělský správce popluţních dvorů Jestřábí, Olšovský dvůr a Valtrov. Od 1.ledna 1928 se stala správa pivovaru samostatnou sluţebnou a jako taková byla podřízena přímo ústřednímu ředitelství na Hluboké. Správa S l á d e c k ý m i s t r. Zach Hauber Swoboda Kuba Knöchl Bělohabek Josef Hrach 1902 - říjen 1909 Heinrich Skřidlo říjen 1909 - 1912 Franz Senft 1912 - 1913 Karl Špatný 1913 - 1926 Ing.Wenzel Šauer 1926 - 1933 O s t a t n í. Vznikem Československé republiky ( 1918 ) a odloučení od dřívějšího Rakouska utrpěl pivovar těţké ztráty na svém odbytu / odpadlo dodávání piva do příhraničních obcí Horního Rakouska /. Výpadek za rok ve výši 4 000 hl není vysokým odhadem. V letech 1930 / 31 bylo dodáno pivovaru ve Vyšším Brodě na 2 000 hl piva, protoţe klášterní pivovar renovoval stáčírnu. ( Sestaveno podle údajů pana správce Rudolfa Kunschaka a pamětníka Josefa Gabriela z domu č.17). Několik h i s t o r i c k ý c h z á z n a m ů o p i v o v a r n i c t v í. / z díla „Pivovarské závody a pivovary v jiţních Čechách“ od Dr.Valentina Schmidta z Vyššího Brodu). „ Várečné a sladovnické právo bývalo dříve všeobecné a bylo teprve později započítáváno k „městské obţivě“. Toto všeobecné várečné a sladovnické právo bylo ale brzo citelně omezeno tak zvaným „mílovým právem“, privilegiem, které bylo propůjčováno králi jejich městům, pozemkovými pány jím poddaným městům a městysům, a to určovalo, ţe určitá zaměstnání a řemesla uvnitř okruhu jedné míle kolem města jsou vyhraţena měšťanům tohoto místa k „městské obţivě“.Mezi jiným nesměla být trpěna v okruhu jedné ( nebo také půl míle )ţádná hospoda, nesmělo být vařeno ţádné pivo a umístěna ţádná sladovna. Názor, ţe vaření piva je privilegium a ţádné právo, získávalo stále více na platnosti ve 14 století – byl to ovšem názor nesmyslný, který vznikl hojně vyvolávaným stávajícím mílovým právem a šlechtou vyuţívaný pouze k jejímu prospěchu. Velký roţmberský ekonom Krčín viděl zvláště v monopolizaci várečného a sladovnického práva nejlepší zdroj příjmů pro kníţecí pokladnu. Tak byl mezi jinými , zřízen kníţecí pivovar v roce 1568 v Černé.Okolo leţící obce byly odkázány na odběr piva odtud, tak Hořice, Horní Planá atd.Poslední mohla vyjímečně v zimě roku 1569 vařit pivo, kdyţ cesty do Černé byly zaváty sněhem. Zaloţením pivovaru v Černé byly právě v roce 1568 poškozeny pivovary náleţející klášteru Vyšší Brod ve skelné huti ( Skláře ) a v Hořicích, ano poslední byl zrušen, o to víc neţ se Roţmberkům jako ochranným správcům a zakladatelům nemohlo zabránit, zaloţit hospody také na klášterních pozemcích.
41 V roce 1590 poţadoval Vilém z Roţmberka od vyšebrodského kláštera přenechání práva vaření piva na doţivotí a opat Anton Flaming musel dát souhlas také k opuštění klášterního pivovaru ve skelné huti ( Skláře ). Celé hořické okolí bylo odkázáno na odběr kníţecího piva z Černé. V roce 1651 nechal tehdejší opat vyšebrodského kláštera Georg Wendschuh v nově postavené skelné huti opět vařit pivo a zde vyrobené klášterní pivo bylo ke škodě pivovaru v Černé čepováno v okolí Hořic.Kníţe Eggenberk si na toto stěţoval u císaře.Tento dne 3.listopadu 1674 rozhodl, aby kníţe ponechal klášteru staré právo čepování piva.Tu sáhl kníţe ke svépomoci.Dne 6.prosince 1674 asi o půlnoci vnikli kníţecí trubač spolu s vrchním lovčím a ještě s jinými slouţícími, kaţdý s párem pistolí v rukou a s nimi dobře 100 muţů do skelné hutě, vtrhli do sklepa a nechali vytéct pivo.Na rozbřesku dne přišel zase pivovarský písař z Černé s asi 30 sedláky a obsadili blízký mlýn.Tento, následující léta trvající spor, byl konečně 20.září 1714 ukončen mezi panstvím Krumlov a klášterem Vyšší Brod s tím, ţe v městysi Hořice, v rychtě Plánička má být čepováno pivo z Černé, které nebude nadále vařeno ve skelné huti;smlouva byla dne 16.září 1715 potvrzena císařem Karlem. Nad pivovary na roţmberských statcích měl vrchní dozor regent nebo zámecký hejtman, zatímco kaţdý pivovar měl svého pivovarského písaře, který se staral o finanční vedení pivovaru. Vilém z Roţmberka odejmul v roce 1577 frymburským právo vařit pivo a šesti frymburským hospodám přikázal odebírat pivo z Černé.Petr Vok z Roţmberka dal frymburským v pátek po Obrácení Pavla v roce 1596 zpět pivovárečné právo pro vlastní spotřebu za poplatek 6 grošů míšeňských z kaţdého vědra piva. Kdyţ byl zřízen pivovar v Černé, byli také hořičtí ( poddaní kláštera ve Vyšším Brodě ) nuceni zanechat vaření piva a krýt potřebu svého piva z Černé.Ale nedbali toho, vařili pivo dál nebo si opatřovali pivo jinde; proto dostal rychtář dne 25.února 1569 znovu rozkaz, ţe uvnitř i vně městyse má být čepováno pouze pivo z Černé.V roce 1577 se zdá, ţe bylo hořickým pivovárečné právo vráceno.V roce 1590 opět toto právo stáhl zpět Vilém z Roţmberka, přestoţe se proti tomu opat Flaming bránil.Hořičtí byli znovu upozorněni na to, ţe své pivo mají odebírat z Černé; přitom ale také zůstalo, kdyţ v roce 1600 přešlo krumlovské panství na císaře.Dne 9.prosince 1621 pověřil kníţe Karl z Lichtensteinu, jako odpověď na ţádost opata kláštera Vyšší Brod o potvrzení pivovárečného práva pro Hořice, hořické přidrţeti k odběru piva z Černé; stejného obsahu byly dopisy krumlovského hradního hejtmana Turnovského ze dne 9.února a Karla z Lichtensteinu ze dne 24.května 1622.Hořičtí odebírali ale raději pivo z větší dálky ( Frymburk), neţ z Černé, coţ dalo podnět k mnoha ţalobám. Ke třem kníţecím pivovarům: v Krumlově, Černé a Plavnici, patřilo v roce 1600 právě 103 poddanských hospod ( k samotnému Krumlovu 43 ), které se cítily spíše ukřivděné. V době,kdy byl zřízen pivovar v Černé,bylo zastaveno vaření piva také v Horní Plané.Protoţe ale v zimě roku 1569 došlo k silnému sněţení a poddaní nemohli po nějakou dobu odebírat pivo z Černé, nařídil dne 25.února 1569 Vilém z Roţmberka, aby rychtář nařídil roţmberskému sládkovi,aby opatřil pro vaření piva v Horní Plané jednu pánev; mělo se tedy vniterně opět vařit pivo ve prospěch panství. Dne 7.září 1642 si stěţoval farář z Hořic opatovi ve Vyšším Brodě, ţe mu byly neprávem rozbity dva sudy piva pivovarským písařem z Černé. V roce 1568 byl pivovar v Černé zaloţen a postaven Krčínem, právě tak mlýn.V roce 1571 v neděli po Lucii se zastřelil pivovarský písař, právě kdyţ se vařilo pivo; v roce 1591 je jmenován Bedva jako pivovarský písař.V roce 1569 byly hospody okolo Horní Plané a Hořic odkázány na odběr piva ze zdejšího pivovaru; v roce 1598 také ty z okolí Frymburka; v roce 1605 odebíralo z pivovaru v Černé své pivo 48 hospod. V letech 1640 aţ 1652 byl v Černé pivovarským písařem Tobias Koller, který byl horlivým zastáncem „ práva výhradního prodeje“.
42
KNÍŢECÍ
SCHWARZENBERSKÉ TUHOVÉ
Z Á V O DY.
Přestoţe tuhové závody neleţí na území obce Černá byly vzájemné vztahy oboustraně dobré; ředitelství bylo přece umístěno aţ do odchodu pana ředitele Herrmanna v domě č.40 v Černé, stejně tak i správa pokladny aţ do července 1931; horní ředitelé bydleli aţ do roku 19.. stále v prvním patře pivovaru; také mnoho horníků bydlelo v obci Černá a zemědělci z Černé byli aţ do otevření budějovicko – ţelnavské dráhy přepravci tuhy.Tyto souvislosti podmiňovaly také, ţe vznik a vývoj tuhových dolů je zapsán v této pamětní knize. Následující sdělení jsou převzata ze spisu: „Knížecí schwarzenberské tuhové závody u Černé v jižních Čechách“./Historický zpětný pohled na 100 letou existenci – 1812 až září 1912.Sestaveno důlním ředitelem Nikolausem Herrmannem./ Koncem 18.století přivedl černý krtčí kopeček k odkrytí tuhy.Byli to hůrečtí sedláci, kteří tuto mastnou zemi začali pouţívat k mazání pluhů a dveřních pantů.Tato masa byla nazývána „ţelezným mazem“.Důlní činnost zůstala aţ do roku 1811 omezena na docela nepravidelné kopání hůreckých sedláků.Kdyţ se dostala tuha pod důlní právo, pojal kníţe Schwarzenberk úmysl těţit tuhu hornickým způsobem.Současná těţba hůreckými sedláky v jamách, posilovala oboustranně hornický duch a dala také podnět ke stálému početnému odkrývání loţisek. Bylo to v té době, kdyţ obchodníci s minerálními barvami z Tyrolska a Bavorska začali jihočeskou tuhu vyuţívat ve svém podnikání. Nejstarší listina, která je k dispozici v krumlovském archivu, z níţ se dá vyjmout výše uvedený zámysl,je rozhodnutí kníţete Johanna ze Schwarzenberku, daná dne 10.března 1787 ve Vídni, kterou se pověřuje krumlovský hospodářský úřad „podle práva tak pozemkové vrchnosti hůrecké vodní olovo nepochybně náleţí, nevydávati“. Pravý podnět k zavedení kníţecí důlní těţby vzešel od ředitele krumlovského panství Ernsta Mayera, který ve své hospodářské zprávě ze dne 8.března 1811 poţadoval, aby se spekulantům, kteří by chtěli na základě kutací listiny přijít, nevyhovělo. V roce 1813 vznikly četné povrchové jámy,rok 1814 dodal první písemný doklad o roční produkci 400 q z kníţecí tuhové těţby.V tomto roce došlo také k objevení schopnosti tuhy odolávat vysokým teplotám a bylo pouţito 48 q tuhy ke zpracování v tavných kelímcích.Jiţ o rok později, v roce 1815, poznal jiţ tehdy také vynikající vlastnosti tuhy jihočeský tuţkařský průmysl pro svoje účely a zlatokorunská továrna zakoupila v roce 1815 celkem 96 q tohoto domácího materiálu. Kníţecí hornictví, stojící stále přede všemi stejnými podniky, se vyvíjelo stále podle pravidel dostupných technických prostředků, ke stále většímu významu. V roce 1824 zde pracovalo 50 muţů a v roce 1825 dosáhly některé povrchové jámy jiţ hloubky 24 metrů. Narůstající poptávka po tuze a bohuţel také přibývající voda v jamách, vedly v roce 1829 k prvnímu pouţití zvířecí síly u ţentourů a to k odčerpávání vody.Do této doby byl chod provozu co nejprimitivnější.Koňské ţentoury podlehly brzy v boji s činitely nepřátelskými hornictví.Tu vypomohla z nouze parní síla a rok 1834 zaznamenal postavení prvního parního stroje o síle 40 koňských sil na 30 metrů hluboké šachtě „Dům Schwarzenberk“.Činnost hůreckých sousedů hrála od roku 1812 pouze podřadnou roli a dosáhla pouze stádia koňských ţentourů. Do poloviny minulého století spadá nyní vlastní kníţecí hornictví těţby tuhy v jeho nynějším rozsahu.Jako obraz rozkvětu tohoto hornictví v prvních třech desetiletích provozu, mohou být uvedeny celkové výsledky hrubé produkce / v centýřích po 56 kg /: 1812 - 1820: 12 382 centýřů 1822 - 1831: 82 533 centýřů 1832 - 1841: 203 672 centýřů. Také právě platný obsah tuby byl dobrý a činil, coţ potvrzují čísla: - v roce 1829: 7; 1833: 12; a 1846: 16 hmoty.
43 Tehdy se rychle zvětšující potřeba parní síly pro odčerpávání vody a také pro dopravu z šachet, způsobila, ţe šachty byly stále více ochuzovány o svůj geologický charakter a jejich vzhled, jako zůstávající chatrná vestavěnost se stával postupně nutností. V roce 1842 pronikla voda do dolů ještě udrţovanými „hůreckými“ v provozu a tak majitelé pozemků krátce nato prodali veškerý svůj důlní majetek společnosti A.Eggert a spol., která potom v pozdějších letech ( zvláště v roce 1846 ) získala četné nálezy a hmotu tuhy v blízkosti kníţecích dolů a toto jí pozvedlo všeobecně náladu k těţení. V roce 1847 byla také kutaniště hospodářů v obci Mokrá úspěšná a tak začala soutěţ mezi třemi hornickými podniky na tuhu v obci. Mezitím nalezla tuha uplatnění také v jiných průmyslových odvětvích, například při zpracování skla ( mezi jinými také ve Vimperku) jako také pro rozličné hornické účely.S narůstajícím vyuţíváním tuhy pro různé účely, vedle také jejích nestejných vlastností, k tvorbě „dortů“, které ještě dnes jsou součástí obchodu. Jiţ koncem třicátých let se rozlišovalo: prvotřídní,druhotné a střední jako přírodní zboţí s více či méně velkou čistotou a mírností.Tyto produkty těţby byly sušeny na ohních a ve stejné formě jako dnes byly dodávány na trh. Výskyt jihočeských tuhových specialit byl jenom sporadický a neposkytoval jistou záruku stálosti.Nejbohatší loţiska obsahovala tvrdou tuhu, jejíţ metoda přípravy měkkého přírodního zboţí nebyla schopna učinit tuto vhodnou pro trh.V roce 1840 ukázaly pokusy s mokrým ošetřením, které v principu ještě dnes jsou metodou zpracování mokrých stoup, usazovacích a mísících truhlíků a následném sušení.Kaly ze stoup byly sušeny parou do forem a konečné sušení bylo na vlastní půdě přenecháno slunečnímu teplu.Takto získaná, tak zvaná „propraná tuha“, byla velice podobná dnešnímu druhu VR 1 ( 1.rafináda). Uprostřed minulého století se nacházelo kníţecí schwarzenberské hornictví ve stadiu, které lze charakterizovat následujícími závěry: průměrná roční produkce 5 000 q dávala jedna šachta s těţní věţí a šest malých šachet s navijáky, jejichţ hloubka kolísala od 24 do 32 metrů; na šachtě s těţní věţí stál balanční vodotěţný stroj o 24 koňských silách, dále těţní naviják o 12 koňských silách, který byl také schopen obsluhovat čerpadlo, jako rezervu, pro odvodňování šachty. Od této doby nepokračoval dále rozvoj tuhových dolů v poměrně klidném chodu první poloviny 19.století, nýbrţ zrychleným rozkvětem, podmíněným jinými průmyslovými odvětvími všeobecně a průmyslu ţeleza zvláště. Obraz výše uvedeného rozkvětu a schopnosti velkého výkonu dokazují následující údaje o desetiletých odbytech uvedených ve vagonech po 10 000 kg: Od roku 1812 do 1822 - 221 vagonů od 1823 do 1832 - 408 vagonů 1833 do 1842 - 496 vagonů od 1843 do 1852 - 672 vagonů 1853 do 1862 - 1421 vagonů od 1863 do 1872 - 1614 vagonů 1873 do 1882 - 2089 vagonů od 1883 do 1892 - 6047 vagonů 1893 do 1902 - 9104 vagony od 1903 do 1912 - 7889 vagonů celkem tedy: 29 961 vagonů. Boj s vodou měl za následek, ţe musely být nakupovány stále větší stroje a ještě dnes ovládá tento problém velikost produkce tuhových závodů. V roce 1856 bylo dáno do provozu vodní čerpadlo s výkonem 40 koňských sil, které je toho času uloţeno na jiném místě v záloze; také všechny ostatní stroje, které byly zakoupeny později, byly ještě donedávna v provozu, ale byly několikrát přemístěny a rekonstruovány, coţ mělo za následek jejich sníţený výkon.Také k dopravě ze šachet bylo pozvolna uváděno do provozu stále víc a víc parních navijáků, jejichţ počet dosáhl v roce 1879 pozoruhodného čísla šest. Vynikající vliv na další vývoj tuhových závodů mělo vybudování úpravny tuhy;rozšiřováním oblastí pouţívání tuhy vznikalo stále více druhů a jmenovitě odstupňování rafinád dosáhlo značné šíře.
44 Jednoduchý proces čištění přírodního zboţí, tj. „setřásání“ je prováděno ještě dnes stejným způsobem a toto vybírání provádělo například v roce 1898 ještě 80 mladistvých dělníků. Způsob sušení těchto výrobků, pouţívaný aţ do roku 1870, na ohništích, byl později nahraţen ohřívači ve dvou místnostech.Rafinační proces tvrdší těţené rudy doznal postupně změnu zavedením rolnového posunu ( v roce 1874 ) místo stávajících stoup, správným seřazením usazovacích a mísících truhlíků při předřazených pískových truhlících, při umístění strojních lisů, jako náhrada dřívějšího odpařovacího procesu a konečně výstavbou sušících komor / v roce 1882 ) systému „Sturm-Würzburg“ jako provozně bezpečná náhrada slunečního tepla. Nejpozoruhodnější na stálém rozvoji kníţecích tuhových dolů, ve vztahu k událostem na novinky tak bohaté epoše druhé poloviny minulého století jsou: 1. koupě sousedních tuhových dolů společnosti Eggert v roce 1886.Jak jiţ bylo vzpomenuto, kladla tato společnost hlavní důraz své činnosti na obchod s tuhou, který pod Lannovým vedením, téměř výlučně po dlouhá léta v tuze českého původu ovládala; také otevření anglických trhů bylo Lannovým dílem.Koncem šedesátých let započaly kníţecí tuhové závody, které aţ doposud, vyjma dodávek firmě Krupp, veškerou tuhu přenechávaly k prodeji společnosti Eggert a tím se staly neblaze nesamostatné, ţe v roce 1870 se odbytové poměry náhle zhroutily a vyvinula se silná konkurence jako následný přirozený jev.Protoţe kníţecí závody, s ohledem na „stálost“ výroby byly velice nadřazeny a v konzervativním úsilí spatřily jediný prostředek k rozmachu, tak došlo k tomu, ţe eggertské závody, jejichţ méně hodnotné podzemní kutaniště jim stály k dispozici, upadly pro nedostatek produkce energie. 2. koupě druhého sousedního závodu, tak zvaného selského závodu v Mokré, v roce 1892.Tento podnik byl stále ve spojení s obchodní společností Eggert a donucen zhroucením této společnosti a stejně tak nejednotností sdruţených podílníků selského závodu k předání majetku. Mimo obou vynikajících závodů bylo zakoupeno také několik menších, mezi nimi byl největší od Nevelkovského z Krumlova ( v roce 1879 ) a tím dnešní stav majetku rozdělený na 14 obcí, zaloţený na 254 jednoduchých a 68 těţních jamách. 3. tyto, níţe blíţe popsané, dílem ještě v současnosti slouţící důlní stavby a důleţitější strojní zařízení, následovaly v řadě podle let: 1870: montáţ slapového odvodňovacího čerpadla o výkonu 100 koňských sil / dále KS / na bývalé šachtě „Dům Schwarzenberk“. 1872: koupě těţní lokomobily ( v roce 1876 vyhořela tehdejší úpravna tuhy vedle těţní věţe). 1881: postavení parního těţního navijáku na šachtě kněţny Idy.Zahájení stavby sušících komor.Zahájení vyzdívání chodeb v šachtách k dosaţení delší ţivotnosti. 1882/83: výstavba rafinerie v hlavním závodě, dále kanceláří, cechovny a dalších kůlen na zásoby. 1884: zřízení úzkokolejné 1 km dlouhé koňské dráţky v závodě. 1885: montáţ druhého odvodňovacího čerpadla o výkonu 100 KS na hlavní šachtě.Vybudování dílen v dnešní velikosti. 1886: otevření šachty Adolfa Josefa na bývalém eggertském těţebním poli. 1887: doplnění hlavního závodu o rafinérii a opatření hnacího stroje o výkonu 70 KS.Pokračování výstavby koňské dráţky k mokerskému závodu ( 2 km). 1888: rozšíření kanceláří.Otevření závodní cihelny u Luţního závodu. 1890: postavení závodních lázní. 1892: doplnění těţebních strojních zařízení na nově zakoupeném mokerském závodě. 1894: zahájení výstavby úzkokolejné dráţky pro lokomotivní provoz v závodě, která má nyní délku 12 km.
45 Tato četná, nová zařízení a rozšíření závodu od roku 1870 byla podmíněna také odpovídajícímu spolurozvoji pomocných provozů všeho druhu na závodě.Nejdůleţitější z nich v roce 1888 otevřené rašeliniště u 7 km vzdálené Horní Borkové.Jiţ v roce 1875 začalo být vytápění kotlů dřevem nahrazováno lepším a lacinějším vytápěním rašelinou, která byla po dlouhou dobu dodávána z mnoha sousedních cizích rašelinišť, většinou byla ale podřadného druhu.Pro tuhové závody nastala, v důsledku stále se zvětšující spotřeby páry, ihned potřeba provozně jistého opatřování paliva a k tomu byla vybrána jiţ výše uvedená rašeliniště o ploše asi 200 ha s průměrnou mocností vrstvy rašeliny aţ 5 m, jako trvalá zásobárna paliva, získávaného vlastní těţbou.V devadesátých letech minulého století dosahovala zde těţba rašeliny 88 000 m3 ročně a v sezoně zde bývalo zaměstnáno 420 dělníků.Při této mohutné těţbě se naráţelo stále také na přibývající mnoţství méně výhřevné vláknité rašeliny a vznikla otázka druhotného vyuţití této a tak došlo k postavení továrny na výrobu stelivové rašeliny a spalovny odpadu v Dolní Borkové v roce 1894, jako řešení tohoto problému.Současně také byla zde zpracována tato rašelina na tepelnou izolační hmotu. Další pobočky vzkvétajících tuhových závodů byly koncem roku 1897 cihelna v Langholzu ( dvě komorové pece) a pila na prkna na Luţním závodě.Všechny tyto provozy ztratily mnohokrát svoji původní závislost na důlní těţbě a presentovaly se jako víceméně samostatný průmysl.Jako spojovací činitel všech těchto roztroušených provozů byla jiţ vzpomenutá 12 km dlouhá úzkokolejná lokomotivní dráţka.Nejdůleţitějším jejím objektem je 220 m dlouhý dřevěný most přes Vltavu, který je nejdelším mostem tohoto druhu v našem státě. Výstavbou budějovicko-ţelnavské lokální dráhy v roce 1891, dostala hornická obec stanici „ČernáHůrka“ v bezprostřední blízkosti objektů hlavního závodu;také tato stanice byla v roce 1895 začleněna do interní dopravní sítě.Vliv provozu lokální dráhy na další vývoj tuhových závodů byl přirozeně velice významný a znamenal nástup ke světové dopravní síti a tím podstatně zvýšil a upevnil mocenské postavení kníţecích tuhových dolů. Vhodné vlastnosti tuhy jako mazacího prostředku jí daly první vyuţití a je od této doby zájem vrátit na přelomu století pouţívání druhů české tuhy.Na tomto se podílely: ţelezárny a ocelárny 70% váhy; vyzdívání bloků pecí 18%; tuţkárenský průmysl 6,5%; výrobci ohnivzdorných materiálů 3% a pro rozličné jiné účely 2,5%.Stálé otevírání nových šachet dala v letech 1886/ 88 kníţecím tuhovým dolům nové prostředky k volnějšímu rozvinutí jejich sil.Otevřením slojí tuhy bohaté na uhlík, jejichţ rafinády byly nabízeny ocelářskému průmyslu jako stejněhodnotné ceylonské tuze, pozvedly produkční schopnost a váţnost Černé podstatně v oblasti různých druhů ţelezářského průmyslu v letech 1898/90.Počet značek obnášel tehdy 60 s obsahem uhlíku od 50 do 90% a v ceně 2 do 36 zlatých za 100 kg.Na denních zásilkách 3 aţ 5 vagonů se podílely jako odbytiště: Rakousko-Uhersko s 20%, Německá říše s 53%, Anglie se 14% a ostatní země se 13%. Koupí eggertských dolů a mokerských selských dolů v letech 1886 a 1892 došlo po splynutí s kníţecími doly k rozdělení na dnešní hlavní a Luţní závod na straně jedné a na mokerský závod na straně druhé: kaţdá část podléhala potom časově zvláštnímu provoznímu vedení dolů ve smyslu úředních předpisů. Hlavní závod měl koncem roku 1897: 2 těţní šachty se strojním těţením, 2 těţební a umělé šachty se strojní těţbou, 1 umělou šachtu, 3 navijákové šachty, 1 větrací šachtu s umělou ventilací a 1 větrací šachtu pro přirozenou ventilaci.Průměrná hloubka těchto deseti, většinou dřevem vyloţených, šachet činila 65 metrů a dosahovala největší hloubky, z větší části vyzděnou šachtou, 86 metrů.11 kotelen s 11 parními kotly ( včetně 2 lokomobil ) o celkové výhřevné ploše 550 m2 ( všechny zařízené na vytápění rašelinou).4 těţební navijáky o celkovém výkonu 70 KS, 3 odvodňovací čerpadla s celkovým výkonem 242 KS ( jedno čerpadlo tohoto druhu o výkonu 100 KS bylo v reservě), 2 jiné parní stroje s celkovým výkonem 108 KS pro rafinérii a pomocné provozy.V 18 zděných provozních budovách s celkovou plochou 5 600 m2 bylo umístněno mimo uvedené parní stroje: 2 rafinérie s rolovacími dopravníky, 9 filtrových lisů, 146 dřevěných mísících a usazovacích truhlíků, 4 sušící komory, 3 sušící pece, 4 parní sušící přístroje a 2 sítová zařízení;
46 dále 3 šachtové boudy a právě tak početné povrchové věnce.Mimo skladu na dynamit( na 100 kg), měl závod 25 kůlen různého druhu, které pokrývaly plochu 6 000 m2.Pila na prkna v Luţním závodě měla 2 rámové pily, které v roce 1896 pořezaly 1 725 m3 hranolů a 2 310 m3 prken, neboli 5 211 plm kulatiny.Kromě toho tam byly 3 okruţní pily, které slouţily hlavně k výrobě duţin na sudy na tuhu. Závod v Mokré měl: 2 strojně těţní a umělé šachty o průměrné hloubce 100 metrů, po jedné navijákové, těţební a umělé šachtě o hloubce 24 metrů, 1 navijákovou šachtu o hloubce 54 metrů a 2 větrací šachty.Výrobu páry obstarávaly 2 kotelny s 5 parními kotly o celkové výhřevné ploše 310 m2, vedle jedné lokomobily o výkonu 10 KS.K odčerpávání vody bylo zapotřebí 90 KS.K provozu patřily dále dvě šachtové a strojírenské budovy, 1 drtírna, 1 cechovna, 1 dílna, 1 sklad dynamitu a četné kůlny různého druhu.V roce 1897 byla otevřena jedna štola v jihovýchodním území, která koncem roku 1910 dosáhla v délce 1 270 m tzv.“Ferdinandova skladu“.Celkový počet zaměstnaných dělníků( vyjma dělníků v těţbě rašeliny) dosáhl tehdy 630. Rozšiřování hornictví zaznamenalo celkem délku otevřených slojí 5 177 m a jednoduchých kolejí pro dopravu hmoty v jamách a na povrchu 7 340 m. Na přelomu století započal technický a komerční rozmach tuhových dolů.Do této doby byly produkce a odbyt přizpůsobeny jemnému přírodnímu zboţí, to znamená, ţe existence závodu spočívala na jemné a mírné, na uhlík bohaté surové tuhy, která výrobu tuhy a její rozšíření těţby zdůvodňovala.Nemoţnost uspokojit narůstající poptávku v mnoţství a stejně tak potíţe, docílit ze surového produktu homogenní hotové zboţí ruční prací, zatlačovaly od roku 1890 aţ doposud monopolní přírodní tuhy z Černé a sice značky Spe, SPg, AE a ME stále více do pozadí a měly dnes pouze podíl na prodeji 1 % ( proti 20 % předtím).Kdyţ vezmeme v úvahu, ţe průměrná cena těchto druhů v místě závodu byla 20 zlatých za 100 kg, tak se došlo k závěru, ţe se závod musí přebudovat na výrobu polotvrdé a tvrdé tuhy.Jak v důlním, tak také v technicko-úpravárenském směru byla potřebná opatření v prvním desetiletí našeho století.Toto můţe být povaţováno za přechodné období s tím, ţe nakonec z dřívějších závodů je toho času viditelná sotva polovina, zatímco rozsáhlé moderní novostavby a zařízení nastoupily na místo zaniklé poloviny.Přípravné práce k této přestavbě trvaly ještě v letech 1898/99 a obsáhly modernizaci šachty prince Johanna, postavení nové kotelny a montáţ podzemních odvodňovacích čerpadel tamtéţ;, tato, v roce 1902, rozšířená těţní a umělá šachta slouţí ještě dnes rezervním účelům / odčerpávání vody/. Z mnoha opatření přechodného období mohou být vyzvednuta: 1. koncentrace veškeré podzemní důlní těţby na hlavním závodě při opuštění šachet: Adolf Josef, Ida a Karoli.Toto nejdůleţitější ze všech těţebních oblastí bylo nyní otevření 3 vyzděných šachet a sice: a) hlavní šachta / těţní a umělá/ 80 m hluboká, se 7 těţebními podlaţími b) šachta prince Johanna / těţní a umělá 82 m hluboká, se 7 těţebními podlaţími c) Paulova šachta ( větrací) 50 m hluboká, se 4 těţebními podlaţími. 2. koncentrace podzemní důlní těţby v dřívějších mokerských selských majitelů s uvedením olšovských šachet do provozu při pozvolném vyřazování nadbytečných šachet: dolejší mokerské šachty a dvou prozatímních olšovských šachet.Tato oblast byla otevřena následujícími šachtami: a) horní mokerská šachta, vyzděná, 110 m hluboká s 8 těţebními podlaţími, slouţící k odvětrávání, současně reservní umělá šachta, b) Kateřinina šachta, vyzděná, 57 m hluboká, pouze šachta větrací, c) nová olšovská šachta, v roce 1906 vyzděná, 73 m hluboká s 8 těţebními podlaţími, těţební a umělá šachta, d) stará olšovská šachta č.1, vyzděná, 37 m hluboká se 3 těţebními podlaţími, větrací šachta. 3. Tak zvaná Anenská důlní díla, před 60 lety blízká otevření, východně od Mokré, byla dosaţena Josefinskou štolou / dlouhou 1 270 m / a novou větrací Ferdinandovou šachtou / 71 m hluboká, vyzděná / a bylo zde nejdříve otevřeno Ferdinandovo loţisko.
47 Vedle těchto třech prostorově oddělených, podzemně nesouvisejících hornických oblastí, byla časově téměř stále kutaniště v provozu, tak v roce 1898; šachta Franze Josefa v obci Hůrka, v roce 1903 jedna štola v Bliţné, 22 m hluboká, jejichţ otevření vedlo k propojení dvou jednoduchých jam.V roce 1912: jedna kutací jáma u Ţlábku.Ačkoliv ve všech těchto těţebních oblastech, byly zjištěny těţení schopná loţiska tuhy, bylo upuštěno od zřízení trvalých zařízení, protoţe hlavní oblasti nabízely postačující zásoby, takţe se nemusel brát ohled na odloučené provozy. Souběţně se vzpomenutou výstavbou šachet, následovala tato opatření na povrchu: 1903: zavedení nového zděného zařízení na mechanické propírání 1904: zavedení strojní těţby rašeliny 1905: zavedení podzemního strojního vrtání pomocí stlačeného vzduchu 1906/7: výstavba a elektrifikace nejdůleţitějších povrchových zařízení 1908: stavba nové sušárny tuhy na hlavním závodě; úplné zavrţení dřevěných usazovacích a mísících truhlíků ve prospěch zděných nádrţí 1909: prodlouţení lokomotivní dráţní sítě k nové kruhové peci; zvětšení rafinerie na hlavním závodě a rozmnoţení elektrických zařízení ( včetně kníţecího pivovaru v Černé) 1910: montáţ nového elektrického čerpadla na olšovské šachtě v Mokré; různá zlepšení a rozšíření úpravny tuhy na hlavním závodě za účelem místního soustředění 1911: pokračování různých prací celkového soustředění úpravny rudy na hlavním závodě / opuštění staré rafinerie na Luţním závodě; rozšíření elektrifikace na všechny strojní úpravny/ 1912: v lednu vyhořela továrna na stelivovou rašelinu v Horní Borkové a nebyla na tomto místě znovu obnovena, nýbrţ adaptací bývalé kotelny na šachtě Adolf Josef při odpovídajícím zvětšení a vylepšení / elektrifikace / byla posunuta blíţ k hlavnímu závodu. V současnosti jsou na řadě: a) další zlepšení úpravny b) totéţ se týká vrtných zařízení c) zřízení šachty o 8 těţních podlaţích v oblasti hlavního závodu d) zavedení zaplavovací a usazovací metody. Celkový rozsah závodu můţe být koncem prvního století provozu shrnut takto: 1. 124,344 ha pozemkové drţby, 2. 22 obytných budov ( v tom 2 kancelářské a 2 hostince), 3. 63 pomocných provozních budov a kůlen ( v tom 3 kotelny, 7 strojoven, 2 budovy úpravny, 2 zařízení na umělé sušení, 2 na vzdušné sušení, 5 budov šachetních, 1 pila, 1 cihelna s kruhovou pecí, 1 továrna na stelivovou rašelinu a ostatní budovy pro motory, transformátory a zásoby všeho druhu ), 4. 1 chemická laboratoř, 5. 12 km lokomotivní dráţky, 6. 8 parních kotlů s výhřevnou plochou 1 200 m2, 7. 5 lokomobil a polních kotlů, 8. 2 lokomotivy, 9. 1 elektrická centrála ( parní hnací stroj o maximálním výkonu 590 KS; třífázový generátor 3 000 Voltů; 475 KVA, 10. 2 povrchová a 1 podzemní odvodňovací čerpadlo o celkovém výkonu 350 KS, 11. 4 podzemní, elektricky poháněná odvodňovací čerpadla ( odstředivá) o celkovém výkonu 410 KS; z toho jedno v rezervě, 12. 3 parní a 1 elektricky poháněný těţní naviják, 13. 1 parní a 1 elektrický kompresor, 14. 30 různých elektromotorů, 15. 2 dílny, 1 podzemní sklad a 4 sklady dynamitu na povrchu, 1 lázně atd.
48 V komerčním ohledu byla léta 1868 aţ 1872 dobou, kdy tuhové závody u Černé byly ve vedoucím postavení vzhledem ke svým technickým vybavením a musely také prorazit v záleţitostech obchodních.Odstranění bývalého eggertského poručnictví v obchodě, se podařilo především zavedením přímých obchodních styků jiţ s dříve osvědčenými firmami v obchodě s tuhou: Anton Ferus v Budějovicích, Mathias Neven v Kolíně nad Rýnem a Friedrich Roesch v Norimberku.S těmito se rozvinul pozvolna pevný smluvní poměr, takţe byly uzavírány smlouvy na pět let.V podstatě byly tyto firmy zastupitelskými místy s podílem provize na částečně zvýšené ceny.Jejich obchodní činnost byla zaměřena na tuhy z Černé se zřetelem na cestu od výrobce ke spotřebiteli a měla především ten účel, odstranit nekontrolovaný, často škodlivý, meziobchod.V letech 1897 a 1902 byla odbytová území těchto firem ohraničena pozvolna v Evropě a sice takto: Anton Ferus – Rakousko-Uhersko,Balkán, Itálie,východní Německo, Mathias Neven – Velká Britanie, Švýcarsko a Rusko. Vedle těchto hlavních prodejních poboček tuhy, spolupracovaly také tuhové závody přímo s vlastními odběrateli ( například s Kruppem ), zatímco kníţecí schwarzenberský poboční sklad výrobků v Praze kaţdoročně ovládal praţský trh.V posledních 30 letech minulého století, zvláště pro francouzský tuţkárenský průmysl, byla ještě činná firma Austerliz / Slavkov – p.p./a tato oblast byla po smrti majitele firmy přidělena firmě Roesch.Výhodná epocha pro veškerý středoevropský průmysl v letech 1898 aţ 1900 uzavřela mezi jiným také všeobecnou situaci toho druhu na trhu tuhy, ţe na všech místech poptávka převyšovala nabídku;neboť to bylo znát také v kruzích rakouských výrobců tuhy po odstranění stálé soutěţivosti.Dotyčná jednání vedla v tomto smyslu k nevelkému výsledku a pouze časově omezená smlouva mezi tuhovými závody v Černé a krumlovskými tuhovými závody bratří Poráků mohla být označena za výsledek.Ačkoliv nechyběly snahy o vytvoření ústředí rakouských producentů pro prodej tuhy, podařilo se ale aţ teprve v roce 1907 sjednotit nejvýznamnější z těcho závodů.Dnem 1.ledna 1908 započal tento nový syndykát za vedoucí součinnosti filiálky Kreditního ústavu v Praze svou činnost a sice takového druhu, ţe dříve jmenované, bývalé zastupitelské firmy,prováděly své částečně pozměněné obchodní činnosti v rámci sjednocení.Aţ do roku 1912 se tomuto syndykátu nepodařilo začlenit do svého spolku všechny rakouské tuhové doly a aţ do nedávna byly dva moravské a jeden český závod mimo sdruţení.Jako poslední z opatření závodů v Černé, jímţ byla v syndykátě uvolněna nejvýznamnější místa, bylo zakoupení mokerských tuhových dolů ( Gessner,Pohl a spol.) kníţetem Schwarzenberkem v červenci 1912. V současné době jsou hlavním předmětem obchodu závodů v Černé: Značka Druh zboţí Ztráta Ţíháním v min.: Pouţití pro: SPe smíchané přírodní 70% tuţkárenský průmysl SPg smíchané přírodní 65% vyzdívání bloků pecí SRo rafináda 68% tuţky, mazání dmychadel STR lesklá rafináda 65% tavící tyglíky, el.-techn.účely SR 1 rafináda 63% jemné lití, barvící zboţí SAo rafináda 60% ohnivzdor.mater.,barv.zboţí SR 3 rafináda 57% slévárenství, barvící zboţí KrR rafináda 55% zvláště pro lití rour SA rafináda 50% obyčejné slévárenství SA 3 odpadová mouka 48% různé hutnické účely Tuhové závody v Černé vyrobily během prvního století provozu okolo 3 000 000 q hotového zboţí, neboli 6 000 000 q surového zboţí a řídily přitom doly o průměrné hloubce 90
49 metrů.Závody si také současně opatřily všechny důleţité technické novinky a reprezentují dnes, jak jiţ po řadu desetiletí, největší tuhové závody stojící v majetku jednoho majitele na světě. Opodstatnění světového věhlasu těchto závodů lze vidět jako zásluhu důlního ředitele F.Wesselyho ( 1860 – 1876 ) a právě tak musí být připsáno tomuto činorodému vedoucímu zvyšování výnosů těchto závodů. Bezprostřednímu následníkovi tohoto vedoucího úředníka a sice důlnímu řediteli F.Ballingovi ( 1876 – 1896) musí být připsána hlavní zásluha za vybavenost a zvětšení závodů v roce 1886 (A.Eggert) a v roce 1891 ( Mokrá). Dodatkem k tomuto podrobnému a obsáhlému pojednání o historickém vývoji kníţecích schwarzenberských tuhových závodů, které mají také své jméno po obci Černá, je výtah ze: „ Slavnostního spisu k oslavě 50.leté existence vyššího státního gymnasia v Krumlově.Vydali bývalí ţáci v roce 1921“. Pojednání na straně 115 – 122: „ K historii tuhových dolů v Černé“, ( ze zanechaných poznámek svého děda a otce sestavil Anton Balling, notář v Rýmařově): V roce 1771 vznesli praţští majitelé továren na tuţky poţadavek na krumlovské ředitelství panství, aby pro panství postavili továrnu na tuţky u Krumlova, tento poţadavek byl ale kníţetem Josefem Schwarzenberkem pro trvalou skrovnost kníţecích rent zamítnut. Tuha jako hornímu právu podléhající minerál, byla za jako takový vyhlášena císařským patentem ze dne 25.září 1811. V roce 1812 se usadil císařský důlní úřad v Dobré Vodě na 8 důlních polích, opustil je ale ještě v témţe roce. Skutečná důlní těţba tuhy započala teprve v roce 1817.Protoţe ale těţba při nepatrném odbytu byla bezvýznamná, zřídil kníţe Schwarzenberk, aby pozvedl její zhodnocení, v této době továrnu na tuţky a tavné tyglíky ve Zlaté Koruně, která byla ale v roce 1826 zase zastavena. Z počátku byl těţební provoz tuhy v Černé veden společně vysoce zaslouţilým důlním správcem Schindlerem a ředitelem krumlovského panství Ernstem Mayerem / po posledně jmenovaném byla také nazvána vesnice, leţící u kníţecího rašeliniště „Mayerbach“ = Mayerův potok, česky Horní Borková – p.p./.Neustálé spory mezi oběma muţi měly za následek, ţe se brzo Schindler z vedení důlního provozu v Černé stáhl a přenechal ho zcela řediteli Mayerovi, který také aţ do roku 1826 přivedl tento provoz na pokraj krachu a proto poprosil, aby byl vrchního vedení závodu zbaven, přitom poukazoval, ţe se zde nic úspěšného nedá podnikat.Nato bylo vrchní vedení předáno na, mezitím do šlechtického stavu a na důlního radu povýšeného Schindlera, který přivedl brzo důlní těţbu k velké váţnosti, takţe jiţ v roce 1829 bylo z kníţecích šachet vytěţeno 28 702 q a z toho mohlo být prodáno 11 314 q. V roce 1835 byla celá východní těţební oblast závodu zničena a zaplavena průtrţí mračen, která se udála na štěstí ve sváteční den, ve kterém nebyl nikdo v práci. V roce 1835 zřídil důlní rada Schindler v obci Černá vyplavovací závod, aby z neprodejného druhu tvrdé tuhy dosáhl druh vhodný k prodeji, tak zvanou rafinádu.Koncem roku 1837 odešel důlní rada Schindler na odpočinek.Po něm nastoupil do technického vedení závodu porotce důlního soudu Anton von Weinzierl, zatímco administrativní vedení bylo opětovně převedeno do kanceláře ředitelství panství. Mezi východní a západní těţební oblastí závodu leţela v rukou hůreckých sedláků tak zvaná floriánská důlní oblast.V roce 1842 se podařilo Weinzierlovi pohnout hůrecké sedláky k prodeji této důlní oblasti, která leţela uprostřed kníţecího těţebního pole.Hůrečtí sedláci obdrţeli za to kupní cenu ve výši 8 400 zlatých K.M. Kníţecí východní pole se dalo spojit se západním a mohlo být zahájeno pravidelné otevírání šachet na těţbu tuhy. V roce 1852 povolal kníţe Schwarzenberk do svých sluţeb ředitele adolfovských ţelezáren Friedricha Ballinga, určil mu za bydliště Krumlov a pověřil ho vrchním vedením tuhových závodů v Černé, zatímco porotce důlního soudu Weinzierler byl pověřen řízením dolů na stříbro v důlním městečku Ratibořicích.
50 Balling přeloţil zdatné, v důlní těţbě zkušené dozorce a dělníky z dolů na stříbro z horního městečka Ratibořice do Černé, kteří vedle svých hornických povinností přinesli do společenství dělníků v Černé také hornické zvyky, pořádek, poctivost a stejně tak pilnost.Všichni tito dozorci a dělníci, kteří přišli z českého prostředí, byli Češi.Mezi německým šumavským obyvatelstvem se ale velice brzo poněmčili a pouze jména jejich dětí a vnuků svědčí ještě dnes o jejich slovanském původu. Se mzdovými poměry to nebylo nejlepší, kdyţ nastoupil závodní ředitel Balling sluţbu.Zavedl zde pronikavý pořádek a spravedlivý mzdový systém. Friedrich Balling zemřel v roce 1859 náhlou smrtí.Po jeho smrti převzal znovu technické vedení tuhových závodů v Černé důlní správce Anton von Weinzierl, zemřel ale v příštím roce, načeţ byl ředitelem tuhových závodů v Černé jmenován postoloprtský důlní správce Ignaz Wessely, Ballingův zeť a převzal, stejně jako jeho tchán svého času, vrchní vedení všech kníţecích důlních provozů.Důlní ředitel Wessely zemřel předčasně v roce 1876.Jeho nástupcem se stal jeho švagr, syn stejnojmenného otce důlního ředitele Friedricha Ballinga. Pro své dělníky zařídil Balling noclehárny, lázně a vodovod s pitnou vodou.Pokladna důlního bratrstva se těšila jeho velké pozornosti a projevoval jí starostlivý zájem aţ do posledního dechu.Při jeho jmenování ředitelem dolů v Černé udělil mu kníţe takové plné moci, které ho učinily úplně nezávislým na ředitelství krumlovského panství a on jich vyuţíval k tomu, aby mzdy jeho dělníků byly postaveny tak, ţe se s nimi dalo nejen dobře vyjít, nýbrţ také při určité šetrnosti si mohli postavit domy.Stavební pozemek dostali většinou z majetku důlního bratrstva; kameny, cihly, vápno, dřevo, střešní tašky dostali z kníţecích závodů za reţijní ceny a pokud peněţní prostředky ještě nestačily, pak museli najít cestu, jak zbývající částku získat za nízké úroky.Dovoz stavebního materiálu byl prováděn kníţecími potahy za reţijní cenu.( Pan ředitel Balling mladší se těší mezi staršími obyvateli Černé, kteří ho znali a jeho starostlivost, ještě dnes těm nejlepším vzpomínkám – H.). Topení odpadním dřevem z kníţecích lesů z oblasti Plešného v parních kotlích bylo zavedeno ještě v dobách Friedricha Ballinga staršího.Ředitel Wessely je nahradil topením rašelinou z rašelinišť, která byla ve směru proti obci Černá.Při úmrtí Wesselyho byla tato rašeliniště jiţ vyčerpána a Balling se rozhlíţel po dalších rašeliništích, která našel v okolí obcí Horní a Dolní Borková. Doplněk aţ do současnosti v roce 1932./Od důlního ředitele Dr.Waltera Lexe/. Další vývoj od roku 1912: S t a v e b n í r o z š í ř e n í: 1912: rozšíření továrny na stelivovou rašelinu 1914: prodlouţení dráţky k závodu v Mokré 1917: zřízení zařízení na sušení parou 1918: strojní cihelna v Dlouhém dříví;diverzní adaptace R o z š í ř e n í p r o v o z u: 1927/28: Flinzova šachta/dříve šachta Franze Josefa a Herminina šachta v Hůrce/ 1914: zahájeny práce na Josefově štole v Mokré a pokračování od 1 200 do 2 800 m P r o v o z n í v y l e p š e n í: Různá vylepšení technického rázu v kotelně a přípravnách; Od 11.8.1917 do 12.3.1918: stavba duderštedské parní sušárny;matcheggerské drtírny tuhy;instalace Finkových mlýnů;bezezbytkové odpařovací zhodnocování pomocí protiproudu páry, předehřáté v parní peci. O d b o r n á a s t r o j n í z a ř í z e n í: 1923: přemístění kompresoru v šachtě Agnes v Mokré 1927: pořízení velkého kovářského bucharu;pořízení nádrţe na pitnou vodu a předehřívače 1927/28: pořízení drtiče tuhy a pokusy se zpracováním rakouské tuhy.
51 R a ţ e n í š t o l y v H o ř i c í c h: Cílem mělo být odvodnění dne 24.února 1920 zatopené hlavní šachty v údolí Olšovského potoka.S raţením se započalo dne 3.května 1920 v blízkosti hořického nádraţí, bylo ale zastaveno dne 31.prosince 1921 pro tvrdost horniny/ prarula/. Vyrubaná délka obnášela 230 metrů, z čehoţ bylo v roce 1926 vyzděno do oválného profilu 92 metrů.Celková délka této štoly měla být 6 940 m a doba raţby při stálém provoze by si vyţádala 15 aţ 20 let.Štola měla plánovaný strojní provoz se současnou elektrifikací z Hořic, která byla urychlena. O s t a t n í: 1914: byly zaplaveny vodou olšovské šachty, velká těţební zařízení byla přemístěna na hlavní závod / šachta prince Johanna /. O m e z e n í a z a s t a v e n í p r o v o z u: 1920: dne 24.února v ½ 5 hod.večer došlo k úplnému zastavení odčerpávání vody na hlavních šachtách v údolí Olšovského potoka.Tyto šachty byly pro nerentabilitu a vyčerpání loţisek tuhy v hloubce 90 m zatopeny. 1925: dne 15.července byla zpracována poslední surová tuha z šachty Kateřina v Mokré 1929: dne 29.července poslední surová tuha z hlavní šachty; úpadek kvality tuhy v mokerské šachtě nastal jiţ v roce 1924. Vyčerpání zásob tuhy v hlubších vrstvách, zmenšení kvality, jmenovitě ale útlum říšskoněmeckého hospodářství, zvláště tuhu spotřebovávajícího ocelárenského a slévárenského průmyslu ,nesmyslným versailským diktátem, způsobilo kulturní a hospodářský úpadek Evropy a přivedlo také přes 100 let existující hornictví v Černé téměř k zániku! P ř e h l e d: 1910: 1920: 1930: 1931: Počet úředníků 11 12 10 6 Počet zaměstnanců 13 6 4 3 Počet dělníků 337 226 příp. 236 220 do 28.3 244 28 po 28.3 letní provoz 70 rašeliniště 120 R o č n ě v y r o b e n é m n o ţ s t v í v q: Surová tuha 83 20 24 245 29 312 9 103 Rafináda 77 309 Ročně prodané mnoţství v q: 64 100 50 400 32 500 25 700 Cena tuhy( průměrné zboţí KrK): 8, 5 K 82 Kč 72 Kč 68 Kč Sociální náklady na 1 dělníka a rok: 97,6 K 1 067,61 Kč ( za roky 1920,30 a 31) H l a v n í v y u ţ i t í t u h y z Če r n é: 80 % pro ţelezářství, ocelářství, lití rour a strojírny 10 % na barvy, pouliční dráhy, sklárny a keramiku 5 % pro různé hutnické účely 5 % na tuţky, obaly a ostatní D ů l n í ř e d i t e l é: Friedrich Balling 1876 – 1896 z Postoloprt / severní Čechy / Nikolaus Herrmann 1896 – 1.10.1925 z Leoben / Štýrsko / Dr.Walter Lex 1.10.1925 z Göss / Štýrsko /
52 Vedoucí provozů tuhových Ing.K.Holoubek aţ 1890 Ing.Karl Cibulka 1890 aţ 1900 Josef Breitschopf 1900 aţ 1906 Ing.Franz Schenk 1903 aţ 1910 Ing.Josef Pleier 1910 aţ 1913 Ing.Hans Wurzinger 1913 aţ 1919 Ing.Dr.Walter Lex 1.1.1920 -
d o l ů: z Prostějova / Morava / z Pláničky / jiţní Čechy / z Bedihoště / Morava / z Vintířova u Sokolova /Čechy / z Tudenburg / Štýrsko / z Göss ú Štýrsko /
J i n é: Od roku 1927 ţily velké závody u Černé z dovozu tuhy z dolnorakousko-moravského pohraničí, kde koupil velké tuhové doly Jeho Jasnost dědičný princ Dr.Adolf Schwarzenberk, jejíţ kvalita je vynikající a umoţnila, aby byly závody v Černé zachovány a mohly vyrábět kvalitní tuhy, který jejich světový věhlas určovaly po celá desetiletí! Pokusy s hledáním tuhy v loţiscích u Mokré, které si vyţádaly velké náklady, bohuţel ztroskotaly, přinesly pouze malá mnoţství tuhy lepší kvality, ale pouze přechodně.Z hlavního loţiska byla od roku 1920 těţena tuha z Josefovy štoly, z níţ se nechala získat pouze rafináda s max.35 %, coţ je o 15 % pod nejniţší kvalitativní hranicí.Rakouská tuha má v průměru 55 aţ 58 % a je proto důleţitým vylepšovatelem kvality, ano docela ţivotně důleţitá surovina! Jenom jí samotnou mohl být získán ztracený německý tuţkárenský průmysl a mohly být vyráběny v Černé staré dobré tuhy ! Od 1.ledna 1927 do 31.prosince 1931 bylo dodáno do Černé 880 vagonů a zde zpracováno.----- Toto loţisko tuhy bylo nalezeno Ing.Dr.Walterem Lexem dne 19.července 1924 odpoledne ve ¼ na 4 hodiny po hledání, které trvalo řadu dní! Kupní cena činila 62 000 rakouských šilinků, bez poplatků a daní.Jsou to největší povrchové doly se zásobou tuhy v Evropě !! ( dne 13.července 1932 napsal Ing.Dr.Walter Lex /.
53
LISTINY A SPISY Z DŘÍVĚJŠÍCH DOB. Jak jiţ bylo vzpomenuto v předmluvě, nenašly se na obci ţádné záznamy, z nichţ by bylo moţno získat historickou minulost obce.Jenom málo listin a spisů z minulosti nalezl pisatel kroniky, které opsal do této kapitoly, pokud měly historický význam. Nejprve je zde seznam, který po zrušení nevolnictví císařem Josefem II. V roce 1781, měnil vykonávanou robotu na náhradu v penězích.Tento zní: Seznam: jímţ jsoucí k rychtě Černá příslušní poddaní za doposud vykonávanou robotu, budou napříště podle následující smlouvy, platit kaţdoročně částky do velkokníţecího krumlovského důchodu jako peněţní náhradu. Dům
Celoroční dluţnost
Rychta a vesnice
Číslo Černá
Obyčejná daň
Robotní dny
Náhrada za odpadající fen. den 1 2 ruční robotu spřeţní zlatých krejcarů
krejc. 15 17 18 19 20 21 22 23 1 3 4 5 6 8 9 10 24 25 11
Mathias Watzl Mathias Gabriel Josef Watzl Klement Höpfl Gregor Ehrhardt Albert Kallistl Urban Muggrauer Valentin Proschko Albert Ehrhardt Frantz Gabriel Mathias Schellner Mathias Proschko Albert Gabriel Wentzl Proschko Gallus Fink Jakob Kunzl Egedy Hauer Lorentz Muggrauer Andreas Közlinger
38 42 39 18 19 34 24 20 39 24 19 25 39 23 23 20 6 7 466
Vedle stojící dluţnosti budou sraţeny následující sluţebnosti: Dům číslo: 17. Mathes Gabriel
D n y: 2 spřeţní:
156
ruční:
26
7 9 49 26 36 24 42 40 22 43 10 30 22 22 10 35 10 32
3 3 3 3 3 3 3 -
-
156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 156 -
26 26 26 13 13 26 13 13 26 13 13 13 26 13 13 13 104 130
25 27 26 16 16 23 18 16 25 18 16 18 25 17 17 16 6 7
15 15 15 30 30 45 30 45 45 45 45 30 10 32
-
-
-
-
26
2
10
52
3
-
2496 546
341
22
N á h r a d n í č á s t k a: zlatých: krejcarů: 341 27
22 15
54 11. Andres Közlinger
26 2 10 --------------------------------------------------------------29 25
Zůstává rychtě a vsi Černá nyní platit ve čtvrtletních splátkách: Účtárna: Johann Doleţal - ředitel Franz Götz -purkrabí Přezkoušeno. Pečeť.
311
57
Mathes Gabriel - rychtář Mathes Proschko – přísedící Albert Erhard - přísedící
Razítko.
Vídeň dne 7.května 1785. Johann kníţe ze Schwarzenberku
Zámek Krumlov dne 30.března 1784. ---------------------------------------------------
K doplnění této listiny o zrušení roboty in natura proti peněţité náhradě byla přiloţena listina, která po úplném zrušení roboty v roce 1848 určuje náhradní částku za stávající výkony.Tato listina, daná k dispozici panem Franzem Gabrielem z domu č.1, se vztahuje na jeho rodný dům č.6 a týká se všech povinných robotou ve stejné míře, jak jsou uvedeni na předchozím seznamu. Dům č.6. Individuelní tabulka odbřemenění pozemků podle ministerského nařízení ze dne 27.června 1849.Doručeno dne 20.května 1850. Bez platu: 120 kg sena pro jeleny Za plat: 2 kuřata po 6 2/5 krejcaru = 12 4/5 krejcaru za 2 spřeţní koňskou robotu 156 dní a ruční robotu 26 dní, relace v penězích= 25 zlatých 45 krejcarů ve volné práci – 2 potaţní dny po 1 zl. = 2 zlaté - 12 ručních dnů po 12 kr.= 2 zlaté 24 krejcarů - za potah ¾ krejcaru = 4 krejcary - daň o Jiřím a Havlovi = 1 zlatý 33 ¾ krejcaru celkem - 31 zlatých 57 6/10 krejcaru Částka náhradního kapitálu 213 zlatých. Následující spis se vztahuje na nedovolený prodej dřeva z vlastních lesů.Jak bude později doloţeno, byl okolní les ještě rozsáhlejší neţ dnes, to znamená, ţe les sahal blíţe k vesnici.Podle sdělení pamětníků podle ústního podání, je zřejmé, ţe občané Černé si brali dřevo pro svou potřebu z lesů na Gaisberku u Pestřice.Zda tyto lesy byly vlastním majetkem, nebo na jakém právním podkladě spočíval tento odběr dřeva, kdy a za jakých okolností tento nárok zanikl nebo byl zrušen, nemohlo být zjištěno.Není vyloučeno, ţe následující psaní se vztahuje na odběr dřeva z Gaisberku. O b ě ţ n í k „ Četní majitelé lesů tohoto panství si dovolili prodat část svého dřeva bez vědomí vrchnosti, které nejen Vámi známými nejvyššími patenty je přísně zakázáno, nýbrţ je za ně také vrchnost zodpovědná. V důsledku nejvyššího nařízení se Vám tímto ukládá:
55 1.) aby obce a majitelé lesů se po všechna léta hlásili u vrchnostenských revírníků o pro sebe potřebné dřevo, na coţ byli vedoucí revírů od kníţecího lesního úřadu upozorněni. 2.) Kdyby některý majitel lesa dřevo prodati chtěl, týţ má o to poţádati na ředitelském úřadě nebo na lesním úřadě, který uzná, zda a kolik z toho můţe prodat. 3.) Ohlášení u příslušného pana vedoucího revíru o dřevní průkaz musí být provedeno kaţdoročně nejdéle do konce února. Jestliţe by někdo chtěl proti tomuto jednat, bude týţ podle stávajícího zákona potrestán, který při svémocném prodeji ztrátu dřeva nařizuje a při svémocném těţení dřeva samotného, pro vlastní spotřebu nařizuje, ţe majitel obnos stejné hodnoty do invalidního fondu zaplatí, jako by dřevo odcizil. Máte za povinnost tyto výnosy dát na vědomí celé obci, s důrazem,ţe od nyní nebude na ţádné výmluvy brán zřetel, jako by o tom jeden nebo druhý nevěděl. Ředitelský úřad v Krumlově dne 9.února 1846. Kutschera“. Dále je uveden protokol, kterým se přenáší právo myslivosti a rybolovu z panství na obce a současně obsahuje první předání práva myslivosti a rybolovu v Černé: P r o t o ko l, kolek 6 krejcarů vydaný v budově rychty v Černé č.22 dne 28.května 1849, za přítomnosti podepsaných. Předmět. V důsledku nejvyššího patentu daného dne 7.března 1849, § 6-7 a oběţníkového nařízení, připadá právo myslivosti a rybolovu uvnitř obecního pozemkového majetku za daných okolností území obce jako vlastnictví, tj. všem členům obce, kteří vlastní pozemky a půdu a má být podle předpisů v draţbě vyhlášeno, k vyuţívání na určité časové období v dotyčném protokole.Tomuto bude následovat draţba, která bude provedena za následujících podmínek: 1./ všechny obsaţené podmínky a předpisy ve výše jmenovaném patentu ze dne 7.března 1849, má nájemce přesně dodrţovat na svou zodpovědnost bez jakéhokoliv nároku na jak stále jméno mající odškodnění. 2./ kaţdou škodu, kterou vydraţitel práva myslivosti způsobí lovem a rybařením na pozemcích jejich majitelů, má jediný a sám po nestranném posouzení a podle beztoho stávajících zákonů uhraditi. 3./ začíná-li nájemní období teprve ode dne, kdy bylo provedeno úřední potvrzení tohoto protokolu a má od toho dne po tři roky platit. 4./ nájemné je určeno zákonem, v poměru pozemkového majetku jednotlivých majitelů pozemků obce a při draţbě se sloţí ihned celé za jeden nájemní rok. 5./ nájemce přebírá myslivost této obce, výkon tohoto práva, pod vedením a za dozoru pravodatného a praktického myslivce Josefa Reitingera z Pláničky.Odškodnění za tento dozor má vydraţitel kaţdoročně sám jmenovanému lesníkovi a myslivcovi zaplatit. Poté, co byly podmínky přečteny a vysvětleny všem přítomným účastníkům draţby,přikročí se k draţbě.Jako účastníci draţby se objevili: Lorenz Schauflinger,Lukas Habl, Franz Fink, Mathias Höpfler, Albert Watzl , Johann Gabriel. Jako vyvolávací cena za právo myslivosti( rybářské právo bylo pronajato zvlášť) byla na 1 rok udána částka 2 zlaté C.M.Na to nabídli: Lukas Habl: 2 zl.6 kr.- 2 zl.10 kr.- 2 zl.30 kr. – 2 zl. 50 kr. – 3 zl. 5 kr. Albert Watzl: 2 zl.9 kr.- 2 zl.33 kr.- 2 zl.53 kr. Franz Fink: 2 zl.12kr.-2 zl.39 kr.- 3 zl. 6 kr.- 3 zl.36 kr.- 3 zl.52 kr. Mathias Höpfler: 2 zl.13kr.-3 zl.46 kr. Lorenz Schauflinger: 2 zl.15kr.
56 Johann Gabriel: 3 zl.30kr. Lukas Habl: 3 zl.40kr. – 4 zl. Vydraţil pan Lukas Habl, úřední písař z Černé, pod kterým, kdyby tento protokol za jakékoliv okolnosti by měl být závadný, vydraţiteli v poměru právě uţívaného mysliveckého práva toho času hotově sloţená částka má býti vrácená zpět. Lukas Habl v.r. Na to bylo vyvoláno právo rybolovu za 3 zlaté C.M.Na to nabídli: Johann Gabriel: 3 zl.1 kr.- 4.zl. – 5 zl. – 5 zl.4 kr. -5 zl.36 kr. – 5 zl.50 kr. Josef Schauflinger: 3 zl.40kr. – 4 zl.30 kr. – 4 zl.50 kr. – 5 zl.40 kr. Mathias Höpfler: 3 zl.36kr. – 4 zl.6kr. – 4 zl.42 kr. – 6 zl.6kr. – 6 zl.13kr. Albert Watzl: 3 zl.3kr. Josef Schelner: 3 zl.6kr. Franz Fink: 3 zl.12kr.- 3 zl.50kr.- 4 zl.12kr.- 4 zl.36kr.- 4 zl.56kr.- 5 zl.6kr.- 5 zl.18kr.- 5 zl.30kr. Lukas Habl: 3 zl.30kr. – 5 zl.12kr. Franz Fink: 5 zl.46kr.- 6 zl.3kr.- 6 zl.10kr.- 6 zl.15kr. Vydraţeno Franzem Finkem, sedlákem v Černé, dům č.9. Franz Fink v.r. Tím byl současný protokol uzavřen a podepsán. Franz Mugrauer, rychtář Joh.Michael Holzinger, aktuár Johann Proschko, Johann Gabriel, Josef Galistl, Albert Watzl. Poznámka kronikáře: skutečnost, ţe o právo rybolovu bylo víc uchazečů a také, ţe bylo dosaţeno vyšší nájemné neţ za právo výkonu myslivosti, má za následek,ţe všechny vody v oblasti obce- tedy Olšovský a Černý potok- připadly do jejího vlastnictví.Toho času náleţelo právo rybolovu pouze v horní části Černého potoka majitelům pozemků aţ do prodeje Wenzelovi Starkovi, zatímco v dolní části, stejně tak na celém Olšovském potoce, měl toto právo kníţe Schwarzenberk.V uvedeném protokole jsou právě místa, mající vztah k právu rybolovu, dány tuţkou do závorek a tak je nutné mít za to, ţe obce se dlouho z tohoto práva netěšily a ţe toto připadlo opět bývalému pozemkovému pánovi. Následující, z roku 1866 pocházející nařízení okresního úřadu, o stavu dobytka, zápřeţí a zásob, mohlo mít svůj důvod ve válečných poměrech, nabízí ale současně přehled o tehdejším stavu dobytka atd. Panu obecnímu představenému v Černé ! Při úředním dnu dne 18.května 1866 uvedl pan obecní představený stav dobytka, zápřeţe a zásob v obci takto. 35 koní - 92 volů - 116 krav - 12 povozů - 70 korců ţita - 1 417 korců ječmene - 100 centýřů sena - 100 centýřů slámy - 1 500 věder piva. Podle vysokého místodrţitelského výnosu má mít c.k.okresní úřad v evidenci kaţdý pátý den přírustek a úbytek těchto zásob pod nejpřísnější zodpovědnosti a má předkládat případný výkaz.Pan představený se tímto pověřuje, kaţdý třetí den a to první výkaz předloţit dne 29.května 1866 a ihned aţ do odvolání, kaţdý třetí den tím jistěji zdejšímu úřadu doručit;v opačném případě kaţdý nedodaný výkaz v pravý čas, bude odnesen prostřednictvím trestního a hlásného posla a pan obecní představený bude volán k odpovědnosti. Představený v Černé bude ve výkaze uvádět kaţdé tři dny zásoby piva.
57 Všichni pánové obecní představení mají své údaje svědomitě uvádět, přesně udávat a budou, za u nich vzniklé nepřesnosti činěni zodpovědnými a budou nést následky. C.k. okresní úřad v Horní Plané dne 25.května 1866. c.k. okresní představený podpis nečitelný. Při srovnání stavu dobytka ze dne 18.května1866 se stavem zjištěným úředním sčítáním ze dne 27.května 1930, je patrno, ţe během uplynulých 74 let se mnoho nezměnilo: Stav dobytka dne 18.května 1866 dne 27 května 1930 koně voli krávy
35 92 116
35 70 142
Stav koní zůstal nezměněn, počet velkého hovězího dobytka / 1866: 208 kusů – 1930: 212 kusů/ je větší o 4 kusy; uvnitř stavu velkého hovězího dobytka bylo zaznamenáno sníţení stavu volů a zvýšení stavu krav.Toto je moţné vysvětlit tím, ţe v roce 1866 byli koně pouţíváni k přepravě tuhy a jiného obchodního zboţí,zatímco po výstavbě dráhy tyto vnější jízdy odpadly a koně byli zaměstnáni v hospodářství, coţ způsobilo sníţení stavu taţných volů. Z následující ţádosti obecního úřadu na okresní úřad lze usoudit, ţe území obce bylo postiţeno v květnu roku 1867 těţkým nečasem, jehoţ popis jinak není nikde k nalezení. „ S l a v n ý c. k. o k r e s n í ú ř a d ! Dne 31.května vyskytnuvší se povětrnostní pohroma silně zničila v obci Černá polní plodiny.Jiţ dne 15.května po ranné silné bouřce následující silná námraza postihla tvrdě rašící ţito, které bylo silně poškozeno a nynější krupobití způsobilo polehnutí osení tak, ţe lze sotva očekávat dvě třetiny sklizně. Protoţe nejpoddaněji podepsaný poţadovat o nápravu způsobených škod od krup a jinovatky, ţádá o zákonitý odpis daní a tak předkládá prosbu slavnému c.k. okresnímu úřadu, zda by nenechal laskavě provést komisionelní zjištění škody jako v okolních obcích. Obecní představený v Černé dne 3.června 1867“. Není známo, zda tato žádost byla úspěšná. „ P r o t o k o l“ z roku 1795 nás seznamuje o velkých škodách způsobených poţárem, který vznikl po úderu blesku a pojednává o úmluvě sedláků s obecním kovářem a znovupostavení kovárny. „P r o t o k o l“ sepsaný v Černé dne 17.června 1795. Franz Götz – hospodářský ředitel Johann Watzl – rychtář Paul Munkowitz – správce Blasius Kunzl,Albert Gabriel,Klement Höpfler,Johann Kallistl,Vinzenz Muggrauer,Veit Proschko,Albert Proschko,Frantz Gabriel – sedláci v Černé Mathes Polak – kovářský mistr v Černé. Kdyţ 21.června 1794 ve vsi Černá úder blesku zapálil a od něho vyhořelo všech 18 se nacházejících selských domů, 15 s veškerým jejich majetkem a tím také obecní kovárna, tak dohodli usedlí v Černé s obecním kovářem Mathiasem Polakem ústní dohodu, protoţe budou mít sami s výstavbou svých obydlí dost práce a nebudou mu moci pomoci při stavbě obydlí a dílny, on Polak má si sám tuto obecní kovárnu postavit na vlastní náklady s podmínkou, ţe mu obydlí a obecní kovárna bude nadále zajištěna na dva ţivoty, ale po ukončení této doby má být obecní kovárna opět bezplatně předána obci jako její majetek.Po té, ale obě ústně se domlouvající strany o dvou ţivotech nebyly dokonale srozuměny a ústně bylo vyjádřeno, zda ty dva ţivoty mají být rozumněny pro jeho Mathiase Polaka a jeho ţenu, nebo mají být rozumněny také pro jednoho syna,
58 tedy obě strany si chtěly toto vyloţit kaţdá podle svého zájmu, tak přítomní usedlí ve vsi Černá smluvili s kovářem Mathiasem Polakem smír a dohodli se: ţe právě obec kovářskému mistrovi Polakovi, který tuto budovu postaví, chce uhradit na hotových penězích podle vynaloţených nákladů 224 zlatých 4 krejcary, coţ také podle svého přiznání vynaloţil.Neboť se ještě jenom jednalo o to: ţe on Polak se svými tovaryši a ţenou provedli při této stavbě namáhavou ruční práci a za při tom ztrávených 9 týdnů poţadoval náhradu 48 zlatých, tak mu bylo k ukončení této záleţitosti uznáno zaplatit pouze pro něho a jeho tovaryše za kaţdý den 20 krejcarů, ţena ale byla z toho úplně vyloučena, neboť pro obstarávání jiných prací v domácnosti se této práci nemohla věnovat a nemohla si ani 20 krejcarů zaslouţit a také naproti tomu on, kovářský mistr potom a kdy na ………. musel pracovat; proto mu bylo za 50 pracovních dnů po 40 krejcarech ihned právě obcí do rukou vyplaceno 33 zlatých 20 krejcarů a on s tím byl úplně spokojen.S tímto zde provedeným vyrovnáním jsou strany dokonale spokojeny a dokázaly toto podpisem svým. Následují podpisy výše uvedených osob / potom a kdy jaké práce musel kovář vykonávat není v kronice uvedeno, na tomto místě jsou skutečně tečky – p.p. /. Ţe se také v dřívějších dobách pamatovalo na nebezpečí poţáru ve vesnicích, které byly vyvolány často nepozorností a mohly způsobit nezměřitelné škody a toto nebezpečí podle moţností zmenšit, dokazují obšírná nařízení z roku 1835, jejichţ dodrţování bylo obyvatelstvu co nejdůrazněji uloţeno a tato jsou hodna veškeré pozornosti ještě dnes. P r o t o ko l číslo jednací 866 St.A. sepsaný na úřadě panství Krumlov dne 1.prosince 1835. Předmětem je zřízení vlastního, místním poměrům ve vsi Černá přiměřeného, ohněhasebního řádu z podnětu v důsledku c.k.krajského úředního okruţního psaní ze dne 27.prosince 1834, číslo jednací 8 588, vydaného vysokým guberniálním nařízením ze dne 11.prosince 1834, číslo jednací 57 511. za prvé: především ostatním se ukládá kaţdému jednomu majiteli domu a všem těm poddaným, kteří někde budovu nebo jenom díl téţe postaví, vylepšiti, nebo změniti chtějí, pro městysy a vesnice ve druhém oddělení § 46- 47 vyplývající a zdeúředně dne 16.dubna 1834 uveřejněný stavební řád v Praze dne 17.března 1833 váţně a dostatečně na vědomí vzíti, a jehoţ přesné uposlechnutí při minutí zákonitého násilí a trestních prostředků. Ve smyslu těchto nařízení z vysokých míst se co nejdůrazněji zakazuje proto hlavně přístavba stodol a ostatních hospodářských příslušenství na obytné budovy, tak jako sušících pecí v těchto a jejich výstavba ve vzdálenosti od obytných budov, nebo přenesení těchto do odlehlých zahrad nebo polí, aby tak bylo co nejdůrazněji uloţeno, kdyţ jenom tímto způsobem k odstranění příčin dojde, jejichţ důsledky mohou přinést neštěstí a takto uspořádané nejen samotný vlastní, nýbrţ také sousední majetek před veškerým moţným nebezpečím by mohly uchránit.Mezi domy stávající uličky nesmí být zastavovány a od nynějška a pro všechny časy pro lehkou přístupnost při nastalých případech neštěstí mají být volné ponechány a tam kde bez zúţení prostoru se to nedá udělat,mají stromy vysázeny býti. Kouření tabáku v ohni nebezpečných částech domu, jako ve stájích, stodolách, v prostoru dvora mezi domy, nebo ostatně kdekoliv na otevřené ulici, se s odvoláním na nově dne 5.ledna 1835 publikovaný zákaz znovu co nejpřísněji zakazuje a sušení lnu v domovních pecích, střelba a dělání ohňů v blízkosti domů – pouţívání volného světla bez luceren a pouţívání hořících dřevěných loučů se tím přísněji zakazuje, kdyţ nejenom ta individua, která se takové trestné nedbalosti dopustí, co nejpřísněni potrestána budou a za všechny následky budou muset zodpovědna učiněna býti. Nadměrné zásoby topných materiálů a jejich uloţení na návsích a před jejich domy se co nejpřísněji zapovídají a také neuposlechnutí tohoto protipolicejního jednání bude pokutováno 5 zlatými ve prospěch chudobince.
59 Kdyby ale přece přes uposlechnutí všech zde popsaných opatření přece jen nějakým způsobem poţár měl vzniknout, tak se jeví za druhé: rychlé zjištění tohoto poţáru jako nezbytná povinnost velitelská, pročeţ také všichni obyvatelé vesnice Černá se naléhavě vyzývají a co nejdůrazněji se pověřují, kaţdé vţdy zjištěné nebezpečí poţáru, které kouřem – zápachem – nebo jinak zjištěné hrozící nebezpečí, neprodleně k moţnému vyšetření a zjednání obecnímu představenému a domácím lidem oznámiti a mimořádně trestaní by byli všichni ti obyvatelé, kteří v domnění, ţe vypuklý poţár sami uhasí, nutné oznámení zanedbají a tak vzniklý poţár zatajit nebo zatušovat by chtěli. Především zůstanou v noční době ti, kteří obstarávají noční stráţ obyvatel nebo tam, kde jsou zvláštní noční hlídači, jsou tito k ohlášení v místě nebo v sousedství vznikajícího poţáru co nejdůrazněji zavázáni a tito jako kaţdý jeden, který první takové nebezpečí odhalí, má zvoněním na obecní zvon povyk udělati, načeţ potom příslušný obecní představený nutná hasební opatření a všechna k ohraničení tohoto poţáru k dispozici jsoucí prostředky nasaditi má. za třetí: aby ale hašení pokud moţno účelně provedeno bylo a poţár tak rychle jak moţno ohraničen byl, má vesnice Černá 7 háků, 7 poţárních ţebříků a 35 košů v pouţitelném stavu neustále udrţovati, a tyto v na předepsaném, příhodném, proti ohni zajištěném místě, přístupném a v dobře střeţené místnosti vystavěného hasičského domu uloţiti, a o postačující vodu se postarati, pročeţ se ukládá, aby vodní nádrţ zřízena byla – stávající zvětšena, aby přiměřená a patřičně udrţovaná byla.Při vypuknuvším poţáru mají majitelé domu výhradně ţebříky a háky k potřebnému hašení přinésti, přiloţiti, dále dělati, uchovati, a tak dále v pouţitelném stavu udrţovati.Toto mají společně s těmi, kteří v obci bydlí, nebo náhodou pracují nebo na pomoc přichvátajícími tesaři a zedníky, pročeţ tito obojí poslední zvláště na okrese tímto pověřeni jsou, při odlamování a strhávání pracovně ruku přiloţiti mají, a všichni nájemníci a ţeny budou při podávání vody ve vědrech a koších, které si ssebou přinesou, pomáhati,a přenechává se s důvěrou a nadějí, ţe obyvatelé ne z pouhé zvědavosti na místě nebezpečí s prázdnýma rukama budou postávat, nýbrţ se ihned podle pokynů obecního představeného u hasebního nářadí nebo při podávání vody dobrovolně zaměstnají.Bude-li poţární poplach v noci, tak má jeden kaţdý majitel domu okamţitě svůj dům do ulice hořící svíčkou a lucernou opatřiti. Přijedou-li hasební stříkačky od úřadu, městysů, nebo od sousedních kníţectví na pomoc, tak se mají obyvatelé místa neprodleně nařízením a dispozicemi komisaře nebo té které osobě podříditi, která hasební stříkačky diriguje a opětovně se těmto obyvatelům vesnice Černá na mysl klade, na pořízení přenosné hasební stříkačky nebo nejméně jejich dobročinným působením tak mnohokrát osvědčenému, ruční hasební stříkačky vhodného druhu opatřiti.Ostatně se nařizuje, aby obce dva hasební tlouky, to jsou dlouhé tyče, na kterých cáry hadrů nebo koště hrubým plátnem připevněny jsou, opatřiti, aby těmito do vody namočenými jako velice vhodnými osvědčenými rekvizitami létající oheň hasiti mohli.Tyto rekvizity jsou současně s ostatními rekvizitami v hasičském domě uloţiti. K odstranění a zásobování dobytka je ve vesnici se nacházející ustanovený obecní pastýř povinen, aby on okamţitě ve všech domech, zvláště pak v těch nejblíţe poţáru leţících stájích dobytek odvázal a vyhnáním na pastvu do bezpečí odvedl, týţ dále opatroval a střeţil. Ke hlídání z ohně zachráněných nebo z opatrnosti předběţně odstraněných povozů bude potřebný nemalý patřičný dozor a to zůstává příslušnému obecnímu představenému povinností přenesenou, k tomu bez ovlivnění k hašení potřebných a schopných pracujících osob starších neduţivých, nebo jinak k nošení vody neupotřebitelných určil, a hlavně v tom směru působiti má, aby tyto povozy uvnitř návsi, nýbrţ mimo domy do obyčejně vzadu umístěných zahrad odvezeny a zde hlídány byly. za čtvrté: je-li nyní nebezpečí ohraničeno, nebo oheň sám udušen a uhašen, tak je do té doby potřebná pozorná opatrnost, aby k opětovnému vzplanutí ţádná další potrava a prostor ponechán nebyl.V tomto směru se všem obyvatelům vesnice Černá co nejdůrazněji ukládá od jím přiděleného zaměstnání se svévolně nevzdalovati, dříve neţ obecní představený k tomu potřebné
60 povolení nedá, a pro další ostrahu spáleniště potřebná opatření nezavede.Pro přesnější dodrţování tohoto stávajícího poţárního hasebního řádu zůstává příslušný obecní představený vesnice zodpovědný.Úřad v různých dobách v roce nutnou prohlídku provede, aby přesvědčení si opatřil, zda a jak dalece tak mnohostranné policejní předpisy dodrţovány jsou a jakým způsobem současný poţární hasební řád, který jednoduše blaho poddaných zohledňuje, dodrţován je.Současný poţární hasební řád je při kaţdém shromáţdění obce jejím obyvatelům přečísti, na rychtě uloţiti a od jednoho představeného ke druhému předávati. Čímţ protokol uzavřen a s připomínkami vyhotoven jest, aby takový po provedeném stvrzení ctihodným c.k. krajským úřadem ve svém úplném rozsahu prováděn byl. Dáno a podepsáno. Alois Pfeffer v.r. Johann Paukner Joseph Kutschera výběrčí daní aktuár ředitel Stvrzuje c.k.krajský úřad Budějovice dne 26.prosince 1835. P e č e ť.
Svobodný pán von Schönau krajský komisař Naštěstí pro obyvatele Černé bylo málo důvodů, tento požární hasební řád vyzkoušet v nebezpečí na jeho účinnost, protože od velkého požáru v roce 1794 / viz str. 58 / je historií zaznamenán tento teprve opět v roce 1886/ viz str.7 / – poznámka J.R.H. Onemocněním domácích zvířat byla jiţ také v dřívějších dobách věnována určitá starostlivost a byla k tomu vydávána potřebná vysvětlení, aby bylo zabráněno dalšímu rozšiřování.Následuje spis takového nařízení: „R y c h t á ř i v Č e r n é. Tamnímu obyvatelstvu máte přiblíţiti a vysvětliti následující ochranný – preventivní prostředek proti stále existující sněti slezinné bez ustání nejlepšímu Vašemu dosaţení pouţití. Za prvé: snaţíme se proto zvířata zbavit vlivu slunečního svitu a veder, nevyhánět na pastvu v denních dobách, kdy nejsilněji působí, a také z rána, večera a v noci omezit; rozumí se samosebou vyhánět na pastvu v chladnech nebo námrazách. Za druhé: právě tak musí být pobyt tak hodně jak je jenom moţné v čistotě, prostornosti, pokropení studenou vodou, otevření dveří stáje a dílem zelenými pruty zakrytá okna a obyčejným průvanem ( aby vzduch byl bohatší na kyslík) bylo učiněno chladno. Za třetí: zvířatům se má dávat postní, málo výţivné, v nouzi samé chudé krmení(sláma), nápoje ale rozmnoţit a je jiţ známo s přidáním kyselých solí, Rochovu hořkou, dvojitou a Glauberovu sůl, kyselinu siřičitou ale zředěné vodou, kterýţto nápoj bych musel připravit já sám, nejenom sladší a chutnější, nýbrţ také silně léčivý.Nyní je na uvedený způsob dietické, čímţ právě působí proti nepřátelským vlivům, pro splnění první podmínky léčení, to znamená příčinu události odstraniti, to nejnutnější ať se stane, potom je teprve moţné, od ostatních chirurgických a lékárenských ošetření očekávat příznivý výsledek, protoţe jinak ( právě jako u někoho, kdo by se například topil, všechny oţivovací pokusy, kdyţ postiţený neštěstím jsou marné, kdyţ nebyl předtím vytaţen z vody) všechny ostatní prostředky zůstanou neúčinné.Uvedeným dietním postupem bude většinou dříve nebo později dobře učiněno, co se jako slezinná sněť projevilo, kdyţ pouţitím prostředků obsahující zápalné látky nepoměr, jímţ převaha zápalných látek přešla na okraj, právě popsaným prostředkem, dílem vyprázdněním krve, bude vyrovnána.Potom budeme dobytek, kterému nebylo ještě pouštěno ţilou, v určený den pouštění ţilou přiváděti; tak jako podepsaný doufá, ţe předepsané stavěcí prostředky budou pouţity všemi majiteli, kteří onemocnělé jako také přepadlé ještě mé ordinaci jak známo mně měli hlásiti, přenutí, pět střevíců hluboko zakopati, zdravé od
61 nemocných odstraniti a postaviti do oddělené stáje, aby jim mohla být poskytnuta zvěrolékařská pomoc. Toto by byla nutná opatření, podle nichţ by se obyvatelstvo ve vesnici Černá mělo říditi, dokud od c.k. krajského úřadu jiná, nebo stejná pravidla pro provádění nepřijdou. Horní Planá 23.září 1841
Hermann Faschingbauer, zvěrolékař.
V předcházejícím se tedy jedná o jedinečná nařízení zvěrolékaře při vypuknutí nakažlivé zvířecí epidemie.Je patrné, že tatojiž v tehdejších dobách byla pečlivě a obšírně propracována a že byla snaha, takové škodlivé nemoci podle možností zvěrolékařských znalostí potlačovati a chrániti se před nimi. Tyto listiny a spisy byly zde uvedeny, protoţe jsou z nich patrny některé historické události, potom duch doby jako také lidovost a hospodárnost.Uvedení bylo provedeno doslovně, aby bylo z toho moţno poznat úřední styl a obvyklý pravopis. Následuje opis, na obecním úřadě vedeného registru povolení sňatků v letech 1852 / 53.Tím jsou staré nalezené spisy a listiny vyčerpány. OBEC
Č E R N Á.
- Registr
vystavených
Č.exh Jméno Její místo Datum osoby narození ohlašopro níţ je a charakter vacího povolistu lení vystaveno 1.
Johann Gabriel
2.
Franz Erhard
3.
Josepha Pernecker pokračování
3. 4.
Franz Gabriel
5.
Albert Erhard
6.
Mathias
majitel hospodářství v a z Černé
povolení
Jméno manţ. partnera
12.1.1851 Maria Gabriel,manţ.dcera Johanna Gabriela v Černé č.3 manţ.syn 30.1 Elisabeth Wiplinger Valentina Erharda z Kugelwaldu,dcera z Černé č.20 Simona Wiplingera,domkáře manţ.dcera 14.2 Franz Grobauer, Kathariny domkář v Horní Pernecker z Černé Borkové č.29 č.35 manţ.syn 21.4.1851 Theresia Galistl, selská Adalberta dcera z Černé č.21 Gabriela, č.17,nyní samostatný majitel manţ.syn Ignaze 17.4.1852 Marie Anna Müller, Erharda, sedláka manţ.dcera Johanna v Černé č.1 Müllera v Bliţší Lhotě č.2 vdovec a sedlák 6.5
s ň a t k ů. řemeslo,povolání a místo pobytu nast.manţelů
selské hospodářství v Černé č.6 domkář v Horní Borkové domkář v Horní Borkové nadační statek v Černé č.17
nadační v Bliţší č.2
statek Lhotě
62 Erhard Joseph Galitscher
z Černé č.20 manţ.syn Jos.Galitschera, obyvatele Černé
8.
Johann Hirsch
manţ.syn Jos. 30.7 Hirsche, podruha v Černé
9.
Wenzel Gabriel
10.
Ignaz Andraschko
11.
Gregor Wazl
12.
Mathias Fink
13.
Mathias Gabriel
14.
Franz Erhard
15.
Georg Proschko
manţ.syn 2.10 Adalberta Gabriela, sedláka v Černé č.17 manţ.syn 6.11 Engelberta Andraschko, obecního pastýře v Černé syn Theresie 15.2.1853 Agnes Črkwa, Wazl z Černé manţelská dcera č.18 Matheuse Črkwy,Unterrinau č.30 manţ.syn Franze 29.10 Maria Baier,manţ.dcera Finka, sedláka Mathiase v Černé č.9 Baiera,sedláka v Maňavě č.4 manţ.syn 27.1 Anna Wazl, dcera výměnkáře Marie Wazl, selské v Černé č.3 dcery z Černé č.18 majitel 2.9 Anna Gabriel, manţ. hospodářství a Adalberta Gabriela, syn Ignaze a výměnkáře v Černé Marie Erhard v č.15 Černé nastávající majitel 2.2.1855 Elisabeth Wenk, hospodářství manţ.dcera Johanna v Černé č.8 Wenka, sedláka v Pláničce č.4
7.
25.7
Amalia Koller, manţ.dcera Joh.Kollera, obecního pastýře v Černé Katharina Rozany, dcera Andrease Rozanyho, obyvatele ve Stemnitz,obec Močerady Elisabeth Holzinger,dcera Karla Holzingera, učitele v Černé Maria Schinko, nevlastní dcera obyvatele obce Světlík
obyvatel Černé
jako horník
obyvatel Černé
obyvatel Černé
obyvatel Černé
na hospodářství
obyvatel v Černé selská usedlost v Černé č.1
selská usedlost v Černé č.8
63
1 9. S Podle
záznamů,
T
podání
O
L
E
a záţitků
T
Í.
p a m ě t n í k ů.
Ústní podání pamětníka Josefa G A B R I E L A , majitele č.17. ; 1892 – 1928: Co mně můj otec častěji vypravoval: ( Franz Gabriel 1851 – 1892 ) A) o pivovaru: Předchozím panem důlním ředitelem Hermannem a panem sládeckým mistrem obývaná část pivovarského domu bývala lovecký zámek.Na východní straně budovy v prvním poschodí – strana do dvora – býval balkon / pamětník si ještě pamatuje sám otevřený balkon u ředitelského bytu.V bytě sládeckého mistra byl tento přestavěn na chodbu, která spojovala vzájemně pokoje.)Z tohoto balkonu měli dříve páni střílet zvěř, kterou honci přiháněli z pláničských lesů.Les samotný sahal aţ ke „Klarahäusl“ ( Klárově domu – p.p.) č.26. „Gronetwiesen ( = gronetské nebo Gronetovy louky – p.p.) naproti „Bílé studni“, napravo od cesty do Jam a ke „Gallistlhäusl“ ( = Gallistlovu domu – p.p.) / ví sám pamětník / byl sosnový les.Od nynějších luk Schobera, Mugrauera, Finka, Fetzla, Altrichtera, Boimigla, Schwarzondriho, bylo všechno osázeno borovicemi.Poslední sosny od Fetzla, Altrichtera, Boimigla a Schwarzondriho jsem s Fetzl-Gabriel Aloisem ( který se přiţenil do Bliţné na „Miesauerův dům“ ) a jedním Anderlovým čeledínem dopravil v roce 1883 do Krumlova. B) výměna pozemků s pivovarem: Majitelé měli u pivovaru kus louky, právě tam, kde se dnes rozprostírá horní rybník pro těţbu ledu.Tato louka byla vyměněna za sladovnický mlýn včetně vodního práva. C) přeloţení silnice: Kdyţ se stavěly nové sklepy v pivovaře bylo vykopáno mnoho země.Můj otec Franz Gabriel, jako dlouholetý člen okresního zastupitelstva, projednal s panem důlním ředitelem Ballingem bezplatné přenechání této země pro přestavbu silnice ven z vesnice a ten pohotově přislíbil.Můj otec a pan Balling vymohli také v okresním zastupitelstvu v Horní Plané povolení za těchto podmínek: řemeslníky a nádeníky zaplatí okres, zemi a kámen dodají zdarma majitelé v Černé.Po dosaţeném a potvrzeném příslibu majitelů v Černé bylo započato s přestavbou časně na jaře roku 1880.U odbočky okresní silnice za starou farskou zahradou bylo započato s nasypáváním země, pro stavbu dvou mostů bylo dodáno mnoho kamene, od domu č.20 aţ 22 a u č.23 byly odkopány nejhorší kopce.Do nové silnice byla zabudována silná dlaţba a zatlučeno mnoho drobného štěrku.Tato přestavba byla velkým ulehčením pro povozníky.Na staré silnici, která byla poloţena vlevo od novostavby – více proti domu č.15 – nemohli dva voli vytáhnout nahoru jednu fůru obilí.Provedení přestavby převzali můj otec a stavitelský mistr Franz Mayer z Horní Plané, náklady na stavbu nejsou známy. D) dřívější stavy polností: Malý les, ale porostlý velkými borovicemi, byl na místě tírny lnu u domu č.15, která je nyní v majetku domu č1.Tak zvané „Studniční louky“, vlevo od silnice do Mokré, byly porostlé lesem borovic s několika smrky.Louka Boimgla, Schwarzondriho, Stielova, Motzlova, Fetzlova, Primaterova, Zetscherova, Anderlova, Schoberova a Hanryho, které toho času vlastní obecní pastýř jako pastvinu, byly také dříve lesem.Majitelé postupně stromy káceli a půdu přeměňovali v louky.Poslední stromy odtud prodal Hanri.Johann Erhard, dům č.1, měl také krásný les se silnými sosnami v „Hoareiterin“, vlevo od cesty pro pěší do Hořic.Tento prodal svůj dům likvidátorům pozemků; od těchto koupili někteří domkáři díly pozemků, vykáceli stromy a udělali si louky, tak Zoch,č.37, Mathuni č.33 a Blahusch – mokerský mlynář.
64 Malý les byl na tak zvané „kostelní louce“ a Hanriho louce u domu, leţícího naproti Slavkovicím.Potom byl les vlevo od silnice na Jestřábí venku pod „Sackbühel“ ( pytlový vrch – p.p.), dále malý les u luk u Bliţné na pozemku Primatera, Schobera a Mugrauera.Na našem pozemku / Primater / jsem já ještě nechal vyndávat pařezy.Nad Jungwirthovým domem č.45 na tzv.“Gronetwiesen“, vpravo od silnice na Pláničku, měl les Anderl.Těsně vedle silnice a lesa byl pramen.Kdyţ byl z Jungwirthovy louky, vlevo od silnice, budován vodovod ke škole, horní pramen zmizel; lidé toto dávali do souvislosti s výstavbou školního vodovodu, přestoţe oba prameny leţí od sebe vzdáleny 25 aţ 30 metrů. E) něco o Olšovském potoce: Kdyţ byli ještě mokerští majiteli tuhových závodů a louky na Olšovském potoce, která je dnes vlastnictvím kníţete Schwarzenberka, nechali koryto potoka, který se v malých zákrutech vinul loukami, přeloţit, takţe odtékal rovným směrem.Potom vyzvali Černou aby koryto potoka upravili stejně tak.Ti o tom nechtěli ani slyšet; tak se obrátili mokerští na úřad, který Černé uloţil, aby koryto Olšovského potoka od hranice obce Mokré aţ po jez nad Olšovským mostem na okresní silnici / louka Fritze Watzla, dříve Theresie Winkelbauer / přeloţili do rovného směru.Toto přeloţení stálo Černou 180 zlatých. Koryto potoka nebylo dříve tak široké, mohlo se lehce přeskočit.Kdyţ jsem byl ještě školák a pasáček, tekla v Olšovském potoce jenom čistá voda a v potoce byl krásný písek.Tehdy, za pana ředitele Ballinga se kopala ještě lepší tuha, která se neprala.Horší druhy musely být sice propírány, ale bylo přísně dbáno na to, aby nebyla splavována ţádná tuha.Pan ředitel Balling byl přísný, ale jinak velice hodný ( 1876-96).Za pana důlního ředitele Herrmanna ( 1896-1925( byla,v důsledku stále se zhoršující kvality tuhy, propírána tato stále více, takţe byla voda stále špinavá, kalná a celý Olšovský potok byl úplně rozbahněný. F) silnice do Jestřábí: Zákonitě zřízená cesta z Černé do Jestřábí, která ještě dnes podle zákona existuje, vedla přes „Horskou stezku“, vlevo od „Sackbühelu“.Od hornoplánské okresní silnice, vpravo od „Sackbühelu“, vedly do Jestřábí četnější cesty, protoţe v tomto místě byla jenom pastvina.Jeden důlní ředitel / na jméno si nepamatuji/ jednal s majiteli hospodářství v Černé o výstavbě silnice.Silnice byla vystavěna na účet kníţete Schwarzenberka; majitelé z Černé byli za dodaný materiál a provedené potaţní práce, zaplaceni.Jak se ale zdá, zapomněli tehdy majitelé, písemně stanovit, ţe kníţe Schwarzenberk, jako majitel popluţního dvora v Jestřábí, by měl také převzít trvalou údrţbu sinice do Jestřábí, coţ by tehdy zajisté učinil, protoţe nevlastnil právo průjezdu pastvinou.Na území obce dnes připadá údrţba silnice obci; neboť jak se věci dnes mají, není moţné majitele zbytkového statku pohnout k přispívání na údrţbu silnice. G) socha sv.Jana z Nepomuku: Mezi starou farou a kostelem stávala kaplička, asi tak veliká jako Anderlova kaplička na pláničské silnici.Podle vyprávění mého otce, byla tato postavena jedním stavitelem, který ji nechal také vyzdobit sochou sv.Jana Nepomuckého.Kdyţ byla postavena nová fara / v roce 1903 /, byla kaplička s povolením úřadu zbourána.Janova socha byla nejdříve postavena mezi stromy na přední straně kostela naproti Scheiterbauerovu domu, odtud musela pryč a byla potom umístěna na vnější zeď hřbitova.Kovářský mistr Johann Tschunko vytýkal často tento nedostatek nedůstojného umístění svého patrona, které tak ze svatého učinilo hlídače mrtvých a navrhl, aby byl postaven na mostě v obci.Tak se také stalo; při přemisťování přiloţil sám Johann Tschunko ruku k dílu.- Po převratě v roce 1918 měla v jedné noci česká vojenská posádka soše urazit jednu ruku a část kříţe.Tyto díly nebyly nalezeny a nebyly dodnes / 1932 / nahrazeny. H) vesnické noviny: Dříve vzpomenutá Janova kaplička byla oplocena plotem z dřevěných latěk, který byl upevněn na dlouhých do čtyřhranu otesaných kamenných sloupků.V neděli odpoledne po poţehnání, které bývalo dříve hojně navštěvováno sedláky, se tito shromaţďovali u kapličky a jeden správec
65 pivovaru / na jméno si jiţ nepamatuji /, opřen o plot, četl shromáţděným z novin novinky a události ve světě.Z majitelů v této době neměl noviny ještě nikdo.Po tomto předčítání následovalo vysvětlení a často také delší přednáška a výměna názorů./ Tato předčítání i přednášky působily jistě – i kdyţ v omezeném mnoţství – povzbudivě a vzdělávacím způsobem). Můj otec si potom objednal časopis „Ekonom“. Kdyţ jsem byl já na vojně, dostával také otec z Vídně „Světové listy“. I) první pokusy o kultivaci půdy: Tento jiţ vzpomenutý správec pivovaru byl také správcem popluţních dvorů.Jednou vyzval sedláky z Černé, aby v zimě při sanici naváţeli zem na louky jestřábského dvora za mzdu za 2 koně včetně kočího denně 4 zlaté 50 krejcarů, za 1 koně včetně kočího 2 zlaté a 50 krejcarů.Lidi na nakládání a skládání dodal správec.Na hůreckých lukách leţela velká rumiště po těţbě tuhy, tato byla nyní naváţena na louky, které byly baţinaté.U kapličky řekli správcovi sedláci, kdyby on tato rumiště naváţel na jejich louky, ţe by ho zahnali.Ten se ale smál tomuto názoru a řekl: „Jen počkejte! V příštím létě jiţ uvidíte!“.Ve druhém roce, počátkem června pozval správec jedno nedělní odpoledne sedláky k prohlídce luk u dvora.Ti všichni otvírali oči i ústa a nestačili se divit úspěchu a byli zvědaví jak toho bylo dosaţeno.Správec se srdečně smál a podal jim vysvětlení.On nechal materiál rozprostřít a dobře zapracovat branami, potom vysel semena.Velké kameny nechal zasadit do hlubokých rýh, které nechal zarovnat a pokrýt zemí – odvodnění.Tak se sedláci také trochu poučili o vylepšování půdy. J) o domech a lidech: V Anderlově domě č.21 byl dříve starý hostinec.Moje matka pocházela z tohoto domu a její otec – můj dědeček Josef Gallistl / 1812 – 1861/ ještě vykonával hostinské řemeslo.Teprve mladší Wenzel Gallistl / 1861 – 1878 /, který ţivnost převzal to vzdal. Také dřívější majitel Mathuniho domu č.33 Johann Koller /1866-1902/ měl hostinec.On sám byl krejčí, potom byl pěším poslem do Frymburka a byl současně hlídačem v pivovaru.Jeho hostinec šel docela dobře.Horníci a svobodní pivovarští tovaryši tam byli stále.Bylo tam většinou velice veselo a hostinská to nechávala silně rozběhnout a na ničem nešetřila.Měli jednoho syna, který se vyučil pekařem a jednu dceru, bujné děvče,které mělo za ctitele řeznického tovaryše z Brunnbauerova domu č.29.Kdyţ ten přišel, vařilo a peklo se co hrdlo ráčilo.Měla se svým ctitelem, který brzo zemřel, dítě.Na stará kolena se hostinským nevedlo nejlépe, protoţe si nic nezašetřili.Syn byl na vojně a potom několik let na vandru a v roce 1902 domek převzal a provozoval vedle hospody také pekařství.Byl ţenatý s jednou ţenou z Hořic a dařilo se mu dobře, ale náhle zemřel.Mladá paní prodala domek svému příbuznému Franzovi Mathunimu/ v roce 1903/ a vystěhovala se do Ameriky, tam se opět provdala a mělo se jí dařit velice dobře.
LISTINA „Zpráva
O
VÝSTAVBĚ
K O S T E L A z roku 1800:
p o t o m k ů m“.
V roce 1787 byla na rozkaz Jeho c.k. majestátu císaře Josefa II. zřízena zdejší lokalie.Obec Černá postavila rychle z nouze dřevěný kostel, který byl třetí neděli v říjnu roku 1787 vysvěcen velebným pánem Adalbertem Wlčkem, děkanem z Německého Rychnova.Kostel stál 12 let.Konečně se uráčil Jeho c.k.apoštolský majestát Franz Druhý vyčlenit z českého náboţenského fondu nejmilostivěji částku 3 000 zlatých na nový zděný kostel.Stalo se to právě v době, kdy zuřila nejkrvavější a nejstrašnější válka s rebelujícími Francouzi, kteří zavraţdili svého krále a královnu, všude rozhlašovali svobodu a rovnost a chtěli vyvrátit všechny trůny, v době, kdy stát byl jiţ beztoho v nejistých poměrech a všechno snaţení vyţadovalo všechny síly.Roku 1799 v květnu se podle nejvyššího rozkazu začalo se vší váţností se stavbou současného kostela.Dítky církve nadšeny horlivostí pro boţí uctívání, dobrovolně a bezplatně prováděly povoznické a ruční práce.Bylo potěšením vidět tolik rukou spojených k jednomu a témuţ účelu.Poutník, cestující stál tiše plný
66 obdivu, kdyţ nyní viděl něţné děti, brzo vyspělé, chvějící se ruce, brzo opět slabé, stářím sehnuté matky se šťastnými srdci a často se slzícíma očima vystupovat na lešení a přinášet kameny.Také z přifařených obcí: jako obyvatelé Dolní Vltavice, někteří z Bliţné, Hůrky a Mokré také k tomu přispěli.Právě tato velká horlivost dítek boţích a činnost řemeslníků způsobila to, ţe současný boţí dům byl ještě v témţe roce tak dalece hotový, ţe dne 17 listopadu 1799 mohl být vysvěcen velebným pánem Karlem Holzingerem, biskupským německorychnovským vikářem a farářem v Horní Plané za jásotu obrovského mnoţství lidí.Úplné dokončení kostela a stavby věţe ale bylo provedeno teprve v roce 1800. Nejzaslouţilejší osoby o stavbu: Zplnomocněným inspektorem celé stavby kostela byl vysoceurozený pan Franz Götz, toho času kníţecí schwarzenberský ředitel v Krumlově. Mistr tesařský: vysoce váţený pan Joseph Dräxler, který také současně byl dobrodincem kostela, který nechal za své peníze zhotovit kříţ na věţ. Jeho polír nebo vrchní tovaryš byl: Thomas Kotschädl z Krumlova, ještě z dalšími jinými čtyřmi tovaryši. Mistr zednický: pan Georg Dopost z Krumlova. Jeho polír Pacho ještě s jinými 8 aţ 12 tovaryši. Stavitel a zdobitel hlavního oltáře: pan Anton Wittmann a jeho syn Karl z Roţmitálu na Šumavě. Církevní osoby: Místním duchovním byl v době stavby: velebný pán Anton Florián, rodák ze svobodného horního města Rejštejna.Byl to on, který jak psaními, tak svou činností přispěl nejvíce k postavení tohoto domu boţího.Provozoval stavbu pomoci veleslavného gubernia a povzbuzoval dítky církve k neplacené práci. Učitel: pan Wenzel Berger, narozený v Horní Plané, současně ředitel kůru. Kostelní otcové: 1. Franz Wenzel ze vsi Plánička, vyšebrodské panství, současně účetní a činorodý podporovatel zdejší lokalie. 2. Franz Gabriel, sedlák v Černé č.3 3. Albert Gabriel, sedlák v Černé č.6. Nejzaslouţilejší osoby z pivovaru: Správec: vysoce váţený vzácný pán Joseph Seidl, narozený nedaleko Trutnova. Sládecký mistr: vysoce ctěný pán Veit Wisaly, který je také současně velkým dobrodincem zdejšího kostela a při původním zřizování současné lokalie byl nejhorlivějším podporovatelem, takovým, ţe si zaslouţí věčné poděkování. Pisatel aktů nebo písař: pan Franz Dapsch, současně muzikant kůru. Obecní představení: Rychtář v Černé: Johann Watzl č.15. Přísedící v Černé: Johann Gallistl č.22, Josef Wozl č.17. Rychtář vyšebrodského panství: Albert Wenzl z Jam Přísedící vyšebrodského panství: Georg Wenk z Pláničky. Jiní dobrodinci: Dobrodinci kostela byly všechny děti církve, které sloţily peníze na výzdobu hlavního oltáře a na dláţdění. Zvláštními dobrodinci byli: pan Veit Pihaly, Anton Hrzka z Nového mlýna a Thomas Wenzl z Nové Vsi. Sepsáno ve zdejší lokalii a k trvalé upomínce dáno do nové věţe dne 2.dubna roku 1800“. Poznámka kronikáře: Tento spis byl nalezen v hlavici věţe starého kostela při výstavbě kostela a věţe v roce 1903 a je uloţen ve farské kronice.
67
K A P L I Č K Y, K Ř Í Ţ E A
BOŢÍ
M U K A na území obce:
Wirto va kaplička byla postavena v roce 1856 směrem na Slavkov na parcele č.127 manţely Albertem a Marketou Watzl, majiteli domu č.15, ke cti „Marie pomocné“.Pohnutku ke zřízení kapličky nelze zjistit.Kapličku udrţuje současný majitel domu č.15 – „Vesnický hostinský“. Anderlo va k a p l i č k a stojící na silnici do Pláničky na parcele č.630, byla postavena Wenzlem a Josefou Gallistl, majiteli domu č.21 / 1861-78/; je v ní obraz Matky boţí s Jeţíškem.Je udrţována majiteli domu č.21. F e t zo va k a p l i č k a / také Hanryho/, stojící u silnice do Bliţné na parcele č.534/16, postavil jí neznámý stavitel.Protoţe tato kaplička nemá svého vlastního udrţovatele, byla před několika málo lety opravena obecním úřadem. W a t z l ů v k ř í ţ stojí proti Hubenovu, byl postaven majiteli Watzlova domu č.25 Michaela a Josefy Faschingbauer / 1868-1901/. M u g r a u e r ů v k ř í ţ stojí na silnici do Mokré.Předtím zde byl na jedné borovici umístěn mariánský obraz od Franze a Anny Erhard, dům č.1 /1831-97/.Pozdější majitelé tohoto pozemku Anton a Anna Mugrauer z domu č.22 / od roku 1906/, po vykácení lesa na pozemku parcely č.515/2 postavili zde stojící kříţ. Handriho k ř í ţ stojí na ulici před domem č.1, tento by mohl být starší, neboť se o jeho postavení nedá nic zjistit. Mugrauerův k ř í ţ na vrcholku „Pytlového vršku“ stojící u cesty, byl postaven na parcele č.822 Josefem a Annou Lang z domu č.20 / 1872- 1919/. J e s t ř á b s k ý k ř í ţ byl postaven na parcele č.599/II. Annou Kropatschek z Jestřábí ke cti sv.Floriána.Tento pozemek patří nyní k domu č.15 v Černé. Tyto kapličky a kříže / s vyjímkou Handriho kříže/ sloužily při polních procesích jako zastavení k modlitbám. K a m e n n á b o ţ í m u k a při východu z obce mezi domy Watzl č.25 a Mathuni č.33, na parcele č.313/3.Kdy a proč byla postavena není známo. P a m ě t n í k ř í ţ u Volského lesa na silnici do Pláničky.Byl postaven v upomínku na náhlý skon Josefa Wenzla, sedláka v Jamách č.1 na tomto místě. O tom vypráví Josef Gabriel /“Primater“,dům č.17, co sám zaţil: „Dne 11.října 1890 jsem jel v poledne s povozem z Budějovic domů a dostal jsem od svého otce příkaz, naloţit u obchodníka Adlera v Hůrce, fůru lněného semene a jiný náklad pro 3 koně a s ním jet následující den do Lince.Dne 12.října jsem vyjel ve 2 hodiny v noci z domu, přijel jsem plný nevědomosti na místo neštěstí.Zde jsem měl pocit, ţe vůz přejel přes větší kámen.S vozovou lucernou jsem se odebral zpět, abych nohou odkopnul kámen na stranu.Tu jsem uviděl holou hlavu a vedle ní dosti malou vycházkovou hůl.Ve světle lucerny jsem zde leţícího člověka nepoznal, šel jsem proto se svým vozem a hlásil jsem tuto událost obecnímu představenému Johannovi Wenzelovi /“Altrichter“/. Soudní komise zjistila: Josef Wenzel byl den předtím v Horní Plané, strávil večer v Scheiterbauerově hostinci a odtud se vydal před druhou hodinou v noci na cestu domů.Na místě neštěstí vykonal svou potřebu na silnici, coţ jsem ale neviděl.Při pitvě mrtvoly byl zjištěn výron krve do mozku a silná podnapilost způsobená větším mnoţstvím piva a vína.Já jsem byl osvobozen od jakéhokoliv zavinění, protoţe jsem měl podle předpisů rozsvícenou vozovou lucernu a zemřelý byl nalezen na pravé straně jízdní dráhy“. ( do 2.října 1938 se zde jezdilo vlevo – p.p. ) Ţena neštěstím postiţeného, Anna Wenzl, nechala na tomto místě postavit pamětní kříţ, který má nápis: „Josef Wenzl, sedlák z Jam, zde zahynul dne 12.října 1890“.
68
ZVY KY
A
O B Y Č E J E.
A / v k r u h u r o d i n y: N a r o ze n í k ř e s t. Po narození nového světoobčánka byl tento co moţná nejdříve donesen do kostela ke křtu.Kmotrovství bývalo většinou svěřováno příbuznému.Některým křtěncům byli vybráni dva kmotři.V doprovodu kmotrů a otce byl křtěnec nesen porodní bábou do kostela.Po návratu z kostela se doma v úzkém kruhu podávalo jídlo.Dříve dával kmotr kmotřenci 2 zlaté do peřinky – peníze se nazývaly „řeřichové“.Svobodným matkám byla po porodu dávána „plotová kořalka“, jaksi jako utišující prostředek za vystálé bolesti.Svobodnému otci dítěte se posílala domů „obruba sýra“, často jako nepříjemná připomínka nové důstojnosti.Svobodná matka dítěte bývala v dřívějších dobách v opovrţení, nyní, protoţe se tyto případy mnoţí, jsme se stali shovívavějšími. P r vn í p ř i j í m á n í. Pro vyrůstající mládeţ je také obyčejně prvním výrazným záţitkem.Po delší přípravě jsou děti vedeny, většinou o první neděli po velikonocích, na bílou neděli, ve slavnostním průvodu ze školy do kostela.Děvčata jsou oblečena v bílém a v rozpuštěných, nakadeřených vlasech mají myrtový věneček; hoši v novém, tmavém obleku, na levém rameni mají zastrčenou kytičku myrty s bílou mašlí.Po skončení slavnostního dění v kostele se nechají všichni, kteří byli u prvního přijímání, fotografovat se svým duchovním.Tato skupinová fotografie a obrázek svatého k přijímání od duchovního, tvoří pěkný upomínkový předmět na tuto událost. P r v n í v s t u p d o š k o l y. Vstup stejně jako výstup z téţe je prováděn bez zvláštních slavností pro děti a bez zvláštní účasti rodičů. B i ř m o v á n í. Pro mládeţ bývalo jiţ docela velkolepým záţitkem, protoţe toto bývalo zvlášť slavnostně slaveno za přítomnosti biskupa a jiných duchovních hodnostářů, vţdy teprve po delším období a kaţdému dítěti bylo proto stále něčím novým.Většina dětí čekala s biřmováním, aţ se toto konalo v Černé.Přirozeně byla tato příleţitost vyuţívána, aby k biřmování přišly děti z blízkého i vzdálenějšího okolí.Kmotři k biřmování byli zvoleni z okruhu příbuzných nebo dobrých známých, v jednotlivých případech se hlásili kmotři sami.Návrat kmotra s biřmovancem do hostince a jeho dobré pohoštění bylo samozřejmostí.K biřmování dostával od kmotra biřmovanec růţenec a modlitební kníţku s několika obrázky svatých.O Všech svatých po biřmování dostávali biřmovanci od kmotrů biřmovací dárek: věnec nebo velké srdce / od pekaře/, jablka – v nichţ byly často zastrčeny peníze, sametovou vestu, hedvábný šátek na krk, košili nebo šaty nebo také hodinky – hoši; děvčata dostávala také věnec nebo srdce, ale hezké šaty, hedvábný šátek na krk a košili.Biřmovanci přinesli svým kmotrům odpovídající protidárek. S v a t b a. Dříve neţ došlo k váţnému rozhodnutí, konala se napřed prohlídka domů.Přitom byl dům a dvůr podroben důkladné prohlídce a také se dovedlo do konce jednání o výši věna přiţenivší se části páru; neboť ještě před sňatkem bylo provedeno připsání majetku v pozemkové knize, většinou na půl.Neděle před svatbou je nedělí darovací; v tento den přinesli příbuzní do domu nevěsty různé dary a příspěvky na svatební tabuli.Jako svatební hosté jsou zváni nejbliţší příbuzní snoubenců.Pozvání obstarává druţba, jemuţ také přísluší veškerá organizace svatby, kterou doprovází vhodnými průpovídkami.V den svatby se shromaţďují hosté; příbuzenstvo ţenicha u něho a potom se odeberou do domu nevěsty, kde se právě sešlo její příbuzenstvo.Po nabídnutí něčeho malého na zub se jde nyní spořádaným průvodem do kostela.Zde dojde ke sňatku a závěrem odslouţí kněz mši.Jako svatební den se zvolí většinou úterý, ale také pondělí.Ostatní dny přichází jiţ méně v úvahu.Nevěsta je většinou oblečena do barevných hedvábných šatů, její druţičky také, někdy má také šaty bílé; ţenich, tak jako téměř všichni muţi, přijde v černém
69 svátečním obleku.Všichni jsou ozdobeni větvičkou myrty s bílou mašlí.Po opuštění kostela „zatahují“ průvod známí a děti / dvě osoby napnou šňůru nebo pás přes cestu);ţenich a také ostatní muţi svatebního průvodu si získají volný průchod dárky.Stejně tak se hází drobné mince mezi shromáţděnou mládeţ, která se čile po nich pídí po zemi.Po zápisu na faře se odebere svatební průvod nejprve do hospody a často také do více hospod, aby byl doma získán čas pro úpravu svatební tabule.V poledne se jde potom domů k tabuli.Na jídle a pití se nešetří.Kaţdému stolu se podá jeho díl jídla od kaţdého chodu; co sám nemůţe sníst, bude mu dáno ssebou jako „výsluţka“ pro jeho rodinné příslušníky.Později potom přijde hudba a do pozdní noci se holduje tanci.K tanci přijdou potom večer také ještě známí z vesnice, kteří nebyli na svatbu pozváni.Při větších svatbách doprovází jiţ hudba svatební průvod ke kostelu, stejně tak do hostince atd.Příští den se převáţí svatební dary, koně jsou ozdobeni a kočí jedou s výskotem.Také jim je zatahováno a oni házejí okolostojícím koblihy.Při skládání musí dbát ţenich, aby jako první odnesl do domu loţní prádlo, aby také zde zůstal pánem.V neděli nato je odvezeno věno. P o h ř e b. Kdyţ se u některého člena rodiny zpozorují známky, ţe se jeho ţivotní běh brzo skončí, nezanedbává se tomuto nechat udělit poslední náboţenskou útěchu – poslední pomazání.Dovede se včas kněz, aby umírajícího „zaopatřil“.Při tomto zaopatřování zvoní na věţi kostela „pozdvihovací“ zvonek.Je rozţehnuto světlo umírajících, rodinní příslušníci, příbuzní a známí navštíví umírajícího a rozloučí se s ním.Zemřelému se obleče oblek mrtvých, obvykle černé sváteční šaty, ţena musí vţdy dostat košili s dlouhými rukávy, zemře-li při porodu dítěte, dostane na hlavu bílý šátek.Mrtvola je uloţena na máry, u hlavy hoří svíce mrtvých a je zde umístěna kropenka v níţ je zastrčen svazek ţitné slámy s nimiţ návštěvníci pokropí mrtvého svěcenou vodou.Večer se v domě zemřelého – při nedostatku místa a v jiných vyjímečných případech také v kostele – koná hodina modliteb, na níţ přijdou téměř z kaţdé rodiny jeden nebo také více členů, aby se pomodlili za spásu jeho duše růţenec a také jiné modlitby.Stráţ u mrtvého opatřují příbuzní, přátelé a známí.Obecní chudí jsou pověřeni podat zprávu v blízkém a vzdáleném okolí bydlícím příbuzným, známým a přátelům o jeho úmrtí a poprosit je o účast na pohřbu.Prosit o doprovod.Za předání poselství obdrţí v kaţdém domě dar ( vejce, špek a podobně, také peníze).V den pohřbu, který se koná vţdy dopoledne, je jiţ nyní rakev uzavřená, vynesena z místnosti před dům šesti nosiči, u ţeny nosičkami, kteří jsou vyprošeni od známých nebo z kruhu stejného povolání.Při překračování prahu domu se rakev na rozloučenou třikrát skloní.Před domem následuje první zpívání kostelního sboru a první poţehnání knězem.Nato se vydá pohřební průvod do kostela.Během zádušní mše stojí rakev vpředu v kostelní lodi.Po obětování se vydají všichni návštěvníci kostela, nejprve muţi, potom ţeny na ofěru kolem hlavního oltáře, políbí tam visící kříţ a poloţí do nádoby dárek.Po skončení zádušní mše zazpívá kostelní sbor druhou smuteční píseň a kněz provede znovu poţehnání.Pak se odebere pohřební průvod na hřbitov.Po novém poţehnání je rakev spuštěna do hrobu.Kněz se obvykle krátce se zesnulým rozloučí a po několika modlitbách za zesnulého je pohřeb u konce.Část přítomných smutečních hostí navštíví během obřadu na hřbitově hroby svých rodinných příslušníků.Je-li pohřbíváno malé dítě, tak je neseno z domu rovnou k pohřbívání na hřbitov, potom je slouţena v kostele tak zvaná andělská mše.Při pohřbech horníků a hasičů hraje hornická nebo hasičská kapela.Po pohřbu jsou příbuzní pozůstalými pozváni ke smuteční hostině, která se koná většinou v hospodě.Jídlo se sestává z guláše nebo plíčkové polévky, vyjímečně z pečeně, nápojů – piva, vína a podobně. J m e n i n y. Tyto se slaví jiţ méně jako rodinná slavnost, nýbrţ, kdyţ je čas a příleţitost, tak navštíví oslavenec toho dne mši. N a r o z e n i n y. Zpravidla se neslaví.
70 P ř e d ţ e h n á n í. Patří vlastně ke křtu.Několik týdnů po narození dítěte, kdyţ je matka opět v pořádku, vydá se matka, kmotra a porodní bába s dítětem do kostela.Klečíc opřed oltářem s dítětem, dostane matka poţehnání od kněze – očišťující poţehnání.Závěrem jsou zúčastnění pohoštěni. B) b ě h e m r o k u: Z v ý r o č n í c h d n ů je především slaveno svěcení kostela. Toto bývalo slaveno dříve 12.září v den „Jména Marie“.Farář Bürger / 1893-1901/ je přeloţil na 8.září na den „Narození Marie“.V tento den je v kostele slavena slavná bohosluţba, na prostranství před kostelem jsou postaveny jarmareční boudy a prodejní stánky přespolních obchodníků s různým zboţím.Příchod přespolních lidí, také z cizích církevních obvodů je v tento den většinou velice významný a provoz na prostranství před kostelem trvá aţ do pozdních odpoledních hodin.K slavnosti svěcení kostela je zváno přespolní příbuzenstvo a v poledne je podáván dobrý a bohatý oběd u něhoţ nesmí nikdy chybět dobré selské koblihy.Hostům, kteří se vydávají na cestu k domovu teprve večer, je dávána ještě domů bohatá výsluţka různých lahůdek ze slavnostní tabule.Večer je pro mládeţ pořádána taneční zábava v sále hostince, při níţ docházívá v pokročilých hodinách a náladě k ruční výměně názorů mezi hosty. S t a r ý r o k. Dne 31.prosince, v den ukončení roku, se podává zvláštní jídlo. P o s t n í h r u b á n o c. Tučná hrubá noc před slavností sv.Tří králů (6.ledna) se zde podává také lepší jídlo.Tento den se vykuřují všechny části domu, stáj atd. kadidlem, vykropují se svěcenou vodou; na dvéře se píší svěcenou křídou znamení jmen Tří králů a letopočet, na příklad: „19 +K+M+B+33“.Na přímluvu sv.Tří králů se převáţně hodně dalo; často slyšíme prosbu: „Na přímluvu sv.Tří králů ochraňuj nás Všemohoucí od ohně, války, nemoci, nouze a před veškerým neštěstím“.Vysvěcení a popsání vzpomenutým způsobem, má dát dům a rodinu pod zvláštní ochranu těchto králů. M a s o p u s t n í ú t e r ý. Je to rovněţ výroční den, který také musí mít lepší jídlo s dvojím masem, je slaven stejně.Večer holduje ještě jednou mládeţ tanci, většinou v některé selské jizbě, kteráţto zábava končí ale před půlnocí. K o b l i h y. Jsou všeobecně oblíbené, dávají se mimo jiţ vzpomenuté příleţitosti ještě o velikonocích, o sv.Janu ( 24.června), dále senosečné koblihy – po ukončení senoseče a doţínkové koblihy – po skončení ţní ţita. T a n e c. Jiţ od dřívějška byly obvykle pořádány taneční zábavy v masopustu, o slavnosti svěcení kostela, o Kateřinské neděli (25.listopadu); tyto se konaly většinou v sále hostince.O podzimních večerech, také v době masopustu, byly pořádány malé taneční zábavy střídavě v různých selských jizbách, většinou při tahací harmonice, které se nazývaly „přástkové“, které ale neměly nic společného s dříve obvyklým „přástkovým“ tancem.V minulých desetiletích, před světovou válkou, se v době od velikonoc do ukončení ţní ţita nesměly taneční zábavy vůbec konat.Nyní se jiţ také v selských kruzích na toto omezení nedbá. „P ř á s t k o v ý t a n e c“. Je to cesta s kolovrátkem.Tento krásný obyčej se udrţel aţ do konce 19.století.Zlevněním a nadbytkem továrně vyráběného plátěného a bavlněného zboţí, zjemněním ţivotního stylu a zmizením nuzného stavu venkovských kruhů, ustalo předení a tkaní v selských domech a tím nastal i konec „přástkového tance“,Zůstalo pouze zachováno jméno ve spojení s provozováním tance, který se také ještě dnes tančí pod tímto jménem v selských jizbách.Tento tanec byl provozován v době od vymlácení aţ do konce masopustu kaţdé úterý a čtvrtek odpoledne, střídavě
71 v různých domech.Děvčata se vydala po jedné hodině odpolední se svým sloţeným kolovrátkem do domu, kam byla pozvána a tam se pilně spřádal len na přízi.Povídáním ( diskutovalo se ) a zpěvem se zaháněl čas.O svačině, kolem 4 hodiny odpolední, dostalo kaţdé od paní domu kus bílého chleba.Z něho byl kus sněden a zbytek odnesen domů.Při setmění se odešlo domů bez kolovrátku ke krmení dobytka a po večeři se šlo opět do jizby, kde se aţ do 8 hodiny večer dále vesele předlo.Nyní začali postupně přicházet vesničtí hoši a pak se „drţelo osum hodin“.Kolovrátek se dal stranou a po práci má být také správná zábava.Nejdříve se hrála „běţící láska“, po té „hledání boty“, „slepá myš“, hoši „rozbili hůl“, také se hrála „svatba“; nakonec se tančilo při hře na foukací harmoniku aţ do ½ 11 hodiny, pak přišel poslední tanec.S pozdravem „dobrou noc!“ opustili všichni, děvčata s kolovrátkem, jizbu, kde se předlo. Následujícího rána po snídani byla upředená příze vyndána z varného kotle, vyprána, vytřepána a pověšena na tyče nad kamna k usušení, neboť příze nesměla zmrznout.Po této práci bylo volno. M a s o p u s t n í p r ů v o d. Pravá, oblíbená lidová veselice, byl pro mladé a staré masopustní průvod, který se konal téměř kaţdoročně, nebo nejvýše pouze s malou přestávkou. Válečná léta 1914-18 a jejich následky způsobily přestávku delší.Poslední masopustní průvody byly v letech 1912/13. Teprve v roce 1931, dne 15.února, byl opět uspořádán masopustní průvod z popudu a pod vedením obecního představeného pana Johanna Osena/č.10/, který vynesl čistý zisk 1 700 Kč na zakoupení motorové stříkačky.Byly předvedeny různé šprýmovné skupiny: jezdci, cigánské vozy, zvěřinec, honci medvědů, zpěváci, oráči, obvyklí masopustní hudlaři a podobní.Toto představení mívalo dobrý průběh, také návštěva ze všech stran byla uspokojivá. M a s o p u s t n í ú t e r ý. Tento den je v zemědělství volno, dělaly se pouze nejnutnější krmičské a stájní práce.Odpoledne se šlo tancovat, coţ trvalo ale jenom do 12 hodin v noci; tento den bylo k obědu hovězí maso a šunka. P o p e l e č n í s t ř e d a. Je v zemědělství také volným dnem.Tento způsob týdenních svátečních dnů byl označován jako „malé svátky“.O popeleční středě se odebrali všichni do kostela k „opopelnění“.Tímto jednáním začalo postní období. P o s t n í o b d o b í. Toto bylo poměrně přísně dodrţováno.Ve středu a v pátek se napřipravovala masitá jídla.Tanec a svatby docela odpadly.Po celé postní období se po večeři modlili ve všech domech růţenec na střídavý způsob ( předmodlitby a střídavé modlitby). K v ě t n á n e d ě l e. V tento den byla vyráběna v kaţdém domě „květná kytice“.Tato byla dříve vyráběna pastýři volů a krav a za to zaplatil kaţdý dům 10 krejcarů a kus chleba.Nyní výroba náleţí pasáčkům, k čemuţ patří opatření devíti součástí a to lískové pruty, smrkové, jedlové a borové větve z poţehnaných stromů, vrbové proutí, bukové listy, kočičky a modřínové větvičky.Čtrnáct dní před Květnou nedělí se to doneslo domů a zde se to vyplétalo do víc jak jeden metr dlouhé metly, která je v horní části ozdobená papírovými nebo hedvábnými mašlemi.Čím je dům delší, tím větší je zpravidla metla a pro pasáčky je největší pýchou moci nést do kostela nejdelší metlu.Před kostelem se nosiči shromáţdili a zde následuje jiţ vzájemná přehlídka, v kostele dochází většinou k malým šarvátkám se špicemi těchto dlouhých metel, potom svěcení a průvod okolo kostela.Na Velký pátek se váţe z jednotlivých dílů metla, která byla do této doby uloţena ve stodole, malé kříţky, z nichţ se po třech zastrčilo do ţitného pole, stejně tak se upevňovalo po třech kříţcích na okna v domě, stodole a kůlnách. Na Květnou neděli malují selky a děvčata vejce.A sice tak: do hliněného hrnce se dal včelí vosk, roztavil se nad dřevěným uhlím a udrţoval se stále horký.Do malé dřevěné násadky se zapíchla jehla, do tekutého vosku se namočila hlava jehly a touto se malovaly na vejce různé vzory, listy, květiny a jiné figury, více nebo méně krásné, podle schopnosti malířky.Vţdy byla dvě vejce opatřována stejným vzorem, aby byla „párová.Po tomto pomalování, které je na vejci skoro
72 neviditelné, byla vejce barvena.Na místech pomalovaných voskem se barva neuchytila a tato místa byla potom na pomalovaném vejci bílá.Aby se takto pomalované vejce lesklo, bylo leštěno špekovou škárou.Dcery domu a sluţky dostávaly od selky vejce obyčejně jedno a ty, které měly milého ( která by neměla?) nechávaly si malovat 4 aţ 6 vajec.Umění malování ovládalo jenom málo ţen.K těmto se vejce nosila;ty pak vejce malovaly hranou ulomeného pilníku – květinové, listové ornamenty, jména, průpovídky, ano dokonce i verše.Tato vejce nazývaná „strakáče“ jsou často skutečnými uměleckými díly v malířském provedení; často se ale setkáváme s klopýtavými verši a špatným pravopisem. V E L I K O N O C E : H o š i s ř e h t a č k a m i. Jiţ nějakou dobu před velikonocemi přebírá jeden starší školák cvičení dorostu.Odpoledne se hoši shromaţďují u tírny lnu a zde jsou svým učebním mistrem zaučováni do umění „řehtání“.Začátek, konec a pěkně řehtat do taktu, to musí klapat; potom se musí dobře naučit modlitby a říkánky, je to dost práce pro malého učitele a ještě jeho menší ţáky.Na Zelený čtvrtek v poledne vykročí poprvé dobře seřazeni se svými klapačkami, řehtačkami a řehtavými trakářky přes vesnici ke kostelu, ohlašujíc čas k modlitbě.Před jednotlivými domy se na znamení svého vůdce zastaví a celý sbor hlásí: „My zvoníme, my zvoníme andělský pozdrav, ţe se musí kaţdý katolický křesťan modlit!“.U kostelních vrat se potom pomodlí andělský pozdrav.Odpoledne na Velký pátek kolem třetí hodiny „zvonili“ v jednotlivých domech a odnášeli si výsluţky.Byla jim dávána vajíčka a peníze.Dělení prováděl jejich vůdce, nikoliv ale rovným dílem, ale podle „ranku a stáří“. V e l i k o n o č n í t ý d e n. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota byly slaveny všude.Byly prováděny jen ty nejnutnější práce, pilně byly navštěvovány všechny církevní obřady a zvláště návštěva svatého hrobu nebyla nikým zanedbána. S l a v n o s t v z k ř í š e n í. Konala se v sobotu po setmění, kdy se sešlo veškeré obyvatelstvo.Přicházeli také přespolní i z ostatních farností, tak zvláště z Hůrky sem přicházelo mnoho lidí.Vyrukovali hasiči z Černé a Pláničky, hrála hudba a všechna okna zářila jasným svitem svíček.Po vzkříšení bylo doma dobré jídlo. M a l o va n á ve j c e a ve l i ko n o č n í b a l í č e k. Ve večerních hodinách na Bílou sobotu nebo také velikonoční neděli, chodili chasníci jednotlivě, nebo také ve skupinách k oknům loţnic děvčat pro malovaná vejce, která byla ráda dávána a sice zpravidla v párech; jenom kdyţ dárkyně chtěla vyjádřit, ţe je na chasníka rozmrzelá nebo jím znechucená, je na něho zlá nebo s ním nechce nic mít, potom mu dala vejce nepárová;v tomto případě musela rychle zmizet od okna, protoţe zklamaný příjemce tohoto velice nevítaného daru, švihem většinou vrátil okamţitě tento dar spanilé dárkyni.Vyvolený srdce se zastavil u dívčina okna obyčejně sám, aby si vzal velikonoční balíček.Tento obsahoval, mimo různými milostnými průpovídkami popsaných vajec,také rozličné přídavky: několik koblih, kus bábovky, pytlík na tabák s malou hlavou k dýmce, dříve také mnohdy pěkně vyšívaný náprsní šátek, nyní místo něho je to kravata.Po sesbírání vajec se odeberou chasníci do hospody a zde se hned s vejci závodí.Vţdy dva a dva sráţí vejce proti vejci špicemi nebo zadními díly proti sobě;naraţené vejce patří vítězi.Na naraţená vejce se háţe drobnými mincemi, odpadlé mince patří tomu, co vejce drţí.Tento drţí vejce v dlani, pouze mezi palcem a ukazováčkem zůstane volná štěrbina k vrhu mincí.Zůstaneli mince vězet ve vejci, patří vejce tomu, co mince vrhal.Přitom mají mnozí prsty od drţení vajec tak „rozstříleny“, ţe to způsobuje radost ostatním.K obveselení dochází také, kdyţ při házení na vejce je zasaţeno zasmrádlé nebo neuvařené vejce.Mnozí se pokouší dosáhnout vítězství s vejcem naplněným smolou, ale obyčejné házení má jenom tehdy úspěch kdyţ se hází na řádné vejce.Také v ostatních velikonočních dnech jsou tyto obyčeje pilně provozovány.Mimo házení na vejce je ještě obvyklé koulení vajec.Dvě hrabiště se poloţí v úzké šikmo souběţné pozici na zeď; ve vzniklém ţlábku se nechá dolů válet vejce a druhé se nechá válet za prvním a kdyţ to druhé
73 dostihne cíle první, náleţí obě vejce vítězi.Tak nachází mladí i staří mnoho zábavy těmito lidovými obyčeji a bude se muset dbát velice na to, aby tyto byly pilně provozovány, aby byly zachovány i do budoucna.Na Bílou sobotu obdrţel kaţdý v domě 4, na velikonoce 20 barvených vajec. Sva t o d u š n í svá t ky. V sobotu před svatodušními svátky staví chasníci na návsi májku, dlouhý, štíhlý lesní strom, jehoţ kmen je odvětven a odkorněn, jenom nejvyšší špička je ponechána a její větve jsou ozdobeny pestrobarevnými mašlemi.Tento strom je většinou vyprošen chasníky od hajného z pláničského panského lesa, ale někdy se stává, ţe je odnesen také bez vůle a vědomí majitele lesa.Kaţdá vesnice je pyšná na to, ţe postavila nejvyšší májku.Přede ţněmi je skácena, prodána a výtěţek je rozdělen mezi polní hlídače. V uplynulých desetiletích panoval ještě obyčej, ţe kaţdému děvčeti byla v noci na svatodušní neděli postavena před okno její komůrky zelená, pásy ozdobená májka.Našlo-li děvče před svým oknem suchý stromek, tak to bylo odmítnutí milého, jehoţ láska k této krásce právě zanikla. Tato noc nese také jméno „závorová“.Všechno je zavřeno, odstraněno z místa, co není připevněno.I kdyţ tato věc je míněna jenom šprýmovně a ţertovně, kterou dělají chasníci děvčatům, tak ale v jednotlivých případech dojde k činům, které jiţ nejsou ţert, nýbrţ se dají označit za poškozování majetku.Zlomyslnosti nebyly ale v Černé zaznamenány, jako je převracení záchodů, pump a podobně.- Děvčata si musí svoje věci dobře ohlídat, jinak budou odnesena k májce, tak na příklad: stoličky k dojení, nosítka na hnůj, pometla, vidle na hnůj atd. Jsou-li nalezeny dívčí šaty, tak je z nich udělána slaměná panna a postavena k májce; z prken se zhotoví u májky stůl a k němu je panna posazena. O jednom zvláštním výkonu vyprávěl panu Josefu Gabrielovi jeho otec: - v domě č.24 bydlel jeden starý tesař, který byl známý jako urýpaný, nespokojený člověk.Chasníci vyvezli z jeho dvora prázdný vůz na odvoz hnoje za dům, kde ho rozebrali a vynesli po kusech po ţebříku na střechu stáje a sloţili ho opět na hřebeni střechy dohromady.Ráno bylo „haló“ po celé vesnici a hodně smíchu.A to, ţe tesař měl ke škodě ještě posměch je docela pochopitelné.Pachatelé ale se ve vesnici nenašli; ţádný z chasníků ve vesnici o tom nic nevěděl ( byli to cizí? ). Tak jako o velikonoční neděli, tak také o svatodušní je na stole dvojí maso, hovězí a šunka; v tento den jsou také koblihy; kaţdý slouţící dostává ve dnech, kdy se koblihy smaţí, ještě oddělených 20 kusů koblihů. Ţ e h n á n í o b i l í. Na velikonoční a svatodušní neděli a na den sv.Jana (24.června) vykropuje svěcenou vodou obilí na polích kaţdého selského domu jeden člen rodiny.Účast na procesích do polí pod vedením místního duchovního, prosebná procesí na sv.Marka a ve tři prosebné dny, je stále početná; kaţdý dům je zastoupen nejméně jednou osobou.Modlí se za růst obilí, poţehnanou úrodu a ochranu před povětrnostní pohromou. B o ţ í t ě l o. Jako v den vzkříšení o velikonocích, tak také v tento den je také v Černé Boţí tělo slavně slaveno a přichází sem hodně přespolních lidí se svými dětmi.Cesty jsou posypány čerstvou travou, čtyři oltáře - / „u vesnického hostinského“ č.15 – u „Primatera“ č.17 – „Anderleho“ č.21 a u pivovaru / jsou pěkně vyzdobeny a obklopeny mladými břízkami.Na čele procesí jsou bíle oděná děvčata, potom jde ostatní školní mládeţ, hudba, pak nesou čtyři váţení sedláci baldachýn nad duchovním s Nejsvětějším, po obou stranách baldachýnu jdou hasiči a následují v pestrém sledu ostatní návštěvníci.Po ukončení slavnosti jsou mladým břízkám odlamovány větvičky, keré se doma zastrkují za obrazy svatých jako ochrana proti blesku a nebezpečí ohně; venku také do polí, zvláště do lnu, na ochranu před povětrnostními pohromami.- Říká se: jak o Boţím těle schne rozházená tráva na silnici, tak se také vyvede senoseč.
74 Sl u n o vr a t n ý o h e ň. Letní slunovrat se zde slaví – jako ve většině obcí na Šumavě dne 24.června / na den sv.Jana /, jen v jednotlivých obcích se slaví pod vlivem německo – nacionálních spolků dne 21. června vlastní slavnost slunovratu. Vy h á n ě n í vl ků. Provádělo se na den sv.Ondřeje 30.listopadu.Polní hlídači táhli o první večerní hodině vesnicí a práskáním bičů a troubením na dětské trubky dělali velký kravál.Pro tento zvyk není dnes jiţ ţádné vysvětlení, mohl by ale pocházet z dob, kdy na Šumavě byli ještě vlci ( označení „Vlčí jáma“ nebo ve „Volském lese“ pochází zřejmě z těchto dob).Zajisté, ţe při blíţící se zimě, se vlci více přibliţovali k vesnicím a tyto chtěli děláním takového kraválu vyhnati.- Nynější četníci nemají ale pro takové zdomácnělé lidové zvyky ţádné pochopení.Tak bylo v roce 1927 šest polních hlídačů, kteří se vyhánění vlků zúčastnili, udáno pro rušení nočního klidu a od okresního úřadu byli potrestáni kaţdý pokutou ve výši 30 Kč! V Á N O C E . Štědrý den je dnem postním.V tento den se podává chléb ze suchých hrušek.Do tohoto chleba se zapékají suché hrušky, hrozinky, fíky a ostatní ovoce; je velice chutný.Také vařené suché švestky jsou velice oblíbené. Na půlnoční mši jde většina obyvatel.O vánocích musí být k obědu hovězí maso a šunka se zelným salátem.K dětem chodíval dříve „zlatý koník“; tento se ale nenechal vidět, nýbrţ dával o vánoční noci do talířů poloţených do okna cukroví, jablka, ořechy a podobně. Dnes jiţ však chodí do mnoha domů také „Jeţíšek“ – zajisté také pro děti neviditelný – a přináší vánoční stromeček a k tomu nějaké dárky. Na začátku vánočního měsíce, 6.nebo 5.prosince chodí také „Mikuláš a čert“ ( Mikuláš a čeledín Ruprecht), přinášejí dětem nějaké dárky, mnohdy také shnilou řepu a brambory a čeledín Ruprecht se obzvláště snaţí, se svou metlou vyprášit větším děvčatům sukni nebo je vytáhnout se svým řetězem z jizby. St ř í d a c í d n y. Volný čas slouţících sahal od 26.prosince aţ do 6.ledna.Dne 27.prosince vystupovali slouţící ze svých míst, opouštěli staré postavení a odebírali se domů.V den Tří králů nastupovali do nových míst.Ve střídací dny mohl být některý dům bez slouţících. C) o s t a t n í o b y č e j e : B i t í n a p a vú zu. Tento obyčej byl prováděn dříve o svatodušních svátcích, dnes jiţ není obvyklý.Dva chasníci nesli na svých ramenou pavúzu / to je silná tyč nebo slabý kmínek stromu, který slouţil na upevnění sena nebo obilí na ţebřiňák /, četní chasníci šli po stranách vedle nich a do taktu tloukli holemi do stromu. Tak táhli ve svatodušní noci vesnicí a provozovali zcela vyjímečnou hudbu.Jaký význam se tomuto průvodu připisoval, nelze dnes jiţ zjistit. S t o d o l o v á s l e p i c e a „h ř e b í k b á c“. Dříve se prováděl výmlat obilí pouze ručně. Kdyţ byly skončeny venkovní práce, započal v pozdním podzimu výmlat obilí ve stodole a po všechny dny bylo slyšet klapot cepů do taktu.Toto trvalo aţ do vánoc, také po nich aţ do poloviny ledna, dokonce se to mohlo táhnout aţ do Hromnic a to podle mnoţství obilí a mlatců. Kdo nyní po skončení výmlatu dal poslední ránu cepem, ten byl k lepšímu prohlášen za „stodolovou slepici“ a kdo nebyl dostatečně rychlý a svůj cep pověsil na pro to určené hřebíky poslední, byl škádlen názvem „hřebíkbác“.- S dnešním strojním výmlatem, který zkrátil dříve týdny trvající práci na jeden, dva dny, zmizela také tato posměšná jména.
75 Vý m l a t e k. Kdyţ se končil výmlat a byl hotový poslední „mlat“, pokoušeli se sousedé do poslední slámy něco propašovat ( kobylince, shnilou řepu, mrtvou kočku a podobně).Byl-li pachatel při tom dopaden, byl přísně potrestán; obyčejně byl důkladně „vymlácen“, „vycepován“ a postaven jako „výmlatek veřejnému posměchu.- Také toto jiţ dnes více neexistuje. D r a n í p e ř í. Je-li v domě peří ke draní, sezvou se k tomu ţeny a děvčata.Za dlouhých zimních večerů, často jiţ odpoledne,činí se pilné ruce, aby odtrhly praporky peří od brků, ale také ústa jsou v čilé činnosti a tak jsou všechny události z vesnice, pravdivé i smyšlené, s větším či menším přikrášlením, protřepávány. Za tuto dvojí práci nabízí domácí paní odpovídající svačinu.Po skončení draní peří je tato svačina poněkud bohatší; k tomu se natrefí několik chasníků a malou taneční veselicí je v tomto domě draní peří skončeno a pokračuje v některém jiném domě. N á v š t ě v y u o k é n k a. Tento obyčej býval dříve pilně prováděn, nyní je ještě stále prováděn a bude se ještě dále prosazovat.Jak se cítí některý chasník muţně, vyhledá si v noční hodině okénko komůrky jednoho děvčete u kterého chce vzbudit milostnou touhu.Různými řečičkami přiláká krásku k okénku a zde – i kdyţ je oba dělí ţelezná mříţ- se projednají společně a proberou hladce záleţitosti obou zamilovaných.Scházejí se u okénka v kaţdé roční době; sobota, neděle a čtvrtek jsou nejobvyklejšími dny, ale také ostatní týdenní dny jsou vyuţívány.Pouze pátek je vynecháván; v tento den chodí jenom „všiváci“ a ti jsou vyslyšeni jen ve vzácných případech.Chasníci chodí ve vlastní vesnici, chodí i do sousedních vesnic, často i hodiny daleko ke své milé.Ţádná cesta, ţádné počasí, také obvykle ţádná překáţka je nemůţe od jejich úmyslu odradit.Ţe při těchto nočních toulkách dochází často k jedinečným, komickým nebo váţnějším událostem, můţe vyprávět kaţdý z vlastní zkušenosti.Ale nechodí se jenom k okénku vyvoleného děvčete, navštěvují se také jiná děvčata pro ukrácení chvíle.To vede často ke zlým rozmíškám, kdyţ sem náhoda přivede skutečného milovníka děvčete.Obyčejně následuje ihned na místě samém ruční výměna názorů pro domnělé rušení vlastnického práva, která potom pokračuje veřejně na nejbliţší taneční zábavě.Často chodí chasníci ve skupině, jenom ze špásu na návštěvu k okénku děvčete, kdyţ při tom překročí výsostné hranice jiné vesnice, dochází k obranné válce s neústupnými domácími.Zde se hlavně jako zbraně pouţívá na drobno nasekaného palivového dřeva, které je u kaţdého domu vyrovnáno do hranic k proschnutí a tím je lehce dosaţitelné.Tato zbraň ve vesnických „bojích o ţenu“ je velice oblíbená.Je přirozené, ţe si také chasníci i jinak vzájemně dělají různé taškařice.Kdyţ na sebe některý upozorní při milostném rozpoloţení v prvním patře u okénka, můţe si být jistý, ţe zde jiţ potom po nějakém čase nenalezne ţebřík ke slezení dolů.Kdyţ jsou patrny známky toho, ţe šťastlivec dosáhl příznivou odezvu na svou nabídku v komůrce, jsou obyvatelé domu vzbuzeni ránami na vrata a okna, coţ donutí tajného návštěvníka k rychlému útěku, často křivolakými cestami.K takovým „překáţkám v lásce“ dochází nejrozmanitějšími způsoby. --Jestliţe děvče nepodlehne vábivého volání tvrdnoucího venku, jestliţe nevstane, pokouší se tento o to prováděním různých neškodných nepříjemností, které začínají jednoduchým spíláním a končí rušením výše popsaným způsobem.Mezi dívkami jsou také rozdíly, jsou takové, které přijdou k okénku pouze některým, nebo jenom jednomu, ale jsou i takové, které přijdou kaţdému. Jak jiţ bylo naznačeno, neslouţí tyto noční návštěvy u okénka dívčí komůrky k uspokojení touhy po lásce, ale také pro ukrácení dlouhé chvíle a pro špás.Naše mnohokrát osvědčená autorita, pan Josef Gabriel z č.17, nám vyprávěl takový ţertovný příběh z dob svých mladých let a nezamlčel také, ţe byl takové jedinečné události svědkem.Jména osob a domu nemohou být z dobrých důvodů uvedena. „Bylo to lehké, lásky lačné děvče, které ne jednomu, ale kaţdému chasníkovi rádo přišlo k okénku.Tuto lehkomyslnost vyuţil jeden šprýmař, šel k okénku, zavolal k němu děvče a to spěšně následovalo jeho volání.A tak seděli oba spolu na okénku ve sladkém milkování.Z velké lásky jí hladil obličej, prsa, lýtka – a jinak ještě něco, co psát nesmím- při tom vţdy tajně sáhl do
76 kapsy, kde měl ukrytou tuhu.Kdyţ děvečka ráno krmila ve stáji a vstoupila tam selka, ulekla se, protoţe myslela, ţe vidí čerta.Následující pohled děvečky do zrcadla jí přinesl vysvětlení; krátce a dobře, tato jiţ nešla ţádnému k okénku a nebylo jí po několik neděl vidět v kostele“. Š p r ý m a ţ e r t. Chasníci tvoří vlastní vesnické společenství.V letních měsících se scházejí večer na silničních pankejtech, v zimních měsících v určitých domech.Provádějí rozličné šprýmy, nebo zpívajíce táhnou vesnicí.Dříve zachovávali ve svých řadách chasníci přísný řád; pasáčci a malí čeledínové se nesměli dlouho zdrţovat venku, také u tanečních zábav měli velice omezená práva a museli po jim povoleném čase domů do postele.Dnes se jiţ bohuţel s tímto řádem nesetkáme a mnohdy jsou tito mladiství chasníčci v jejich bezuzdné zpupnosti příčinou nemilých událostí.-Pan Josef Gabriel nám vyprávěl, také k tomuto oddílu, jednu pravdivou historku: „Měli jsme malého čeledína ( to je druhý čeledín ), který byl mazaný chasník.Jednou šel, vzal dvě tyče, doprostřed přibil dva špalíky dřeva na nasazení nohou a učil se na těchto chůdách chodit.Kdyţ měl jiţ jistý krok, odnesl Briminglerové (z domu č.4 ) syrečky; tak také mnohým vesnickým kráskám odřezal karafiáty, které měly stát v horních oknech, ty potom neměly ţádnou nedělní ozdobu pro svá panenská prsa“. L i d o vé h r y. Dříve prováděné hry, které se hrály při „přástkovém tanci“ ( viz Zvyky a obyčeje během roku) dnes jiţ zapadly částečně v zapomenutí.Co se ještě zachovalo je zde následně zapsáno. B ě ţ í c í l á ska. Děvčata a chasníci utvořili po párech kruh.Jeden pár byl vylosován, aby hru zahájil.Chasník z vylosovaného páru dělal „otce“ ( nebo děvče „matku“ ) pro ostatní páry v kruhu, šel od páru k páru a ptal se děvčete, zda je se svým milým spokojená.Jestliţe některá řekla ne, byla dotázána, kterého si přeje.Vyvolený milý si nyní musel rychle vyměnit místo s neţádoucím milým.Během běhu se snaţil hraný otec se šátkem zavázaným do uzlu, kaţdému z obou uštědřit ránu.Tato hra vyţadovala dobrou pozornost, dnes se jiţ nehraje. Sl e p á m y š. Známý způsob hry.Z párů se utvoří kruh.První pár vstoupí do kruhu, jeden hráč si zaváţe oči a má za úkol chytit toho druhého.Otázkami: „Myško, kde jsi?“ ( také Anno nebo Jakube) a podle dané odpovědi: „Zde jsem!“ se snaţí chytit druhého za kterým rychle běţí.Chytne-li ho, zavolá: „Mám ho!“. H l e d á n í b o t y. Chasníci a děvčata sedí v kruhu na podlaze, nohy dovnitř a poněkud přitaţené k tělu.Hrací kartou se vylosuje první hledající.Jeden pantofel se rychle předává pod koleny sedících od jednoho k druhému, kaţdý příjemce udeří pantoflem o podlahu.Pantofel je předáván rychle, střídavě vpravo a vlevo a hledající musí chvátat, aby ho dostihl.Komu botu odejme, ten musí hrát dále hledajícího. H r a n a sva t b u. Jak se tato hra hrála, si nemůţe jiţ pan Josef Gabriel vzpomenout – od něho pochází předchozí sdělení.
TUHOVÉ
ZÁVODY
V
H Ů R C E.
Tyto neleţí sice, jako ostatně tuhové závody v Černé, na území obce, bylo zde ale v letech světové války 1914 – 18 a po ní, zaměstnáno mnoho obyvatel z Černé.Podle současných známek, by mohl být v těchto závodech zastaven provoz jednou provţdy a tyto by se mohly rozpadnout. Proto by měla být jejich historie pro budoucí pokolení zde v krátkém přehledu zapsána. Jak je patrno z historického vývoje tuhových závodů v Černé ( viz str. 42), těţili hůrečtí sedláci jiţ tuhu na svých pozemcích pro vlastní potřebu, jako mazací prostředek, obyčejnou lomovou těţbou.Na toto nepravidelné kopání se omezili aţ do roku 1811, kdy dostali lénem některá
77 kutaniště od kníţete Schwarzenberka, zůstalo hůreckým sedlákům těţební pole Johannova a Wenzelova dolu / leţící naproti nádraţí Černá-Hůrka, vpravo od silnice do Horní Plané).Zde otevřeli v roce 1848 sedláci jámu, v níţ pokračovali v těţbě v menším měřítku.Kaţdý ze spolumajitelů sem měl dodat jako pracovní sílu jednoho důlního čeledína. (Tímto způsobem kopali tuhu také sedláci v Bliţné, v předcházejících dobách východně od jejich vesnice na okraji lesa; tato svobodná kutaniště byla potom později také zabrána tuhovými závody v Černé). Ve stejném roce získal také Bartl Zach se svým bratrem Wenzelem těţební pole v „Birstwiesen“.Vybudoval prací zařízení k čištění tuhy a tak také došlo k dobrému vyuţití, předtím nepotřebné tuhy.(V roce 1913 narazili dělníci při rozšiřovacích pracech nových důlních zařízení v jedné prohlubni na dřevěné zdvihové čerpadlo, které pocházelo z počátečních let.Kdyţ se zatáhlo za táhlo, tak pracoval píst a ventil jako u nového čerpadla). Dne 1.března 1884 byl zahájen provoz tehdejších tuhových závodů v Hůrce, které byly v klidu po 15 let a sice společností: Matthias Zach – Hůrka, Nierstrass z Kolína n/ Rýnem a HofbauerLinec.Vedoucím provozu byl pan Hofbauer; práce byly ale brzo zastaveny.Tuha zde vytěţená byla většinou dodávána do Pasova v Bavorsku a do Tirol.Na základě poţadavků získal pekař Franz Zach z Hůrky podíly od Nierstrasse z Kolína n/Rýnem a zastavil vrtání na dolech Johann a Wenzel a na hůreckých“Birstwiesen“.Nato byl tento závod koupen paní Wilhelminou Novotni a panem Franzem Mühlederem z Vídně.Tato společnost získala podíly od Marie Hofbauer a od dědiců Matthiase Zacha z Hůrky a to od Marie Schaffař, Elisabeth Kalischek, Kathariny Wrba a Aloise Zacha a dále větší díl od Franze Zacha.Poslední dali podnět důlnímu Thomasovi Kuttnerovi od kníţecích schwarzenberských tuhových závodů, převzít vedení tohoto vznikajícího tuhového závodu, který se stále více zvětšoval a vyvíjel.Platební potíţe mezi podílníky vedly k tomu, ţe jeden podílník, Vonwiller a dědicové, Vídeň I., strhli na sebe a tento závod pod jménem „Jihočeské tuhové závody“ dosáhl velkého věhlasu.Dřívější majitelé před paní Novotni-Hartmann a Franz Mühleder ( majitelé od 23.července 1907) dopravovali tuhu na povrch ještě ručním navijákem.Mühleder byl majitelem aţ do roku 1914, Vonwiller aţ do roku 1919. Nesporně je zvláštní zásluhou pekaře Franze Zacha z Hůrky, snaţivého, čestného, dobrého německého muţe ( zemřel v roce 1931), ţe ovlivnil vývoj závodu zjištěním tuhového loţiska na Johannově a Wenzelově dole, rozšíření tohoto nového důlního díla a tak zajistil mnoha horníkům práci a chléb, coţ se přednostně promítlo ve válečné a poválečné době na blízké a vzdálenější okolí.Bohuţel byl tento zdatný muţ připraven o plody svého snaţení a jiní vyuţili jeho dílo! V roce 1919 byl na malém návrší u nádraţí postaven úřednický dům, který byl po staviteli a vedoucím provozu Ing.Karlu Kordulovi nazván „Villa Karlovo zátiší“.( Tento byl v roce 1932 zakoupen počešťovacím spolkem pro Šumavu „Pošumavskou jednotou“ ). Surová tuha byla za Novotné-Mühledera v letech 1907-12 prodána bratřím Porack v Krumlově.V roce 1912 byla postavena nová úpravna tuhy.Válečná léta přinesla největší výkony.V roce 1916 bylo vytěţeno 45 060 q surové tuhy, 25 000 q surové rafinády, 3 200 q vločkové tuhy a 25 000 q tuhové mouky.V pouţívání byly dva parní stroje a jeden elektromotor.Zaměstnáno bylo 9 úředníků, 9 dozorců, 350 dělníků a 30 zajatých Rusů.Aţ do roku 1914 byli majiteli Novotná a Mühleder; od roku 1914 do 1919 Vonwiller a spol.; od roku 1919 přešel závod pod jménem „České tuhové závody“ do majetku české banky „Česká zemská banka“. Aţ do roku 1927 byl obchod výtečný, potom došlo v důsledku světové krize a odbytovým těţkostem ke stále většímu poklesu.V roce 1932 došlo k zastavení provozu, zaměstnán zůstal pouze jeden dělník.Z provozních zařízení a budov bylo jiţ mnohé prodáno.Pila postavená u tuhových závodů, která byla jiţ také několik let mimo provoz, byla v roce 1932 koupena panem Stassnim z Vyššího Brodu, který právě započal s přípravnými pracemi k uvedení do provozu.V kotelně byla postavena lokomobila a vyhloubena studna pro její napájení. V době od roku 1907 do 1932 se zde konala čilá výměna vedoucích provozu, jejich počet dosáhl čísla 14.
78 Úřednický dům byl v roce 1932 zakoupen českou „Pošumavskou jednotou“.V něm je nyní umístěn kontrolní důchodkový úřad se svými zaměstnanci ( dříve byl v Černé).Velitel četnické stanice v Černé stráţmistr Draţka má zde také byt.( Tím se zmenšil počet Čechů v obci Černá).Dále zde bydlí 2 české učitelky, majitel pily Slalky, jemuţ patří také bývalý lázeňský dům tuhových závodů, dále penzionovaný nádraţní dělník Němeček a nádraţák Vavruška.
ZŘ I ZO VÁ N Í
Ú Ř A DŮ.
P o š t o v n í ú ř a d: V roce 1868 byl v Černé zřízen poštovní úřad s úředním označením „Černá v Čechách“.Umístěn byl v pivovaře.Prvním zaměstnancem byl poštovní expeditor Josef Beer aţ do 28.března 1893. Pořadí vedoucích poštovního úřadu: 1. Josef Beer poštovní expeditor 1868 – 28.3.1893 2. Eulalia Ruschek poštovní expedientka 1893 – 1904 3. Aloisia Greipl c.k.pošmistrová 1904 – 1913 4. Karl Cirhan c.k.pošmistr od 1913 Poslední má dnes titul: vrchní poštmistr. Od 20.září 1898 byl poštovní úřad přemístěn z pivovaru do naproti leţící budovy ( č.40) ředitelství kníţecích schwarzenberských tuhových závodů, kde se nachází ještě nyní.Od roku 1931 je tento dům pod správou pivovaru. Úřední označení poštovního úřadu v československém státě je od roku 1918: „Černá na Šumavě – Schwarzbach im Böhmerwalde“.Poštovní úřad je zařazen nyní do třídy označené: II./5. Nynějším vedoucím poštovního úřadu je: Karl Cirhan, vrchní poštmistr, v Černé od 20.listopadu 1913. V roce 1890 zde byl zřízen telegrafní a v roce 1927 telefonní úřad. Po státním převratě v roce 1918 byl poštovní úřad v době od 19.listopadu do 29. listopadu 1918 pod správou ředitelství pošt v Linci, Horní Rakousko. Počet hlášených posluchačů rozhlasu v obvodu pošty byl v roce 1931 – 25. Doprava pošty (jízdy poslů) se prováděly aţ do roku 1892 2x denně do Krumlova a Horní Plané.Od roku 1892 do roku 1916 1x denně Černá – Frymburk, 1x denně Černá – Dolní Vltavice.Od roku 1923 byla jízda poslů do Dolní Vltavice prodlouţená aţ do Německého Rychnova.Tato trasa se jezdila od roku 1932 osobním autem, do Frymburka se ještě stále jezdí poštovním kočárem. V roce 1892 byla zavedena doprava pošty drahou.Doprava pošty na dráhu a z dráhy byla dříve jako dnes obstarávána jízdami poslů a pěšími posly. Obvod poštovního úřadu tvoří tato místa: Černá, Plánička, Nová Ves, Jámy, Boksberg, Jestřábí, Valtrov, Slavkovice, Tuhové závody, Nová Hůrka a Olšovský dvůr. V roce 1904 byli zavedeni přespolní listonoši, do roku 1919 byl zaměstnán jeden, potom dva. U poštovního úřadu jsou zaměstnáni tito listonoši: místní – Josef Kalischko; přespolní- Franz Kalischko a Josef Gallistl. Poštovní zásilky byly roznášeny: v Černé 2x denně, před rokem 1904 pouze 1x denně; v Tuhových závodech, Nové Vsi, Hůrce a Olšovském dvoře 1x; v Pláničce, Jamách, Bockbergu, Slavkovicích, Jestřábí a Valtrově kaţdý druhý den. Roční výkon poštovního úřadu v roce 1930: Přijato Doručeno Doporučené dopisy 2 600 2 436 Balíkové zásilky 1 864 3 228 Poštovní poukázky 1 682 864
79 Vkladové listy Telegramy
9 172 866
výplata šeků 2 046 528
Telefonní účastníci: 5 Zprostředkování telefonních hovorů: 8 819 Z uvedeného příkladu ročního výkonu za rok 1930 je patrný velký význam poštovního úřadu pro Černou a její okolí. Údaje o poštovním úřadě v Černé pocházejí od pana vrchního pošmistra Karla Cirhana. Č e t n i c t v o: Četnická stanice byla zřízena v Černé dne 10.listopadu 1881 a obsazena jedním muţem – stráţmistrem Josef Königem. Stanice byla umístěna v domě č.15 – 16 u „Vesnického hostinského“.Po dokončení obecního domu č.6 byla tato tam přeloţena dne 1.ledna 1908 a nachází se tam ještě dnes (1933). V roce 1901 byl počet četníků zvýšen na tři muţe, v roce 1921 na čtyři a v roce 1928 opět sníţen na tři muţe. Při dělnických nepokojích na tuhových závodech v Hůrce v roce 1920, sem bylo shromáţděno 18 četníků. Od 28.března do května 1925 musela stanice drţet pohotovostní asistenci při dělnické stávce v Pečkově mlýně. Při všeobecné razii na cigány v jiţních Čechách v roce 1927, zatkli četníci z Černé 7 členů skupiny Daniel u Kyselova, přičemţ cigáni pouţili střelné zbraně, aniţ někoho zranili. Dne 21.září 1927 byla v konzumu, který byl umístěn v budově tuhových závodů, provedena krádeţ zboţí s celkovou škodou ve výši 11 141,66 Kč.Jako pachatele se podařilo usvědčit syny kramáře Johanna a Gottlieba Habichovy z Březí. Postilionovi frymburské pošty byl dne 25.ledna 1929 ukraden u ranního vlaku na nádraţí poštovní pytel s 26 000 Kč.Jako podezřelý z činu byl vzat do vyšetřovací vazby listonoš zdejšího poštovního úřadu, po několikatýdenní vyšetřovací vazbě byl pro nedostatek důkazů propuštěn na svobodu, ale ze sluţby byl propuštěn. Četnická stanice byla dříve obsazována německými četníky.Poslední německý velitel stanice, Franz Rothbart, zeť nadučitele na odpočinku Alberta Jungbauera, byl v roce 1926 přeloţen do Čech.Od této doby je stanice obsazena samými Čechy.
D ů c h o d ko vý ko n t r o l n í ú ř a d: Tento byl zřízen dne 1.ledna 1910 a byl obsazen třemi muţi a nacházel se nejdříve u Johanna Scheiterbauera v č.29, od 1.července 1911 u Fritze Watzla v č.38 a přesídlil dne 1.října 1932 do bývalého úřednického domu hůreckých tuhových závodů, tím také mimo zdejší obec.
S P O L K Y
A
S D R U Ţ E N Í:
Š u m a v s k ý s v a z. Národohospodářský ochranný spolek, se sídlem hlavního vedení v Budějovicích pod dlouholetým vedením posledního německého starosty v Budějovicích, Josefa Tascheka, který je majitelem hospodářské usedlosti v sousední vesnici Mokrá. Místní skupina Šumavského svazu zde byla zaloţena v roce 1894.Aţ do vypuknutí války v roce 1914 byl v jejím čele jako předseda pekařský mistr Peter Schilhansl. Činnost byla zaměřena na vybírání a odvádění členských příspěvků, jako protihodnota byly hlavním vedením místní skupině přiděleny 3 luční brány a ovocné stromky; 2 luční brány zůstaly v Černé, 1 byly dány do Bliţné; ovocné stromky byly přenechány pláničským.
80 Ve válečných létech nebyla prováděna ţádná činnost a to vedlo k zastavení existence místní skupiny v poválečné době.Hlavní vedení se opakovaně pokoušelo místní skupinu znovu vzkřísit k činnosti, ale tyto pokusy byly aţ doposud bezvýsledné, protoţe se zde nesouhlasilo s určitými machinacemi v Šumavském svazu a s liberální politikou jeho vedoucího. D o b r o v o l n í h a s i č i. Jiţ před rokem 1892 se plánovalo zaloţení hasičstva, ale chybějící finanční prostředky dělaly toto provedení nemoţným.Kdyţ byl obecním představeným Michael Leichtner, majitel hospodářství č.8, prosadil zaloţení hasičstva se stejně smýšlejícími muţi, zvláště pak opatřením potřebných peněz a sice: 1 400 Korun od obce, 100 Korun od kníţete Schwarzenberka, výnosem přiráţky k nápojům za 3 ½ roku a 2% obecní přiráţkou, dále příspěvky podporujících členů. Dne 4.prosince 1892 došlo k zaloţení hasičstva se stavem 40 aktivních a 24 přispívajících členů.Poţární zbrojnici postavilo 17 majitelů na horní návsi nákladem 2 400 Korun.Kaţdý majitel dodal jeden sáh kamene, dva kmeny dřeva a navozil písek. Předsedové dobrovolných hasičů v Černé: 1. Johann Gabriel (č.6) od 1892 do 1895 2. Michael Leichtner (č.8) od 1895 do 1910 3. Johann Watzl (č.18) od 1910 do 1915 4. Anton Mugrauer (č.22) od 1915 do 1927 5. Wenzel Lang (č.20) od 1927 Zvláštními mecenáši a podporovateli hasičstva byla v první řadě samotná obec přísunem potřebných peněţních prostředků, dále pivovar zajišťováním různých výhod a v neposlední řadě samotní členové. Účast hasičů na větších poţárech v okolí a zvláštní výkony v roce: 1893: v Hůrce, Staré Huti a Lesních Domcích u Perneku. 1894: v Horní Plané a Maňávce. 1898: v Maňavě, Hodňově, Hořicích, Kovářově, Kozí Stráni. 1904: v Bliţné; hasiči Johann Zach a Franz Hirschl zachránili selskou dceru Marii Käfer /Machtl/ od uhoření. 1905: Türkenhäusl – Černá 48 ( správně v roce 1913). 1906: poţár ve vápence v Černé. 1908: poţár u Havlana na nádraţí, Faschingshof, Světlík, Vojslavy, Bobovec,Blatná a tři komínové poţáry v místě.Při poţáru ve Světlíku spadl hasič Johann Pollak (č.5) do studny a mohl být zachráněn jen s velkými potíţemi. 1909: Račín. 1911: Jestřábí, Olšovský Dvůr, Dolní Vltavice. 1912: Polná. 1915: Hůrka. 1916: poţár ve vápence v Černé, Dolní Vltavice. 1920: Polná. 1923: Hůrka, Jenišov. 1925: Skláře, Slavkovice. 1926: Malé Skláře, Kramolín. 1928: Jelm. 1929: Fischer (Boar) v Kyselově. 1930: Zvonková, Světlík, Maňávka. 1931: Pernek,Pihlov. Zásahy hasičů v samotné obci: 1895: u Aloise Gabriela (č.13), mohl být zachráněn pouze ţivý inventář. 1905: Türken häusl (č.48), byl celý dřevěný, také zde mohl být zachráněn jenom dobytek.
81 1908: byly v obci uhašeny tři komínové poţáry. 1920: Hirschenhäusl (č.35) bylo zachráněno veškeré zařízení. 1921: varna v pivovaře, byly ohroţeny sýpky s veškerými zásobami, rychlým zásahem mohlo být všechno zachráněno. - po úderu blesku vyhořela tírna lnu u domu č.1. 1922: stejně tak po úderu blesku vyhořela tírna lnu u domu č.17. Od roku 1915 drţeli hasiči v noci stálou poţární hlídku.Taktéţ při kaţdé bouřce. . Stav členů v roce stálých výpomocné muţstvo přispívající členové 1910 1920 1930
57 66 40
6 10 9
20 22 24
Doplňky a nově pořízené věci: 1921: 60 m hadic za 400 Kč ( zemská podpora, příspěvek obce). 1924,1925,1930: 10 soukenných bluz za částku 3 072 Kč. 1930: 4 hasící přístroje značky „Panter“ za částku 880 Kč. O p a t ř e n í v obci k zabránění a rychlému hašení poţárů: Stavění poţárních hlídek při bouřkách; kaţdoroční poţární prohlídka domů; opatřování vody; vodní nádrţ na návsi; Mlýnský potok; 4 poţární cvičení v roce. V současné době se plánuje pořízení motorové stříkačky; za tímto účelem bylo doposud ( 1.března 1933) získáno na sbírkách a pořádáním zábav 8 213 Kč. K doplnění zde uvádím ještě výsledek provedených voleb po zaloţení spolku dne 4.listopadu 1892: předseda: Johann Gabriel ( Fetzl( č.6 zástupce: Michael Leichtner ( Motzl) č.8 jednatel: Albert Jungbauer, nadučitel pokladník: Josef Reif ( Zimmermann ) č.24 vrchní lezec: Franz Pollak ( Schwarzondri) č.5 péče o nářadí: Johann Tschunko, kovářský mistr.
Sv a z N ě m c ů v Č e ch á ch: Místní skupina Černá – Hůrka. Z podnětu pana nadučitele Theodora Wagnera zde byla v roce 1910 zaloţena místní skupina Svazu Němců pro Černou a okolí.Tento spolek usiluje především o probuzení a oţivení národního uvědomění, má ale také národohospodářské a národotvorné cíle.Svaz Němců je toho času největším německonárodním ochranným spolkem v Čechách. Vedení místní skupiny: předseda: Johann Watzl, zemědělec č.18 od roku 1910 doposud účetní: Anton Mugrauer,zemědělec č.22 od 1910 do 1932 jednatel: Alois Wimberger, učitel, č.28 od 1910 do 1911 jednatel: Johann Glaser, učitel, č.28 od 1911 do 1914 Válečnými poměry v letech 1914 – 1918 byla činnost svazu přerušena. V roce 1919 z podnětu vysokoškoláků Hanse Herrmanna a Otto Wagnera bylo svoláno shromáţdění do spolkového domu ( hostinec: Fritz Watzl) k opětovnému oţivení místní skupiny.Místní československá okupační posádka obsadila větší část hostinské místnosti, aby
82 znemoţnila nerušený průběh shromáţdění.Hostinský uvolnil rychle vedlejší hostinskou místnost a ve vší tichosti upozornil domácí hosty na tuto skutečnost.Tito se najednou zvedli a obsadili celou vedlejší místnost.Zde probral pan Josef R.Hahnel cíl a účel Svazu: všichni přítomní, v počtu 66, se ihned do Svazu přihlásili a kdyţ byly právě prováděny volby vedení spolku, objevil se ve vedlejší místnosti velitel okupační jednotky a sdělil rychle: „Konec shromáţdění!“ a shromáţdění přešlo do příjemnější části ! Do vedení spolku byli povoláni: Předseda: Johann Watzl – účetní: Anton Mugrauer – jednatel: učitel Josef R.Hahnel od roku 1919 do roku 1932. Místní skupina vyvíjela čilou činnost; v roce 1920 měl spolek právě 100 členů a v následujících letech vzrostl počet členů na 130. Místní skupina plnila všechny úlohy a závazky stále podle svých nejlepších moţností tak, ţe se tato ve svých výkonech objevila ve zprávě okresního svazu na 2. nebo 3.místě, coţ je třeba hodnotit o to výše, neboť v obvodu okresního svazu Krumlov je víc větších místních skupin. Ze zvláštní činnosti místní skupiny: Častěji byly prováděny přednášky se světelnými obrazy: různé pohádkové obrazy a zeměpisné obrazy pro školáky; pro dospělé ve spolkovém domě ( hostinec Watzl): Šumava, Krkonoše, cesta Porýním, osvobozenecké války v roce 1813, bitva u Gorlice v roce 1915, vznik novin, stavba letadla, obrazy Ludwiga Richtera. Výlety: na zřícenině Vítkova kamene na sv.Tomáši – národopisná slavnost frymburských . Do Vimperka: přednáška kapitána Köhla – let přes oceán. Do Krumlova: přednáška kapitána Kirchfleisse – na plachetnici kolem světa. Do Horní Plané: přednáška kapitána Spindlera – cesta do Irska. V roce 1926 byla svazová slavnost v Krumlově; na tuto vyslala místní skupina hornickou skupinu 30 muţů s 26 ti člennou hornickou kapelou; mimo těchto se slavnosti zúčastnilo ještě 100 členů místní skupiny. V roce 1930 byla okresní národopisná slavnost v Horní Plané; pro slavnostní průvod sestavila místní skupina dvě skupiny: skupinu Gambrinus na slavnostním voze pivovaru a hornickou skupinu z tuhových závodů.Místní skupina přepravila na tuto slavnost bezplatně nákladním autem přes 200 účastníků z Černé do Horní Plané. Rok 1930: počet členů – 127; příjmy – 2 956 Kč; - vydání – 2 411 Kč ; - majetek – 545 Kč. Vedení spolku v roce 1932: předseda: Johann Watzl, zemědělec č.18 jednatel: Johann Wagner, učitel účetní: Hans Winzig, strojmistr v pivovaru. Jednatel Josef R.Hahnel ( od roku 1919 do roku 1931), který byl od roku 1923 místopředseda okresního Svazu Němců v Čechách v Krumlově, se přestěhoval dne 1.září 1931 jako nadučitel do Malé Černoce, okr.Podbořany.Co bylo v jeho silách pro místní skupinu vykonal. O místní skupinu se také zaslouţil pan Ludwig Winzig, dlouholetý místopředseda místní skupiny a od roku 1932 také místopředseda okresního svazu Němců v Čechách v Krumlově. Činnost místní skupiny na různých úsecích byl vţdy úspěšná! Ze m ě d ě l sko - l e sn i c ko h o sp o d á ř ský sp o l e k /pro Černou a okolí/ Dne 10.května 1896 byl tento spolek zaloţen z podnětu zemědělců Johanna Watzla z Pláničky a Michaela Leichtnera z Černé; k tomuto spolku byly přičleněny vesnice: Plánička, Nová Ves, Jámy, Bliţná, Muckov, Rybáře, Bednáře, Slavkovice, Mokrá, Hubenov, Hostinova Lhota a Kramolín. Počet členů v roce zaloţení: 47; 1900: 47; 1910: 55; 1920: 44; 1930: 75; 1932: 85. Jména předsedů a jednatelů: Johann Watzl, Plánička předseda 1896 – 1904
83 Michael Leichtner, Černá č.8 jednatel 1896 - 1904 Michael Leichtner, Černá č.8 předseda 1904 - 1920 Franz Gabriel, Černá č.1 1920 – Karl Osen, Černá č.8 1925 – Účelem spolku je společný nákup a prodej zemědělských produktů, zvelebování chovu hovězího dobytka a prasat; pořádání shromáţdění, kurzů a přednášek zemědělskými odborníky k poučení členů.Spolek je součástí zemské kulturní rady. Zvláštní činnost a výkony spolku: Počínaje rokem 1927 byl prováděn společný nákup umělých hnojiv a osiv.V roce 1928 bylo společně prodáno členy spolku 1 200 plnometrů dlouhého dřeva firmě „praţský dřevoprůmysl“ ( správce Allmann), čímţ byl dosaţen pro členy větší výnos okolo 40 000 Kč.Ostatní odprodej zboţí ve stejném roce činil 33 350 Kč.Také v roce 1929 byl opět proveden prodej dřeva, který vynesl výnos okolo 28 600 Kč; prodej ostatního zboţí vynesl 28 000 Kč. Zpráva o: 1930: 1932: počtu členů 75 85 příjmu za členské příspěvky 500 Kč 532 Kč nákupu semenářského zboţí 7 020 Kč 4 192 Kč nákupu umělých hnojiv 17 240 Kč 4 763 Kč Spolek svolává ročně jedno hlavní shromáţdění a 5 aţ 8 schůzí.Byl zprostředkován společný prodej ječmene do pivovaru a výměna seťového ječmene.Dne 15.ledna 1911 přednesl Josef Reif z Jam přednášku o melioracích a regulaci Olšovského potoka, která se stala podnětem k zahájení přípravných prací k zaloţení vodního sdruţení v Černé.V letech 1896 aţ 1912 byl spolek zvláště činný v prodeji zboţí a ve zvelebování chovu dobytka.V letech 1912 aţ 1925 byla činnost spolku válečnými a poválečnými poměry velice omezena. /Sděkeno jednatelem Karlem Osenem / Wotzl č.8 /. S p o ř i t e l n í a ú v ě r o v á p o k l a d n a: Z podnětu zemědělce Johanna Watzla z Pláničky ( Wostl) byla zaloţena dne 4.února 1896 spořitelní a úvěrová pokladna pro Černou a okolí.Účelem tohoto zaloţení bylo opatřit členům pokladny úvěr za nízkou úrokovou sazbu a osvobodit venkovské obyvatelstvo z područí jednotlivých lichvářských půjčovatelů peněz. Svépomocí a vzájemnou podporou měla být zaručena a posílena hospodářská samostatnost kaţdého jednotlivce. Při zaloţení měla Pokladna 44 členů.Jako předseda stál v čele Pokladny její zakladatel Johann Watzl, sedlák v Pláničce a to od 18.února 1896 do 5.dubna 1904. Jako účetní a jednatel byl činný podsládek Franz Jenne od 18.února 1896 do 28.března 1900. V předsednictvu byli od roku 1896 do roku 1900: Franz Bürger, farář, místopředseda; Johann Bürger, sedlák ve Slavkovicích; Ignaz Stürzl, sedlák v Pláničce; Josef Pettmann, sedlák v Mokré; Josef Irro, sedlák v Muckově; Michael Faschingbauer, sedlák v Černé; Johann Hammerlindl, sedlák v Jamách. Změny v předsednictvu: Účetní a jednatel: od roku 1900 do 1917 Adolf Blaha, učitel, později vedoucí školy v Bednářích; od roku 1917 do 1919 Theodor Wagner, nadučitel; od roku 1919 do 1928 Johann Wagner, učitel; od roku 1928 Franz Gramlinger, kolářský mistr. Předseda: od roku 1904 doposud Josef Gabriel, zemědělec ( výměnkář na č.17) Místopředseda: od roku 1904 do 1930 Johann Watzl, sedlák v Pláničce č.5; od roku 1930 Karl Osen, zemědělec v Černé č.8.
84 Rok
Počet členů Výše vkladů
1896 1900 1910 1920 1930
44 31 49 49 56
7401 zl 71 kr 19 072,36 Korun 92 132,91 Korun 309 739,66 Kč 544 510,16 Kč
Úroková sazba Výše půjček 4% 3½% 3¾% 3% 4%
3370 zlatých 13 450 Korun 74 389 Korun 35 519 Kč 165 097 Kč
Úroková sazba 5% 4% 4¼% 4½% 6%
Úpisy na válečnou půjčku Spořitelní a úvěrové pokladny: - v hotovosti 179 000 Korun u Německé agrární banky pro Rakousko; - v hotovosti 5 000 Korun u Poštovní spořitelny ve Vídni. Tyto válečné půjčky byly přeměněny na československé státní půjčky – ztráty při přeměně: 25% za 184 800 Korun……………………………………………. 36 487,75 Korun ztráta úroků z válečných půjček 52 185,94 + 1 331 Korun………. 53 516, 94 Korun ztráta při ztrátě kurzu - odepsáno na pokrytí ztráty………… 4 463,- Korun ztráta rezervního fondu - …………“………………………… 8 641, 74 Korun ztráta dalších úroků - …………“………………………… 600,- Korun celková ztráta odepsání……………………………………………….. 103 709,43 Korun Dále vklad u banky pro Horní Rakousko a Salzburk v Linzi/protoţe bezcenný/………………………………….. 7 085,- Korun Celková všeobecná ztráta……………………………………………….110 794,43 Korun Sanování těchto ztrát v poválečné době: Podpora ze zvláštního fondu…………………………………………… 80 000,- Kč Podpora v dalších letech:………………………………………………. 22 000,- Kč C e l k e m ………………………………………………………………102 000,- Kč Stav dluhů: umořovací konto ………………………………………….. 8 794,43 Kč -----------------------V roce 1932 má Pokladna umořovací konto úplně odepsané a okolo 3 000 Kč nominální hodnoty státní půjčky, tím tedy můţe postupně vést skutečný a řízený provoz. Vo d n í
sd r u ţ e n í v Č e r n é : Louky leţící po obou stranách Olšovského potoka od Olšovského rybníka aţ po vústění doVltavy, jsou velice baţinaté, takţe se z nich dá sklízet jenom méně hodnotné krmivo.K tomu ještě připadá, ţe v době tání ledu a sněhu, při delším deštivém počasí nebo při silnýchbouřkových deštích ve velké pramenné oblasti Olšovského potoka, Olšovský rybník nabere tak bohaté mnoţství vody, jejíţ postupný odtok má za následek týdny trvající zaplavení olšovských luk.Tím je ještě více podporováno rozbahnění, tak ţe krmení je často úplně shnilé a nemůţe být pouţito jako krmivo, ale pouze jen jako stelivo; nebo kdyţ je jiţ pokosené je odplaveno vodou.Šetření, vedoucí léta zpět ukázala, ţe kaţdé dva roky je ztracena jedna roční seč, kaţdé tři roky dvě roční seče.Jak velká hospodářská ztráta tím vzniká, se dá lehce spočítat, kdyţ se uváţí, ţe na 7,8 km dlouhou oblast potoka je přilehlých 180 ha luk. Ředitel kníţecího schwarzenberského panství v Krumlově Riedl, do jehoţ správního území patřily louky dříve kníţecích popluţních dvorů Olšov a Jestřábí, potom tuhových dolů a pivovarů, dla podnět k zaloţení Vodního sdruţení, jehoţ posláním by mělo být regulování Olšovského potoka a meliorace přilehlých luk. V roce 1903 bylo zaloţeno Vodní sdruţení Černá.V plánu byla zahrnuta mimo regulace Olšovského potoka ještě regulace Černého a Mokerského potoka s melioracemi všech přilehlých luk.
85 Na sdruţení se podílely tyto vesnice: Černá s 27 členy s 104,74 ha plochy luk; Hůrka s 23 členy s 44,53 ha plochy luk; Ţlábek s 16 členy s 35,00 ha plochy luk; Olšov s 10 členy s 22,60 ha plochy luk; Bliţná s 7 členy s 40,00 ha plochy luk; Mokrá s 11 členy s 23,65 ha plochy luk; Celkem s 94 členy s 270,52 ha plochy luk. / převzato ze seznamu účastníků zemědělského technika Ing.F.A.Zinka, 1906/. Prvním předsedou Vodního sdruţení byl Johann Weiss, zemědělec v Černé č.9; jednatelem Adolf Blaha,učitel v Černé, později vedoucí školy v Bednářích. Projekt byl vypracován zemědělsko – technickou kanceláří civilního autorizovaného zemědělského technika Ing.F.A.Zinka v Citolibi.Náklady činily 5 782 Korun. 2 000 Korun bylo zaplaceno ze zemské subvence, 4 000 Korun bylo pokryto půjčkou od zdejší spořitelny.Tato půjčka byla splacena zvýšením členských příspěvků. Protoţe vypracování projektu bylo jiţ hotové v roce 1906, nedošlo z různých důvodů k jeho uskutečnění: 1. ze strany tuhových závodů byly dělány těţkosti; 2. členové sdruţení Johann Bürger, Ţlábek 66; Franz Kindermann, Olšina a Anna Gayer z Horní Plané ( pozemky seníkových sedláků) podali odvolání, jehoţ vyřízení trvalo dva roky; 3. ze strany úřadů byly stále poţadovány nové změny projektu. Ve válečných letech ( 1914 – 18) vzneslo předsednictvo Sdruţení a ředitelství panství v Krumlově poţadavek, provést uskutečnění projektu pomocí válečných zajatců.Také tento pokus ztroskotal.Nejprve nebylo vůbec moţné řádně jednat s vojenským zplnomocněncem, nějakým majorem, protoţe byl Čech.Dále byly udané podmínky téměř nesplnitelné.200 muţů mělo být stravováno – nemoţnost, protoţe sedláci museli všechno odevzdávat; 80 párů vodotěsných holínek mělo být dáno k dispozici – kůţe se velmi těţko sháněla; ke zřízení zajateckého tábora mělo Sdruţení připlatit, nést zodpovědnost za omezené moţnosti útěku a měsíčně nechat zajatce prohlédnout lékařem z Hořic. Teprve na hlavním shromáţdění dne 31.srpna 1924, na němţ přednesli vysvětlující přednášky pánové z Ministerstva zemědělství / stavební rada Träger/ ze zemské kulturní rady / Taschek z Mokré/ a ředitel panství Müller z Krumlova, bylo jednomyslně usneseno, provést přípravné práce.Alois Payer, zemědělec z č.15, po Johannovi Weisovi od roku 1908 předseda Vodního sdruţení, byl opět zvolen, nově byl povolán jako jednatel učitel Josef R.Hahnel. Krátce shrnuté výsledky jednotlivých hlavních shromáţdění: 31.srpna 1924: shromáţdění jednomyslně rozhodlo o zahájení přípravných prací. 19.června 1927: hlavní shromáţdění rozhodlo o provedení regulace Olšovského potoka a melioracích; pověřilo předsednictvo zahájit nutné přípravné práce; pro bylo 269 hlasů, proti 5. 4.dubna 1929: usnesení o dalších pracech; předsednictvo bylo zmocněno dovést co nejdříve do konce úředně poţadované změny projektu a vypracovat návrh rozpočtu;potřebné peníze obstarat u zdejší spořitelny / všech 413 hlasů pro!/. 31.března 1931: povoleno usnesení předsednictva ze dne 21.září 1930 – nechat provést nové vyměření podélného a příčného profilu Olšovského potoka za cenu 2 000 Kč za 1 kilometr Ing.Karlem Denkem z Prahy; hlavní shromáţdění pověřilo předsednictvo, aby po zhotovení projektu zahájilo všechny další práce pro provedení projektu.
86 Nutné přepracování plánů převzala technická kancelář civilního inţenýra Karla Denka v Praze, jde o přepracování plánů Ing.Zinka.Vyměřovací práce byly provedeny v době od 29.dubna do 30.května a od 29.září do 23.října 1930. Náklady na přepracování projektu činily 64 627,60 Kč a to: 1. účet za honorář projektanta 62 392,60 Kč, 2. účet zemského úřadu za mechanickou půdní anylýzu 1 035 Kč, 3. výdaje Vodního sdruţení při sepsání projektu 1 200 Kč. Náklady byly pokryty: ze subvence k tomu povolené ve výši 28 000 Kč při doposud obdrţených 14 000 Kč; vybranou půjčkou u spořitelny dne 8.října 1931 u spořitelny ve výši 49 000 Kč. Rozpočet na provedení celého projektu činil 2 200 000 Kč. V květnu 1932 byla provedena pochůzka Ing.Siebenhühnerem ( zemědělsko-technická kancelář Budějovice). Po jmenování jednatele Josefa Hahnela nadučitelem v Malé Černoci k 1.září 1931, převzal jednatelství učitel Johann Wagner, který je předal na začátku roku 1933 správci Rudolfovi Runschakovi.
Sdruţení ţivnostníků pro Černou a okolí: Toto bylo zaloţeno dne 2.června 1903 se 23 členy.Okruh jeho činnosti tvořily obce: Černá, Mokrá, Hubenov, Plánička, Jámy a Nová Ves.Toto je zavazující pro kaţdou ţivnost, vyjmuti jsou členové hostinského, kolářského a kovářského odborného sdruţení. Stav členů v letech 1910 1920 1930 mistři 35 27 24 tovaryši 9 5 6 učni 9 14 6 celkem 53 46 36 Z tohoto desetiletého přehledu je patrný hospodářský pokles v pozdních poválečných letech,před kterým nebyl ušetřen ţádný stav a ţádné povolání.Toho času / 1933/ je v Československé republice okolo jednoho milionu nezaměstnaných, ceny všech zemědělských produktů jsou velmi nízké, zaměstnancům byly podstatně zkráceny platy; tak je kupní síla všech podstatně sníţená, coţ se přirozeně nepříznivě promítá do obchodu a ţivností. P ř e d s e d n i c t v o: Předseda: Johann Weiss ( č.9) od 2.6.1903 do 23.4.1904 Johann Scheiterbauer ( č.29) od 1904 do 19.3. 1922 Friedrich Watzl ( č.38/41) od 1922 do 30.9.1928 Wenzel Stark ( č.11 + 39) od 1928 do 8.3.1930 Emil Stark ( č.56) od 1930 – Jednatel: Adolf Blaha, učitel od 1904 do 1917 Johann Wagner, učitel od 1919 do 1929 Gottfried Scheiterbauer ( č.29) od 1929 – Zemský kníţecí komisař: nadučitel Theodor Wagner od roku 1925 učitel Josef R.Hahnel od roku 1925 do 31.srpna 1931.
P O L N O S T I, P O Z E M K O V Á A V O D N Í S P R Á V A. Jména p o l n o s t í: Jména polností pochází jiţ z dřívějších dob; vznik některých jmen je ale dnešní generaci těţko vysvětlitelné, protoţe o tom nejsou ţádné záznamy, mohou být o tom vyslovovány pouze domněnky.
87 Od hostince Mathuni č.33 vpravo začínají „Kirchenäcker“ ( kostelní role – p.p.), pod nimi „Kirchenwiesen“ ( kostelní louky – p.p.) aţ ven k pravotočivé zatáčce silnice do Slavkovic.Zde vedla dříve, před postavením kostela v Černé, kostelní stezka do Hořic, proto toto jméno. Mezi silnicí do Slavkovic a silnicí do Mokré od Mathuniho č.33 aţ k Hirschenhäusl č.36 jsou „Sauwiesen“ ( sviní louky – p.p.), snad to zde bývala dříve pastvina pro svině; o tom ale není nic jiţ známo. Od obou Hirschenhäusl č.35 a č.36 dále aţ k Anderlovu poli jsou „Sauacker“ ( sviní role – p.p.), odtud dále se jmenují pole „Steinlüsse“ ( vylosované kamení – p.p.). Od kaple „Vesnického hostinského“ pod cestou k Watzlově kříţi je „Unterkapellenacker“ ( role pod kaplí – p.p.), pod tímto je louka podél hranic se Slavkovicemi“Stodlwies“ (seníková louka- p.p.) Vesnického hostinského aţ ven k Watzlovu kříţi, ven od kaple Vesnického hostinského je „Kapellenfeld“ ( kaplová pole – p.p.), nad tímto aţ k „Bergu“ ( kopci – p.p.) jsou „Bergacker“ ( role na kopci – p.p.); vpravo od Watzlova kříţe „Schwarzholzfelder“ (černodřevná pole – p.p.) a „Schwarzholzwiesen“ ( černodřevné louky – p.p.); vlevo od kříţe jsou „Hanry a Altrichter – Leichten“ ( Hanryho a Altrichterovy svahy – p.p.). Podél cesty proti silnici do Mokré vpravo a vlevo jsou „Lackernfelder“ ( kaluţovitá pole – p.p.) / pojmenovaná podle vlhkých míst/, louky leţící pod nimi se jmenují „Hoarreiterin“ (vlasatá jezdkyně – p.p.). Na silnici od Mokré směrem do Černé, vpravo dole, louky – částečně les – jsou „Steinwiesen“ ( kamenité louky – p.p.), potom louka Vesnického hostinského ( dříve Hanriho) „Breite Wiese“ ( široká louka – p.p.)/ dobytčí pastvina/; odtud směrem do vesnice jsou „Brunnwiesen“ ( studniční louky – p.p.) / jsou na nich prameny/ a docela u vesnice jsou „Brunnacker“ ( studniční role – p.p.).Pod těmito polnostmi naproti Olšovskému potoku jsou v napojení na Kamenné louky „Steinauen“ ( kamenité luhy – p.p.) a vedle nich „Brunnauen“ (studniční luhy – p.p.) / velice baţinaté/. Přiléhajíce k hranicím obce jsou po obou stranách „Hofgartenfelder“ ( zádvorní zahradní pole – p.p.) /přiléhající ke dvoru/, po obou stranách „Hofauen“ ( zádvorní luhy – p.p.) / také velice mokré/. Louky od Olšovského potoka nahoru, vedle Handriho kolny na len, se jmenují „Mühllandl“ ( mlýnské území – p.p.), zřejmě nazvány podle nad nimi leţícího mlýna č.39.Z vesnice vpravo od silnice do Horní Plané za novou školou, dále ven jsou pastviny „Weidewiesen“ ( pastevní louky – p.p.), také částečně „Weidefelder“ ( pastvinné pole – p.p.) / dříve byly společnými pastvinami pro dobytek – krávy/, které leţí vpravo a vlevo od hornoplánské silnice. Mezi místy, kde se těţila rašelina ( hranice k tuhovým závodům) a Olšovským potokem jsou „Olschwiesen“ ( olšovské louky – p.p.), od mostu vpravo od silnice do Jestřábí je „Altrichter – und Wotzl-Wies“ ( Altrichterova a Wotzlova louka – p.p.), aţ k hranicím s Jestřábím jsou opět pastviny ( dříve společné pastviny pro ovce).Mezi oběma rameny Olšovského potoka u Altrichterovy a Wotzlovy louky leţí „Stierzipf“ (býčí cíp nebo roh- p.p.);odtud aţ opět k hranicím s Jestřábím jsou „Erchtaauen“ ( Erchtovy louky – p.p.) a „Nuiwiesen“ ( nové louky – p.p.), zcela dole mezi hranicemi s Jestřábím a Olšovským potokem je „Dorfwirth-Olschwiese“ ( olšovská louka Vesnického hostinského – p.p.).Mezi Olšovským potokem a hranicemi s Hůrkou je 7 dílů „malé olšovské louky“, vlevo od hornoplánské silnice leţí na pravém břehu Olšovského potoka louky kníţete Schwarzenberka, které byly nyní dány do nuceného nájmu.Uprostřed leţí „Galli Olschwiese“ ( Galliho olšovská louka – p.p.). Pole vlevo od silnice do Jestřábí od hornoplánské silnice se jmenují „Olschacker“(olšovská role – p.p.) aţ k Anderlovu lomu na kámen za „Pytlovým vrchem“.Odtud ven aţ ke stezce Černá – Jestřábí jsou „Bergsteigacker“( role na horské stezce – p.p.); odtud jsou „Lüs“ (vylosovaná pole – p.p.), která sahají od této cesty přes vršek aţ k silnici do Bliţné.
88 Louky od mostu ve vesnici vlevo od silnice do Pláničky aţ k pivovarskému rybníku se jmenují „Bräuhuswiesen“ ( pivovarské louky – p.p.), aţ k Bílé studni dále jsou „Ochsenwiesen“ ( volské louky –p.p.), od Bílé studny k silnici do Pláničky jsou „obere Ochsenwiesen“( horní volské louky – p.p.), dříve bývaly zřejmě volskými pastvinami.Na místě Gallistlova domku č.42, bývaly také dříve louky, odprodán byl jeden díl od č.3,jeden díl od č.9 a jedno pole od č.17; tyto tři díly se jmenují „Kohlstadt“ ( uhelné město – p.p.), protoţe se zde dříve pálilo dřevěné uhlí, coţ je ještě dnes patrné.Pole vlevo od „Kalkberg“ ( vápenný vrch – p.p.), nahoru od vápenky aţ k Handriho roli, se jmenují „Kalkofenfelder“ ( pole u vápenky – p.p.), odtud aţ k hranicím s Bliţnou jsou „Woisgarten“( = Wolfsgarten – vlčí zahrady – p.p.).Vlevo od polí u vápenky a Vlčích zahrad je Volský les, vpravo Vápenný vrch. Od pivovaru vlevo od silnice do Bliţné jsou „Kronetacker“ ( Kronetova (?) role – p.p.) aţ naproti k Vápennému vrchu a aţ k Handriho Širokému poli, odtud aţ vlevo od Fetzlovy kapličky jsou „Berglüs“ ( vylosovaná pole na kopci – p.p.), dále aţ k Proschkovu domku „Obergacker“( role nad vrchem – p.p.), přiléhající aţ k hranicím jsou „Eggetschlagäcker“(blíţenská role – p.p.). Louka vlevo od hornoplánské silnice za hřbitovem, patřící k č.20, se jmenuje „Friedhofwiese“ ( hřbitovní louka – p.p.), nad ní Scheiterbauerova louka se jmenuje „Sackwiese“ (pytlová louka – p.p.) a pole nad aţ k Pytlovému vrchu a Anderlovu poli se jmenují „Sackacker“ (pytlová role – p.p.) /tato jména: Pytlový vrch, Pytlové pole – se dnes nedají vysvětlit/. Pojmenování polností pochází od pamětníka pana Josefa Gabriela z č.17, který k tomu dodal ještě následující: Kostelní role a Kostelní louky mají jméno od dřívější Kostelní cesty do Hořic, která vedla mezi silnicí do Mokré a silnicí do Slavkovic.Území uprostřed nahoře bylo porostlé křovím a částečně lesem, jinak bylo pokryto kamením.Poslední kácení bylo provedeno – jak vyprávěli moji rodiče – Josefem Gallistlem z č.21 a Franzem Watzlem. Na místě Černodřevních polí měl stávat před staletími les, od“Lackenfeldern“ ( není znám původ jména – laková ? pole – p.p.).Vpravo od silnice z Mokré do Černé, kde dnes je les a louky, bývala v dávných dobách pole; neboť v lese jsou ještě dnes částečně patrny stopy orby.Jméno Studniční louky pochází od tam se nacházejících vydatných studní.Veškeré polnosti od vesnice, vpravo a vlevo od hornoplánské silnice aţ k mostu přes Olšovský potok a odtud ven aţ k hranicím s Jestřábím, bývaly dříve společné pastviny pro krávy. Tak zvané Kraví pastviny, to jsou dnešní Školské louky, byly v letech 1842 -43 rozděleny. Pivovarské louky aţ k Olšovským lukám byly rozděleny v roce 1845, polnosti od Školských luk aţ k mostu přes Olšovský potok a odtud nahoru k hranicím s Jestřábím byly rozděleny v roce 1858. Olšovské louky aţ ke Studničním lukám byly rozděleny v letech 1858 – 59. Volský les sám byl jiţ dříve rozdělen a odděleně obhospodařován, ale bez zanesení do pozemkové knihy. V letech 1921 – 22 bylo rozdělení nově přeměřeno a zaneseno do pozemkové knihy.
K
o
v
á
r
n a.
Dům č. 7.
Kovárna bývala původně také společným majetkem a pokaţdé bývala kovářskému mistrovi pronajímána.Z minulosti tohoto stavení není nic známo; stávala ale kaţdopádně jiţ před rokem 1794, neboť protokol, který je k dispozici / viz str.5-6) připomíná, ţe dne 21.června 1794 po úderu blesku vyhořelo 15 selských stavení a také „obecní kovárna“ a proto byla vedena jednání s „obecním kovářem Mathiasem Polakem“ o jejím znovupostavení. Nájemci kovárny, kteří byli vypátráni: Adalbert Tschunko od roku 1856 do roku 1867 Wenzel Misbauer od roku 1867 do roku 1894
89 Johann Tschunko od roku 1894 do roku 1908 Franz Tschunko od roku 1908 do roku 1926. Válečnými půjčkami – upsáním do zástavy nastala nutnost prodeje společného majetku a tak také kovárny, kterou v roce 1926 koupil nájemce Franz Tschunko za 35 000 Kč. Nájemné za kovárnu s uţíváním jednoho pole a jedné louky, které byly pronajaty od kníţete Schwarzenberka, muselo být zaplaceno 100 Korun ročně; mimo to měl kovář za povinnost poskytnout kaţdému majiteli slevu jedné desetiny za pro něho účtované práce. Toto pole a louka byly prodány současně s kovárnou.
S p o l e č n é p a s t v i n y. Aţ do roku 1870 se páslo společně.Pastvina pro krávy byla naproti Jestřábí; pastvina pro voly od Klarova domku aţ k a ve Volském lese, pastvina pro ovce a prasata byla u Bliţné, pastvina pro koně byla na Pytlovém vrchu.Posledním pastýřem v domě č.12 byl Johann Erhard ( pásl krávy); v domě č.13 Wenzel Gabriel ( pásl voly); ovce pásl Johann Horech a koně Franz Hirsch. Rozdělení pastviny bylo provedeno v letech 1827, 1852 a 1879; v roce 1880 bylo teprve všechno zaneseno do pozemkové knihy. S p o l e č n ý m a j e t e k. Společný majetek 17 majitelů byl dříve velice obsáhlý, ale v posledních staletích byla velká část polností rozdělena.Záznamy o tom nejsou k dispozici a ústní podání nesahá tak daleko zpátky.Posledními rozdělenými polnostmi byla pastvina pro krávy a Volský les. V posledních desetiletích let 1900 – 1920 patřilo do společného majetku 32 ha pozemků; z toho 0, 5978 ha polí, 0,4553 ha luk, 1, 3771 ha pastvin, 0, 0328 ha zahrad, 0, 2708 ha rákosí v místě, 0, 1173 ha cest, 0, 0738 ha stavebních pozemků a 28,3290 ha lesa./ To je Volský les, který byl jiţ dlouho předtím rozdělen, ale nebylo provedeno zanesení tohoto rozdělení do pozemkové knihy/.Z budov patří ke společnému majetku kovárna č.7, pastýřský dům č.11 a mlýn č.39.Bez lesa byla hodnota společného majetku před válkou kolem 15 000 Zlatých korun. Tento majetek nebyl v předválečných dobách řádně hospodářsky vyuţíván: kovárna včetně pozemků vynášela 90 Korun nájemného a cenové úlevy pro majitele za provedené kovářské práce; pastýřský dům 80 Korun; mlýn 120 Korun včetně nájemného z pozemků. Roční příjmy před válkou činily 290 Korun Daně a dávky v průměru činily 350 Korun Rozdíl dopláceli majitelé. V důsledku přestavby okresní silnice od odbočky pod mostem aţ do obce nahoru, bylo společným majetkem ( Sviní zahrada), vyměněn pozemek za staré silniční podloţí vlevo od nynější silnice. Tento pozemek byl prodán sousedícím Friedrichovi Watzlovi č.38 a Aloisovi Payerovi č.15 v předválečných časech. Ve válečných časech věnovalo 17 majitelů za společný majetek u Německé agrární a průmyslové banky v Praze válečnou půjčku – zástavní úpis ve jmenovité hodnotě 100 000 Korun.Protoţe v československém státě nebyly válečné půjčky uznány, byly banky zbaveny vůči upisovatelům svých závazků, dostaly ale právo, svoje poţadavky vymáhat.Na nátlak banky bylo 17 majiteli s bankou dosaţeno dohody, ţe za 100 000 Korun zástavního úpisu sloţí hotově 83 000 Kč.Aby tento obnos mohli dát dohromady, museli prodat větší část společného majetku. Mlýn č.39 byl prodán v roce 1926 Wenzelovi Starkovi za 20 000 Kč( viz str.25). Kovárna č.7 byla ve stejném roce prodána Franzovi Tschunkovi za 35 000 Kč( viz str.37). Pastýřský dům č.12 byl prodán v roce 1928 Karlovi Köpplovi za 10 000 Kč ( viz str.19).
90 Pozemek z výměny za pozemek silnice / viz výše/ byl prodán Friedrichovi Watzlovi č.38 a Aloissovi Payerovi č.15, stejně jako Sviní zahrada jako pozemek u domu Johannovi Kurzovi č.14 ( viz str.19).Za to bylo obdrţeno celkem 3 500 Kč; za ostatní pozemky bylo utrţeno 12 000 Kč. S těmito příjmy nemohl být dohodnutý obnos 83 000 Kč ještě pokryt.Tento zbytek ve výši 6 000 Kč byl pokryt hotovým placením majitelů, z nichţ kaţdý musel sloţit částku 353 Kč. Dnes se skládá společný majetek hlavně ze Sviních zahrad, kde byl zřízen výběh pro hříbata a několik menších, nevýznamných pozemků.V roce 1930 činila plocha společného majetku 1,4521 ha. Roční příjmy 220 Kč, výdaje 150 Kč.Odhadní cena dnešního společného majetku činí 6 000 Kč. Tak se tedy stal společný majetek obětí světové války 1914 – 18 ! V dřívějších dobách měl společný majetek kromě výběhu pro hříbata také výběh pro prasata. Trojúhelníkové místo mezi školou, hostincem Watzl, farou a kostelem, bylo v roce 1921 vyţádáno neodvolatelně výborem pro postavení pomníku padlým, k postavení pomníku padlým synům vlasti ve světové válce 1914 – 18 a bylo věnováno bezplatně. V o d o v o d 1 7 m a j i t e l ů: Obyvatelé Černé neměli dříve ţádnou tekoucí vodu a měli pouze nepostačující studny, takţe bylo ţivým přáním, zavést do vesnice tekoucí vodu.Kdyţ se zde zdrţoval jeden kníţecí inţenýr, poţádali ho o pomoc. Nejprve byla provedena nivelace od Bílé studny ( pivovarská studna ), která ukázala, ţe by se mohla vést voda jenom po Wotzla dům č.8. S tím ale nebyli spokojeni majitelé, kteří bydleli nad tímto, kteří také chtěli tekoucí vodu.Tak bylo pátráno po výše poloţeném prameni, který byl nalezen ve vesnici Pláničce, patřící k vyšebrodskému panství.Námitky příslušnosti pramene do cizího panství zamítl inţenýr slovy:“Co si panství povede nahoru, patří jemu; co teče dolů, si vezmeme my!“. Vyměření ukázalo, ţe voda můţe být vedena mezi dům č.1/2 a č.3 a tak byla vzata voda z tohoto pramene a vybudován vodovod.Kaţdý majitel musel dodat roury ( borové kmeny), tyto byly společně provrtány a poloţeny, ale nebyly zakopány, nýbrţ byly pouze poloţeny na povrchu země.Kaţdý majitel byl povinen, nadále pro vylepšení dodávat ročně dvě takové roury. Tento způsob uloţení měl mnohé nevýhody.Tyto roury dlouho nevydrţely, stále potřebné náhrady prosvětlovaly borové porosty, které byly k dispozici, stále více, tak ţe potom byly dodávány slabé roury, které nevydrţely silný tlak vody a často praskaly.Při silném mrazu zamrzala voda a musela být rozmrazována ţhavými ţeleznými pruty( za rozţhavení těchto prutů se muselo v kovárně zaplatit 3 krejcary za kus). – Mnohdy se také stávalo, ţe majitelé neměli vodu a tuto museli brát z potoka. Aby byl tento zlý stav definitivně odstraněn, podnítili majitelé Alois Payer z č.15, Josef Gabriel z č.17, Michael Leichtner z č.8 a Josef Weiss z č.9 výstavbu vodovodu z ţelezných rour.Protoţe nebylo moţno dosáhnout mezi majiteli sjednocení, převzali jmenovaní provedení na vlastní zodpovědnost.Josef Weiss, toho času obecní představený, koupil u firmy Hoffmann v Plzni ţelezné roury, trasa vodovodu byla vyměřena v přímé linii, byla dlouhá 1 400 m.Toto bylo rozděleno na 17 dílů, kaţdý díl byl označen číslem; kaţdý ze 17 majitelů si vylosoval jeden díl ke zpracování. Příkop pro vedení by měl být vykopán do hloubky 75 cm a po poloţení rour by měl být zasypán.Tak se také stalo.Na prameništi byl zřízen vodojem aby tak bylo zadrţeno více vody; většina jí pocházela z Wostlovy louky.Poloţení rour provedl bývalý kovář tuhových závodů Wrbsky ( ten se doţil 96 let) se dvěma pomocníky.Roury měly vnitřní světlost 8 cm, byly to hrlové roury a byly zality olovem.Práce byla provedena dobře; od poloţení v roce 1904 nebylo potřeba ţádných oprav do roku 1931. Horní vodojem byl za starého vodovodu ponořen do země a horní majitelé museli vodu čerpat.Pokusy u nového vodovodu ukázaly, ţe se dá voda dovést výše.Tak chtěli horní majitelé vodojem zvednout, coţ se nepodařilo.Anderl z č.20 se proto obrátil na praktika v těchto věcech, na
91 Primatera, který se 3 muţi a 4 hevery toto těţké dílo zvládnul.Nyní měli také horní majitelé tekoucí vodu v domě. Vodovod stál – nepočítaje práci majitelů – 7 000 Korun, tento obnos byl získán od Okresní úvěrové pokladny v Horní Plané na roční splátky.V roce 1904 bylo vedení poloţeno a v roce 1917 byl dluh splacen.Jedna dvacetina vodovodu byla přenechána obci za částku 2 000 Korun na zavedení vody do obecního domu ( v roce 1907).Několik let později bylo vedení z horního do dolního vodojemu poloţeno do ţelezných rour; od tohoto data byla část vody pouštěna do velkého protipoţárního vodojemu. Majiteli prameniště Johannovi Watzlovi z Pláničky, bylo zaplaceno poţadované odškodnění za pozemek ve výši 600 Korun jednou provţdy. Vynořující se poţadavky, aby tento vodovod byl zpřístupněn také dolní části obce, odmítlo 17 majitelů s poukazem na svá práva. V roce 1930 byl vodovod vyměřen, vyhotoven plán a vodní právo 17 majitelů bylo zaneseno do vodní knihy na okresním úřadě v Krumlově. Kdy bylo provedeno první poloţení vodovodu není moţno přesně zjistit.Je moţné, ţe letopočet 1820, viditelný na vodojemu u Primatera je rokem výstavby, pokud neplatí pro postavení vodojemu. Pro dohled a pro provádění oprav a vylepšovacích prací na vodovodu byl zaměstnán jeden údrţbář za roční plat 60 zlatých, jemuţ byli dáváni 2 muţi jako pomocníci 17 majiteli.Dřevo z poškozených rour patřilo údrţbáři. Jednou na Nový rok praskla dřevěná roura, v ostatních rourách voda zamrzla a tak musel kaţdý z majitelů ve své stáji rozmrazit 15 aţ 20 rour. Tento vodovod, zvláště jeho obnovení ţeleznými rourami, se stal pro horní část vesnice neocenitelným, protoţe zde, zvláště při déletrvajícím suchu, nebývala ţádná voda.V dolní části vesnice měl pouze pivovar a škola dobrou, tekoucí vodu z vlastního vodovodu.Ostatní domy neměly buď vodu ţádnou, nebo měly špatnou studniční vodu.Zřízení skupinového vodovodu s podporou obce by zde mohlo být provedeno při všeobecném porozumnění a dobré vůli. Za sdělení o vodovodu je třeba poděkovat pánům Josefovi Gabrielovi z č.17 a Aloisovi Payerovi z č.15.
S T A
V
M
A J
E T K
U
O
B C
E.
Předběţná poznámka: V seznamu Stav majetku obce počátkem 20.století, uvedený na následujících stranách, je plošná míra uvedena v hektarech. Čistý katastrální výnos ( uveden jako ČKV ) je v pododděleních „Pole“ aţ „Zastavěná plocha“ uveden ve zlatých ( ZL.) a krejcarech ( kr.) v konečném oddělení „Celkem“ je přepočítán na Koruny ( K) a haléře ( h). K tomu zpráva: Předcházející zápisy o rozdělení majetku v obci Černá pisatel kroniky opsal v roce 1919 z archů pozemkového majetku, uloţených na Berním úřadě v Horní Plané a jsou tímto správnými podklady majetkových poměrů v obci na počátku 20.století. Je třeba připomenout, ţe v poloţce 34. uvedený stav lesa / Volský les/ o výměře 28.32 ha, se objevuje právě rozdělený lesní majetek tak zvaných 17 majitelů. Volský les, dříve společný majetek, byl jiţ sice rozdělen léta předtím, ale bez zanesení do pozemkové knihy.V letech 1921 – 22 bylo stávající rozdělení zaměřeno a zaneseno do pozemkové knihy. Obec Černá má plošnou výměru 511, 79 hektarů.
N
Á
S
L
E
D
U
J
E
-
92
b u l k o v á
T a STAV Číslo poloţky
MAJETKU
OBCI
POČÁTK EM
2.
3.
4.
Povolání
Erhard Marie selka
Erhard Franz sedlák
Gabriel Josef sedlák
Gabriel Franz sedlák
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Jméno a příjmení
Číslo domu Číslo strany
Pole
Louky
Zahrady
1.
V
č á 5.
s
t:
2 0. S T O L E T Í. 6.
7.
Gabriel Josef sedlák
Höfer Josef sedlák
Höpfler Franz sedlák
Černá
Černá
Černá
44
23
3
1/2
17
21
19
poz.knihy
49
21
2
1
15
19
17
vloţky
102
18,52,91
38
125
16,60
14,48
plocha
O,91
7,64
10,16
13,47
15,27
ČKV
16,54
46,35
59,66
86,35
93,22
86,49
50,41
plocha
9,53
10,00
16,21
20,33
14,31
11,37
ČKV
61,42
62,02
114,34
130,72
100,73
62,99
plocha
1,15
0,35
1,84
0,98
2,63
1,38
ČKV
1,68
0,33
1,84
0,43
4,22
2,13
plocha
2,35
1,47
3,05
2,27
2,31
2,43
ČKV
8,62
1,37
2,83
9,89
7,78
8,51
0,01
0,03
0,08
0,16
0,12
0,11
0,07
0,92
20,74
22,09
34,75
38,99
32,58
23,35
16,54
236,14
256,86
427,26
475,02
398,44
248,08
12,46,72
13,19
8,08
plocha ČKV
Pastviny
Lesy
Zastavěno plocha ČKV C e l k e plocha m ČKV
93
Číslo poloţky Jméno a příjmení
8.
9.
10.
11.
12.
13.
Povolání
Jungwirth Lang Franz Josef sedlák sedlák
Leichtner Michael sedlák
Mathuni Mugrauer Franz Anton domkář sedlák
Mündl Wenzel sedlák
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
9
20
8
33
22
24
8
18,20
7
31
20
22
vloţky
7,43
5,117
6,42,62,102
26,112
plocha
6,00
7,46
10,43
0,46
10,68
6,43
ČKV
40,09
46,94
60,21
2,38
58,05
34,38
plocha
5,42
12,32
9,39
1,30
17,59
4,01
ČKV
20,59
92,85
64,11
9,73
111,33
31,57
plocha
0,29
0,21
1,81
2,71
0,34
ČKV
0,20
0,04
3,53
3,87
0,42
plocha
1,27
3,14
2,58
2,06
1,01
ČKV
0,24
11,10
1,92
0,46
4,15
0,06
0,08
0,07
0,04
0,12
0,06
12,88
23,23
24,29
1,80
33,18
11,87
133,28
306,72
275,08
24,34
355,16
137,80
Číslo domu Číslo strany
Pole
Louky
Zahrady
poz.knihy
Černá
17,51,95
19,53,94
plocha ČKV
Pastviny
Lesy
Zastavěno plocha ČKV C e l k e plocha m ČKV
94
Číslo poloţky Jméno a příjmení
14.
15.
16.
17.
18.
19.
Povolání
Nader Wenzel sedlák
Payer Alois sedlák
Pollak Franz sedlák
Scheiterbauer Tschunko Watzl Johann Franz Johann sedlák sedlák sedlák
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Číslo domu Číslo strany
Pole
Louky
Zahrady
Černá
Černá
10
15/16
5
29
6
18
9
14
4
27
5
16
vloţky
8,44,135
11,45,118
40
70,75,124
1,7
13
plocha
9,39
14,13
10,07
4,28
2,77
12,01
ČKV
56,35
87,28
57,89
22,90
12,88
81,59
plocha
8,21
21,74
10,92
3,66
2,44
10,18
ČKV
12,94
171,87
73,94
35,32
32,39
71,91
plocha
1,31
2,19
1,12
0,13
0,01
0,60
ČKV
2,00
2,98
1,62
12,97
0,02
0,80
plocha
3,46
2,94
2,28
4,07
1,46
1,46
ČKV
2,66
?
1,95
22,99
?
5,89
0,07
0,16
0,08
0,29
0,08
0,12
22,46
41,18
24,49
12,45
6,78
24,38
225,98
550,46
280,20
144,60
103,38
321,54
poz.knihy
plocha ČKV
Pastviny
Lesy
Zastavěno plocha ČKV C e l k e plocha m ČKV
95 Číslo poloţky Jméno a příjmení
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
Povolání
Watzl Friedrich hostinský
Watzl Anton sedlák
Bejtschek Gabriel Johann Alois domkář domkář
Gallistl Johann domkář
Gramlinger Hirsch Johann Adolf domkář domkář
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
38/41
25
49
13
42
43
35
47
23
52
55
33
90,92,138
28
Číslo domu Číslo strany
poz.knihy vloţky
Pole
Louky
Zahrady
Pastviny
Lesy
56,97,131 20,120
126
88,100
81,140
Černá
plocha
1,44
6,39
1,42
0,37
1,14
1,80
ČKV
12,39
31,25
6,91
1,78
3,59
8,46
plocha
4,86
4,35
0,92
0,69
1,07
0,61
0,06
ČKV
13,75
36,16
6,28
4,04
5,60
3,34
0,90
plocha
0,01
0,04
ČKV
0,05
0,23
plocha
0,10
0,55
0,01
0,10
ČKV
0,18
0,80
0,01
0,19
plocha
0,68
1,19
ČKV
0,83
4,33
0,19
0,07
0,02
0,01
0,03
0,05
0,03
7,29
12,48
2,41
1,08
2,26
2,58
0,10
53,86
143,16
26,84
11,64
18,40
24,22
1,80
Zastavěno plocha ČKV C e l k e plocha m ČKV
96 Číslo poloţky Jméno a příjmení
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
Povolání
Hirsch Franz domkář
Jungwirth Proschko Spann Watzl Franz Johann Katharina Alois domkář domkář domkářka domkář
Zoch Johann domkář
Tschunko Johann domkář
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
26
14
37
34
24
13
21,131
10,87
57,84,98
3,27,79
Číslo domu Číslo strany
36 poz.knihy vloţky
Pole
Louky
Zahrady
45
Černá 48
24 29,53,143 90,112
107
Černá
65
plocha
0,54
0,53
1,86
0,23
0,83
1,20
ČKV
3,55
3,64
8,77
0,35
4,81
11,04
plocha
0,04
0,98
0,22
0,36
0,34
1,05
1,27
ČKV
0,56
7,76
1,17
4,67
4,50
6,21
9,52
plocha ČKV
Pastviny
Lesy
plocha
0,01
0,26
0,05
0,02
ČKV
0,03
0,10
0,06
0,05
plocha ČKV
Zastavěno plocha
0,03
0,02
0,02
0,02
0,01
0,03
0,07
0,64
1,54
2,11
0,43
0,59
1,92
2,57
8,28
25,22
19,90
9,52
10,90
22,16
55,48
ČKV C e l k e plocha m ČKV
97 Číslo poloţky Jméno a příjmení
34.
35.
Povolání
Společný majetek -
Bydliště
-
Černá
Číslo domu
-
18
Číslo strany
Pole
Louky
Zahrady
Pastviny
Lesy
poz.knihy
36.
37.
38.
39.
40.
Watzl Jungbauer Payer Johann Albert Alois nájemník nájemník -
Vápenka
Černá
Černá
Hůrka
Černá
15
-
48
12
115
104
139
132
Černá 47
-
Meininger Köppl Ferdinand Karl -
44
vloţky
58,91
47
plocha
0,19
0,24
0,59
0,78
0,46
ČKV
1,27
1,07
3,84
3,13
1,86
plocha
0,37
5,56
0,66
1,73
0,91
ČKV
1,36
17,12
1,25
9,04
1,28
plocha
0,02
0,04
ČKV
0,12
0,22
plocha
1,46
1,00
0,58
0,15
ČKV
2,54
1,46
1,02
0,03
plocha
22,32
0,79
0,76
ČKV
123,07
1,65
1,60
Zastavěno plocha
0,06
ČKV C e l k e plocha m ČKV
30,62
7,61
0,04
0,66
1,95
1,51
1,52
335,92
43,80
0,45
2,50
25,84
24,15
6,36
98 Číslo poloţky Jméno a příjmení Povolání Bydliště
17
42.
43.
44.
45.
46.
Schvarzen- Škola berk -
Schilhansl Kostel Peter -
Watzl Johann Gabriel Josef -
Černá
Černá
Černá
31
Černá 28
29
Černá 30
18 a 17
poz.knihy vloţky
Pole
Sager Fillip Černá
Číslo domu Číslo strany
41.
109
plocha
101
33
4,93
ČKV Louky
Zahrady
Pastviny
Lesy
plocha
1,15
16,08
0,34
0,35
0,23
ČKV
7,10
50,18
4,46
3,36
1,24
plocha
1,03
0,01
0,01
ČKV
5,02
0,06
0,08
plocha
1,83
0,01
ČKV
3,02
0,06
1,56
0,09
1,15
24,35
0,45
0,35
0,05
0,23
6,36
119,16
9,16
6,72
0,16
2,48
plocha ČKV
Zastavěno plocha
0,04
ČKV C e l k e plocha m ČKV
99 Číslo poloţky Jméno a příjmení
1. Gabriel Josef, Gabriel Franz, Payer Payer Alois,Watzl Johann Alois
Povolání
-
Bydliště
Černá
Číslo domu Číslo strany
17-1-15-18
2. 3. 4. 5. Mugrauer Mugrauer Tschunko Gallistl Anton Anton Johann Josef
v Bliţné
v Pláničce
Černá
Černá
15
22
v Mokré Černá 22
v Bliţné Černá 6
v Pláničce Černá 42
poz.knihy vloţky
Pole
Majetek obyvatel Černé v přespolních obcích
47.
55
129
plocha ČKV
Louky
Zahrady
plocha
3,93
ČKV
7,91
plocha ČKV
Pastviny
Lesy
plocha
2,92
0,59
ČKV
5,09
1,04
plocha
0,77
0,89
5,05
0,20
0,20
ČKV
2,38
2,37
21,07
0,59
0,59
2,92
5,29
0,89
5,05
0,20
0,20
10,18
11,33
2,37
21,07
0,59
0,59
Zastavěno plocha ČKV C e l k e plocha m ČKV
100
PŘEHLED
ŘEMESEL 1
Druh činnosti Kdo první zřídil Rok zřízení Původ zřizovatele Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení Provoz předán,prodán
dámská krejčová Karoline Gabriel 1910 Stielhaus č.3 č.3 1928 úmrtí
A
ŢIVNOSTÍ.
- 4
dámská krejčová Franziska Gabriel 1928 Stielhaus č.3 č.3
hodinář Johan Kramer ? neznám č.4
sedlář Dominik Merwald ? Volary č.4
obchodník Wenzel Mugrauer 1922 Dolní Vltavice č.9
sedlář Josef Hulka 1926 Chvalšiny
po Karolině Gabriel
Provoz přeloţen Důvod přeloţení Poznámka
5 Druh činnosti Kdo první zřídil
obchodník Johann Weiss
Rok zřízení Původ zřizovatele
1890 Hůrka
Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení
č.9 1908 prodej
Provoz předán,prodán Provoz přeloţen
Hysek a Massarek
-
8
obchodník Emanuel Massarek 1908 Velešín č.9
v r.1927 do č.15 výměna bytu
Důvod přeloţení Poznámka
č.9 1930 přestěhování do Hořic
pobočka obchodu Černánádraţí
101
9
-
12
pekařství Peter Schilhansl 1882 Volary č.10
holič kolář Matuschek Johann Pollak
Provoz přeloţen
v r. 1890 do č.29
v r.1888 do č.24 a v r. 1890 do č.38
Důvod přeloţení Poznámka
výměna bytu
Druh činnosti Kdo první zřídil
hostinec Josef Nader
Rok zřízení Původ zřizovatele Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení Provoz předán,prodán
1861 Pernek č.10 1916 válečné poměry
-
16
Druh činnosti Kdo první zřídil
obuvník Franz Stark
krejčí Johan Kurz
Rok zřízení Původ zřizovatele
1899 Dolní Vltavice
1905 Brendert
Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení
č.11 1928 předal synovi Emilovi
č.15
v r.1929 do č.56 osamostatnění
v r.1924 do č.14 koupě domu č.14
Důvod přeloţení Poznámka
Černá č.11 1890 prodáno Johannovi Tschunkovi
odstěhoval se do Lokte
vdova Theresia sama- všichni synové narukovali
13
Provoz předán,prodán Provoz přeloţen
neznám č.10
obchodník Lorenz Höpfler 1865 Černá č.15 1878 úmrtí
švec Franz Stark 1890 Dolní Vltavice č.15 1897
v r.1897 do č.39 výměna bytu
102
17 Druh činnosti Kdo první zřídil Rok zřízení Původ zřizovatele Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení
-
20
krejčová Elisabeth Steidl 1904 Hořice
švec Wenzel Stark 1920 Černá
krejčí Johann Kurz 1898 Brendert
č.15 1907
č.15 1930 stěhování do Nového Rychnova
č.34
Provoz předán,prodán Provoz přeloţen
v r.1899 do č.11
v r.1927 do č.39 koupě domu č.39
Důvod přeloţení
řeznictví Franz Hysek 1884 Unterbreitenstein č.23
v r.1908 Fritzovi Watzlovi v r.1900 do v r.1905 do č.25 č.15 výměna bytu
Poznámka
21
-
24
Druh činnosti Kdo první zřídil
obchodník Franz Finger
kramářství Anton Lall
Rok zřízení Původ zřizovatele Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení Provoz předán,prodán
1873 Černá č.26
1856 ? č.29 1899
v r.1876 předáno Kláře Finger v r.1892 pronajato Wilhelmu Finger v r.1922 pronajato Regině Grober
1902 – 1905 Josef Hantl 1905 – 1910 Provinsky
Provoz přeloţen Důvod přeloţení
v r.1887 do č.38 výstavba vlastního domu
Poznámka
řeznictví Georg Brunnbauer ? z Bavorska č.29 1884 prodáno 1884 – 93 Gottfried Scheiterbauer 1893-1933 Johann Scheiterbauer od r.1933 syn Gottfried Scheiterbauer
kovář Albert Tschunko 1867 Rovenec č.34
1879 předáno Johannovi Tschunko v r.1926 Franz Tschunko
103
25
-
28
Druh činnosti Kdo první zřídil
truhlář mlynář Franz Hirsch Karl Hechtberger
Rok zřízení Původ zřizovatele Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení
1870 Černá 36
Turkovice 39 1921 přestavba mlýna na výrobu elektřiny
švec kolář Rudolf Johann Schrimpf Grambinger 1930 1902 Černá Hořice 39 43
Provoz předán,prodán
v r.1930 synovi Franzovi Grambingerovi
Provoz přeloţen Důvod přeloţení Poznámka
mlýn byl předtím pronajímán pouze mlynářům
29 Druh činnosti Kdo první zřídil Rok zřízení Původ zřizovatele Vykonáváno v domě č. Zrušeno v roce Důvod zrušení Provoz předán,prodán Provoz přeloţen Důvod přeloţení Poznámka
-
33
švec Emil Stark 1929 Černá
zámečnictví Franz Dörfl 1927 Černá
hostinec Johann Gröblbauer 1790 ?
hostinec Franz Mathuni 1905 Hořice
56
39
29
33
viz str.23 a dále: v r.1930 do 1923-Maria domu č.57 Scheiterb. výstavba vlastního domu 1933-Gottfr. Scheiterb.
hostinec Franz Hysek 1900 Unterbreitenstein 38
viz str.25
104
STAV
DOBYTKA
A HOSPODÁŘSKÉHO R O K 1 9 0 0
NÁ Ř A D Í.
Druh / jméno
Johann Erhard
Josef Johann Franz Gabriel Scholl- Pollak ner
Katharina Gabriel
Johann Michael Johann Tschunko Leichtner Weiss
Wenzel Nader
č.domu
1./ 2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hosp. vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička ostatní
2 1 4 6 4 6
1 2 4 4 2
1 2 4 2 3
1 1 2 4 2 4
2 1 8 6 5 1 6
2 -
1 2 4 3 5
2 2 4 2 4
1 1 4 4 2 1 4
8 12 4 2 3 7
4 10
4 15
4 10
8 20 3
4 10
6 18 2
4 10
5 15
4
5
6
2 8
-
7
1 6
6
4 3
2 2
3 2
2 2
5 4
-
2 3
3 2
3 2
1
1
1
-
1
-
1 1
1
1
Druh / jméno
Peter Watzl
Alois Payer
Josef Johann Gabriel Watzl
Franz Höpfler
Josef Lang
Marie Gallistl
Anna Franz Mugrauer Erhard
č.domu
14.
15./16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
2
2
2
2 (x)
1
6 6 4
1 1 2 3 2
1
14 7 6
2 1 6 8 8
2 5 3
10
3
8
8
6
8
3 2 1 4
4 5 3 2 3
4 4 2
4
6 6 4 1 3
4
6
6
4
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata
1 šrotov ník -
2
1
(x )
4
105 slepice husy kachny povozy hosp. vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička ostatní
8
22
16 4
15 4
10
14
14
10
15 3
1 9
3 9
1 8
1 4
6
2 6
1 7
1 6
4 4
5 5
4 3
2 2
2 2
3 3
3 3
2 2
1 1
1
1
1
1
1 1
1
( x ) - státní hřebci Druh / jméno
Wenzel Michael Mündl Fasching bauer
Johann Pivovar Franz ScheiMathuni terbauer
Johann Adolf Tschunko Hirsch
Franz Hirsch
Franz Zoch
č.domu
24.
29.
31.
34.
36.
37.
5
8
2
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hosp. vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička ostatní
25.
2
33.
35.
1
2 3 2
2 4 2
2
4
2
3
4
2
1
2 6
4 16
4 10
4
3 3
1 1
2 2
2 2
1
1
1
2
2
60
1 10
5
10 3 1
1
2 5
1 1
1
1 6
106
druh / jméno
Franz Hysek
Nájemce mlýna
č.domu
38.
39.
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hosp. vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička ostatní
1
1
1
4 10
1 5
C
e l ke m
40 6 78 103 60 5 82 2 3 113 377 20 2 29 120
3
1 55 50 3 17 1 1
STAV
A H O S P O D Á Ř S K É H O N Á Ř A D Í. R O K 1 9 3 0.
DOBYTKA
druh/jméno
Franz Josef Gabriel Gabriel
Franz Pollak
Franz Tschunko
Karl Osen
Johann Winkler
Johann Osen
číslo domu
1./2.
3.
5.
6.
8.
9.
10.
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce
2
1
1
1
1
4 6 6
2 4 4
2 4 2
4 1
2 8 1
6
2
6
2
1 4 4 2 1
4 6 3 3
107 kozy prasata slepice husy kachny
9 20 6
4 10 2
4 15
5 10
6 20 6
3 17 3 2
7 20 3 4
8
5
1 7
3 3 1 1
2 2
povozy hospod.vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila nákladní automobil poznámka
3 7
4
7
2 4
5 4
2 2
2 2
2 2
1
1
1
druh/jméno
Karl Köppl
Alois Gabriel
Johann Kurz
Alois Payer
Josef Gabriel
Johann Watzl
Franz Woistschläger
číslo domu
12.
13.
14.
15./16.
17.
18.
19.
2
2
1
8 6 5
2 1 2 7 4
4 6 6
2 5 3
6
6
4
2
8 20 5
5 17 3
8 20 6
4 15
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy
1
1 1 1
1
1 1 1
4 2 1 1 1
1
2
2 6
2
2 6
1
1 10
4 1
3
2
108 hospod.vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila nákladní automobil poznámka
1
9
9
8
5
4
7 6 1 1
5 3 1 1
2 2
druh/jméno
Wenzel Rudolf Lang Hafner
Anton Marie Mugrauer Erhard
číslo domu
20.
21.
22.
23.
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hospod.vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka
1
3 (x)
2 (x)
1
2 5 2 1 6
6 10 4 1 2
2 7 3
2 4 2
2 3 2
2 4 2
5
3
3
5 16 1
8 15 2
14 15
4 12 2
4 10
5 2 2 6 15 2
4 1 1 1 1 1
1
1 1
6 2 2
2 7 1 3 3
1
2 8 1 4 3 1 1
Wenzel Mündl
Anton Watzl
Johann Scheiterbauer
24.
25.
29. 4
2 16 8 10
7
3
4
6 4 3
2 3 1 1
1 2
2 2
2 2
1
1
1
1 1 1
1 1 1
1 1
4
109 kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila nákladní automobil druh/jméno
1
1
1
1 1 1 1
1 1
Pivovar Franz Mathuni
Alois Pauline Pöchmann Hirsch
31.
33.
34.
2
2 1
35.
Franz Hirsch
Johann Zoch
Friedrich Watzl
36.
37.
38./41.
2
2
3 1
2 5
2 6
4 10
1
1
4
číslo domu koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hospod.vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila nákladní automobil poznámka
6
1 2 90
1 10
6 2 1 2 1
2 8
3
5
1 1
1 1
1
1 1
1
1
110
druh/jméno
Rudolf Schrimpf
Johann Franz Gallistl Gramlinger
Franz Johann Jungwirth Proschko
Aloisia Bejtschek
Franz Schnölzer
číslo domu
39.
42.
43.
45.
48.
49.
50.
3
2 2
2
3 1
2 2
2 10
2 10
2 6
1
1
1 1
1 1
1
1
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hospod.vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila nákladní automobil poznámka
1 1 1
2 10
1 2
1 1
1 1
1 6
111 druh/jméno
Karl Hochtberger
Johann Robitschko
Johann Wiener
Josef Kalischko
Wenzel Uretschläger
číslo domu
51.
52.
53.
54.
55.
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hospod.vozy kočáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila nákladní automobil poznámka
1
1
1
1 4
2 5
1 4
1
1
1
4
2 5
Celkem
31 1 50 128 59 3 65 18 6 146 505 39 16 26 129 2 61 56 8 18 2 11 10 1 2 6 1 2 1
112 Porovnání stavu dobytka a hospodářského nářadí pro léta 1900 a 1930. Druh / roky
1900
1930
Rozdíl + -
koně hříbata voli krávy jalovice býci ţír ovce kozy prasata slepice husy kachny povozy hosp.vozy kořáry pluhy párů bran ţentour řezač řezanky mlátička odstředivka kráječ řepy ţací stroj odstonkovač lnu čistička obilí elektromotor okruţní pila šrotovník nákladní automobil Celkem koně Celkem hov.dobytek
40 6 78 103 60 5 82 2 3 113 377 20 2 29 120 1 55 50 3 17 1 1 46 328
31 1 50 128 59 3 65 18 6 146 505 39 16 26 129 2 61 56 8 18 2 11 10 1 2 6 1 2 1 32 305
-9 -5 -28 +25 -1 -2 -17 +16 +3 +33 +128 +19 +14 -3 +9 +1 +6 +6 +5 +7 +1 +11 +10 +1 +2 +6 +1 +2 -1 +1 -14 -23
S
t
a v
v
r o c e
1 8 6 6:
35 koní 92 volů 116 krav 12 povozů
113
Přehled
o domě
č.
1 7:
Stav dobytka a hospodářského nářadí v letech 1900 aţ 1930: Druh/rok 1900
1901
1902
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1910
koně hříbata voli krávy býci jalovice ţír ovce prasata slepice husy povozy hospod. vozy pluhy párů bran řezač řezanky ţentour
2
2
2 1 6 6
6 6
3 1 6 6
2 1 4 6
3 1 6 6
4 11
4 10
3 10
4 10
4 10
4 12
2 1 4 6 1 4 12
2 1 4 6
4 10
6 6 1 3 11
2 1 6 6
3
6 6
2 1 6 6
4 12
5 9
6 16 4 3 9
6 15 4 3 9
6 18 4 3 9
6 20 4 3 9
6 18 4 3 9
6 18 4 3 9
6 18 4 3 9
7 18 4 3 9
6 18 4 3 9
7 20 4 3 9
7 22 4 3 9
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
1
1
0
1
1
1
1
1
1
1
1
Druh/rok 1911
1912
1913
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
koně hříbata voli krávy býci jalovice ţír ovce prasata slepice husy povozy hospod. vozy pluhy párů bran řezač řezanky ţentour
3
3 6 6
3 1 6 7
3 1 4 7
3
6 6
3 1 6 7
3 1 2 6
2 1 2 6
2 1 4 5
4 10
5 10
5 8
4 10
2 8
7 20 4 3 9
7 20 4 3 9
7 20 4 3 9
2 10 2 7 20 4 3 9
2 8
6 20 4 3 9
4 11 1 7 20 4 3 9
4 6 1 4 11 3 7 20 4 3 9
3 1 4 6
6 22 4 3 9
6 22 4 3 9
4 8 2 6 20 4 3 9
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
5 5
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
114
Druh/rok 1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
koně hříbata voli krávy býci jalovice ţír ovce prasata slepice husy povozy hospod. vozy pluhy párů bran řezač řezanky ţentour
2 1 4 6
2 2 2 6
2 1 4 6
2 1 4 7
3 1 4 7
3 1 4 7
2 1 4 7
3
2 4 6
1 8
1 6
3 8
3 8
4 8
4 9
3 10
4 5 1 6 10
2 1 2 7
4 9
4 6
6 20 4 3 9
6 20 4 3 9
6 20 4 3 9
7 20 4 3 9
7 22 4 3 9
7 22 4 3 9
7 22 4 3 9
8 16 4 3 9
7 16 4 3 9
5 17 4 3 9
5 6
5 6
5 6
6 6
6 6
6 6
6 6
7 6
7 6
7 6
1
1
1
1
1
2
2
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Z p r á v a k s e z n a m u „D o b y t e k a h o s p o d á ř s k é n á ř a d í“: Poznamenává se, ţe tyto seznamy nejsou sčítáním dobytka a hospodářského nářadí v obci, nýbrţ pouze shrnutí tohoto stavu majitelů pozemků – samotných sedláků a domkářů ( nájemníci nejsou zahrnuti), aby mohl být zachován obraz o hospodářském vývoji v době od roku 1900 do roku 1930. Jako doplněk je uveden přehledný list o domě č.17, ze kterého jsou patrné změny z roku na rok, které probíhaly stejně i u jiných majitelů. Zmenšení stavu koní bylo ovlivněno nákupem nákladního automobilu pivovarem a omezením chovu hříbat, protoţe tato měla menší moţnost odbytu a byly dosahovány jen nepatrné ceny. Stav hovězího dobytka se sníţil velice koncem světové války v roce 1918 válečnými dodávkami, po roce 1920 se opět zvyšoval a opět poklesl okolo roku 1930 a později, neboť špatná hospodářská situace zemědělství ( len je téměř bezcenný) donutila k větším prodejům. Ovce byly ve válečných dobách chovány pro vlnu, později pro nedostatek pastvin byl jejich chov opět sníţen. Chov drůbeţe se zvyšoval, protoţe na ní byl dobrý odbyt četnými obchodníky. Hospodářské nářadí a stroje byly nakoupeny v málo dobrých letech po válce.
115
Z
Á V Ě R E Č N É
S L O V O
:
Během mého prázdninového pobytu v Dolní Vltavici v roce 1933 jsem předloţenou obecní kroniku dokončil.Obsahuje všechny události, pozoruhodnosti a všechno jinak hodné vědění od prvního vynoření jména Černá v historii ( 1268) aţ do roku 1900, které souvisí s vývojem obce a pokud to bylo moţné, abych mohl vyhledat podklady a zpracovat je. Mnoho času, námahy, pečlivosti a obezřetnosti vyţadovalo vyhledávání a shromaţďování velkého mnoţství podkladů, dále jejich prohlédnutí a uspořádání tak, ţe vlastní zápis mohl být prováděn teprve po létech. Moje následné jmenování nadučitelem v Malé Černoci, okres Podbořany, mě zbavilo mé obsáhlé a všestranné pracovní činnosti a opatřilo mě tak potřebný čas a klid, abych se mohl plně věnovat práci na obecní kronice. Zajisté byla tato vzdálenost spojena také s těţkostmi pro důkladné zpracování, protoţe některé podklady byly schopné pro doplnění a rozšíření.Tyto práce byly doháněny dopisováním s obecními úředníky.Dobrou podporu jsem přitom našel u pana obecního představeného Johanna Osena a pana učitele Johanna Wagnera.Zvláště ale musím vyzvednout hodnotnou spolupráci s panem Josefem Gabrielem st./Primater/, který byl stále ochotný vypomoci a svými obsáhlými vědomostmi tomuto dílu velice poslouţil. – A přece se musím přiznat, ţe některé zpracování podkladů, zpracováním tímto způsobem utrpělo. Při prohlídce tohoto díla se musí mít především na mysli, ţe není věnováno samotné současnosti, ale především budoucnosti a z tohoto pohledu musí být shrnutí podkladů posuzováno. Současnému obecnímu úřadu naléhavě doporučuji, aby tuto knihu měl stále pečlivě uloţenou a zvláště pak v pozdější době, kdyby toto písmo mělo vyblednout, aby se včas postaral o opis.Jenom těţko by mohla taková kniha znovu vzniknout. Dobrou budoucnost knize a obci ! Dolní Vltavice osmého dne měsíce ţní roku 1933. Josef R. Hahnel v.r.
116
V
Ě C N Ý
R E J S T Ř Í K
Běţící láska Biřmování Bití na pavuzu Boţí tělo Břemena a daně poddaných Ceny piva Četnictvo 19.století podle pamětníků Dobrovolní hasiči Dolování tuhy Draní peří Duchovní v Černé Důchodkový kontrolní úřad Důlní ředitelé Dům č.1 – č.59 Farnost Historické doplňky Historie kostela a fary Hlavní vyuţití tuhy Hledání boty Hoši s řehtačkami Hra na svatbu Hřebíkbác Chmelnice Jména polností Jméno obce Jmeniny Kapličky, kříţe a Boţí muka Kníţecí Schwarzenberský pivovar Kníţecí schwarzenberské tuhodoly Koblihy Kovárna Květná neděle Lidové hry Listina o výstavbě kostela Listina o zrušení roboty Listiny a spisy z dřívějších dob Loţiska rašeliny Majetkové poměry Malovaná vejce Masopustní průvod Masopustní úterý Místní školní rada Mlýn Myslivci Náboţenství Nakaţlivé zvířecí epidemie Národnostní příslušnost Narozeniny Narození – křest Návštěvy u okénka Nedovolený prodej dřeva Odbyt tuhy Odkazy majetku Ohněhasební řád obce Olšovský potok Palírna kořalky Pivovar
76 68 74 73 7 37 79 63 80 9 75 29 79 51 15 – 28 7 10 29 51 76 72 76 74 9, 36 86 6 69 67 36 42 70 88 71 76 65 53 53 9 12 72 71 70, 71 34 8, 36 9 7 60 7 69 68 75 54 43 15 – 28 58 64 8, 36 8, 63
117 Počet zaměstnanců pivovaru Počet zaměstnanců tuhodolů Pohřeb Pokusy o kultivaci půdy Popeleční středa Postní hrubá noc Postní období Poštovní úřad Pozemková vrchnost Poţár obce v roce 1795 Poţáry Právo myslivosti a rybářství První přijímání První vstup do školy Přástkový tanec Předmluva Předsedové dobrovolných hasičů Předţehnání Přehled o domě č.17 Přehled řemesel a ţivností Přeloţení silnice Přifařené osady Registr povolených sňatků Roční náklady na školu Roční obrat pivovaru Roční výroba v tuhodolech Růst obce Rybníky Rychta Rychtáři v Černé Sdruţení ţivnostníků Silnice do Jestřábí Slavnost vzkříšení Slepá myš Slunovratný oheň Socha sv.Jana z Nepomuku Společné pastviny Společný majetek Spolky a sdruţení Spořitelní a úvěrová pokladna Srovnání stavu dobytka a nářadí Stav dobytka a nářadí v roce 1900 Stav dobytka a nářadí v roce 1930 Stav majetku obce Stav zásob v obci v roce 1866 Stodolová slepice Svatba Střídací dny Svatodušní svátky Svaz Němců v Čechách Škola Školní louka Šprým a ţert Šumavský svaz Tanec Těţba palivové rašeliny Tuhové doly v Hůrce Učitelky ručních prací Úvod překladatele Území obce
38 51 69 65 71 70 71 78 6 57 7 55 68 68 70 5 80 70 113 100 – 103 63 9 61 36 38 51 7 9, 36 6 6 86 64 72 76 74 64 89 89 79 83 112 104 – 106 106 – 111 91 – 99 112 74 68 74 73 81 7 32 76 79 70 39 76 33 4 6
118 Válečné útrapy Vánoce Vedoucí pošty v Černé Vedoucí tuhodolů Velikonoce Vesnické noviny Velikonoční balíček Velikonoční týden Vodovod 17.majitelů Vodní sdruţení Vyhánění vlků Výměna pozemků s pivovarem Výkony pošty v roce 1930 Vyrobené pivo Vyučující na škole v Černé Výmlatek Výroba ovocných šťav Výroční dny Výstav piva Výtah z Tereziánského katastru Výtah ze staré pozemkové knihy Výtah ze svitku z roku 1654 Vývoj školy Významní rodáci z Černé Závěrečné slovo kronikáře Z minulých dnů Zemědělsko-lesnický spolek Ze zvláštní činnosti školní rady Zřizování úřadů Zpráva k seznamu „Dobytek ….“ Zvyky a obyčeje Ţádost obce z roku 1867 Ţehnání obilí Ţeleznice Ţivotopis kronikáře
7 74 78 52 72 64 72 72 90 84 74 63 78 8, 37 32 75 39 70 8, 37 13 13 12 30 9 115 6 82 36 78 114 68 57 73 9 5
D O SL O V: S předcházejícím věcným rejstříkem byl ukončen 1.díl obecní kroniky s počtem 194 stran. Po přečtení knihy byla tato dána do opatrování panu obecnímu představenému Johannovi Osenovi. Tento díl obecní kroniky obsahuje minulost aţ po rok 1900.Ve druhé knize, kterou si nyní beru ke zpracování, bude zpracováno období od roku 1900 do roku 1930; mně následující pisatel obecní kroniky bude zpracovávat běţné události od roku 1931. O ţních roku 1933.
Revize dne 27.dubna 1935. Franz Fischer v.r. ředitel měšťanské školy na odpočinku Karl Feil v. r. 24.března 1938.
Josef R.Hahnel v.r.
119 Dodatek
překladatele:
Majitelé a obyvatelé obce Černá v Pošumaví koncem II.světové války: Číslo domu - Majitel - Jméno domu : 1. Gabriel Franz ( Hanrie ) 2. Jungbauer Johann ( horník ) 3. Pollak Josef (Stidl) 4. Mündl Josef ( Boirmig) 5. Pollak Franz ( Schwarzhanrie) 6. Tschunko Franz (Fezl) 7.Tschunko Franz (Schniede) 8.Osen Karl ( Motzl) 9. Winkler Johann ( Tersch) 10.Osen Johann (Zetscher) 11.Hafner Rudolf ( Anderl) 12. Köppl Otto 13.Gabriel Josef 14.Kurz Franz ( Schneider) 15. Payer Johann(Dorfwirt ) x 16.Steudl Karl 17.Gabriel Josef (Primator) 18.Nader Josef ( Fink) 19.Woitschläger Franz(Schober) 20.Lang Wenzel (Mugrauer) 21.Hafner Rudolf (Anderl) 22.Mugrauer Josef ( Galli) 23.Erhard Franz (Altrichter) 24.Mündl Franz (Zimmermann) 25.Watzl Anton (Watzl) 26.Span Katharina 27. patří k č.17 28.Obecná škola 29.Scheiterbauer Maria (Gastwirth 30. Fara 31.Pivovar 32.patří k pivovaru 33.Watzl Johann ( (Gastwirth) 34.Hirsch Karl (Tischler) 35.Hirsch Pauline 37.Zoch Johann 38 a 41.Watzl Friedster( Gasthaus zur grünen Wiese=hostinec u zelené louky) 39.Schrimpf Rudolf ( Schuster=švec) 40.patří k pivovaru 42.Gallistl Josef 43.Gramlinger Franz 44.Koller Mathilde 45.Jungwirth Franz 46.Obecní dům 47.Cirhan Maria 48.Proschko Maria 49.Bejcek Aloisia (Hebamme= porodní bába) 50.Schnelzer Franz 51.Robitschko Johann 52.Hechtberger ( Müller=mlynář) 53.Wiener Johann 54.Kalischko Franz 55.Uretschläger, kočí 56.Stark Emil 57.Dörfler Franz 58.Poferl Anton 59.Schilhansl Hans ,pekař 60.Hable Adolf, truhlář 61.Hafner Rudolf 62.Mugrauer Josef 64.Tussetschläger Seznam obyvatel je převzat z knihy Ruperta Essla: „Der Kreis Krumau an der Moldau“,vydané v roce 1983 v NSR./Pan Essl je rodák z Pihlova a bydlel dlouhá léta v Horní Plané a nyní žije u Mnichova v NSR).
120
121
122
