· · · ·
Helena Vlašínová
· · · ·
Zdravá zahrada
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
© ERA group spol. s r.o. Brno 2006
· · ·
· · · ·
·
Zdravá zahrada
· ·
Helena Vlašínová
·
·
· ·
· · · · · ·
· ·
Copyright © ERA group spol. s r.o. 2006. 1. vydání. ERA group spol. s r.o. Berkova 8, 612 00 Brno http://www.erag.cz
· ·
Obsah
· · ·
·
· ·
· · · · · ·
Odpovědná redaktorka: Eva Škrabalová Vnitřní úprava: Martina Mojzesová Obálka: Tomáš Šťovíček Sazba: Martina Mojzesová Odborná korektura: Ing. Petra Krejčí Jazyková korektura: Martina Mojzesová, Pavlína Zelníčková
·
Ilustrace: Květa Svobodová Fotografie: autorka (není-li uvedeno jinak)
·
· · · · · ·
·
· ·
·
·
· · · · · ·
· ·
Tisk: Stuare, s. r. o.
· ·
Publikace ani její části nesmějí být publikovány ani šířeny jakýmkoli způsobem a v jakékoli podobě bez výslovného svolení vydavatelství.
· ·
· · · · · · · · ·
·
Distribuce: Vydavatelství ERA, Berkova 8, 612 00 Brno tel.: +420 541 249 228, e-mail:
[email protected] Knižní produkce: Dotazy a připomínky ke knižní produkci Vydavatelství ERA směřujte na adresu
[email protected].
· · · ·
Máte zájem o pravidelné zasílání knižních novinek do své e-mailové schránky? Kontaktujte nás na adrese
[email protected].
· ·
www.postery.cz Prodejní galerie reprodukcí.
· · · · · ·
Architektonický časopis www.era21.cz
· · · · · · ·
Prodejní kód: S0129 ISBN: 80-7366-075-X
· · · · · · · ·
·
Poděkování Předmluva Úvod – pár slov o zdraví 1. Hlavní rysy zdravé zahrady Spolupráce a tolerance místo boje Omyl první: Půda je jen něco jako výrobní prostředek. Omyl druhý: Plevele je nutno hubit, půda musí zůstávat stále čistá. Omyl třetí: Škůdce je třeba hned v začátku vyhubit, aby se nemohli rozmnožit. Omyl čtvrtý: Všechno listí je potřeba na podzim shrabat a spálit. 2. Uspořádání zdravé zahrady 3. Zdravá půda Předem bychom měli vědět, které naše zásahy mohou půdní organismy ohrozit a) Hnojení anorganickými (syntetickými) hnojivy b) Používání herbicidů a pesticidů c) Vystavování půdy slunci d) Vystavování půdy proudu vody e) Obracení půdy „vzhůru nohama“ Jak půdě dodat organické látky Hnojení kompostem Zelené hnojení Hnojení tekutými organickými hnojivy Zapravení organických doplňků s pozvolným rozkladem
v vii ix 1 1 2 3
· · · · · · · · · · ·
6 11 12 18 18 18 19 19 19 20 22 22 24 26 26
· ·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
ii
iii
·
· ·
Obsah
Poděkování
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Nastýlání tenkou vrstvou organického materiálu neboli mulčování 4. Odolnost rostlin 5. Plevele jako užitkové rostliny 6. Zdravé sousedské vztahy 7. Hra světla, stínu a tvarů 8. Pomocníci z živočišné říše 9. Prevence Co dělat proti šíření houbových chorob Co s nevítanými živočichy 10. Kalendárium zdravé zahrady Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Leden Únor 11. Zdravá zahrada – zdravý zahradník 12. Zahrada pro zdravé a šťastné děti Použitá literatura Další užitečné kontakty a zdroje, ze kterých jsem čerpala náměty a poučení Závěrem Slovo o autorce Rejstřík Barevná příloha
27 30 57 63 70 78 86 87 90 97 97 99 100 102 103 104 106 107 108 109 110 110 112 116 122 124 126 127 128 131
·
Poděkování
·
Můj velký dík patří především členům mé rodiny, kteří shovívavě převzali část mých povinností, abych mohla pracovat na knize. Zvláštní poděkování si zaslouží především moje dcera Světlanka za všestrannou podporu i za konstruktivní kritiku mého rukopi− su. Za pečlivou jazykovou kontrolu bych touto cestou ráda poděkovala mému milému tchánovi PhDr. Štěpánu Vlašínovi, DrSc. Tuto knížku bych ráda věnovala vám všem, kterým záleží na tom, aby alespoň kousek planety, který vám byl svěřen do péče, byl zdravý. Vám všem, kteří nevolíte pohodl− nou a rychlou cestu k překonávání obtíží, ale hledáte jinou, která by byla v souladu se zákony přírody i s vaším svědomím. Doufám, že vám tato knížka pomůže při hledání a že v ní najdete kromě rad a inspirace i povzbuzení, abyste navzdory okolnímu svě− tu, kde se nemusíte vždy setkat s pochopením, vytrvali.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· ·
·
iv
v
·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· · · ·
·
Předmluva
· · ·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Asi bych měla napřed vysvětlit, kde jsem vzala tu drzost nebo tu odvahu napsat knihu a co mne vlastně přivedlo k touze po zdravé zahradě a zahradničení v souladu s pří− rodou. Můj táta většinu zahradnických pravidel vyčetl z knih a používal na zahrádce, jako tehdy všichni, vymoženost moderní doby – DDT. Moje dětské vzpomínky na za− hradu jsou spojené s tím zvláštním chemickým pachem a s tím, jak jsme s bráškou za− klekli v záhonu a pleli a pleli… a táta ryl a ryl. Naštěstí nás kromě toho plahočení bral i do lesa a naučil nás rozeznávat jednotlivé rostliny. Zahrádka časem ustoupila dálnici a DDT se ukázalo být nebezpečným jedem s dalekosáhlými důsledky, které doznívají ještě teď, po mnoha letech zákazu jeho používání. Láska k přírodě mi ale zůstala, strá− vila jsem v ní většinu volných víkendů, naučila se hojně využívat darů planých rostlin a našla i přítele – ekologa, pro kterého byla příroda na prvním místě a který byl vděč− ný za jídlo z kopřiv, lopuchů a pampelišek. Společně jsme objevovali, jak je v přírodě všechno dokonale propojené, až jsem po vystudování agronomie spojila svůj život s je− ho. Obojí mne naučilo, jak je důležité znát dopady toho, co děláme. Měla jsem to štěstí, že v době, kdy jsem začala přemýšlet o vlastní zahradě, se jako první vlaštovky zača− ly objevovat články a knížečky o „biozahradničení“. Dala jsem to dohromady s radami starých, moudrých venkovských lidí, předávanými z generace na generaci, a později s vlastními zkušenostmi. Proto když redakční rada časopisu Zahrádky a zahrady hle− dala posilu, chopila jsem se této příležitosti, abych se pokusila šířit myšlenky přírodní− ho přístupu k zahradě, a vyvážila tak články s radami, kdy a jakým chemickým příprav− kem stříkat. Když jsem se pak seznámila s myšlenkami permakultury, všechno to ně− jak zapadlo do sebe. Následovala setkání s lidmi, kteří vykročili podobnou cestou, a později i přednášky pro lidičky nadšené, tápající a hledající, ze kterých se postupně
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
vii
·
· ·
·
Předmluva
·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · ·
stala pravidelná setkávání přátel přírodní zahrady. Po jedné z přednášek na zahrádkář− ské konferenci pak přišla otázka, zda bych mohla tohle všechno vtělit do knížky. A tak se tedy o to pokusím, navzdory tomu, že podle Karla Čapka zvládnout všechny taje za− hrádkářského umění vyžaduje 1 100 let. Protože jsem zvyklá s lidmi diskutovat, nebu− de tahle knížka jen výčtem návodů a rad, jak co dělat. Možná se vám bude někdy zdát, že jsem se zbytečně zapovídala, ale myslím si, že je nejen potřebné vědět, co dělat, ale také proč to dělat a jaký to bude mít důsledek, abychom lépe pochopili souvislosti a přijali případně nové postupy za své. Tak se vám pokusím i vysvětlovat. Pokud o těchto věcech chcete raději přemýšlet sami, klidně přeskakujte a čtěte jen to, co vás zaujme pod tučným nadpisem.
· · · · · ·
Úvod – pár slov o zdraví
· · · · · · · ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
Dnešní svět je poznamenaný snad ze všeho nejvíc spěchem. Často ani na péči o vlast− ní zdraví nějak nezbývá čas… Pokud se objeví nemoc, zvykli jsme si sáhnout po něja− kém zaručeně rychlém prostředku, který nás okamžitě zbaví obtíží. O příčinách větši− nou neuvažujeme. Nač taky – když se potíže zhorší, jsou tu přece doktoři a antibioti− ka. Na co si platíme celá léta zdravotní pojištění? Alespoň z toho teď něco máme, ať se páni doktoři snaží… Skoro jako bychom odpovědnost za naše nemoci i za naše uzdra− vení přenášeli na ně. Při tom snadno zapomínáme, že máme nejen právo na to být zdraví, ale i povinnost o své zdraví pečovat. A že naše nemoci a potíže jsou vlastně „kontrolkami“, které nám naznačují, že něco děláme špatně… V posledních letech nám ovšem reklamy ze všech stran nabízejí „osvědčené prostředky“, jak zůstat zdraví. Sa− mozřejmě některé méně, některé více účinné, ale jejich nesporným výsledkem jsou vždy tučné zisky farmaceutických společností. Podobné je to i s většinou zemědělské produkce. Dodržovat správná agrotechnická opatření se stále více redukuje na „kdy a čím postříkat“. Důležité je hlavně být se všemi potížemi raz dva hotoví a vše si co nejvíce zjednodušit. Objevují se argumenty, že příroda už je natolik narušená, že to bez chemie prostě nejde. Některé společnosti jdou tak daleko, že dotují drahé výzkumy na získání geneticky modifikovaných plodin, které by byly odolné vůči herbicidům nebo jedovaté pro škůdce. Na zahrádky tyto plodiny zatím nepronikly, ale jinak se na nich uspěchaná doba tvrdě podepsala. A tak není divu, že jsou zahrádkářské obchody plné lákavě zabalených „zázračných“, „moderních“, „zaručeně účinných“ a přitom „zcela ne− škodných“ prostředků, s jejichž pomocí lze nejrychleji získat bohatou a „zdravou“ úro− du ovoce a zeleniny, nejkrásnější květiny, … tedy ideálně čistou zahradu bez havěti a chorob.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
viii
ix
·
· ·
·
Úvod
·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
A jak je to na našich zahrádkách? Moderní uspěchaná doba vede na jedné straně ke vzniku zahrad, které představují spíše „obývací pokoje“. Není tu žádná zelenina (proč by se s ní majitel zahrady špinil, když si ji může po celý rok koupit levně v supermar− ketu…) ani plevel (raději se neptejte proč), jen dokonalý koberec trávníku, dokonale sestříhané rostliny (dodané, zasazené a ošetřované přesně podle plánu zahradnickou firmou), dokonalá místa k posezení, grilování, bazén… a nezbytný postřikovač ovláda− ný automatikou. Majitel zahrady tu pracuje většinou jen jako obsluha sekačky a přede− vším relaxuje a užívá si „zdravého pobytu v přírodě“. Opačným extrémem jsou zahrady, které jsou především místem tvrdé dřiny, kde maji− tel s vynaložením všech sil a prostředků (včetně těch chemických) bojuje s nelítostnou přírodou v podobě plevelů, chorob a škůdců, aby byl odměněn ještě větší úrodou, než má soused… Tvrdá práce i uvolnění jedovatých látek z těla pocením přispívá nepo− chybně spolu s konzumací plodin bohatých na vitaminy (které kompenzují obsah che− mikálií) a pobytem na čerstvém vzduchu ke zdraví majitelů… Pokusíme se spolu hledat tu pověstnou zlatou střední cestu, založit zahradu, kde ne− bude sterilní trávník bez plevelů (proč taky, vždyť kvetoucí louka je krásnější a nedá ani tolik práce), kde bude pořád něco dobrého a zdravého k jídlu (pokud nevěříte, že i v zimě, jen čtěte dál), kde nás přitom nečeká boj o úrodu, ale plno překvapení i po− učení, kde se budeme cítit šťastní a kde načerpáme sílu i zdraví tělesné i duševní. A teď asi čekáte, že „pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec“. Ne. Naopak, je čas začít jednat a něco pro tu naši zdravou zahradu udělat. A „učit se, učit se, učit se…“ (jak pravil…). Nebo raději „poučit se“! Nejvíc se ovšem naučíme právě na vlastní za− hrádce. Najdeme tu odpovědi na všechny otázky – jen se pěkně sklonit a umět se správně dívat. Každý náš „neúspěch“ se pak stane vlastně poučením, takže i ten nás obohatí… Nemůžeme nic ztratit, jen hodně získat. Pro začátek se zkusíme poučit ze zkušeností jiných a pochopit základní pravidla péče o zahradu v souladu s přírodou. Naštěstí ještě nevymřeli staří moudří lidé, kteří pamatují časy, kdy pěstovat zdravé plo− diny šlo i bez chemických vymožeností, a kteří jsou ochotní se o své zkušenosti podě− lit. Také přibývá lidí, kteří se nesmiřují s rychlou a relativně snadnou cestou za zisky, uvědomují si rizika s ní spojená a poctivě hledají alternativní cestu, která směřuje ke zdravější krajině, půdě i plodinám. Protože všechno zlé je i k něčemu dobré, je vedle nezdravého spěchu charakteristickým rysem dnešní doby i rychlý přístup k informa− cím. A tak se dozvídáme, že pěstování plodin způsobem šetrným pro přírodu se po− zvolna stává moderním světovým trendem a alternativní metody obhospodařování pů− dy i ochrany plodin se rychle rozvíjejí. Nezůstaňte stranou a nenechte se dál balamu− tit škarohlídy, kteří tvrdí, že bez chemie už nejde nic pořádného vypěstovat. Pokusím se vám pro začátek poradit, jak se naučit zahradničit v souladu s přírodou, a ta− ké jak co nejvíce zahradních prací nechat na ní, abyste si zbytečně neničili páteř a za− hrada vám přinášela mnohem hlubší radost, než jen pomíjivý pocit vítězství nad pleve− lem a havětí a triumf nad sousedem, že máte větší zelí, více okurek… Možná tu najde− te potvrzení toho, co jste už dávno tušili, případně poodhalení zákonitostí přírodních dějů, které vám zatím unikaly nebo jste si je v dennodenním shonu neuvědomovali.
· ·
x
· ·
Kapitola 1
· · · ·
Hlavní rysy zdravé zahrady
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Takže jak začít? Co můžeme udělat pro to, aby naše zahrada byla zdravá?
· ·
„Tak se konečně přestaňte prát a podejte si ruce…“
· · ·
Spolupráce a tolerance místo boje
·
Nevšimli jste si někdy toho, že i když jsou zahrádkáři spíše lidé mírumilovní, jak za− čnou mluvit o něčem, co by zdánlivě mohlo ohrozit jejich úrodu, používají najednou značně „militantní“ výrazy a metody? Ať už jsou to nevinné plané rostliny, které „je tře− ba hubit, ničit, likvidovat, potlačovat“, nebo volně žijící býložraví živočichové, proti kterým neváhají použít značně brutální metody zabíjení, a nemají zábrany sáhnout do− konce ani po „zbraních hromadného ničení“. Většina lidí už vůči tomu otupěla, stejně jako si zvykla na násilí v televizi… a začala to považovat za samozřejmost. Paradoxní je, že zahrádkář, který „nestříká“, je často považován za narušitele, z jehož pozemku se šíří ty nejhroznější choroby a škůdci. Je proto pomlouván, nebo dokonce veřejně napomínán a hanoben, místo aby mu byli ostatní vděční, že na jeho pozemku zůstal zachován ještě kousek přírody, odkud se k nim mohou dostat různé dravé druhy hmy− zu – třeba oblíbená slunéčka, kde se mohou líhnout motýli, kteří potěší svojí krásou i je, a divoké včely, které opylují i jejich stromy. Z toho jasně vyplývá, že prvním nut− ným krokem ke zdravé zahradě je změna našeho myšlení. Vím, že to chce vel− kou dávku odvahy, často narazíte na tvrdý odpor a nedůvěru dokonce i u vašich nej− bližších. Bylo by smutné, kdyby na tom vaše cesta ztroskotala. Naštěstí se v poslední době stále více a více lidí probouzí a začínají se zajímat o zdravé způsoby zahradniče− ní v souladu s přírodou, ať už jde o přírodní zahrady, biozahrady, ekozahrady nebo permakulturní zahrady. A nakonec i podobné knihy, jako je tato, vám mohou pomoci
1
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Hlavní rysy zdravé zahrady
Omyl druhý: Plevele je nutno hubit, půda musí zůstat stále čistá.
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · ·
najít správné argumenty. V sousedním Dolním Rakousku podporovala vláda několik let projekt pro rozvoj přírodních zahrad, kdy jejich majitelé dostali cedulku s logem jako ocenění, aby ostatní lidé věděli, že tak to má být, a nekroutili hlavou nad zdánlivě ne− uspořádanou zahradou. V současné době se u nás v rámci ČSOP pořádá také dlouho− dobá soutěž o živou zahradu. Připojit se můžete i vy. Informace najdete na www.csop.cz pod heslem „Živá zahrada“.
nou zdravou zahradu mít nebudeme, natož zdravé ovoce a zeleninu. Jak o půdu pe− čovat, aby zdravá zůstala, se dočtete dále.
·
Omyl druhý: Plevele je nutno hubit, půda musí zůstávat stále čistá.
·
Změny myšlení na cestě ke zdravé zahradě aneb obecně zavedené omyly:
Ne, i plané rostliny mají na zdravé zahradě místo, naučme se je využívat.
·
Omyl první: Půda je jen něco jako výrobní prostředek.
·
Co takhle se na půdu dívat spíše jako na partnera? Nepřemýšleli jste někdy o tom, proč zemědělci běžně používají pojmy jako „rostlinná výroba“ nebo dokonce „živočiš− ná výroba“? Skoro jako kdyby chyběl jen krůček k tomu, že budeme potraviny „vyrá− bět“ z nějakých syntetických surovin. Pole a půda na nich se tak vlastně snižuje jen na „výrobní prostředek“. I když už je dlouho jasné, že klasické metody obhospodařovává− ní zemědělské půdy vedou k jejímu postupnému znehodnocování, degradaci a ztrátě úrodnosti, zemědělci se ocitají ve „slepé uličce“. Musí přece produkovat co nejvíc, aby měli co největší zisky, aby se udrželi a nezkrachovali, aby lidstvo neumřelo hlady. O tom, jak dlouho ještě půda vydrží takové zacházení, raději nepřemýšlejí. Živiny, kte− ré se z takové znehodnocené půdy lehce vymývají a kontaminují spodní vodu, se rok co rok k plodinám dodávají znovu v syntetické podobě a dál stav půdy zhoršují. Ta− ková půda ztrácí i schopnost zadržet vodu, což přispívá k častému vzniku záplav. My máme oproti velkoproducentům nesmírnou výhodu v tom, že nejsme na produkci na− ší zahrádky ekonomicky závislí. Můžeme postupně zlepšovat půdní podmínky bez ohrožení naší existence a pečovat o ni způsobem, který zajistí její trvalou úrodnost, aby se mohla jako „partner“ podílet na zdravých výpěstcích. Úrodnost půdy je výsledkem dokonalé ekologické souhry mezi živými organismy a jejich prostředím, tedy anorga− nickými a organickými součástmi půdy. Možná se vám to přesto zdá trochu „přitažené za vlasy“, jaký „partner“? No dobře, půda nemluví, nepodepisuje smlouvy, ale přece jen, vždyť pro nás tiše a neúnavně bez nároků na mzdu „pracuje“. Tedy lépe řečeno „pracují“ biliony půdních organismů. Jsou to mikroskopické bakterie, prvoci, houby, červi, hmyz, roztoči a spousta dalších, které odborně označujeme souborným pojmem půdní živěna neboli biota nebo edafon. V hrsti zahradní zeminy držíte v ruce více ži− vých bytostí, než je na celé zemi lidí. To doložili vědci a podrobněji to popisuje paní Marie−Luise Kreuter ve své knize Zahrada v souladu s přírodou. Všechny tyto organis− my se podílejí na neustálé přeměně drobných částeček organické hmoty a propojují je s částečkami zvětralé horniny, čímž vzniká tzv. humusojílový komplex, v němž jsou ži− viny vázány geniálním způsobem, který umožňuje snadnou přístupnost pro kořínky rostlin a zároveň znemožňuje jejich vyplavování. I když někdy neuváženými zásahy komplikujeme těmto půdním organismům život, a dokonce je hromadně masakrujeme, většinou se po čase zase zregenerují a pokračují ve své práci. My bychom se přede− vším měli snažit jim tuhle mravenčí práci pokud možno neztěžovat, nebo ještě lépe naučit se jim pomáhat, aby půda na naší zahradě byla zdravá. Bez zdravé půdy žád−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
2
· · · · · · · ·
Argumenty pro ničení plevelů jsou následující: plevele ochuzují plodiny o živiny, kra− dou jim vláhu, světlo, utiskují je, potlačují je svými výměšky, šíří se z nich choroby a škůdci – a hlavně strašně rychle se množí. Opravdu je to tak hrozné, abychom je mu− seli bez milosti odsoudit k záhubě? Samozřejmě vás nenabádám, abyste si jimi nechali zarůst celou zahradu, ale přece jen existují určité polehčující okolnosti, nemluvě o „pre− sumpci neviny“. Tak tedy: napřed bychom měli obžalované představit. Klasická defini− ce plevele zní: „Je to každá rostlina, která roste tam, kde si to nepřejeme.“ Tedy i kdy− by to byla orchidej v obilí nebo sedmikrásky v trávníku. Takže narážíme zase na to, že označení „plevel“ je vlastně vyjádřením postoje člověka k planým rostlinám. Měli bychom si uvědomit jednu základní věc: odhalená půda je v přírodě něco nepři− rozeného a přechodného. V zájmu obnovení přírodní rovnováhy je nutné nechráněnou půdu, která je zranitelná a snadno podléhá větrné i vodní erozi, co nejrychleji zakrýt. Takže pokud se na to podíváme z téhle strany, pak jsou plevele vlastně nedílnou a při− rozenou součástí přírodních procesů, které vedou k obnovení narušené rovnováhy, a my bychom se s tím měli smířit a přestat se tím trápit.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Teď ale předáme slovo obžalobě a pro− bereme všechny ty „trestné činy“, aby− chom zjistili, čím jsou vlastně plevele pro naši zahradu nebezpečné.
·
Plevele ochuzují půdu o živiny. Sa− mozřejmě, pokud plevele vyvezeme na skládku, odvážíme s nimi i minerály, které načerpaly z půdy. Pokud je ale ne− cháme ležet mezi řádky nebo je sníme, zkrmíme, případně zkompostujeme, tak všechny tyto živiny zužitkujeme a jako bonus máme navíc ještě ty, které tyto rostliny vytvořily ze vzduchu pomocí slunce… a to všechno, na rozdíl od ze− leného hnojení, bez práce a zadarmo. Možná namítnete, že nechcete jíst něja− ký odporný plevel, ale chutnou zeleninu a ta zelenina bude mít kvůli plevelům méně živin. Tak o tom by se dalo po− chybovat; mnoho plevelných rostlin to− tiž obsahuje více vitaminů a minerálů
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 1 · Kořen svlačce může zasahovat až
·
do hloubky 3 m.
·
3
·
· ·
Hlavní rysy zdravé zahrady
Omyl druhý: Plevele je nutno hubit, půda musí zůstat stále čistá.
· ·
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Pampeliška Kopřiva Kostival Lebeda Čekanka Šťovík Jetel luční Ptačinec žabinec Hluchavka bílá Meduňka Mrkev Tolice vojtěška Jetel inkarnát („růžák“) Česnek Cibule Svízel Drchnička Brutnák Mochna husí Kmín Pohanka
N
P + +
K + + + + + +
Ca + + + + + + +
Fe + + + + + +
Mg
S
+ + +
+
+ + + +
+ +
Si + + +
Cu +
Na +
+
+ + +
+ + + + + + +
+
Mn +
+ + + +
+ + +
+ +
křemík
síra
8 7 6 5 4 4 4 3 3 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 1
hořčík
·
železo
·
vápník
·
draslík
·
fosfor
·
dusík
·
sodík
·
měď
·
než zeleniny, o využití některých z nich v kuchyni se zmíním později. Věřím, že ales− poň některým z nich přijdete na chuť. Teď se ještě vrátím k boji o živiny. Když porov− náme kořenové systémy plevelných rostlin s kořenovým systémem zelenin, zjistíme, že mnoho plevelů koření v mnohem větší hloubce. Rekordmanem je svlačec, který často koření až v hloubce kolem tří metrů. Takže nám vlastně tyto hluboko kořenící pleve− le, mezi které patří třeba i lopuch, pampeliška, pcháč, pýr a další, mohou nahrazovat obracení půdy tím, že živiny splavené deštěm do nižších vrstev vynášejí nahoru. Také tím, že ve svých listech hromadí živiny z různých hloubek, jsou cenné. Můžeme toho přímo využít tak, že rostlinu náročnou na určité minerály mulčujeme plevelem, který tyto minerály hromadí. V tabulce 1 je uveden seznam rostlin, které jsou zajímavé zvý− šenou schopností hromadit určitý prvek (označený +). Rostliny jsou seřazeny podle po− čtu prvků, které shromažďují. Vidíte, že suverénně vede pampeliška. Je tedy zřejmé, že i nám by prospělo místo polykání pilulek s minerály zařadit do našeho jídelníčku salát z jejích listů. Můžeme ji také používat ke krmení, nastýlání nebo do kompostu, podob− ně jako listy dalších rostlin. Navíc kořeny po odumření vytvářejí hluboko v půdě sku− liny, takže pomáhají také kypřit půdu. mangan
·
+ + + + +
+ + +
· Tabulka 1 · Schopnost planých rostlin shromažďovat minerály (číslo na levé straně tabulky uvádí počet minerálů,
které rostlina významnou měrou hromadí, rostliny však samozřejmě obsahují kromě toho menší množství celého spektra minerálů). Tabulka je jen orientační a opírá se o údaje Institutu epidemiologie a hygieny Praha (Potácel, Muntág, 1991).
4
Plevele kradou plodinám vláhu. Podobně, jako čerpá většina plevelných rostlin ži− viny z hlubších vrstev, čerpá tam i vláhu. To je také jeden z důvodů, proč tolik netrpí suchem jako mělčeji kořenící zeleniny. Navíc půda zastíněná plevelem tolik nevysychá. Možná někdo namítne, že plevele jsou agresivnější a dovedou si vláhu přivlastňovat pro sebe. Je jasné, že pokud zeleninu zhýčkáme dennodenním přídělem vody, nic ji nenutí vytvořit si pořádné kořeny a spustit je do hloubky. Naopak, má tendenci roz− prostřít kořeny v horní vrstvě, kde je vláha. Pak se ovšem může stát, že plevele část ta− kové vláhy spotřebují pro sebe a zelenina strádá.
·
Plevele prý kradou plodinám světlo. Pokud nám plevele rostliny zastiňují, je na nás, abychom je včas vytrhali, ale to platí i o zeleninách samotných. Pokud je necháme růst příliš hustě, neprotrháme je nebo nevyjednotíme, zůstanou slabé. My se můžeme roz− hodnout a některé plevele v meziřádcích nechat a některé vytrhat – podle počasí, mě− nících se potřeb rostoucí plodiny a podle vývojového stadia plevelů. Nakvétající ple− vele raději zkrmíme nebo zkompostujeme uvnitř hromady a také vytrvalé plevele re− gulujeme opatrně.
·
Plevele utiskují pěstované plodiny. Je pravda, že zeleniny mají obecně menší konku− renční schopnost než plevele, které jsou mnohem vitálnější a odolnější, proto jim pomá− háme a průběžně úrodu plevelů sklízíme. Část nám poslouží v kuchyni jako doplněk růz− ných zeleninových pokrmů už na jaře, kdy je zeleniny málo, část si nasušíme a použije− me jako léčivé rostliny, další můžeme zkrmit nebo nabídnout ke zkrmení sousedům (pro jejich domácí zvířata), některými zamulčujeme půdu, z některých připravíme hnojivou zálivku nebo postřik proti mšicím apod., zbytek můžeme zkompostovat. Jen je třeba se naučit tyto plané rostliny znát, abychom dovedli využít jejich předností. Pokud se na ně začneme dívat ne jako na zlo, ale jako na úrodu navíc, nebude naší zahradě hrozit, že by se změnila v nepřehlednou džungli. V případě, že se nám plevele přece jen vymknou z rukou, můžeme si s nimi poradit třeba pomocí kobercového mulčování, ale o tom se dočtete až v jedné z dalších kapitol.
·
Plevele potlačují plodiny svými výměšky. Každá rostlina vylučuje do svého okolí určité látky, kterými ovlivňuje okolní rostliny a brání se proti chorobám i býložravým živočichům. To není jen vlastností plevelů, i když některé z nich, jako například pýr, jsou schopnější konkurovat okolním rostlinám než jiné. Proto je udržujeme pod kont− rolou třeba právě kobercovým mulčováním. Pokud je na naší zahradě zdravá půda pl− ná života, nemusíme se bát ani těchto výměšků.
·
Plevele přenášejí choroby. Stejně jako příbuzné zeleniny trpí stejnými chorobami a škůdci, může se nám stát, že pokud necháme na záhoně příbuzný plevel, mohou na něm přetrvávat vývojová stadia těchto chorob a škůdců. Týká se to hlavně plevelů z če− ledi brukvovitých. Ty je lepší ze záhonu, kde pěstujeme nebo hodláme pěstovat pří− buzné zeleniny, vytrhat a zkrmit je nebo zkompostovat. Ale tahle opatrnost je na mís− tě i u zeleného hnojení, nejen u plevelů. Plevele se rychle se šíří. Tato vlastnost plevelů je všeobecně zatracovaná. Jako by se zahrádkáři neuměli ani radovat, že krásně napršelo a jejich zelenina roste jako z vody, hned si postěžují, že nestačí likvidovat plevel. Možná máme my Češi to stěžování ně−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
5
·
· ·
Hlavní rysy zdravé zahrady
Omyl třetí: Škůdce je třeba hned v začátku vyhubit, aby se nemohl rozmnožit.
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
jak v povaze. Je jaksi samozřejmé, že když se někoho zeptáte, jak se mu daří, obvykle si začne stěžovat. Snad z nějaké zvrácené ohleduplnosti, aby vás povzbudil, že vy na tom nejste tak špatně jako on, nebo ze strachu, že byste mu mohli závidět? Pokud jste všímaví a jezdíte za hranice, zjistíte, že většina ostatních národů je mnohem „pohodo− vější“. Zkusme tedy i ve vztahu k plevelům zaujmout trochu pozitivnější stanovisko. Sa− mozřejmě je nutná opatrnost; pokud se nám plevel „vymkne z ruky“ a vysemení, do− vede nás potrápit. Určitá forma prevence je tedy zcela na místě. Především bychom mě− li zabránit, aby se z naší přírodně vedené zahrady nešířil plevel do sousedních zahrad, takže rozkvetlé pampelišky raději otrháme a uděláme si z nich výborný a zdravý med nebo jejich poupata naložíme do octa na způsob kaparů, i když se nám líbí jejich já− savě žlutá květenství i spanilá plodenství hebkých padáčků. Plevelů, které se šíří vět− rem, není ale zas tak mnoho, abychom je nezvládli udržet pod kontrolou. Také kolem sousedova plotu zabráníme šíření vytrvalých plevelů, jako jsou například bršlice kozí noha, svlačec a pýr, opatrní jsme ovšem i s voňavou mátou a topinamburami. I když jsou to skvělé rostliny, ne každý soused bude z takového obohacení své zahrady nad− šený. Nemohli bychom pak očekávat, že bude mít soused pro naši „zanedbanou“ zdra− vou a přírodní zahradu pochopení. Na závěr bych ještě na obhajobu plevelů chtěla něco přidat. Čím rozmanitější je přírodní společenstvo, tím méně je zranitelné. Vědecky se tomu říká biodiverzita. K rozmanitosti rostlin na naší zdravé zahradě však patří nejen rozmanité druhy a odrů− dy užitkových rostlin, ale také rozmanité plané rostliny, které poskytují také svůj díl po− travy volně žijícím živočichům. Jsou to rostliny většinou v naší přírodě původní, a právě proto jsou volně žijící živočichové zvyklí využívat je jako potravu. Pokud máme „čistě vypleto“, nezbude těmto živočichům nic jiného, než se pustit do naší zeleniny a ovo− ce a začít „škodit“. Plané rostliny nám také mohou ledacos prozradit o stavu půdy na naší zahradě. Zvláště cenné to pro nás bude, když se budeme chystat koupit pozemek pro její založení. Pokud se na naší zahrádce objeví znenadání invaze nějakého plevele, je to zpravidla důsledek nějaké chyby, které jsme se bezděčně dopustili. V tabulce 2 si můžete přečíst, o jakém typu půdy vypovídají plevele vyskytující se na vaší zahradě. Tak co, jdete plevel přece jen raději honem zlikvidovat? Ale počkejte, vždyť jej může− te i využít! Některé druhy můžete sníst, některé uplatnit v domácí lékárně (o tom se dozvíte podrobněji v tabulce 3 na str. 8–10), některé nechat zkrmit domácími zvířaty, některé využít k přípravě léčivých nebo hnojivých výluhů, některými mulčovat a ně− které zkompostovat. Není to opravdu úctyhodné na to, že jsme s jejich setím a pěsto− váním neměli žádnou práci a že je to taková „úroda zadarmo a navíc“? Když se na ně začnete dívat jako na „bonus v supermarketu“, třeba je vezmete na milost.
· · · · · · · · · ·
Omyl třetí: Škůdce je třeba hned v začátku vyhubit, aby se nemohli rozmnožit. Začneme zase definicí. Co je to vlastně „škůdce“? Tento pojem se zrodil jako důsledek toho, že člověk začal upřednostňovat některé rostliny před druhými a začal na velké ploše pěstovat jen jedinou plodinu. Příroda takové monokultury nezná. Pokud se v pří−
Planá rostlina Drchnička rolní Hlaváček letní Hořčice rolní Hluchavka bílá Jetel plazivý Jitrocel větší Kokoška pastuší tobolka Kopřiva dvoudomá Kopřiva žahavka Máta rolní Mák vlčí Merlík bílý Měrnice černá Metlička křivolaká Mléč rolní Pěťour maloúborný Pryskyřník rolní Přeslička rolní Ptačinec žabinec Rdesno ptačí Rmen rolní Ředkev ohnice Srha říznačka Starček obecný Sveřep vzpřímený Svízel přítula Svlačec rolní Šťovík kyselý Tolice dětelová Violka rolní
Latinský název Anagallis arvensis Adonis aestivalis Sinapis arvensis Lamium album Trifolium repens Plantago major Capsella bursa-pastoris Urtica dioica Urtica urens Mentha arvensis Papaver rhoeas Chenopodium album Ballota nigra Avenella flexuosa Sonchus arvensis Galinsoga parviflora Ranunculus arvensis Equisetum arvense Stellaria media Polygonum aviculare Anthemis arvensis Raphanus raphanistrum Dactylis glomerata Senecio vulgaris Bromus erectus Galium aparine Convolvulus arvensis Rumex acetosa Medicago lupulina Viola arvensis
Vápník Dusík + + + + + + + + – + + +
·
Silně kyselá Neutrální Zásaditá x
· · · · · · ·
x
· · · · · · · ·
x +
·
x
·
+ +
· · ·
x + – +
· · ·
+
· · ·
– +
· · ·
– – –
· · ·
+
·
x
· ·
+
+
– + + +
· · · ·
x
· · ·
+ +
· ·
· Tabulka 2 · Co nám plané rostliny vypovídají o vlastnostech půdy (+ nadbytek; – nedostatek; x – indikátor stupně
kyselosti půdy). Zdroje: podle Kolek, 1972, a Kern, 2004
· ·
rodě nějaký organismus přemnoží, ať už je to živočich nebo rostlina, je přirozeným ná− sledkem rozmnožení organismu, který se tím přemnoženým živí. Tak se obnovuje rov− nováha v přírodě. Naše zahrádka není výjimkou. Z hlediska přírodní harmonie je zá− hon jedné plodiny něco nepřirozeného, takže bychom se vlastně neměli na živáčky, kteří sem přišli obnovit přírodní harmonii, zlobit. Máme dvě možnosti: buď se budeme tvrdošíjně snažit vnutit přírodě naši představu pořádku a budeme proti ní pracně bo− jovat, nebo chytře zvolíme jednodušší variantu a přizpůsobíme pěstování plodin pří− rodnímu vzoru, tedy začneme pěstovat plodiny podobně, jako rostou v přírodě, tedy ve smíšených kulturách.
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · ·
6
7
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
8 Zelené hnojení, chrání půdu, můžeme sbírat po celý rok, i v mírných zimách; využíval se už v neolitu. Provzdušňuje půdu, listy krmivo, po spálení hnojivo.
Saláty, příkrmy, nádivky do zapékaných brambor, těstovin, pomazánek, obilnin, bramboráků do polévek místo petrželky apod. Francie sirup Mellago graminis – slazení, pivo, destiláty
K, Ca, Mg, P, F. Provitamin A, asi 50 mg vit. C. Třísloviny, silice, saponiny, org. kyseliny, hořčina glechomin, cholin Listy obsahují mnoho K, Ca, Mg, P, Fe, Si. Má téměř tolik vit. C jako citrony, obsahuje karoten, vit. B, dále třísloviny, saponiny, sliz apod. K, inositol, inulin; nemá vedlejší účinky
Ca, K, P, Fe, Si, Mn; v kořeni inulin, hořčiny, silice, saponiny; provitamin A (jako v mrkvi), vit. B (hl. niacin, riboflavin a tiamin), vit. C (kolem 50 mg) vit. C
Obsahové látky Ca, K, Mg, P aj.; mladé listy mají desetkrát více vit. C než citrony. Sacharid inulin, bílkoviny, tuky, glykosidy, fytoncidy, horčiny, třísloviny, silice. Asi 3 % min. l., Ca (hlavně lebedy), K, Mg, P a Fe. Merlík bílý: až 245 mg vit. C (jako 0,75 kg pomerančů), vit. B, E, provitamin A, málo kys. šťavelové Hořčiny, flavonoidy, třísloviny, v listech velké množství vit. C (desetkrát více než citron)
K, T (žaludeční a žlučníkové diety), stimuluje výměnu látkovou, tvorbu krve. A (výplachy úst při bolestech zubů, zánětech lebečních dutin; při průjmech). Koupele při dně, revmatu. M, Č, T, v homeopatii se uživá k obkladům při revmatismu, artritidě, kloubních bolestech. Zlepšuje i choroby dýchacích cest. Odvar léčí zácpu. Mast na ekzémy, lupénku, urychluje hojení ran. Pročisťuje organismus, pohání na moč, popraskává kámen, potahuje slizem b. sliznice; posiluje; M (dna, revma), Č, Ž, J, + T, otravy, D.
T, J, M, křeče, proti zácpě, krvetvorba, léčí sliznice i nervy, osteoporéza, látk. výměna, A, D protizánětově, Květy svařené s cukrem K, med – při špatném trávení a nachlazení. „Krev čistící“ prostředek, doporučovaný při jarní únavě. A, indiáni používali proti horečkám, dezinfekce, čaj na podporu léčby lupénky.
A, protizánětlivá, stahující, hojivé obklady a koupele, zastavuje vlásečnicové krvácení, P křeče cévní, svalové i menstruační; nadýmání, L, + žlučník, + J, vynikající proti překyselení žaludku, T i chuť k jídlu.
Listy dříve k léčení dny a také jako obklady na nežity, vhodné pro chudokrevné
Léčivé účinky Č (zlepšuje metabolismus při dně), M (močové a ledvinové choroby), T, D, spáleniny, kožní záněty – v léčebné a vlasové kosmetice
N – proti nachlazení, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující), D – pro diabetiky
· Tabulka 3b · Plevele, nebo léčivé, aromatické i kořeninové bylinky a zeleninky? Vysvětlivky: L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, P – proti průjmu,
Pýr plazivý
Ptačinec žabinec
Pěťour maloúborný Popenec břečťanolistý
Pampeliška (Smetanka)
Mochna husí
Využití v kuchyni Jako černý kořen, do polévek. Z usušené mouky – chleba, mladé lodyhy – náhrada chřestu, listy do špenátu, nádivek a sekané, plnit jako zelné. Používaly se už od neolitu, „Planý špenát“, čerstvé mladé lodyhy chrání půdu před do salátu, polévek, omáček, nádivek, vysycháním, mulč, krmivo. náplní slaných moučníků, zapékáme s brambory a těstovinami, pizza apod. Chrání půdu před erozí Sušené listy na čaj (3 minuty vařit a vysoušením, snáší 1,5 čajové lžičky na sklenici, 15 minut sešlapávání. vyluhovat; Kneipp doporučoval mléčný odvar), čerstvé ml. listy jako zelenina do polévek, špenátu. Zdroj pylu a nektaru, Do salátů (bělení), vyluhování, zelených provzdušňuje půdu, omáček, polévek i uzavřená poupata kumulátor minerálů, a` la růžičková kapusta, po prosolení vytahuje je z hlubších vrstev do estragonového octa jako kapary; květy víno, med Chrání půdu, mulč, zelené Indiánská žvýkačka; do špenátu, lysé hnojení. formy i do salátu, polévek Obruby, zídky, proti erozi, Koření: saláty pol., br. pokrmy, pastva včel, okrasa – skalky tvar. pomaz., omelety, do dušených a sekaných mas, těstovin, nádivky
Uplatnění Provzdušňuje půdu, mulč, výluh proti běláskům; v Orientu ctěná zelenina.
Hlavní rysy zdravé zahrady
Merlíky, lebedy
Lopuch
N – proti nachlazení, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující), D – pro diabetiky
· Tabulka 3a · Plevele, nebo léčivé, aromatické i kořeninové bylinky a zeleninky? Vysvětlivky: L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, P – proti průjmu,
Léčivé účinky M (revma – placky z drcených listů), čaj a salát se podává při dně, listy se přikládají na vpichy po hmyzu, obklady z listů i při hemoroidech a zánětech. Čekanka Květy i listy do salátů, zel. omáček, Mnoho K, Mg, Ca, také P, Cu, Fe, M, „květy“ čekanky mají příznivý vliv na centrální ve směsi do polévek a špenátů. sacharid inulin (kořen); vitaminy B, C; nervový systém a srdce. Čekanka prospívá také Poupata na kapary. Kořeny vařit, sušit léčivé hořčiny, glykosidy diabetikům, při žlučových potížích, při krvetvorbě. na čaj i pražit na kávu Obklad z listů tiší záněty. Česnáček Nahradí „česnek“ v pomazánkách, Z minerálů hlavně: K, Ca, P; silice M, P, A, proti jarní únavě, nákazám, proti nachlazeni, salátech, omáčkách, polévkách, se sírou, třísloviny, glukosinuláty, podobně jako česnek, ale v nedráždivé formě nádivkách, do sekaných mas, enzymy a další složky. Čerstvá mladá (nepáchne po něm z úst). Je to pozoruhodná rostlina. bramboráků, bramborového salátu nať obsahuje až 170 mg vit. C (více a zapékaných pokrmů. než petrželka). Hluchavky Odpuzuje mandelinku Nať: polévky, noky, nádivky, omáčky, Listy: 3 % min. l. Ca, K, Mg, P, Fe; Č, M, čaj z květů je jarním prostředkem „čistícím krev“; bramborovou, láká špenát i vaječná a bramborová jídla. karoten, vit. B. kolem 50 mg vit. C. metabolismus, K, proti depresím a nespavosti, léčení včely. Květy: palačinky, ovocné koláče, nápoje. Květy: cholin, biogenní aminy, chorob močových cest a potíží s prostatou. flavonoidy, slizy, třísloviny Jetel luční Zlepšuje a provzdušňuje Mladé listy do jarních bylinkových Třísloviny a silice T, dezinfekční účinek na trávicí trakt a dýchací cesty půdu, obohacuje o dusík. směsí, polévek, salátů, z květů léčivý čaj Jitrocele Chrání půdu před erozí, Vysmažování v sýrovém těstíčku (mají Min. látky (K, mnoho Ca, Fe, Si, Mg, K, rány, revma, hmyz, semena projímadlo, protizánětově obruby i cestičky, snáší příjemnou, lehce slizovitou chuť), P, Zn aj.); asi 70 mg vit. C, karoten, na střevní ústrojí, žaludek, na odhleňování, na zanícené sešlapávání. do bílých polévek, nočků, omelet, vit. B; obsah slizu, hojivé třísloviny, sliznice, na dobré trávení. Čerstvé listy nebo šťáva se salátů, různých smaženek, zelených pektiny, flavonoidy, glykosid aukubin doporučují na drobná poranění, na omrzliny apod. omáček, nádivek aj. s antibiotickým účinkem Kokoška Chrání půdu před Lístky i mladé plody místo pepře, Biogenní aminy, cholin, betain, Staví krvácení, L, M, střevní potíže, ekzémy. past. tobolka vysycháním, brukvovitá. saláty, polévky flavonoidy Kopřivy Hnojení, mulč, proti mšicím Vždy tepelně upravené, posilující 4 % min.: Ca, Mg, K, P, Fe; Mírně M (revma, dna) Č, A, K, D, Ž, J, T + vylučování a housenkám, kompost, a čisticí nápoj, sirup, špenát, br., vaj., 100–150 mg vit. C, karoten, vit. B; žluči a vyprazdňování střev, chudokrevnost, krvetvorba, tkaniny, barva kosmetika, polévky, nádivky, bramboráky, omelety, chlorofyl, třísloviny, glukokininy (pokles vlasy, kůže, pomáhá při vnitřním krvácení ateroskleróza. vlasy, vývoj baboček záviny, těstoviny, velikonoční nádivka. cukru v krvi), celulóza acetylcholin, Pomáhají zvláště na jaře oživit metabolismus. bílkoviny a sacharidy, fytoncidy apod. Kuklík Chrání půdu před erozí, Náhražka za nové koření, hřebíček Třísloviny, éterický olej se silicí A kloktadlo (odstraňuje pach z úst, proti průjmu městský využíván od starověku. a skořici, do likérů, hovězí polévky, eugenolem, silice a zánětům), tlumí bolesti a křeče, staví krvácení, proti omáček, nať do polévek paradontóze, při chorobách trávicího traktu.
·
Obsahové látky Vysoký obsah minerálů (Ca, Mg); vit.: hlavně karoten a vitamin C
·
Využití v kuchyni Saláty, polévky, špenát, jako petržel, směsi do zapékaných pokrmů apod.
·
Uplatnění Krmivo, nastýlání, jícha – hnojivo pro košťáloviny Okrasná, zdroj pylu a nektaru, provzdušňuje půdu a vytahuje živiny z hloubky. Rostlina stinných vlhčích míst, odpuzuje mšice.
·
Bršlice kozí noha
·
Omyl třetí: Škůdce je třeba hned v začátku vyhubit, aby se nemohl rozmnožit.
9
· ·
· · ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
Hlavní rysy zdravé zahrady
Omyl čtvrtý: Všechno listí je potřeba na podzim shrabat a spálit.
· ·
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Láká užitečný hmyz, odpuzuje slimáky.
·
Uplatnění Od starověku se používalo rdesno peprník.
·
·
Rdesna
· · · · ·
10
Řebříček
·
Největší chybou by ovšem bylo přistoupit na obecně rozšířený omyl, že hned, jak se objeví nějaký škůdce, je třeba okamžitě nasadit che− mii. To platí jen pro velkoproducenty, kteří si všechny přirozené nepřátele těchto živočichů předcházejícím chemickým bojem zničili a díky tomu, že pěstují na velkých plochách jedinou plodinu, mají oprávněnou obavu, že se „škůd− ce“ na jejich poli začne rychle šířit a oni přijdou o zisk.
N – proti nachlazení, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující), D – pro diabetiky
·
· Tabulka 3c · Plevele, nebo léčivé, aromatické i kořeninové bylinky a zeleninky? Vysvětlivky: L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, P – proti průjmu,
·
Sedmikráska Láká užitečný hmyz. Saláty, polévky, do br. salátů, nádivek, Sušené úbory mají mírnou tvaroh. pomazánek, bylinkových másel. medovou vůni (potpourri). Z kvítků sirup (K), zdobíme, nápoje, pokrmy slané i sladké.
·
Nahořkle peprná a trochu slaná chuť a příjemné aroma
·
Obsahové látky K, Ca, P, Mg, Fe. Vit. C až čtyřikrát více než citrony. Flavonoidy (rutin), silice, hořčiny, 4 % tříslovin, fenoly, fytosteroly a další látky. Mnoho minerálů, třísloviny, flavonoidy, hořčiny (achillin) chamazulen (jako heřmánek) K, Ca, Mg, Fe; karoten, asi 35 mg vit. C (jako citrony), vit. B; silice, hořčina, saponiny, třísloviny, flavonoidy, sliz
·
Využití v kuchyni Proti skorbutu a čerstvý jako pepř, sušením se peprná chuť ztráci. Hodí se k zostření pokrmů, nádivky.
·
Léčivé účinky Pro léčivé účely se užívá nálev ze sušené nati k tišení krvácení (hemoroidy, menstruace), k výplachům zanícené ústní dutiny. Rdesno peprník ve větším množství dráždí ledviny. A, T, Ž; zastavování krvácení a hojení ran i vředů. protizánětlivý, protikřečový, proti plynatosti. Ne v těhotenství K, A, hemoroidy, Č, ateroskleróza, rány, vyrážky, nálev proti akné a kožním plísním, k hojení ran. Podporuje chuť k jídlu, T, působí hojivě na střevní trakt, zlepšuje vyměšování, čistí částečně i od těžkých kovů.
·
Ale pokud to se zdravou zahradou myslíte vážně, měli byste všechny postřiky odnést zpátky tam, kde jste je koupili, aby je bezpečně zlikvidovali, a už nikdy žádné nekupovat. Smějete se? Máte pravdu, na rozdíl od lékáren, kde by vám ne− prodali žádný jed, aniž byste na něj měli recept, a kde je navíc dnes už samozřejmostí, že nepo− užité a prošlé léky lékárna přijme zpět, aby je správným způsobem zlikvidovala, v zahrádkář− ských prodejnách můžete nakoupit jedů, kolik chcete, ale přitom jsem se v žádné z nich nese− tkala s tím, že by byli ochotni se o jejich zbyt− ky a prošlé chemikálie postarat. Tento rizikový odpad by určitě neměl končit v běžném komu− nálním odpadu, ale ve speciálních kontejne− rech nebo k tomu určených sběrných vozech. Důvod, proč bychom měli okamžitě přestat po− užívat takové chemikálie, je prostý. Jen tak je možné, aby se na naši zahradu vrátili draví ži− vočichové, kteří konzumují „škůdce“, tzv. „pre− dátoři“. Těmto pomocníkům z živočišné říše bude věnována celá kapitola. Samozřejmě, když těmto živočichům zlikvidujeme všechen zdroj potravy, budou se muset přestěhovat ji− nam, i kdybychom je přitom nějakým zázrakem neotrávili. Pokud na naší zahradě tento chemic− ký boj „proti všem“ delší dobu nepoužíváme a máme na ní dostatek rozmanitých úkrytů, kde se mohou predátoři schovat, případně i roz− množovat, nemusíme při spatření okousané ze− leniny dělat vůbec nic – jen se zájmem sledo− vat, co se bude dít. Pokud nepříznivý vývoj po− časí nahrává těmto konzumentům naší zeleniny
natolik, že je jejich predátoři nestačí udržet v rozumné míře, pak teprve můžeme po− dle svého uvážení zasáhnout. Existuje ale mnoho způsobů, jak můžeme zásah provést šetrněji; na ten chemický se dá s klidným svědomím zapomenout. O těchto způsobech se dočtete v dalších kapitolách.
·
Přeji vám, aby se vám podařilo někde v hloubi duše najít pocit sounáležitosti s příro− dou na vaší zahradě a abyste brzy okusili radost ze spolupráce. Pak vám nebude za− těžko tolerovat nějaké nezvané hosty a najdete na zahradě klid a mír i navzdory okol− nímu světu, který je už tak plný násilí. Věřím, že se o část vaší úrody rádi podělíte i se známými a sousedy; proč byste se nepodělili i s těmi živáčky, když s nimi tu naši pla− netu sdílíme?
·
Omyl čtvrtý: Všechno listí je potřeba na podzim shrabat a spálit.
·
Podzimní procházka smíšeným nebo listnatým lesem nás udiví záplavou barevného lis− tí nastlaného všude kolem stromů. Je to přirozená ochrana půdy před zimou a do jara základ pro vznik kyprého humusu. Na zahrádce k podzimnímu období patří naproti tomu čpavý zápach spalovaného listí, které se, ač ne zcela suché, mění v šedou clonu kouře a hromádku popela. Spokojený zahradník pak odchází domů, teprve když je všechno listí uklizeno. Přitom nastýlka z listí udržuje půdu přirozeně vlhkou a chrání ji před extrémním kolísáním teplot. Proč bychom ji tedy nemohli nechat na povrchu půdy až do jara? Aha, zase ten „člověčí smysl pro pořádek“. A pak také obava, že z to− ho listí na jaře vylezou všeliké choroby a havěť. Takže buď do kontejneru, nebo spá− lit. Neurazte se, ale není to trochu paranoidní představa? Pokud je strom opravdu na− paden nějakou zákeřnou chorobou, jako jsou například nevyléčitelná virová choroba švestek šarka nebo moniliová spála, je spálení napadených větví adekvátní metodou obrany proti šíření těchto chorob. Ale jinak je listí cenným zdrojem živin a v dobře za− loženém kompostu, kde projde teplotami nad 60 °C, nemusíme mít z chorob žádnou obavu. Pokud listí spálíme, zbude jen popel, tedy minerální látky, do vzduchu unikne téměř všechen dusík a velká část uhlíku v podobě oxidu uhličitého nebo v horším pří− padě i jedovatého oxidu uhelnatého. Přitom tzv. „listovka“ byla zahradníky vždy velmi ceněna a nahrazovala drahou a vzácnou rašelinu. Je ovšem smysluplnější shrabat listí až na jaře nebo je na jaře zapravit do půdy pod stromem. Můžeme je využít také k pří− pravě kompostu. Jarní sluníčko přispěje k rychlému rozvoji mikroorganismů, a tedy správnému ozdravění kompostovaného materiálu a dosažení potřebné teploty. Listí je také dobrým materiálem k přípravě pařeniště nebo vysokého záhonu.
·
Jak tedy začít? Jak přeměnit klasickou zahradu nebo nový pozemek na zdravou přírod− ní zahradu?
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
11
·
·
Uspořádání zdravé zahrady
·
· ·
·
· ·
·
Kapitola 2
· · · ·
Uspořádání zdravé zahrady
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Snad první věcí, kterou bychom si měli ujasnit ještě dříve, než začneme, je, do jaké mí− ry můžeme pozemek, který máme k dispozici, opravdu přetvářet k obrazu svému. Jes− tli neexistují pro naše snažení nějaké nepřekonatelné překážky. Může to být například tchyně, která nedovolí na zahradě nechat ani plevel, ani mulč, pod pohrůžkou „jen přes moji mrtvolu“, nebo soused, který si bez pořádné dávky chemie nedovede zahradu představit a štědře postřikem pravidelně obhospodařuje i tu naši. Na nepochopení mů− žeme narazit i tehdy, jsme−li součástí zahrádkářské osady. Pokud máme tvrdého odpůr− ce ve vlastních řadách, nezbude nám, než se ho (nebo ji) snažit přesvědčit, že nám jde o dobrou věc a že jejich práva ani zahradu neohrožujeme. V každém případě pak bu− deme muset učinit kompromis a měli bychom mít dopředu jasno, jestli je situace řeši− telná. V případě sousedů se budeme snažit uspořádat zahradu tak, abychom nezavdali příčinu ke stížnostem a zároveň abychom ji byli schopni před negativními vlivy ubránit. Pokud se nám to nepodaří, nezbude nám, než hledat místo pro naši vysněnou zahradu jinde. Já vím, že to není vůbec jednoduché, o co snazší to mají v sousedním Rakousku, kde program přírodních zahrad podporuje dokonce i vláda. Přesto věřím, že alespoň některým z vás se poštěstí zdravou zahradu vytvořit, a ze srdce vám to přeji. Předpokládejme tedy, že pevně věříte, že nepřekonatelné překážky nenastanou. Ze všeho nejdříve se pokusíme promyslet, vlastně výstižnější by bylo procítit, jak by ta na− še zdravá zahrada měla vypadat. Není třeba si hned rýsovat složité nákresy a plány. Zkusme si najít chvíli klidu, kdy na sebe budoucí zahradu necháme působit. Zastavme se třeba opřeni o rozložitý strom nebo si jen tak sedněme do trávy, zaposlouchejme se do ševelení větru a ptačího trylkování, přestaňme myslet na dennodenní starosti… a najednou k nám začnou přicházet nejlepší nápady samy. Pro začátek si zahradu mů−
žeme obejít kolem dokola a podívat se na ni „novýma“ očima. Zkusme se tro− chu vcítit i do živočichů, kteří jsou tu doma nebo které bychom rádi na zahra− dě měli, a poohlédněme se po místech, která bychom jim mohli vyčlenit, kde by našli úkryty nebo i potravu. Můžeme ta− kovým místům říkat pracovně „divočin− ka“. Měli bychom se dobrovolně smířit s představou, že toto místo nebudeme obdělávat, sekat trávu ani plít, tedy ne− budeme sem vůbec zasahovat. Mělo by · Obrázek 2 · Divočinka plná úkrytů pro živočichy to být místo, kam budeme chodit jen zpovzdálí nakukovat, abychom nerušili, protože i když je tenhle kousek země podle nějakého „člověčího“ papíru náš, ve skutečnosti je tu doma nesčetně mnoho nejrůzněj− ších živočichů a rostlin, a jsme to my, kdo je tu na návštěvě. Pokud je naše budoucí zahrada malá, nevadí; pak bude stačit jen skromné „divoké zákoutí“. Může to být na− příklad popínavá rostlina, zakrývající kůlničku na nářadí, nebo třeba živý plot, oddělu− jící naši zahradu od sousední. V každém případě je ale třeba brát v úvahu i okolí naší zahrady. Jen stěží si dovedeme představit zdravou zahradu v bezprostředním soused− ství dálnice nebo vedle doutnající skládky. Také zahrada obehnaná vysokou zdí nemu− sí být pravým rájem, protože mnoho živočichů, z nichž jako příklad můžeme vybrat třeba ježka, potřebuje volný průchod. Ideální je, aby naše zahrada byla propojená s okolní přírodou. V odborné ekologické terminologii se takovému propojení říká bi− okoridor. Může to být mez porostlá šípkovými keři, potok s břehovým porostem, alej stromů. Pokud vaše zahrada sousedí s obecním pozemkem, můžete se pokusit získat povolení k vysazení stromků i mimo vaši zahradu, a začlenit ji tak do okolní přírody. Čím bude okolní příroda rozmanitější, tím bude i naše zahrada bohatší a odolnější. Proč je ta „divočinka“ pro naši zahradu tak důležitá? Je to místo, kde se mohou ukrývat a ne− rušeně rozmnožovat volně žijící živočichové, kde se pozvolna vytvoří přírodní rovno− váha a bude se postupně šířit jako kruhy na vodě po celé naší zahradě. Pokud přetvá− říme na zdravou zahradu starý ovocný sad, máme ideální příležitost vybrat si nějakého stromového stařečka a nechat ho přirozeně dožít. Starý strom je plný dutin pro hníz− dění ptáků či netopýrů a jeho odchlipující se kůra a trouchnivějící dřevo je tím nejlep− ším místem pro rozmnožování i ukrývání spousty dravého hmyzu. Zahradu obohatí i připomenutím moudrého stáří a plynutí času… Asi si teď významně ťukáte na čelo: „Takový strom je přece nutné skácet a na jeho místo zasadit nějaký mladý, vždyť je to semeniště škůdců a chorob! Co by si o nás pomysleli sousedé!“ Ani trouchnivějící strom, ani pařez však nemusejí nutně vaši zahradu hyzdit. Mohou být naopak zajíma− vou dominantou, mohou být dotvořeny osobitým nápadem a osázeny nebo využity ja− ko opora třeba pro břečťan, a poskytnout tak ještě další úkryty ve svých listech. Pokud nemáme takovou možnost, můžeme si na zahradu nějaký trouchnivějící kmen nebo pa− řez přinést… Ne, opravdu jsem se nezbláznila. Ale vím, že právě trouchnivějící dřevo
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
12
13
·
· ·
Uspořádání zdravé zahrady
Uspořádání zdravé zahrady
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
potřebují pro své rozmnožování třeba střevlíci. A pokud budeme mít na zahra− dě dostatek střevlíků, nebude se tam da− řit rozmnožovat slimákům, protože je− jich vajíčka i mláďata jsou pro střevlíky vítanou kořistí. Není jednodušší zajistit střevlíkům na naší zahradě dobré živo− bytí, než se potýkat se slimáky? Narážíme na jednu velmi citlivou věc, a tou je lidský smysl pro pořádek. Nepsaným pravidlem je, že zahrada má být stále uklizená, nějaké tlející dřevo nebo dokonce hromada větví jsou věci nepatřičné, listí se musí na podzim shra− bat a spálit, odkvetlé květiny otrhat a hromada kamení se toleruje jen jako přechodná skládka materiálu na stav− bu… Přitom hromada větví a listí je šan− · Obrázek 3 · Umělé úkryty pro hmyz neboli domeček ce pro ježka, aby přečkal v pořádku zi− pro berušky mu, štěrbiny mezi kamením jsou úkry− tem pro ještěrky a pavouky, odkvetlé květiny zdrojem potravy pro ptáky… Pro nás li− di, kteří prošli totalitním režimem, je jaksi přirozené se co nejvíce přizpůsobit davu a co nejméně na sebe upozorňovat. A nakonec i v dětském kolektivu ten, který se odlišuje od ostatních, bývá často pronásledován. Takže to asi souvisí s pudem sebezáchovy, že se podvědomě bojíme, jak se na nás nebo na naši zahradu budou dívat sousedé, co si asi pomyslí, že jsme takoví „nepořádníci“, místo abychom si dělali starost, kam složí hlavu na zimu ježek nebo kde se budou množit střevlíci, rodit pulci… Příroda má svůj řád a ten se od lidského pojmu „pořádek“ poněkud liší. Měli bychom moudře rozho− dovat a nezaměňovat tyto pojmy. Ale nezoufejte, pokud není vaším ideálem zdravá za− nedbaná zahrada. To po vás nikdo nechce. Při troše úsilí lze vždy najít kompromis a pro volně žijící živočichy vytvořit estetické umělé úkryty, proti kterým by nemohl nic namítat ani ten nejfajnovější zahradní architekt. A nakonec i ten vesele kvetoucí tráv− ník vynikne ještě lépe vedle kousku pečlivě sestříhaného. Když jsme vyčlenili na naší zahradě zákoutí, která ponecháme přírodě, nesmíme zapo− mínat ani na sebe a naše potřeby. Takže svolejme rodinnou radu a dejme každému možnost vyslovit svá přání, co by na zahradě chtěl mít a co od zahrady očekává (děti to umějí skvěle vyjádřit kresbou). Pak se pokusme všechna přání začlenit do plánu, vy− brat priority a naplánovat, jak je budeme postupně realizovat. O čem musíme přemýšlet důkladně hned na začátku, jsou stromy. Jednak ty, které na na− ší zahradě už rostou, ale hlavně ty, které chceme nově dosadit. Vždy je nutné si uvědomit, kolik prostoru bude dospělý strom potřebovat, a podle toho plánovat okolí. Tragickou chy− bou může být přílišná blízkost kořenů stromu k základům domu, je nutné udržet odstup minimálně 5 m, aby kořeny nemohly základy narušit. Také je třeba počítat s tím, že pří−
14
tomnost stromu nejen přispěje k udržení vláhy, ale že některé stromy, jako jsou vr− ba nebo ořešák, značné množství vody z půdy odčerpávají. I blízkost sousedova plotu musíme zohlednit – větve by ho ne− měly přesahovat. Tady neplatí „dvakrát měř a jednou řež“, ale „promyslete napřed všechny důsledky a aspekty a pak teprve začněte kopat jámu pro stromek“.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 4 · Schéma zahrady – jedlý les se stromovým, keřovým i bylinným parterem
· · · ·
Ale trochu optimističtěji: pro zachování zdravého nadhledu je dobré nezapomí− nat na místa, kde se nám bude pří− jemně odpočívat. Vždyť si to zaslouží− me. Také na děti bychom měli pamato− vat hned od začátku a vtahovat je do všech našich plánů i prací, aby samy spoluvytvářely zahradu podle svých sil a schopností. Důležité je i místo setkává− ní s přáteli, kteří nám mohou pomoci a inspirovat nás k lepšímu řešení. Nejlépe bude, když se nám podaří nená− silně potřeby všech, kteří budou naši za− hradu užívat, propojit. Ze zahradní lavič− ky můžeme v klidu nakukovat do divo− činy, pro děti můžeme zbudovat skrýš v podobě mraveniště z různě velkých větviček a špalíků dřeva. Pro inspiraci si můžete dojít třeba na zahradu Rozma− rýnku na Rozmarýnovou ulici v Brně,
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 5 · Úkryt pro děti ve tvaru mraveniště
· ·
(Rozmarýnek)
·
15
·
· ·
Uspořádání zdravé zahrady
Uspořádání zdravé zahrady
· ·
·
· ·
něné, vyložené štěrkem nebo pískem, kůrou nebo kameny. Mezi záhonky se mi osvěd− čila i položená prkna, pod kterými rádi číhají střevlíci. Záleží na vaší fantazii, jak jed− notlivé prvky zahrady cestičkami propojíte.
· · · · · · · ·
20 cm
·
40 cm
· · · · · ·
80 cm
·
· Obrázek 6 · Nákres jezírka s kótami hloubek
·
kde takové „mraveniště“ slouží dětem i hmyzečkům už několik let. Také různé prolé− začky a domečky spletené z vrbového proutí mohou ve dne sloužit k dětským hrám a v noci jako úkryty pro ptáky. Pro posezení s přáteli můžeme pamatovat na zahradní ohniště v bezpečné vzdálenosti od stromů nebo na zahradní krb.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
60 cm
Ve zdravé zahradě by samozřejmě neměla chybět ani životodárná voda. Vodu potře− bují k životu nejen rostliny, ale i všichni živočichové, od těch nejmenších, kteří vysta− čí s kapkou rosy, až po ty, kteří ji nutně potřebují ke svému rozmnožování. Většina z nás nemá to štěstí, aby jejich zahradou protékal potok nebo dokonce tryskal ze ze− mě pramínek. Pokud vám to ale jen trochu půjde, založte si na zahradě, nejlépe na je− jím nejnižším místě, alespoň malé jezírko. Tím se vaše zahrada stane atraktivním mís− tem pro mnoho druhů živočichů a rozšíří se i škála rostlin, kterým se tu bude dařit. Čím je zahradní společenství rozmanitější, tím je zahrada odolnější a schopnější udržet přírodní rovnováhu. Pokud to opravdu nejde, poskytněte ptákům a hmyzu alespoň malé mělké napajedlo a udržujte v něm čistou vodu. Jen pozor, pokud nechcete zá− sobovat sousedovu kočku čerstvými ptáčky, mělo by být okolí takového napajedla pře− hledné a neposkytovat kočkám ani jiným šelmám možnost v úkrytu na ptáky číhat. Ta− ké žádná z našich nádrží na vodu nesmí být pastí s kolmými břehy, i sudy na chytání dešťové vody musíme zabezpečit buď víkem, nebo tam nechat alespoň plavat kus dře− va, na kterém se mohou tonoucí živáčci zachránit. Ještě mě napadá jedno řešení, kte− ré by z vaší zahrady vytvořilo ráj nejen pro živáčky, ale hlavně pro vás, pro vaše děti i jejich kamarády. Je to koupací jezírko se samočisticí mělkou zónou, kde rostliny svý− mi kořeny vodu čistí, takže nemusíte používat žádnou chemii (viz obr. 71 v barevné příloze). Přála bych vám všem zažít na vlastní kůži neuvěřitelný zážitek z teplé, čisté, zdravé vody, plné života a vůní. Navíc se tu každý den můžete setkat s něčím novým a překvapivým. Založení takového jezírka dá sice dost práce, ale můžete je svěřit od− borníkovi (informace najdete např. na www.rybnikar.cz). Podmínkou ovšem je, aby byl na vaší zahradě dostatek prostoru, minimální plocha je 40 m2. Při plánování se zamyslíme i nad cestičkami: měly by být uzpůsobené tak, abychom mohli zahradu navštívit i těsně po dešti, kdy je nejlepší čas k sázení. Ke kompostu a ze− leninovým záhonům povede širší cesta, po které můžeme jet i s kolečkem, k jezírku stačí klikatá pěšinka, někde dokonce jen nášlapné kameny. Cestičky mohou být zatrav−
16
Zahrada by měla mít i své hranice. Ideál− ním ohraničením zdravé zahrady je jedlý živý plot, který nám zajistí dosta− tečné soukromí, ptákům poskytne mož− nost hnízdění i potravy, hmyzu potravu i úkryty. Máme−li možnost, chráníme svo− ji zahradu také před nepříznivým vlivem větru a už při jejím zakládání přemýšlíme o tom, jak ji rozčlenit na menší celky s různými mikroklimaty, tedy s různými vlhkostními poměry a různou intenzitou zastínění. Někde na okraji, nejlépe ve stí− nu pod černým bezem nebo ořešákem, nezapomeneme také vyčlenit místo pro kompost. Pokud je váš pozemek členitý a hrbatý, nesnažte se ho srovnat, ale na− · Obrázek 7 · Ptačí zob opak zkuste využít prohlubní třeba právě pro zakládání kompostu. Na vyvýšeném místě obráceném k jihu se bude skvěle vyjímat kamenná zídka, která bude přes den kumulovat sluneční energii a dlouho do noci z ní pak bude vyzařovat teplo, což milují středomořské bylinky jako dobromysl, levandule nebo šalvěj, ale může to být příjemné i pro vaše podvečerní posezení. Pokud spojíme zídku s malým jezírkem, můžeme si, nejlépe co nejblíže ke kuchyni, vybudovat tzv. by− linkovou spirálu (viz obr. 89 v barevné příloze). O tom, jak si ji vytvořit a jaké má výhody, se dočtete na str. 74). Naopak na zastíněné severní straně plotu se bude dobře dařit břečťanu, kapradinám a barvínku. Vlhčích prohlubní můžeme využít k pěstování vy− nikající plané zeleniny – česneku medvědího. Samozřejmě na naší zdravé zahradě vyčle− níme i místo pro pěstování zeleniny. Pokud chcete udržet přírodní charakter zahrady, můžete popustit uzdu fantazii a kopírovat tvary přirozených nerovností terénu, případně si takové nerovnosti postupně budovat. Přírodní tvary mají tu výhodu, že jejich okraje, na kterých se prolínají výhody obou propojených prostředí, jsou delší. Rovné záhony se zase lépe obdělávají, ale nic nám nebrání zkombinovat obojí. Vždy bychom si ale měli dopředu rozvážit, kolik času a péče budeme moci zahradě věnovat a jak často ji mů− žeme navštěvovat, abychom ji neměli hlavně „pro starost“, ale především „pro radost“, a podle toho přizpůsobit i pěstování jednoletých zelenin, které vyžadují obvykle nejvíce péče. Lepší, než chtít mít zahradu během jednoho roku „hotovou“, je budovat ji postup− ně a přetvářet ji pozvolna k obrazu svému i přírodnímu. Vlastně bychom se dopředu mě− li smířit s tím, že naše zahrada nebude nikdy hotová a že se bude stále vyvíjet a měnit. To je na ní právě úžasné: každý den nás může něčím překvapit. Nakonec to může být místo, kde dřinu nahradíte zábavou, když se vám do pozvolného budování a objevová− ní podaří zapojit všechny členy rodiny a hlavně vaše děti.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
17
·
·
Předem bychom měli vědět, které naše zásahy mohou půdní organismy ohrozit
·
· ·
·
· ·
·
Kapitola 3
· · · ·
Zdravá půda
· · · ·
Alternativou pro udržení zdravé půdy je hnojení kompostem, které naopak půdní bio− tu posílí, nastýlání neboli mulčování, kdy se živiny pozvolna rozkládají z organického materiálu rozprostřeného po povrchu půdy, případně zálivka bylinnými zákvasy. Pří− mé hnojení čerstvým hnojem však může mít na půdní biotu také negativní vliv, proto− že rovněž drasticky mění poměry v půdě. Mnohem přirozenější je i hnůj napřed zkom− postovat, případně nechat vyluhovat a zakvasit a k zálivce používat zředěný zákvas, jak se to dělá běžně se slepičím trusem.
·
· · · · · · · · · · ·
·
·
b) Používání herbicidů a pesticidů
· ·
·
Používání herbicidů a pesticidů poškozuje nejen rostliny a živočichy nad zemí, ale sa− mozřejmě i ty, co žijí v zemi. Pokud to se zdravou zahradou myslíme vážně, měli by− chom je s okamžitou platností přestat používat. Samozřejmě mohou půdní biotu naru− šit i takové neuvážené zákroky, jako je solení slimáků, ale to dá rozum, že v zasolené půdě vám budou živořit nejen mikroorganismy, ale i většina rostlin, snad s výjimkou slanomilných, takže žádný moudrý zahradník takové metody nepoužívá.
· · · · · · · · ·
· · · · · · · · · ·
·
·
·
c) Vystavování půdy slunci
·
·
Jistě víte, že ultrafialové záření má dobré dezinfekční účinky. Dovedete si tedy jistě představit, co se stane s půdními mikroorganismy, pokud půdu necháme nechráněnou. V jarním období naštěstí slunce ještě tolik nepálí, a aby se půda dostatečně prohřála, je třeba ji sluníčku vystavit. Pokud však přijdou vedra příliš brzy, jak se to v poslední době stává, je velmi prospěšné chránit půdu mezi řádky tenkou vrstvou posečené trá− vy, sena nebo listí, eventuálně celý záhon po výsevu plodin zakrýt netkanou texti− lií. V zastíněné nebo zakryté půdě se lépe udrží vlhkost a rostlinky budou lépe vzchá− zet. V létě bychom samozřejmě nikdy neměli půdu nadlouho odkrýt, je lepší nechat mezi zeleninou zpočátku i část plevelů a sklidit je až těsně před květem nebo až za− čnou konkurovat pěstované plodině. Pokud plevel vytrháme, můžeme ho s výjimkou některých vytrvalých druhů, jako jsou např. pýr, bršlice a svlačec, nechat ležet mezi řádky, a tak půdu chránit. Půda vystavená slunci má po dešti sklon ke spékání a škra− loup paradoxně nechrání půdu před ztrátou vody, ale naopak – voda vzlíná miniatur− ními póry na povrch, podobně jako vlhkost po betonové zdi, a z půdy se rychle ztrá− cí. Navíc se tvoří pukliny, které zvyšují ztráty vody i z hlubších vrstev. Můžeme sice škraloup opakovaně rozrušovat motyčkou, ale není lepší si tuhle práci ušetřit?
·
d) Vystavování půdy proudu vody
·
·
·
· · · · · · · · · · ·
Řekli jsme si, že nejdůležitější pro pěstování rostlin je život v půdě. Půda bez mikroor− ganismů se přiléhavě nazývá „hlušina“ nebo půda „mrtvá“.
Předem bychom měli vědět, které naše zásahy mohou půdní organismy ohrozit
·
a) Hnojení anorganickými (syntetickými) hnojivy
·
·
· · · · · ·
·
· · · · · · · · · ·
·
· · · · · · · ·
18
Koncentrované hnojivo zpočátku zabíjí půdní biotu přímým stykem – většina těchto hnojiv jsou látky narušující i lidskou pokožku, dovedete si jistě představit, jak teprve působí na povrch citlivých půdních organismů. I když většina hnojiv jsou soli, a zdánlivě by tedy měla být neutrální, tím, že ros− tlina odčerpává z hnojiva jednu složku, se zbytek chová jako kyselina nebo zása− da, čímž mění pH půdy. Zjednodušeně si to představte tak, že například po spo− třebování draslíku ze síranu draselného vzniká kyselina sírová, po spotřebování dusičnanového iontu z ledku vzniká zase louh. Tím se samozřejmě prudce mění životní podmínky v půdě a dochází nejen k odumírání půdní bioty, ale i k naru− šení humusojílového komplexu. Další negativní vlastností umělých hnojiv je to, že to nejsou jen čisté živiny. Dopro− vodné látky, jako například kadmium, se v půdě hromadí a kromě toho, že se podí− lejí na masakrování půdní bioty, končí často ve studních nebo v zelenině na našem stole. Pokud byste někdy neviděli jinou možnost, jak dodat chybějící minerály, je lep− ší je dodat ve formě velmi zředěného postřiku a pokropit materiál ke kompostování.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Nastýlka uchrání půdu i před prudkým deštěm, který rozbíjí hroudičky půdy na malé částice a ty se pak spojí ve škra− loup. Mikroorganismy přitom trpí spolu s půdou. Měli bychom na to pamatovat i při zalévání a nezalévat příliš silným proudem vody ani příliš studenou vo−
· · · · · · · · · ·
· Obrázek 8 · Kapková závlaha z PET lahví
· ·
19
·
· ·
Zdravá půda
Předem bychom měli vědět, které naše zásahy mohou půdní organismy ohrozit
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · ·
dou. Nejlepší je zalévat jen přímo ke kořenům. Lze k tomu jednoduše využít PET lah− ve s uřezaným dnem, u kterých mírně povolíme uzávěr a zakopeme je k rostlinám tak, aby hrdlo bylo v jejich kořenové zóně (viz obr. 8). Pomocí PET lahví můžeme zavla− žovat i celý řádek najednou, když uřežeme jejich dna a nasadíme je jednu na druhou. Na poslední nasadíme PET láhev trochu většího rozměru s uřezaným hrdlem a celou sestavu uložíme s mírným spádem do země. V písčité půdě je dobré pod tuto sousta− vu dát trochu jílovité zeminy; pokud nemáme, tak vrstvu kartonu nebo novin. Do PET lahví podle potřeby propícháme dírky, třeba zahřátým hřebíkem. Ale to bychom měli dělat až po odzkoušení, aby nám voda nevytékala příliš rychle. Na první PET láhev na− konec nasadíme hadici, kterou celou soustavu zaplníme vodou a pak uzavřeme zát− kou. Hrdlo soustavy zůstane v prohlubni volně přístupné, zbytek po zasazení rostlin zahrneme zeminou. Tím dosáhneme pozvolného zavlažování přímo ke kořenům, tak− že kromě šetření půdy šetříme i vodou a časem.
· ·
e) Obracení půdy „vzhůru nohama“
·
Klasičtí zahrádkáři pokládají pořádné podzimní obrácení půdy zrytím nebo zoráním za základ správné péče o zahradu. Ale je to doopravdy nutné? Rozhlédněte se po okolní přírodě. Kdo ji na podzim zryje? Možná divoká prasata, pomůže i krtek… nebo země− třesení? Přitom se nezdá, že by na přírodních stanovištích, která člověk neoře ani ne− ryje, rostliny strádaly. Jak je to tedy? Neobešlo by se to bez té dřiny? K tomu, zda je to opravdu nutné, se ještě vrátím. Teď si jen představte, jak je organismům, kterým se jed− ním pohybem rýče úplně změní životní podmínky. Asi víte, že některé tzv. aerobní mi− kroorganismy potřebují ke svému životu kyslík ze vzduchu a jiné, tzv. anaerobní, zase žijí v podmínkách za nepřístupu vzduchu. Obrácením půdy „naruby“ se ty anaerobní ocitnou náhle na povrchu, kde hynou, a ty aerobní zase hynou dole bez vzduchu. Mě− ní se pro ně prudce i teplota. Naštěstí pro nás část mikroorganismů toto „zemětřesení“ přežije a časem se zase namnoží. Bylo by pro ně ale určitě lepší půdu podle potřeby jen nakypřit nebo ji rýt nadvakrát, to znamená napřed odložit horní vrstvu na půl rýče (obr. 9a), pak obrátit nebo zapíchnutím rycích vidlí prokypřit spodní vrstvu (obr. 9b), na ni rozhodit případně hnůj (obr. 9c) a navrch dát zase sousední horní vr− stvu (obr. 9d) a tak pořád dál. Tím se škody způsobené převracením půdy zmírní, vrstvy se nepromíchají a půda se a b dostatečně dobře provzdušní.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Pro naši zdravou zahradu je zdravá pů− da ten nejzákladnější předpoklad. Dívá− me se na ni jako na živý organismus a hlavní naši péči směřujeme k tomu, abychom udrželi její zdraví a úrodnost. Jak je to tedy s tím rytím? Souhlasím s tím, že pokud je půda nadměrným
20
c
d
· Obrázek 9 · Nákres postupu rytí nadvakrát
používáním syntetických hnojiv zhutnělá nebo pokud začínáme hospodařit na hod− ně slehlé, těžké půdě s nedostatkem humusu, je rytí vhodné, ale mělo by být záro− veň doprovázeno dodáním humusu a v následující sezoně ochranou nastýláním, aby se půda udržela kyprá. Pokud je půda dostatečně zásobená organickou hmotou, ne− ní chemicky hnojená, je dobře chráněná nastýlkou a nevstupujeme do ní, k jejímu utužení nedojde. Živiny se z takové půdy do spodních vrstev splachují jen minimál− ně, o jejich vynášení na povrch se postarají žížaly a krtci, pomohou i hluboko koře− nící plevele.
·
Jak je půda na vaší zahradě těžká, poznáte snadno, když si do ruky vezmete hrst vlhké půdy a stisknete ji v dlani. Pokud se ihned rozpadne, je to půda lehká. Takovou půdu zlepšíme dodáním organické hmoty, která pomůže zachytit v půdě vláhu a živiny. Po− kud zůstane zemina po rozevření dlaně slepená, je to půda těžká, jílovitá. I takovou půdu zlepšíme dodáním organické hmoty, zde můžeme použít s výhodou například koňský hnůj s pilinami a podrcené listí. Pomůže i dodání písku, popela ze dřeva a kompostované, drcené kůry. Dobře půdu provzdušní a zároveň obohatí o organický dusík také kořínky bobovitých rostlin. Zlepšíme ji tedy pěstováním luštěnin a také je− telovin, vikví apod., které uplatníme ja− ko pícniny nebo použijeme jako zelené hnojení. Takové půdě prospěje i kypření. Není ji ale nutné obracet, s ohledem na označení „těžká půda“ je i rytí takové pů− dy námahou. Mnohem méně namáhavé je zapíchnout do takové půdy rycí vidle, trochu s nimi zahýbat a postupovat po kouscích dál. Stačí to i ke snadnějšímu vytažení kořenové zeleniny a plevelů. Snad jedinou výjimkou je sklizeň bram− bor. Ale ani tam není rytí nutné, pokud je pěstujeme na zvýšených záhonech.
·
Většina půd se nachází na přechodu mezi těmito dvěma extrémy a označuje− me je jako hlinitopísčité nebo písčito− hlinité. Určitým vodítkem ke zjištění úrodnosti a typu naší půdy je pozorová− ní rostlin, které se tu přirozeně vyskytu− jí. Základní „rostlinné indikátory“ jsou vyjmenovány v tabulce 2 (str. 7). Projdě− te si svoji zahrádku s atlasem a porov− nejte si podle rostlin, které najdete, kte− rému typu půdy se zemina na vaší za− hradě nejvíce blíží. Samozřejmě půda na různých místech zahrady se může poně− kud lišit. Pokud vám informace získaná
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 10 · Jitrocel větší najdeme v půdách
·
s dostatkem dusíku a vápníku.
· ·
21
·
· ·
Zdravá půda
Hnojení kompostem
· ·
·
· ·
· ·
od planých rostlin nepřipadá dostatečná, můžete si samozřejmě nechat udělat přesný rozbor. Poraďte se však nejdříve, jakým způsobem máte vzorek půdy připravit.
· ·
Jak půdě dodat organické látky
·
· · · · ·
· · · · · · · · · · · ·
zelené hnojení hnojení tekutými organickými hnojivy zapravení dlouho se rozkládajících organických doplňků do půdy mulčování
Teď k jednotlivým způsobům trochu podrobněji:
·
Hnojení kompostem
·
Formou kompostu dodáváme do půdy nejen živiny, ale obohacujeme ji i o půdní or− ganismy. O kompostování toho už bylo napsáno mnoho, takže jen stručně zrekapitu− luji hlavní pravidla s ohledem na nejčastější dotazy.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
hnojení kompostem
a) Kompostujeme jen to, co je nezávadné. Mějme na paměti, že to v přeměněné podobě časem sníme. Na kompost tedy rozhod− ně nepatří žádné zbytky chemikálií. Někdy si neuvědomíme, v čem se mohou skrývat. Příkladem jsou barevně potištěné papíry. Do tiskařské černi se sice už dlouho nepři− dává obávané olovo, ale v barvách se skrývají různé kovy, které se pak mohou dostat do potravního řetězce i po spálení takového papíru. Na místě je opatrnost, i když jsou to samozřejmě prvky, které z přírody pocházejí, takže není třeba propadat fobii, po− kud se nám občas do kompostu v menším množství dostanou. Do kompostu ani na záhony ovšem nepatří popel z uhlí, protože často obsahuje velké množství síry a pří− měsi toxických sloučenin. Několikrát jsem narazila i na varování, že by se do kompostu neměly dávat sáčky z vy− savače, protože prach v nich obsažený obsahuje těžké kovy. Je to zase otázka koncen− trace na jednom místě: pokud kompost přehazujeme a takový běžný domácí prach se v něm rozptýlí, nepředstavuje vážné nebezpečí. Opatrní bychom měli být také při kom− postování většího množství tropických plodů, které bývají chemicky ošetřeny, aby se nezkazily. Postřikové látky působí samozřejmě i na půdní mikroorganismy v kom− postu. Pokud takové plody před konzumací dobře omyjeme, můžeme jejich zbytky kompostovat bez obav. Zbytky saponátů se z hlediska možnosti kompostování liší, na obalech najdeme zmínku o jejich biologické rozložitelnosti. Pokud používáte jedno− duchá jádrová mýdla, můžete mydlinkovou vodou zavlažovat kompost, ale ještě lepší je poskytnout ji ovocným stromům. Odjakživa jim svědčila, protože obsahuje hodně draslíku. S ostatními saponáty buďte opatrní. Možná jste už sami někde v okolí strou− hy s povrchovou kanalizací pozorovali zvýšený výskyt různě deformovaných rostlin. Rezidua domácích čisticích prostředků mohou způsobovat mutace, a do kompostu te− dy nepatří. Pokud ovšem používáte jen přírodě přátelské a biologicky odbouratelné prostředky, můžete tzv. „šedou vodu“ z koupelny, nejlépe po pročistění v tzv. kořeno−
22
vé čistírně, použít i k zalévání. Bližší informace o využití šedé vody najdete například v knize Úvod do permakultury B. Mollisona a R. M. Slaye.
· · · ·
b) Ani některé zbytky potravin se ke kompostování nehodí.
·
Jedná se hlavně o maso, zbytky tuku a plesnivých potravin nebo vařené potraviny, kte− ré také rychle podléhají plísním. Takové zbytky lákají na kompost potkany a myši, ale pro půdní živěnu, snad s výjimkou některých plžů a much, jsou těžko stravitelné. Po− kud máme menší množství nahnilého ovoce nebo zeleniny, můžeme je zkompostovat, ale dbáme na to, aby se dostalo do středu kompostové hromady, kde dochází k vel− kému zahřátí, a tím ke zničení plísní i jiných chorob. Moniliózní plody však nikdy ne− kompostujeme – buď je zakopeme, nebo spálíme.
· · · · · · · · · · ·
c) Kompostování jedovatých rostlin
·
Většina rostlinných jedů se v přírodě po určité době beze zbytku rozloží. Měli bychom se ale vyvarovat např. kompostování větviček tújí – ty se rozkládají jen velmi pomalu a lát− ky v nich obsažené nejen poškozují okolní mikroorganismy, ale jsou jedovaté i pro rost− liny. Podobný jed tujon je obsažen i v pelyňku a vratiči. Můžeme jej využít k přípravě vý− luhu nebo mulčování rybízu, kde pelyněk významně působí proti rzi, větvičky túje nám mohou posloužit na cestičkách k mírnění růstu plevele. Hodně se diskutuje i o nevhod− nosti kompostování ořechového listí. Já ho už dlouho používám po usušení jako podes− týlku slepicím a kozám. V těchto případech dochází k jeho rozmělnění na menší části a k promísení s trusem, což obojí velmi urychluje jeho rozklad, který za normálních pod− mínek probíhá díky vysokému obsahu fenolických látek i několik let. Čerstvé ořechové listí můžeme využít i jako jemný herbicid. Kompost z ořechového listí sice zraje déle, ale má vysoký obsah vápníku a ostatních minerálů, a proto je velmi hodnotným hnojivem.
· · · · · · · · · · · · · · · · · ·
d) Kompostování živých vytrvalých plevelů
·
Není jej možno doporučit bez předchá− zejícího usušení, zetlení nebo rozložení ve vodě. I když většina z nich jsou léči− vé rostliny, díky jejich vitalitě bychom je brzy nestačili sklízet. Také s plevely ne− soucími semena je nutno zacházet opa− trně, a pokud nejsme schopni pohlídat, aby prošly vysokými teplotami uvnitř · Obrázek 11 · Průřez kompostem – v jeho jádru kompostové hromady, raději je do kom− (zobrazeno tmavě) se teplota zvyšuje až na 70 °C. postu nedáváme. Jinak je však kompost vzniklý z plevelných rostlin cenný, protože mají vyvážené složení minerálů a jsou schopné si potřebné minerály získávat z hlubších vrstev půdy. Hlavní plevele, které se vyznačují zvýšenou kumulací minerálů, už byly představeny v tabulce 1 (str. 4).
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
e) Kompostování větších kusů dřeva
·
Veškeré větve i hrubší části bylin je před klasickým kompostováním lépe podrtit nebo nasekat. Můžeme je ale výhodně použít jako jádro tzv. kompostovacího záhonu, bio− záhonu, označovaného jako „německá kopa“, nebo vysokých záhonů, kde se rozklá− dají po dobu několika let a postupně se mění v humus a uvolňují teplo (více str. 71).
23
· · · · · · ·
· ·
Zdravá půda
Zelené hnojení
· · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
h) Kompostování papíru a tkanin Papír je ideálním doplňkem kompostu. Protože má hodně uhlíku, hodí se především v kombinaci s látkami bohatými na dusík a jako provzdušnění. Ideální jsou hnědé kar− tony bez barevných potisků, zbavené lepicích pásů, tiskoviny (především černobílé), ubrousky, pytlíky od čajů apod. Nevhodný je barevně potištěný křídový papír nebo pa− pír znečistěný mastnotou, který se špatně rozkládá. Textilie z přírodních vláken může− me použít jako jádro do speciálních záhonů, k jejich rozložení je potřeba dlouhá doba. Nerozložitelné hmoty samozřejmě do kompostu nepatří; pokud se tam vyskytnou (např. lepicí pásky na kartonech), odstraníme je přesátím.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Zelené hnojení I když mnohé výhody zeleného hnojení, jako jsou zdroj živin, obohacení půdy o vzdušný dusík, prokypření půdy, její zastínění a ochrana proti erozi, splňují i pleve− le, jsou rostliny v pravou dobu vyseté jako zelené hnojení schopné je vytlačit, pokud plevelům nechceme dát šanci. Protože pro jednotlivé druhy půd jsou vhodné speciál− ní rostliny, můžete před výsevem nahlédnout do tabulky 4. Zásadním pravidlem ovšem je, že pro zelené hnojení se nehodí rostliny příbuzné s ná− sledující plodinou. Pokud tedy chceme pěstovat košťáloviny, není vhodné použít hoř− čici nebo řepku, pokud luštěniny, není nejlepší předplodinou na zelené hnojení jetel ani vikev. Mým oblíbeným zeleným hnojením je svazenka vratičolistá. Má několik cen− ných vlastností. Odpadne předcházející starost, protože nemá mezi zeleninami žádné příbuzné. Vykvetlá chumáči bledě modrofialových květů je nejen ozdobou každé za− hrady, ale zároveň vyhledávanou pastvou včel. Před vykvetením ji můžeme i zkrmo−
· ·
24
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · Tabulka 4 · Rostliny vhodné na zelené hnojení. Zdroje: Hradil a kol. 2000, Pížl 1992, Whitefield 1996
·
·
Stružkovcovité (pro včely)
Kompostovat se dají i kostní moučky a vaječné skořápky (jako zdroj fosforu a vápní− ku), peří a rohové moučky (pozvolna se uvolňující dusík), případně odpad z ovčí vl− ny nebo vlněné tkaniny. Peří a vlnu je lépe použít podobně jako větší kusy dřeva do vnitřní části speciálních záhonů, protože jejich rozklad je pomalejší než rozklad rostlin− ných zbytků.
·
3
15. 9. IX.–X. III.–VIII. III.–VIII. (15. 9.)
·
·
Rdesnovité (pro včely) Složnokvěté (odpuzuje háďátka) (odpuzuje háďátka) Lipnicovité
g) Kompostování dalších organických látek živočišného původu
·
Brukvovité (ne s košťálovinami)
·
·
· ·
IV.–VIII. (30. 9.) 15. 8. IV.–VII. 31. 8. II.–VII. (31. 8.) VIII.–IX. (30. 9.) IV.–VIII. (15. 8.) VIII.–IX. (30. 9.) II.–IX. VIII. (10. 9.) 15. 9. V.–VIII. (15. 9.)
·
Exkrementy jednotlivých hospodářských zvířat mají své specifické vlastnosti podle to− ho, která část rostlin je hlavní potravou těchto zvířat. Je logické, že kompost z nich vzniklý je pak ideální právě pro posílení těchto orgánů. Takže pro rostliny pěstované pro plody je ideální drůbeží kompost, pro listy hovězí, koňský nebo králičí, pro koře− ny prasečí a ovčí a kozí je nejlepší pro léčivé a aromatické rostliny. Psí exkrementy v koncentrované podobě nejsou ideální, ale jako příměs nevadí, i když stejně jako u exkrementů lidských je třeba opatrnosti s ohledem na možný přenos chorob a para− zitů. Neměly by se používat k hnojení zeleniny. Použití čerstvého hnoje není vhodné, protože drasticky mění chemismus půdy. Navíc příliš vysoký obsah dusíku vede k pře− hnojení rostlin, které pak snadno podléhají chorobám, a také k vyplavování dusíkatých sloučenin a k jejich úniku do ovzduší. Unikající zápach pak láká mouchy.
Půdní podmínky I chudší, kamenité a štěrkovité půdy, vhodný i na svahy, vápnomilný Středně vlhké, hlinité až písčité půdy, snáší vápník Lehčí i těžší půdy, vděčná za vápník Všechny druhy půd, i sušší polohy, hlavně vápenaté Bohatší hlinité až hlinitopísčité půdy, vápenaté Hluboké půdy zásobené vápníkem, snáší i lehčí půdy Teplejší polohy, lehčí, mělké půdy, nesnáší těžké půdy, vápnomilný Vlhčí klima, středně těžké a těžší půdy s vápníkem Vhodný do všech půd Lepší vlhčí půdy, jílovité i hlinité s dostatkem vápníku Do lehčích půd, snáší sucho, vyžaduje dostatek vápníku Do všech druhů půd mimo extrémně suchých, vápník I do písků, vyžaduje dostatek vápníku Do všech druhů dostatečně hlubokých a vlhkých půd Do všech druhů dostatečně hlubokých a vlhkých půd Do středních a těžších půd Do písčitohlinitých i lehkých půd, nesnáší vápník Půdy dobře zásobené živinami Všechny druhy půd Všechny druhy půd Půdy dobře zásobené živinami, provzdušněné a vlhké I chudší, kamenité a štěrkovité půdy Všechny druhy půd Nenáročná, i do vysýchavých a chudších půd
·
·
·
Latinský název Anthyllis vulneraria Lupinus Melilotus Onobrychis Pisum sativum Pisum sativum var. arvense Trifolium incarnatum Trifolium pratense Trifolium repens Vicia faba v. vulgaris Vicia pannonica Vicia sativa Vicia villosa Sinapis Brassica napus Brassica rapa Fagopyrum esculentum Helianthus annuus Calendula officinalis Tagetes Lolium multiflorum Secale cereale Avena sativa Phacelia tanacetifolia
f) Kompostování hnoje
Český název Úročník bolhoj Lupina Komonice Vičenec Hrách setý Hrách rolní (peluška) Jetel inkarnát („růžák“) Jetel luční Jetel plazivý Bob koňský Vikev panonská Vikev setá Vikev huňatá Hořčice Řepka olejka Řepice ozimá Pohanka obecná Slunečnice roční Měsíček lékařský Aksamitník Jílek mnohokvětý Žito ozimé Oves setý Svazenka
·
Výsev (nejpozději do) Čeleď 5. 5. Bobovité (poutají vzdušný dusík) IV.–VI. (31. 8.) 15. 5. 30. 4.
·
25
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Zdravá půda
Nastýlání tenkou vrstvou organického materiálu neboli mulčování
· ·
·
· ·
vat. Další výhodou je, že po zámrazu vy− tvoří polehlé lodyžky na půdě ze svých jemných listů ochrannou vrstvu, která se do jara rozpadne natolik, že ji mnohdy ani není třeba zapravovat do půdy. I když je dlouhý podzim a ona vyseme− ní, nestane se plevelem, leda vítaným zpestřením řádku se zeleninou.
· · · · · · · · · · · ·
Hnojení tekutými organickými hnojivy
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Klasickým venkovským tekutým hnoji− vem je zakvašený drůbeží trus. Hodí se především patřičně zředěný (1:50) pro „žrouty dusíku a fosforu“, jako jsou na− příklad papriky a rajčata. Kvalitní ná− hražku ovšem poskytne i jícha z kopřiv. Připravíme ji ve větší umělohmotné ná− době, kterou do dvou třetin napěchuje− · Obrázek 12 · Svazenka vratičolistá, ideální rostlina me kopřivami, pak doplníme vodou cca na zelené hnojení 10 cm pod okraj a zakryjeme víkem, pod které podložíme laťku. To umožní každodenní promíchání a přístup vzduchu a zá− roveň ochrání žíznivé ptáky před utonutím. Jícha je hotová, až začne pěnit, podle po− časí přibližně za čtrnáct dní. Zbytek kopřiv, u kterých už nehrozí, že by pokračovaly v růstu, zkompostujeme nebo použijeme jako nastýlku ke stromům a keřům. Sud po− užíváme znovu a znovu. Kvalitní jíchu bohatou na vápník můžeme připravit z listů kos− tivalu. Jíchy můžeme připravovat i ze směsí bylin. Ovšem pozor, nejenže mají tyto jí− chy podobné hnojivé účinky jako trus nebo močůvka, ale i podobně páchnou, takže jejich přípravě věnujte raději odlehlejší kousek zahrady daleko od lavičky, kde obvy− kle sedáváte (a od sousedova plotu). Pach se dá zmírnit přídavkem mletého vápence. Jíchy z bylin, zákvasy z drůbežího trusu a močůvku (velmi zředěné roztoky) používá− me jen velmi opatrně; rostliny mají pod vlivem dusíku jemnější a šťavnatější pletiva a jsou mnohem náchylnější k onemocnění.
· · · · · · · · · · · · ·
Zapravení organických doplňků s pozvolným rozkladem Zapravení organických doplňků s pozvolným rozkladem, jako jsou kostní a peřokost− ní moučka (především zdroj fosforu) a rohovinové moučky (hlavně zdroj dusíku), do půdy můžeme použít přímo ke hnojení trvalých rostlin, např. jahod, které pozvolna vy− čerpávají živiny uvolňující se z těchto materiálů. Také jemně mleté (třeba na starém mlýnku na kávu) vaječné skořápky jsou výborným hnojivem, ale pro svůj mírně zása−
ditý charakter se uplatní hlavně tam, kde je potřeba doplnit vápník nebo zlepšit kyse− lou půdu.
·
Nastýlání tenkou vrstvou organického materiálu neboli mulčování
·
·
K čemu je vůbec dobré nastýlat nějaký organický materiál na záhony? Kdo to vymys− lel? Vždyť je to škaredé… A přece je to v přírodě běžný způsob ochrany půdy před sluncem, výparem i erozí, se kterým se setkáte v každém smíšeném nebo listnatém le− se, a zároveň velmi pozvolný způsob dodávání živin. Také na své zahradě můžeme tento způsob využít, protože navíc ještě zpomaluje růst plevelů. Měli bychom však do− předu znát i nástrahy mulčování: v některých případech totiž nemusí být nastýlání ide− álním řešením. Na jaře, kdy se půda prohřívá prvními paprsky slunce, nemůže slunce proniknout pod nastýlku, což zpomalí rozmrzání půdy. Proto je vhodné nastýlku před výsevem zele− nin shrabat a zkompostovat a nastýlat až vzešlé a povyrostlé rostliny. Také listí pod stromy brzy na jaře zapravíme lehce do půdy nebo zkompostujeme. Při delším dešti− vém období může vlhký mulč přitahovat slimáky, kteří pod ním najdou skvělé úkryty. Pokud k tomu dojde, měli bychom vlhký mulč i se slimáky shrabat a přenést na kom− post, kde mohou být slimáci místo škození naopak prospěšní (podílejí se na tvorbě hu− musu podobně jako žížaly). Vlhký mulč pak nahradíme suchým, který plži překonáva− jí jen velmi neradi. Také hlodavci mohou v mulči najít úkryty; pokud s nimi máme potíže, nemulčujeme příliš vysokou vrstvou. Samozřejmě se účinky nastýlání mohou také lišit podle vlast− ností materiálu, který k tomu používáme. Abyste se mohli vyvarovat zbytečných neú− spěchů, seznamte se s několika základními pravidly pro používání hlavních typů mul− čovacího materiálu. Každý má totiž svá specifika, která mohou být někdy výhodou, a jindy nevýhodou. Mulčování také přizpůsobujte podmínkám vaší zahrady, počasí a samozřejmě i rostlinám. Čerstvá tráva po posečení trávníku (ne od souseda, který používá herbicidy) má op− timální složení živin a přiláká na záhonky žížaly, pro které je vynikajícím zdrojem po− travy. Pokud ale použijeme jemně nasekanou trávu ze sekačky ve větší vrstvě (zpravi− dla stačí vrstvička cca 1 cm), má sklon k zahnívání. Ideální je, pokud ji můžete na ně− jakém jemnějším sítě (třeba na staré drátěnce nebo zácloně napnuté na rámu) napřed předsušit a použít ji až suchou. Je to lepší i s ohledem na slimáky, pro které je čerstvá tráva neodolatelným lákadlem. Pokud ji sušíme na hromadě, musíme ji obracet. Samo− zřejmě delší trávu, požnutou kosou, srpem nebo jen tak natrhanou, můžeme také po− užít, osvědčilo se mi s ní zakrývat hlavně čerstvě přesazené sazenice, kterým poskytne ochranu a stín, a tak udrží jejich vlhkost, než se jim podaří zakořenit. Mulčovat senem je také možné, nejlépe sklizeným včas, jinak může být zdrojem čet− ných semen. Trochu problematičtější je mulčování slámou na chudších půdách, nedo− statečně zásobených dusíkem, protože ke tlení slámy je dusík nutný, a proto může pře−
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
26
27
·
· ·
Zdravá půda
Nastýlání tenkou vrstvou organického materiálu neboli mulčování
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
chodně dojít i k jeho odčerpání z půdy. Můžeme si však snadno pomoci doplněním dusíku třeba zálivkou kopřivovým nebo kostivalovým výluhem. Plesnivou slámu a se− no raději zkompostujeme, na záhony nepatří. Výborným mulčovacím prostředkem jsou i obilné plevy; zvláště plevy z ječmene jsou přínosem, protože jsou pro plže ostré a tím je odradí. Pokud chceme slimákům nazna− čit „tudy ne“, můžeme použít i mulčování ostrým pískem nebo kamennou moučkou (pokud bydlíte blízko kamenolomu a máte jistotu, že těžený kámen neobsahuje příměs jedovatých minerálů), případně popelem ze dřeva, který působí po zvlhčení jako louh. Podobnou službu nám prokážou i piliny nebo hobliny. Slimákům se totiž přes suchý a savý materiál nechce, protože si musí šetřit sliz i na zpáteční cestu. Pilinami ovšem mulčujeme jen rostliny, které to snášejí, např. česnek. Zvláště pilinami a hoblinami z čerstvého dřeva mulčujeme opatrně, protože pryskyřice inhibují růst vět− šiny rostlin. Podobné je to s kůrou, kterou je lépe používat až po zkompostování. Ale na zakrytí kolem jehličnanů nebo růží a samozřejmě na cestičky se výborně hodí všech− ny tyto materiály čerstvé. Tam také můžeme použít tzv. dřevní štěpku, což jsou drob− né kousky dřeva získané rozdrcením větví. Jahodníky, kterým na zimu prospěje kryt z chvojí, chránící je i před spálením časným jarním sluncem, můžeme mulčovat jehličím, které z uschlých jehličnanů opadá. (Zby− lé větvičky využijeme na podpal nebo jako vynikající a jednoduchou oporu k hrášku.) Jahodníkům, stejně jako maliníkům a ostružiníkům totiž svědčí mírně kyselá půda. Na− příklad ve smrkovém lese taková půda je právě proto, že se tu rozkládá jehličí. Jehličí navíc působí i dekorativně a odpuzuje také slimáky, kteří možná instinktivně tuší, že v jehličnatém lese jim štěstí nepokvete… a raději „zařadí zpátečku“. O mulčování různými druhy planých rostlin jsem se už zmiňovala. Obzvláště vhod− né jsou k tomu širokolisté rostliny, jako jsou lopuch, kostival, křen, výborně působí i rebarbora (reveň), jejíž listy můžeme po sklizni řapíků nechat přímo na záhoně. Na− prosto nevhodné jsou vytrvalé plevele, jako jsou pýr, svlačec apod., které mohou na záhonech zakořenit, a plevele, které jsou v plném květu, jejichž semena mohou za pří− znivých podmínek dozrát i na odumírajících rostlinách. Také není vhodné mulčovat košťáloviny plevely z čeledi brukvovitých kvůli přenášení chorob, jak už bylo zmíně− no. Speciální kapitolou je mulčování aromatickými rostlinami, které matou nebo od− puzují případné škůdce. Zvláště mulčování šalvějovými listy, pelyňkem nebo mátou uplatníme lépe než smíšené kultury s těmito poměrně velkými rostlinami. Rozšířené je i mulčování zahradnickými fóliemi, ale to už samozřejmě nespadá do kapitoly organic− kého hnojení. Pokud jsou neprodyšné, není to moc přátelské k půdním živočichům; trochu lepší jsou perforované, protože umožňují přístup vzduchu a vody, podobně ja− ko netkané textilie.
dušší je použít kartony z obchodu, ze sazenice sláma nebo seno hnůj zemina kterých odstraníme lepicí pásky. Jednot− karton díra v kartonu livé kusy by se ale měly překrývat ales− plevel poň 10 cm. Nahoru na karton dáme ma− lou vrstvičku nějakého živného materiálu, třeba zaleželého hnoje nebo kompostu, který nakonec zakryjeme slámou, aby nedošlo k úniku čpavku do ovzduší. Do takto připraveného záhonu sázíme saze− nice tím způsobem, že pro každou udě− láme díru, do které ji vložíme, dobře za− lijeme, zasypeme zeminou a utlačíme. Karton udržuje u kořenů vláhu, živiny · Obrázek 13 · Schéma kobercového mulčování se postupně uvolňují ke kořenům a ple− vele nemohou kartonem prorůstat. Karton se přibližně za rok rozloží a my buď záhon celkem lehce vyplejeme, protože plevele mají kořeny rozložené těsně pod kartonem, nebo znovu zakartonujeme. Pro dlouhodobé kultury, jako jsou jahodníky, volíme sa− mozřejmě raději trvanlivější materiál, například starý koberec.
·
Také stromům prospěje zamulčování. Musíme jen dát pozor, aby se mulčovací mate− riál nedotýkal kmene – mohlo by dojít k jeho zahnívání, proto jej obložíme kameny. Příliš vysoká vrstva mulče není kolem stromů vhodná, pokud se na zahradě usadili hryzci nebo jiní hlodavci.
·
K mulčování ovšem nemusíme používat jen organické materiály; můžeme použít i štěrk, oblázky nebo ploché kameny. Kameny se dají zároveň používat jako nášlapy a jako akumulátory slunečního tepla, které se z nich v noci uvolňuje.
·
Nakonec ještě k dodávání anorganických látek do půdy: nejpřirozenější je samovolný rozpad matečné horniny, ke kterému docházelo v průběhu mnoha milionů let. Mateč− né horniny se samozřejmě obsahem minerálů značně odlišují. Pokud má půda někte− ré živiny nedostatek, je vhodné ji dodat. Jak už jste se dozvěděli výše, dodávání chy− bějících živin formou anorganických solí poškozuje půdní mikroorganismy. Poměrně šetrným způsobem je však dodávání minerálů v podobě kamenných mouček, doporu− čované v sousedním Německu a Rakousku. Pokud by se k nám začaly dovážet, pře− čtěte si pozorně, pro jakou půdu je moučka vhodná a jaké má složení hornina, ze kte− ré moučka vznikla. Ne všechny se hodí pro každou zahradu a také náhodně získané kamenné moučky z lomu nemusejí být vždy pro zahradu přínosem. V naší republice se zatím žádná taková kamenná moučka nevyrábí, i když byly prováděny výzkumy s některými zdroji moučky v lesních školkách, a to s velmi dobrým výsledkem.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Specifickým způsobem je tzv. kobercové mulčování. Spočívá v tom, že na urovna− nou vlhkou plochu rozprostřeme nějaký materiál, kterým rostliny neprorostou. Dá se k tomu kromě starého koberce využít i zmíněná zahradnická fólie. Použitý materiál nesmí samozřejmě uvolňovat žádné toxické látky, proto nepoužíváme koberce z umě− lých vláken, ale jen z přírodních materiálů, jako jsou bavlna, vlna, juta apod. Nejjedno−
· · · · · · ·
· ·
· ·
·
28
29
·
·
Odolnost rostlin
·
· ·
·
· ·
·
Kapitola 4
· · · ·
Odolnost rostlin
· · · ·
ním) mladých listů. Při nedostatku bóru (B) a vápníku (Ca) dochází dokonce k poško− zení vrcholových meristémů v pupenech. Taková rostlina pak nevytváří plnohodnotné plody, protože odumřelý vrcholový meristém je často branou infekce pro houbové cho− roby a plod se „zkazí“ zevnitř. Pro rychlou orientaci v případech, kdy jsme vyloučili vliv jiného stresu (třeba extrémních teplot, nevhodné půdy nebo sucha) a také jsme nenašli žádné známky přítomnosti škůdců ani chorob, můžeme použít tabulku 5, která „dešif− ruje“ základní vzkazy rostlin o jejich strádání.
·
· · · · · · · · · · ·
·
Místo projevu Staré listy
· · ·
Způsob projevu Nekrózy, zasychání Bez nekróz
· ·
Mladé listy
· ·
Zelená žilnatina na žlutém podkladě Žlutá žilnatina
Zelená žilnatina Žlutá žilnatina
Mladé i staré listy Vrcholové pupeny
· ·
·
Nedostatek K, Mo Mg N, P Fe, Mn S, Cu Zn Ca, B
· · · · · · · · ·
·
· · Tabulka 5 · Projevy nedostatku živin u jinak zdravých rostlin
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Stejně jako si lidé mohou určitou odolnost vůči onemocnění vypěstovat, nebo naopak zchoulostivět, i odolnost rostlin na své zahradě můžeme do značné míry ovlivnit. Omy− lem by bylo domnívat se, že pokud dodáme rostlinám nadbytek živin, bude se jim da− řit dobře. Ani obezita u lidí nevede ke zlepšení zdraví, spíše jim způsobuje značné zdra− votní problémy. Pletiva přehnojených rostlin jsou řidší a mnohem náchylnější k choro− bám. Ani semena takových „dobře živených“ rostlin nemají dobrou klíčivost a nezřídka se stane, že rostliny žijící v nadbytku dokonce ani neplodí. Nejlepší semena získáme z chudých půd na extrémních stanovištích. Podobné je to s vodou. Příliš často zaléva− né rostliny jsou vodnaté a málo odolné, navíc je nic nenutí vytvořit si pořádný kořeno− vý systém, takže jakmile povrchová vrstva půdy, kde mají kořeny, vyschne, okamžitě za− čnou strádat. Prostě i zde platí „dobrého po málu“ nebo „všeho moc škodí“. Samozřejmě rozumným dodáním živin a vydatnou zálivkou po delší době sucha nic nezkazíme. Po− kud hnojíme kompostem a nevyčerpáváme půdu jednostranně, to znamená nepěstuje− me velké plochy jedné plodiny opakovaně na stejném místě, netrpí naše rostliny nedos− tatkem. Pokud rostliny pěstujeme v květináči nebo v hydroponii nebo na extrémně ky− selých, případně zásaditých půdách, může se stát, že bude chřadnout rostlina, na které jsme ani pod lupou neobjevili žádné drobné živočichy ani nekrotické tečky a u které jsme nezjistili ani poškození kořenů. Pokud má rostlina nedostatek prvků, které je schopna lehce přesunovat, vyřeší si situaci po svém – přesune živiny ze starých listů do nových. Pokud je přesun velmi rychlý jako u draslíku (K) nebo molybdenu (Mo), okra− je listů dokonce odumřou. Pokud je pomalejší jako u dusíku (A), fosforu (P) a hořčíku (Mg), postupně zežloutnou. Nedostatek méně pohyblivých prvků, jako jsou železo (Fe), měď (Cu), mangan (Mn) a síra (S), se projeví tzv. chlorózou (zežloutnutím nebo zběle−
· ·
Podle zjištěného nedostatku můžeme zamulčovat rostlinami, které chybějící prvek ku− mulují. Také lze tyto nároky řešit postřikem výluhem z těchto rostlin. Univerzálním lé− kem je postřik výluhem z kompostu. Připravíme ho jednoduše tak, že kbelík naplníme do třetiny kompostem a doplníme vodou. Po třech dnech výluh scedíme a můžeme použít. Nedoceněným hnojivem je i jícha nebo výluh z kopřiv, ta prospěje všem nedu− živým rostlinám. K dodání prvku v minerální podobě tedy většinou sáhnout nemusí− me. Pokud však nenajdeme jinou možnost, volíme vždy raději přimíchání minerálu do kompostu než přímé hnojení, o kterém jsme mluvili v souvislosti s půdními organismy. Jedním z velmi častých příkladů nedostatku stopového prvku je nedostatek bóru, kte− rý způsobuje hnilobu jádřinců jablek. V takovém případě je dobré bór dodat pomocí soli kyseliny borité – boraxu. Stává se to především v zahradách, kde pořádkumilovný majitel na podzim pečlivě shrabe, spálí, prostě uklidí listí a neuvědomí si, že by měl živiny, které takto z dosahu stromu odebral, zase dodat zpátky. Představte si, kolik ži− vin je nutné vložit do úrody jablek a kolik do toho kvanta listů. Není divu, že než strom svým kořenovým vlášením nashromáždí živiny pro další úrodu, trvá mu to často i dva roky. Pokud rostliny trpí chorobami, můžeme jejich odolnost samozřejmě také různý− mi prostředky posílit. Mezi biozahrádkáři je oblíbenou „pavědeckou“ metodou použí− vání různých bylinných výluhů, odvarů a jích, které trochu připomínají přípravu čaro− dějných lektvarů. Tyto prostředky působí jednak dodáním živin v přirozeném a vyrov− naném poměru, ale zároveň, především pokud jde o jíchy, způsobují přenos signálu z odumírající rostliny, že se děje „něco nekalého“. Mohli bychom to přirovnat k očko− vání u dětí. Rostliny reagují na přítomnost fenolických látek mobilizací obranných me− chanismů. Jednou ze sloučenin, která se při tom účastní, je kyselina salicylová, tu jistě znáte v podobě známého léku Acylpyrinu. Proto je třeba jícha z kopřiv oblíbeným li− dovým prostředkem při napadení rostliny mšicemi i přesto, že vědci při zkoumání sa− motného účinku kopřivové jíchy na mšice nezjistili žádný jejich prokazatelný úhyn.
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
30
31
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Když ale sečteme, že tímto aktem rostlinu zároveň posílíme dodáním živin, posílíme je− jí obranyschopnost, znechutíme ji mšicím a ještě část mšic postřikem smyjeme, nepře− kvapí nás tolik, že tato „prapodivná metoda“ účinkuje. Na trochu odlišném principu funguje hnojení křemíkem, které má posilující účinky ne− jen na lidské vlasy, ale i na rostliny, zpevňuje jejich pletiva a také zvyšuje jejich obra− nyschopnost proti houbovým chorobám. Pokud připravíme jíchu z rostlin bohatých na křemík, jako jsou přesličky, mechy, kapradiny a rdesna, spojíme výhody obou princi− pů. I když nad takovými prostředky vědci kroutí hlavou, mezi zahrádkáři se jich osvěd− čilo mnoho. Speciální kapitolou by pak bylo uplatnění biologicko−dynamických prepa− rátů podle Rudolfa Steinera, podrobnější informace můžete najít ve velmi zajímavé knize Zahrada jako mikrokosmos od W.−D. Storla. Základní informace o osvědčených posi− lujících prostředcích rostlinného původu můžete najít i v kapitole Prevence. Klíčový význam má však vždy výběr vhodné plodiny a odrůdy. V současné době je nabízen ši− roký sortiment semen, sazenic i stromků ve školkách. Jak si ale vybrat právě ty nejvhodnější odrůdy a plodiny pro zdravou zahradu? Doporučení č. 1: Pozor na F1 hybridy. Možná jste si všimli, že na některých sáčcích se semeny je za jménem odrůdy napsáno F1. Jsou to odrůdy, které vznikly sprášením dvou poměrně vzdálených rodičovských linií. Díky tomu ze semen takto vzniklých vy− růstají mohutnější rostliny, což je na první pohled velice lákavé. Je třeba si však uvědo− mit, že jsou to rostliny šlechtěné pro dokonalý přísun živin a vláhy, a pokud jim nejsme ochotni nebo nemůžeme dobrovolně sloužit, žádné skvělé úrody se nedočkáme. Pokud bychom si chtěli z takové odrůdy schovat semínka na příští rok, budeme rozčarováni, protože nezískáme rostliny větší, ale naopak spíše menší a nevyrovnané kvality, blížící se jednomu ze dvou původních rodičů. Doporučení č. 2: Vsaďte na vyšlechtěné rezistentní odrůdy. Pokud je na trhu odrů− da rezistentní (tedy odolná vůči hlavním chorobám), vyplatí se dát jí přednost. Jsou do− stupné odrůdy okurek odolné vůči plísni okurkové, odrůdy angreštu odolné vůči tzv. „americkému padlí“, rezistentní odrůdy vinné révy, jabloní a dalších ovocných dřevin, brambor apod. I když rezistenci nemůžeme nikdy chápat absolutně, takové odrůdy mají mnohem větší předpoklady pro zdravý růst než odrůdy šlechtěné především na chutnost. Proto se do zahrady, kde nechceme používat chemickou ochranu, mnohem lépe hodí. Doporučení č. 3: Dávejte přednost odrůdám vyšlechtěným na našem území. V současné době se k nám dováží mnoho rostlin i semen z Holandska, Rakouska, Ně− mecka a dalších států. Jsou mezi nimi jistě i novinky, kterým se bude dobře dařit i v horších podmínkách, ale vždycky mějme na paměti, že lépe prosperují rostliny dlouhodobě přivyklé našim poměrům. Jde především o plodiny, které se dříve běžně pěstovaly a dnes jsou neprávem opomíjené. Pěstování starých krajových odrůd, které jsou adaptované na naše podmínky a poskytují dobrou úrodu, aniž by vyžadovaly zvláštní péči, je velkým přínosem pro každou zdravou zahradu. Tyto odrůdy pocháze− jí z doby, kdy se nešlechtilo jednostranně za účelem získat co největší výnos a nejchut− nější plodinu, ale v celkově drsnějších podmínkách bez berliček chemie se utužovala i jejich odolnost. Pokud o nějaké takové odrůdě víte, važte si jí, množte ji a podělte se
o ni i s dalšími pěstiteli, protože tak vzroste pravděpodobnost, že se ji podaří zacho− vat. Možná namítnete, že takové odrůdy už se nedají sehnat. V obchodě ne. Ale díky několika nadšencům, kteří si hodnotu těchto starých odrůd uvědomují, vznikla obec− ně prospěšná společnost Gengel, která se právě množením a šířením takových vzác− ných odrůd zabývá. Podrobněji se o tom dozvíte na konci knihy. Doporučení č. 4: Vsaďte na jistotu. Novinek se samozřejmě zříkat nemusíte, nejlépe bude, když si zvolíte odrůdu, kterou už máte vyzkoušenou, a přiberete si k ní novou. Pak máte s čím srovnávat. Osvědčilo se mi také pěstovat každou plodinu na třech růz− ných místech v zahradě. Protože se dopředu těžko odhaduje, jaké stanoviště a jaké společenství sousedních rostlin bude tou nejlepší kombinací pro následující sezonu, naskýtá se vám tím možnost stále se znovu a znovu učit. Může se stát, že na některém místě začnou rostliny trpět chorobami nebo porostou špatně. Když nepomůže zalití po− silujícím kopřivovým výluhem ani zamulčování, můžete je, pokud to ještě jde, přesa− dit, pokud to nejde, tak třeba zkrmit nebo sklidit předčasně. To, že rostliny neporos− tou stejně rychle, pro vás bude výhodou, protože se vám i sklizeň rozloží do delšího období. Samozřejmě předpokládám, že chcete mít na zahradě stále něco ke sklízení – ne že vypěstujete, všechno naráz sklidíte a zavaříte nebo zamrazíte. Doporučení č. 5: Pěstujte několik různě raných odrůd. Pro zdravou zahradu je velmi důležité, aby bylo stále co sklízet. Správnou volbou odrůd můžeme dosáhnout rozložení sklizně do mnohem delší doby. Výhodou mnoha raných odrůd je navíc to, že je sklízíme ještě dříve, než se vylíhnou jejich konzumenti. Dobrým příkladem jsou ředkvičky, které pěstujeme ještě před vyrojením dřepčíků, brambory, které přirychle− ním můžeme sklízet dříve, než se stačí vylíhnout mandelinky, bob zahradní, který při pozdějším výsevu mnohem více trpí náletem mšic, nebo salát, který stačí vyrůst dříve, než se objeví slimáci. Doporučení č. 6. Vysévejte postupně. U mnoha plodin dosáhneme rozložení skliz− ně i postupnými výsevy, nejlépe v odstupu dvou týdnů. Můžeme je samozřejmě vysé− vat na jeden záhon, ale mnohem přínosnější je vysévat je na různá místa v zahradě. Pro takový systém setí jsou ideální smíšené kultury, kdy na upravený záhon sejeme nebo sázíme jednotlivé řádky nebo střídáme i jednotlivé rostliny v řádcích. Je to mnohem při− rozenější než celý záhon jedné plodiny. Pěstování větších ploch je sice jednodušší k obdělávání a sklizni, což je výhodou pro velkopěstitele, ale nese s sebou mnohem větší rizika šíření chorob i škůdců. O výhodách tohoto způsobu pěstování a osvědče− ných kombinacích bude více pojednáno dále. Doporučení č. 7. Vyhněte se pěstování příliš citlivých plodin a odrůd. I když se vám možná tahle rada nebude líbit, pokud se vám některá odrůda nebo plodina opakovaně nedaří, raději se jí zřekněte a pěstujte to, co na vaší zahradě dobře prosperuje a má tam ideální podmínky. Přebytky pak můžete vyměnit se sousedy a známými, a tak si rozma− nitost jídelníčku zachovat bez zbytečného trápení a plýtvání energií. Není smysluplné pěs− tovat za každou cenu plodiny, pro které se vaše půdní a klimatické podmínky nehodí. Doporučení č. 8. Dejte si poradit. Teď nemyslím ode mne, i když by mne to samozře− jmě potěšilo. Nejlépe je radit se se zkušenými sousedy, jaké odrůdy se jim osvědčily,
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
32
33
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
a začínat u nich, případně se podělit o semínka, kterých je většinou v sáčku více, než potřebujeme. Nestyďte se zeptat – určitě najdete někoho, kdo vám rád poradí. Ušetří− te si mnoho nesnází a vyvarujete se hrubých chyb. Poptejte se i po starých plodinách, které se ve vaší oblasti dříve pěstovaly, a pokud se dochovaly, pokuste se je pěstovat. Můžete se pak o semínka podělit i prostřednictvím společnosti Gengel, kterou jsem už ve vztahu ke starým odrůdám zmínila, a zasloužit se tak o zachování tohoto cenného kulturního dědictví, které jinak nenávratně zmizí. Doporučení č. 9. Pěstujte si vlastní semínka. Semena, která koupíte v obchodě, po− cházejí většinou ze zcela jiných podmínek, než máte na zahradě. Pokud jste ochotni nej− lepší rostliny „obětovat“, můžete z nich zkusit získat semena na příští sezonu. Hlavní vý− hodou bude to, že semena nebudou namořená a rostliny budou více přizpůsobeny va− šim podmínkám. Protože semen budete mít zpravidla víc, než potřebujete, část můžete nechat vysemenit, část si schovat na příští sezonu a ještě vám zbude na rozdávání. Zbyt− ky rostlin pak můžete na příhodném místě nechat jako nastýlku. Zelenina vám pak po− roste jako plevel; jen se musíte naučit, jak klíčící zelenina vypadá, abyste si ji omylem nevypleli. Další výhodou bude to, že ušetříte za nákup nových semen. Cenná je i možnost pozorovat celý životní cyklus rostliny a sdílet tato pozorování i se svými dět− mi nebo vnoučaty. Kvetoucí rostliny navíc na zahradu přilákají nové druhy hmyzu, kte− ré s dětmi také můžete objevovat. Některé dravé druhy, jako třeba pestřenka nebo zla− toočko, se v dospělosti živí pylem a nektarem, prospějete tedy i ostatním plodinám. Pro začátek můžete zkusit jednoleté druhy, jako jsou kopr, lebeda zahradní, kerblík, měsí− ček nebo saturejka zahradní, se kterými nebudete mít problémy. Všechny tyto plodiny můžeme nechat také přímo vysemenit. Další rok pak vzešlé rostlinky jen protrháte ne−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 14 · Plody řepíku lékařského
· Obrázek 15 · Kvetoucí pastinák setý
bo přesadíte. Výhoda samovýsevů spočívá v tom, že odpadne práce se setím, ale hlav− ně vzejdou ta semena, která budou nejschopnější a budou mít nejlepší podmínky ke klí− čení a růstu. Jen je třeba postupovat moudře a s rozvahou, vybrat s ohledem na zdra− votní stav a užitkovost opravdu ty nejlepší rostliny (nenechávat například na semeno rostliny salátu, které místo hlávky ochotně a rychle začaly kvést, tzv. vyběhlice – totéž platí i pro ředkvičku a další; existuje vysoká pravděpodobnost, že se potomstvo bude chovat podobně). Aby si odrůda zachovala plnohodnotné vlastnosti, ponecháváme vždy několik rostlin, aby nedošlo k samosprášení. Také je třeba dát pozor na okolní výskyt planých rostlin, které by se mohly s naší zeleninou křížit. Je to například planá mrkev, planý pastinák, čekanka. Se salátem se kříží locika kompasová, s brukvovitými zeleni− nami ohnice. Pokud se tyto plané rostliny v okolí vyskytují, přenecháme semenaření ra− ději odborníkům. Na trh se naštěstí pozvolna začínají dostávat i nemořená semena z bio− logického pěstování. Pokud bychom chtěli z nějaké staré, cenné odrůdy přesto zkusit získat semena a máme studený skleník nebo fóliovník, můžeme matečné rostliny při− rychlit – tím pravděpodobnost křížení s planými druhy zredukujeme na minimum. Se− menaření dvouletých zelenin je náročnější, hlavně u plodin, které hůře přezimují, jako jsou zelí, tuřín apod. Naproti tomu fazolku, bob nebo hrášek si samozřejmě snadno na semeno vypěstujeme. Jen dobře zkontrolujte uložené osivo, jestli v něm neúřaduje zr− nokaz. Proti tomuto nosatcovitému broukovi pomůže nechat osivo v mrazničce několik dní přemrznout. Pokud byste si chtěli schovat semena rajčat (samozřejmě ne F1 hybridů), nejlepší způsob, jak je oddělit od dužniny, je plody rozpůlit, vybrat dužninu se semeny a nechat ji ve sklenici pár dní překvasit. Lehká neklíčivá semena zůstanou s kvasící (pří− padně i plesnivějící) dužninou na povrchu. Po odstranění této vrstvy propláchneme kva− litní semena, která klesla ke dnu, na sítku a necháme je uschnout. Více se o zásadách, nástrahách i výhodách semenaření u jednotlivých plodin můžete dočíst v knížce P. Dos− tálka a kol. Pěstujeme si vlastní semínka, kterou vydala o. p. s. Gengel a o kterou si můžete ještě napsat. Základy semenaření najdete také v knize R. Hradila a kol. Česká biozahrada, jejíž nové vydání se chystá na rok 2007.
·
Doporučení č. 10: Pěstujte i méně známé plodiny, které na trhu běžně nedosta− nete nebo jsou příliš drahé. Nebojte se doplnit „zeleninovou klasiku“ o druhy, kte− ré se těžko skladují, a proto se na trhu objevují vzácně a jsou patřičně drahé. Mezi ta− kové druhy patří třeba mangold, řapíkatý celer, čekanka, fenykl sladký nebo chřest. Kromě toho, že si obohatíte svůj jídelníček, zvýšenou rozmanitostí zvýšíte i odolnost zahrady a navíc budete mít na zahradě stále co sklízet. Prodloužíte si totiž období skliz− ně i do okrajových období a využijete i méně úrodné části pozemku (místa ve stínu). Pro inspiraci popíšu některé plodiny, které se mi pro jejich odolnost, jednoduché pěs− tování, nenáročnost i léčivé vlastnosti zdají pro zdravou zahradu přímo předurčeny (zá− kladní údaje o jejich pěstování jsou shrnuty v tabulce 6).
·
Z listových salátových zelenin by si kromě velkého sortimentu salátů zasluhovaly mno− hem větší pozornost především ve Francii oblíbený štěrbák a čekanka, v poslední do− bě stále oblíbenější roketa i u nás téměř nepěstovaná hořčice čínská nebo podobně chutnající, i když s nimi nepříbuzná lichořeřišnice. V pozdním podzimu a časně na ja− ře je zatím nedoceněný kozlíček polníček.
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
34
35
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · ·
Zelenina Kerblík Lebeda zahradní
· · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Novozélandský špenát Roketa Štěrbák Čekanka salátová Čekanka k rychlení Fenykl Šťovík Hořčice Ředkev Vodnice Kozlíček polníček Pekingské zelí
Doba výsevu Průběžně do pol. VII. Od ledna nebo samovýsevem na podzim V březnu do pařeniště pol. května výsadba Průběžně VII. VI.–VII. V. (5.–15.) zač. V.–pol. VII. IV. nebo VIII. II. nebo VII. VIII. IV. nebo VIII. VII.–zač. VIII. 15.–20. VII.
Řádky 15 cm 25 cm
Vzdálenost 10 cm (i na široko) 15 cm (i na široko)
50 cm 15 cm 30 cm 30–40 cm 30–40 cm 30 cm 60 cm 40 cm 35 cm 20–40 cm 15–20 cm 30–40 cm
× 50 cm *(i naširoko) 30 cm 30 cm 10 cm 15–20 cm 6O cm 20–40 cm 12–15 cm 10–15 cm *(i naširoko)
· Tabulka 6 · Rychlá orientace v pěstování méně známých a zapomenutých zelenin a bylin
·
Vysvětlivky: (N = nenáročná, S = střední nároky, V = vysoké nároky) * Nejednotíme cíleně – jak postupně narůstá, tak konzumujeme.
·
Nároky N N
· · · · ·
· ·
·
·
V S S S S V N–S S–V N–S N–S N V
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · Obrázek 16 · Mladá rostlina štěrbáku
·
· Obrázek 17 · Kvetoucí roketa setá
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
·
Štěrbák (endivii, eskariol) používaly už antické národy k posílení jater a podpoře trávení. Oceníme ho hlavně v období, kdy se budeme potýkat s invazí plžů, protože jim pro svoji mírnou hořkost nechutná. K jeho ceněným vlastnostem patří snižování krevního tlaku i hladiny cholesterolu a tuku v krvi. Tím působí preventivně proti arte− rioskleróze a také pomáhá při odtučňovacích kůrách. Navíc léčí střeva, posiluje jejich sliznice, stabilizuje střevní mikroflóru a zbavuje trávicí trakt jedů. Je to rostlina velmi vhodná pro diabetiky, ale je nutné zároveň jíst vyváženou stravu. Oproti salátu je odolnější vůči mrazu. Vyséváme ho od června až do začátku srpna. Vy− hovují mu středně těžké a středně vlhké půdy. V přílišném vlhku zahnívá, jeho listy by− chom tedy neměli svazovat po dešti. Svazování listů není nutné a dělá se za účelem zí− skání sice trochu méně zdravých, ale křehčích, jemnějších a méně hořkých listů. Z ostatních rostlin se na záhoně velmi dobře doplňuje s fenyklem, tyčkovou fazolkou, košťálovinami a pórkem, snáší se dobře se všemi plodinami, dokonce i s petrželí, kte− rá neprospívá vedle salátu. Čekanka má podobné vlastnosti jako štěrbák, je to jeho blízká příbuzná. Můžeme si vy− brat buď čekanku k rychlení, kterou sejeme v květnu, aby do podzimu stihla vytvořit po− řádné kořeny, čekanku hlávkovou, kterou můžeme vyset jako následnou plodinu v červ− nu, nebo červenou salátovou čekanku, kterou vyséváme od poloviny května do polovi− ny června, abychom mohli od pozdního podzimu až do prosince sklízet malé hlávky. Roketa setá je jednoletá brukvovitá rostlina, původem ze Středomoří. V antice se po− užívala jako koření a dodnes je hojně využívána jižními národy. Někde slouží k výro− bě hořčice, jinde k získávání oleje. U nás ji pěstujeme jako doplňkovou pikantní listo−
vou zeleninu, která podporuje trávení a chuť k jídlu. Někteří lidé její ostrou chuť chvá− lí, někomu však není příliš příjemná. Jemně nakrájené listy používáme např. na bram− bory, do salátů a pomazánek, k masu apod. Má krátkou vegetační dobu, můžeme ji proto uplatnit jako meziplodinu, jen by− chom ji neměli kombinovat s brukvovi− tými zeleninami. Během zimy si ji mů− žeme (podobně jako řeřichu zahradní), vyset do květináče nebo naklíčit na bu− ničité vatě. Hořčice čínská je (podobně jako čín− ské a pekingské zelí) zeleninou, která ve dlouhém dni ochotně kvete. Proto ji vyséváme až v létě a na podzim sklízí− me bohatou úrodu příjemně palčivých listů. Hořčici zná většina lidí jen jako ne− zbytnou přílohu k párku. Zemědělci ji ovšem znají také jako polní plevel, me− ziplodinu nebo rostlinu využitelnou jako zelené hnojení. Hospodyňky znají hoř− čičné semeno jako součást koření k na− kládání zeleniny. Jako zelenina je u nás hořčice kupodivu téměř neznámá. V Čí− ně se hořčice čínská (sareptská) pěstuje
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 18 · Hořčice čínská
·
· ·
· ·
·
36
37
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
odnepaměti, pravděpodobně se tam dostala z jižního Tibetu. Oblibu si ale získává i v dalších zemích. Je to jednoletá rostlina, která v našich podmínkách snadno přezi− muje ve studeném skleníku nebo pařeništi. Výhodou takového zimování je přísun čer− stvých listů, které můžeme sklízet i jednotlivě, po celou zimu. Půdu vyžaduje hořčice dobře vyhnojenou podobně jako čínské zelí a také má podobné nároky na vodu. V ku− chyni se uplatní především v čerstvém stavu. Protože má asi desetkrát více vitaminu C než citrony, je nejen velmi chutným, ale i zdravým doplňkem salátů. Navíc hořčičné silice mají i léčivé dezinfekční účinky podobně jako křen, i když jejich chuť není tak palčivá. Hořčici můžeme vařit, dusit i zapékat, konzervovat solením, sušit apod. V Čí− ně ji nakládají i do sójové omáčky. Na našem trhu semena zatím chybí, ale můžete si o ně napsat na Gengel. Lichořeřišnici známe hlavně jako okrasnou rostlinu, jejíž zářivě žluté, oranžové nebo červené květy nejlépe vyniknou v obrubách záhonů a okenních nebo balkonových tru− hlících. Pro svůj bujný růst se výborně hodí k rychlému zakrytí nízkých zídek, kde br− zy vytvoří kaskádu květů. Méně se ví, že tahle křehká rostlinka může pomoci chránit úrodu ovoce, pokud ji vysejeme kolem kmene stromu, protože odpuzuje mšici krva− vou, slimáky, mravence a dokonce i myši. Údajně pomáhá i proti kadeřavosti broskvo− ní (viz obr. 81 v barevné příloze), podobně jako křen proti monilióze. Je výborným sousedem pro rajčata, brambory, fazole i růže, kde můžeme s výhodou využít keříčko− vou formu, která zabere méně místa než popínavá. Hlavní však je, že se její listy, pou− pata, květy a dokonce i semena dají využít jako zelenina. Mají podobně jako hořčice příjemně štiplavou chuť, připomínající trochu křen nebo ředkvičky. Navíc mají vzácnou schopnost hubit bakterie. Podpůrně proto působí například proti zánětům močových cest nebo při bronchitidách. Uvádí se i jako prostředek proti vypadávání vlasů a na podporu jejich růstu. Stačí přidat denně trochu do salátu nebo do tvarohové pomazán− ku. I když působí lichořeřišnice zranitelně, má velkou sílu, proto ji nekonzumujeme ve velkém množství (stačí pět listů denně). Na půdu není náročná. Kořenovým systémem nekonkuruje stromům, s výhodou ji pěs− tujeme pod nimi (viz užitkové vlastnosti). Listy, případně květy můžeme sklízet průběž− ně. Před příchodem mrazů nebo v případě potřeby přenášíme do vázy celé konce lo− dyh. Pokud nesklidíme včas všechna semena, množí se samovýsevem. Mladé rostlinky pak můžeme přesadit do květináče a pěstovat na světlém místě v místnosti ke sklizni listů. Jsou citlivé na mráz. Kozlíček polníček má mnohem více vitaminů (C, A, E a kyseliny listové) a minerálů (hlavně železa a hořčíku) než klasický salát. Tím podporuje krvetvorbu, aktivuje látko− vou přeměnu v buňkách a posiluje i sliznice a srdce. Není tedy divu, že zvyšuje vitali− tu a podporuje odolnost a výkonnost ve sportu, schopnost zvládat stres i soustředění. Na pěstování není náročný, jen je při klíčení citlivý na vyschnutí zeminy, chráníme ho proto při suchém počasí novinami nebo netkanou textilií. Velkou výhodou je i jeho odolnost vůči chladu, takže pokud ho na podzim zakryjeme chvojím, můžeme ho sklí− zet i pod sněhem. Dá se snadno množit samovýsevem, ale klíčí lépe až druhý rok. Ja− ko sousedé mu vyhovují především čekanka a zimní cibule.
·
Z listových zelenin vhodných kromě sa− látu především k dušení a do polévek by na vaší zdravé zahradě neměla chy− bět lebeda zahradní, pro náročnější i no− vozélandský špenát (čtyřboč). Naopak téměř bez práce je pěstování šťovíku za− hradního. Zpestřením by byl i fenykl sladký a šrucha zelná.
·
Lebeda zahradní (viz obr. 91 v barevné příloze) je opomíjená listová zelenina, je− jíž pěstování vám nedá vůbec žádnou práci. Může se množit zcela bez našeho přičinění samovýsevem. Zaplevelení se ale bát nemusíte, zvláště červenolisté for− my lehce najdete a průběžně je můžete sklízet. Navíc semena samozřejmě není nutné nechat vysemenit a můžete si pak lebedu vyset jen do mezer mezi rostlina− mi. Nedělejte si ale dlouhodobé zásoby · Obrázek 19 · Kozlíček polníček semen, semena starší než jeden rok totiž ztrácejí klíčivost. Výhodou lebedy oproti špenátu je jednak to, že ani při kvetení ne− hořkne (takže na špenát i na salát ji můžeme sklízet po celou sezonu), jednak to, že lis− ty rostou nad zemí, takže je stačí jen lehce opláchnout, a díky tomu, že jsou poměrně velké, se i lépe zpracovávají než špenát. Navíc má lebeda méně jedovaté kyseliny šťa− velové a více vápníku než špenát. Prospívá v sousedství všech rostlin a navíc zahradu pěkně oživí. Pokud uvaříme zelený špenát z kopřiv a červenohnědý z lebedy, můžeme na talíři vykouzlit různé obrazce, což ocení hlavně děti. Jinak je lepší do špenátu z čer− vené lebedy přidat pár zelených listů, většina lidí dává přednost špenátu zelenému.
·
· · · · · · · · · ·
Novozélandský špenát (čtyřboč rozložená) dá trochu více práce; protože je teplomil− ný, je lépe ho předpěstovat v květináči a vysadit na záhon až po „zmrzlých mužích“. Má rád slunné stanoviště a kompostem prohnojenou půdu. Jeho výhodou je to, že ho můžeme sklízet během léta a že se rychle rozrůstá. Tím chrání půdu před vysušením. Jeho podrost prospívá rajčatům i bobu zahradnímu, můžete ho také pěstovat pod ovoc− nými stromy. Šťovík zahradní je naproti tomu na práci nenáročná trvalka, která se spokojí třeba s utuženou půdou na místě bývalého kompostu. Brzy na jaře odstraníme staré odumře− lé listy a pak už můžeme sklízet příjemně osvěžující mladé lístky na jarní saláty nebo do kyselých mléčných polévek a omáček, výborný je i jako přísada do boršče. Na roz− díl od planě rostoucích šťovíků má menší obsah kyseliny šťavelové a vyšší obsah mi− nerálů. Je proto zdravou alternativou, která v salátech nahradí ocet nebo citron. Fenykl obecný (sladký) má dužnaté pochvy listů, které tvoří nepravou cibuli. I když pořádně naroste jen na dobře vyhnojené a zavlažované půdě v teplých oblastech, dá
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
38
39
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 20 · Šťovík zahradní
· Obrázek 21 · Fenykl sladký
se podle mých zkušeností pěstovat i samovýsevem, a protože je to trvalka, můžeme ji začít sklízet v době, kdy jsme ještě ani nestačili zasít jarní zeleninu. Dá se jíst syrový, dušený, zapékaný se sýrem, vařený na způsob chřestu nebo přidat do polévky. Má do− brý vliv na trávení, hlavně proti zácpě, a výrazně snižuje nadýmání. Navíc odvodňuje organismus a zbavuje jej zároveň i jedů. Příznivě působí i proti stresu, posiluje nervy a zbavuje napětí. Obsahuje vitamin C, z minerálů hlavně železo, vápník a hořčík. Po− dobně jako štěrbák snižuje obsah cholesterolu i tuků v krvi. Cenný je vysoký obsah sodíku, který pomáhá uvolňovat vápenaté usazeniny z cév. Bylo zjištěno, že posiluje i imunitu. Je teplomilný, ale naše podmínky snáší poměrně dobře, jen bychom ho ne− měli pěstovat spolu s fazolem a rajčetem. Prospívá vedle čekanky, štěrbáku, salátu, okurky a hrachu. Netrpí chorobami a vydrží bez újmy na jednom stanovišti několik let. Navíc je to velmi dobré krmivo pro kozy, podporuje totiž tvorbu mléka. Šrucha zelná má jen velmi jemně nakyslou chuť a hodí se do salátů, polévek, omá− ček i špenátu. Je to teplomilná listová zelenina, která se velmi dobře uplatní jako pod− rost paprik, rajčat nebo salátových okurek ve skleníku nebo fóliovníku, protože její droboučká semena klíčí až v dobře vyhřáté půdě v době, kdy už je předpěstovaná sad− ba vysazena na záhonech. Množí se samovýsevem a chrání půdu před výparem. Plo− dinám nekonkuruje. I když má dužnaté listy jako sukulentní rostliny, je vděčná za do− statek vláhy. Z řady plodin, které můžeme pro jejich nutriční hodnotu využít místo brambor, je be− zesporu nejproduktivnější slunečnice hlíznatá. Skvělou úrodu nám může také poskyt− nout pastinák, se kterým se jako s jednou z mála zelenin můžeme setkat ve volné pří− rodě. Tuřín sloužil jako vydatná potravina dlouho před dovezením brambor z Ameri−
40
ky. Také vodnice je méně pěstovanou plodinou, která by si zasluhovala více pozornosti, stejně jako její černá sestra ředkev. V teplejších oblastech je zajíma− vým doplňkem i kozí brada fialová jako obdoba náročnějšího černého kořene. Bob zahradní je naproti tomu chladno− milnější obdobou fazolí.
·
Slunečnice hlíznatá, známá pod jmé− nem topinambur, je trvalka dorůstající až 3 m, která zplaňuje v nivách řek a na rumištích, takže mnoho lidí v ní vidí jen potravu pro lesní zvěř. Přitom patří me− zi velmi staré kulturní rostliny, používa− né už v kuchyni severoamerických náro− dů. V prvé řadě poskytuje úrodu šťavna− tých, křupavých hlíz s jemnou nasládlou chutí, a to zrovna v době, kdy je o zele− ninu nouze – tedy v zimě a předjaří. Lze · Obrázek 22 · Šrucha zelná je konzumovat syrové, zapékané, sma− žené i vařené. Místo škrobu obsahují lehce stravitelný inulin, proto jsou velmi vhodné pro diabetiky a rekonvalescenty jako zdravější a lehce stravitelná náhra− da brambor. Používají se i při artritidě (v lidovém lékařství si získaly uznání ja− ko „hlízy na revma“). Také prý účinně mírní žlučníkové koliky a zmírňují kře− če. V roce 1984 objevili japonští vědci u topinamburů mimořádně silnou anti− oxidační aktivitu. Tím působí proti vol− ným radikálům poškozujícím tělesné · Obrázek 23 · Hlízy topinambur buňky, jako jsou mutageny a kanceroge− ny. Ke skladování hlíz nepotřebujeme ani sklep, stačí počkat na oblevu a můžeme si je (k němému údivu sousedů) vykopat i uprostřed zimy.
·
· · · · · · · · · ·
Kromě hlíz poskytují topinambury během léta i hojnost zelené píce pro králíky, kozy i další domácí zvířata, na podzim pak skvělý materiál pro mulčování. Mohou tvořit i ži− vý plot a mohou posloužit jako ochrana před větrem i před nechtěnými pohledy, pří− padně jako opora pro jemnější popínavé rostliny. Na stanovišti mohou zůstat i několik let, takže odpadá starost s každoročním sázením. Na půdu nejsou náročné, i když v těž− kých a studených půdách se jim moc nedaří. Na úrodnější půdě poskytují samozřejmě větší úrodu hlíz. Jedinou nevýhodou je to, že „zaplevelují“ půdu, nepodaří se nám je totiž téměř nikdy vybrat všechny. Na kratší vzdálenost jsou schopné se šířit i pod ze−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
41
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
mí. Je třeba s tím počítat a v zájmu dobrých sousedských vztahů je nesázet hned u sou− sedova plotu, i když okraj pozemku hraničící s divočinou je pro ně ideálním místem. Ale že ovládnou celou vaši zahradu se rozhodně bát nemusíte. Pokud by se vám vy− mkly z rukou, zastavíte je jednoduše kartonem (viz kobercové mulčování). Pro sázení vybíráme hlízy o průměru 3–4 cm a sázíme je ve sponu 60–70 × 30–40 cm stejně hluboko jako brambory. Další roky pak necháváme jen silnější sazenice s odstu− pem jako při sázení a ostatní je lépe zkrmit nebo rozdat, jinak porost příliš zhoustne a hlízy jsou malé. Během růstu udržujeme půdu kyprou a bez plevelů, nejlépe mulčo− váním. Nevyžadují okopávání. Před zimou konce lodyh seřízneme asi 30 cm nad zemí a okolí rostlin dobře nasteleme, půda pak méně promrzá a sklizeň je snazší.
ně před jídlem. Pití šťávy pak pomáhá při lámání nehtů a usnadňuje léčení zápalu plic a tuberkulózy. U některých lidí, zvláště blondýnů, může na mokré pokožce způsobit pas− tinák zarudnutí a svědění, hlavně při současném působení slunce. Pak je lépe jeho zpra− cování přenechat jiným. Odvar ze semen se naproti tomu používá jako podpůrný pro− středek při léčbě kožních onemocnění, uvádí se i příznivé působení na pleš. Staří Římané jedli pastinák vařený a omaštěný. Později se z něj dělala i kávová náhraž− ka a uplatnil se dokonce i při výrobě piva. Dnes se používá hlavně jako polévková ze− lenina, do salátů, pod masa, do zeleninových směsí i do tzv. „jídel z jednoho hrnce“.
· · · · · · · · · · ·
Tuřín také patří mezi nejdéle pěstované plodiny a v našich podmínkách patřil mezi základní potraviny chudých vrstev dávno před zavedením brambor. Za zamyšlení sto− jí jeho výživná hodnota a cenné léčivé vlastnosti, které umožnily přežít mnoha lidem v koncentračních táborech, kde byl často jedinou potravinou. Snad proto upadl i tro− chu v nemilost, ale není čas překonat předsudky a vrátit se k této kvalitní plodině, kte− rá by mohla směle konkurovat oblíbeným a přitom nepříliš zdravým bramborám? I když žijeme oproti našim předkům v relativním nadbytku, nemusíme se proto chovat pošetile a touto cennou starou plodinou pohrdat.
·
·
Jeho semena poměrně dlouho klíčí, a proto je dobré ho vyset co nejdříve na jaře, ale dá se vysévat ještě i v dubnu. Na rozdíl od petržele, která nesnáší přítomnost hlávkové− ho salátu, je pěstování společně se salátem výhodné. Nejlépe se mi osvědčil červený du− báček, který patří mezi saláty k česání, tedy je možno ho brzdit ve vývinu. Působí hez− ky, dá se množit samovýsevem a navíc snadno přesazovat. Také kombinace s ředkvič− kami, případně ředkvemi je možná, jejich dosevem vhodně doplníme případné meze− ry. Pokud sejeme v řádku, přísev ředkvičky nám poslouží i jako značkovací plodina.
Na půdu ani předplodinu není náročný, patří mezi nejskromnější okopaniny, vyhovují mu i mělké kamenité půdy se slabě kyselou reakcí. Můžeme ho pěstovat jako hlavní plo− dinu, nebo si předpěstovat sazenice a sázet ho až na uvolněné místo třeba po raných bramborách nebo hrachu. Kořenovým systémem nekonkuruje stromům, koření poměr− ně mělce. Je velmi vděčný za mulčování organickou hmotou a přihnojení kompostem. Je poměrně náročný na vlhkost půdy, která je limitujícím faktorem úrody. Není náročný na teplo a s úspěchem jej lze proto pěstovat ve vlhčích podhorských i horských oblas− tech. Kromě glukozinolátů, kterým se připisují protirakovinné účinky a které jsou obsa− ženy především v listech, je cenný vysoký obsah vápníku, který předurčuje tuřín (po− dobně jako kostival a celer) k prevenci osteoporózy i k urychlení léčení zlomenin. Tuřín má rovněž hojivé a léčivé účinky při chorobách zažívacího ústrojí, žlučníku i cévní sou− stavy. Pro své „krev čistící“ účinky působí i proti řadě kožních onemocnění, doporučuje se dokonce i při léčbě plicní a kostní tuberkulózy. Cenné je i to, že je stejně jako pas− tinák zásadotvorný, což je v dnešní době, kdy se obecně konzumuje příliš mnoho ky− selinotvorných potravin, samo o sobě blahodárné, protože překyselení organismu je pří− činou mnoha zdravotních potíží. Tuřín můžeme dusit, podávat ve formě kaše nebo jako součást míchaných zeleninových pokrmů. Chutný je i zapékaný, v tomto případě je ale lepší ho předem trochu povařit, jinak je dost tuhý. Podobně jako zelí se může také ne− chat vykvasit, buď samotný, nebo ve směsi s cibulí, zelím, mrkví apod.
Důležité je to, že jako potravina působí pastinák silně zásaditě, a tím tvoří protiváhu na− ší převážně kyselinotvorné stravě bohaté na cukry a bílkoviny. Cenný je obsah minerál− ních látek. Pro svoje močopudné účinky je pastinák i výborným lékem při dně a revma− tismu. V lidovém léčitelství je oblíben i pro svoje zklidňující účinky. Působí proti boles− tem, hlavně zubů, snižuje horečku, čistí krev a odvodňuje. V rekonvalescenci, hlavně po jaterních, žaludečních a ledvinových kolikách, si z rozdrcených kořenů můžeme připra− vit léčebný nápoj (2 lžíce na sklenici vařící vody – nechat ustát). Pijeme ho čtyřikrát den−
Vodnice se hodí hlavně do drsnějších horských poloh s dostatkem vláhy. Při jarním výsevu v březnu se osvědčila smíšená kultura s karotkou 2 : 3. Vodnice klíčí rychleji a po sklizni (za 4–6 týdnů) uvolní karotce místo. Do té doby zastiňuje půdu listy, a udr− žuje ji tak přirozeně vlhkou. Mrkev částečně chrání vodnici před bělásky, v případě po− třeby můžeme zamulčovat prostor mezi řádky šalvějí nebo mátou. V srpnu můžeme vy− set pozdní odrůdu. Vodnice je chuťově jemnější než tuřín, dá se přidat do salátu, při− pravit z ní zelí, plnit nádivkou, zapékat nebo ji chroupat jako kedluben.
Pastinák chutí připomíná mrkev, kořen téměř nerozeznáte od petržele, v kuchyni na− hradí i celer. Patří mezi opravdu zasloužilé zeleninové stařešiny. Byl u nás ceněnou po− travinou už ve starověku pro svoji skvělou výživnou hodnotu. Obsahuje totiž téměř to− lik škrobových látek jako brambory. Byl důležitým jídlem v době postů, kdy se podával jako příloha k rybám. Do 11. století patřil dokonce mezi nejrozšířenější druhy zeleniny, a nebýt mrkve, která ho vytlačila, a později brambor, patřil by k nim dodnes. Je skrom− nější než petržel, je odolnější proti chorobám a snáší i mírné zastínění. Kořeny jsou mo− hutnější, poskytuje mnohdy až dvojnásobnou úrodu než petržel. Navzdory tomu u nás dáváme petrželi přednost pro její jemně aromatické listy, které se na rozdíl od listů pas− tináku dají skvěle uplatnit v kuchyni. Že pastinákové listy nejsou k jídlu je sice nevýho− da, ale protože tento názor s námi sdílejí i plži, kteří je dokonce údajně považují za od− porné, můžeme jimi na jaře zamulčovat záhony s čerstvými výsevy. Má to dvojí výhodu – chráníme je tak před vysycháním i před plži. I když jsou možná někteří plži proti ta− kovým metodám otrlí, za vyzkoušení to rozhodně stojí. Po vzejití rostlinek je nutné mulč přesunout do prostoru mezi řádky. Pro jeho odolnost vůči zimě můžeme pastinák nechat přezimovat i na záhoně a sklízet během zimy při oblevě (na podzim rostliny přihrneme kompostem a zakryjeme slámou a chvojím, aby půda příliš nepromrzla) nebo ho založit do pařeniště, případně sklízet až na jaře, kdy je čerstvé zeleniny nedostatek.
· ·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
42
43
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Ředkev černá (ředkev setá zimní) je vynikající lék proti kašli a na podporu trávení. Pomáhá také proti nadýmání, zácpě i průjmům. Působí preventivně proti tvorbě žlučo− vých, ledvinových i močových kamenů, ale při chorobách žlučníku a jater je na místě opatrnost. A také pozor na příliš velké dávky, abychom si přespříliš zrychleným tráve− ním nepřivodili průjem. Svými dezinfekčními účinky působí hlavně proti plísním a bak− teriím. Údajně dostávali dávku ředkve otroci při stavbě pyramid, aby předčasně neumí− rali a byli schopni stavbu rychle dokončit. Ředkev působí totiž velmi dobře jako pre− vence proti nemocem střev, žlučníku, jater a také proti různým infekčním onemocně− ním, o které v horkém podnebí není nikdy nouze. Původ ředkví je zahalen tajemstvím, jisté je jen, že je to jedna z nejstarších zelenin. Snad za jejich vyšlechtění vděčíme Egyp− ťanům, snad Číňanům. Je pravděpodobné, že se využívaly tam i tam, možná je jejich pravlastí dokonce Mongolsko. Ale není to jedno? Jisté je, že si pro svoje cenné léčivé účinky zasluhují mnohem větší pozornost. Co tedy s nimi v kuchyni? V salátu se vý− borně doplňují s červenou řepou a můžeme je také zapékat nebo dusit, případně mo− hou posloužit jako příloha k masitým jídlům, podobně jako křen. Léčivé účinky řed− kve můžeme ještě zvýšit přídavkem česneku rozetřeného se solí. Tomuto salátu pro− spěje krátké odležení, můžeme ho i zjemnit trochou majonézy nebo bílého jogurtu. Místo česneku stejně dobře poslouží cibule. Trápí−li nás kašel, oloupeme černou řed− kev a nakrájíme ji na tenké plátky, které buď prosypeme cukrem nebo pomažeme me− dem a dáme přes noc odležet. Vzniklý sirup užíváme po lžičkách, raději ne však více než tři polévkové lžíce denně. Uchováváme jej v chladnu. Kozí brada fialová se u nás ojediněle vyskytuje planě jako pozůstatek dřívějšího pěs− tování. Pochází z jižní Evropy, kde dodnes patří k dosti běžným a oblíbeným zeleni− nám. V prvním roce vytváří řídkou růžici dlouhých, úzkých, čárkovitě kopinatých listů a podlouhlý vřetenovitý kořen, někdy rozvětvený. Ve druhém roce pak vytváří lodyhu, vysokou 70–120 cm, nesoucí od června do srpna fialově nachové, poměrně velké úbo− ry. Jméno dostala podle čerstvě odkvetlých úborů, které bílými chmýry, trčícími ze ze− lených zákrovů, připomínají bradu kozy. Pod jménem „salsifys“ nebo „ovesný kořen“ se můžeme setkat s její šlechtěnou formou, která se pěstuje pro jedlé kořeny už od stře− dověku. Oproti černému kořeni má mnohem menší nároky na půdu, i když vyžaduje teplejší stanoviště. V poslední době se u nás díky extrémním letním teplotám otevírají možnosti k úspěšnému pěstování teplomilnějších zelenin i na místech, kde to dříve ne− připadalo v úvahu.
syrová, případně nastrouhat do salátu. Na lomu roní bílé latexové mléko, které na vzduchu tuhne (podobně jako kořen pampelišky a černého kořene, se kterým je kozí brada blízce příbuzná). Má nasládlou, neutrální chuť. Několik velkých rostlin jsem nechala na záhoně přes zimu. Díky mírné zimě a zakrytí chvojím velmi dobře přezimovaly a v červnu vykvetly. Semena jsem nestihla všechna sebrat, a tak jsem na podzim našla v okolí mladé rostliny. Ty mohutnější jsem spotře− bovala, menší nechala přezimovat. Na jaře byly dobrým zpestřením bylinkových salá− tů. Pro bohatou podzimní sklizeň kořenů je však lepší vyset kozí bradu na jaře, rostli− ny přezimující na záhoně ochotně vykvétají. Bob obecný (zahradní) sviňský je trochu opomíjená luštěnina, kterou na rozdíl od te− plomilnějšího fazolu vyséváme hned, jak na jaře oschne půda. Můžeme jej i předpěsto− vat a pak konzumovat jako fazolku nazeleno, nebo mladá, ještě měkká semena vařit v polévce, přidat do guláše apod. Pokud bob vysejeme pozdě a je suché jaro, trpí vr− cholky bobu mšicemi, ale můžeme je jednoduše zaštípnout. Také po sklizni lusků mů− žeme rostlinu zkrátit, obrazí a přinese ještě jednu úrodu na podzim. Bobu se velmi do− bře daří vedle brambor, které zastiňují půdu a udržují ji vlhkou, ze stejného důvodu mu prospívá i mulčování. Z teplomilných plodin je jistě skvělou novinkou cuketa, ale ta již na našich zahradách natolik zdomácněla, že vám ji představovat jistě nemusím. V poslední době se však u nás začala pěstovat méně známá tykvovitá rostlina, která se šíří mezi zahrádkáři pod jménem „ačokča“. Její latinské jméno je Cyclanthera pedata a je to liána s plody při− pomínajícími něco mezi tykvičkou a paprikou. Jejím největším kladem je, že netrpí na
44
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Semena se mi podařilo před několika lety získat od společnosti Gengel, která se zabývá šířením a pěstováním starých a méně běžných druhů a odrůd zelenin. Vysela jsem je v dubnu do řádku vedle rokety, vzdálené 30 cm, a po objevení prvních listů vyjednotila tak, aby jednotlivé rostliny měly odstup asi 8 cm. Přebytečné rostliny jsem přesadila na místa, kde se semena neujala. Snášely to celkem dobře, i když jsem našla v návodech na pěstování jen poznámku k jednocení rostlin. Ale přece takovou vzácnost nevyhodím… Mladé lístky jsem využívala během léta do míchaných salátů a na podzim jsem sklíze− la asi 25 cm dlouhé světle šedohnědé šťavnaté kořeny. Úroda mne mile překvapila a na chuť jsme kozí bradě také přišli brzy. Dá se použít stejně jako černý kořen na způsob chřestu, do různých zeleninových směsí, polévek, zapékat, smažit i dusit nebo křoupat
·
· · · · · · · · · · · · · · Obrázek 24 · Bob zahradní
·
· Obrázek 25 · Cyclanthera pedata – ačokča
·
45
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
·
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· Obrázek 26 · Větvička dřínu s plody
46 strom cca 15 m, v lese až 30 m strom až 30 m spon 10–15×10–20 m keř nebo strom 2–8 m spon 4–5×5–6 m jako rybíz podle typu
hlinité humózní
keř podle typu
nesnáší vysokou hladinu spodní vody keř 3–4×3 m
teplomilná, ale odolná mrazům, keř nebo strom kolem 5 m lehčí půdy s vyšším obsahem Ca půdy bohaté na vápník, keř nebo strom nenáročný, mrazuvzdorný
· Tabulka 7 · Základní údaje o méně známých ovocných dřevinách. Zdroje: Hričovský a kol. 1993, Hradil a kol. 2000
·
Také mezi ovocnými dřevinami je mno− ho druhů, které by mohly naši zdravou zahradu obohatit. Jejich výhodou je to, že mnohem méně trpí chorobami. Rovněž mnohé z nich sklízíme v době, kdy jiné ovoce ještě není zralé, například zimo− lez kamčatský (tzv. kamčatské borůvky), nebo naopak až v zimě, kdy už máme ostatní úrodu zpracovanou, jako napří− klad kdouloně, mišpule, plodové růže nebo oskeruše. Ostatní vhodně doplňu− jí sortiment klasického ovoce neobvy− klou chutí, barvou i obsahem vitaminů a léčivými vlastnostmi. Cenné je i to, že tyto dřeviny rozšiřují naše možnosti vy− užít co nejlépe prostor zahrady. Mezi ta− kové ovocné dřeviny patří třeba moruše s jemně sladkými nebo lehce navinulý− mi plody nebo dřín s osvěžujícími kyse− lými peckovičkami. Zvláště zdravé jsou pro vysoký obsah vitaminu C plody ra− kytníku a plody aronie, které kromě vi− taminu C obsahují i léčivý rutin (podpo− rující léčbu arteriosklerózy), třísloviny
Nároky Nároky na prostor hluboké kypré půdy, nesnáší liana 4–8 m trvalé zamokření a mrazové kotliny nenáročná keř až 2,5 m; spon 2×3–4×4 m nenáročný, vlhčí humózní keř až 7 m půdy, nejlépe písčitohlinité spon 4,5–5,5×3,5–4,5 m slunné vápenaté půdy keř až 7m spon 5×5 až 6×6 m nenáročný, snáší i polostín keř až 5 m, ojediněle strom až 12 m hluboké, spíše vlhčí půdy, strom 8–12 m přizpůsobivý
Další velmi zdravou delikatesou, kterou si bez větší námahy můžete sami pěstovat, je chřest. I když pro začátek potřebujete kyprou humózní a dostatečně hlubokou půdu, nej− lépe vyhnojenou chlévským hnojem, a než vypěstujete pořádné sazenice, trvá to tři roky, v dalších letech už jenom sklízíte úrodu. Stačí rostlinu na podzim po seřezání nadzemní části přihrnout kompostem, brzy na jaře pak kompost zapravit do půdy a ještě přihrnout. Pak už jen napjatě čekáte, až se nad zemí objeví šedozelené „hlavičky“ prýtů, odhrábnete je a co nejhlouběji vyříznete. Pokud chřest nestihnete sklidit a začnou povyrůstat výhonky, můžete je sklidit, dokud jsou ještě měkké (oproti bílým mají více vitaminů). Několik nejsil− nějších ale vždy necháme, aby rostlina mohla načerpat sílu na další rok. Výhodou je, že čerstvé výhonky jsou mnohem chutnější než skladované z obchodu. Spařené, posypané strouhankou a polité máslem jsou lahůdkou, na kterou se budete každoročně těšit.
hlavně čerstvé, případně džemy, kompoty
·
svahy v teplejších polohách, propustné, úrodné půdy nenáročná
·
čerstvé, kompoty, šťáva, víno sušení na čaj, pasty, šťávy, sirupy, vína
·
množí se vyzrálými řízky
množí se kořenovými výmladky
přizpůsobivá prostředí kvete později, plodí spolehlivě dvojdomý, množí se snadno odkopky
hlavně na otevřená stanoviště na vápenatých půdách trpí chlorózou koření velmi mělce, vděčná za mulčování
přenáší na jabloně a hrušně spálu růžovitých dobře se přizpůsobí prostředí
cizosprašný
odpuzuje hlodavce
koření velmi mělce
Poznámka pozor na cizosprašnost
Odolnost rostlin
Morus alba ( nigra, rubra) morušovník Rosa pommifera, rugosa, canina růže dužnoplodá, svrasklá Lonicera caerulea var. edulis zimolez kamčatský
·
dekorativní vzhled i krásné květy zpomaluje stárnutí, z plodů se získává i olej, protierozní ochrana dekorativní vzhled, mnoho vitaminů (barvení) olej ze semen je léčivý, dekorativní, živé ploty, salát nebo čaj z květů živý plot
·
dekorativní vzhled i krásné květy plody krásně provoní prádlo a odpuzují moly živý plot
·
hluboké půdy na vápencích, slunečné stanoviště kypré půdy dobře zásobené živinami záhřevné půdy bohaté živinami, teplomilná hlinité humózní
·
ochranné pásy
·
džemy, kompoty, pálenka, víno, mošt marmeláda, sirup, sušení na čaj, moučníky čerstvé i sušené, džemy, kompoty, víno, likéry, sirupy čerstvé, marmelády, víno, pálenka pečení, vaření, nádivky, moučníky apod. kompoty, mošty, rosoly, marmelády, víno čerstvé, kompoty, džemy, rosoly, sirup, víno po přemrznutí čerstvé, sušené, víno, marmaláda, pasty apod. čerstvé s medem, marmelády, džus
·
dekorace, hlavně podzimní zbarvení květy – smažení, sirup, med, čaj medonosný, časně kvetoucí, okrasný, živý plot léčivé květy, proti vysokému tlaku, živý plot plody mírně močopudné, dezinfekční účinky
·
rozdíl od okurek plísní. I když nepatří mezi tradiční odrůdy, můžete její semena získat prostřednictvím organizace Gengel. Mladé plody se dají jíst syrové nebo zavařovat ve sladkokyselém nálevu jako okurky, starší přidávat do dušených a zapékaných pokrmů. Zralé plody pak využijeme jen jako zdroj semen, protože dřevnatí. Rostlina je nenároč− ná, roste i v polostínu, můžeme ji tedy pěstovat poblíž ovocných stromů, na které se s trochou počáteční pomoci vyšplhá a dokáže tak skvěle využít prostor. Osvědčilo se mi pro ni sousedství meduňky, přes kterou se jí dobře dařilo „utéct“ i před slimáky, kteří její listy s oblibou konzumují.
Jiné využití zakrytí pergoly
·
Využití plodů džemy, kompoty, rosoly, sušení šťávy, sirupy, vína, kompoty, džemy, sušení rosoly, džemy, likéry, víno
·
Název Actinidia chinensis aktinidie čínská Sorbus melanocarpa aronie černoplodá Sambucus nigra bez černý Cornus mas dřín obecný Crataegus oxyacantha hloh obecný Sorbus aucuparia var. Moravica jeřáb moravský sladkoplodý Sorbus domestica jeřáb oskeruše Castanea sativa kaštanovník jedlý Cydonia oblonga kdouloň Ribes aureum meruzalka velkoplodá Mespilus germanica mišpule německá Hippophae rhamnoides rakytník řešetlákovitý
·
Odolnost rostlin
47
· ·
· · ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
a organické kyseliny (účinné při chorobách žlučníku a žaludku) a navíc ještě protiplís− ňové a protibakteriální látky. U dětí jsou v oblibě také plody kiwi s příjemnou osvěžu− jící chutí. Pro rychlou orientaci, která z těchto dřevin by byla pro vaši zahradu vhodná a jaký prostor pro ni máte vymezit, nahlédněte do tabulky 7. Samozřejmě, pokud si ně− jakou dřevinu vyberete, zjistěte si o ní další informace, abyste jí zajistili správnou péči. Najdete je například v knize Česká biozahrada (Hradil a kol.). Doporučení č. 11: Pěstujte aromatické a kořeninové rostliny. Na zdravé zahradě by rozhodně nemělo chybět zelené koření našich babiček. Najde široké využití pro zpestření a obohacení našich jídel, přispěje k našemu zdraví i ke zdraví naší zahrady. Už jsem zmiňovala rozmanitost jako základní předpoklad každého přírodního spole− čenství rostlin. Aromatické rostliny nejen tuto rozmanitost významně rozšiřují a naši za− hradu zkrášlují, ale zároveň vylučují do svého okolí velké množství plynných látek, kte− ré ozdravují jejich okolí a matou býložravý hmyz, který pak není schopen najít svoji oblíbenou potravu. Jejich květy pak často přinášejí hojnost potravy včelám i dalším hmyzím pomocníkům. V poslední době není problém si semena těchto rostlin nebo sa− zeničky koupit. Dopřejte si tedy ten „přepych“ mít je neustále „po ruce“ a provonět si s nimi zahradu. Dobromysl obecná. Koření „oregano“ zná téměř každý ja− ko nedílnou součást italských pokrmů. Mnoho lidí ale pře− kvapí, že je to vlastně naše stará známá dobromysl (latinsky Origanum vulgare), kterou si můžeme docela snadno vypěs− tovat na zahrádce. Je to trvalka, takže jakmile se ujme, nedá žádnou práci. Pro pěstování vybereme slunné stanoviště s lehčí půdou. Roste i v polostínu, snáší i stín, ale obsah silic je pak menší. Na živiny není náročná. Mladé lístky a vrchol− ky výhonů oštipujeme podle potřeby celé léto. Na sušení ji sklízíme v době květu, kdy má největší obsah silic. Používá− me ji jako koření do polévek, masitých pokrmů, na přípravu ryb, pizzy i mletých mas, ale i do zeleninových pokrmů ne− bo bramboráků. Je výborným kořením na skopové a zlepšu− je trávení tučných mas. Je to typické koření celé jižní části Evropy. Již ve starověku byla známa také jako léčivá bylina. Kromě zmiňovaných silic s vysokým zastoupením tymolu obsahuje také třísloviny, hořčiny a flavonoidy. Kromě urych− lení trávení je dobrým prostředkem i na odkašlávání, lze ji použít i ke kloktání a inhalaci. Také posiluje nervy a uvolňu− je všechny druhy křečí. I když všechny tyto léčivé účinky při− spívají k „dobré mysli“, setkala jsem se u Jarmily Průchové v knize Rizika léčivých bylin s trochu jiným pohledem na do− bromysl. Dobrou mysl klade tato autorka spíše na úroveň eu− forie, přehnaného veselí, odpovídajícího poněkud hlučnější mentalitě jihoevropských národů žijících v horkém podnebí. V našich podmínkách bychom měli dobromysl používat
· Obrázek 27 · Dobromysl
obecná (oregano)
s opatrností, protože nepřiměřeně uvolňuje některé orgány, zvláště srdce, což může být nebezpečné. Tím vás nechci strašit ani odrazovat od pěstování a používání dobromy− sli, jen to potvrzuje moudré úsloví „dobrého po málu“. Kerblík třebule, známý z receptů Magdaleny Dobromily Rettigové, z našich zahrádek téměř vymizel. Přitom Francouzi, jejichž kuchyně patří mezi nejlepší na světě, si tuto bylinku s jemnou chutí a vůní připomínající anýz velmi cení a dokážou s ní labužnické divy. Její využití je velmi všestranné. Vlastně se dá použít všude tam, kde naťová petr− želka: do pomazánek, salátů, polévek, majonéz, omáček, nádivek i na chlebíčky. Ho− dí se k sýrům, tvarohu i jogurtu, do bylinkového másla, do vaječných pokrmů, výbor− ný je i k rybám, drůbeži i jinému masu. Do jídel ho přidáváme nakonec, nevaříme, aby− chom nezničili aromatické silice. Stejně jako anýz a fenykl zmírňuje nadýmání. V lidové medicíně se používal jako by− linka pro jarní očistnou kůru. Jeho čisti− cí schopnosti působí i proti různým vy− rážkám. Z minerálů je významný obsah hořčíku a železa, z vitaminů obsah pro− vitaminu A. Je to nedráždivé jemné ko− ření podporující trávení. Množí se snad− no samovýsevem, protože je jednoletý a koncem léta ochotně vykvétá. Při pos− tupném výsevu můžeme mít mladé listy k dispozici téměř po celý rok, dokonce i v zimě si jej můžeme pěstovat v květi− náči za oknem nebo ve studeném skle− · Obrázek 28 · Kerblík třebule níku. Roste dobře i v polostínu, netrpí pak vysycháním, které urychluje jeho vykvetení. Je dobrým sousedem pro salát, který údajně chrání před slimáky, mšicemi a mravenci. Na živiny není náročný. Meduňka lékařská sice pochází ze Středomoří, ale díky své odolnosti se pěstuje ve většině zemí Evropy. Je to velmi stará léčivá rostlina, oblíbená především pro svoji pří− jemnou citronovou vůni. Používala se jako koření i přísada do bylinkových likérů. Je součástí proslulých karmelitánských kapek, které byly v minulých stoletích považová− ny za téměř univerzální lék. Čaj z meduňky působí jako uklidňující prostředek, zmír− ňuje žaludeční potíže, nadýmání, podporuje pocení. Výborný je jako lék proti nespa− vosti a proti různým typům žaludečních neuróz, pomáhá také při migrénách a men− struačních potížích. O meduňce se říká, že v sobě spojuje blahodárné účinky máty a heřmánku a k tomu připojuje uklidňující účinky. Často se používá v kombinaci s má− tou. Čaj je pak velmi lahodný. Má použití i při nemocech z nachlazení, případně chřip− kových onemocněních. V kuchyni je po celou dobu vegetace chutnou i voňavou pří− sadou salátů z čerstvé zeleniny (hodí se výborně např. do rajčatových), do bylinkových omáček a másla, dá se přidat i do polévek. Také omelety lze jejím přídavkem ozvlášt− nit. Je i výborným kořením do vychlazených nápojů, používá se i do studeného mlé− ka. V zimě ji můžeme využívat mraženou. Sušením i vařením ztrácí aroma. Dá se snad−
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
48
49
·
· ·
Odolnost rostlin
Odolnost rostlin
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 29 · Meduňka lékařská
· Obrázek 30 · Bazalka pravá
no množit samovýsevem nebo rozdělením starších trsů. Její sousedství dobře svědčí ke− dlubnám, snad proto, že svou vůní mate bělásky, kteří pak svá vajíčka raději kladou ji− nam. Za slunečné stanoviště se vám odmění větším množstvím silic, ale dobře roste i v polostínu. Na jednom stanovišti vydrží bez újmy mnoho let a poskytuje několikrát do roka bohatou sklizeň natě. Bazalka pravá se k nám dostala v 16. století z Indie a Íránu. Dříve se u nás hodně pěstovala nejen jako léčivá a kořeninová rostlina, ale také jako okrasná rostlina do okenních truhlíků, kde byla kromě vůně vítána i její schopnost odpuzovat mouchy. Ba− zalka celkově uvolňuje napětí hladkého svalstva, působí proti nadýmání, harmonizuje peristaltiku střev a zvyšuje vylučování trávicích šťáv. Kromě toho uklidňuje kašel včet− ně astmatických záchvatů a zlepšuje odkašlávání. Má i mírné antibiotické účinky, kte− rých se dá mimo jiné využít i k podpůrné léčbě středoušních zánětů a těžko se hojí− cích ran, léčí i afty v ústní dutině a dokonce se doporučuje při zánětech urogenitální− ho systému. Vlastně se dá říci, že způsobuje celkové uklidnění a její aplikace pomáhá i proti nespavosti, migréně, nervově podmíněné závrati a podobně. Často se bazalka používá v kombinaci s dalšími bylinkami, jako jsou dobromysl, puškvorec, řebříček, fe−
50
nykl, máta, mateřídouška, kořen lopuchu nebo heřmánek. Bazalka má v kuchyni širo− ké využití. Po celou dobu vegetace je chutnou i voňavou přísadou salátů z čerstvé ze− leniny (hodí se výborně např. do rajčatových). Výborná je do rajské omáčky, hodí se také k ochucení těstovin a okurek. Můžeme ji přidat i k dušeným masům, do omáček, dá se přidat do polévek, k dušené zelenině i do mletých mas. Je také neodmyslitelnou součástí pizzy a provensálského koření, hodí se výborně do fazolí, vylepší chuť zvěři− ny. Jen pozor na dávkování – vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak dráždí. Ne− doporučuje se ani dlouhodobé užívání.
·
Protože je to teplomilná letnička, vyséváme ji v březnu až dubnu do truhlíku nebo kvě− tináče a jednou přepichujeme. Na záhon vysazujeme předpěstované sazenice až v do− bě, kdy nehrozí přízemní mrazíky. Na zahrádce můžeme využít příznivého působení bazalky na okurky, které údajně chrání před padlím; říká se také, že pokud ji zasadí− me v blízkosti rajčat, zlepšuje jejich aroma. Vyhovují jí lehčí humózní půdy s dostat− kem vápníku a slunné teplé stanoviště.
·
Šalvěj lékařská se u nás pěstovala už ve středověku. Naše babičky sice netušily, co se o ní říkalo za dob Galena („pokud roste na zahrádce šalvěj, není třeba se chystat na smrt“), přesto se u nich těšila velké úctě. Ještě koncem devatenáctého století se hojně pěstovala v zahrádkách nejen pro ochranu zdraví, ale také proto, že její přítomnost od− puzuje plže a bělásky. V Římě v době moru byla šalvěj údajně složkou „octa čtyř zlo− dějů“. Tito zlodějové se bylinkovým octem chránili proti nákaze při okrádání mrtvých. Šalvěj má totiž velmi výrazné antibakteriální i antimykotické účinky. V kuchyni má šal− věj široké uplatnění hlavně jako složka nádivek, při přípravě ryb, vepřové peče− ně, skopového nebo zvěřiny. Práškem ze šalvěje můžeme dochutit i polévky, vaječné pokrmy nebo sýrovou poma− zánku. Chutné jsou i listy obalené jako řízky nebo v těstíčku, které můžete po− dávat s bramborovou kaší a zelenino− vým salátem jako hlavní jídlo nebo jako jednohubky k vínu. Množí se semenem, které se vysévá v březnu do pařeniště, případně děle− ním trsů. Pokud chceme šalvěj množit dělením, je dobré ji přihrnout, aby mís− to rozvětvení zůstalo v zemi. Lépe pak zakoření. Na jednom stanovišti vydrží bez újmy mnoho let a poskytuje dvakrát do roka bohatou sklizeň natě. Droga potlačuje pocení i tvorbu mléka, má po− užití i při nemocích z nachlazení, záně− tech dutiny ústní, případně chřipkových onemocněních. Povzbuzuje tvorbu žalu−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 31 · Šalvěj lékařská
· ·
51
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
52 × padlí na růžích, plíseň šedá, hlemýždi, ↓ X., III., lehčí půdy slimáci, myši, hraboši, různý hmyz, háďátka, bakterie pyl zdrojem potravy pro pestřenky ∴ VIII.–XII., 30 cm, hluboké humózní půdy ↓ VIII.–X., 60 × 50 cm clonová rostlina větrná clona – chrání sousední plodiny ∴ V.–VI., ↓ pol. X., dvouletá 45 × 60 cm, slunce, sucho košťáloviny, lemy záhonů medonosná, zdroj pylu a nektaru vytrvalá, suchá, chudá půda, slunce čekanka, okurky, salát, hrách, štěrbák, pyl zdrojem potravy pro pestřenky ∴ IV. – 40 cm (kořeny ve sklepě) ne fazol, rajče – ↓ 60–80 cm, slunce, teplo, vlhko růže, rajčata, brambory, ne košťáloviny × háďátka, hlemýždi, slimáci, ∴ III.–IX., nenáročná × černá skvrnitost růží, zelené hnojení košťáloviny, ředkve, brambory, odvar – moření osiva, posiluje ∴ II.–IV. (VIII.–IX.) okraje záhonu, slunce, celer, pór, cibule středně těžká až lehčí půda ovocné stromy a keře chrání půdu před erozí ∴ IV., 40–50 cm, trvalka, lehčí sušší půdy, teplo salát, fazol, ředkev, ředkvička, štěrbák × mravenci, mšice, slimáci, padlí na salátu ∴ II.–VII.–IX. jako petržel
uklidnění nervů, křeče v žaludku a břiše, Ž proti nadýmání, K, A – oční záněty, uklidňuje křeče, tvorba mléka +zažívání, nachlazení, zácpa, revma, vitamin C A, dezinfikuje, × nadýmání, průjem, obklady, výplachy Ž, plicní choroby uvolňuje hleny, záněty, zažívání, neurózy močopudný, chuť k jídlu
+ L, T, A, J, Č, ateroskleróza, upravuje krevní tlak, astma, infekce horních cest dýchacích, nachlazení, + imunita T, jen malé dávky, pozor při sběru – dráždí pokožku K nachlazení, A, hojivé masti
Vysvětlivky: ∴ – měsíc výsevu; ↓ – výsadba; × – odpuzuje (případně proti); + – podporuje (příznivě působí); L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující); dia – příznivě působí při onemocnění cukrovkou. Pozn.: běžné využití v kuchyni nezmiňuji.
· Tabulka 8a · Aromatické a léčivé bylinky v kostce.
·
A, protizánětlivý (dých.), mírně projímavý, močopudný M, Č, × usazování Ca, nervové choroby, dia, pohl. horm., osteopor., překyselení + L, T, J, slinivka, M, K, A, krvetvorba, dia, imunita, dezinfekce
Odolnost rostlin
Jablečník obecný Kerblík
·
Děhel andělika Divizna velkokvětá Dobromysl Fenykl (Středomoří) Hořčice bílá Heřmánek
·
Doporučení č. 12: Nebojte se „pěstovat“ plané zeleniny (obecně označované ja− ko plevele). Pokud chceme ovšem rostliny opravdu hodně odolné, obraťme pozornost k planým rostlinám, kterým se daří ve vašem okolí. Jistě se mezi nimi najde mnoho okrasných rostlin, které kromě zkrášlení vaší zahrádky poskytnou potravu i volně žijí− cím živočichům. Stačí jim najít vhodné místo, případně doplnit některé z pěstovaných trvalek, a budete se divit, jaká krásná zákoutí vám s minimálním úsilím vzniknou. Vím, že nechcete mít zahradu jen na koukání a jako potravu pro volně žijící živočichy – sli− bovala jsem vám, že tam bude stále co jíst… Tak si tedy vybereme z plevelů, co by se dalo uplatnit v kuchyni. Mýlíte se, pokud si myslíte, že mezi pleveli se nedají najít chut− né a zdravé rostliny. Vždyť některé z nich se dokonce jinde ve světě pěstují jako zele− niny a o některých se uvažuje jako o zelenině pro budoucnost. I když díky mulčová− ní hodně plevelných rostlin na naší zahradě zajde během klíčení, určitě se jich najde ještě hodně i pro nás. A co tedy s nimi? Léčivé vlastnosti proti nadýmání, + Ž, T, K, laktace T, uklidňuje nervy, zažívání, kloktadlo při krčních onemocněních + L, T, A, M, močové a dýchací cesty
·
Česnek
·
↓ III., lehčí půdy
·
× plíseň šedá, hlemýždi, slimáci (nádorovitost košťálovin)
·
Cibule
·
∴ I.–II., náročný na humus
·
× bělásci, hlemýždi, slimáci
·
Celer
·
∴ IV. (+ kompost), vlhko, slunce i polostín
·
zlepšuje těžké půdy
·
cuketa, okurka, rajče, košťáloviny, červená řepa, celer, jahody rajče, košťáloviny, ne brambory a kukuřice, nesnáší se ani sám jahody, mrkev, kopr, hrách, cuketa, salát, č. kořen, č. řepa, pór, ne fazol a košťáloviny růže, jahody, okurka, salát, mrkev, č. řepa, ovoc. stromy, rajče, petržel, ne fazol, hrách, košťáloviny ne miříkovité
·
sucho, slunce, volně na mezích a loukách
·
Bedrník obecný Brutnák
·
Pěstování ∴ IV., náročný: teplo, humus ∴ III.–VI., ↓ pol. V. 30 × 30 po 2 rostl.
·
dečních šťáv, podporuje chuť k jídlu a pomáhá při zánětlivých onemocněních střevní− ho traktu a průjmech. Působí také jako pomocný lék při cukrovce, snižuje hladinu cu− kru v krvi. Pro přípravu čaje je lépe kávovou lžičku drogy přelít šálkem vroucí vody a ještě 3 minuty povařit, aby vyprchaly éterické oleje dráždící žaludek. Pak jej nechá− me 15 minut vyluhovat. Čaj ze šalvěje bychom však neměli pít více než dvakrát den− ně. U této velmi silné byliny totiž hrozí předávkování, které může nebezpečně působit na centrální nervový systém a vyvolat dokonce i křeče připomínající padoucnici. Pro kloktání při angíně nebo pro výplachy při bolestech nebo po vytržení zubů zalijeme vroucí vodou více drogy, nevaříme, jen necháme 15 minut vyluhovat a scedíme. Infor− mace o dalších aromatických a kořeninových rostlinách najdete v tabulce 8.
Příznivé vlastnosti pyl zdrojem potravy pro pestřenky, × padlí okurkové, mouchy, láká včely, zlepšuje opylení okurek apod. pyl zdrojem potravy pro pestřenky
·
Nejlepší sousedé salát rajče, okurka, cuketa, sladký fenykl, černý kořen, cibule, čekanka, ne pelyněk nepěstuje se
·
Bylina Anýz Bazalka
·
Odolnost rostlin
53
· ·
· · ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
54 kožní choroby, M, projímadlo, Ž nadýmání, kašel, M, menstruační potíže, kloktadlo nadýmání, žlučník, kloktadlo, A, uklidňuje, T, nachlazení, chřipka A, K, nachlazení, průjem, nadýmání
nepěstuje se, považuje se za plevel ∴ III., ↓ V. 20 × 15 cm teplo, lehké hlinité půdy, humus, slunce ↓ IV.–V. 20 × 50 cm, 4 roky, množí se hlavně vegetativně lehčí půdy, teplo, Ca
∴ IV. 20 × 30 cm, teplo, jinak nenáročná
uklidňující masti, proti křečím, nadýmání, nespavost, nervy T, A, M – vylučování Cl, žlučopudný, × nadýmání, skleróza, záněty močových cest, K, inhalace T, A – záněty močových i dýchacích cest, průjmy, vypadávání vlasů
∴ II.–III. skleník, podzim ↓ 50 × 50 cm, slunce, propustná Ca půda vlhko, humus, sl. i polostín, Ca, 40–50 cm
projímadlo, žaludeční vředy, K
+ T, proti nadýmání, zvýšení tvorby žaludečních kyselin hojení kostí, kloubů, pohmožděniny, Ca A, M, Ž, K, nachlazení, antiseptikum, obklady protihysterický, protikřečový
zelené střechy
brambory, jahody, hrách, okurka, košťáloviny, mrkev, vodnice, rajče
Nejlepší sousedé salát, kedluben, ne pelyněk
postřik proti plísním
∴ III. 30 cm, ↓ X. nebo až IV. 30 × 60 cm, K, žaludeční vředy, kloktání, onemocnění trvalka močových cest plevel M, kožní onemocnění
∴ VII.–IX. 10–15 cm ∴ III.–V., ↓ 10 × 20 cm, nahrnujeme, hlubší humózní půdy
· Tabulka 8c · Aromatické a léčivé bylinky v kostce. Vysvětlivky: ∴ – měsíc výsevu; ↓ – výsadba; × – odpuzuje (případně proti); + – podporuje (příznivě působí); L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující); dia – příznivě působí při onemocnění cukrovkou. Pozn.: běžné využití v kuchyni nezmiňuji.
nepěstuje se
ochrana před větrem
podrost, meziplodina × plíseň šedá, rez celerová, bělásci
·
Přeslička
fazol, jahodník, kedluben, košťv., pór jahody, mrkev, celer, cibule, černý kořen, rajče, salát, ne fazol, hrách, košťáloviny, červená řepa
snižuje napětí, skleróza, revma, K, rány, krvácivost Č, zácpa, imunita, vitamin C, A, T, nervy T, M, J (K, Mg, Si), bronchitidy, žlučník, působí proti rakovině
mírně močopudný, zažívání, T
žlučopudný, T, vitamin A, C
žlučopudný, T
A, vitamin C
Odolnost rostlin
Proskurník
Polníček Pór
humus, vláha, slunce i polostín, 30 × 40 cm ∴ V.–VIII., teplomilná
↓ IV. nebo IX., vytrvalý, slunce, teplo, sucho, nenáročný, 30 × 50 cm
∴ III., ve špetkách, ↓ V. 25 × 25 cm, IX. – veg. klid, I.–IV. rychlení plevel
Pěstování Léčivé vlastnosti ∴ III.–IV., lehčí půdy, teplo, Ca, 40 × 30 cm × nadýmání, + paměť, krevní tlak, uklidňuje, nervy, spánek, křeče, koupele při revmatismu a zánětech nervů × háďátka, drátovci, mandelinka bramb., ∴ III.–IV., 40–50 cm nebo 30 × 50 cm, A, nachlazení, kožní problémy, zrnokaz, svilušky; zelené hnojení vyčerpává půdu hemeroidy – mast, afty, žlučopudný, nadýmání, močové cesty chrání půdu před erozí, využití v kuchyni lehčí půdy zánět středního ucha, otoky, bradavice, do salátů i osvěžujících nápojů kuří oka, proti zahlenění a horečce větrná clona – mikroklima ∴ XI. nebo IV., 60 × 45 cm A, záněty žlučníku, průdušek, K listy odpuzují slimáky – mulčování ∴ III., 30 × 10 cm, mrazuvzdorný M, Č, uklidňuje, odvodňuje
Příznivé vlastnosti medonosná
Oman pravý clonová rostlina Pastinák brambory, celer, cibule, červená řepa, ředkev, salát, špenát Pažitka mrkev, kopr, rajče, ne fazol, hrách, košťáloviny, červená řepa Pelyněk zelí, kapusta, kedluben × bělásci černobýl Pelyněk okurka kozalec (estragon) Pelyněk rybíz, libeček, okurka, koriandr, ne × rez rybízová, bělásci, dřepčíci (salát) pravý košťáloviny, bazalka, libeček, meduňka Pohanka medonosná, zelené hnojení
Netřesk
Měsíček
Bylina Meduňka
Vysvětlivky: ∴ – měsíc výsevu; ↓ – výsadba; × – odpuzuje (případně proti); + – podporuje (příznivě působí); L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující); dia – příznivě působí při onemocnění cukrovkou. Pozn.: běžné využití v kuchyni nezmiňuji.
· Tabulka 8b · Aromatické a léčivé bylinky v kostce.
·
× bělásci, dřepčíci, mravenci medonosná × bělásci, plži, mšice, medonosná
·
košťáloviny, aroma brambory, salát, rajče, mrkev, ne heřmánek košťáloviny, salát, obruby
·
Máta peprná Mateřídouška
·
× mšice, slimáci, bělásek, mravenci, myši (láká některé druhy mšic, slimákům poskytuje úkryt – možnost vychytání) láká užitečný hmyz × mravenci, slimáci
·
ovocné stromy, růže, hrách, brambory, rajče ne, okurky, košťáloviny, fazole, lemy záhonů Lnice květel krásná na lemy záhonů Majoránka mrkev, cibule
·
Lichořeřišnice
·
pyl zdrojem potravy pro pestřenky, odpuzuje slimáky
·
estragon, ne pelyněk pravý
·
Libeček
·
× mravenci, mšice, dřepčíci
·
chrání půdu před erozí
·
∴ II. skleník nebo VIII. ven, ↓ 50 × 25cm, humus vegetativně, trvalka, teplomilná
·
láká kočky, přitahuje hmyz
·
Kozlík česnek, bazalka lékařský Lékořice okraje, svahy (Středozemí) Levandule růže
·
veg., vlhko (humus) vegetativně, humózní půdy
·
hnojivé zákvasy – K, mulč × monilióza, mandelinka bramborová
·
Kostival Křen
·
∴ IV. 30 cm, stř. těžké vápenaté půdy
·
pyl zdrojem potravy pro pestřenky
·
Koriandr
·
∴ od IV.–VIII., 25 cm, mulčování
·
× bělásci, dřepčíci +vzcházení
·
Kopr
·
Léčivé vlastnosti × nadýmání, + trávení, křeče a kvašení v žaludku, bronchitida × nadýmání, uklidňuje, revma, neurózy, M, T, proti nespavosti, Ž křeče
·
Pěstování ∴ IV.–VI. vlhko, 30 cm, Ca
·
Příznivé vlastnosti zlepšuje chuť sousedních rostlin
·
Nejlepší sousedé brambory, zelí špenát okurky, cibule, hrách červená řepa, jahody fazol, salát okurky, hrách, fazol, petržel, celer, brambor, vodnice, mrkev, červená řepa, rajče, cibule, košťáloviny aroma brambory, okurka, košťáloviny, červená řepa, jahody, pelyněk ovocné stromy ovocné stromy, čtyřboč, brambory
·
Bylina Kmín
·
Odolnost rostlin
55
· ·
· · ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
·
56 Vysvětlivky: ∴ – měsíc výsevu; ↓ – výsadba; × – odpuzuje (případně proti); + – podporuje (příznivě působí); L – ledviny, J – játra, Ž – žaludek, T – trávení, K – proti kašli, M – močopudný, Č – pročisťující, A – antiseptikum (protizánětlivý, dezinfikující); dia – příznivě působí při onemocnění cukrovkou. Pozn.: běžné využití v kuchyni nezmiňuji.
· Tabulka 8d · Aromatické a léčivé bylinky v kostce.
·
středně těžké půdy, slunce, teplo, Ca, 30 cm M, rutin, pozor na potřísnění nepřezimuje, řízkování + krevní oběh, koupele, + T tuků, A; jedovatá! Řepík ∴ X. nebo III., ↓ IX. 40 × 30 cm A, T, J, žlučník, kožní choroby, nachlazení, bolesti kloubů Řeřicha salát, ředkvička, ředkev × plži, mšice, mravenci ∴ III.–IX., doma kdykoli tonikum, ne při nemocech močových cest! Saturejka fazole, fenykl, salát, štěrbák, šrucha, × černá mšice fazolová ∴ V.–zač. VI., 20–25 cm slunce, × záněty, močopudná, A hmyzí štípnutí, polníček, červená řepa, cibule, čekanka lehčí půda odhlenění, K Sléz ∴ III. 60 × 60 cm špetky A, K, Ž, projímadlo, hojení vředů, maurský kloktadlo Slunečnice okurka, ne brambor; clona láká užitečný hmyz, medonosná, krmivo ∴ IV. olej při nadbytku cholesterolu Světlík nepěstuje se medonosná nepěstuje se oční koupele Šalvěj rozmarýn, mrkev, hrách, fazol, růže × mšice, bělásci, slimáci ∴ IV., 30 × 30 cm, teplo, kompost, A, záněty, dýchací cesty, proti horečce ne okurka pochmurnatka mrkvová sucho, dostatek vápníku a pocení, křeče, játra, žlučník Třezalka láká užitečný hmyz vytrvalá, slunce, teplo, sucho, nenáročná A, nervy, zvyšuje citlivost na světlo! Tymián košťáloviny, salát, obruby × bělásci, plži, mšice, medonosná ∴ III. nebo VIII., slunce, – ↓ 30 × 15 cm, T, A, K, proti průjmu, nadýmání, léčí Ž 2–3 ks, ochrana, kompost vředy, kloktání Yzop košťáloviny, salát, obruby × mšice, bělásci, slimáci ∴ III., ↓ V. 40 × 40 cm, lehčí, sušší, slunce, Ca M, T, K, nadýmání, proti pocení, revma, + imunita, krk, plíce Aksamitník fazol, brambor, rajče, košťáloviny, růže × háďátka, mšice ∴ III., nenáročný není léčivý pro lidi, ale pro půdu (afrikán)
·
láká užitečný hmyz medonosná, × bělásci
·
listy – mulč
·
Reveň fazol, košť., salát, špenát, polníček (Tangutsko) Roketa setá ne košťáloviny a ředkev (Středomoří) Routa vonná kedluben, košťáloviny Rozmarýn fazol, mrkev, šalvěj, ne okurka
·
Léčivé vlastnosti semena zdrojem nenasycených mastných kyselin A, Č, T, nadýmání, žlučopudná, zácpa, průjem, hemoroidy vně T, chuť k jídlu
·
Pěstování nenáročná, chudší půdy, množí se samovýsevem vytrvalá, středně těžké půdy, hluboké, vlhko, i polostín, 80 cm ∴ IV. 30–40 cm
·
Příznivé vlastnosti větrná clona, krmivo
·
Nejlepší sousedé
·
Bylina Pupalka
·
Odolnost rostlin · ·
· · · ·
Kapitola 5 · ·
· ·
Plevele jako užitkové rostliny · ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
Léčivých účinků plevelných rostlin je tolik, že jsem je pro vás raději sepsala do tabul− ky 3 spolu s možností jejich využití v kuchyni. Pokud byste se o nich chtěli dozvědět víc, můžete si objednat časopis Klíčová dírka, kde v každém čísle najdete podrobné pojednání o jednom z plevelů a spoustu zajímavého čtení o nejrůznějších aspektech permakultury. Nebo si můžete samozřejmě koupit nějakou podrobnější knihu o léči− vých rostlinách, jistě v ní většinu plevelných rostlin najdete. O využití planých rostlin k jídlu napsala Dagmar Lánská několik krásných knih, které najdete v přehledu na kon− ci této knížky.
Zmíním se vám jen o některých z plevelů, které patří v naší rodině k nejoblíbenějším a které by se pro svoje skvělé uplatnění v kuchyni měly řadit spíše mezi zeleniny.
Ptačinec žabinec (obr. 32) je salátová bylinka, kterou můžeme najít i pod sněhem. By− la využívána už před třemi tisíci lety. V dnešní době ji vnímáme jen jako plevel, který z téměř všudypřítomných semínek vzchází hlavně mezi naší hýčkanou zeleninou, všu− de, kde je v půdě dostatek dusíku. Je to bylinka houževnatá a vytrvalá, ze které mů− žeme získat houževnatost a vytrvalost i my. Jako je obvyklé u všech planých rostlin, ponechal si totiž ptačinec žabinec na rozdíl od vyšlechtěných zelenin bohatou zásobu minerálů v přirozeném poměru. Vzhledem k obsahu saponinů se kolem něho vedou učené spory, zda je vhodné ho využívat jako zeleninu, ale zatím nejsou popsány žád− né vedlejší negativní účinky. Naopak saponiny v malém množství působí léčivě. Jeho sběr není vůbec pracný, využíváme celé horní části lodyžek obsypané drobnými líst− ky, stačí jen utrhnout kořínek a odstranit dlouhé drsné stonky. Při sběru na salát se vy− hýbáme kvetoucím rostlinám, protože mají horší chuť. Mladé lístky mají jemnou oříš− kovou chuť přirovnatelnou k mladé kukuřici, můžeme ho kombinovat s jinými zelenin−
57
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
· ·
·
· ·
Plevele jako užitkové rostliny
Plevele jako užitkové rostliny
· ·
·
· ·
kami ostřejší chuti, jako jsou třeba ko− koška pastuší tobolka, česnáček lékař− ský, česnek medvědí a další.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Tuto užitečnou rostlinku můžeme ne− chávat na záhoncích jako součást přiro− zeného ekosystému. Chrání půdu před vysoušením a vzrostlejší zelenině nijak významně nekonkuruje. Pokud se přece jen rozhodneme pro plení, je jí škoda do kompostu, pokud ji nestačíme sníst, mů− žeme ji zkrmit domácím zvířatům nebo si ji usušit na zimu a přidávat jako dopl− něk těsně před dokončením pokrmů. V Anglii je zaběhaným zvykem dávat prasatům a jiným domácím zvířatům tr− pícím kolikami velké množství ptačince · Obrázek 32 · Ptačinec žabinec (foto: Petra Krejčí) a jiných bylin bohatých na železo. Samo− zřejmě můžeme využít i léčivé vlastnosti ptačince. Má mírně močopudné účinky a mů− žeme ho uplatnit i do čisticích kúr, působí blahodárně i na trávení. Mast z ptačince uklidňuje ekzémy, lupénku a urychluje hojení ran, podobně jako čestvá rozemnutá nať. Nadbytek ptačince vám po přečtení všech jeho výhod nehrozí, ale pokud vám přece jen nějaký zbude, můžete ho využít jako mulč, případně jako výborné zelené hnojení. Pampeliška lékařská. Salát z mladých pampeliškových (smetankových) listů nepatří jen do jídelníčku zálesáků. Je oblíbenou součástí francouzské kuchyně. Vybíráme nej− mladší lístky, a pokud chceme zmírnit jejich hořkou chuť, necháme je hodinu močit ve studené osolené vodě nebo celou rostlinu necháme asi týden zakrytou vybělit. Pro za− čátek pampelišku raději kombinujeme s jinými, méně hořkými bylinkami nebo saláto− vou zeleninou a zalijeme jakoukoli salátovou zálivkou. A proč bychom ji měli vlastně jíst? Prospějeme tím zejména našim játrům. Tím, že nám budou dobře fungovat, bude zdravá i naše pleť, a my se tak můžeme přiblížit „dokonalým Francouzkám“. Ne nadar− mo je ve Francii ceněna jako bylinka krásy. K léčebným účelům se využívá celá rostlina včetně kořene. Kořen obsahuje inulin vhodný pro diabetiky a kromě léčivých silic, sa− poninů, kaučuku, hořčin, tříslovin a pryskyřic i mnoho minerálů, hlavně draslík, váp− ník, fosfor a železo. Kořeny se dají zapékat ve směsi s různou zeleninou nebo s vajíčky na slano i na sladko, přidávat do polévek spolu s listy nebo upražit a po umletí použí− vat jako zdravá náhražka kávy. Květům dodávají barvu flavonoidy a karotenoidy. Je v nich více silice a také látky s fytoncidním účinkem. Všechny části pampelišky jsou prospěšné. Listy působí močopudně, proti zánětům střev, pomáhají při žlučníkových a ledvinových kamenech, dně, revmatismu a celkové detoxikaci organismu. Květy sva− řené s cukrem na med pomáhají při odkašlávání, při špatném trávení a nachlazení. Po− užívat lze i uzavřená poupata pampelišky – vařená připomínají růžičkovou kapustu, sy− rová se po prosolení nakládají do estragonového octa jako kapary. Z květů zbavených zeleného zákrovu se připravuje pampeliškové víno. Na podzim sklizené kořeny si mů−
58
žete uchovat ve sklepě ve vlhkém písku a v průběhu zimy si je podle potřeby přirychlit. Delikátním salátem určitě svoje blízké překvapíte. Na zahrádce nám pampeliška svými hlubokými kořeny pomáhá kypřit půdu a vynášet minerály ze spodních vrstev, listy můžeme použít k mulčování. Jen ji s ohledem na sou− sedy raději nenechávejte vysemenit.
· · · · · · · ·
Možná jste už slyšeli, že si z kopřiv naši předkové vařili špenát, a v duchu jste si říka− li „chudáci.“ Kdo to ale někdy vyzkoušel, ten mi dá za pravdu, že špenát z kopřiv mů− že klidně soutěžit s tím, co koupíte v obchodě. Nejlepší doba k jejich sběru je na jaře nebo po obražení posečených kopřiv i v létě, spařené a umleté kopřivy se dají ucho− vat i do zásoby v mrazáku nebo si špenát můžete připravit i z usušených a spařených kopřiv. Kromě špenátu je můžeme využít i do polévek, k přípravě různých omelet a za− vářek, do nejrůznějších nádivek, vaječných i bramborových jídel nebo klidně se sýrem na pizzu. Že je jídlo z kopřiv pálivé, se nemusíte bát; kopřivový jed se spařením ničí.
·
Kopřiva na zahrádce může mít i další využití. Zákvas z natě je skvělým hnojivem i pro− středkem proti mšicím, celou nať můžeme využít i jako výborný mulč. Pokud necháme nějakou kopřivu v rohu zahrady, poskytneme útočiště motýlům, mnoha jejich housen− kám slouží totiž za potravu. Pokud by se sousedé nad vaším počínáním pohoršovali, můžete kopřivu opatřit jmenovkou s latinským názvem Urtica dioica a prozradit jim, jak si kopřivy cenila proslulá rakouská bylinářka Maria Treben. Říkala, že kdyby lidé vědě− li, jak je kopřiva užitečná pro jejich zdraví, nepěstovali by na zahradách nic jiného.
·
Velmi úporným plevelem je bršlice kozí noha, další rostlina, která je zkoumána z hle− diska jejího možného využití jako zeleniny. Je vítaným zpestřením velikonočních vaječ− ných salátů, polévek, pomazánek a dalších jídel, pro svoji poměrně výraznou celero− vou chuť ji můžeme využít podobně jako naťovou petržel. Pokud ji nestačíte konzumo− vat a bojíte se, že se vám vymkne z ru− kou, použijte kobercové mulčování kar− tonem. Také pěstování brambor pomů− že pozemek od bršlice vyčistit nebo na− stlání vrstvy slamnatého hnoje, pokrytí zeminou (10 až 20 cm) a husté osetí hořčicí nebo tuřínem.
·
Na zahradě nemusí být jen trápením; vý− luh z bršlice je velmi dobrým hnojivem pro košťáloviny. Latinské jméno (Aego− podium podagraria) napovídá, že salát z bršlice byl pro mírné močopudné účinky uznávaným lékem proti dně. Při revmatických bolestech nebo při štípnu− tí vosou si z drcených listů bršlice může− te připravit léčivý obklad.
·
Lopuch zase patří mezi obzvláště ceně− né zeleniny v Orientu, kde se dokonce
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 33 · Bršlice kozí noha
· ·
59
·
· ·
Plevele jako užitkové rostliny
Plevele jako užitkové rostliny
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
šlechtí a pěstuje pro všestranně použitelný kořen. V Japonsku se s ním setkáte pod jmé− nem „gobo“. U nás je spíše známý pod jménem „kudlibabka“ a díky háčkům na kulo− vitých květních úborech se využívá hlavně ke škádlení děvčat. Přitom se dá kořen lo− puchu uplatnit podobně jako mrkev nebo černý kořen do polévek, vařit na kaši nebo zapékat. Zvláště diabetikům velmi prospívá, protože obsahuje polysacharid inulin, po− dobně jako jeho příbuzná pampeliška. Kořeny obsahují kromě inulinu bílkoviny, tuky, glykosidy, silice, horčiny, třísloviny, fytoncidy, z minerálních látek hlavně vápník, dra− slik, hořčík a fosfor. Kořen se sklízí na jaře, v létě nebo na podzim, vždy ale z rostlin, které ještě nekvetly. Je léčivý, má močopudné účinky, zlepšuje metabolismus při dně, cukrovce, močových a ledvinových chorobách. Používá se při jarních očistných kúrách i při špatném trávení. Využívá se i v léčebné a vlasové kosmetice (potlačuje tvorbu lu− pů). Proti vypadávání vlasů působí extrakt kořene v olivovém oleji. Podporuje hojení kožních zánětů a spálenin, příznivě působí i na ekzémy (vnitřně i zevně). Protože léčí přetížená játra, přispívá i ke zlepšení potence. Mladé listy mají desetkrát více vitaminu C než citrony. Proto jsou v kuchyni obzvláště ceněné na jaře. Přidáváme je krájené do polévek, dají se plnit jako zelné listy, přidat do špenátu, nádivek, sekané apod. Mladé lodyhy se také dají upravit na způsob chřestu. Na zahrádce tedy nemusí být plevelem, ale vítaným hostem. Jeho kořeny mimo léčivé účinky také dobře provzdušňují půdu. Přerostlé listy, které jsme neuplatnili v kuchyni, se dají využít k mulčování nebo z nich připravit výluh proti běláskům. Nejlépe mu vy− hovují hluboké půdy, pokud by vás výše popsaná chvála inspirovala dokonce k jeho pěstování, nejlépe se mu daří v nakopčených řádcích (podobně jako bramborám) 60 cm vzdálených. Chcete−li ho uplatnit v kuchyni, jistě nebude problém najít ho v přírodě. Pro první zkušenosti je dobré kořeny povařit zvlášť, a pokud je první voda hořká, po− užít ji třeba k mytí vlasů. Předvařené kořeny je nejlepší pro začátek smíchat s tradiční− mi zeleninami, na případnou mírnou hořkost si tak lépe zvykneme. Do rodiny dvou předešlých patří ještě jeden úporný plevel, který k nám přicestoval až z Peru, s přestupní stanicí v Paříži, kde byl zpočátku obdivován jako vzácná rarita. Odtud se díky své obdivuhodné rozmnožovací schopnosti rozšířil po celé střední Evro− pě a jistě ho najdete i na své zahrádce. Jeho jméno je pěťour. Protože má poměrně mo− hutný kořenový systém, je v dospělosti pro zeleninu konkurent z hlediska vláhy i živin. Má ale také své kladné stránky. Podle mých zkušeností ho můžete mezi zeleninou ne− chat, dokud nezačne tvořit poupata, protože dokud zelenina nevyroste, chrání široké listy pěťouru půdu před vysycháním. Také se dá před rozkvětem používat k mulčová− ní. Jakmile ale začne kvést, je lepší ho urychleně sklidit, pokud nechcete mít místo ze− leniny v příštím roce pěťourovou monokulturu. Semena totiž dozrávají i na utržené ros− tlině. Můžeme ho sklízet také jako krmivo, a dokonce využít i v kuchyni. I když o obsahových látkách se toho mnoho neví, protože nepatří mezi oficiálně uz− nané léčivé rostliny, můžeme věřit indiánům, kteří ho využívali jako dezinfekční pro− středek a také proti horečkám. Zvláště oblíbený byl u indiánských dětí místo zubní pas− ty k dezinfekci ústní dutiny a také jako zdroj vitaminu C. Žvýkali jej na způsob žvýkač− ky. Možná si jej také oblíbíte a ušetříte za Orbit… a v nouzi můžete rozžvýkaný pěťour
použít i jako první pomoc při drobných oděrkách nebo hmyzím štípnutí. V Zentricho− vě bylináři se pěťour doporučuje i jako čaj na podporu léčby lupénky. Předpokládám však, že mladé listy a výhonky vám spíše poslouží k přípravě chutného salátu i jako surovina do všech možných jídel s využitím podobným zelí nebo špenátu. Nebo mů− žete zkusit využít jeho příjemnou, jemně kořenitou chuť do polévek a různých duše− ných pokrmů. Dalším příbuzným je řebříček. Ten se vyznačuje obsahem stejných silic jako heřmá− nek. Není zrovna obtížným plevelem, můžeme ho s klidem nechat podél cestiček, kde může tvořit krásný jedlý lem, nebo v trávníku, který doplní svými krajkově jemnými listy. Jeho bílá květenství poskytují hojnost pylu a nektaru pro různé hmyzí návštěvní− ky naší zahrady. Na zahrádce se vyplatí mít dostatek řebříčku stále po ruce, můžeme jej totiž pro jeho posilující účinky přidávat do všech smíšených zákvasů a také ve smě− si s dalšími bylinkami jako startér humifikačních procesů do kompostu. Můžeme si jej nasušit do zásoby a použít kdykoli jako čerstvý nebo třeba předtím uplatnit do suchých vazeb. Ve středověku byl řebříček nejčastějším lékem při léčení bodných a sečných ran utrpěných v bitvách. V dnešní době jej můžeme využít jako první pomoc při bodnutí hmyzem nebo drobných oděrkách a také léčí popraskanou kůži a různé kožní vyráž− ky. V nouzi lze kaši z řebříčkových listů použít i k zastavení krvácení. Stejně jako heř− mánek, obsahuje i řebříček éterický olej, jehož hlavní složkou jsou azuleny. Právě ty se podílejí značnou měrou na jeho hojivých účincích. Značný obsah tříslovin a silic pů− sobí navíc protizánětlivě. Proto se používá i k léčbě hemoroidů, zánětů ledvin a mo− čového měchýře. Nať obsahuje silice s kafrem, citrolem a cineolem, díky kterým zlep− šuje prokrvení končetin, což se příznivě projeví při léčbě křečových žil i revmatismu a svalových křečích. V dnešní době ocení většina lidí hlavně blahodárné působení hoř− čin a tříslovin řebříčku na zažívací trakt, především na žlučník. Zvláště dobře působí při překyselení, a také různých zažívacích potížích, gastritidě, kolitidě i průjmech. Dří− ve se v severní Evropě z řebříčku dokonce vařilo pivo, než byl nahrazen chmelem. Dnes jej používáme spíše v podobě odvaru. Jednodušší a lepší je ovšem přidávat čer− stvé listy řebříčku do tučných jídel preventivně jako koření. Přísada jemně aromatic− kých listů řebříčku podporuje kromě vylučování žluči a žaludečních šťav i chuť k jídlu. Můžeme je nasekat na chleba s pomazánkou, přidat do tvarohových, vaječných, luště− ninových nebo sýrových pomazánek i do bylinkového másla, do polévky místo petr− želky, výborně se hodí i do různých zapékaných zeleninových i vaječných jídel a „ein− topfů“, hlavně by neměl chybět jako koření do mletých mas. Mladé listy dodají svoji aromatickou, jemně peprnou chuť i salátům. Mladé výhonky můžeme po 10 minutách blanšírování zprudka opéct nebo usmažit na oleji a podávat s rýží nebo bramborovou kaší třeba k pečené rybě nebo jako hlavní jídlo. K tomu ovšem musím přidat jedno ma− lé varování. Příliš vysoká dávka řebříčku může zvýšit citlivost na slunce, také potřísnění šťávou může v kombinaci se sluncem podráždit pokožku. A ještě jedno větší varování: řebříček by se neměl používat v těhotenství ani často, je to přece jen silná bylinka, kte− rá může ve vyšších dávkách působit mírně toxicky. To ovšem nehrozí, pokud jej ne− budeme pěstovat ve velkém, jen ho necháme na příhodném místě naší zahrady růst ja− ko „vítaný plevel“.
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
60
61
·
· ·
·
Plevele jako užitkové rostliny
·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Velmi chutný a zdravý salát si můžeme připravit z lístků sedmikrásky chudobky. Má příjemně nakyslou chuť. Kvítky jsou zdravou ozdobou i na chlebíčky. Starší listy uplat− níme pro jejich kořenitou nahořklou chuť spíše jako koření. Také lístky merlíku a le− bedy můžeme využít, z těch se dá připravit podobně jako z kopřiv dobrý špenát, sa− lát i polévka. Nebojte se přidat do polévky ani mochnu husí (má mnoho vitaminů), různé druhy jetele (obsahují cenné enzymy), mladé lístky jitrocele (pomáhají i proti kašli a léčí za− žívání), lístky popence (mají příjemnou kořenitou chuť) a dalších. Využití divokých by− linek v jarní kuchyni je velice zdravým zpestřením, protože obsahují mnoho potřebných minerálů, na které jsou pěstované zeleniny často chudé (hlavně vápníku, hořčíku, fos− foru a železa), značné množství vitaminů, enzymů i dalších zdraví prospěšných látek. Proč tedy nevěnovat jejich sběru trochu času, zvláště když tím zároveň „vyplejeme“ za− hrádku? Naučíme se je lépe znát a nové chutě mohou být docela zajímavým zážitkem. Na závěr bych se ještě měla zmínit o plevelu, který bych nikdy zeleninou nenazvala, přesto si jej velmi vážím, i když patří k nejúpornějším. Ano, mluvím o pýru. Protože se na každém kroku utvrzuji v tom, že vše zlé v sobě nese něco dobrého, ať už jde o nemoc nebo tzv. plevel, pokusím se vám přiblížit i pýr z té lepší stránky. Na pýr jsem se naučila dívat jako na vzácnost v době, kdy jsem jej sbírala pro jednoho známého, těžkého astmatika. Říkal, že pokud pije čaj z pýru, může vysadit všechny léky. O pý− ru praví lidová moudrost, že má pět „p“, to znamená že: 1) pročisťuje organismus – a to velice důkladně; 2) pohání na moč – působí jako diuretikum; 3) popraskává kámen – narušuje soudržnost močových kaménků; 4) potahuje slizem rozbolavělé sliznice; 5) posiluje organismus – obsahem rozpustných polysacharidů, z nichž je významný na− příklad inulin, který činí pýr vhodnou součástí do směsí pro diabetiky. Z těchto poly− sacharidů se pozvolna uvolňuje fruktóza, ale celkovou hladinu cukru v krvi pýr snižu− je. Co k tomu dodat? Ještě by se slušelo jmenovat i jeho další „p“ – podporuje metabo− lismus a trávení, pohání (velmi mírně) na stolici, polepšuje pokožku (zjemňuje ji, léčí ekzémy a akné) a působí i protirevmaticky (zvyšuje vylučování solí z organismu). Po− máhá i při léčení následků otrav potravinami a v rekonvalescenci po léčení antibioti− ky, sulfonamidy nebo jinými chemoterapeutiky a k tomu navíc podporuje odkašlávání a odhleňování dýchacích cest. Možná ale namítnete, co pak s takovou zapýřenou zahradou? Nebojte se, kobercové mulčování kartonem, o kterém jsem se už zmínila, vám umožní radovat se z úrody pý− ru a přitom jej udržet v rozumných mezích. Po roce můžete těsně pod kartonem najít krásně narostlé oddenky, které se tu rozrůstají díky živinám a vlhkosti, aniž škodí. Dají se velmi snadno vytáhnout a lepší kousky po oprání spotřebovat na čaj, horší po usu− šení třeba spálit nebo nechat projít kvašením a použít jako zálivku. Samozřejmě něja− ký pýr v zemi ještě zůstane, pak ale můžeme záhon znovu „zakartonovat“. Až si na bla− hodárné účinky pýru zvyknete, smíříte se s jeho poněkud expanzivním růstem a už v něm nebudete vidět jen úporný plevel.
· · ·
· ·
Kapitola 6
· · · ·
Zdravé sousedské vztahy
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Ke zdraví patří neodmyslitelně psychická pohoda, proto je pro nás velmi důležité ne− trápit se zbytečně nad tím, že jsme nadúrodu plevelů nedostali včas pod kontrolu ne− bo že k nám přiletěl hodovat nějaký ten „hmyzeček“. Máme−li přející, chápající a tole− rantní sousedy, nemůže nám nic zkazit radost z krásně zdravé, i když třeba někdy tro− chu „zanedbané“ zahrady. Pokud jde o zdraví a odolnost našich rostlin, je tu určitá podobnost s lidmi. Teď nemy− slím jejich „psychickou pohodu“, i když, kdo ví, schopnost rostlin reagovat na pohodu zahradníka nebyla dosud dostatečně prozkoumána, navzdory tomu, že byla potvrzena reakce rostlin na hudbu i na agresivitu. Určitě neuděláte chybu, když necháte všechny negativní myšlenky za plotem zahrady a vstoupíte tam vyrovnaní a klidní. V této kapi− tole se chci zabývat trochu jinou podobností, a tou jsou pohodové sousedské vztahy mezi rostlinami. Vzájemné ovlivňování rostlin bylo trochu naznačeno v kapitole o to− leranci a plevelech. I když samozřejmě konkurence o prostor, světlo, vláhu i živiny hra− je určitou roli, vztahy rostlin nejsou založeny jen na obraně a schopnosti konkurovat si navzájem svými kořenovými výměšky nebo plynnými látkami uvolňovanými do vzduchu, tzv. fytoncidy. Rostliny žijí v přírodě ve společenstvích a jsou často schopny si i velmi účinně pomáhat, a dokonce spolu komunikovat. Není to komunikace, na ja− kou jsme zvyklí – je vědecky podloženo, že rostliny jsou schopny si předávat informa− ci pomocí chemických signálů. Nejjednodušší je to mezi orgány jedné rostliny, zde se vedou vzruchy pomocí molekul vápníku a bílkoviny kalmodulinu, na který se tyto mo− lekuly vážou. Je to vlastně obdoba šíření nervového vzruchu u živočichů. Nebudeme tedy daleko od pravdy, když řekneme, že rostliny tak vlastně cítí. Komunikace mezi jednotlivými rostlinami se děje pomocí plynných molekul šířených vzduchem a pomo−
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
62
63
·
· ·
Zdravé sousedské vztahy
Zdravé sousedské vztahy
· ·
·
·
· · · · · · · · · · · · ·
64
–
– – –
– + + – + + + + +
+
+
+ – – –
+
+
+
+
+ + +
+
+ + +
+
+ +
– – –
+
+
+ – – + +
– – –
+ +
+ + –
+ – – –
+ +
+ +
+ +
+ + + + 9 8 –
+ + ± 5
6
– +
± 3 + 1
+
+ 2
+
+ + ± – ±
+ + + ± – ±
+
+ + –
– 7
+
+ +
+ – + + ± + +
+
+
+ +
– +
+
+ +
± 4
+ –
+ – + + + +
+
– –
+
–
+ + + + + + + 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
+ +
+ + – + + +
+ – + – –
+ – + + + +
– + +
+ +
+ + + + –
+
+ + + +
+ +
+ + + + + + +
+
+ + + – –
+ – + – – –
+
+
±
+ + +
+
+ +
+
– +
+ + +
– – – + + + –
+
+
+
+ + + +
+ +
+ +
+ + + +
+ – +
+ +
+ + +
+ +
+
– – –
+ + – – – + + – – –
+ +
+ +
+
+
+
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 33 34 35 + + ± – ± ± + – – – 30 31 32 + + + + + – – + ± – + + + 29 + + + + 26 27 28 – + – + + + +
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · Tabulka 9 · Vzájemné kombinace rostlin. Vysvětlivky: + vhodní partneři; – nevhodní partneři; ± rozporné údaje
·
+ +
·
+ +
·
– –
·
+ + +
Jako všechna pravidla i tahle jsou potvrzována výjimkami, a často tedy nejsou splněna všechna. Klasickým příkladem je kombinace řádků karotky s cibulí. Rostliny se krásně prostorově doplňují, nejsou příbuzné a dokonce se vzájemně chrání před hlavními škůdci. Mrkev, podobně jako všechny rostliny čeledi miříkovitých, tedy i celer, petržel apod., chrání všechny cibuloviny před květilkou cibulovou, muškou, která klade vajíč− ka do jejich listů a jejíž larvičky pak znehodnocují listy i cibule svými chodbičkami. Po− dobnou službu dělá cibule mrkvi – zahání od ní pochmurnatku mrkvovou, mušku, je− jíž larvičky vyhryzávají chodbičky v mrkvových kořenech. Jediné, v čem se tyto dvě ze− leniny neshodnou, jsou nároky na vláhu. V době, kdy mrkev narůstá a potřebuje hod− ně vláhy, potřebuje cibule sucho, aby dobře vyzrála, jinak může zahnívat. Abychom se této jinak skvělé kombinace nemuseli vzdát, nabízí se možnost, že vysejeme dva řádky
+ ± +
·
·
+ ± +
Nejlépe se kombinují rostliny, které mají i podobné nároky na vlhkost i úrodnost půdy.
+ +
·
+
·
Pravidlo IV.
+
·
+
·
Aromatické rostliny vysazené vedle zeleniny vytvářejí ochrannou clonu proti škůdcům a mírní i šíření chorob.
+
·
+ +
·
Pravidlo III.
·
+ + +
·
+
·
+
·
+
·
+ +
·
+ + +
·
+ + + + +
·
+ + + +
·
+
Rostliny příbuzné mají zpravidla podobné nároky na živiny a trpí podobnými choroba− mi a škůdci. Proto je raději nepěstujeme v těsném sousedství, i když by se to „pro po− řádek“ nabízelo. Pokud si nejste příbuzností jisti, pomůže vám tabulka 9, příbuzné dru− hy jsou podbarveny stejným odstínem šedé a vlevo je uvedeno zařazení do čeledí, abyste si mohli vybrat i nepříbuzné rostliny pro zelené hnojení.
+ + + + +
·
·
+
Pravidlo II.
+
·
·
+
Rostliny pěstované pro kořen se zpravidla dobře prostorově doplňují s rostlinami, ze kterých se využívají nadzemní části.
–
·
+ +
·
Pravidlo I.
+
·
+
·
+
·
+
·
–
·
–
·
–
·
–
·
+ + + –
·
25 + + ± ± + – + +
·
21 22 23 24 + + + + + + + + + +
·
15 16 17 18 19 20 + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
·
10 11 12 13 14 + + + + + + + + + + + +
·
9 + + + + + + –
·
8 + +
·
7
·
6 – – – – –
·
5 + +
·
4 + +
·
3 + +
·
2
·
1
·
ředkvička ředkev kapusta zelí kedluben čínské zelí brokolice řeřicha salát štěrbák topinambur černý kořen polníček hrách fazol keříčkový fazol tyčkový bob zahradní mrkev petržel pastinák kopr celer fenykl rajče brambor okurek cuketa červená řepa mangold špenát česnek cibule pórek chřest jahodník
·
·
1 2 3 4 5 6 7 8 9 Hvězdnicovité (složnokvěté) 10 11 12 13 Kozlíkovité 14 Vikvovité (motýlokvěté) 15 16 17 18 Mrkvovité 19 (miříkovité) 20 21 22 23 24 Lilkovité 25 26 Tykvovité 27 28 Merlíkovité 29 30 31 Liliovité 32 33 34 35 Růžovité
·
cí aromatických látek vylučovaných kořeny. Nejznámější takovou plynnou látkou je etylen. Asi víte, že se uvolňuje při zrání plodů. Pokud tedy necháme poblíž vázy s kvě− tinami misku s ovocem, kytky nám velmi rychle zvadnou, protože signál jim „říká“, že nastal čas odpočinku… Ale to jsem trochu odbočila. Podobně si rostliny předávají i zprávu o ohrožení a dovedou se pak na ně předem připravit. Některé rostliny jsou schopny svými kořenovými výměšky dokonce nepřátele paralyzovat. Příkladem je úči− nek aksamitníku a měsíčku na půdní parazitické hlístice, háďátka. Jejich sousedství je proto zvláště blahodárné pro zeleninu, která těmito parazity nejvíce trpí (např. bram− bory, česnek a košťáloviny). Důležité pro nás je vytvořit pro rostliny pohodová spole− čenství, kde se budou vzájemně doplňovat a chránit. A jak to poznáme? Pokud patříte mezi trpělivé pozorovatele, mohli jste si všimnout, že při těsném sousedství prorůstají kořeny i lodyhy některých rostlin do sebe, jiné se naopak snaží růst na opačnou stra− nu. To je jasný signál. Markantní je to třeba u větví ovocných stromů, které se odklá− nějí od sousedního ořešáku. Možná namítnete, že potřebujete vědět dopředu, které ros− tliny sesadit k sobě, a chodit je kvůli tomu pozorovat nemáte čas. Pro začátek se tedy naučíme několik jednoduchých základních pravidel:
Brukvovité
·
65
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Zdravé sousedské vztahy
Zdravé sousedské vztahy
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
·
mrkve do středu záhonku. V případě nutnosti zaléváme do prostoru mezi těmito řádky. Cibuli necháme na vnějších okrajích záhonku, které i po dešti rychleji prosychají. Lepší kombinací, využitelnou i na těžší, vlhké půdě, je pěstování mrkve a pórku. Pórek totiž potřebuje více vláhy a při kypření meziřádků ho zároveň přihrnujeme, což mu vel− mi prospívá. Pokud pěstujeme bulvový celer, prospěje mu sousedství pórku ještě lépe: zatímco pórek potřebuje přihrnovat, celer zase odhrnovat. Po sklizni mrkve nebo cele− ru můžeme pórek nechat ještě více narůst. Na těchto příkladech vidíme, že sousedské vztahy mezi rostlinami jsou do značné míry ovlivněny půdními i povětrnostními pod− mínkami, takže nejlepší kombinace pro naši zahradu si postupně můžeme najít jen my sami. Nebojte se tedy experimentovat. Když se vám nějaká kombinace některý rok ne− povede, vždycky získáte alespoň poučení pro příště. Pro začátek vám může pomoci orientační tabulka 9, v níž jsou shromážděny zkušenosti mnoha zahradníků z různých podmínek. I když jsou některé vztahy označeny jako „–“ (to znamená, že bylo zazna− menáno negativní působení), není tím vyloučeno, že zrovna u vás budou plodiny růst vedle sebe docela dobře. Funguje to totiž podobně jako u lidí. Když jste „v pohodě“, nezkazí vám náladu ani nabručený soused, ale když vás něco „rozhodí“, reagujete ně− kdy podrážděně i na vlastní děti, za které byste jindy i dýchali… V tabulce si všimněte i údajů označených „±“, ty naznačují, že v určitých podmínkách byla kombinace pro oba druhy výhodná a jindy nevhodná, takže různí autoři uváděli zcela protichůdné údaje. Kde není políčko vyplněné, tam je další prostor pro vaše experimentování. Možností, jak pěstovat rostliny ve smíšené kultuře, je mnoho. Nejjednodušší je místo celých záhonů s jednou plodinou střídat řádky alespoň dvou doplňujících se plodin, tak jako v případě mrkve s cibulí. Později pak můžeme střídat i rostliny v řádcích. V pří− padě mrkve se osvědčila kombinace s vodnicí, ředkvičkou nebo koprem, které vyros− tou rychleji, takže nám poslouží jako tzv. značkovací plodina a brzy uvolní místo po− maleji rostoucí mrkvi. Kopr navíc při klíčení vylučuje do půdy látky potlačující houbové choroby, takže tím vlastně pomáhá i mrkvi. Střídání plodin v řádku využíváme ovšem hlavně při sázení přísady. Vznikne pravidelný obraz, který mohou akceptovat i zarytí příznivci konzervativního způsobu pěstování rostlin. Další možností je nechat některé rostliny vysemenit a pak mezi ně dosadit vhodnou další plodinu. Výsledek sice na první pohled vypadá trochu chaoticky, ale rostliny tak− to pěstované zpravidla velmi dobře prosperují, navzdory našemu minimálnímu úsilí. Postupným sklízením, případně přesazováním jen udržujeme porost pod kontrolou tak, aby se rostliny netísnily a mohly se dobře vyvíjet. Některým lidem tento způsob nevy− hovuje, protože pak jiní členové rodiny nemohou některé plodiny najít. Souhlasím, že je to někdy opravdu nepřehledné, ale pro lepší orientaci si můžete založit a označit třeba „polévkový“ nebo „salátový záhon“, takže máte vše pěkně po ruce a nemusíte hledat po celé zahradě jednotlivé komponenty. Nepřehlednost může být naproti tomu někdy i výhodou. Třeba když naši zahradu navštívil jednou v noci zloděj. Soused pozoroval, jak se po zahradě pohybuje jeho baterka, ale zloděje zřejmě brzy přestalo hledání ba− vit a odešel raději jinam, protože ráno jsem žádnou škodu neobjevila. Podobně to fun− guje i se škůdci. Pozorovala jsem třeba zmateného běláska, který sice usedl mnohokrát za sebou na zelí, jakmile mu ale větřík přinesl závan sousedních rajčat nebo celeru,
66
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · Obrázek 34 · Bylinkám se ve společnosti daří dobře.
· Obrázek 35 · Osvědčené sousedství tykve a kukuřice
· · ·
hned se nervózně zvedl a přeletěl na jinou rostlinu, nakonec to vzdal a odletěl hledat jinam. Dalším způsobem pěstování smíšených kultur je tzv. „polykultura“, kdy sejeme naširo− ko na připravený záhon zároveň různé druhy zelenin. Ze semen neděláme směs, pro− tože různá velikost semen by mohla způsobit hromadění stejných druhů, ale vyséváme je postupně, u drobných semen si můžeme pomoci i smícháním s pískem. Pro začátek raději nesejeme moc hustě, chce to trochu cviku, abychom odhadli množství budou− cích rostlin. Sklízíme je podobně jako v předcházejícím způsobu často i dříve, než jsou plně vyvinuté, a tak uvolňujeme postupně místo dorůstajícím plodinám. Takový mladý salátek je křehoučkou delikatesou a máme k dispozici stále další a další, bez obav, že by nám všechny naráz začaly vybíhat do květu. Půda je stále zakrytá, protože okolní rostliny rychle zaplní uvolněný prostor, takže plevel tu nemá šanci. Rostliny takto vy− seté navíc také velmi dobře prospívají, dokonce lépe než pracně pikýrovaná sadba v sadbovači. Osvědčila se mi třeba „salátová“ směs raného salátu s letním salátem k če− sání, ředkvičkou a koprem, do které jsem na uvolněná místa dosadila rané zelí a jako podsev další kopr, štěrbák a kerblík nebo později ještě hořčici čínskou a kozlíček pol− níček. Další „salátová“ směs kerblíku, různobarevných salátů česáčků, brutnáku, měsíč− ku a rokety seté v kombinaci s předcházejícím podzimním samovýsevem červené le− bedy zahradní byla oživením kuchyně i zahrady. Je na vás, co vám chutná a jak zapo− jíte svoji fantazii. Můžete přiset i nějaké další bylinky, výborná je pro tento účel třeba saturejka zahradní, koriandr nebo měsíček, jehož oranžové jazykové květy mohou být neobvyklým, ale zdravým zpestřením salátů, pomazánek, ale i různých moučníků. Po− drobněji se o tomto způsobu pěstování zeleniny můžete poučit na internetových strán−
67
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Zdravé sousedské vztahy
Zdravé sousedské vztahy
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · ·
kách Jaroslava Svobody www.ekozahrady.com, kde najdete i mnoho dalších zajíma− vých a užitečných informací a moudrých myšlenek. Také ovocné stromy si libují v dobré společnosti (viz obr. 70, 81, 87 v barevné přílo− ze). V přírodě vznikají taková společenství kolem stromů samovolně, protože osamělý strom láká k usednutí ptáky. Trus těchto ptáků obsahuje semena rostlin, kterými se ptá− ci živí, a tak brzy pod stromem vyroste houština keřů a bylin a ptáci se pak rádi ko− lem stromu zdržují častěji, mají tu úkryty, hnízda i hojnost potravy a odměňují se stro− mu tím, že ho zbavují housenek a jiného obtěžujícího hmyzu. V naší zdravé zahradě můžeme stromům vybrat tu nejlepší společnost sami. Jak ale zajistit, aby si rostliny ne− konkurovaly svými kořeny? A ze kterých rostlin vybírat vhodné společníky pro stromy? Uvádím několik tipů na obzvláště vhodné skupiny rostlin: 1.
· · · · · ·
2.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
3.
· · · · · · · · · · · ·
Bobovité rostliny nesou na kořenech hlízkové bakterie schopné poutat vzdušný dusík. Tak půdu o dusík obohacují a navíc ji prokypřují. Svými květy lákají opy− lovače, takže mají hned několik předpokladů, aby stromům v jejich blízkosti by− lo dobře. Hluboko kořenící rostliny, jako jsou kostival a křen, vynášejí na povrch živiny ze spodních vrstev a zároveň vytvářejí v půdě štěrbiny a zpřístupňují ji tak pro vodu i vzduch. Jejich listy se výborně hodí k mulčování nebo přípravě hnojivých a oz− dravujících zákvasů a výluhů. Křen kolem sebe navíc vylučuje oblak silic a potla− čuje tím plísně, jeho přítomnost tak může zmírnit výskyt houbových onemocně− ní, např. moniliózy. Takové rostliny budou dobře prospívat v místech, kde končí koruna stromu, v tzv. okapové zó− ně. Při dobývání kořenů kostivalu pro přípravu hojivé masti použije− me rycí vidle a vždy kus kořene v zemi ponecháme, stejně tak u křenu, který využijeme v kuchy− ni. Tak udržíme tyto rostliny pod kontrolou a nemusíme se bát, že by stromek utlačovaly, zároveň místo šetrně prokypříme a po ně− kolik let takhle můžeme sklízet úrodu kořenů. Aromatické rostliny matou svými vůněmi hmyz, který pak nenajde svoji oblíbenou potravu, navíc po− skytují potravu včelám; to jsou také důvody, proč by se mohly stát pří− nosem pro „společenství spokoje− ného stromu“. V případě máty, po− kud se bojíte, že se rozroste příliš, radím využít k vysazení nějakou
větší nádobu, kterou můžete zapustit do země. Sousedství máty má obzvláště pří− znivý vliv na jabloně, hrušně i jiné ovocné stromy. Zlepšuje údajně i aroma ovo− ce a dokonce prý u broskvoní potlačuje kadeřavost, což uvádí německá autorka Andrea Kern ve své inspirativní knize Rady našich babiček (2004). Sousedství pe− lyňku chrání rybíz před rzí vejmutovkovou a větvička pelyňku omotaná kolem kmene odradí zase mravence. 4.
5.
6.
7.
8.
Velmi vhodnou rostlinou pod stromy je také lichořeřišnice. Kromě toho, že je oz− dobou každé zahrady a navíc zdravou přísadou salátů, skvěle zastiňuje půdu, a udržuje ji tak pod stromem vlhkou a kyprou. A aby toho ještě nebylo málo, ta− ké odrazuje mravence, takže ti si pak svoje mšice chovají raději někde jinde. Píše se o ní, že také odpuzuje plže; podle mé zkušenosti ji sice nežerou, avšak velmi rádi se pod jejími listy přes den schovávají. I cibuloviny mají pro stromy ozdra− vující funkci, nekonkurují jim a po− těší nás svými květy. Ve vlhkých půdách je v tomto jedničkou čes− nek medvědí. To je navíc skvělá a zdravá jarní zelenina zcela bez práce. Jeho cibulky nebo semena si můžete přinést z přírody, roste hlavně v lužních lesích. Má listy podobné konvalince, ale na rozdíl od ní jsou svěže zelené a intenzivně voní po česneku. Dobrou službu nám může poskytnout i spontánně se šířící česnek vonný (tzv. čínská pažitka), cibule sečka, případně je− jí poschoďová varianta nebo šalot− ka. Klasická cibule by ovšem pod stromy špatně dozrávala.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 37 · Česnek medvědí
·
Výčet rostlin vhodných ke stromům si můžeme doplnit i o liány, které využijí strom jako oporu, nebo různé stínomilné okrasné trvalky, které chrání kyprost a vlhkost půdy. Stromu nevadí ani porost bršlice, který na jaře můžeme využívat jako zeleninu a později posekat jako krmení, využít k nastýlání, přípravě hnojivého zákvasu pro košťáloviny, případně dopřát hmyzu jako zdroj pylu. Jen bršlici raději nenechávej− te vysemenit, abyste ji snadněji udrželi pod kontrolou. Pod mladými stromy můžeme pěstovat i mělce kořenící zeleninu, méně náročnou na světlo, jako jsou například salát, kadeřávek, ředkvička, řeřicha, hořčice, tuřín, polní salát či roketa setá.
· · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 36 · Kostival lékařský
· ·
· ·
·
·
68
69
·
·
Hra světla, stínu a tvarů
·
· ·
·
· ·
·
Kapitola 7
· · · ·
Hra světla, stínu a tvarů
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
V přírodě zvyšují rozmanitost druhů rostlin různé terénní nerovnosti, prohlubně vypl− něné vodou, skaliska i přítomnost stromů, keřů a bylin, tedy místa různě chráněná před sluncem a větrem, místa s různými mikroklimatickými podmínkami. Některé rostliny milují vlhká, chladná a stinná místa, jiné potřebují ke svému vývoji plné slunce a do− statek tepla, některým nevadí vítr, jiné mají rády závětří. Vědecky taková místa ozna− čujeme jako biotopy. Nejvíce druhů pak najdeme na okrajích, tedy přechodech jednoho biotopu do druhého. Příkladem může být okraj lesa nebo rybníka. Proto i při plánová− ní záhonů můžeme popustit uzdu fantazii a nemusíme se držet klasických obdélníků, ale vytvářet různě zvlněné nebo ohnuté okraje, přizpůsobené okolnímu prostředí. Vždyť v přírodě se nabízí rozmanité množství vzorů. Tak zvětšíme plochu zvláště vhod− nou pro pěstování široké škály rostlin a usnadní nám to rozhodování, kam vysadit chou− lostivé rostliny. Teplomilné rostliny vysazujeme na teplá stanoviště, jako je například osluněný záhon v blízkosti jižní stěny, která akumuluje teplo ze slunečního záření. Při poklesu teploty stěna ještě několik hodin vyzařuje naakumulované teplo a udržuje ve své blízkosti o pár stupňů vyšší teplotu. Některé rostliny zase snášejí polostín, ale ne− snášejí trvale přemokřenou zeminu. Ty můžeme vysadit do blízkosti stromů, jejichž ko− řeny vlhkost odčerpají, a část dešťové vody se také vsákne do mulče nebo spadaného listí. Už když jsme se zamýšleli nad uspořádáním zahrady, snažili jsme se využít přiro− zených prohlubní i vyvýšenin. Taková místa, „ušitá rostlinám na míru“, si můžeme pos− tupně na zahradě záměrně vytvářet. Pro inspiraci sáhneme k osvědčeným příkladům. Pro první z nich se vydáme až do da− leké Číny. Moudří Číňané již po staletí pěstují rostliny na mírně vyvýšených záhonech, kde dosahují s minimálním úsilím maximální úrody. Zvýšením záhonu zvětšují plochu
pro pěstování, což jim umožňuje vypěs− tovat více plodin než na rovině. Začína− jí tím, že si vytyčí plochu budoucího zá− honu v šířce 120 cm, vyčistí ji od kame− ní a plevelů a obohatí kompostem. Pak zeminu z okrajů přehrnou ke středu a vytvarují protáhlou plošinu širokou kolem 90 cm a vysokou kolem 15 cm. Na okrajích záhonu tím vznikne prohlu− beň, ve které se po dešti nebo po zalé− vání zachycuje voda, takže funguje jako drenáž. Pro lepší zasakování vody se uprostřed záhonu může vyhloubit struž− ka. Do takového záhonu není nutné vstupovat, protože je ze všech stran leh− ce přístupný. Může se osázet libovolný− mi plodinami.
·
a
· · · · · · · · · · · · · ·
zemina s kompostem hrubý kompost listí smíchané s trávou apod. obrácené drny nebo zahradní odpad hrubé větve
· · · · · · · · ·
Podobný, ale mohutnější a vyšší zvýše− ný záhon vyvinuli němečtí pěstitelé v 60. letech a popisuje ho také Marie− Luise Kreuter (2002) ve své velmi mou− dré a inspirativní knize Zahrada v sou− 20–30 cm ladu s přírodou. Šířka záhonu je 180 cm a výška 60 až 70 cm. Jeho příprava je 150–160 cm b pracnější, protože počítá s postupným · Obrázek 38 · Schéma zvýšeného (a) a vysokého (b) uvolňováním živin po dobu několika záhonu – průřez let. Vhodná doba pro jeho založení je časné jaro, protože tak využijeme všechny větve ze zimního průklestu stromů i shraba− né listí, které jsme přes zimu nechali pod stromy, i mulč ze záhonů, prostě vše po jar− ním úklidu. Pokud máme ovšem dostatek materiálu na podzim, můžeme založit záhon hned. Do jara nám alespoň krásně slehne. Začneme tím, že vyhloubíme v severojižním směru na vytyčeném místě prohlubeň hlubokou 25 cm. Půdu odkládáme stranou; po− kud začínáme na louce, ukládáme bokem pečlivě celé drny. Do středu výkopu nakla− deme vrstvu větví a hrubých stonků, nasekaných na menší kusy. Vytvarujeme z nich podlouhlou hromadu do výšky asi 50 cm, na bocích necháme cca 50 cm volné okra− je, na koncích trochu více. Na jádro z větví klademe obrácené drny, pokud nemáme, tak asi 15 cm vysokou vrstvu posekané trávy, slámy nebo posekaných zahradních od− padů, překryjeme asi 10 cm vysokou vrstvou půdy, nejlépe jílovité, a dobře udusáme, aby mezi vrstvami nezůstaly velké mezery. Na tuto vrstvu dáme asi 25cm vrstvu vlhké− ho listí, které promícháme s trochou půdy a zakryjeme 5cm vrstvičkou humusu. Pak by měla následovat v ideálním případě další 5cm vrstva kompostu s hnojem, bohatá na žížaly. Následující vrstvu tvoří hrubý kompost 15 cm vysoký a poslední vrstvu zralý kompost smíchaný se zeminou. Vznikne podélná hromada, jejíž rohy zaoblíme. Při osa−
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
70
71
·
· ·
Hra světla, stínu a tvarů
Hra světla, stínu a tvarů
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
zování takové hromady postupujeme od vrcholu, kam vysazujeme vysoké rostliny, na− příklad rajčata, vedlejší řádek je výhodné osázet košťálovinami, celerem a pórkem. Sá− zíme kolem dokola. Nesmíme ovšem zapomínat, že záhon je silně prohnojen, a proto první dva roky na něm pěstujeme jen rostliny náročné na živiny. Z postupně tlejícího materiálu se uvolňuje teplo, což je výhodné hlavně pro pěstování teplomilných rostlin, jako jsou okurky a tykve, případně rané brambory. V dalších letech můžeme slehlý zá− hon využít třeba k pěstování jahod nebo mrkve, řepy apod. a také salátů. Výhodou mů− že být i prodloužení sklizně do pozdního podzimu, zvláště v drsnějších podmínkách. Vyvýšený záhon se vyplatí vybudovat, když se zahradou začínáme. Umožní nám na malé ploše vypěstovat dostatek zeleniny a zatím můžeme ostatní plochu promyslet, zvelebit a postupně budovat další malé intenzivní systémy. Obhospodařování zvýšené− ho záhonu je snazší, nemusíme se tolik ohýbat. Nevýhodou je však kromě pracnosti při jeho zakládání i to, že mnohem rychleji prosychá a může přilákat hlodavce, kteří si v něm s oblibou dělají hnízda. Proto je dobré na to při zakládání pamatovat a na dno dát králičí pletivo s malými oky. Ozývají se i námitky, že není přirozené, aby rostliny měly kořeny ve vrstvě tlejícího materiálu. Navíc při nepřítomnosti vzduchu zde může dojít i ke hnilobným procesům. Většina kořenů však zůstává v horní vrstvě, a tak pře− ce jen převažují výhody. Modifikací je vysoký záhon v bednění, může být i ohrazený cihlovou zídkou nebo be− tonem. Výhodou je, že si ho můžeme založit kdekoli, třeba na svahu nebo na betono− vém dvorku, případně na jakékoli půdě, kde se nám pěstování nedaří. Půdu na tako− vém záhoně si totiž vlastně pomáháme sami vytvářet a je na nás, jaké suroviny k tomu použijeme a kolik energie do toho vložíme. Navíc při ošetřování takového záhonu mů− žeme stát, případně sedět, což ocení tře− ba vozíčkáři. Pro pojíždění nebo pohyb starších lidí musíme ovšem kolem tako− vých záhonů vybudovat i adekvátně zpevněné a upravené cesty.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 39 · Bedýnkový záhon s brambory
Pro pěstování brambor v malém se mi osvědčila varianta vysokého záhonu na způsob skládačky. Spočívá v tom, že zbudujete několik cca 20 cm vysokých rámů z prken, stačí 1 × 1 m. Jeden rám položíte na zem, může to být i travnatá plocha, kterou pokryjete mokrým karto− nem. Do vyhloubených jamek zasadíte brzy na jaře brambory (nejlépe předklí− čené) a zahrnete kompostem. Při pozd− ních mrazících přes rám jednoduše pře− hodíte nějakou zateplovací vrstvu (fó− lii, starý koberec apod.). Postupně, jak roste nať, ji nastýláte střídavě posečenou trávou a zbytky sena, slámy nebo suché−
ho listí, občas je dobré přimíchat i trochu kompostu pro zaočkování. Samozřejmě je tenhle způsob založen na dostatku materiálu k nastýlání, podle počasí pak volíte buď suché, nebo vlhké vrstvy. Podle potřeby pak přidáváte další patra a postupně plníte, dokud nať nezačne žloutnout nebo dokud nezačne mrznout. Sklizeň je pak jednodu− chá: rámy s pomocníkem zvedneme a brambory vybíráme pohodlně z boku. Druhý rok přesuneme rám na jiné místo a do vzniklé kypré půdy zasadíme třeba jahody ne− bo košťáloviny.
·
Modifikací vyvýšeného záhonu, který sklopíme k jihu, získáme pro teplomilné zeleni− ny ještě příznivější podmínky. Z přírody víte, že se na jižních svazích dobře daří teplo− milnému ovoci, vinné révě i zelenině. Proč si tedy nevytvořit takový jižní svah na pří− hodném místě i na zahradě? Jeho příprava je podobná jako u vysokého záhonu. K ohrazení kromě kamenů, kuláčků nebo cihel můžeme použít i ohebné pruty, jak to vidíte na obrázku 89 v barevné příloze. Nejdříve si třeba pomocí provazu vytyčíme elip− su a pak zatloukáme ve vzdálenosti asi 30 cm od sebe kolíky. Začneme největšími na severní straně záhonu a postupně je zmenšujeme k jižní straně. Kolíky musí poměrně pevně držet v zemi. Potom postupně vplétáme silnější pruty tak, aby procházely pra− videlně mezi kolíky, jako bychom chtěli uplést obří ošatku. Nejlépe se hodí lískové ne− bo vrbové, překvapivě ohebné jsou větve smrku, ale použitelné jsou i „vlky“ z jabloní a hrušní. Pro tuto práci je třeba dost času i trpělivosti, práce nepřibývá vždy tak rych− le, jak bychom si představovali. Po dokončení proutěného okraje obložíme vnitřní část záhonu drny a pak zaplníme dno dlouho tlejícím organickým materiálem, větvičkami, novinami apod. Na to dáme rychleji tlející posekanou trávu, listí, nerozložený kompost nebo zkompostovaný hnůj, navrch vrstvu zeminy, do které nejdříve po týdnu, kdy zá− hon poněkud slehne, můžeme sázet teplomilné zeleniny. Budou mít z takového záho− nu dvojí teplo – jak ze sluníčka, tak odspodu z postupně tlející organické hmoty. Zvláš− tě vděčné jsou za to tykve a melouny. Můžeme využít i kůly zatlučené vedle sebe, ci− hly, dlažební kostky, prostě materiál, který máme k dispozici a zapadá do naší zahra− dy. Kolem severní, zastíněné strany je vhodné zasadit nějaké chránící rostliny, napří− klad bob zahradní, nebo na okraje vysázet převislé rostliny, třeba lichořeřišnice, které ochrání záhon před přehřátím a zmírní jeho vysychání.
·
Pokud stěny záhonu vytvoříme z kamene, můžeme využít i jeho schopnosti kumulo− vat sluneční teplo a v noci ho pak vyzařovat. I kameny na skalce mají kromě estetic− ké funkce tuto schopnost. V případě nouze prokážou docela dobrou službu i PET lah− ve. Můžeme je naplnit vodou, zavřít a pak z nich udělat obrubu záhonu, nebo je ne− chat ve skleníku jako tepelný akumulátor.
·
Pokud chceme prosvětlit nějaký stinný kout zahrady, můžeme samozřejmě také využít zrcadel nebo plochy natřené na bílo. Takovým přirozeným přírodním zrcadlem je vod− ní plocha – u vody se rychleji opálíte než třeba na louce. A také rostliny dovedou to− hoto odraženého světla velmi dobře využít. Modifikací k jihu sklopeného záhonu, pro který se v permakultuře ujal přiléhavý ná− zev „sluneční past“, je tzv. „bylinková spirála“ (obr. 40 a XX v barevné příloze). Je to drobná spirálovitá zídka navazující na malé jezírko, která na malé ploše vytváří škálu
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
72
73
·
· ·
Hra světla, stínu a tvarů
Hra světla, stínu a tvarů
· ·
·
· ·
který zahrneme zeminou, a tak bez práce dosáhneme později plynulého zavlažo− vání rostlin. Okraj jezírka obložíme kameny a zahrneme zeminou.
· · ·
6.
· · · · · ·
7.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 40 · Bylinková spirála
·
mikroklimat, a poskytuje tak optimální podmínky k životu nejen nejrůznějším bylin− kám, ale i ještěrkám, slepýšům, pavoukům i jiným druhům dravého hmyzu. K jejímu postavení potřebujeme nezastíněnou plochu o průměru kolem 2 m, kameny (nejlépe z blízkého okolí) a nepropustnou fólii nebo větší nádobu.
·
1.
Začneme vytyčením místa, nejlépe pomocí provazu.
2.
Rýčem vybereme do hloubky asi 20 cm úrodnou vrstvu zeminy a odložíme ji stra− nou.
· · · · · · · · · ·
3.
· · ·
4.
· · · · · ·
5.
· · ·
74
Na takto vyhloubené místo nasypeme omítku nebo jiný materiál bohatý na váp− ník a okraje ohraničíme většími kameny. Vykopeme jámu pro jezírko a zase horní vrstvu zeminy odložíme stranou, spod− ní využijeme k navrstvení hromady uprostřed spirály. Pokud jezírko umístíme na severní nebo severovýchodní straně, budeme kolem něj moci pěstovat vlhkomil− né rostliny a nebude tolik vysychat, než kdyby bylo na jižní straně. Dno jezírka vyložíme nepropustnou fólií (hodí se i starý hrnec, lavor apod.). Do jezírka můžeme nechat ze strany spirály splývat pruh staré deky nebo koberce,
Odloženou zeminu rozdělíme na tři díly. Pro nejnižší část spirály (C) smícháme zeminu s kompostem, případně obohatíme o jíl. Pro střední část (B) můžeme po− užít původní zeminu, případně jen mírně obohacenou kompostem, a pro nejho− řejší (A) přimícháme do zeminy hrubší písek, aby rychle propouštěla vodu. Spirálu postupně obkládáme kameny a vrstvíme do výšky asi 80 cm. Při tom mů− žeme do některých štěrbin mezi kameny sázet rostliny a některé nechat volné ja− ko úkryty. Takto jsme vytvořili na malé ploše různá mikroklimata, a můžeme te− dy všem kořeninovým bylinkám poskytnout právě ty podmínky, které jim nejlé− pe vyhovují, a při tom je pěstovat v těsném sousedství. Na samý vrcholek (A) po několika dnech potřebných ke slehnutí zeminy sázíme rostliny bohaté na silice, pocházející ze slunečného středomořského klimatu, jako jsou levandule, rozma− rýn, šalvěj, tymián a nižší kultivary dobromysli, nížeji (B) pak druhy méně nároč− né na teplo jako bazalku, majoránku, měsíček, kopr, koriandr, yzop, pažitku a pe− tržel, v nejnižší části (C) se bude dobře dařit heřmánku, meduňce, mátě, případ− ně i šťovíku a kerblíku nebo řeřiše zahradní a lichořeřišnici. Porostou tu dobře i sedmikrásky a česnek medvědí. Při sázení rostlin, které se množí podzemními oddenky, jako je třeba máta, je lépe zasadit rostlinu do většího květináče a pak celý květináč zahrnout zeminou. Jinak riskujeme, že po několika letech ovládne celou spirálu. Také rozmarýn sázíme raději s květináčem a na zimu ho přenášíme do chladné místnosti, aby nevymrzl. U rostlin, které jsou v dospělosti robustní, ja− ko třeba pelyněk, estragon nebo šalvěj, pečlivě zvažujeme, kam je zasadíme, ně− kdy je lépe pro ně vybrat nějaké přilehlé místo a nesázet je přímo do spirály, i když jejich růst budeme „brzdit“ častým sklízením.
Jezírko ve spodní části spirály bude vítaným napajedlem pro různé druhy hmyzu, hlav− ně včely, a také samozřejmě pro ptáky, kteří se tu i rádi vykoupají, jen nesmíme zapo− menout na možnost bezpečného přístupu na břeh, aby se jezírko nestalo pastí. Přímo v jezírku můžeme pěstovat třeba potočnici nebo puškvorec. Každá bylinková spirála, kterou si postavíte, bude jedinečné a neopakovatelné dílko. Šikovní kutilové mohou do jejího středu zabudovat třeba samozavlažovací systém, děti třeba jeskyňku pro skřít− ky. V každém případě vám krása i užitek bylinkové spirály přinese mnoho radosti po mnoho let. Stojí za to se do stavby pustit. Když už jsme se nechali inspirovat permakulturou, mohli bychom ještě zkusit pěstovat rostliny v klíčových dírkách. Ptáte se, co to je za hloupost? Že by nějaké nové úsporné opatření? Nebo snad snaha využít k pěstování potravin kdejaký sebemenší prostor? Ne− lekejte se a podívejte se na obrázky 41a a 41b. Na prvním je klasické uspořádání záhon− ků, kde každá plodina má svůj geometricky ohraničený, přesně vytyčený prostor, tak, jak jste na to zvyklí v klasických zahradách. Všude panuje řád. Tak, jak to má být… Na druhém obrázku je sice také uspořádání plodin na záhoncích, ale na první pohled trochu neobvyklé. Když přimhouříte oči, napadne vás podobnost s klíčovou dírkou. A jsme doma. K čemu že je to dobré, takhle divné záhonky? První výhodou je lepší vy−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
75
·
· ·
Hra světla, stínu a tvarů
Hra světla, stínu a tvarů
· ·
·
· ·
·
a
b
· · ·
provázky pro pnoucí rostliny, nebo zde můžeme ohradit malý prostor, kam budeme ukládat zbytky zeleniny a plevele. Kruh nebo kráter nemusejí být v jedné rovině, ale po vzoru „sluneční pasti“ můžeme nechat jejich severní okraj vyšší. Pokud je naše zahrada na svahu, nabízí se zbudování suché zídky, ve které se bude dařit dobře nejen skalničkám, ale i ještěrkám, slepýšům a pavoukům. Jen jim tam ne− smíme zapomenout nechat štěrbiny, do kterých se mohou v případě nebezpečí scho− vat, případně si tam založit hnízdo.
· · · · · ·
Členitost naší zahrady má ještě jeden význam, na který se trochu pozapomíná. Kdo chodí přírodou s otevřenýma očima, jistě si všiml, že v prohlubních a členitém terénu najdeme mnohem více rosy. Rosa je pro rostliny v suchém období cenným zdrojem vláhy a umožňuje přežití rostlin bez naší dennodenní péče.
· · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · ·
·
· ·
·
· ·
·
· Obrázek 41 · Záhon klasický (a) a klíčová dírka (b)
·
·
užití prostoru. Cestičky zabírají méně místa. Na celý záhonek při tom pohodlně dosáh− neme. Při vysazování postupujeme tak, že rostliny, které vyžadují nejvíce naší péče ne− bo se často sbírají (salát k česání, ředkvičky, špenát apod.), sázíme a sejeme nejblíže cestiček, aby byly stále po ruce a pohodlně se obhospodařovaly, dál pak umístíme ty, které vyžadují méně péče, jako jsou třeba rajčata, hrách, keříčkové fazole. Nejdál bu− dou rostliny, které vyžadují během vegetace jen minimální péči, jakou jim můžeme po− skytnout nářadím na dlouhé násadě. To jsou třeba košťáloviny nebo mrkev, petržel, případně pórek apod. Kolem oblouků pak můžeme pěstovat trvalky, velmi dobře se hodí třeba topinambury, které tvoří i ochrannou clonu proti větru, jen je dobré je udr− žovat pod kontrolou, aby se nám nerozrostly po celém záhoně. Jak? Třeba zase osvěd− čeným kartonem. Na některá místa, která by se nám zdála špatně dosažitelná, může− me do záhonů umístit i ploché nášlapné kameny nebo si vypomoci malým prkénkem. Další výhodou takového uspořádání jsou i delší okraje záhonků. Proč to má význam? Představte si třeba okraj lesa, mez nebo břeh rybníka. Možná jste si všimli, že na tako− vých místech, kde se stýkají dva druhy biotopů, tedy na jejich okrajích, rostou rostliny nejlépe. My vlastně těmi záhonky tak trošku kopírujeme přírodní vzory, mezi kterými bychom marně hledali pravidelné obdélníky a čtverce, a snažíme se vytvořit našim ros− tlinám optimální podmínky. Není nutné přetvořit celou zahrádku najednou; pokud vás tenhle nápad zaujal, můžete ho vyzkoušet postupně, třeba se vám klíčové dírky zalíbí, mně se alespoň zdají mnohem hezčí i účelnější než klasické rovné záhonky.
·
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · Obrázek 42 · Kruhový záhon
·
· Obrázek 43 · Schematický průřez suchou zídkou
· · · · · · · · · · · · · · · ·
Dalším, v zelinářské zahradě trochu neobvyklým tvarem záhonu je kruh. Mohl by to pro nás být symbol harmonie, symbol dokonalé souhry jednotlivých prvků systému na naší zdravé zahradě, kdy vše je v rovnováze. Ne náhodou býval kruhový bylinkový zá− hon středem starých klášterních zahrad. Kruhový záhon však můžeme upravit i pro ze− leninu. Když do středu záhonu umístíme kámen nebo skupinu kamenů, bude to mís− to kumulace energie. Střed může být nejhlouběji, pak se kolem něj bude udržovat vlhkost, nebo nejvýše, pak bude čerpat nejvíce energie ze slunce. Uprostřed kruhu mů− že být zatlučená trubka, do které zasuneme dlouhou tyč, ke které můžeme natáhnout
76
· · · · · · · · · · ·
77
·
·
Pomocníci z živočišné říše
·
· ·
·
· ·
·
·
Kapitola 8
· · · ·
Pomocníci z živočišné říše
· · · · · · · ·
·
zemina / listí / kompost
větrací trubka
·
výška 14 cm
hloubka 40 cm výška 30 cm
zahnutí proti zatékání
· · · ·
· Obrázek 44 · Nákres ježčího příbytku
·
vidla večer, protože je to poměrně hlučný živočich. Někdy se nám poštěstí najít i jeho hnízdo s mláďaty. Určitě máte měkké srdce a rádi byste se „těch sirotečků“ ujali, ale prosím, nesnažte se je hned „zachraňovat“, aniž byste se přesvědčili, že jejich matka opravdu uhynula. Vypiplat takové mládě není vůbec jednoduché. Pokud byste to po− važovali za nezbytné, pak si zjistěte dopředu, co takový tvoreček potřebuje, a připrav− te se na to, že je to horší než odchovat štěňata. Častěji najdeme pozdě na podzim mlá− dě, které ještě nemá dostatek tuku, aby přečkalo zimu. Pokud je lehčí než 300 g, je lé− pe ho trochu vykrmit, ale napřed si také zjistěte, jak se o ně postarat. Poradí vám např. v Brně v Ekologické poradně na Panské 9.
· · · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Stejně jako plané rostliny, mají i volně žijící živočichové svoje místo v každé zdravé pří− rodní zahradě. Už jsme pochopili, že zahradu sdílíme se spoustou dalších živočichů. Sa− mozřejmě si nebudeme namlouvat, že jsou všichni stejně vítaní, některé nadšeně obdi− vujeme a radujeme se z jejich přítomnosti, některé pozorujeme spíše s obavami a hledá− me cesty, jak jim ten kousek země, který byl svěřen do naší péče, znechutit. Především vítaní jsou živočichové, kterým slouží za potravu konzumenti naší zeleniny a ovoce. Jak to tedy zaonačit, aby se u nás zabydleli? Co takhle si je prostě přinést z okolní přírody? To bych vám rozhodně nedoporučovala. Nic byste tím totiž nezískali, protože takový ži− vočich by se ze všeho nejdříve snažil naši zahradu opustit a vydat se tam, odkud jsme ho přinesli. Navíc to vůbec není potřeba. Mnohem jednodušší, než takové živočichy prac− ně hledat a lovit v přírodě, je připravit jim na naší zahradě podmínky vhodné k životu. Pojďme se tedy podívat, jaké druhy bychom na zahradě mohli potřebovat a co pro ně můžeme udělat, aby se u nás cítily dobře. Symbolem pilného zvířecího pomocníka každého přírodního zahradníka je ježek. V dětských knihách ho často najdete namalovaného s jablíčkem na hřbetě, ale nedej− te se mást. Ježek dává přednost masité potravě, mezi jeho oblíbené pochoutky patří hlavně různí plži a hmyz. Vychází na lov vpodvečer a den tráví ukrytý někde v houš− tí nebo pod hromadou větví. Je jasné, že se mu nezavděčíme anglickým trávníkem, i když by se mu po něm dobře dupalo. Aby u nás mohl strávit i zimu, měli bychom mu poskytnout alespoň hromadu větví a listí (na ploše cca 2 m2). Pod hromadou by měla být prohlubeň, která nepromrzne, 30 až 50 cm hluboká. Pokud nám opravdu zá− leží na tom, aby u nás ježkovi nic nechybělo, můžeme mu dokonce vybudovat příby− tek. Jak by měl vypadat, můžete vidět na obrázku. Ježčí přítomnost zpozorujeme zpra−
Mezi oblíbené pomocníky patří různé druhy ptáků, pokud zrovna nehodují na na− šich třešních nebo vinohradu… O tom, jak pro jednotlivé druhy zbudovat budky a čím je v zimě krmit, toho bylo už napsáno mnoho. Trošku se ale zapomíná, že ptáci potře− bují také pít, a pokud není voda nablízku, zahánějí žízeň ozobáváním rašících pupenů nebo šťavnatých plodů. Pokud tedy chcete, aby vám více prospívali než škodili, zbu− dujte jim bezpečné mělké napajedlo, případně i koupaliště. Zajištění bezpečí je nutné samozřejmě i u budek a krmítek. Pokud se ale stanete svědkem útoku dravého ptáka, nemějte mu to za zlé, i on je součástí přírody. Pokud byste chtěli zabránit opakovaným útokům na krmítko, nechte nad ním vět− ší skleněnou nádobu vyplněnou zmuch− laným alobalem. Dravci mají velmi citli− vý zrak a změny odlesků alobalu je zne− pokojí a od útoku odradí. Pokud jde o zaplašení špačků a kosů od zrajících třešní, je třeba střídat různé druhy plaší− tek, ale vždy je dát na spodní větve až v době zrání. Osvědčily se mi vadné CD disky zavěšené na niti. Ptáci pak hodo− vali jen na horní části stromu, kterou jsem jim přenechala. Další živočich, který si určitě zaslouží postavit budku, pokud pro něj nejsou v okolí naší zahrady jiné vhodné úkryty,
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 45 · Ježčí kojenec
·
· ·
·
·
·
·
· ·
·
·
· ·
drátěné pletivo zabraňující ucpání trubky vchod hobliny, noviny, listí sláma
·
·
78
79
·
· ·
Pomocníci z živočišné říše
Pomocníci z živočišné říše
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 46 · Plašítko na dravce
· ·
Také krtek není u zahrádkářů příliš v oblibě, zvláště když vyleze ze země někde uprostřed záhonu nebo dokonce skalky. Ale kromě toho, že občas nepohrdne žížalou, zahrádkáři nekonkuruje, a dokonce mu pro− kypřuje půdu. Můžeme toho využívat a do krtin vysa− zovat sazenice. Že by vám je sežral se opravdu bát ne− musíte. Zeminu z krtin můžete využít i do květináče, je to čistá, odpočatá půda z hlubších vrstev. Pokud nám krtek, přestože sežere spoustu slimáků a jiné ha− věti, na zahrádce vadí, můžeme ho zaplašit pomocí PET lahve s vyřezanými nebo přivázanými křidélky, nasazené volně na tyči (obr. 48). Vítr, otáčející lahví, způsobuje v zemi pro krtka nepříjemné vibrace. Půso− bí to však jen na vzdálenost cca 2 m a musíme krtka vytlačovat systematicky, hlavně ne k sousedovi! Plašít− ko funguje i k odpuzení hryzců a hrabošů.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
je netopýr. Nemá sice díky strašidel− ným pohádkám a pověrám moc dobrou reputaci, ale je v tom úplně nevinně. Naopak, je neuvěřitelně schopným a pil− ným konzumentem drobného létajícího i lezoucího hmyzu, především různých obalečů, jejichž housenky nám provrtá− vají ovoce. Budka pro netopýry je plo− chá a má vletovou štěrbinu na spodní straně, podobně jako včelí úl (koupit si ji můžete ve výše zmíněné Ekologické poradně). Pokud byste našli na zemi po− raněného nebo zesláblého netopýra, ne− chytejte ho do holé ruky, mohl by vás ve strachu kousnout. Nejlepší je vzít ho v kožené rukavici do krabice s otvory a donést do nejbližší zoologické zahra− dy (nebo pokud jste z okolí Brna, do zmíněné Ekologické poradny). Na cestu mu dejte kapátkem nebo na špejli ales− poň pár kapek vody.
· Obrázek 47 · Budka pro netopýry
Dobře na tom nejsou ani rejsci a bělozubky. Na− vzdory tomu, že mají typické protáhlé čumáčky a ži− ví se také hmyzem, případně slimáky, lidé si je často pletou s myšmi a hraboši a pronásledují je. Naštěstí většinou patří ke vzácným a skromným návštěvní− kům, o kterých ani nevíme.
·
Ani žáby by na zdravé zahradě neměly chybět. Přes den jim stačí stinný vlhký úkryt někde pod listím, dřevem nebo kamenem. Většina z nich, podobně jako čolci a mloci, potřebuje vodu jen v ob− dobí rozmnožování, pokud ale dosáh− neme toho, že si v našem jezírku žáby nakladou vajíčka a z pulců se vyvinou malé žabičky, je to důvod k radosti, pro− tože se k nám budou stále vracet. Jejich potravou jsou drobní slimáci, mouchy, komáři a další hmyz. Ještěrky a slepýši nezůstávají v konzu− maci podobné „havěti“ pozadu, zvláště slepýš nám může vydatně pomoci svou zálibou v drobných plžích, především sli− mácích. Přes den se tito plazi rádi vyhří− vají na kamenné zídce, kde mohou při vyrušení najít úkryt mezi kameny. Ještěr− ka často klade vajíčka do štěrbin mezi ka− meny, slepýš pro kladení vajec vyhledá− vá vlhčí místa, často ho zastihneme pod hromadou sena nebo v kompostu.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 48 · Plašítko na krtky a hlodavce
·
z PET lahve
·
Dostáváme se k živočichům, kteří se u našich moudrých předků těšili velké vážnosti, pro− tože je zbavovali obtížných hlodavců lépe než kočky. Dokonce jim dávali mléko a nazý− vali je „hospodáříčci“. Ano, mluvím o hadech. „Brr, fuj…,“ řekne většina lidí při předsta− vě, že by měli na zahradě hada. Ale pro někoho to může být i zajímavé. My hady na za− hradě máme a jsme rádi, že se u nás i rozmnožují. Hadi mají totiž při chytání hlodavců jednu velkou výhodu oproti kočce, že totiž klidně vlezou do myší díry. Na podzim, když se ochladí a hadi přestanou lovit, musíme pozorně sledovat, co se děje na záhonech, ji− nak hraboši nepozorovaně sklidí kořenovou zeleninu místo nás. Pokud jste si na před− stavu, že máte na zahradě hady, zvykli, čtěte dál, dozvíte se, jak založit „hadník“ neboli líhniště pro hady, slepýše a ještěrky. Potřebujete k tomu nějaké větvičky, třeba ze zimní− ho řezu stromů, pár kartonových krabic nebo staré noviny a pak organický materiál, kte− rý normálně dáváte na kompost. Hadník je vlastně něco jako dlouhodobý kompost, kte− rý nepřehazujeme. Pokud byste se styděli, že si na zahradě chováte hady, můžete to i za kompost vydávat. Ale sousedům to raději řekněte a přineste jim ukázat malinkou užov− ku, až nějakou za rok na podzim potkáte, aby se nebáli. Jen pokud vaše zahrada leží v oblasti hojného výskytu zmijí, buďte opatrní a hadník oddělte od zbylé zahrady širším pruhem sečeného trávníku, přes který se hadi neradi vydávají, protože se tam necítí bez− peční, nebo ho raději nezakládejte. Nejlepší způsob založení hadníku je za pomoci čtyř sekcí starého drátěného plotu – to je pletivo upevněné do rámu 1 × 2 metry. Sestavíme je do čtverce a v rozích spojíme drátem. Pokud nemáme pletivo, stačí třeba plaňky, ale
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
80
81
·
· ·
Pomocníci z živočišné říše
Pomocníci z živočišné říše
· ·
·
· ·
·
a
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
b
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 49 · Zmije (a) a užovka (b) – znaky k rozlišení
· Obrázek 50 · Hadník
musí mezi nimi být cca 3cm mezery. Na dno ohrazeného prostoru naklademe vrstvu vět− viček, klacíků, ba dokonce i velkých větví a překryjeme papírem. Na to dáme další vr− stvu klacíků a zase papír. Další vrstva bude výhřevnější, poslouží nám třeba plesnivé se− no, listí, posečená tráva, piliny a hobliny, ořezané výhonky růží, plevele a třeba i přírod− ní textil. A zase větvičky a zase papír a zase směs organického materiálu až do úplného vyčerpání zásob. Pak nejméně rok neděláme nic, ale taky nic neočekáváme. Hromada sesedne, a tak můžeme přidat ještě další materiál. Po roce můžeme nakouknout pod hor− ní vrstvy. Pokud odhalíte velké množství mnohonožek, stonožek, svinek a stinek, tak je to na dobré cestě. Možná, že zde již najdete slepýše nebo ještěrku. Za další rok, půjde− −li všechno dobře, se zde setkáte s vajíčky užovky obojkové nebo hladké. Připomínají malinké ping−pongové míčky. Ten samý rok se rozloučíte s hraboši a hryzci, kteří, ač ne− radi, opustí vaši pohostinnou zahradu a postěhují se ke vzdálenému sousedovi (zn.: „ne− má hadník“), nebo skončí v hadím žaludku. Přítomnost šelem na zahradě nám sice také do jisté míry pomáhá s obtížnými hlo− davci, ale kromě drobné lasičky se na šelmy díváme trochu s obavou. Dovedou při honbě za kořistí udělat na zahradě pořádnou „paseku“. Mnohem větším přínosem jsou dravci z hmyzí říše. Respekt si zasluhují zvláště střevlíci. Zdržují se na stejných místech jako slimáci a va− jíčka plžů i menší jedinci často končí v jejich kusadlech. Kromě toho spořádají mnoho
housenek, drátovců i dalších bezobratlých, dokonce se nezaleknou ani mandelinky bramborové. Osvědčilo se mi dávat na boční cestičky stará trouchnivějící prkna, pod kterými často střevlíky zastihnu. Už jsem se zmínila, že trouchnivějící dřevo je místem, kde se vyvíjejí i dravé larvy střevlíků. Přirozeným místem výskytu střevlíků jsou travna− té meze a louky, zdržují se i na zaplevelených místech, takže vidíte, že všechno „zlé“ (tedy když nestíháte vyplet) je i k něčemu dobré. Lovením drobnější kořisti doplňují střevlíky drabčíci a páteříčci. Drabčíky poznáme podle oválného tmavého tělíčka, vel− mi krátkých krovek a často zdviženého konce zadečku. Můžete se s nimi setkat třeba na „červivých“ houbách, protože jejich hlavní potravou jsou larvy much. S těmi nám pomáhají i na zahrádce, kde se jim dobře daří pod nastýlkou. Jejich přítomnost je známkou, že se na zahradě nepoužívají pesticidy, jsou na ně totiž velmi citliví. Také páteříčky na zahrádce vítáme, často je zastihneme na květech, kde dospělci příleži− tostně sbírají pyl. Jejich larvy jsou dravé a živí se housenkami a drobnými plži, které najdou v půdě. Pro svůj vývoj potřebují neobdělávanou půdu, proto je pro ně důleži− tá i ta naše „divočinka“.
·
Také pavouci různých druhů se dovedou postarat o mnoho nepříjemného hmyzu i ji− ných bezobratlých. Za tím účelem staví například křižáci, pokoutníci, snovačky a plachet− natky různé sítě, ve kterých uvízne mnoho much, mšic, mer, křísů i kobylek, ploštic, brouků i motýlů a podobně. Jiné druhy, například skákavky, specializující se v sadech především na housenky obalečů, se kořisti zmocňují skokem. Někteří pavouci za kořistí běhají, například běžníci a slíďáci. Jejich kořistí se stávají hlavně různí květopasi, mšice, ploštice a housenky i dospělci obaleče. Nápadní jsou pavouci ráno, kdy jejich sítě zdo− bí korálky rosy. Mnoho pavouků ale žije skrytým životem pod kameny, kde se živí půd− ními členovci, například mnohonožkami, které při přemnožení ožírají kořínky rostlin.
·
Pro pavouky jsou důležitá stanoviště s rozmanitou vegetací, na poli jich mnoho nena− jdeme, většina jich je zničena při sklizni nebo orbě. Na přírodní zahradě, hlavně tam, kde se neryje, se hojně vyskytují na zatravněných i zamulčovaných plochách nebo v korunách stromů. Podobná stanoviště mají v oblibě i sekáči, k jejichž potravě patří kromě hmyzu i drobní slimáci nebo malé žížaly. Slunéčko sedmitečné zná každé malé dítě a je o něm všeobecně známo, že se živí mšicemi, údajně jich dokáže sníst 40–60 denně, což se zdá přímo neuvěřitelné. Dravé jsou i jeho larvy, podobně jako larvy pestřenek a zlatooček se živí převážně mšicemi. Některé druhy slunéček se specializují na červce, roztoče, svilušky, některé dokonce pojídají i mycelia hub na rostlinách (padlí). Slunéčka mohou přezimovat pod kůrou stromů nebo v puklinách skal. Často také spolu s jinými druhy hmyzu najdou úkryt v zaschlé vegetaci. Proto je vůči nim přátelské neuklízet úzkostlivě všechny odkvetlé rostliny. Zimní zahradu takové rostliny zkrášlí, nafoukané krystalky ledu jim dodají zvláštní půvab. Zbylá semena zelenin i květin mohou zase pomoci mnoha živočichům překonat dlouhou zimu. Pestřenky jsou mouchy, které svým zbarvením napodobují vosy a podobně jako včely se podílejí na opylování četných druhů rostlin. Dospělci se totiž živí hlavně pylem a nek− tarem, na zahradu si je přilákáme kvetoucími planými rostlinami, hlavně z čeledi miříko−
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
82
83
·
· ·
Pomocníci z živočišné říše
Pomocníci z živočišné říše
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
vitých. Možná jste si jich všimli, jak dovedně mávají křidélky ve vzduchu nad květy tak, že se téměř udrží na jednom místě. Dravé larvy pestřenek vysávají mšice, mery, svilušky i malé larvičky brouků. Larva se vyvíjí přibližně dva týdny a během této doby spořádá údajně několik set mšic. Za dva týdny po zakuklení se vylíhne nový dospělec, za rok tak mšicožravé druhy stihnou až 5 generací. Vidíte tedy, že mšice jsou vlastně v přírodě vel− mi potřebné a navzdory tomu, že se velmi rychle množí, je po nich velká poptávka. Zlatoočka (obr. 75 v barevné příloze) jsou téměř průsvitná nazelenalá stvoření, která občas najdeme v zimě za oknem. Dospělci jsou draví, ale pokud nemají dostatek šťav− natých slaďoučkých mšic, dokrmují se i pylem a nektarem z květů. Je zajímavé, že je− jich vajíčka zprvu vědci pokládali za nějaký druh houbiček, protože jsou opatřena dlouhými stopečkami. Líhnoucí se malé larvičky jsou totiž tak při chuti, že by se jinak do vlastních vajíček mohly pustit. Jejich potravou jsou kromě vajíček různého hmyzu mšice, mery, larvy much, malé housenky, červci, roztoči a svilušky. Pokud se tedy zla− toočka uchýlí k vám domů na zimu, vyberte jim nějaké klidné místo, kde vám nebu− dou vadit, a važte si toho, že je tam máte. Ochranu si rozhodně zaslouží. Do vaší za− hrady je přilákají kvetoucí rostliny s drobnými květy, oplývajícími hojností pylu a nek− taru. Nepěstujte tedy jen zahradní plnokvěté formy květin, které udělají radost jen vám. Kvetoucí plané rostliny jsou důležité i pro celou řadu drobných parazitických blanokří− dlých, ať už jsou to lumci, lumčíci nebo mšicomaři a další. Samičky těchto blanokřídlých kladou dlouhým kladélkem svá vajíčka přímo do housenek a larev svého hostitele. Dosta− nou se prakticky všude a jejich larvičky se pak vyvíjejí v těle housenek či kukel motýlů, housenic pilatek nebo v různých stadiích mšic. Mšice, které v sobě mají kuklu mšicomara, jsou soudečkovitě nafouklé, většinou žlutavě nebo světle hnědě zbarvené. V přírodních ekosystémech přispívají mšicomaři a ostatní miniaturní vosičky velmi významně k udržení rovnováhy, protože jsou schopné se množit stejně rychle jako přemnožený hmyz. Parazi− tické vosičky z rodu Trichogramma se proto dokonce uměle množí a aplikují do sadů po− mocí papírových kapslí. Podrobnosti se můžete dozvědět na www.biocont.cz. Větší vosy patří spíše k živočichům, ze kterých máme obavy, a na zahradě je proto vi− díme neradi. Přesto jejich žihadla slouží hlavně k ochromování housenek a much, kte− ré si pak odnášejí do hnízda. I když je vidíme hlavně sát na zrajících plodech nebo od− ložené limonádě, dokážou vosy pohubit mnoho škodlivého hmyzu. Naneštěstí se po nakousnutí vosou plody rychle začnou kazit, většinou se infikují moniliovou hnilobou. Škody na plodech zmírníme, když někde pod stromem v kbelíku, tak, abychom na ně omylem nešlápli, necháme pro ně a pro včely pár přezrálých plodů. Také blízkost na− pajedla je přínosem, vosy totiž často na ovoci hasí žízeň. Ovoce sbírejte brzy ráno, kdy vosy nelétají. Mnohem větší strach mají lidé z velkých sršňů, jejichž žihadlo je mnohem bolestivější. Ale není třeba propadat panice, sršeň je méně agresivní, a pokud ho ne− ohrožujete, letí si svou cestou. Na ovoci tolik nehoduje, často jsem ho ale viděla pořá− dat vosu nebo včelu „zpitou“ sladkou ovocnou šťávou. Zato motýli patří většinou k vítanými návštěvníkům naší zahrady, alespoň ti velcí, ba− revní. Přilákat je můžeme vysazením rostlin, které je přitahují. Jednou z nejoblíbeněj− ších je okrasný keř komule (Budleya). Z květin hlavně ty, které mají mnoho květů pl−
ných nektaru, jako jsou hvězdnice, slunečnice, třapatka nachová, bodláky apod. Pokud jde o rozmnožování motýlů, uděláme jim radost, když někde v „divočince“, nejlépe na okraji zahrady (aby nás sousedi nepomluvili) ponecháme trs kopřiv. Ne, nedělám si le− graci. Možná jste slyšeli, že jeden z krásných motýlů se dokonce jmenuje babočka kop− řivová. Méně se ví, že na kopřivách se vyvíjejí housenky mnoha druhů motýlů, asi tu− ší, jak zdravá je to rostlina. Z některých motýlů, například bělásků, ovšem moc radost nemáme, i když jsme se je už naučili zmást vůněmi. Mimochodem, prý je odradí i va− ječné skořápky poházené po záhoně – myslí si, že tam už jiná samička klade vajíčka. Nevím, můžete si to vyzkoušet. Motýlům chutná nektar určitého druhu rostlin. Mezi ni− mi jsou letničky, trvalky i keře. Můžeme je tedy sesázet k sobě a pak se chodit kochat pohledem na jedno místo, nebo umístit roztroušeně takové rostliny po celé zahradě, a pak motýly potkávat jako milé oživení. Škvoři nejsou sice typičtí dravci, ale mšice si dají mnohem raději než naši zeleninu a ovo− ce. Můžeme jejich záliby využít a připravit jim mobilní domečky a za potravou je pak pře− sunovat. Stačí nám k tomu obrácený květináč vystlaný dřevitou vlnou nebo senem. Otvo− rem v jeho dně provlékneme drát, kterým smotek výstelky přichytíme a zavěsíme ho na strom dnem vzhůru tak, aby se okraj květináče dotýkal větve. Pokud si potřebujete škvo− ry rychle nalovit, umístěte tento škvoří domeček na keř černého bezu. Černý bez je častým hostitelem mšic, a zároveň proto hostí i mnoho živočichů, kteří se mšicemi živí. Pokud bys− te chtěli očistit od mšic rostliny v květináči nebo ve skleníku, můžete si pod bez natáhnout plátno nebo papír a tyto živočichy si na něj setřást a přenést je, kam potřebujete. Není třeba znát všechny druhy hmyzu, se kterými se na zahradě setkáte, ale pokud si dáte práci a po− díváte se na ně zblízka, otevře se vám nový a úžas− ně zajímavý svět. Pro lepší přečkání zimy nebo ne− příznivého počasí můžeme i hmyzím pomocníkům připravit drobné úkryty. Osvědčenými jsou snopky rákosu, srovnané do PET lahve s uříznutým dnem, kterou pak umístíte vodorovně, aby dovnitř nepr− šelo. Může být zapuštěná do nějaké meze nebo za− věšená u kůlny, místo jistě společně s vašimi dět− mi vyberete nejlépe sami. Můžete použít i snopky různě velkých klacíků, kusy dřeva s vyvrtanými ot− vory různé velikosti, tvárnice, vybudovat různé hmyzí domečky a třeba i hmyzí „panelák“. V každém případě bychom měli mít úctu k rozma− nitosti hmyzí říše a uvědomit si, že aplikací chemic− kých látek neuváženě ničíme zbraněmi hromadné− ho ničení i „nevinné civilní obyvatelstvo“; vězte, že obnovit přírodní rovnováhu je pak mnohem prac− nější a vlastně ani není v silách člověka.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 51 · Domeček pro škvory
· · ·
· ·
·
·
84
85
·
·
Co dělat proti šíření houbových chorob?
·
· ·
·
· ·
·
Kapitola 9
· · · ·
Prevence
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Ani proti jiným nezvaným hostům nemusíme nikterak bojovat, o většinu se potichu a nepozorovaně postarají pomocníci z řad dravých živočichů. Je to součást přírodního procesu. Snad jen v době, kdy se přírodní rovnováha na naší zahradě teprve pozvolna rozvíjí a je ještě křehká, můžeme něco podniknout na obranu našich rostlin. Mějme ale vždy na paměti, že tak jako naše nemoc je vlastně důsledek, že jsme něco zanedbáva− li nebo dělali špatně, tak i na zahradě výskyt škodlivých organismů signalizuje nějakou chybu. Třeba jsme pohnojili příliš nebo v nevhodnou dobu, nechali mezi rostlinami má− lo prostoru, vyseli nevhodnou odrůdu nebo plodinu, která u nás nemá dobré podmín− ky, zbytečně zalévali… Někde došlo k porušení rovnováhy a „příroda“ to přišla vyřešit po svém. Zamysleme se tedy nad příčinou. Je to někdy jako detektivka, ale pokud pří− činu odstraníme, nemusíme řešit následky. Takže stejně jako v případě našeho zdraví je prevence mnohem jednodušší a účinnější než léčba. A ještě jednu věc bychom měli mít na paměti. Ve zdravé zahradě usilujeme o soulad a spolupráci s přírodou, proto i pří− padné „konflikty zájmů“ řešíme raději smírem a k boji (i když biologickému nebo me− chanickému) se uchylujeme jen v krajním případě. Vždyť pokud hubíme škůdce, ubírá− me tak vlastně těm výše zmíněným pomocníkům potravu, a vlastně tím zároveň vyjad− řujeme pochybnost o jejich schopnostech se s „kalamitou“ vypořádat. A taky se nabízí otázka, co pokládáme za „kalamitu“. Nepropadejme panice při spatření pár housenek nebo mšic, spíše zkusme pozorovat, za jak dlouho se s nimi rostlina a její pomocníci vypořádají. Teď si asi myslíte, že jsem se spletla, jak se s nimi může rostlina vypořádat? Do jisté míry může. Je totiž schopná mobilizovat obranné látky, podobně jako to fun− guje při imunitní reakci u živočichů, a tím dokonce škůdce odpudit. Takže malé množ− ství škůdců funguje trošku jako očkování. Pokud nezasáhneme, budeme pak moci sle− dovat i postupné pokroky v nastolení přírodní rovnováhy na zahradě.
86
Vytvořit opravdu fungující zdravou za− hradu trvá zpravidla nejméně tři roky, než se všechny procesy dostanou do souhry a nastane tu rovnováha mezi vznikem a rozkladem, harmonie mezi živočichy, rostlinami, půdou i mikroor− ganismy. Než zažijeme takovou harmo− nii, do které už téměř nemusíme zasa− hovat, bude to stát hodně trpělivosti. Hlavně pokud jsme byli zvyklí případný výskyt škůdců nebo chorob řešit rychle a radikálně pomocí chemických pro− středků. To, že jsme se dobrovolně roz− hodli těchto „jednoduchých“ metod vzdát, ovšem neznamená, že se musíme vzdát i úrody zeleniny a ovoce a nechat vše „napospas“. Stejně jako naše zdraví udržíme nejlépe otužováním a prevencí, · Obrázek 52 · O mšice se slunéčka rychle postarají. i na zahradě existuje mnoho způsobů, jak udržet zdraví rostlin pod kontrolou. Prvním základním předpokladem je nerozma− zlovat rostliny zbytečným častým zaléváním ani přehnojováním. Na takové rostliny, je− jichž pletiva jsou řídká a šťavnatá, mají škůdci přímo „radar“. Také „vůně“ čerstvého hnoje dokáže přilákat mnoho much, včetně těch, které se živí rostlinami, takový hnůj proto na záhony nepatří. Základním preventivním opatřením je samozřejmě výběr odolných rostlin, tomu byla věnována celá kapitola. Ale pojďme se podívat, co může− me dělat, když se choroby nebo škůdci přece jen objeví, nebo jak jim předcházet. Po− kud vás toto téma trápí, najdete mnoho užitečných informací v Obrazových atlasech chorob a škůdců.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Co dělat proti šíření houbových chorob
· ·
Jistě znáte počasí „na houby“. Z lesa se paří, všude vlhko a teplo, dusno. Pokud do− pustíme, aby se mezi naší zeleninou, jahodami nebo v korunách ovocných dřevin dr− žel podobný těžký vlhký vzduch, můžeme se těšit na úrodu plísně šedé, moniliózy, ka− deřavosti broskvoní apod. Stagnující teplý a suchý vzduch zase výborně prospívá roz− voji mycelia padlí, které se projevuje moučnatým povlakem na listech. Pokud je naše zahrada ve vlhkém dolíku, kde vzduch neproudí, nezbývá než vsadit na rezistentní odrůdy a udržovat koruny stromů hodně vzdušné a otevřené. Protože strategie může− me zvolit různorodé, uspořádala jsem je pro přehlednost do tabulky 10.
·
O některých houbových chorobách bychom měli vědět trochu více. Příkladem je třeba rez hrušňová. Projevuje se oranžovými skvrnami na listech, na jejichž rubu pak na− jdeme zvláštní pohárkovité, k vrcholu zúžené výrůstky. V poslední době je stále častěj− ší, protože se stalo módní záležitostí mít na zahradě kromě anglického trávníku i růz− né exotické jehličnany. Jak to spolu souvisí? Tato rez se totiž vyvíjí na cizokrajných
·
87
· · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Prevence
Co dělat proti šíření houbových chorob?
· ·
·
·
· · · · · · · ·
· Tabulka 10 · Strategie prevence houbových chorob rostlin bez použití chemie
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
jalovcích. Čím blíže obě hostitelské rostliny rostou, tím je napadení větší. Na rybízech se můžeme setkat se rzí vejmutovkovou, mezihostitelem je zde borovice. Kromě vzduš− ného stanoviště můžeme příznaky choroby, oranžové puchýře na listech, zmírnit vysa− zením pelyňku pravého mezi keře rybízu, případně na jaře odvarem z pelyňku listy opakovaně postřikovat. Strupovitost brambor je nepříjemná choroba, která se projevuje hnědými popraska− nými skvrnami na hlízách, které sice jejich kvalitu nezhoršují, ale narušují skladovatel− nost brambor. Tady je nejjednodušší prevencí používat jen zdravou sadbu. Pokud se přesto strupovitost opakovaně vyskytne, může být chyba i v příliš lehké a vápenaté pů− dě nebo v příliš citlivé odrůdě. Také před plísní na bramborách se můžeme chránit zdravou sadbou. Větší nesnáze působí plíseň bramborová na rajčatech a okurkách. Dobrou prevencí je udržovat listy suché a výsadby vzdušné. Pokud je možno nad raj− čaty nebo okurkami zbudovat stříšku nebo je pěstovat u domu pod střechou, je to vel− mi přínosné. Ale většinou jsme odkázáni na počasí, sami samozřejmě zaléváme jen pří− mo ke kořenům. Pokud se plíseň objeví, je možné ji zabrzdit likvidováním napadených listů a plodů. Do určité míry mohou pomoci i postřiky odstředěným ředěným mlékem, odvarem z kopřiv nebo z česneku, cibule a přesličky. Nejlepší prevencí je ovšem vol− ba rezistentní odrůdy. Jedním z nejčastějších dotazů hned po houbových chorobách je: co dělat proti pře− množení mšic. S jejich větším výskytem se setkáváme hlavně při dlouhodobě teplém a suchém počasí. Mšice se při svých výletech orientují hlavně čichem, můžeme jim tedy pořádně „zamo− tat hlavu“ rozvěšením různých aromatických bylin do větví ohrožených stromů. Hodí se k tomu výborně i vylámané zálistky rajčat nebo svazky máty. Také aromatické rostliny,
88
Sartoriusová 1993; Rod 1993; Wolff a kol. 2004. Pozn.: Účinek všech přípravků můžeme zvýšit přidáním stvolů mydlice, případně 1 % mazlavého mýdla nebo 3 % lihu, čímž zvýšíme jejich přilnavost na listy.
·
· Tabulka 11a · Příklady posilujících preparátů z rostlin, které se osvědčily různým pěstitelům při prevenci a léčbě rostlin. Zdroje: Kern 2004, Brunsová 1994, Kliková 1992;
·
1:1 postřik
·
500 g květů svařit a doplnit do 10 l; po 3 dnech scedit.
·
Řebříček
·
2 kg č. listů vařit 30 minut.
·
Reveň (rebarbora)
·
1:5 1–2krát týdně postřik košťálovin Zalévání půdy a sazenic 3 dny po sobě neředěný
·
nebo jícha – nechat 4–6 dnů kvasit. (1 kg) zálistky; 14 dní nechat kvasit.
·
Rajčata
·
Neředěný na vlnatku krvavou, 1:10–20 na mšice a červce – postřik Neředěný – postřik na list (i spodní část!) – opakovat po 1–2 týdnech Neředěný 1:3 od konce května do konce července jednou týdně Zalévat půdu ředit 1:5 až 1:10 – postřik na list nebo na půdu, zálivka
·
x mšice, slimáci, bělásek, mravenci, myši (láká některé druhy mšic, slimákům dává úkryt – možnost vychytání) Prevence všech houbových chorob i částečná ochrana před slimáky Mravenci, dřepčík, housenky běláska, mšice Obaleč jablečný Květilka cibulová Posiluje; prevence proti houbovým chorobám (sněť, strupovitost, padlí, hnědá hniloba, černá skvrnitost i padání klíčních rostlin) Proti mšicím a svilušce snovací Proti běláskům Slimáci Proti černým mšicím na fazolech a třešních, proti plísni bramborové na rajčatech; mravenci, mšice, roztoči, dřepčíci; i proti okusu lesní zvěří Prevence houbových chorob
·
Neředěný – postřik ovocných stromů před květem 1:4 po 10 dnech opakovat
·
Prevence moniliózy
·
Postup – detaily Zajištění proudění vzduchu (prosvětlení koruny, volnější výsadba), zabránění přemokření listů (stříška) Správná volba odrůdy a plodiny Výběr z rezistentních odrůd (další viz kapitolu Odolnost rostlin) Posílení mechanické odolnosti Postřiky výluhy rostlin obsahujících křemík: např. přeslička, mechy, kapradiny Posílení odolnosti rostlin Postřiky hnojivými výluhy rostlin (kopřiva, kostival , humusové výluhy a zředěné a klíčení semen výluhy z kravince apod.), máčení semen ve výluhu z heřmánku (obsahuje růstové stimulátory auxiny) Posílení obranyschopnosti Postřiky jíchami z bylin, huminovými látkami (obsahují látky podobné acylpyrinu, rostlin (otužení) které signalizují rostlině možnost ohrožení) Změna pH na listech Postřiky huminovými látkami a odstředěným mlékem nebo syrovátkou (1:10) v neprospěch houbové nákazy Nasazení konkurenčních Postřiky bylinnými jíchami, odstředěným mlékem nebo syrovátkou (1:10), případně mikroorganismů preparáty obsahující dravé houby např. Polyversum (Trichoderma herzianum) Potlačení pomocí fytoncidů Smíšené kultury (bazalka proti padlí okurkovému, pelyněk proti rzi rybízové, aromatických rostlin cibuloviny proti plísni šedé, česnek proti padlí na růžích, křen proti monilióze, kerblík proti padlí na salátu a výluhy z aromatických bylin s dezinfekčními účinky (česnek, cibule, křen, heřmánek, přeslička, řebříček, pelyněk apod.) Ochrana proti savému hmyzu Zajistit podmínky predátorům, regulovat mravence – zabránit roznášení mšic (vysazení aromatických bylin např. levandule, kerblík nebo odlákání lichořeřišnicí)
Způsob aplikace 1:10 1:5 kropit půdu Do děr a kolem stromů na půdu 1:7 koncem dubna a po sklizni čtyřikrát po 3 dnech; Neředěný od února do vyrašení po 2 týdnech 1:10 Koncentrovaný
·
Opatření Úprava podmínek prostředí
Použití Posiluje obranyschopnost, plíseň šedá na jahodách pochmurnatka, proti plísni bramborové Odpuzuje hryzce a hraboše; proti háďátkům a bělásku Roztoči na jahodách, ostružinách, vinné révě Kadeřavost broskvoní Savý i žravý hmyz Výluh proti slimákům
·
Příprava (na 10 litrů) (1 kg) Slupky a zbytky natě nechat vykvasit 8–10 dní. Černý bez (1,5 kg č. natě); nechat vykvasit Česnek 100 g nakrájených stroužků přelít 1 l vroucí vody. Kapraď (5 kg č. výhonky) půl hod vařit (pro zvýšení samec účinnosti přidat pár roztlučených kaštanů nebo oplodí vlašského ořechu). Křen 300 g listů a kořene rozmělnit, namočit na 3 h do vody a 30 min vařit – do 10 l dešťové vody –1 den odstát nebo přelít listy vařící vodou a nechat 15 min stát. Lichořeřišnice 1,5 kg č. natě přelít horkou vodou a nechat 3 h ponořené, občas zamíchat. Mech Několik hrstí přelít horkou vodou a nechat stát 2–3 dny. Pelyněk pravý (500 g) Jícha z kvetoucích rostlin nebo 300 g svařit a promíchat s 10 l, po 2 dnech scedit. Přeslička 1,5 kg č. natě (1 den nechat vyluhovat v dešťové vodě, pak 1hod vařit;
·
·
Bylina Cibule
·
89
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Prevence
Co s nevítanými živočichy
· ·
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · ·
Způsob aplikace 1–2krát týdně
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Použití Bělásek a zelné mušky 1:1 zabraňuje hnití rajčat a brambor, sněti na fazolích, plísni šedé a nepravému padlí na vinné révě Prevence padlí
·
· · · · · · · · · · · · · ·
30 g suš. květů /1 l krátce povařit
·
Příprava (na 10 litrů) 500 g listů a výhonků zalít horkou vodou a 2 dny nechat vyluhovat
·
· ·
· · · ·
90
Vratič
·
Bylina Šalvěj
·
Sartoriusová 1993; Rod 1993; Wolff a kol. 2004. Pozn.: Účinek všech přípravků můžeme zvýšit přidáním stvolů mydlice, případně 1 % mazlavého mýdla nebo 3 % lihu, čímž zvýšíme jejich přilnavost na listy.
·
· Tabulka 11b · Příklady posilujících preparátů z rostlin, které se osvědčily různým pěstitelům při prevenci a léčbě rostlin. Zdroje: Kern 2004, Brunsová 1994, Kliková 1992;
·
Postřik jabloní před vyrašením; později 1:3 jednou týdně
·
rostoucí v záhonech zeleniny, mšice dezorientují. Samozřejmě i rostliny postříkané kopřivovou jíchou páchnou mšicím stej− ně jako nám. Navíc tím rostliny posílíme. Mšice napadají před− nostně nevyzrálé letorosty, při nebezpečí jejich zvýšeného výskytu můžeme takové zranitelné letorosty nebo vrcholky rostlin (například bobu zahradního) sami preventivně odstra− nit, podobně jako při nebezpečí výskytu houbových chorob. Stejně jako u houbových chorob mšice napadají přednostně rostliny oslabené nevhodnou výživou, rostoucí na nevhod− ných stanovištích, na nezdravých půdách… Proto je hlavní prevencí vyrovnaná a dobrá péče. Jak jsme se už poučili vý− še, mšice mají tolik přirozených nepřátel, že si s jejich výsky− tem nemusíme dělat starosti. Pokud chceme přece jen pomo− ci, můžeme mšice smýt prudkým proudem vody, mechanicky je odstranit nebo použít postřik z kopřiv, vratiče, kapradin, pelyňku, reveně nebo cibule. Působení a stručný návod k pří− pravě těchto bylinných výtažků najdete v tabulce 11. Jen je používejte s citem. Začněte s více zředěným výtažkem na ně− kolika listech a teprve, když rostlina postřik dobře snáší, mů− žete zvýšit koncentraci. Postřikovač si kvůli tomu kupovat ne− musíte, stačí stará malířská štětka. Tam nehrozí ucpání trysek, takže výluh nemusíte cedit přes plátno.
Co s nevítanými živočichy I když jsou lesní mravenci chráněni a svojí dravostí by byli na naší zahradě přínosem, jejich menší příbuzní, kteří si s ob− libou zakládají mraveniště na nejnevhodnějším místech, jsou často spíše nevítanými hosty. Navíc někteří z nich mají podiv− nou chovatelskou zálibu, která nás zpravidla moc nenad− chne. Chovají si totiž mšice, protože s oblibou mlsají medo− vici, kterou mšice uvolňují na listy. Tito mravenci roznášejí mšice hlavně na ovocné stromy a růže a pak ukryti v pukli− nách v kůře čekají na svoji pochoutku. Svoje „stádečko“ udat− ně brání před dravým hmyzem, nezaleknou se dokonce ani slunéček nebo škvorů. Takže co s nimi? Zapomeňte na růz− né hubicí přípravky a zkuste využít selský rozum. Nevítané mraveniště zaklopte větším kameninovým květináčem. Mra− venci se do něj ochotně přestěhují a vy je klidně přenesete ji− nam (dříve se k tomuto účelu používaly morkové kosti nebo zvířecí lebky). Pokud nechcete, aby se na místo nastěhovali noví, posypte bývalé mraveniště nějakou aromatickou byli− nou, nebo na to místo nějakou přímo zasaďte. Výborná je le− vandule, ta odpudí i moly z šatníku. Také routa vonná mra−
vence odpuzuje. Mravencům, kteří se orientují čichem, znemožní aromatic− ké byliny najít pachové stopy jejich druhů a způsobí jejich totální dezo− rientaci. Dalším vynikajícím prostřed− kem jsou listy pelyňku brotanu, které− mu se dříve s úctou říkalo „boží dře− vec“, nebo listy kopretiny vratiče. Obě byliny si můžete snadno pěstovat a lis− ty využívat nejen k odpuzování mra− venců (třeba uvázáním snopku kolem · Obrázek 53 · Mravenec s mšicí kmene), ale i proti blechám do psího nebo kočičího pelíšku, proti čmelí− kům do hnízd slepic, proti molům do šatníku a proti zavíječům do spíže. Proti mraven− cům na ovocných dřevinách můžeme sice použít i lepové pásy, ale na těch uvízne i mnoho druhů hmyzích pomocníků. Preventivně je dobré pěstovat v okolí stromů a keřů aromatické byliny, vedle růží se osvědčila levandule, kolem ovocných stromů hlavně lichořeřišnice. Také zavěšení voňavých bylinek (například routy nebo máty) do větví mravence odpuzuje, vhodný je i mulč z listů rajčat, případně i kapradí. V poslední době patří k snad nejobávanějším kalamitám u nás „slimáci“. Proto se o nich zmíním trochu podrobněji. Naši původní plži nám mohou škodit jen zcela výji− mečně. Pokud na zahradě nepoužíváme chemii a máme na ní dostatek úkrytů pro vol− ně žijící živočichy, končí většina „slimáčat“ brzy po vylíhnutí jako vítané zpestření je− jich jídelníčku. Pochutnávají si na nich kromě kosů, drozdů, sýkorek a jiných ptáků i ropuchy, skokani a další obojživelníci, z plazů se na plže specializují hlavně slepýši, z hmyzožravců rejsci, krtci a ježci. Mnoho jich také skončí v kusadlech střevlíků, sviž− níků, pavouků a dalších druhů dravého hmyzu, dokonce i škvorů, často ještě dříve, než se stačí vylíhnout z vajíček. Pokud máme zahradu blízko lesa, smlsnou si na slimácích i larvy světlušek. Představte si, že ke konzumentům menších jedinců plžů a jejich vají− ček patří dokonce i samotní plži, nezastaví se ani před jedinci vlastního druhu. Proto je dobré mít na zahradě hlemýždě, kteří zelenině nijak zvlášť neublíží a ostatní plže udržují pod kontrolou. Trochu jiné to je s druhy, kteří k nám byli zavlečeni s dováže− nou zeleninou a ovocem, s pověstnými zvláště žravými „španělskými (portugalskými) slimáky“, tedy přesněji plzáky. Je to vlastně několik velkých druhů rodu Arion. Vyzna− čují se ohromným apetitem, výraznou oranžovou až tmavě hnědou barvou a velkou produkcí slizu, která jim umožňuje pohyb i při minimální vlhkosti a díky které bez pro− blému přežívají i v sušších podmínkách horkého léta. K tomu, abychom si s těmito sou− peři poradili, potřebujeme znát co nejlépe jejich zvyky. Přiznám se, že až do loňského roku bych se neodvážila nikomu v tomto ohledu radit. Loni se ale na naší zahradě po− prvé tito plzáci objevili, a tak jsem si řekla, že mám příležitost se zase něco nového naučit. Když se totiž těmhle plzákům podaří překonat nástrahy dětského věku, mají většinou vyhráno, protože kromě obřích rozměrů jsou zřejmě i chuti spíše odpudivé (já jsem to nezkoušela, ale je to názor našich slepic, které nejsou nadšené těmito plzá−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
91
·
· ·
Prevence
Co s nevítanými živočichy
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
ky, ani když jim je spařím horkou vodou, živým se obloukem vyhýbají). Snad jen po− věstné plemeno kachny „indický běžec“ si s nimi (kromě ježka a slepýše) dovede po− radit (to nemám odzkoušené). Nicméně si myslím, že vzhledem k tomu, že tito plzáci nemají (stejně jako ostatní plži) mozek, ale jen jakousi nervovou uzlinu, neměli by být chytřejší než my. Takže jak na ně vyzrát? Mezi jinak mírumilovnými zahrádkáři se tra− dují značně morbidní metody, kterak se těch „odporných slizounů“ zbavit… a přiznám se, že mne vždycky znovu a znovu překvapí, když mi lidé, od kterých bych to nikdy nečekala, chladnokrevně popisují svůj vražedný boj s nimi. Podrobností vás raději uše− třím. Přiznám se, že jsem zpočátku „úrodu“ plzáků každý večer posbírala a odnesla da− leko do lesa. Náš pejsek měl z takových procházek vždycky radost. Taky jsem je zku− sila párkrát spařit slepicím… Byli sice rychle mrtví, takže se (alespoň doufám) moc dlouho netrápili, ale bylo mi jich přesto líto a jako krmivo se stejně neosvědčili. Tak jsem přemýšlela, jak je přesvědčit, aby místo škození začali na zahradě pracovat pro mne, a začala jsem je systematicky soustřeďovat na kompost hned vedle hadníku. Plži všech druhů jsou totiž ve zpracovávání organických zbytků stejně skvělí jako žížaly, a možná dokonce i díky své žravosti a rozměrům lepší, dokážou velmi rychle „uklidit“ i mrtvé živočichy a libují si i v konzumaci exkrementů. Každý den jsem odpoledne kro− mě obvyklé dávky plevele pro kozy a pro slepice nechala pár hromádek i na cestič− kách mezi záhonky. Večer jsem je pak posbírala i s hodujícími plzáky a přenesla na kompost. Dbala jsem, aby přes noc nezůstávaly na záhoncích žádné lákavé zbytky a nejatraktivnějším místem, svádějícím k bohaté hostině, byl stále jen kompost. Taky jsem pozměnila způsob mulčování a kolem rostlin dávala jen slabou vrstvu suchého, a tudíž pro slimáky odpudivého materiálu, jako byl popel (ten jim reaguje se slizem a zřejmě je pak leptá a deptá), jehličí, piliny nebo usušená řezanka ze sousedova tráv− níku, později na podzim pak podrcené ořechové listí (údajně je jim velmi odporné lézt i přes ostrý písek a ječné plevy). Nevím, jestli plzáci pochopili, že je nesmysl opouštět prostřený stůl a pouštět se na nejisté výlety, nebo jestli se k nám přestali stěhovat z okolí, v každém případě jsem pak nacházela už jen ojedinělé zatoulance na vybra− ných místech, třeba pod kamenem u ptačího napajedla. Žádné větší škody jsem pak už nepozorovala. Druhý rok, který je údajně nejhorší, jsem raději zakoupila malý kom− postník z recyklovaného plastu a pro jistotu jeho vnitřní okraj natřela lepidlem a posy− pala popelem. Dovnitř nosím všechny plže, které na zahradě potkám, a přidám vždyc− ky nějaký ten „pamlsek“. Možná namítnete, co pak s takovým kompostem plným plžů a jejich vajíček? Mě to samozřejmě napadlo taky, ale rada přišla sama v knížce Jak vy− hnat plže ze zahrady od autorů C. Graber a H. Sutera (2004), kteří mi poodhalili mno− ho zajímavého z plžího života. Hlavně jsem tam našla fintu, jak mít kompost „předžvý− kaný“ od plzáků a přitom čistý. Rada, za kterou jsem autorům velmi vděčná, vychází z poznatku, že tito plzáci kladou svoje vajíčka až koncem léta a v období „těhotenství“ jsou obzvláště při chuti. Můžeme toho využít, kompost před koncem léta přesít a od− dělit zralý kompost od nerozložených zbytků, které smícháme s čerstvým kuchyňským odpadem, hnojem apod., a tuhle „lahůdkovou“ hromadu necháme ležet několik dní asi metr od zralého kompostu. Plzáci mají výborný čich a ochotně se přestěhují. My pak musíme hotový zralý kompost uschovat do pytle nebo sudu a nechat na bezpečném
místě, aby se v něm znovu nezabydleli, až si budou hledat místečko pro snášení vají− ček. Podobně postupujeme, když chceme „slizáky“ vytlačit ze zahrady. Pokud chytře využijeme toho, co rádi a neradi, můžeme je ze zahrady vytlačit metodou, kterou jsem si pro sebe nazvala „krok−sun−krok“. Nachystáme hromádky oblíbené pochoutky a za ně odrazující pruh. Postupně vše posunujeme směrem, kam je chceme vytlačit. Pro do− brou protislimáčí strategii potřebujeme vědět, co milují a nenávidí, takže nyní stručně, co mají plzáci obzvlášť rádi:
·
Samozřejmě vás asi hned napadne vlhko nebo déšť. Potěší je večerní zálivka. Jste− −li zvyklí každý večer zahrádku alespoň mírně zavlažit nebo máte dokonce auto− matický postřikovač, budou se u vás plži mít jak v pohádce a budou se k vám ra− dostně slézat z celého okolí. Pokud vás tato představa nenadchla, zalévejte zásad− ně ráno, a to jen jednou za několik dní. Když vidíte, že už vám vadne i plevel, zalijte pořádně, ale vodou nešetřete, aby pronikla do hlubších vrstev.
·
1.
2.
3.
4.
Milují temnotu, skrývají se v malých dírách a puklinách v zemi, vyhovuje jim pů− da s hrubými hroudami, takže pokud půdu na podzim brzy zryjeme, uděláme sli− mákům také radost a oni se nám odmění snůškami vajíček. Půdu rozmělněnou do malých hrudek musejí opustit, takže pokud jim večer na takových záhonech ne− cháme třeba prkýnka, velké listy zelí nebo rebarbory, hromádky trávy či něčeho podobného, můžeme je tam ráno snadno vychytat. Pokud si neumíme zahradu bez podzimního rytí představit, je s ním lépe počkat až po prvních mrazech. Z rostlin jim kupodivu chutnají aksamitníky neboli afrikány (Tagetes), samozřejmě kromě salátu a vůbec všech sladkých druhů zeleniny. Lákají je především rostliny oslabené (i naší přehnanou péčí), poraněné a nemocné. Pokud sklízíme jednotli− vé listy, měli bychom to dělat ráno, jakmile oschne rosa, aby do večera rány za− schly. Jinak ale plži moc vybíraví nejsou, a pokud nemáte čistě vypleto, nakrmí se stejně často na plevelech (zvláště utržených) jako na zelenině. Osvědčeným lákadlem je pivo, to k vám přiláká slimáky nejen z vaší zahrady, ale i z širokého okolí na „mejdan“. Také mají rádi slad a otruby nebo obilný šrot. Na to je můžete nalákat do pasti. Neradi překonávají suché materiály, které je připravují o sliz, jako jsou piliny, ple− vy, písek, řezanka ze slámy. Také jehličí je odrazuje, asi tuší, že ve smrkovém le− se si moc neužijí.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Popel je leptá, stejně jako sůl. (Ale kdo by si solil zahradu?)
3.
Z rostlin jsou jim odporné hořké druhy, jako např. hořčice a štěrbák (červené sa− láty také konzumují, ale jen v případě nouze), vyhýbají se česneku, petrželi, pas− tináku, měsíčku, šalvěji, tymiánu, meduňce, mátě a dalším. Zábranou může být mulč z nadrobno nastříhaného kapradí, vratiče, řebříčku, zeravu, přesličky, pelyň− ku apod., který rozprostřeme okolo ohrožených záhonů.
·
Neradi lezou přes převis, lépe řečeno: prostě to neumějí, takže na čem nám zále− ží, ohradíme třeba plechem s ven ostře zahnutým okrajem.
· ·
· ·
·
2.
4.
· ·
·
A co plzáci neradi? 1.
· ·
· · · · · · · · · · · ·
92
93
·
· ·
Prevence
Co s nevítanými živočichy
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
V případě plžů je mnohdy naše pomoc potřebná, protože ros− tliny naneštěstí nemohou před slimáky utéct (i když jeden pří− klad „útěku“ jsem loni pozorovala). Měla jsem dvě rostlinky „ačokča“. Jednu slimáci komplet sežrali, druhá se ale „vydala“ přes sousedící meduňku a vyšplhala se přes ni na třešeň. Na podzim jsem z třešně sklidila celý koš plodů. Někdy opravdu nemusíme dělat ani v případě plzáků vůbec nic. Stačí, když jsou jednotlivé prvky naší zahrady uspořádány správným způsobem. Jako každý přemnožený organismus, i v jejich pří− padě si příroda udělá po čase pořádek. Rozvinou se mezi nimi choroby, a protože plzáci žerou i svoje oslabené druhy, rychle se šíří. Jednou z takových chorob jsou parazitické hlís− tice, které se používají i v biologickém boji proti nim (více fir− ma Biocont). Ne všechny hlístice jsou ovšem na zahradě vítané, háďát− ka napadají kořeny rostlin a poškozují tak hlavně brambo− ry, mrkev, petržel i jahodník. V případě ohrožení prospěje těmto plodinám sousedství měsíčku a aksamitníku, jejichž kořenové výměšky jsou schopny háďátka paralyzovat a pů− du od nich ozdravit. Napadené rostliny ovšem nedáváme do kompostu, raději je spálíme.
postarají jejich přirození nepřátelé (ptáci, netopýři, škvoři, draví brouci, roupci, zlato− očka, lumíci a pavouci). Pro ptáky jsou larvy přezimující za kůrou ovocných stromů důležitým zdrojem potravy v zimním období. Červivost třešní způsobuje moucha vrtule třešňová. Daří se jí hlavně v teplém poča− sí, proto je dobrou prevencí pěstování raných odrůd třešní. Výborné je i pustit do sadu slepice, pokud máme tu možnost. O většinu larviček i pupárií se totiž postarají. Pokud to nejde, alespoň kruhy kolem stromů udržujme zamulčované, protože než se vrtule vylíhnou z pupárií, které přezimují v půdě, je pod mulčem mnohem větší pravděpo− dobnost, že se stanou kořistí nějakého predátora, nehledě na to, že překonat vrstvu mulče se většině z nich nemusí vůbec podařit. Pokud červivé plody přece jen objeví− me, je dobré je posbírat a zničit. Vrtule napadají stromy od května do července, v té době je můžeme také nalákat na žluté lepové pásy. U menších stromečků můžeme po− užít i postřik čajem z pelyňku tři týdny po odkvětu třešní.
· Obrázek 54 · Zábrana pro plže – nepřekonatelný převis
Také drátovci (larvy kovaříků) mohou kořeny rostlin poškodit, při přemnožení pak najdeme jejich chodbičky v mrkvi nebo bramborách, s oblibou se pustí i do kořenů sa− látu. Pokud takový zvadlý salát najdeme, opatrně ho podhrábneme, a můžeme tak drá− tovce vybrat. Také je můžeme vychytat na návnady, třeba zastrkat do záhonku kousky mrkve nebo půlky brambor. O většinu se však postarají jejich přirození nepřátelé: krtci, rejsci, střevlíci a různé druhy ptáků. Pokud s nimi máme problémy, je naše půda pří− liš hutná, v kypré půdě se drátovcům nedaří. Květopas jahodníkový působí v poslední době uvadání jahodových poupat, protože do nich klade svá vajíčka a nabodává stonky. Odpudí ho mulčování kapradím a záliv− ka čajem z vratiče. Vratičem bychom měli polévat půdu i rostliny po sklizni, aby se lar− vičky nevylíhly. Uschlá poupata je dobré odstranit a spálit. Také květopasy, kteří způ− sobují červivost ovoce, nevidíme na zahradě rádi. A přece, podle úsloví „všechno zlé je k něčemu dobré“ vlastně tito květopasi pomáhají nám i stromům! Ne, opravdu jsem se nezbláznila. Tito malí nosatci totiž osvobozují strom od nadbytečných plodů. Kdy− by všechny dozrály, strom by spotřeboval příliš mnoho energie, což by ho oslabilo a ohrozilo sklizeň v příštím roce. Zkušený zahradník raději probírá plody sám, proto− že je mu milejší mít na větvičce jeden krásně vyvinutý plod než tři maličké. Ale dove− dete si jistě představit, co to dá práce probrat všechny plody na velikém stromě nebo dokonce v celém sadu. Ani si neuvědomíme, že nám ji ti drobní broučci ušetří. Navíc si dovedou vybrat vždycky ty nejslabší plody. Ze země je pak můžeme posbírat a od− stranit. Květopasů bude příští rok i tak dost. Pořád je co se učit. Ani při výskytu oba− lečů (jabloňového, švestkového) nemusíme hned propadat panice. O většinu z nich se
94
Někdy najdeme konce větviček ovocných stromů zabalené do pavučiny. Nemají to na svědomí pavouci, ale housenky můry předivky. Takové pavučinky můžeme odstřih− nout, housenky, které jsou schovány uvnitř, setřást a větvičku omýt proudem vody, eventuálně roztokem mazlavého mýdla a lihu. O většinu se však zpravidla postarají ptáci a lumčíci, pokud na naší zahradě sídlí. V letním období najdeme občas listy košťálovin, ale i lichořeřišnice, perforované ma− linkými dírkami. Mají to na svědomí dřepčíci (blýskáčci řepkoví). Pokud je chceme omezit, můžeme na listy nasypat trochu dřevního popela nebo rostliny postříkat odva− rem z vratiče nebo pelyňku. Tito malí broučci také nemají rádi vlhko, a pokud máme pod rostlinami nastýlku, zkomplikujeme jim život, protože se pak nemohou dobře od− rážet. Pokud chceme pěstovat třeba pekingské zelí a přijde delší doba sucha, je lepší rostliny zavčas zakrýt netkanou textilií. Klasickým příkladem zavlečeného organismu, který u nás nemá mnoho predátorů, je tzv. „americký brouk“, mandelinka bramborová, tu vám určitě představovat nemu− sím. Z našich ptáků ji sbírá jen křepelka, a to není zrovna častý druh na zahradě. Z do− mácí drůbeže ji sice sbírají některé krůty, ale ty nám sklidí i zeleninu a bramborovou nať ozobou víc než mandelinky. Naštěstí ji sbírají alespoň střevlíci, važte si jich proto. Zbytek musíme při větším výskytu posbírat sami, v nejhorším využít biologický přípra− vek, který hubí malé larvičky pomocí infekce bakterií Bacillus thuringiensis. Trochu pomůže i posypat listy dřevným popelem, v zahraničí se doporučují i kamenné mouč− ky nebo řasový vápenec. Jednodušší je ale prevence. Protože brouci přezimují v zemi, je nejlepší nepěstovat brambory nikdy po sobě dříve než za několik let. Ale to se leh− ko řekne, když máme jen malý pozemek. A navíc brouci mohou také přiletět. Další rada: pěstovat brambory jen v malém množství, mandelinky takové brambory málok− dy najdou, zvláště, když je v jejich sousedství plno aromatických rostlin. Svědčí jim hlavně máta, šalvěj, kmín, křen. No jo, ale co když potřebujete brambor mnoho? Urči− tou pomocí je přirychlení brambor, pak se mohou dobře vyvinout dříve, než se man− delinky vůbec probudí ze zimního spánku. Dobrou prevencí je i péče o dobrý stav ros− toucích brambor. Takové dobře zamulčované, zdravé brambory nejsou pro mandelin−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
95
·
· ·
·
Prevence
·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
·
ku kupodivu lákavé. Zvláště když je ještě občas zalijeme kopřivovým výluhem. Tím je chráníme i před plísní bramborovou. I mandelinka totiž, stejně jako všichni tzv. škůd− ci, vyhledává jen oslabené rostliny. Měli bychom mít stále na paměti, že úkolem všech těchto živočichů je především odstranit neduživé, případně „přemnožené“ rostliny.
· ·
· · · ·
Kalendárium zdravé zahrady
Trošku jiné je to s hryzcem, ten se pustí klidně i do zdravé zeleniny nebo kořenů zce− la zdravého stromku. Pokud se rozhodne u nás usadit, měli bychom mu to důrazně znechutit. Pokud ještě nemáme funkční „hadník“ a nechceme se spoléhat jen na přiro− zené nepřátele hryzců, jako jsou sovy, draví ptáci, lasička, ježek a kočka, můžeme se pokusit hryzce vyplašit, podobně jako jsem to popsala u krtků, nebo jim pobyt u nás znechutit tím, že jim do děr nalijeme nebo nasypeme nějaké páchnoucí věci, například stroužky česneku, jíchu z listů černého bezu, větvičky zeravu apod. Podobně jako u pl− žů existují rostliny, které hryzcům vadí, například řepčík královský, pryšec skočcový, lebeda zahradní, černý bez a černý rybíz nebo komonice bílá. Chceme−li je naopak od− lákat někam na okraj pozemku, lahůdkou jsou pro hryzce topinambury. Takže si vy− berte, a když nic z toho nepomůže, můžete ještě zarazit do země silné železo a vždyc− ky, když půjdete kolem, do něj bouchnout kladivem. Tím vyděsíte kromě sousedů i všechny zemní savce široko daleko. A když budete vytrvalí, raději se odstěhují… ov− šem doufejte, že ne ke zmíněným sousedům. Nejlépe bude, když nasadíte všechny me− tody koordinovaně se všemi sousedy. Škála živočichů na vaší zdravé zahradě, ať už vítaných nebo nevítaných, je ovšem mno− hem širší, než jsem mohla ve stručném přehledu představit. A vězte, že jejich život je mnohem napínavější a zajímavější než sebelepší počítačová hra. Pokud to vy i vaše dě− ti pochopíte, bude pro vás zahrada úžasným ekosystémem, kde vás bude stále udivo− vat něco nového, kde se stále budete učit, a nebude to rozhodně jen místo nudné prá− ce a zdroj potravy pro vaše spíže. Stojí za to o tom přemýšlet. Ale promiňte, pokud jste dočetli až sem, jistě jste to už dávno pochopili a našli si v tom i svoje místo a svoji ra− dost. Takže teď ještě stručná rekapitulace jednotlivých ročních období, také v žádném případě ne úplná.
·
Kapitola 10
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Březen
· ·
Sotva trochu odtaje sníh pod prvními nesmělými paprsky slunce, už nás to pohání do zahrady zkontrolovat, zda se nám zima nepodepsala příliš tvrdě na ovocných stromech a keřích. Mrazové trhliny a rány větší než pětikoruna ošetříme buď štěpařským voskem nebo osvědčenou pastou z jílu a kravince (2:1), větší rány ještě ovážeme pytlovinou a udržujeme vlhké. Možná se zasmějete nad tak primitivním prostředkem a koupíte si raději nějaký „superdovozový prostředek“, ale věřte, že rostlinné hormony podporující hojení, které se do těch umělých prostředků přidávají, jsou přítomny i v kravinci. Jak byli naši předkové moudří! Jednou z prvních jarních prací by mělo být odstranění pokrývky listů zpod stromů a je− jich zkompostování uprostřed kompostové hromady, pokud se obáváme případného šíření chorob a škůdců, nebo jejich lehké zapravení do půdy. Také mulč ze záhonů odstraníme a zkompostujeme, aby nebránil prvním paprskům slunce prohřívat půdu.
· · · · · ·
Začátkem měsíce sázíme ovocné druhy citlivé na chlad, jako jsou broskvoně, meruň− ky nebo kdouloně. Nejvyšší čas je pro vysazení časně rašících bobulovin.
· · · ·
Dokončujeme ještě řez jádrovin tak, aby v pěkně prosvětlených řídkých korunách ne− bylo později příhodné mikroklima pro houbové choroby a plody se mohly krásně vy− vinout i bez použití chemických postřiků. U mladých stromků provádíme brzy na jaře výchovný řez. Ořezané větve mohou posloužit jako zpestření jídelníčku pro králíky ne− bo pro kozu, jako základ pro zvýšený záhon nebo po nadrcení jako přídavek do kom− postu. Jen silné větve, pokud je nevyužijeme do jádra vysokého záhonu, necháme uschnout, pořežeme a schováme na oheň.
· · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
96
97
·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Duben
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Nezapomeneme zkontrolovat a podle potřeby vyčistit a opravit budky pro ptáky. Jistě jste jim nějaké nachystali už na podzim. Hned jak se oteplí, odkryjeme z jahodiště chvojí, odstraníme opatrně nůžkami nebo nožem suché listy, zkypříme půdu a přihrneme dobře vyzrálým kompostem, do mezi− řádků můžeme zasadit česnek, případně cibulku na zelenou sklizeň, odpuzují totiž mši− ce a mírní výskyt plísní. Netrpělivě vyčkáváme, kdy už konečně budeme moci začít připravovat záhonky pro vý− sevy první zeleniny. Podle oficiálního kalendáře začíná jaro 21. března, ale ve skuteč− nosti? Každé jaro v nás probouzí tu touhu honem začít zpracovávat půdu, aby už začal ten každoroční zázrak, kdy se ze semínek probudí nový život. Ale zároveň nás tichý hlá− sek varuje: „Není ještě brzy? Co když ještě uhodí mrazy? Vždyť v poslední době je po− časí tak nevyzpytatelné!“ Lépe než kalendář nám mohou pomoci drobné náznaky v okolní přírodě. Všimněme si třeba havranů. Pokud havrani zmizí z města, jsou větší mrazy už málo pravděpodobné. Pokud ještě jejich modročerné kabátky lemují okraje parků, je oteplení jen přechodné a zima to ještě nevzdala. Přesto už můžeme (máme−li od podzimu nachystanou jámu) založit do budoucího pařeniště hnůj (nejlépe koňský) a zakrýt kvalitní zeminou, aby dostatečně slehla do doby, kdy naplno rozkvetou sně− ženky. To je ten pravý čas začít s prvními výsevy a výsadbou do připraveného a pro− hřátého pařeniště. Zpočátku vyséváme hlavně ředkvičky a rané odrůdy zelí a kedlubnů, případně brokolici, a vysazujeme salát k rychlení, který jsme si předpěstovali za oknem. Postupně si ze semen vypěstujeme i košťáloviny na sadbu na záhony. Při ochlazení a na noc nezapomínáme zakrýt pařeniště rohoží nebo starým kobercem apod. V polovině března můžeme podle počasí v pařeništi, případně ve skleníku nebo za oknem v teplé místnosti vysévat rajčata pro pozdější pěstování na záhonech. Teprve když objevíme první zářivě žluté hvězdičky podbělů, nastal ten pravý čas pro práci na záhonech, i když na studených jílovitých půdách raději ještě počkáme až do rozkvětu zlatice. Nejprve zjistíme, jak přezimovaly podzimní výsevy, odkryjeme po− stupně chvojí, odstraníme staré zaschlé listy šťovíku zahradního a petržele. Pak už můžeme začít s výsevem špenátu, mrkve, petržele a pastináku. Na vlhčích půdách ve vyšších polohách můžeme vyzkoušet také vodnici, která dnes pro svoji nenáročnost a krátkou vegetační dobu získává opět oblibu. Do hlubo− kých půd bohatých na živiny můžeme vysévat černý kořen, který je trochu opomíjenou, i když velmi chutnou a zdravou zeleninou, hlavně pro lidi tr− pící cukrovkou. Do chudších půd vyse− jeme však raději jeho odolnější příbuz− nou kozí bradu fialovou. Také s výsad− · Obrázek 55 · Podběl (foto: Petra Krejčí) bou cibule sazečky a šalotky neotálíme,
98
aby stačily dostatečně narůst. Můžeme vysazovat i rané odrůdy kapusty a koncem břez− na i zelí a také je čas pro výsev bobu zahradního. Pro ranější sklizeň si můžeme ne− chat semena nabobtnat ve vodě, případně zasít napřed do kelímků. Do teplejší půdy sejeme hrášek, ředkvičku, pór, kadeřávek, zelí a salát. Pokud je ještě chladno, raději počkáme, dubnové výsevy zpoždění snadno doženou. Příliš pomalu rostoucí klíční ros− tliny jsou velmi zranitelné, často je sklidí slimáci, kteří přes zimu notně vyhládli. Kon− cem měsíce připravíme k předklíčení rané brambory. Jejich náskok je uchrání před mandelinkou.
·
V okrasné zahradě napjatě sledujeme rašení cibulovin, do mokré rozmrzlé půdy mů− žeme vysazovat trvalky a naširoko vysévat koukol, chrpu nebo měsíček. Jehličnany i růže a všechny okrasné keře budou vděčné za přihnojení, ať už formou kompostu ne− bo při sušším jaru hnojivou zálivkou. S přibývajícím sluníčkem můžeme začít přesazo− vat i pokojové rostliny.
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Sklízíme polní salát kozlíček polníček, ptačinec žabinec a topinambury.
· · ·
Duben
·
I když nám ještě trochu křehnou ruce, jaro už se nedá ničím zadržet. Všechno se hrne na svět, aby nepromeškalo ani jediný sluneční paprsek. I kolem naší budky začíná být živo. Nezapomínáme proto ani na čistou vodu v našem ptačím napajedle. Jakmile podle nalévajících se pupenů poznáme, že začíná proudit míza, můžeme začít s přeroubováním jádrovin a peckovin. Místo srůstu nezapomeneme později kontrolovat a podle potřeby povolíme pásku. Zvláště starším stromům, jejichž ovoce nám z nějaké− ho důvodu nevyhovuje, tím dejme novou šanci a nespěchejme hned s jejich vykácením. Všechny stromy krátce před kvetením dobře pohnojíme vyzrálým kompostem a naste− leme pokosenou trávou, slámou, starým senem nebo drcenou kůrou. Tak udržíme pů− du pod nimi vlhkou a kyprou a zamezíme růstu plevelů. Jen kolem kmene necháme dostatek vzduchu, nejlépe obložením většími kameny, abychom ztížili přístup škůdcům, kteří by pod mulčem mohli najít úkryt, a také abychom zabránili pří− padnému zahnívání kmene. Přesazuje− me a případně vegetativně množíme aromatické rostliny, jako jsou máta, me− duňka, dobromysl, tymián, yzop a další. Můžeme je uplatnit jako bariéru proti nevítanému hmyzu a plžům. Rostliny z podzimních výsevů podle po− třeby jednotíme nebo mezi ně sejeme a dosazujeme další druhy, s ohledem na příznivé kombinace. Například mezi pe− trželku dosejeme ředkvičku nebo pórek, který je pak dobře chráněn před květil−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 56 · Koniklec (foto: Petra Krejčí)
·
99
·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Květen
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
kou cibulovou. Mezi rozvíjející se zimní salát dosazujeme třeba rané zelí. V našich pod− mínkách celkem dobře přezimují kromě zimního salátu odrůdy Humil i červenolisté ka− deřavé saláty k česání. Novým sazenicím můžeme zkrátit listy, aby ztrácely méně vo− dy, případně je dočasně přistíníme květináči. Nejšetrnější je přesazení navečer při deš− tivém počasí. Na uvolněná místa mezi postupně sklízený kozlíček polníček doséváme třeba raný hrá− šek, červenou řepu, mangold nebo roketu. Na menší vybraný záhonek můžeme zkusit vyset polykulturu ze směsi letních salátů, ředkviček, kopru, měsíčku apod. V polovině dubna vyséváme také pozdní odrůdy ze− lí, kapusty a kedlubnů přímo na záhon. Na výsevný záhon pak zeleniny pro červno− vou výsadbu, jako jsou kadeřavá nebo růžičková kapusta. Pokud jste měli v minulých letech potíže s dřepčíky nebo bělásky, zkuste letos vedle košťálovin vysadit rajčata a celer. Jejich aroma bude oba škůdce odpuzovat. Na konci dubna můžeme podle sta− vu půdy sít do hnízd okurky. Místa, kde nám po loňském mulčování prorůstá pýr, lehce vyplejeme a nejlepší odden− ky vybereme, opereme a usušíme. Zbylé můžeme nechat někde mimo kompost zetlít a po odumření zkompostovat nebo po dokonalém usušení spálit. Nemusíme však vy− bírat pečlivě každý kousek, stejně by se nám to sotva podařilo. Místo vyrovnáme a v době, kdy je vlhké, znovu zakryjeme vlhkým kartonem, zatížíme polorozloženým kompostem nebo zkompostovaným hnojem a navrch slámou nebo senem. Záhon je nachystaný pro pozdější výsadbu teplomilných zelenin. Ke každoročnímu zázraku, který má prosté jméno „jaro“, patří i jarní únava. Díky mou− drým předkům však víme, jak na ni vyzrát. Zkusme si dopřát podle jejich rad čerstvé bylinky, ve kterých většina lidí vidí jen nevítané plevele. I když si s jejich pomocí mů− žeme doplňovat jídelníček i jindy, právě na jaře, kdy je ještě nedostatek čerstvé zele− niny, jsou pro nás nejvítanější. Ty, které vyrostly na naší zahradě, můžeme jíst bez obav z kontaminace prostředím nebo znečistěním psy a volně žijícími zvířaty. Intenzivně sk− lízíme i další první dary přírody. Drobné lístky i kvítky sedmikrásek do salátů, polévek i na chlebíčky, kopřivy do špenátu, polévek i salátů, případně spolu s popencem do velikonoční nádivky, lístky pampelišek a bršlice do výborného a zdravého salátu a dal− ší. Květy fialek mohou ozvláštnit jednohubky nebo ozdobit dort. Vyrýváme ještě po− slední topinambury, nahrubo nastrouhané jsou také výbornou příměsí do jarních salá− tů, protože zjemňují jejich mírně nahořklou chuť. Koncem měsíce sklízíme první ředkvičky, saláty, první listy šťovíku zahradního, obrážející lístky fenyklu sladkého i ro− ketu, hořčici, česnek medvědí apod.
Květen V květnu se vše točí kolem „ledových mužů“. S výsadbou choulostivějších zelenin, jako jsou rajčata, papriky, okurky, cukety a tykve, počkáme až po nich. Také fazole jsou cit− livé na mráz a potřebují ke klíčení prohřátou půdu. Zahrádkářská sezona se teď rozbí− há na plné obrátky. Pokud se nemůžeme rozhodnout, do čeho se pustit dřív, začněme od země. Pod ovocnými stromy a keři bude třeba zkypřit půdu a po odeznění pozd−
100
ních mrazíků se můžeme pustit do mulčování, které přispěje k udržení vláhy i potla− čení plevelů. K mulčování můžeme hojně využívat i plané rostliny, pokud jsme je všechny nesnědli. V této době se jim obzvláště daří, a tak je musíme trochu hlídat, aby zeleninu nepřerostly, ale nepřeháníme to s plením, dokud nekvetou, chrání půdu před výparem a jejich přítomnost je pro vzrostlejší zeleninu přínosná. Pozor je třeba dát jen u vzcházející zeleniny – tam je lépe několikrát prokypřit půdu hned, jak zeleninu ro− zeznáme, čímž ji snadno konkurence planých rostlinek zbavíme.
·
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat nově vysazeným stromům; pokud nějaký neraší, ale jeho větvičky nejsou ještě suché, můžeme podniknout „záchrannou akci“. Vyjme− me ho opatrně ze země a zkrátíme mu kořeny až do zdravého dřeva. Pak ho v chlad− né místnosti namočíme na několik dní do kbelíku s vodou, a pokud pak přece jen vy− raší, znovu ho zasadíme.
·
Pro rozkvetlé ovocné stromy představují nebezpečí pozdní jarní mrazíky, které poško− zují květy, někdy i pupeny a mladé plody. Určitou ochranou proti takovýmto prudkým výkyvům počasí bylo dříve vykuřování, pomůže však i postříkání vodní mlhou. I když voda na větvičkách zmrzne, nedojde k poškození rostliny, protože při mrznutí vody se uvolňuje teplo.
·
Doba květu je nejlepší pro řez peckovin, protože v té době se nejlépe hojí řezné rány. Hlavním cílem řezu je udržení vzdušné koruny jako prevence proti rozšíření houbo− vých chorob.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Zalévání raději nepřeháníme. Tak si naše rostliny vytvoří hluboké kořeny a najdou si vláhu v hlubších vrstvách půdy. Pokud nemáme půdu zamulčovanou, je lepší „zalévat“ motykou, tedy kypřit povrch půdy tak, aby nevznikl škraloup. Pokud půdu chrání mulč, zůstane vlhká a kyprá. Zvláště pro jahody je nastýlka dřevitou vlnou nebo kva− litní slámou zároveň dobrou ochranou proti zahnívání plodů. Jahody můžeme nastýlat i chvojím, kterým jsme je měly zakryté přes zimu. Jehličí, které postupně z větviček opadá, chrání půdu a při pozvolném rozkladu ji také okyseluje, což mají jaho− dy rády. Při velmi suchém počasí samo− zřejmě vydatně zalijeme. Jen pozor na rajčata a okurky, ty zásadně nezaléváme na list; mokré listy jsou totiž rejdištěm pro plísně. Jahody zase nezaléváme na květy a ani plodům přílišná vlhkost ne− svědčí.
·
Sklízíme první třešně a modré bobulky zimolezu kamčatského. Ze zářivých kvě− tů pampelišky připravujeme med. Do poloviny května sbíráme kopřivy, pak už jen jejich obrážející boční výhonky. Později můžeme na špenát i do salátu využít lebedu zahradní. Než nám naros−
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 57 · Třešeň (foto: Petra Krejčí)
· ·
101
·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Červenec
· ·
·
· ·
· · · · · · · · ·
te karotka, petržel a pastinák, můžeme je v polévce nahradit kořeny lopuchu. O listo− vé zeleniny teď není nouze a v kuchyni začínáme využívat i aromatické rostliny, jako jsou kerblík, meduňka, máta, kopr, estragon, libeček, tymián a šalvěj. Delikatesou je chřest, sklízíme jednotlivé „fazochy“, hned jak se jejich vrcholek objeví nad zemí. Ze− lený chřest je velmi zdravý, pokud však chceme i vybělený, zakryjeme polovinu země tmavou fólií a její okraj zatížíme třeba prkýnkem. Na způsob chřestu si můžeme při− pravit i mladé konečky výhonků chmele.
· · ·
Červen
·
V červnu můžeme ovlivnit násadu plodů jádrovin. Buď ji zálivkou podpořit, nebo po přirozeném opadu probrat tak, aby jednotlivé plody byly asi 10 cm vzdále− ny, pak se vyvinou kvalitní a velké. Po− kud to nezvládneme, pomohou nám květopasi. Opadané plody průběžně sbíráme, aby se z nich nešířily choroby a škůdci. Při probírce plodů zároveň prosvětlujeme korunu.
· · · · · · · · · · · · · · ·
Ptáci vyvádějí mláďata a kolem stromů je teď živo. Zřízením napajedla omezíme ozobávání zrajících plodů.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Holý povrch záhonků rychle vysychá (pokud ovšem zrovna „neúřaduje“ Me− Štěpaníková) dard). Proto veškerou nezarostlou půdu hned po vyjednocení zeleniny chráníme mulčem, který nahradí okopávání. Použijeme třeba staré seno, posečenou trávu, které teď máme nadbytek, nebo slámu. Čerstvě pose− čenou trávu ale nikdy nedáváme ve větší vrstvě než 3 cm, aby nedošlo k zahnívání, ve vlhkém období s ní raději nemulčujeme. Půdu kolem česneku i jahod můžeme mulčo− vat hoblinami, pilinami nebo drcenou a zkompostovanou kůrou, jahody je výhodné podložit chvojím (částečně to odpudí plže) nebo těsně před sklizní suchou čistou slá− mou, dřevitou vlnou nebo alespoň obtočit pevným drátem, aby plody neležely na zemi. Také salát, hrách, řepa a košťáloviny mají rády kořeny „pod peřinkou“. Košťáloviny, raj− čata a samozřejmě i brambory před zamulčováním přihrnujeme, neboť tvoří kořeny i na stonku. Také pórek nezapomeneme přihrnout. Po zakořenění je dobré přihnojit všech− ny košťáloviny, nejlépe za deštivého počasí zředěnou močůvkou nebo zákvasem ze slepičího trusu. Že takové speciality nemáte? Nevadí. Stejně dobře vám poslouží i zá− kvas z kopřiv nebo kostivalu, výborně jim svědčí i zákvas z bršlice. Nezapomínáme ale na zlaté pravidlo „dobrého po málu“, stačí jednou týdně půl litru ředěného zákvasu na− lít přímo ke kořenům, nejlépe večer nebo před deštěm. U plodové zeleniny skončíme s přihnojováním, jakmile se začnou tvořit poupata, jinak poroste hlavně nať. Hrách bu− de vděčný za přihnojení popelem ze dřeva. Také ovocné stromky přihnojíme, zlepší se · Obrázek 58 · Kvetoucí černý bez (foto: Hedvika
· ·
102
tím násada květů v příštím roce. Nejlépe jim prospějeme, když zem kolem nich zamul− čujeme pokosenou trávou smíchanou s kompostem. U vinné révy vyvazujeme letoros− ty a vyštipujeme „fazochy“. Postupně ještě sejeme hrách a letní salát, pro podzimní sklizeň karotku, ředkev, červe− nou řepu, kedlubny, brokolici, čekanku, kopr, případně ještě i cukety. Na uprázdněná místa dosazujeme sazenice zelí, kapusty, květáku, brokolice, salátu, póru a celeru, pří− padně ještě rajčat. U tyčkových rajčat nezapomínáme na vyvazování a vyštipujeme po− stranní výhony. Sklízíme jahody, třešně, rybíz a angrešt. Ze zeleniny rané košťáloviny, saláty, hrášek, ředkvičky, kedlubny, mladé listy fenyklu, lebedu, naťovou cibuli… Nedozrálé, zelené lusky bobu zahradního a později fazolku. Jídelníček si zpestříme třeba obalovanými listy šalvěje nebo jitrocele v těstíčku. Také květenství černého bezu si můžeme osmažit v těstíčku. K tomu si můžeme dát první rané brambory. Na uvolněná místa po bramborách vyséváme třeba hrášek, toho není nikdy dost. Pokud nám ještě ve sklepě zbyly staré brambory s dlouhými klíčky, které nevykazují známky žádných chorob, můžeme z nich ještě zkusit vypěstovat druhou sklizeň; po− kud počasí dovolí, sklidíme z nich ještě docela dobrou úrodu.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Červenec
· ·
Hrušně a třešně přihnojíme na podporu pupenů na další rok kompostem, hnojem ne− bo jíchou. Je doba letního řezu ovocných stromů. Odstraňujeme vlky, případně kon− kurenční výhony. Má to tu výhodu, že se rány rychle zahojí a strom nevytváří nové a nové, navíc je můžeme zkrmit nebo nabídnout ke zkrmení sousedům (tedy pro je− jich zvířata). Sklízíme rybíz a angrešt a keře hned po sklizni prosvětlíme, zbylé mladé a silné výhony přihnojíme. Odplozené výhony malin, pokud nejsou tzv. remontantní s opakovanou plodností, vystříháme. Ja− hodiště ihned po sklizni vyčistíme, zba− víme nepotřebných odnoží a hlavně všech odkvetlých lodyh a zbytků plodů a poupat, a přihnojíme. Pokud objevíme na listech nějaké deformace nebo skvrny, můžeme je ostříhat a zkompos− tovat, v tomto období rychle narostou nové, zdravé. Z označených, výnosných a zdravých rostlin odebereme mladé rostlinky, vyrostlé na šlahounech nejblí− že matečnic, a necháme je dobře zako− řenit. Jednoduchou metodou je využití polystyrenového tácku s dírkami, do kterých sazenice provlečeme a tácek ne− · Obrázek 59 · Leknín (foto: Petra Krejčí) cháme plavat třeba v sudu s dešťovou
103
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Srpen
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
vodou. Zakořenělé rostlinky pak zasadíme, v červenci zasazené rostlinky zpravidla plo− dí už další rok. Hlídáme pravý čas pro sklizeň česneku, kdy nať zežloutne, aby se česnek „nezatáhl“. Z česneku uvijeme věnec a necháme ho pod střechou doschnout. Na uvolněná místa po sklizni raných salátů ještě můžeme vysazovat kadeřávek, který může být nejen vítanou zimní pochoutkou, ale i okrasou. Vyséváme čínské zelí, hrá− šek, štěrbák, kedlubny, letní salát, ředkvičky a ředkve a další. Nevyužité plochy oseje− me rostlinami na zelené hnojení. Prostory mezi řádky nebo kolem rostlin neustále na− stýláme, můžeme tam nechat ležet i nekvetoucí jednoleté plevele. Časný nástup vysokých teplot na jaře a střídání extrémů v letním období v posledních letech je pro nás poučnou kapitolou. Navzdory počítačovému věku jsme stále závislí na rozmarech přírody. Začínáme snad i chápat, že si za ně vlastně můžeme sami, my− slím „my lidé jako celek“, že to nejsou jen výplody chorých mozků umanutých ekolo− gů. Nadešel čas naučit se vážit si vody a šetřit s ní doma i na zahradě, případně se za− myslet, jak využít rezervy. Nekončí voda ze střech z větší části v „černé díře“ s honos− ným jménem dešťová kanalizace? Není lépe investovat do barelů a nádrží než naříkat nad účtem za vodné? Zavlažování rostlin se dá dokonce provádět i vodou z koupelny a kuchyně. Prvním předpokladem je používání biologicky odbouratelných mycích, čis− ticích a pracích prostředků. Takovou vodu ovšem nepoužíváme k zalévání přímo, ale necháme ji napřed vyčistit. Nelekejte se, domácí čistírna by vás přišla draho. Ale skvě− lými pomocníky jsou v tomto kořeny rostlin v jezírku nebo bažince. Odtok pak může být bez obav rozveden kanálky; ideální je, pokud můžeme využít samospádu. Příklad takového systému můžete vidět třeba v ukázkové permakulturní zahradě Rozmarýnku v Brně−Jundrově. Přes den za slunečného počasí opatrně nahlížíme, zda kolem hadníku nepotkáme užovku nebo alespoň nenajdeme „hadí košilku“ – tzv. svlečku. Radujeme se z návště− vy motýlů, pozorujeme a posloucháme „cvrkot“ a zahradu si užíváme. Z ovoce sklízíme meruňky, letní jablka a hrušky, případně ještě rybíz, angrešt, jejich křížence jostu a maliny. Zavařujeme okurky, sklízíme papriky, cukety a rajčata, mrkev, sušíme léčivé bylinky… a hlavně konzumujeme spoustu nejrozmanitějších salátů, hra− jeme si s chutěmi a vůněmi aromatických kořeninových rostlin, využíváme barevné ze− leniny i bylinky, nezapomínáme na jasně zářivé kvítky měsíčku ani blankytné květy brutnáku, protože „jíme i očima“. Vychutnáváme si i osvěžující nápoje s mátou, me− duňkou a citronovou šťávou. Překvapivě lahodný a osvěžující nápoj získáme i namo− čením kopřivy nebo vrbky úzkolisté do čerstvé vody. Uložíme do chladna a pijeme druhý den. Už jste se přesvědčili, že mít na zahrádce i plané rostliny není špatné?
· · · · · · · · · · ·
Srpen V srpnu je hlavní činností na zahrádce sklizeň: první hrozny, poslední letní jablka, po− lošvestky, zraje aronie, začínají zrát i sladkoplodé jeřabiny (jsou vynikající zavařené s hruškami), bezinky (výborné s jablky) a další. Průběžně sklízíme spadané plody a su− šíme je na křížaly, které jsou v zimě vítaným pamlskem místo nezdravých bonbonů.
104
Aby vydržely vláčné, napěchujeme pružné, ještě horké křížaly do sklenic a uzavřeme. Případně je můžeme pro jistotu zavařit (při 60 °C 20 minut). Tak se do nich nedají ani plísně, ani zavíječi a budeme je mít vždy po ruce. Z méně kvalitního ovoce připravujeme džemy nebo mošt. Se zavařováním to nepřehá− níme, o případné přebytky se raději po− dělíme se sousedy, ovoce i zelenina jsou nejlepší čerstvé. Přezrálé, třeba i červivé, ale nenahnilé plody můžeme sbírat na kvas do větší nádoby, zabezpečené ví− kem. Plesnivé samozřejmě likvidujeme. Z malé zahrady zpravidla není dost plo− · Obrázek 60 · Divoké rajče odolné proti plísni dů na čistou meruňkovici nebo hruško− bramborové vici, ale delikátní pálenku si můžete ne− chat vypálit i ze směsi plodů, nakonec můžete přidat i zapomenuté zavařeniny. Když pak na dno láhve dáte pár křížal, získá tento nápoj ještě lepší aroma. Tím vás nechci svádět k holdování alkoholu, ale medicína se může v zimě hodit, ne? Nezapomeňte však při sběru ovoce kontrolovat i stromy a podepřít včas přetížené vět− ve. Po sklizni je nejlepší čas na průklest peckovin, hlavně odstranění dobře viditelných suchých větví, rány se stačí do zimy dobře zacelit. Po letních bouřkách kontrolujeme rostliny, které jsme vyčlenili pro sběr semen, podle potřeby je přivážeme ke kolíku. Rostliny se zralými suchými plody sklidíme celé, svá− žeme do snopků a necháme ještě dobře doschnout pod střechou. Pak semena vytřese− me třeba na pečicí plech, vyfoukáme smetí a uchováváme v označených papírových sáčcích. Zbylé lodyhy se zbytky semen použijeme jako mulč v místech, kde by ze se− men mohly vyrůst rostlinky. Třeba se zadaří a na jaře budeme mile překvapeni. Dobře vyvinuté a zralé plody rajčat rozkrojíme, vybereme lžičkou dužninu se semeny a zbytek dáme třeba do salátu nebo leča. Směs semen a dužniny necháme v zavařova− cí sklenici s trochou vody několik dní kvasit, až kvalitní semena klesnou ke dnu a zkva− šená dužnina s lehkými, špatně vyvinutými semeny vyplave nahoru, případně začne plesnivět. Pak ji lehce oddělíme, semena propereme a usušíme na sítku, případně na novinách. Dobře usušená semena sloupneme a uskladníme. Podobně získáme i seme− na z přezrálých (žlutých) okurek. Sbíráme průběžně fazolky, hrášek, mrkev, petržel, naťový celer, rajčata, ale měli by− chom už myslet i na další rok, třeba výsevem zimního salátu, polníčku nebo špenátu pro časnou jarní sklizeň, nebo založením nového záhonu jahod. Později zasazené sa− zenice jahodníku zpravidla tvoří druhý rok místo plodů spoustu mladých rostlin, mů− žeme toho využít, pokud potřebujeme některou odrůdu namnožit.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
105
·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Říjen
· ·
·
· ·
· · · · · · ·
Všechna uvolněná místa se snažíme znovu oset, třeba polníčkem, štěrbákem nebo ro− ketou. Také pamatujeme na zelené hnojení, hlavně výsevy vikvovitých rostlin.
broskvoní a meruněk se ale nedejte zlákat, zimu by vám sotva přežily. Vysazujeme ješ− tě i předpěstované sazenice jahod, případně štěrbáku.
Koncem srpna zaštipujeme vrcholky růžičkové kapusty, aby se růžičky dobře vytvoři− ly. Také rajčatům zaštípneme vrcholky, aby stačila dobře vyvinout poslední plody.
Začátkem měsíce ještě vyséváme polníček, nenáročnou zeleninu k přípravě jarních sa− látů, zimní salát, ředkvičku. Později ještě špenát, řeřichu zahradní, můžeme vyset i pe− tržel. Na uprázdněná místa vysejeme některé z rostlin pro zelené hnojení, hlavně sva− zenku, která v zimě chrání půdu a na jaře se pak sama rozpadne, takže s ní nemáte žádnou práci.
Pokud máme zrající kompost, je nejvyšší čas přestěhovat z něj plže do nové hromady.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Září Období naplnění našich očekávání, kdy každý teplý slunný den vděčně přijímáme – letos už může být poslední. Má blízko ke zralému, naplněnému stáří, začíná „babí“ lé− to. Přináší nám jásavou barevnost a radost z hojnosti úrody, sdílenou snad se všemi ži− vočichy na zahradě… Nebo ne? Blízkost zimy nás pohání vybílit sklep nebo jiný prostor pro skladování ovoce a zeleni− ny. Nejlépe je sáhnout po klasickém vápnu, v případě hrozby plísní zde můžeme udělat výjimku a použít přimíchání cca 0,5% skalice modré nebo ve sklepě zapálit „sirný knot“. Se sklizní počkáme na vhodné dny, neuškodí se poradit s „lunárním kalendářem“. Skli− zeň se nesnažíme uspěchat. Plody sklízíme až ve chvíli, kdy nám po jemném pootoče− ní lehce vklouznou do dlaně a šetrně je ukládáme na lísky, kde je necháme několik dní „vydýchat“, a pak je uskladníme ve sklepě. Pokud sklep nemáme, můžeme dát jablka do bedýnky vystlané slámou nebo senem, menší mrazy mohou takto přečkat i na bal− koně. Uskladňujeme jen plody „bez poskvrnky“, červivé usušíme na křížaly nebo z nich připravíme lahodný mošt. Co nevypijeme, můžeme v PET lahvích uskladnit v mrazicím boxu na vánoce. Můžeme jej i zavařit (stačí 20 minut 60 °C), ale ztrácí se tím vitaminy a utrpí i chuť. Skladovatelnost moštu zvýšíme přidáním malého kousku křenu do láhve. V ovocné zahradě kromě sklizně, která je teď v plném proudu, nezapomeneme odstra− ňovat i všechny suché větve a samozřejmě i moniliózní plody. Výhodou je, když nám s úklidem pomohou domácí zvířata (slepice, krůty, ovce, kozy nebo vietnamská pra− sátka), do mladých výsadeb nebo mezi zeleninové záhony je však samozřejmě nepouštějte.
·
Také zbytky po sklizni košťálovin je lé− pe odstraňovat, protože košťáloviny trpí škálou nemocí, které přetrvávají v půdě.
· · · · ·
Sbíráme semena letniček a odkvetlé průběžně kompostujeme, na uvolněná místa můžeme ještě vysadit některé z jarních cibulovin nebo dvouletek. I na přesazování a množení trvalek dělením trsů je teď správná doba, stejně jako pro zakládání trávníku.
· · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 61 · Plody černého bezu (foto: Petra Krejčí)
· ·
106
Přišel i čas na výsadbu jabloní, hrušní a slivoní. Podzimní nabídkou stromků
Někdy už ve druhé polovině září přicházejí první noční mrazíky, které po několika dnech pominou. Sledujeme proto předpověď počasí. Pokud se nám podaří zakrytím netkanou textilií ochránit teplomilné zeleniny, prodloužíme si jejich sklizeň o několik týdnů. Koncem září, v době výskytu václavek, vysazujeme podzimní česnek, nejlépe mezi sa− zenice jahod, které bude chránit před plísní i slimáky, případně do kruhů kolem strom− ků, kde bude odpuzovat mravence i hlodavce.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Říjen
·
Klasickou činností většiny zahrádkářů v tomto období je rytí. Skoro mám někdy pocit, že se předhánějí, kdo bude mít dřív poryto, a jsou na to náležitě pyšní. Spousta z nich si bez podzimního rytí nedovede zahrádku představit. Pokud je to i váš případ, zkus− te pro začátek alespoň jeden záhonek jen zkypřit rycími vidlemi. Zapíchnout je do ze− mě až po násadu a zahýbat dopředu a dozadu. Postupujte v pásech po 10 cm. Na ja− ře pak můžete pěstovat stejné plodiny na zrytém i nezrytém záhonku a porovnat vý− sledek. Všímejte si i množství plevelů. Je to moc složité? Ale jak jinak chcete zjistit, že je možné obejít se i bez rytí? Pokud se přece jen rýt odhodláte, prozradím vám jednu starou „fintu“, jak vyzrát na plevel. Ryjte v noci. Klepete si významně na čelo? Počkejte, až vám vysvětlím, proč. V půdě je nepřeberná zásoba semen různých plevelů, které, pokud zůstanou v hloubce ve tmě, nevyklíčí. Ale stačí krátký osvit denním světlem, který je pro semeno signálem, že se dostalo do příhodných podmínek blízko k povrchu půdy, a proces klíčení nastartuje. Pokud ryjete v noci, vyklíčí pak jen semena, která zůstanou ležet na povrchu půdy, a s těmi si snadno poradíte. Možná je to pro ty z vás, kteří se v rytí nevyžívají, další argument, proč se zkusit bez rytí obejít a ušetřit si záda. Sklízíme pozdější odrůdy ovoce a neza− pomeneme na častou kontrolu usklad− něných plodů; projeví se na nich i drob−
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 62 · Plody růže šípkové (foto: Petra Krejčí)
107
· · ·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Prosinec
· ·
·
· ·
· · · · · · · ·
né ranky, které jsme přehlédli. Pokud je objevíme v začátku, můžeme plody zpracovat nebo sníst, pokud pozdě, začne se hniloba šířit i na okolní plody.
Také černou ředkev a červenou i krmnou řepu nenecháme na záhonech namrznout a ve sklepě uložíme i hlízy jiřin.
Ořechy je nejlépe sklízet každý den, jak postupně dozrávají a padají, a usušit je na vzdušném místě. Předčasně srážené podléhají dříve zkáze.
Ještě můžeme vysévat zimní salát. Osvědčilo se mi vysévat v tomto období naširoko i petržel, případně do řádků mrkev. Na jaře pak obě mnohem lépe vzejdou a náskok dobře využijí.
Sklízíme i šípky na čaj a nezapomeneme posbírat a nasušit i semena a plody pro ptá− ky na zimní období.
· · · ·
Listopad
·
Po opadání listů je ta správná doba k sá− zení ovocných stromů i růží. Nezapome− neme na oporu a kmínek obalíme pytlo− vinou nebo novinami, abychom ho chránili před okusem zvěří.
· · · · · · ·
Je vhodná doba i pro založení vysokého záhonu. V této době je na zahradě do− statek organického materiálu a do jara nám pěkně slehne.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Výhodou naší zdravé zahrady je, na roz− díl od sousedních vzorně zrytých, že po− řád máme co sklízet. I když jsme i nedo− zrálá rajčata už pro jistotu sklidili a ulo− žili k jablkům, kde postupně dozrávají, · Obrázek 63 · Stará odrůda jabloně (foto: Světlana tykve, cukety a patisony už nám zdobí Vlašínová) chodbu, čekanka k rychlení je založená ve vlhkém písku ve sklepě, stále ještě sklízíme listovou i kořenovou zeleninu. Kořeno− vou zeleninu necháme na záhoně co nejdéle, dobře vyzraje, případně ještě naroste. Jen ji občas nezapomeneme zkontrolovat, jestli kolem ní nejsou hraboši nebo hryzci; ti to− tiž ví, že hadi v tomto období už přestali vylézat, a tak si občas v nějaké velké mrkvi, řepě nebo i řepovitém kořeni mangoldu vyhryžou komůrku, kde hodují několik dní. Vy pak budete překvapeně držet v ruce pouze nať. Brokolice teď roste ještě lépe než přes léto, nevybíhá do květu, kadeřávky i růžičková kapusta získávají po prvním přemrznutí jemnou chuť, dá se sklízet ještě i mangold, řed− kve, ředkvičky, roketa, petrželka, tuřín, pastinák. Také máme na záhonech pekingské zelí, které snese i krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu, řapíkatý celer, různé štěr− báky a salátové čekanky, červenolisté saláty a hořčici čínskou. Postupně největší rost− liny přenášíme do pařeniště, studeného skleníku nebo zakládáme ve sklepě a samo− zřejmě sledujeme předpověď počasí. Zelí při hrozbě mrazíků sklidíme a kruhárenské odrůdy nakládáme do kameninových nádob. Nejlépe je mít několik menších a plnit je postupně, můžeme si vytvářet i různé směsi, můžeme do nich nastrouhat i popraskané kedlubny odrůdy Gigant nebo tuřín.
· ·
Všechny odkryté plochy, které jsme nevyužili k zelenému hnojení, před zimou naste− leme, tím prodloužíme půdním organismům sezonu a udržíme půdu kyprou. K růžím kompost ještě nakopčíme, k topinamburám nasteleme slámu, zkompostovaný hnůj, listí nebo hrubý kompost a všechny choulostivější rostliny zakryjeme chvojím. Pod jeho ochranou nám petržel vydrží dlouho svěží, jahody dobře přezimují, můžeme chránit i kerblík, zimní salát a polníček, případně další.
· · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Prosinec
·
Mrazivý vzduch nás pomalu tlačí spíše ke kamnům, přesto se ještě přesvědčíme, zda je zahrádka připravená k zimnímu spánku. Posledním pohledem zkontrolujeme koru− ny stromů, zda ještě někde nezůstaly viset scvrklé moniliózní plody, a podle potřeby opravíme ptačí budky. Prohlédneme, očistíme a nakonzervujeme nářadí, opravíme roz− viklané příčky žebříků a nezapomeneme ani zabezpečit vodní potrubí nebo nádrže. Zkontrolujeme oplocení, případně proti okusu zabezpečíme stromky pletivem, pytlo− vinou nebo alespoň novinami. Pohled do kalendáře nám připomene blížící se vánoce, nařežeme si pár větviček třešní (nejlépe na svátek Barborky), pokud máme to štěstí, že v našem okolí ještě nějaké rostou. Kdoulovce i zlatici stačí nařezat později, kvetou asi po týdnu. Zkontrolujeme i zateplení sklepa a choulostivějších rostlin. Tak, jsme hotovi… Teď je pravý čas v klidu se porozhlédnout po naší zahrádce, co by se dalo v příštím roce ještě zlepšit. Kde zachytit více dešťové vody, vybudovat jezírko či napajedlo pro ptáky, zasadit či pře− roubovat stromky (pro řezání roubů peckovin je v polovině měsíce vhodný čas) nebo keře drobného ovoce (naře− žeme si potřebné řízky a uložíme je na chráněné místo v zahradě spolu s rouby, ale nezapomeneme vše dobře označit). Plní nápadů zalezeme konečně ke kam− nům vše dobře promyslet a zahloubat se do odborné literatury. Jistě také objevíme nějakou novou skvě− lou knihu třeba jako vánoční dárek. Jakmile napadne sníh, je na čase myslet i na naplnění krmítka, jednoduchým kr− mítkem je i borová šiška namočená v lo− ji, kterou pověsíme na provázek třeba
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 64 · Sluneční past v zimě
·
· ·
·
·
108
109
·
· ·
Kalendárium zdravé zahrady
Únor
· ·
·
· ·
pod střechu. Na vánoce je pak hezkým zvykem nazdobit stromeček i pro volně žijící živočichy, především ptáky. Uplatní se na něm dobře malá jablíčka, řetězy ze sušených jeřabin a šípků i směs semínek a loje nalitá do formiček, fantazii se meze nekladou.
Přebytky sněhu z větví střásáme a za bezmrazých dní pokračujeme v prořezávání já− drovin. Bujně rostoucí stromy, které vytvořily dlouhé výhony, je lepší řezat až během rašení, třeba i během nakvétání. Tím jejich růst zpomalíme.
·
Leden
·
Je zpravidla nejchladnějším měsícem v roce. Přesto už v teplejších dnech (nad −8 °C) můžeme začít s řezem a průklestem přestárlých jádrovin. Slabě rostoucí stromy tak po− vzbudíme k lepšímu růstu. Řezné rány natřeme latexovou nebo fermežovou barvou, abychom zabránili vniku infekce. Můžeme ještě nařezat rouby jádrovin a peckovin, pří− padně drobného ovoce pro jarní řízkování.
U mladých stromů odstraňujeme křížící se větve, větve rostoucí do koruny a konku− renční větve. Tím provzdušňujeme korunu. Vždy ale velmi citlivě. Pokud strom roste přirozeně, není zpravidla vůbec nutné zasahovat.
· · · · · · · · · · · · ·
V době oblevy vyrazíme do zahrady s rycími vidlemi a kbelíkem a k údivu sousedů („vy ještě teď sklízíte brambo− ry?“) sklízíme čerstvé křupavé topinam− bury. Také růžičky na kapustě zesládly a můžeme je klidně mlsat i syrové. Na záhonech pod chvojím máme ještě ka− deřávek, pórek, zimní cibuli sečku, petr− žel i pažitku. V teple a ve tmě rychlíme čekanku, na světle řeřichu, pažitku, pří− padně pro zpestření nakličujeme pšeni− ci, vojtěšku, čočku a podobně.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Při větších mrazech s jasnou oblohou chráníme raději kmeny stromů vápenným nátě− rem proti přehřátí nebo jednoduše o kmen z jižní strany opřeme prkno. Pomalu se také blíží čas naplnit pařeniště nějakým rychle tlejícím materiálem (koňský hnůj je sice nejlepší, ale postačí i listí). Většinou nemáme k dispozici teplý skleník, a tak plníme okna kelímky od jogurtu a sejeme celer, papriky a postupně i další teplomilné zeleniny jako lilek, mochyně a rajčata a samozřejmě i rané košťáloviny a salát k rych− lení pro pařeniště. Jaro už je ve vzduchu, i když zima se jen tak nevzdává. Teď už vše záleží na počasí, kdy nám dovolí sázet sazečku nebo vyset petržel a mrkev… Ale to už je zase o jaru. Tak ať se vám ta další sezona, obohacená o nové zkušenosti i nové po− znatky, opravdu vydaří.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Ve sklepě to voní jablky, nezapomene− me je občas zkontrolovat. Mlsáme kříža− ly a oříšky (vybereme vždycky pár hor− · Obrázek 65 · Plodiny kaliny obecné ších i pro naše ptačí pomocníčky – jako krmítko poslouží třeba skořápka kokosového ořechu). Můžeme již začít s výsevem ce− leru do truhlíčku nebo kelímků.
· · · · · · · · ·
Zasněžená zahrada nám hodně prozradí o různých teplotních poměrech. Všímáme si, kde zůstává dlouho ležet sníh a kde naopak nejrychleji roztaje, a přizpůsobíme tomu i naše plány. Naplánujeme si, co kde budeme pěstovat, zkusíme klíčivost uskladněných semen a v případě potřeby si dokoupíme nová. Také prohlédneme, opravíme a dokou− píme nářadí.
· · · · · ·
·
· ·
· · · · · · · · ·
·
Únor
· ·
Únor bílý – pole sílí. Hospodaříme i se sněhovou nadílkou. Přihrnujeme sníh ke stro− mům, budou po probuzení potřebovat hodně vláhy. Stálezelené dřeviny podle potře− by i zalijeme, často přes zimu nevymrznou, ale uschnou. Ze sněhové nadílky můžeme na vhodném místě vytvořit zásobu vody na jarní období. Ideální je v podobě sněhulá− ka nebo iglů, kde si i děti přijdou na své.
· · · · · · ·
·
·
·
·
· ·
·
110
111
·
·
Zdravá zahrada – zdravý zahradník
·
· · ·
· · · · · · · · · · · · · · · ·
112
x
x
x
x
x
x x x x x
x
x x
x
x x
x x
x
x x x x
x x
x
x
x
x
x x
x x x x
x
x
x
x
x x
x
x x
x x
x
x x
x x x
x
x
x
x x
x
x
x
x x
x x
x
x x x
x
x x x
x x
x x
x x
x x
x
·
x
x
x
x x
x x
x x x
x x
x x
· Tabulka 12a · Příklady plodin a zdravotních potíží, které mohou zmírnit. Zdroj: Richter 1996
·
x
·
x
·
x x x x x x
·
x x x x
·
x x x x
·
·
x
·
x
·
x
·
x
·
· ·
x
·
x
·
·
·
x
·
·
x
·
· · ·
x
·
x
·
x
·
Už jste zřejmě pochopili, že zdravou zahradu nevytvoří ani génius za jeden rok. Vede k ní dlouhá cesta, která je pro zahradníka zkouškou trpělivosti, kdy i samotný zahrad− ník se vyvíjí v souladu se svojí zahradou. Začíná vnímat a uznávat hlubší hodnoty a to mu přináší klid, vyrovnanost a harmonii. Váží si pak mnohem více plodů své zdravé a odolné zahrady a zdraví a odolnost z nich dokáže čerpat. Už jsem se zmínila o léči− vých vlastnostech vybraných plevelů, ale vůči pěstovaným plodinám by nebylo spra− vedlivé nezmínit to, že mnoho z nich má speciální využití při léčbě konkrétních nemocí i potíží. V poslední době bylo na toto téma vydáno několik knih, které najdete v pře− hledu literatury. Pro začátek jsem se i v tomto případě pokusila sestavit dostupné in− formace do tabulky 12. Může vám pomoci v inspiraci, jaké plodiny byste neměli zapo− menout na zahrádce pěstovat, abyste prospěli svým blízkým, případně si pomohli řešit i své zdravotní potíže. Zdravá zahrada vám ovšem pomůže upevnit zdraví, i kdybyste její produkty všechny rozdali. Pravidelný pobyt v přírodě totiž vykompenzuje umělé prostředí, ve kterém většina z nás pracuje. Ani si to už neuvědomujeme, ale zvykli jsme si pohybovat se stále mezi různými „vysavači energie“, jako jsou počítače, televize, do− pravní prostředky a elektrické spotřebiče. Tím, že se pokorně vracíme k přírodě, sklo− níme se k zemi, vezmeme do ruky půdu, dýcháme čerstvý vzduch nebo se dotýkáme rostlin, se nabíjíme energií. Zdravý pohyb na čerstvém vzduchu, třeba při kosení květ− naté loučky, je lepší než posilovna nebo aerobik. Hezky to vystihl v rozhovoru pro MF Dnes sedlák Rajtr: „Lidi si dneska myslí, že je lepší udržovat kondici v posilovně, než se ohýbat ke kedlubně. To není pravda. Ohýbat se ke kedlubně je mnohem větší dři− na. A kromě svalů na konci získáte ještě tu kedlubnu.“
x x x x x x
·
·
x
·
· ·
·
x
·
·
·
x
·
·
·
x x x
·
· ·
x
·
x x
·
x
·
· ·
·
x x x
·
· ·
x
·
· ·
x
·
x
·
x
·
x x x
·
x x
·
x x
·
x x
·
x
·
x
·
·
x
·
x
·
x
·
x
·
x x
·
x
Zdravá zahrada – zdravý zahradník
·
x
·
x
·
x
·
· ·
x
Kapitola 11
·
x
·
Žlučové kameny Žlučník Žaludek Žaludeční vředy Zánět moč. cest Zánět dých. cest Zácpa Vysoký krevní tlak Vředy Vodnatelnost Špatné trávení Střevní paraziti Revmatismus Průjem Poštípání hmyzem Otoky Oční nemoci Obezita Neuróza Nespavost Nachlazení Nadýmání Močové kameny Migréna Menstruace poruchy Ledvinové kameny Ledvinová kolika Křečové žíly Křeče Krvácení z nosu Klimakterium Kandidóza Játra zánět Játra kolika Impotence Chřipka Chrapot Cholesterol Horečka Hemoroidy Dna Detoxikace Cukrovka Bronchitida Bolest hlavy Artritida Arterioskleróza Angína Chudokrevnost Ekzém Astma Alergie Afty
Angrešt Anýz Artyčok Borůvky Brambory Broskve Brusinky Celer Cibule Citron Čekanka Černá ředkev Černý rybíz Červený rybíz Česnek Dřín Dýně Fazole Fenykl Hloh Hrách Hrozny Hrušky Chřest Jablka Jahody Ječmen Jeřabiny Kmín Kopr Křen Kukuřice
·
x
·
113
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Zdravá zahrada – zdravý zahradník
Zdravá zahrada – zdravý zahradník
· ·
· · · · ·
x x x
x x x
x x x
x x x
x
x
x x
x
x
x x
x
x
x
x x x x x x x
x x x x
x x
x
x x
x x x
x x x
x
·
x x x
x
x
x
x x x x
·
·
· · ·
x
x
x
x x
x x
x
x
x
x x
x x
x x x
· ·
x x
x x x
x x x
· ·
x x
x
x
x x
x x
x
x x x
x x x x
x x
x x x
·
Majoránka Maliny Meloun Meruňky Mrkev Okurky Ořechy lískové Ořechy vlašské Ostružiny Oves Pastinák Pažitka Petržel Pohanka Pýr Rajčata Rebarbora Ředkvička Řepa Řeřicha Salát Slunečnice Sója Šípky Špenát Švestky Třešně Víno Višně Yzop Zelí Žito
· · · · · · · ·
114
· ·
x x
·
· ·
·
· Tabulka 12b · Příklady plodin a zdravotních potíží, které mohou zmírnit. Zdroj: Richter 1996
·
· ·
·
x
·
· ·
·
x x X X
·
X
·
x
·
x x x
·
x X X
·
x x x x x
·
x
·
· ·
·
x x x x x x x
·
x x x x x
·
x x
·
x
·
x
·
x x
·
x
·
· ·
·
x
·
x
·
x
·
x
·
·
·
x x
·
x
·
Doufám, že z vás všech, kteří dočetli až sem, budou zdraví a šťastní zahradníci.
x
·
x
·
x
·
x
·
x x
·
x
·
x
·
Cenu má i únik z davové mystifikace, že „čas jsou peníze“. Když sledujete tváře lidí, které potkáváte ve městě nebo v hromadných dopravních prostředcích, cítíte z nich hlavně spěch, netrpělivost, nespokojenost… Proto má zahrada o to větší význam pro městského člověka. Vesničtí lidé jsou nějak lépe „uzemnění“. Najdou si čas i na pose− zení na návsi a žijí blíž k přírodě a většinou i přirozeněji. Snad proto čím dál víc mla− dých lidí opouští město a hledá bydlení na vesnici. I pro ty je určena tato kniha.
·
x
·
x
·
x
·
x
·
x x
·
x x x
·
x
·
x x x x
·
x x
·
x
·
x
·
x
·
x
·
x
·
x
·
x x x x x x
·
x
·
x
·
x
·
Žlučové kameny Žlučník Žaludek Žaludeční vředy Zánět moč. cest Zánět dých. cest Zácpa Vysoký krevní tlak Vředy Vodnatelnost Špatné trávení Střevní paraziti Revmatismus Průjem Poštípání hmyzem Otoky Oční nemoci Obezita Neuróza Nespavost Nachlazení Nadýmání Močové kameny Migréna Menstruace poruchy Ledvinové kameny Ledvinová kolika Křečové žíly Křeče Krvácení z nosu Klimakterium Kandidóza Játra zánět Játra kolika Impotence Chřipka Chrapot Cholesterol Horečka Hemoroidy Dna Detoxikace Cukrovka Bronchitida Bolest hlavy Artritida Arterioskleróza Angína Chudokrevnost Ekzém Astma Alergie Afty
x
· ·
x x
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
115
·
·
Zahrada pro zdravé a šťastné děti
·
· ·
·
· ·
·
·
·
Kapitola 12
·
·
·
· ·
·
·
·
Zahrada pro zdravé a šťastné děti
· · · · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · ·
·
· ·
·
· Obrázek 66 · Inspirace pro stavbu domečku ve větvích
·
·
·
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Zdravá zahrada je otevřená kniha, ze které se pořád máme co učit. Dětský věk je do− ba, kdy jde učení nejrychleji a nejpřirozeněji. Pokud můžeme děti zapojit do procesu růstu a vývoje naší zahrady stejně přirozeně, jako rostou samy, je to k nezaplacení. Po− zorování a pochopení přírodních dějů je odmalička povede k respektu k přírodě a je dobrým základem pro dosažení souladu s přírodou. Zájem o zahradničení, který v dě− tech můžeme v útlém věku probudit, jim může být k užitku po celý život, ať už budou žít jakkoli a kdekoli. Výhodou naší vlastní zdravé zahrady je, že tady děti mohou zažít celý proces vzniku jejich potravy. Od zázraku klíčení semínka, přes péči o rostoucí ros− tliny, až po sklizeň zralých plodů a přípravu jídla z vlastnoručních výpěstků. Získávají tak nejen energii ze zdravé potravy, ale zároveň je to posílí i na duši, povzbudí jejich sebevědomí, že si zcela samy uměly potravu vypěstovat nebo připravit, a také to us− pokojí jejich zvídavost. Samozřejmě je na nás dospělých, abychom jejich zájem o za− hradničení rozvíjeli, aby se jim stalo zábavnou a zajímavou činností. Beze spěchu, bez nátlaku, bez namáhavé práce. Zdravá zahrada, kde není nebezpečí jedovatých agro− chemikálií, je k tomu ideálním místem. Už malá batolata mohou mít svůj malý prostor, kde mohou rýpat vlastním malým nářadím, hrát si s hlínou a třeba i s žížalami a klid− ně se i pořádně umazat. Vožením zeminy nebo písku v malých kolečkách nebo ná− kladních autíčkách se děti mohou později zapojit do vzniku všech struktur, které pos− tupně na naší zahradě budujeme. Od samého začátku můžeme zapojit jejich fantazii při kreslení projektu nebo zhotovení malého modelu návrhu zahrady z písku, hlíny a kla− cíků nebo zahradních stavbiček z kousků dřeva nebo papíru. Už jsem se zmiňovala, že při plánování zahrady bychom s nimi měli počítat a zohlednit i jejich potřeby. Ideál− ním řešením samozřejmě je, když prvky naší zahrady slouží zároveň více účelům: po
·
Pro bezpečné dětství je důležité, aby děti uměly odmalička odlišit rostliny jedlé. V pří− rodě každá máma učí svá mláďata hledat potravu. I když přirozeně vedené děti mají často instinkt, co se dá využít k jídlu, nepřeceňujeme raději tuto schopnost a počítej− me i s dětskou zvědavostí a touhou objevovat nové. Na naší zdravé zahradě bychom si proto měli odříct pěstování jedovatých rostlin, i když se mezi nimi najde mnoho oprav− du krásných. Zvláště rostliny s jedovatými červenými bobulemi, jako jsou například kon− valinka, lýkovec nebo okrasné zimolezy, by se na zahradě, kde se volně pohybují dě− ti, neměly pěstovat. Nedoporučuji ani tis, i když jsem se s ním setkala mnohokrát ve městě kolem dětských pískovišť. Jeho sladké červené míšky jsou sice jedlé, ale sněde− ní semen může skončit tragicky. Vyvarovat bychom se měli raději i pěstování rostlin, jejichž šťáva dráždí pokožku. Příkladem je například bolševník a rezeda vonná. Jedova− té rostliny najdeme i mezi pěstovanými zeleninami, naše děti by měly vědět, že syrové fazolky jsou na rozdíl od hrášku jedovaté a také rostliny rajčat a brambor obsahují jed, kterým se tyto rostliny brání proti býložravcům. Jedovatá jsou i nezralá rajčata a plody brambor. Naproti tomu mnoho rostlin, které považujeme jen za okrasné, mají jedlé a chutné květy, což můžeme skvěle využít při přípravě jídla pro děti. Více se o jedlých květinách můžete dočíst v knize K. Morseové Jedlé květy.
·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
·
dětských prolézačkách se mohou pnout rostliny, dětský domeček může poskytovat skrýš hmyzu, z dětského rybníčku může vést voda k zavlažování záhonku. Dětské iglů nebo sněhulák postavený na vhodném místě může být rezervoárem vody pro žíznivé stromy. Všechny dětské herní prvky mohou dokonale splývat se zahradním prostředím, ať už jsou to vrbové tunely nebo domečky, dřevěné houpačky nebo skrýše ve větvích stromů. Na zahradě je ovšem nutné pamatovat i na prostory, kde se mohou děti pohy− bovat bez obav, že by něco poškodily: plácek ke hrám, cestičky dost široké k honič− kám, zákoutí ke hře na schovávanou, případně mozaiky z kamínků.
·
116
117
·
· ·
Zahrada pro zdravé a šťastné děti
Zahrada pro zdravé a šťastné děti
· ·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Při výběru plodin k pěstování bychom mohli starší děti přizvat k poradě a vy− světlit jim, co která plodina potřebuje k životu. Setí semen může být i pro vel− mi malé děti zajímavým zážitkem a sa− mozřejmě i čekání na jejich vyklíčení může být napínavé a přispět k tomu, že se děti budou na zahradu těšit. Starším dětem při tom můžeme odhalit i tajem− ství, jak je možné, že v tak malém se− mínku jsou uloženy informace o celém dalším životě rostliny, jak bude vypadat, jak bude velká, jak bude reagovat na prostředí, péči i počasí. Kdybychom chtěli takový model naprogramovat na počítači, neuměli bychom to, i kdyby− chom spojili všechny počítače světa. Ne− měli bychom zapomínat, že příroda je mnohem dokonalejší než všechny lidské · Obrázek 67 · Vrbový domeček pro děti vynálezy a její znalost je pro život pří− nosnější než znalost nejnovějších technických vymožeností. Děti v poslední době pod vlivem „počítačového věku“ (a někdy i neuvědomělých rodičů) kladou „techniku“ pří− liš vysoko v žebříčku hodnot. Na první pohled by se mohlo zdát, že to jejich život obo− hacuje. Není to naopak? Nejsou tím spíš ochuzeny podobně, jako jsou ochuzeny láka− vě vypadající potraviny s umělou chutí, vůní i barvou? Pro děti je důležité mít i svůj vlastní záhonek, o který si sami pečují a kde pěstují rost− liny podle vlastního výběru. Ten pozorují mnohem bedlivěji, a zde se proto mohou i nejvíc naučit, stejně jako když si vlastnoručně nebo s naší pomocí zasadí stromek, který poroste zároveň s nimi. Protože děti se trpělivosti teprve učí, měli bychom jim ovšem pro začátek pomoci vybrat rychle rostoucí rostliny, začít třeba ředkvičkou, hráškem ne− bo měsíčními jahodami, případně zakrytím fóliovým krytem záhonek „přirychlit“. Jinak jejich nadšení brzy opadne. Ředkvičky, které vyběhnou do květu, nevytrháme, děti na nich mohou sledovat celý vývoj semen. Nezralé plody (šešulky) mají navíc příjemně štiplavou ředkvičkovou chuť a můžeme je využít jako ozdobu na chlebíčky, do salátu nebo klidně zavařit jako miniaturní „okurečky“ pro hostinu panenek nebo ozdobení jednohubek. Sklizeň patří ovšem k nejoblíbenějším činnostem, je to výborný podnět k rozvíjení trpělivosti, aby se ovoce nechalo dozrát, ale také k ohleduplnosti, aby ne− došlo ke zbytečnému poškození rostlin. Ze sklizených plodin můžeme dětem dovolit připravovat různé saláty. Baví je připravovat z ovoce různé šťávičky a „lektvárky“, ať už pro panenky nebo jako překvapení pro „dospěláky“ ke svačině… Děti se také výbor− ně uplatní při přípravě všelijakých „čarodějných“ bylinkových zákvasů, jích a směsí by− linek pro hnojení a ošetřování svých rostlinek. Odmalička je důležité pěstovat v dětech i respekt k „divočině“, šetrnost vůči volně žijícím živočichům a rostlinám i k místům na
· ·
118
zahradě, kam je možno vstupovat jen potichu, abychom nerušili ani „víly a skřítky“. Ta− ké je důležité podpořit jejich přirozený pozorovací talent. Žádná práce by neměla být tak důležitá, abychom ji na chvíli nemohli přerušit, když nás dítě volá: „Pojď se honem podívat…“ Ideální je naučit se znát základní druhy živočichů i rostlin, vyskytujících se na naší zahradě, protože děti se na nás budou stále znovu a znovu obracet s dotazy, a pokud jim budeme umět zajímavě povídat o životě v zahradě, nepřestane je bavit ob− jevovat nové a nové živočichy. Výbornou knihou pro seznámení s životem hmyzu je pro začátek Sekorův Ferda mravenec a velmi přínosnou pomůckou je lupa. Jistě si vy− berete i z mnoha krásných encyklopedií a atlasů, o které v dnešní době není v obcho− dech nouze. Nestyďte se, když nebudete vědět odpověď na dětskou otázku. Prostě ji spolu s dětmi hledejte v knížkách.
·
Ani zima, kdy zahrada odpočívá, není pro děti bez zajímavosti. Krmení ptáků a pozo− rování čiperných hostů (třeba i dalekohledem) pro ně bude možná zajímavější než te− levizní pořad. A vyzdobení vánočního stromečku na zahrádce vlastnoručně připravený− mi ozdůbkami z ptačích dobrůtek zahřeje na duši děti i ptáčky. Na sněhu zase ze stop můžete číst mnoho o návštěvnících zahrady, kteří žijí skrytým životem.
·
Zajímavost zahrady pro děti můžeme zvýšit pěstováním některých podivuhodných ros− tlin. V jezírku se bude dařit třeba masožravé bublinatce, chytající drobné živočichy včet− ně komářích larev do malinkých měchýřků. Ve vlhkém stínu na břehu jezírka poroste dobře netýkavka nedůtklivá. Zkuste se lehce dotknout zralého plodu a budete překva− peni, jakou rychlostí i silou dovede vymrštit semena. Pozorování různých strategií, jaký− mi rostliny dosahují rozšíření svých semen, od semen fialky nebo mateřídoušky, která jsou opatřena sladkým přívěškem, tzv. masíčkem, díky kterému je roznášejí mravenci, přes roztodivné miniaturní padáčky a vrtulky po všelijaké geniální „suché zipy“… jistě děti objeví (třeba i s pomocí lupy) další a další. Vaši zahradu ozvláštní i skromná pupal− ka (obr. 68), která v podvečer překvapí kouzelným rozvinutím květů, připomínajícím zrychlené záběry přírodovědných dokumentů. Zajímavá je i růžovobílá mydlice lékař− ská (obr. 69). Děti si z ní mohou snadno připravit mydlinkovou vodu na koupání pa− nenek. Stačí nechat chvíli vyluhovat natrhané lodyhy ve vodě. Mimochodem, pokud ně− kdo z rodiny trpí alergií na umělé saponáty, může mydlici vyzkoušet k praní, mytí i k přípravě šamponu na vlasy. Za tím účelem lodyhy mydlice (nebo ještě lépe její ko− řeny) krátce povaříme, necháme vychladnout, scedíme a můžeme použít i do automa− tické pračky. Jen pamatujte, že je nutné roztok mydlinek spotřebovat během několika dní, jinak začne kvasit. Z rostlin si můžeme vyrobit i barviva a nabarvit si třeba šatičky pro panenku nebo ubrousky na stůl. Škála žlutooranžové až tmavě červenohnědé, zís− kaná ze slupek cibule, se může hodit k obarvení decentního hedvábného šátku stejně jako velikonočních vajíček. S fialovou získanou z plodů bezinek si zase mohou děti po− hrát, kouzlem (přidání octa) se změní na růžovou, přidáním sody zase na modrou až ze− lenou. Můžete si všimnout, že některé květiny takto také mění barvu, třeba pomněnky, hadinec nebo brutnák. Další možnosti najdete v knize L. Tichého Barvení rostlinami.
·
Živočichové jsou ale přece jen více „akční“ a pro děti mnohem zajímavější než rostli− ny. Můžeme toho využít a zaměstnat děti budováním úkrytů pro volně žijící živočichy a postupným sledováním, jak se u nás zabydlují. Pro děti je objevení nového živoči−
·
119
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· ·
Zahrada pro zdravé a šťastné děti
Zahrada pro zdravé a šťastné děti
· ·
·
· ·
I když by práce na zahradě neměla být pro děti vyčerpávající, je důležité, aby plnily i své malé povinnosti. Je pro ně dobrý pocit, když vidí, že na ně spoléháme a důvěřu− jeme jim, že svůj úkol zvládnou. Výhodou zdravé zahrady, založené na rozmanitosti, je ve vztahu k dětem i to, že jim poskytuje mnohem více podnětů než klasická zahra− da s vyrovnanými záhony plodin. I drobné práce, se kterými mohou děti pomáhat, jsou natolik rozmanité, že nejsou únavné. Děti nevydrží dlouho u jedné věci a v případě práce na zahrádce pro ně platí, že „méně znamená často více“. Pokud umíme vystih− nout chvíli, kdy probudíme jejich zájem a ochotu nám pomoci a nezneužijeme toho k vyžadování únavné a dlouhotrvající práce, přijdou nám rády pomoci znovu. Možná se vám zdá, že děti ochotné pracovat na zahradě patří do kategorie „pohádkových by− tostí“. Je pravda, že čím jsou starší, tím víc u nich převažuje touha družit se s kamará− dy nad potřebou pomáhat rodičům na zahradě. Je to pak na naší fantazii vymyslet větší úkol, na kterém by se mohli podílet i jejich kamarádi, případně i spřátelení rodičové. My to pak musíme organizačně jistit a jako odměnu jim připravit dobré jídlo a nějakou zajímavou a zábavnou činnost, soutěž nebo hru. Příště se pak můžeme sejít zase u nich. Můžeme z toho udělat i pravidelná setkávání. Společná práce je mnohem zábavnější a mnohem rychleji ubývá; tenhle zážitek stojí za námahu, a je dokonce mnohem cen− nější než hodnota vykonané práce.
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 68 · Květ pupalky
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 69 · Třapatka nachová s mydlicí lékařskou
·
· ·
·
· ·
cha, třeba ježka, mnohem větším zážitkem, když ví, že se o jeho příchod také zaslou− žily. Zvláště vítanými jsou různé druhy motýlů. Nejvíce jich přilákají bohatě kvetoucí keře, jako jsou například komule (Budleya) nebo tavolník, z trvalek je přitahují zejmé− na různé druhy hvězdnic. Pro jejich vysazení se hodí dobře osluněná poloha, kterou lze dobře sledovat např. z odpočívadla, besídky, lavičky nebo z dětského domečku, odkud mohou děti z úkrytu se zatajeným dechem pozorovat mihotání motýlích křídel. Na vzdálenější místo zasadíme keře nebo vyšší rostliny a čím blíže, tím menší, aby si vzájemně nezacláněly. Skupina lákavých květů, které postupně rozkvétají, zajistí mo− týlí podívanou na dlouhou dobu. Z aromatických rostlin je dobrým lákadlem dobro− mysl, levandule, mateřídouška a šalvěj muškátová, z léčivek třapatka nachová (Rud− beckia) a tzv. „slezová růže“ – topolovka. Na slunečnici také často kromě motýlů za− stihneme i oblíbené „včelí medvídky“ – čmeláky. Děti se ale na zahradě mohou blíže seznámit i s druhy živočichů, které se netěší přílišné oblibě, třeba s různými druhy brouků. Je to vítaná příležitost, aby se naučily, že každý živočich tu má svoje místo. I pro mnohé dospělé může být překvapením, že had není na omak slizký, ale příjem− ně hebký, a že ropucha má překrásné oči (odtud pohádky o zakletých princeznách). Také pavouci nás často překvapí svou krásou i umem. A když je budeme chvíli po− zorovat, zjistíme, že není žádný důvod se jich bát, žádní jedovatí u nás nežijí. Ani pa− nický strach ze sršňů není na místě. Když jim nezasahujeme do jejich obydlí a s re− spektem se jim vyhneme, jsou méně agresivní než vosy. Ani z vos ovšem nemusíme mít strach, ale opatrnost je určitě namístě, proto zralé ovoce nenecháváme ležet na zemi a děti upozorníme, aby v období zrání ovoce neběhaly pod stromy a při jídle a pití byly opatrné.
120
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
121
·
·
Použitá literatura
·
· ·
·
· ·
Hluchý, M., Ackerman, P., Zacharda, M., Bagar, M., Jetmarová, E., Vanek, G.: Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Biocont Laboratory, s. r. o., Brno (1997)
· · · · ·
Použitá literatura
· · · · · · · · ·
Hradil, R., Dostálek, P., Jetmarová, E., Řezníček, V., Vlk, R.: Česká biozahrada. (2000) Hričovský, I. a kol.: Menej známe ovocné a tonizujúce rastliny. Záhradka, Bratislava (1993)
· ·
· ·
· ·
Kliková, G.: Biozahrada. Brázda (1992)
· · · · · ·
·
Lánská, D., Hlava, B.: Vitaminy z domova i z daleka. ASTRA (1982)
·
·
Lánská, D., Žilák, P.: Jedlé rostliny z přírody. AVENTINUM, Bratislava (2006)
·
·
Lánská D.: Zelené koření II. Nakladatelství Lidové noviny, Praha (2000)
·
·
Mikátová, B., Roth, P., Vlašín, M.: Ochrana plazů. MŽP ČR a AOPK – SMEK, Brno (1995)
·
· · · · · · ·
Bell, G.: The permaculture garden. Thorsons, Londýn (1994)
· ·
Brunsová, S., Brunsová, S., Stammer, J.: Dědeček si věděl rady. GRANIT, Praha (1992)
· · · · · · · ·
· ·
Mollison, B., Slay, R. M.: Úvod do permakultury. Asociace Permakultura (CS)(1999) Bergmann, W., Čumakov, A.: Klúč na určovanie porúch vo výžive rastlín. Príroda, Bratislava (1977)
·
Brunsová, S.: 100 rad pro přírodní zahrádku. GRANIT, Praha (1994) Brunsová, S.: Co dědeček ještě věděl. GRANIT, Praha (1992) Červená, D., Červený, K.: Léčba výživou. Neografia, Martin (1994) Dolejší, A., Kott, V., Šenk, L.: Méně známé ovoce. Brázda, Praha (1991)
· · · ·
Moravec, J. a kol.: Nové a málo známé zeleniny. SZN Praha (1966)
·
Morseová, K.: Jedlé květy. VOLVOX GLOBATOR (1999)
· ·
Oberbeil, K., Lentzová, Ch.: Léčba ovocem a zeleninou. Fortuna Print (2001)
·
Pamukov, D., Achtardžiev, Ch.: Prírodná lékáreň. Príroda (1986)
·
Pekárková, E.: Když zelenina neroste. Víkend (2001)
·
Pížl, J.: Rok v BIOzáhradke. IRIS (1992)
·
Ploberger, K.: Zahrada pro inteligentní lenochy. Brázda (2003)
·
Potácel, J., Muntág, S.: Potraviny z lesov a lúk. Nova, Martin (1991)
·
· · · ·
·
Dolejší, A.: Zelenina na zahrádce. SZN Praha (1982)
·
Dostálek, P. a kol.: Pěstujeme si vlastní semínka. Gengel (2001)
·
Fukuoka, M.: Revoluce jednej slamky. Nadácia Zelená alternativa (1996)
·
Graber, C., Suter, H.: Jak vyhnat plže ze zahrady. Víkend (2004)
·
Grau, J., Jung, R., Munker, B.: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. IKAR (1996)
Rod, J., Hluchý, M., Prášil, J., Somssich, I., Zacharda, M.: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy. Biocont Laboratory, s. r. o., Brno (2005)
Harris, B. Ch.: Jezte plevel. VOLVOX GLOBATOR (1998)
Rod. J.: Příloha věstníku ČZS 4/1993. Ochrana rostlin bez chemie (1993)
·
Harrison, J. B.: Úroda bez chemie. ARCHA, Bratislava (1977)
Sartoriusová, G.: Rostliny si pomáhají. GRANIT, Praha (1993)
Havlová, S.: Dobré rady pro zdravou zahradu. Beta, Praha (2004)
·
Skorňakov, S., Jeník, J., Větvička, V.: Zelená kuchyně. Lidové nakladatelství Praha (1988)
· · · · · · · · · · ·
Heil, A.: Rajská zahrada. HEL, Ostrava (2004)
·
Henschel, D.: Plané rostliny k jídlu. GRANIT, Praha (2004)
·
Hoffmanová, E., Jebavý, F. S.: Rostliny v domácí lékárně. Mladá fronta, Praha (1973)
· ·
·
Procházka, I.: Pěstování méně známých polních plodin. FEZ, Třebíč (1996)
·
Procházka, S. a kol.: Fyziologie rostlin. Academia Praha (1998)
· ·
Richter, J.: Léčení ovocem a zeleninou. Eko−konzult (1998)
· · · · · · · · ·
Storl, W.−D.: Zahrada jako mikrokosmos. EMINENT (2003)
·
Suchánková, A.: Přírodní zahrada. Print centrum, Chvalčov (2002)
· ·
Svoboda, J.: Sázení pro budoucnost. Sdružení Země, Praha (2005)
·
· ·
· ·
·
Kern, A.: Rady našich babiček. Rebo, Čestlice−Průhonice (2004)
Kreuter, M.−L.: Zahrada v souladu s přírodou. Alpress (2002)
·
· ·
·
Kresánek, J., Krejča, J.: Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. Osveta (1988)
·
· ·
·
Chmel, L.: Bylinková kuchařka. Levné knihy KMa, Praha (2000)
Kott, L. a Moravec, J.: Pěstování a použití méně známých zelenin. SZN Praha (1989).
·
·
·
122
123
·
· ·
Použitá literatura
Použitá literatura
· ·
·
· ·
Šimánek, J. a kol.: Menej známe ovocniny. Príroda, Bratislava (1977)
·
Štambera, J.: Zelinářství III – Málo známé a lahůdkové druhy zelenin. Skripta VŠZ Brno (1983)
· · · · · · · ·
Tabach, A.: Biozahrada – zahrada bez chemie. Art Press servis Praha (1992) Tetera, V.: Jabloně na Valašsku. Edice Genotyp VŠP v Nitre (1996) Tichá, K.: Biologická ochrana rostlin. GRADA Publishing (2001)
·
Tichý, L., Tichá, I.: Barvy z rostlin. Rezekvítek, Brno (2005)
·
Tomiczek, Ch. a kol.: Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. Biocont Laboratory, s. r. o., Brno (2005)
· · · · · ·
Weiss, Ch.: Les petits animaux du jardin. Carnet Nature (1995)
·
Whitefield, P.: How to make a forest garden. Permanent Publication, East Meon, Hampshire, UK (1996)
·
Whitefield, P.: Permakultura v kostce. Synergie, Praha (1996)
·
Wolff, J. a kol.: Krásná zahrada po celý rok. Svojtka a spol. (2004)
·
Zentrich, J. A.: Byliny v prevenci. TJ Geofyzika, Brno (1986)
·
Kol. autorů v rámci projektu Natur im garten – přeložil Hradil, R.: Přírodní zahrada – sešity. Šumava, s. r. o., Český Krumlov, Eupri (2001)
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
Další užitečné kontakty a zdroje, ze kterých jsem čerpala náměty a poučení Přiznávám, že i když jsem se hodně naučila pozorováním zahrad, ať už vlastní nebo navštívených, v touze po poznání zákonitostí zdravé zahrady jsem také přečetla mno− ho knih, navštívila mnoho přednášek, kurzů i inspirativních míst, poznala mnoho lidí. Snažila jsem se tak doplnit mezery, poučit se a ujistit se, že postupy, které používám, jsou správné, ale kdybych čekala, až budu vědět všechno, nikdy bych tuto knihu ne− dopsala. Proto ji berte jako pár stupínků na žebříku, díky kterým jste možná získali tro− chu „nadhled“, dál už ale musíte sami. Na cestu vám ještě nabídnu pár informací, kde hledat další poučení. Pokud nechcete zůstat jen u zahrady, ale přemýšlíte i o celém stylu života, najdete si dříve nebo později cestu k permakultuře. Je to systém pro navrhování trvale udržitel− ných lidských sídel, který uspokojuje potřeby člověka i krajiny, a vytváří tak harmonic− ky fungující celek podobný přírodním ekosystémům. Pro bližší seznámení s permakul− turou se můžete začíst do knihy zakladatele permakultury Billa Mollisona (viz níže) ne− bo navštívit webové stránky mezinárodního občanského sdružení Permakultura CS (www.permakultura.cz), které sdružuje zájemce o permakulturu z Čech, Moravy, Slez− ska a Slovenska. O aktuálním dění se dozvíte také z časopisu, který toto sdružení vy− dává pod názvem Klíčová dírka. Objednat si ho můžete na adrese
[email protected] a prohlédnout v sídle kanceláře Permakultury, případně v poradně Ekologického insti− tutu Veronica v Brně na Panské 9, kde můžete jednotlivá čísla také koupit. Každé číslo
tohoto časopisu rozebírá podrobněji nějaký aspekt života z pohledu permakultury. Pokud máte hlubší zájem, můžete se přihlásit i do některého z kurzů permakulturního designu, kde se naučíte, jak si naplánovat svoje sídlo i zahradu podle permakulturních principů. Zájemci z Brna a okolí mohou navštívit ukázkovou permakulturní zahradu na Rozmarýnku (na Rozmarýnové ulici v Brně−Jundrově), což je detašované pracoviště Střediska ekologické výchovy Lipka. Zahrada Lipky (Lipová 20) je krásnou ukázkou přírodní zahrady a najdete tu také mnoho permakulturních prvků. Navíc tu každý čtvrtek od 14.00 do 17.00 hodin (kromě prázdnin) Ing. Dana Křivánková poskytuje na požádání odborné rady o přírodní zahradě (tel./fax: 543 211 264). V Jihočeském kraji byla podobná poradna na o. p. s. Rosa, Senovážné nám. 9 v Čes− kých Budějovicích, v současné době pravidelné poradenství nezajišťuje, ale můžete se s jejími zástupci setkat při příležitosti výstav (Hobby, Země živitelka, Ekostyl) nebo na některé z jejich přednášek a exkurzí, případně si zde můžete půjčit některou z četné nabídky knih s problematikou přírodních zahrad. Při zakládání vaší zdravé zahrady jistě uvítáte existenci Občanského sdružení „Přírod− ní zahrada“, které se věnuje navrhování, propagaci a poradenské činnosti. Jeho spolu− zakladatelé, Ing. Charvát a Ing. Hájek z trvalkové a bylinkové školky Floriánus v Jin− dřichově Hradci (www.florianus.cz), která má pro vaši zdravou zahradu úctyhodně ši− rokou nabídku rostlin, a manželé Hrnčiříkovi z EKOfarmy Vícemil, kteří se zabývají pěstováním certifikované biozeleniny, jsou nadšenci, se kterými si budete určitě mít co říct. Ve Floriánusu navíc postupně vzniká ukázková přírodní zahrada a ve Vícemilu za− se bylinková naučná stezka Makulenka. Obojí jistě bude stát za návštěvu. Pokud vás zaujalo pěstování starých a méně známých odrůd zeleniny i ovoce, bude pro vás přínosné kontaktovat Gengel, o. p. s., Veselka 52, 374 01 Trhové Sviny. Duší této společnosti jsou Ing. Petr Dostálek se svojí ženou, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají a svoje zkušenosti zveřejnili v mnoha článcích i publikacích. Pro každý rok najdete aktuální nabídku semen, rostlin, případně publikací a informačních letáčků, včetně adres pěstitelů, kterým si můžete napsat o semínka, na www.gen− gel.webzdarma.cz. Pokud jste zvyklí získávat informace prostřednictvím internetu, určitě navštivte www.ekozahrady.com, najdete tam hodně inspirativních myšlenek, fotografií i praktic− kých rad, které pro vás připravil Jaroslav Svoboda, a také se můžete pod jeho vedením zúčastnit některého z kurzů. Také stránky Lucie Komendové www.zahradaproradost.cz vás jistě zaujmou a najdete v nich mnoho inspirace. Pokud budete chtít, můžete ji po− žádat i o radu nebo pomoc při návrhu a realizaci vaší zdravé zahrady podle permakul− turních principů. A na závěr ještě jeden užitečný kontakt: pokud ještě nemáte živočichy na zahradě v rovnováze a nevíte si rady s přemnoženými škůdci, můžete se obrátit na firmu Bio− cont Laboratory (www.biocont.cz), která vyvinula velkou škálu biologických prostřed− ků a může pro vás namnožit i některé predátory, kteří vám pomohou vaši svízelnou situaci řešit. Můžete si zde také objednat sérii knih, ve kterých najdete všechno o škůd− cích a chorobách jednotlivých plodin.
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
124
125
·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
Závěrem
· · · · · · · ·
·
Slovo o autorce
· · · · · · · ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· · · · · · · · · · · · ·
Původně jsem měla v úmyslu doplnit text knihy četnými fotografiemi, abyste si uměli lépe představit, o čem mluvím. Nakonec jsem vybrala jen pár z nich pro fotografickou přílohu, aby kniha nebyla zbytečně drahá a udržela si šikovný kapesní formát. Další fotografie i materiály se chystám využít k vytvoření CD, které bude k zapůjčení přibliž− ně za rok po vydání této knihy v poradně Ekologického institutu Veronica v Brně na Panské 9. Tímto bych ráda poděkovala za finanční pomoc, kterou pro vytvoření toho− to CD i pro uhrazení nákladů na tisk fotografické přílohy věnoval Ekologický institut Veronica v rámci projektu zaměřeného na ekologické zemědělství, podporovaného Ji− homoravským krajem, a také všem ostatním, kteří k vydání knihy přispěli.
· · · ·
Ing. Helena Vlašínová je absolventkou Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kde pracuje ve výzkumu na Ústavu biologie rostlin. Dlou− hodobě se zabývá pěstováním rostlin v souladu s přírodou. Na toto téma publikovala mnoho článků, hlavně v časopisu Zahrádky a zahrady, v jehož redakční radě více než deset let pracovala. Spolupracuje se Střediskem ekologické výchovy Lipka v Brně, kde vedla několik let Klub aplikované botaniky a kde se podílí na přednáškové i poraden− ské činnosti v oblasti biozahrad a využití planých rostlin. Ve spolupráci s Ekologickým institutem v Brně pořádá pravidelná setkání přátel přírodní zahrady. Je členkou o. p. s. Gengel, kde se podílí na záchraně a šíření starých plodin. Od roku 1998 je ak− tivní členkou asociace Permakultura (CS), v roce 1999 absolvovala Kurs permakultur− ního designu. Své teoretické znalosti a praktické zkušenosti shrnula právě v publikaci Zdravá zahrada.
· · · · · · · · · · · · · · · · ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· ·
·
126
127
·
·
Rejstřík
·
· ·
·
· ·
· · · · ·
Rejstřík
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
půda 2, 18 ačokča 45 akce záchranná 101 bazalka pravá 50 bělozubka 80 biodiverzita 6 biota půdní 18 biotop 70 blýskáček řepkový 95 bob zahradní 45, 99 bolševník 117 brokolice 108 bršlice kozí noha 6, 8, 59, 89 březen 97 budka ptačí 109 cibule 84 čekanka 8, 36 červen 102 červenec 103 česnáček 8 česnek 104 medvědí 89 čolek 81 dítě 116 divočinka 13
128
dobromysl obecná 48 drabčík 83 drátovec 94 dřepčík 95 dřevo 23 duben 99 etylen 84 fenykl obecný (sladký) 39 had 81 háďátko 94 herbicid 19 hluchavka 8 hnojení 18 kompostem 22 tekutými organickými hnojivy zelené 24 hnůj 24 hobliny 28 hořčice čínská 37 hrušeň 103 hryzec 96 chloróza 30 choroba houbová 87 chřest 46 jádrovina, plod 102
26
jahody 103 jehličí 28 ještěrka 81 jetel luční 8 jezírko 16, 75 jezírko 75 ježek 78 jitrocel 8 kapusta 99 kerblík setý 49 kojenec ježčí 79 kokoška pastuší tobolka 8 kompost 11, 17 konvalinka 117 kopr 86 kopřiva 8, 59 kořen 84 kov 22 kozí brada fialová 44 kozlíček polníček 38 krtek 80 kruh 76 kuklík městský 8 květen 100 květopas 94 lebeda zahradní 9, 39, 101 leden 110 liána 89 lichořeřišnice 38, 89 listí 11 listopad 108 lopuch 9, 59 lumčík 84 lumek 84 lýkovec 117 malina 103 mandelinka bramborová 95, 99 meduňka lékařská 49 merlík 9 mikroorganismus aerobní 20 anaerobní 20 minerál 4 mlok 81 mochna husí 9, 82 motýl 84
mravenec lesní 90 mrkev 84, 86 mšice 88 mšicomar 84 mulčování 27, 102 kobercové 28 mýdlo jádrové 22 napajedlo 16 ptačí 99 nastýlka 11 netopýr 80 obracení půdy „vzhůru nohama“ okurka 105 olovo 22 oplocení 109 organismus půdní 18 ořech 108 ovoce 104 skladování 106 pálenka 105 pampeliška lékařská 6, 9, 58 papír 24 past sluneční 73 pastinák 42 páteřníček 83 pavouk 83 pesticid 19 pestřenka 83 PET láhev 20 pěťour maloúborný 9, 80 piliny 28 plevel 3, 57 plevy obilné 28 plíseň bramborová 88 plot živý, jedlý 17 plzák 93 podběl 98 polykultura 87 popenec břečťanolistý 9 pórek 86 postřik 10 potravina, zbytek 23 predátor 10 prevence 86 prolézačka dětská 117 prosinec 109
· · · · · · · · · · · · · · · ·
20
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
129
·
· ·
·
Rejstřík
·
·
· ·
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
předivka 95 přeroubování 99 ptačinec žabinec 9, 57 pták 79 půda hlinitopísčitá 21 lehká 21 písčitohlinitá 21 těžká 21 pýr plazivý 6, 9, 82 rajče 105 rdesno 10 rejsek 80 rez hrušňová 87 rezeda vonná 117 roketa 36 rostlina aromatická 28, 84, 99, 102 jedlá 117 jedovatá 23, 117 odolnost 30 planá 28 růže 108 rytí 107 řebříček 10, 81 ředkev černá 44 řez peckovin 101 říjen 107 salát 35 zimní 109 saponát 22 sedmikráska chudobka 10, 82 semeno 34 sklep, zateplení 109 sklizeň 103, 104, 106 slepýš 81 slimák 90 slunce 19 slunéčko sedmitečné 83 slunečnice hlíznatá 41 smetanka 9 spirála bylinková 17, 73 srpen 104 stín 70
·
strom ovocný 88, 108 strupovitost brambor 88 střevlík 82 světlo 70 svlačec 6 šalvěj lékařská 51 škůdce 6, 10 škvor 85 špenát 101 novozélandský 39 šrucha zelná 40 štěpka dřevní 28 štěrbák 36 šťovík zahradní 39 tis 117 tkanina 24 topinambura 110 třešeň 103 tuřín 43 tvar 70 únor 110 voda 16, 19 vodnice 43 vosa 84 vrtule třešňová 95 výsadba 106, 108 záhon kruhový 77 sklopený k jihu 73 vysoký v bednění 72 vysoký, založení 108 vyvýšený 70 září 106 zelenina 35, 98 planá 52 zelí 99, 108 zídka kamenná 17 suchá 77 zimolez 117 zlatoočko 84 zóna okapová 88 zrcadlo 73 žába 81
· · · · · ·
Barevná příloha
· · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · ·
· Obrázek 70 · Společenství stromu mohou tvořit tykve (ty ovšem nesázíme přímo pod strom) a pnoucí fazole
·
·
· ·
· ·
130
131
·
· ·
Barevná příloha
Barevná příloha
· ·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· · ·
· Obrázek 71 · Koupací jezírko založené na principu přírodního biotopu udělá ze zdravé zahrady malý ráj pro všechny její obyvatele. (foto vlastního jezírka: Kamil Cifera)
·
· Obrázek 73 · Ani starý akát nemusí být v zahradě na obtíž.
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· · · · ·
· Obrázek 72 · Odolná odrůda „divokých“ rajčat plodí ještě v době, kdy ostatní už dávno podlehla plísni bramborové.
132
· Obrázek 74 · Babočky jsou vítaným zpestřením
· Obrázek 75 · Zlatoočko miluje červenou, často sbírá
zahrady.
pyl a nektar na třapatce nachové.
· · · ·
133
·
· ·
Barevná příloha
Barevná příloha
· ·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· ·
· · ·
·
· Obrázek 76 · V popředí „sluneční past“
· Obrázek 77 · V popředí brutnák a cibule sečka,
· Obrázek 80 · Cyclanthera pedata neboli ačokča
· Obrázek 81 · Broskvoním svědčí podrost
s teplomilnou tykví, za ní „zanedbaná“ zdravá zahrada s porostem červené lebedy zahradní
za nimi libeček, pelyněk pravý a křen selský – bylinky se hodí mít blízko kuchyně pěkně pohromadě. (Foto: Lucie Komendová)
je skvělou náhradou okurek, která nertrpí plísní bramborovou a využije možnosti šplhat po stromech, a utéci tak před plži.
lichořeřišnice a křenu, chrání je před mravenci, mšicemi, mírní i houbové choroby, jako je monilióza a kadeřavost, a udržují půdu kyprou a vlhkou.
· ·
· · · · ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· ·
· Obrázek 78 · Při objevení mšic zachovejte klid.
· Obrázek 79 · Slunéčka se shromažďují na hody.
· Obrázek 82 · Dekorativní květ mišpule německé
·
· Obrázek 83 · Plody mišpule se konzumují
·
po přemrznutí.
·
·
· ·
·
134
135
·
· ·
Barevná příloha
Barevná příloha
· ·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· ·
· · ·
· Obrázek 84 · Ve smíšené kultuře kedlubny dobře
· Obrázek 85 · Domeček pro škvory můžeme podle
· Obrázek 88 · Kamenná zídka kumuluje ve dne teplo,
· Obrázek 89 · Na bylinkové spirále najdou všechny
prospívají, rajčata je chrání před bělásky a salát zase před dřepčíky.
potřeby lehce přestěhovat, měl by se ale vždy dotýkat větve nebo kmene stromu.
které večer pozvola vydává, navíc poskytuje nespočet úkrytů pro drobné živočichy.
bylinky optimální podmínky k životu, i když mají odlišné nároky na prostředí, a zároveň ve štěrbinách mezi kameny najde úkryt mnoho živočichů (ukázková permakulturní zahrada Rozmarýnek).
· · ·
· · · · · · ·
·
· ·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· ·
· · ·
· Obrázek 86 · Občas se objeví i hosté, které jsme
· Obrázek 87 · Jadernička moravská s podrostem
nečekali – třeba máky.
bylin
136
· Obrázek 90 · Krása barevné zeleniny
· Obrázek 91 · Lebeda zahradní se snadno množí
samovýsevem.
· · ·
137
·
