energeticky soběstačné budovy

energeticky

2 0 1 2

4

soběstačné budovy

První český titul zaměřený na výstavbu a provoz budov s nízkou energetickou náročností

Téma: Tepelné mosty První recenze nové knihy architekta Aleše Brotánka

79 Kč

editorial

7136 Děkujeme! Tímto vydáním uzavíráme první ročník titulu Energeticky soběstačné budovy, proto si dovolím trochu bilancování. Před rokem redakce dávala dohromady nulté číslo a titul byl slavnostně pokřtěn. Vzhledem ke zkušenostem vydavatele, nebo spíše vydavatelů, protože od srpna stojí za titulem Energeticky soběstačné budovy vydavatelství INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT, s.r.o. (před tím EXPO DATA spol. s r.o.), panovala nálada spíše optimistická. Oprávněně. Oba vydavatelské domy měly a mají velkou zkušenost s tituly oslovujícími odbornou stavební veřejnost. Redakci od začátku řídila odborná redakční rada a titul od svého prvního čísla stále zvyšuje kvalitu obsahu. Nad čím visel velký otazník, byl záměr vydávat Energeticky soběstačné budovy nejen v tištěné, ale taktéž v elektronické interaktivní formě. Unikátní software umožňoval zachovat ucelenost tištěného časopisu a být tím pádem „user VERY friendly“, a přitom tento celek obohatit o řadu interaktivních prvků – o videa, audiozáznamy a fotogalerie, ale hlavně rozšiřovat kontextualitu obsahu v podobě prokliků, „skrytých“ stránek a možnosti stahování různých doplňujících dokumentů. Jestli panovaly nějaké obavy nad čteností elektronicky interaktivní formy, tak je statistiky přesvědčivě vyvracely a zářijové vydání si v elektronické interaktivní formě doposud přečetlo 7136 čtenářů. To je téměř fenomenální údaj, protože cílová skupina titulu – odborná či poučená stavební veřejnost – nepatří mezi „masové“ skupiny a trend energetické náročnosti ve výstavbě se v České republice teprve (pravda, úspěšně) etabluje. Vážení čtenáři, děkuji vám za vaši letošní přízeň a doufám, že i ročník 2013 bude pro vás opět nejen obohacující, ale také zábavný. Mgr. Jan Táborský, předseda redakční rady

2–3

obsah

aktuálně

6

pohled experta Zavádění směrnice EPBD II v České republice ve finále

9

komentář Rizika spojená s uvedením novely zákona o hospodaření energií do praxe

10

realizace „Nejzelenější“ budovy podle amerických architektů

11

recenze Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech

14

energetická náročnost budov Energetická náročnost budov – požadavky, specifika a současný stav

16

tepelné mosty Předsazená montáž otvorových výplní a kvantifikace lineárního tepelného činitele

20

profil Ing. Jaroslav Šafránek, CSc. – stavební fyzik, který měl být kaličem kovů

24

realizace Karlovarská Business Park – hala F

27

firmy a EPBD II Systémová integrace v budovách

31

rozhovor Vzdělávání architektů v ČR: problémy minulé i současné

32

certifikace Německý certifikační systém DGNB Hlavní roli bude hrát kvalita prostoru – v budovách i v urbanizmu

35 38

lidé a budovy Vnímanie prostredia ako komplexný proces

40

certifikace Zkušenosti z realizace projektu usilujícího o certifikaci LEED

44

realizace Experimentální pasivní dům

48

firmy a EPBD II Zdravé bydlení

53

stavba a konstrukce Zelené střechy z hydrofilních minerálních vláken

54

firmy a EPBD II Nová omítka weber.pas topdry

57

aktuálně

Nový fasádní systém Qbiss Air v budově BELIMED V srpnu letošního roku byla ve slovinském městě Grosuplje dokončena realizace administrativní budovy a výrobního závodu společnosti BELIMED, d.o.o. Zadáním investora bylo vytvořit jednoznačný koncept architektury, který bude odpovídat požadavkům současného stavebnictví v oblasti energetické náročnosti a jednoduchého nadčasového architektonického vzhledu. Tohoto úkolu se zhostila na konci roku 2011 slovinská společnost Trimo d.d. Projekt byl typologicky rozdělen na výrobní část a kancelářské zázemí představované novou čtyřpodlažní administrativní budovou. Po hledání vhodného řešení architekt zvolil rastrový fasádní systém Qbiss One se stínovými spárami, který v sobě spojuje technické výhody sendvičových plášťů včetně rychlé výstavby i estetická kritéria. V předsazené části vstupního průčelí byl pak použit zcela nový fasádní systém Qbiss Air – systém v tomto případě spojující několik částí fasády, jako je velkoformátové okno s izolačním trojsklem a plně izolovaný parapetní díl. Vnější pohledovou vrstvu tvoří probarvené tvrzené ploché sklo. Investor uvítal zejména malou tloušťku panelu (133 mm), což zvýšilo variabilitu půdorysného uspořádání i úsporu vnitřního prostoru. Izolační jádro tvořené pěti oddělenými uzavřenými komorami naplněnými oxidem uhličitým zajišťuje tepelnou stabilitu pláště; materiálová různorodost napomáhá zajistit akustický útlum. Systém Qbiss Air je závěsný fasádní systém. Jednotlivé díly byly s využitím betonových stropních desek postupně zavěšovány na fasádu a rektifikovány do patřičné polohy. Nízká hmotnost panelů nepřetěžuje stropní desku. Spáry mezi jednotlivými elementy vyplňuje pryžové těsnění s vlastním drenážním systémem umožňujícím odvod vody či kondenzátu ven ze systému. Těsnost je zaručena i za extrémních podmínek (déšť, povětrnost). Díky integraci průhledných okenních části do fasádního bloku již v procesu výroby se minimalizovala časová náročnost výstavby.

Konference BIM2Day 2012 Ve čtvrtek 29. listopadu 2012 se v Praze uskuteční konference BIM2Day zaměřená na Building Information Modeling (BIM). Konference volně navazuje na červnovou konferenci BIM Day 2012. Ta naznačila účastníkům možnosti zavádění BIM ve světě, zejména ve Velké Británii. Zároveň otevřela diskuzi nad možnostmi zavádění BIM v podmínkách ČR. Za úspěch Odborné rady pro BIM lze v tomto směru považovat zahájení konkrétních kroků spolupráce mezi CzBIM a profesní komorou ČKAIT (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě), či zahájení diskuze se zástupci Odboru městského investora, Magistrátu hlavního města Prahy. Jedním z hlavních cílů zavádění BIM (nejen ve Velké Británii) je snaha efektivněji nakládat s penězi daňových poplatníků při výstavbě i správě veřejných investic. Proto je snahou Odborné rady pro BIM představit tuto metodiku v těchto souvislostech v České republice. Předpokládá se účast přibližně 200 posluchačů, kteří budou mít možnost vyslechnout si šest až deset řečníků. Více informací viz www.czbim.org

Ohlédnutí za Světovým týdnem šetrného stavebnictví Spolu s organizacemi z dalších devadesáti zemí světa se i Česká rada pro šetrné budovy připojila ke Světovému týdnu šetrného stavebnictví, který se konal 17.–21. září 2012. Účast CZGBC na této akci zahrnovala workshopy, exkurze i semináře. Začátkem týdne se uskutečnily dva workshopy. Na prvním zástupci stavebních i jiných společností diskutovali na téma udržitelnost versus ziskovost. Několik případových studií ukazovalo, že tyto dva pojmy rozhodně nemusí být v protikladu. „Zelenější“ řešení může přinést větší poptávku zákazníků a vyšší zisky. Druhý seminář byl určen pro širší veřejnost a týkal se udržitelného chování spotřebitelů. Největší zájem však jednoznačně vzbudily prohlídky pražských certifikovaných budov. Kapacita exkurzí byla vyčerpána dlouho před zahájením a pro velký zájem byly prohlídky dokonce zdvojeny. Jako první jsme navštívili budovu City Green Court na Pankráci. Tato budova se těší velkému zájmu veřejnosti, neboť byla dokončena teprve před několika měsíci a patří mezi první budovy v ČR s certifikací LEED Platinum. To také zaujalo klienty a 95 % ploch bylo pronajato ještě před kolaudací. Další navštívenou lokalitou se stal pražský Karlín, kde proběhly prohlídky budov Amazon Court a Main Point Karlin. Amazon Court se pyšní certifikací DGNB Gold. Ta vyžaduje nejen technologickou šetrnost budovy, ale zasahuje také do oblastí estetiky a etiky – takto oceněná budova tedy musí splňovat i estetická kritéria a musí být přínosem své lokalitě. Týden šetrného stavebnictví se však netýkal pouze certifikací. Další akce se zabývaly také praktickými otázkami zdravého bydlení. Zajímavou přednášku na toto téma přednesl například Martin Svoboda ze společnosti JRD, jež se specializuje na výstavbu pasivních bytů a domů. Vladan Jesenský ze společnosti Zumtobel Lighting mluvil o problematice umělého osvětlení a jeho vlivu na zdraví a pracovní výkon člověka. Tato témata ukazují, že šetrné stavebnictví je komplexní téma, které se prolíná se do mnoha dalších oblastí. Text: Michaela Hrabáková

Konference o udržitelných budovách CESB13 Třetí ročník mezinárodní konference Central Europe towards Sustainable Building 2013 (Udržitelná výstavba budov ve střední Evropě) se uskuteční v Praze 26. až 28. června 2013. Hlavní odborná témata konference jsou: šetrné rekonstrukce stávajících budov, regenerace průmyslového dědictví, low-tech a high-tech materiály pro udržitelné budovy, integrované navrhování budov, metody a nástroje pro hodnocení a udržitelná výstavba budov ve výuce. Akce je součástí skupiny mezinárodních konferencí pořádaných pod záštitou čtyř mezinárodních organizací iiSBE, CIB, UNEP-SBCI a FIDIC. Místními organizátory jsou Česká společnost pro udržitelnou výstavbu budov a tři instituty ČVUT v Praze: Centrum udržitelné výstavby při Fakultě stavební, Kloknerův ústav a Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB). Na konferenci bylo v řádném termínu přihlášeno přes 250 abstraktů ze 44 zemí světa. Více informací najdete na stránkách konference www.cesb.cz.

Kurz BREEAM International Assessor Training Ve dnech 6.–8. listopadu 2012 proběhl v Praze historicky první kurz BREEAM International Assessor Training. Unikátní třídenní vzdělávací kurz vedou angličtí lektoři, výuka probíhá formou prezentací a interaktivních workshopů. Kurz byl určen pro zájemce o navrhování a hodnocení budov podle environmentálního systému certifikace BREEAM. Kurz je pravidelně organizován v různých evrop-

ských městech, v České republice se konal poprvé. První dva dny se týkaly základů certifikačního systému, přednášena byla tato témata: stručný úvod do problematiky šetrného stavebnictví, splnění environmentálních požadavků prostřednictvím certifikace BREEAM, technické aspekty společné pro všechna mezinárodní schémata BREEAM, hodnoticí proces

a podpůrné struktury pro schémata a hodnotitele. Třetí den školení byl zaměřen na technické aspekty staveb. Celý kurz a veškeré podklady byly poskytnuty v angličtině. Kurz absolvovalo přes dvacet účastníků. V nejbližších termínech se kurz bude konat v Rumunsku (27. až 29. listopadu, Bukurešť) a v Belgii (8. až 10. ledna 2013, Brusel).

inzerce

ŠETRNÉ BUDOVY 2013

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE A EXPO ŠETRNÉHO STAVEBNICTVÍ, INVESTIC A MANAGEMENTU BUDOV 22. 5. 2013 | PRAHA | CLARION CONGRESS HOTEL NETWORKUJTE

SDÍLEJTE

KONZULTUJTE

ZÍSKEJTEJTE

s investory, developery a dalšími klíčovými hráči certifikace LEED, BREEAM nebo SBToolCZ

inspiraci v panelech a diskuzích novou perspektivu ve stavebnictví

s et www.

O EXP arma! zd

y.cz v o d u r n eb

6–7

aktuálně

1 První místo – projekt Rezonance, paměť 2, 3 Druhé místo – projekt Semínko mongolské pampelišky

International VELUX Award 2012 V říjnu byly vyhlášeny ceny International VELUX Award 2012 pro nejlepší projekty studentů architektury. Vítězství v pátém ročníku soutěže si odnesla dvojice čínských studentů z univerzity ETH ve švýcarském Curychu za svůj projekt Rezonance, paměť. Podle vítězných studentů bylo pojetí jejich projektu vedeno touhou posunout architekturu za rámec fyzického světa a vzbudit tak emoce. Inspirováni mnoha výlety do okolí postavili svůj koncept na myšlence hypotetického sesuvu půdy a bahna, který pohřbí vesnici ve švýcarských Alpách. Projekt pracuje s množstvím průhledných sloupů termoplastu zasazených do země jako metaforickým znázorněním bývalé vesnice. Sluneční světlo se přenáší přes sloupy do podzemního prostoru, kde poeticky osvětluje a připomíná někdejší místnosti v pohřbených domech. „V současné době se stále více architektů snaží být kreativní a přemýšlet mimo zavedený rámec, ale téma soutěže nás naopak přimělo vrátit se do jeho samého nitra. Jsme přesvědčeni, že čím se svět stává umělejším, tím více se chceme vrátit zpět k přírodě. Téma Světlo pro budoucnost funguje jako připomínka toho, že můžeme pracovat zároveň s umělým i přirozeným světlem a že oba tyto prvky mohou společně fungovat,“ říká Bo Li, který vítězný projekt vytvořil spolu se svým týmovým kolegou Ge Men. „Vítězný projekt je skutečně velmi působivý, neboť se zaměřuje na tři odlišné úrovně velmi výmluvně, intenzivně a komplexněji než jakýkoliv další soutěžní příspěvek. Zároveň nás spojuje s minulostí a odkazuje na věci, které zde kdysi byly,“ vysvětluje předsedkyně poroty Brigitte Shim volbu vítězného projektu. ETH Zürich, kterou oba vítězové studují, patří k nejprestižnějším univerzitám na světě a podle žebříčků hodnotících úspěšnost univerzit se pravidelně umisťuje jako nejlepší na kontinentální Evropě. Druhá cena do Koreje Tým pěti studentů z Inje University v Koreji získal druhou cenu za svůj nápaditý a inovativní projekt Semínko mongolské pampelišky napuštěné světlem. Projekt se snaží poskytnout mongolským kočovníkům stín během dne a světlo a teplo během noci. Porota návrh ocenila jako pozoruhodný, příkladný a skvěle prezentovaný. Tým studentů z technické univerzity v polském Krakově získal třetí místo za svůj konceptuální projekt Světlo jako nástroj k rozbití struktury. O třetí místo se dělí s týmem z Tongji University v Číně, který ve svém projektu Privatizace slunečního svitu zkoumal vzájemné působení lidí a světla v budovách. Kromě prvních třech míst porota udělila deset čestných uznání za příspěvky reprezentující Čínu (čtyři projekty), Belgii (dva projekty), Portugalsko (jeden projekt), Španělsko (jeden projekt), Rumunsko (jeden projekt) a Dánsko (jeden projekt). Z České republiky se přihlásilo celkem patnáct soutěžních projektů, které nepostrádaly originální přístup; neumístily se však na předních pozicích. Více informací: www.velux.com.

1

2

3

pohled experta

Zavádění směrnice EPBD II v České republice ve finále Zavádění evropské směrnice o energetické náročnosti budov 2010/31/EC (EPBD II, EPBD recast) v České republice zaujalo nejen odbornou a laickou veřejnost, ale i politiky. Po bouřlivých diskuzích, vetování prezidentem republiky a jeho přehlasování byla přijata novela zákona o hospodaření energií č. 406/2006 Sb., pod číslem 318/2012 Sb., která je výchozím dokumentem pro zavedení EPBD II v termínu od 1. ledna 2013. V návaznosti na tuto novelu, která dává obecný rámec a základní principy zavedení EPBD II, se připravují novely řady prováděcích vyhlášek řešících podrobnosti a technické detaily. Jedná se především o vyhlášku o energetické náročnosti budov (nahradí vyhlášku č. 148/2007 Sb.), vyhlášku o kontrole účinnosti kotlů (novelizuje nebo nahradí vyhlášku č. 276/2007 Sb.), vyhlášku o kontrole klimatizačních systémů (novelizuje vyhlášku č. 277/2007 Sb.), vyhlášku o energetickém auditu a posudku (nahradí vyhlášku č. 213/2001 Sb.) a vyhlášku o energetických specialistech a osobě oprávněné provádět instalaci zařízení vyrábějící energii z OZE (nahradí zkušební řád, části vyhlášek č. 148/2007, č. 213/2001, č. 276/2007 a č. 277/2007 Sb.). Všechny tyto vyhlášky jsou v době vzniku tohoto komentáře (říjen 2012) ve fázi schvalování na různých úrovních. Nicméně již v současnosti je možno některé zásady a principy v nich uvedené vysledovat; dále se zaměříme na novelu vyhlášky o energetické náročnosti budov. Významnou změnou oproti současnému stavu bude nový způsob hodnocení energetické náročnosti budov a národní definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Oproti stávajícímu stavu,

vycházejícímu z vyhlášky č. 148/2007 Sb., se mění vyjádření energetické náročnosti budovy definicí sedmi ukazatelů, kterými jsou: celková primární energie za rok, celková dodaná energie za rok, neobnovitelná primární energie za rok, dílčí dodané energie pro technické systémy vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení za rok, průměrný součinitel prostupu tepla, součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí na systémové hranici a účinnost technických systémů. Pro stanovení referenční hodnoty se v případě ukazatelů vyjádřených energií použijí hodnoty vypočtené individuálně pro každý případ zvlášť metodou tzv. referenční budovy, což je výpočtově definovaná budova téhož druhu, stejného geometrického tvaru a velikosti včetně prosklených ploch a částí, stejné orientace ke světovým stranám, stínění okolní zástavbou a přírodními překážkami, stejného vnitřního uspořádání a se stejným typem typického užívání a klimatických údajů jako hodnocená budova, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy, jejích konstrukcí a technických systémů. Pro ostatní ukazatele jsou referenční hodnoty dány tabulkově v přílohách vyhlášky. S netrpělivostí byla očekávána též národní specifikace Budovy s téměř nulovou spotřebou energie, jejíž výchozí definicí danou EPBD II bylo dáno, že Budova s téměř nulovou spotřebou energie je budova, jejíž energetická náročnost určená podle přílohy I je velmi nízká. Téměř

nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v jejím okolí. Novela vyhlášky o energetické náročnosti budov tuto definici upřesňuje určením dvou ukazatelů. Prvním je zpřísnění požadavků na průměrný součinitel prostupu tepla, který je uvažován 60 % požadované hodnoty podle ČSN 730540-2:2011 a zvyšuje tak požadavky na kvalitu obálky budovy. Druhým ukazatelem je snížení hodnoty neobnovitelné primární energie stanovené pro referenční budovu, které je dosažitelné zvýšením využití obnovitelných zdrojů nebo zvýšením parametrů stavebních nebo technických systémů budovy v závislosti na druhu budovy – rodinný/bytový dům nebo ostatní. Lze očekávat, že dopad této novely bude zásadní pro další vývoj stavitelství v tuzemsku a bude velmi zajímavé sledovat, zda tento ambiciózní projekt evropského společenství skutečně dosáhne svého cíle, a to snížení spotřeby energie a emisí CO2 a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Je nutné si uvědomit, že rozšíření hodnocení budovy především o hledisko neobnovitelné primární energie zcela změní pohled na využití elektrické energie a dalších neobnovitelných zdrojů. Autor: prof. Ing. Karel Kabele, CSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra technických zařízení budov E-mail: [email protected] 8–9

komentář

Rizika spojená s uvedením novely zákona o hospodaření energií do praxe Shrňme si na začátek, jak se novela zákona o hospodaření energií, která transponuje směrnici o energetické náročnosti do českého právního řádu, připravovala. Už od jara roku 2011 začalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR novelu připravovat, oslovilo odborníky, profesní asociace, zástupce z řad obchodu a svolávalo pracovní skupiny. Pak ovšem nastalo mnoho průtahů včetně veta od pana prezidenta. Výsledkem je, že na přípravu uvedení do praxe jsou pouhé tři měsíce. Dne 15. září 2011 poslalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR hotový zákon do mezirezortního připomínkového řízení. Popis jednotlivých průtahů, které novelu na její cestě zdržovaly, by zabral několik stran. Poslední tři měsíce legislativního procesu přidal prezident svým vetem zákona. Nakonec novela vyšla ve Sbírce zákonů 3. října 2012. Celý legislativní proces tedy trval déle než jeden rok. Tím se ovšem rozplynul původní předpoklad, že na přípravu oboru na nové požadavky bude alespoň půl roku, ne-li tři čtvrtě. Do 1. ledna 2013, kdy zákon vstupuje v účinnost, tak zůstaly jen tři měsíce. A to nestačí. Na jednu stranu tedy máme dlouho připravovanou novelu, kterou považujeme za velmi kvalitní materiál. Na druhou stranu víme, že její počáteční termín je nesplnitelný. Co dělat, aby se zabránilo podobnému průšvihu, jaký nastal v systému vyplácení sociálních dávek nebo v registru vozidel? Jaká jsou rizika zavedení novely zákona do praxe a jak jim můžeme čelit? Rizika krátkého náběhu Prvním rizikem je, že projekty budov, jež se v současnosti připravují a stavebníci by je měli podávat se žádostí o stavební povolení hned začátkem roku, zatím nemohou plnit nové požadavky, protože ty detailně stanoví až vyhláška, která zatím není vydaná. Stavebník tedy buď stihne podat žádost do konce roku, nebo bude muset projekt upravit a podá jej následně. V mezidobí se bude projektová dokumentace upravovat.

Druhým rizikem je, že majitelé budov nabízených do prodeje či pronájmu přes realitní kanceláře je nestihnou vybavit do začátku roku průkazy energetické náročnosti. Pokud se v současnosti vyrojí mnoho nemovitostí s průkazem podle stávající legislativy, bude to taky špatně. Průkazy sice budou platit, ale protože se počítaly podle jiné metodiky, není žádoucí, aby se jejich nadměrné množství pohybovalo na trhu dalších deset let. Strategie pro lepší zavedení do praxe První řešení je věcně poměrně jednoduché, legislativně a procesně však ne zcela konformní: posunutí náběhu povinností podle zákona až na začátek dubna roku 2013. Pokud tato varianta nebude právně schůdná, nabízí se možnost řízené, tedy vyhlášené amnestie na kontrolu a sankce neplnění povinností. Toto je však úkol Ministerstva průmyslu a obchodu a profesní komunita do toho nemůže téměř zasahovat. Druhé řešení je zásadní: osvětová a vzdělávací kampaň pro všechny zainteresované skupiny. Vlastníci domů, projektanti, stavební firmy a realitní kanceláře se musí včas zorientovat v tom, co nová legislativa obnáší. Novela zákona přináší významné nové povinnosti, vyhláška (v aktuální verzi v mezirezortním připomínkovém řízení) nastavuje všechny parametry velmi realisticky. Zákoutí nové legislativy je však obsáhlé a je potřeba o něm detailně informovat. Třetím důležitým aspektem je kapacita Státní energetické inspekce (SEI) pro po-

radenskou a následně kontrolní činnost. SEI si musí vytvořit robustní metodiku, jež nebude pracovníky vést k pouhému přepočítávání průkazů po autorizovaných osobách, ale bude u výpočtů hlídat kritická místa. Až v případě podezření pracovník provede důkladnou kontrolu. Zároveň si musí inspekce definovat, jakým klíčem bude vybírat průkazy ke kontrole při prodeji či pronájmu domů. Čtvrtou klíčovou záležitostí je informovanost stavebních úřadů, tedy povědomí, co mají od stavebníků vyžadovat. Příliš se toho pro ně ve správním řízení nezmění, průkaz je součástí dokumentace již v současnosti. Na druhou stranu úředníci stavebních úřadů budou ti, kteří se stavebníkem přijdou do styku, měli by se ve věci orientovat a stavebníkovi poradit. Toto je samozřejmě úkol pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Všechny zúčastněné a dotčené strany, profesní komunita, si musí výše uvedené aspekty pohlídat. Jinak hrozí, že slibně se rozvíjející obor dostane vedle nové legislativy, která je pro stavební veřejnost příležitostí, také černou tečku v podobě nezvládnutého náběhu. Bude potřeba spojit síly a udělat maximum pro to, aby se vše potřebné hladce zvládlo. Autor: Mgr. Petr Holub, Iniciativa Šance pro budovy E-mail: [email protected] www.sanceprobudovy.cz

realizace

autorka: Petra Šťávová

1, 2 Kensington High School v Pensylvánii; při stavbě byly využity recyklované stavební materiály – ocel, sklo i zdivo (foto: Barry Halkin, Halkin Photography)

„Nejzelenější“ budovy podle amerických architektů Americký architektonický institut (The American Institute of Architects – AIA) a jeho Komise pro životní prostředí (The Committee on the Environment – COTE) každoročně vyhlašují deset nejlepších projektů z oblasti zelené architektury – COTE Top 10 Green Projects. V tomto roce byli vyhlášeni vítězové „nejzelenějších staveb“ již po šestnácté. Oceněny jsou budovy nejen energeticky úsporné, ale i šetrné ke svému okolí, životnímu prostředí a poskytující zdravé vnitřní prostředí svým obyvatelům. Specifikem této soutěže je mimo jiné i důraz na kvalitu architektonického návrhu. Škála vítězných projektů je široká, zahrnuje kancelářské, administrativní i veřejné budovy. Mezi letošními vítězi tak najdeme radnici i novou budovu střední umělecké školy. Oproti předchozím ročníkům byla tentokrát většina oceněných projektů z kategorie školy a vzdělávání a všechny jsou americké (v minulých ročnících byly oceňovány i zahraniční). Téměř všechny vítězné projekty mají certifikaci LEED Platinum, nebo o ni usilují. Část z nich navíc splňuje kritéria pasivní stavby. Porota hodnotila přihlášené projekty podle deseti kritérií: inovace, přínos pro místní komunitu, lokalita a využití půdy, klima, světlo a vzduch, hospodaření s vodou, energie, materiály, životnost, edukativní prospěch pro společnost a odezva veřejnosti. Zvítězily projekty, které zdařile využily integrovaný přístup navrhování a mají pozitivní vliv na místní komunitu. Technologie zajištující energetické úspory se v jednotlivých projektech často opakují: maximální využití denního světla, úsporné systémy pro sálavé vytápění a chlazení, zdrojové větrání se zpětným získáváním tepla, tepelná čerpadla. Ekologicky šetrná řešení představují systémy hospodaření s dešťovou vodou (potřeba pitné vody z vodovodu je většinou redukována o 50 až 80 %), využití brownfieldů, velké množství osazené zeleně a využití

1

2

10–11

realizace

autorka: Petra Šťávová

3 Schematický řez budovou radnice a aplikované udržitelné principy (obrázek: Smith Group JJR) 4 Radnice Chandler City Hall v Arizoně (foto: Bill Timmerman) 5 Porota ocenila i zajímavé architektonické a estetické detaily (foto: Bill Timmerman) 6 Jihovýchodní pohled na budovu radnice (foto: Smith Group JJR)

3

4

zelených střech i použití recyklovaných a přírodních stavebních materiálů. Kensington High School (Filadelfie, Pensylvánie) Tato střední umělecká škola ve Filadelfii získala certifikaci LEED for School, V2, Platinum. Zaujme nejen osobitým vzhledem, ale i tím, že vznikla v místě dřívější skládky – po pečlivé dekontaminaci a rekultivaci. Při návrhu se kladl důraz na transparentnost a vstřícné prostředí, a to ve všech směrech. Po dokončení budovy kleslo záškoláctví téměř na nulu, výsledky žáků se výrazně zlepšily a počet úspěšně maturujících se zdvojnásobil. Budova má v sobě zakomponováno mnoho viditelných udržitelných opatření, která jsou aktivně využívána při výuce. Při stavbě bylo použito velké množství recyklovaných a obnovitelných materiálů, množství odpadu při stavbě bylo redukováno na minimum. Velká pozornost se věnovala orientaci tříd pro zajištění optimálního denního osvětlení a docílení maximálních úspor energie. Chandler City Hall (Chandler, Arizona) Radnice v horkém pouštním podnebí patří mezi středně velké veřejné budovy. Navržená koncepce zajišťuje velmi efektivní hospodaření s vodou – spotřeba pitné vody z vodovodu byla redukována o 83 %. Kromě běžných opatření se využívá například i voda kondenzovaná v chladicích věžích a v klimatizačních

5

6

7 Budova Mercy Corps – pohled na západní fasádu (foto: Jeff Amram) 8 Mercy Corps: průběh výstavby – 87 % původních zdí, podlah a střech bylo znovu využito; černobílý snímek ukazuje původní budovu v roce 1880 (foto: THA Architecture) 9 Univerzitní budova Bagley Classroom Building v Minnesotě (foto: Paul Crosby)

zařízeních. Pasivní stínění spolu s účinným zasklením omezuje tepelnou zátěž vnitřního prostoru. Mercy Corps Global Headquarters (Portland, Oregon) Sídlo humanitární organizace v Portlandu vzniklo restaurováním rozlehlé, ale velmi zchátralé historické budovy. Projekt zahrnuje zelenou střechu o ploše 350 m2, která nejen filtruje dešťovou vodu a zpomaluje její vypouštění, ale výrazně přispívá i k lepší kvalitě ovzduší v centru města. Spotřeba pitné vody se snížila o 40 % instalací úsporných zařízení (baterie, kohoutky a splachování toalet). Dlažba v okolí budovy propouští vodu a usnadňuje tak její vsakování v místě. Budova získala certifikaci LEED NC v2.2 Platinum; v oblasti energie obdržela maximální počet bodů. Energeticky úsporná opatření u této budovy představují efektivně navržená obálka, přirozené větrání a otevíratelná okna řízená podle potřeby (díky monitorování CO2) a automaticky řízené osvětlení. Bagley Classroom Building (Duluth, Minnesota) Univerzitní budova v Minnesotě byla navržena podle německé metodiky pro pasivní domy a získala certifikaci LEED Platinum. Budova slouží šesti různým katedrám a je navržena tak, aby efektivně posloužila jako názorná ukázka při vzdělávání studentů. Při návrhu byly použity inovativní postupy pro návrh školních prostor. Orientace budovy spolu se stíněním okolními stromy eliminují chlazení. Tepelné ztráty byly díky izolaci, oknům s trojskly a těsnosti budovy redukovány na minimum – budova splňuje kritéria pasivní stavby. Fotovoltaické panely na střeše budovy zajišťují elektřinu pro budovu, přebytky v letních měsících jsou prodávány do sítě. Autorka: Petra Šťávová šéfredaktorka E-mail: [email protected]

7

8

9

12–13

recenze

autorka: Petra Šťávová

Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech Koncem října vyšla v nakladatelství Grada kniha, kterou psal sám život a odborník na slovo vzatý – akad. arch. Aleš Brotánek spolu se svou dcerou Klárou Brotánkovou. Kniha s výstižným názvem Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech představuje jedinečnou studnici zkušeností o návrhu, stavbě a užívání (nejen) těchto domů. Své si v ní najdou jak odborníci, tak i širší laická veřejnost. Zeptejte se na cokoliv, co vás o pasivních domech napadne, a v knize téměř jistě najdete alespoň stručnou, většinou však podrobnou odpověď od architekta nebo uživatele domu. Kniha je přehledně řazena do čtyř hlavních kapitol. Orientaci v ní a snadnější vyhledávání informací navíc usnadňuje přehledný věcný a jmenný rejstřík. První stránky knihy jsou věnovány hlavnímu autorovi – akad. arch. Aleši Brotánkovi. Stojí za to je přečíst, protože nejde jen o výčet bodů z jeho životopisu. Na několika stranách je popsána jeho cesta k ekologickému vnímání okolního světa a stavitelství. Grafické podklady obsahují fotografie jeho prvních projektů ještě z dob studia. Již v této úvodní části jsou vzpomínky proloženy osobními zkušenostmi a pohledem architekta. Čtenář má možnost sledovat postupný vývoj poznatků a návrhu nízkoenergetické koncepce budov. Konec úvodní, tedy nulté kapitoly, má spíše charakter eseje, úvahy, a řeší mj. otázku, zda jsou významnější ekologické, nebo energetické vlastnosti budovy.

Šance, výzva, nebo nutnost První kapitola vysvětluje, proč se zabývat úsporami energie, pasivními domy, ale i směrnicí EPBD II. Stručně je popsán stav minulý i současný, šance a možnosti, které máme do budoucna. Teorii ilustruje několik příkladů – budov, jako jsou základní škola, školka, domov pro seniory či školicí středisko. V závěru kapitoly je popsána situace v energetickém hospodaření ve dvou

evropských zemích – ve Velké Británii a Dánsku. Pro porovnání je popsána i aktuální situace a vyhlídky České republiky.

Pasivní dům je, když… Druhá část knihy obsahuje kompletní teorii o pasivních domech (PD), tedy proč tato koncepce vznikla. Hovoří rovněž o prvních nízkoenergetických domech jako předstupni domů pasivních a jejich charakteristických zimních zahradách. Stejně jako jiné části knihy, i tato část zahrnuje teoretické poznatky a obecný popis provázaný se zkušenostmi z praxe. Koncepce pasivního domu je stručně a přehledně popsána na jedné straně. Následující strany jsou věnovány jednotlivým charakteristikám pasivního domu, jako je tepelná obálka, problematika tepelných mostů, zasklení, okenní rámy, neprůvzdušnost obálky, nucené větrání se zpětným získáváním tepla, vytápění. V závěru kapitoly je popsána metodika výpočtu v programu Passive House Planning Package (PHPP).

Architekt versus investor Ve třetí kapitole se stupňuje čtivost i zajímavost obsahu. Autor, zkušený architekt, totiž krok za krokem popisuje proces návrhu domu s nízkou potřebou

energie. Ne však výčtem učebnicových kroků procesu, ale popisem jednotlivých situací a možností, které mohou nastat. Čtivou formou provádí čtenáře jednotlivými etapami návrhu a popisuje různé aspekty vztahu architekta a investora. Po rozhovorech s majiteli domů je podle mého názoru tato kapitola druhou nejcennější částí knihy. Obsahuje otevřenou zpověď architekta o tom, jak

Hlavní části knihy 1. Úvod • motivace k udržitelné výstavbě; • historický vývoj a aktuální stav; • vývoj v jiných evropských zemích. 2. Koncept pasivního domu • energetická krize a snahy o soběstačnost; • koncept nízkoenergetického domu; • definice a charakteristiky pasivního domu. 3. Proces návrhu a realizace • investoři pasivních domů; • spolupráce se zadavateli; • vývoj a budoucnost pasivních domů. 4. Osobní zkušenosti • popis domů a rozhovory s majiteli • rozhovory s architektem.

Osobní zkušenosti Největší a nejcennější devízou knihy jsou podrobné rozhovory s majiteli třinácti nízkoenergetických a pasivních domů. Domy jsou seřazeny chronologicky – od prvního nízkoenergetického domu v Čechách, dokončeného v roce 1999, až po dům blízký pasivnímu standardu, který byl dokončen letos. U každého domu je nejprve uveden jeho popis, technické parametry, popis konstrukce i systémů TZB. Bohatá grafická dokumentace u každého domu obsahuje půdorysy a fotografie, jež poskytnou čtenáři názorné informace o daném domě. Následuje podrobný rozhovor s majiteli a obyvateli domu (do rozhovoru se někdy zapojují i děti, které v domě vyrůstaly). Rozhovory jsou vedeny chronologicky – od motivace k pořízení domu s nízkou spotřebou energie, jeho návrh, stavbu, až po zkušenosti z jeho obývání a provozu. Otevřené výpovědi majitelů popisují nejen kladné aspekty (které velkým poměrem převažují), ale i konkrétní jednotlivé problémy či nedostatky, s nimiž se setkali, jež řešili nebo jež by případně změnili.

Závěrem Dřevo-hliníkový okenní systém HF 200

Plast-hliníkový okenní systém KF 400

• Kvalita 100 % „made in Austria“ • Design produktů pro různé architektonické styly • Odborné poradenství a montáž

V NÍZKOENERGETICKÝCH A PASIVNÍCH DOMECH

Aleš Brotánek

Již po přečtení několika stran vás autoři přesvědčí, že to s ekologií a pasivními domy myslí vážně. Úcta k přírodě i člověku samému tvoří jemnou www.internorm.cz linii procházející jak obecnou úvodní částí, tak i rozhovory s majiteli domů. Osobním pohledem, přesvědčením a mnohaletými bohatými zkušenostmi se kniha výrazně odlišuje od ostatních publikací na trhu. Ještě cennější je však otevřenost, s níž je napsána. Snaha o poskytnutí co nejobjektivnějších poznatků je nadřazena všem ostatním zájmům; autoři nezastírají případné problémy ze strany architekta, ale i investorů – majitelů domů. Tím je kniha vskutku jedinečná. Třetím pozitivem, které je třeba zmínit, je lokalizace knihy do českého prostředí. Všechny uvedené příklady, zkušenosti, se týkají místní české praxe. Věřím, že pro vyznavače pasivních staveb se kniha stane oblíbeným kouskem jejich knihovny, ke kterému se budou často a rádi vracet. Množství popsaných detailů a zkušeností před-

• Evropská značka oken č. 1 • Důraz kladen na inovace, kvalitu a design • Certifikované produkty pro pasivní domy

JAK SE ŽIJE

JAK SE ŽIJE

V NÍZKOENERGETICKÝCH A PA S I V N Í C H D O M E C H

Stejně cenný je následující rozhovor s architektem, který popisuje návrh domu i jeho realizaci ze svého pohledu. Úvahy, které vedly k danému řešení, sebereflexe, konkrétní zkušenosti s investory, řemeslníky – to vše je popsáno velmi otevřenou formou rozhovoru. V tomto bodě je třeba zmínit vynikající MÉ OKNO DO BUDOUCNOSTI práci Kláry Brotánkové, která rozhovory vedla.

Klára Brotánková

komunikovat s klientem, jaké možnosti mohou při zadávání projektu nastat, jaké typy zájemců o pasivní dům mohou za architektem přijít, s jakými požadavky se může architekt setkat a jak se liší přístup mužů a žen. Jedná se o poutavé, místy i humorné povídání o profesi architekta, které by mělo být povinnou literaturou studentů architektury před jejich vstupem do praxe. Podrobněji jsou rozepsány jednotlivé etapy procesu návrhu (studie, prováděcí projekt, finanční otázky) i stavby domu. Stejně jako studentům architektury lze tuto část doporučit ke studiu i všem zájemcům o stavbu (jakéhokoliv) domu. Získají v ní prakticky popsaný přehled, co je čeká a jak postupovat při návrhu a realizaci domu.

Klára Brotánková, Aleš Brotánek

stavuje sumu vědomostí, které v žádné učebnici nenajdete. A pro ostatní, laické čtenáře kniha nabízí příjemné čtení a inspiraci pro bydlení. I při objektivní snaze nalézt v knize nějaká negativa jsem žádná nenašla – možná jen to, že by uvedených příkladů realizací a osobních zkušeností mohlo být ještě více. Autorka: Petra Šťávová šéfredaktorka E-mail: [email protected]

Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech Autoři: Klára Brotánková, Aleš Brotánek Formát / počet stran: 16 × 24 cm, 304 stran Nakladatelství: Grada Datum vydání: 24. října 2012 ISBN: 978-80-247-3969-4 14–15

energetická náročnost budov

autor: doc. Ing. František Kulhánek, CSc.

Energetická náročnost budov – požadavky, specifika a současný stav Energie a všechny problémy s ní svázané stále intenzivněji zajímají odbornou, ale i laickou, a dokonce i zcela neodbornou veřejnost. Stačí vyjít z permanentně se měnících cen pohonných hmot, úprav cen elektřiny, plynu atd. I běžného občana tohoto státu začíná zajímat, kolik energie spotřebuje na provoz svého bytu či domu, případně jak se tyto energie rozdělí mezi vytápění, přípravu teplé vody, osvětlení atd. Odborníci se po debatách, spojených s vydáním nové evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD II), zaměřili na projednávání novely zákona o hospodaření energií v parlamentu, následné prezidentské veto a jeho přehlasování. V současnosti se s určitým napětím očekává vydání prováděcích předpisů ke zmiňovanému zákonu, což především představuje náhradu vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 148/2007 Sb. novou vyhláškou. Energetika je tedy přímo nebo nepřímo náplní každodenních úvah každého člověka. Provozní energetická náročnost Tento druh energetické náročnosti ze současného pohledu bezprostředně souvisí s provozem budov a zahrnuje všechny energie, jež s provozem budovy souvisejí – od energie na vytápění budovy přes energii nezbytnou pro přípravu teplé vody, umělé osvětlení atd. až po takzvané pomocné energie, což jsou energie nezbytné např. pro pohon oběhových čerpadel nebo ventilátorů v jednotlivých systémech techniky vnitřního prostředí a energie spotřebované pro zajištění provozu systémů měření a regulace. Jak se ukáže v dalším textu, ani toto dělení není úplně jednoznačné.

Technické normy a předpisy Základní právní rámec pro návrh a hodnocení stavebních konstrukcí a budov z hlediska jejich tepelně technických vlastností vytváří norma ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov, především její druhá část s označením Část 2: Požadavky v platném znění z října roku 2011. Na tuto v podstatě fundamentální normu navazuje dlouhá řada souvisejících normových dokumentů, jejichž pouhé vyjmenování by zabralo několik stran. ČSN 73 0540-2 redukuje energetické hodnocení budovy na ověření tepelně izolační kvality stavebního řešení obalových konstrukcí budovy prostřednictvím průměrného součinitele prostupu tepla Uem, případně následným protokolem k energetickému průkazu obálky budovy a samotným energetickým štítkem obálky budovy. Za určitou novinku v této oblasti lze považovat fakt, že hodnocení průměrného součinitele prostupu tepla se provádí metodou referenční budovy, což je virtuální budova stejného prostorového uspořádání a stejných rozměrů jako hodnocená budova. U referenční budovy jsou však u všech konstrukcí, tvořících obálku budovy, uvažovány konstrukce se součiniteli prostupu tepla s normou požadovanou hodnotou.

Z hlediska energetických kvalit budov je pak velmi důležitá již zmiňovaná vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 148/2007, navazující na zákon o hospodaření energií a evropskou směrnici EPBD I. Tato vyhláška již počítá s komplexním energetickým hodnocením budovy v úrovni, popsané v předchozím textu. To znamená, že počítá se všemi energiemi vstupujícími k patě budovy. Hodnocení pak končí energetickým průkazem budovy včetně nezbytného protokolu. Je třeba přiznat, že tento způsob hodnocení dává daleko objektivnější názor na energetické chování budovy jako celku – hodnocení podle ČSN 73 0540-2 se vskutku týká pouze stavebního (případně architektonického) řešení budovy. I když se očekává, že novela této vyhlášky, která se v současnosti údajně právě dokončuje (20. října 2012), přinese řadu významných změn. Musíme doufat, že základní principy hodnocení energetických vlastností budov zůstanou zachovány. Pro získání základního přehledu o normových podkladech souvisejících s energetikou budov je třeba uvést dvě technické normalizační informace, týkající se budov s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění, to znamená především nízkoenergetických a energeticky pasivních domů. Jedná se o TNI 73 0329 – Zjednodušené výpočtové

hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění – Rodinné domy a TNI 73 0330, platnou pro bytové domy.

Analýza životního cyklu Další možností, jak hodnotit energetickou náročnost budov, je použití metody LCA (Life Cycle Assessment) neboli hodnocení budovy z hlediska jejího celého životního cyklu. Tato metodika zahrnuje mimo jiné i všechny energie, nezbytné pro postavení budovy (včetně výroby stavebních materiálů a prvků, jejich dopravu, montáž atd.), energie potřebné pro provoz budovy, pro její cyklické opravy a údržbu, i energii pro demolici budovy po ukončení její životnosti (i s úvahou o případné možné recyklaci některých jejích částí). Jedná se tedy opravdu – jak se někdy v tomto případě tomuto hodnocení říká – o hodnocení budovy od kolébky až do hrobu. Navíc toto hodnocení zahrnuje i řadu ekologických, environmentálních a dalších faktorů. V posledních letech se tento způsob hodnocení stále více prosazuje, a to především v zahraničí. I v tuzemsku se však již objevila řada budov, jež takového hodnocení úspěšně absolvovala – obvykle se jedná o rozsáhlejší stavby nebo stavby zahraničních investorů. Domnívám se, že v nedalekém časovém horizontu bude hodnocení budov z hlediska jejich životního cyklu (pravděpodobně po určitých modifikacích) nezbytnou součástí projektové dokumentace každé větší stavby.

Tepelné ztráty Máme-li zkoumat provozní energetickou náročnost budov z hlediska jejich potřeby tepla na vytápění, je třeba se věnovat především problematice tepelných ztrát budov a možnosti jejich snižování. Ponechme však stranou

výpočtové hodnocení tepelných ztrát a věnujme se spíše praktickým otázkám, které s optimalizací tepelných ztrát budov bezprostředně souvisejí. Výběr lokality Zřejmě prvním dílčím úkolem, který by měl být v této souvislosti vyřešen, je otázka výběru staveniště. V českých zemích bývá obvykle zvykem, že tvůrce koncepce budovy, zpravidla architekt, je postaven před úkol navrhnout budovu na předem vybraném pozemku – výběr lokality nelze tedy v tomto případě již ovlivnit. Může však nastat situace, kdy autor projektu má možnost zúčastnit se výběru pozemku pro stavbu a v tomto případě je třeba respektovat určité zásady, charakterizující z hlediska energetických úspor optimální pozemek. Reálné tepelné ztráty ovlivňuje především teplota vnějšího vzduchu a intenzita i četnost výskytu větru. Z tohoto pohledu jsou nevhodná jak uzavřená údolí, ve kterých v zimním období dochází k hromadění studeného vzduchu, tak i údolí protáhlého tvaru, kterými často

intenzivně vane vítr. Stejnou nevýhodu mají i stavby solitérního charakteru v otevřené krajině, případně na vrcholcích kopců. Nevýhodné jsou i severně orientované svahy, kde hraje hlavní roli především nedostatek slunečního svitu. Prostorové řešení budovy Také tvarové řešení budovy výrazně ovlivňuje její energetickou náročnost. Vliv tvarového řešení lze vyjádřit pomocí objemového faktoru tvaru budovy, což je podíl plochy obalových konstrukcí budovy a objemu vytápěné zóny A/V (m2/m3). Logicky spějeme k ideálnímu stavu, což znamená dosažení co největší kubatury budovy při minimální ploše ochlazovaných konstrukcí. Mimořádně příznivou hodnotu objemového faktoru tvaru budovy má eskymácké iglú, ideálním tvarem by byla samozřejmě koule. Při návrhu tvarového řešení budovy by však neměl být vliv objemového faktoru tvaru budovy přeceňován na úkor jejího vzhledu. Mnoho nízkoenergetických či energeticky pasivních domů však ukazuje, že nad rozumným 16–17

energetická náročnost budov

kompromisem bohužel často převažují striktní energetické ukazatele a výsledkem je tzv. „stodoloidní“ architektura energeticky úsporných rodinných domů. Tvarové řešení budovy souvisí i s pasivním využitím solárních zisků. V geografické poloze ČR platí zásada, že správně situovaná otvorová výplň je z energetického hlediska aktivním prvkem v obvodovém plášti budovy, to znamená, že solární zisky touto konstrukcí jsou v průběhu klimatického roku vyšší než tepelné ztráty. Hlavní fasáda budovy s výrazně naddimenzovanou plochou prosklených konstrukcí by proto měla být situována k jihu, naopak severní fasáda, kde nelze očekávat jakýkoliv profit ze solární energie, by měla mít otvorové výplně minimalizovány. Samozřejmě že otopný systém budovy musí být navržen tak, aby byl schopen tyto solární zisky co nejrychleji a v maximální možné míře akceptovat, stejně jako i případné tepelné zisky z vnitřních zdrojů budovy. Popsané řešení přináší i riziko přehřívání osluněných místností v letním období – tento problém lze však při znalosti specifických trajektorií slunce v jednotlivých ročních obdobích úspěšně vyřešit pomocí celkem běžně dostupných technických prostředků, především účinným stíněním. Při dispozičním řešení energeticky úsporných budov se obvykle doporučuje aplikovat tzv. zónování, to znamená seskupování místností, vytápěných na stejnou teplotu, do uzavřených skupin. Místnosti vytápěné na nejvyšší teplotu jsou pak situovány k osluněné fasádě, místnosti s nejnižší teplotou naopak k fasádě severní. Při návrhu obalových konstrukcí je také třeba dbát na docílení potřebné tepelně izolační schopnosti těchto konstrukcí, vyjádřené obvykle pomocí součinitele prostupu tepla U, při plném respektování normových požadavků na difuzi a kondenzaci vodní páry uvnitř stavebních konstrukcí.

1

2

3

autor: doc. Ing. František Kulhánek, CSc.

1 Napojení okenních konstrukcí na železobetonový sloup – geometrie detailu, kritická izoterma 2 Napojení okenních konstrukcí na železobetonový sloup – dvojrozměrné teplotní pole 3 Atika – dvojrozměrné teplotní pole

Tepelné vazby a mosty Samostatnou kapitolu tvoří tepelné vazby a tepelné mosty. Jejich nedostatečné řešení by mohlo způsobit výrazné zhoršení výsledné hodnoty součinitele prostupu tepla příslušné konstrukce. Proto je třeba všechny kritické detaily budovy podrobit výpočtové 2D, případně 3D analýze, a snažit se o optimalizaci tepelných toků v příslušné oblasti. Za ideální konstrukční řešení se v tomto případě považuje situace, kdy je tepelně izolační vrstva po celé obálce budovy homogenní a nepřerušená. Tohoto stavu lze nejsnáze docílit v případě, kdy je budova zateplena vnějším kontaktním zateplovacím systémem (ETICS). I v této situaci se však mohou vyskytnout případy nesnadno zvládnutelných tepelných mostů, které pak lze řešit například oddilatováním jednotlivých částí stavebních konstrukcí a dosažením téměř absolutní homogenity tepelně izolační vrstvy. V každém případě však řešení tepelných mostů a tepelných vazeb u energeticky úsporných budov vyžaduje maximální pozornost. Z hlediska tepelných ztrát jsou – a pravděpodobně dlouho ještě budou – otvorové výplně nejslabším článkem obvodového pláště budov. Jedná se především o jejich tepelnou ztrátu prostupem. Ztráta infiltrací – při zvyšující se technické úrovní a kvalitě oken – ztrácí na významu. Při návrhu oken je třeba dbát nejenom na docílení co nejpříznivější hodnoty součinitele prostupu tepla okenního rámu i zasklívací jednotky (trojskla se stávají stále častěji používaným prvkem), ale je nezbytné věnovat pozornost i distančnímu rámečku zasklívací jednotky (optimální jsou měkké, tedy „soft“ rámečky), řešení osazovací spáry okenní konstrukce (použití parotěsné a difuzně propustné těsnicí pásky) i hloubce uložení zasklívací jednotky. Zvýšenou péči je třeba věnovat i tepelné stabilitě prostorů v letním období, kdy z ener-

getického hlediska preferujeme různé druhy stínicích prvků, které umožňují podle oslunění upravovat jejich polohu i orientaci. S ohledem na využití solárního záření jako zdroje energie v zimním období je prakticky vyloučeno použití speciálních typů skel, která sice v letním období blokují přísun slunečních paprsků do chráněného prostoru, v zimě však zcela znemožňují využití slunečního záření ke snížení energetické náročnosti budovy. S problematikou otvorových výplní souvisí i otázka využití tepelně izolačních clon a podobných přídavných izolačních prvků (okenice, mobilní tepelně izolační clony). Ty v době přerušení vytápění nebo především v nočním období mohou výrazně posílit tepelně izolační schopnost otvorových výplní.

Větrání Ze systémů techniky vnitřního prostředí je třeba věnovat pozornost především otázce větrání, protože se jedná o položku, které se u budov s kvalitními obalovými konstrukcemi a fundovaně navrženým systémem přípravy teplé vody velmi často jeví jako dominantní položka v celkové energetické bilanci budovy. Doba, kdy výměnu vzduchu v místnosti, potřebnou k odstranění vodní páry a dalších škodlivin, souvisejících s lidskou činností zajišťovala pouze infiltrace vzduchu spárami otvorových výplní, je již dalekou minulostí. Předpoklad, že nezbytnou úroveň větrání zajistí uživatel budovy včasným otvíráním oken, však také nelze považovat za optimální, ale spíše za silně optimistický. Lidský faktor spojený s faktem, že uživatel je jen stěží schopen určit nezbytný rozsah a intenzitu větrání, jsou v tomto případě velmi silným záporným argumentem. Pro dosažení energetických úspor bude třeba v budoucnu stále častěji používat nucené systémy větrání, jako jsou řízené větrací systémy s rekuperací. Ty nejenže přesně identifikují rozsah

a intenzitu nezbytného větrání, ale především pomocí zpětného získávání tepla zajistí, že převážná část energie obsažené v odváděném vzduchu bude předána zpět přiváděnému vzduchu. Běžně používané deskové rekuperátory dosahují účinnosti až 85 %. I když takovéto větrací systémy vyžadují určitý přísun energie (především pro pohon ventilátorů a pro systémy měření a regulace) i nezbytnou cyklickou údržbu (čištění a případná výměna filtrů), energetické zisky v tomto případě velmi výrazně přesahují náklady, potřebné pro jejich provoz.

Osvětlení K dosažení energetických úspor je třeba i kvalifikované řešení systémů umělého osvětlení s použitím moderních zdrojů světla s nízkým příkonem a vysokou životností. Logické je i použití elektrických spotřebičů s odpovídající energetickou klasifikací (A+, A++) a omezení provozu elektrických spotřebičů v pohotovostním (stand by) režimu. To sice nepředstavuje vysoký podíl elektrické energie odebíraný v daný okamžik ze sítě, vzhledem k délce trvání však reprezentuje poměrně význačnou energetickou položku. Autor: doc. Ing. František Kulhánek, CSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze E-mail: [email protected] www.fsv.cvut.cz Ilustrační foto: YIT Stavo

18–19

tepelné mosty

autoři: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová

Předsazená montáž otvorových výplní a kvantifikace lineárního tepelného činitele Na osazování otvorových výplní se klade mnoho požadavků – parotěstnost, vzduchotěsnost, hlukový útlum, vodotěsnost, umožnění dilatace, pevnost atd. V tomto článku je pozornost věnována pouze jedinému požadavku, a sice minimalizaci tepelné vazby vznikající napojením výplně otvoru na stěnu. Zásada je jednoduchá – otvorovou výplň je potřeba osadit pokud možno doprostřed konstrukce, která tvoří tepelně izolační obálku budovy. U zděných jednovrstvých konstrukcí to nečiní problém. Pokud je však konstrukce budovy sendvičová, je nutné osadit otvorovou výplň do tepelně izolační vrstvy. To lze řešit různými způsoby – od přišroubování podkladního dřevěného hranolu pod okno přes osazovací rám z OSB desek vyplněný polyuretanovou pěnou či truhlík z OSB desek, osazení pomocí ocelového úhelníku, pomocí kotev z kompozitního materiálu až po různé specializované osazovací kotvy. Jednou z možností je použití COMPACFOAMu jako nosné konstrukce pro otvorovou výplň. Toto řešení minimalizuje tepelný most (tepelnou vazbu) vzniklý osazením otvorové výplně na nejnižší možnou míru, a proto se jím bude text zabývat podrobněji. Většina z výše uvedených řešení je dále rozkreslena a kvantifikována v připravovaném výpočtovém programu Tepelný most, který se připravuje ve spolupráci s firmou KCAD.

výpočtový rozdíl v prostupu tepla při jednorozměrném a dvourozměrném uvažování konstrukce. Z této definice vychází jak výpočet tepelného toku, tak i zpětně výpočet lineárního činitele prostupu tepla. Platí: L2D = Σ (U * A) + Σ (y * l). Pokud výpočty provádíme na segmentu o jednotkové délce, pak l = 1 a plocha A  je stejná jako uvažovaný rozměr v řezu detailem. Vliv uvažování rozměrů stavební konstrukce je obzvláště zajímavý při projektování pasivních domů, neboť podle metodiky PHI lze lineární činitele prostupu tepla

Lineární činitel prostupu tepla Při kvantifikaci těchto stavebních detailů z pohledu tepelných izolací jsme se zabývali i vlivem rozměrů na výslednou hodnotu lineárního činitele prostupu tepla y. To je koeficient, jímž se snažíme vyrovnat

Detail uvažované předsazené montáže otvorové výplně

y ≤ 0,01 W/(m.K) ve výpočtech zanedbávat. Na obr. 1 je simulována tepelná vazba napojení předsazené otvorové výplně na stěnu. V obrázku jsou naznačeny tři možné rozměry otvoru, neboť velikost otvoru lze ve výpočtu uvažovat jako stavební rozměr otvoru, skladebný rozměr otvoru, nebo výrobní rozměr otvorové výplně. Při kvantifikaci lineárního činitele prostupu tepla y pak v závislosti na uvažování různých rozměrů otvoru vyjdou různé hodnoty (tabulka 1). Z uvedeného je patrné, že pouhou změnou vztažných rozměrů lze stavební

detail ve výpočtech buď zanedbávat, nebo jej naopak považovat za tepelný most. Vliv typu konstrukce Dalším faktorem určujícím velikost lineárního činitele prostupu tepla je druh konstrukce. U různých oken například bude pokaždé lineární činitel jiný, i když zdánlivě půjde o stejný detail se stejným řešením osazení. V tabulce 2 je ukázáno porovnání různých hodnot činitele prostupu tepla v detailu podle obr. 1, a to v závislosti na druhu otvorové výplně. Při výpočtu se uvažovalo o třech různých možnostech: • náhrada okna deskou o součiniteli prostupu tepla U = 0,9 W/(m2.K); • plastové okno Ug = 1,1 W/(m2.K), Uw = 1,234 W/(m2.K); • plastové okno Ug = 0,6 W/(m2.K), Uw = 0,865 W/(m2.K). Pro úplnost jsou v tabulce 3 uvedeny činitelé prostupu tepla pro různá řešení stavebního detailu tak, jak to vyplývá z obrázků 2 až 9. Podrobněji jsou řešeny různé varianty použití COMPACFOAMu a vliv řešení stavebního detailu na velikost lineárního činitele prostupu tepla y.

Tabulka 1

Lineární činitel prostupu tepla v závislosti na poloze osy Stavební rozměr otvoru

Skladebný rozměr otvoru

Výrobní rozměr okna

0,0021

0,0150

0,0279

Lineární činitel prostupu tepla y W/(m.K)

Tabulka 2

Lineární činitel prostupu tepla v závislosti na poloze osy a druhu okna Stavební rozměr otvoru

Skladebný rozměr otvoru

Výrobní rozměr okna

0,0021 –0,0098 0,0028

0,0150 0,0089 0,0151

0,0279 0,0277 0,0273

Deska, U = 0,9 W/(m2.K) Okno Uw = 1,234 W/(m2.K) Okno Uw = 0,865 W/(m2.K)

Mimo použití COMPACFOAMu bylo také uvažováno klasické osazení pomocí plastového osazovacího profilu. Lineární činitelé prostupu tepla y, minimální povrchové teploty v místě styku okna s parapetem a teplotní faktor jsou uvedeny v tabulce 3.

Shrnutí Při podrobnějším posouzení tepelných mostů, v tomto případě tepelných vazeb,

existuje vždy mnoho různých způsobů, jak detail řešit, respektive jak řešit styk jednotlivých konstrukcí. Vždy je nutné vybrat si konkrétní řešení a to pak posuzovat, popřípadě volit již osvědčená řešení a ta optimalizovat porovnáním s alternativními možnostmi provedení. Článek ukazuje porovnávání různých řešení napojení okna na sendvičovou stěnu z pohledu tepelných vazeb a umožňuje projektantům seznámit se s již kvantifikovanými tepelnými mosty u některých způsobů osazení otvorové výplně. Do volby konkrétního řešení

Předsazená montáž systémem EJOT – COMPACFOAM s použitím ocelového úhelníku; vpravo vizualizace rozložení teplot

20–21

tepelné mosty

3

4

5

6

autoři: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová

detailu na konkrétní stavbě však ještě musí vstoupit investor či ekonom, který musí rozhodnout o tom, jaké řešení je pro něj optimální z hlediska investice. Dále je potřeba zohlednit i další specifika stavby, např. velikost otvorových výplní a řešení jejich dilatace. K nutným hlediskům pro rozhodnutí o konkrétním způsobu provedení stavebního detailu patří i to, jaká firma bude detail provádět a zda jej bude schopná provést tak, jak je navržen. Článek ukazuje i další dosud opomíjenou skutečnost, a sice že na velikost lineárního činitele prostupu tepla má vliv nejen konkrétní způsob řešení osazení otvorové výplně, ale i to, jaké rozměry jsou ve výpočtech uvažovány a jaké okno bylo ve výpočtu simulováno. Aby nedošlo k nekonzistentním výpočtům, je potřeba vždy uvažovat stejné rozměry při kvantifikaci tepelného mostu a při výpočtu tepelné ztráty obálkou budovy tak, aby byla započítána celá plocha obálky a nevznikla na jedné straně místa, která by nebyla započítána, a na druhou stranu ani místa, která bychom uvažovali vícekrát. Rádi bychom upozornili také na skutečnost, že se to netýká pouze osazení okna, ale např. i lineárního tepelného mostu zasklívací spárou apod. Článek se nevěnuje všem způsobům osazení okna, ale výhradně těm, kdy je otvorová výplň osazena v rovině tepelné izolace u sendvičového zdiva, a to tak, že je vnitřní líc okna umístěn na vnější líc zdiva. Pro úplnost je nutné upozornit na to, že z hlediska minimalizace tepelných mostů je vhodné otvorovou výplň osadit téměř doprostřed tepelného izolantu tak, aby střední izoterma procházela pokud možno rovně. Z hodnocených řešení v tomto článku se z pohledu tepelných mostů jeví jako optimální použití systému EJOT – COMPACFOAM. Autoři textu a obrázků: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích E-mail: [email protected], [email protected] www.vstecb.cz

Tabulka 3

Lineární činitel prostupu tepla, minimální povrchová teplota a teplotní faktor Lineární činitel prostupu tepla y W/(m.K)

OSB

Plastový podkladní profil

Podkladní profil COMPACFOAM

 

7

Osazení

stavební rozměr otvoru

skladebný rozměr otvoru

Minnimální teplota (°C) při teplotě v interiéru 21 °C a v exteriéru –15 °C

výrobní rozměr otvorové výplně

Teplotní faktor [–]

Systémem EJOT – COMPACFOAM (obr. 2)

0,003

0,015

0,027

15,75

0,854

Systémem EJOT – COMPACFOAM (ŽB stěna)

0,006

0,017

0,029

16,82

0,884 0,829 0,853 0,846 0,853

Průběžný ocelový úhelník (obr. 3)

0,030

0,042

0,054

14,83

Průběžný ocelový úhelník v oblasti TI (obr. 4)

0,009

0,021

0,033

15,71

Průběžný kompozitní úhelník

0,008

0,021

0,033

15,45

Průběžný kompozitní úhelník v oblasti TI Průběžný ocelový plech (obr. 5) Bodový ocelový úhelník (obr. 6)

0,004 0,003 0,024

0,017 0,016 0,036

0,029 0,028 0,049

15,73 15,79 13,27

Průběžný ocelový úhelník (obr. 7)

0,057

0,069

0,082

12,61

Průběžný ocelový plech (obr. 8)

0,025

0,037

0,049

13,37

0,785 0,767 0,788

Bodový ocelový úhelník – okno modelované včetně podkladního profilu (stavební rozměr otvoru)

–

0,039

–

13,27

0,785

OSB kastlík – dřevěné okno (obr. 9)

0,031

0,035

0,039

12,47

0,763

0,855

3 Předsazená montáž s použitím průběžného ocelového úhelníku umístěného pod osazovaným oknem; vpravo vizualizace rozložení teplot 4 Předsazená montáž s řešením průběžného ocelového úhelníku umístěného v oblasti tepelné izolace; vpravo vizualizace rozložení teplot 5 Předsazená montáž s použitím průběžného ocelového plechu; pod oknem je použit jako nosný materiál COMPACFOAM; vpravo vizualizace rozložení teplot 6 Předsazená montáž s plastovým podkladním profilem uloženým bodově na ocelový úhelník – ten tvoří bodový tepelný most, a proto ve výpočtu není uvažován; vpravo vizualizace rozložení teplot 7 Předsazená montáž s plastovým podkladním profilem uloženým na průběžný ocelový úhelník; vpravo vizualizace rozložení teplot 8 Předsazená montáž s plastovým podkladním profilem uloženým na COMPACFOAM, který je přichycen na ocelový plech umístěný svisle; vpravo vizualizace rozložení teplot 9 Předsazená montáž s použitím kastlíku z OSB desek; vpravo vizualizace rozložení teplot

8

Literatura:

[1] Šubrt, R. a kol. Tepelné mosty. Praha: GRADA 2011. 224 s. 9

22–23

profil

autorka: Petra Šťávová

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc. – stavební fyzik, který měl být kaličem kovů V lednu uběhne padesát let od doby, kdy Ing. Jaroslav Šafránek, CSc., nastoupil jako mladý pracovník do Výzkumného ústavu stavební výroby. Stavební fyzika nebyla původně jeho vysněným oborem, ale postupně si jej získala tak, že jí zůstal věrný dodnes. Stal se uznávaným odborníkem v oblasti tepelně technických vlastností budov a energetického poradenství, kterému se aktivně věnuje i v současnosti. V rozhovoru vzpomíná na svoje začátky výzkumného pracovníka a přibližuje svoji nynější práci. Pocházíte z rodiny se stavební tradicí – váš otec měl menší stavební firmu. Jak jste vnímal profesi stavbaře? Stavební tradice sahá v naší rodině dokonce až k mému pradědovi. Od malička jsem jezdil s tátou na stavby, sledoval, jak se zdí domy i jak se projektuje. Už jako kluk jsem tahal čáry po papíře – samozřejmě trochu neuměle, ale opravdu jsem vyrůstal ve stavařském prostředí. Bydleli jsme na vesnici nedaleko Prahy, takže šlo spíše o menší stavební zakázky – rodinné domy, zemědělské stavby, rekreační budovy. Vnímal jsem tedy prostředí staveb přirozeně, jako svůj druhý domov. Samozřejmě jsem během času chtěl chvíli být hasičem, potom pilotem, autoopravářem. Ale pak jsem z toho byl vyléčen – po dokončení základní školy mi bylo, jako dítěti z rodiny živnostníka, studium na střední průmyslové škole zapovězeno a měl jsem se stát kaličem kovů. Nicméně nakonec jsem se, díky přímluvě lidí, kteří mě osobně znali od nás z vesnice, na stavební průmyslovku dostal. Po střední průmyslové škole jste pokračoval ve studiu na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Ano. A popravdě můj hlavní motiv k dalšímu studiu byl ten, že se mi nechtělo na vojnu. Po dokončení inženýrského studia jsem chtěl zůstat na Fakultě

stavební, protože mě studium i obor samotný bavil. Ale pak bylo z praktických důvodů (odchodu několika odborných asistentů na vojnu) rozhodnuto, že čtyři asistenti půjdou na praxi do Výzkumného ústavu stavební výroby a já byl mezi nimi. Nastoupil jsem do oddělení stavební tepelné techniky. Zpočátku se mi tato specializace moc nezamlouvala, chtěl jsem projektovat, ale časem jsem si tuto problematiku oblíbil a nakonec jsem u ní zůstal již padesát let.

deset knížek a řekli mi, jaké části si mám nastudovat. Plánoval jsem, jak budu navrhovat a projektovat, místo toho jsem studoval německou, ruskou literaturu. Nutno ale říci, že docent Řehánek se mi intenzivně věnoval a pomohl mi do oboru proniknout. Vždy se snažil svým spolupracovníkům poradit, nenechával si věci pro sebe. S ústavem (tedy v současnosti již Centrem stavebního inženýrství) spolupracuje dodnes – celkem již šedesát let.

To je dlouhá doba. Není moc obvyklé, aby člověk vydržel na jednom pracovišti celý svůj život. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal na špičkové pracoviště v daném oboru. A když jsem se rozhodl v tomto oboru zůstat, proč bych odcházel někam jinam? Měli jsme přístup k nejnovějším informacím, možnost objednat si zahraniční literaturu, což nebylo v té době obvyklé.

Jaké byly první úkoly, které jste řešil? Mluvíme o šedesátých letech minulého století, kdy se asi řešily poněkud jiné problémy než v současnosti. Na první úkol si pamatuji. Byly to clony proti slunečnímu sálání. Jednalo se o zajímavý projekt, na tehdejší dobu šlo o nové, nevšední téma. Potom nastoupila éra výstavby zemědělských budov, stavěly se velké kravíny, vepříny a řešila se vlhkost – její vliv na stavební konstrukce s ohledem na jejich životnost. Zjišťovali jsme u pórobetonových konstrukcí vliv vlhkosti, sondami jsme vlhkost měřili, zkoušeli jsme vliv různých nátěrů.

Jaké byly vaše začátky ve výzkumném ústavu? Dostal jsem se mezi velice fundované odborníky, kteří dokázali novému člověku pomoci. Musím zmínit například docenta Řehánka a inženýra Janouše, kteří již v té době představovali absolutní špičky ve stavební fyzice. Začátky ale samozřejmě nebyly lehké – přinesli mi

Ovlivnila vaši práci energetická krize v sedmdesátých letech? Ano, začaly se totiž připravovat revize norem a směrnice pro navrhování staveb,

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.

ve které už tehdy bylo zahrnuto kritérium spotřeby energie na vytápění. Ale tam jsme tvrdě narazili, protože strana i vláda hlásaly dostatek energie ze Sovětského svazu a tvrdily, že takové kritérium a úspory energie nepotřebují. Změnu technické normy týkající se požadavků na stavby nakonec urychlila sama příroda – revize normy byla připravena v polovině sedmdesátých let, ale ležela na Úřadu vlády. Na Silvestra v roce 1978 prudce klesla teplota z +9 °C na –24 °C. Vše zamrzlo, v Praze nebylo uhlí. A pak během tří týdnů, tedy v lednu 1979, byla norma vydaná. Na jaké projekty z vašich začátků rád vzpomínáte? Těch by byla celá řada. Věnoval jsem se například střešním konstrukcím, kondenzaci vodní páry ve střechách, zabránění kondenzace – v tomto případě jsem se dostával do střetu s naším pracovištěm ve Zlíně, kde se navrhovaly jednoplášťové neodvětrané střechy. Tehdy ale byla jiná doba. Například když jsem se během rozhovoru v televizi zmínil o pórobetonových stavebních konstrukcích, stěžoval si na mě na ÚV ředitel z Generálního ředitelství cihlářské výroby, že používám nevhodnou reklamu, která je v socializmu nepřípustná. Co rád děláte ve volném čase? Dříve jsem hodně sportoval, hrál jsem závodně asi do čtyřiceti let kopanou. Pak samozřejmě přišla rodina, děti a volného času bylo méně – věnoval jsem jej rodině. V současnosti trávím volný čas údržbou našeho rodinného domku, zahradničím atd. Přestože jsem už v důchodu, volného času příliš není. Pokračuje vaše rodinná stavební tradice? Pokračuje (smích). Syn je stavař, navíc se přímo věnuje stavební tepelné technice a energetice. Věřím, že v naší tradici jednou bude pokračovat i vnuk. Čemu se v současnosti věnujete? Před naším rozhovorem jste byl na jednání o nové vyhlášce.

Stále jsem zaměstaný v Centru stavebního inženýrství i v České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, letos jsem měl již více než dvacet přednášek na různých seminářích a konferencích. Dále jsem členem autorizační rady, komise pro vzdělávání. V souvislosti s novou vyhláškou se připravuje řada seminářů, které je třeba pečlivě připravit.

Zelená úsporám Vaše jméno jsem zaslechla i v souvislosti s programem Zelená úsporám. Spolupracujete se SFŽP? Ano, se Státním fondem životního prostředí spolupracuji delší dobu. Přímo na tvorbě programu jsem se nepodílel, bohužel jsem byl jen členem komise, která dávala podklady řídicímu výboru v závěru. V současnosti jsem členem komise, která hodnotí správnost podpořených projektů. S kolegou inženýrem Vaverkou z ČKAITu se snažíme vnést do hodnocení lidský přístup – investoři si například objednali zpracovatele projektu posudku, který jim ho udělal špatně a kvůli tomu by měli přijít o 100–150 000 Kč. Někdy je možnost opravit vstupy, potvrdit splnění kritérií – i přes nedostatky původního projektu. Mohl být program Zelená úsporám lépe definován, aby se podobným situacím předešlo? Něco se jistě dalo udělat jinak, ale nechci teď být moc kritický. Hlavní chybu programu vidím v nedostatku jednotných

vstupů, součinitelů tepelné vodivosti materiálů. Byla dána celá možná škála vstupních hodnot, což znamená, že i výsledek energetického hodnocení je různý. Měly být jasně definované vstupy, výměna vzduchu, hodnoty součinitelů pro materiály atd. To činí v současnosti hlavní příčinu problémů. Navíc během podávání projektů došlo ke změně pravidel, první byla vydána v roce 2009, následně pak v roce 2010 vyšla nová směrnice, která pravidla do určité míry měnila. I přesto je ale třeba říci, že jde o velmi úspěšný, až grandiózní projekt – přes 80 000 podaných žádostí a 22 mld. Kč vyplacených prostředků mluví samo za sebe. Hovoří se o možném pokračování programu. Mluví se o tom a připravuje se pokračování – záleží samozřejmě na získání prostředků, i když nějaké přísliby již jsou. Je to ale vázáno na připravovanou vyhlášku – revizi vyhlášky č. 148/207 Sb. Je třeba, aby požadovaná kritéria byla v souladu s touto vyhláškou.

Aktuální dění Jaký je Váš názor na směrnici EPBD II a s ní související novelu zákona o hospodaření energií? Myslím si, že tento trend je správný – energetickou náročnost budov je třeba snižovat. Ale požadavky evropské směrnice (EPBD II) se mi přece jen zdají trochu přehnané. To, jak je nastavená, vede k využívání netradičních zdrojů energie, a to nejen na nových budovách – kde je 24–25

profil

autorka: Petra Šťávová

to bez problémů, ale i při rekonstrukcích. Kdo donutí majitele v penzi, kteří topí elektřinou, aby v případě, kdy si chtějí vyměnit okna a dům trochu zateplit, instalovali na střechu solární zařízení? Jinak totiž nesplní požadavky na primární energii. To mi připadá trochu přehnané a v tomto směru souhlasím s prezidentem Klausem, že je nám vnucováno určité řešení. Novela zákona o hospodaření energií musela vycházet z evropské směrnice EPBD II a do značné míry tím již byla daná. Vždy se dá samozřejmě něco udělat lépe, ale vzhledem k času, který jsme na její přípravu měli, a k dané situaci, je optimální. Problém tedy vidíte na straně evropské směrnice EPBD II. Bylo by lepší, kdyby členské státy měly více volnosti v nastavení požadavků? Myslím, že by to bylo vhodnější. Vezměte si například požadované definování požadavků na nákladově optimální úroveň. Nikdo nevěděl, co to je – i v samotné Evropě, nejen u nás. To, mimo jiné, komplikovalo zavedení definovaných požadavků do českých předpisů. Nový zákon o hospodaření energií č. 318/2012 Sb. nabývá účinnosti 1. ledna 2013. Stihne se vše potřebné připravit? Zákon je takto připraven. Ale možná nebude připravena vyhláška o energetic-

ké náročnosti budov, která má nahradit vyhlášku č. 148/2007 Sb. I když ještě existuje určitá šance, že vyhláška bude přijata v prosinci tohoto roku, nikdo s ní nebude umět pracovat. Pro školení, která připravujeme, potřebujeme definitivní znění vyhlášky, a proto proběhnou nejdříve v březnu a dubnu. V tom vidím problém – v zákoně mohlo být počítáno s určitou větší rezervou náběhu. Jaké hlavní změny vyhláška o energetické náročnosti budov přinese? Jak jsem již zmínil, jde o koncepci primární energie, která je definována úplně jako nový požadavek. Druhou hlavní změnou je hodnocení podle referenční budovy, která je přesně definována a se kterou bude srovnávána navržená budova. To se odrazí například v ceně projektové dokumentace – i při rekonstrukci bude třeba počítat i hodnoty pro referenční budovu. Kdo bude tyto výpočty provádět? Měli by je provádět energetičtí specialisté, kteří absolvují zkoušku na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a získají oprávnění. Současné průkazy energetické náročnosti byly kritizovány – jak kvůli nejasné definici jejich vyhodnocení, tak i kvůli tomu, že se příliš nekontrolovaly.

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.

• Uznávaný odborník v oblasti tepelně technických a energetických vlastností budov. • Absolvent střední stavební průmyslové školy a Fakulty stavební ČVUT v Praze. • Po studiu nastoupil do Výzkumného ústavu stavební výroby (později Výzkumný ústav pozemních staveb, v současnosti Centrum stavebního inženýrství) do oddělení stavební tepelné techniky. • Dlouholetý spolupracovník doc. Ing. Jaroslava Řehánka, CSc. • Spolupracuje s MPO ČR a SFŽP jako odborný poradce, přednáší na seminářích a konferencích.

To se bohužel odvíjelo od definování v předchozí vyhlášce (č. 148/2007 Sb.). Často se hledělo pouze na výsledný obrázek se šipkami, což dělaly bohužel i stavební úřady. To by se mělo nyní zlepšit – stavební úřady i zpracovatele PENB bude kontrolovat Státní energetická inspekce (SEI). Pro ni již v současnosti připravujeme školení a bude asi muset rozšířit svoje řady, aby tuto povinnost zvládla. Nově tedy bude vyvinut tlak ze strany SEI a stavební úřad již dostane dokument ověřený SEI. Co si myslíte o současném stavu českého stavebnictví obecně? Když se oprostíme od nových předpisů a zákonů, často je například kritizována etika firem. Skoro bych řekl, že stav je zoufalý. Jednak je to dáno nedostatkem zakázek, kdy spousta firem v současnosti krachuje, nebo se podbízí. Tím trpí kvalita stavebních prací, což je v daném stavu logické. Dále vidím problém v nízké kvalitě řemeslníků – dříve byl mistr na stavbě pan Někdo, což v současnosti velmi chybí. Význam stavebního dozoru je podceňován, šetří se i na něm, což je krátkozraké. Co byste vzkázal našim čtenářům? Aby se nebáli průkazů energetické náročnosti budov – není to takové zlo, jak se často prezentuje v televizi a médiích. Na trhu jsou již tři roky, a že by to mělo nějaký negativní dopad na stavebnictví nebo chudáky stavebníky, jsem nezaregistroval. Doporučil bych pouze být obezřetný při výběru zpracovatele – je vhodné si ověřit, jakou má praxi, vzdělání, pověst, aby zpracování PENB mělo smysl. Pak může být PENB například smysluplným vodítkem při rekonstrukci – co zateplit, co ne, jaké opatření má smysl. Autorka: Petra Šťávová šéfredaktorka E-mail: [email protected]

realizace

autor: redakce

Interiér haly

Karlovarská Business Park – hala F Průmyslová budova, hala F, jež byla realizována na přelomu roku 2010/2011, je první budovou se zakončeným procesem certifikace BREEAM Europe Commercial 2009 v České republice a první průmyslovou budovou certifikovanou BREEAM celkově. Halu F má v současné době v pronájmu společnost LINDAB. Řešené území se rozkládá na západním okraji Prahy, severně od ulice Karlovarská. Dopravně je napojeno na novou silnici vedoucí kolem budovy a dále do stávající komunikační sítě areálu Karlovarská Business Park. Celý dopravní systém doplňují parkoviště, pěší komunikace i uzamykatelné stojany pro cyklisty. V docházkové vzdálenosti se nachází autobusová zastávka MHD Na Hůrce pro autobusové linky 336 a 347.

Koncepce budovy Architektonickým záměrem bylo vytvořit budovu se zastavěnou plochou 10 000 m2 s jednoduchým půdorysným tvarem a sedlovou střechou. Vycházet měl z industriálního účelu a také daného charakteru krajiny, do které je umístěn. Podél východní fasády budovy je administrativní zázemí se samostatným vstupem. Plochu 1.NP tvoří v převážné části výrobní hala s funkční plochou 9239 m2 s vymezeným prostorem pro administrativní vestavbu o ploše 266 m2 a prostory strojoven infrastruktury.

U vstupu do administrativních částí je recepce se zázemím pro administrativní pracovníky. Na tento prostor navazuje velkoprostorová kancelář se zasedacími místnostmi, serverovnou a archivem. Za administrativní částí je situováno zázemí pro pracovníky výroby s denní místností a toaletou, nabíjecí stanice pro elektrické vozíky a kotelna. V jihovýchodním rohu je vestavěna kompresorovna. Většinu prostor vestavby

administrativní části v 2.NP o ploše 266 m2 tvoří velkoprostorové šatny pro zaměstnance výroby se sociálním zázemím a úklidovou komorou. Na ně navazuje strojovna vzduchotechniky. V jihovýchodním rohu je umístěna technologie vzduchotechnického systému.

Konstrukce Základní konstrukci čtyřlodní haly tvoří systém ocelových sloupů se zavětrováním, třemi řadami vnitřních podpor a vnějším zatepleným opláštěním z trapézových plechů. Nosnou konstrukcí střechy jsou ocelové vazníky, které jsou součástí ocelové rámové konstrukce budovy. Střešní plášť se skládá z nosné konstrukce z tenkostěnných Z vazniček, parozábrany, tepelné izolace o tloušťce 120 mm na bázi minerálních vláken a vlastní střešní krytiny skládané z profilovaných plechů. Obvodový plášť výrobního prostoru se skládá z nosných tenkostěnných ocelových Z paždíků a vnitřního trapézového plechu s výraznou vertikální profilací. Mezi tímto plechem a tepelnou izolací je parozábrana, spojovaná oboustrannou lepicí páskou výhradně na paždících. Celková tloušťka opláštění činí 331, respektive 280 mm. Vlastní konstrukce opláštění minimalizuje systémové teplené mosty vkládáním „mechových“ pásek do spoje mezi vnější trapézové plechy a paždíky opláštění – isobloky.

Jak hala, tak kancelářské prostory haly jsou řešeny s maximálním důrazem na variabilitu. Hala je koncipo-

vána jako otevřený prostor s možností prakticky libovolného umístění výrobních technologií. Kancelářské prostory jsou pojaty jako tzv. open space, umožňují tedy v daných místnostech libovolné rozmístění pracovních míst i nábytku. V případě budoucích požadavků na změnu dispozičního řešení i mezi místnostmi je to možné s ohledem na zvolený systém suché výstavby, kdy dělicí příčky jsou sádrokartonové a netvoří nosnou část objektu.

Energetická koncepce Při návrhu budovy byl kladen důraz na snížení nároků na energii. To bylo zohledněno jak při návrhu prvků zajišťujících eliminaci tepelných ztrát (nízké součinitele prostupu tepla obvodového pláště a střechy, okna, dveře, vrata, světlíky), tak při výběru technických zařízení. U technických zařízení šlo především o tato opatření: • Vzduchotechnika je navržena se zpětným získáváním tepla. • Chlazení je vybaveno moderním zdrojem chladu a chladicími trámy. • Pro vytápění byly navrženy kondenzační kotle s vysokou účinností a velmi nízkými emisemi NOx. • Pro osvětlení haly byla použita svítidla s elektronickými předřadníky s úspornými zdroji a vysokým světelným tokem, kanceláře osvětlují svítidla s úspornými zdroji; v hygienickém zařízení jsou světla řízena pohybovými čidly. Pro veřejné osvětlení byla vybrána svítidla 26–27

realizace

autor: redakce

s vysokou účinností a nulovými emisemi; veřejné osvětlení je mimo soumrakového stmívače řízeno i časově spínacími hodinami. • Bylo zajištěno měření všech hlavních zdrojů energie, s podružným měřením hlavních elektrických spotřebičů. Vytápění Systém vytápění je navržen jako teplovodní uzavřený s expanzní tlakovou nádobou a oběhovým čerpadlem. Zdrojem tepla je sestava dvou stacionárních kondenzačních teplovodních kotlů. Teplotní spád teplé vody v okruhu radiátorového vytápění se předpokládá dTw = 70/50 °C při te = –13 °C. Teplosměnnou plochou pro vytápění haly jsou teplovzdušné jednotky, ovládané skupinově pomocí ovladačů. Pro vytápění vestavby slouží desková ocelová tělesa osazená regulační a uzavírací rohovou armaturou a termostatickými hlavicemi. Napojení jednotek VZT je provedeno přes vodní regulační uzly vzduchotechnických jednotek. Chlazení Chlazení budovy zajišťuje vodní uzavřený systém s expanzní tlakovou nádobou a oběhovým čerpadlem. Zdrojem chladu je monobloková kompaktní jednotka s vodním hospodářstvím autonomním systémem MaR. Chladicí plochou pro chlazení vestavku jsou vzduchotechnické chladicí stropy (suply air beam – SAB), řízené ve skupinách pomocí ovladačů, a dále výměníky VZT jednotek, které jsou napojeny přes vodní regulační uzly vzduchotechnických jednotek. Větrání Větrání kanceláří, šaten i umýváren zajišťuje systém rovnotlakého větrání s nuceným přívodem i odvodem vzduchu ventilátory VZT jednotky. Zařízení doplňují dochlazovací koncové jednotky. Vnitřní distribuce vzduchu je řešena tak, aby prostor šaten byl

hala F

Umístění budovy ve stávající zástavbě

v přetlaku proti prostoru umývárny. Hygienická zařízení se větrají podtlakovým systémem s nuceným odvodem vzduchu. Přívod vzduchu se řeší z okolních prostor budovy. Vzduchotechnické zařízení vratových clon je řešeno cirkulačním systémem.

vody 6 l/min u vodovodních baterií, a 9 l/s u sprch. • Úsporné splachovací nádržky na urinálech s dvojitým tlačítkem pro regulaci množství splachovací vody (3 nebo 6 l). • Měření všech hlavních zdrojů vody.

Skladová a výrobní hala Větrá se přirozeně – aerací, s přívodem vzduchu otevíratelnými vraty a odvodem střešními světlíky, ovládanými skupinově.

Proces certifikace a hodnocení v jednotlivých kategoriích

Úspora vody V budově jsou instalována zařízení, jež slouží k šetření vody a brání jejímu plýtvání v případě technické závady: • Elektromagnetické ventily osazené na přívody studené vody do hygienických zařízení. Tyto ventily umožňují dodávku vody do daného prostoru pouze za přítomnosti osob. • Perlátory osazené na sprchách a vodovodních bateriích; na perlátorech je pevně nastaven maximální průtok

Před zahájením samotné výstavby bylo rozhodnuto projít procesem certifikace BREEAM, která umožňuje komplexní hodnocení. Především řeší, jaký vliv bude mít stavba na životní prostředí, její funkční a technickou kvalitu i ekonomické dopady. Zahrnuty jsou jak aspekty týkající se spotřeby energie a vody, tak i kvalita vnitřního prostředí, doprava, použité materiály, odpady, ekologie a řídicí procesy. Před vstupem do certifikačního procesu bylo s pomocí vybraného

Tabulka 1

Předběžné hodnocení před začátkem certifikačního procesu

Předběžné hodnocení

Ekologické dopady

Možný počet kreditů

Obdrženo kreditů

Obdrženo

v Výsledek

Management

12 %

11,00

5,00

45,45 %

5,45 %

Zdraví a pohoda pracovního prostředí

15 %

7,00

0,00

0,00 %

0,00 %

Energie

19 %

22,00

9,00

40,91 %

7,77 %

Doprava

8 %

10,00

3,00

30,00 %

2,40 %

Voda

6 %

9,00

0,00

0,00 %

0,00 %

Materiály

12,50 %

11,00

4,00

36,36 %

4,55 %

Odpady

7,50 %

6,00

3,00

50,00 %

3,75 %

Územní plánování a ekologie

10 %

10,00

3,00

30,00 %

3,00 %

Ovzduší

10 %

10,00

3,00

30,00 %

3,00 %

Inovace

10 %

10,00

0,00

0,00 %

Celkem

Tabulka 2

0,00 % 29,92 %

Výsledné hodnocení certifikace BREEAM

Finální hodnocení

Ekologické dopady

Možný počet kreditů

Obdrženo kreditů

Obdrženo

Výsledek

Management

12 %

11,00

8,00

72,73 %

8,73 %

Zdraví a pohoda pracovního prostředí

15 %

7,00

3,00

42,86 %

6,43 %

Energie

19 %

22,00

14,00

63,64 %

12,09 %

Doprava

8 %

10,00

6,00

60,00 %

4,80 %

Voda

6 %

9,00

5,00

55,56 %

3,33 %

Materiály

12,50 %

11,00

5,00

45,45 %

5,68 %

Odpady

7,50 %

6,00

4,00

66,67 %

5,00 %

Územní plánování a ekologie

10 %

10,00

7,00

70,00 %

7,00 %

Ovzduší

10 %

10,00

4,00

40,00 %

4,00 %

Inovace

10 %

10,00

1,00

10,00 %

1,00 %

Součet

57,06 %

Exemplární kredit Celkem kreditů za inovace Celkem BREEAM skóre

konzultanta (BREEAM Accessora) provedeno předběžné zhodnocení, jehož cílem bylo posoudit možnost získat jednotlivé kredity a stanovit si cílové hodnocení certifikace projektu. Předběžný výsledek je uveden v tabulce 1. Na základě předběžného interního zhodnocení byla učiněna jednotlivá opatření, která vedla k navýšení bodů v jednotlivých kategoriích. Změny se týkaly především těchto oblastí:

• zdraví a pohoda pracovního prostředí; • spotřeba vody; • územní plánování a ekologie; • ovzduší. Odpadové hospodářství Podrobně se řešilo nakládání s materiály a odpady. Základní koncepcí odpadového hospodářství je třídit a ukládat hlavní druhy odpadu separovaně již v místě vzniku a tím minimalizovat manipulaci s odpadem. Dále je třeba

1,00 % 1,00 % 58,06 %

odpady ukládat separovaně podle jejich charakteru v návaznosti na kategorizaci. Odpady charakteru N (nebezpečný) se ukládají odděleně ve speciálních uzavřených nádobách konstruovaných pro daný typ odpadu tak, aby nemohlo dojít ke kontaminaci okolí. Prostory pro uložení odpadu před odvozem jsou situovány na komunikačně dobře přístupném místě s návazností na vnitroobjektový transport, respektive i pro odvoz mimo areál k likvidaci. 28–29

realizace

autor: redakce

Pro lepší hodnocení v procesu certifikace hodnocení byla pozornost věnována i vegetačním úpravám – bylo nezbytné vysazovat především domácí druhy dřevin v rozsahu, který se přibližuje původnímu objemu dřevin v místě. Výsledkem realizovaných opatření se stalo dvojnásobné zvýšení celkového předběžného skóre z původních 30 % na téměř 60 %. V certifikačním procesu bylo nakonec získáno hodnocení velmi dobrý se skórem ve výši 58,08 %. Certifikace proběhla v předpokládaném čase, a to do několika měsíců po dokončení výstavby. Pohled akreditovaného odborníka (Accredited Proffesional) Komentář poskytl Chris Owen. Portland Trust stanovil pro tento projekt jasný záměr v době, kdy již bylo vydáno stavební povolení, a to začlenit jednotlivá environmentální opatření do stávajícího nabitého harmonogramu a zohlednit jejich cenu. Souhrnně lze říci, že strategie BREEAM byla zaměřena hlavně na zlepšení sekundárních prvků projektu:

• přípravu lepší strategie pro mírné upravení návrhu strojních zařízení a elektrických systémů během přípravné fáze projektu; • navýšení ekologické hodnoty pozemku na základě doporučení definovaných v environmentální zprávě – místní biodiverzita byla rozšířena a bude udržována i v budoucnu v souladu s dlouhodobým plánem; • pečlivý management dopadu na životní prostředí zajištěný dodavatelem stavby podle kodexu dodavatele zahrnoval mj. spotřebu elektrické energie a vody v průběhu výstavby; splnění cílů napomohla certifikace dodavatele podle normy ISO 14001 – Environmental Management System; • byl vyvinut plán organizace dopravy pro podporu udržitelné přepravy,

Zúčastněné společnosti: • • • •

cílený na omezení automobilové dopravy pro potřebu jednotlivce; byl navržen plán pro sdílení dopravních prostředků, bylo zajištěno zázemí pro cyklisty a zviditelnění informací o místních autobusových linkách a vlakových spojích, což přispělo ke snížení emisí CO 2 z dopravy. Tento projekt ukazuje, že i jednoduchá funkční stavba může splňovat kritéria udržitelného rozvoje a environmentální šetrnosti – pokud je k tomu vůle na straně investora a jeho týmu. Autor: redakce Podklady poskytlo stavební oddělení firmy Portland Trust s.r.o. E-mail: [email protected] www.portlandtrust.cz

Portland Trust s.r.o, developer; Metrostav a.s., divize 3, generální dodavatel stavby; Ateliér Hlaváček & Partner s.r.o., generální projektant; Chapman Taylor, BREEAM Accessor.

firmy a EPBD II

zdroj: Schneider Electric CZ, s.r.o.

komerční sdělení

Systémová integrace v budovách Jelikož je každá budova dynamicky využívána a nikdy nebude její vytížení konstantní, musí se i její řídicí systémy chovat velmi dynamicky v souvislosti s vnějšími vlivy a jejím využitím. Aby bylo možné řídit veškeré systémy budovy dynamicky, je nutné zejména sjednotit jejich komunikační platformu na jednotnou komunikační sběrnici. Běžnou praxí však bývá volba jednotlivých řídicích systémů podle cenových nabídek, které se snaží snižovat generální dodavatel na minimum s cílem maximalizace marží. Investor si však neuvědomuje následky takto řízeného projektu, jehož cílem je minimalizace vstupních nákladů. Je však nutné si uvědomit, že 75 % nákladů za dobu životnosti budovy jsou právě provozní náklady a ty se dají ovlivnit pouze správně navrženými technologiemi budovy, kde nedochází ke konfliktům díky transparentnosti mezi jednotlivými systémy. Maximalizace zisku z investičního kapitálu je pak možná díky snadnější regulaci a analýze provozních nákladů. Provoz energeticky náročné budovy snižuje výnosy a atraktivitu pro potenciální nájemníky, jelikož i ti se snaží optimalizovat své provozní náklady, které jdou ruku v ruce se zvyšováním komfortu. Současné technologie umožňují vzájemnou vazbu mezi sebou a v tom je klíč k úspěchu v regulaci energetického hospodářství komplexních budov. Například firma CISCO vyvinula a zpřístupnila široké veřejnosti protokol EnergyWise, který ve spolupráci se společností Schneider Electric CZ, s.r.o., využívá k monitorování a řízení spotřeb IT infrastruktury v komerčních budovách. Vzhledem k této vzájemné vazbě systémů řízení budov a IT infrastruktury lze využívat společnou IT síť bez nutnosti více separátních a autonomních sítí, které jsou v komplexních budovách velmi nákladné, ale bohužel i v současnosti stále běžné. Díky tomuto systému je možné regulovat veškeré energie v budově prostřednictvím řízení

budovy. Například přístupový systém umožňuje vypnout veškerá zařízení příslušné kanceláře, která by byla běžně napájena po celou dobu nepřítomnosti. Budovy jsou v současnosti do slova „prošpikovány“ technologiemi, ale pokud se snažíme provozovat budovu optimálně, nejde jen o teploty a vypnutí či regulaci spotřebičů. Je nutné sledovat trendy spotřeb v celém průběhu dne, aby bylo možné vyhledávat problematické a komplexní vazby jednotlivých procesů v rámci provozu budovy. Tento přístup energetického managementu vychází z norem EN 16 001 či nově ISO 50 001 a je správným směrem, jak provozovat energeticky optimalizovaný celek. Pokud se podíváme na konci měsíce na fakturu a budeme tak činit celý rok, máme velmi zběžný pohled na tok energií. Pokud však sbíráme data po celý den minimálně každou čtvrthodinu a celý rok, jsme schopni analyzovat situaci daleko přesněji a zejména jsme schopni eliminovat téměř neviditelné problémy daleko rychleji a účinněji. Energetický monitoring je prvním stavebním kamenem v rámci integrace technologií v budovách a měl by maximálně využít veškeré možné sběry dat nejen k optimální automatizaci provozu, ale i k zefektivnění práce energetiků ve spolupráci s facility managementem. Současné systémy monitoringu jsou schopny sbírat nejen data o elektřině, ale i o plynu, vodě, páře, IT a dalších. Data je možné dokonce sbírat z několika provozů a centralizovat jejich pohled na jedné webové stránce. Koncepčně by mělo dojít k vzájemnému propojení komunikačních

sběrnic všech systémů, které nějakým způsobem mohou ovlivnit provozní náklady budovy. Jak již bylo zmíněno, energetický monitoring by měl zahrnovat sběr dat o veškeré silové elektřině, tedy rozdělení na jednotlivé technologie (vzduch, chlad, světlo). Mělo by se počítat i se sběrem dat ostatních komodit, které potřebuje budova k svému provozu, tedy s teplem, vodou, plynem a případně dalšími. V současnosti zajímá i nájemníka, jak je na tom s odběry energií. Chce mít možnosti situaci ovlivňovat. Dále však lze ovlivňovat provozní náklady za energie i prostřednictvím řízení energetického maxima. Běžně se tak děje odpínáním či regulací energeticky náročných technologií (chlazení, topení, ventilace). Je tedy nutné uvažovat o možnosti tohoto řízení ve vzájemné vazbě na sběr dat o energetické soustavě. Celá koncepce vzájemného propojení jednotlivých, zdánlivě nesourodých systémů přináší obrovské výhody v managementu celého komplexu včetně řízení veškerých energetických toků. Schneider Electric tuto technologii nazývá EcoStruxure. Ta zastřešuje systémy komplexního řízení v oblasti průmyslu, infrastruktury, datových center a komerčních budov, pro které je subdoménou systém StruxureWare. Autor: Ing. Radim Stoklasa, Schneider Electric CZ, s.r.o. E-mail: [email protected] www.schneider-electric.cz

30–31

rozhovor

autorka: Petra Šťávová

Vzdělávání architektů v ČR: problémy minulé i současné Architekti jsou někdy vnímáni spíše jako umělci a bývá jim vytýkán přílišný rozlet v oblacích, který pak musí projektanti či investoři vracet zpět na zem. Bývají kritizováni, že nerozumí technické stránce návrhu, neznají součinitele a nezohledňují ekonomické aspekty. Ze stejných důvodů, nedostatku technických znalostí, je někdy kritizována i jejich výuka a vzdělání. Rektorka první soukromé české vysoké školy v oblasti architektury, Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D., v rozhovoru popisuje svoje zkušenosti s výukou jak na státní, tak soukromé vysoké škole. V letech 2002 až 2004 jste učila na Fakultě architektury (FA) ČVUT v Praze. Co vás vedlo k odchodu a založení soukromé vysoké školy? Na úvod bych ráda upřesnila, že jsem neodešla, ale spolu s Martinem Roubíkem jsem byla odejita. Při obnovování smluv jsme jako jediní dva neobhájili svoje místo v konkurzu. Bylo to v době, kdy jsme uspěli v soutěži o Velké egyptské muzeum, měli jsme oba velké množství zapsaných studentů, zrovna jsem jako jedna z mála žen úspěšně obhájila doktorát, ale pro tuto školu to asi moc neznamenalo. To jsem nevěděla. Našla jsem váš dokument ke kandidatuře na funkci děkanky FA ČVUT, který byl velmi kritický. Čekala jsem tedy, že šlo o vaši volbu. Ne, tak to nebylo a myslím, že je důležité o tom mluvit. Když zmiňujete můj volební text – přibližně sedmdesát otázek k tehdejšímu stavu na fakultě – jsem velmi ráda, že je to ještě na internetu dohledatelné. To byl jeden z důvodů, proč jsem dokument připravila – aby za deset až dvacet let nikdo nemohl říci, že okolo roku 2000 bylo vše na vysokých školách skvělé. Buďme tedy trochu konkrétní. Všech sedmdesát otázek asi neprodiskutujeme, ale zmiňme alespoň některé. Co vám přišlo nejabsurdnější, nejvíce alarmující?

Například, že děkan má svoje auto a řidiče (smích). Ale to už je spíš taková perlička. Šlo celkově o přístup vyučujících, o jejich nadřazenost, nevstřícnost a nedochvilnost. Hodně mi vadilo, že se fakulta po roce 1990 nepročistila. Začala jsem na škole studovat právě v té době, škola se tehdy otevřela i pro vyučující ze zahraniční (přišel například právě Martin Roubík z Norska) a výuka se začala měnit v pozitivním slova smyslu. Jenže když jsem na ní po roce 2007 končila, tak najednou tito předlistopadoví vyučující byli všichni nazpátek. Škola se vrátila zpět do tehdejších kolejí. V tomto ohledu musím souhlasit s Milanem Knížákem, který po revoluci vypsal nový konkurz na všechna pedagogická místa. To se bohužel na jiných školách standardně nedělo a je to škoda – pokud by se tak tehdy stalo, velmi by se nám nyní v roce 2012 ulevilo. Šlo tedy primárně o složení učitelského sboru? Ano, to bylo hodně zásadní. Vadilo mi, že učitelé bez omluvy nepřišli na výuku, že jeden člověk vedl několik ústavů zároveň, dokonce i v různých městech. Vyučující neměli svoje projekty, a tedy ani publikace, a měli předávat svoje zkušenosti dál. Na ústavu urbanizmu seděli lidé, kteří byli zodpovědní za spoušť, jež v tuzemsku v období komunizmu byla napáchána, a ti měli vychovávat další generace. Když si uchováváme vysoké

školy fungující na základě profesur a docentur důchodců, co si pak asi mladí lidé mohou ze škol odnést? Vývoj na FA ČVUT jste tedy mohla sledovat dohromady více než patnáct let. Byl patrný nějaký vývoj, změny v osnovách, modernizace výuky? Byl, ale jak jsem mohla sledovat, tak velmi malý. Výuka byla založena na mnoha seminárních pracích, studiu mnoha předmětů, mezi kterými se jeden týká ateliérové výuky, což neodpovídá způsobu výuky ve světě. Ale postupně se alespoň obměnili lidé, například zmiňovaný ústav urbanizmu je již v současnosti jiný, učí v něm kvalitní architekti. Na druhou stranu, dodnes se v ČR neučí územní plánování, urbanizmus, krajinářská tvorba. Neučí se jako předmět? To ano, ale ne jako studijní program. Jednotlivé předměty se najít dají, ale ucelený program jako takový neexistuje – alespoň na základě veřejných informací škol na jejich webových stránkách. Krajinářská tvorba se učí spíše v rámci zahradní architektury, ne jako zacházení s krajinou ve větším měřítku. Někdy bývá s ohledem na kvalitu výuky kritizován i velký počet studentů na vysokých školách. Konkrétně na FA ČVUT jde o 300–500 posluchačů jednoho ročníku.

Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D.

To bych neviděla jako velký problém. V roce 1990 nastoupilo do prvního ročníku 240 lidí a prostory nebyly vyhovující (předtím byl počet přijímaných studentů asi třetinový). V současnosti je již situace jiná, škola má novou budovu a je na velký počet studentů připravena. Mluvím o přednáškách, které představují jen část výuky. Cvičení, ateliéry i semináře vyžadují výuku více kontaktní. Tento systém výuky je běžný i na velkých univerzitách v zahraničí. ČVUT je velká škola, která přijímá mnoho studentů, má to takto nastavené. Důležité je, kdo a jak vede kontaktnější části výuky – ateliéry, semináře, apod.

jsme viděli, že škola těmto studentům neposkytovala dostatečné zázemí. Přednášek v angličtině bylo minimum, a to nevalné úrovně. Viděli jsme, že sem jezdí hodně zahraničních studentů a připadalo nám, že tento potenciál není využitý. Dlouho jsme o tom pak hovořili a plánovali jsme. K vlastnímu založení pak přispělo ukončení práce na ČVUT. Chtěli jsme oba učit a nezbylo nám tedy, než si založit vlastní školu.

Sledovala jste během vašeho působení na FA ČVUT zavádění předmětů týkajících se udržitelného stavění, nízkoenergetické koncepce atd.? Během mého studia byla výuka v tomto směru velmi omezená. Nebyla dostupná knihovna se soudobou literaturou – knihy byly zamčené v kabinetech u jednotlivých vyučujících. V ateliérech, v rámci individuální tvorby, jsme k udržitelnému navrhování podporováni nebyli. Vím, že v současnosti knihovna na FA je – v nové budově architektury. Jak je však vybavená publikacemi týkajícími se udržitelného stavění, nevím. Z rozhovorů se současnými studenty FA mi připadá, že ani v současnosti není výuka cíleně zaměřena tímto směrem, podrobnější informace však nemám. V tomto směru má možnost studenty výrazně ovlivnit vedoucí ateliéru, který je upozorní, že existují i další kritéria návrhu, jako jsou energetická náročnost, či otázky demolice po dosloužení budovy.

Podpořil vás někdo při založení ARCHIPu – ať už ze strany státu či profesních organizací? Minimálně. Cítila jsem souhlasnou podporu v procesu získávání akreditace a získávání státního souhlasu. Bylo oceňováno, že zakládáme první soukromou školu v oboru, ve kterém to není běžné. Ale šlo vlastně spíše o osobní podporu, ne finanční ani žádnou jinou.

Jak vlastně myšlenka soukromé VŠ vznikla? Souvisela s vaším odchodem z ČVUT? Ten nápad vznikl ještě před tím, než jsme byli (spolu s Martinem Roubíkem) ze školy odejiti. Při výuce na FA jsme měli větší množství studentů ze zahraničí, protože jsme jako jedni z mála byli schopni komunikovat anglicky. Zároveň

A podpora profesních organizací, např. České komory architektů? Tam to bylo spíše naopak – stala jsem se členkou skupiny architektů, která usilovala o aktivnější činnost komory a její modernizaci. Zástupci naší skupiny byli následně zvoleni do představenstva komory; já jsem byla v současnosti v ČKA zvolena do pracovní skupiny pro

Můžete získat dotace na výuku? Ne. Nárok na získání dotací mají jen základní a střední soukromé školy, vysoké soukromé školy ne. Nerozumím, proč tomu tak je – vzděláváme i české studenty.

vzdělávání. Ohledně spolupráce byla vůči ARCHIPu komora vždy vstřícná. Měla již předtím ČKA nějaký program pro vzdělávání architektů? Neměla, nebo pouze minimální. Na rozdíl od inženýrů, lékařů a mnoha dalších oborů doposud nebylo u architektů požadováno další, celoživotní, vzdělávání. Znamená to, že pro architekty není další vzdělávání potřeba? Samozřejmě, že je, stoprocentně. Měla jsem možnost sledovat, jak to funguje ve Stuttgartu v komoře architektů, a tam je další vzdělávání samozřejmou součástí. Architekti sbírají body za absolvování seminářů, kurzů, mají cílené vzdělávání v oblasti udržitelnosti, využívání obnovitelných zdrojů atd. Plánuje ČKA zavést podobný systém? V dohledné době o tom budeme v rámci pracovní skupiny jednat, já osobně jsem určitě pro. Nejsem si jista, jestli bychom měli napodobit vzor České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, jejich systém detailně neznám, ale v zásadě bych obdobný systém celoživotního vzdělávání vítala, je totiž potřeba. Při předběžném projednávání jsme dostali podporu i ze strany vedení komory – určitě se tedy v tomto směru bude něco dít. Myslím ale, že by se činnost komory neměla zaměřit pouze na celoživotní vzdělávání architektů. Měli bychom se zaměřit i na podporu výuky na vysokých školách, středních, základních a třeba i mateřských. 32–33

rozhovor

autorka: Petra Šťávová

Základní informace o tom, co člověka obklopuje, by měly patřit do obecného vzdělávání v každém věku.

se nezavalovat je mnoha podrobnými technickými předměty, ale klást důraz na ateliérovou tvorbu.

Máte za sebou první rok výuky ARCHIPu. Jste spokojena s tím, jak jste ji nastavili? Nastavujeme. Stále jde o dynamický proces. Jsem spokojená, že se podařilo odbourat tradiční autoritativní model vztahu učitel – student, který mi vadil i na FA. Takový ten princip, který v tuzemsku přetrvává už od dob Rakouska-Uherska, kdy je učitel, pak dlouho, dlouho nic a potom student. Martin Roubík měl ve své kandidatuře na děkana uvedeno, že učitel by měl každé ráno zdravit studenty: „Dobrý den, co pro vás dnes mohu udělat?“ To je samozřejmě trochu přehnané, ale princip je zřejmý. Myslím si, že se nám jej daří úspěšně naplňovat. Se studenty máme otevřený vztah. Stejně jako kritizujeme my je, mohou oni kritizovat nás, ptáme se jich na zpětnou vazbu. Tento osobní vztah bychom chtěli uchovat i do budoucna.

Myslíte, že je to správný směr? Někdy zaznívá, že architektům právě technické základy chybí a další profese (projektanti, realizační firmy) se s nimi pak mají problém vůbec domluvit. Myslím si, že toto musí být nějaká chyba v komunikaci, chyba v překladu. Technických předmětů se konkrétně na FA ČVUT učí obrovské množství. Je však otázka, jak se učí. Pamatuji si, jak jsem v rámci svého studia kreslila rozvinuté řezy kanalizací pro projekt bytových domů. Jenže místo toho, abychom se učili koncepčně, bylo tomu přesně naopak – podrobné detailní řezy, pohledy, tedy bez obecné koncepce. Podobně jsme se učili podrobné zakládání staveb, do nejmenšího technického detailu. A v tom právě vidím problém – pokud se učíte věci do posledního detailu, je toho pak už moc a postupně je všechny zapomenete, vypustíte. Mnoho předmětů se vyučovalo do obrovských podrobností, bez uvádění širších souvislostí, koncepčního přístupu. Možná z toho posléze pramení určitá nechuť vůbec tyto technické detaily řešit – a pak vznikají problémy, které jste zmiňovala.

To je oproti velkým školám vaše výhoda. Pro některé studenty může být neosobní přístup na státních vysokých školách zásadním problémem. Určitě, například pro starší studenty. Pokud po střední škole nejdou rovnou na vysokou školu, těžko se pak do standardní výuky opět zapojují. Obdobně studenti ze zahraničí – jsou zvyklí na jiný přístup, systém výuky. Snažíme

V ARCHIPu tedy asi dáváte přednost koncepčnímu způsobu výuky. Ano, klademe důraz spíše na principy než na detailní podrobnosti. Studenti by

Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D. (*1971) • • • •

měli mít povědomí o technických aspektech, ale nemusí vše umět spočítat. Reflektujete ve výuce zvyšující se požadavky na energetickou náročnost, udržitelné trendy ve stavebnictví? Snažíme se o to. Máme pedagogy, kteří tuto problematiku dobře znají, takže věřím, že již do současných studentů bakalářského studia se podaří tyto informace vpravit. Ať už ve zmíněném předmětu Sustainable Architecture, tak i v ateliérech. Jakou máte vizi do budoucna? Abychom se etablovali, zavedli, jako mezinárodní škola, kterou stojí zato studovat, anebo ji třeba jen navštívit – pořádáme veřejné přednášky a akce. Tedy abychom byli bráni jako škola, kde se dějí zajímavé věci. Snažíme se zapojovat do veřejného dění – byli jsme například hlavními partnery festivalu reSITE, připravuje se jeho druhý ročník atd. A samozřejmě co nejdříve to půjde, chtěli bychom zažádat o akreditaci magisterského programu. A vize vzdělávání? Přála bych si, aby fungovalo vzdělávání už od mateřské školy – aby se děti učily, co je to dům, jak vypadá ulice – až po celoživotní systém vzdělávání architektů po absolvování vysoké školy. Autorka: Petra Šťávová šéfredaktorka E-mail: [email protected]

Architektka, pedagožka, spoluzakladatelka soukromé vysoké školy ARCHIP. Absolventka magisterského a doktorského programu Fakulty architektury ČVUT v Praze. Od roku 1997 vedla vlastní architektonické studio. V roce 2001 získala v rámci postgraduálního studia stipendium na Arkitekthoeyskolen (Vysoká škola architektury) v norském Oslu. • Ve spolupráci s architektem Martinem Roubíkem dosáhla úspěchu s projektem Velkého egyptského muzea v Gíze, který se dostal až do úzkého finále v mezinárodní soutěži s více než 2500 konkurenty. • V období let 2002–2004 působila jako pedagožka na Fakultě architektury ČVUT. • Od roku 2010 je rektorkou soukromé vysoké školy ARCHIP.

certifikace

autor: Dr. Frank Heinlein

Německý certifikační systém DGNB Certifikační systém DGNB byl vyvinutý Německou radou pro šetrné budovy (German Sustainable Building Council, DGNB) jako účinný nástroj, který pomáhá při navrhování, realizaci a provozu šetrných budov. Systém může být použit pro nové a stávající budovy i městské části. Článek přináší základní informace o tomto certifikačním systému. Německá rada pro šetrné budovy (DGNB) byla založena v červnu 2007 ve Stuttgartu. V současné době má více než 1100 členů, kteří reprezentují celý sektor stavebnictví a realitního trhu. Systém certifikace DGNB slouží jako podpora projektantům a stavebním firmám při návrhu a realizaci šetrných budov a městských částí. Současně nabízí přesnou definici udržitelnosti a umožňuje provést objektivní posouzení různých budov v různých lokalitách. Systém DGNB hodnotí budovu a její vlastnosti jako celek. Vlastníci budov a projektanti tak mají velkou volnost a variabilitu při dosažení těchto cílů. Jsou podporována inovativní řešení a díky své flexibilitě může být systém snadno aktualizován. Také může být snadno přizpůsoben různým technickým, kulturním nebo klimatickým podmínkám. Prostřednictvím precertifikace během procesu plánování mohou být kritéria DGNB použita k identifikaci účinných a levných opatření pro celkové zlepšení kvality budovy. Proces precertifikace také pomáhá investorům ověřit si již v počáteční fázi plánování, že výkonnostní charakteristiky budovy splňují vytyčené síle. Systém DGNB podporuje integrovaný návrh budovy, díky čemuž nabízí potenciál pro optimalizaci celého cyklu – počínaje výstavbou, provozem až po demolici budovy na konci její životnosti. Certifikáty DGNB nabízejí využití různých profilů pro každý typ budovy. Nicméně všechny budovy jsou hodnoceny stejným systematickým přístupem, což snižuje čas potřebný pro školení auditorů a usnadňuje používání systému.

Výrazná odlišnost systému DGNB od jiných certifikačních schémat spočívá v jeho důrazu na celý životní cyklus budovy, a to jak s ohledem na její dopad na životní prostředí, tak i na celkové náklady (včetně výběru typu konstrukce, provozu a nákladů na údržbu). Systém je založen na mezinárodních normách a předpisech (např. CEN/TC 350), ale díky své flexibilitě může být přizpůsoben i jiným technickým, společenským, kulturním a klimatickým podmínkám, a to bez změny základního systematického přístupu.

Oblasti hodnocení Základ systému byl původně vyvinut pro budovy typu Nová kancelářská a administrativní budova. Od tohoto základu

se postupně vyvinuly další profily a schémata pro zcela odlišné typy budov. Jako certifikace druhé generace se systém DGNB vyznačuje velmi vysokou mírou flexibility. Základem hodnocení je seznam hlavních kritérií definovaných na základě shody velké skupiny odborníků z mnoha různých oborů. V závislosti na typu budovy je při hodnocení těmto kritériím přidělována různá váha podle specifických faktorů. Každý profil použití – tedy každý typ budovy – má vlastní parametry a je optimálně přizpůsoben svému specifickému použití. Hodnotí se tyto oblasti: ekologické, ekonomické, sociálně-kulturní a funkční aspekty, technické parametry, procesní kvalita a lokalita. Těchto šest oblastí se zvažuje pro celkové hodnocení budovy podle určitých, předem definovaných kritérií. Ekonomické,

Certifikace ve vztahu k právním předpisům

34–35

certifikace

autor: Dr. Frank Heinlein

Oblasti hodnocení systému DGNB

ekologické, sociálně-kulturní a funkční a technické aspekty mají pro každou tuto oblast k dispozici 22,5 % z celkového hodnocení budovy. Procesní aspekty kvality mohou přispět zbývajícími 10 %. Při hodnocení budov není hledisko lokality zahrnuto v celkovém hodnocení, ale hodnotí se samostatně. U městských částí je toto hledisko samozřejmě nedílnou součástí celkového hodnocení. Způsob hodnocení Každá ze šesti hodnocených oblastí se dělí podle několika kritérií, jako je např. energetická náročnost, akustické vlastnosti nebo zastavěnost prostoru. Pro každé kritérium jsou definovány konkrétní cílové hodnoty. Jsou pro něj také specifikovány metody měření a dokumentace potřebná pro ověření plnění cílů. Kromě toho má každé kritérium definováno specifický faktor podle typu certifikačního schématu (profilu). Tento faktor odráží význam daného kritéria pro společnost a s ohledem na daný typ použití certifikace. Podle míry splnění jednotlivých kritérií lze získat bronzový, stříbrný nebo zlatý certifikát. Kvalita budovy se také vyjadřuje v procentech, a to jak její celkové hodnocení, tak hodnocení jednotlivých oblastí.

Kritéria – základní prvky certifikace Při vývoji systému certifikace se definuje šest hodnoticích oblastí tak, že každá Tabulka 1

že hodnocení lokality je oddělené od celkového hodnocení budovy a nemá vliv na výši dosaženého skóre. Důvodem je možnost objektivního porovnání budov v různých lokalitách.

Existující typy certifikace DGNB Aktuálně jsou v certifikaci DGNB definována schémata v tabulce 1. Ostatní systémy jsou v současné době ve vývoji, například pro menší obytné budovy.

Certifikace jako nástroj optimalizace Precertifikace umožňuje projektantům, stejně jako investorům a majitelům budov, optimalizovat své projekty již ve fázi plánování. Proces vytváří základ pro plánování udržitelné výstavby a podporuje její integrovaný návrh. Podporuje transparentnost procesu plánování i výstavby a přispívá ke zlepšení kvality budovy. Precertifikace také podporuje jednotlivé rozhodovací procesy a zároveň vyžaduje od všech zúčastněných stran jasné definování požadavků. Stává se tak důležitým zprostředkovatelem při komunikaci ohledně cílů plánování a výstavby samotné. Kromě toho precertifikace zvyšuje pravděpodobnost, že budova skutečně dosáhne po jejím dokončení plánova-

Existující schémata certifikace DGNB

Stávající (existující) budovy • kanceláře a administrativní budovy.

z nich obsahuje různá kritéria reprezentující danou oblast udržitelné výstavby. Verze 2010 schématu certifikace DGNB Nové kancelářské a administrativní budovy je například založena na 48 kritériích. Z nich 42 kritérií se týká vlastností budovy a šest lokality, která se však hodnotí samostatně. Mezi kritéria z oblasti ekologických aspektů patří například potenciál globálního oteplování, rizika pro životní prostředí, šetrné využívání zdrojů/dřeva, spotřeba primární energie a podíl obnovitelných zdrojů. Hodnocení ekonomických aspektů se zaměřuje především na náklady související s životním cyklem, zatímco z hlediska sociálně-kulturních a funkčních aspektů se hodnotí faktory, jako jsou tepelný a akustický komfort, kvalita vnitřního vzduchu, dostupnost veřejnou dopravou, ale také zajištění přístupu pro handicapované osoby a aspekty bezpečnosti. Technická kvalita stavby se odráží v kritériích, jako jsou požární bezpečnost, snadné čištění a údržba, zvuková izolace a těsnost obvodového pláště. Integrovaný návrh je důležitým předpokladem udržitelnosti budovy, proto hodnocení oblasti procesní kvality zahrnuje kvalitu procesu plánování i proces výstavby. Poslední, ale ne nepodstatná oblast hodnocení – lokalita – posuzuje takové aspekty, jako jsou rizika mikroprostředí, stav lokality a jejího okolí, dostupnost a vzdálenost prvků občanské vybavenosti. Je však třeba připomenout,

Vícenásobné certifikace pro nové budovy

Nové budovy • vzdělávací zařízení; • kancelářské a administrativní budovy; • komerční budovy; • hotely; • průmyslové stavby;

• nemocnice; • laboratoře; • nájemní prostory; • městské části; • obytné budovy; • veřejné budovy.

• vzdělávací zařízení; • komerční budovy; • hotely; • průmyslové stavby; • obytné budovy

Smíšené obsazení nových budov

Budovy používané pro více účelů • kanceláře a administrativní budovy; • komerční budovy; • hotely; • obytné budovy.

Městské části

ných cílů a kvality. Proces také zvyšuje pravděpodobnost, že dokončená budova získá certifikát bez problémů a předběžného hodnocení bude skutečně dosaženo. Precertifikace také poskytuje marketingové výhody při uvádění budovy na trh ještě během jejího plánování či její výstavby. Vzhledem k tomu, že systém vyžaduje vysokou úroveň transparentnosti, je možné doložit budoucí kvalitu a výkonové charakteristiky budovy již ve fázi plánování, což zvyšuje šance, že se budova snadněji pronajme či prodá.

Internacionalizace systému DGNB Certifikace DGNB představuje systém druhé generace certifikací. Je tedy komplexnější než dřívější snahy o změření udržitelnosti zastavěného prostředí. Jednou z hlavních předností systému DGNB je vysoká míra flexibility, která umožňuje jeho přizpůsobení budoucímu technickému i společenskému vývoji a regionálním zvláštnostem. Mohou zahrnovat klima, strukturální a právní požadavky, kulturní zvyklosti. Díky těmto vlastnostem je certifikace DGNB velmi rychle internacionalizována. Jen několik měsíců poté, co byly uděleny první certifikáty DGNB, byly získány certifikáty i v jiných zemích, jako je například Rakousko. Mnoho dalších projektů po celé Evropě získalo certifikaci v následujících letech. DGNB si klade za cíl optimálně přizpůsobovat svůj certifikační systém požadavkům v jiných zemích. To se děje pomocí partnerství s místními neziskovými a nevládními organizacemi. Mezinárodní rada představenstva DGNB a její partnerské organizace pomáhají zajistit vysoký standard kvality pro mezinárodní aplikace. Rakouská rada pro šetrné budovy (Ogni) byla první, kdo systém převzal a na jaře roku 2010 tak byly uděleny první certifikáty v rakouské verzi systému DGNB. Bulharsko,

Podíl jednotlivých oblastí na celkovém hodnocení

Dánsko a Švýcarsko také systém převzali a přizpůsobili jej svým specifickým potřebám. Jiné země, jako je Čína, Brazílie, Thajsko a Španělsko, je v současné době následují. Po snadnější šíření systému za hranice Německa nabízí DGNB pro konzultanty a auditory DGNB mezinárodní školení v Německu a dalších zemích.

Závěr

kvalitu a transparentnost. Systém je celý k dispozici v angličtině a všechna definovaná kritéria odpovídají požadavkům v evropských normách. Oproti jiným systémům je postup usnadňující použití DGNB v různých zemích přímo jeho integrovanou součástí. Pro snadnou adaptaci v zahraničí jsou zohledněny různé klimatické zóny, nákladové aspekty, je připravena databáze pro hodnocení životního cyklu, ve které jsou k dispozici soubory dat pro všechny evropské země.

Certifikace DGNB byla vyvinuta s cílem poskytnout systém založený na mezinárodních předpisech a normách, čímž je usnadněno jeho použití v různých zemích. Důraz byl kladen na vysokou

Autor textu a obrázků: Dr. Frank Heinlein Deutsche Gesellschaft für Nachhaltiges Bauen - DGNB e. V. E-mail: [email protected]

Zdroje: [1] http://www.dgnb-system.com/dgnb-system/en/system/dgnb-sustainability_concept/ [2] Přehled certifikovaných projektů DGNB http://www.dgnb-system.com/dgnb-system/en/projects/

36–37

certifikace

autor: Mgr. Jaroslav Pašmik

Hlavní roli bude hrát kvalita prostoru – v budovách i v urbanizmu Jeden za zakládajících partnerů německé certifikace DGNB a její současný ředitel Manfred Hegger popisuje aktuální otázky týkající se certifikace DGNB, situace v Německu i udržitelného stavebnictví obecně. Někdy zaznívají názory, že německé budovy jsou už v dobrém stavu a vše kolem dobře funguje, není tedy nutné řešit další udržitelná opatření. Souhlasíte s tím? Nesouhlasím. Myslím, že německé budovy mají sice dobrý standard, ale nejsou dobře adresovány všechny aspekty udržitelnosti. Budovy mají docela dobrou životnost, technické parametry, ale stále se málo staráme o materiály, recyklaci, emise CO2 a spotřebu energie. A když mluvím o energii, nemám na mysli jen energii spotřebovanou během života budovy, ale i energii zabudovanou ve stavebních materiálech. V této oblasti se pohybujete již od sedmdesátých let minulého století. Jaký vývoj v této oblasti jste během let zaznamenal? V sedmdesátých letech jsme začali u tzv. „ekologické budovy“. Neměli jsme tehdy mnoho znalostí, řídili jsme se spíše citem. Věděli jsme, že používáme příliš mnoho materiálů, že energetická náročnost budov je špatná a že mnoho obyvatel budov má zdravotní problémy. Začali jsme se snižováním spotřeby energie, využíváním obnovitelných zdrojů energie a obnovitelných materiálů. V té době jsme ještě neřešili otázky recyklace a likvidace materiálů. Definovali jsme však třicet různých aspektů, které jsme chtěli dodržet u každého projektu. K tomuto výchozímu souboru pak během let přibývaly další hlediska a požadavky. Vaše práce tedy sahá do doby před třiceti lety. DGNB oproti tomu

má za sebou pouhých pět let své existence. Proč? Jedním z důvodů je obsáhlý systém zákonných, tedy povinných, předpisů a požadavků. Od začátku jsme se právě z toho důvodu snažili jít ruku v ruce s těmito předpisy a být v kontaktu s vládou i ministerstvy. Více než deset let jsme se snažili pro výzkum této oblasti získat podporu. Vládní činitelé a představitelé o to však neměli zájem. Připravovali sice národní předpisy dotýkající se udržitelnosti, ale nechtěli akceptovat, že potřebujeme velmi podrobný audit budov. Teprve po mnohaletých pokusech o spolupráci a poté, co jsme cítili i určitý tlak jak ze zahraničí, tak od kolegů, jsme se rozhodli systém DGNB založit. Jak se systém DGNB vyvíjel během své pětileté existence? Již od začátku nám šlo o dosažení nejvyššího standardu. Také jsme chtěli mít systém tzv. druhé generace, který bude zahrnovat i ekologickou zátěž, tzv. LCC (Life Cycle Cost) a LCA (Life Cycle Analysis). Nebylo snadné toho dosáhnout, ale právě to v jiných systémech chybí. I tento přístup má však svoje nevýhody – lidé se někdy ptají, proč to tak děláme, je to totiž příliš komplikované. Ve skutečnosti to ale není tak složité. Od příštího roku, kdy začne fungovat výpočtová aplikace on-line, to bude dokonce velmi snadné. Během uplynulých pěti let se tedy především vyvíjel systém certifikace, byl zaváděn na trh, vznikala základna pro certifikování. Certifikační systém zároveň

představuje určitou nádobu obsahující všechny aspekty a parametry, které je třeba zohlednit při plánování šetrné budovy. Tento obsah nyní přelíváme do dalších oblastí – do denní praxe, poradenství, vzdělávacích programů pro architekty, inženýry a širší stavební veřejnost. Zároveň samozřejmě pracujeme i na zlepšování certifikačního systému, vytváříme schémata pro specifické budovy, jako jsou např. laboratoře, i pro rekonstrukce stávajících budov. Poslední zmíněná možnost – využití pro stávající budovy – je velmi zajímavé a aktuální téma. Myslím si, že toto schéma je velmi výhodné pro zájemce o pronájem či koupi nemovitosti. Mohou si tak ověřit, jak budova splňuje kritéria udržitelnosti z dlouhodobého hlediska nebo jak se hodí pro případnou modernizaci. Podle mě je důležité získat ucelený pohled na budovu. Toto schéma jsme začali uplatňovat pro kancelářské budovy, určitě ale dojde i na ty obytné. Ve vaší přednášce mě zaujalo i trochu provokativní téma, kam až bychom měli v udržitelnosti dojít. Samozřejmě jsme spokojeni s pokrokem, který jsme za posledních pět let udělali. Zároveň ale nemůžeme říci, že jsme hotovi a dosáhli jsme všeho, co jsme chtěli. Je třeba jít dále, zapojit všechny typy budov, použít holističtější přístup pro výběr relevantních kritérií. To je i důvodem, proč o sobě necháváme slyšet a pouštíme se do určitých provokací. Bez nich neexistuje vývoj.

Ředitel DGNB Manfred Hegger

Co tedy plánujete do budoucna? Mám na mysli konkrétní změny týkající se budov. Určitě chceme udělat další krok v oblasti energetické účinnosti, zaměřit se více na elektřinu – to, jak šetřit energii na vytápění a přípravu teplé vody, již bylo řešeno dostatečně. Dále se chceme více zaměřit na otázku volby materiálů, na stavební techniku umožňující změnu materiálů a 100% recyklaci. U energie máme k dispozici výsledky studií udržitelnosti měst a ty ukazují velké možnosti ve výrobě elektřiny obnovitelnými zdroji energie. Pozitiva a vhodnou cestu vidíme v decentralizovaném způsobu výroby energie – přímo v budovách a jejich blízkém okolí. Již v současnosti je totiž velmi snadné využít obálku budovy jako zdroj energie, ať už jde o střechu, stěny nebo i základy budovy. Další oblast, která čeká na změny, je odpadové hospodářství – jak stavět budovy, aby při jejich demolici nevznikal odpad. Myslíte tedy koncepci tzv. od kolébky do hrobu (cradle to cradle). Jakými prostředky lze toho u budov dosáhnout? V podstatě to znamená, že nemůžete použít žádné konstrukce ani materiály, které jsou v současnosti k dispozici. To už ale mluvíme o revoluci ve stavebnictví! To ano. Ale nechci tím říci, že by se v budoucnu nepoužíval například beton. Výrobci stavebních surovin a materiálů se ale budou muset více zajímat o jejich udržitelné vlastnosti a opětovné využití, recyklaci. Víte o nějakých novinkách ve výzkumu? Kam se posunuje vývoj? Mohu zmínit například izolace – máme trochu problém s tím, jak se používají čím dál větší tloušťky izolací. Výrobci v tomto oboru v současnosti vynalézají nové systémy, které jsou tenčí, efektivnější, neobsahují plasty – jde o mine-

rální izolační materiály, které je možné opětovně recyklovat. Zmínil bych ještě urbanizmus, udržitelné plánování měst. Ve své prezentaci jste zmínil koncept tzv. minidomku. Je to tak, ale je to jen jeden z mnoha možných způsobů reakce na zvyšující se hustotu osídlení. Dalším aspektem, kterým bychom se v budoucnu měli více zabývat, je využití prostoru – koncept samotného navyšování podlahové plochy je podle mě špatný. Je mnohem důležitější zaměřit se na celkovou kvalitu zastavěného prostředí. Pokud má například místnost vyšší stropy, rozdíl v m3 není nijak závratný, ale pocitové vnímání takového prostoru je velmi odlišné. Je tento způsob návrhu aplikovatelný i v urbanizmu, tedy v návrhu přesahujícím jednotlivé budovy? Určitě. Kvalita prostoru, ne kvantita se počítá, a to i ve městě. Pozornost si žádá také mobilita ve městech. Doprava ve městech zabírá velkou část prostoru, potřebujeme nový koncept. Při územním plánování často dochází k omezování právě s ohledem na dopravu, plánování infrastruktury, které se řídí kvantitativními ukazateli. Zatímco plánování městské zástavby se řídí více kvalitativními ukazateli, měkčími parametry ve srovnání s přesnými čísly. Je tedy řešením svedení dopravy pod povrch? To si nemyslím. Doprava je jednou z cest, jak vnímat město. Nemyslím si ale, že je do budoucna reálné, aby každé auto bylo pět metrů dlouhé, dva metry široké, navíc typicky obsazené jen jednou osobou. Potřebujeme více a lépe využívat hromadnou dopravu, která musí být ovšem také kvalitnější, šetrnější k životnímu prostředí a zároveň musí být rychlejší než doprava autem, aby ji lidé využívali. Na druhou stranu auta ve městech mohou být menší, pohá-

něná elektřinou, bez emisí. Je hloupé, když 1,5 tuny oceli slouží k dopravě člověka vážícího 75 kg. Vrátil bych se ještě k certifikaci DGNB. Jak pokračuje vaše spolupráce se státními úřady? Je již certifikace povinná? V současnosti je certifikace povinná pro státní veřejné budovy – musí dosáhnout alespoň stříbrného certifikátu. Kolik takových budov již certifikaci získalo? Zatím jen málo – v současnosti systémem certifikace prochází přibližně asi dvacet veřejných budov. Jak se liší toto certifikační schéma od certifikace komerčních budov? Základ je stejný. Rozdíl je například v zadávání zakázek subdodavatelům. Stát vyžaduje, aby tyto firmy měly určitou kvalifikaci. Další věcí je navyšování nákladů, které stát velmi striktně definuje – proto je například zvolen stříbrný stupeň certifikace. Základní principy jsou však stejné – návod k certifikaci i kritéria jsou identická, stejně jako hodnoticí nástroje. Jen asi dvě hodnoticí měřítka, požadavky, jsou upravené. Vzhledem k tomu, jak dlouho v oblasti šetrných budov pracujete, baví vás ještě tato práce? Baví. Čím déle v tomto oboru pracujete, tím více vědomostí máte, dostáváte se hlouběji pod povrch, rozumíte více zákonitostem a objevujete nové principy. Tento obor má otevřenou budoucnost. Autor: Mgr. Jaroslav Pašmik, Česká rada pro šetrné budovy E-mail: [email protected] www.czgbc.org překlad: Petra Šťávová

38–39

lidé a budovy

autorka: doc. Ing. Veronika Kotrádyová, PhD.

Vnímanie prostredia ako komplexný proces Problematika správnej koncepcie priestoru, či už vo veľkej urbanistickej mierke, alebo v malej mierke mikroprostredia – teda interiéru, je nesmierne obsiahla problematika, ktorú rozoberali viacerí významní vedci. Príspevok sa zaoberá rôznymi prístupmi k analyzovaniu procesu vnímania prostredia – z pohľadu neurovied, neurergonómie, kognitívnej, environmentálnej, evolučnej a kultúrnej psychológie. Má za cieľ oboznámiť čitatelia s poznatkami z týchto odborov, užitočnými pre tvorbu interiérových dizajnérov a architektov s ohľadom na človeka. Prečo sa cítime v niektorých priestoroch dobre a v iných nie? Prečo nás niektorý priestor láka vstúpiť čo najskôr a zotrvať čo najdlhšie a do iného sa bojíme čo i len vkročiť? Teraz hovoríme aj o holých priestoroch nezávisle od ich zariaďovacích prvkov, o koncepcii priestoru, jeho členení a možnosti pohybu v ňom. Pri koncipovaní akéhokoľvek priestoru, či už bytového alebo verejného, sa dá v pozitívnom aj negatívnom zmysle slova manipulovať so správaním a pocitmi jeho budúcich stálych či prechodných obyvateľov. Vedeli to veľmi dobre stavitelia starovekých chrámov, gotických katedrál, či komunistických a fašistických propagandistických stánkov, ale aj stavitelia novodobých chrámov konzumu – supermarketov. Vždy to bola určitá dobová dogma, ktorá ovplyvňovala to, ako budú vyzerať predovšetkým verejné stavby. U obytných jednotiek, kde je chápanie domova zasa iným fenoménom, už prichádzajú viac na rad kultúrne vplyvy, módnosť, komerčne pretláčané trendy, ale aj naše súkromné preferencie. Sú však preferencie, ktoré máme všetci viac-menej spoločné a pramenia z pravekej minulosti a pôvodného bydliska – divokej prírody. Má s tým čo do činenia evolučná psychológia.

a tiež to, čo nám kultúra „vyberie“, že si máme všímať. Odvážim sa vysloviť hypotézu, že ľudia, ktorí sú otvorení aj vnímaniu iných kultúr, zažili ich naživo alebo sa vedia do nich aspoň empaticky vžiť prostredníctvom médií, majú otvorenejšie videnie sveta – zmyslové vnímanie. Významnú rolu tu hrajú predsudky, ktoré sú súčasťou kultúry. Ako sme už spomínali, kultúra je niečo ako čočka, okuliare, cez ktoré vidíme svet. Zrak je mimoriadne selektívny, hmat je tiež otázny, keďže vieme množstvo vnemov

Ako vnímame prostredie okolo seba Zmyslové vnímanie je vysoko selektívne, vnímame len to, čo práve potrebujeme,

1

prekonať autosugesciou a ponímanie vône, je príjemnosť či nepríjemnosť tiež závislá na tom, aký vzťah ku objektu máme. Vezmime si taký príklad olomouckých syrčekov. Keď ich niekto má rád, ich charakteristická vôňa nevadí, a naopak. Zmyslovým vnímaním, jeho mechanizmami, sa zaoberajú neurovedy aj kognitívna a environmentálna psychológia. Všetky majú k ich ponímaniu špecifický prístup. Zmyslové vnímanie je podľa Jakuša (2010) schopnosť rozoznať, detegovať a spracovať von-

1 Najprv si všímame scenériu ako celok, hlavne to, či je bezpečná, a až potom jednotlivé detaily a jej kontext 2 „Bay window“ (oblúkové okno) v rodinnom dome vo Vorarlbergu je dobrou ukážkou proporcie medzi výhľadom a úkrytom

kajšie podnety a odpovedať na ne. To, kde sú v mozgu lokalizované jednotlivé zmysly, sme už spomínali vyššie v texte pri neurovedách. Mechanizmus funguje tak, že informácie prichádzajú do centrálneho nervového systému prostredníctvom reflexného oblúka. Reflexný oblúk pozostáva z receptora, aferentnej nervovej dráhy, centrálneho nervového systému (mozog a miecha), eferentnej nervovej dráhy a efektora (sval, žľaza...). Receptory Receptory sú špeciálne nervové zakončenia (v koži, svaloch, cievach, kĺboch, kostiach, v srdci, pľúcach a iných orgánoch). Premieňajú rôzne formy energie (mechanickú, chemickú, tepelnú, elektromagnetickú) na elektrickú energiu v jej dvoch formách (lokálny potenciál → akčný potenciál AP). Telo obsahuje asi dvacať druhov zmyslových receptorov, ktoré detegujú napr. dotyk, tlak, teplotu, natiahnutie, zvuk, svetlo, čuch, chuť, parciálny tlak plynov, koncentráciu solí, hormónov, atd. V tele chýbajú receptory pre ionizujúce žiarenie. 2

Zmyslové vnímanie Odborníci z oblasti kognitívnej psychológie majú viacero prístupov ku štúdiu zmyslového vnímania. Aj vnímanie jednoduchých obrazov vyvoláva sofistikované procesy rozpoznávania (z angl. cognitive processing), ako je vidieť pri optických ilúziách a neuropsychologických poruchách. Používa sa termín vnem (z ang. sensation) na vyjadrenie zisťovania, vyhľadávania, určitej formy energie niektorým zo zmyslov a termín vnímanie (z angl. perception) na vyjadrenie procesu dávania zmyslu informácii, ktorú vyslali zmysly. Vnímanie môže mať rôzne ciele. Najbežnejšie ciele je vnímanie pre akciu (z angl. perception for action) a vnímanie pre rozoznávanie (z ang. perception

for recognition). Je možné posudzovať rozoznávanie a akciu ako štádia toho istého procesu zmyslového vnímania, tak že akcia by sa mohla stať, až keď sa uskutoční rozoznávanie. Avšak reakcia na objekty v prostredí musí byť niekedy naozaj veľmi rýchla, takže niekedy je definovanie objektu to posledné. Je tu evidencia toho, že vnímanie pre akciu a vnímanie pre rozoznávanie sú dosť rozdielne procesy, ktoré majú iné neurálne mechanizmy [2]. Tok informácií Ďalší spôsob diferenciácie prístupov ku zmyslovému vnímaniu je posudzovanie „toku informácií“ cez systém vnímania. Napríklad proces haptického a vizuálneho vnímania môže operovať pri vytváraní

si obrazu prostredia jednak s vnemovými/ senzorickými informáciami a jednak môže používať existujúce znalostí tak, aby nová informácia dávala zmysel. Inými slovami, tok informácií cez systém zmyslového vnímania môže plynúť buď zdola hore, alebo z hora dole. Prístup ku vnímaniu z dola hore (z ang. bottom-up approach to perception) vidí zmyslové informácie ako počiatočný bod, s vnímaním vznikajúcim analýzou tejto informácie, aby sa vygeneroval vnútorný, vlastný popis prostredia. Prístup ku vnímaniu z hora dole dáva väčší dôraz na používanie prvotnej informácie s tým vedie proces vnímania [2]. Rôznym spôsobom vnímame tváre a ich emočný výraz a inak rozoznávame siluety živých tvorov a siluety neživých objektov. 40–41

lidé a budovy

autorka: doc. Ing. Veronika Kotrádyová, PhD.

Toto je štandardné ponímanie zmyslového vnímania. Podstatné je, že scénu nejakého prostredia (environmentálneho nastavenia) vnímame ako jeden celok všetkými zmyslami zároveň. Takto sa to poníma v environmentálnej psychológii. Jedna z teórií kognitívnej psychológie – Gestalt teória – tiež hovorí, že celok je viac než sumár jednotlivých jeho častí. Podľa Petera Naisha (2005) z pohľadu zmyslového vnímania to znamená, že obraz vnímame viac podľa usporiadanie jednotlivých jeho prvkov než podľa vlastností jednotlivých prvkov samých osebe. Platí to aj pre obraz zložený zo všetkých zmyslových vnemov[2]. Popularita turistiky a všetkých outdoorových športov spočíva aj v tom, že vystavenie sa všetkých svojich zmyslov, a teda aj celého nervového systému spôsobuje v tele a mysli príjemný stav, ktorý má blahodarné účinky. Rekreácia pre celý nervový systém je vlastne dokonalá regenerácia, je to absolútna terapia prostredím. Futuristicky a možno aj utopisticky raz možno bude existovať prostredie, ktoré treba vyhľadávať pri stavoch depresií, hyperaktivity, manickej aktivite, workoholizme, úzkostných stavoch a pod. Spolupôsobenie Ak je nejaký stimul príliš výrazný, napríklad ak cítime na mieste silný zápach, tak vnímame predovšetkým ten a ostatné podnety z prostredia ustupujú do úzadia. V reálnom svete sa objekty nikdy neobjavia v izolácii, spolupôsobia (co-vary) s ostatnými objektmi a v určitom prostrední poskytujú bohatý zdroj kontextuálnych asociácií pre využívanie zrakom. Prirodzený spôsob reprezentovania kontextu objektov je v zmysle jeho vzťahu ku iným objektom. Alternatívne, súčasné štúdie ukazujú, že štatistický sumár scény poskytuje doplnkový a efektívny zdroj informácií pre kontextuálne domnienky, ktoré umožňujú človeku rýchlo viesť pozornosť očí do oblastí záujmu pri prírodných scénach.

3

Scény a objekty Prostredie je tvorené objektmi spolu s nastaveniami prostredia (z angl. environmental settings). Ak by sme chceli byť trochu teatrálni, môžeme povedať, že sa tak vytvárajú životné scény. Investori, dizajnéri, architekti sú tak vlastne scénografmi ľudských životov. Keď na takúto scénu vstupujeme, v prvom momente vnímame celok, skenujeme, či je „scéna“ bezpečná a vhodná na zotrvanie v nej, vyhodnocujeme jej funkciu – či je dobré si v nej oddýchnuť, pracovať, socializovať sa a pod. Až neskôr prichádza interakcia s jednotlivými prvkami tejto scény, teda jej objektmi. V prvom momente vnímame množstvo objektov a skôr celkový dojem z ich kombinácie, či to vytvára harmonický celok, alebo niečo z tejto scény trčí a nervový systém má dôvod nad tým špekulovať. Vzápätí potom prichádza na rad priama fyzická interakcia s objektmi – ak produkt používame, zvyčajne ho najprv zrakom skenujeme za účelom zistiť, či je pre nás bezpečný, alebo nie. Potom pátrame po jeho funkcii a zároveň z neho máme estetické

potešenie, alebo frustráciu. Pri skúmaní dotykom zisťujeme jeho textúru, štruktúru, tvar, cítime tak komfort, alebo diskomfort, a zároveň testujeme inštinktívne aj vedome jeho funkčnosť. Opäť tu nastáva komplexný proces vnímania produktu biologicky, fyzicky, aj intelektuálne, pretože objekty majú aj svoj príbeh, ktorý je vďaka sociálno-kultúrnej podstate človeka nesmierne významný pre celkové vnímanie objektu. Ak pozorujeme tiež „umelú“ scénu v interiéri alebo v exteriéri, vnímame ju najprv ako celok a až potom si všímame jednotlivé detaily a tiež ich reflektívny kontext. Aspekt času Ak by sme mali hovoriť o závislosti s časom, čo sa vnemov z prostredia týka a až potom reakcií, najprv zareagujeme inštinktívne (na viscerálnej úrovni), neskôr vnímame to, ako objekt funguje. Sociálny, kultúrny, kontext objektu alebo prostredia môžeme poznať už predtým, než vnem zažívame. Preto je ťažké hovoriť o súvislosti s časom. Na základe neho si však jednoznačne vytvárame tzv. „celkový dojem“, čo je či už pri kúpe,

3 Chvíľkové nebezpečenstvo môže byt pozitívne a stimulovať sympateticky nervový systém, ale pri dlhodobom nastavení môže ohrozovať celkový zdravotný stav – ako napríklad pri dlhodobom sedení na presklenej podlahe alebo za skleneným stolom 4, 5 Farebné presklené fasády deformujú svetlo v interiéri, čo nepôsobí na zrak pozitívne a spôsobuje únavu a bolesti hlavy

zaobstaraní, alebo pri zbavovaní, opúšťaní, najdôležitejšie. Na základe vlastných výskumov estetických preferencií, a keďže je zmyslové vnímanie komplexný proces, dovolím si vysloviť hypotézu, že akýkoľvek materiál, aj keď s ním máme len vizuálny kontakt, vnímame cez predchádzajúcu skúsenosť inými zmyslami. Keď vidíme drevo, nevnímame len jeho farbu samotnú a textúru ako geometrický vzor, ale už nám to asociuje predchádzajúcu haptickú, dotykovú, akustickú aj čuchovú skúsenosť. Čistá farba bez prirodzenej textúry a bez plastickej hĺbky nie je taká atraktívna práve preto, že nám neumožňuje zažiť takú asociáciu s inými zmyslami.

Neurovedy a dizajn Poznatky z neurovied slúžia nielen pre posun vo vedeckom poznaní, pre zlepšenie verejného zdravia a blaha (well-being), ale tiež na stanovenie marketingových stratégií. Doslovne, aké výrobky vyrábať a následne ako ich predávať tak, aby boli neodolateľne atraktívne. Z neurovied vieme použiť v aplikovanej podobe metódy ich skúmania práve vo výskume v dizajne. Dizajnérom poznatky z tejto oblasti môžu pomôcť ku pochopeniu ľudského správania sa a konania, proces rozhodovania pri kúpe, respektíve zaobstaraní a neskoršieho budovania vzťahu ku prostrediu, to, ako sa v prostredí orientujeme a fungujeme v ňom. Pomôcť v tomto snažení môže práve použitie výskumných metód, ako je EEG biofeedback, skin conductance response (SCR) či facial expresion. Dá sa merať činnosť mozgu, respektíve nervového systému, so zámerom zistiť priame reakcie na určité environmentálne nastavenia, či reakcie na interakciu s materiálom/jeho povrchom, či tvarom objektu. Neurovedy používajú tieto metódy predovšetkým na liečenie rôznych porúch, sú však použiteľné aj pre ľudí pri tvorbe prostredia s priamym impaktom na človeka a žiaľ tiež pre už spomínané

4

5

komerčné účely na zvýšenie predajnosti produktov či služieb. Neuromarketing je v súčasnosti v centre záujmu veľkých hráčov na trhu. Vyššie v texte sme síce spomenuli, že telo je samoriadiaci inteligentný systém bez centrálneho riadenia, ale v ponímaní neurovied riadi telo práve nervový systém. Aj neurovedy na základe najnovších výskumov pripúšťajú to, že tam funguje aj spätná väzba alebo riadenie medzi centrálnym nervovým systémom a vnútornými orgánmi. Poskytli sme tu čitateľovi oba pohľady na vec. Na ich základe by sme mohli povedať, že inštinktívne, celým telom, zvykneme zareagovať v nečakanom momente, ale ak máme na rozhodnutie dostatočný čas, máme na výber, ako sa v situácii zachováme – pudovo ako

živočích, alebo ako racionálne uvažujúci a kultúrou ovplyvnený človek – a toto vedomé rozhodnutie sa odohrá v mozgovej kôre, za čo môže už spomínaná schopnosť sebaregulácie a sebakontroly, ktoré slúžia na potláčanie impulzívneho chovania. Domnievam sa, že rácio by sme v ostatnom tele ťažko hľadali. Pokrok v neurovedách vyvoláva naliehavé otázky o osobnosti, identite, zodpovednosti a slobode. Autorka: doc. Ing. Veronika Kotradyová, PhD., Slovenská technická univerzita v Bratislave, Fakulta architektúry, Ústav interiéru a výstavníctva E-mail: [email protected] www.fa.stuba.sk

Literatúra: [1] Jakuš, J: Biofyzika zmyslového vnímania Receptory Biofyzika zraku, www.jfmed.uniba.sk/index. php?id=3646. [2] Pike, G., Edgar, G., 2005. Perception. In: Cognitive Psychology, Oxford University Press. [3] Gilford, R.: Environmental Pschology, Allyn and Bacon, 1997, ISBN 0-205-181-5. [4] Beňuškova, L., 2002. Kognitivna neuroveda. In: Rybar, J.; Benuskova L.; Kvasnicka V. (eds) Kognitivne vedy. Kalligram, Bratislava, pp. 47–104. ISBN 80-7149-515-8. [5] Kotradyova, V. : Dizajn s ohľadom na človeka, Habilitačná práca, FA STUBA 2010. [6] Kotradyová, V. a kol.: Dizajn s ohľadom na človeka, publikácia v procese prípravy do tlače, Nakladateľstvo STU, Bratislava, 2012. [7] Kotradyova, V. : Vnímanie prostredia a jeho prvkov ako komplexní proces z pohľadu environmentálnej, kognitívnej a kulturnej psychológie, dostupné z: http://www.beffa.eu/wp-content/ uploads/2012/06/s3-Veronika-Kotradyova-Vnimani-prostredi-a-jeho-prvku-jako-komplexni-proces.pdf (12. 10. 2012).

42–43

certifikace

autoři: Ing. Bohdan Víra, CSc., Ing. Petr Lhoták

Zkušenosti z realizace projektu usilujícího o certifikaci LEED Certifikace budov je novým dobrovolným nástrojem prověřování kvality budov, která zajišťuje energeticky úsporné stavění, ohleduplné k životnímu prostředí, i následné provozování budovy. Environmentální hodnocení budov je pojem, který se v současnosti stále více používá a uplatňuje v oblasti komerční a developerské výstavby. Článek přibližuje zkušenosti získané při výstavbě administrativní budovy City Green Court v Praze, která se uchází o získání certifikátu LEED Platinum. Poznatky nabyté při realizaci této stavby se dají s výhodou uplatnit i při realizacích jiných typů budov. Certifikace, její verze a referenční příručka LEED je systém environmentálního hodnocení budov, který se neustále vyvíjí, a proto prochází nezbytnými úpravami podle aktuálních normativních požadavků. Ty se mění i během certifikačního procesu projektu. S kvartálním vydáním změn souvisí jak možné změny v certifikačním procesu, tak i změny konkrétních požadavků certifikačního systému. Platné požadavky jsou dány referenční příručkou daného systému a jejími změnami vydanými k datu registrace daného projektu. V tomto případě byl zvolen systém LEED 2009 for Core and Shell ve verzi platné k 5/2010. Jelikož provedené změny požadavky většinou zpřísňují, je možné aplikovat i změny, jež byly vydány k pozdějšímu datu. Není to však povinné. V referenční příručce jsou specifikovány požadavky formou tzv. kreditů, které popisují konkrétní podmínky a vlastnosti. Tyto požadavky musí projekt splňovat a vykazovat, aby mohl být za dané kritérium ohodnocen. Ve většině případů jsou takové požadavky předepsány pouze citací normativního základu, který požadavky dále rozvádí, rozšiřuje a upřesňuje. V referenční příručce tedy nejsou uvedeny všechny požadavky v takovém detailu, aby se

daly ihned aplikovat, případně zavést do projektové dokumentace bez dalšího vyhledávání.

Školení pracovníků

prohlubuje své znalosti dalším studiem, jež ukončí složením zkoušky AP (LEED Accredited Professional). Po úspěšném složení této zkoušky může expert LEED AP být pracovníkem zodpovědným za certifikaci daného projektu.

Na zpracování dokumentace a na realizaci se podílí početný kolektiv pracovníků, který u těchto certifikovaných staveb zpravidla doplňuje expert na certifikaci. V době přípravy projektu City Green Court byl výběr těchto specialistů omezený, proto se společnost Skanska rozhodla vyškolit vlastní specialisty. Velmi důležitý je výběr kandidáta na experta pro certifikaci. Musí to být člověk, který má skutečný zájem o životní prostředí a stavebnictví a který je komunikativní, aby v projektovém i realizačním procesu mohl uplatnit požadavky, jež přispějí k získání certifikace, což často není vůbec snadné. Příprava takového pracovníka, jeho studium, včetně složení dvou předepsaných zkoušek, představuje časově několik měsíců a také finanční náklady v řádu desítek tisíc korun. Pracovník se musí naučit referenční příručku pro daný typ stavby včetně referenčních standardů pro udělení relevantních kreditů. Následně musí složit povinnou zkoušku GA (LEED Green Associate). Po té musí aktivně uplatňovat své znalosti na stavbě, která usiluje o získání certifikátu, a současně

Angličtina v hlavní roli Je třeba upozornit na skutečnost, že systém LEED vyvíjí společnost U. S. Green Building Council (USGBC) v USA. Proto jsou všechny relevantní texty, a tedy i požadavky uváděny v anglickém jazyce. V případě referenční příručky pro jedno certifikační schéma hovoříme o cca tisíci stranách anglického odborného textu (připočteme-li k tomu související referenční standardy relevantních kreditů, je to řádově několik tisíc stran). Certifikační proces v LEED je specifický tím, že veškerou dokumentaci všech projektů posuzují týmy vybraných expertů z řad registrovaných profesionálů společnosti Green Building Certification Institute (GBCI). Veškerá komunikace s tímto certifikačním orgánem probíhá prostřednictvím internetové platformy LEED Online. Na ní jsou uloženy formuláře, které je nutné vyplnit, a zároveň se na toto místo ukládá dokumentace nezbytná k důkladnému posouzení přiděleným certifikačním týmem. Z tohoto důvodu je nutné veškerou dokumentaci posky-

1 Montáž zdvojených podlah

tovat v anglickém jazyce, případně lze odeslat vybrané přeložené pasáže textu. Obstarávání dokumentace v angličtině je, obzvláště u dokumentace stavebních výrobků, v řadě případů velmi složitá a zvyšuje režijní náklady vynaložené na překlad. V případě této konkrétní stavby se ukázalo, že ne všichni subdodavatelé jsou schopni dodat požadované dokumenty v angličtině.

Projektová dokumentace Záměr investora stavět certifikovanou budovu by měl být vyjádřen ještě před zpracováním projektové dokumentace dané budovy, aby se již při projektování mohly naplnit požadavky zvoleného systému certifikace i její úroveň. Rozhodnutí o certifikaci budovy je samozřejmě možné provést ve fázi výstavby budovy; představuje to však obvykle přepracování projektové dokumentace, zvýšené náklady, časovou prodlevu. Neexistuje žádná garance, že již rozestavěná budova splní požadované parametry zvoleného systému. Je velkou výhodou, když projektovou dokumentaci zpracovává ateliér, jehož pracovníci mají již zkušenosti s projektováním certifikovaných budov, znají požadavky a jednotlivá kritéria pro jejich splnění. V případě, kdy architekti a projektanti navrhují certifikovanou budovu poprvé, je třeba je předem seznámit s požadavky na jednotlivé kredity a při zpracování dokumentace průběžně konzultovat navrhovaná situační, koncepční, konstrukční, výrobková i materiálová řešení. Tato fáze projektu není vždy snadná a především s architekty je třeba hledat kompromisní řešení, která umožní zajistit vytýčené cíle certifikace. Dokumentace k územnímu i stavebnímu řízení musí být provedena tak, aby v dalším stupni dokumentace bylo možné dodržet požadované parametry certifikačních kritérií a přitom byly naplněny představy investora a záměry architekta. Při zpracování realizační do-

1

kumentace je třeba se věnovat každému detailu tak, aby stavba kromě splnění požadavků certifikace byla taky stavebně proveditelná, technicky spolehlivá a provozně funkční. Samozřejmě je třeba mít stále na zřeteli ekonomickou stránku projektu. Je-li projekt připravován od počátku s ohledem na budoucí environmentální hodnocení, je možné zaměřit se na výběr vhodných stavebních materiálů a výrobků již před zahájením stavby. Správným výběrem a skladbou materiálů lze dosáhnout i o stupeň lepší ohodnocení. Nejsou-li zaneseny všechny specifikace do projektové dokumentace, může to mít za následek prodlevy při dodávkách materiálů, výměnu nevhodných stavebních prvků a zařízení, vícepráce, posouvání termínů a s tím spojené vícenáklady. Dokumentace stavebních výrobků Pro dokladování environmentálního dopadu použitých stavebních materiálů a výrobků na stavbě usilující o certifikaci LEED je potřebné zajistit předepsanou dokumentaci. Nejprve je třeba identifikovat požadavky na dokumentaci sledovaných vlastností materiálů, ideálně na základě specifikací uvedených v projektové dokumentaci. Vlastnosti materiálů lze doložit několika způsoby, ne všechny jsou však relevantní a přijatelné ve všech případech. Jako dokumentace výrobků může sloužit: technický list, bezpečnostní list, materiálový list, prohlášení výrobce (v tuzemských podmínkách nejvhodnější, neboť mnohdy neexistuje dostatek podkladů v angličtině) nebo certifikát výrobku. Poslední jmenovaný se týká

zejména podlahovin s certifikátem FloorScore, koberců s certifikátem Green Label a Green Label Plus, nábytku s certifikátem Greenguard. Tyto výrobky jsou uvedeny v různých databázích šetrných výrobků a je snadné je získat. Hodnota stavebního materiálu z hlediska vlivu na životní prostředí se zaměřuje na tyto vlastnosti: • Obsah recyklované složky – pro dokumentaci této vlastnosti je nutno správně chápat definice pro tzv. předspotřebitelskou a pospotřebitelskou složku recyklovaného materiálu (definice jsou zakotveny v ISO 14021) a správně je interpretovat osobám odpovědným za získání potřebné dokumentace, eventuálně přímo výrobci. • Regionalitu – je nutno doložit místa získávání surovin pro výrobu a místa zpracování surovin na finální výrobek. • Rychlost obnovitelnosti – v potaz se berou pouze materiály rostlinného původu s periodou získávání suroviny z těchto materiálů kratší než deset let. • Obsah těkavých organických látek (VOC – Volatile Organic Compounds) – tato vlastnost se sleduje u lepidel, tmelů, těsnicích hmot, nátěrů, maleb, stěrkových podlah apod., včetně materiálů na bázi aglomerovaného dřeva, které musí být bez přidaného močovinového formaldehydu. Maximální přípustné limity těkavých látek jsou v LEED dány americkými normami (SCAQMD). Klíčové je správné zařazení materiálu do kategorie podle definic v nich uvedených. Hodnotu obsahu těkavých látek pro vybrané chemikálie předepisuje i český právní řád v bezpečnostních 44–45

certifikace

autoři: Ing. Bohdan Víra, CSc., Ing. Petr Lhoták

listech. Hodnoty získané testováním, které se provádí na základě jiné metodiky, než předepisují americké normy (ASTM), nelze porovnávat. Potřebné dokumenty není snadné na českém trhu obstarat, není to však nemožné. Dodatek k certifikačním systémům z července letošního roku přinesl významnou úlevu u požadavků v podobě širšího záběru akceptovaných testovacích metodik a ekoznačení. • Původ materiálu – u dřeva jde o certifikát FSC. Znamená to, že dřevo bylo získáno ekologicky přijatelným způsobem. Jiný certifikát než FSC není pro LEED relevantní. V současné době je na českém trhu dostatek takového materiálu. Pro certifikační orgán je nutné doložit faktury od prodejce certifikačního materiálu FSC. Výše uvedené vlastnosti se hodnotí na základě ceny daného materiálu ve vztahu k celkové ceně stavebního materiálu, vyjádřené procentuálním podílem. Cena materiálu je totiž jediným společným jmenovatelem těchto sledovaných kategorií. Pro certifikaci je výhodné se zaměřit zejména na materiály jako beton, výztuž do betonu, ocel, sklo, izolace z minerálních vláken, sádrokartonové konstrukce, minerální podhledy, dřevěné prvky (dveře, podlahy), malby a nátěry, lepidla a těsnicí hmoty. Technická zařízení budovy Některé požadavky jsou automaticky splněny dodržením platných ČSN, na jiné je nutno se zaměřit, zejména na minimální účinnost zařízení, nutnost instalace motoricky ovládaných uzavíracích klapek vzduchotechniky, přímé měření průtoku čerstvého vzduchu a další. Výběr konkrétních optimálních strojů a zařízení TZB probíhal schvalovacím procesem, kterého se účastnil celý realizační tým – zejména projektanti profesí, architekt, expert LEED AP, vlastník budovy, budoucí správce budovy, nezávislá kontrola projektu (tzv. commissioning) a techničtí poradci investora.

Expert LEED AP posuzoval zejména vliv volby zařízení na energetickou náročnost budovy, na splnění minimálních závazných požadavků podle standardů ANSI/ASHRAE/IESNA a vliv na bodové ohodnocení budovy v certifikačním procesu. Povinnou součástí certifikačního procesu je tzv. commissioning – nezávislá kontrola projektu a provedení stavby. Kontroluje projektovou dokumentaci, prováděcí dokumentaci dodavatelů systémů TZB, jejich instalaci a uvedení do provozu. Monitoruje spotřebu energií a chování budovy po dobu přibližně jednoho roku od obsazení budovy nájemníky. Současně se podílí na tvorbě manuálu systémů budovy. Nezávislost na projektovém a realizačním týmu a přímá zodpovědnost investorovi jsou klíčové vlastnosti osoby vykonávající commissioning budov většího rozsahu. Cílem procesu commissioningu začleněného do harmonogramu projektu při jeho důsledném a zodpovědném plnění je snížení provozních nákladů, delší životnost instalovaných zařízení a jejich vyšší efektivita. Tento proces lze s výhodou spojit s vykonáváním funkce technického dozoru investora (TDI). Z uvedeného je zřejmé, že dokumentace stavebních výrobků a materiálů je obsáhlá. Z toho důvodu byl pro sběr těchto důležitých podkladů samostatně vyčleněn jeden odpovědný pracovník.

Specifické požadavky na organizaci a provádění stavebních prací Na stavbách certifikovaných v systému LEED je několik specifických kreditů, které s sebou nesou nestandardní požadavky na provádění stavebních prací a na stavební činnost. Jedná se o vypracování a implementaci plánů pro omezení eroze a sedimentace, kvalitu vnitřního prostředí v průběhu stavebních prací

a po obsazení budovy, plánu nakládání s odpady a plánu commissioningu. Plán pro omezení eroze a sedimentace (Erosion and Sedimentation Control Plan) Předepisuje postupy na omezení větrné a vodní eroze a zanášení vodotečí ze stavby. Jedná se o nestandardní požadavky v podobě dočasného zatravňování deponií a svahů, případně jejich skrápění vodou v období sucha, instalace zábran proti zanášení vodotečí kalem, ochrany přilehlých komunikací proti nadměrnému znečištění při deštích apod. Splnění tohoto požadavku lze zvládnout při důsledném dodržování požadavků české legislativy v oblasti ochrany životního prostředí před vlivy stavební činnosti. Kontrola navržených opatření se provádí jednou týdně a je vhodné ji dokumentovat fotografiemi. Plán pro kvalitu vnitřního ovzduší V průběhu stavebních prací a po obsazení budovy (Indoor Air Quality Management Plan) zahrnuje opatření pro omezení prašnosti a produkce škodlivin do ovzduší vlivem stavební činnosti v jejím průběhu a po obsazení budovy, opatření zlepšující návaznosti jednotlivých pracovních postupů a podmínky pro aplikaci stavebních materiálů. Obsahuje také prevenci proti znečištění rozvodů a zařízení vzduchotechniky a znehodnocení stavebních materiálů vlivem vlhkosti a prašnosti. Ve fázi po obsazení budovy je v plánu zahrnut tzv. „flush-out“, propláchnutí interiéru větším množstvím čerstvého vzduchu (37 m³/ m² podlahové plochy). To je možné provést jak před nastěhováním uživatelů interiéru, tak i po jejich nastěhování po částečném propláchnutí interiéru (cca 10 m³/m² podlahové plochy) při dodržení podmínky minimálního množství přiváděného čerstvého vzduchu během provozu budovy (cca 0,8 l/ m²). Kontrola se má provádět minimálně jednou týdně; dodržení plánu je třeba prokázat fotodokumentací.

2 Základová deska s hydroizolací kombinovanou z bentonitových rohoží a PE fólie 3 Zahájení betonářských prací 4 Bednicí a betonářské práce v 1.PP 5 Opláštění horních pater budovy

Plán nakládání s odpady (Waste Management Plan) Obsahuje plán odstraňování a likvidace odpadů vzniklých v souvislosti se stavební činností. Způsob jeho naplnění závisí na dohodě generálního dodavatele stavby se svými subdodavateli. Likvidaci odpadu může zajišťovat generální dodavatel stavby pro všechny subdodavatele, nebo si ji každý subdodavatel zajišťuje sám. V tom případě je nutné zakotvit ve smluvních podmínkách se subdodavateli dokladování likvidace odpadů. Pro splnění podmínek je potřeba získat odpovídající údaje od společnosti likvidující odpad, zejména množství odpadu a procento recyklace. Postačující je prohlášení likvidující firmy, nebo prohlášení místní samosprávy, která udělila likvidující firmě povolení. Množství odpadu se zjistí z vážních lístků, které se přiloží k odesílané dokumentaci. Není možné připustit, aby subdodavatel likvidoval odpad z několika staveb najednou, neboť pak nelze korektně zjistit, jaké množství odpadu bylo ze sledované stavby. Plán commissioningu Zahrnuje kontrolu projektové dokumentace alespoň ve fázi pro stavební povolení, přípravu kontrolních a zkušebních plánů TZB alespoň pro systémy vytápění, chlazení, větrání a klimatizace, přípravu teplé užitkové vody, osvětlení a systémů obnovitelných zdrojů energie. Stanovuje procedury pro ověření správnosti instalace a funkčnosti systémů na úrovni jednotlivých komponent. Commissioning lze rozšířit i na další kontrolované celky, např. prostup tepla a těsnost obálky budovy, případně lze prodloužit časový horizont provádění činnosti na dobu trvání jedné plné sezóny (jeden rok).

Management a koordinace prací Vedení stavby, která usiluje o získání certifikátu LEED, je svěřováno týmu,

2

3

4

5

který má za sebou již několik náročných a úspěšně zvládnutých staveb a může svými znalostmi a zkušenostmi přispět ke zdárnému průběhu výstavby. Stavbyvedoucí se zúčastňují řady jednání s architektem, projektanty, investorem a expertem LEED AP již ve fázi zpracování realizační dokumentace. Přitom získávají poznatky o požadavcích na provádění stavby a současně sdělují své připomínky s ohledem na organizaci a realizaci stavby, na jednotlivé navrhované technologie, případně materiály a finanční náročnost navrhovaných řešení. Před vlastním zahájením stavebních prací jsou všichni pracovníci – od mistrů po hlavního stavbyvedoucího – proškoleni a seznámeni se specifickými požadavky při stavbě environmentálně certifikované budovy, o vedení potřebných dokumentů a zodpovědnostech za plnění jednotlivých úkolů. Jsou obeznámeni s podstatně větším počtem kontrol než na běžné stavbě, které umožní průběžně sledovat postup výstavby a zajistí okamžitou nápravu případných nedostatků. Při realizaci stavby je každý dodavatel i subdodavatel před prvním nástupem na provádění prací – tedy každý stavbyvedoucí, mistr i dělník – seznámen s konkrétními podmínkami dané stavby (např. místo určené pro ukládání tříděného odpadu, odběrná místa napojení pro energie a vody atd.). Toto školení je povinné a musí být stvrzeno podpisem každého účastníka výstavby. Dodržování pravidel se prů-

běžně kontroluje a případné porušení se přísně posuzuje. Koordinaci jednotlivých pracovních procesů, dodávky a odvoz materiálů a nasazení stavební a dopravní techniky provádí stavbyvedoucí hlavního zhotovitele.

Shrnutí Stavba usilující o environmentální hodnocení, a to nejen v certifikačním systému LEED, má své zvláštnosti a vyšší nároky od projektu přes vlastní realizaci až po ověření provozu. Vyžaduje především dobrou odbornou stavební erudici všech zúčastněných na projektu, poctivý a příznivý vztah k životnímu prostředí, ohleduplnost na pracovišti, zvládnutí náročné administrativy a častějších kontrol na stavbě a znalost anglického jazyka od několika členů pracovního týmu. Odměnou je stavba, která je sice investičně o několik procent dražší než běžné budovy, ale spoří značné množství energie, je provozně levnější, šetrná k životnímu prostředí a poskytuje příjemné prostředí pro práci i pobyt. Autoři: Ing. Bohdan Víra, CSc., E-mail: [email protected] Ing. Petr Lhoták, Skanska a.s. E-mail: [email protected] www.skanska.cz Foto: Skanska Property Czech Republic s.r.o.

46–47

realizace

autor: Ing. Pavel Heinrich

Experimentální pasivní dům V předchozích číslech časopisu Energeticky soběstačné budovy byl v obecné rovině představen projekt výstavby experimentálního pasivního domu v Českých Budějovicích. Tento článek přináší detailní informace o návrhu domu, stavebních detailech hrubé stavby a zkušenostech z testu vzduchotěsnosti – blower door testu. Projekt výstavby experimentálního domu je zaměřen na výzkum nové generace cihelných prvků – cihel s integrovanou tepelnou izolací, na trh uvedených pod označením Heluz Family 2in1. Spoluřešitelem u projektu při Ministerstvu průmyslu ČR je katedra materiálového inženýrství a chemie ČVUT v Praze, vedená prof. Ing. Robertem Černým, DrSc. Cílem projektu je ověřit možnosti použití nových stavebních výrobků s ohledem na dosažení technologické úrovně pasivních domů. Bylo zadáno zpracování studie, která pro daný případ vyhodnocovala různé varianty návrhu konstrukce [1]. Pro daný případ zadání studie ukázala, že z pohledu konstrukčního uspořádání je výhodnější použít cihly šířky 500 mm nebo cihly s integrovanou tepelnou izolací šířky 380 mm než použití sendvičové konstrukce (úzká cihla a zateplení). Studie vycházela ze současného stavu s výhledem na třicet let při cenovém růstu energií 2 % a diskontní sazbě 2 %. Nízkoenergetická koncepce však nezávisí pouze na obvodové konstrukci, ale i na celé obálce domu a technickém zařízení domu, ideálně využívajícím obnovitelné zdroje energie. Pro přístup k těmto informacím bude dům vybaven akumulační nádrží s možností ohřevu teplé vody z fotovoltaických panelů instalovaných na střešní konstrukci domu. Elektrická energie z fotovoltaických panelů bude sloužit i pro osvětlení a napájení spotřebičů. Cílem je ověřit možnost dosažení ostrovního systému. Dům bude vybaven technologií pro inteligentní řízení domu tak, aby všechna instalovaná zařízení zbytečně nezasahovala do komfortu (potenciál-

ních) uživatelů domu. Zároveň tento systém zabezpečí snímání dat z vnitřního a venkovního prostředí budovy. Druhým systémem bude samotné osazení měřicích snímačů v konstrukcích. Je třeba zdůraznit, že se jedná o experimentální dům, a proto se některá řešení v průběhu výstavby nebo i v následném provozu mohou měnit nebo zcela přehodnotit.

Architektonické a technické řešení Původně měl být dům navržen ve standardu třídy energetické náročnosti A podle vyhlášky č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. S vývojem nového typu cihel s vysokými tepelněizolačními vlastnostmi a také v souvislosti s novými požadavky směrnice EPBD II došlo k přehodnocení stavu. Dům má splnit požadavky podle TNI 73 0329 na pasivní standard, který byl podporován v dotačním programu Zelená úsporám. Dá se předpokládat, že tento typ nové výstavby bude podporován i v následujících dotačních programech (pokud budou realizovány). Architektonické řešení domu zpracovala ČVUT v Praze. Dům je koncipován pro čtyřčlennou až šestičlennou rodinu. Má půdorys obdélníku 11 × 8,25 m, delší stranou je orientován k jihu. Tuto stranu domu zároveň charakterizuje výrazné prosklení. Naproti tomu severní strana domu je téměř bez oken. Dům má pultovou střechu se spádem 7°. Podle výpočtů v souladu s TNI 73 0329 je měrná potřeba tepla na vytápění EA = 16 kWh/m2.a, spotřeba primární energie ještě není zcela přesně

známa, protože se momentálně jedná o optimálním návrhu fotovoltaických panelů a příslušném technickém zařízení. Splnění požadavku PEA ≤ 60 kWh/m2.a bude splněno. Podle dostupných zdrojů se jedná o unikátní projekt, totiž o první pasivní dům v ČR s konstrukcí z jednovrstvého konstrukčního systému.

Založení stavby Celá stavba rodinného domu je založena na železobetonové desce uložené na násypu z pěnového skla. Jedná se o netradiční řešení založení – založení stavby rodinného domu se většinou realizuje betonovými pasy. Založení na štěrkové drti z pěnového skla má výhodu ve výrazném zlepšení tepelněizolačních vlastností podlahy. Tím se ušetří tloušťka tepelné izolace v samotné podlahové konstrukci nad základovou deskou a dosahuje se větší volnosti ve volbě výšky parapetů oken. Na druhou stranu je nutné vyřešit detail propojení tepelněizolační roviny podlahy a jednovrstvého zdiva. Běžně se bez statického posouzení přesazují cihly přes základovou desku o jednu sedminu šířky cihel. V tomto případě se použily pro první řadu cihel (a pro dvě řady cihel na jižní straně, kde má být terasa) cihly s integrovanou tepelnou izolací šířky 380 mm, jež jsou slícovány s okrajem železobetonové desky. Na ně jsou vyzděny cihly s integrovanou tepelnou izolací šířky 500 mm. Přesah cihel v patě stěny tedy činí 120 mm. V případě statického posouzení v místě paty stěny je rozhodující únosnost prvku s nižší pevností. V tomto případě mají všechny cihly deklarovanou

1 Hrubá stavba domu

pevnost 8 MPa. Od zatížení se spočte namáhání v patě stěny. Dále se stanoví velikost normálové síly a ohybového momentu vyvolaného excentricitou zdiva o různých tloušťkách a porovná se s požadavky. V uvedeném případě je mez únosnosti 330 kN/m; pro běžné dvoupodlažní domy o rozponech stropů do 6 m je síla ve zdivu vyvozená od zatížení kolem 150 kN/m. Dá se tedy předpokládat, že pro většinu rodinných domů tento detail nebude problémový. Vyztužení železobetonové desky bylo navrženo s ohledem na nízkou ekonomickou náročnost. Při spodním okraji desky jsou použity kari sítě s průměrem drátu 6 mm a okem 100 mm. Spodní výztuž desky je doplněna o vázanou výztuž po celém obvodu desky a pod vnitřními nosnými stěnami s ohledem na předpoklad uložení desky na pružném podloží. Horní výztuž desky je tvořena sítěmi s průměrem drátu 8 mm a průměrem oka 100 mm. Doplňuje ji vázaná výztuž v rozích desky a pod nosnými vnitřními stěnami. Kolem prostupů potrubí kanalizace, vody a chráničky pro přívod elektrického proudu byly použity těsnicí bentonitové provazce. Samotná štěrková drť z pěnového skla má výhody nejen po tepelněizolační stránce, ale i z pohledu trvanlivosti. Jedná se o anorganický materiál, jenž je nenasákavý a navíc šetrný k životnímu prostředí – vyrábí se recyklací ze zpětně odebraných skleněných láhví a jiných sklářských výrobků. Uložení je velice jednoduché: pěnové sklo se rozhrne po půdorysu výkopu opatřeného geotextilií a drenážní rourou, následně se po vrstvách o tloušťce 200 mm hutní vibrační deskou o váze 200 kg. Půdorysný rozměr jámy pro umístění pěnového skla je o 1,5 m větší na každou stranu oproti půdorysu domu.

Obvodové stěny Obvodové stěny tvořící největší část obálky domu jsou zhotoveny z cihel s integrovanou tepelnou izolací. Z vnitřní strany

1

jsou omítnuty sádrovými omítkami, z vnější strany pak tepelněizolační omítkou se součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,11 W/(m.K). Běžné vápenocementové omítky s λ = 0,9 W/(m.K) se na zdivo z tepelněizolačních cihel nehodí. Součinitel prostupu tepla této konstrukce je Ud = 0,11 W/(m2.K). Zabudování samozhášivého expandovaného polystyrenu do cihel přineslo výrazné zvýšení tepelného odporu a akumulace tepla zděné konstrukce. Šíření vodní páry v konstrukci se podrobně testovalo v laboratorních podmínkách – byl stanoven součinitel difuzní vodivosti vodní páry a faktor difuzního odporu, který je stejný jako u klasických cihel m ≈ 8 (–). Dále byly tyto cihly testovány v podmínkách simulujících vnější i vnitřní prostředí v rakouské laboratoři BTI Linz, kde bylo dosaženo ustálené vlhkosti cihel 0,35 % hmotnosti vlhkosti. Podle ČSN EN ISO 10456 se uvádí objemová vlhkost cihelného střepu 0,7 % objemu, což odpovídá přibližně 0,5 % hmotnosti. Dosažená hodnota je tedy nižší, než uvádí norma. Tabulka 1 ukazuje posouzení konstrukce podle požadavků ČSN 73 0540-2. Velmi důležité je správné vyřešení detailů napojení jednotlivých konstrukcí. Musí se brát v úvahu statika, tepelněizolační vlastnosti (lineární činitel prostupu tepla), proveditelnost a co největší jednoduchost. Při stavbě experimentálního domu se jedná zejména o vyřešení detailu v patě stěny, uložení stropní a střešní konstrukce, rohy domu, detaily stavebních otvorů a prostupy vzduchotechniky.

Tabulka 1

Střešní plášť Pro konstrukci střechy byla zvolena těžká konstrukce z prefabrikátů, která má oproti lehkým konstrukcím na bázi dřeva výhodu ve své tepelně akumulační schopnosti a odolnosti proti pronikání vodní páry. Střešní plášť je složen ze sádrové omítky v interiéru a stropu z keramobetonových panelů uložených ve spádu 7°, na nichž je nataven asfaltový pás. Po obvodě střešní konstrukce jsou do panelů přichyceny podložky z materiálu COMPACFOAM se součinitelem tepelné vodivosti 0,04 W/(m.K), do kterých jsou přichyceny dřevěné námětky. Tento materiál byl zvolen pro svou vysokou únosnost a nízký součinitel tepelné vodivosti, který redukuje tepelný most v místě kotvení. Hlavní tepelněizolační vrstvu střešního pláště tvoří navzájem převázané desky z polyisokyanurátových desek (PIR) o tloušťce 100 mm o součiniteli tepelné vodivosti 0,022 W/(m.K); výsledná tloušťka izolační vrstvy je 300 mm. Na desky je položena pojistná hydroizolace, jež je přichycena kontralatěmi (40 × 60 mm) kotvenými do keramobetonových panelů. Vymezují vzduchovou mezeru o tloušťce 40 mm. Na kontralatě byl zhotoven záklop z OSB desek, položena mikroventilační fólie s drenážní funkcí, nad kterou se nachází finální vrstva z falcovaného plechu. V místě předpokládaného ukotvení fotovoltaických panelů jsou kontralatě nahrazeny prkny, aby

Tepelnětechnické posouzení konstrukce podle ČSN 73 0540-2 Konstrukce z cihel s integrovanou tepelnou izolací šířky 500 mm

Součinitel prostupu tepla

0,11 W/(m2.K)

Množství zkondenzované/ vypařitelné vodní páry

Mc = 0,104 kg/(m2.a.) / Mev = 2,327 kg/(m2.a.) bilance aktivní

Normový požadavek 0,30 W/(m2.K) Mc ≤ 0,5 kg/(m2.a) nebo 5 % z plošné hmotnosti materiálu, v němž dochází ke kondenzaci, aktivní bilance zkondenzované/ vypařitelné vodní páry

48–49

2

3

4

5

6

7

8

2 Půdorys přízemí a prvního nadzemního podlaží 3 Násyp z pěnového skla Refaglass – zhutněná část a nezhutněná část 4 Použití bentonitových těsnicích provazců kolem prostupů chrániček 5 Přesazení cihel pro možnost zateplení soklu zdiva extrudovaným polystyrenem 6 Detail izolace věnce v úrovni stropní konstrukce; věncovky byly vysypány polystyrenem. 7 Nad prostupem vzduchotechniky byl použit L profil pro uložení nosníků. 8 Detail ostění a nadpraží; do kapsy se vloží extrudovaný polystyren 9 Detail soklu 10 Detail rohu zdiva 11 Osazení okna 12 Osazení ventilátoru – blower door test 13 Řádně zasádrovaná elektroinstalační krabice je vzduchotěsná

9

10

11

12

13

50–51

realizace

autor: Ing. Pavel Heinrich

nedocházelo k protlačování kontralatí do tepelněizolační vrstvy z PIR desek. Výsledný součinitel prostupu tepla střechy je i se započítáním vlivu kotevních prvků U = 0,11 W/(m2.K).

Okna Při volbě oken se vycházelo z architektonického návrhu stavby. Nebylo jednoduché se rozhodnout, zda dát přednost oknům s horším součinitelem tepelné vodivosti a vyšší propustností pro sluneční záření, nebo naopak oknům s nižším součinitelem tepelné vodivosti a horší propustností pro sluneční záření, jež zajišťuje pasivní tepelné zisky. Ve výběru oken bylo nakonec rozhodnuto jít cestou co nejnižšího součinitele prostupu tepla na úkor tepelných zisků ze slunečního záření s přihlédnutím na klimatické podmínky, kdy není jisté, zda přínos tepelných zisků ze slunečního záření „přebije“ vliv nízkého součinitele prostupu tepla oken. Zasklení instalovaných oken je unikátní – jedná se o systém se dvěma skly na vnější a vnitřní straně, doplněný o dvě fólie Heat Mirror upevněné mezi skly. Laicky řečeno, jedná se v podstatě o čtyřsklo. Toto zasklení přináší minimálně dvě výhody, a to: velmi nízký součinitel prostupu tepla zasklení Ug = 0,3 W/(m2.K) a redukci hmotnosti zasklení, která má vliv na mechanické namáhání rámu okna. Součinitel tepelné vodivosti oken závisí na jejich samotné velikosti, v průměru však dosahuje velmi nadstandardní hodnoty Uw = 0,61 W/(m2.K). Zmiňovaná hodnota propustnosti pro sluneční záření je g = 0,35. Podmínka platná pro zasklení pasivních domů Ug(W/m2.K) – 1,6*g ≤ 0 byla v našem případě splněna (0,3 – 1,6*0,35 = –0,26 ≤ 0). Zároveň je možné na tomto experimentálním domě vybrané okno později přesklít a vysledovat vliv zmiňovaných vlastností oken.

Tabulka 2

Popis stavu budovy při měření a výsledná hodnota n50

Nasávací VZT potrubí Výfukové VZT potrubí Rozvody kanalizace Vstupní dveře Otvory pro kliku v okenních rámech Interval výměny vzduchu – průměr n50

utěsněno utěsněno utěsněno neseřízeny bez úprav 0,66

utěsněno utěsněno utěsněno seřízeny přelepeny 0,61

utěsněno utěsněno utěsněno seřízeny bez úprav 0,65

utěsněno utěsněno utěsněno seřízeny přelepeny 0,60

Blower door test

Aktuální stav

Test vzduchotěsnosti je podmínkou pro kontrolu kvality provedení stavby. Pro pasivní dům hodnotu n50 stanovuje ČSN EN 13829: n50 ≤ 0,6 h–1. Na experimentálním domě bude provedena sada několika měření, a to v průběhu výstavby, po dokončení a v průběhu užívání stavby. Měření provede Ing. Jiří Novák, Ph.D., z ČVUT v Praze. Bude se sledovat, jestli a jak se mění zjištěná hodnota neprůvzdušnosti. První měření proběhlo na začátku října roku 2012 ve fázi hrubé stavby, kdy byly zhotoveny vnitřní omítky a osazena okna, ale nebyla zhotovena konstrukce čisté podlahy. Při prvním měření proběhly celkem čtyři testy a zjišťovala se místa netěsností v obálce domu (tabulka 2). Ve fázi rozestavěnosti tedy byly zjištěny hodnoty n50 ≈ 0,63 h–1. Hlavní netěsnosti, které byly detekovány, jsou: otvory v okenních rámech pro osazení ovládacích klik, místa průniku kanalizačního potrubí přizdívkami, kde se nemohla snadno provést sádrová omítka a napojení vnitřní příčky na obvodové zdivo v 1.NP. Některé nedostatky je možné zcela eliminovat, jiné pouze zmírnit, což se ukáže při dalším testu. S přihlédnutím k dosaženému výsledku, zjištění míst netěsností a rozestavěnosti stavby lze předpokládat, že nakonec bude dosažena hodnota n50 ≈ 0,4–0,35 h–1. Velký přínos může mít také omítnutí domu z venkovní strany, nicméně požadovanou hodnotu n50 je nutné splnit pouze při zhotovených vnitřních omítkách, jež jsou považovány za hlavní vzduchotěsnicí rovinu.

V současnosti probíhá zhotovení konstrukcí čistých podlah a osazení technického zařízení budovy. Na začátek příštího roku je plánováno další měření – další blower door test – a s největší pravděpodobností i termovizní snímkování ještě neomítnuté budovy. Na jaře roku 2013 by měl být dům omítnut i z vnější strany, zkolaudován a opatřen vnitřním vybavením. Technickému zařízení budovy, jako je větrání s rekuperací tepla, inteligentnímu systému ovládání domu a návrhu měřicího systému, budou věnována další čísla časopisu Energeticky soběstačné budovy. Dům je možné osobně navštívit. Více o této možnosti najdete na webových stránkách společnosti Heluz cihlářský průmysl v.o.s. www.heluz.cz. Dům byl realizován za finanční podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Autor: Ing. Pavel Heinrich, Heluz cihlářský průmysl v.o.s. E-mail: [email protected] www.heluz.cz

Literatura: [1] Výpočet a optimalizace nákladově optimální úrovně konstrukcí pro zvolený rodinný dům Heluz Jantar. SEVEN, o.p.s., Praha, leden 2012.

firmy a EPBD II

zdroj: LIKO-S Group

komerční sdělení

Zdravé bydlení Jistě jste se s ní už sami setkali a určitě je jeden z vašich blízkých jejími potížemi postižen – alergie. Za posledních dvacet let stoupl počet alergiků čtyřnásobně a v současné době jich žije v České republice okolo dvou milionů. Typů alergenů, které postihují tuto velkou část populace, je opravdu mnoho: počínaje pylovými alergiemi a konče alergiemi na různorodé plísně. I když by se mohlo zdát, že většina zdrojů těchto alergií na člověka útočí venku – v otevřeném prostoru – dostane se bohužel i velká část alergenů dovnitř budov, ve kterých trávíme většinu času svého života – tedy dovnitř domovů. Uvnitř domovů není ovšem vystavení sebe samého kontaktu s alergeny nevyhnutelnou součástí života, existují způsoby, jak chránit zdraví obyvatel domů. Jeden z nejefektivnějších a nejsnadnějších postupů je bezchybná izolace. Takovou možnost nabízí například stříkaná izolační pěna ICYNENE®, která je v Česku právem nazývaná Chytrá izolace®.

Co může způsobit nekvalitní izolace?

Alergologové upozorňují na skutečnost, že příliš levné zateplení domu může zhoršit nebo vyvolat alergická onemocnění. Jestliže zateplením, novými výplněmi otvorů a nedostatečným větráním neprodyšně uzavřeme prostory domů, vytvoříme ideální prostředí, ve kterém se mohou držet alergeny roztočů a plísní. V tomto uzavřeném a minimálně větraném prostoru se také koncentrují nejrůznější chemické látky a výpary. I při kvalitně provedené skladbě zateplení střešního pláště může dojít k tomu, že se v minerální vatě začne ukládat vlhkost, jež znehodnotí vlastnosti tepelné izolace. Nově použitá tepelná izolace by měla vytvořit difúzně otevřený zateplovací systém, který umožní vašemu domu dýchat. V praxi se také setkáváme s tím, že u nově zateplených budov běžnými izolacemi vznikají na povrchu vnitřních

omítek plísně. Je to zapříčiněno neprodyšností pláště budovy a nedostatečným větráním prostor budovy. U Chytré izolace® je zajištěna prodyšnost pláště budovy a tím zamezení vzniku plísní.

Co je Chytrá izolace®?

Pro difuzně otevřený zateplovací systém můžeme použít stříkanou měkkou izolační pěnu. Chytrá izolace® je stříkaná izolační pěna vyrobená na vodní bázi, která přispěje k ochraně zdraví obyvatel domu a v neposlední řadě šetří peníze za vytápění a chlazení domu. Tato pěna po nastříkání expanduje a vytvoří tak plně kompaktní, vzduchotěsnou, nenasákavou, ale zároveň prodyšnou, difuzně otevřenou tepelně izolační vrstvu. Výhodou této izolační pěny je také skutečnost, že velice pevně přilne na jakýkoliv povrch stavebních konstrukcí. Chytrá izolace® má jedinečné vlastnosti • zdravotní nezávadnost; • zabraňuje tvorbě plísní; • šetrnost k životnímu prostředí; • eliminuje vznik tepelných mostů; • vynikající zvukovou pohltivost; • úspora energií na vytápění a chlazení domu až o 70 %.

U běžné izolace unikne denně nezaizolovanými místy 50 až 70 m3 vzduchu!

Plíseň je důsledkem ukládání vlhkosti v běžné izolaci

Chytrá izolace® poskytuje dokonalé zateplení každé budovy

Nechejte si poradit!

Vhodný výběr tepelné izolace vám pomůže vytvořit zdravé a příjemné prostředí domu. Při výběru izolace se obraťte s dotazy na odborné firmy. Naši poradci na zateplování vám rádi podají potřebné informace a technickou dokumentaci, navrhnou vhodný izolační materiál a poskytnou veškerou péči. Více informací na 

www.chytraizolace.cz

Chytrá izolace® vytváří zdravé prostředí pro vás i vaše děti

52–53

stavba a konstrukce

autor: Ing. Petr Vacek

Zelené střechy z hydrofilních minerálních vláken Zelené střechy jsou krásné, moderní, nelze je však použít na každou střechu. Zvláště u rekonstrukcí je omezuje statika nosných konstrukcí. Lehké hydrofilní minerální vlny mohou nahradit klasickou zeminu v systému zelené střechy a zlepšit navíc její tepelněizolační vlastnosti. Tento materiál lze použít pro ploché a nově i pultové střechy, s patřičnou stabilizací bez tepelných mostů. Většina izolačních desek z minerálních vláken, které se používají ve stavebnictví a jsou dostupné na trhu v ČR, jsou desky hydrofobizované. Ať už se jedná o čedičové nebo skelné minerální desky, nutným doplňkem je i hydrofobizační činidlo, které zaručuje, že desky nebudou nadměrně nasákavé vodou. Tento parametr je důležitý zejména u izolací, kde hrozí přímý styk s vodou – např. u fasádních desek do zateplovacích systémů. Pokud se hydrofobizační činidlo vymění za činidlo hydrofilní, získáme izolaci, která naopak drží vodu a je připravena na stav permanentního vlhka. V zemědělství se hydrofilní minerální izolace používají více než patnáct let.

Technické vlastnosti Použití desek z hydrofilních minerálních vláken pro vegetační vrstvy zelených střech má ve srovnání s klasickou zeminou rozdíl ve své objemové hmotnosti, která se pohybuje v rozmezí od 70 do 80 kg.m3 za sucha a 260 kg.m3 v běžném vlhkém stavu, podle druhu desky. Pro porovnání – objemová hmotnost zeminy činí cca 1700 kg.m3. Proto je tento materiál použitelný i pro rekonstruované střechy, kde je třeba kvůli statice nosných konstrukcí omezit další zatížení. Jedná se přitom o regulérní izolaci, takže zelená střecha pak přispívá k lepší te-

pelně technické stabilitě místností pod střechou. Tepelná účinnost závisí na navlhčení desky, pohybuje se v rozmezí 0,035–0,06 W/(m.K). Další charakteristiky systému z hydrofilních minerálních vláken: • Vegetaci je možné předem vysázet na dílcích, které se pak uloží na střechu. • Při poruše v souvrství je možné potřebný díl minerální vlny vyjmout, nebo nahradit novým dílem. • Minerální vlna umožňuje ozelenění i při větším sklonu střechy – desky se nesesouvají a neodplavují se jednotlivé částice, jako tomu bývá při použití zeminy. • Realizace detailů konstrukčních řešení střech je jednodušší. Rozdíl je v počtu použitých vrstev v konstrukci a nahrazení zeminy minerální vlnou. • Střední součinitel tepelné vodivosti desek je ve vlhkém stavu 0,14 W/(m.K). Běžná vlhká zemina vede teplo desetkrát více než středně vlhká minerální vlna. • Desky jsou odolné vůči UV záření. Systém lze použít jak pro střechu s extenzivní zelení, tak i pro náročnější intenzivní ozelenění. Na druhou stranu ve srovnání s klasickou zeminou desky neobsahují živiny, které je třeba během několika prvních let dodávat uměle.

Extenzivní vegetační systémy Kromě své estetické a ekologické funkce, jimiž se liší od běžného střešního pláště, neplní žádnou další funkci a mají malé nároky na údržbu. Jsou vhodné pro použití i u konstrukcí s menší únosností, protože minimálně přitěžují konstrukci. Jejich obvyklá tloušťka se pohybuje od 50 do 100 mm. Většinou pro ně není potřeba instalovat systém umělého zavlažování.

Intenzivní vegetační systémy Tyto střechy se vzhledem podobají běžným zahradám. Kromě nízkých suchomilných rostlin na ně můžeme osázet i keře či malé stromky. Jejich údržba je však již náročnější – vyžaduje umělé zavlažování (kapkovou závlahu), a to buď nadpovrchové, nebo podpovrchové. Jsou vhodné pro použití u konstrukcí s vyšší únosností, zejména pro betonové stropy. Jejich obvyklá tloušťka se pohybuje od 200 mm, a to v závislosti na zvolených rostlinách. Při použití minerálních desek vyšších gramáží je možné vrstvení na sebe a tím lze zajistit podmínky i pro rostliny s mohutnějším kořenovým systémem. Škála květin, keřů, nízkých stromů, ale také palem, které lze v rámci intenzivního ozelenění uplatnit, je velmi široká. Příklad takové střešní zahrady je v boxu na další straně.

Údržba Údržba vegetačních střech závisí na zvoleném způsobu pěstování. Při pěstování v klasické zemině si rostliny berou živiny z půdy bohaté na minerální látky. V případě pěstování v minerální vlně je nutné rostlinám dodávat živiny uměle. Po vysázení rostlin se zpravidla provede první zálivka obsahující potřebné živiny. Stejně jako při pěstování v zemině i v hydroponii je třeba respektovat potřeby rostlin týkající se hodnoty pH a poměru minerálních látek. V případě střešní zahrady s extenzivní zelení dávkujeme živiny přibližně třikrát za vegetační sezónu. Při intenzivním ozelenění je vhodnější dávkování živin svěřit automatu, jenž živiny dávkuje při řízené závlaze.

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Mechanická stabilizace souvrství Vrstvy střešní zahrady se pokládají bez lepení a kotvení, hydroizolační vrstvy je nutné chránit před poškozením. Mechanická stabilizace je tedy nutná. U plochých střech se zajišťuje bezpečné uložení vegetační vrstvy při sání větru, u pultové střechy je třeba konstrukčně řešit zajištění vegetační vrstvy při sesouvání pod tíhou sněhu a dosypu. Byly provedeny podrobné statické výpočty pro hodnoty sání větru podle mapy větrných oblastí ČR: kategorie terénu 1, 2, 3, 4; výšky domů 5, 10, 15 a 20 m a pro střešní plochy F, G, H a I podle ČSN EN 1991-1-4 [5]. Pro ilustraci je v následujícím textu prezentován příklad běžné střechy v zastavěném městském prostředí, převažující větrné oblasti 2 a výškou střechy nad terénem 10 m. Každá střecha se řeší individuálně, jedná se jen o jednu z možností statického řešení. Přitížení – dosypy z kačírku či štěrkodrti Střechy se přitěžují podle statického schématu v několika zónách. Na náro-

Skladba extenzívní vegetační střechy 1 – Rostliny Rostliny pro extenzivní výsadbu musí být schopny dlouhodobě snášet extrémní podmínky – vysoké teploty, sucho i povětrnostní podmínky. Měly by vydržet a být schopné regenerace i při minimální péči. Vhodné jsou nižší rostliny, které se plošně rozrůstají, např. skalničky, tučnolisté a sukulentní rostliny, nebo okrasné trávy. 2 – Krycí vrstva Zajišťuje počáteční ochranu při zakořeňování rostlin a dále plní funkci stabilizační. Může být tvořena cca 20 mm zahradnického substrátu, v případě suchomilných rostlin v kombinaci s hrubým pískem i kačírkovým stabilizačním prvkem. Pro větší plochy střechy je nutné staticky posoudit sání větru a provést některý z doporučených způsobů stabilizace. 3 – Vegetační vrstva Tvoří ji hydrofilní desky a zajišťuje růst rostlin. Desky jsou určeny pro pěstování rostlin bez styku s půdou. Neobsahují živiny, proto je nutné je dodávat uměle. Obvyklá tloušťka minerální vlny pro extenzivní systémy činí 50 až 100 mm. 4 – Drenážní vrstva Odvádí přebytečnou srážkovou vodu ke střešním vpustím. Tvoří ji například děrovaná nopová fólie, drenážní kamenivo či recyklát. Při velkých sklonech střechy lze tuto vrstvu nahradit např. certifikovanými smyčkovými rohožemi.

5 – Separační vrstva Slouží jako ochrana hydroizolační folie a může ji tvořit například geotextilie PES s gramáží 300 g/m2. V některých případech je možné tuto vrstvu vynechat. 6 – Hydroizolační vrstva Tvoří ji hydroizolační pás na bázi asfaltu nebo fólie. Musí mít speciální atest proti prorůstání kořínků, nebo musí být jinak chráněna – například vhodnou separační vrstvou. V případě použití fólie z měkčeného PVC na EPS je nutná separace ještě pod hydroizolací. 7 – Tepelná izolace Omezuje nežádoucí tepelné ztráty či zisky budovy. Na betonových deskách se zpravidla používají tepelné izolace buď z pěnového, nebo extrudovaného polystyrenu. Pro lehké střechy na trapézovém plechu je vhodnější použít minerální izolace, které plní i funkci akustickou a protipožární. 8 – Parozábrana Vrstva zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. 9 – Nosná konstrukce Tvoří ji železobetonová nosná deska, trapézové plechy či dřevěná nosná konstrukce. Střešní zahrady s extenzivní zelení jsou vhodné i pro méně únosné střechy a pro rekonstrukce.

54–55

stavba a konstrukce

autor: Ing. Petr Vacek

Příklad střechy s intenzivním vegetačním systémem

žích budov, kde nastává největší sání větru, se používá přitížení 70 mm, v běžné ploše potom 30 mm. Platí to pro stav, kdy jsou desky suché a nepomáhají vlastní tíhou ke stabilizaci. Ve skutečnosti budou však desky vždy mírně nasáklé vodou, takže toto přitížení je na straně bezpečnosti. Přitížení s použitím liniových prefabrikátů a plošných sítí Místo plošného přitížení je možné zajistit střechu pásy betonových prefabrikátů a do nich ukotvit plošné stabilizační sítě s oky o straně maximálně 150 mm. V závislosti na síle sání větru se sítě kotví v nárožích budovy ve vzdálenosti 2,2 m, v běžné ploše potom ve vzdálenostech každých 5,5 m. Pro maximální efektivitu je možné obě tyto metody kombinovat. Konstruování protiskluzové zábrany U pultových střech může docházet k sesouvání po nakloněné rovině. Systém s vegetačními panely je tedy možné použít do bezpečného sklonu 15°. Zajištění proti sesouvání se navrhuje pomocí hranolů z recyklovaných plastů kladených rovnoběžně po vrstevnici, které se mechanicky kotví do nosné konstrukce a shora stabilizují plošnou sítí. Po položení záchytného systému je nutno znovu zajistit hydroizolační funkci střešního pláště (osazením kotev dojde k propíchnutí hydroizolace).

Závěr Zelená střecha na bázi minerální tepelné izolace omezuje přehřívání v létě a zároveň chrání prostory pod střechou před tepelnými úniky. Budování ozeleněných střech také pozitivně ovlivňuje životní prostředí – zvyšuje množství kyslíku v ovzduší, snižuje podíl CO2, prašnost, hladinu hluku a pojme až 50 % dešťové vody, která při následném odpařování z povrchu zvlhčuje a ochlazuje ovzduší v okolí. Zelené střechy

Vybrané technické parametry desek Cultilene vhodných pro zelené střechy Parametr

Jednotky

Hodnota

Norma

Rozměry výrobku

mm

500 x 1000, 1000 x 2000

ČSN EN 822

Tloušťky

mm

50, 75, 100

ČSN EN 823

Stlačitelnost při zatížení 2 kPa

%

<7

Obsah organických látek

%

<3

–

Třída reakce na oheň

A1

ČSN EN 13501-1

Průnik vody (deska 100 mm)

kg.m

2

737

ČSN EN 1928

Odtok vody (deska 100 mm)

kg.m

2

144

ČSN EN 1928

kg/m3

70–80

ČSN EN 1602

W/(m.K)

0,035

ČSN EN 12667

kg/m3

260

ČSN EN 1602

W/(m.K)

0,14

ČSN EN 12667

kg/m3

1080

ČSN EN 1602

W/(m.K)

0,606

ČSN EN 12667

Suchý stav Objemová hmotnost Součinitel tepelné vodivosti Stav při běžné vlhkosti (RH25) Objemová hmotnost Součinitel tepelné vodivosti Stav za maximálního nasáknutí Objemová hmotnost Součinitel tepelné vodivosti

také zvyšují rating budov v hodnocení certifikačních systémů, jako je např. LEED či BREEAM. Náklady na pořízení zelené střechy na bázi desek z hydrofilních vláken odpovídají ceně běžných certifikovaných zelených střech na bázi zeminy. Autor: Ing. Petr Vacek, Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., divize ISOVER E-mail: [email protected] www.isover.cz

Literatura: [1] Střešní zahrady Isover – Řešení pro novostavby a rekonstrukce – odborný prospekt firmy Isover 2012. [2] ČSN EN 1990 (73 0002): Zásady navrhování konstrukcí. [3] ČSN/EN 1991-1-1 (73 0035): Zatížení konstrukcí – Obecná zatížení – část 1-1 Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení budov. [4] ČSN EN 1991-1-3 (73 0035): Zatížení konstrukcí – Obecná zatížení – část 1-3 Zatížení sněhem. [5] ČSN EN 1991-1-4 (73 0035): Zatížení konstrukcí – Obecná zatížení – část 1-4 Zatížení větrem. [6] Statické tabulky TP 51, SNTL Praha 1983. [7] ČSN EN 13162 Tepelně izolační výrobky pro stavebnictví – Průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny – Specifikace (včetně navazujících norem).

firmy a EPBD II

zdroj: Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., divize WEBER

komerční sdělení

Nová omítka weber.pas topdry Se stále častějším zateplováním budov vnějšími kontaktními kompozitními systémy (ETICS) vzrůstá i procento budov, které jsou na povrchu postupem času napadeny řasami a jinými mikroorganizmy. Takto zasažené povrchy nejsou znehodnoceny funkčně ani materiálově, ale především esteticky. Náprava do původního stavu je poměrně drahá a technologicky náročná – řasy se nejčastěji musí odstranit a povrch fasády opatřit novým nátěrem. Pro růst řas a plísní je v první řadě potřeba voda. Dešťová voda sama o sobě není dostatečným a pravidelným zdrojem živin pro mikroorganizmy, hlavním a trvalým zdrojem je voda kondenzovaná na povrchu zateplených systémů v nočních hodinách, kdy dochází za určitých podmínek (teplotních, vlhkostních a polohových) k podchlazení povrchu. Standardním způsobem ochrany omítek weber.pas společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ, a.s., divize Weber, proti růstu plísní a řas je použití biocidních prostředků v kombinaci s hydrofobním povrchem. Biocidy jsou, přestože velmi omezeně, přece jen rozpustné ve vodě (mj. proto, aby mohly být transportovány na místo, kde jsou potřeba). Mohou tedy být ze systému vymývány, a protože se navíc bojem s mikroorganizmy spotřebovávají, jejich množství v systému se neustále snižuje. Proto v závislosti na poloze budovy (vlhká místa, blízkost lesa, polí apod.) mohou být biocidy v systému zkonzumovány ještě před skončením životnosti povrchové úpravy a výrobce tuto okolnost nemůže nijak ovlivnit. Stékající voda na hydrofobním povrchu fasády smývá spory plísní a řas společně s nečistotami z povrchu omítky a tak ji chrání proti růstu plísní a řas. Avšak při stékání po fasádě jednotlivé kapky vody do sebe mohou absorbovat velké množství mikroorganizmů. Kapky vody nasycené mikro-

organizmy ulpívají na nerovnostech omítky a vytvářejí ohniska biotického napadení. Ta se na fasádě později projeví jako nevzhledné skvrny. Lokální ohniska biotického napadení postupně mohou přerůst na celou plochu fasády. Zcela novým způsobem ochrany omítky weber.pas topdry proti růstu plísní a řas je využití přesně opačného efektu – hydrofility. Omítka weber. pas topdry má díky unikátní technologii weber topdry vysoce smáčivý povrch, po němž se voda snadno rozlévá, velmi rychle odtéká a zbylá mikrovrstva vody je absorbována omítkou, ze které se ve velmi krátké době odpaří do ovzduší. Na povrchu omítky tedy neulpívá voda v kapalné formě, ať už dešťová nebo zkondenzovaná, kterou plísně a řasy potřebují pro svůj růst. Omítka tak může být bez biocidních prostředků, čímž je zároveň šetrná k životnímu prostředí. Tím se snižují náklady a šetří zdroje na budoucí údržbu fasády a přispívá se tím nezanedbatelně k ochraně životního prostředí. Inovativní tenkovrstvá pastovitá omítka weber.pas topdry je určena k barevnému ztvárnění nových, tradičních i zateplených fasád, jejich rekonstrukci, modernizací a renovaci, především v lokalitách s velkým biologickým zatížením fasád, jako jsou vlhká místa či budovy v blízkosti lesů a polí. Omítka je připravena k přímému použití. Je probarvitelná ve všech odstínech vzorníku weber.color line a jednoduše zpracovatelná.

Nejdůležitější vlastnosti:

• velmi vysoká odolnost proti mikroorganizmům; • bez biocidních přísad pro ochranu fasády; • vysoká pružnost; • snadná aplikace; • možnost úpravy pro práci v nízkých teplotách; • menší citlivost pro klimatické podmínky při aplikaci; • dlouhá životnost; • široký výběr barev a struktur.

Zbytkovou vodu, která zůstává po dešti nebo vlivem kondenzace na povrchu omítky, mohou ke svému růstu využít mikroorganizmy. Díky speciální technologii weber topdry, která snižuje povrchové napětí mezi vodou a omítkou, se zbytková voda rozlévá do větší plochy, aktivuje množství mikroskopických kapilár a je tak rychleji odváděna z povrchu omítky. Zbytkovou vodu omítka weber.pas topdry pojme a povrch je v krátké době suchý.

Pohlcená voda postupně odchází z jednotlivých kapilár ve formě vodní páry, kterou nemohou mikroorganizmy využít pro svůj život a fasáda zůstává po dlouhou dobu čistá. Díky nové technologii weber.pas topdry je fasáda chráněna proti mikroorganizmům bez použití biocidů, čímž je zároveň šetrná k životnímu prostředí.

56–57

energeticky soběstačné budovy

Ročník: I Číslo: 4/2012 Vydává Informační centrum ČKAIT s.r.o. Sokolská 1498/15, CZ – 120 00 Praha 2 www.ice-ckait.cz Adresa redakce EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ – 648 03, Brno Šéfredaktorka Ing. Petra Šťávová, Ph.D. Tel.: +420 607 633 408 E-mail: [email protected] Redakční rada Marie Báčová, Mgr. Jaroslav Pašmik, Ing. arch. Josef Smola, Mgr. Jan Táborský (předseda) Odpovědný grafik Petr Fajkoš Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Tisk Tiskárna Didot, spol. s.r.o. Trnkova 119, CZ – 628 00 Brno – Líšeň

První český titul zaměřený na výstavbu a provoz budov s nízkou energetickou náročností

Možnosti odebírání časopisu

Inzertní oddělení

Tištěná forma Zahrnuje roční předplatné tištěné verze i přístup do elektronického archivu na 1 rok (elektronická interaktivní on-line verze a PDF tištěné verze ke stažení), navíc poslední vydané tištěné číslo ZDARMA Cena: 245 Kč vč. DPH

Manažeři obchodu Robert Hrubeš Tel.: +420 724 164 264 E-mail: [email protected]

Elektronická forma Zahrnuje přístup do elektronického archivu na 1 rok (elektronická interaktivní on-line verze a PDF tištěné verze ke stažení) Cena: 195 Kč vč. DPH

Igor Palásek Tel.: +420 725 444 048 E-mail: [email protected]

Pokud chcete objednat jen jedno tištěné vydání, pak přímou žádostí na e-mail: [email protected]. Cena jednoho tištěného vydání: 79 Kč vč. DPH.

Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected]

Kontakt pro zasílání edičního plánu v tištěné či elektronické podobě Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 E-mail: [email protected] Informace o inzerci viz rovněž

www.esb-magazin.cz

Roční předplatné objednávejte elektronicky na

www.esb-magazin.cz

Náklad 1000 ks Copyright Informační centrum ČKAIT s.r.o. Povoleno MK ČR E 20539 ISSN 1805-3297 EAN 9771805329009

Obsah elektronického časopisu Energeticky soběstačné budovy je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce a za obsah textů externích redaktorů.

DOKOnaLé zatepLení TradIcE

dOKONaLÉ UTĚSNĚNÍ

STáLOST vLaSTNOSTÍ

ÚSpOra ENErgIE

ZdravÉ prOSTŘEdÍ

rYchLOST ZaTEpLENÍ

í n D O H C B O HLeDáMe eRY paRtn

ž a E T E Ř T E š U

70 %

á p Ě NÍ T Y v a N Ů D náK L a

www.chytraizolace.cz

LIKO-S, a.s. U Splavu 1419, 684 01 Slavkov u Brna tel.: +420 544 221 111 www.chytraizolace.cz