energeticky soběstačné budovy

energeticky

2 0 1 2

1

soběstačné budovy

První český titul zaměřený na výstavbu a provoz budov s nízkou energetickou náročností

Téma: Uhlíková stopa ve stavebnictví BIM v architektonické praxi

79 Kč

editorial

Rychlý historický exkurz i za hranice dvacátého století ukazuje, že výstavba (a zdaleka ne jen rezidenční) byla (a je!) determinována nějakým trendem. Tento trend měl vždy kořeny ve společensko-kulturním kontextu daného historického období. To znamená, že „poptávka“ po určitém směru ve výstavbě byla (a je!) ovlivňována úrovní vědeckého pokroku, ekonomickými potřebami společnosti, ale také třeba filozofií a uměním. Současnou a v poměrně dlouhém horizontu i budoucí výstavbu zásadně ovlivňuje energetika, což není zdaleka moje myšlenka. Vnukl mně ji sloupek profesora Karla Kabeleho (viz dále v časopise). Vztah konzumentů energií k jejich využívání a ceně, silný akcent na zaměření vědy a výzkumu, na možnosti využití různých druhů energií a jejich dopadů, „zelená“ rétorika politiků – to jsou hlavní faktory, které za posledních padesát let posunuly energetiku na výsluní všeobecného zájmu a povýšily ji na „energosofii“. Těchto několik desítek let také pozvolna přesunulo energii (především její neobnovitelné zdroje) do oblasti luxusních komodit, což se projevilo v celém spektru průmyslu. Stavebnictví je v tomto spektru ovšem poněkud specifické. Podobně jako například v automobilovém průmyslu se v produktech-stavbách odvětví stavebnictví odráží „energosofie“ nejen ve změně technologií, ale v celém konceptu produktu-stavby. Budovy, jež mají ambici mít nízkou energetickou náročnost, často nesou odraz této snahy ve svém architektonickém pojetí, v použitých technologiích a materiálech a hlavně ve způsobu svého používání. „Energosofie“ mění lidské návyky v oblasti bydlení v pozitivním i negativním smyslu, což však může být jen otázkou názoru (každá změna, zvláště u konzervativních jedinců, většinou vyvolá nadšený odpor). Titul Energeticky soběstačné budovy vznikl právě proto, že vydavatel, stejně jako s ním spolupracující organizace, dospěl k závěru nevyhnutelného sjednocení informací o výše popsaném trendu ve stavebnictví. Měl by informovat a pomáhat všem zástupcům odborné stavební veřejnosti, jichž se výstavba a používání staveb s nízkou energetickou náročností týká – od těch, kteří stojí jako investoři na počátku, přes projektanty, zhotovitele a výrobce, po uživatele na „konci“ tohoto kruhu. Věříme, že k mnohým z vás se dostalo již pilotní číslo Energeticky soběstačných budov v elektronické interaktivní podobě. Se startem prvního ročníku vydavatel poskytuje i verzi tištěnou. Forma však (aspoň v tomto případě) nestojí před obsahem, a proto doufám, že se redakci podaří naplnit cíl informovat a pomáhat svým čtenářům. Jan Táborský člen redakční rady

obsah

pohled experta Energie a budovy

6

aktuálně Iniciativa ECO-EPD – evropský systém pro EPD

7

komentář Seminář Václava Klause Domy s nulovou spotřebou energie – Geniální návrh, nebo nesmyslná regulace EU? 8 krátce 10 interview Jedno opatření při renovaci budovy nikdy účel nesplní

12

uhlíková stopa Jak na uhlíkovou stopu – úvod do problematiky Uhlíková stopa staveb – porovnání variant řešení pro konkrétní budovu před renovací Dosažení nuly – ambiciózní plán Spojeného království Greenwatt Way – ulice s nulovou uhlíkovou stopou

14 16 20 22

vnitřní prostředí budov Koncentrace CO2 ve školních budovách

27

realizace Školicí a výzkumné centrum Moravskoslezského dřevařského klastru Systém osvětlení v budově s nízkou energetickou náročností

30 34

navrhování staveb Building Information Modeling v architektonické praxi

38

certifikace Certifikace BREEAM v České republice

43

firmy a EPBDII Experimentální dům v Českých Budějovicích

46

analýza Marginálie k současným cenám energií a výhled

48

anketa Anketa s uživateli pasivních domů

52

firmy a EPBDII Koncepce domů e4 od firmy Wienerberger

54

recenze Třetí průmyslová revoluce a Velmi hladové město

56

pohled experta

komentář

Energie a budovy

Seminář Václava Klause Domy s nulovou spotřebou energie – Geniální návrh, nebo nesmyslná regulace EU?

Každá budova je ve svém výsledku kompromisem, který vychází z požadavků daných zákony, technickou praxí, klientem, osobností architekta, zkušeností projektanta, ekonomií i dostupnými technickými řešeními. Budovy vytvářejí umělé vnitřní prostředí a chrání uživatele proti působení vnějšího prostředí. Tuto primární funkci budovy – tvorbu vnitřního prostředí – zajišťuje obálka budovy a technická zařízení, jež požadované parametry vnitřního prostředí upravují podle požadavků uživatelů. Ke změně parametrů vnitřního prostředí je potřeba různých forem energie, nejčastěji ve formě tepelné energie. V klimatických podmínkách ČR se tak jedná především o systémy vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti a filtrace vzduchu či umělé osvětlení. Podíl jednotlivých složek spotřeby energie na tvorbu vnitřního prostředí je proměnný jednak v závislosti na účelu budovy (např. plavecký bazén versus rodinný dům), ale také v čase, neboť požadavky na kvalitu obalových konstrukcí budov se vyvíjejí. Např. požadavky na tepelnou izolaci obálky budovy se za posledních dvacet let zvýšily pětkrát. Mezi další významné spotřebiče energie v budovách patří příprava teplé vody pro pokrytí hygienických potřeb člověka. Tato hodnota nevykazuje dlouhodobě výraznější změny a v souvislosti se zvyšováním požadavků na komfort se spíše mírně zvyšuje. Moderní budovy jsou vybaveny elektronickými systémy pro zajištění bezpečnosti budov z hlediska neoprávněného vniknutí, požáru nebo zvýšení koncentrace škodlivin, dále regulačními systémy pro zajištění požadované kvality

vnitřního prostředí a informačními systémy pro orientaci v budově nebo přenos informací. Většina těchto zařízení energii spotřebovávají a jejich podíl na celkové spotřebě energie v budovách se postupně zvyšuje. Budovy bývají dále vybaveny dopravními systémy (např. výtahy, eskalátory, travelátory, potrubní poštou) a dalšími technologiemi (kuchyněmi, prádelnami, bazény apod.). Ty opět mohou v závislosti na typu budovy patřit k významným spotřebičům energie. Budovy představují investici s významným dopadem na tvorbu životního prostředí a s dlouhodobým účinkem odrážejícím dobu svého vzniku. Zaměříme-li se na území ČR, můžeme obdivovat i zatracovat stavební díla ze všech období vývoje české kultury za posledních více než tisíc let. Jako nejstarší dochovaná stavba je uváděna Budečská rotunda z 9. století našeho letopočtu. Podíváme-li se na vývoj budov na českém území z hlediska energie, jedná se o více než tisíc let vývoje vytápění a přípravy teplé vody, 170 let plynárenství, 150 let vývoje elektrického osvětlení a elektroenergetiky a 80 let klimatizace budov. Historický rozbor hlavních faktorů ovlivňujících stavitelství přesahuje rámec této úvahy, nicméně je možné si jako příklady vybavit gotické chrámy s obdivuhodnou statikou, secesní budovy s výrazným akcentem na estetický výraz, panelové domy jako odraz prefabrikace a mnoho dalších. Byť se obtížně klasifikuje období, ve kterém právě žijeme, lze jej vnímat jako dobu, kdy se významným prvkem ovlivňujícím stavitelství stává energetika. Mnoho budov se proto v současnosti prezentuje přívlastky nízkoenergetická, pasivní, energeticky

soběstačná či budova s téměř nulovou spotřebou energie. Tyto pojmy vycházejí jak z komerční sféry, kde tvoří část marketingu, tak ze sféry nástrojů státu pro prosazování svých zájmů. Před architekty, inženýry i investory pak stojí nelehká úloha, jak tyto budovy realizovat. Přejme si, ať i tento časopis přispěje k tomu, že stavitelství prvního desetiletí 21. století bude dalším pozitivním milníkem svého vývoje. Autor: prof. Ing. Karel Kabele, CSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra technických zařízení budov E-mail: [email protected]

Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) věnovalo první ze svých letošních seminářů tématu tzv. nulových domů. Téma vybral prezident Václav Klaus, jenž také seminář moderoval. Václav Klaus úvodem zdůraznil, že neví, co jsou nulové domy, a očekává, že mu tento pojem objasní čtyři vybraní přednášející: Ing. Pavel Gebauer (Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR), Ivo Strejček (poslanec Evropského parlamentu za ČR), Lukáš Petřík (redaktor Parlamentních listů) a profesor Karel Kabele (Fakulta stavební ČVUT v Praze). S termínem nulové domy se Václav Klaus setkal v článku Lukáše Petříka v Parlamentních listech, který v něm uváděl, že stavět domy s nulovou spotřebou energie vyžaduje po členských státech Evropská komise a Evropský parlament. „Z Bruselu se řítí na Českou republiku další problém a může jít o časovanou bombu v miliardových nákladech navíc,“ zmínil mimo jiné Petřík.

Ivo Strejček – druhý přednášející Ivo Strejček (poslanec Evropského parlamentu za ČR) podrobně popsal (a kritizoval) legislativní proces tvorby a přijímání evropských právních předpisů, rozhodující roli Evropské komise v tomto procesu a minimální možnost (či neschopnost) Evropského parlamentu tento proces ovlivnit. Od tématu semináře se však také značně odchýlil.

Ing. Pavel Gebauer – první přednášející Pavel Geabuer (vedoucí oddělení podpory obnovitelných zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR) vysvětlil východiska a cíle druhé evropské směrnice o energetické náročnosti budov (směrnice EP a Rady 2010/31/EU, tzv. EPBD II), charakterizované mottem 20-20-20, tj. snížit o 20 % spotřebu energie a o 20 % emise skleníkových plynů a zvýšit o 20 % výrobu energie z obnovitelných zdrojů – to vše do roku 2020. Hovořil také o státní energetické koncepci připravované na MPO ČR. Tématu semináře, tedy tomu, co jsou nulové domy, se nevěnoval, což mu moderátor Václav Klaus ihned vytkl.

Profesor Karel Kabele – třetí přednášející Karel Kabele je vedoucím katedry technických zařízení budov na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Na seminář jej delegovala Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Názorně (včetně doprovodné videoprezentace) vysvětlil pojmy nízkoenergetický dům, pasivní dům (nejde o právní pojem, spíše o obchodní značku) a dům téměř s nulovou spotřebou energie. Evropská směrnice ukládá členským státům povinnost zapracovat posledně zmíněný pojem do národních právních řádů a od 1. ledna 2019 navrhovat a stavět nové budovy vlastněné nebo používané orgány veřejné moci v téměř nulovém energetickém

standardu. Od 1. ledna 2021 pak mají být všechny budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Totéž se bude týkat – s určitými výjimkami – větších stavebních úprav stávajících budov. U pasivních domů se sleduje roční potřeba energie na vytápění a ohřev teplé vody, která by neměla přesáhnout 15 kWh/m2. U budov s téměř nulovou spotřebou energie se sleduje veškerá spotřeba energie, tj. kromě vytápění a ohřevu teplé vody také energie na osvětlení, větrání, provoz kuchyňských a dalších spotřebičů. Projektant bude dále povinen v návrhu budovy vždy vzít úvahu možnost využití obnovitelných zdrojů v místě stavby. Národní právní předpisy musí při navrhování a výstavbě budov s téměř nulovou spotřebou energie zohlednit nákladovou optimalizaci stavby. Definice používané evropskou směrnicí jsou pro techniky nejednoznačné a sporné (například pojmy „téměř“ nulová spotřeba nebo „místo“ stavby), problematická je i nákladová optimalizace, jež musí brát v úvahu budoucí vývoj cen energie. V preambuli evropské směrnice se mj. uvádí, že sektor budov je největším uživatelem energie a emiten4–5

interview

uhlíková stopa

autorka: Petra Šťávová

Jedno opatření při renovaci budovy nikdy účel nesplní Nové budovy jsou často stavěny minimálně v nízkoenergetickém standardu – nejen díky současným požadavkům v platných předpisech, ale hlavně proto, že jde o aktuální téma a pro developery tak i o marketingovou strategii. Méně se však mluví o potřebě snižovat energetickou náročnost budov stávajících, které přitom mají obrovský potenciál úspor energie. Právě na snížení energetické náročnosti stávajících budov je zaměřena kampaň Renovate Europe, kterou připravila aliance EuroACE. Generální sekretář aliance, Adrian Joyce, se s redakcí podělil o svoje postřehy týkající se nejen renovací budov v Evropě. Mohl byste přiblížit činnost aliance EuroACE? Aliance EuroACE sdružuje v současnosti patnáct firem působících na evropském trhu. Společným cílem je podpořit udržitelné využití energie v budovách. Členské společnosti představují různé segmenty trhu – jsou to výrobci i poskytovatelé služeb, jejichž zaměření souvisí s efektivním využitím energie v budovách. Nezaměřujeme se na určité technologie – věříme, že komplexní přístup je jedinou správnou cestou ke snížení energetické náročnosti budov. Jedním z našich hlavních cílů je ovlivňovat politiku EU týkající se budov. Během posledních let jsme si všimli, že existujícím budovám se ve srovnání s novostavbami věnuje malá pozornost – například úsporná opatření se ve velké míře týkají pouze nových budov. Jako reakce na tento nedostatek vznikla kampaň Renovate Europe. Zapojily se do ní všechny společnosti EuroACE a tři externí organizace. Cíl této kampaně je jednoznačný – zajistit, aby energetická náročnost budov byla do roku 2050 snížena o 80 % proti stavu v roce 2005. V současnosti probíhá kampaň na úrovni individuálních politických jednání, ale máme ambice rozšířit

kampaň do všech členských států, a to pravděpodobně v roce 2014. Záleží, jak se bude činnost postupně vyvíjet a jak proběhne schvalování evropské směrnice o energetické účinnosti. Určitě bychom ale chtěli, aby se kampaň na renovaci budov postupně rozběhla i na národních úrovních. Situace týkající se stávajících budov a jejich energetické náročnosti je často skutečně špatná. Máte nějaká doporučení, která by motivovala vlastníky k renovacím? Pokusím se to shrnout. Myslím si, že lidé by skutečně měli budovy renovovat. V prvé řadě proto, že jim to sníží náklady na energii. Za druhé jim to zvýší komfort bydlení. A za třetí je to obecně prospěšné pro společnost – dojde ke snížení emisí CO2 a zvýšení energetické nezávislosti země. Navíc se tím výrazně stimuluje ekonomika v místě renovace – vznikají nová pracovní místa, místní řemeslníci mají práci, atd. Existuje více důvodů, proč renovovat. Proč se tedy příliš nerenovuje? S touto otázkou zápasíme. Ve většině zemí EU existují prostředky a nástroje pro stimulování, podporu renovací. Bohužel se ale ukazuje, že existuje celá řada faktorů, které vlastníky od renovací naopak odrazují. V prvé řadě mají lidé strach, zda jim renovace přinese očekávané výsledky – pochybují o tom, zda má renovace smysl. V tomto směru je třeba vyvíjet další aktivity a zvýšit in-

formovanost veřejnosti. Cíleně přinášet informace až k lidem, přiblížit jim příklady úspěšných realizací – ať už formou osobních rozhovorů, pomocí sociálních sítí či internetových stránek. Dalším důvodem proti uskutečňování renovací, jenž od lidí slýcháme, je fyzický vznik nepohodlí – přítomnost prachu, nečistot, narušení jejich soukromí. Přímo to souvisí se skutečností, že stavební průmysl je v oblasti renovací málo efektivní a nemá dobrou pověst – přestože má být zakázka hotová za čtyři týdny, není hotová ani za šest a často ani za osm týdnů. Jde tedy o řetěz souvisejících důvodů, s nimiž je třeba pracovat – zlepšit špatnou pověst stavebních prací i firem, zapojit do tohoto řešení nejen poskytovatele služeb, ale i výrobce a dodavatele materiálů. Dalším důvodem, proč se budovy málo renovují, je nevyužívání vhodného okamžiku. Moment prodeje, změna vlastnictví – takové příhodné okamžiky je třeba využít. Nelze ještě opomenout čtvrtý, avšak velmi podstatný důvod – renovace nemají podporu v platných předpisech. Možná by bylo vhodné lidi víc než jen motivovat, protože v celkovém zhodnocení pak jde o přínosy celé společnosti. Zde tedy vidíte vhodný prostor pro uplatnění směrnic EU? Ano, podle mě má Evropská komise v tomto směru velmi jasnou vizi a dobrou strategii a tu podporuje vydáváním tzv. roadmaps, podrobných plánů. V současnosti máme například plán pro

autor: doc. Ing. Vladimír Kočí, Ph.D.

Jak na uhlíkovou stopu – úvod do problematiky

Uhlíková stopa se v poslední době stává termínem, který opustil kuloáry odborníků na životní prostředí a stal se nejen pojmem mediálně známým termínem, ale i předmětem obchodu ve formě uhlíkových povolenek či nástrojem marketingu. Podívejme se podrobněji, co to vlastně uhlíková stopa je a jaká je její vypovídací hodnota. Uhlíková stopa je index popisující, jak velké množství plynů bylo v důsledku určité činnosti vypuštěno do prostředí. Jednotkou uhlíkové stopy je kg CO2 ekvivalentu. Oxid uhličitý byl zvolen jako referenční látka pro vyjadřování schopnosti všech skleníkových plynů zadržovat v atmosféře energii. V současné době známe několik desítek skleníkových plynů. Na celkové míře antropogenního skleníkového jevu se zhruba z poloviny podílí CO2 a zbytkem všechny ostatní skleníkové plyny (methan, oxid dusný, freony a další látky). Zaměříme-li se ve snahách po snížení narůstajícího skleníkového jevu pouze na CO2, budeme tedy řešit problém v nejlepším případě maximálně z poloviny. Významným skleníkovým plynem je rovněž vodní pára, její atmosférická bilance je ovšem na lidských aktivitách prakticky nezávislá. Dle ISO 14067 se uhlíková stopa určuje na základě výstupů ze studie životního cyklu – LCA, provedené dle ČSN EN ISO 14040/44. Certifikovaným dokumentem obsahujícím informace o uhlíkové stopě určitého výrobku je environmentální prohlášení o produktu (EPD – Environmental Product Declaration), jež se sestavuje na základě studie LCA a musí být vytvořeno podle ČSN ISO 14025.

Hodnota uhlíkové stopy Co nám vlastně hodnota uhlíkové stopy říká? Jak již bylo uvedeno, jedná se o index vyjadřující schopnost emisí

skleníkových plynů zadržovat energii, schopnost posilovat skleníkový jev. Poněkud nešťastně se tomuto jevu dnes říká globální oteplování. Zvýšení energie v atmosféře totiž nemusí vést k oteplení, a když už ano, oteplení nemusí být globální. Existují určité modely popisující, jak se změní globální klima v důsledku změny intenzity skleníkového jevu. Kauzální vztah se v tomto případě však obtížně vyhodnocuje. V metodě LCA se řeší tento případ rozdělením environmentálních dopadů do dvou skupin, na midpointy a na endpointy. Midpointové modely jsou založené na hodnocení měřitelných vlastností samotných emisí. V případě skleníkových plynů se jedná právě o schopnost zadržovat energii. Tyto modely sice nevyčíslují reálné škody v prostředí a jejich výsledky se obtížněji interpretují na reálné prostředí, mají však robustní přírodovědný základ. Jedná se o modely založené na co možná nejexaktněji měřitelných vlastnostech elementárních toků. Endpointové modely vyčíslují vztah mezi emisí škodlivé látky, např. CO2, a konečným projevem poškození životního prostředí, a to například četností extrémních jevů počasí. Současný vědecký konsensus tvrdí, že nárůst skleníkových plynů, posilování skleníkového jevu (midpoint), má celou řadu nežádoucích důsledků, jako je tání ledovců, náhlé změny počasí, lokální i regionální změny klimatu, rozšíření malarických oblastí, desertifikace a další (endpointy). Je tedy zřejmé, že snížením emisí ekvivalentů CO2 předcházíme zhoršování nežádoucích environmentálních jevů.

To ovšem zdaleka nemusí stačit. Na uvedených problémech se totiž podílejí i jiné faktory. Ozónovou dírou například vstupuje do atmosféry větší množství sluneční energie. Změny v hospodaření s vodou v krajině mohou lokální i regionální klima ovlivnit podstatně více než emise skleníkových plynů. Globální oteplování tedy není totéž co klimatická změna. Co z toho plyne v případě snahy o snižování environmentálních dopadů budov? Snižujme uhlíkovou stopu, ale nezůstávejme pouze u toho. Existují další environmentální problémy související s výstavbou či provozem budov, které je třeba řešit. Namátkou zmiňme emise kyselinotvorných látek, nadbytek živin, tvorbu fotooxidantů či uvolňování toxických látek do prostředí. Zjištění správné hodnoty uhlíkové stopy budovy či stavby obecně je analytický úkol, vyžadující značné množství externích dat, na první pohled nesouvisejících s danou stavbou. Je totiž třeba sestavit podrobné schéma všech výrobních procesů, všech vstupů a výstupů souvisejících s danou stavbou, tedy zjistit, jaké emise byly uvolněny do prostředí při výrobě stavebních materiálů a konstrukčních prvků i jaké emise byly vypuštěny při výrobě energií a paliv potřebných k provozu budovy. Zjednodušeně řečeno, je třeba mít data o uvolnění emisí a spotřebě surovin během celého životního cyklu stavby. Tento úkol se řeší metodou posuzování životního cyklu – LCA. Výstupem studie LCA je pak informace, jaké problémy životního prostředí celkem jsou stavbou dotčeny a v jaké míře. Při určování 6–7

uhlíková stopa

autorka: Petra Šťávová

1 Ulice Greenwatt Way v hrabství Berkshire nedaleko Londýna 2 Studie umístění jednotlivých domů a komunitního centra

gie. V minulém roce také zvítězil v soutěži Utility Industry Achievement Award. Orientace domů Jedním z prvních kroků návrhu bylo zvážit orientaci jednotlivých bytů. Jižní orientace přináší větší solární zisky a je optimální pro získávání solární energie. Nicméně v rámci urbanistického celku často není možné dosáhnout u bydlení čistě jižní orientace. V tomto případě přicházela v úvahu orientace fasád na východ a západ, což představuje velkou výzvu jak pro pasivní standard domu, tak i pro návrh solárního systému. Konstrukce domu Aby bylo možné lépe pochopit různé aspekty výstavby s nulovou uhlíkovou stopou, mají čtyři domy lehkou dřevěnou konstrukci ze sendvičových panelů, zbytek domů pak tradiční zděnou konstrukci. Pro dosažení minimálních energetických ztrát bylo nutné řešit při návrhu i samotné stavbě domů různá úskalí.

Snižování energetické náročnosti

1

Greenwatt Way – ulice s nulovou uhlíkovou stopou Diskuze o domech s téměř nulovou spotřebou energie zaujala nejen odbornou, ale i širší českou veřejnost. Zatímco v České republice jsou realizace takto definovaných domů stále spíše hudbou budoucnosti, ve Spojeném království jsou o několik kroků dále. Kromě spotřeby energie se britské stavební společnosti již cíleně zaměřují i na emise CO2. Nedaleko Londýna tak vznikla ulice s nulovou uhlíkovou stopou. Projekt Greenwatt Way ve Sloughu (hrabství Berkshire) je i s ohledem na razantní přístup ke snižování emisí CO2 v Anglii unikátní – představuje výzkumný, ale přitom plně funkční projekt ulice s řadovými obytnými domy. Jednotlivé budovy splňují nejvyšší standard udr-

žitelnosti, definovaný britským předpisem Code for Sustainable Homes, a to úroveň Code 6. Cílem projektu bylo zjistit, co představuje dům s nulovou uhlíkovou stopou nejen pro developera, ale i obyvatele domu a lokalitu, kde je dům postaven.

Popis projektu Ulici Greenwatt Way tvoří celkem osm řadových domů s deseti byty o podlahové ploše od 45 do 94 m2. Součástí komplexu je i komunitní centrum, jež slouží k setkávání obyvatel, jako informační

centrum, a také jako výtopna – v domě je umístěn zdroj tepla i akumulační nádoba pro centrální ohřev teplé vody. Celkový rozpočet projektu činil 3,65 mil. liber, což je relativně vysoká částka – zahrnuje však nadstandardní vybavení domů pro výzkumné účely. V ceně je například několik zdrojů tepla, podrobné monitorování energetických ukazatelů a práce výzkumného týmu. Výstavba ulice byla dokončena na konci roku 2010, od té doby probíhá v domech detailní monitorování spotřeby energie a parametrů vnitřního prostředí. Spolu s informacemi od obyvatel mají získané poznatky sloužit pro zlepšení návrhu budoucí výstavby budov bez emisí CO2. Projekt získal několik významných ocenění, například cenu H & V Award 2011 jako projekt roku s využitím obnovitelné ener-

Původním záměrem bylo izolovat střechu na úrovni trámů, ale méně kompaktní prostor znamenal vyšší tepelné ztráty, a tak byla navržena izolace na úrovni stropu místností. K dosažení minimálních energetických ztrát bylo třeba použít systém nuceného větrání s vysokou účinností zpětného získávání tepla. Menší střešní okno umístěné nad schodištěm slouží nejen pro osvětlení schodiště, ale i pro odvod horkého vzduchu v létě, čímž se umocňuje provětrávání vnitřního prostoru a odvod nežádoucího tepla. Velký důraz se kladl na vzduchotěsnost konstrukcí – všechna místa případných netěsností byla pečlivě utěsněna, což vedlo k dosažení těsnosti překračující předepsané požadavky. Tradiční otvory pro poštovní schránku či satelitní anténu byly uváženy a pokud možno zrušeny – například poštovní schránka stojí mimo dům.

Jediným nedořešeným případem tak zůstala samouzavírací záklopka pro vstup koček. Pozornost byla věnována například i sklápěcím vstupům na půdu, jež mohou výrazně narušit vzduchotěsnost domu. Pro splnění nejvyššího kódu předpisů (Code 6) bylo třeba dodržet součinitel prostupu tepla menší než 0,8 W/(m2.K). Nepodařilo se jej dosáhnout u střešních oken, problém byl i u vstupních dveří. Podle návrhu i monitorování spotřeby energie mají domy v současnosti o 90 % nižší spotřebu energie než domy běžné výstavby a o 80 % nižší spotřebu než domy postavené podle předpisů platných v roce 2006. Velmi nízkou spotřebu energie tak může v domě pokrýt jedno menší otopné těleso umístěné v přízemí, otopné těleso pro vysoušení ručníků v koupelně a mírný dohřev větracího vzduchu. Pro maximální využití tepelné energie vyrobené bez emisí uhlíku jsou téměř všechny pračky a myčky vybaveny jak vstupem studené, tak teplé vody. Při přebytku tepla v centrálním systému (například v létě) se tak při mytí nádobí a praní prádla ušetří energie na ohřev vody.

Hospodaření s vodou Většina domů má zabudovaný systém pro recyklaci odpadní vody z koupelen – odpadní voda ze sprch a van se sbírá a později využívá ke splachování toalet. Navíc se využívá i zpětné získávání tepla z odpadní vody – slouží k předehřevu venkovního vzduchu. Centrální systém hospodaření s dešťovou vodou sbírá a akumuluje vodu

8–9

vnitřní prostředí budov

realizace

autor: Ing. Roman Šubrt

Koncentrace CO2 ve školních budovách Tento článek vychází ze studie Mikroklima ve veřejných budovách jako důvod instalace rekuperace. Tato studie byla zpracována za finanční podpory Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2011 – část A – Program EFEKT. Oxid uhličitý je plynem produkovaným při respiraci živých tvorů a dále při spalování uhlíkatých sloučenin. Jde o bezbarvý plyn bez zápachu, těžší než kyslík, který je stálou součástí ovzduší. Při zchlazení na –78 °C ztuhne v bílou hmotu, tzv. suchý led. Dle vědců byla před několika sty lety koncentrace oxidu uhličitého okolo 250 ppm, nynější koncentrace v ovzduší ve volné přírodě je cca 400 ppm, a to v závislosti na tom, zda se jedná o město, venkov či přímořskou oblast. Pro vnitřní prostředí je definovaná limitní hodnota koncentrace oxidu uhličitého 1000 ppm. Tento limit zavedl Max Joseph von Pettenkofer. Z této hodnoty bylo odvozeno minimální množství větracího vzduchu 25 m3/hod na osobu v interiéru. V ložnici běžných rozměrů (cca 15–16 m2), kde spí dvě osoby, je ráno běžně naměřena koncentrace oxidu uhličitého okolo 3000 ppm. Vzduch vydechovaný dospělým člověkem obsahuje průměrně okolo 35 000–50 000 ppm oxidu uhličitého.

Zákonné požadavky Ve vyhlášce č. 20/2012 Sb., která novelizuje vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, je stanovena maximální přípustná koncentrace CO2 1500 ppm. Tento požadavek je ukazatelem kvality a intenzity větrání. V zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, se uvádí, že musí být splněny mikroklimatické podmínky na základních, středních, předškolních a školských zařízení s výjimkou školní

knihovny, pedagogicko-psychologické poradny a sociálně výchovných zařízení. Dále jsou provozovatelé povinni zajistit vnitřní prostředí pobytových místností v těchto stavbách tak, aby odpovídalo hygienickým limitům chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů, upravených prováděcími právními předpisy. V příloze 3 vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, je stanoveno množství čerstvého přiváděného vzduchu v rozmezí 20–30 m3 na žáka v učebnách. V tělocvičnách se pak pohybuje až okolo 90 m3. V nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, je uvedeno minimální množství přiváděného čerstvého vzduchu v roz-

sahu dle činností od 50 do 90 m3/hod. Přitom platí, že při přívodu 3,8 m3 vzduchu za hodinu činí koncentrace CO2 5000 ppm, při 8,5 m3 vzduchu již pouze 2500 ppm a při 25 m3 vzduchu za hodinu na osobu je výsledná koncentrace CO2 1500 ppm. Důsledky zvýšené koncentrace CO2 Při koncentraci oxidu uhličitého v interiéru nad 1000 ppm dochází obvykle k příznakům únavy či nesoustředěnosti osob. Vzduch s koncentrací oxidu uhličitého nad 1500 ppm v interiéru je považován za vzduch vydýchaný, a tudíž znehodnocený. Bezpečná hranice koncentrace oxidu uhličitého, jež nezpůsobuje člověku vážná zdravotní rizika, je 5000 ppm.

autor: Ing. Josef Pavlík

Školicí a výzkumné centrum Moravskoslezského dřevařského klastru Realizace pasivního domu výzkumného centra Moravskoslezského dřevařského klastru (MSDK) dospěla do své závěrečné fáze. Centrum vzniklo za účelem plnění tří funkcí: možnosti dlouhodobého sběru dat tepelně technických zařízení, názorného vzdělávacího nástroje a jako školicí středisko. Všechny tři tyto funkce definovaly konstrukci stavby. Tepelné zdroje V pasivním domě školicího střediska MSDK byla instalována výuková sestava tepelných zdrojů a systémů vytápění. Cílem bylo, aby sestava umožňovala po vymezený časový úsek provozovat vybraný tepelný zdroj včetně změn jeho vstupních a výstupních parametrů. U otopných soustav pak sestava musí umožnit po vymezený časový úsek regulovaný provoz s umožněním změn tepelných výkonů. Systém je sestaven tak, aby šlo měřit všechny potřebné veličiny, toky výkonů, a tepelné energie. Měření a regulace bude prováděna ve spolupráci s investorem a výstupy budou vyvedeny na PC s grafickým zobrazením daného schématu, zvoleného zdroje i otopné soustavy. Demonstrační instalované tepelné zdroje i zvolená otopná soustava se využijí i pro vytápění školicího střediska. Ve školicím středisku jsou instalovány následující tepelné zdroje: • přímotopný elektrokotel o příkonu 6 kW; • plynový kondenzační kotel o regulovatelném výkonu v rozsahu 2–10 kW; • automatický kotel na spalování pelet o výkonu cca 12 kW; • tepelné čerpadlo země/voda o výkonu 6 kW; • solární systém s vakuovými trubicemi o ploše cca 4 m2. Pro tyto tepelné zdroje lze proporcionálně měnit vstupní parametry topné

vody, u tepelného čerpadla pak i teplotu nemrznoucí směsi v systému odvodu chladu. Chlazení přebytečné tepelné energie se provádí vzduchovým povrchovým chladičem dimenzovaným na odvod cca 12 kW při teplotě okolního vzduchu 25 °C. V rámci stavby budou realizovány otopné soustavy: • desková otopná tělesa dimenzovaná na tepelný spád 50 °C/43 °C; • podlahové vytápění v 1.NP dimenzované na tepelný spád 40 °C/35 °C; • vytápění VZT dimenzované na teplený spád 50 °C/43 °C; • chlazení VZT dimenzované na tepelný spád 6 °C/2 °C; • ohřev teplé vody (TV) dimenzovaný na tepelný spád 55 °C/48 °C. Základem zařízení je akumulátor tepelné energie o objemu 800 l s integrovanou funkcí chladiče topné vody při přebytku tepelného výkonu. Tepelná energie se dodává z instalovaných tepelných zdrojů o teplotě dané využívaným zařízením. Výstup z akumulátoru je odebírán v nejnižším bodu o teplotě cca 35 °C. Pomocí směšovače lze nastavit požadovanou teplotu zpětné vody v rozmezí 35–65 °C. Odvod ztrátového tepla je zajištěn pomocí trubkového tepelného výměníku osazeného ve spodní třetině akumulátoru. Náplň nemrznoucí kapalinou umožní celoroční provoz venkovního chla-

diče o výkonu cca 12 kW s frekvenčně řízeným ventilátorem tak, aby teplota směsi při provozu neklesla pod 0 °C. Tepelné zdroje (elektrokotel, plynový kondenzační kotel, kotel na biomasu a tepelné čerpadlo) jsou napojeny do společného sběrného potrubí. Při výuce a provozu se předpokládá chod vždy pouze jednoho tepelného zdroje. Z tohoto důvodu je řízení teploty vstupní vody a měření tepla pro všechny zdroje společné. Solární systém využívá (pro zjednodušení schématu) napojení do systému nemrznoucí směsi. Při měření je chladicí ventilátor vypnut, v případě přebytku výkonu solárních panelů (což nastane v letním období i mimo provoz střediska) je pomocí ventilátoru zajištěn celoroční odvod přebytečného tepla. Nedojde tak k přehřívání solárního systému ani akumulační nádrže. Pro zdroj chladu pro vzduchotechniku je využito tepelné čerpadlo, chlad je odebírán z primárního systému TČ. Nemrznoucí směs o požadované teplotě je vyvedena do chladiče jednotky VZT. Snížením tepelného spádu na teplotu 3–6 °C je možno snížit v letním období teplotu vzduchu až na 12 °C a následně jej ohřát. Tímto způsobem lze názorně ilustrovat i odvlhčení vzduchu na hodnotu relativní vlhkosti cca 60 % při libovolných venkovních podmínkách. Topné soustavy odebírají potřebnou tepelnou energii z horních vrstev 10–11

realizace

autor: Ing. Pavel Šobra

1 2

energetickou koncepcí budovy, ke které přispívá řízením intenzity osvětlení s regulací venkovních žaluzií podle aktuální intenzity denního světla. Osvětlení v kancelářích, přednáškovém sále, na chodbách, v recepci i na fasádě ovládá řídicí systém Luxmate. Cílem aplikace řídicího systému je dosáhnout co nejvyšších úspor elektrické energie spotřebovávané osvětlovací soustavou při maximálním využití přímé i difúzní složky denního světla přicházejícího do místností okny. Ovládací prvky například řídí podle polohy slunce i jednotlivé okenní žaluzie. Osvětlení schodiště a chodby je vybaveno senzory pohybu, jež umožňují osvětlovat prostor jen v čase, kdy je to opravdu potřeba.

1

Systém osvětlení v budově s nízkou energetickou náročností Dům s názvem Otazník je podle pojetí investorské firmy INTOZA s.r.o., Ostrava, koncipován jako budova s nízkou energetickou náročností a splňuje požadavky pasivního domu. Jednoduchý a funkční půdorys umožňuje optimální využití prostoru a vytvoření kvalitního pracovního prostředí. Místnosti sociálního a technologického zázemí jsou umístěny podél odvrácené severní strany budovy. Zbývající prostor severní části objektu v přízemí při vstupu je využit pro recepci, v dalších podlažích

pak jako rohové kanceláře. Ostatní části objektu zabírají podél fasád libovolně dělitelné kancelářské prostory, propojené navzájem, a také se zázemím vnitřní komunikační halou.

Pro to, aby budova splnila kritéria pasivního domu, má její konstrukce velmi nízký součinitel prostupu tepla a v plášti byly minimalizovány prosklené plochy. Před přílišným tepelným ziskem v létě a pro

omezení nočních tepelných ztrát v zimě jsou okna opatřena účinným venkovním stíněním s regulací. Žaluzie jsou využity nejen ke stínění, ale díky odrazu i pro získávání významného podílu denního světla. Slavnostní otevření budovy proběhlo v září roku 2011. Budova kromě tradiční funkce plní i úlohu školicího střediska a sama slouží jako vzorová ukázka budovy s nízkou energetickou náročností.

Systém osvětlení Světelné řešení firmy Zumtobel Lighting s.r.o. bylo připraveno v souladu s celkovou

Instalovaná svítidla Světelné řešení chodeb využívá kromě umělého i denní světlo. Svítidla FD 1000 typu downlights spolu s pohybovými čidly a regulací hladiny osvětlení zajišťují dostatek světla pro pohyb osob. Na chodby navazují schodiště vybavená svítidly Perluce. Svítidla mají strohý průmyslový design, jenž koresponduje s přiznaným betonem schodiště. I tam jsou instalována čidla pro docílení co nejvyšší úspory energie. Kanceláře a přednášková místnost opticky sjednocují závěsná svítidla Eleea. Tato svítidla se vyznačují kvalitní optikou a výrazně vyšším podílem přímé složky světla (75 %), což zaručuje efektivní nasvětlení pracovních prostor. Nepřímou složku světla (25 %) doplňuje denní světlo pomocí natáčení horní třetiny žaluzií, a to i v čase, kdy je spodní část žaluzií zrovna využita ke stínění. Tato funkce bývá nazývána 3D ovládání žaluzií. Systém nouzového osvětlení Onlite Resclite využívá zdroje LED. Ty zajišťují úsporný provoz a vysokou životnost systému. Vysokovýkonným 2,4 W LED čipům zajišťují optimální tepelné podmínky výkonné chladiče. Systém optiky (čočka a zrcadla) zajišťuje distribuci světla s docílením požadovaných bezpečnostních hodnot. V chodbách a na schodištích jsou použita svítidla z typové řady Resclite.

Noční osvětlení fasády svítidly Bega Osvětlení schodiště svítidly Perluce

Regulace Systém regulace osvětlení Luxmate přebírá v budově více úkolů, především řídí jednotlivá svítidla v závislosti na intenzitě denního osvětlení. Sofistikovaný centrální senzor denního světla na střeše budovy v podobě meteostanice měří s rozsahem 360° intenzitu a úhel dopadu přímého slunečního záření i difúzního světla dopadajícího na budovu. Na základě dat dodaných čidlem jsou individuálně řízena jednotlivá svítidla v budově (systém stmívání). Díky tomu je do místností přiváděno pouze tolik umělého světla, kolik je podle požadavků v technických normách nutné pro dostačující osvětlení pracovního prostoru. Systém Luxmate také koordinuje řízení venkovních žaluzií. Každá žaluzie je ovládána individuálně podle slunečního záření dopadajícího na fasádu a podle aktuální výšky postavení slunce. Na jedné straně se tím dosahuje vysoké efektivity využití denního světla, na druhé straně zajišťuje systém řízení optimálního osvětlení prostoru v závislosti na denní a roční době. Na základě propojeného digitálního řízení jsou kdykoliv k dispo-

2

12–13

navrhování staveb

certifikace

autor: Ing. arch. Boris Vološin

autor: Chris Owen, MBA

Building Information Modeling v architektonické praxi

Certifikace BREEAM v České republice

Na trhu v posledním období vznikla reálná poptávka po novém druhu produktu: Informačním Modelu Budovy (BIM). Klienti i stavební firmy tyto modely požadují a mají jasnou představu, proč jsou tyto modely pro ně výhodné.

Evropští investoři a nájemci začínají stále více uznávat výhody, které přináší zavádění opatření na podporu udržitelnosti. Tento trend pak vede ke zvýšení poptávky po mezinárodních „zelených“ certifikátech budov, jako je LEED, BREEAM či DGNB. Certifikát LEED je sice obecně dobře známý, má však určitou nevýhodu ve svém zaměření na trh a podmínky USA, jež jsou pro oblast České republiky dosti vzdálené. Pro ČR je bližší v tomto směru německá certifikace DGNB, nebo britský systém BREEAM.

Architekti se snaží na tento požadavek aktivně reagovat. Seznamují se s dostupnými aplikacemi pro tvorbu modelů BIM. Hledají to správné řešení a postupně zavádějí BIM do svých praxí, kde jsou postaveni před zcela nové a doposud neznámé problémy. Je zřejmé, proč je komplexní informační model budovy ve srovnání se standardní dokumentací pro klienta výhodný. BIM je v podstatě přehledná databáze, kde jednotlivé objekty-produkty mají svou jedinečnou identifikaci, vykazují se v tabulce a jsou provázané se svou reprezentací ve 3D. Navíc je možné pracovat i s časovým rozměrem. Rozdíl proti standardní databázi je ten, že je k dispozici grafické zobrazení této databáze ve formě projektové dokumentace. Klient si tak dokáže každý prvek v kterémkoliv výkazu pouhým kliknutím hned najít. Zjistí, kde je v projektu umístěn, zda je správně zkoordinován a získá o něm i další potřebné informace. Prostřednictvím BIM získává jasnou vizuální a následně i cenovou představu o finálním výrobku, se kterou může dál pracovat. Tyto informace pak může velice účinně použít v komunikaci s realizační firmou. Dokáže na model BIM nahlížet různými způsoby. Pokud mu chybí nějaký řez nebo pohled, model mu ho poskytne. Dokáže vygenerovat na základě filtrů i další informace, které by trvalo hodiny ručně zpracovávat.

Pojmy 4D a 5D Na pojmy 2D a 3D jsme si již navykli. V posledním období se však často potkáváme s označením 4D a 5D. Od systému práce s výkresy ve 2D jsme se postupně

posunuli k modelům 3D. Dimenze 4D je jenom další logický krok. Čtvrtou dimenzi 4D, kterou vnáší tvůrci do svých modelů BIM, označujeme jako časový aspekt. Dimenze 5D pak znamená další rozšíření modelů o cenový parametr. Za účelem vytvoření modelů 4D a 5D je již nutné použít specializovaný software, určený k plánování výstavby. Podkladem je model BIM vytvořený architektem v aplikaci BIM. Na tento model následně umí navázat odborníci na plánování výstavby a vytváří svůj tzv. model výstavby. Ten obsahuje proti modelu vytvořenému architektem právě informace o čase, nákladech a dalších postupech souvisejících s výstavbou. Pokud architekt zpracuje projekt ve 2D, vytvářejí si modely výstavby plánovači výstavby sami. Tato služba klienta samozřejmě něco stojí a u velkých projektů je vytvořit model i velice časově náročné. Proto je výhodnější, pokud lze model výstavby založit již na hotovém modelu BIM od architekta. Jelikož úkoly plánování a naceňování přesahují možnosti aplikací BIM určených pro architekty, neboť jsou zejména zaměřeny na tvorbu modelů a architektonických návrhů, představují nástroje pro tvorbu modelů výstavby většinou samostatné aplikace, které podporují celou řadu formátů BIM. S rozvojem modelů BIM průběžně vzniká celá řada softwarových aplikací, které umí na modely BIM navázat (např. TEKLA či VICO OFFICE). Časový parametr může představovat celou řadu údajů, například kdy bude či kdy byl prvek skutečně osazen, jak dlouho bude trvat jeho výstavba, zda už je na staveništi apod. Kromě parametrů čas a cena

je však možné jít ještě dál. Nejenom že je možné si model prohlédnout a vidět, jak bude stavba vypadat, až bude dokončená, a to tak, jak to vidí architekt ve své aplikaci BIM, ale lze se podívat i na stav plánované výstavby v libovolném čase. Je možné sledovat tok financí i materiálů. Lze zjistit, kolik betonu bude třeba ve vybraném časovém úseku v určité části stavby. V čase je možné animovat postup výstavby, výstavbu plánovat, organizovat dodávky a obecně kontrolovat postup výstavby. Model výstavby zůstává tedy aktivní v průběhu celého procesu realizace a jsou do něj průběžně zaváděné veškeré informace. Výstavba se navíc dá pomocí specializovaného software plánovat pro jednotlivé zóny. Cenové plánování je možné provázat s plánováním dodávek materiálů a výrobků podobně rovněž pouze pro vybrané úseky. Systém na základě vyznačených zón dokáže stanovit nutné výměry a spotřeby materiálu, počet pracovníků a podobně. Zhotovitel je schopen porovnávat skutečný stav výstavby se svým plánem. V podstatě lze mluvit o kompletní virtualizaci výstavby v čase i prostoru. Podobně vytvořený model tedy získává úplně jinou informační hodnotu. Je jasné, že stavební firmy, jež se touto cestou vydávají, požadují od architektů modely BIM.

Výhody a nevýhody BIM v praxi Tuto otázku si klade spousta architektů, kteří o přechodu na BIM uvažují, ale i ti, kteří aplikace BIM již implementovali. Pokud chce architekt klientovi nabídnout model BIM, nutně potřebuje softwarový

Nedávná studie společnosti Price Waterhouse Coopers obsahující analýzu dat shromážděných institucí RICS (Royal Institution of Chartered Surveyors) v roce 2011 ukázala, že v České republice probíhá nejrychlejší vývoj certifikací budov v EU, a to i přesto, že má certifikace v tuzemsku malou tradici. Studie také zjistila, že britská certifikace BREEAM je přední evropskou certifikační metodou pro komerční budovy. Obecně certifikace budov přináší pro investory následující možnosti: • na trhu stimuluje poptávku po šetrných budovách s malým dopadem na životní prostředí; • jistotu, že v budově jsou využity osvědčené a vyzkoušené principy udržitelnosti; • inspiraci pro hledání inovativních řešení, jež minimalizují dopad budovy na životní prostředí; • standard, který překračuje minimální požadavky v předpisech; • pomáhá snížit provozní náklady, zlepšit pracovní a životní prostředí v budovách; • rozvoj firemních a organizačních cílů týkajících se ochrany životního prostředí.

Mezinárodní vývoj Certifikace BREEAM (Building Research Establishment Environmental Assessment Method) byla vyvinuta koncem 80. let minulého století. Velmi rychle našla uplatnění ve Velké Británii a pak i v zahraničí. Například americká certi-

fikace LEED byla v roce 1998 odvozena z principů BREEAM. Aktuální verze BREEAM, jež našla uplatnění i v ČR, je certifikace BREEAM Europe Commercial 2009. Ta zahrnuje administrativní, komerční a průmyslové budovy. Certifikaci je možné použít i pro jiné typy nových budov, a to pomocí upravené verze BREEAM International. Pro hodnocení a porovnání stávajících budov je navíc dostupná metodika BREEAM In Use.

Hodnocené kategorie I když hlavní charakteristiku představuje energetická účinnost, jež na sebe strhává většinu pozornosti, komplexní hodnocení environmentálního dopadu budovy zahrnuje mnohem více aspektů. BREEAM hodnotí devět kategorií podle jejich relativního vlivu na životní prostředí: • energie (19 %), např. energetická účinnost; • zdraví a pohoda prostředí (15 %), např. denní osvětlení a možnost přirozeného větrání; • materiály (12,5 %), např. použití materiálů s nízkým dopadem životního cyklu na životní prostředí; • management (12 %), např. environmentální dopady výstavby; • znečišťující látky (10 %), např. použití vhodného chladiva a emise sloučenin NOx; • využití půdy a ekologie (10 %), např. zmírnění dopadu na životní prostředí;

• doprava (8 %), např. dostupnost veřejnou dopravou a podpora ekologických způsobů dopravy (kolo, elektromobil); • odpad (7,5 %), např. stavební odpady a využití recyklace; • voda (6 %), např. úsporné spotřebiče a opatření pro detekci úniku vody. Při hodnoticím procesu je zjištěno souhrnné skóre, které je převedeno na celkové hodnocení; například > 70 % = výborný, > 55 % = velmi dobrý.

Specifika certifikace BREEAM Hlavním rysem certifikace BREEAM je přidělování kreditů za výkonnostní kritéria, a to i nad rámec místních stavebních předpisů. V praxi to znamená, že žádné kredity nejsou přidělovány za pouhé dodržení platných předpisů. Konkrétní příklad: BREEAM uznává českou národní metodiku výpočtu EPC (Energy Performance Contracting) a kancelářskou budovu s energetickou spotřebou 90 kWh/m2 by ocenil kredity na základě 50% zlepšení proti požadované hodnotě 182 kWh/m². Stanovení energetické náročnosti budovy dynamickou simulací a modelováním je také možné. Pro ostatní kritéria je vydán referenční list BREEAM pro Českou republiku, který obsahuje platné české i evropské předpisy. Projektanti a dodavatelé se tak mají na co odkazovat. Je zřejmé, že jde o dynamic14–15

analýza

autor: Mgr. Ing. Milan Cikánek

Marginálie k současným cenám energií a výhled Současnou cenovou hladinu energetických surovin a energií formoval vývoj zhruba sto dvacet let. Ceny energetických surovin se zvyšovaly absolutně. V některých dobách šlo o zvyšování cyklické. Vždy však stoupaly vyšším tempem než ostatní statky. Někteří ekonomové usuzují, že vývoj cen se děje v cyklech, přičemž v úsecích zvýšené aktivity se probuzené ceny energií a strategických kovů zvedají až o 30 %. Významné bylo například období od světové ekonomické krize v roce 1929 – trvající řekněme do roku 1950 – spojené s usazováním se německé ekonomiky v Evropě. Výrazné bylo také období, kdy poskočily ceny ropy mezi roky 1964–1979 a vedly k válkám na Blízkém východě. Poslední cyklus rychlejšího růstu cen kovů a energetických surovin začal po roce 2002 a je spojen se zesílením asijských trhů. Přinesl vzestup cen ropy, oceli i šrotu. V této době energetické suroviny růstem své vzácnosti měnily i ceny zemědělských produktů jako možného obnovitelného paliva, jak lze doložit srovnáním časových řad cen ropy a pšenice nebo kukuřice v relaci cenových indexů. Poslední a dosud panující cyklus zvedal výrazně ceny stavebních prací v České republice. Například ve 2. čtvrtletí roku 2005 si mezičtvrtletně (podle ČSÚ) vynutila cena vstupů zvýšení ceny stavební práce nazvané výztuž svislých mostních konstrukcí z betonářské oceli, a to z 29 778 Kč na 35 869 Kč za tunu. To je mezičtvrtletní skok ceny díla o 20,45 %. Vlna cyklu, převyšující ostatní inflaci, trvá a pozici stavebnictví zhoršuje [2].

Nerovnoměrnost vývoje cen Nerovnoměrnost vývoje cen lze dokládat na indexních schématech – spotřebních koších – na nichž se začala měřit inflace

v Itálii v polovině 18. století. Výdaje na energie do první světové války nevyčnívaly, nepředstihovaly inflaci ostatní spotřeby. Například Miguel de Cervantes Saavedra v první kapitole svého slavného románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha uvádí jakýsi spotřební koš, v němž energie vůbec nejsou. Don Quijote spotřebovává: …tři čtvrtiny příjmů na skrovné jídlo, hovězí a holoubata, zbytek na oblečení. O spotřebě energetických surovin není v románu ani slovo, spotřeba na energie činila až do poloviny 19. století nevýznamný díl výdajů. Spotřebu a cenu energetických surovin vyrobil průmysl a železnice, pak automobilový průmysl. Cena ropy i dalších energetických surovin v každém ze tří uvedených cyklů rostla rychleji než ceny jiného zboží. Vlivem cen ropy rostly podle zákonů substituce i ceny těch zdrojů energie, které mohly ropu nahradit. Nesymetričnost vývoje cen, vyšší inflaci u té či oné komodity lze však dokládat i z antické a středověké literatury. Ve válkách rychleji rostly ceny potravin. V Zápiscích o válce občanské Gaius Julius Caesar zaznamenal, že krátkodobým zastavením dopravy ve válce na rozdíl od jiného zboží …stoupla cena obilí. Tento stav se zpravidla ještě zhoršuje nejen pro okamžitý nedostatek, nýbrž i z obavy před budoucností… Naši lidé se potýkali s velkým nedostatkem základních životních potřeb. Často měli lidé v takových situacích za to, že vychýlení ceny je jakousi hanebností, proti které lze zakročit. Například okolnost, že vyšší poptávka nutně zvedá ceny, brali Francouzi

po takzvané malé době ledové (extrémně mrazivému počasí ve druhé polovině 18. století) jako rozmar spekulantů. Mínili, že cenu lze vrátit na původní hladinu ráznou rukou. Neuznávajíce zdražení obilí, kterého bylo vzhledem k mrazům méně, přepadali dobří lidé dopravovanou pšenici a rozebírali si ji s naivním určením „správných“, tedy již archaických, ekonomicky neúnosných cen. Zmatené útoky hladových lidí na vozy obchodníků se zásobami více méně přerostly v roce 1789 v revoluci, v násilnou změnu systému řízení ekonomiky. Anarchie ekonomiky se zhroutila ne trhem, ale politicky, v thermidoru 1794. Nebyla posledním pokusem cenu nějakého spotřebního statku určit mocí.

Energie vytlačující jinou spotřebu Ceny energií vytlačují jinou spotřebu a hloubí jako kapky dopadající na kámen svou novou pozici. Jestliže odměna nominálně na rok ustrne a současně výdaje na elektrickou a tepelnou energii (plyn a ostatní paliva) vzrostou v domácnostech například o 5,9 %, musí domácnost hradit elektřinu na úkor koupě jiného zboží. Jak bylo uvedeno, růst cen energií převyšuje ostatní ceny dlouhodobě. Jen namátkou lze uvést několika dat z historie. V prosinci roku 1995 ve srovnání s prosincem roku 1994 byly ceny tepla vyšší o 17,3 %, elektřiny o 12 % a plynu o 10 %, ale celková inflace činila 9,1 % [5]. V roce1995 byly výdaje