Energetický průmysl Spojených států amerických v kontextu prvního ropného šoku

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Národní hospodářství

Energetický průmysl Spojených států amerických v kontextu prvního ropného šoku bakalářská práce

Autor: Tomáš Weiss Vedoucí práce: PhDr. Ing. Ladislav Tajovský, Ph.D. Rok: 2014

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Tomáš Weiss V Praze, dne 22. 5. 2014

Rád bych zde poděkoval panu PhDr. Ing. Ladislavu Tajovskému Ph.D. za jeho trpělivost a vstřícný přístup při vedení mé bakalářské práce.

Abstrakt V práci se zabývám tématikou vyvolání prvního ropného šoku kartelem OPEC na podzim 1973 a jeho důsledky pro americký energetický průmysl 70. let. Levná arabská ropa totiž představovala pro Spojené státy významný zdroj energie a její náhlý nedostatek odstartoval sérii tvrdých protikrizových opatření přijatých s cílem posílit domácí produkci ropy, snížit celkovou spotřebu energie, omezit zahraniční dovozy a podpořit rozvoj alternativních zdrojů. Metodou mé práce je analýza přijatých opatření a zhodnocení jejich vlivu na vývoj americké energetiky ve druhé polovině 70. let pomocí komparace se stavem před prvním ropným šokem. V závěru práce shrnuji výsledky mého zkoumání a posuzuji, do jaké míry byla přijatá opatření dostatečná a dokázala přispět ke zmírnění americké energetické závislosti. Klíčová slova: ropný šok, Spojené státy americké, energetický průmysl, dovoz ropy, alternativní zdroje JEL klasifikace: N52, N72, L71, Q38

Abstract The study deals with the first oil shock caused by OPEC in the fall of 1973 and its consequences for American energy industry in 70’s. The cheap Arab oil was a significant source of energy and its sudden lack launched series of tough anti-crisis actions in order to strengthen domestic oil production, reduce total energy consumption, limit imports and support development of alternative sources. The method of my study is analysis of the adopted actions and evaluation of their impact on the American energy industry development in the second half of 70’s using comparison with the situation before the first oil shock. The conclusion summarizes the results of my study and assesses how much the adopted actions were sufficient and contributed to the reduction of American energy dependence. Keywords: oil shock, United States of America, energy industry, oil import, alternative sources JEL classification: N52, N72, L71, Q38

Obsah ÚVOD ...........................................................................................................................................................1 1

SOUVISLOSTI PRVNÍHO ROPNÉHO ŠOKU ..............................................................................6 1.1 UDÁLOSTI NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ NA PODZIM 1973 .................................................................... 6 1.1.1 Role Spojených států v jomkipurské válce............................................................................7 1.2

2

OPEC A PRVNÍ ROPNÝ ŠOK........................................................................................................11 2.1 2.2

3

CESTA OPEC K MOCI .................................................................................................................. 11 VYVOLÁNÍ PRVNÍHO ROPNÉHO ŠOKU .......................................................................................... 13

DŮSLEDKY ROPNÉHO BOJKOTU .............................................................................................17 3.1 3.2

4

EKONOMICKÉ PŘÍČINY ROPNÉHO EMBARGA ................................................................................. 9

VLIV NA AMERICKOU ENERGETICKOU SITUACI ........................................................................... 17 EKONOMICKÉ DOPADY NA USA .................................................................................................. 19

ROPNÝ PRŮMYSL USA PŘED ROKEM 1973............................................................................22 4.1 STRUČNÝ VÝVOJ V 50. A 60. LETECH .......................................................................................... 22 4.1.1 Systém dovozních kvót .......................................................................................................23 4.2 4.3

5

VRCHOL DOMÁCÍ ROPNÉ PRODUKCE A ZMĚNA STRATEGIE ......................................................... 24 PŘEDVEČER PRVNÍHO ROPNÉHO ŠOKU ........................................................................................ 26

REAKCE SPOJENÝCH STÁTŮ NA ROPNÝ BOJKOT .............................................................29 5.1 VNITROPOLITICKÁ OPATŘENÍ ...................................................................................................... 29 5.1.1 Energetické úspory ..............................................................................................................30 5.2 ROPNÁ OPATŘENÍ ........................................................................................................................ 31 5.2.1 Výstavba Aljašského ropovodu ...........................................................................................32 5.2.2

Vytváření strategických zásob ropy ....................................................................................34

5.3 PŘÍKLON K NOVÝM ZDROJŮM ENERGIE ....................................................................................... 35 5.3.1 Rozvoj nukleární energie ....................................................................................................35 5.3.2

Obnovitelné energetické zdroje ...........................................................................................36

5.3.3

Restrukturalizace uhelné energetiky ...................................................................................37

5.4 6

„ENERGETICKÁ DIPLOMACIE“ ..................................................................................................... 38

ENERGETICKÝ PRŮMYSL USA PO ROCE 1973 .....................................................................40 6.1 6.2

ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ.............................................. 40 VÝVOJ SITUACE V AMERICKÉM ROPNÉM PRŮMYSLU .................................................................. 41

ZÁVĚR .......................................................................................................................................................45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .....................................................................................................50 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................................................56

Úvod Období od konce 2. světové války se vyznačovalo všudypřítomným dostatkem levné ropy, s níž nebylo nutné nijak významně šetřit. U průmyslově vyspělých západních zemí v čele se Spojenými státy americkými tak nevznikala přirozená potřeba zmírňování rychlého růstu spotřeby energie a diverzifikace jejich energetických zdrojů. Ekonomicky nevýhodné se jevilo také hledání nových nalezišť fosilních paliv a rozšiřování jejich domácí produkce, což přirozeně vedlo k jejich substituci levným importem ze zahraničí, především politicky nestabilního regionu Blízkého východu. O možnosti, že by někdo mohl ropné kohoutky utáhnout, se příliš nemluvilo. Ropný šok je dodnes z důvodu rozkolísanosti cen ropy a její politické významnosti ekonomicky často zkoumaná událost. Jedná se o specifický druh nákladového šoku, který lze definovat jako „prudký vzrůst cen ropy a jejích derivátů“1 a jehož následkem je skrze nedostupnost či zvýšení cen ropy pokles reálného HDP a současný růst cenové hladiny. První a současně nejintenzivnější ropný šok nastal na podzim roku 1973 v důsledku vystupňování konfrontace na Blízkém východě mezi arabskými zeměmi a Izraelem, do níž byly záhy coby spojenecká země Izraele zataženy také Spojené státy americké. Americká účast v arabsko-izraelské krizi zapříčinila spolu s ostatními ekonomickými a politickými faktory tvrdou a bezprecedentní reakci ze strany Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC)2 v podobě koordinovaného snížení jejich ropné produkce3 a uvalení totálního ropného embarga na podporovatele izraelského státu.4 Tyto kroky měly za následek takřka čtyřnásobné zvýšení cen ropy na světových trzích během pouhých šesti měsíců.5 První ropný šok, jenž je široce interpretován jako milník historie cen ropy, nicméně nebyl jediným ropným šokem, kterým byl svět ve druhé polovině 20. století konfrontován. V listopadu

1

PEČENKA, Marek; LUŇÁK, Petr (a kol.): Encyklopedie moderní historie, 3. rozšířené vydání. Praha: Nakladatelství Libri, 1999, str. 424 2 Organization of the Petroleum Exporting Countries 3 Tento krok způsobil takřka 10% pokles na straně nabídky na světovém ropném trhu. HEVLER, Otakar: The Impact of Oil Price Changes on Economic Growth. Praha: Vysoká škola ekonomická, nakladatelství Eoconomica, 2003, str. 6. 4 Největším adresátem ropného bojkotu se staly přirozeně Spojené státy. Sankce byly však uvaleny také na Nizozemsko, Portugalsko, Dánsko a další země za různé formy podpory Izraele či spolupráce s USA. YERGIN: The Prize…, str. 613. 5 Světová cena ropy vzrostla mezi říjnem 1973 a lednem následujícího roku z 3,01 na 11,65 dolaru za barel. CHALABI: OPEC at…, str. 10.

1

1978 svrhla v Íránu6 islámská revoluce zdejšího proamerického šáha a významně omezila těžbu a export íránské ropy. Vzniklý 9% deficit světové ropné nabídky sice kompenzovalo adekvátní navýšení těžby producentů mimo OPEC, avšak přesto v důsledku šířící se paniky světové ceny ropy skokově stouply o více než 20 dolarů za barel.7 Události z Íránu ze sklonku 70. let vstoupily do dějin jako druhý ropný šok. V následujících dvou dekádách byly USA a ostatní západní země konfrontovány ještě s několika dalšími nenadálými nárůsty cen ropy pramenících z politické nestability na Blízkém východě,8 z nichž nejvýznamnějším se stal tzv. třetí ropný šok způsobený invazí iráckých vojsk do nepoměrně bohatšího Kuvajtu v roce 1990.9 Žádná z těchto událostí včetně druhého ropného šoku však již nikdy nepřekonala rozměry a důsledky ropného embarga z podzimu 1973. Primárním impulsem pro zvolení dané tématiky byl můj zájem o fenomén prvního ropného šoku a v něm hrající roli Spojených států a ropného kartelu OPEC. V rámci rozšíření práce do ekonomické roviny jsem zvolil analýzu dopadů tohoto jevu a následných protikrizových opatření na americký energetický průmysl. Vzhledem ke skutečnosti, že v 70. letech započaté plány na zbavení se závislosti na levné ropě prostřednictvím rozšíření vlastní ropné produkce a rozvoje alternativních zdrojů energie kulminují dodnes, považuji tuto ekonomicko-politickou tématiku z hospodářských dějin Spojených států i dnes, na počátku 21. století, za vysoce aktuální a hodnou podrobnějšího zkoumání. Ve stanovené hypotéze, kterou se ve své práci pokusím ověřit, konstatuji, že první ropný šok se stal přelomem v energetické politice Spojených států amerických a vyvolal adekvátní americkou reakci, jež přispěla ke zvýšení jejich energetické soběstačnosti, diverzifikaci ropného importu ze zahraničí a rozvoji alternativních zdrojů energie do konce 70. let. Cílem mé práce je tak analýza amerických energetických zdrojů a strategií na počátku 70. let a jejich následný vývoj po zbytek této dekády v kontextu vlivu ropného embarga a následných protikrizových opatření. Z hlediska času se tak obsah práce primárně pohybuje

6

Írán představoval suverénně nejsilnější zemi v okolí Hormuzského průlivu, kterým procházelo přes 40 % ropy dovážené západními zeměmi. Sám byl navíc schopen produkovat více než 6 mil. barelů ropy denně, což ho stavělo do role klíčového hráče v zásobování světa ropou. KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 607. 7 Barel ropy obsahuje pro představu cca 159 litrů ropy. 8 Blízký východ je označení pro oblast zemí Arabského poloostrova a okolních států v blízkosti Perského zálivu, která je bohatá na ložiska ropy a zemního plynu. Přestože v angličtině se pro tuto oblast vžilo označení Middle East, tedy Střední východ, ve své práci budu po vzoru odborníků Cílka a Kašíka využívat dlouhodobě spíše neudržitelný termín Blízký východ. CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 21. 9 Cena ropy se v důsledku této agrese a přímého ohrožení ropných těžebních kapacit Kuvajtu krátkodobě vyšplhala až na 40 dolarů za barel. CHALABI, Fadhil J.: Oil Policies, Oil Myths: Analysis and memoir of an OPEC insider. London: I. B. Tauris, 2010, str. 251.

2

v rozmezí mezi dvěma světovými ropnými šoky v letech 1973 a 1979. Přestože je tak klíčový důraz kladen na reakci americké energetické politiky s cílem oproštění se od závislosti na levné blízkovýchodní ropě, především v úvodu práce se v rámci uvedení čtenáře do problematiky krátce zaměřím také na politický a ekonomický podtext prvního ropného šoku. Ve své práci se tak kromě samotné analýzy energetické politiky Spojených států budu zabývat termíny jako arabsko-izraelský konflikt, OPEC či zlatý standard. Co se výzkumných metod mé práce týče, využiji primárně metodu analýzy situace v energetickém průmyslu před prvním ropným šokem a poté metodu komparace ke zjištění vlivu ropného bojkotu a následně přijatých protikrizových opatření na vývoj amerického energetického průmyslu v průběhu 70. let. V práci se zároveň pokusím využít a vhodně kombinovat metodické postupy hospodářských a zahraničně-politických dějin, ale také metody samotné ekonomie, což mi umožní mj. přiblížit a vysvětlit ekonomické a diplomatické příčiny prvního ropného šoku či naopak jeho důsledky v podobě výskytu nových ekonomických jevů. V práci se pokusím o vyváženou kombinaci empirického materiálu, tedy informací a dat získaných z vydaných pramenů, odborných článků dostupných z databází JSTOR a ProQuest Central, sekundární monografické literatury a v neposlední řadě oficiálních internetových statistik a databází. Kromě jednotlivých zdrojů informací zkombinuji také různé úhly pohledu na věc a pokusím se neomezit pouze na americké vnímání problematiky. Zastoupeny jsou tak vedle klíčových informací pocházejících od amerických autorů a na internetu dostupných agentur také názory čelních představitelů OPEC či třeba někdejších i současných českých historiků. Z důvodu značného počtu oficiálních databází a statistik amerických agentur a ministerstev jsem se rozhodl nevyužít dostupných archivů s nevydanými prameny a pracoval pouze s prameny vydanými. Z nich mi nejvíce posloužily memoáry Henryho Kissingera10 a Richarda M. Nixona,11 které byly prospěšné především v oblasti amerických diplomatických iniciativ. Jako vůbec nejužitečnější v tomto rámci shledávám knihu Bouřlivé roky,12 v níž Kissinger přibližuje příčiny a důsledky americké energetické krize. Klíčovým zdrojem mé práce je nicméně sekundární literatura, konkrétně publikace Daniela Yergina The Prize: The Epic Quest for Oil, Money and Power,13 Jerrolda Krenze

10

Henry Kissinger působil ve vládách Richarda M. Nixona a Geralda R. Forda nejdříve jako poradce pro otázky národní bezpečnosti a následně jako ministr zahraničí. V letech 1973-1975 zastával Kissinger obě funkce zároveň. 11 Richard Nixon byl 37. americkým prezidentem a svůj úřad zastával v letech 1969-1974. 12 KISSINGER, Henry A.: Bouřlivé roky. Brno: BB Art, 2004, 1167 str. 13 YERGIN, Daniel: The Prize: The Epic Quest for Oil, Money and Power. London: Simon & Schuster, 1991, 885 str.

3

Energy: from opulence to sufficiency14 a Jana Kalickiho Energy and Security: Toward a New Foreign Policy Strategy.15 Zajímavými knihami zabývajícími se ropnou problematikou jsou poté Oil and World Power: Background to the Oil Crisis16 od Petera Odella a Sedm sester17 od Anthonyho Sampsona. Informace pro ekonomická témata mi poskytla díla Garyho Waltona History of the American Economy18 a také American Economic History19 od Jonathana Hughese. Co se odborných článků uveřejněných na databázích JSTOR a ProQuest Central týče, nejvíce mi posloužily studie Jamese Akinse,20 a dále články Energy: Some Unresolved Problems21 od Reeda Moyera či The Development of Crisis22 od Edith Penrose. Tyto studie mi poskytly subjektivnější pohledy zejména na problematiku jednání zemí OPEC na podzim 1973 a následnou reakci Spojených států v rámci svých protikrizových opatření. Z české literatury bych vyzdvihl zejména komplexní publikaci zabývající se ropnou problematikou od autorů Václava Cílka a Martina Kašíka Nejistý plamen. Průvodce ropným světem.23 Z alternativní literatury poté jako nejpřínosnější hodnotím knihu bývalého zástupce Iráku v OPEC Fadhila Chalabiho OPEC at the Crossroads.24 V případě druhého zmíněného titulu sice existuje jisté riziko zkreslení, což však osobně považuji pro svou práci spíše za přínosné.

14

KRENZ, Jerrold H.: Energy: from opulence to sufficiency. New York: Praeger Publishers, 1980, 264 str. KALICKI, Jan H.; GOLDWYN, David L.: Energy and Security: Toward a New Foreign Policy Strategy. Washington, D.C.: Woodrow Wilson Press, 2005, 604 str. 16 ODELL, Peter R.: Oil and World power: Background to the Oil Crisis, 4th Edition. Harmondsworth, Middlesex: Penguin Books, 1975, 247 str. 17 SAMPSON, Anthony: Sedm sester: Velké naftové společnosti a svět, který vytvořily, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980, 331 str. 18 WALTON, Gary M.; ROCKOFF, Hugh: History of the American Economy, 11th Edition. Mason: South-Western, Cengage Learning, 2010, 599 str. 19 HUGHES, Jonathan; CAIN, Louis P.: American Economic History, 8th Edition. Boston: Pearson Education, Addison-Wesley, 2011, 694 str. 20 James Akins byl od roku 1968 ředitelem státního energetického úřadu. V roce 1973 vypracoval pro prezidenta Nixona energetickou studii a následně byl jmenován na významný post velvyslance v Saúdské Arábii. Jeho klíčovou prací je článek 21 MOYER, Reed: Energy: Some Unresolved Problems. California Management Review [online]. Winter 1974, vol. 17, no. 2, str. 64-72 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/206287154?accountid=17203. 22 PENROSE, Edith: The Development of Crisis. Daedalus, American Academy of Arts & Scientes [online]. February 1975, vol. 104, no. 4, str. 39-57 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/20024361. 23 CÍLEK, Václav; KAŠÍK, Martin: Nejistý plamen. Průvodce ropným světem, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2007, 191 str. 24 CHALABI, Fadhil J.: OPEC at the Crossroads, 1th Edition. Oxford: Pergamon Press, 1989, 248 str. 15

4

Z internetových databází a statistik považuji za nejužitečnější pro mou práci především stránky U.S. Energy Information Administration,25 World Nuclear Association26 a U.S. Inflation Calculator.27 Co se struktury týče, práce je složena ze šesti samostatných kapitol, přičemž první tři se primárně vztahují k ropnému šoku a jeho souvislostem, zatímco v následujících třech se již plně zabývám vývojem energetické situace v USA v kontextu tohoto fenoménu. V první kapitole práce se zaměřím na pozadí prvního ropného šoku, konkrétně na zahraničně-politické události na Blízkém východě a následně na ekonomické příčiny vedoucí k vyvolání prvního ropného šoku. V následující kapitole krátce představím okolnosti vzniku ropného kartelu OPEC a jeho cestu k moci a ve druhé části kapitoly zanalyzuji jednání kartelu na podzim roku 1973, jež spočívalo v omezení těžby ropy a uvalení totálního ropného bojkotu na USA. V kapitole 3 se poté zaobírám bezprostředními dopady těchto opatření nejprve na americkou energetickou situaci a následně také na celou ekonomiku, která se propadla do hluboké deprese za současného zvyšování míry inflace. Ve čtvrté kapitole nabídnu čtenáři podrobnou analýzu amerických energetických zdrojů a strategií v období předcházejícím prvnímu ropnému šoku, během něhož se zintenzivňovaly dlouhodobé tendence americké energetické politiky vedoucí k nárůstu zranitelnosti Spojených států vůči výpadkům dodávek ropy, jak se tomu stalo na podzim 1973. Klíčovou pátou kapitolu jsem následně rozdělil do čtyř podkapitol, z nichž každá prezentuje určitou oblast amerických protiopatření. Mezi ně patří energetické úspory, pobídky na rozšíření vlastní ropné produkce, rozvoj alternativních zdrojů energie a v neposlední řadě specifické opatření v podobě energetické diplomacie, tedy mezinárodní diplomatické iniciativy USA usilující o snížení jejich energetické zranitelnosti. V závěrečné kapitole jsem pojal jako shrnující část celé práce, jež poskytuje základní informace o situaci amerického energetického průmyslu mezi lety 1973-1979. Mým záměrem zde bylo zhodnotit na základě tabulek a grafů efektivitu krizových opatření z předchozí kapitoly a nastínit míru pokroku americké energetiky směrem k větší soběstačnosti a nezranitelnosti vůči vnějším agresím.

25

U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum Statistics. eia.gov [online]. November 2013 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/index.cfm?page=oil_home#tab2. 26 WORLD NUCLEAR ASSOCIATION: Nuclear Power in the USA. world-nuclear.org [online]. May 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.world-nuclear.org/info/Country-Profiles/Countries-T-Z/USA-Nuclear-Power. 27 U.S. INFLATION CALCULATOR: Historical Inflation Rates: 1914-2014. usinflationcalculator.com [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/historical-inflation-rates.

5

1 Souvislosti prvního ropného šoku První ropný šok není specifický pouze pro svou absolutní nenadálost či rozsah a intenzitu dopadu na spotřebitele, ale také pro své příčiny, neboť žádný z nadcházejících ropných šoků nebyl již nikdy vyvolán bez přímého ohrožení či poškození těžebních kapacit členské země OPEC. Přestože se OPEC následně pokusil ospravedlnit své jednání hrozbou poškození těžebních kapacit v Iráku, takové tvrzení nebylo dodnes potvrzeno28 a je tak zřejmé, že ropa byla na podzim roku 1973 poprvé v historii lidstva záměrně zneužita ryze jako politická zbraň k dosažení cílů arabských producentských zemí. Klíčové důvody, jež země OPEC vedly k vyvolání prvního ropného šoku, lze rozdělit na zahraničně-politické a ekonomické. Mezi zahraničně-politické motivy patřily zejména spekulativní manévry soukromých ropných společností a podpora dlouhodobým arabským snahám o pokoření Izraele. Mezi ekonomické důvody jsou poté řazeny stále se zvyšující inflace ve vyspělých západních demokraciích, rostoucí napětí světové energetické bilance a krize mezinárodního měnového systému.29

1.1

Události na Blízkém východě na podzim 1973

Izrael byl 6. října 1973 napaden arabskými sousedy na dvou frontách. Syřané zaútočili ze severu na Golanské výšiny a Egypťané naopak z jihu přes Sinajský poloostrov.30 Arabové tak učinili na židovský svátek Yom Kippur31, kdy většina Izraelců včetně mnoha vojáků tráví den doma se svými rodinami nebo se modlí v synagogách. Jednalo se tak o jediný den v roce, kdy nebyl Izrael připraven bránit se vnější agresi.32 Arabský útok proti Izraeli rozpoutal v pořadí již čtvrtý arabsko-izraelský konflikt a pro USA představoval naprostý šok, neboť v amerických analýzách zcela převážilo přesvědčení o

28

KILIAN, Lutz: Exogenous Oil Supply Shocks: How Big Are They and How Much Do They Matter for the U.S. Economy?. The Review of Economics and Statistics [online]. May 2008, vol. 90, no. 2, str. 218 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/40043142. 29 FÁREK, Jiří: Energetická krize a socialistické společenství, 1. vydání. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1984, str. 31. 30 Arabové zaútočili takovou silou, že proti izraelským obranným liniím vyrazily síly rovnající se celkovému počtu vojsk NATO v Evropě. HERZOG, Chaim: Arabsko-izraelské války: Válka a mír na Blízkém východě od války za nezávislost v roce 1948 po současnost, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o., 2008, str. 287. 31 Yom Kippur neboli Den smíření je největším svátkem v židovském kalendáři. Dle tohoto svátku se dostalo následující arabsko-izraelské válce označení jomkipurská. NIXON, Richard M.: The Memoirs of Richard Nixon. Vol. 2. New York: Warner Books, 1978, str. 475. 32 Tamtéž: str. 475.

6

obrovské izraelské převaze a neschopnosti Egyptu a Sýrie dobýt bývalá arabská území silou zbraně.33 CIA dokonce pouhý den před útokem předložila prezidentu Nixonovi zprávu, v níž uvedla, že „vojenská konfrontace na Blízkém východě je zcela nepravděpodobná“.34 Cíle nenadálé arabské agrese byly z vojenského hlediska (jak správně předpovídaly americké tajné služby) relativně omezené. Primárním záměrem egyptského prezidenta Sadáta jakožto klíčového muže celé operace však bylo dosažení především politických zisků a válka tak pro něj byla žádoucím prostředkem na cestě k prosazení svých cílů.35

1.1.1

Role Spojených států v jomkipurské válce

Přestože se Izrael z prvotního šoku brzy probral a získal nad situací kontrolu, bylo zřejmé, že pro velké ztráty z prvního dne bojů36 bude nemožné dosáhnout rychlého vítězství bez americké podpory. Se zřízením leteckého mostu do Izraele však Američané váhali, neboť saúdskoarabský král Fajsal varoval, že masová a veřejná podpora Izraele vyvolá v arabském světě intenzivní tlaky na uvalení ropného embarga. Americké rozhodnutí uspíšilo vytvoření sovětského leteckého mostu pro přepravu vojenské podpory arabským zemím, na které Nixon zareagoval prohlášením, že „Spojené státy nahradí všechny dosavadní izraelské ztráty.“37 Zřizování leteckého mostu však provázely četné problémy. Jeden ze stěžejních představovala značná neochota evropských zemí poskytnout Američanům využití svého vzdušného prostoru, neboť v Evropě panovaly značné obavy z uvalení ropného embarga.38 Lety do Izraele však mohly USA provozovat pouze s mezipřistáními na doplnění paliva, a tak o udělení přistávacích práv na Azorských ostrovech musel na portugalskou vládu vyvinout intenzivní tlak prezident Nixon osobně.39

33

KISSINGER, Henry A.: Umění diplomacie: Od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Praha: Nakladatelství PROSTOR, s.r.o., 1999, str. 773. 34 NIXON: The Memoirs…, str. 475. 35 HERZOG: Arabsko-izraelské války…, str. 399. 36 Izrael ztratil 1000 mužů, 26,3 % svého leteckého arzenálu a takřka třetinu své tankové armády. NIXON: The Memoirs…, str. 478. 37 WANNER, Jan: Krvavý Jom Kippur: Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, str. 327. 38 Evropa byla stejně jako Japonsko významně závislejší na dovozu arabské ropy než USA. Bezprostředně před prvním ropným šokem odebíralo mnoho evropských zemí z oblasti Blízkého východu až 80-90 % své spotřeby ropy. ŽÍDEK, Libor: Dějiny světového hospodářství, 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009, str. 217. 39 Spolupráce s USA posléze posloužila OPEC jako záminka pro rozšíření embarga na další země, mj. právě na Portugalsko. YERGIN: The Prize…, str. 605, 613.

7

Jako neméně problematické se poté jevily diskuze uvnitř americké exekutivy o rozsahu leteckého mostu do Izraele. Proti relativně radikálnějšímu Nixonovi s Kissingerem se stavěl především ministr obrany James Schlesinger argumentující rizikem, jež by přinesla absence blízkovýchodní ropy americkému armádnímu průmyslu. Nakonec bylo dosaženo shody na takovém rozsahu podpory, která přesáhne sovětské dodávky do Sýrie a Egypta o 25 %.40 Důvodů, proč se USA nechaly uprostřed domácí krize způsobené aférou Watergate41 do konfliktu zavléci, bylo hned několik. Formálně se svým angažováním pokoušely především zajistit komplexní bezpečnost Izraele coby amerického spojence.42 Dalším důvodem byla nepochybně snaha o zmírnění sovětského vlivu v regionu a zkrocení hrozby přímé vojenské intervence ze SSSR. V neposlední řadě usilovaly o posílení své politické moci a pozice nepostradatelného světového mírotvůrce.43 Přestože Izrael z příměří zprostředkovaného USA 28. října44 nijak politicky neprofitoval, Spojeným státům se podařilo dostát svým spojeneckým závazkům vůči Izraeli a udržet si tak vliv v tomto regionu, zatímco ten sovětský byl relativně potlačen. Méně úspěšní byli však Američané ve snaze o udržení přátelských vztahů k arabským zemím, neboť svým jednáním dali OPEC záminku k použití ropy coby politické zbraně a vyvolání prvního ropného šoku.45

40

Pro srovnání, USA podnikly do Izraele v období 9. 10. – 24. 10. 1973 815 letů, během nichž přepravily 27 900 tun materiálu, zatímco Sověti podnikli letů 935 a do arabských zemí přepravili 16 000 tun materiálu. WANNER: Krvavý Jom Kippur…, str. 328 41 Politická aféra Watergate se odehrála ve Spojených státech v letech 1972-74 a dostala jméno dle komplexu budov ve Washingtonu, kde sídlila Demokratická strana. Výbor pro znovuzvolení prezidenta Nixona zde nainstaloval se souhlasem Bílého domu odposlouchávací zařízení. Aféra nakonec vyústila v odstoupení prezidenta Nixona. KISSINGER, Henry A.: Krize.: Anatomie dvou hlavních krizí zahraniční politiky, 1. vydání. Praha: Academia, 2006, str. 179. 42 Kissinger v této věci prohlásil, že „porážka Izraele sovětskými zbraněmi by představovala pro USA geopolitickou katastrofu, jež by narušila strategickou rovnováhu na Blízkém východě“. WANNER: Krvavý Jom Kippur…, str. 219. 43 Dle Licklidera bylo americkou prioritou především potlačení vlivu SSSR, což dokazuje na uvažování Henryho Kissingera, který nepoměrně více obával sovětské expanze než samotného ropného embarga a zdůrazňoval nutnost Rusy doslova uštvat. LICKLIDER, Roy: The Power of Oil: The Arab Oil Weapon and the Netherlands, the United Kingdom, Canada, Japan and the United States. International Studies Quarterly [online]. June 1988, vol. 32, no. 2, str. 217 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2600627. 44 Pokračující jednání vyústila ve stažení izraelských vojsk z Egypta v lednu 1974 a nakonec i podepsání mírové smlouvy v roce 1978. KISSINGER: Krize…, str. 297. 45 HERZOG: Arabsko-izraelské války…, str. 406.

8

1.2

Ekonomické příčiny ropného embarga

Přestože hlavní příčinu pro vyvolání prvního ropného šoku představovaly zahraničně-politické události z nestabilního Blízkého východu na podzim roku 1973, nezpochybnitelné souvislosti lze nalézt také v hospodářských obtížích USA na sklonku 60. let. Po většinu této dekády významný hospodářský růst46 začal v letech 1966-1969 relativně zpomalovat a v roce 1970 se dokonce přiblížil nule. Přestože americká ekonomika začala stagnovat, inflace pokračovala v důsledku reálně nadhodnoceného dolaru ve svém růstu (viz Tabulka č. 1). Tabulka č. 1: Růst HDP a inflace v USA v letech 1965-1970 (v %). Rok

1965

1966

1967

1968

1969

1970

Růst HDP

6,5

6,6

2,7

4,9

3,1

0,2

Inflace

1,6

2,9

3,1

4,2

5,5

5,7

Zdroj: U.S. INFLATION CALCULATOR: Historical Inflation Rates: 1914-2014. usinflationcalculator.com [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/historicalinflation-rates; srov. AMADEO, Kimberly: U.S. GDP Per Year. U.S. Economy, about.com [online]. February 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://useconomy.about.com/od/GDP-by-Year/a/US-GDP-History.htm.

Nezadržitelně se zvyšující americká inflace byla způsobena hlavní slabinou asymetrického měnového systému založeného na dolaru,47 a tu představovala naprostá nekontrolovatelnost amerického dolaru ze strany ostatních zemí světa, jejichž měny na něj byly navázány prostřednictvím pevně stanovených směnných kurzů.48 Krize mezinárodní měnové soustavy založené na americkém dolaru propukla plnou silou na počátku 70. let, kdy centrální banky jednotlivých zemí systému začaly v důsledku všeobecné paniky hromadně směňovat dolary za zlato a americké zlaté rezervy tak dále povážlivě klesaly.49 Ukázalo se, že tradiční protiinflační opatření nezabírají a že Spojené státy již nadále nedokážou udržovat fixní směnný kurz dolaru za zlato.

46

V 60. letech byl průměrný roční růst reálného HDP v USA okolo 4,4 %. LUŇÁK, Petr: Západ. Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Libri, 1997, str. 281. 47 Ten vzešel z mezinárodní měnové konference roku 1944 v Bretton Woods v New Hampshire. Oproti původnímu zlatému standardu byl brettonwoodský systém asymetrický. Spojené státy americké byly největším vlastníkem zlata na světě a americký dolar jedinou měnou reálně podloženou tímto drahým kovem. Hlavní úlohu v systému tak již nehrálo samotné zlato, nýbrž národní měna nejsilnějšího člena systému – americký dolar. Ten byl směnitelný za zlato v pevně stanoveném poměru 35 dolarů za jednu trojskou unci zlata. WALTON: History of…, str. 517. 48 LUŇÁK: Západ…, str. 265. 49 V roce 1950 představovaly americké zásoby zlata více než 20 % světových zásob této komodity, o deset let později se americký podíl pohyboval okolo 16 % a na počátku 70. let poklesla tato hodnota dokonce pod 10 %. ŽÍDEK: Dějiny světového…, str. 196.

9

Dne 15. srpna 1971 tak došlo na popud prezidenta Nixona k 10% devalvaci dolaru, k zatížení systému regulacemi mezd a cen a k tzv. closing the gold window.50 Tyto kroky americké administrativy vedly ke kolapsu brettonwoodského systému a k ukončení téměř tři desetiletí trvající dolarové hegemonie.51 Odklon amerického dolaru od zlatého standardu nepřímo poškodil také producentské země OPEC. Ceny ropy byly totiž určovány v amerických dolarech coby světové měně číslo jedna, a ta počínaje rokem 1971 ztrácela svou hodnotu.52 První varování ze strany OPEC přišlo na konci roku 1971, když představitelé členských zemí pohrozili neplatností teheránské dohody z ledna 1970, kde byly dohodnuty světové ceny ropy v horizontu nadcházejících pěti let.53 V roce 1972 a 1973 již poté došlo k prvním reálným nárůstům cen právě v důsledku znehodnocení amerického dolaru.

50

Walton využívá tohoto termínu k vyjádření zrušení směnitelnosti amerického dolaru za zlato. WALTON: History of…, str. 517. 51 HUGHES: American Economic…, str. 628. 52 Jev, kdy USA platily za zahraniční zboží znehodnocenou měnou, okomentoval francouzský prezident Charles de Gaulle slovy: „Amerika vyváží svou vlastní inflaci“. JOHNSON, Paul: Dějiny dvacátého století. Praha: Nakladatelství Rozmluvy Alexandra Tomského v Praze, 1991, str. 644. 53 PENROSE: The Development of…, str. 44.

10

2 OPEC a první ropný šok Do začátku 70. let byly ceny ropy velmi nízké a neobyčejně stabilní, neboť vlády zemí v Perském zálivu neměly těžbu ropy na svém území zcela pod kontrolou. Hybatele ropného průmyslu představoval v té době ropný kartel Sedm sester,54 který vlastnil koncese na těžbu ropy v jednotlivých producentských zemích a členské státy OPEC tak stavěl do role pasivních příjemců náhrad a poplatků,55 Na počátku 70. let však převzal OPEC iniciativu, když svými restriktivními opatřeními záměrně vyvolal první ropný šok v historii.

2.1

Cesta OPEC k moci

V roce 1960 vznikla mezi ropnými společnostmi cenová válka v důsledku snahy o udržení si tržních podílů, jež měla za následek nespokojenost producentských zemí, jejichž vládní rozpočty počítaly s vyššími ropnými příjmy. Ona nespokojenost vyvrcholila vznikem ropného kartelu OPEC56 na Bagdádské konferenci v září 1960. Z pěti zakládajících členů (Irák, Írán, Kuvajt, Saúdská Arábie a Venezuela)57 se organizace v následující dekádě rozšířila o další členy,58 neboť jedinou a poměrně vágní podmínkou vstupu se stala formulace: „OPEC smí přijmout jakéhokoliv zájemce o členství, který má alespoň značný vývoz ropy“.59 Za cíl si nově vzniklá organizace zvolila „koordinaci a jednotnost ropné politiky členských zemí za účelem zajištění spravedlivých a stálých cen ropy“,60 k čemuž měl kartelu sloužit systém vývozních kvót. Tento nástroj určoval, kolik ropy denně smějí vyvézt členské státy a sloužil k zajištění spravedlivé ceny na světovém ropném trhu.61

54

Ropné společnosti Royal Dutch Shell, Chevron, British Petroleum, Exxon, Mobil, Gulf Oil a Texaco. MAUGERI, Leonardo: The Age of Oil: The Mythology, History and Future of the World’s Most Controversial Resource. Westport: Praeger Publishers, 2006, str. 72-73. 55 Ropné společnosti platily producentským zemím dva základní poplatky: pronájem těžebních kapacit (royalty) ve výši 12,5 % z ceny a daň ze zisku ve výši 50 % z ceny. KORANDA, Petr: Organizace zemí vyvážejících ropu a její zvláštnosti jako mezinárodního monopolu, 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 1983, str. 32-33. 56 Autoři Cílek s Kašíkem označují OPEC jako „učebnicový příklad kartelové dohody“. CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 62. 57 CHALABI: Oil Policies…, str. 33. 58 V současné době jsou členskými státy OPEC Alžírsko, Angola, Ekvádor, Írán, Irák, Katar, Kuvajt, Libye, Nigérie, Saudská Arábie, Spojené Arabské Emiráty a Venezuela. V minulosti byly členskými zeměmi také Gabon a Indonésie. 59 BAŇOUCH, Hynek; FEDORKO, Martin (eds.): Mezinárodní organizace, 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2001, str. 191. 60 OPEC Organization of the Petroleum Exporting Countries: Our Mission. opec.org. [online] 2014 [cit. 2014-05-12] Dostupné z WWW: http://www.opec.org/opec_web/en/about_us/23.htm. 61 Kvóty OPEC však byly kritiky označovány za nástroj politického a ekonomického tlaku vůči západním zemím a jimi dosažená spravedlivá cena byla plošně odmítána. BAŇOUCH: Mezinárodní organizace, str. 193.

11

První dekáda působení OPEC však představovala období přetahování se o vliv se Sedmi sestrami,62 kdy OPEC zatím nedokázal dostatečně koordinovat a regulovat vývozní politiku svých členů a jeho ekonomický a politický vliv tak byl do roku 1970 prakticky zanedbatelný.63 Potenciál vývozu ropy OPEC ubíraly nejen soukromé ropné společnosti kontrolující na konci 60. let stále ještě 85 % světové těžby ropy, ale také Spojené státy americké, které zatím dominovaly světovému ropnému trhu.64 V průběhu let 1970 až 1973 však následovala série událostí, které značně posílily pozici OPEC na světovém trhu s ropou. Především se jednalo o postupné znárodnění ropného průmyslu zeměmi OPEC65 a dále o konstantní růst světové ekonomiky, který zapříčinil bezprecedentně se zvyšující poptávku po ropě. Graf č. 1 a 2: Podíl zemí OPEC na celosvětové produkci ropy v letech 1960-2006.

Zdroj: RADUŠEVIČ, Mirko: Analýza: Světová těžba ropy klesla. ekonom.ihned.cz [online]. August 2007 [cit. 201405-12]. Dostupné z WWW: http://ekonom.ihned.cz/c1-21884170-analyza-svetova-tezba-ropy-klesla.

62

Sampson dokonce tvrdí, že OPEC vznikl jakožto „kartel pro boj proti kartelu Sedmi sester“. SAMPSON: Sedm sester…, str. 160. 63 Sedm ropných společností po celá 60. léta vznik OPEC takřka ignorovaly a byly přesvědčeny, že se v důsledku vnitřních rozporů brzy rozpadne. ODELL: Oil and World…, str. 18. 64 Dominance Spojených států světovému ropnému trhu trvala od roku 1933 a umožňovala jim krotit expanzivní snahy arabských producentů. Tamtéž: str. 175. 65 Zatímco v roce 1972 činil státní podíl na těžbě surové ropy v zemích OPEC jen 8,3 %, v roce 1975 se jednalo již o 61 % a v roce 1979 pak dokonce o 75 %. KORANDA: Organizace zemí…, str. 12.

12

Z Grafů č. 1 a 2 je zřejmé, že stále se zvyšující poptávka po ropě byla stále více pokrývána rostoucí těžbou OPEC. Na počátku 70. let dosahoval podíl zemí OPEC na světové produkci ropy historicky nejvyšších hodnot, když se pohyboval na úrovni až 55 %,66 což mu dávalo do ruky nebezpečnou politickou zbraň.

2.2

Vyvolání prvního ropného šoku

V předvečer první ropné krize vystupňovala jako první své požadavky vůči ropným společnostem Libye, když v lednu 1970 Kaddáfího vláda žádala průběžné navyšování cen libyjské ropy a zvýšení míry zdanění zisků ropných společností. Přestože byla Libye podporována dalšími nespokojenými členy OPEC, organizace zatím stále nevystoupila proti společnostem jako celek.67 To se však změnilo v únoru 1971 v Teheránu, kde společnosti svolily k růstu ceny ropy na 3 dolary za barel68 a rozdělení zisků z ropy rovným dílem.69 Teheránská konference tak byla považována za přelomový okamžik, kdy země OPEC převzaly iniciativu a začaly stanovovat světové ceny ropy nezávisle na Sedmi sestrách.70 Přestože měly ceny dohodnuté na teheránské konferenci platit po nastávajících pět let,71 byly již v průběhu roku 1971 v důsledku devalvace amerického dolaru několikrát navýšeny. Henry Kissinger na nedodržení slova ze strany představitelů OPEC reagoval: „Byl to slavnostní slib, který bude mít světové prvenství v tom, jak rychle a v jakém rozsahu byl zapomenut“.72 Na následném setkání ve Vídni v říjnu 1973 ohlásily členské země OPEC selhání rozhovorů s ropnými společnostmi a přesunuly se na jednání do Kuvajtu, kde 16. října definitivně opustily taktiku plíživého růstu cen ropy a přistoupily k jejich dramatickému a bezprecedentnímu zvýšení o 70 %.73 Arabští členové sdružení v OAPEC74 se navíc následujícího

66

MAUGERI: The Age of Oil…, str. 121 PENROSE: The Development of…, str. 41. 68 Což představovalo reálnou kapitulaci ropných společností, neboť ještě na konci roku 1970 se cena za barel ropy pohybovala okolo 1,80 dolaru. Tamtéž: str. 43. 69 „The fifty-fifty principle“. YERGIN: The Prize…, str. 582. 70 Podle Chalabiho však země OPEC na tuto zodpovědnost vůči zbytku světa nebyly absolutně připraveny, neboť neovládaly mechanismy tvorby cen a nebyly dostatečně zkušené s působením poptávky a nabídky na trhu s ropou. CHALABI: OPEC at…, str. 3-4. 71 KILIAN: Exogenous Oil…, str. 219. 72 JOHNSON: Dějiny dvacátého…, str. 648. 73 Z 3,01 dolaru na 5,12 dolaru za barel ropy. YERGIN: The Prize…, str. 605-606. 74 Organization of Arab Petroleum Exporting Countries (OAPEC) byl založen v roce 1968 a představuje mocenský blok arabských zemí v rámci OPEC sloužící k ochraně ryze arabských zájmů. BAŇOUCH: Mezinárodní organizace, str. 198. 67

13

dne ve snaze udržet zvýšenou cenu ropy dohodli na snížení své ropné produkce o 5 %75 a dále varovali, že „o stejné procento bude pokračovat snižování každý měsíc…dokud se Izraelci nestáhnou ze všech arabských území okupovaných od června 1967 a nebudou obnovena zákonná práva palestinského lidu“.76 Dne 19. října se navíc Arabové rozhodli, že je nutné přijmout určitá radikální opatření, neboť „není možné dodávat ropu zemím veřejně podporujícím Izrael“.77 Libyjská vláda na nic nečekala a nařídila okamžité zastavení veškerých ropných dodávek do Spojených států, současně se zdražením libyjské ropy na 8,25 dolaru za barel, což představovalo další navýšení ceny o 70 % v porovnání s úrovní deklarovanou zeměmi OPEC v Kuvajtu o tři dny dříve.78 Saúdská Arábie se, jakožto Spojeným státům nejvíce nakloněná arabská země, od diskriminujícího chování OPEC ani v nejmenším nedistancovala a naopak oznámila 18. října na znamení solidarity s arabskou věcí snížení své těžby ropy o celých 10 %.79 O dva dny později navíc uvalila embargo na export své ropy do Spojených států80 a snížila produkci dokonce o 20 % jako odvetu za neomezenou podporu Izraele.81 Zatímco libyjský bojkot se týkal pouze 1 % americké denní spotřeby, v případě přerušení dodávek ze Saúdské Arábie se jednalo již o 4 %. K embargu se navíc vzápětí připojily také další arabské země,82 které v listopadu 1973 podpořily rozšíření ropného bojkotu na další státy, především Nizozemsko a Portugalsko.83

75

KISSINGER, Henry A.: Roky obnovy. Praha: BB Art, 2002, str. 539. SAMPSON: Sedm sester…, str. 247. 77 BRONSON, Rachel: Thicker Than Oil: America´s Uneasy Partnership with Saudi Arabia. New York: Oxford University Press, 2006, str. 115. 78 WANNER: Krvavý Jom Kippur…, str. 265. 79 KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 790. 80 V prohlášení Saúdové hovořili o hospodářském džihádu vůči USA. WANNER: Krvavý Jom Kippur…, str. 266. 81 Prezident Nixon 18. října navrhl armádní pomoc Izraeli v hodnotě 2,2 mld. dolarů. YERGIN: The Prize…, str. 608. 82 Mezi tyto země patřily Spojené arabské emiráty, Alžírsko, Bahrajn, Kuvajt a Katar. CHALABI: OPEC at…, str. 28-29. 83 Zatímco na Portugalsko bylo embargo uvaleno za pomoc Spojeným státům při realizaci jejich leteckého mostu do Izraele, Nizozemsko bylo potrestáno za jejich tradiční přátelství s Izraelem. LICKLIDER: The Power of…, str. 210. 76

14

Ani tato opatření nicméně nebyla konečná a ministři členských zemí OPEC zvýšili v Teheránu ve dnech 22. - 23. prosince 1973 cenu ropy na 11,65 dolaru za barel, což představovalo nárůst o 128 % oproti ceně dohodnuté v Kuvajtu.84 Arabská ropa tak v rozmezí pouhých dvou měsíců podražila o 387 %85 (viz Tabulka č. 2). Tabulka č. 2: Vývoj nominální ceny ropy na světovém trhu v letech 1972-1979 (v USD za barel). Rok

1972

Leden 1973

Říjen 1973

Listopad 1973

Leden 1974

1975

1976

1977

1978

1979

Cena

2,48

2,59

3,01

5,12

11,65

11,53

12,8

13,92

14,02

31,61

Pozn.: V případě uvedení celého roku je zaznamenána průměrná celoroční cena. Zdroj: CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 191; srov. FÁREK: Energetická krize…, str. 32.

Z důvodu amerického nátlaku došlo v lednu 1974 k prvnímu obratu ze strany producentských zemí, kdy byla těžba zemí OPEC zvýšena o 10 % na rozdíl od tradičního měsíčního poklesu o 5 %.86 Přelom nicméně přinesl až březen téhož roku, kdy sedm z devíti arabských členů OPEC vyslovilo souhlas s odvoláním ropného embarga vůči Spojeným státům.87 Zrušení ropného bojkotu z 18. března 1974 se nicméně kromě USA netýkalo žádného z ostatních postižených států,88 které si na konec embarga musely počkat až do července téhož roku. Od uvalení ropného embarga na podzim 1973 nedošlo ve zbytku 70. let na světovém ropném trhu k žádným významným nárůstům cen89 až do února 1979, kdy byl svět konfrontován cenou vyšší než 35 dolarů za barel ropy v důsledku Íránské revoluce90 (viz Graf č. 3).

84

ŽÍDEK: Dějiny světového…, str. 141. Campbell ve své studii analyzuje veškeré faktory, jež mohly zapříčinit takto raketový nárůst světových cen ropy. Mimo tradičně uváděné příčiny autor přikládá velký význam vzestupu arabského nacionalismu a s tím spojených snah o revizi dosavadních vztahů se Západem. CAMPBELL, John C.: Oil Power in the Middle East. Foreign Affairs [online]. August 1977, vol. 56, no. 1, str. 89-110 [cit. 2014-05-1]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/198170335?accountid=17203. 86 ALHAJJI, Anas F.: The 1973 Oil Embargo: Its History, Motives, and Consequences. Oil & Gas Journal [online]. May 2005, vol. 103, no. 17, str. 24-25 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/274328953?accountid=17203. 87 Proti tomuto rozhodnutí se postavily pouze radikální Libye a Sýrie. PAUST, Jordan J.; BLAUSTEIN, Albert P.: The Arab Oil Weapon: A Threat to International Peace. The American Journal of International Law [online]. July 1974, vol. 68, no. 3, str. 412 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2200513. 88 Mezi něž patřilo Portugalsko, Nizozemsko, Dánsko, JAR a Rhodésie. Tamtéž: str. 412. 89 Mezi lednem 1974 a lednem 1977 vzrostla světová cena ropy o necelý dolar za barel. BABUSIAUX, Denis (a kol.): Oil and gas exploration and production: Reserves, costs, contract. Paris: Editions Technip, 2004, str. 30. 90 PEČENKA: Encyklopedie moderní…, str. 424. 85

15

Graf č. 3: Vývoj ceny ropy v letech 1970-2010 v kontextu významných událostí.

Zdroj: HODGES, Paul: Oil Prices – the Egypt Factor. Chemicals & The Economy, icis.com [online]. 2014 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.icis.com/blogs/chemicals-and-the-economy/2011/02/oil-prices---theegypt-factor.

Fadhil Chalabi se ve své publikaci OPEC at the Crossroads (1989) zabývá ospravedlněním jednání OPEC na podzim 1973. Autor uvádí, že vyvolání ropného šoku představovalo z pohledu producentských zemí takřka nezbytný krok směrem k omezení plýtvání a neracionální cenové politiky ropných společností.91 Přestože Chalabi uznává, že hůře ospravedlnitelné je toto jednání po stránce ekonomické, trvá na svém přesvědčení, že ropný šok zajistil budoucí stabilitu a vyrovnanost světového energetického trhu a přispěl k větší energetické vyváženosti.92

91 92

CHALABI: OPEC at…, str. 10. Tamtéž: str. 70.

16

3 Důsledky ropného bojkotu Účinnost ropného embarga namířeného proti Spojeným státům byla pro nedisciplinovanost nearabských členů kartelu značně omezena, neboť ostatní producenti vně OPEC na snížené těžbě arabských zemí profitovali, když převzali chybějící nabídku ropy a vylepšili tím své podíly na trhu.93 Přestože tak byl dopad bojkotu ve skutečnosti převážně psychologický94 a neohrozil bezprostředně americkou suverenitu, nenadále zvýšené světové ceny podpořené panickými nákupy ropy ze strany západní Evropy a Japonska měly své důsledky a zafungovaly jako zvonění na poplach zvyšující se americké závislosti na blízkovýchodní ropě.95

3.1

Vliv na americkou energetickou situaci

Ropný bojkot přišel pro USA v nejméně vhodnou dobu, když po letech v pozici ropného exportéra převýšila jejich spotřeba domácí nabídku ropy, která již nebyla dále schopna krýt rostoucí americké potřeby.96 OPEC si byl této zvětšující se zranitelnosti americké energetiky dobře vědom, a proto vsadil vše na ropnou kartu právě v době, kdy se začaly domácí zásoby ropy povážlivě tenčit, čímž Spojené státy ztratily schopnost ovlivňovat světové ceny ropy.97 Když byly kohoutky s arabskou ropou skutečně uzavřeny, vznikl na americkém trhu okamžitý nedostatek ropy v hodnotě takřka 1,2 mil. barelů ropy denně,98 což podnítilo všeobecnou paniku a horečné nákupy, které dále snižovaly americké ropné zásoby. Rostoucí poptávka po ropě se střetávala s klesající nabídkou a rovnováhy muselo být dosahováno zvyšující se cenou ropy a ropných produktů a zavedením přísného přídělového systému.

93

Ani oni si však v konečném důsledku příliš nepolepšili, protože do jejich rozpočtů putovaly dodatečné dolary značně znehodnoceny vysokou inflací, kterou samotné embargo významně podpořilo. BEBLAWI, Hazem: The Arab Oil Era (1973-1983): A Story of Lost Opportunity. Journal of Arab Affairs [online]. April 1986, vol. 15 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/225000350?accountid=17203. 94 Sám Kissinger ho dokonce označil za „symbolické gesto omezeného praktického dopadu“. KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 791. 95 HERZOG: Arabsko-izraelské války…, str. 409. 96 KALICKI: Energy and Security…, str. 99. 97 Zmenšování domácích ropných zásob souviselo s postupným vyčerpáváním ropných ložisek v Louisianě, Texasu a Oklahomě. LUŇÁK: Západ…, str. 271. 98 Právě tolik činil objem dovážené arabské ropy v září 1973, zatímco v lednu následujícího roku to byla čistá nula. Toto množství náleželo 7 % americké spotřeby ropy. SMART, Ian: Oil, the Super-Powers and the Middle East. The Royal Institute of International Affairs [online]. January 1977, vol. 53, no. 1, str. 25 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2615579.

17

Tabulka č. 3: Porovnání nominální ceny ropy na americkém a světovém trhu v letech 1972-1980 (v USD za barel). Rok

1972

1973

1974

1975

1976

1977

1978

1979

1980

USA

3,39

3,89

6,87

7,67

8,19

8,57

9,00

12,64

21,59

Svět

2,48

3,29

11,58

11,53

12,80

13,92

14,02

31,61

36,83

Zdroj: CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 191; srov. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: U.S. Crude Oil First Purchase Price. eia.gov [online]. May 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/dnav/pet/hist/LeafHandler.ashx?n=PET&s=F000000__3&f=A.

Tabulka č. 3 znázorňuje, jak do roku 1973 přetrvávající systém dovozních kvót udržoval ve snaze ochránit domácí produkci cenu ropy uměle nadhodnocenou v porovnání s cenou na světovém trhu. Počínaje rokem 1973 však přijala americká vláda přísné cenové regulace, které naopak udržovaly domácí cenu pod světovou úrovní.99 Přesto je však možné sledovat významný nárůst ceny ropy na americkém trhu v kontextu prvního ropného embarga.100 Nejznámějším důsledkem ropného bojkotu USA a s tím souvisejícího nárůstu cen se staly prodlužující se řady aut na čerpacích stanicích v zimě 1973-1974101 (viz Obrázek č. 1), které demonstrovaly zvýšenou závislost Spojených států na arabské ropě a jejich ztracenou schopnost přizpůsobit svou energetickou politiku nečekaným výkyvům světové ropné nabídky.102 Prezident Nixon označil toto období za milník v národním uvědomění Američanů, kteří byli poprvé nuceni uznat, že „štědrost jejich energetických zdrojů není nevyčerpatelná“.103

99

Tyto regulace byly přijaty v rámci Nixonova programu Project Independence s cílem ochránit domácí spotřebitele. LOEHWING, David A.: Project Independence: Domestic Crude Producers Stand to Profit from It. Barron's National Business and Financial Weekly [online]. December 1974, vol. 54, str. 18 – 21 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/350782415?accountid=17203. 100 HUGHES: American Economic…, str. 627. 101 Americké čerpací stanice často vůbec neotevřely, anebo pouze dočasně, dokud jim nedošla nabídka ropných produktů. WALTON: History of…, str. 538. 102 KRENZ: Energy…, str. 7. 103 NIXON: The Memoirs…, str. 553.

18

Obrázek č. 1: Fronta automobilů před čerpací stanicí v USA během ropného bojkotu.

Zdroj: ALTERNATIVE ENERGY: OPEC Oil Embargo Against the U.S. Causes Gas Shortages and Rationing. procon.org [online]. May 2009 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z WWW: http://alternativeenergy.procon.org/view.timeline.php?timelineID=000015.

3.2

Ekonomické dopady na USA

Postupný růst cen v americkém energetickém průmyslu související s koncem doby levné a snadno dostupné ropy otřásl ekonomikou USA v jejích základech. Následovalo období vyznačující se až dvojcifernou mírou inflace,104 neúměrně vysokými úrokovými sazbami, zvyšující se mírou nezaměstnanosti, utlumením investiční činnosti a nulovým či dokonce záporným hospodářským růstem.105 Spojené státy se navíc v důsledku přesouvání enormních finančních částek do zemí Blízkého východu dostaly hluboko do záporné platební bilance, což představovalo největší zatížení světového měnového systému od konce 2. světové války.106 Zkušenosti z této dekády v rozporu se všemi dosavadními ekonomickými teoriemi ukázaly, že se nezaměstnanost při rostoucí inflaci nemusí nutně zmenšovat, jak se doposud předpokládalo. Do ekonomického slovníku tak přibyl nový pojem stagflace představující kombinaci hospodářské stagnace107 (a s ní spojený růst míry nezaměstnanosti) a zvyšující se

104

Na akcelerující inflaci měly vliv kromě růstu cen energetických zdrojů také opakované devalvace dolaru a s ní spojené uvolnění devizového kurzu americké měny. CIHELKOVÁ, Eva; HOLUB, Alois; JAKŠ, Jaroslav: USA – Japonsko – SRN, 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, 1998, str. 28. 105 Růst amerického HDP se v letech 1973-1975 zpomalil o takřka 6 % (z 5,6 % na -0,2 % viz Tabulka č. 4). KALICKI: Energy and Security…, str. 99. 106 POLLACK, Gerald A.: The Economic Consequences of the Energy Crisis. Foreign Affairs [online]. April 1974, vol. 52, no. 3, str. 452 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/198159567?accountid=17203. 107 Pokud HDP za rostoucí inflace pouze stagnuje, jedná se o stagflaci, pokud dokonce klesá, jedná se o tzv. slumpflaci. ŽÍDEK: Dějiny světového…, str. 143.

19

inflace. Příčinou fenoménu stagflace se stala kromě ropného šoku a jeho souvislostí také keynesiánská hospodářská politika dlouhodobě podceňující riziko růstu cenové hladiny.108 Tabulka č. 4: Růst HDP, míry inflace a míry nezaměstnanosti v USA v letech 1972-1981 (v %). Rok

HDP

Inflace

Nezaměstnanost

1972

5,2

3,2

5,6

1973

5,6

6,2

4,9

1974

- 0,5

11

5,6

1975

- 0,2

9,2

8,5

1976

5,4

5,8

7,7

1977

4,6

6,5

7,1

1978

5,6

7,6

6,1

1979

3,2

11,3

5,8

1980

- 0,2

13,5

7,1

1981

2,6

10,3

7,6

Zdroj: U.S. INFLATION CALCULATOR: Historical Inflation Rates: 1914-2014. usinflationcalculator.com [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/historicalinflation-rates; srov. BUREAU OF LABOR STATISTICS: Historical Unemployment Rates. bls.gov [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://data.bls.gov/pdq/SurveyOutputServlet; srov. AMADEO, Kimberly: U.S. GDP Per Year. U.S. Economy, about.com [online]. February 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://useconomy.about.com/od/GDP-by-Year/a/US-GDP-History.htm.

Dle Tabulky č. 4 lze za období nejsilnější stagflace v USA označit přibližně roky 1973-1975 a poté 1978-1980, kdy zpomaloval růst amerického HDP za zvyšující se míry inflace. Graf č. 4 poté znázorňuje období stagflace přibližně v letech 1974-1975 a 1979-1980, kdy docházelo k současnému růstu míry inflace a nezaměstnanosti. Během těchto let dále významně rostly ceny energií v USA, což vedlo k vyšším nákladům firem, které se poté přirozeně promítaly do cen jejich výrobků a dál roztáčely inflační spirálu.109

108

Ta akcelerovala mezi lety 1972-1974 z 3 % na 6 % a poté dokonce na 11 %. WALTON: History of…, str. 518. SMITH, David M.; YOUNG, Terry: Balancing Act for Employers in Today’s Labor Market. Graziadio Business Review [online]. 1999, vol. 2 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://gbr.pepperdine.edu/2010/08/balancingact-for-employers-in-todays-labor-market. 109

20

Graf č. 4: Vývoj míry inflace a nezaměstnanosti v USA v letech 1970-2000.

Zdroj: SMITH, David M.; YOUNG, Terry: Balancing Act for Employers in Today’s Labor Market. Graziadio Business Review [online]. 1999, vol. 2 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://gbr.pepperdine.edu/2010/08/balancing-act-for-employers-in-todays-labor-market.

Za inflací 70. let bylo v USA v módě vinit pouze OPEC a jeho politiku zvyšování cen ropy. Skutečností však zůstává, že pokud je nabídka peněz fixní, spotřebitel nemůže platit za zboží vyšší ceny. OPEC tak nelze shledávat jediným viníkem ekonomické krize 70. let.110 Boj proti tomuto novodobému fenoménu se poté stal v roce 1976 jedním z klíčových témat prezidentských voleb v USA.111

110

Hughes tak z akcelerující inflace v 70. letech nepřímo viní také americkou centrální banku FED a její expanzivní monetární politiku vydržovanou nepřetržitě v letech 1959-1974 a poté znovu 1977-1980. HUGHES: American Economic…, str. 627. 111 Zatímco Republikáni vedeni Fordem zdůvodňovali stagflaci zejména vysokou inflací a bojovat proti ní chtěli restriktivní měnovou politikou, Demokraté v čele s Carterem viděli klíčový problém ve zvyšující se nezaměstnanosti a jako lék naopak nabízeli expanzivní měnovou politiku. Tamtéž: str. 635.

21

4 Ropný průmysl USA před rokem 1973 Od počátku ropného věku112 patřila Spojeným státům role největšího a zároveň flexibilního ropného producenta (swing producer). Tuto úlohu plnil takový producent ropy, jehož „rezervní těžební kapacity jsou dostatečné k rychlé reakci na změny v poptávce po ropě na světových trzích“.113 Díky těmto nevyužívaným kapacitám114 byly Spojené státy kdykoliv schopny zvýšit dle potřeby svou vlastní těžbu a ovlivňovat tak ceny na světových ropných trzích. Na přelomu 60. a 70. let začal nicméně americký ropný průmysl ztrácet svou nadvládu, což zintenzivnilo následky prvního ropného šoku.

4.1

Stručný vývoj v 50. a 60. letech

V období 50. a 60. let propadly Spojené státy americké řadě iluzí o zdánlivé nevyčerpatelnosti svých ropných ložisek a dychtivosti arabských exportérů zvyšovat svou těžbu ropy za každou cenu.115 Tato přesvědčení vedla americkou energetickou strategii k postupnému omezení spotřeby uhlí,116 systematickému zanedbávání alternativních zdrojů energie a ke snížení využití jaderné energie k mírovým účelům. Energetika USA se tak v průběhu tohoto období plně spoléhala na energii získávanou z ropy.117 Přestože v této době domácí ropná produkce významně rostla,118 nebyla schopná plně pokrývat stále se zvyšující spotřebu ropy119 související především s růstem celkové spotřeby energie a rozvojem chemického průmyslu, Prostor se tak začal otevírat zvyšujícímu se dovozu ropy ze zahraničí. Čistým importérem ropy se USA staly vůbec poprvé v historii v roce 1948, kdy ve větší míře otevřely své trhy ropě z Venezuely, která zastávala roli největšího amerického dodavatele

112

První barel ropy byl vytěžen 27. srpna 1859 v Pensylvánii, čímž započal ropný věk trvající dodnes. CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 34. 113 Tamtéž: str. 63. 114 Americké rezervní těžební kapacity byly v letech 1957-1963 v přebytku okolo 4 mil. barelů ropy denně. V letech 1963-1970 byl poté přebytek odhadován na 1 mil. barelů ropy denně a v roce 1972 klesl na nulu. YERGIN: The Prize…, str. 567. 115 KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 778. 116 V roce 1951 činil podíl uhlí na spotřebě energie 51 %, zatímco v roce 1973 pouhých 19 %. SAMPSON: Sedm sester…, str. 257. 117 Tamtéž: str. 308-309. 118 Z 2 mld. barelů ropy vytěžených v roce 1950, na 2,5 mld. barelů v roce 1960 a poté na celých 3,5 mld. barelů v roce 1970. HUGHES: American Economic…, str. 635. 119 Ta se mezi lety 1955-1973 takřka zdvojnásobila. KRENZ: Energy…, str. 11.

22

až do konce 50. let.120 V následující dekádě však začaly Spojené státy zvyšovat svůj podíl importů z nově objevených ložisek ropy v Libyi, Nigérii a především na Blízkém východě.121 Americké iluze o vlastní energetické nedotknutelnosti dále prohloubilo objevení rozsáhlých ropných ložisek v zátoce Prudhoe Bay na Aljašce v červnu 1968. Očekávalo se, že se v ložiskách nachází až 10 mld. barelů ropy, tedy jeden a půl krát více než v doposud největším americkém ropném poli ve východním Texasu. Naleziště v Prudhoe Bay tak mělo potenciál zpomalit růst americké závislosti na importu ropy ze zahraničí. Budování aljašského ropovodu nicméně v důsledku spekulací ropných společností,122 extrémně krutých geografických podmínek123 a protestů ochránců životního prostředí nebylo započato a závislost USA na importu ropy se tak postupně prohlubovala.

4.1.1

Systém dovozních kvót

Na zvětšující se objem dovozu levné arabské ropy vytlačující relativně nákladnější domácí těžbu se rozhodla americká vláda v duchu „národní bezpečnosti“ reagovat protekcionistickou politikou v podobě zavedení systému dovozních kvót.124 Hlavní motivací k tomuto kroku, jenž omezoval importy ropy na maximální objem 12,2 % z domácí produkce,125 představovaly kromě tradičního argumentu posílení energetické soběstačnosti především dodatečné ropné příjmy plynoucí z rozšířené americké těžby do federálního rozpočtu.126 Přestože kvóty dovolily domácím producentům uspokojit svou nabídku ropy a zároveň vytlačily část importu levné arabské ropy,127 současně přinesly významné zvýšení domácích cen, čímž poškozovaly americké spotřebitele.128 Kvůli kvótám vzrostly domácí ceny ropy do roku

120

V roce 1960 dovážely Spojené státy americké 16 % své ropné spotřeby a zahraniční ropa tak pro jejich ropný průmysl představovala pouze vhodný doplněk. KISSINGER: Roky obnovy, str. 539. 121 Import ropy z Blízkého východu byl racionální, neboť náklady na tamější produkci ropy byly 12-15x nižší než v USA. Americké ropné společnosti navíc vlastnily výhodné koncese na těžbu zdejší ropy získané díky americké angažovanosti v regionu po druhé světové válce. ODELL: Oil and World…, str. 18, 176. 122 Ropné společnosti se zahájením těžby na Aljašce nijak nespěchaly, neboť měly stále k dispozici rozsáhlé a mnohem levnější zásoby ropy v Saúdské Arábii a Íránu. SAMPSON: Sedm sester…, str. 176. 123 Teploty v této oblasti dosahovaly v zimě až -65 °C. YERGIN: The Prize…, str. 572. 124 Kvóty na dovoz ropy ze zahraničí byly v USA uvaleny ve snaze sledovat izolacionistickou ropnou politiku tzv. „Fortress America“ Oil Policy. ODELL: Oil and World…, str. 191. 125 BOHI, Douglas R.; TOMAN, Michael A.: The Economics of Energy Security. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 1996, str. 3. 126 KALICKI: Energy and Security…, str. 69. 127 Na konci 60. let dovážely USA díky systému dovozních kvót 20 % své ropné spotřeby, tedy o pouhá 4 % více než před deseti lety. KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 775. 128 Ekonomové odhadují, že dodatečné výdaje amerických spotřebitelů na ropné produkty šly v letech fungování dovozních kvót do miliard dolarů. MOYER: Energy: Some…, str. 66.

23

1960 na průměrných 2,8 dolaru za barel a do roku 1970 dokonce na 3,3 dolaru, zatímco převažující mezinárodně obchodovatelná cena byla v obou případech přibližně o dolar nižší.129

4.2

Vrchol domácí ropné produkce a změna strategie

V roce 1970 dosáhla těžba ropy ve Spojených státech amerických přibližně 3,5 mld. barelů surové ropy ročně,130 což představovalo její vrchol.131 Od tohoto roku produkce převážně klesala po celá 70. léta. Dělo se tak nejen z důvodu postupného vyčerpávání ropných ložisek,132 ale také vlivem spekulací ropných společností, které začaly záměrně zpomalovat rychlost těžby i v doposud nevytěžených ložiskách.133 Tabulka č. 5: Vrchol americké produkce ropy (v mld. barelů) a zemního plynu (v mil. m³). Rok

1968

1969

1970

1971

1972

1973

1974

1975

Ropa

3,33

3,37

3,52

3,45

3,46

3,36

3,20

3,06

Zemní plyn

523,6

561,5

594,9

611,9

612,2

615,3

586,4

544,8

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum Statistics. eia.gov [online]. November 2013 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/index.cfm?page=oil_home#tab2; srov. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Natural Gas Statistics. eia.gov [online]. May 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/index.cfm?page=natural_gas_home#tab2 (vlastní výpočty).

Z Tabulky č. 5 je možné vidět, že obdobná situace jako u ropy panovala v USA také u zemního plynu, jehož produkce dosáhla svého vrcholu v roce 1973 a ve zbytku 70. let taktéž převážně klesala.134 Tento ropný scénář byl u zemního plynu podpořen cenovými regulacemi americké vlády, která v 60. letech udržovala jeho ceny z důvodu relativní dostupnosti a využitelnosti

129

KALICKI: Energy and Security…, str. 69. Což odpovídá přibližně 9,64 mil. barelům ropy denně. HUGHES: American Economic…, str. 635. 131 Kalicki spolu s dalšími autory (např. YERGIN: The Prize: The Epic Quest for Oil, Money and Power, 1991) uvádí vrchol americké produkce ropy na hodnotě 11,66 mil. barelů denně. V tomto čísle je obsažena nejen surová ropa ale také další ropné kapaliny. KALICKI: Energy and Security…, str. 31. 132 Zatímco v roce 1971 bylo uzavřeno 953 vyčerpaných produkčních zón, jen o rok později bylo toto číslo 2 996 a v následujících letech dále rostlo. DAVIDSON, Paul; FALK, Laurence H.; LEE, Hoesung: Oil: It‘s Time Allocation and Project Independence. Brookings Institution Press [online]. 1974, no. 2, str. 421 [cit. 2014-05-1]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2534193. 133 Tyto spekulace se množily v rámci obav z blížící se energetické krize a měly za následek umělé zpomalování domácí produkce ropy. Tamtéž: str. 422. 134 AKINS, James E.: The Oil Crisis: This Time the Wolf Is Here. Foreign Affairs [online]. April 1973, vol. 51, no. 3, str. 2 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/198177127?accountid=17203. 130

24

uměle nízko, což vedlo k jeho nadbytečné spotřebě.135 V případě zemního plynu nicméně nezpůsobil vrchol jeho těžby natolik závažný problém, neboť značnými zásobami této komodity disponovali američtí sousedé – Kanada a Mexiko.136 Graf č. 5: Křivky americké produkce ropy a jejích dovozů v letech 1940-2000.

Zdroj: AMSO American Shale Oil Corp: Peak Oil. amso.net [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://amso.net/peak-oil.

Graf č. 5 zobrazuje vrchol americké těžby ropy v roce 1970 a následné postupné sbližování s křivkou znázorňující rostoucí objem importu zahraniční ropy, kterými Spojené státy americké pokrývaly svou stále se zvyšující spotřebu ropy. Podíl dovážené ropy na celkové spotřebě se zvyšoval především v důsledku rozhodnutí americké vlády o uvolnění dovozních kvót na levnou blízkovýchodní ropu,137 čímž začala americká závislost na ní dále stoupat. V červnu 1971 reagoval na nepříznivý vývoj ropného průmyslu sám prezident Nixon, když vydal vůbec první prezidentskou zprávu komplexně se zabývající oblastí americké energetiky, v níž urgoval rozvoj jaderné energetiky, vytvoření programu na omezení škodlivin ze

135

Z nízké ceny zemního plynu profitovaly především domácnosti, neboť utratily méně za vytápění. ODELL: Oil and World…, str. 35. 136 KRENZ: Energy…, str. 8. 137 K danému kroku se americká vláda odhodlala, neboť podcenila nebezpečí arabského bojkotu a z vlastního přesvědčení o nutnosti liberalizace ropné politiky. Stalo se tak proti přesvědčení současného prezidenta Nixona. SAMPSON: Sedm sester…, str. 235.

25

spalování uhlí a výraznější využití alternativních zdrojů.138 Téhož roku poté uzákonil cenové regulace ropy,139 které však dle mnohých expertů dále odrazovaly domácí ropné producenty, zatímco stimulovaly zvyšující se spotřebu.140

4.3

Předvečer prvního ropného šoku

Situaci amerického ropného průmyslu dále zkomplikoval rok 1972, kdy byla poprvé v důsledku mohutně narůstající spotřeby141 zrušena veškerá omezení na americkou produkci ropy, což znamenalo, že USA od tohoto roku těžily na maximum a ztratily tak schopnost ovlivňování světových cen ropy.142 Domácí těžba nicméně i přes toto opatření nezadržitelně klesala, čímž jakoby se začala naplňovat předpověď amerického geologa M. K. Hubberta, jež předpovídala, že Spojené státy již vytěžily přibližně polovinu svých zásob ropy a zemního plynu a že vytěžit druhou polovinu bude nesmírně technologicky složité a nákladné.143 Na počátku roku 1973 navíc Nixonova administrativa již nemohla dále čelit tlakům ze strany spotřebitelů a tak byl v dubnu téhož roku systém dovozních kvót udržující vysoké domácí ceny zrušen,144 takže import zahraniční ropy vzrostl mezi lety 1972 a 1973 ze 4,5 mil. barelů denně na více než 6 mil.145 Při spotřebě 17,3 mil. barelů ropy denně tak činil podíl importu v roce 1973 takřka 35 %.146 Ze stavu praktické energetické i ropné soběstačnosti tak klesly Spojené státy americké do stavu, kdy byly závislé nejen na zemích Blízkého východu,147 ale také na Kanadě, Venezuele, Mexiku, Nigérii či Indonésii.

138

NIXON: The Memoirs…, str. 554. K tomuto kroku ho opravňoval tzv. Economic Stabilization Act (ESA) přijatý o rok dříve. ESA ve snaze potlačit zvyšující se inflaci rozšířila pravomoci prezidenta. SKLAR, Tim: US can manage energy cost without ‘punishing‘ industry. Oil and Gas Journal [online]. July 2008, vol. 106, no. 28, str. 19 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/274287199?accountid=17203. 140 ALHAJJI: The 1973…, str. 2. 141 V roce 1972 Spojené státy s méně než 6 % světové populace spotřebovávaly takřka třetinu světové produkce ropy. V přepočtu na hlavu činila míra americké spotřeby ropy 11,7 kW, což představovalo šestinásobek světového průměru. NIXON: The Memoirs…, str. 554. 142 Tuto schopnost po USA přebraly na počátku 70. let země OPEC. Henry Kissinger k této skutečnosti uvedl: „Vláda nad energetikou se přesunula z Texaského zálivu do Perského.“ KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 778. 143 KRENZ: Energy…, str. 8. 144 MOYER: Energy: Some…, str. 66. 145 YERGIN: The Prize…, str. 591. 146 HAGGETT, Scott; HAAVARDSRUD, Paul: 30 Years After the Oil Embargo. The Ottawa Citizen [online]. October 2003 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/240694218?accountid=17203. 147 V roce 1973 činil import z těchto zemí 8 %. Zaujímal tak 23 % podíl veškeré dovážené ropy. SMART: Oil, the Super-Powers…, str. 24. 139

26

Graf č. 6: Prohlubující se rozdíl mezi americkou spotřebou a produkcí ropy krytý jejím dovozem v letech 1950-2008.

Zdroj: THE ENCYKLOPEDIA OF EARTH: Deepwater Horizon by the numbers. eoearth.org [online]. May, 2011 [2014-05-20]. Dostupné z WWW: http://www.eoearth.org/view/article/51cbefe27896bb431f69f589.

Graf č. 6 nastiňuje výše nastíněnou tendenci v americkém ropném průmyslu na počátku 70. let, kdy pomalu klesající domácí těžba přenechávala stále větší podíl rychle rostoucí spotřeby dovozům ze zahraničí. V číslech tuto tendenci znázorňuje Tabulka č. 6. Tabulka č. 6: Porovnání podílů americké těžby ropy a ropných kapalin a jejich zahraničních dovozů na americké spotřebě v letech 1970 a 1973 (v mil. barelů denně, resp. v %). Rok

Spotřeba

Produkce

Podíl produkce na spotřebě

Import

Podíl importu na spotřebě

1970 1973

14,70 17,31

11,66 11,27

79,32 65,11

3,16 6,03

21,50 34,84

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum and Other Liquids Overview. eia.gov [online]. 2011 [2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/pdf/sec5_6.pdf; srov. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Dependence on Net Petroleum Imports. eia.gov [online]. 2011 [cit. 2014-05-03]. Dependence on Net Petroleum Imports. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/monthly/pdf/sec3_7.pdf (vlastní výpočty).

27

Na změnu ropné strategie začal na počátku roku 1973 apelovat také přední americký odborník na ropnou problematiku James Akins, když prohlásil: „Je čas skončit s nekonečným vydáváním energetických studií a místo toho začít jednat“.148 Akins doporučoval americké vládě především hledat kompromis s producentskými zeměmi OPEC a posílit podíl importů z relativně bezpečných oblastí světa.149 Na Akinse navázal v dubnu 1973 sám Nixon, když zaslal Kongresu zásadní návrh, v němž prosazoval deregulaci cen ropy a zemního plynu, pobídky pro soukromý sektor na další vývoj alternativní energie, podpoření nového geologického průzkumu a rozšíření výzkumu nukleární a geotermální energie.150 Pro nepopulárnost a nákladnost navrhovaných opatření byl však Nixon stejně jako před ním Akins až do podzimu 1973 převážně ignorován.151

148

YERGIN: The Prize…, str. 590-591. AKINS, James E.: International Cooperative Efforts in Energy Supply. Annals of the American Academy of Political and Social Science [online]. November 1973, vol. 410, str. 83 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/1041939. 150 NIXON: The Memoirs…, str. 554-555. 151 Tamtéž, str. 458. 149

28

5 Reakce Spojených států na ropný bojkot Americkou reakci na první ropný šok lze rozdělit na ofenzivní a defenzivní část, přičemž za ofenzivní strategii je možné považovat úsilí USA o znovuzískání ztracených pozic na Blízkém východě pomocí politického a vojenského nátlaku.152 Pro mou práci však bude klíčová defenzivní americká strategie zahrnující celou řadu regulačních opatření a inovativních programů, jejichž společnými rysy se stala opatření týkající se úspor ropy, rozvoje alternativních energetických zdrojů, úsilí o zvýšení podílu jaderné energie aj. 153

5.1

Vnitropolitická opatření

První vnitropolitickou reakcí americké vlády se stal Nixonův energetický program Project Independence vyhlášený v listopadu 1973,154 v němž pověřil vládu nalezením cesty z americké energetické závislosti k plné soběstačnosti do roku 1980. Program se nicméně od začátku jevil jako nepraktický155 a především těžko realizovatelný,156 a tak byl záhy zcela smeten ze stolu. Nixon se tak zaměřil alespoň na dílčí cíle svého projektu, když se zapříčinil o zřízení vládního energetického úřadu Federal Energy Administration,157 zahájení výstavby aljašského ropovodu, suspendování zákonů o znečišťování životního prostředí a zavedení nejvyšší povolené rychlosti 55 mil/hod.158 V roce 1973 poté Nixon navázal na své cenové regulace ropy z roku 1971, když nechal schválit tzv. Emergency Allocation Petroleum Act (EPAA), který stanovoval cenové stropy na veškeré domácí ropné produkty a fungoval na bázi státních subvencí do ropného průmyslu za účelem ochrany domácích spotřebitelů.159

152

Ve druhé polovině 70. let byly ze strany USA uskutečňovány v oblasti Indického oceánu a Perského zálivu rozsáhlé vojenské akce. Velkou podporu věnovala tehdejší Carterova vláda také konzervativním režimům v tamějších zemích. FÁREK: Energetická krize…, str. 78-79. 153 PEČENKA: Encyklopedie moderní…, str. 424. 154 LOEHWING: Project Independence…, str. 1. 155 Jeho nepraktičnost byla zřejmá z předchozí americké zkušenosti s regulacemi v podobě systému dovozních kvót, který byl příliš nákladný a značně nepopulární. BOHI: The Economics…, str. 3. 156 Nixon kupř. požadoval, aby se z americké spotřeby ropy v roce 1980 odhadované na 18,5 mil. barelů ropy denně dováželo nejvýše 5 mil. barelů denně, a to převážně ze západní polokoule. AKINS: The Oil Crisis…, str. 1. 157 Úřad vznikl v roce 1974 fúzí mnoha menších již existujících energetických úřadů a agentur. Úkolem tohoto úřadu se stala systematizace hledání adekvátní odpovědi Spojených států na energetickou krizi. WALTON: History of…, str. 538-539. 158 SAMPSON: Sedm sester…, str. 265. 159 ROGERS, Robert P.: The effect of the Energy Policy and Conservation Act (EPCA) regulation on petroleum product prices, 1976-1981. The Energy Journal [online]. February 2003, vol. 24, no. 2, str. 65 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/222021571?accountid=17203.

29

V srpnu 1974 přepustil Nixon v důsledku aféry Watergate místo v Bílém domě svému viceprezidentovi Geraldu Fordovi, jenž v lednu 1975 ve snaze obnovit Nixonův Project Independence navrhl vlastní energetický program.160 Významnými kroky Fordova kabinetu v boji proti energetické krizi se staly souhlas se zahájením tvorby strategických zásob ropy z prosince 1975 a dále přijetí tzv. Energy Policy and Conservation Act (EPCA).161 Ten nahradil doposud fungující EPAA a dále snižoval domácí ceny ropy až do září 1981, kdy byl Carterovou vládou zrušen.162 Posledním prezidentem této krizové dekády byl od ledna 1977 úřadující Jimmy Carter, jenž představil svůj národní energetický plán založený na potřebě posílit domácí těžbu ropy a zemního plynu, zvýšit využití energie z jádra a uhlí, rozvíjet alternativní nekonvenční zdroje energie a v neposlední řadě snížit americkou poptávku energetickými úsporami.163 Carterův kabinet také volal po předvídatelné a transparentní vládní politice, čehož bylo dosaženo zřízením samostatného ministerstva energetiky.164

5.1.1

Energetické úspory

Společným rysem všech vládních energetických programů se staly plány na úsporná opatření. Vůbec největší úspory se očekávaly v dopravním sektoru, který v roce 1973 zaujímal čtvrtinu spotřeby energie a více než polovinu americké spotřeby ropy.165 V roce 1975 tak byly zavedeny vládní pobídky k nákupu automobilů s nižší spotřebou benzínu166 a byla snížena maximální povolená rychlost 55 mil/hod na amerických dálnicích.167 Opatření usilující o snížení spotřeby energie byla dále přijímána v nevýrobní sféře, neboť domácnosti zahrnovaly přibližně 20 % celkové energetické spotřeby USA a takřka polovina této

160

Fordův energetický plán počítal s otevřením 250 uhelných dolů a vybudováním 200 atomových elektráren, 150 uhelných elektráren, 30 ropných rafinérií a 20 elektráren spalujících syntetická paliva v časovém rozmezí deseti let. I proti tomuto projektu se nicméně zvedla vlna nevole zejména pro jeho nákladnost. YERGIN: The Prize…, str. 660. 161 ROGERS: The effect of…, str. 65. 162 Politika ochrany spotřebitele skrze cenové regulace započatá v listopadu 1971 se tak v různých formách udržela v americké ropné politice takřka dvacet let. SKLAR: US can manage…, str. 20. 163 Energetické úspory považoval Carter za nejrychlejší, nejlevnější a nejpraktičtější zdroj energie. CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 168. 164 Department of Energy vznikl v roce 1977 namísto takřka padesáti různých energetických úřadů. WALTON: History of…, str. 538-539. 165 Podle Yergina se v roce 1973 každý sedmý barel ropy spotřeboval v dopravním sektoru USA. YERGIN: The Prize…, str. 661. 166 Nové standardy energetické úspornosti upřednostňovaly automobily se spotřebou 9 litrů/100 km namísto původních 12 litrů/100 km. WALTON: History of…, str. 539. 167 NIXON: The Memoirs…, str. 555.

30

energie měla svůj původ ve fosilních palivech.168 Nezanedbatelné úspory se poté očekávaly také v průmyslovém odvětví skrze vládní investice do energeticky efektivnějších výrobních procesů.169 Graf č. 7: Spotřeba energie v jednotlivých sektorech v USA v letech 1949-2012.

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Energy Consumption by Sector, 1949-2012. eia.gov [online]. 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/images/charts/energy_consumption_by_sector_1949_2012_large.jpg.

Z Grafu č. 7 je zřejmé, že přestože se do konce 70. let významného poklesu spotřeby energie v jednotlivých odvětvích dosáhnout nepodařilo, dílčí úspěch byl zaznamenán alespoň v souvislosti s krátkodobým poklesem spotřeby v nejkrizovějších letech 1973-1975, a to především v oblastech průmyslu a dopravy.170

5.2

Ropná opatření

Uměle vysoké ceny ropy učinily její těžbu rentabilní také v horších geografických a klimatických podmínkách, ačkoliv současně vytvářely atmosféru nejistoty pro všechny energetické investice. Jakýkoliv pokles stávajících cen ropy ze strany OPEC by totiž domácí

168

Zemní plyn zaujímal konkrétně 26,5 % této spotřeby a ropa 25,3 %. Uhlí poté náležel zanedbatelný 0,9% podíl. KRENZ: Energy…, str. 108. 169 WALTON: History of…, str. 539. 170 Kupř. v roce 1974 spotřeba ropy v dopravě klesla o 7,7 % namísto růstu o předpokládaných 7 %. SAMPSON: Sedm sester…, str. 261.

31

energii znehodnotil jakožto pouze dočasnou a předraženou alternativu. Přesto USA přistoupily k otevření nových ropných polí v Louisianě, Texasu a především na Aljašce.171 Prostor se otevřel také pro nové exportéry ropy, neboť překotné zvyšování světových cen mělo za následek nárůst ropné produkce v zemích mimo OPEC ve snaze zvětšit zaujmout větší podíl částečně uvolněného ropného trhu.172 Spojené státy tak začaly diverzifikovat svůj import zvětšením podílu dovážené ropy z relativně bezpečné Venezuely a z nově objevených rozsáhlých ložisek v Mexiku.173

5.2.1

Výstavba Aljašského ropovodu

Teprve v roce 1973 přinutil ropný bojkot zemí OPEC americký Kongres schválit tzv. TransAlaska Pipeline Authorization Act (TAPAA), na základě kterého začal být budován ropovod ze severních oblastí Aljašky. Stalo se tak po uplynutí více než pěti let od objevení zdejších bohatých ložisek North Slope174 v důsledku intenzivního nátlaku ropných společností vlastnících na zdejší těžbu ropy koncesní práva.175 Výstavba tehdy 800 mil dlouhého ropovodu spojujícího přístavy Prudhoe Bay a Valdez (viz Obrázek č. 2) byla dlouhou dobu odkládána z důvodu intenzivních ekologických protestů176 a obtížných geologických a transportních podmínek, v nichž by měla těžba ropy probíhat. Oba důvody se následně podepsaly pod komplikacemi s výstavbou a tak první ropa z ložiska North Slope dorazila do přepravního přístavu Valdez na jižním pobřeží Aljašky teprve v roce 1977.177 Nepříznivé geografické podmínky se navíc zasadily o značné finanční podhodnocení původního plánu výstavby.178

171

PEČENKA: Encyklopedie moderní…, str. 424. WALTON: History of…, str. 539. 173 LAZAR, Arpad; MCNABB, Michele: The Politics of Inter-American Energy Relations. Prospects and Pitfalls. Center for Latin American Studies at the University of Miami [online]. February 1985, vol. 27, no. 1, str. 132 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/165668. 174 North Slope představuje největší ropné ložisko v Severní Americe s ověřenými zásobami 12,5 mld. barelů ropy objevenými v červnu 1968 v aljašské zátoce Prudhoe Bay. CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 69. 175 HIGGINS, Terrence; JENKINS-SMITH, Hank C.: Analysis of the Economic Effect of the Alaskan Oil Export Ban. Operations Research [online]. November 1985, vol. 33, no. 6, str. 1173 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/170632. 176 Environmentalisté argumentovali rizikem úniku ropy z ropovodu do panenské subarktické krajiny Aljašky a způsobením nenávratného poškození zdejší unikátní fauny a flóry. MOYER: Energy: Some…, str. 66. 177 YERGIN: The Prize…, str. 666. 178 Cena aljašského ropovodu byla nejprve odhadována na 1,5 mld. dolarů, v roce 1976 se však dosavadní stavební náklady pohybovaly okolo 7,7 mld. a konečná částka se dle odhadů blíží hodnotě 10 mld. dolarů. KRENZ: Energy…, str. 8. 172

32

Obrázek č. 2: Nákres transaljašského ropovodu spojujícího přístavy Prudhoe Bay a Valdez.

Zdroj: AMERICAN EXPERIENCE: The Trans-Alaska Pipeline’s Route. pbs.org [online]. 2006 [2014-05-12]. Dostupné z WWW: http://www.pbs.org/wgbh/amex/pipeline/map/index.html.

Ropovod nicméně přes všechny obtíže spojené s jeho výstavbou potvrdil veškeré americké předpoklady a stal se největším příspěvkem americké nabídce energie od objevení texaských ropných polí ve 30. letech.179 Jeho počáteční kapacita v roce 1977 byla 1,2 mil. barelů denně, což pokrývalo přibližně 7 % tehdejší americké spotřeby, a navíc se do roku 1980 očekávalo navýšení průtoku ropovodu na 2 mil. barelů denně,180 tedy takřka čtvrtinu celkové americké těžby ropy. Aljašský ropovod tak ve svém důsledku způsobil snížení americké závislosti na dovozu zahraniční ropy o 20 %.181 Zajímavostí aljašského ropovodu bylo, že poskytoval možnost přepravy ropy a zemního plynu nejen ze severních oblastí Aljašky, ale také z kanadské provincie Yukon. Spojené státy americké a Kanada tak souhlasily s vytvořením příhraniční sítě plynovodů, které dále umocnily jejich již tak těsnou energetickou spolupráci.182

179

YERGIN: The Prize…, str. 660. : Při této produkci se odhadovalo, že aljašská těžba dosáhne svého vrcholu v roce 1987. Očekávalo se tedy, že North Slope zmírní americkou závislost na importu ropy minimálně po dvě nastávající dekády. LAZAR: The Politics of…, str. 132. 181 KRENZ: Energy…, str. 8. 182 KALICKI: Energy and Security…, str. 370-371. 180

33

Vytváření strategických zásob ropy

5.2.2

Plán na vytvoření strategických ropných rezerv (SPR)183 realizoval prezident Ford, když v prosinci 1975 podepsal tzv. Energy Policy and Conservation Act (EPCA).184 Zákon deklaroval vytvoření SPR v základním objemu 500 mil. barelů ropy na pokrytí výpadku importu ze zahraničí minimálně po dobu 90 dní.185 Do tohoto amerického projektu byly záhy zapojeny také členské země Mezinárodní energetické agentury (IEA),186 když se každý z členů zavázal vytvořit si adekvátní ropné rezervy k pokrytí tříměsíčního výpadku jejich dovozu.187 V dubnu 1977 schválila americká vláda budování prvních pobřežních zařízení na dlouhodobé skladování SPR v Mexickém zálivu a v červenci téhož roku do nich začala proudit první ropa.188 Tabulka č. 7 nicméně demonstruje, že vytyčeného cíle nebylo v nastavené lhůtě189 dosaženo v důsledku enormně pomalého tempa vytváření rezerv.190 Splnit sjednaný plán se nakonec podařilo teprve v průběhu roku 1986. Tabulka č. 7: Objem ropy uložené v rámci SPR v letech 1977-1988 (v mil. barelů). Rok

1977

1978

1979

1980

1982

1984

1986

1988

Objem

7,46

66,86

91,19

107,80

293,83

450,51

511,57

559,52

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: U.S. Ending Stocks of Crude Oil in SPR. eia.gov [online]. April 2014 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/index.cfm?page=natural_gas_home#tab2.

183

Strategic Petroleum Reserves Vytvoření SPR bylo jednou z programových priorit Nixonova nástupce. LOEHWING: Project Independence…, str. 2. 185 V úvahu připadalo pět různých scénářů v hodnotě 250, 400, 550, 750 mil. a 1 mld. barelů ropy. Zatímco první dva návrhy měly postačit k bezproblémovému chodu ekonomiky v případě až tříměsíčního výpadku dodávek ropy, ostatní varianty zajišťovaly nezranitelnost amerického hospodářství po dobu delší jak půl roku. Nejširší podporu Bílého domu nakonec měly rezervy o velikosti 550 mil. barelů. BEABOUF, Bruce A.; KENNETH, Montague E.: The Strategic Petroleum Reserve: U.S. Energy Security and Oil Politics, 1975-2005. College station: Texas A&M Universtity Press [online]. 2007, str. 43 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://site.ebrary.com/lib/natl/docDetail.action?docID=10436019&force=1. 186 International Energy Agency 187 KALICKI: Energy and Security…, str. 510. 188 První dodávka pocházela ze Saúdské Arábie a činila 412 000 barelů ropy. OFFICE OF FOSSIL ENERGY: Strategic Petroleum Reserve. energy.gov [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://energy.gov/fe/services/petroleum-reserves/strategic-petroleum-reserve. 189 Naplnění 100 % kapacity SPR mělo být dosaženo nejpozději do prosince 1982. BEAUBOUEF: The Strategic Petroleum…, str. 44. 190 YERGIN: The Prize…, str. 661. 184

34

5.3

Příklon k novým zdrojům energie

Kromě hledání ropných alternativ a protikrizových opatření bylo nezbytně nutné obrátit pozornost směrem k dlouhodobým strategiím na rozvoj alternativních zdrojů energie. Domácí produkce ropy a zemního plynu totiž stále ve větším měřítku nedokázala krýt zvyšující se americkou spotřebu a navíc se objem jejich prokázaných zásob vydatně zmenšoval.191 Americká energetická politika v období mezi 2. světovou válku a prvním ropným šokem se nicméně vyznačovala systematickým zanedbáváním rozvoje alternativních zdrojů energie z důvodu podlehnutí iluzi o nevyčerpatelnosti vlastních zdrojů fosilních paliv.192 V důsledku této dlouhodobě mylné energetické strategie bylo pro Spojené státy velmi složité a především nákladné stimulovat okamžitý rozvoj alternativních zdrojů.193

5.3.1

Rozvoj nukleární energie

První impuls k rozvoji nukleární energie k mírovým účelům a rozšíření těžby v bohatých uranových dolech v Coloradu, Wyomingu a Texasu dal již na počátku roku 1971 v rámci své energetické studie sám prezident Nixon,194 ačkoliv až po roce 1973 začal být brán uran v potaz jakožto relevantní substitut ropy.195 Rozvoj jaderné energie však znepříjemňovali četní kritici z řad ochránců životního prostředí, kteří argumentovali především nedostatečnou bezpečností atomových elektráren a nebezpečím úniku radioaktivního odpadu pro lidské zdraví.196 Zastánci jaderné energie naopak hájili Nixonovu iniciativu a věřili, že jádro může významně snížit americkou závislost na ubývající ropě a že představuje daleko menší míru ekologického hazardu než elektrárny spalující fosilní paliva.197

191

Jen mezi lety 1970-1976 se prokázané domácí zásoby ropy propadly o 27 % a zemního plynu o 24 %. YERGIN: The Prize…, str. 665. 192 KRENZ: Energy…, str. 183. 193 Henry Kissinger v této věci uvádí, že takový krok by vyžadoval přímé náklady odhadem okolo 500 mld. dolarů nepočítaje náklady rizika, které by takováto investice nesla. Jakékoliv snížení cen ropy ze strany OPEC by totiž nové energetické zdroje zbavilo konkurenceschopnosti. KISSINGER: Roky obnovy, str. 554. 194 NIXON: The Memoirs…, str. 554. 195 OLLINGER, Michael: The Limits of Growth of the Multidivisional Firm: A Case Study of the U.S. Oil Industry from 1930-90. Strategic Management Journal [online]. September 1994, vol. 15, no. 7, str. 510 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2486745. 196 MOYER: Energy: Some…, str. 66. 197 V roce 1973 vydala americká Atomic Energy Commission několik studií pokoušejících se dokázat relativní bezpečnost nukleární energie. Jejich výsledky se shodovaly na neopodstatněnosti většiny obav a „pravděpodobnost, že se stanete obětí nehody atomového reaktoru, přirovnaly k pravděpodobnosti, že budete zasažen meteoritem“. KRENZ: Energy…, str. 165.

35

Přes pokračující odpor ochránců životního prostředí schválila americká vláda v roce 1977 výstavbu 47 nových jaderných reaktorů. Většina z nich vstoupila do provozu v letech 1979-1980 a produkce nukleární energie se tím více než zdvojnásobila.198 Slibný vývoj jaderné energie v USA nicméně přibrzdila havárie „amerického Černobylu“ Three Mile Island v březnu 1979199 (viz Obrázek č. 3). Obrázek č. 3: Atomová elektrárna Three Mile Island v Pensylvánii před havárií.

Zdroj: THUMMA, Berry: Jaderná elektrárna Three Mile Island. České noviny, ceskenoviny.cz [online]. March 1979 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/eu/index_img.php?id=107363.

5.3.2

Obnovitelné energetické zdroje

V rámci Nixonova Project Independence byly v letech 1974-1976 započaty programy na rozvoj alternativních energetických technologií,200 jejichž záměrem bylo krýt do roku 2000 14 % americké nabídky energie alternativními zdroji.201 Největšími pozitivy této energie měla být její obnovitelnost a nízká míra znečišťování ovzduší, zatímco klíčové negativum spočívalo v její nákladnosti. Za účelem překonání tohoto problému investovala federální vláda značné finanční obnosy do výzkumu a rozvoje alternativní energie.202

198

WORLD NUCLEAR ASSOCIATION: Nuclear Power in the USA. world-nuclear.org [online]. May 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.world-nuclear.org/info/Country-Profiles/Countries-T-Z/USA-Nuclear-Power. 199 Havárie americké jaderné elektrárny Three Mile Island v americké Pensylvánii byla zapříčiněna částečným roztavením druhého jaderného reaktoru, po němž došlo k rozsáhlému úniku radioaktivního odpadu do okolí. Nehoda vedla v USA ke zpřísnění regulací nukleární energie a ke značnému omezení jejího rozvoje. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Nuclear Generating Units 1955-2011. eia.gov [online]. September 2012 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/showtext.cfm?t=ptb0901. 200 NIXON: The Memoirs…, str. 556. 201 Hydroelektrárny měly podle Nixonova návrhu v roce 2000 krýt 5-6 % celkové spotřeby energie, solární energie poté 4 % a geotermální energie 2 %. KRENZ: Energy…, str. 219-221. 202 Zatímco v roce 1975 se jednalo pouze o částku 75,1 mil. dolarů ročně, v roce 1980 činil rozpočet na rozvoj alternativní energie 718,5 mil. ESPINOZA, Juan L.: New Industries and Sustainable Development: Wind Energy Industry Development in Different Contexts. Alberta: University of Calgary [online]. April 2005, str. 68 [cit. 201404-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/305030295?accountid=17203.

36

Klíčovou úlohu v oblasti rozvíjení alternativních zdrojů energie v USA představovala vodní energie, která byla poměrně systematicky rozvíjena ještě před energetickou krizí, a měla proto nejlepší výchozí pozici. Již v roce 1976 tak činila kapacita stávajících hydroelektráren 67,8 GW a jimi produkovaná energie kryla přibližně 4,5 % celkové americké spotřeby.203 Dále se jako potenciální ukázala již pouze energie solární a geotermální, které až do příchodu energetické krize nebyly konkurenceschopné, avšak při zvýšených cenách energie byla oceňována především jejich univerzálnost, nevyčerpatelnost a ohleduplnost k životnímu prostředí.204

5.3.3

Restrukturalizace uhelné energetiky

Období po prvním ropném embargu se v neposlední řadě vyznačovalo restrukturalizací uhelné energetiky, která se začala postupně vzpamatovávat z útlumu 50. a 60. let.205 Nárůst zájmu o uhelnou energii podpořil prezident Nixon povolením využívání sirnatého paliva k vytápění domů a rozšíření povrchové těžby ve státech Wyoming, Montana a Severní Dakota.206 Stalo se tak i přes vehementní námitky ochránců životního prostředí, jejichž váha je však v krizové situaci zcela nepatrná.207 Typickým příkladem zvyšování podílu uhlí v 70. letech je výstavba elektráren v Texasu, kde bylo v roce 1969 rozhodnuto o výstavbě 33 nových elektráren, z nichž 32 mělo spotřebovávat zemní plyn a pouze jedna uhlí. Když se však od roku 1973 začaly zvedat ceny ropy a zemního plynu, bylo v roce 1975 rozhodnuto, že polovina z elektráren spalujících zemní plyn bude předělána na uhelné.208 Významný nárůst nicméně zažila uhelná energie pouze krátkodobě ve druhé polovině 70. let, kdy těžba uhlí vzrostla z 655 mil. tun uhlí ročně vytěžených v roce 1975 na 830 mil. tun v roce 1980.209 V následující dekádě si USA zachovaly svou do značné míry jednostrannou

203

Do roku 2000 se měla kapacita hydroelektráren zvýšit nejméně na 100 GW. KRENZ: Energy…, str. 186. MOYER: Energy: Some…, str. 69. 205 Svého naprostého dna dosáhl americký uhelný průmysl v roce 1960. ELMES, Gregory A.; HARRIS, Trevor M.: Industrial Restructuring and the United States Coal-Energy System, 1972- 1990: Regulatory Change, Technological Fixes, and Corporate Control. Annals of the Association of American Geographers [online]. September 1996, vol. 86, no. 3, str. 507 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2564182. 206 SAMPSON: Sedm sester…, str. 261. 207 Environmentalisté kritizovali těžbu uhlí pro způsoby, jakými nenávratně ničí okolní krajinu. MOYER: Energy: Some…, str. 66. 208 ELMES: Industrial Restructuring…, str. 521. 209 Nárůst roční produkce v letech 1970-1975 a 1980-1985 nezaznamenal na rozdíl od druhé poloviny 70. let žádný významný nárůst. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Coal Overview. eia.gov [online]. April 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/monthly/pdf/sec6_3.pdf. 204

37

orientaci na ropu a zemní plyn, čímž daly jasně přednost čistšímu ovzduší na úkor vyšších cen energie,210 a to za situace, kdy jejich domácí potvrzené zásoby uhlí čítaly 87,3 % veškerých zásob fosilních paliv.211

5.4

„Energetická diplomacie“

Se zpolitizováním arabské ropy se vytvořila také potřeba nadnárodní energetické spolupráce, a tím přenesení vnitropolitických opatření na mezinárodní scénu, a sjednocení odpovědi spotřebitelských zemí vůči OPEC. Do čela této iniciativy se dle očekávání postavily ropným šokem nejméně zasažené Spojené státy americké,212 které tak ustoupily od politiky hledání dialogu213 s producentskými zeměmi a nastoupily na cestu konfrontace.214 Henry Kissinger k americké mezinárodní iniciativě poznamenal, že „osamocené úsilí jednoho státu je odsouzeno k neúspěchu“.215 Přestože Kissinger neměl jednoduchou úlohu, neboť většina západních zemí neměla zájem na tvrdém koordinovaném postupu a raději se pokoušela o individuální vyjednávání s USA i se zeměmi OPEC,216 podařilo se mu svolat na únor 1974 energetickou konferenci do Washingtonu. Navzdory tvrdé francouzské opozici217 se zde pro sjednocený postup vyjádřilo dvanáct západních průmyslových demokracií a byly tak položeny základy Mezinárodní energetické agentury (IEA).218 Ačkoliv to nebylo představiteli IEA nikdy nahlas vyřčeno,

210

HUGHES: American Economic…, str. 635. Podíl ropy a zemního plynu na potvrzených zásobách fosilních paliv ve Spojených státech byl poté shodný – cca 6,3 %. KRENZ: Energy…, str. 72, 89. 212 Přestože již USA nebyly po energetické stránce zdaleka soběstačné, stále zůstávaly důležitým ropným producentem a mohly tak efektivněji odolávat tlaku ze strany OPEC na rozdíl od většiny dalších západních zemí. KISSINGER: Roky obnovy, str. 541. 213 Největším zastáncem tohoto umírněného postupu byl velvyslanec v Saúdské Arábii James Akins. AKINS: International Cooperative…, str. 83. 214 ODELL: Oil and World…, str. 205. 215 KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 811. 216 Tímto jednáním se západoevropské země pokoušely získat maximum jak ze spolupráce s USA, tak z nezávislého postupu vůči producentům z OPEC. LUŇÁK: Západ…, str. 272. 217 Francie zastoupená na konferenci ministrem zahraničí Michelem Jobertem se k uskupení odmítala připojit a raději zvolila cestu nepopouzení Arabů. Členství v IEA poté nabyla na konci roku 1974, když Jobert po smrti prezidenta Pompidoua odstoupil a novým francouzským prezidentem se stal Valéry G. d’Estaing. KISSINGER: Roky obnovy, str. 541. 218 Oficiálně byla organizace pod názvem International Energy Agency založena 15. listopadu 1974 šestnácti zeměmi sdruženými v rámci organizace OECD. Jednalo se o Belgii, Dánsko, Irsko, Itálii, Japonsko, Kanadu, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Velkou Británii. V současnosti se počet členských zemí rozšířil na číslo 26. V roce 2001 se připojila Česká republika. IEA International Energy Agency: Member Countries, iea.org [online]. 2014 [cit. 2014-05-17]. Dostupné z WWW: http://www.iea.org/countries/membercountries. 211

38

vznikla organizace v podstatě jako protipól OPEC,219 jehož chování představovalo v té době ohrožení národní bezpečnosti západních zemí. Při založení IEA bylo oficiálním cílem vytyčeno „zajištění energetické bezpečnosti západních zemí“.220 V praxi toto prohlášení představovalo záměr rozvoje alternativních zdrojů energie, spolupráce v oblasti úspory energie, zajištění stabilního energetického trhu a zejména snížení závislosti členských zemí na arabské ropě.221 IEA si tak nekladla nikterak náročné či zavazující praktické cíle a její síla měla spočívat především v psychologickém nátlaku vůči OPEC.222 Zřejmě největším úspěchem IEA se stal Kissingerem navrhnutý Oil Sharing Plan, jehož základní princip představovalo sdílení ropných zásob mezi členy organizace v případě, „že kterékoliv z členských zemí poklesne nabídka ropy o nejméně 7 %“.223 Záměrem tohoto plánu bylo učinit pro OPEC nemožným trestat jednotlivce uvalováním ropných bojkotů.224 Dalším produktem práce IEA se stala domluva na koordinovaném snížení své poptávky po ropě v případě nutnosti, čímž byla organizace schopna omezit paniku šířící se na světových ropných trzích při opakování situace z podzimu 1973.225 Vyjma vytvoření IEA byl zajímavostí americké energetické diplomacie nepříliš známý pokus o uzavření obchodní dohody se Sovětským svazem. Tzv. „Barrels-For-Bushels“ Deal z října 1975 spočíval ve výměně amerického obilí za sovětskou ropu, což bylo v zájmu obou supervelmocí. K podepsání smlouvy však nakonec nedošlo z důvodu míry publicity dohody226 a finančního ocenění obou komodit.227

219

Luňák o IEA dokonce hovoří jako o „kartelu ropných spotřebitelů“. LUŇÁK: Západ…, str. 271. BAMBERGER, Craig S.: The History of the International Energy Agency, 1974-2004. IEA: The First 30 Years, Vol. IV. Supplement to Volumes I, II & III. Paris: OECD/IEA, 2004, str. 5. 221 S posledním cílem souvisí nejen omezování podílu ropy na spotřebě energie, ale také diverzifikace importů směrem k bezpečnějším oblastem světa. BAŇOUCH: Mezinárodní organizace, str. 195. 222 BOHI: The Economics…, str. 128. 223 Sdílení ropných zásob pomohlo do značné míry uklidnit situaci na ropném trhu, kde na přelomu let 1973-1974 chybělo denně okolo 9 % původně dostupné ropy, tedy okolo 4,4 mil. barelů denně, což odpovídalo přibližně polovině denní produkce ropy Spojených států. YERGIN: The Prize…, str. 614. 224 KALICKI: Energy and Security…, str. 100. 225 BOHI: The Economics…, str. 128. 226 Zatímco Kissinger trval na zveřejnění smlouvy z důvodu znejistění pozic OPEC, představitelé SSSR požadovali v rámci nezkompromitování své pozice v komunistickém světě udržet dohodu v tajnosti. YERGIN: The Prize…, str. 644. 227 V tomto případě Kissinger trval na ocenění sovětského obilí prostřednictvím světových (relativně nízkých) cen, zatímco enormně vysoké světové ceny ropy za dodávky ze SSSR platit odmítl. Tamtéž: str. 644. 220

39

6 Energetický průmysl USA po roce 1973 V období mezi lety 1973-1980 se americký energetický průmysl vyznačoval počáteční reorganizací energetických zdrojů a strategií s cílem dosažení větší energetické soběstačnosti a většího využití politicky nezneužitelných zdrojů energie. Dělo se tomu však v atmosféře systematicky se zvyšující energetické spotřeby, jež byla v důsledku nezadržitelně klesající produkce stále větším dílem kryta rostoucím objemem dovážené energie.228

6.1

Změny ve využívání jednotlivých energetických zdrojů

Tabulka č. 8: Podíl jednotlivých zdrojů na americké spotřebě energie v průběhu 70. let (v %). Rok

Ropa

Zemní plyn

Uhlí

Jaderná energie

Obnovitelné zdroje

1973 1975 1977 1979

46,03 45,48 47,62 45,91

29,74 27,72 25,57 25,56

17,14 17,60 17,86 18,60

1,20 2,64 3,47 3,43

5,83 6,51 5,40 6,34

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Annual Energy Review. eia.gov [online]. September 2012 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/showtext.cfm?t=ptb0103 (vlastní výpočty).

Z Tabulky č. 8 je patrné, že u ropy a zemního plynu bylo v daném období do jisté míry dosaženo plánovaných výsledků, když podíl ropy na celkové spotřebě v roce 1979 odpovídal zhruba hodnotě z roku 1973 a podíl zemního plynu dokonce poklesl o více než 4 %.229 Podíly na celkové americké spotřebě naopak posílily energie uhelná, jaderná a energie z obnovitelných zdrojů,230 přičemž nejvýznamnější nárůst zaznamenala energie jaderná.231

228

Tato tendence tak působila kontraproduktivně vůči americkým plánům a dále zvyšovala prohlubující se americkou závislost na importu energie. HUGHES: American Economic…, str. 638. 229 Takovéto tempo snižování závislosti na ropě a zemním plynu bylo však nesrovnatelně pomalejší než v případě západoevropských zemí a Japonska. FÁREK: Energetická krize…, str. 81. 230 Z obnovitelných zdrojů energie patřily největší podíly vodní a geotermální energii a také do módy se dostávajícím biopalivům. HUGHES: American Economic…, str. 638. 231 Slibný rozvoj nukleární energie zbrzdila havárie atomové elektrárny Three Mile Island (v Tabulce č. 8 je tato událost patrná na poklesu podílu nukleární energie v roce 1979). KRENZ: Energy…, str. 167.

40

Graf č. 8: Podíl jednotlivých zdrojů na americké spotřebě energie v letech 1950-2012.

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Annual Energy Review. eia.gov [online]. September 2012 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/showtext.cfm?t=ptb0103.

Graf č. 8 zobrazuje výše popsanou tendenci 70. let týkající se snahy o reorganizaci zdrojů podílejících se na celkové spotřebě energie. U ropy a zemního plynu tak lze vysledovat alespoň krátkodobý pokles jejich podílů a to především na úkor strmého nárůstu u nukleární a uhelné energie. Graf dále potvrzuje pozvolné zvyšování podílu u energie z obnovitelných zdrojů.232 Přestože se 70. léta ve Spojených státech vyznačovala bojem za zmírnění americké závislosti na ropě a zemním plynu a navýšení podílů jaderné energie a obnovitelných zdrojů, fosilní paliva (včetně uhlí) v roce 1978 produkovala celých 93 % nabídky energie v USA.233

6.2

Vývoj situace v americkém ropném průmyslu

Přestože domácí těžba ropy v první polovině 70. let vytrvale klesala, udržely si Spojené státy americké pozici největšího ropného producenta až do roku 1974, kdy byly předstiženy expandujícím Sovětským svazem.234 Podíl USA na světové produkci ropy navíc klesl v období

232

Rozvoj této prakticky nevyčerpatelné formy energie byl nicméně přibrzďován náročností na vysoké počáteční kapitálové investice. HUGHES: American Economic…, str. 635. 233 KRENZ: Energy…, str. 2. 234 Sovětský svaz se rozhodl stejně jako další ropní producenti mimo OPEC využít po roce 1973 uvolněného místa v rámci světové nabídky ropy a začal překotně navyšovat svou ropnou produkci. Zatímco v roce 1973 těžil SSSR 8,32 mil. barelů ropy denně, v roce 1979 to bylo již 11,38 mil. barelů a jeho produkce se dále zvyšovala. BOHI: The Economics…, str. 78.

41

let 1973-1979 z 16,5 % na 13,6 %, což bylo nadále neslučitelné s jejich ambicemi ovlivňovat světové ceny ropy.235 V kontrastu s klesající domácí těžbou se naopak dále zvyšovala americká spotřeba,236 přestože bylo dosaženo alespoň dílčího úspěchu v nejkrizovějších letech 1974-1974,237 kdy zaznamenala vůbec první pokles od roku 1963. I přes celkový nárůst americké spotřeby ropy ve sledovaném období se však její podíl na celosvětové spotřebě snížil mezi lety 1973-1979 z 31,1 % na 29,5 %.238 Tabulka č. 9: Vývoj spotřeby a produkce ropy a ropných kapalin v USA v letech 1973-1979 (v mil. barelů denně). Rok

Spotřeba

Produkce

1973 1975 1977 1979

17,31 16,32 18,43 18,51

11,27 10,47 10,39 10,66

Podíl produkce na spotřebě 65,11 64,15 56,38 57,59

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: U.S. Product Supplied of Crude Oil and Petroleum Products. eia.gov [online]. April 2014 [2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/dnav/pet/hist/LeafHandler.ashx?n=PET&s=MTTUPUS2&f=A; srov. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum and Other Liquids Overview. eia.gov [online]. 2011 [2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/pdf/sec5_6.pdf (vlastní výpočty).

Tabulka č. 9 znázorňuje klesající podíl americké produkce po většinu 70. let, vyjma krátkodobého nárůstu ze závěrečných let této dekády,239 který lze připsat přijatým opatřením na rozšíření těžby na ropných polích North Slope na Aljašce a v Mexickém zálivu.240 I přes tyto dodatečné příspěvky však byla domácí nabídka ropy stále více odkázaná na zvětšování objemu dovozu ze zahraničí (viz Graf č. 9).

235

BOHI: The Economics…, str. 78. CÍLEK: Nejistý plamen…, str. 186-188. 237 Mezi lety 1973-1975 poklesla americká spotřeba ropy o 5,3 %. KRENZ: Energy…, str. 11. 238 BOHI: The Economics…, str. 80. 239 SMART: Oil, the Super-Powers…, str. 18. 240 KALICKI: Energy and Security…, str. 31. 236

42

Graf č. 9: Křivky americké spotřeby, těžby a čistých importů ropy v letech 1950-2011.

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum and Other Liquids Overview. eia.gov [online]. 2011 [2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/pdf/sec5_4.pdf.

V průběhu 70. let tak dále narůstal americký import zahraniční ropy, přestože v té době USA stále disponovaly bohatými ropnými zdroji a zároveň představovaly druhého největšího producenta ropy na světě.241 Z důvodu neúprosně se zvyšující spotřeby ropy za současného pozvolného poklesu domácí těžby však byly Spojené státy nuceny dovážet 35 % své ropné spotřeby v roce 1973 a dokonce 43 % o tři roky později242 (viz Tabulka č. 10). Tabulka č. 10: Vývoj čistého amerického importu (v mil. barelů denně) a jeho podílu na celkové spotřebě ropy (v %) v USA v letech 1973-1980.

Rok

Čistý import

Podíl čistého importu

Podíl čistého importu ze zemí OPEC

1973 1975 1980

6,03 5,85 6,37

34,84 35,84 37,35

16,63 22,1 25,2

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum Trade Overview. eia.gov [online]. April 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/monthly/pdf/sec3_7.pdf (vlastní výpočty).

241 242

CIHELKOVÁ: USA – Japonsko – SRN, str. 50. SAMPSON: Sedm sester…, str. 314.

43

Tabulka č. 10 demonstruje zvyšující se podíl importu na celkové spotřebě v průběhu 70. let a úměrně rostoucí podíl dovozu ropy ze zemí OPEC, což zintenzivňovalo jejich energetickou nesoběstačnost a hrozbu americké národní bezpečnosti.243 Tento vývoj se vystupňoval v roce 1977,244 kdy začal v důsledku regulačních opatření americký import konečně klesat a s ním i závislost na ropě z nestabilních zemí OPEC (viz Graf č. 10). Graf č. 10: Křivky amerického importu ze zemí OPEC a mimo OPEC v letech 1960-2011.

Zdroj: U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum Net Imports by Country of Origin, 19602011. eia.gov [online]. 2011 [2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/pdf/sec5_18.pdf.

243

KALICKI: Energy and Security…, str. 98. Zajímavostí je, že v roce 1977 Spojené státy americké s méně než 6 % světové populace odebíraly 21 % veškerého exportu všech zemí OPEC. KRENZ: Energy…, str. 252. 244

44

Závěr Jako hlavní poražený z prvního ropného šoku nevyšly, vedle nezpochybnitelných vítězů OPEC a Sovětského svazu,245 Spojené státy americké, ale především západoevropské země, Japonsko a země třetího světa.246 Přesto však důsledky událostí z podzimu 1973 ukázaly USA, že je nutné brát omezenost zásob ropy na naší planetě vážně a že jejich neobnovitelnost může za určitých situací představovat limitující faktor hospodářského růstu. Ve snaze překonat tuto energetickou překážku přijaly USA mnohá opatření, jež můžeme rozdělit na dočasná a dlouhodobá. Do první skupiny lze zařadit vnitropolitická opatření na snížení spotřeby energie v jednotlivých oblastech, podpora rozšíření domácí těžby ropy a diverzifikace zahraničního importu směrem k bezpečnějším a politicky stabilnějším oblastem světa. Z dlouhodobého hlediska však byla tato dočasná opatření nedostatečná a bylo nutné přijmout skutečně radikální kroky směrem k nižší závislosti domácího energetického průmyslu na ropě a zemním plynu a vůbec k větší celkové energetické soběstačnosti. Důsledkem tohoto uvědomění se stala systematická podpora rozvoje alternativních zdrojů energie, především uhlí, uranu a obnovitelných zdrojů. Tuto cestu vedoucí k energetické nezávislosti na oblasti Blízkého východu se Spojené státy rozhodly podstoupit v kooperaci s dalšími západními importéry ropy, což bylo stvrzeno na washingtonské konferenci v únoru 1974 vznikem Mezinárodní energetické agentury (IEA). Založení této „organizace zemí dovážejících ropu“ bylo jedním z vůbec prvních velkých úspěchů americké energetické diplomacie, neboť se prostřednictvím široké škály společných projektů podařilo zmírnit neotřesitelnou pozici OPEC na vrcholu energetické pyramidy. Mezi další klíčové úspěchy americké administrativy lze zařadit podstatné zbrzdění poklesu americké ropné produkce, přechodné snížení americké spotřeby ropy a energie vůbec, dosažení alespoň dočasného poklesu objemu dovážené ropy, přeorientování domácího energetického průmyslu na využití širšího spektra zdrojů energie a v neposlední řadě udržování značných zásob ropy prostřednictvím strategických rezerv ropy (SPR) pro případ, že by se OPEC opětovně rozhodl využít nabídku ropy k politickému nátlaku na USA.247

245

SSSR začal počínaje rokem 1973 přebírat významný podíl nabídky na světovém ropném trhu, což mu zajistilo nárůst devizových rezerv za zvýšení exportu ropy. V důsledku těchto dodatečných financí tak bylo možné udržet komunistický režim v chodu ještě téměř dvě další dekády. BOHI: The Economics…, str. 78. 246 Tzv. Least Developed Countries (LDC). 247 BAŇOUCH: Mezinárodní organizace, str. 196.

45

Americká ropná produkce dostala po roce 1973 nový impuls zejména díky vybudování transaljašského ropovodu a rozšíření domácí těžby na stávajících ropných polích v Louisianě a v Texasu. I díky tomu mohly být krátkodobě v letech 1973-1975 a poté opět na sklonku 70. let omezovány dodávky ropy ze zahraničí. V souvislosti s částečným poklesem importu bylo dosaženo také dílčího úspěchu ve snaze o zmírnění závislosti na arabské ropě, když se podařilo alespoň snížit rychlost růstu podílu dovozu ze zemí OPEC. Krátkodobé omezení dovozů za zahraničí umožnil také dočasný pokles spotřeby energie v nejkrizovějších letech 1973-1975, který lze přičíst zvýšeným cenám v důsledku intenzivních opatření na úspory energie především v dopravním sektoru a v průmyslu, tedy v oblastech nejvíce náročných na spotřebu ropy. Z mého pohledu pozitivnějších výsledků bylo dosaženo v iniciativách na rozvoj alternativních zdrojů energie. Přestože tyto snahy narážely na vysokou ekonomickou nákladnost a ekologické problémy, bylo dosaženo pokroku především u jaderné a uhelné energie, které zvýšily své podíly na celkové výrobě energie o téměř 2,5 %, resp. o 1,5 % právě na úkor ropy a zemního plynu. Menších úspěchů bylo dosaženo také u obnovitelných zdrojů energie, především u vodní a geotermální energie. V rámci energetické diplomacie Spojených států považuji za největší úspěch přijetí plánu na sdílení ropných rezerv mezi všemi členskými zeměmi IEA, což značně omezilo možnost kartelu OPEC vmanévrovat jednotlivé státy do energetické izolace, jako se o to pokusil na podzim roku 1973. Z hlediska celých 70. let je však úspěšnost amerických protikrizových opatření více než sporná. Podíl importu ropy na celkové spotřebě byl na konci dekády větší a tudíž podíl domácí produkce nižší. Současně se také přes počáteční úspěchy energetických úspor zvýšila celková spotřeba energie. Skutečností nicméně zůstává, že žádný další ropný šok od roku 1973 již nikdy nezpůsobil Spojeným státům takové škody jako ropné embargo z roku 1973.248 Jako jeden z důvodů, proč nebylo dosaženo větších úspěchů, lze označit hroutící se vedení USA, neboť v 70. letech klesly vliv a vážnost amerických prezidentů na dosavadní dno. Na jaře 1973 ochromila Nixonovu funkci aféra Watergate a do budoucna tak nebyl věrohodným lídrem v boji Spojených států amerických proti energetické nadvládě arabských zemí. Iniciativy jeho nástupce Geralda Forda však nebyly o moc úspěšnější, neboť vykonával svůj prezidentský úřad bez legitimního mandátu ze strany občanů, což oslabovalo jeho pozici k radikálnějším krokům. Třetí ze série prezidentů 70. let, Jimmy Carter, vyhrál v roce 1976 volby proti

248

BAŇOUCH: Mezinárodní organizace, str. 196.

46

„nejslabšímu prezidentovi americké historie jen s nepatrným náskokem, a záhy se stal ještě slabším“.249 Nabízí se tak složitá otázka, zda silnější vedení nemohlo dosáhnout většího pokroku směrem k alespoň částečné energetické soběstačnosti. Další skutečností, jež představovala limitující faktor americké reakce na první ropný šok, byla obrovská nákladnost rozvoje alternativní energie. Podle Kissingera bylo na realizaci amerických plánů na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů potřeba významného objemu kapitálových investic v hodnotě až 500 mld. dolarů.250 Tato částka byla v atmosféře nejistoty, kdy hrozilo, že kartel ceny ropy znovu sníží a zbaví tak domácí alternativní zdroje konkurenceschopnosti, příliš vysoká. Riziko utopení takovéhoto objemu investic tak nebylo podstoupeno a představuje jeden z hlavních důvodů nesnížení americké závislosti na dovozu energie. Jako neúspěch protikrizových opatření z poloviny 70. let lze s trochou nadsázky hodnotit i dnešní stav americké energetiky, kdy Spojené státy dovážejí téměř 60 % své spotřeby ropy a okolo 25 % veškeré energie, kterou spotřebují.251 V souvislosti s vytěžováním jejich domácích ropných zásob a také zásob ve zbytku světa mimo zemí OPEC je navíc pravděpodobné, že se tento podíl bude dále navyšovat a orientace dovozu bude stále jednostrannější na oblast Blízkého východu,252 což opět zvýší politickou a ekonomickou sílu ropného kartelu. Z dlouhodobého hlediska tak americké pokusy o energetickou soběstačnost dle očekávání nevyšly zcela podle Nixonových plánů. Z těchto nastíněných úhlu pohledu tak lze hypotézu vyvrátit pouze částečně, neboť první ropný šok skutečně byl významným milníkem v americkém ropném a energetickém průmyslu a zároveň dosáhl krátkodobých a částečně také dlouhodobých úspěchů. Z celkového hlediska a v delším časovém horizontu nicméně vytyčených cílů v omezení či úplném zbavení se energetické závislosti dosaženo nebylo. Otázkou nicméně zůstává, do jaké míry to vůbec bylo pro tehdejší americké elity reálným cílem. Přes dosažené závěry práce si jsem plně vědom, že mé výsledky jsou do jisté míry zpochybnitelné, neboť jsem často z důvodu absence aktuální literatury využíval i několik desítek let staré zdroje informací. Jako problematické zároveň shledávám vyvozování závěrů z neúplných dat a informací a tím určitou nekomplexnost práce. Požadavek na obsáhnutí dané

249

JOHNSON: Dějiny dvacátého…, str. 653. KISSINGER: Bouřlivé roky, str. 554. 251 KALICKI: Energy and Security…, str. 53. 252 BAŇOUCH: Mezinárodní organizace, str. 197. 250

47

tématiky ze všech reálných úhlů pohledu by nicméně vyžadoval podstatně více času ke studiu a prostoru k samotnému psaní. Za stávající hypotézy by se dala práce dále obohatit a její výsledky zefektivnit rozšířením časového horizontu na 80. a 90. léta, popř. zvýšit počet zkoumaných proměnných a neomezit se pouze na analýzu americké spotřeby, produkce a importu ropy. Zajímavé podněty ke studiu jistě nabízí také komparace jednotlivých prezidentských období, tedy jakési srovnání Nixona, Forda a Cartera v boji s energetickou krizí. O tomto přístupu k práci jsem zpočátku také uvažoval, ale nakonec převládly obavy, že v daném rozsahu bakalářské práce bych nebyl schopen dostatečně zanalyzovat všechna tři prezidentská období a poté dovést takto specifikované téma k relevantním výsledkům. Potenciálním zájemcům tak do budoucnosti tuto tématiku vřele doporučuji, neboť zajímavých podnětů k dalšímu studiu a možností, kam téma práce posouvat, je opravdu nevyčerpatelné množství. Pevně navíc věřím, že i pro samotné čtenáře bude fenomén ropného šoku a jeho následky a souvislosti nadále přitažlivý. Pokud se však rozhodnete stejně jako já rozvíjet tématiku ropného šoku směrem k energetickému průmyslu či samotné ekonomice Spojených států, počítejte s výskytem jistých komplikací se zdrojovou literaturou. Za vůbec největší problém pro českého autora považuji značnou absenci relevantní české literatury, neboť dodnes, takřka 25 let od sametové revoluce, stále nebyla sepsána žádná plnohodnotná publikace shrnující událost prvního ropného šoku a jeho důsledky na světové ceny ropy a jednotlivé ropné importéry. Jediné dostupné zdroje v českém jazyce tak představují, nepočítaje překlady anglicky psaných děl, knihy tehdejších československých odborníků, kteří byli převážně ovlivněni vládnoucím komunistickým režimem, což rozsáhle poznamenalo také samotné jejich publikace. Ostatní čeští autoři z níže uvedeného seznamu použité literatury se tématikou práce zabývají buďto jen z určitého hlediska,253 anebo se jedná o natolik komplexní a obsáhlou publikaci, že se zaobírají analyzovanými tématy pouze velmi okrajově.254 Druhou komplikací, jež mě provázela průběhem celé mé práce, bylo velmi složité kombinování všech typů zdrojů dat a informací. Především v internetových databázích JSTOR a ProQuest Central, ale i v mnohých monografických publikacích, totiž často naleznete tvrzení

253

Např. z hlediska ekonomického, viz díla Evy Cihelkové USA – Japonsko – SRN (1998) a Libora Žídka Dějiny světového hospodářství (2009). 254 Publikace Petra Luňáka Západ. Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce (1997) a Václava Cílka s Martinem Kašíkem Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (2007).

48

značně rozporuplná s údaji uvedenými na oficiálních internetových stránkách amerických agentur a ministerstev, které byly po odborné stránce pro mou práci stěžejní. I v jejich případě se však objevilo hned několik problémů, přičemž jako největší hodnotím rozsáhlou absenci veškerých dat vztahujících se k období 70. let. I přes tyto drobné komplikace je však daná tématika bez větších obtíží zvládnutelná. Anglicky psané literatuře jsem v průběhu studia velmi rychle přivykl a v určitých momentech jsem ji i upřednostňoval před násilným překladem do češtiny, neboť někdy lze jen stěží nalézt adekvátní český ekvivalent. Určité rozpory v některých názorech a datech jsem poté překonal upřednostněním informací z novějších, popř. relevantnějších255 zdrojů.

255

Obvykle jsem dával přednost americkým internetovým databázím a vydaným pramenům před sekundární literaturou a odbornými články, neboť jsou pravidelně aktualizovány, resp. by měly mít větší vypovídací hodnotu. Z ostatních zdrojů jsem poté stranil knihám a článkům uznávanějších autorů, především Danielu Yerginovi a jeho The Prize: The Epic Quest for Oil, Money and Power (1991) či článkům Jamese Akinse.

49

Seznam použité literatury Vydané prameny KISSINGER, Henry A.: Umění diplomacie: Od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Praha: Nakladatelství PROSTOR, s.r.o., 1999, 952 str., ISBN 80-7260-025-7. KISSINGER, Henry A.: Roky obnovy. Praha: BB Art, 2002, 942 str., ISBN 80-7257-785-9. KISSINGER, Henry A.: Bouřlivé roky. Brno: BB Art, 2004, 1167 str., ISBN 80-7341-206-3. KISSINGER, Henry A.: Krize.: Anatomie dvou hlavních krizí zahraniční politiky, 1. vydání. Praha: Academia, 2006, 396 str., ISBN: 80-200-1439-X. NIXON, Richard M.: The Memoirs of Richard Nixon. Vol. 2. New York: Warner Books, 1978, 704 str., ISBN 0-446-93260-4.

Sekundární literatura BABUSIAUX, Denis (a kol.): Oil and gas exploration and production: Reserves, costs, contract. Paris: Editions Technip, 2004, str. 305. ISBN 2-7108-0840-4. BAMBERGER, Craig S.: The History of the International Energy Agency, 1974-2004. IEA: The First 30 Years. Vol. IV. Supplement to Volumes I, II & III. Paris: OECD/IEA, 2004, 352 str., ISBN 92-64-01493-4. BAŇOUCH, Hynek; FEDORKO, Martin (eds.): Mezinárodní organizace, 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2001, 254 str., ISBN 80-2102474-7. BOHI, Douglas R.; TOMAN, Michael A.: The Economics of Energy Security. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 1996, 151 str. BRONSON, Rachel: Thicker Than Oil: America´s Uneasy Partnership with Saudi Arabia. New York: Oxford University Press, 2006, ISBN 978-0-19-516743-6. CIHELKOVÁ, Eva; HOLUB, Alois; JAKŠ, Jaroslav: USA – Japonsko – SRN, 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, 1998, 136 str., ISBN 807079-952-8. CÍLEK, Václav; KAŠÍK, Martin: Nejistý plamen. Průvodce ropným světem, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2007, 191 str., ISBN 978-80-7363-122-2. FÁREK, Jiří: Energetická krize a socialistické společenství, 1. vydání. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1984, 184 str. HEVLER, Otakar: The Impact of Oil Price Changes on Economic Growth. Praha: Vysoká škola ekonomická, nakladatelství Eoconomica, 2003, 30 str., ISBN 80-245-0661-0.

50

HERZOG, Chaim: Arabsko-izraelské války: Válka a mír na Blízkém východě od války za nezávislost v roce 1948 po současnost, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o., 2008, 617 str., ISBN 978-80-7106-954-6. HUGHES, Jonathan; CAIN, Louis P.: American Economic History, 8th Edition. Boston: Pearson Education, Addison-Wesley, 2011, 694 str., ISBN 978-0-13-703741-4. CHALABI, Fadhil J.: OPEC at the Crossroads, 1th Edition. Oxford: Pergamon Press, 1989, 248 str., ISBN 0-08-037526-X. CHALABI, Fadhil J.: Oil Policies, Oil Myths: Analysis and memoir of an OPEC insider. London: I. B. Tauris, 2010, 311 str., ISBN 978-1-84885-508-3. JOHNSON, Paul: Dějiny dvacátého století. Praha: Nakladatelství Rozmluvy Alexandra Tomského v Praze, 1991, 845 str., ISBN 80-85336-07-3. KALICKI, Jan H.; GOLDWYN, David L.: Energy and Security: Toward a New Foreign Policy Strategy. Washington, D.C.: Woodrow Wilson Press, 2005, 604 str., ISBN 0-8018-8279-6. KORANDA, Petr: Organizace zemí vyvážejících ropu a její zvláštnosti jako mezinárodního monopolu, 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 1983, 95 str. KRENZ, Jerrold H.: Energy: from opulence to sufficiency. New York: Praeger Publishers, 1980, 264 str., ISBN 0-03-057001-8. LUŇÁK, Petr: Západ. Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce, 1.vydání. Praha: Nakladatelství Libri, 1997, 460 str., ISBN 80-85983-29-X. MAUGERI, Leonardo: The Age of Oil: The Mythology, History and Future of the World’s Most Controversial Resource. Westport: Praeger Publishers, 2006, 340 str., ISBN 0-275-99008-7. ODELL, Peter R.: Oil and World power: Background to the Oil Crisis, 4th Edition. Harmondsworth, Middlesex: Penguin Books, 1975, 247 str. PEČENKA, Marek; LUŇÁK, Petr (a kol.): Encyklopedie moderní historie, 3. rozšířené vydání. Praha: Nakladatelství Libri, 1999, 655 str., ISBN 80-85983-95-8. SAMPSON, Anthony: Sedm sester: Velké naftové společnosti a svět, který vytvořily, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980, 331 str. WALTON, Gary M.; ROCKOFF, Hugh: History of the American Economy, 11th Edition. Mason: South-Western, Cengage Learning, 2010, 599 str., ISBN 978-0324-78661-3. WANNER, Jan: Krvavý Jom Kippur: Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, 355 str., ISBN 80-7277-121-3. YERGIN, Daniel: The Prize: The Epic Quest for Oil, Money and Power. London: Simon & Schuster, 1991, 885 str., ISBN 0-671-71089-3. ŽÍDEK, Libor: Dějiny světového hospodářství, 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009, 397 str., ISBN 978-80-7380-184-7.

51

Odborné články AKINS, James E.: The Oil Crisis: This Time the Wolf Is Here. Foreign Affairs [online]. April 1973, vol. 51, no. 3, str. 29 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/198177127?accountid=17203. AKINS, James E.: International Cooperative Efforts in Energy Supply. Annals of the American Academy of Political and Social Science [online]. November 1973, vol. 410, str. 75-85 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/1041939. ALHAJJI, Anas F.: The 1973 Oil Embargo: Its History, Motives, and Consequences. Oil & Gas Journal [online]. May 2005, vol. 103, no. 17, str. 24-25 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/274328953?accountid=17203. BEBLAWI, Hazem: The Arab Oil Era (1973-1983): A Story of Lost Opportunity. Journal of Arab Affairs [online]. April 1986, vol. 15 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/225000350?accountid=17203. CAMPBELL, John C.: Oil Power in the Middle East. Foreign Affairs [online]. August 1977, vol. 56, no. 1, str. 89-110 [cit. 2014-05-1]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/198170335?accountid=17203. DAVIDSON, Paul; FALK, Laurence H.; LEE, Hoesung: Oil: It‘s Time Allocation and Project Independence. Brookings Institution Press [online]. 1974, no. 2, str. 411-448 [cit. 2014-05-1]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2534193. ELMES, Gregory A.; HARRIS, Trevor M.: Industrial Restructuring and the United States CoalEnergy System, 1972- 1990: Regulatory Change, Technological Fixes, and Corporate Control. Annals of the Association of American Geographers [online]. September 1996, vol. 86, no. 3, str. 507 – 529 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2564182. ESPINOZA, Juan L.: New Industries and Sustainable Development: Wind Energy Industry Development in Different Contexts. Alberta: University of Calgary [online]. April 2005, str. 339 [cit. 2014-04-30]. ISBN 0-494-03862-4. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/305030295?accountid=17203. HAGGETT, Scott; HAAVARDSRUD, Paul: 30 Years After the Oil Embargo. The Ottawa Citizen [online]. October 2003 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/240694218?accountid=17203. HIGGINS, Terrence; JENKINS-SMITH, Hank C.: Analysis of the Economic Effect of the Alaskan Oil Export Ban. Operations Research [online]. November 1985, vol. 33, no. 6, str. 11731202 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/170632. KILIAN, Lutz: Exogenous Oil Supply Shocks: How Big Are They and How Much Do They Matter for the U.S. Economy?. The Review of Economics and Statistics [online]. May 2008, vol. 90, no. 2, str. 216-240 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/40043142.

52

LAZAR, Arpad; MCNABB, Michele: The Politics of Inter-American Energy Relations. Prospects and Pitfalls. Center for Latin American Studies at the University of Miami [online]. February 1985, vol. 27, no. 1, str. 123-143 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/165668. LICKLIDER, Roy: The Power of Oil: The Arab Oil Weapon and the Netherlands, the United Kingdom, Canada, Japan and the United States. International Studies Quarterly [online]. June 1988, vol. 32, no. 2, str. 205-226 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2600627. LOEHWING, David A.: Project Independence: Domestic Crude Producers Stand to Profit from It. Barron's National Business and Financial Weekly [online]. December 1974, vol. 54, str. 18 – 21 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/350782415?accountid=17203. MOYER, Reed: Energy: Some Unresolved Problems. California Management Review [online]. Winter 1974, vol. 17, no. 2, str. 64-72 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/206287154?accountid=17203. OLLINGER, Michael: The Limits of Growth of the Multidivisional Firm: A Case Study of the U.S. Oil Industry from 1930-90. Strategic Management Journal [online]. September 1994, vol. 15, no. 7, str. 503-520 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2486745. PAUST, Jordan J.; BLAUSTEIN, Albert P.: The Arab Oil Weapon: A Threat to International Peace. The American Journal of International Law [online]. July 1974, vol. 68, no. 3, str. 410439 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2200513. PENROSE, Edith: The Development of Crisis. Daedalus, American Academy of Arts & Scientes [online]. February 1975, vol. 104, no. 4, str. 39-57 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/20024361. POLLACK, Gerald A.: The Economic Consequences of the Energy Crisis. Foreign Affairs [online]. April 1974, vol. 52, no. 3, str. 452-471 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/198159567?accountid=17203. ROGERS, Robert P.: The effect of the Energy Policy and Conservation Act (EPCA) regulation on petroleum product prices, 1976-1981. The Energy Journal [online]. February 2003, vol. 24, no. 2, str. 63-93 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/222021571?accountid=17203. SKLAR, Tim: US can manage energy cost without ‘punishing‘ industry. Oil and Gas Journal [online]. July 2008, vol. 106, no. 28, str. 18-22 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com/docview/274287199?accountid=17203. SMART, Ian: Oil, the Super-Powers and the Middle East. The Royal Institute of International Affairs [online]. January 1977, vol. 53, no. 1, str. 17-35 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2615579.

53

Internetové zdroje ALTERNATIVE ENERGY: OPEC Oil Embargo Against the U.S. Causes Gas Shortages and Rationing. procon.org [online]. May 2009 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z WWW: http://alternativeenergy.procon.org/view.timeline.php?timelineID=000015. AMADEO, Kimberly: U.S. GDP Per Year. U.S. Economy, about.com [online]. February 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://useconomy.about.com/od/GDP-by-Year/a/US-GDPHistory.htm. AMERICAN EXPERIENCE: The Trans-Alaska Pipeline’s Route. pbs.org [online]. 2006 [201405-12]. Dostupné z WWW: http://www.pbs.org/wgbh/amex/pipeline/map/index.html. AMSO American Shale Oil Corp: Peak Oil. amso.net [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://amso.net/peak-oil. BEAUBOUEF, Bruce A.; KENNETH, Montague E.: The Strategic Petroleum Reserve: U.S. Energy Security and Oil Politics, 1975-2005. College station: Texas A&M University Press [online]. 2007, 334 str. [cit. 2014-05-02]. ISBN 978-1-58544-600-1. Dostupné z WWW: http://site.ebrary.com/lib/natl/docDetail.action?docID=10436019&force=1. BUREAU OF LABOR STATISTICS: Historical Unemployment Rates. bls.gov [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://data.bls.gov/pdq/SurveyOutputServlet. HODGES, Paul: Oil Prices – the Egypt Factor. Chemicals & The Economy, icis.com [online]. 2014 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.icis.com/blogs/chemicals-and-theeconomy/2011/02/oil-prices---the-egypt-factor. IEA International Energy Agency: Member Countries, iea.org [online]. 2014 [cit. 2014-05-17]. Dostupné z WWW: http://www.iea.org/countries/membercountries. OFFICE OF FOSSIL ENERGY: Strategic Petroleum Reserve. energy.gov [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://energy.gov/fe/services/petroleum-reserves/strategicpetroleum-reserve. OPEC Organization of the Petroleum Exporting Countries: Our Mission. opec.org [online]. 2014 [cit. 2014-05-12] Dostupné z WWW: http://www.opec.org/opec_web/en/about_us/23.htm. RADUŠEVIČ, Mirko: Analýza: Světová těžba ropy klesla. ekonom.ihned.cz [online]. August 2007 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z WWW: http://ekonom.ihned.cz/c1-21884170-analyzasvetova-tezba-ropy-klesla. SMITH, David M.; YOUNG, Terry: Balancing Act for Employers in Today’s Labor Market. Graziadio Business Review [online]. 1999, vol. 2 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://gbr.pepperdine.edu/2010/08/balancing-act-for-employers-in-todays-labor-market. THE ENCYKLOPEDIA OF EARTH: Deepwater Horizon by the numbers. eoearth.org [online]. May, 2011 [2014-05-20]. Dostupné z WWW: http://www.eoearth.org/view/article/51cbefe27896bb431f69f589.

54

THUMMA, Berry: Jaderná elektrárna Three Mile Island. České noviny, ceskenoviny.cz [online]. March 1979 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/eu/index_img.php?id=107363. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Nuclear Generating Units 1955-2011. eia.gov [online]. September 2012 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/annual/showtext.cfm?t=ptb0901. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Petroleum Statistics. eia.gov [online]. November 2013 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/index.cfm?page=oil_home#tab2. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Coal Overview. eia.gov [online]. April 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/totalenergy/data/monthly/pdf/sec6_3.pdf. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Natural Gas Statistics. eia.gov [online]. May 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/index.cfm?page=natural_gas_home#tab2. U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION: Energy Consumption by Sector, 19492012. eia.gov [online]. 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/energyexplained/images/charts/energy_consumption_by_sector_1949_2012_ large.jpg. U.S. INFLATION CALCULATOR: Historical Inflation Rates: 1914-2014. usinflationcalculator.com [online]. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/historical-inflation-rates. WORLD NUCLEAR ASSOCIATION: Nuclear Power in the USA. world-nuclear.org [online]. May 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z WWW: http://www.world-nuclear.org/info/CountryProfiles/Countries-T-Z/USA--Nuclear-Power.

55

Seznam příloh Seznam tabulek: Tabulka č. 1: Růst HDP a inflace v USA v letech 1965-1970 (v %). Tabulka č. 2: Vývoj nominální ceny ropy na světovém trhu v letech 1972-1979 (v USD za barel). Tabulka č. 3: Porovnání nominální ceny ropy na americkém a světovém trhu v letech 1972-1980 (v USD za barel). Tabulka č. 4: Růst HDP, míry inflace a míry nezaměstnanosti v USA v letech 1972-1981 (v %). Tabulka č. 5: Vrchol americké produkce ropy (v mld. barelů) a zemního plynu (v mil. m³). Tabulka č. 6: Porovnání podílů americké těžby ropy a ropných kapalin a jejich zahraničních dovozů na americké spotřebě v letech 1970 a 1973 (v mil. barelů denně, resp. v %). Tabulka č. 7: Objem ropy uložené v rámci SPR v letech 1977-1988 (v mil. barelů). Tabulka č. 8: Podíl jednotlivých zdrojů na americké spotřebě energie v průběhu 70. let (v %). Tabulka č. 9: Vývoj spotřeby a produkce ropy a ropných kapalin v USA v letech 1973-1979 (v mil. barelů denně). Tabulka č. 10: Vývoj čistého amerického importu (v mil. barelů denně) a jeho podílu na celkové spotřebě ropy (v %) v USA v letech 1973-1980 .

Seznam grafů: Graf č. 1 a 2: Podíl zemí OPEC na celosvětové produkci ropy v letech 1960-2006. Graf č. 3: Vývoj ceny ropy v letech 1970-2010 v kontextu významných událostí. Graf č. 4: Vývoj míry inflace a nezaměstnanosti v USA v letech 1970-2000. Graf č. 5: Křivky americké produkce ropy a jejích dovozů v letech 1940-2000. Graf č. 6: Prohlubující se rozdíl mezi americkou spotřebou a produkcí ropy krytý jejím dovozem v letech 1950-2008. Graf č. 7: Spotřeba energie v jednotlivých sektorech v USA v letech 1949-2012. Graf č. 8: Podíl jednotlivých zdrojů na americké spotřebě energie v letech 1950-2012 . Graf č. 9: Křivky americké spotřeby, těžby a čistých importů ropy v letech 1950-2011. Graf č. 10: Křivky amerického importu ze zemí OPEC a mimo OPEC v letech 1960-2011.

56

Seznam obrázků: Obrázek č. 1: Fronta automobilů před čerpací stanicí v USA během ropného bojkotu. Obrázek č. 2: Nákres transaljašského ropovodu spojujícího přístavy Prudhoe Bay a Valdez. Obrázek č. 3: Atomová elektrárna Three Mile Island v Pensylvánii před havárií.

57