Emmanuel Guibert — Joann Sfar
i l u s t r o v a l n a p s a l
Profesorova dcera
Tak už pojďte ! Pojďte, nebojte se !
Poslechněte, já vím, že to je u faraona trochu paradox…
Jiného kavalíra tu nemám a papá přijede až večer.
Hm, chápu.
… ale mně nedělá sluníčko vůbec dobře.
Dobrá, ale do Kensingtonu mě doprovodit musíte.
Zbývá nám sedm hodin na zábavu.
EDICE PRO EMU SVAZEK 13 Cet ouvrage a bénéficié du soutien des Programmes d’aide à la publication de l’Institut français. Tato kniha vychází za přispění programu na podporu publikační činnosti Francouzského institutu.
Víte, profesor mě drží hodně zkrátka.
Jak to myslíte ?
Prostě mě nenechá nic dělat. A chová se ke mně jako ke klukovi. Nutí mě, abych…
To je ale pěkná hudba.
Ano, to je Mozart. Vy ho neznáte ? Veškerá práva vyhrazena © Meander – Ivana Pecháčková, 2013 © DUPUIS 1997, by Guibert, Sfar www.dupuis.com – all rights reserved Translation © Richard Podaný, 2013
Ne.
ISBN 978-80-87596-27-2 www.meander.cz
3
Mám takový dojem, že se na nás lidé dívají.
To proto, že jste tak krásná.
Víte, mně váš otec také nedopřává moc volnosti. Dnes poprvé jsem venku bez ozbrojeného doprovodu.
Ale ta jeho péče mě dusí. Někdy mám pocit, jako bych byla jeho věc, jedna z těch starožitností, po kterých pátrá ve všech koutech světa.
4
Ale… vy pláčete!
Říká, že jste velmi vzácný.
To nic, to bude tou hudbou.
O vás to říká také.
Tenhle pocit znám.
Nedáme si čaj ?
Nevím, jestli bych měl…
Takže máte strach, aby vám čaj neudělal zle?
?
Nemám ponětí, co se mnou udělá! HAHA!
Uvědomte si, že jsem nic nepil ani nejedl už dvaatřicet století.
Kdyby se vám něco stalo, tatínek by mě přerazil.
Áá! Skvělý čaj ! Tramtadydá… Tančíte ?
Opravdu ?
Ale jděte.
Je opilý !
5
Trády dády dá… připomíná mi to jednu písničku z Basry !
Pane, za tohle …
No tohle !
IMHOTEPE! Taková ostuda ! Choval jste se vysloveně jako divoch !
A hoplá ! HAHA !
… žádám satisfakci.
?
HAHA ! HAHA !
6
Nesmějte se tak přihlouple a pojďte mi radši pomoct !
PROPÁNA !
Jedeme do Narrow Road 109 b. Kousek od Paddingtonského nádraží.
Konec procházky, vrátíme se domů.
Nóbl štvrť !
Vy jste ale nevychovanec, poslyšte! Odkud vlastně jste ?
Jasný, slečinko.
Z Paříže, slečinko! HYJÉ !
7
Odpusťte mi to, Liliano… ?
A za tu překrásnou vycházku jsem vám neskonale vděčný.
HEJ ! Co je, slečinko, usnuli jste ? Sme na fleku ! Dostanu tři pence.
8
Moje tělesná schránka byla tak dlouho zbavená všech požitků, že jí stačí maličko, aby se opila.
Máme štěstí.
Daddy se ještě nevrátil.
Nezapomenu na ni do konce života, i kdyby trval další tři tisíce let či víc.
Až přijde, řeknu mu, že ten čaj vám nalila služka.
Ta stejně nerozumí ničemu, je to káča hloupá.
A nehrňte se mi tolik pomoct, vy KŘUPANE !
Ale i tak je divné, že se papá tolik opozdil. Ale že vypadáte roztomile, pane, když spíte … Už se nechováte tak povzneseně a patříte jenom mně …
Papá ? Ale ne, ten by nezvonil.
9
Tati ?
Vždyť už z vás teď musí být jenom prach.
Tuthmose, Mefiteo, Alkalo, děti moje …
Ano, ale nevíme o tom.
Je nám dobře.
Už se s ní nevídáme.
Při jela lodí ?
Ne. To já jsem vlastně přicestoval k ní. Tím, že jsem dlouho spal.
Kdo je ta paní ?
Přichází z budoucnosti.
Nepřipadá ti, že se docela podobá mamince ? Ano.
Tam, kde jsme, je Nil pořád plný ryb a ty stále vládneš.
A vaše matka ?
Podobá se jí, a moc.
Chceš si ji vzít za ženu?
Ještě nevím. Možná bude proti je jí otec.
O té nic nevíme. Proč, tati ?
10
11
Proč by s tím otec té paní neměl souhlasit ?
No, jsem archeologická starožitnost. Patřím zemi toho, kdo mě našel.
Protože jsem mrtvý a mrtví tohle nedělají.
Teda… jako otrok ?
A pak, podle zákona vlastně nejsem člověk.
Přišel telegram od otce, že se nevrátí.
To jste pochopil špatně! Vy budete exponát! Ve vitríně! Nebudete se smět ani pohnout! Podivný zvyk.
To nám připadá velice ponižující.
12
Jemu ne, ale nám. Píše, že přijdou lidé z muzea a vezmou vás na výstavu. Proč ne, aspoň přijdu na jiné myšlenky.
Ehm, chtěl jsem říci, nestalo se mu nic vážného?
Jak to ?
Přesněji řečeno jako movitý majetek.
Výborně.
Prosím ?
Jsem policista Prontchok, madam.
I když v mé zemi se s cizinci taky nezacházelo dobře.
To jsou oni! Schovejte se!
Zde tento pán byl napaden na veřejnosti. A požaduje odškodnění.
13
Ale Liliano, co to provádíte ?
Posaďte se, pánové. Přinesu čaj.
PSST !
Jdu domů, máš snad něco proti tomu ?
Vypadáš rozčileně. Mám ti udělat čaj ? Vyloučeno. Přines mi můj frak.
N… ne, ale…
Deset minut poté … A je to, už usnuli.
Tak je taky schovejte !
14
Zbláznila jste se, Liliano ? Co s nimi budeme dělat ? !
To jsou ti z muzea ! Schovejte se ! Ale… co oni ?
PAPÁ! Co tady děláš ?
Frak ? To myslíš jako… ?
Ano, můj frak ! Jsi nedoslýchavá nebo co ?
Jen seď. Já pro něj skočím.
Tady ? Ale Liliano, to je pokoj vašeho otce !
DĚLEJTE, NESLYŠEL JSTE ?
IMHOTEPE, svlékněte se !
15
Tumáš, papá. Budu muset vyhubovat služce, protože to ani není vyžehlené.
Liliano.
Ano, papá ?
Ano, papá. Promiň, že jsem ti lhala. Jen jsem tě nechtěla znepokojovat. Takže… ti chlapi mě celý den sledovali. A vnikli k nám domů bez mého souhlasu. Ten, co se vydával za policistu, si ke mně dovoloval. Dala jsem jim čaj.
Liliano, co má tohle znamenat ?
No tohle ! Nikdy jsem ho neviděla. Myslíš, že tam už leží dlouho ?
Nalila jsem do něj tvůj uspávací prostředek, abych se jich zbavila.
Liliano, tohle není uspávací prostředek.
Podívej, papá, a zřejmě je tam i další ! Budu té služce opravdu muset vynadat…
Posaď se konečně a pěkně mi vysvětli, co se tady stalo.
Liliano!
16
17
Ti dva jsou mrtví, děvenko.
Už ani hnout, profesore.
Týž den večer v přístavu.
A nevyčítejte nic své dceři. Za vše můžu já.
Zaplaťte jim, Liliano. Jsou to drsní chlapíci, námořníci, ale myslím, že jsou čestní. Vážně ?
Miluji Lilianu, profesore, a hodláme se vzít.
Vraťte se, proboha ! Zbláznili jste se ?
18
Jste majetkem Britského muzea a jste mrtvý ! Nepleťte se do toho !
Imhotepe, kam mě to unášíte ?
Poznali ve mně jednoho ze svých dávných vládců. Jsou totiž z Egypta, víte? Nezradili by mě.
Do Káhiry.
19
Pusťte mě, to bolí !
Jo, pusť ji.
Slečna Bowellová ? Dcera nejslavnějšího britského archeologa ?
Jsem Liliana BOWELLOVÁ. Můj otec je velmi vlivný a já žádám vysvětlení.
Osobně.
To je ale náhodička. S vaším otcem se znám. Řídí vykopávky v Asuánu, že ?
Smažené kobylky. Máte je ráda ?
Fuj.
Hm, jak chcete! Jistě nevydržíte držet hladovku po celou plavbu.
Máme také křepelky na mandlích a se sultánkami, granátová jablka, tuňáka na plodech cicimku a s citronátem.
Nemám hlad.
Trochu vás svezeme po moři.
Kam mě to vezete?
Vy jste hledač pokladů ?
20
Ne tak docela, ale naše cesty se zkřížily. Ani jsem nevěděl, že přežil.
Pojďte blíž, slečno BOWELLOVÁ. Už je to velice dlouho, co jsem měl tu čest s ženou vašeho postavení.
Budeme se držet daleko od pevniny, dokud se do mě bláznivě nezamilujete.
Rád si počkám.
Tak to se ještě pár století načekáte.
21
Scotland Yard, ústřední komisařství.
To je určitě ona.
No, já nevím… Co chcete, abych vám řekl ?
Nuže, pane profesore ?
Tak pomalu, pomalu ! Co to provádíte ?
Tato mumie je zatčena a my si ji odvedeme.
Uposlechněte rozkazu !
Ani omylem !
Budu je muset všechny prozkoumat.
RR H R T
22
23
Už odešli ?
24
Ano, můžete vylézt.
To je poprvé, co mám ve svém krámku něco tak cenného.
Potěšení na mé straně.
Myslíte, že vám zbývá ještě hodně života ? V tomhle stavu jste mimo moje možnosti, ale snad kdybych prodal dům…
Hmm… cítím jakousi starou vůni…
Bartoloměj Rodgers, starožitník.
Imhotep, princ egyptský. Velice vám děkuji.
Jste dokonale zachovalý a zdá se mi, že jste původní. Bravo !
Ano, vy mi také připadáte jako velmi živé a řádné individuum.
Vůni ze záhrobí, s příměsí citronátu a smažených kobylek…
U všech bohů ! Liliana ! Musím sehnat loď.
Já mám loď.
A jak se ta vaše loď jmenuje ? Eee…
Říkejte jí, jak chcete.
Kocábka.
Tak takhle to asi nepůjde.
Připadáte mi nějaký mrzutý.
Cože ?
Mff…
S touhle lodí se asi až do Egypta nedostanu.
25
