Ekonomika a management. Účetnictví a finanční řízení podniku. Statut kulturní památky jako překážka jejího ekonomického využití BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Bakalářský studijní program:

Ekonomika a management

Studijní obor:

Účetnictví a finanční řízení podniku

Statut kulturní památky jako překážka jejího ekonomického využití BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor:

Lenka KOVAŘÍKOVÁ

Vedoucí bakalářské práce: Ing. František KALOUDA, MBA, CSc.

Znojmo, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, dle pokynů vedoucího bakalářske práce. Všechny podklady, ze kterých jsem čerpala, jsou řádně uvedeny v seznamu použité literatury.

25. dubna 2012

Lenka Kovaříková _______________

Poděkování Děkuji všem, kteří mi poskytli rady, podklady a odborné informace při zpracovávání bakalářske práce. Zejména bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářske práce Ing. Františku Kaloudovi, MBA, CSc. za podnětné návrhy a vstřícný přístup.

25. dubna 2012

Lenka Kovaříková

Abstrakt V bakalářské práci je zpracováno téma ekonomického využití kulturních památek. Pozornost je zaměřena na tyto dílčí oblasti: •

platná legislativa týkající se ochrany kulturních památek v České republice

•

ekonomická hlediska oživení kulturních památek

•

praktická část je věnována ekonomickému využití areálu znojemského pivovaru

Klíčová slova: •

kulturní památka

•

ekonomické využití

•

znojemský pivovar

Abstract The bachelor thesis theme is focused on the economical use of cultural monuments. In the spotlight are these fileds: •

valid legislation concerning protection of cultural monuments in Czech Republic

•

economic point of view of revitalization of cultural monuments

•

the practical part is dedicated to the economical use of the Znojmo brewery areal

Key words •

cultural monument

•

economical use

•

Znojmo brewery

Obsah 1 Úvod......................................................................................................................8 2 Cíl práce a metodika...........................................................................................10 3 Teoretická část.....................................................................................................11 3.1 Historie památkové péče..............................................................................11 3.2 Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví...............................11 3.2.1 Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu.........12 3.2.2 Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy........................13 3.2.3 Evropská úmluva o krajině..................................................................14 3.3 Základní pojmy a jejich obsah......................................................................16 3.4 Státní památková péče – zákonná úprava v České republice.....................18 3.4.1 Účel zákona § 1 ZSPP........................................................................18 3.4.2 Kulturní památky § 2 ZSPP.................................................................20 3.4.3 Prohlašování věcí za kulturní památky § 3 ZSPP...............................22 3.4.4 Zrušení prohlášení věci za kulturní památku § 8 ZSPP.....................23 3.4.5 Památkové rezervace § 5 ZSPP.........................................................24 3.4.6 Povinnosti vlastníka a dalších osob § 9 ZSPP...................................25 3.5 Obecný přehled omezení pro ekonomické využití památek........................26 3.6 Státní památková péče - zákonná úprava v Slovenské republice...............28 3.7 Ekonomická hlediska oživení kulturních památek.......................................30 4 Praktická část .....................................................................................................34 4.1 Charakteristika a popis.................................................................................35 4.2 Historie pivovaru...........................................................................................35 4.3 Prohlášení pivovaru Znojmo za kulturní památku........................................36 4.4 Objekty pivovaru z hlediska památkové ochrany.........................................38 4.4.1 Administrativní budova........................................................................38 4.4.2 Sladovna a dílny..................................................................................39 4.4.3 Torzo komína........................................................................................40 4.4.4 Varna, spilka, strojovna a štoky............................................................40 4.5 Návrhy způsobu ekonomického využití areálu pivovaru..............................42 4.6 Obnova nebo jiná úprava kulturní památky nebo jejího prostředí...............47

5 Závěr ..................................................................................................................48 6 Seznam použité literatury....................................................................................50 7 Přílohy.................................................................................................................52

1

Úvod

Státní památková péče je součastí veřejné správy a stejně jako celou veřejnou správu, tak i péči o památky ovlivňují poměrně složité procesní postupy. Vzhledem k postavení památkové péče v systému práva a k většinou protichůdným zájmům je složité vytvořit vyvážený právní předpis, což se projevuje v dlouholeté snaze o předpis nový. Ve své práci pracuji především se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů, se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hledala jsem pozitiva i negativa památkové péče v České republice a snažila se rozebrat jejich příčiny a důsledky s ohledem na ekonomické projekty vlastníků památkových objektů. V praktické části bakalářské práce jsem se zabývala konkrétní kulturní památkou, a to pivovarem Znojmo, který je umístněný v městské památkové rezervaci. Popisem konkrétních omezení a nastínění možnosti jeho dalšího dlouhodobého ekonomického využití v současných podmínkách. Bakalářska práce je členěná na dvě hlavní část - teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozčleněná na sedm kapitol. V I. kapitole je stručně popsána historie památkové péče. II. kapitola seznamuje čtenáře s mezinárodními dokumenty o ochraně kulturního dědictví. V kapitole III. jsou definovány základní pojmy pro lepší porozumění zpracováváného tématu. IV. kapitola je rozpracovaná na další oddíly, ve kterých jsou okomentovány nejzákladnější paragrafy zákona o státní památkové peči v České republice. Obecný přehled omezení pro ekonomické využítí památek je zrekapitulován v navazující V. kapitole. Krátký přehled o právní úpravě týkajíci se památkové ochrany platné ve Slovenské republice obsahuje kapitola VI. Ekonomická hlediska oživení kulturních památek jsou obšírněji rozpracovány v poslední kapitole teoretické části VII. 8

V praktické části se pokusím aplikovat získané teoretické poznatky na konkrétní kulturní památce pivovar Znojmo. Tato část se člení na šest kapitol. V úvodních kapitolách je stručně charakterizovaná zvolená kulturní památka a jeji historie. V kapitole III. jsou popsány důvody prohlášní pivovaru kulturní památkou. Podrobný popis objektů pivovaru z hlediska památkové ochrany v členění na čtyři oddily je v kapitole IV. Návrhy ekonomického využití zmíněné památky jsou nastíněny v kapitole V. Poslední kapitola v praktické části popisuje postup při obnově nebo jiné úpravě památky. Následuje závěr, ve kterém je shrnuto naplnění cíle bakalářské práce.

9

2

Cíl práce a metodika

Cílem bakalářské práce je podat přehled o omezeních, která představuje česká legislativa, pokud jde o ekonomické využití našich kulturních památek. Vliv těchto omezení na reálné možnosti ekonomického využití kulturních památek bude ilustrován na příkladu konkrétní kulturní památky pivovaru Znojmo v městské památkové rezervaci. Základem je studium legislativy týkající se ochrany kulturních památek v České republice a z toho plynoucí přehled omezení, které v České republice platí pro jejich ekonomické využití a případné srovnání s legislativou platnou v Slovenské republice. Dílčím cílem této práce je popsat stávající stav ekonomického využití zvolené kulturní památky i její využití v relevantní minulosti. Dále popisuji konkrétní omezení, které platí pro kulturní památku pivovar Znojmo a navrhuji ideální způsob jejího ekonomického využití jako dlouhodobého projektu v současné hospodářské situaci. Těžiště práce spočívá ve studiu literárních pramenů autorů zejména VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář a PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice, platné legislativy týkající se kulturních památek. Seznámení se s konceptem územní studie PIVOVAR ZNOJMO – ÚZEMNÍ STUDIE, část 2 – koncept územní studie, Ing. Arch. Jaroslav Poláček, květen 2011 pro další vývoj areálu pivovaru ve Znojmě, která slouží pro rozhodování města jako vlastníka z pohledu vyhodnocení kulturních hodnot místa, pro nastínění možnosti využití objektů areálu, pro využití potenciálu při turistickém ruchu, investic a vlastnictví a jako směrný podklad v procesu územního rozhodování.

10

3 3.1

Teoretická část Historie památkové péče

Teorie a koncepce moderní památkové péče je spojena s Aloisem Rieglem (1858 1905), který byl nejen jedním z vynikajících iniciátorů moderní vědy a umění, ale spojuje se s ním naprosto podstatně také teorie a koncepce památkové péče, jak se ve 20. století šířila po celém světe. Rieglovy spisy o památkové péči představují dodnes závažnou část duchovního základu oboru. Logicky v nich vyvodil dvě roviny pojetí památkových hodnot, a to pamětní a přítomnostní. Pamětní hodnoty konkretizoval jako záměrnou hodnotu památek, historickou hodnotu a hodnotu stáří. Přítomnostní hodnoty jako hodnotu užitkovou a uměleckou. Na počátku 20. století je interpretoval jako téměř ustálený systém vzájemně se ovlivňujících památkových hodnot, který souvisel s rakouským filozofickým a ekonomickým myšlením. Revolučnost teorie Aloise Riegla spočívala v jeho odmítnutí zakládat památkovou péči na úzce intelektuálněhistorické či uměleckohistorické hodnotě památek.1 Max Dvořák ve svém díle Katechismus památkové péče z roku 1916 rozvíjí analýzu hodnot památek svého učitele A. Riegla do srozumitelně podaných hodnotících úvah, rozborů příčin poškozování památek a praktických rad k jejich záchraně.2

3.2

Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví

Česká republika je signatářem řady mezinárodních právních dokumentů a úmluv vážících se k ochraně kulturního dědictvi, které se staly součastí našeho právního řádu. Tyto mezinárodní závazky, mající přednost před vnitrostátní právní úpravou, by měly být primárně zohledněny v příslušných právních předpisech tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti. Níže uvádím základní mezinárodní dokumenty vážící se k ochraně kulturního dědictví. 1 2

RIEGL, A. Moderní památková péče. Praha: Sprinter, s.r.o., 2003, 175 s. ISBN 80-8623434-7. DVOŘÁK, M. Katechismus památkové péče. Vyd.2. v Praze: Národní památkový ústav, 2004, 196 s. ISBN 80-86234-55-X.

11

3.2.1

Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu

Tato úmluva pojednává o organizování mezinárodní ochrany kulturního dědictví už před vznikem ozbrojeného konfliktu, tzn. v době míru jak vnitrostátními, tak mezinárodními opatřeními. Byla sjednána 14. května 1954 v Haagu v Nizozemí na mezinárodní konferenci svolané Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. Vláda Úmluvu a Protokol k ní schválila, prezident republiky je ratifikoval a pro Československou republiku nabyly účinnosti tři měsíce po uložení ratifikační listiny u generálního ředitele Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, tj. dne 6. března 1958. „Vysoké smluvní strany, zjišťujíce, že kulturní statky utrpěly za nedávných ozbrojených konfliktů těžké škody a že jsou rozvojem válečné techniky víc a více ohrožovány zničením; přesvědčeny, že poškození kulturních statků, ať již patří kterémukoli národu, představuje poškození kulturního dědictví všeho lidstva, jelikož každý národ přispívá svým dílem ke světové kultuře; majíce za to, že zachování kulturního dědictví má velikou důležitost pro všechny národy světa a že záleží na tom, aby se tomuto dědictví zabezpečila mezinárodní ochrana; vedeny zásadami o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu vytčenými v Haagských úmluvách z roku 1899 a z roku 1907 a ve Washingtonském paktu ze dne 15. dubna 1935; majíce za to, že má-li být ochrana těchto statků účinná, musí být organizována již v době míru jak vnitrostátními, tak mezinárodními opatřeními; rozhodnuty učiniti všemožná opatření na ochranu kulturních statků;“3

3

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Vyd.1. v Praze: Národní památkový ústav, 2007, 236 s. ISBN 978-80-87104-14-9., str.10

12

3.2.2

Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy

Architektonické dědictví je nenahraditelným výrazem bohatství a různorodosti kulturního dědictví Evropy. Úmluva naplňuje dohodu o základním směru společné politiky v oblasti integrované konzervace a zhodnocování kulturního dědictví. Byla přijata 3. října 1985 v Granadě ve Španělsku. Za Českou republiku byla podepsána ve Štrasburku dne 24. června 1998. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 1. srpna 2000.

„ Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy, s vědomím toho, že cílem Rady Evropy je dosáhnout těsnější jednoty mezi jejími členy, mimo jiné za účelem ochrany a naplňování ideálů a zásad, jež jsou jejich společným dědictvím; uznávajíce, že architektonické dědictví je nenahraditelným výrazem bohatství a různorodosti kulturního dědictví Evropy, nedocenitelným svědectvím naší minulosti a společným dědictvím všech Evropanů; s přihlédnutím k Evropské kulturní úmluvě podepsané v Paříži dne 19. prosince 1954 a zvláště k jejímu článku 1; s přihlédnutím k Evropské chartě architektonického dědictví přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 26. září 1975 a k Rezoluci (76) 28 přijaté 14. dubna 1976 o přizpůsobení zákonů a předpisů požadavkům integrované konzervace architektonického dědictví; s přihlédnutím k doporučení č. R (80) 16 Výboru ministrů členským státům o specializované přípravě architektů, urbanistů, stavebních inženýrů a architektů krajinářů a k doporučení č. R (81) 13 Výboru ministrů přijatému 1. července 1981 o opatření na pomoc některým upadajícím řemeslným živnostem v kontextu řemeslné činnosti; pamatujíce na důležitost předávání systému kulturních odkazů budoucím generacím, zlepšování městského a venkovského prostředí, a tím realizované 13

podpory hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje států a regionů; potvrzujíce důležitost dosažení dohody o základním směru společné politiky v oblasti konzervace a zhodnocování architektonického dědictví;“4

3.2.3

Evropská úmluva o krajině

Krajina představuje důležitý zdroj pro hospodářskou činnost a spoluurčuje kvalitu života jednotlivců i celé společnosti. Je tudíž nezbytná její ochrana, správa a plánování. Členské státy Rady Evropy mají zájem na harmonických vztazích mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností a životním prostředím. Úmluva o krajině je novým nástrojem na ochranu všech evropských krajin. Byla přijata 20. října 2000 ve Florencii v Itálii. Jménem České republiky byla podepsána ve Štrasburku dne 28. listopadu 2002. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 1. října 2004. „Preambule Členské státy Rady Evropy, které podpesaly tuto Úmluvu, s přihlédnutím k tomu, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejimi členy za účelem zabezpečení a realizace ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím, a že tohoto cíle lze dosáhnout zejména prostřednictvím dohod v hospodářské a sociální oblasti; v zájmu dosažení udržitelného rozvoje, založeného na vyvážených a harmonických vztazích mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností a životním prostředím; berouce na vědomí, že krajina hraje významnou úlohu z hlediska veřejného zájmu v oblasti kultury, ekologie, životního prostředí a v sociální oblasti a představuje zdroj příznivý pro hospodářskou činnost, a její ochrana, správa a plánování mohou přispívat k vytváření pracovních příležitostí; vedomy si toho, že krajina přispívá k vytváření místních kultur a že je základní součastí evropského přírodního a kulturního dědictví, protože přispívá k blahu 4

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Vyd.1. v Praze: Národní památkový ústav, 2007, 236 s. ISBN 978-80-87104-14-9., str.138

14

lidstva a upevnění evropské identitiy; uznávajíce, že krajina je všude důležitou součastí kvality života lidí; v městských oblastech a na venkově, v narušených oblastech stejně jako v oblastech vysoce kvalitních, v oblastech pozoruhodných i běžných; berouce na vědomí, že vývoj výrobních technik v zemědělství, lesnictví, průmyslu a při těžbě nerostů a postupů v oblasti územního a urbánního plánování, dopravě, infrastruktuře, turistice a rekreaci, a na obecnější úrovni změny ve světové ekonomice v mnoha případech urychlují změny krajiny; přejíce si reagovat na přání veřejnosti užívat vysoce kvalitní krajinu a hrát aktivní úlohu při jejím rozvoji; přesvedčeny, že krajina je klíčovým prvkem blaha jednotlivce i společnosti a že její ochrana, správa a plánování jsou spojeny s právy a povinnostmi pro každého; s ohledem na právní texty existující na mezinárodní úrovni v oblasti ochrany a správy přírodního a kulturního dědictví, regionálního a územního plánování, místní samosprávy a přeshraniční spolupráce.5 uznávajíce, že kvalita a rozmanitost evropských krajin představují společný zdroj a že je důležité spolupracovat v zájmu jejich ochrany, správy a plánování; přejíce si ustanovit nový nástroj, zaměřený výhradně na ochranu, správu a plánoví všech evropských krajin,“6

5 6

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Vyd.1. v Praze: Národní památkový ústav, 2007, 236 s. ISBN 978-80-87104-14-9., str.214 NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Vyd.1. v Praze: Národní památkový ústav, 2007, 236 s. ISBN 978-80-87104-14-9., str.216

15

3.3

Základní pojmy a jejich obsah

V této části jsou vymezeny pojmy užívané převážně v právních předpisech upravujících problematiku státní památkové péče, územního plánování a stavebního řádu. Kulturní památka podle předchozí právní úpravy nazývaná kulturní statek, který je dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, techniky, vědy a jiných oborů lidské práce a života, nebo dochované historické prostředí sídlištních celků a architektonických souborů, anebo věc, která má vztah k význačným osobám a událostem dějin a kultury. Národní kulturní památky jsou kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. Vláda České republiky je prohlašuje nařízením, přičemž je zmocněna stanovit podmínky jejich ochrany. Nemovitá věc (nemovitost) je pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem. Pozemky jsou považovány za nemovitosti vždy, bez ohledu na jejich rozlohu, účelové určení, faktický způsob užívání atd. Nezbytné úpravy institut stavebního práva. Stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy, mj. takové, jimiž se zajišťuje ochrana architektonického a archeologického dědictví. Obnova kulturní památky je údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování nebo její jiná úprava. Odborná organizace státní památkové péče - Národní památkový ústav je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k zabezpečení jednoty kulturně-politických záměrů a ideověmetodických , ekonomických a technických hledisek. 16

Ochranné pásmo kulturní památky je území, na němž obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče a po dohodě s dotčenými správními úřady omezí nebo zakáže určitou činnost nebo učiní jiná vhodná opatření, vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí. Rozhodnutí o ochranném pásmu je územním rozhodnutím. Ochranné pásmo nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny nebo jejich prostředí je území, na němž obecní úřad s rozšířenou působností na návrh krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče a po dohodě s dotčenými správními úřady omezí nebo zakáže určitou činnost nebo učiní jiná vhodná opatření, vyžaduje-li to ochrana

nemovité

kulturní

památky

nebo

jejího

prostředí.

Rozhodnutí

o ochranném pásmu je územním rozhodnutím. Památková rezervace je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, které vláda České republiky nařízením prohlásí jako celek za památkovou rezervaci. Zároveň je zmocněna stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. Restaurování kulturních památek je souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu. Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy, koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území.7

7

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str.430-461

17

3.4

Státní památková péče – zákonná úprava v České republice

Systém památkové péče v České republice se v současnosti opírá o zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „ZSPP“) ze dne 30. března 1987 (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.) S ohledem na převratné společenské a politické změny v devadesátych letech byl tento zákon několikrát dílčím způsobem novelizován. Vývoj v oblasti památkové péče, zéjména přechod od politických zásahů totalitního režimu do odborné problematiky, témeř k nezodpovědně vnímaným liberálním trendům, vyvolal nutnost nové právní úpravy památkového zákona. Nová právní úprava by měla přispět ke zlepšení situace na úseku ochrany kulturního dědictví, jako i ke zvýšení právní jistoty všech dotčených osob v České republice. I přes dva neúspěšné legislativní pokusy Ministerstva kultury v tomto směru (koncem devadesátých let a v roce 2008) přetrvává snaha o zlepšení situace a vybudování účinného, transparentního systému státní památkové péče. Dosavadní platná právní úprava byla koncipována na podmínky centralizovaného národního hospodářství. Neuvažuje s tržním hospodářstvím ani s institutem soukromého vlastnictví. Základá možnost vzniku nejednotných názorů v oblasti státní památkové péče, památkové inspekce Ministerstva kultury, stavebního práva i práva vlastnického, zakotveného v článku 11 Listiny základných práv a svobod (Příloha 1). Bezchybná aplikace v praxi se jeví značně komplikovaná, administrativně, časově a v neposlední řade i finančně náročná.

3.4.1

Účel zákona § 1 ZSPP

„(1) Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další

18

prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti. (2) Péče státu o kulturní památky (dále jen „státní památková péče“) zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče (§ 25 až 32) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu, zpřístupňování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů.“8 Komentář k odst. 1 V tomto ustanovení je zakotvena zásadní úloha státu. Věta první výslovně uvádí, že stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu. Dále jako svědectví jeho dějin, čímž je zdůrazněna vypovídací hodnota kulturních památek jako historického

pramene.

Kulturní památky jsou považovány

za významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. I když

v době přijetí zákona nebyla ochrana životního prostředí institucionálně

zajištěna jako nyní. Ani „bohatství státu“ nelze chápat jako výhradné vlastnické právo ke všem kulturním památkám. V důvodové zprávě k zákonu bylo konstatováno: tehdy 20,3% kulturních památek bylo v osobnim vlastnictví občanů a 17.6% ve vlastnictví cirkví a náboženských společností. Formulace je zatížena dobovými výrazovými prostředky, přesto její obsah víceméně nadčasovým způsobem postihuje nezastupitelnou roli státu při ochraně veřejného zájmu, který vyplývá i z mezinárodních závazků státu v oblasti kulturního dědictví.9

8 9

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 1 VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 2

19

Komentář k odst. 2 Pro běžnou praxi z tohoto ustanovení vyplývá, že tyto orgány jsou podle své příslušnosti povinny postupovat v souladu s účelem zákona vždy, pokud v individuálním případě není dodržena zásada vyjádřená v článku 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (Příloha 1), že při výkonu svých práv nikdo nesmí poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.10

3.4.2

Kulturní památky § 2 ZSPP

„(1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen „ministerstvo kultury“) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. (2) Soubory věcí podle odstavce 1 se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami.“11 Komentář k odst. 1 Toto ustanovení upravuje způsob institucionalizace kulturních památek jako jedné z hlavních součástí hmotného kulturního dědictví. Rozlišuje dva základní okruhy důvodů, pro které mohou být movité a nemovité věci, případně jejich soubory, prohlášeny za kulturní památku. V případě věcí, resp. jejich souborů, které se prohlašují podle písm. a), je nezbytné, aby tyto konkrétní věci, resp. soubory, vykazovaly hodnoty, které zákon uvádí. Naproti tomu u věcí, které se prohlašují podle písme. b), není nutné, aby měly vlastnosti uvedené ad a), neboť rozhodující je přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Definici nemovité věci podává ustanovení § 119 odst. 2 obč. zák. Podle něho jsou 10 11

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 3 VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 3

20

nemovitostmi pouze pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Pevný základ není z právního ani jiného hlediska občanským zákoníkem definován. Z technického hlediska mnohé historické stavby pevný základ v moderním slova smyslu postrádají, a přesto je nemůžeme považovat za věci movité, například některé stavby dřevěné nebo stavby zděné na neupraveném skalním podloží. Pevným základem lze tedy nejspíše rozumět tu část konstrukce stavby, která „zprostředkovává“ spojení stavby s pozemkem tak, že stavbu nelze bez zásahu do tohoto základu přemístit. Spornou se může jevit klasifikace zřícených částí staveb, které už s jejich ostatními pozůstatky nejsou pevně spojeny. Například velké bloky zdiva, jež pevně uvázly v terénu, který kolem nich postupem času většinou více či méně narostl, lze považovat nejspíše za součást pozemku. Z toho vyplývá, že věci, které nelze podřadit pod pojem nemovitosti, je třeba považovat za věci movité. Pojem „věc“ platný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů také nedefinuje ani nijak blíže nevysvětluje. „Věci v právním smyslu jsou ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly, které slouží lidské potřebě“. Musí jít tedy o hmotný předmět, který je objektivně ovladatelný a má určitou užitnou hodnotu. Z toho lze dovodit, že by mělo jít o předmět, jehož existence je známá, tedy nemůže jít o věc, jejíž existence je pouze předpokládána, byť by tomu tak bylo na základě odborného posouzení. Součástí věci je podle ustanovení § 120 obč. zák. vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Znehodnocení věci jako celku může být funkční, z hlediska ceny, ale také znehodnocení estetické, a tedy i z hlediska kulturně-historické hodnoty. Oceňování kulturních památek upravuje „oceňovací vyhláška“ - § 12 vyhl. č. 3/2008 Sb., avšak žádná specifická kritéria z hlediska kulturně-historické hodnoty či stáří neobsahuje.12

12

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 4-9

21

Komentář k odst. 2 Toto ustanovení je zjevně pozůstatkem předchozí právní úpravy (§ 2 odst. 2 zák. o kult. pam.), nevhodně přejatým do zákona, v němž je institucionalizace kulturních památek řešena zcela odlišně. V praxi půjde například o prohlašování sbírek za kulturní památku, kdy hodnota spočívá ve sbírce jako celku a ne v jednotlivých předmětech.13

3.4.3

Prohlašování věcí za kulturní památky § 3 ZSPP

Zakládání ochrany věcí jako kulturních památek bylo ZSPP svěřeno Ministerstvu kultury. Řízení o prohlášení věci za kulturní památku zahajuje Ministerstvo kultury z vlastního podnětu, výjimkou jsou archeologické nálezy, které jsou prohlašovány na základě návrhu Akademie věd České republiky. Podat návrh k prohlášení věci za kulturní památku může také každá fyzická nebo právnická osoba. Ministerstvo kultury jej vyhodnotí a případně zahájí řízení o prohlášení, pokud věci vykazují hodnoty vymezené v § 2 odst. 1 ZSPP. Případné nesouhlasné vyjádření vlastníka nemá žádné právní účinky.

Komentář k § 3 Na řízení o prohlašování kulturních památek se nevztahovaly až do 31. 12. 2005 obecné předpisy o správním řízení, tedy dosavadní správní řád, aniž však zákon stanovil nějakou zvláštní procesní úpravu. Nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, publikovaným pod č. 240/2005 Sb., bylo řízení o prohlašování kulturních památek podřízeno režimu obecných předpisů o správním řízení, a tím byly vyřešeny nejzávažnější nedostatky předchozí úpravy. Je tedy vyloučeno vykládat pravomoc Ministerstva kultury jako fakultativní a v rámci správního řízení rozhodovat, že z věcí vykazujících vlastnosti podle § 2 odst. 1 ZSPP budou za kulturní památky prohlášeny pouze některé. V minulosti byl praktikovaný postup tzv. výběrového prohlašování. 14 13 14

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 9 VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 15

22

3.4.4

Zrušení prohlášení věci za kulturní památku § 8 ZSPP

Pokud nejde o národní kulturní památku, může Ministerstvo kultury z mimořádně závažných důvodů prohlášení věci za kulturní památku zrušit na žádost vlastníka. Komentář k § 8 Řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku není symetrické k řízení o prohlašování věci za kulturní památku podle § 3. Režimu správního řádu podléha až od 1. 7. 2008, a to v důsledku přijetí tzv. změnového zákona – zák. č. 189/2008 Sb. a odlišný je také okruh účastníků řízení. Zrušení prohlášení věci za kulturní památku není zvláštním opravným prostředkem. Původní rozhodnutí o prohlášení se jím neruší, ale pozbývá právních účinků. Předmětná věc tak přestává být kulturní památkou. Na zrušení prohlášení věci za kulturní památku není právní nárok ani v případě, kdy jsou dány mimořádně závažné důvody. Zákon blíže nespecifikuje, a to ani demonstrativně, jaké mimořádně závažné důvody mohou být důvodem zrušení prohlášení věci za kulturní památku. Důvodová zpráva uvádí, že havarijní stav není tímto mimořádně závažným důvodem, protože je odstranitelný a v případě staveb provedením nutných zabezpečovacích prací je fyzické zachování kulturní památky zajištěno. V úvahu by přicházelo zrušení prohlášení pouze tehdy, pokud by byla nenávratně zničena část stavby, která byla jediným nositelem kulturně-historických hodnot, pro něž se stavba stala kulturní památkou. Nebo úplná výměna veškerých konstrukcí u celodřevěných staveb, kdy žádné originální prvky nebylo možné ponechat. Tedy pořízení repliky by zakládalo vznik nové věci, byť by byla shodná s původní, kulturní památkou by nebyla. Druhou kategorii závažných důvodů je jiný zájem, který by převažoval nad zájmem na zachování kulturní památky. Například významné dopravní stavby, těžba surovin, obrana státu. Třetí kategorie se odvíjí od stavu vědeckého poznání. Příkladem může být nové zjištění, že movité umělecké dílo je novodobým falzem. V tomto případě půjde o nápravu pochybení.15

15

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 45-46

23

3.4.5

Památkové rezervace § 5 ZSPP

„(1) Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. (2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích.“16 Komentář k odst. 1 Prohlášením památkové rezervace se zajišťuje památková ochrana určitého (i nezastavěného) území, popř. urbanistického celku. Předpokladem prohlášení je soubor nemovitých kulturních památek. Je tedy nezbytné, aby šlo o nejméně dvě nemovité kulturní památky nebo pouhé dva archeologické nálezy, pouze takové, které určují charakter a prostředí tohoto území. Památkové rezervace se prohlašují nařízením vlády, které je publikováno ve Sbírce zákonů. Vlastníci dotčených nemovitostí tedy nemusí být o této skutečnosti ani předem, ani následně vyrozuměni.17 Komentář k odst. 2 Přikročí-li vláda k prohlášení památkových rezervací, mělo by ze zákona následovat stanovení obecných podmínek zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích nařízením. Toto zmocnění nicméně doposud naplněno nebylo.18

16 17 18

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 28 VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 28-29 VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 30

24

3.4.6

Povinnosti vlastníka a dalších osob § 9 ZSPP

„(1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickém stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.“19 Komentář k odst. 1 Toto ustanovení určuje dva okruhy povinností vlastníka kulturní památky. První představuje povinnost na vlastní náklad pečovat o zachování kulturní památky, udržovat

ji

v

dobrém

stavu

a

chránit

před

ohrožením,

poškozením

a znehodnocením nebo odcizením. Pojem „udržování v dobrém stavu“ je třeba vyložit ve smyslu, že vlastník je povinen zajistit, aby nedocházelo k nepříznivým změnám. Přičemž k nepříznivým změnám může dojít nejen v případě, kdy vlastník důsledně údržbu neprovádí, ale provádí-li ji v rozsahu větším, než je nezbytné. Například úplná výměna keramické krytiny, kdy by postačilo její přeložení nebo výměna celých prvků historického krovu v případě, kdy by postačilo jejich protézování. Pojem „poškození“, znamená ochranu před poškozením fyzickým, či znehodnocením morálním. Například nekvalifikovaným způsobem provedená oprava, která sice zajistila její další užitnou funkci, ale negativním způsobem se projevila

po

stránce

estetické

užitím

nevhodného

materiálu,

vznikem

neodůvodněných novotvarů. Druhý okruh povinností stanoví určitá omezení v užívání kulturní památky, tedy nutnost zdržet se určitého způsobu užívání. Zákon stanovuje, že vlastník je povinen užívat památku pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně-politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu.20 19 20

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 49 VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 50

25

3.5

Obecný přehled omezení pro ekonomické využití památek

Studiem systému památkové péče v České republice a platné právní legislativy týkající se ochrany kulturních památek, zejména zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, jsem dospěla k poznatku, že v uvedeném zákoně, tedy i v této bakalářské práci, nejsou taxativně uvedena „omezení“ týkající se ekonomického využití kulturních památek. V § 9 ZSPP Povinnosti vlastníka a dalších osob vystupují dva obecné okruhy omezení. Jedním z nich je povinnost „na vlastní náklad pečovat“ o zachování kulturní památky. Pojmy v tomto paragrafu užívané, jako například "pečovat", "udržovat v dobrém stavu", "poškození", lze vyložit ve smyslu, který odpovídá aktuálnímu požadavku té které zájmové skupiny – vlastníka, veřejnosti nebo státu. Druhým okruhem omezení je nutnost zdržet se určitého způsobu užívání. Zákon stanovuje povinnost užívat kulturní památku pouze způsobem, „který odpovídá jejímu kulturně-politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu“. Zde, stejně jako u dalších sporných formulací, může docházet k rozporům ve výkladu a chápaní těchto pojmů. Tato omezení se v určitém rozsahu mohou vztahovat i na vlastníky nemovitostí v památkových rezervacích, které kulturními památkami nejsou. Pokud vlastník tyto povinnosti zanedbává, správní orgán vydá rozhodnutí o opatřeních, která je povinen učinit a zároveň určí lhůtu, ve které je musí vykonat (§ 10 Rozhodnutí o opatřeních ZSPP). Uložení opatření k nápravě není sankcí, ty jsou upraveny samostatně v části pět Opatření při porušení povinností, Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikání. Skutkové podstaty správních deliktů jsou upraveny v § 35, výčtovým způsobem v odst. 1 písm. a) až h) jedná - li se o kulturní památku a výše pokuty může být až 2 000 000 Kč. Skutkové podstaty přestupků jsou upraveny v § 39 obdobně, jak je uvedeno výše. Daším omezením je, že vlastník kulturní památky ji „nemůže prodat dříve, než by ji nabídl státu“. Tedy je ve značné míře omezena jeho volná dispozice s vlastním majetkem. 26

Výše zmiňovaná omezení jsou v zákoně kompenzována především tak, že se v případě obnovy památky poskytuje bezplatná odborná pomoc, případně odborné podklady a informace. Dále na žádost vlastníka jež musí být odůvodněna a splňovat určité předpoklady „lze“ poskytnout finanční příspěvek pro údržbu či uchování kulturní památky na zvýšené náklady, jejichž výše přesahuje obvyklé náklady údržby nemovitosti. Ztotožňuji se s názorem té části odborné a laické veřejnosti, která vyzývá ke změně restriktivního modelu ochrany památek na model motivačně rozvojový. Především systémem více zdrojového finacování, státními vklady, účinným programem fondů na poskytování příspěvků, dotací, úlev a daňových zvýhodnění poskytovaných vlastníkům památkových objektů, a v neposlední řadě vytvořením příznivějšího legislativního prostředí. Z hlediska veřejného zájmu o zachování a společenskou prezentaci kulturního dědictví by uváděné nástroje motivace mohly dopomoci k přesunu ochrany památek z pozice ekonomické nadstavby do pozice ekonomické základny.

27

3.6

Státní památková péče - zákonná úprava v Slovenské republice

Základním právním předpisem v oblasti ochrany památkového fondu v Slovenské republice je zákon č. 49/2002 Z.z. o ochrane pamiatkového fondu ve znění pozdějších předpisů. Zákon o ochrane pamiatkového fondu kontinuálne pokračuje v tradici československých právních norem, předmětem úpravy, kterých byla ochrana kulturního dedictví, především zákon č. 7/1958 Sb. n. SNR o kultúrnych pamiatkach a zákon č. 27/1987 Zb. o štátnej pamiatkovej starostlivosti. Zákon č. 49/2002 Z.z. o ochrane pamiatkového fondu přijatý Národnou radou SR v prosinci 2001 přináší řadu organizačních, metodických a terminologických změn. Zejména však zřizuje specializovanou státní správu na úseku ochrany památkového fondu, t.j. Pamiatkový úrad Slovenskej republiky a krajské pamiatkové úrady, které vykonávají státní dohled nad dodržováním ustanovení zákona. Zákon o ochrane pamiatkového fondu je rozdělen do osmi částí. Po první části, jejímž předmětem jsou základní ustanovení, v rámci nichž jsou definovány základní pojmy, zákon postupně upravuje působnost orgánů státní správy a orgánů územní samosprávy na ochranu památkového fondu, dále památkový fond a ochranné pásmo. V části čtyři ochrana památkového fondu vymezuje v § 27 Základní ochranu kulturní památky. V § 28 Práva a povinnosti vlastníka v odst. 1 definuje práva vlastníka kulturní památky. V první řadě právo na bezplatné poskytnutí odborné a metodické pomoci, právo požádat o finanční příspěvek na zachování památkové hodnoty kulturní památky a rovněž právo na přiměřenou náhradu prokazatelné újmy, která mu vznikne aplikací uvedeného zákona. V odst. 2 písm. a) až h) definuje povinnosti vlastníka kulturní památky nakládat a užívat ji tak, aby neohrožoval její památkové hodnoty. V odst. 4 je formulována oznamovací povinnost vlastníka kulturní památky Památkovému úřadu a obci v případě ohrožení, poškození, zničení nebo zcizení kulturní památky. Dále všechny 28

zamýšlené změny jejího využití a změny vlastnictví. Všeobecné podmínky při ochraně památkového fondu jsou vymezeny v § 30 a týkají se nejen vlastníků památkově chráněných objektů a území, ale i všech uživatelů a široké veřejnosti. V části pět v § 32 je formulováno, co je obnova a restaurovaní kulturní památky a úprava nemovitosti, povinnosti vlastníka před započetím obnovy, případně záměru úpravy. Dále je zde vymezeno, kdo je oprávněný zpracovat přípravnou a projektovou dokumentaci. Ve všech řízeních týkajících se kulturní památky rozhoduje

stavební

úřad

na

základě

závazného

stanoviska

krajského

památkového úřadu, který má postavení dotčeného orgánu. V § 34 jsou definovány podmínky, za kterých je možné požádat o finanční příspěvek na částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na obnovu kulturní památky. Oblast finanční pomoci státu se od roku 2004 realizuje prostřednictvím grantového systému (od roku 2011 dotačný systém), jde o program „Obnovme si svoj dom“. Jde o nejefektivnější a nejadresnější systémový nástroj obnovy památek na Slovensku. Otevírá možnosti podpory obnovy a údržby všech typů památek a forem vlastnictví. V dalších částech zákona je řešena problematika výzkumů a nálezů, přestupky a jiné správní delikty. Poslední část tvoří společné, přechodné a závěrečné ustanovení. Výše uvedený zákon o ochrane pamiatkového fondu prošel velkou novelou v roce 2009 (zákon č. 208/2009 Z.z.), která byla přínosná pro aplikační praxi. Na základě podnětů z externího prostředí je potřeba vyřešit některé další problémy, například specifikovat kompetence památkové inspekce, povinnosti vlastníka kulturní památky reflektovat v ustanoveních, které upravují skutkové podstaty přestupků, konkretizovat, ve kterých případech obnovy vydáva krajský památkový úřad rozhodnutí ve smyslu správního řádu, a ve kterých závazné stanovisko. Ministerstvo kultury SR přistoupí k novelizaci zákona výhledově ve 2. pololetí 2015.

29

V závěru této kapitoly mohu konstatovat, že právní úprava platná v Slovenské republice ve srovnání s právní úpravou v České republice se mi jeví v současnosti přehlednější, pro širší veřejnost srozumitelnější a model zřízení státního památkového úřadu jako optimální řešení.

3.7

Ekonomická hlediska oživení kulturních památek

Kulturní památky mají nezastupitelný význam nejen sociální, ale také ekonomický. „Vývoj vztahu společnosti ke kulturnímu dědictví prochází v současnosti procesem, který lze charakterizovat tím, že u většiny objektů označovaných dnes jako kulturní či technické památky dochází dlouhodobě k poklesu jejich ekonomického opodstatnění, tj. ke ztrátě či vymizení jejich původní užitné hodnoty. To platilo v minulosti jak v souvislosti s přechodem agrární společnosti na společnost industriální, tak i dnes pro následnou přeměnu společnosti průmyslové na společnost servisně informační. Jestliže si dnes většina objektů uchovává „pouze" hodnotu estetickou, duchovní či hisotrickou, je otázkou, zda takovéto hodnoty jsou nebo nejsou pro moderní společnost zbytné a postradatelné. Otázkou je tedy dále i to, zda a jak se v souvislosti se změnami hodnotových hierarchií mění a bude měnit vztah ke kulturnímu dědictví, resp. potřeba zachování duchovních a kulturních hodnot. Příslibem je možná to, že v současných ekonomicky vyspělých zemích – na rozdíl od zemí málo vyspělých – je kulturní dědictví a péče o něj chápána a vnímána jako nezbytná, což se projevuje ve větší ochotě investovat do ochrany a dalšího zhodnocování tohoto kulturního dědictví."21 Ekonomická rovina současného problému revitalizace památkového dědictví má více vrstev a odráží se v různých pojetích a konkrétních přístupech. Kulturní dědictví je fenoménem ekonomickým. Umělecký projekt je vždy součastí projektu ekonomického. Pro každou kulturní památku musely být vytvořeny zdroje a památka začleněna do širšího finančního projektu. Ekonomický projekt památky je v tomto případě potřeba chápat jako nejdůležitejší podmínku, která jí dává vzniknout, udržuje ji napříč časem a případně ji revitalizuje. 21

PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice Vyd.1. v Praze: Aspi, a.s., 2008, 200 s. ISBN 978-80-7357-347-8., str. 23-24

30

Kulturní politika státu, regionů i obcí stojí před závažným problémem nalézt novou cestu k redefinici ekonomického projektu památkových objektů. Jde o hledání indiviuálních řešení pro konkrétní památky a jejich začlenění do života společnosti. Je nutné poukázat na jeden z nejzávažnějších problémů údržby a zachování kulturního dědictví v České republice – využití celkového památkového fondu. Jde jen o mizivý podíl historickýh památek, jejichž ekonomické zapojení je spojeno s turistickým ruchem a pořádáním doprovodných kulturních akcí. Je - li z celkového počtu cca 40 262 (aktualizováno, pramen Národní památkový ústav) nemovitých kulturních památek tímto způsobem ekonomicky využito jen 284 (aktualizováno, pramen Český statistický úřad – Statistická ročenka České republiky 2011), nelze cestovní ruch chápat jako zásadní, vše rešící cestu k zachování památkového dědictví.22 Současný cestovní ruch spočívá v rozhodující míře ve státních objektech. Je prostorově ovlivňěn rozmístněním národních kulturních památek na státním teritoriu. Tisíce ostatních kulturních památek stále hledá jiné ekonomické zapojení. Je proto potřeba zaměřit pozornost na konkrétní projekty ekonomického a sociálního využití památek od prostého napojení na rodinné rozpočty v případě venkovských památek sloužících k bydlení až po velké podnikatelské záměry.

•

Kontinuální ekonomické projekty existuje množství dlouhodobých kontinuálních ekonomických projektů památkových objektů, které jsou v rámci svého lokálního nebo regionálního prostředí bezproblémové, například církevní objekty, objekty sloužící správě, rodinná sídla, objekty využívané pro reprezentaci, politické účely atd., aniž by došlo k významnější změně ekonomicko-sociálního projektu.

22

PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice Vyd.1. v Praze: Aspi, a.s., 2008, 200 s. ISBN 978-80-7357-347-8., str. 140-141

31

•

Dlouhodobé celospolečenské projekty do této kategorie patří podstatná část nejvýznamnějších objektů v oblasti národní kultury, jde o objekty spjaté svojí existencí a funkcemi s politickými dějinami státu. Například areál Pražského hradu, který je po mnoho století centrem státu a jeho staleté napojení na státní rozpočet je zcela organické. Patří sem rovněž památky ovlivňující regionalní kulturu, třeba Sv. Kopeček u Olomouce, které pro svůj význam nalézají finanční zdroje v rámci obecných rozpočtů.

•

Stabilizované ekonomické projekty jde zejména o využití památkových budov pro muzea, školy, nemocnice, věznice, sociální ústavy a pod. Jejich konkrétní ekonomické projekty jsou dlouhodobě v rámci desítek let spojeny s ekonomickými prostředky na opravu a údržbu.

•

Krátkodobé ekonomické projekty zpravidla více či méně rizikové, jde o sídla firem, hotely, ubytovny, dočasná muzea, výstavní galerie. Změna daného projektu ohrožuje existenci památky. Kulturní památka je chráněna, ale ekonomický projekt, který ji drží při životě, ne. Ekonomové zde pociťují určitý dluh památkářské praxe, kdy jsou chráněny kulturní vzorce, ale nikoli projekt jejich využití.

•

Individuální ekonomické projekty mají vždy svůj zodpovědný subjekt, který nese ekonomické a zejména finanční riziko. Kulturní vzorec musí být realizován na trhu, aby mohl být zachován a dlouhodobě udržen.

•

Památky bez ekonomického projektu množství

historických

památek

v

Česku,

zvláště

ve

venkovských

a periferních oblastech, dosud svůj ekonomický projekt nenalezlo. Řada takovýchto nevyužitých, zdevastovaných objektů je existenčně ohrožena.

32

Kulturní památka jako kapitálový zdroj v podstatě vystupuje až v novodobém pojetí. Celé 19. století památky za kapitálový zdroj nepovažuje, je to až 20. století, které dodává tržní rozměr i kulturním vzorcům. Můžeme mluvit o ekonomizaci památky, o památkách jako rozvojovém zdroji specifického charakteru. Současnou realitou je všeobecně rozšířené chápaní kulturního vzorce jako veřejného statku. Tím je založena tendence k vytěsňování ekonomických funkcí kulturních památek mimo rámec tržního hospodářství. Většina obyvatelstva chápe kulturní vzorec jako veřejné vlastnictví a nevnímá reálnou skutečnost, že by mohl být vázán i na individuální subjekt, na podnikatele, provozovatele, vlastníka nebo někoho, kdo nese ekonomické riziko.23 Převažuje orientace na výklad kulturologický, argumentuje se ideálními hodnotami kulturních vzorcu a opírá se o abstraktní veřejný zájem. Stěžejní problém tak spočívá v ekonomické politice ve vztahu k památkovým objektům. Prvním principem je využití památky ve smyslu jeho ekonomického projektu alespoň ve střednědobém časovém horizontu. Smutnou realitou však zůstává, že v nejhorší situaci je i neperspektivní projekt lepší než projekt žádný. Na jedné straně množství nevyužitých zdevastovaných objektů a na straně druhé přehnaná očekávání co do ekonomického efektu jejich využití je snad největší bolestí památkové péče. Druhým principem je otázka vlastního přetrvání kulturního vzorce. Ekonom vždy musí položit sovisející otázky: jaké kulturni vzorce, pro koho a za jakou cenu. V tomto případě stojíme před reálnou hrozbou extrémního řešení, kterým je zánik objektu. Zde se ekonom, památkář i kulturolog shodnou na tom, že právě tomu je třeba zabránit. Upřednostněn by měl být proto vždy ekonomický projekt památky a její úprava do podoby, která umožní její kontinuální existenci. Teprve potom lze diskutovat, zda je tento projekt přijatelný i pro ostatní odborníky v poli, tzn. pro ty, kteří hájí veřejný zájem, národní, regionální či místní zájem, zájem umělecký, nebo historický. Památkář by měl být v takových případech ochoten ke kompromisům a k toleranci k nárokům ekonomických projektů. 24 23 24

PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice Vyd.1. v Praze: Aspi, a.s., 2008, 200 s. ISBN 978-80-7357-347-8., str. 149-161 PATOČKA, J. Revitalizace a ekonomické využití památek – studijní text. Vysoká škola ekonomická v Praze [online]. [cit. 2012-01-25]. Dostupné z:

33

4

Praktická část

Získané teoretické poznatky se pokusím aplikovat v praktické části bakalářské práce. Pro realizaci tohoto záměru jsem si vybrala bývalý pivovar Znojmo. Areál pivovaru plynule navazuje na historickou strukturu městské památkové rezervace Znojmo. Na tomto příkladu je možné přehledně ilustrovat vliv omezení, které představuje

česká

legislativa

na

reálné

možnosti

ekonomického

využití

nemovitých kulturních památek. Prostor pro realizaci mi poskytl koncept územní studie PIVOVAR ZNOJMO, studie regenerace areálu, část 2., zpracovaná v roce 2011

Ing.

Arch.

Jaroslavem

Poláčkem.

Předcházela

jí

část

1.

urbanistickoarchitektonického průzkumu a rozboru areálu zpracovaná v r. 2009. A konečně i vlastní zkušenost se životním postavením v městské památkové rezervaci. Výchozí podklady pro zpracování konceptu územní studie jsou velmi rozsáhlé. Pro názornost některé uvádím: informace z Národního památkového ústavu, podklady z archivu pivovaru, především stavební dokumentace zaměření z r. 1951. Dále informace o historické stavební činnosti poskytnuté z Moravského zemského archivu, informace o novodobých stavebních úpravách, geodetické zaměření areálu pivovaru, stavební zaměření staveb – Pivovar Hostan a digitální ortofotomapa.

V

neposlední

řadě

detailní

průzkum

objektů,

provedení

fotodokumentace a dokument rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky o prohlášení vybraných objektů areálu kulturními nemovitými památkami (č.j.:MK 33567/2010 OPP ze dne 24.11.2010). V platném územním plánu je areál pivovaru zahrnut do ploch výrobních, v konceptu územního plánu je zahrnut do ploch přestavby a to na plochu smíšenou obytnou, která umožňuje větší polyfunkčnost území. Návrh využití ploch odpovídá funkci městského centra. V těchto plochách je přípustné využití pro bydlení, občanské vybavení, služby a nerušící výrobu. Zařazení technické a dopravní infrastruktury tak, aby se vzájemně negativně neovlivňovaly. V konceptu územní studie pivovaru se doposud uzavřený areál začleňuje do struktury města 34

v souznění a rozvojem městské památkové rezervace. Vznik veřejných městských prostor, naznačení možnosti rozdělení areálu po objektech, případné razantnější stavební zásahy i eventuální odstranění nepotřebných staveb se zřetelem na zachování hodnotného jádra, je pouze námětem. Současný stav z hlediska památkové ochrany, návrh přestavby z konceptu územní studie i orientační náklady areálu poskytují přílohy 2,3 a 4. Konkrétní využití jednotlivých objektů bude záviset od samotných budoucích uživatelů.

4.1

Charakteristika a popis

Areál pivovaru Znojmo má protáhlý půdorys, kopírující vrstevnice skalnaté výspy, na níž stojí. Středem podélně prochází hlavní komunikace – Hradní ulice. Po jejích stranách stojí k sobě těsně přiléhající budovy jednotlivých pivovarních provozů. Jedná se o zděné, omítané halové objekty, kryté sedlovou střechou. Budova administrativy má střechu mansardovou. Všechny objekty jsou podsklepeny, některé sklepy jsou klenuté. Jednotící charakter udávají především skoro totožné stavebně-architektonické

články.

Významnou

součastí

jsou

zachovalé

architektonické detaily. Dobové dochované technické zařízení se nachází v budově varny. Dřevěná nosná konstrukce je v původní podobě dochovaná pouze v prostorách hvozdu, v jiných objektech je účelově pozměněna. Výrobní objekty a sklady byly postaveny v 90. letech 19. století a administrativní budova ve 30. letech 20. století.

4.2

Historie pivovaru

Ve Znojmě se pivo vařilo již ve středověku, potvrzuje to listina Rudolfa Habsburského z roku 1278. V záznamech z doby Karla IV. se objevuje jméno prvního sládka, pana Hostana. Samotný městský pivovar byl založen roku 1720, v roce 1860 město pivovar prodalo T. Mauralovi. Jeho rodina jej vlastnila do roku 1921, kdy se sloučil s pivovarem na Horním Předměstí a byl přejmenován na První znojemský parní pivovar a sladovnu. Po válce v roce 1948 byl znárodněn a začleněn do svazku Středomoravských pivovarů a následně do národního podniku Jihomoravské pivovary.Novodobá historie pivovaru začíná v roce 1993,

35

kdy byl privatizován a získala ho firma HOSTAN s.r.o. Tato společnost zanikla sloučením se společností STAROBRNO, a.s. v červnu 2002, která je součástí nizozemského koncernu Heineken. Pivovar Hostan se tak stal členem Heineken Group. Další zásadní změny čekaly znojemský pivovar v roce 2005, a to přesun výroby lahvového piva Hostan do pivovaru Starobrno. Pivovar Starobrno již neplánoval investovat do výroby ve znojemském pivovaru. Naopak tamní výrobu sudového piva, která ještě ve Znojmě zbyla, postupně utlumoval a v roce 2009 definitivne ukončil. Podle vedení firmy Heineken se výroba ve Znojmě dlouhodobě potýkala s řadou provozních a logistických problémů. Jedním z nich je například poloha pivovaru Hostan v samotném historickém centru města. Areál pivovaru je dnes po odchodu Heinekenu prázdný. Technologie zůstaly pouze ve varně. Jinak areál obsahuje desítky metrů sklepů i nadzemních budov. Část z nich je barokního původu. Pivovar město koupilo v roce 2010 a Pivovarské skupině Heineken za něj radnice zaplatila 26 milionů korun. V témže roce Ministerstvo kultury část areálu prohlásilo kulturní památkou.

4.3

Prohlášení pivovaru Znojmo za kulturní památku

Podnět na prohlášení souboru věcí bývalého pivovaru ve Znojmě za kulturní památku zaslal Ministerstvu kultury Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně. Jako důvod uvádí hlavně polohu historického areálu pivovaru na skalnaté výspě nad řekou Dyjí, která tvoří pohledovou dominantu města Znojma. Spolu se znojemským hradem a rotundou tvoří charakteristické panorama, které je třeba respektovat. Další význam spočívá v ojedinělé zachovaném technologickém zařízení varny, vše v mědi, vyrobeno v 30. letech 20. století v plzeňském závodě Škoda. Ministerstvo kultury vyhodnotilo podklady k problematice prohlášení věci za kulturní památku a zahájilo správní řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů. Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších právních předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník věci společnost Heineken Česká republika, a.s. Vlastník vyjádřil svůj 36

nesouhlas s prohlášením věcí za kulturní památku v takovém rozsahu, jak bylo navrhnuto Národním památkovým ústavem. Neboť ne celý soubor má přímý vztah k významným osobnostem či historickým událostem a není ani významným dokladem historického vývoje či životního způsobu a prostředí společnosti. Strojní a technologické zařízení pivovaru nemá žádný vztah k historickému způsobu výroby piva. Technologie je moderní. Co se týka varny, tato byla rekonstruována v letech 1995-1999, kromě měděných klobouků je celá v nerez oceli. Ministerstvo kultury po předložení veškerých důkazů a fotodokumentace shledalo dostačující důvody k prohlášení části souboru věcí bývalého pivovaru ve Znojmě, za kulturní památku dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Ve správním řízení dospělo k následujícímu závěru, prohlašuje část souboru věcí bývalého pivovaru ve Znojmě za kulturní památku a tato část souboru zahrnuje:

•

administrativní budovu č. p. 87

•

sladovnu a autodílny

•

torzo komína

•

varnu, spilku, strojovnu a štoky

•

technologické zařízení varny (vystírací káď, rmutový kotel, mladinový kotel, scezovací káď a zcezovací korýtko)

Ministerstvo kultury v tomto řízení neshledalo dostačující důvody k prohlášení části souboru věcí za kulturní památku a neprohlašuje část souboru, která zahrnuje: •

šatny, služební byty a přístavky

•

kotelnu

•

ležácké sklepy

jedná se o novodobější přístavky s nižším podílem autentických stavebních konstrukcí a architektonických prvků.

37

4.4

Objekty pivovaru z hlediska památkové ochrany

Areál znojemského pivovaru procházel rozsáhlými modernizačními úpravami po celé 20. století. Do jeho poloviny byl ještě plně funkční, následně byla výroba utlumena a v roce 2009 byl provoz úplně zastaven. Jednotlivé objekty jsou tedy v současnosti v relativně uspokojivém technickém stavu. Všech objektů včetně přístupových cest je třináct, z toho samotných budov je devět. V dalším textu se věnuji pouze popisu jednotlivých objektů, které jsou kulturními památkami v následující struktuře:

•

památková hodnota

•

požadavky na stavební úpravy z hlediska památkové ochrany

•

poslední využití v rámci provozu pivovaru

4.4.1

Administrativní budova

je pohledovou dominantou funkčně diferencované srostlice několika budov. Jedná se o zděný, omítaný, podsklepený, dvoupodlažní objekt s podkrovím, krytý mansardovou střechou. Z hlediska provozů a různorodosti konstrukcí je objekt rozdělen a popsán ve dvou částech. Sál, výčep, jidelna, koloniál Památková hodnota – stavba je odrazem doby svého vzniku a svým způsobem obohacuje městskou památkovou rezervaci. Dobový interiér prostoru výčepu (strop, kazetové dvěře, dřevěné obložení) je z většiny ve špatném stavu a ve výpisu hodnot v rozhodnutí o prohlášení stavby kulturní památkou se nenachází. Požadavky na stavební úpravy z hlediska památkové ochrany – objekt bude zachován v současném venkovním vzhledu. Ve vnitřních prostorách je možnost provést i radikálnější stavební úpravy s určitými omezeními, např. případné prosvětlení podkroví pouze vykýři. Na prostor koloniálu se vztahuje památková ochrana jen v rámci městské památkové rezervace. Poslední využití v rámci provozu pivovaru – jako sál, výčep, jídelna a jejich 38

zázemí. Sklepy pro skladování filtrovaného piva. Koloniál před vstupní branou jako prodejní okno. Administrativni budova Památková hodnota – stavba je odrazem doby svého vzniku a vstupní dominantou pivovaru. Estetickou hodnotu má interiér administrativní části: schodiště, dveře, dělení dřevěnými příčkami s prosklenými částmi. Požadavky na stavební úpravy z hlediska památkové ochrany – objekt bude zachován v současné vnější hmotové podobě. Ve vnitřních prostorách je možné provést i radikálnější stavební úpravy, ale s nutností zachovat dřevěné dělení kanceláří ve druhém patře a další dobové prvky. Poslední využití v rámci provozu pivovaru – první nadzemní podlaží jako lahvovna, novodobý halový výrobní postor. Druhé podlaží bylo využíváno jako administrativa vedení pivovaru. Sklepy – zatankování a moderní technologie.

4.4.2

Sladovna a dílny

Sladovna je podsklepený, dvoupodlažní objekt s půdou, krytý sedlovou střechou. V polovině je rozšířena do dvorniho traktu areálu o dvě předstupující věže hvozdu, čtyř a pětipodlažní, taktéž zastřešené sedlovou střechou. Sladovna Památková hodnota – část s původními vnitřními nosnými konstrukcemi z počátku 18. století. Jde o stavbu z období 1710-1720, přistavěnou k severní hradní zdi předhradí. Požadavky na stavební úpravy z hlediska památkové ochrany – veškeré části z 18. století, starší části (hradební zdi) a konstrukci krovu zachovat. Vestavby z konce 19. století lze odstranit či přestavět. Prosvětlení - zásahy do původního zdiva - zvětšování otvorů je možné v odůvodněných případech. Poslední využití v rámci provozu pivovaru – sklad, ve druhém a třetím nadzemním podlaží volné skladové prostory. Památková hodnota – část s vestavbou vnitřních nosných konstrukcí z konce 39

19.století. Obvodové zdivo – původní konstrukce z první třetiny 18. století, přistavěné k severní hradní zdi předhradí třeba zachovat. Vestavba vnitřního skeletu ocelového a dřevěného přibližně z konce 19. století - je potřeba zachovat části nosné konstrukce (litinové sloupy, klenby, dřevěné konstrukce a krov. Je však možné provádět i razantnější stavební úpravy, například průrazy a propoje. Poslední využití v rámci provozu pivovaru – moderní technologický provoz, filtrace a plnírna, ve druhém a třetím nadzemním podlaží převážně volné skladové prostory. Hvozd obvodová zděná konstrukce přibližně z roku 1892 s ozdobnými prvky na fasádě je dominantou pivovaru. Z hlediska památkové ochrany je hmotu anglického hvozdu potřeba zachovat. V rámci objektu jsou přípustné i radikálnější stavení zásahy, a to i do obvodových konstrukcí. Dílny Památková hodnota – hodnotný je především východní klenutý halový prostor. Severní stěna je zčásti tvořena středověkou hradební zdí. Požadavky na stavební úpravy z hlediska památkové ochrany – novodobější část východní přístavby lze v případě potřeby přestavet, třeba schodiště do půdního prostoru. Poslední využití v rámci provozu pivovaru – zámečnícká dílna, svařovna, sklad.

4.4.3

Torzo komína

Patu komína je potřeba zachovat (komín přibližně z roku 1903), novodobá kotelna bez památkové hodnoty působí rušivě. V místě objektu provést novostavbu vyšší architektonické hodnoty.

4.4.4

Varna, spilka, strojovna a štoky

Jedná se o původní hlavní objekt pivovarské výroby postavený přibližně v r. 1894, je to diferencovaná srostlice několika budov tvořící hranici areálu při jeho jižní části. Technologickým centrem celé této části je zděná, podsklepená dvoupodlažní 40

varna, krytá sedlovou střechou s podkrovím. Dominantou varny je centrální výtahová věž. Památková hodnota – původní objekt jakožto průmyslová stavba z konce 19. století má z dnešního pohledu architektonickou hodnotu. Kromě tradičních zděných technologií obsahuje i pokročilejší stavební konstrukce cihelných a ocelových skeletů. Požadavky na stavební úpravy z hlediska památkové ochrany – hmota bude zachována, budou ubourány novodobější technologické přístavky. V rámci objektu lze provést i radikálnější stavební úpravy, prostor varny je nutné zachovat v současné podobě. Poslední využití v rámci provozu pivovaru – jedná sa o jádro pivovarnické výroby: varna, strojovna, štoky, spilka, část tanků a s těmito provozy související zařízení. Technologické zařízení varny je nedílnou součástí tohoto výrobního objektu, z technologického hlediska se jedná o dvojitou varnu, tzn. uspořádání se čtyřmi nádobami - vystírací káď, rmutový kotel, mladinový kotel a scezovácí káď, vše z 30. let 20. století. Instalace probíhala od roku 1930 do roku 1934. Měděné nádoby jsou kruhového půdorysu, kryté zaoblenými pokrývkami se středovým měděným parníkem. Scezovací káď má vzhůru vypouklé dno. Je nutno však doplnit informaci, že pod plášti se nacházejí novodobé moderní nerezové nádoby. Várka začíná vystírkou, tj. smícháním sladového šrotu ve vystírací kádi. Do směsi se přidá horká voda a provede se zapářka. Část tohto roztoku se spustí do rmutového kotle, kde se zahřeje a povaří 15 minut (dojde k přeměně škrobu na cukry). Pak se vrátí zpět do vystírací kádě, promíchá, část směsi se opět přepustí do rmutového kotle a proces se opakuje při vyšší teplotě (docukrování). Při úplném zcukření se celá směs přečerpá do scezovací kádě, kde se nechá usadit. Na dně se vytvoří sedlina – mláto, které je současně filtrační vrstvou, jíž poteče mladina do níže položeného mladinového kotle. Mláto, které zůstalo ve scezovací kádi se promíchá s horkou vodou a prokypří, vznikne tak výstřelek. Výstřelek a sladina se smíchají v mladinovém kotli s chmelem, povaří 1 – 2 hodiny a horká tekutina se přečerpá přes chmelový cíz k chlazení na štoky.

41

4.5

Návrhy způsobu ekonomického využití areálu pivovaru

Z předcházející kapitoly je zřejmé, že nejideálnějším způsobem možného využití je opětovné zavedení provozu pivovaru, který má, jak už bylo zmíněno, dlouholetou tradici. V takovém případě se nejlépe podaří zachovat charakter místa. V současném ekonomickém prostředí mají perspektivu malé pivovary a v Česku zažívají v posledních letech nebývalý rozkvět. Před dvaceti lety fungoval pouze jediný restaurační pivovar v Praze u Fleků. Dnes jich je podle odhadů přes sto a nejvíce minipivovarů bylo otevřeno v roce 2010. Dokonce nově vznikl Českomoravský svaz minipivovarů, který svým členům bude zajišťovat analýzu trhu i marketingu, pomůže jim v přístupu k surovinám, zabývat se chce i daňovými otázkami. Minipiovarem rozumíme podnik s ročním výstavem nejčastěji 500 -3 000 hektolitrů. Maximální výrobní kapacitou je 10 000 hektorlitrů piva ročně, což odpovídá skupině s nejnižší spotřební daní. Minipivovarům se daří zachovávat tradiční prvky pivovarské výroby, které se v moderních průmyslových provozech pozvolna vytrácejí, a proto jsou tak úspěšné. K tomuto poslání se objekt znojemského pivovaru jeví vhodným i proto, že již v současnosti obsahuje téměř všechny hlavní provozy pivovaru a má i dvě prostorné lodě ležáckých sklepů. Vzhledem k celkové kompozici je vhodný i pro vytvoření restauračních prostorů pro konzumaci piva přímo u výroby. Historické technologické zařízení ve varně je možné prezentovat jako velmi zajímavé výstavní exponáty a tím přispět k další atraktivitě místa i s řadou dalších doprovodných služeb. Jako příklad takového podnikatelského záměru je možné uvést pivovar Dalešice. V roce 1999 byl v dražbě získán současnými majiteli a ti od té doby konají náročný pokus o zachování této velmí cenné hodnoty, lze kostatovat, že zatím velmi úspěšně. Mají totiž k danému sektoru nejen ekonomický, ale i citový vztah.

42

Otázkou však zůstává, zda je takový projekt možný uskutečnit ve znojemském pivovaru. Město Znojmo odkoupilo pivovar od společnosti Heineken za určitých podmínek. Jednou z původních podmínek pivovarského koncernu bylo, že se v areálu pivovaru a na přilehlém hradě bude následujících deset let prodávat pouze pivo skupiny Heineken. To se zástupcům města podařilo zmírnit a vyjednat, že se podmínka bude týkat pouze areálu pivovaru a lhůta se zkrátila na polovinu. Lhůtu si Heineken určil i pro případnou budoucí výrobu piva. Pokud by Znojmo dostalo během následujících deseti let od někoho nabídku na výrobu piva, osloví nejdříve společnost Heineken, která bude mít přednostní právo. Z předchozího plyne, že prostor pro vyjednávání existuje, a tak případný projekt minipivovaru není zcela bez perspektivy. Je však potřeba výhradního souhlasu společnosti Heineken. Přestože výroba piva v minipivovarech představuje zhruba půl procenta celkové tuzemské výroby, dívají se některé průmyslové pivovary na ty malé jako na konkurenty. Doufejme, že se tak nestane v případě společnosti Heineken. Zajímavou možností využítí části areálu znojemského pivovaru je zřízení pivních lázní. Z dnešního moderního pojetí lázeňských procedur jsou pivní lázně velmi mladou rekondiční lázeňskou kúrou. V Evropském měřítku je myšlenka pivních lázní poněkud starší. Například v sousedním Rakousku je zhruba deset let registrována receptura Bier Bottich Bad paní Hedvig Bauerové, která je založena na horkém kalu, který je v lázni spolu se sladovým ječmenem a chmelem. První pravé pivní lázně v Čechách byly otevřeny na jaře roku 2006 v Chodové Plané na Tachovsku v areálu místního rodinného pivovaru Chodovar, kde kombinují léčebné účinky místní minerální vody Ilsano, piva Chodovar, chmele a pivních kvasinek jako jediní v Evropě. V současné době se pivní lázně v České republice provozují buď v podobě originální lázeňské procedury pod dohledem lázeňského personálu, či formou

43

relaxačního zážitku na více místech. Ku příkladu hotel Bahenec v Beskydech nabízí první pivní lázně Bier.Bottich.Bad v České republice. Dále pak jedny z nejnovějších, pivní lázně BBB Praha v historickém centru Starého Města. Tato netradiční procedura přináší návštevníkům příjemné chvíle relaxace a spojuje dvě světově uznávané a oceňované české tradice: pivovarnictví a lázeňství. Z několika dalších jmenuji pivní lázně Tábor, které se řadí do skupiny Bier Bottich Bad, tedy do nejstarší a největši celoevropské sítě pivních lázní chráněných patenty a užitnými vzory. Následuje Zámek Zábřeh nacházejíci se v Ostravě – Zábřehu. Součástí jeho komplexu je rovněž pivovar, který byl rekonstruován v letech 2004– 2007, přičemž tradice vaření piva je doložena podklady až z roku 1784. První pivní lázně Karlovy Vary je možné navštívit od listopadu 2011. Samotná pivní koupel je připravována z žateckého chmelu, kvasnic a extraktů z rašeliny. V blízkosti Františkových Lázní a města Cheb Hotel Stein pro své návštěvníky připravil jedinečnou nabídku v podobně Bernardových pivních lázní. Ve výčtu by se dalo dále pokračovat, které již uvádět nebudu. Je vidět, že se těší stále větší oblibě mezi domácími i zahraničními navštevníky. Slouží nejenom k odpočinku a relaxaci, ale také ke zlepšení celkového zdravotního stavu. Blahodárné účinky pivních koupelí objevili naši předkové už v období středověku. V současnosti se pivní lázeň provádí ve speciální rehabilitační vaně, kde se teplota pohybuje mezi 34–37°C. Právě tato teplota vody totiž příznivě působí na celou cévní soustavu. Pivní lázně také pomáhají k regeneraci celého lidského organismu, zlepšují

imunitní

systém, prohříváním

pokožky uvolňují póry

a odplavují z těla škodlivé látky, přispívají také k celkovému zvláčnění a regeneraci pokožky a navíc jí dodávají potřebné vitamíny, sacharidy i proteiny, kterými se vysoce podporuje regenerační schopnost kůže a zklidňují se dermatologické potíže. Prostě kombinace pivních kvasnic a různých bylinek, zdá se, funguje. Tak třeba někdy příště ve Znojmě.

44

Areál znojemského pivovaru je rozlehlý.V konceptu územní studie je využití území koncipováno ve dvou rovinách: dočasné a výhledové. Dočasné využítí je třeba chápat jako takové, které pro přechodnou dobu zajistí využívání objektů vzhledem k potřebě kontroly a zajištění alespoň prostředků na údržbu. Výhledové využití je třeba chápat jako optimální vzhledem k hodnotě místa, potřebě města, charakteru stavby a spokojenosti obyvatel. Výhledové využití objektů pivovaru je nastíněno v několika okruzích: aktivity spojené s pivovarnictvím, sídlo instituce nadmístního významu s prezentační veřejně dostupnou částí, výstavní prostory, sportovní aktivity, přechodné ubytování, obchodní prostory, byty především atypického a nadstandartního charakteru – lofty. Osobně se mi velmi líbí varianta bytů – loftové bydlení. Lofty vznikají přestavbou nebo dostavbou průmyslových objektů, jedná se o velkoprostrové bytové jednotky, většinou jsou téměř nečleněné. Díky otevřeným prostorám získává bydlení v loftu úplně jiný charakter, je určen každému, kdo má rád otevřený prostor a vzdušnost. Lofty bývají umístěny v atraktivních lokalitách. Vzdušnost lehkost a světlost s nimi spojená poskytuje jedinečný genius loci. Tudíž místo areálu znojemského pivovaru se značnou částí pámátkově nechráněných objektů v bezprostřední blízkosti znojemského hradu a rotundy sv. Kateříny je pro tento záměr téměř ideální. Myslím si, že z rukou kreativních architektů, stavařů i ekonomů může vzniknout návrh a možná i realizace nového stabilizovaného ekonomického projektu loftového bydlení , který nijakým způsobem nenaruší charakteristické panorama Znojma, může jej spíše oživit, například jako Tančící dům v Praze na pravém břehu Vltavy, který podle mého názoru historickou zástavbu nenarušuje. Je velkou otázkou, zda by takový projekt mohl být ve Znojmě zrealizován. Památkáři mají zásadní výhrady k využití budov pro občanské bydlení a tato vize je pro ně zcela nepřijatelná. Shodně s památkáři se vyjádřil také znojemský historik J.Kacetl: „Souhlasím s památkáři v tom, že do znojemského pivovaru

45

klasická obytná funkce nepatří. Přece jen se jedná o areál starého královského hradu se všemi svými specifiky, proto si nedokážu představit, že by zde občané města řádně bydleli"25 „"Přistupujme k tomuto prostoru jako ke zlatu města. Ekonomický zájem by neměl převážit nad zájmem veřejným," uvedl J. Kacetl.26 Opačné

stanovisko,

které

jsem

uvedla

v

kapitole

3.7.,

zastává

doc. J. Patočka, CSc.– Upřednostněn by měl být vždy ekonomický projekt památky a její úprava do podoby, která umožní její kontinuální existenci. Teprve potom lze diskutovat, zda je tento projekt přijatelný i pro ostatní odborníky v poli, tzn. pro ty, kteří hájí veřejný zájem, národní, regionální či místní zájem, zájem umělecký, nebo historický.

25 26

Zdroj: Znojemský deník | Autor: Dalibor Krutiš http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/pamatkari-kroti-radnici-za-pivovar20110719.html Autor: ČTK, 15.3.2012, 17:30, http://www.archiweb.cz/news.php?type=&action=show&id=11571

46

4.6

Obnova nebo jiná úprava kulturní památky nebo jejího prostředí

Obnovu, změnu nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí provázejí složité přípravné procesy. Vždy je třeba vyhodnotit jedinečnost obnovované stavby a zvolit takový postup přípravných prací, který bude racionální a účinný. Stavební řízení má zásadní význam pro realizacu stavby, ale z věcného hlediska památkové ochrany je jeho význam jen relativní. Všechny podstatnější změny by měly být zachyceny v předprojektové dokumentaci nezbytné k projedávání s orgány památkové péče a vydání závazného stanoviska k obnově kulturní památky. V příloze 5 je uveden praktický návod jak tuto životní situaci řešit na městském úřadě ve Znojmě. Výjimky obecná úprava udělování (povolování) výjimek je obsažena v ustanovení § 169 odst. 2 – 6 stavebního zákona. Výjimku lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje27 Udělování výjimek připouští vyhláška: •

dle § 54 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v platném znění

•

dle § 26 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění

•

dle § 14 vyhl. č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb

Taxativní výčet těchto výjimek je uveden v příloze 6.

27

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 461

47

5

Závěr

Úsilí celé bakalářske práce bylo směřováno k vytvoření celkového pohledu na legislativní prostředí týkající se ochrany kulturního dědictvi v České republice. Na základě studia platné legislativy jsem dospěla k následujícímu závěru: Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči se mi jeví pro současné podmínky nevyhovující. Obsahuje mnohé archaismy s ohledem na přechod společnosti z centralizovaného

hospodářství

na

tržní.

Výklad

jednotlivých

paragrafů

si vyžaduje obsáhlé komentáře, vzniká mnoho rozdílných názorů a hromadí se množství judikátů – někdy si dokonce vzájemně odporujících. Je

nezbytné

přizpůsobit

zákon

novým

podmínkám.

Zajistit

jeho

větší

srozumitelnost a přehlednost a pro aplikační praxi efektivnost. Při ochraně nemovitých kulturních památek je úzce propojena činnost orgánů státní památkové péče a orgánů územního plánování a stavebních úřadů, jejich vzájemné vztahy mohou být složité. Neméně důležitým úkolem je zapracovat do legislativního prostředí týkajícího se péče o kulturní dědictví i prvek rozvojovo – motivační. Existuje mnoho soukromých vlastníků kulturních památek, které jim byly vráceny mnohdy v dezolátním stavu. Ochrana památek je především povinnosti vlastníků, omezení vyplývající ze zákona nejsou podle mě odpovídajícím zpúsobem kompenzována. Současná platná úprava v České republice funguje spiše jako model represivní než rozvojový. Pozitivním, příkladem může byt legislativa platná v Slovenské republice, která sice není bez chyb, ale přesto je k uživatelům mnohem přívětivější a zřízení státního památkového úřadu se jeví jako optimální řešení.

48

Nesmíme ale opomenout, že pokud se podaří udržet a posílit trend přitažlivosti kulturního dědictví jako kapitálového zdroje a rostoucí ochoty obyvatelstva platit za jeho užívání, měli bychom zajistit vícezdrojové financování jeho obnovy. I když existují dotační programy pro rozvoj regionů a obcí, není jednoduché na finance z nich pocházejíci dosahnout. Velkou bolestí současné památkové péče je, že je prosazován model jednosměrněho pohledu na jejich ochranu, a to historický, kdy se zdůrazňují ideální hodnoty kulturního dědictví a veřejný zájem. Ekonomie poukazuje na primární vlivy hospodářského života a na ekonomické motivy ochrany památek. Pouze živé památky jsou památkami plnohonotnými a jsou ekonomickým přínosem. Vyřešit problém postavení památek jako ekonomické kategorie je problém nelehký, ale ne nemožný V praktické části bakalářské práce jsem naznačila několik možností využití zvolené kulturní památky. Vdechnout život památkám s ohledem na potřeby moderní společnosti je pro jejich udržení nevyhnutelné. Proto by jsme se něměli bránit i odvážnějším ekonomickým projektům třeba v areálu znojemského pivovaru.

49

6 •

Seznam použité literatury DVOŘÁK, M. Katechismus památkové péče. Vyd.2. v Praze: Národní památkový ústav, 2004, 196 s. ISBN 80-86234-55-X.

•

HOLEČEK, J.; GIRSA, V. a kol. Projektování obnovy stavebních památek. Vyd.1. v Praze: Národní památkový ústav, 2008, 116 s. ISBN 978-8087104- 34-7.

•

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Vyd.1. v Praze: Národní památkový ústav, 2007, 236 s. ISBN 978-8087104-14-9.

•

PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice Vyd.1. v Praze: Aspi, a.s., 2008, 200 s. ISBN 978-80-7357-347-8.

•

RIEGL, A. Moderní památková péče. Praha: Sprinter, s.r.o., 2003, 175 s. ISBN 80-86234-34-7.

•

VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha:Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2.

•

PATOČKA, J. Revitalizace a ekonomické využití památek – studijní text. Vysoká škola ekonomická v Praze [online]. [cit. 2012-01-25]. Dostupné z:

•

Závazné stanovisko k obnově kulturní památky, Městský úřad Znojmo online]. [cit. 2012-04-5]. Dostupné z:

•

Rozhodnutí Ministerstva kultury č.j.:MK 33567/2010 OPP ze dne 24.11.2010 o prohlášení souboru věcí bývalého pivovaru ve Znojmě za kulturní památku

•

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2000 Sb. m. s. Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy

•

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 13/2005 Sb. m. s. Evropská úmluva o krajině

50

•

Vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 94/1958 Sb. o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní

•

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších právních předpisů

•

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů

•

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších právních předpisů

•

Zákon č. 49/2002 Z.z., z 19. decembra 2001, o ochrane pamiatkového fondu, Národná rada Slovenskej republiky

•

PIVOVAR ZNOJMO – ÚZEMNÍ STUDIE, část 2 – koncept územní studie, Ing. Arch. Jaroslav Poláček, květen 2011

•

I. ÚZEMNÍ PLÁN – koncept, zpracovatel: Arch.Desing.,s. r. o.,Brno zodpovědný projektant Ing. Arch. Novotný R., červenec 2010, Brno,

51

7

Přílohy Příloha 1 – LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (výňatky) Příloha 2 – SITUACE DLE PAMÁTKOVÉ OCHRANY Příloha 3 – CELKOVÁ SITUACE NÁVRHU koncept územní studie Příloha 4 – SHRNUJÍCÍ TABULKA NÁKLADŮ koncept územní studie Příloha 5 – ZÁVAZNÉ STANOVISKO K OBNOVĚ KULTURNÍ PAMÁTKY Příloha 6 – POVOLENÍ VÝJIMKY stavební zákon

52

Příloha 1 Pramen: VARHANÍK, J.; MALÝ, S. Zákon o státní památkové péči: komentář. Vyd.1. Praha:Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 1161 s. ISBN 978-80-7357-659-2., str. 570

USNESENÍ předsednictva České národní rady č. 2/1993., Sb o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (výňatky) Čl. 11 (1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. (2) Zákon stanoví, který majetek, nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob, zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Čl. 35 (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. HLAVA ŠESTÁ Ustanovení společná Čl. 41 (1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, která tato ustanovení provádějí. (2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.

Příloha 2 Pramen: PIVOVAR ZNOJMO část 2 – koncept územní studie SITUACE DLE PAMÁTKOVÉ OCHRANY

LEGENDA HRANICE ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ NÁRODNÍ KULTURNÍ NEMOVITÁ PAMÁTKA ROTUNDA SV. KATEŘINY KULTURNÍ NEMOVITÉ PAMÁTKY BUDOVY 2010 KULTURNÍ NEMOVITÉ PAMÁTKY FORTIFIKAČNÍ SYSTÉM NÁDVOŘÍ STAVBY K ZÁSADNÍ STAVEBNÍ ÚPRAVĚ ČI ODSTRANĚNÍ VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ A DROBNÉ STAVBY K ZÁSADNÍ STAVEBNÍ ÚRAVĚ

1 – DÍLNY 2 – PŮVODNÍ BAROKNÍ PIVOVAR - SLADOVNA 3 – HVOZD 4 – ŠATNY, BYTY, PŘÍSTAVBY 5 – LAHVOVNA 6 – ADMINISTRATIVA, SPOLEČENSKÉ PROSTORY 7 – KOTELNA 8 – VARNA, SPILKA, STROJOVNA, ŠTOKY 9 – LEŽÁCKE SKLEPY 10 – SEVERNÍ DVŮR A ZAHRADA

Příloha 3 Pramen: PIVOVAR ZNOJMO část 2 – koncept územní studie

CELKOVÁ SITUACE NÁVRHU

LEGENDA 1 – DÍLNY 2 – PŮVODNÍ BAROKNÍ PIVOVAR - SLADOVNA 3 – HVOZD 4 – ŠATNY, BYTY, PŘÍSTAVBY 5 – LAHVOVNA 6 – ADMINISTRATIVA, SPOLEČENSKÉ PROSTORY 7 – KOTELNA 8 – VARNA, SPILKA, STROJOVNA, ŠTOKY 9 – LEŽÁCKE SKLEPY 10 – SEVERNÍ DVŮR A ZAHRADA 11 – VSTUPNÍ BRÁNA 12 – JIŽNÍ PŘÍSTUPOVÁ CESTA 13 – SEVERNÍ PŘÍSTUPOVÁ CESTA 14 – HRADNÍ ULICE, SEVERNÍ DVŮR, INFRASTRUKTURA

Příloha 4

Pramen: PIVOVAR ZNOJMO část 2 – koncept územní studie SHRNUJÍCÍ TABULKA NÁKLADŮ v mil. Kč objekt č.

1

uvažované využití

logistické zázemí prostranství

2a3

komerční plochy, ubytování

plocha IN m2 soukromých subjektů 305

IN města

SI veškeré do území k náklady do rozpočítání území

5,500

1 405

107,220

4

komerční, sklepy, byty

377

29,400

5

pavilon, objekt stanice lanovky

222

15,000

6

komerční plochy, ubytování, kancelářske prostory

1 015

94,200

7

informační centrum, turistické zázemí areálu

260

8

minipivovar, expozice, výčep bydlení

984

107,965

9

komerční plochy, parkování, ubytování

650

29,652

10

parkování, komerční plocha, ubytování

320

27,000

11

ponechání brány a plotu

0,500

12

veřejné prostranství

9,260

13

veřejné prostranství

3,250

14

veřejná ulice prostranství, inženýrské sítě

celkem

10,920

24,318 410,437

16,420

37,328

IN – INVESTIČNÍ NÁKLADY SI – SPOLEČNÉ INVESTICE

LEGENDA 1 – DÍLNY 2 – PŮVODNÍ BAROKNÍ PIVOVAR - SLADOVNA 3 – HVOZD 4 – ŠATNY, BYTY, PŘÍSTAVBY 5 – LAHVOVNA 6 – ADMINISTRATIVA, SPOLEČENSKÉ PROSTORY 7 – KOTELNA 8 – VARNA, SPILKA, STROJOVNA, ŠTOKY 9 – LEŽÁCKE SKLEPY 10 – SEVERNÍ DVŮR A ZAHRADA 11 – VSTUPNÍ BRÁNA 12 – JIŽNÍ PŘÍSTUPOVÁ CESTA 13 – SEVERNÍ PŘÍSTUPOVÁ CESTA 14 – HRADNÍ ULICE, SEVERNÍ DVŮR, INFRASTRUKTURA

464,185

Příloha 5 Pramen: http://www.znojmocity.cz/zavazne-stanovisko-k-obnove-kulturni-pamatky/d-3672/p1=1133

ZÁVAZNÉ STANOVISKO K OBNOVĚ KULTURNÍ PAMÁTKY údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování nebo jiná úprava kulturní památky nebo jejího prostředí

Pojmenování (název) životní situace Závazné stanovisko k obnově kulturní památky (údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování nebo jiná úprava kulturní památky nebo jejího prostředí)

Základní informace k životní situaci Je povinností vlastníka kulturní památky požádat k zamýšleným výše uvedeným pracím o závazné stanovisko podle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění

Kdo je oprávněn v této věci jednat (podat žádost apod.) Vlastník kulturní památky nebo jeho zástupce pověřený k zastupování na základě plné moci

Jaké jsou podmínky a postup pro řešení životní situace Žádost musí obsahovat náležitosti podle správního řádu. Veškeré náležitosti jsou obsaženy ve formuláři žádosti, který si může žadatel opatřit na webových stránkách Znojmocity.cz (Městský úřad, Odbor památkové péče, Tiskopisy). K žádosti připojí:• Záměr nebo projektovou dokumentaci v souladu s vyhláškou 499/2006 Sb., u rozsáhlejších navrhovaných prací • Stávající (současný) stav nemovitosti (zaměření, fotografie) • Zplnomocnění k zastupování podle § 33 správního řádu, nežádá-li oprávněný osobně • Plnou moc k vyřízení žádosti od spolumajitelů kulturní památky, nežádají-li všichni vlastníci společně

Jakým způsobem můžete zahájit řešení životní situace Vyplnit a podat Žádost o závazné stanovisko u odboru školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Znojmo a doložit ji požadovanými přílohami

Na které instituci životní situaci řešit Žádost podat a řešit dle bodu 09, nejlépe v úřední dny, tj. v pondělí a ve středu od 8.00 do 16.30 hod.

Jaké doklady je nutné mít s sebou Viz. uvedeno výše

Jaké jsou potřebné formuláře a kde jsou k dispozici Formulář Žádost rok 2008, případně Plná moc k zastupování účastníka řízení, jsou k dispozici na webových stránkách - tiskopisyodboru památkové péče

Jaké jsou poplatky a jak je lze uhradit bez poplatků

Jaké jsou lhůty pro vyřízení Do 30-ti dnů, ve složitějších a odůvodněných případech do 60-ti dnů

Kteří jsou další účastníci (dotčení) řešení životní situace Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, nám. Svobody 8, 601 54 Brno

Jaké další činnosti jsou po žadateli požadovány Umožnit vstup do nemovitosti a na pozemek v rámci místního šetření úřední osobě odboru památkové péče a přizvanému odbornému pracovníkovi památkového ústavu Udržovat kulturní památku v dobrém technickém stavu a chránit její kulturně historické hodnoty

Elektronická služba, kterou lze využít Adresa pro elektronické podání: [email protected]. Podání je nutné opatřit elektronickým podpisem dle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu

Pramen:

Příloha 6

http://www.strakonice.eu/sites/default/files/formulare/zadost_o_udeleni_vyjimky_z_OP.pdf

POVOLENÍ VÝJIMKY za podmínek stanovených v § 169 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění ( dále jen „stavební zákon“), lze v odůvodněných případech povolit výjimku: _____________________________________________________________________________________ 1/ dle § 54 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v platném znění: z ustanovení § 5 odst. 2, § 10 odst. 3 a 5, § 11 odst. 2, § 12 odst. 2, § 13 odst. 2, § 18 odst. 6, § 40 odst. 4, § 41 odst. 5, § 44 odst.2 této vyhlášky • • • • • • • •

z ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 10 odst. 3 a 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 12 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 13 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 18 odst. 6 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 40 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb. z ustanovení § 41 odst. 5 vyhl. č. 268/2009 Sb.

• z ustanovení § 44 odst. 2 vyhl. č. 268/2009 Sb.

– odstavná a parkovací stání – úroveň podlahy, světlá výška místnosti – denní osvětlení obytné místnosti – větrání a osvětlení příslušenství bytu – proslunění bytů – podzemní konstrukce – výška a šířka schodišť – záchody ve stavbách se shromažďovacím prostorem – hygienické zařízení ubytovací jednotky

2/ dle § 26 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání územ, v platném znění: z ustanovení § 20 odst. 3, 5 a 7, § 21 odst. 5 až 7, § 23 odst. 2, § 24 odst. 1 a 3, § 24a odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a), § 25 odst. 2 až 7 této vyhlášky • z ustanovení § 20 odst. 3, 5 a 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. – vymezení pozemku, stavební pozemek, komunikační napojení • z ustanovení § 21 odst. 5 až 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. – stavby bezprostředně související a podmiňující bydlení • z ustanovení § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. – přesah stavby na sousední pozemek • z ustanovení § 24 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. – zvláštní požadavky na umisťování staveb • z ustanovení § 24a odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. – požadavky na umisťování studny individuálního zásobování vodou • z ustanovení § 25 odst. 2 až 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. – odstupové vzdálenosti 3/ dle § 14 vyhl. č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb: z ustanovení bodu 2.0.2. přílohy č. 1, bodů 1.0.2., 1.1.2., 1.1.3., 1.1.5., 1.2.1., 2.0.1., 2.0.2., 2.1.1., 3.1. přílohy č. 2 a bodů 1.1.2., 2.1.1. až 2.1.3. přílohy č. 3 k této vyhlášce • • • • • • • • • • • • • •

z ustanovení bodu 2.0.2. přílohy č. 1 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – počet stupňů schodišťového ramene z ustanovení bodu 1.0.2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – šířka komunikace pro chodce z ustanovení bodu 1.1.2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – sklon komunikace pro chodce z ustanovení bodu 1.1.3. přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – odpočívadla na úsecích z ustanovení bodu 1.1.5 přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – sklon vyhrazeného stání z ustanovení bodu 1.2.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – překážky na komunikacích pro chodce z ustanovení bodu 2.0.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – přechody pro chodce bez řízení světelnou signalizací z ustanovení bodu 2.0.2. přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – přechody pro chodce řízené světelnou signalizací z ustanovení bodu 2.1.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – výška obrubníku u přechodu pro chodce, míst pro přecházení koridorů pro přecházení, včetně sklonu navazující šikmé plochy pro chodce z ustanovení bodu 3.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – výška nástupiště autobusů a trolejbusů z ustanovení bodu 1.1.2. přílohy č. 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb.– sklon plochy před vstupem do budovy z ustanovení bodu 2.1.1. přílohy č. 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – šířka a sklon bezbariérové rampy z ustanovení bodu 2.1.2. přílohy č. 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – podesta bezbariérové rampy delší než 9000 mm z ustanovení bodu 2.1.3. přílohy č. 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb. – sklon podesty bezbariérové rampy