Ekonomie 1 RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D. pracovna 5.052 tel. 585 63 4027 e-mail:
[email protected]
4. Determinace produktu Otázka: Jaké síly rozhodují o tom, jak velký produkt Y (obvykle HDP) bude během roku vytvořen? Praktická zkušenost ukazuje, že i při stejné vybavenosti ekonomiky výrobními faktory může být dosahováno různé velikosti produktu => ekonomika se odchyluje od hranice svých produkčních možností. Vybavenost ekonomiky výrobními faktory určuje pouze tzv. potenciální produkt. Potenciální produkt Y* = produkt, kterého ekonomika může dosáhnout při optimálním využití všech výrobních faktorů; optimální = jsou využity všechny výrobní faktory, ale jen v takové míře, která ještě nevyvolává inflační tlaky (tlaky v podobě růstu cen). Nyní se seznámíme se dvěma ekonomickými modely, jež popisují, jaké síly a jakým způsobem určují velikost produktu ekonomiky v krátkém období. První model, tzv. model AS-AD, je čistě teoretický, můžeme na jeho základě vyvozovat obecné závěry. Druhý model, tzv. model „důchod - výdaje“, umožňuje analyzovat vlivy určitých vládních zásahů na výslednou hodnotu produktu, je však platný pouze za určitých předpokladů.
4.1 Určení rovnovážné produkce pomocí modelu AS-AD Rovnovážné množství celkové produkce YE (obvykle HDP) je určováno vztahem agregátní poptávky a agregátní nabídky. Agregátní poptávka (AD) = množství výrobků a služeb (Y), které jsou ekonomické subjekty (domácnosti, firmy, vláda, zahraniční subjekty) schopné a ochotné nakoupit při různé cenové hladině (P). formálně: Tento vztah lze vyjádřit graficky pomocí křivky AD. Křivka AD má klesající tvar podobně jako křivka poptávky po jednom statku, příčiny jsou ale rozdílné: Klesá-li cenová hladina P, mohou si ekonomické subjekty za dané množství peněz koupit více výrobků a služeb a naopak => klesající tvar AD.
1
Zdůvodnění klesajícího tvaru AD:
Pigouův efekt reálných peněžních zůstatků – domácnosti drží část svých aktiv v podobě peněžních zůstatků, jak cenová hladina klesá, tak nominální hodnota zůstatků se nemění, ale reálná hodnota zůstatků roste (100 Kč je pořád 100 Kč, ale klesá-li cenová hladina, můžeme si za ně koupit více) => roste spotřeba.
Rovněž s poklesem P roste NX – levnější statky v dané ekonomice způsobí vyšší poptávku ze zahraničí.
Poptávkové šoky (změna AD – posun doprava či doleva):
Příčiny mohou být výsledkem spontánních tržních procesů anebo důsledkem vládních zásahů.
Růst bohatství domácností => růst spotřeby C.
Pokles úrokových sazeb (zásahem centrální banky) => rostou investice I i spotřeba C (spotřebitelské úvěry, hypotéky).
Růst vládních výdajů (G nebo TR) => růst spotřeby C.
Změna peněžní zásoby.
Růst populace => růst C.
Očekávání vývoje.
Růst exportu – způsobeno např. růstem cenové hladiny P v zahraničí => zvýšení poptávky po našich výrobcích.
Znehodnocení kurzu domácí měny => zahraniční zboží je drahé (NX roste, klesá dovoz).
Agregátní nabídka (AS) = množství výrobků a služeb (Y), které jsou firmy ochotny vyprodukovat a nabídnout při různé cenové hladině (P). Tento vztah lze opět vyjádřit graficky pomocí křivky AS. Křivka AS má rostoucí tvar. Rozlišujeme dvě fáze křivky AS:
1. fáze - mírné stoupání před úrovní Y*; existuje spousta nevyužitých VF, cena vstupů je v krátkém období nepružná (smlouvami fixované mzdy atd.). 2. fáze – strmost až kolmost za úrovní Y*, VF jsou využity optimálně na úrovni Y*=> za Y* je zapojení dalších VF velmi drahé, od určité úrovně je AS kolmá => nemůže protnout samotnou hranici produktivních možností ekonomiky. 2
Nabídkové šoky (posun AS doleva či doprava):
nominální = změna nákladů v důsledku změny cen vstupů (růst ceny vstupů způsobí pokles AS): o změny cen surovin na světových trzích, růst mezd, o zhodnocení (znehodnocení) kurzu domácí měny (vyrábíme-li z dovážených surovin), o změna daní (nepřímé, daně ze zisků firem - daň z příjmu právnických osob),
reálné = změna produktivity výrobních faktorů: o zvýšení nebo snížení množství VF (např. nové naleziště ropy).
Makroekonomická rovnováha dle modelu AS-AD Rovnovážný produkt se vytváří na základě vzájemné interakce AS a AD: Bod makroekonomické rovnováhy [YE,PE] = taková cenová hladina, kdy se množství nabízených statků rovná množství statků poptávaných
P < PE => nedostatek statků na trhu => P roste až na úroveň PE
P > PE => hromadily by se neprodané statky => P klesá až na úroveň PE 3
Deflační a inflační mezera Důležitá je poloha YE vzhledem k Y* (YE nemusí odpovídat potenciálním možnostem ekonomiky)! Deflační mezera: YE < Y* - v ekonomice nejsou využity optimálně všechny dostupné VF (obvykle je v ekonomice vyšší nezaměstnanost, lidé by se mohli mít lépe i za cenu mírného zdražení).
Inflační mezera: YE > Y* - ekonomika je přehřátá (lidé pracují třeba 10 hodin denně, stroje jsou vytížené na hranici svých možností, dováží se drahé suroviny ze zahraničí, protože domácí už nestačí, atp.). Tato situace ale může existovat jen krátkodobě, nadměrné vytížení VF vede postupně k růstu jejich cen (např. lidé budou chtít více peněz, když mají pracovat více hodin), což zvyšuje náklady na výrobu a to způsobuje pokles AS => zůstane vysoká cena P => inflace (je to cena, kterou ekonomika zaplatila za překročení svého optima).
4
"Pravdivá makroekonomická rovnováha ": YE = Y* Případ, kdy neexistuje deflační ani inflační mezera, skutečný produkt je roven potenciálnímu, tj. vše, co se vyrobí, se poptává a přitom jsou optimálně využity všechny VF.
Tento stav je cílem hospodářské politiky každé racionálně fungující země. Dva hlavní nástroje sloužící k dosažení tohoto stavu – fiskální politika (rozpočtová) a monetární politika (peněžní). Různé postoje na používání těchto nástrojů:
Neoklasicky zaměření ekonomové – ekonomika se do stavu pravdivé rovnováhy dostane samostatně působením tržních sil, zásahy vlády tento proces ztěžují,
Keynesiánci – vládní zásahy jsou nezbytné k dosažení pravdivé ekonomické rovnováhy.
Rozlišujeme:
Ekonomie strany poptávky – typická pro keynesiánce, zaměření na ovlivňování AD (AD = C + I + G + NX): o vláda určuje G a ovlivňuje C formou míry zdanění a objemem transferových plateb, o expanzivní hospodářská politika = úsilí vlády odstranit deflační mezeru, např. zvýšení G, snížení TA (růst C), zvýšení TR (růst C), o restriktivní hospodářská politika = úsilí vlády odstranit inflační mezeru, např. snížení G, zvýšení TA, snížení TR.
Ekonomie strany nabídky – typická pro neoklasicky zaměřené ekonomy, zaměřena na ovlivňování AS. Snaha vytvořit příznivější podnikatelské prostředí - podpora podnikání, konkurenční prostředí (boj proti monopolům), atp.
5
4.2 Určení rovnovážné produkce pomocí modelu "důchod – výdaje" Alternativně se nazývá také Keynesiánský model s linií 45°. Model se využívá k exaktní analýze vlivu vládních zásahů na vytvořený produkt (HDP), je však nutné brát v potaz, že model platí jen za určitých dále uvedených předpokladů. Princip modelu – model srovnává vytvořený produkt Y (= důchod pro ekonomické subjekty) v daném období s celkovými výdaji AD, které ekonomické subjekty (domácnosti, firmy, stát, zahraničí) zamýšlí v daném období při dané úrovni důchodů učinit (tedy s plánovanými výdaji).
U plánovaných výdajů budeme rozlišovat:
autonomní výdaje – nezávislé na výši důchodu (např. autonomní spotřeba - něco, co se musí vydat bez ohledu na to, jaké mají lidé příjmy, řadíme do ní např. výdaje na základní potraviny, atp.),
indukované (odvozené) výdaje – jejich výše závisí na výši důchodů.
Předpoklady modelu (model platí pouze za následujících okolností):
ekonomika operuje pod úrovní potenciálního produktu, tj. YE < Y* - znamená to, že v ekonomice se nachází dostatečné množství nevyužitých VF,
stabilní cenová hladina – v ekonomice není inflace, tj. nominální HDP je rovno reálnému HDP, změny příjmů budou reálně, nikoli pouze nominální,
nebudeme uvažovat žádné technologické změny ovlivňující vztah vstup -> výstup, oprávněný předpoklad v krátkém období.
Představíme si postupně tři úrovně modelu v závislosti na počtu uvažovaných subjektů v ekonomice: dvousektorový (domácnosti + firmy), třísektorový (+ vláda) a čtyřsektorový (+ zahraničí).
Společné veličiny: Disponibilní důchod domácností k dispozici v daném období.
= finanční prostředky, které mají domácnosti
Disponibilní důchod domácnosti rozdělí na spotřebu a úspory, tj.
6
Spotřeba C = výdaj domácností za výrobky a služby:
Zpravidla tvoří 80 % AD (klíčový faktor na straně AD).
Při různých úrovních disponibilního důchodu se mění skladba výdajů:
S rostoucím DI se nejen nakupuje více statků, ale spotřebitelé začínají preferovat i kvalitnější statky, postupně se navíc jednotlivé druhy spotřeby nasycují.
Index blahobytu národa – podíl potravin na celkových výdajích, čím je nižší, tím je vyšší blahobyt národa.
Spotřební funkce – popisuje vztah mezi výší C a DI. Spotřeba C je funkcí DI, tj. . Pro zjednodušení dále předpokládejme, že f je lineární funkce (graf = přímka): ,
,
kde:
Ca > 0 jsou autonomní výdaje nutné pro zajištění samotné existence domácností, nezávisí na DI, c·DI ... indukované výdaje; vyjadřují, jaká část DI je vynaložena na spotřebu.
Mezní sklon ke spotřebě = přírůstek spotřeby způsobený přírůstkem DI o jednotku, značí se MPC (marginal propensity to consume):
7
MPC je vždy menší nebo rovno 1, protože přírůstek výdajů nemůže být větší než přírůstek DI. Př.: c = 0,8. Pokud DI vzroste o 1 000 Kč => 0,8·1 000 Kč jde na spotřebu => C vzroste o 800 Kč. Průměrný sklon ke spotřebě: (
) C > DI => APC > 1 (žije se na dluh) C = DI => APC = 1 (bod B) C < DI => APC < 1
Úspory S = ta část DI, která se nespotřebuje:
kde
Funkce úspor je zrcadlovým obrazem funkce spotřeby.
Obecně C a S nejsou rovnoběžné, jedině pokud c = 0,5.
Průměrný sklon k úsporám: (
)
Vždy platí vztah:
DI=C+S => DI/DI=C/DI+S/DI => výše uvedený vztah Náš model: 8
Mezní sklon k úsporám = přírůstek úspor odpovídající zvýšení DI o 1:
Protože každý přírůstek DI je rozložen na C a S, musí vždy platit:
Změny spotřební (a tedy i úsporové) funkce:
linie C se posune nahoru nebo dolů => změní se Ca (když Ca roste, tak C taky roste a naopak)
změní se sklon C (a tedy i S) => změní se c (a tedy i s) - změna chování obyvatel,
kombinace obojího.
Příčiny změn spotřební a úsporové funkce:
změna bohatství domácností,
očekávání vývoje v ekonomice,
zdanění výnosů z úspor,
populační vývoj – vliv na Ca
strach z inflace – růst P způsobuje růst C (hlavně Ca, ale i c) a pokles S
vliv úrokové míry je diskutabilní – budou domácnosti spořit více, protože tak dosáhnou vyšších výnosů, anebo spořit méně, protože na dosažení stejných výnosů jim bude stačit vynaložit méně peněz, zbytek pak utratí?
Investice I = výdaje firem na pořízení kapitálových statků:
investice do fixního kapitálu - nové stroje, budovy, investice do zásob - změna stavu zásob materiálu nebo výrobků – kladné i záporné (rozpouštění zásob – tj. rozprodej výrobků či snížení množství materiálu na skladě).
9
Dále označme: Ia ... autonomní investice – nezávisí na Y; jsou ovlivněny například počtem obyvatel nebo technologickým pokrokem. ID … indukované investice – závisí na Y, tj. souvisí se změnami agregátní poptávky; jsou spojené s tzv. důchodovým akcelerátorem (viz dále). V reálu je někdy těžké Ia a ID od sebe odlišit. Co určuje velikost investic? a) úroveň produktu (HDP) – firmy jsou ochotny investovat jen v případě, že produkt nalezne na trhu uplatnění, je-li produkt nízký, je nízká i AD, tj. je malá kupní síla, o nízká úroveň HDP => nízká AD => nízké investice, b) tržní úroková míra – investice jsou hrazeny úrokem (= náklad); vyšší úroková míra => pokles I (firmám se nevyplatí investovat) a naopak, c) očekávání budoucího vývoje v ekonomice – při optimistickém očekávání firmy věří, že se jim investice vrátí a naopak, d) hospodářská politika vlády a legislativní podmínky: o míra zdanění zisků, výše odpisů, zabezpečení ochrany životního prostředí, … o je prokázané, že vyšší vládní výdaje G snižují investice I, e) změna důchodu – se změnou důchodu firmy buď omezují, nebo rozšiřují své výrobní kapacity formou dodatečných nákupů nebo prodejů svých zařízení a strojů => změna ID: o lze pozorovat tzv. princip důchodového akcelerátoru:
Ir … restituční (obnovovací) investice,
IDn … čisté indukované investice, popisují změnu kapitálu, IDn=∆K
Platí IDn=α·∆Y, kde α=∆K/∆Y α. … důchodový akcelerátor = mezní poměr kapitálu a reálného produktu v ekonomice, tj. kolik se musí investovat do kapitálu, aby se produkt zvýšil o jednotku. 4.2.1 Dvousektorový model Předpokladem ve dvousektorovém modelu je, že ekonomika je tvořena jenom domácnostmi a firmami (tj. neuvažujeme vládu a zahraničí), platí tedy
10
Určení rovnovážné produkce v dvousektorovém modelu:
Nejprve budeme předpokládat, že I=Ia, tj. I jsou konstantní, nezávisí na Y (neuvažujeme indukované investice ID). To vzhledem k předpokladu modelu YE < Y* není úplně nereálné, protože v ekonomice se nachází dostatek volných VF. Pak .
YE . . .rovnovážný bod, kdy agregátní poptávka AD je rovna skutečné produkci Y.
Po dosazení AD=C+I a Y=DI=C+S je tedy zřejmé, že rovnovážný stav nastane v bodě, kdy I=S, tj. kdy se veškeré úspory promění v investice. Nazveme-li: I … vstřiky do ekonomiky, S … úniky z ekonomiky I = S => vstřiky do ekonomiky = úniky z ekonomiky
Y1: I > S => rozprodávají se zásoby => klesají investice Y2: I < S => domácnosti spoří, firmám se hromadí zásoby => roste I 11
Jak ovlivní ∆I rovnovážný produkt? Odpověď na tuto otázku nám dá tzv. investiční multiplikátor:
Označme: k … o kolik jednotek se zvýší produkt Y, zvýší-li se investice I o jednotku Platí
=> k se nazývá investiční multiplikátor
Příklad: Firma zvýší investici o 1000 Kč zaplacením elektrikáři za práci. Předpokládejme, že MPC=2/3. Elektrikář 2/3·1000 Kč utratí a 1/3·1000 Kč si uloží u jiného subjektu. Tento subjekt opět 2/3· (2/3·1000) Kč utratí a 1/3· (2/3·1000) Kč si uloží a tak dále. Investovaných 1000 Kč představuje vstřik do ekonomiky. ∆Y
∆C
∆S
1. Příjemce
1000
666,67
333,33
2. Příjemce
666,67
444,44
222,23
3. Příjemce
444,44
296,3
148,14
...
...
...
...
celkem
∑∆Y=3000
∑∆C=2000
∑∆S=1000
Proces bude pokračovat, dokud ∆I = ∆S, kde se ekonomika dostane do rovnováhy, neboť úspory S představující úniky z ekonomiky se budou opět rovnat I. k=∆Y/∆I=3000/1000=3. Na příkladu vidíme, že k záleží na MPC. Přesné určení k:
( ) (
( )
( ) ( )
)
12
V reálu je vliv multiplikátoru slabší – jednak je příjem zdaněn a jednak dochází i k časovému zpoždění následných výdajů. Indukované investice: Připusťme nyní existenci indukovaných investic, tj. , kde ID závisí na Y (pokud vzroste Y, vzroste ID a naopak). To ale znamená, že zvýšení způsobí zvýšení Y, to zase způsobí zvýšení ID atd., efekt multiplikátoru se tak ještě znásobí. ∆Ia => k·∆Y => ∆Y = α·∆ID => α·∆ID znamená ∆I, což opět vyvolá efekt k -> k·∆Y… Tento jev se nazývá interakce důchodového akcelerátoru s investičním multiplikátorem.
Paradox spořivosti: rozhodnutí společnosti spořit více může ve skutečnosti vést k poklesu úspor. Více spořit = vzrůst S => pokles C => pokles AD => pokles Y => pokles ID => pokles důchodů => pokles S.
Platí to jen v případě, že YE < Y* => vede to ke zvýšení deflační mezery => roste nezaměstnanost, může to vést k recesi. Pokud naopak YE > Y*, tak je to užitečné, klesá inflační mezera. 13
Inflační a deflační mezera O co se musí zvýšit (snížit) C a I, aby YE=Y*?
4.2.2 Třísektorový model Třísektorový model uvažuje uzavřenou ekonomiku tvořenou domácnostmi, firmami a vládou. Platí zde: Nově označme: G … výdaje vlády na zboží a služby TR … transferové platby TA … daně (všechny včetně odvodu na sociální a zdravotní pojištění). Dále budeme předpokládat:
C = Ca+c·DI, I = Ia (tj. neuvažujeme ID) G a TR mají autonomní charakter (nezávisí na Y) TA =TAa + t·Y, kde o t·Y … celková velikost důchodových daní (velikost závisí na důchodu Y, uvažujeme konstantní míru zdanění), o t … souhrnná sazba důchodové daně, o TAa … autonomní daně, nezávisí na Y, (např. daň z nemovitosti, dědická daň,...).
Průměrná míra zdanění: 14
Zde už neplatí Y=DI:
(disponibilní důchod = zdaněný příjem)
, kde A … autonomní výdaje. Odvodili jsme tedy, že
AD je ve tvaru přímky - směrnice c·(1-t) < c, neboť t je z intervalu (0,1) => sklon AD ve třísektorovém modelu je menší než ve dvousektorovém modelu.
Rovnovážný produkt ve třísektorovém modelu: Podmínky pro rovnovážný produkt: musí platit Y = AD, hledáme tedy průsečík AD = C + I + G s linií 45°:
Příklad: Účinnost zásahů vlády do ekonomiky ve třísektorovém modelu a) růst (pokles) G => povede to ke zvýšení (snížení) Y
15
(
) ̅
ΔG … změna vládních výdajů => ΔA = ΔG ̅ ̅
Př.: c = 0,8 a t = 0,2 2-sektor.: 3-sektor.: ̅ b) růst (pokles) t => ovlivní to sklon AD, směrnice je c (1-t) růst t => klesá sklon => pokles Y a naopak; změna t ovlivní velikost ̅ c) růst (pokles) TR: ΔTR => ΔA=c ΔTR ̅ d) růst (pokles) TAa: ̅
4.2.3 Čtyřsektorový model K předchozím 3 sektorům přidáme čtvrtý sektor – zahraničí:
X … export – je to autonomní veličina, tj. nezávisí na domácím důchodu M … import – závisí na důchodu: M = Ma+m Y o Ma je autonomní import - produkt dovezený do ekonomiky bez ohledu na výkon ekonomiky (např. zboží a služby, které se v domácí ekonomice nevyrábí a jsou přitom nezbytné) o m (0,1) je mezní sklon k dovozu, -
předpokládáme pro jednoduchost, že m je konstantní.
S rostoucím důchodem import roste - M představuje odliv poptávky do zahraničí.
16
Označme:
… autonomní čistý export
Potom platí:
Rovnovážný model: ̿
… výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice
Rovnováha ve čtyřsektorovém modelu: vstřiky do ekonomiky = úniky z ekonomiky Účinnost vládních zásahů v otevřené ekonomice:
Jestliže nastane změna vládních výdajů ∆G, pak platí ∆Y = ̿·∆G Protože platí ̿ < ̅ => zásahy jsou méně účinné, je proto nutná větší změna G, abychom vyvolali stejnou změnu Y jako v třísektorovém modelu.
Na závěr si povšimněme, že po celou dobu jsme analyzovali pouze vztah mezi AD a Y, AS vůbec nepřišla v úvahu. Jde o charakteristický rys Keynesova modelu a z něj vycházejících ekonomických koncepcích (viz „ekonomie strany poptávky“).
17
