1. Člověk jako bytost bio-psycho-sociální. Složka biologická – organizmus – dědičnost, vrozená výbava Složka psychická – osobnost – učení, paměť, temperament Složka sociální – příslušnost k danému sociálnímu prostoru – mikro, makro prostředí, kulturní vzorce, normy, socializace – rodina, sociální skupina, sociální učení, vliv prostředí To, co utváří psychiku jsou faktory biologické, psychologické a sociální. Nikdy nelze Determinace uvažovat o tom, co je pro člověka nejdůležitější. = předurčení Biologické je vše, co se týká organismu jedince. Biologická Na psychiku člověka má vliv CNS a hormonální systém jedince. Veškerá tělesnost se determinace: odráží v naší osobnosti (Napoleonský syndrom, jizva na obličeji,...) Dědičnost = genetická informace v době početí. Je vrozená. Sociální prostředí, do kterého přijdeme na svět, ovlivňuje psychiku jedince. Sociální Patří sem společnost, kultura, rodina, škola, pečující osoba (vztah s matkou, otcem, determinace: chůvou). Škola - např. šikana velice ovlivní osobnost dítěte Podnětnost prostředí - dítě se narodí buď do podnětného prostředí nebo do prostředí nepodnětného. V odborné literatuře se neuvádí jen podnětné nebo nepodnětné prostředí, ale i přiměřeně podnětné prostředí. Emoční deprivace = strádání (deprivace je jedna ze základních emočních zatěžujících situací). - v dospělosti jedinec nedokáže navázat partnerský vztah. Lze uvažovat, že jde o propojení determinace biologické a sociální. Psychologická Zvládání x nezvládání zátěžových situací (náročné životní situace). determinace: Odolnost = resilience, Nezvládání = vulnerabilita Neseme si zkušenosti s tím, jak zvládají zátěž rodiče jedince v období raného dětství, vrozené a zděděné vlastnosti organismu. Nevědomé zvládání - to, co nám automaticky naběhne (vzorce od rodičů) Vědomé zvládání - rozumové (uvědomujeme si, že to, jak to zvládala matka se nám nelíbí a my to chceme zvládnout lépe) Literatura: Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti. (Biologická a psychosoc. determinace). Říčan, P. Cesta životem.; Říčan, P. Psychol. Osobn. - obor v pohybu.
SP:
2. Učení – tradiční přístupy k učení Učení = vrozená aktivita jedince, vyučování = interakce mezi učitelem a žákem Druhy učení: Senzomotorické, učení poznatkům, řešení problémů, sociální učení Názorné, Podmiňování, percepčně motorické učení, verbální, pojmové, řešení problémů, sociální učení – klasické, instrumentální (pokus x omyl), operantní podmiňování; Povrchový přístup k učení x hloubkový přístup k učení, Důležitá motivace Metody učení v předškolním – prožitkové, sociální, kooperativní… vzdělávání Vývoj probíhá 2 procesy - zrání a učení. Prostřednictvím učení nabýváme nějaké dovednosti, vědomosti a návyky. Nejdůležitější u předškolního dítěte je sociální učení. Soc. učení: Nápodoba, posilování, identifikace, poučování a vysvětlování. V MŠ dítě získává i některé - učení je založeno na smyslech (prožitkové učení). vědomosti S učením souvisí paměť a pozornost. Žádoucí učení chválíme, nežádoucí trestáme (behaviorální přístup). Odměna - něco umím, něco jsem se naučil. Literatura: SP: 3. Komplexní kognitivní procesy – paměť, myšlení, řeč – zapamatování – uchování v paměti – znovupoznání nebo vybavení Paměť Druhy – krátkodobá, dlouhodobá, názorná, logická, mechanická, náhodná, záměrná, motorická – analýza, syntéza, srovnávání, abstrakce, konkretizace, usuzování (induktivní, deduktivní) Myšlení Druhy – praktické, názorné, abstraktní, konvergentní (1 způsob řešení), divergentní (více způsobů řešení) – nástroj myšlení Řeč – nástroj řeči Jazyk
1
Druhy – vnitřní, vnější (verbální, neverbální), mluvená, psaná; Řečové centrum v levé hemisféře; Poruchy řeči – orgánové x neorgánové Poznáv. procesy = procesy získávání inform. o světě: čití, vnímání, myšlení, řeč, paměť a pozornost. je ve vývoji lidstva nejjednodušší poznávací proces. Čití = komplex počitků (barva+tvar, teplota+tíha,....) Rozlišujeme vnímání zrakové, Vnímání sluchové, chuťové a hmatové. - úzce souvisí s řečí (když o nečem přemýšlíme, přemýšlíme o tom ve slovech) Myšlení zobecňování (výsledkem jsou pojmy), třídění (dělení či seskupování dle určitého kritéria Myšlenkové operace: znaku, vlastnosti), porovnávání (větší x menší), analýza (od celku k částem), syntéza (z částí k celku) = psychický proces, který umožňuje přenos zkušenosti a uchování = základní podmínka Paměť jakéhokoliv učení - proces uchovávání informací, ale i proces vybavování informací - vše, co jsme zažili, se ukládá v paměti, nejsme však schopni si vše vybavit; Druhy: záměrnáxbezděčná; krátkodobá x dlouhodobá (opakování, logika, asociace) U dětí: krátkodobé zapamatování, rozvoj paměti dlouhodobé Představivost Založena na paměti; Vybavování si toho, co jsme vnímali; Zjednodušené, méně detailů, zobecněné; U dětí eidetické představy – shodné s realitou - kombinace dvou procesů - zrání a učení Vývoj poznávacích procesů: souvisí s biologií (zr. zrakového vnímání - vidí dál, barevněji, lépe rozlišuje zvuky a pod.) Zrání souvisí se sociálním prostředím, získávání zkušeností. Učení Schopnost zaměřovat vnímání, soustředění se; Druhy: záměrná a bezděčná; Záměrná: Pozornost soustředím se na to, co pozoruji, poslouchám, poznávám. Dělám; Bezděčná: vzbuzená neobvyklostí, intenzitou; Vlastnosti: doba, přenos, rozsah; Dítě předšk. Věku se vydrží soustředit do 10 minut, 1.třída 20 minut ADD porucha pozornosti; ADHD porucha pozornosti s hyperaktivitou; Projevy: Poruchy neschopnost zaměřit pozornost, rušivě působí podněty i zcela malé intenzity, které zdraví pozornosti člověk dokáže „nevnímat“; Hyperaktivita – motorický neklid, impulsivita V MŠ podněcujeme rozvoj pozn. procesů, respektujeme vývojové zvláštnosti (musíme počkat, až dozraje). Znaky poznávacích procesů předškolního dítěte: V MŠ rozvoj zrakové a sluchové analýzy. Myšlení je antropomorfické, magické, splývání reality s fantazií (nepravdivé lži). Myšlení je konkrétní (vývoj myšl.postupuje od myšlení konkrétního k myšlení abstraktnímu). Piaget uvádí celou řadu pokusů s dětmi (egocentrické myšlení - pokus s korálky a sklenicemi) Literatura: SP: 4. Emoce Emoce vyjadřují psychické změny, které jsou prožívány. Emoce – všechny změny. City – jen zážitková dimenze Intenzita emocí – různí lidé, různě, není správné emoce potlačovat Emoce – smutek, zármutek (šok, zoufalství, rozřešení), štěstí, radost, hněv, agrese, strach ( zná důvod strachu), úzkost (bez důvodu), zamilovanost, láska Dělení – afekty, vášně, morální city, citové vztahy, estetické, intelektuální EQ – poprvé použito v roce 1990 – sebepoznání, sebeuvědomění, sebeovládání, empatie, komunikace, mezilidské vztahy, řešení problémů, optimismus, motivace Zvládání negativních emocí – efektivní (empatická reakce, já výrok) a neefektivní způsoby ( zlehčování, srovnávání, rady, obvinění, poučování, litování, svalování viny, vyptávání, souhlas, popírání) Gardner 7 inteligencí -2 se týkají emocí (intrapersonální, interpersonální) – viz. pgedagogika Emoce mají hodnotící funkci (kdybych nepociťovala strach, nebudu se vyhýbat nebezpečným situacím a dlouho bych nepřežila.) S čím spojuji pozitivní emoce (radost), ty vyhledávám. S čím spojuji negativní emoce (strach), těm se vyhýbám. Propojení emocí s fyziologií, poznávacími procesy (had). Porozumění emocím - stáváme se čitelnými v interpersonálních vztazích. Když se dítě narodí, emoce jsou pouze bipolární (libost a nelibost). V průběhu Vývoj emocí: života se diferencují (zjemňují, je jich víc). Vznik. základní emoce - radost, smutek, strach, hněv. Pozitivní - radost, potěšení, dojetí, láska, veselost, lidské teplo, emoční přijetí, Druhy emocí: sounáležení, obdiv, dokážu všechno na světě, hrdost, stesk Negativní - strach, hrůza, úzkost, vztek, nenávist, žárlivost. Emoční inteligence: = schopnost orientovat se v emocích svých a v emocích druhých lidí. Pokud nemám zkušenost s vlastními emocemi, nevyznám se v nich, nemůžu poznat
2
emoce druhých lidí. = opak emoční inteligence (nedokážu se vžít do emocí druhých). Emoční oploštělost: Důležité je neučit a nedávat dětem příkazy k potlačení emocí!!! Pomůže naopak potvrzení emocí (máš pravdu, je to k vzteku). Velice důležitá je schopnost empatie (dokázat se vcítit do emocí druhých). Psychopati mají nulovou schopnost empatie (mají deprivační zkušenost). Jsou neschopni emoce prožívat. To, že emoce neprojevuji, ale neznamená, že je nemám. Emoce v MŠ: Čím ranější věk, tím důležitější práce s emocemi, emočně vřelejší prostředí; Spontánní práce s emocemi – vždypřítomné, všeprostupující emoce – uvědomování si jich; Řízená práce s emocemi – pokmenovávání, propojování se situacemi, kultivace projevu; Metody: rozhovory, dramatizace, práce s příběhem, s hudbou a výtvarným dílem, hra Literatura: SP: 5. Motivace a vůle – pobídky, cíle Vnější – vycházíme z vnitřního přesvědčení, potřeby Vnitřní – vnitřní pohnutky Potřeby – vnější podněty (pozitivní, negativní) Incetivy Maslowova pyramida – fyziologické, potřeba bezpečí a jistoty, lásky a sounáležitosti, úcty a uznání, seberealizace potřeb Motiv: = důvod, pro který člověk jedná určitým způsobem Motivace ve škole – poznávací, sociální, výchovná – cílevědomé úsilí, které vyvíjíme k dosažení vytýčeného cíle Vůle: Odměny: – ne odměna ve formě úplatku, spíše než pochvalu použít ocenění Trest: – netrestat fyzicky ani psychicky nebo citově, nechat dopadnout důsledky jednání, popsat daný problém, podat info. o situaci, vyzvat ke spoluúčasti, dát na výběr = souhrn hybných činitelů, které nás uvádějí v činnost, udrží činnost v chodu, Motivace: dokud nedosáhneme cíle (mám hlad, vydám se do obchodu). Motivace je směřování člověka. - motiv; zájem (ráda cvičím, mám ráda psy); potřeba (hlad); pud (rozmnožovací Hybní činitelé: pud); instinkty (mateřský instinkt); postoj; hodnota Motivace dětí k učení: - poznávací, výkonová, sociální (mluví se o nich ve vztahu k učení). = dítě se učí proto, že se chce víc dozvědět Poznávací motivace: = být nejlepší, být první, podat velký výkon. Jsou zde dva typy lidí - orientace na Výkonová motivace: úspěch a orientace na vyhnutí se neúspěchu (Ty, co jsou orientovaní na úspěch, jdou do všeho. Ty, co jsou orientovaní na vyhnutí se neúspěchu, mají strach z neúspěchu, proto činnost nechtějí dělat). = poznávám, protože mi to zvýší prestiž, druzí mě budou obdivovat (učím se Sociální motivace: proto, aby se mi spolužáci nesmáli, že to neumím). V MŠ bychom měli rozvíjet všechny tři druhy motivace. V momentě, kdy motivace slábne, musí nastoupit vůle = energetický stav, který ovládá chování. Literatura: SP: 6. Psychický vývoj = vznik a postupný rozvoj psychických vlastností a procesů Psychický vývoj: Biologický proces= zrání Psychologický proces = učení Vlivy – biologické, vnější prostředí Prenatální a perinatální obd. – (početí – narození 40 týdnů) Novorozenecké období – (1. měsíc života) Kojenecké období (do 1 roku) Batolecí období (1 – 3 roky) Předškolní věk ( 3 – 6 let) Mladší školní věk ( 6 – 11 let) Puberta ( 11 – 15 let) Adolescence ( 15 – 20 let) Dospělost – mladší ( 20 – 30 let), střední ( 30 – 45 let), starší ( 45 – 60/65) Stáří (65 -?) Fyzická stránka – 3-3,5 kg, asi 50 cm, znaky donošenosti – sestouplá varlata, nehty; Novorozenec Vnímání – neostré (vidí asi na 30cm, voda v ušních kanálcích, význam čichu; Vybaveno reflexi – přítomnost – znaky normality, v průběhu vývoje jejich vymizení
3
Kojenecké
Batolecí Předškolní věk
Literatura:
(nemizí – narušení); Úsměv kolem 6. týdne (i u slepých dětí); Význam kojení Do 1 roku (nejdelší rok v životě jedince); Velký vývojový skok; Rozvoj celé psychiky Rozvoj řeči; Rozvoj motoriky (uchopování, lezení, chůze, sezení,…); Výsledky socializace (jak jsi veliký, slova); Význam kojení – citové pouto, vzájemné naladění, dyáda – specifický vztah; Emoce: libost x nelibost; Velká fixace na matku Do 3 let; Rozvoj motoriky – chůze, jemná motorika; Rozvoj řeči – jednotlivá slova, jednoduché věty; Objevuje „já“ už ne my; Zkoumání prostředí; Emoce se diferencují Objevuje se hra - manipulace s předmět; Poznává členy širší rodiny Období mateřské školy; 3 – 6 let, docházka do mateřské školy Řeč: rozšíření slovní zásoby, složitější vyjadřování, dítě komunikuje Myšlení: konkrétní, magické, lidské vlastnosti přisuzuje neživým objektům, Paměť: rozvíjí se, pamatuje si krátké říkanky – záměrná; Hra :vedle sebe Socializace: základní pravidle chování, vztah s vrstevníky; Rozlišuje emoce, umí je pojmenovat; Nejdůležitější lidé - rodina SP:
7. Periodizace psychického vývoje Orální stadium (1rok); Anální stadium ( 2 – 3 roky); Falické stadium ( 3 – 5 let) Freudova teorie vývoje: Latentní ( 6 let); Genitální (dospělost) Etapa senzomotorické inteligence; předoperační; konkrétních operací; abstraktních Piaget: (formálních) operací Erikson – konflikt Důvěra x nedůvěra 0–1 negativní a pozitivní Autonomie x pochybnost 1–2 tendence Iniciativa x pocit viny 3–5 Píle x pocit méněcennosti 6 – 12 Identita x zmatek 13 – 18 Intimita x izolace 18 – 30 Generativita x zaujetí sama sebou 30 – 45 Integrita x zoufalství od 45 Vývoj Kojenec matka interpersonálních Batole otec, rodina, vrstevníci – paralelní hra (vedle sebe) vztahů: Předškoláci děti stejného věku, učitelka Školní věk učitelka, kolektiv Puberta snaha o osamostatnění, parta Adolescence vrstevníci Dospělost rodina, vztahy v zaměstnání… Vývoj morálního Předkonvenční morálka – odměna, trest usuzování (Kohlberg) Konvenční morálka – smysl pro povinnost vůči autoritě (hodný chlapec, hodné děvče) Postkonvenční morálka – smysl pro povinnost, vychází z vnitřního přesvědčení Periodizace: Rozdělení vývoje člověka na etapy, periody; Vývoj od početí do smrti; Každá perioda něčím charakteristická; Od kdy do kdy (biologické či sociální mezníky); Fyzická úroveň; Psychické PSD – vnímání, myšlení, paměť, socializace, emoce, …; Vůdčí činnost, vývojový úkol Stádia vývoje z pohledu psychoanalýzy- S.Freud: Psychosexuální stádia vývoje – pro každou etapu je typická oblast dosahování slasti: Orální, Anální, Falické, Latentní, genitální Psychosociální stádia vývoje- E. Erikson: Teorie založena na tom, že v každé etapě vývoje řešíme určité dilema (důvěra x nedůvěra ve svět), plníme vývojový úkol Literatura: SP: 8. Utváření a vývoj osobnosti Osobnost: dispozice, schopnosti, motivy, postoje, temperament; celek duševního života – ego, potřeby, emoce, temperament, inteligence, mravní pochody - člověk si uvědomuje fyzické vlastnosti, psychické vlastnosti Sebeuvědomění: motivační vlastnosti – „Co chci“ – Já, Jáství; temperament – „Jak reaguji“; intelekt – Struktura osobnosti: „Co zvládnu“; charakter – „Jaký jsem“ Piaget – morálka heterogenní – poslouchá autoritu – do 8 let, morálka autonomní – Vývoj morálky:
4
Obrany sebepojetí: typologie Eynseck Typologie: Genotyp: „Já“, „Jáství“: Sebehodnocení: Erikson:
Já
respektuje pravidla; Kohlberg – prekonvenční, konvenční, postkonvenční; Vliv výchovy – autoritativní, shovívavý, zanedbávající založené na úniku ( regrese, rezignace, vytěsnění, popření, potlačení); založené na útoku (agrese) – labilita x stabilita, extrovert x introvert – sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik = soubor dědičných dispozic – vědomí vlastního já je specifickým rysem osobnosti „Já činné“, „Já jako obraz sebe sama“ = sebepojetí „Já“ ego – kdo jsem, „Já“ ego – jaký bych chtěl být batole „Jsem to, co mohu svobodně dělat“ Předškolní „Jsem to, co učiním“ Školní „Jsem to, co dovedu“ Dospívání „Jsem to, čemu věřím“ = integrující (sjednocující) složka osobnosti (nějak se vnímám, pojímám.......) Vše funguje jako systém. = Já se rozpadá
Rozpad osobnosti (psychopatologie) Jáství je psychologický = pozornost na člověka jako celek. Když uvažujeme o člověku jako o celku, tak nás zajímá jeho Já. směr se věnoval problematice Jáství (humanistická psychologie) Rogers: S Já se nerodíme, je spojeno s obdobím 1. vzdoru (mezi 2. a 3. rokem). Do té doby se dítě vnímá jako součást mámy. V Bílé knize je psáno, že mateřská škola kompenzuje nedostatečnost rodiny. Jsou velké rozdíly u jednotlivých národů (osobní zóny - každý národ má jinou vzdálenost osobní zóny) - děti z jiných kultur v MŠ. Jak člověk sám sebe vnímá, úspěšný x neúspěšný, chytrý x hloupý, hezký …….. Pojem sebepojetí: Vytváří se na základě zpětné vazby přicházející ze sociálního prostředí Nejdůležitější dětství – důležitost pozitivního sebepojetí – předpokladem sebepřijetí Adekvátní (odpovídající) x neadekvátní sebepojetí Objektivní hodnocení; Vedení k objektivnímu sebehodnocení; Schopnost sebereflexe Utvář. sebepojetí: Osobní identita: Odpovídá na otázku KDO JSEM Pojem osobnost a její struktura: Hypotetický (teoretický) konstrukt – předpokládáme, že existuje, ale nemůžeme ji Osobnost: vidět, sáhnout na ni; To, co nás činí jedinečnými; To co způsobuje individuální rozdíly; Z filosofického hlediska osobnost – duše. Osobnost je jedinec jako psychologický celek: Temperament; Charakter; Struktura Schopnosti; Motivace; Gender (muž či žena, rodová role); Přesah (transcendence) osobnosti: Temperament: Dynamika, barvitost prožívání a chování; Temperamentové vlastnosti: výbušnost, uzavřenost, družnost, upovídanost, lehkomyslnost, zodpovědnost, ……optimista, pesimista; Temperamentové typy: cholerik, flegmatik, melancholik, sangvinik nebo introvert extrovert; Částečně vrozený Typy: liší se mírou emoční lability x stability – střídání (trvalost) citů; extroverze x introverze – zaměření do svého nitra či na okolí; optimismu x pesimismu – víra v dobrý (špatný) konec; Cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik. Charakter: Vztah člověka k morálce, hodnotám, pravidlům; Charakterové vlastnosti: Získaný v průběhu života ve společnosti; Získaný v procesu socializace Vyvíjí se v průběhu života, souvisí s hodnotami. Vlastnosti člověka, umožňující mu vykonávat určité činnosti. Částečně vrozené, Schopnosti: rozvíjí na základě vrozených (zděděných )univerzálních dispozic (vloh); Druhy schopností: motorické, verbální, matematické, logicko-prostorové, speciální; Úroveň schopností: nadání, genialita; Inteligence – obecná rozumová schopnost. Rodová role – muž nebo žena; Otázka, zda rozdíly vrozené či dané společností; Jsem Gender: muž či žena sehrává v životě (plánování, směrování) velkou roli; Genderově korektní x nekorektní chování; Genderové stereotypy. Literatura: SP: 9. Náročné životní situace Stres: = stav organizmu, který je odezvou na zátěž Eustres: – kladná část
5
Distres: – záporná část Stresory: – vnější, vnitřní Projevy stresu: – psychická kondice, fyzická kondice, sociální vztahy, výkonnost Prevence Obranné reakce na psychické zátěže – agrese, únik, popření, izolace, kompenzace, stresu: projekce, negativismus, regrese Frustrace: – stav napětí, zklamání, který je vyvolán překážkou Obranné – agrese, bagatelizace, kompenzace, regrese, racionalizace mechanizmy: Deprivace: – dlouhotrvající frustrace, dlouhodobě není uspokojená nějaká potřeba Druhy: – sociální, psychická, citová, senzorická Deprivační – vnější ( izolace, separace, pobyt v ústavní péči), vnitřní (závisí na pohlaví, organizmu, činitelé: intenzitě a délce deprivačních činitelů) Situace vyznačující se zvýšenou psychickou, zejména emoční zátěží. Smutek, pláč, Pojem náročné ž. vztek, úzkost, strach; Umrtí blízkého člověka, ztráta zaměstnání, rozvod, maturita, situace: stěhování. Konflikt, Frustrace, deprivace, Trauma, Stres; V čisté formě se téměř Druhy náročných nevyskytují, vždy kombinace situací: V každé situaci rozhodování; Různý konflikt – různá míra zátěže Konflikt: Situace, kdy na cestě k cíli (uspokojení potřeby) je vnitřní nebo vnější překážka. Frustrace: Dlouhodobé neuspokojování potřeb; Narušuje psychické zdraví (vývoj) jedince Deprivace Druhy: senzorická (nedostatek zrakových, sluchových podnětů), spánková, emoční, strádání: ……; Nejvážnější - emoční deprivace v dětství Poruchy v sociální oblasti v dospělosti (partnerství, rodičovství) Způsobeno nečekanou událostí, která má vážné dopady na dosavadní život. Trauma: Situace charakterizovaná pocitem nebezpečí, ohrožení. Stavy úzkosti, nedostatku Stres: času. Základní reakce – útok x únik. Fyziologické projevy – zrychlení tepu a dechu, zvýšení teploty, vylučování adrenalinu do krve, odkrvování okrajových částí těla, …. Dlouhodobý stres – fenomén dnešní doby – nelze zaútočit ani utéct. Literatura: SP: 10. Nejčastější duševní poruchy a poruchy chování v předškolním věku Poruchy intelektu: – mentální retardace: lehká IQ 70 – 50; středně těžká IQ 50 – 35; těžká IQ 35 – 20; hluboká pod 20 Poruchy paměti: – amnézie, hyperamnézie (nadměrná paměť na úkor jiných složek intelektu), hypoamnézie (chorobně snížená paměť), paramnézie (zkreslená paměť) – bezvědomí (mělké, středně hluboké, hluboké), delirium, náměsíčnost, mrákotné stavy Poruchy vědomí: Poruchy pudů: pud sebezáchovy – mentální anorexie, bulimie, sebevraždy, sebepoškozování sexuální pud – homosexualita, pedofile, exhibicionismus Emoční poruchy: - separační úzkostná porucha, fobie, sociální úzkostná porucha Poruchy chování: – disociální chování, ADHD, hyperaktivita, agrese, Por. sociál. vztahů: – elektivní mutismus, artismus Tikové poruchy Ostatní: – enuréza, enkopréza Úzkost; Autismus; Mentální retardace; Alergie - můžou ovlivnit chování dítěte; Tělesně postižené děti V MŠ se nemůžeme setkat se schizofrenií. Autismus - narušena komunikace, představivost; Neurózy adaptační potíže. Imunitní syst. dítěte – časté nemoci – vliv na psychiku. Integrované děti. Literatura: použít Vágnerová – Psychopatol. pomáh. prof. SP: 11. Asociální a antisociální projevy Disociální – špatné návyky, neposlušnost, vzdorovitost; Asociální – nespolečenské; Antisociální – protispolečenské (trestné) Delikvence – příčiny, důležitá prevence; Poruchy chování dětí – neposlušnost, nadměrné upoutávání na svoji osobu, lhavost, krádeže, záškoláctví, útěky, agresivita. Hráčství a gamblerství; Toxikomanie – závislost fyzická, psychická, důležitá prevence, léčba; Alkoholismus Abstinenti – konzumenti – pijáci (Stádia závislosti I. – IV.) Problematika závislostí spadá do psychopatologie (poruchy potřeb a pudů). Dostávají se do nejnižších potřeb (pyramida potřeb) - zrazují členy rodiny, ze závislosti se stává primární potřeba. Děti ve školce nepoužívají agresi jako poruchu chování, ale je to vývojová zvláštnost
6
Toxikománie: Asociální projevy:
- většina léků je návykových (i u dětí může vzniknout závislost) = projevy, kdy poškozeným je ten, který se tak sám chová (sebepoškozování, záškoláctví, závislosti). = chování zaměřené proti společnosti, druhým lidem (agrese, vandalství, Antisociální chování: sprejerství, šikana, …) = opakované antisociální chování. My se s ní setkáme spíše u rodičů dětí Delikvence: než u dětí. Narůstá problémovost rodiny. Vřazení do psych. disciplin: Problematika poruch chování – asociální, antisociální chování Spadá do psychopatologie; Sociální patologie Příčiny rozvoje pro x anti Rodinné prostředí dítěte; Výchova v rodině sociálního chování: Psychologické teorie: Horneyová na základě zkušenosti 3 směry pohybů k lidem K; OD; PROTI; Adler sociální cit je vrozený každému jedinci, nutnost o něj pečovat, jinak zakrní, vymizí Asociálnost a antisociálnost ASOCIÁLNÍ: Extrémní introverze (stranění se druhým); Nízká úroveň v MŠ: socializ. (žádné hygienické návyky, pravidla chování); Sebepoškozování ANTISOCIÁLNÍ: Agrese- z důvodů přežití funkční a žádoucí, nutné pracovat s projevy, nabízet vhodnější strategie chování Prosociální – žádoucí chování, vstřícnost, pomoc druhým a společnosti. (Rozvoj prosoc.chování jedním z cílů MŠ. Vedeme děti ke spolupráci (kooperaci). Upřednostnění spolupráce před soutěží. Zpevňování prosociálních projevů. Učitel vzorem.) Altruismus – žiju pro druhé, uspokojení potřeb druhých důležitější než uspokojení potřeb vlastních – hovoří se o přesahu osobnosti. Literatura: SP: 12. Osobnost učitele oborové a metodické, speciálně výchovné a diagnostické, sociálně Profesní kompetence: psychologické – empatie, naslouchání.. pedagogické, diagnostické a intervenční, sociální a komunikativní, předmětové Kompetence: a didaktické, manažerské, profesně a osobnostně kultivující – profesní etika – hodnotová orientace, vzdělání (praktické, pedagogické, praktické), Osobnost pedagoga: osobnostní rysy, tvořivost, sebereflexe. Profesní kompetence a morální a hodnotové kompetence, emoční vztah učitelky - čím je dítě mladší, tím je emotivita ze strany učitelky důležitější (emoční vřelost). Literatura: SP: 13. Obecné a specifické determinanty učebního výkonu – inteligencí, myšlením, vědomostmi, pamětí Učební výkon je ovlivněn: – soubor všech duševních činností člověka Inteligence: IQ = schopnost učit se a řešit problémy IQ = MV/FVx100 Obecná inteligence: MV – mentální věk, FV fyzický věk; Různé druhy inteligencí – IQ, EQ – pohybová, prostorová, hudební, logicko matematická, jazyková, 7 druhů inteligence dle interpersonální, intrapersonální Gardnera: J. Piaget Myšlení , paměť: = působení činitelů prostředí a osobnosti dítěte: Vnější činitelé – učivo, učitel, Učení: prostředí a podmínky; Vnitřní činitelé – motivace, vědomosti a návyky, metody, zdravotní stav Obecné - inteligence, paměť, pozornost, myšlení (schopnosti dítěte) Specifické - motivace, postoj rodiny k učení, klima třídy, vztah učitele a žáka (konkrétní situace, moment rozpoložení, momentální rodinná situace i specifika dítěte) Literatura: SP: 14. Specifické poruchy učení SPU nemusí být: důsledkem sníženého intelektu, nesouvisí s málo podnětným prostředím, ve kterém dítě vyrůstalo, nejsou důsledkem negativního emocionálního vývoje v předchozím věku dyslexie – porucha čtení, dysgrafie – porucha psaní, dysortografie – porucha Druhy SPU: pravopisu, dyskalkulie – porucha početních schopností Příčiny dispoziční – dědičné vlivy, drobné poškození mozku v prenatálním, perinatál. Příčiny SPU: a postnatálním obd.; Nepříznivý vliv prostředí – prostředí rodinné, prostředí školní. Někdy se vyskytují u dětí funkční poruchy v těles.sféře – nespavost, bolesti hlavy, pomočování
7
doprovodné zvláštní příznaky:
poruchy týkající se pocitů a nálad – stavy strachu, úzkosti poruchy v sociální oblasti – agresivita, žárlivost, nápadná ostýchavost poruchy v emoční sféře – denní snění, nekoncentrovanost Dyslexie, Dysgrafie - u dětí v MŠ se ještě neprojevují ; Doc. Jošt - měří se rozsah očních pohybů Literatura: SP: 15. Nadané dítě – rychlejší vývoj v porovnání s vrstevníky, může být jen v jedné oblast; charakteristika Nadané děti: = vysoké nadání, vloha, mimořádné schopnosti Talent: intelektové schopnosti (vysoké IQ); kreativní, tvořivé, umělecké, psychomotor. schopn. Nadání: – 7 typů inteligence Gardner: – praktická, teoretická/abstraktní, sociální Inteligence: Je důležité, z jakého prostředí dítě pochází. Časté čtenářství - děti čtou před 5. rokem věku. Děti jsou ale limitované v sociál. obl. (těžko hledají kamarády). Vést děti k tomu, aby se nerozvíjela jen jedna složka dítěte. Vlastnosti člověka, umožňující mu vykonávat určité činnosti. Částečně vrozené, rozvíjí na Schopnosti: základě vrozených (zděděných )univerzálních dispozic (vloh). Druhy schopností: motorické, verbální, matematické, logicko-prostorové, speciální. Úroveň schopností: nadání, genialita Obecná rozumová schopnost. Vyjadřuje se Inteligenčním Quocientem (IQ) Inteligence: Měří se inteligenčními testy (verbální, neverbální). Různá pojetí inteligence – schopnost řešit problémy, schopnost abstrakce, schopnost učit se, schopnost adaptace Pojetí struktury inteligence – druhy inteligencí (verbální, matematická, sociální, ….) (kreativita) Znaky: originalita, jedinečnost, nové postupy, jiný způsob řešení, než je Tvořivost: obvyklé. Proč je žádoucí? Nabízí více řešení problémů. Tvořivé – oproštěné o „zajetých postupů“; Konvergentní myšlení – vede právě k jednomu řešení; Divergentní – co největší počet řešení. Literatura: SP: 16. Očekávání ve třídě – sympatie x antipatie Vztah učitel x žák: – Pygmalion efekt, Golem efekt Učitel si vytváří mínění: = připisování příčin = jak já si vysvětluji úspěch x neúspěch Kauzální atribuce: – úspěch je věc trvalá, neúspěch nahodilá Naučený optimismus: – chyba je věc trvalá, úspěch věc nahodilá Naučený pesimismus: podceňuje nebo přeceňuje žáky, přehlíží „odepsané“ žáky, zaškatulkovávání Chyby ze strany učitele: Očekávání směřující k uč.: od: žáci, rodiče, kolegové, vedení školy, společnost To, co my očekáváme od dětí ve třídě, je závislé na 3 pojmech: Pygmalion efekt (předpokládám, že dítě bude dobré); Haló efekt (na základě prvního dojmu); Golem efekt (negativní očekávání); Naučená bezmocnost Sebenaplňující proroctví - když se začneme chovat na základě Golem efektu (přistupujeme k dítěti stále s negativním očekáváním), dítě se vzdá a bude opravdu špatné (řekne si, "nemá smysl se snažit, stejně budu v očích paní učitelky pořád špatný") . Naučený optimismus = "to se stane, že se ti to nepovede, příště to bude lepší" (d.se naučí být lepší - bude se snažit) Poradenství - učitelky MŠ by se měly obracet na psychologa, když má nějaké pochybnosti; může oslovit PPP Literatura: SP: 17. Interakce a komunikace ve škole = reakce lidí na sebe navzájem (slovy, mimika, gesta) Interakce: = sdělování informací, předávání zkušeností, vybízení k určitému chování: Komunikace: jednosměrná, obousměrná; verbální, neverbální; efektivní, neefektivní – tempo, výslovnost, zabarvení hlasu, rychlost, intonace, hlasitost… Aspekty řeči: – popis, konstatování, informace, sdělení, vyjádření vlastních potřeb Efektivní komunikace: a očekávání, možnost volby, dvě slova, prostor pro spoluúčast, aktivitu dětí – výčitky, poučování, kritika, zaměření na chyby, citové vydírání, zákazy, Neefektivní varování, negativní scénáře, proroctví, nálepkování, pokyny, příkazy, komunikace: vyhrožování, křik, srovnávání, dávání za vzor, poukazování na vlastní zásluhy, řečnické otázky, urážky, ponižování, ironie, shazování = vzájemné ovlivňování (když nastoupíme do vlaku, budeme v kupé a někdo Interakce:
8
Komunikace:
Zásady partnerské komunikace v MŠ:
Literatura:
přistoupí, i když se s námi nebaví, už jsme s ním ve vzájemné interakci). V interakci nemusí docházet ke komunikaci. Interakční spirála: neustálé vzájemné ovlivňování (Příklad: měníme své chování v závislosti na chování toho, s kým jsme ve styku a on mění své chování v závislosti na našich reakcích) - proces předávání informací; V rámci každé komunikace probíhá interakce. Druhy: verbální, neverbální, jednosměrná, vícesměrná, formální, neformální, - komunikace pomocí slov. Mluvená (ústní), písemná (elektronická) verbální neverbální Gestika – gesta, řeč těla; Mimika – výrazy tváře (obličeje); Haptika – doteky; Proxemika – práce s prostorem (vzdálenost mezi komunikujícími, pohyb po třídě, ); Paralingvistika – tón hlasu, jeho zabarvení, rychlost jakou mluvím Verbální x Větší význam neverbálních projevů (ironie). Děti nerozumí ironii. neverbální Neverbálními projevy mohu vyjádřit pertnerství – oči v úrovni očí. Důvěryhodnost: sladění verbálního s neverbálním - snížit se k dítěti na úroveň očí (nemluvit s dítětem z patra) - neskákat dítěti do řeči (nechat ho domluvit), dát dítěti stejný prostor pro komunikaci. Je podceňována dovednost umět naslouchat. Jedním z cílů předškolního vzdělávání je rozvoj komunikačních dovedností (umět poděkovat, poprosit, neskákat do řeči). SP:
18. Sociální skupina Sociální skupina:
je soubor 2 a více jedinců, kteří mají společný cíl: velká – národy, společenské třídy, etnika..; střední – školní třída; malá – rodina, skupina dětí v MŠ charakteristika malé – všichni se znají, citové vazby, společný cíl, pravidla, možnost vzájemné sociální skupiny: komunikace, sociální interakce klasifikace sociál. skup.: formální x neformální; situační x stálá; homogenní x heterogenní – nadřazené, podřízené, souřadné, Role: – populární osoby, oblíbené osoby, mimostojící osoby, dominantní osoby Pozice: (vůdcovské), aktivní, závislé, periferní = skupina lidí (2 nebo více osob), které jsou spojeny nějakým cílem. Sociální skupina: Dělení: Malé a velké sociální skupiny; Formální a neformální sociální skupiny. Rodina – primární, malá, neformální sociální skupina, charakterizovaná silnou emoční vazbou mezi jejími členy Kritériem rozlišení není počet!! Malá sociální skupina, ta, ve které se osobně Malá a velká skupina: znají všichni členové, jsou navazovány vztahy navzájem mezi všemi členy. Velká sociální skupina – členové se osobně neznají (40 a více osob) Formální – „formálně založena, jedinec nemůže rozhodnout, zda se stane či Formální a neformální nestane jejím členem (MŠ, školní třída, zájmový kroužek, …) založení a skupina: členství vyžaduje plnění formálních náležitostí. Neformální – skupina přátel na večírku, parta. Neformální se může změnit na formální a naopak = jak skupina dokáže dosahovat cíle, který si zadala. Efektivita soc. skupiny: V průběhu existence skupin dochází k rozdělování rolí - vůdce, šedá eminence Sociální role ve skupině: (nerozhoduje, ale vše je podle něj (našeptávači)), šašek, outsider, řadový člen (jsou uváděny v literatuře). V MŠ je vůdcem učitelka. Formální: předseda, vedoucí, zástupce, pokladník, nástěnkář – jsou ustanoveny předpisem, pravidlem Neformální: vůdce, šašek, otloukánek (outsider), hvězda, šedá eminence, Formální; Uvnitř se utváří neformální skupiny (jsou nestálé). Malá sociální Třída MŠ jako sociální skupina – nutné vedení k vzájemnému poznání, navazování vztahů; skupina: Neformální a formální role: splývání u učitele, rozdělení pod kontrolou učitele. - bez učitelky by se ještě skupina rozpadla, není samostatná. My učitelky rozhodujeme o skupině, udáváme pravidla skupiny, rituály a pod. Skupiny řeší sociální psychologie. Specifika utváření vztahů ve skupině - tříleté děti si nehrají spolu, ale vedle sebe, předškoláci už si hrají spolu, zastávají role. Ve stagu pod jménem Franclová je bakalářská práce "Třída MŠ jako sociální skupina". - teoretická část Literatura: SP:
9
19. Socializace (použít i v otázce 21.) = začleňování jedince do společnosti, umění žít ve společnosti, je to celoživotní Socializace: proces: primární – v rodině; sekundární – od 3 let – škola, rodina, kontakt s vrstevníky; terciální – v dospělosti; vědomá a záměrná; nevědomá a bezděčná Socializační činitelé: – obecné sociokulturní vlivy, větší sociální skupina, malá sociální skupina Produkty socializace: – sebeuvědomění, postoje, role, sociální dovednosti, sociální motivy spontánní sociální učení nápodobou; učení klasickým podmiňováním; Sociální učení: instrumentální podmiňování – posilování; operantní podmiňování; observační učení Status: – vrozený (žena, muž), získaný, připsaný Sociální a morální vývoj. Vývoj sociálních vztahů. = proces začleňování do společnosti. Probíhá od narození do smrti. SOCIALIZACE: Vím, jak se mám chovat, rozumím chování druhých, rozumím věcem, které mě obklopují, umím je využívat, vím a umím jak být druhým a společnosti prospěšný. Cílem socializace je vřazení se do společnosti a být ve společnosti autonomní (naučit se být sám sebou, vnášet svoje požadavky). Primární probíhá od narození v rodině, spontánně i záměrně (výchova), ale Druhy socializace: nesystematická; Sekundární záměrná, systematická, probíhá (probíhá v institucích v MŠ, přizpůsobit se pravidlům skupiny), terciární (např. domov důchodců). Činitelé socializace: Lidé, prostředí. Sociální učení: nápodoba (imitace), Posilování (sociální, odměňování materiální), Mechanismy Vysvětlování a poučování, Identifikace. socializace: Literatura: SP: 20. Sociální a morální vývoj Socializace: = začleňování jedince do společnosti, umění žít ve společnosti, je to celoživotní proces Socializační činitelé – obecné sociokulturní vlivy, větší sociální skupina, malá sociální skupina Vývoj sociálních první rok – vývoj sociálních vztahů souvisí těsně s emočním vývojem, nutná vztahů: života péče blízké osoby, 6 – 8 měs.rozlišuje osoby známé a blízké 1 – 3 roky – je silně připoutáno k matce, ale již navazuje kontakty s větším počtem lidí (širší rodina), kontakty s vrstevníky 2 roky – paralelní hra Předškolní – emoční vztahy ke vzdálenějším osobám, přijímání norem, příkazů věk a zákazů, osvojování sociálních rolí, kooperativní hra, soutěživost, dominance Vstup do – sociální vztahy se prohlubují a rozšiřují školy Období – navazování vrstevnických vztahů, dospívání Dospělost Kohlberg: Stádia morálního vývoje: Prekonvenční úroveň – morálka na základě trestu a odměny, očekávání výhody nebo vyhnutí se nepříjemnostem (dobré za dobré, zlé za zlé) Konvenční úroveň – jde o splnění sociálního očekávání, morálka poslušného dítěte, morálka daná autoritou Postkonvenční úroveň – forma společenské normy, etické principy Sociální učení – podmiňování, zpevňování, observace, očekávání, imitace, identifikace - můžeme říci obecné věci o socializaci, temperament, charakter Morální vývoj - přijímání morálních norem Kohlberg: prekonvenční úroveň, konvenční úroveň, postkonvenční úroveň (vyšší princip, než je konvence - vím, že porušuji pravidla, vím, že mě za to stihne trest, ale přesto to udělám) Stádia morálního vývoje – Piaget. Literatura: SP: 21. Psychologické zvláštnosti výchovných metod Výchovná metoda: = způsob užití výchovného prostředku ve výchově Vých. prostředky: Vytýčení požadavku; Kontrola splnění; Podle výsledku – odměna, trest; Ovlivňování Emoční – pochvala, projev sympatie; Materiální – nadměrné používání škodí; Odměna: Pochvala – konkrétní, nepřehánět s pochvalou
10
Fyzické – NE; Psychické – odepření lásky – horší než fyzické; Odepření nějakého uspokojení – nepoužívat odepření základních potřeb – pohyb, jídlo…; Donucení k činnosti – práce za trest – nemotivační; Metoda přirozených důsledků – nejvhodnější – pomáhá pochopit, co učinilo a že je důležité přispět k odčinění – není to kritika a odsouzení dítěte, ale konkrétního chování; Kdy trest nefunguje – vyhrožování a nesplnění, nedůslednost, nesplnitelnost Pozitivní působení na děti. Důležitý vlastní příklad Přesvědčován í: Autoritativní; Liberální; Demokratický Styly výchovy: Výchovné metody: výchova vzorem, výchova ideálem, odměny a tresty Vše má své plus i mínus: Aby byl trest nebo odměna efektivní, musí splňovat ..... (+, -) druhy sociál. uč. Liberální, demokratický, autoritativní. Neexistuje čistý výchovný styl. Výchovné styly: Literatura: dopor.: Sociál. pg. – Helus, mertyn, Glernová SP: Trest:
22. Školní třída jako sociální skupina = stanovení skupiny zvenčí Malá formální skupina: ( dítě – dítě, dítě - uč., …) Interpersonální vztahy ve třídě: – podskupiny, přátelské dvojice, izolované dítě, oblíbené děti Vztahy ve třídě: – přátelské, neutrální, nepřátelské Vztahy: – ponižování a týrání žáků jedincem nebo skupinou Šikana: – měří vztahy ve skupinách na základě vzájemných vazeb – 5 typů Sociometrie: (hvězda, outsider, izobát, šedá eminence, antihvězda) je dáno vztahy : učitel – žák, žák – učitel, žák – žák, v MŠ uč. – uč. Sociální klima: Defenzivní, suportivní – dlouhodobý stav, snažit se, aby bylo přátelské, pozitivní, vliv prostředí Klima třídy: – proměnlivý charakter, i v průběhu hodiny Atmosféra ve třídě: – na základě dotazníků, rozhovorů – v MŠ např. s dětmi, rodiči, Zlepšování klimatu třídy: dostatečně a včas řešit konflikty, diskutovat, hry… - použít z otázky č. 18 Základní diagnostická metoda je pozorování interpersonálních vztahů skupiny. = sociometrické šetření (dítě dostane dvě kladné a dvě záporné otázky). Uděláme si METODA kolečka na papír - s kým by děti chtěly být, s kým by nechtěly být - vyjdou nám děti, SORAT se kterými by ostatní chtěly být a také ti, se kterým by nikdo nechtěl být. = dlouhodobý stav; fyzikální klima (teplo, místo)sociální klima (vztahy mezi dětmi) Klima třídy: Literatura: SP: 23. Psychologické aspekty tvořivosti žáků a její podpora = schopnost vytvářet něco nového, najít více řešení ( 10 a více odpovědí na jednu věc) Tvořivost: – několik řešení jednoho problému Divergentní myšlení: – výsledkem je vždy něco nového Tvůrčí činnost: je vždy inteligentní, vysoce inteligentní lidé mohou být naprosto nekreativní Kreativní člověk: Metody rozvíjející Formulování otázek; Asociační otázky – „Když se řekne, tak mě napadne…“; Hledat různé druhy řešení; Motivovat děti k tvořivému myšlení – všechny odpovědi jsou tvořivost: správné, odstranit strach z neúspěchu, ocenit neobvyklé řešení; V MŠ – hry, tvořivá dramatika, VV činnosti, HV činnosti, vymýšlení nedokončených příběhů… - najít si v RVP PV: Žáci se spec. vzděl. potř. – respektování věkových a indiv. zvláštností = tvůrčí činnost, která jde svou vlastní cestou. Charakteristickým znakem je Tvořivost: originalita a novost. S tvořivostí souvisí divergentní a konvergentní myšlení. (Divergentní (sbíhavé) - kolik je jedna a jedna, kdo složil symfonickou báseň Má vlast; Kovergentní (rozbíhavé)) V MŠ musíme vytvořit prostředí pro tvořivost - pocit bezpečí. Tvořivý učitel povede děti k tvořivosti. Literatura: SP: 24. Psychologické vedení problémových žáků Disociální, asociální a antisociální chování, Poruchy chování – ADHD, Problémoví žáci: Tělesné a smyslové postižení, Mentální retardace, Poruchy jako důsledek špatného sociálního prostředí.
11
Metody výchovného působení: Vedení žáka s problémy chování:
Slovní – přesvědčování, vysvětlování; Názorné – forma demonstrace, příkladů; Činnostně praktické – cvičení, hra na situace Snažit se poznat příčiny – např. nedostatek pozornosti v rodině – kompenzace nevhodným chováním, upozorňováním na sebe; Spolupráce s rodinou; Méně reagovat na nevhodné chování ( neklid, vrtění…) spíše pochvala pokud je dítě v klidu; Dodržovat respektování základních pravidel; Podporovat sebedůvěru; Nezaškatulkovávat; Pověřit nějakým úkolem, nabídnout kompenzaci, činnost, která je zaujme a potlačí nevhodné projevy chování
Individuální vzdělávací plán - najít si v RVP PV Žáci se spec. vzděl. potř. – respektování věkových a indiv. zvláštností Je důležité, zda je dítě skutečně problémové, nebo jestli já dítě vnímám jako problémové! Jedna ze zásad přístupu v MŠ je respektovat jeho individuální zvláštnosti. Problémové dítě má individuální zvláštnosti. Musíme mu poskytnout dostatek prostoru pro jeho individuální zvláštnosti (např. dostatek prostoru pro pohybovou aktivitu - dítě s ADHD). Musíme vědět, co sebou nese jeho diagnóza, co je pro něho klíčové (co mu usnadní život). Vkládám k této otázce: Týrané, zanedbávané dítě, dítě z nepodnětného prostředí: Zanedbávané dítě – dítě, u kterého rodina neuspokojuje potřeby (dítě Vymezení pojmů: špinavé, bez hyg. návyků, hladové, zapomínané v MŠ, .., rodiče o ně nejeví zájem; Týrané dítě - rodiče se vůči němu chovají s úmyslem mu ublížit, ranit či zranit; Týrání psychické (odpírání lásky, strašení, vyhrožování,…Týrání fyzické – bití, hladovění, sexuální zneužívání Syndrom zanedbávaného, týraného a zneužívaného dítěte; V chování Syndrom CAN: vykazuje specifické projevy: Úzkostnost, sklon k depresivitě, stranění se druhým, znaky fyz. násilí ..Řeší psychopatologie popisuje projevy a příčiny Prostředí chudé na podněty: Nemluví se, nejsou knížky a hračky, rodiče se Nepodnětné prostředí: dítěti nevěnují, ale jsou uspokojeny potřeby. Kompenzovat nedostačivost rodiny; Zajišťovat, respektovat a chránit práva Úkol MŠ: dítěte; Vstupovat do jednání s odborníky, úřady, iniciovat pozitivní změny v životě a prostředí dítěte. Literatura: SP: 25. Psychohygienické aspekty výchovy a vzdělávání – stav tělesné, duševní a společenské pohody Zdraví: Co ohrožuje duševní zdraví: – špatná životospráva, stres, nedostatečné sebevědomí, prostředí Jak provádíme v MŠ: Naplňování potřeb – pocit bezpečí a jistoty Životospráva – jídlo, spánek, WC, dostatek pohybu, pobyt venku Odstranit stresory – správná organizace Osobnost učitelky – prosociální chování Umožnění adaptace na MŠ – rodiče mají přístup do MŠ Nedopustit nevraživost vůči dítěti od ostatních Metody učení vhodné pro předškolní děti Rodina: Chtěné dítě; Dostatek lásky, vztahy v rodině Orientovat se ve věkových zvláštnostech dítěte, pocit bezpečí, poznání dítěte, indiv. zvláštnosti, respektování, diagnostika hodnot a stylů v rodině, (přizpůsobení se, přiměřenost, podnětnost, zákl. potřeby. Uspokojení potřeb dětí - Maslowova pyramida potřeb (děti musí být nakrmené, vyčůrané,...) Střídání činností (malé děti neudrží dlouho pozornost, mají zvýšenou potřebu pohybu) Vytváření pocitu bezpečí, respektování psychohygienických zásad, pozitivní klima, pozitivní emoční rozpoložení. Bezpečnost dítěte! Znalost věkových zvláštností každého dítěte! Diagnostika hodnot a výchovných stylů v rodině, aby se MŠ nedostala do rozporů. Literatura: SP: 26. Psychologická diagnostika a možnosti učitele Školní zdatnost žáka; Vlastnosti a chování žáka; Školní zralost; Sociální Obsahové problémy: vztahy ve třídě; Diagnostika rodinného prostředí; Problematika integrace; Žáci s poruchami učení; Žáci s LMD Pozorování dlouhodobé; Objektivní – více pozorovatelů; Individ. přístup Pravidla: Pozorování; Rozhovor; Dotazník; Analýza výsledků činnosti; Zkoušení Klinické metody: a hodnocení; Anamnéza; Sociometrické metody
12
Psychologická diagnostika je v kompetenci psychologa!!! Učitel MŠ neprovádí psychologickou diagnostiku! Je však třeba, aby se učitelka MŠ orientovala ve zprávách od psychologa. Učitelka MŠ provádí pouze pedagogickou diagnostiku. Problémové a nadané děti = děti, které něčím vybočují, ale musíme respektovat jejich individuální zvláštnosti (viz. RVP PV). NEJČASTĚJŠÍ PORUCHY U DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU. V předšk. věku není ještě vyvinutý imunitní systém dítěte - objevují se různé nemoci, alergie, které ovlivňují psychiku dítěte. Autismus, Epilepsie, DMO, (ADHD) Neučit se to ze speciální pedagogiky!!! Musíme na to nahlížet z psychologického hlediska! Literatura: Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese SP: 27. Funkce PPP Diagnózy poruch učení a chování, rady v oblasti výchovy, vzdělání, školní zralost. – psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci Odborné týmy tvoří: vymezeny Vyhláškou 72/2005 Sb. Činnosti PPP: Školní zralost; Integrace žáků s poruchou učení a chování, příprava podkladů pro integraci; Pomoc při volbě školy nebo povolání; Poradenská intervence – krizové situace, Diagnostika sociálního klimatu třídy; Individuální práce s problémovými žáky; Poskytování odborných konzultací pedagogům; Screening školní zralosti; Spolupráce se středisky výchovné péče – posouzení školní zralosti – doporučí odklad, nebo povolí o rok dříve Předškolní věk: Psychologické Kognitivní zralost – verbální vyjadřování, kresba, motorika, pozornost, posouzení školní soustředěnost, rozumové schopnosti, zrakové a sluchové vnímání, paměť a učení, zralosti: realistické chápání světa Emočně motivační zralost – kontrola afektů a impulsů, reakce na zadané úkoly, jak projevuje sebevědomí, jakou má motivaci Sociální zralost – jak se dovede zařazovat mezi vrstevníky, jak spolupracuje s ostatními dětmi, jak snáší odloučení od matky, zda se umí podřídit autoritě, jaké má sociální návyky a jak je samostatné – poruchy učení a chování, volba povolání Školní věk: – terapeutická činnost Střední šk. a učiliště: – zralost v oblasti: Fyzické, Psychická, Kognitivní (poznávací), Sociální, Emoční Školní zralost: Souvislost s biologickým zráním organismu X školní připravenost – souvislost s učením, působením sociálního prostředí. Fyzická zdatnost, vzrůst (musí unést tašku), imunita (nemocnost brzdí adaptaci na Zralost fyzická: školu), zralost CNS – odolnost vůči školní zátěži; Dříve FILIPÍNSKÁ MÍRA Dítě chce poznávat, má o učení zájem (chce umět psát, číst, počítat, ptá se na ZRALOST písmena, maluje, ..); Velký rozdíl mezi CHCE a UMÍ; Zralost vnímání, myšlení, KOGNITIVNÍ pozornosti a paměti ; sluchová a zraková analýza -1.písmeno ve slově, tvary ze (POZNÁVACÍ): kterých je domeček; soustředí se na úkol, recituje - zpívá zpaměti, vysvětlí proč prší, z čeho se dělá těsto,.., slovní zásoba, výslovnost, informace z oblasti přírody a společnosti Zralá grafomotorika: Test kresby postavy – sleduje se: Jistota tahu, proporce postavy, spojení jednotlivých částí, přítomnost všech částí těla, detaily obličeje, pět prstů na ruce Grafomotorika – propojení zraku a ruky; Neúspěch není zaostalost, ale nezralost, ne že neumím, ale nechci, ještě mě to nebaví. Úroveň socializace dítěte; Formální chování – poděkuju, požádám,….., dospělým Sociální zralost: vykám; Využívám a vím, co společnost nabízí- k čemu slouží kino, divadlo, kdo je lékař, kam jdu pro jídlo, k čemu slouží autobus Dítě dokáže zvládat školní zátěž; Podřídí se autoritě učitele, dokáže přijmout úkol, Emoční zralost: přijímá kritiku, zvládne neúspěch – pokárání, to že není nejlepší, …raduje se přijatelným způsobem z úspěchu, je si vědom, co svým chováním způsobuje ostatním, dokáže odsunout uspokojení potřeb, nepodléhá afektům, …reaguje na výzvu; VYDRŽÍ ODLOUČENÍ OD RODIČŮ, JE SAMOSTATNÉ, UNESE OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ - úzká spolupráce psychologa, vzájemná zpětná vazba; poradentství, diagnostika, Spolupráce: screeningová metoda Literatura: SP:
13
28. Vyhoření (burnout) u žáků a učitelů = ztráta energie, únava, vyčerpání, ztráta zájmu o práci, nedůvěřivost, vede ke Syndrom vyhoření: stagnaci, frustraci a apatii Nadšení; Stagnace; Frustrace – otázky typu „jaký má smysl moje práce?“ – nevidí Fáze vyhoření: výsledky; Apatie – práci dělá jen pro příjem, protože musí; Vyhoření. Odejít ze zaměstnání – mimo obor, zůstat v obor, ale jinde Kudy ven? Přehodnocení priorit – využití situace k osobnímu růstu Prevence – plánování času, přehodnocení cílů, snižování stresu – tělesné vyčerpání (chronická únava, častější nemocnost…), psychické vyčerp. Vyhoření: ( negat. postoje k sobě samému), emocionální vyčerp.( pocit bezmoci a beznaděje) – zdroje zátěže (stresory) v práci Stres: – správné dýchání, uvolnění celého těla; Psychohygiena Autogenní trénink: Stav totální psychické a fyzické vyčerpanosti; Emoční vyprahlost, strnulost; Apatie; Příznaky (klinický Deprese; Ztráta zájmu; Nechuť docházet do zaměstnání; Vyprahlost i v osob. životě obraz): Vnitřní nadšení, vysoké cíle bez schopnosti z nich slevit, neasertivita (neschopnost Příčiny: odmítnout, požádat o pomoc, ..), míra psychické odolnosti x zranitelnosti, smysl života spatřován pouze v práci, …. Vnější nepříznivé podmínky v zaměstnání (sociální – vztahy na pracovišti, fyzikální – hluk, zima, horko) nedostatečné finanční ohodnocení, přetěžování Počáteční nadšení; Stanovování vysokých, mnohdy nereálných cílů, pracovní Fáze syndromu nasazení na hranici možností; Pocit přetížení, nedostatečné pozitivní zpětné vazby; vyhoření: Negativ. psych. rozpoložení, ztráta zájmu; Apatie; Totální vyhoř. fyz. a psych. Pracovníci v pomáhajících profesích (lékaři, zdravotní sestry a pečovatelé, lékaři, Rizikové skupiny: sociální pracovníci, učitelé, ….., manažeři; Lidé v neuspokojivých partner.vztazích. Oddělování práce (vymezit si pracovní povinnosti) a osobního života; Umění Prevence: asertivity (umět odmítnout, umět požádat o pomoc); Péče o sebe sama. Téma psychopatologie; Vychází ale ze znalosti psychologie osobnosti, sociální Syndrom vyhoření: psychologie i psychologie obecné. Literatura: SP: 29. Psychologické základy výchovy a vzdělávání Učení Senzomotorické; Učení poznatků; Řešení problémů; Sociální učení Motivace Vnitřní; Vnější Pojetí PŠV v Bílé knize (je v pedagogice); vkládám ještě tuto prezentaci: Psychologie jako věda; význam studia psychologie: Věda o člověku; Patří mezi humanitní vědy; Měkká věda – nelze 100% zobecnit; Psychologie: Vyvíjela se v rámci filosofie (otázky duše); Samostatná se stává v souvislosti se vznikem psychologické laboratoře (požadavek měření – v laboratoři lze zkoumat zvuk o jaké frekvenci člověk slyší? Za jakou dobu člověk reaguje na podnět? Člověk jako celek po stránce psychické; Prožívání a chování; Psychické procesy, Předmět stavy a děje PSD; Velmi široký, proto se dělí psychologie na disciplíny, které psychologie: zužují předmět zkoumání. Základní a aplikované disciplíny; Obecná popisuje PSD; Vývojová zabývá se Struktura vývojem PSD od početí do smrti; Sociální vlivem sociálního prostředí na PSD (vliv psychologie: společnosti na jedince a opačně); Osobnosti zkoumá individuální rozdíly PSD; Psychopatologie zkoumá příčiny vzniku a projevy poruch PSD Aplikují poznatky základních psychologických disciplín na určité okolnosti Aplikované (profese, věk, prostředí,…): Pedagogická – aplikuje poznatky ….na edukační disciplíny: proces; Vojenská - aplikuje …….na prostředí armády; Klinická – aplikuje …..na nemocniční prostředí (lidé na lůžku) Pozorování; Experiment pokus, experimentální a kontrolní skupiny, pod kontrolou Metody zkoumání: všechny proměnné (podmínky) u experimentální záměrně 1 či více podmínek změním) v ps.problém etický a individualita člověka(neexistují 2 stejní jedinci); Testové metody předkládání různého podnětového materiálu, umožňuje vzájemné porovnávání výsledků; Rozhovor; Dotazníky. Instituce výzkumné, vzdělávací vysoké školy, fakulty, výzkumné ústavy, Odborná základna: psychologická společnost; Literatura a časopisy; Osobnosti Freud, Maslow, Rogers; Konference – setkání za účelem předávání odbor. Inform. na určité téma Literatura: SP:
14
1.Dítě předškolního věku s nerovnoměrným vývojem – složky bio, psycho, sociální v nerovnováze Nerovnoměrný vývoj – vrozené, vývojové, sociální: Disharmonický vývoj osobnosti – poruchy chování; Příčiny ADHD; Specifické poruchy učení SPU; Deprivace (fyzická, duševní, emoční); Neuroticismus; Autismus; Poruchy řeči. Literatura: SP: 2.Neurotické projevy Úzkostná neuróza; Panická neuróza; Fóbická neuróza; Obsedantně-kompulzivní Druhy neuróz: neuróza; Disociační neuróza – dříve označovaná jako hysterická; Hypochondrická neuróza Poruchy denní životosprávy – poruchy spánku, příjmu potravy; Tiky; Neurotické Projevy dětské návyky – dumlání prstu, kousání nehtů; Poruchy vyměšování; Mluvní neurózy – neurózy: koktavost, mutismus; Smutky, deprese, neklid. = poruchy CNS, které jsou projevem snížené adaptační schopnosti dítěte na Neurózy: prostředí, ve kterém žije. Literatura: SP: 3.Úzkostné dítě v předškolním věku Úzkost může být reálná, morální, neurotická: Separační úzkostná porucha; Fóbická úzkostná porucha; Sociální úzkostná porucha; Projevy tělesné, duševní (smutná nálada, nutkavé myšlenky..) Literatura: SP: 4.Školní zralost Výsledek zrání CNS, složky: Základní pojmy: Diagnostika školní zralosti – PPP: Literatura:
Tělesná; Rozumová; Sociální; Emoční. Motorický věk = kalendářní věk; Psychický věk = mentální; Vývojový věk = srovnání dítěte s průměrnou normou Jiráskův test školní zralosti: Test verbálního myšlení; Sluchová percepce; Zraková percepce; Řeč SP:
5.Hyperaktivita dítěte – souvislosti vývojové, výchovné Znak LMD. Není snížený intelekt, ale děti mají problémy, mohou , ale nemusejí se projevit SPU. Diagnostika až u dětí 6-10 let. V předškolním věku ještě nelze s jistotou říci, stále dochází k vývoji osobnosti. Výchovné metody: Střídání činností; Dostatek prostoru pro pohyb; Pochvala; Pověřování různými úkoly. Literatura: SP: 6.Problémy řečového vývoje Důležité je správné sluchové vnímání, zdravé řečové orgány – schopnost porozumět řeči již v 8 – 10 měs. Kojenecký věk – ve dvou letech 200 slov, primární věty ( dvouslovná spojení), projevy agramatické, Batolecí věk není vyvinut jazykový cit, zaměření na popis reality, na mezilidské vztahy – otázka proč?, učí se zejména nápodobou Předškolní věk Dyslalie – paralálie (zaměňuje za jinou hlásku), mogilálie (vynechává hlásku); Poruchy řeči: Koktavost; Brebtavost; Opožděný vývoj řeči – důvodem je mentální postižení, poruchy sluchu, nepodnětné rodinné prostředí, citová deprivace; Mutismus; Autismus – porucha komunikace Předřečový vývoj-1.rok významný, verbál a neverbál.komunikace, snaha komunikov, vztah s matkou.1.experimentace, pudové žvatlání, napodobivé žvatlání … Řečová výchova-neměla by být reduko. spontánnost, citové vztahy-povídat si.Cíl RVP-rozvoj jazyk.schop. a doved produkt. areceptivních Výslovnost – Cvič. motor. mluvidel: artikul. cv, fonem. sluch, ovládat dech, tempo intonaci, slovní zás. Artikulační cvičení: napodobování zvuků zvířat, auta, dram.hry, říkadla s určit. hláskami, slova na určité hlásky,To to zebe, Den, den, delí Fonematický sluch (pro hlásky): vnímání a přesné rozlišování významotvor. hlásek, posloucháme zvuky, rozlišujeme zvukově podobná slova, slabiky, vytleská rytmus slov a písní, počáteční slabiku, hlásku –, rytmizace básniček, Ptáčku, jak zpíváš, hra na robota, tleskni, když uslyšíš , rýmování, vymyslet slova na k.. dokon slov, slovní kopaná, . Zvuky nefonematického původu: zapojení zraku, hmatu, později jen sluch, tóny,
15
barvy zvuku,poznávání kamaráda po hlase-Ptáčku jak…, směr zvuku odkud jde Ovládach dech, tempo, intonaci: při řeči nenacvičujeme, neupozorňujeme – jsme příklade, kultivace projevu, správně sedět, vyvětráno, správný prodloužený nádech nosem – čichání ke kytce, navoně kapesní, plynulý výdech – Kašpárek spí, smát se, dělat ryby, houkání, halóó, foukání do vody,míčku, Sluchová pozornost: poslouchat mačkání, trhání papíru, otevírání dveří, hádání čím jsem udělala zvuk, hledat schovaný budík, zajíček vjamce-zašustění,na řemeslníky, har na ozvěnu,házíme o zem míči různých vel.,diferenciace DxĎ, Opožděný vývoj řeči:do 3 let prodloužená fyziologická nemluvnost, DYSLALIE-do 5 let fyziologická, do 7 prodloužená fyz.dyslálie.-sluchová vada, nerozvin.fonemat.sluch, rozštěpy, motorika Xvýslovnost,snížený intelekt-Lehká, středn těžká,těžká-tetizmus,hlásková-jednotlivé hlásky –vynechává, zaměňuje, tvořena jinde slabiková-samohlásky-výdech proud, vznikají šumy, velik.čelistního úhlu, rty, jazyk,souhlásky-BPM-rty,zuby,DTN,LRŘ-pila,zmrzlina,datel poťukávat na zuby,L-natírat strop,letadlo,motýl CZS, ČŠŽ -dásně-alveoly,ĎŤŇJ-tvrdé patroKGCH-měkké patro- kloktání, pití brčkem ,H-hrtan-vyplazování jazyka,CH-prasátko, CSZČSŽ sykavky ostré a tupéRŘ-vibranty kmitavé,čert, motor, kůň frká, foukání přes jazyk, tdnka-pozor jazyk nahoře Cvičení motori. mluvidelrty,čelist, masáž DYSFÁZIE-narušený vývoj řeči, ztížená schopnost až neschopnost verb. komunik.motorická-brambor v puse, více rozumí, méně mluví, těžkopádná řeč senzorická-receptivní porucha,problém se vnímáním, rozuměním. Příznaky: opožděn vývoj řeči, problém s výslovností, sluch. percepce, paměti, orientace, nerovnoměrný vývoj, nepoměr verbál a neverbál.komun.odstranění dělat s ním vše sluchovku i zrakovku -pozdí na obrázku, labyrinty, rozdíly,pexeso,hledat tvar, KOKTAVOST(balbuties) nedobrovolné a nekontrolovatelné narušení plynulosti řeči+klidná atmo, recitace, zpěv, vyprávění, -netrpělivost, stres, opravování, nenutit BREPTAVOST-tempo řeči- vést k pomalému tempu řeči, jít vzorem, klidné soustředění, na vše dost času rozvoj sluch. pozornosti, rozlišovat zvuky, rytmus říkadla, písničky s pohybem, upozorňovat HUHŇAVOST-porucha zvuku řeči, patologické snížení nosovosti, vrozené-úzké nosní průduchy, získanéalergie, alerg. rýma, nosní mandle, úraz MNŇ,vadné držení těla, nácvik správného dýchání, foukací hry Komunikace-Bernstein. teorie-omezený, rozvinutý-rodina,média,MŠ Logoped.prevence-primární-všech dětí, sekundární-riziková populace, terciální-trpí NSK-podpora řeči, prevence-poruchu hlasu, dyslálie, poruch učení,návyků Literatura: SP: 7.Adaptace dítěte na MŠ z pohledu psychologie vývojové, pedagogické a sociální Adaptace závisí na emočním a sociálním vývoji dítěte. Z jaké rodiny dítě přichází. Zkušenosti se setkávání s vrstevníky, dalšími dospělými. Doporučuje se postupná adaptace na MŠ. Osobnost učitelky. Časté střídání učitelek není vhodné, spojování tříd také ne. Individuální přístup a pomoc učitelky – oblékání, WC. Seznámení se s prostředím MŠ. Literatura: SP: 8.Poruchy chování Disociální, agresivní, vzdorovité chování. Poruchy chování se často vyskytují s ADHD. Porucha chování ve vztahu k rodině – je téměř nebo úplně omezeno na domov. Porucha opozičního vzdoru ODD – negativistické, nepřátelské, vzdorovité, provokativní a rušivé chování – u dětí do 9-10 let. Metody práce s dětmi s poruchami chování: Jasná a pevná pravidla; Důslednost; Vhodný vzor – dát jasně najevo, co se nám nelíbí, vhodný komunitní kruh; Při pokárání použít popis situace; Oceňovat dítě za žádoucí chování; Nevyčleňovat dítě z kolektivu; Zmírnění agresivních projevů – hry k vybití energie, relaxační techniky, muzikoterapie, arteterapie. Literatura: SP: 9.Talentované a nadané dítě v MŠ Schopnost pracovat s abstraktními symboly; Motivace – nepotřebuje výrazně motivovat; Nadané dítě: Schopnost dlouhodobé koncentrace pozornosti; Dobrá paměť; Bohatá slovní zásoba, gramatická správnost, čte v MŠ; Zvídavost; Preference samostatné práce; Schopnost vytvářet originální myšlenky, flexibilita; Hluboké zájmy nebo mnoho zájmů; Výrazný smysl pro humor. Úspěšné nadané dítě; Vysoce tvořivé nadané dítě; Nadané dítě maskující své schopnosti; Typologie nadaných dětí: „Ztroskotalé, odpadlé“ nadané dítě – stojí v opozici, protestuje proti všemu a všem; Nadané dítě s určitou vývojovou poruchou – nejčastěji s SPU; Autonomní nadané dítě – nezávislé; Rozdíl mezi bystrým a nadaným dítětem. Literatura: SP:
16
10.Emoční vývoj dítěte, některé negativně působící vlivy EQ : Sebeuvědomění – orientace ve vlastních prožitcích; Ovládání svých nálad a pocitů; Motivování sebe sama – setrvat u problému, nevzdávat se; Empatie; Angažovanost v kontaktu s jinými. Negativně působící vlivy: Rodinná výchova; Škola – osobnost učitele Literatura: SP: 11.Psychologické dopady různých druhů komunikace mezi dětmi a dospělými Osobnost učitele v komunikaci: Být autentický; Dítě jako rovnocenný partner; Vytvořit společně s dětmi pravidla; Nedělat a neříkat to, co nechceme, aby ostatní dělali nebo říkali nám; Komunikace podpůrná a rozvíjející; Dávat najevo lásku; Netrestat, ale nechat dopadnout přirozený důsledek; Reagovat emfatickou reakcí; Já výrok – pojmenování – příčina – očekávání; Nenálepkovat; Neřešit za d. problémy; Vyhýbat se neefektivním komunikač. technikám; Používat efektivní komunikač. techniky Literatura: SP: 12., 13.Způsoby výchovy v rodině – vliv na osobnostní charakteristiku dětí, současná rodina – specifika Výchovná = socializační; Emocionální; Biologická; Ekonomická. Funkce rodiny: Nezralá rodina; Přetížená rodina – konflikty, narozením dalšího dítěte, ekonomické Typy problémově problémy, starosti; Ambiciózní rodina; Perfekcionistická rodina; Autoritářská zatížených rodin: rodina; Rozmazlující rodina; Liberální a improvizující rodina; Odkládající rodina; Disociovaná rodina Složení rodiny – úplná, neúplná; Sourozenectví – velký počet dětí v rodině, Vliv charakteristik jedináčkovství, pořadí sourozenců; Vzdělání a zaměstnání rodičů; Kulturnost rodin na vývoj a vybavení rodinného prostředí; Výchovný styl a režim – taktika diktátu, osobnosti dítěte: opečovávání, nezasahování, spolupráce. Rodiny stabilizačně funkční; Rodiny s přechodnými problémy; Rodiny problémové Klasifikace rodin – např.finanční problémy; Rodiny dysfunkční – vývoj dětí je ohrožen až narušen; podle funkčnosti: Rodiny funkční – týrání, zneužívání Literatura: SP: 14.Sebehodnocení d., jeho formování – vlivy, problémy, aktuální projevy v různých situacích Uvědomění si sama sebe již v batolec. obd. Sociální zrcadlo. Sebehodnocení závislé na hodnocení jiných osob – rozdíl v hodnocení rodinou nebo ve škole. Srovnávání se staršími kamarády. Sebepojetí je vázáno na vlastnosti a kompetence – jsem hodný, šikovný. D. se považuje za takové, jakým by chtělo být. Nekritičnost a přehnaný důraz na sebe sama. Představy o bud. uplatnění – nabývá realistické. Aktivita iniciativa – potřeba něco zvládnout. Literatura: SP: 15.Sociální učení jako fenomén důležitý pro sebedeterminaci a motivaci dětí, sociální vzory v užším a širším sociálním prostředí Sociální posilování odměna x trest; Nápodoba; Identifikace; Přesvědčování Sociální učení druhy: Užší sociální prostředí – rodina; Širší sociální prostředí – MŠ – učitelka, ostatní Sociální vzory: děti, další zaměstnanci MŠ; Vzory mohou být i negativní. Literatura: SP: 16.Patologické projevy ve vývoji osobnosti – nauka zabývající se příznaky duševních chorob Psychopatologie: Genetické; Prenatální – nemoc matky v průběhu těhotenství (zarděnky..) Příčiny: Perinatální – porod je pro dítě trauma, těžký porod, předčasně naroz. děti, přenošené a nedonoš. d.; Postnatál. – choroby, úrazy, traumata, infekce, intoxik. Primární – odstranění zátěžových situací; Sekundární depistáž, vyhledávání Prevence: osob; Terciální – snižuje následky, léčba Druhy: Neurózy: – depresivní, fobická, řeči; Neurastenie – somatické obtíže; Psychastenie – psychické problémy – fobie, vtíravé myšlenky; Hysterie – hlavně v emoč.obl. Psychózy: Paranoia; Schizofrenie – paranoidní, hebefrenní, katatonní, simplexní, reziduální Parafrenie – bludy a halucinace; Emoční poruchy – maniodeprese, endogenní deprese; Poruchy osobnosti Poruchy Vliv postižení CNS; Rizikové děti – děti starších matek, děti s nízkou porodní u dětí: váhou, děti předčasně narozené Literatura: SP:
17
18
