Ekonomický vývoj Číny od 90. let

stáhnuto z http://josef.bares.name

kontakt na autora: [email protected]

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod

Název bakalářské práce:

Ekonomický vývoj Číny od 90. let

Vypracoval: Josef Bareš Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Lenka Adamcová, CSc.



Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Ekonomický vývoj Číny od 90. let“ jsem vypracoval samostatně.

Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze, dne 12. května 2005

Podpis

-2-



Obsah Seznam grafů ...................................................................................................................... 4 Seznam tabulek ................................................................................................................... 4 Úvod.................................................................................................................................... 5 1 Přehled politického vývoje ........................................................................................... 6 2 Čínská ekonomika....................................................................................................... 10 3 Strukturální charakteristika......................................................................................... 17 3.1 Zemědělství........................................................................................................... 17 3.2 Průmysl (podniková sféra).................................................................................... 20 3.3 Služby ................................................................................................................... 25 3.3.1 Banky a finance............................................................................................ 26 3.3.2 Trh cenných papírů ...................................................................................... 27 3.3.3 Média ........................................................................................................... 30 3.4 Veřejný sektor....................................................................................................... 32 3.4.1 Veřejné finance ............................................................................................ 32 3.4.2 Sociální politika ........................................................................................... 35 3.4.3 Podnikatelská kultura a ideologie ................................................................ 37 4 Postavení v mezinárodních ekonomických vztazích .................................................. 39 4.1 Obchodní bilance .................................................................................................. 41 4.2 Přímé zahraniční investice .................................................................................... 44 4.3 Čínské investice v zahraničí.................................................................................. 48 4.4 Čína a WTO .......................................................................................................... 49 Závěr ................................................................................................................................. 52 Použitá literatura: .............................................................................................................. 54

-3-



Seznam grafů Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf

1 – Meziroční růst HDP .......................................................................................... 10 2 - Kurz RMB/USD, průměry za roční období ....................................................... 13 3 – Inflace: změna indexu spotřebitelských cen...................................................... 14 4 - Nezaměstnanost.................................................................................................. 16 5 - Vývoj kapitálové struktury čínských firem obchodovaných na burze .............. 28 6 – Index cen akcií “A” na Shanghajské burze ...................................................... 29 7 – Veřejný dluh a jeho složení ............................................................................... 34 8 – Státní příjmy a výdaje jako procento HDP........................................................ 34 9 – Podíl hlavních čínských exportních trhů ........................................................... 43 10 - Otevřenost čínské ekonomiky ......................................................................... 44 11 – Roční objemy čistých přímých zahraničních investic .................................... 45

Seznam tabulek Tabulka 1 – Systémy zdravotní péče v Číně ................................................................... 37 Tabulka 2 – Export, import a saldo výkonové bilance ................................................... 41 Tabulka 3 - Struktura čínského vývozu za období 1990 - 2000 ...................................... 42

-4-



Úvod Mnoho pohledů v dnešním světě se upírá na Čínskou lidovou republiku (dále jen Čína), zemi v mnoha ohledech jedinečnou a zvláštní. Jedinečným je dynamický vývoj, kterým Čína v posledních desetiletích prochází. Celé dvacáté století bylo pro Čínu a její obyvatele stoletím velkých zvratů, tak jako pro mnoho zemí světa postižených dvěma světovými válkami. Rozdílem je, že pozitivní vývoj hospodářství na sebe v Číně nechal čekat až do konce sedmdesátých let. Zvláštností Číny je její vyjímečně dlouhá historie a z ní vyplývající tradice a mentalita. Čína je zemí mnoha rozporů pramenících z obrovské rozlohy a populace. Politický systém je dnes jeden z mála, který nese název „komunistický“, přičemž se však jedná o směsici různých přístupů vycházejících z čínských tradic a komunistické ideologie s tržními „kapitalistickými“ metodami. Ve své práci se budu snažit podat ucelený obraz vývoje čínské ekonomiky v devadesátých letech dvacátého století a na počátku nového tisíciletí. Není samozřejmě možné zmínit se o všech událostech, a tak se alespoň budu snažit zmínit vše, co je dle mého názoru důležité. Na počátku práce uvedu stručnou charakteristiku širšího politického vývoje. Nesmíme zapomínat, že i tržní reformy byly iniciovány především se záměrem posílení pozice komunistické strany (skrze zlepšení ekonomiky). Veškeré změny jsou tedy silně závislé na přínosech a nákladech v té podobě, jak je vnímá vedení komunistické strany. Následuje popis vývoje hlavních ukazatelů čínské ekonomiky, především vývoj HDP, inflace, trendy v zaměstnanosti a nezaměstnanosti obyvatel. Dále je práce strukturována podle sektorů národního hospodářství (primární, sekundární, terciální). U primárního sektoru se soustředím na postihnutí hlavních trendů v zemědělství, u sekundárního sektoru identifikuji hlavní skupiny podniků dle jejich vlastníků a u terciálního sektoru po všeobecné charakteristice následuje přehled bankovnictví, finančních trhů a krátký odstavec věnovaný masovým médiím.

-5-



Charakteristika je doplněna o popis změn ve veřejné sféře, s částmi věnovanými vývoji veřejných financí, sociální oblasti (penzijní systém, zdravotnictví) a proměnám čínské „tržní ideologie“. Zbývající část práce se věnuje zahraničním ekonomickým vztahům Číny. Je podán celkový přehled, po němž následuje charakteristika obchodní bilance a vývoj přímých zahraničních investic. Práce je uzavřena částí věnovanou vstupu Číny do Světové obchodní organizace (WTO), který je vyvrcholením vývoje v devadesátých letech a jasně naznačuje směr, kterého se bude Čína držet v desetiletí následujícím.

1 Přehled politického vývoje Ekonomické reformy započaté Deng Xiaopingem koncem sedmdesátých let 20. století si kladly za cíl vytvořit „socialistickou tržní ekonomiku“, ve které je pod dohledem státu umožněno jednotlivcům interagovat v tržním prostředí, a takto stimulovat výkonnost hospodářství. Reforma změnila podobu zemědělství, kde byl zaveden systém samozodpovědnosti, který znovu umožňoval jednotlivým rodinám samostatně hospodařit na určitém od státu pronajatém území. V průmyslovém odvětví se reforma týkala změn v řízení státních podniků (smluvní zodpovědnost managementu) a podmínek jejich hospodaření. Nastal též prudký rozvoj nestátního sektoru (družstva a samostatní živnostníci). Během osmdesátých let přetrvávaly velmi polarizované pohledy, ve kterých komunismus ostře kontrastoval s principy tržní ekonomiky a demokracie, které začaly jako následek otevírání se světu přicházet do Číny. Konzervativní část komunistické strany, která se na reformy dívala s podezřením během osmdesátých let iniciovala několik kulturních kampaní proti „buržoazní liberalizaci“. 1 Na XIII. sjezdu komunistické strany (1987) Deng Xiaoping oficiálně odstoupil, avšak až do své smrti v roce 1997 si zachoval významné postavení na politické scéně. Důležitější však byla skutečnost, že nově vybraní představitelé byli Dengovi chráněnci. 1

MICROSOFT ENCARTA 99 DELUXE EDITION (CD-ROM), heslo “China”

-6-



Změny v ekonomickém systému a uvolnění prostředí následované přílivem nových myšlenek způsobily problémy, které vyvrcholily koncem osmdesátých let. Došlo k „přehřátí“ ekonomiky, jenž mohlo být následkem příliš rychlé implementace některých reforem, a to přesto, že se při reformách vždy postupovalo gradualisticky, a z nezkušenosti s novým směrováním ekonomiky. Současně rostla nespokojenost městských obyvatel, především intelektuálních vrstev a studentů, kteří se cítili být ponecháni stranou při provádění reforem (reformy byly nejprve provedeny v zemědělství). Prudká inflace a rostoucí korupce byly dalšími příčinami, které vedli ke vzniku nepokojů v roce 1989.2 Tyto nepokoje byly pod dohledem premiéra Li Penga a s Dengovou podporou tvrdě potlačeny. Tím byly některé politické otázky odloženy na později a následující období bylo obdobím politické stability, kdy mohla být veškerá energie věnována na prohlubování ekonomických reforem. Protesty měly za následek změny ve vedení3. O své postavení přišli ti funkcionáři, kteří neprokázali dostatečnou loajalitu a nebyli schopni „efektivně“ vyřešit krizovou situaci. Na jejich místa nastoupili vedoucí činitelé, kteří řídili reformy ve velkých čínských městech během osmdesátých let a kteří se osvědčili při řešení krizové situace protestů. Takovými byli například Jiang Zemin a Zhu Rongji4. Byl zachován směr vytyčený Deng Xiaopingem a vedoucí pozice získali politici, kteří byli nakloněni pokračování ekonomických reforem, avšak k politickým reformám se stavěli konzervativně. XIV. sjezd komunistické strany Číny v říjnu 1992 tento stav potvrdil: oficiálně byl ustanoven přechod k tržnímu hospodářství („socialistická tržní ekonomika“), avšak žádné politické reformy nebyly připuštěny.

2

Loopsided in Beijing. Wall Street Journal Europe. 15 - 17 November 2002. s. A6 Například Zhao Ziyang, dřívější Dengův chráněnec, prokázal příliš mnoho sympatií s demonstranty na Náměstí nebeského klidu (Tiananmen) byl zbaven své funkce generálního tajemníka komunistické strany. Nahradil ho Jiang Zemin, který byl v roce 1993 na zvolen prezidentem. 4 Zhu Rongji měl od roku 1993 na starosti ekonomickou agendu. Úspěšně „zchladil“ přehřátou ekonomiku, podporoval další restrukturalizaci státních podniků a podílel se na jednáních o vstupu Číny do WTO. Jeho ekonomické úspěchy mu přinesly post premiéra v roce 1997. (Leadership Changes. BBC News [online]) 3

-7-



Po zkušenostech z osmdesátých let byl zaveden přísnější dohled nad disidenty 5 a především snaha všechny „nebezpečné“ informace před veřejností vůbec nezmiňovat. Mnoho disidentů emigrovalo. Význam pro relativně pokojný vývoj Číny v devadesátých letech měla stabilita a růst pod přísným dohledem státního aparátu. Byly překonány pochybnosti a obavy z období přelomu osmdesátých a devadesátých let a společně s „poučením se“ z chyb Tiananmenu bylo dosaženo i stability politické. Reformy a ekonomický růst vytvořily nové příležitosti pro vzdělané lidi (iniciátoři protestů v roce 1989). V oblasti politického systému nedošlo k žádným institucionálním změnám a přetrvávaly represe, avšak tržní motivace vedla k tomu, že lidé ztratili zájem přímo kritizovat režim a spíše se soustředili na aktivity, které rozšiřovaly pluralitu společnosti a současně jim přinášely přímé ekonomické užitky.6 Když vláda v roce 1992 dala oficiálně zelenou tržnímu hospodářství, zbavila tím podnikatelskou činnost negativního stigmatu, který ji provázel po minulou dekádu. Lidé měli více zkušeností s podnikáním než v minulé dekádě a do Číny přišlo mnoho velkých zahraničních firem, které vytvořily nové pracovní příležitosti. Devadesátá léta ale současně přinesla těžkosti pracovníkům ve státních podnicích v městech. Dolehla na ně restrukturalizace, která znamenala propouštění zaměstnanců a i uzavírání celých podniků. Dalším problematickým místem byl venkov, kde růst životní úrovně zaostával za městy. Do měst přicházelo stále více levných pracovních sil z venkova. Počet protestů a stávek prudce vzrostl. 7 Tyto nepokoje však mají lokální charakter a týkají se manuálních pracovníků. Vrstva intelektuálů, která byla hybnou silou protestů koncem osmdesátých let, nyní využívá možností naskytujících se v rostoucí ekonomice k seberealizaci a nemají zájem na radikální změně systému. Není tudíž nikdo, kdo by nespokojené občany sjednotil a koordinoval při uskutečňování protestů.

5

V osmdesátých letech bylo například časté, že vláda v novinách publikovala články kritizující výroky některých disidentů a tak je vlastně nepřímo popularizovala. 6 ZHAO, Dingxin: China’s Prolonged Stability and Political Future. In: Journal of Contemporary China 10(28), Carfax Publishing, 2001. s. 435 7 CRUZ, Elfren Sicangco: Framework. BusinessWorld, Manila: October 22, 2002. s.1

-8-



Nespokojenost pracovníků v devadesátých letech směřuje spíše proti konkrétním podnikům a jejích managementu. Vláda zde vystupuje spíše jako prostředník.8 V devadesátých letech byl dokončen přechod moci od starší ke mladší generaci politických vůdců. Jejich cílem je optimalizace ekonomiky při zachování politického status quo. V roce 1997 umírá Deng Xiaoping. Jiang Zemin, který od roku 1993 zastává funkci prezidenta je v roce 2003 na XVI. sjezdu komunistické strany vystřídán Hu Jintaem. V roce 2004 se Jiang Zemin vzdává svého posledního postu vrchního velitele armády, čímž je předání moci do rukou Hu Jintaa dokončeno. Sebevědomí Číně dodalo navrácení Hongkongu pod čínskou správu v roce 1997 a Macaa v roce 1999. Ekonomický význam Hongkongu je pro Čínu obrovský. Skrze Hongkong přitéká do Číny přibližně polovina PZI a je velmi významným exportním kanálem. Ekonomická výkonnost, respektive významnost, Macaa je menší než u Hong Kongu (HDP v roce 2001: Hong Kong: 162 mld. USD, Macao: 6 mld. USD), Problémem Číny je prázdný prostor, který vzniká mezi ideologií představovanou komunistickou rétorikou a tržní realitou. Legitimita vlády založená na komunistické ideologii se v současné situaci ztrácí svoji přesvědčivost. Dočasně jsou ideologické argumenty nahrazovány argumenty ekonomického růstu a prosperity. Sebevědomí Číny stoupá s ekonomickými úspěchy, které potvrzují správně zvolenou cestu transformace socialistické ekonomiky. Tento argument je uváděn v souvislosti s vývojem v Rusku, kde bylo možné pozorovat, že po pádu komunismu západní svět nebyl příliš horlivý s poskytováním transformační pomoci Rusku. Mocnosti se spíše snažily o co největší oslabení jeho hegemonie na světové scéně. „Ideologie ekonomického růstu“ však může být riskantní v období krize, kdy vláda přichází o důvod své legitimity, avšak neexistuje žádná opozice, která by ji mohla nahradit, a odstranit tak pnutí vznikající mezi nespokojeným obyvatelstvem.9

8

ZHAO, Dingxin: China’s Prolonged Stability and Political Future. In: Journal of Contemporary China 10(28), Carfax Publishing, 2001. s. 435 9 Více o čínské společnosti a ideologii viz oddíl 3.4.3.

-9-



2 Čínská ekonomika Pokud se podíváme na ekonomický růst Číny od počátku reforem od konce sedmdesátých let (viz Graf

1), lze si všimnout cyklického vývoje. Po boomu

osmdesátých let dochází koncem dekády k recesi. Překotný růst a neobyčejně vysoká inflace si vynutily silně restriktivní politiku (především restrikce úvěrových kanálů státních bank). Klesly ceny nemovitostí, dlužníci nebyli schopni splácet úvěry a mnoho lidí ztratilo zaměstnání.10 Během devadesátých let lze znovu pozorovat podobný cyklický vývoj. Prudký vzestup po přijetí stimulativních opatření a pak pokles, který je v devadesátých letech mnohem pozvolnější, než tomu bylo u minulého průběhu cyklu. Je také třeba poznamenat, že i v obdobích „krize“ dosahuje meziroční růst HDP pozitivních hodnot (minimální hodnotou je 3,8 % v roce 1990). Graf 1 – Meziroční růst HDP 16 14 12

%

10 8 6 4 2

19 80 19 81 19 82 19 83 19 84 19 85 19 86 19 87 19 88 19 89 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04

0

zdroj: Světová Banka: World Development Indicators Online. http://devdata.worldbank.org/dataonline/

Pro oživení ekonomiky vláda v roce 1990 přijala balíček stimulativních opatření obsahující uvolnění omezení na poskytování úvěrů, zvýšení zemědělských cen a devalvaci měnového kurzu. 11 Stimulativně rovněž působily zvýšené vládní výdaje na infrastrukturu a energetické projekty, například stavba přehrady Tři Soutěsky na Dlouhé 10 11

CHANDLER, Clay: Why China Won’t Hit a Wall. New York: Fortune, May 17, 2004, Vol.149, Issue 10. China: Overcoming Rural Poverty. Washington D.C.: The World Bank, 2001, s.16

- 10 -



řece (Chang Jiang) zahájená v roce 1993. Došlo také k obnovení procesu reforem, který byl v období krize koncem osmdesátých let zastaven. Počínaje rokem 1992 úroveň růstu HDP znovu přesáhla 10 %. Růst však s sebou znovu přinesl některá negativa, kterými byla zvýšená inflace, mimo jiné zvýšení cen u nejdůležitějších zemědělských surovin, přemíra poskytování úvěrů a zvýšení dovozů, které vedlo k negativnímu saldu obchodní bilance. Reakcí bylo zpřísnění podmínek poskytování úvěrů pro banky a kontrola nových investic, které vedly za pokračujících strukturálních reforem k pozvolnému zpomalování ekonomiky. Na rozdíl od dřívějších opatření vláda tentokrát měla k dispozici jak administrativní, tak i tržní opatření jako například změnu úrokové míry. Během roku 1996 byla ekonomická situace stabilizována. Pokles tempa růstu však ještě pokračoval, a to pod vlivem jak vnitřních, tak vnějších faktorů. Byla dokončena etapa bankovních reforem, která stanovila státním bankám přísnější pravidla pro poskytování úvěrů. Provinční vlády ztratily možnost úvěrovat upřednostňované podniky a bankovní manažeři byli postaveni pod hrozbu, že za neobytné pohledávky budou osobně zodpovědní. To vedlo k mnohem opatrnějšímu poskytování úvěrů a následnému omezení investiční dynamiky. Státní podniky v městech trpěly nadbytečnými kapacitami a mnoho z nich vykazovalo ztráty. Restrukturalizace podniků a některých vládních úřadů zvýšila počet nezaměstnaných v městech. Ve venkovských oblastech příjmy klesaly v důsledku snižujících se cen za zemědělské výrobky (odrážející vývoj na světových trzích). Tendence v městech i na venkově vykazovaly sklon ke snižování agregátní poptávky v důsledku zvýšené nejistoty domácností. Z vnějšku působila asijská finanční krize (1997), která přispěla k poklesu dynamiky čínské ekonomiky, avšak její vliv byl daleko méně závažný než u jiných asijských zemí. Ve srovnání se zeměmi nejvíce postiženými krizí12 je totiž Čína v oblasti finančních toků ještě velmi uzavřenou ekonomikou. Vláda reagovala zvýšenými výdaji (infrastruktura, platy úředníků)

a mírně expanzivní

monetární politikou. 13 V roce 1999 začaly být patrné výsledky vládních stimulací a spotřeba se stabilizovala.

12 13

Indonésie, Thajsko, Malajsie, Jižní Korea, Filipíny East Asia: Recovery and beyond. Washington D.C.: The World Bank, 2000 s.10

- 11 -



Počátkem nového tisíciletí se tempo růstu znovu zvyšuje. V roce 2003 dosahuje 9,1 %. Znovu rostou obavy o „přehřátí“ ekonomiky. Tato tendence je podporována i přílivem spekulativního kapitálu v očekávání (horlivě diskutované a stále odkládané) revalvace čínské měny (RMB), která je v současné době stále ještě napojena de facto pevným kurzem na americký dolar. Kondice čínské ekonomiky se ale zatím zdá být lepší než na počátku devadesátých let. Vstup do WTO otevřel nové exportní trhy. Probíhající dekonstrukce státních podniků a pokračující přesun pracovních sil do měst vytváří poptávku po bytech. 14 A na rozdíl od počátku devadesátých let, je inflace pod kontrolou. Vládní činitelé po předchozích zkušenostech k situaci přistupují daleko opatrněji a citlivou regulací investic v problémových odvětvích, jakými jsou nemovitosti nebo ocelářství, se snaží předejít příliš rychlému růstu. Bylo by dobré zde zmínit názor některých autorů, že čínské statistiky HDP nepodávají reálný obraz skutečného vývoje ekonomiky. Poukazují na rozpory mezi ekonomickými a fyzickými statistikami15 (např. poměr růstu spotřeby energie a růstu HDP ve srovnání se stejným ukazatelem u jiných ekonomik) nebo na externality a pozůstatky plánovaného hospodářství 16 (např. škody na životním prostředí a produkce neprodejných zásob státními podniky). Absolutní hodnoty ukazatelů je tedy vhodné brát s opatrností. Statistiky mohou být nepřesné a i kdyby byly přesné, je otázkou, nakolik je možné porovnávat hodnoty agregátních ukazatelů vyspělých tržních ekonomik s rozvojovými zeměmi, vzhledem k rozdílné struktuře národního hospodářství. Dále krátká poznámka k vývoji kursové politiky. Po většinu osmdesátých let Čína používala fixní kurz, který však byl často devalvován v souladu s ekonomickým vývojem. Mezi lety 1998 a 1993 byl zaveden duální směnný kurz. Existoval státní fixní kurz, avšak současně vznikla swapová centra, ve kterých vývozci, dovozci a jiné subjekty s příjmy 14

CHANDLER, Clay: Why China Won’t Hit a Wall. New York: Fortune, May 17, 2004, Vol.149, Issue 10. RAWSKI, Thomas: Measuring China’s Recent GDP Growth: Where Do We Stand? Working Paper, University of Pittsburgh, August 2002. Citováno v KOHOUT, Pavel: Čína, investice a růst ekonomiky. Mezinárodní Politika 9/2004. s.10 16 YEH, K.C.: China’s Economic Growth: recent trends and prospects. In: WOLF, Charles - CHEN Shuxun: China, the United States, and the Global Economy. Santa Monica, CA, Rand Corporation. Citováno v: STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s. 62 15

- 12 -



nebo výdaji v cizí měně obchodovali zahraniční měny za tržní kurz. Tržní kurz silně deprecioval a fixní kurz se stal výrazně nadhodnoceným. V roce 1994 byl fixní kurz devalvován a sjednocen s kurzem ve swapových centrech. Kursový systém byl oficiálně přeměněn na řízený floating, avšak de facto byl udržován fixní kurz (8,27 RMB/USD) k USD. 17

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 19 8 19 0 81 19 8 19 2 83 19 8 19 4 8 19 5 8 19 6 87 19 8 19 8 89 19 9 19 0 9 19 1 92 19 9 19 3 94 19 9 19 5 9 19 6 97 19 9 19 8 99 20 0 20 0 01 20 0 20 2 03 20 0 20 4 0 20 5 06

Kurs RMB/USD

Graf 2 - Kurz RMB/USD, průměry za roční období

zdroj: Economist Intelligence Unit: EIU Country Data. http://www.countrydata.bvdep.com/cgi/template.dll?product=101

Inflace (viz Graf

3) v minulosti, obecně řečeno, kopírovala tendence růstu HDP s

přibližně jedno až dvouročním zpožděním. V roce 1988 se Čína potýkala s nejsilnější inflací za několik desetiletí. Za příčiny této inflace se uvádějí expanzivní státní politika v úvěrové oblasti, která byla reakcí na nutnost financování plánovaných investic při klesajících příjmech. Pokles příjmů byl následkem snížení zisků státních podniků, který byl způsoben růstem cen vstupů a částečným odstraněním překážek nestátního sektoru. Masivní podpora úvěrů souvisela se snahou udržet vysoká tempa růstu ekonomiky, která byla v osmdesátých letech tažena prudkým rozvojem spotřebitelského průmyslu. Nerovnováha byla způsobena také tím, že výroba spotřebních výrobků (barevné televize, ledničky atd.) byla závislá na dovozu komponentů. Cenová hladina vzrostla následkem

17

WANG, Tao: Exchange Rate Dynamics. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2004. s.21

- 13 -



zdražení průmyslových výrobků, které bylo způsobeno nedostatkem energie a surovin. 18 Po prudkém růstu koncem osmdesátých let (inflace okolo 20 % v roce 1988) se inflaci podařilo stlačit na nižší úroveň, avšak po ekonomickém oživení v roce 1992 se z odpovídajícím zpožděním ekonomika znovu dostala pod inflační tlaky. V roce 1993-1994 inflace mírně přesáhla úroveň inflace z konce osmdesátých let. Reakce vlády však byla včasnější než v minulém případě a pomocí citlivých zásahů se inflaci podařilo stlačit na velmi nízkou úroveň (počínaje rokem 1997 inflace nepřesahuje 3 % ročně). Inflaci se tedy daří držet v jednomístných číslech i přes pokračující dynamický vývoj celé ekonomiky. Na konci devadesátých let dokonce dochází k mírné deflaci. V roce 2004 inflace poprvé znovu mírně roste nad tři procenta.19 Graf 3 – Inflace: změna indexu spotřebitelských cen 30 25 20

%

15 10 5

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

-5

19 88

19 87

0


Vývoj zaměstnanosti v devadesátých letech byl ve znamení zpomalení celkového přírůstku nabídky práce, následek populačního plánování v osmdesátých letech, a prudkého zvýšení poptávky po práci v souvislosti s ekonomickým růstem a liberalizací regulačních opatření. 18

BEREWICK, Robert - WINGROVE, Paul: China in the 1990s, Revised Edition. London, MacMillan Press LTD 1999, str. 151 19 BIANCHI, Federica: China’s Overhaul of Farm Sector Will Continue. Wall Street Journal Europe, Februrary 1, 2005. s.M8

- 14 -



Ve venkovských oblastech rostl počet zaměstnaných v družstevních, soukromých a individuálně vlastněných soukromých podnicích. Zatímco zaměstnanost ve venkovských kolektivně vlastněných podnicích kopírovala vývoj makroekonomického cyklu, zaměstnanost v soukromých a individuálně vlastněných podnicích průběžně rostla po celá devadesátá léta.20 Význam tohoto druhu podniků ve venkovských oblastech tedy roste. Dalším výrazným trendem je zvyšování počtu migrujících pracovníků (venkovské obyvatelstvo, odcházející do průmyslových oblastí měst za prací). Jedná se o flexibilní pracovní sílu, která je ochotná pracovat za méně peněz a za horších podmínek než obyvatelé měst. Celkové náklady na migrujícího pracovníka jsou čtvrtinou nákladů na místního, městského pracovníka. 21 Migranti tak zostřují konkurenci na trhu práce v městech a mzdy tudíž zůstávají nízké. Během svého pobytu mimo domov posílají zpět domů peníze a po návratu často využívají nabytých peněz, zkušeností a kontaktů k investicím nebo založení vlastních malých podniků. Jejich diskriminace vzhledem k privilegovanému městskému obyvatelstvu však vytváří sociální tlaky a narůst problémů v příměstských oblastech. Migrace za prací je ovlivňována ekonomickým cyklem a poptávkou po práci v městech. Dlouhodobý trend přílivu pracovních sil do měst je rostoucí. Procento zaměstnaných v zemědělské produkci má dle oficiálních statistik tendenci se snižovat (53,5 % z celkového počtu zaměstnaných v roce 1990, 47 % v roce 2000), avšak vzhledem k provázanosti venkovských družstevních podniků a zemědělství jsou krátkodobé trendy nejednoznačné. V obdobích vysokého ekonomického růstu (roky 1992, 1993) se pracovní síla přelévá do oblasti průmyslové produkce. Podle některých propočtů 22 však v tomto období množství pracovníků v zemědělství rostlo, a do díky liberalizaci obilné politiky a následné orientaci na produkty více náročné na práci (ovoce, zelenina, živočišná výroba, rybářství). Růst cen zemědělských produktů a rozšíření volného trhu umožnily rozšíření produkce o plodiny s vyšší hodnotou, a to vyvolalo růst 20

China: Overcoming Rural Poverty. Washington D.C.: The World Bank, 2001. s.24 SO, Alvin Y,: Guest Editor’s Introduction. In: The Chinese Economy, vol.35, no.3, May-June 2002. s.11 22 RAWSKI, Thomas, MEAD, Robert W.: On the Trail of China’s Phantom Farmers. In: World Development 26(5), 1998. s. 767-781 21

- 15 -



počtu zaměstnaných v zemědělském sektoru. Zemědělskou produkci a práci ve venkovských podnicích je tedy třeba vnímat spíše jako spojené nádoby, ovlivňované ekonomickým cyklem. Nezaměstnanost po celé období rostla. Příčinou je restrukturalizace státních podniků. Například mezi lety 1998 a 2002 přišlo o práci 24 milionů zaměstnanců státních podniků, což je přibližně 10 % všech městských pracovníků.

23

Určení skutečné míry

nezaměstnanosti je však obtížné. Oficiální statistiky pro rok 2003 udávají hodnotu 4,3 % v městech, což by bylo v mnoha jiných zemích považováno za plnou zaměstnanost. Do této hodnoty nejsou započítáni migrující pracovníci ani zaměstnanci podniků, které už zastavily výrobu, ale ještě nezbankrotovaly. Problém skryté nezaměstnanosti, respektive podzaměstnanosti, na venkově oficiální statistiky též neberou v potaz. Na druhou stranu tzv. „nezaměstnaní“ často neoficiálně pracují. Odhady skutečné míry nezaměstnanosti jsou rozdílné. Nejvíce pesimistický odhad poskytuje organizace RAND, která hovoří o čísle 23 %. Skutečná situace asi bude někde mezi oficiálními 4,3 % a 23 %. Většina zdrojů ji odhaduje na 8 % - 9 %. O vývoji nezaměstnanosti dle několika alternativních odhadů podává přehled Graf 4. Graf 4 - Nezaměstnanost 12

Celková nezaměstnanost, odhad OECD

10

%

8

Nezaměstnanost ve městech, National Bureau of Statistics of China

6 4

Celková nezaměstnanost, odhad a prognóza EIU

2

19 8 19 9 90 19 9 19 1 9 19 2 93 19 9 19 4 95 19 9 19 6 97 19 9 19 8 99 20 0 20 0 01 20 0 20 2 03 20 0 20 4 0 20 5 06

0

zdroje: National Bureau of Statistics of China: China Statistical Yearbook 2004. http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/yb2004-e/indexeh.htm, Economist Intelligence Unit: EIU Country Data. http://www.countrydata.bvdep.com/cgi/template.dll?product=101, DSI Data Service & Information: OECD Statistics. http://195.145.59.167/scripts/LogIn.dll/login?lg=e 23

Unemployment Concerns. Asia Monitor: China & North East Asia Monitor, Jan2005, Vol.12, Issue 1. s.3

- 16 -



Nezaměstnanost se stává i významnou politickou záležitostí. Přibývá protestů zaměstnanců, kteří se domáhají nevyplacených mezd a odstupného. Vyšší zaměstnanost pro vládu také znamená vyšší výdaje na sociální zabezpečení. V roce 2002 výdaje na sociální zabezpečení vzrostly na 5 % celkových rozpočtových výdajů z 1,9 % v roce 2000.24

3 Strukturální charakteristika Současná Čína je zemí velkých rozporů. Vedle sebe koexistují tři diametrálně odlišné sektory: zastaralý agrární systém (převážně manuální zemědělská výroba), průmyslový sektor (státní podniky podporované státem, vyrábí mnohdy neefektivně a často znečisťují životní prostředí) a moderní sektor (podniky se zahraniční účastí, odvětví nových technologií, atd.). Dominance jednoho ze zmíněných sektorů je považován za typický pro určitý stupeň vývoje národní ekonomiky. Agrární sektor, ve kterém je stále zaměstnána přibližně polovina populace, odkazuje k tradiční struktuře ekonomiky. Průmyslový sektor s rostoucím podílem na HDP táhne ekonomický růst a odkazuje na industrializační typ růstu. Je patrný rozdíl mezi státními podniky, zatížené dědictvím z minulých dekád, a novými soukromými podniky fungujícími čistě na tržních principech. Sektor služeb (nové technologie, telekomunikace, outsourcing výzkumu) zatím nehraje tak významnou roli, ale jeho význam jednoznačně roste. Podívejme se nyní důkladněji na jednotlivé sektory.

3.1 Zemědělství Zemědělství, kde je v Číně zaměstnáno přibližně polovina všech pracujících obyvatel, byla jednou z prvních oblastí, které se dotklo reformní úsilí. Není divu, vždyť v té době v primárním sektoru pracovalo skoro 3/4 zaměstnaných. Půda byla „dekolektivizována“, jednotlivým rodinám byla pronajmuta pole podle velikosti domácnosti a byl zaveden systém smluvní zodpovědnosti. Vznikly rodinné jednotky hospodařící na státem pronajaté půdě. Zemědělská produkce byla vykupována státními podniky podle kvót stanovených centrálním plánem. Přebytky mohli zemědělci prodávat na volném trhu. 24

Unemployment Concerns. Asia Monitor: China & North East Asia Monitor; Jan2005, Vol. 12 Issue 1. s.4

- 17 -



Vláda podporovala růst zemědělské produkce s cílem dosáhnout soběstačnosti v produkci obilovin. S tímto dědictvím zemědělství vstupovalo do devadesátých let. Pokračující zvyšování produkční kapacity počátkem devadesátých let vyústilo v převis nabídky po obilovinách nad poptávkou, klesaly tržní ceny. Reakcí vlády bylo posílení cenové kontroly. V letech 1994 a 1996 byly zvýšeny výkupní ceny obilí a v roce 1997 byla zavedena další opatření, mimo jiné tzv. „ochranná cena“, pokrývající náklady a malý zisk. Tato protekcionistická opatření na podporu zemědělců byla v rozporu s poptávkou. Produkční kapacity obilovin byly udržovány na stálé úrovni, zatímco u jiných produktů (např. olejniny) nabídka nestačila pokrývat poptávku. 25 Nesoulad produkce a trhu, nabídky a poptávky po zemědělských produktech byl charakteristickým rysem devadesátých let. Státní plánování bylo konfrontováno s nedostatečným zajištěním odbytu. Nákupní oddělení vládních podniků nekomunikovala dostatečně se stranou poptávky. Na druhou stranu zástupcům zpracovatelského průmyslu nebylo dovoleno vstoupit přímo na trh zemědělských komodit. Zpracovatelský průmysl nedosahoval dostatečné kapacity ke zpracování všech zemědělských vstupů. 26 Úspěchem bylo dosažení soběstačnosti v produkci obilovin v roce 1997. V roce 1999 byly zahájeny strukturální změny v zemědělské politice. Cílem bylo zlepšit alokaci zdrojů a přizpůsobit se změnám v poptávce, mimo jiné v očekávání vstupu do WTO. 27 Reformy se týkaly především cen, daní a dotací. Výsledkem bylo snížení rozlohy půdy pro pěstování obilovin a zvýšení rozlohy půdy na pěstování technických plodin. Zemědělci s pomocí státní podpory přecházeli například na pěstování kaučuku, po kterém je rostoucí poptávka v souvislosti s boomem automobilového průmyslu. 28 Rostoucí tendenci též vykazuje chov zvířat (zřejmý pozitivní vliv nízkých cen obilovin) a sladkovodních ryb. V roce 2004 se Čína po sedmi letech přebytku stala znovu čistým dovozcem zemědělských 25

BOONEKAMP, Loek: Medium Term Prospects for China’s Agricultural Markets and Trade. In: The Agro-Food Processing Sector in China. OECD, 2000. s.58 26 CHEN, Xiwen: Current Situation and Prospects fro the Agriculture Production and Market in China. In: : The Agro-Food Processing Sector in China. OECD, 2000. s.55 27 LIU, Zhenwei: Agricultural Policy Adjustment In China After WTO Acession. In: Agricultural Policies in China after WTO Accession. OECD, 2002. s.26 28 GOODMAN, Peter S.: Rubber Becomes Important Cash Crop. The Wall Street Journmal Europe, November 24, 2004. s. A10

- 18 -



produktů, přestože v tomto roce byl rokem, kdy poprvé za posledních pět let vzrostl objem zemědělské produkce, který od počátku dekády (rok 2000) stagnoval či klesal. Důvodem je rostoucí poptávka. Stoupající ceny obilí také přispěly k růstu indexu spotřebitelských cen.29 V porovnání s městskými oblastmi a sektorem průmyslu je nutné poznamenat, že mezi zemědělstvím a průmyslem (mezi venkovem a městem) existují obrovské rozdíly, které mají tendenci růst. Průměrný příjem v městech, který byl na konci osmdesátých let dvojnásobkem příjmu na venkově, v roce 2003 dosáhl trojnásobku průměrného venkovského příjmu.30 Průmysl v městech, převážně velké státní podniky, jsou díky své blízkosti k vládě schopny usmlouvat různé daňové úlevy. Největší efektivní daňová zátěž pak padá na rolníky - podle některých zdrojů až 50 procent. 31 Příjmy rolníků přitom rostly velmi pomalu. Ze špatné ekonomické situace hledají rolníci východisko odchodem do měst nebo prací v městských, vesnických a družstevních podnicích. V roce 2001 vesnické podniky zaměstnávaly 120 miliónů vesnické populace. Srovnatelný počet vesničanů (80 miliónů, některé odhady však mluví o daleko vyšších číslech) pracují ve velkých městech jako migrující dělníci. Byla provedena reforma systému hukou32, která má umožnit větší flexibilitu venkovské pracovní síly silně vázané ke své půdě. Reforma umožňuje vesničanům získat residenční status v menších městech, kde získají práci. Současně jim zůstávají zachována práva k jejich půdě. Toto jsou pouze malé kroky pro zlepšení situace rolníků. Rolníci představují většinu společnosti, avšak jejich životní úroveň vypadá úplně jinak, než zdání, které vzbuzují velká města na pobřeží (Shenzen, Shanghai, Peking, Tianjin) - čínské „výkladní skříně“. Je pravdou, že ve snižování absolutní chudoby bylo v Číně v posledních desetiletích dosaženo vyšších úspěchů než kdekoliv jinde ve světě. Přesto však velká část obyvatel žije ve velmi nuzných 29

BIANCHI, Federica: China’s Overhaul of Farm Sector Will Continue. Wall Street Journal, Februrary 1, 2005. s.M8 30 VAN ZYL, Johann: Problems ahead. Finance Week, March 28, 2005. s.58 31 CRUZ, Elfren Sicangco: Framework. BusinessWorld, Manila, October 22, 2002. s.1 32 V Číně existuje tzv. hukou systém registrace obyvatelstva: Hukou uděluje občanovi rezidenční status v oblasti, kde je zaregistrovaný (místo narození, místo narození matky, popř. místo, kam získal povolení se přestěhovat). Hukou je spojen s příspěvky a podporami poskytovanými vládou. Lidem, kteří pocházejí z nezemědělského prostředí, je často poskytováno více výhod.

- 19 -



podmínkách. Zvyšují se rozdíly mezi provinciemi: Absolutně chudoby ubývá, avšak ti, co mají nejnižší životní úroveň, často nemají žádné výhledy na zlepšení situace v budoucnu. Na venkově neexistuje sociální zabezpečení a úroveň školství je nedostatečná. Mnoho lidí si nemůže z finančních důvodů dovolit ani základní zdravotní péči. I přes určitá zlepšení, rolníci zůstávají v těžké situaci, kterou se daří jen velmi pomalu zlepšovat. Změny v zemědělské produkci lze tedy zhruba shrnout takto: Pokračoval růst objemů produkce, v druhé polovině devadesátých let Čína dosáhla soběstačnosti v produkci obilovin. Docházelo k uvolňování státní regulace 33 a zvyšování úlohy trhu, složení pěstovaných plodin se více přizpůsobilo trhu. Dotace směřované do zemědělství se přeorientovaly od dotování cen zemědělských produktů k podpoře a dotacím směřujících do výrobního procesu (investice, zlepšování kvality). Úkolem, který se začal řešit v nedávné době, je snížit daňové zatížení rolníků. Ti jsou zatíženi poplatky zavedenými lokáními vládami, které se takto snaží nahradit příjmy, o které přišly v důsledku reformy veřejných financí (viz kap. 3.4.1). Vláda tyto regionální daně odstraňuje a jako náhradu provinciím poskytuje finanční transfery. Pomalý růst příjmů v zemědělství byl příčinou zvyšování rozdílu životní úrovně mezi městem a venkovem.

3.2 Průmysl (podniková sféra) Pro Čínu jako rozvojovou zemi, i když v mnoha parametrech velmi specifickou, byl průmysl klíčovým sektorem potenciálního růstu. Od tradiční struktury založené na zemědělství vede cesta k vyšší ekonomické výkonnosti a zlepšení životní úrovně obyvatelstva co nejrychlejší akcelerací procesu industrializace. Po pokusech o industrializaci v podobě „velkého skoku vpřed“ (1957-1960), které měly katastrofické dopady na životní úroveň obyvatelstva, a po paralýze způsobené mocenskými boji v období „kulturní revoluce“ (1966-1976), je rozvoj nastartován až v osmdesátých letech. Program „čtyř modernizací“ (zemědělství, průmysl, věda a technika, armáda), reformy započaté koncem sedmdesátých let, vytvořily příhodné prostředí pro rozvoj průmyslu a

33

V roce 1998/1999 liberalizace trhu s bavlnou, v roce 2001 změny v obilné politice: Pravomoc předána provinčním vládám, liberalizace prodejů.

- 20 -



podnikové sféry, na které se začali objevovat i jiní aktéři než státní a družstevní podniky podřízené vládě. V osmdesátých letech je největší důraz kladen na reformy v oblasti zemědělství, devadesátá léta jsou dobou, kdy se sektor průmyslu dostává do středu reformního zájmu. Důvodů pro tuto skutečnost je více. Po uvolnění regulací v osmdesátých letech se začíná podniková sféra formovat do své budoucí podoby. Stále ale existuje mnoho státních kolektivistických podniků, které používají zastaralé technologie. Soukromé podniky jsou v počáteční fázi svého vývoje. Jsou odstraněny překážky, jsou vytvořeny příležitosti pro pracovníky hledající alternativy k práci v zemědělství a pracovní síla se odtud přelévá do nově vznikajících městských, vesnických a družstevních podniků. S politikou otevírání se světu roste zahraniční zájem o čínské zboží. Proexportní politika tento trend podporuje. Existuje však málo zahraničních subjektů přímo investujících či přítomných v Číně. Zahraničním investorům chybí dostatečné zajištění jejich investic a přístup ke kontrole svého podílu v čínských podnicích. 34 V osmdesátých letech je podnikatelská činnost umožněna, ale stále přetrvávají předsudky vytvořené stanoviskem komunistické strany v předešlém období, nedostává se potřebných znalostí a zkušeností. Také je stále nedořešena otázka soukromého vlastnictví. V devadesátých letech se podniková sféra dostává do další fáze svého rozvoje. Zatímco v osmdesátých letech byly největším motorem růstu městské, vesnické a družstevní podniky, absorbující přebytečné pracovní síly ze zemědělství, tak v devadesátých letech se u těchto podniků začíná projevovat určitá „únava“. Důvodem je jednak nasycení daného sektoru, který naráží na limity v podobě nedostatečných investic, inovací a stagnující produktivity práce. Dále je třeba brát v úvahu stále probíhající změny v institucionálním rámci. Nejde ani tak o nové trendy, jako spíše o zviditelnění některých znaků probíhajících změn. Uvědomění si tohoto procesu bylo prvním krokem k dalším reformám v oblasti podniků. Tím čínské vedení ostatně dostálo své reputaci gradualistických reforem, kde prvotní inspirací jsou modely převzaté z tržní ekonomik, 34

SEREGHYOVÁ, Jana: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. Professional Publishing, Praha 2003. s. 17

- 21 -



které jsou postupně implementovány v pilotních jednotkách. Neočekávané vedlejší efekty jsou později korigovány. Způsob, kterým zde čínské vedení postupuje, ve své podstatě typicky odráží čínskou mentalitu, kde jedním z principů čínského kulturně-hodnotového paradigmatu je silná orientace na minulost. Do popředí se dostává otázka soukromého podnikání a vlastnictví. V roce 1992 je oficiálně vyhlášena „socialistická tržní ekonomika“ a pozitivní přístup k soukromému podnikání byl podpořen i výroky Deng Xiaopinga během jeho tzv. „jižní cesty“. Je uznán status soukromých podnikatelů, kteří dříve měli tendenci se různými způsoby kamuflovat za družstevní podniky s účastí místní správy, aby se jim dostalo přívětivějšího zacházení od úřadů. Podpora je potvrzena v roce 1997 na XV. sjezdu komunistické strany, kde byla soukromým podnikům přiznána důležitá role v národní ekonomice. Soukromé vlastnictví a význam právního sytému byly v roce 1999 zahrnuty do Ústavy.35 Reformy podnikového sektoru byly též akcelerovány dvěmi událostmi. Jednak šlo o pokračující vyjednávání Číny o vstupu do WTO36. Druhou událostí byla asijská finanční krize v polovině roku 1997, která byla pro Čínu varováním. Negativně ovlivnila příliv investic i exportní dynamiku, což mělo důsledky i na tempo růstu ekonomiky. Hlavními hráči na podnikovém poli jsou státní podniky, družstevní podniky (městské a vesnické) a soukromé podniky. Státní podniky jsou ve většině případů velké jednotky zaměstnávající mnoho lidí. Přetrvává u nich těsné napojení na vládu. Výroba je často neefektivní. Situace pro tyto podniky je složitá i v tom, že na nich spočívá tíže závazků, které na ně byla v minulosti delegována vládou: „Výrobní jednotky“ 37 poskytují služby svým zaměstnancům bydlení, stravování, školu pro děti a po dosažení důchodového věku zaměstnancům vyplácí penzi. Zaměstnání v takovémto podniku dříve znamenalo záruku stálého příjmu 35

STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s.71 Více o Číně a WTO ve zvláštní kapitole. 37 V roce 1950 vznikl první penzijní systém v Číně, který hospodařil s prostředky získanými od státních podniků na národní úrovni. Během kulturní revoluce byl penzijní systém decentralizován - financování a správa se přesunula do rukou státních podniků. (viz PFEIFER, Jessica: Reforming today's pension system, building tomorrow's China. Hong Kong: China Staff, May 2004. str.1) 36

- 22 -



až do de facto konce života. V devadesátých letech se tento systém začíná hroutit - státní podniky se dostávají do finančních těžkostí a nejsou schopné dostát svým závazkům. Tyto podniky jsou stále významnými zaměstnavateli v městských oblastech. Jejich transformace je problematická. Těsné spojení managementu s bankovním sektorem je příčinou toho, že tyto podniky dostávají stále další a další úvěry, které nejsou schopny splácet. Vláda dává přednost jejich slučování a konsolidaci před úplným uzavřením, neboť se snaží omezit propouštění na minimum. Už nyní je situace v městech velmi napjatá, přichází sem hledat práci i rostoucí počet vesničanů. Reformy v devadesátých letech se zaměřují dvěmi směry. Jednak je snaha o co největší osamostatnění státních podniků od státu samotného. Podniky se transformují do akciových společností, kde stát drží většinu akcií, a management přímo nese odpovědnost za řízení společnosti. Část akcií mohou získat jiné čínské instituce, například místní vláda, a část akcií největších společností je obchodována na burze, což je pro podniky alternativní cesta přístupu ke kapitálu. Další strategií je selekce mezi perspektivními podniky - jedná se především o největší státní podniky ve strategických sektorech - a menšími neefektivními státními podniky - ty jsou často dotovány z vládních peněz. Malé podniky jsou privatizovány a to, buď přeměnou na družstvo s podíly-akciemi vlastněnými zaměstnanci, nebo metodou převzetí podniku managementem. Zde jsme se dotkli určité klasifikace státních podniků. Je patrné, že vláda si zatím drží plnou kontrolu nad podniky v regulovaných odvětvích, jakými jsou energetika, petrochemie a doprava. Zde se snaží o vybudování dostatečně silných jednotek, které by v budoucnu byly schopné obstát v konkurenci nadnárodních korporací. Malé státní podniky jsou předávány do soukromého vlastnictví. Třetí skupinou jsou státní podniky v sektorech, které jsou již delší dobu otevřeny konkurenci. Jedná se o odvětví jako elektrotechnika, oděvní průmysl nebo potravinářský průmysl. V těchto odvětvích mezi sebou soutěží státní i soukromé podniky. Konkurenční prostředí sehrálo roli při urychlení transformace těchto podniků, které v tržním prostředí buď obstály, anebo zkrachovaly. Často se jedná o podniky z menších měst, které započaly svoji přeměnu v druhé polovině osmdesátých let se silnou podporou státu. Přeměna na akciovou společnost, jakési - 23 -



formální osamostatnění od vlády zde proběhlo dříve a dnes jsou akcie těchto společností čile obchodovány na burzách v Shenzhenu a Shanghaji. Městské, venkovské a družstevní podniky zažívaly svůj velký boom v osmdesátých letech, kdy byl liberalizován podnikový sektor ve venkovských oblastech. Vznikla nová příležitost ke zvýšení příjmů pro venkovské obyvatelstvo, vázané na místo svého pobytu vládními regulacemi. V devadesátých letech se tempo přírůstku těchto podniků zpomaluje. Nadále zůstávají jedním z hlavních zaměstnavatelů v sekundárním sektoru, avšak podniky s nejdynamičtějším vývojem jsou podniky soukromé. U městských, venkovských a družstevních podniků dochází k větší diverzifikaci v rámci skupiny, členění na favority a poražené, podobně jako u výše zmíněných státních podniků, se kterými se mnoha ohledech shodují.38 Vývoj je v rukou provinčních a lokálních vlád, které postupují svými vlastními metodami. Nejvyšších úspěchů bylo dosaženo tam, kde se rychle postupovalo s privatizací (jižní provincie jako Guangdong nebo Fujian převládá lehký průmysl náročný na práci). Jižní provincie jsou blízko k hlavním obchodním partnerům, Hongkongu a Taiwanu. Mnoho hongkongských a taiwanských podnikatelů pochází z těchto provincií. Naopak nejvíce problémů je patrných v severních provinciích Liaoning, Heilonjian a Jilin, kde převládá zastaralý těžký průmysl.39 Největší úspěch v

devadesátých letech

měly podniky v soukromém vlastnictví.

Padesát let40 byly de facto postaveny mimo zákon. S počátkem reforem začínají být tolerovány, avšak až v devadesátých letech se soukromému sektoru dostává zadostiučinění a oficiálního uznání. S pokračujícím začleňováním Číny do světové ekonomiky bylo nezbytné (vy)řešit problémy soukromého vlastnictví a soukromého 38

Státní podniky jsou ve vlastnictví centrální vlády a jedná se o podniky, které přetrvávají z období centrálního plánování. Městské, venkovské a družstevní podniky vznikly z dřívějších výrobních komun a družstevních podniků v městech a vesnicích v polovině osmdesátých let. Jsou ve vlastnictví provinčních a regionálních vlád, nebo jsou podíly rozděleny mezi členy družstva. Charakteristické pro ně je silné propojení s příslušnými místními orgány. 39 STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s. 189 40 Od roku 1949, kdy se komunistická strana dostala k moci až do března 1999, kdy byla do Ústavy zakomponována klauzule označující soukromé podniky jako významný komponent socialistické tržní ekonomiky. Od počátku reforem bylo soukromé podnikání tolerováno, avšak až tento krok lze považovat za jejich konečné zrovnoprávnění s ostatními podnikatelskými subjekty. Proces byl samozřejmě zahájen již dříve, když byl v roce 1992 oficiálně proklamován soulad socialismu a tržních principů.

- 24 -



podnikání. Významný incentiv zde jako u ostatních probíhajících reforem byl tlak ze strany ostatních států v rámci jednání o vstupu do WTO a investorů, kteří požadovali lepší zajištění svých investic na čínské pevnině. Podíl soukromého sektoru na průmyslové produkci, který byl na počátku reforem nulový, po opatrném vývoji v osmdesátých letech v devadesátých letech prudce stoupá (16 % v roce 1998). V roce 1990 bylo registrováno 90 000 soukromých podniků, o deset let později to již bylo 1,76 milionů soukromých podniků. 41 Tím, že byly pro tuto skupinu podniků vytvořena jasná pravidla, se situace stává přehlednější jak pro podniky samotné, tak i pro zahraniční investory a vládu.

3.3 Služby Od soukromých podniků se dostáváme k sektoru služeb, neboť mnoho soukromých podniků působí v této oblasti. Velká většina restaurací a maloobchodní sítě je v soukromých rukách, stejně tak jako asi polovina velkoobchodu. Oblast obchodu, která byla v předreformní době podvyvinutá zažívá velký boom. Rozvoj je samozřejmě podmíněn zvyšující se životní úrovní obyvatelstva představovanou jeho kupní sílou, která roste i díky těmto soukromým podnikatelským aktivitám. Vedle drobných živnostníků je však oblast maloobchodu („retail“) také doménou, kam se snaží proniknout velké mezinárodní obchodní řetězce jako Carrefour nebo Wallmart. Sektor služeb má i přes svůj dynamický vývoj stále rezervy a jeho osud leží v rukou konečných zákazníků, jejichž finanční možnosti závisí na tom, zda se jim podaří najít práci, což naopak závisí na tom, zda se institucionálním činitelům podaří udržet několikaprocentní tempa růstu ekonomiky. Sektor služeb však není pouze sektorem „retailu“. Dalšími významnými odvětvími jsou finančnictví, telekomunikační služby, filmová a televizní produkce, školství, doprava a výzkum. Služby jsou tím nejméně liberalizovaným odvětvím. Stát si zachovává kontrolu nad bankovním sektorem. Z politických důvodů též přísně kontroluje média.

41

STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s. 69 a s.193

- 25 -



3.3.1 Banky a finance Velký význam, a to především v očích zahraničních investorů, má bankovnictví

a

pojišťovnictví. U bankovního sektoru je důvodem přetrvávající silné kontroly jeho nízká stabilita a lehká zranitelnost. Reformy v devadesátých letech pokračovaly ve snaze oddělit bankovní sektor od státního vlivu, avšak stále zde existuje silné propojení. Čtyři největší (státní) banky, které vznikly oddělením od Čínské lidové banky 42 v první polovině osmdesátých let ovládají 85 % celkových aktiv bankovního sektoru. Zbytek bankovního systému sestává z investičních fondů a regionálních rozvojových bank, oddělených od státních bank. Problémy bankovního sektoru jsou způsobeny obrovským množstvím nedobytných pohledávek, výsledek štědrého postoje státních bank vůči spřízněným státním podnikům. Zatímco banky pokračují v poskytování úvěrů státním podnikům ve finanční tísni, vláda dotuje banky dalšími finančními prostředky. Tato dlouhodobě neudržitelná situace byla cílem reforem, které se však nesetkaly s příliš velkým úspěchem. Například v roce 1998 vláda vydala dluhopisy za 33 miliard USD s cílem obnovit likviditu bank a o rok později vytvořila čtyři investiční společnosti, které od bank odkoupily nedobytné pohledávky v hodnotě 170 miliard USD. 43 Výsledek byl nevalný. V roce 2003 vláda oznámila další balíček bankovních reforem - jednak navýšila limit zahraničního podílu místních čínských bank z 15 % na 20 % celkových aktiv a dále oznámila další kolo rekapitalizace dvou největších státních bank. Finanční zdraví čínských bank se pro Čínu stává prioritou s přibližujícím se termínem (rok 2006), kdy se v rámci svého vstupu do WTO zavázala svůj bankovní trh plně otevřít mezinárodní konkurenci. Tyto snahy vlády o ozdravení bank vedou k rychlému nárůstu veřejného dluhu (např. 250 % mezi lety 1997 a 2002). Přesto se poměr dluhu k HDP se pohybuje na velmi dobré úrovni (viz kap. 3.4.1). Přetrvávajícím problémem je propojení tří prvků ekonomiky:

42

People’s Bank Of China - čínská centrální banka LO, Chi: Bank Reform: How much time does China have? Washington, The China Business Review, Mar/Apr 2004. s.31

43

- 26 -



bank, státních podniků a vlády. Jejich chování je dosud často více ovlivňováno politickými faktory než snahou o zlepšení stavu. Strategický význam bankovního sektoru pro vládu je též v úsporách obyvatelstva. Ty jsou ve celosvětovém měřítku neobvykle vysoké. Většina těchto úspor pochází od domácností, které jsou v tomto ukazateli držiteli světový rekordu (úspory tvoří 43 % národního důchodu 44 ). Dalším významným zdrojem jsou úspory zahraniční, které do země přitékají ve formě přímých zahraničních investic. Domácí úspory jsou uvnitř ekonomiky udržovány restrikcí operací domácích subjektů na finančním účtu platební bilance. Tyto úspory jsou významným investičním zdrojem a napomáhají růstu ekonomiky. I tento fakt je důvodem, proč je pro vládu důležitá nízká míra inflace a stabilita finančního sektoru - je to způsob, jak si uchovat důvěru milionů zákazníků čínských bank. Dostatečné množství domácích úspor znamená, že Čína je do určité míry méně závislá na vnějších zdrojích. Prostředkem k udržení přízně domácích investorů (i jako lákadlo pro investory zahraniční ) je diverzifikace investičních příležitostí. Vedle tradičních bankovních vkladů a státních dluhopisů, se v devadesátých letech stávají novou příležitostí investice do akcií na burze.

3.3.2 Trh cenných papírů Na počátku devadesátých let byly s velkým nadšením otevřeny burzy cenných papírů v Shanghaji a Shenzhenu. Na burze se obchodují především státní podniky, ve kterých si stát nadále drží většinový podíl. Stát se také výrazně podílí na procesu veřejné nabídky akcií. Akcie jsou rozděleny do pěti kategorií podle druhu vlastnictví na: státní, institucionální, individuální („A“) , kolektivní a zahraniční („B“). První dvě kategorie akcií nesmí být obchodovány na burzách a jejich převod vyžaduje zvláštní souhlas vlády. Mimo to Čína v roce 1993 uzavřela smlouvu umožňující vstup akcií čínských společností na trh v Hongkongu (pokud je podnik schopen vyhotovit účetní výkazy podle mezinárodních pravidel) a v následném roce bylo uzavřeno memorandum s NYSE a

44

STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s. 117

- 27 -



SEC45, které umožnilo vybraným čínským akciím vstup na americké trhy. Tímto vznikly akcie označované jako „H“ a „N“. Později následovaly akcie „L“ jako Londýn. Pokud vezmeme v potaz průměrnou kapitálovou strukturu čínských firem obchodovaných na burze na konci devadesátých let, dostaneme zhruba následující obraz: Více než 50 % akcií je v rukou státu anebo jiných veřejných institucí, kolem 25 % akcií je typu „A“ (tj. držené domácími investory) a dále po pěti procentech připadá na akcie typu „B“, „H“ a akcie v držení soukromých institucí (viz Graf 5). Graf 5 - Vývoj kapitálové struktury čínských firem obchodovaných na burze (dle typu akcií, respektive vlastníků akcií)

stát jiné veřejné instituce zahraniční instituce soukromé instituce zaměstanci jiné akcie A akcie B akcie H

1992

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 zdroj: STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s. 185

V roce 1993 vznikla Komise pro cenné papíry (CSRC 46 ), která měla na trh dohlížet. Kompetence CSRC však byly jasně definovány až na podzim roku 1997, jako jedno z opatření přijatých pod vlivem asijské finanční krize. Do té doby existovaly překrývající se kompetence mezi vícero vládními úřady. Vývoj čínské burzy byl spíše rozpačitý. Počátkem devadesátých let existovalo mnoho prognóz, o kterých nyní zpětně můžeme říci, že situaci značně nadhodnocovaly. I vláda přispívala k optimistickému postoji investorů svými vyjádřeními o podpoře a dalším 45

New York Stock Exchange - Burza cenných papírů v New Yorku, Securities and Exchange Commission - Komise pro cenné papíry (USA) 46 China Securities and Regulatory Commission

- 28 -



rozvoji tržního hospodářství. Nabídka nových akcií zůstávala pevně v rukou státu. Většina investičních rozhodnutí byla činěna zástupci komunistické strany ve firmě a byla konzultována s místní vládou. Na investiční rozhodnutí dohlížela CSRC a její nadřízení v centrální vládě.47 Burzovní index (viz Graf 6) v devadesátých letech pomalu rostl. Po celé období se ale burza potýkala s problémy manipulovaných a neúplných účetních výkazů a dalších skandálů. V roce 2001 byla uvolněna některá omezující opatření na vlastnictví akcií (domácím investorům bylo umožněno obchodovat s akciemi „B“) a omezen vliv státních institucí (posílen vliv ostatních tržních ručitelů na emisi akcií). Následně v letech 2000 - 2004 burzovní index poklesl o jednu třetinu, což kontrastuje s vývojem celé ekonomiky, která v tomto období vzrostla o 53 %48. Ke zvratu v roce 2001 také přispělo splasknutí americké investiční bubliny koncentrované kolem IS/IT společností. Graf 6 – Index cen akcií “A” na Shanghajské burze (21. února 1992 = 100) 2500 2000 1500 1000 500 0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005


Příčiny problémů jsou přetrvávající propojení podniků se státem a neprůhledné způsoby financování. Podniky často neposkytují věrný obraz o hospodaření, a jejich výkonnost je nedostatečná. Přetrvávaly střety mezi CSRC a provinčními vládami, které mají zájem o 47

STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow, 2003. s. 204 AREDDY, James T., WONACOTT, Peter: Angry Exchanges: Woes Of China’s Stock Market Amplify Investors’ Fury. The Wall Street Journal Europe April 21, 2005. s.A1

48

- 29 -



co nejlepší prezentaci podniků, ve kterých mají podíl, bez ohledu na skutečnou situaci. Investoři si stěžují, že celý trh je stále silně ovlivňován státem. Stát je však v ošemetné situaci. Měl by implementovat přísnější pravidla pro akcie nabízené na burze a snažit se o více „tržní“ a méně „protekcionistické“ prostředí, avšak kdyby se striktně držel tohoto postupu, tak lze krátkém časovém horizontu očekávat další zhoršení už tak ne moc dobré situace na burze. Na povrch by vyplavaly další zatajované skutečnosti a až v delším časovém horizontu by se dalo očekávat zlepšení situace. Tímto postupem by si stát nazlobil zájmové skupiny v komunistické straně, stejně tak jako drobné investory, kteří již nyní protestují s poukazem na své ztráty kontrastující s vládní rétorikou v nedávné době. Přetrvávajícími problémy trhu cenných papírů je politizace veřejné nabídky akcií a otevřený úvěrový kanál. Čínské banky poskytly v roce 2004 úvěry ve vyšší hodnotě, než kolik kapitálu firmy získaly na burzách v Shanghaji a Shenzhenu za celou dobu jejich existence 49 . Z tohoto porovnání je patrné, že zatímco špatné fungování burzy má za následek hlavně ztrátu důvěry investorů, tak riziko nedobytných pohledávek bank má pro vývoj ekonomiky daleko větší závažnost.

3.3.3 Média Kontrola nad masovými médii je jedním z typických znaků současného režimu v Číně. Vývoj na burze byl po devadesátá léta povzbuzován optimistickými úvodníky v nejčtenějších novinách, zatímco hlasy protestujících investorů byly rychle umlčeny a tisk se o nich ani nezmínil. 50 I přes cenzuru jsou však vládní média nucena do svého programu inkorporovat kritické hlasy. V Číně, která je otevřená světu, již není možné úplně kontrolovat příliv informací. Jediné, co vláda může dělat je příliv informací více či méně efektivně filtrovat. Ovlivňování veřejného mínění se děje spíše selekcí než zastavením toku informací.

49

AREDDY, James T., WONACOTT, Peter: Angry Exchanges: Woes Of China’s Stock Market Amplify Investors’ Fury. The Wall Street Journal Europe April 21, 2005. s.A7 50 AREDDY, James T., WONACOTT, Peter: Angry Exchanges: Woes Of China’s Stock Market Amplify Investors’ Fury. The Wall Street Journal Europe April 21, 2005. s.A7

- 30 -



Existující kritické názory jsou zaměřené na dílčí problémy systému (korupce, ekologie), avšak nekritizují politický systém jako takový. Ekonomický růst, stabilita a nové možnosti, jenž poskytuje trh, jsou výsledky, na kterých může současná komunistická strana stavět svoji legitimitu. Nespokojenost občanů je směrována ke konkrétním aktérům trhu, respektive strany: Investiční společnosti, které nedostály svým závazkům, zkorumpované místní úřady, anebo management podniků, které jsou zdroji znečištění. Nárůst plurality názorů (i když moderovaných) přináší jako vedlejší efekt, že v prostředí přesyceném informacemi (i když filtrovanými) je více náročné zaujmout větší počet lidí a zorganizovat opoziční hnutí založené na konkrétní revoluční myšlence.51 V tomto smyslu zde tržní mechanismy podporují moc jedné strany, i když samozřejmě existují i síly působící opačným směrem. Čistá propaganda se stává problematickou, neboť konzumenti médií si žádají podložené informace. Počet komunikačních kanálů v devadesátých letech vzrostl mnohonásobně. Před počátkem reforem bylo v Číně vydáváno méně než 200 novin. V roce 1991 počet deníků dosáhl 1524 a v během následujících dvanácti let vzrostl až na 2119 v roce 2003.52 Počet uživatelů internetu v Číně již dnes přesahuje počet uživatelů v USA. Boom probíhá i v oblasti mobilních telefonů. Postoj rozvinutých tržních ekonomik k otázce nezávislých médií v Číně je rozporuplný. Na jednu stranu rádi využijí každé příležitosti, aby státní monopol na informace kritizovali. Američané mluví o zavedení alternativního způsobu připojení na internet, který by čínským občanům umožnil přístup na cenzurované internetové stránky. Na druhé straně v situaci, kdy proti sobě stojí obchodní a „lidskoprávní“ zájmy, tak obchodní často převáží. Posledním příkladem je zastavení vysílání americké satelitní televize New Tang Dynasty TV, která představovala alternativu k oficiálním čínským zprávám.53

51

V osmdesátých letech, kdy byly zdroje informací daleko více omezené a lidé byli daleko více “hladoví” po informacích z vnějšku, padaly revoluční myšlenky na mnohem úrodnější půdu, což vyústilo v masové protesty v roce 1989. 52 China Statistical Yearbook 2004 [online] 53 Not a Pretty Dish. Wall Street Journal Europe. March 17, 2005. s. A8

- 31 -



3.4 Veřejný sektor Charakteristickým rysem čínské státní správy je její nízká centralizace (například ve srovnání s plánovanou ekonomikou Ruska). Jednotlivé provinční vlády mají vůči centrální vládě relativně silnou pozici. Tento stav je výsledkem Mao Ce-tungovy politiky, který se obával přílišné koncentrace rozhodovacích pravomocí na nejvyšší úrovni. Čistky během kulturní revoluce zanechaly centrální vládu oslabenou a vlády provincií s posílenými pravomocemi. To platí jak pro oblast implementace politik centrální vlády (např. co se týče investičních pobídek), tak i v oblasti výběru daní (provincie byly pověřeny výběrem všech daní, část z nich převáděly centrální vládě). Přechod od plánovaného k tržnímu hospodářství staví veřejný sektor před mnoho nových výzev.

3.4.1 Veřejné finance Fiskální pozice vlády je v současné době relativně dobrá. Celkový deficit rozpočtu v roce 2003 představoval 3 % HDP a veřejný dluh činil 26 % HDP.54 Centrální vláda se od osmdesátých let až po první polovinu devadesátých let potýkala se snižujícími se příjmy a narůstajícími rozpočtovými deficity. Systémy výběru daní byly během osmdesátých let několikrát změněny. Základní charakteristikou byla jejich individuálnost - každá provincie si s centrální vládou samostatně dohodla kolik a na jakém principu z vybraných daní bude odvádět centrální vládě. Tento značně neprůhledný systém vyústil v paradoxní situaci, že během období ekonomického boomu osmdesátých let příjmy centrální vlády klesaly. V roce 1994 byla z těchto důvodů zavedena institucionální reforma, jejíž čtyři hlavní body byly následující. •

Přesné rozdělení daní do kategorií centrálních, místních a sdílených daní.

•

Rozdělení daňových příjmů na základě jasných pravidel, tzn. opuštění systému individuálních dohod mezi centrální vládou a provinčními vládami.

•

Zákaz poskytování slev na daních jednotlivým provinciím.

54

FEDELINO, Annalisa, SINGH Raju Jan: Medium-Term Fiscal Challenges. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. International Monetary Fund, Washington DC 2004. s.29

- 32 -


•


Centralizace správy daní. Centrální vláda vytvořila svojí vlastní instituci pro výběr daní, takže nyní vedle sebe existují dva paralelní systémy - národní systém pro výběr národních daní a provinční systém pro výběr provinčních daní. 55

Těmito kroky si vláda zajistila větší kontrolu při správě a výběru daní. Později následovaly další reformní kroky, mezi jinými zavedení výpočetní techniky při výběru DPH (projekt „zlatá daň“).

56

DPH a daň z příjmů byly nejdynamičtěji rostoucími

daňovými příjmy. Probíhala také konsolidace vládních příjmů a výdajů. Nerozpočtové příjmy byly přeměněny na rozpočtové a jejich kontrola centralizována.57 Fiskální politika ale nebyla úspěšná ve vyrovnávání rozdílů mezi chudými a bohatými provinciemi. Důsledkem toho lze u chudých provincií pozorovat snahu o obcházení stanovených pravidel. Jedním z kanálů jsou podniky ve vlastnictví provinčních vlád, které můžou získat bankovní úvěr. Dalším způsobem zvýšení příjmů se staly různé místní poplatky dopadající převážně na venkovské obyvatelstvo. Vcelku však fiskální reformy byly úspěšné a zpomalily, respektive zvrátily, vývoj státních příjmů vzhledem k HDP. Rostoucí příjmy však přesto nestačily na pokrytí ještě rychleji rostoucích výdajů.58 Celkové zadlužení státu po devadesátá léta rostlo. Dluh byl financován z domácích prostředků, tj. prodejem státních dluhopisů. Zahraniční zadlužení nevykazovalo výrazné změny a nepřekročilo hodnotu 5 % HDP (viz Graf 7). Prudký nárůst zadlužení v roce 1998 je následkem emise dluhopisů v hodnotě 3,4 % HDP za účelem rekapitalizace státních bank (viz výše). Vývoj státních rozpočtových příjmů a výdajů druhé poloviny devadesátých let lze vyčíst z grafu (Graf 8).

55

WANG, Shaoguang: The Insitutional Roots of Central-Local Rivalry: China 1980-1996. In: PRC Tomorrow. Develpment Under The Ninth Five-Year Plan. Kaohsiung, Taiwan, Graduate Insitute of Political Science, National Sun Yat-Sen University, 1996. 56 FEDELINO, Annalisa, SINGH Raju Jan: Medium-Term Fiscal Challenges. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. International Monetary Fund, Washington DC 2004. s.31 57 Jedná se například o různé poplatky zavedené místními vládami. Reformy měly za cíl tyto poplatky eliminovat, nebo přeměnit na daně, nad jimiž má centrální vláda vyšší kontrolu. Tato úprava měla za následek zdánlivé zvýšení příjmů státního rozpočtu. 58 Na straně výdajů probíhaly také reformy. V roce 1999 byl zveřejněn plán reforem v řízení státních výdajů. V rámci něho probíhá změna struktury ministerstva financí a zlepšuje se systém klasifikace výdajů.

- 33 -



Graf 7 – Veřejný dluh a jeho složení 30% 25%

% HDP

20% 15% 10% 5% 0% 1996

1997

1998

1999

2000

zahraniční zadlužení

2001

2002

domácí zadlužení

zdroj: FEDELINO, Annalisa, SINGH Raju Jan: Medium-Term Fiscal Challenges. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. Washington DC: International Monetary Fund, 2004. s.32

Graf 8 – Státní příjmy a výdaje jako procento HDP 25%

20%

% HDP

16% 15%

10%

18%

19%

14% 12%

13%

14%

15%

22%

20%

18%

17%

22%

19%

5%

0% 1997

1998

1999

2000

2001

2002

zdroj: FEDELINO, Annalisa, SINGH Raju Jan: Medium-Term Fiscal Challenges. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. Washington DC: International Monetary Fund, 2004. s.30 - 31

2003 příjmy výdaje a čisté půjčky

Tato zdánlivě pozitivní situace však v sobě skrývá mnohá rizika v podobě budoucích výdajů v několika oblastech čínského národního hospodářství. Jedním z nich jsou nesplatné úvěrové pohledávky státních bank. Další výdaje si vyžádá penzijní systém, jehož implementace probíhá, a to zvláště vzhledem ke stárnoucí populaci. Restrukturalizace státních podniků je též místem, které zvýší budoucí výdaje. V potaz se - 34 -



také musí brát závazky státních podniků ke svým zaměstnancům. Privatizace státních podniků však může státnímu rozpočtu přinést i značné příjmy. Zájem investorů o podniky bude záležet na jejich stavu a výkonnosti. Nárůst výdajů je též spojen se rozvojem školství a zdravotnictví. Budoucí vývoj závisí na růstu ekonomiky (zajištění dostatečných příjmů), domácím trhu (podniková oblast – výdaje i příjmy) a úsporách obyvatel (financování schodku).

3.4.2 Sociální politika Sociální oblast je sférou, ve které se pro čínskou vládu skrývá velká výzva. Přeměna „socialismu“ na „tržní socialismus“ znamenala pro mnoho lidí velké změny způsobu života. Opuštění plánované ekonomiky poskytlo více příležitostí pro podnikavé občany s dobrými konexemi, avšak jiným vzalo jejich jistotu „železné misky rýže“59. Na rozdíl od ostatních oblastí se zde s reformami postupovalo velmi pomalu. V devadesátých letech problémy v sociální oblasti mohutní. Přetrvává rozdíl mezi vesnickým a městským obyvatelstvem, mezi bohatými a chudými provinciemi. Z vesnic do měst každoročně proudí miliony obyvatel za obživou. Na tyto vesnické pracovní síly ve městech se nevztahují pravidla o sociálních benefitech přiznaných městským obyvatelům. Ve venkovských oblastech (v zemědělství) nebylo sociální zabezpečení nikdy zavedeno a v městech bylo vyplácení penzí a zajišťování sociálních benefitů delegováno na státní podniky. V roce 1995 byl zveřejněn státní návrh na nový sjednocený penzijní systém, který se vychází ze systému „tří pilířů“ Světové banky. Podle něho se penze skládá ze tří složek: •

základní mandatorní státem vyplácená penze, složená z části veřejné a individuální,

•

dobrovolná penze placená zaměstnavatelem uchovávaná na individuálních účtech,

59

„Iron rice bowl“ - jistota pracovního místa, obživy a všech ostatních základních potřeb zajišťovaných státem, respektive státními podniky. V devadesátých letech se tento systém začíná hroutit. Příčinou jsou problémy státních podniků, které nejsou schopny obstát v narůstající konkurenci. Viz kapitola 3.2 o průmyslu.

- 35 -


•


osobní úspory a investice. 60

Státem dotovaná část penze však nahrazuje pouze velmi malou část příjmů, které v současné době rychle rostou. Druhý pilíř nabízí zaměstnavatelům určitou možnost, ale nejedná se o povinnost. Od května 2004 byl oficiálně odsouhlasen institucionální rámec pro dobrovolné penzijní příspěvky zaměstnavatelů a způsoby, jak takto získané peníze spravovat. Výhodou systému je jeho portabilita, zaměstnanci již nejsou vázáni na jeden státní podnik. Očekává se, že tlakem ze strany zaměstnanců bude většina společností donucena na tento systém přistoupit. Pro zaměstnavatele může zavedení tohoto systému znamenat možnost k motivaci zaměstnanců a snížení daňového základu. Nesmíme však zapomínat, že vše, co bylo řečeno o penzijním systému výše, se týká pouze městských oblastí a z toho pouze zaměstnanců ve „formálním“ 61 sektoru - v celonárodním měřítku se tedy týká jen velmi malé části populace. Na venkově je obyvatelstvo v postproduktivním věku dodnes závislé na příjmech svých potomků. „Neoficiální zaměstnanci“ přicházející z venkova do měst též nemají žádné nároky na výše uvedené penze. S podobnými problémy se potýká zdravotnictví, kde bohatí nejsou spokojeni s zdravotnickou péčí, kterou stát nabízí, protože není dostatečně efektivní, zatímco chudí si jí ani nemohou dovolit.62 Ve venkovských oblastech je od osmdesátých let družstevní systém zdravotnictví zajišťovaný na lokální úrovni nahrazován placeným systémem zdravotnictví. Dostupnost státní zdravotní péče pro venkovské obyvatelstvo tedy klesá. I v této oblasti probíhají lokální „experimenty“. V městech je situace o něco lepší (pro lidi pracující ve formálním sektoru, především díky vyšším platům a podpoře zaměstnavatele), ale na venkově nemoc často znamená propad do největší chudoby. Ve

60

viz PFEIFER, Jessica: Reforming today's pension system, building tomorrow's China. Hong Kong, China Staff, May 2004. str.3 61 Formální sektor je definován jako zaměstnání u velkých a relativně stabilních zaměstnavatelů, kterými jsou státních organizace, státní podniky, joint ventures, akciové společnosti a společnosti financované/vlastněné zahraničními subjekty (i Hong Kong). (GUO, Fei - IREDALE, Robyn: The Impact of Hukou Status on Migrants' Employment: Findings from the 1997 Bejing Migrant Census. The International Migration Review, Summer 2004. s.709) 62 FRANCIS, Markus: China's ailing health care. BBC News, 7 December, 2004. http://www.bbc.co.uk

- 36 -



venkovských oblastech lidé často nemají přístup k systémům zdravotního pojištění a tam, kde systémy experimentálně fungují narážejí na nedůvěru rolníků k jakýmkoliv příspěvkovým systémům s nezaručeným výnosem. Přehled systémů zdravotnické péče podává Tabulka 1. Tabulka 1 – Systémy zdravotní péče v Číně (1998) Čína 76,4 % 5,5 % 5,0 % 13,1 % 100,0 %

Založené na příspěvcích členů Družstevní Veřejné Ostatní Celkem

Města 44,1 % 2,8 % 16,0 % 37,1 % 100,0 %

Venkov 87,4 % 6,5 % 1,2 % 4,9 % 100,0 %

zdroj: Ministerstvo zahraničí ČLR, převzato z Agricultural Policies in China after WTO Accession. OECD 2002. s.45

3.4.3 Podnikatelská kultura a ideologie Čínské formulace jako “socialistické tržní hospodářství” a “socialismus s čínskými rysy” poukazují na snahu čínského vedení o skloubení stávající maoistické ideologie (modifikovaného Marxismu-leninismu) s novými trendy vývoje Číny. Během celého dvacátého století v Číně docházelo ke změnám v ideologii a směřování státního systému. Tradiční čínské kulturní paradigma vychází z konfuciánských principů.63 Společnost je hierarchizována, 64 je kladen velký důraz na loajalitu. Do tradičních kulturních hodnot začaly s narůstajícím vlivem západních mocností pronikat cizí vlivy. Komunistická strana Číny, která koncem čtyřicátých let devatenáctého století pod vedením Mao Ce-tunga sjednotila Čínu, přinesla do čínského kulturního prostředí marxistickou ideologii, prezentovanou jako jediné správné uspořádání společnosti. Komunismus na několik desetiletí Čínu izoloval od zbytku světa a bránil přístupu západních myšlenek. Politika otevřených dveří tento trend změnila a západní myšlenky (reprezentované „tržní ideologií“) rychle pronikají do čínské společnosti. V současnosti se tedy Čína nachází uprostřed těchto tří silových polí jimiž jsou tradiční kulturní hodnoty, maoismus a západní vliv. 63

více viz např. LEHMANNOVÁ, Zuzana: Kulturní pluralita v současném světě. Praha: VŠE, 2000. princip “pěti vztahů”: čtyři nerovné (vládce - poddaný, otec - syn, manžel - manželka, mladší - starší) a jeden rovný (přítel - přítel)

64

- 37 -



V šedesátých a sedmdesátých letech komunisté odsoudili konfucianismus jako buržoazní přežitek. Se svým hierarchickým systémem vztahů byl neslučitelný s cíly socialistické společnosti. Propagovány byly principy rovnosti a solidarity mezi jednotlivými třídami. Se změnou politického vedení koncem sedmdesátých let došlo i ke změně poměru sil mezi výše uvedenými vlivy. S vzrůstající úlohou tržního hospodářství a otevírání se světu začíná být oficiální maoistická ideologie nedostačující. S koncepty jedné vzájemně propojené světové ekonomiky, postindustriální společnosti a globálních informačních sítí, společně s novými ekologickými, populačními a zdravotnickými problémy Marxismusleninismus ani předseda Mao nepočítal. V podnikání je kladen důraz na individualitu, následně mají rozdíly mezi sociálními skupinami tendenci se zvyšovat. Vliv západu tlačící na prohlubování tržních reforem (a skrytě doufající, že by mohly následovat reformy politické) nutí komunistickou stranu přehodnotit své postoje. Od osmdesátých let je propagováno učení se od západu - jedná se především o import technologií a manažerských vědomostí, přejímání všeho „dobrého a prospěšného“. Odpověď na otázku co je ono „dobré“ vzhledem k tržnímu prostředí však maoismus nedává. Vzniká zde však jakési vakuum mezi tržním prostředím a komunistickou ideologií. Tento prostor se snaží stát naplnit dříve odvrženými tradičními hodnotami konfuciánstvím. Inspirací zde může být i ekonomický úspěch Japonska a asijských nově industrializovaných zemí,

65

sdílejících s Čínou konfuciánskou kulturu. Nejčastěji

zmiňované aspekty japonské nebo korejské podnikové etiky jsou konfuciánské principy „vážit si lidí“, „harmonie“, „loajalita“ a „upřímnost“. 66 Na regulaci „kapitalismu“ a demokratického vlivu západu, jsou tedy použity tradiční kulturní hodnoty (dochází i k oživení nacionalismu) inkorporované do oficiální maoistické ideologie. Tato snaha o zdůrazňování čínských specifik je jedním z výrazných rysů posledního období. Zdůrazňování čínských specifik se projevuje ještě v další podobě, a tou je růst nacionalismu. Cílem je stmelení obyvatelstva, ve kterém rostou ekonomické rozdíly, a 65

Singapur, Taiwan, Hongkong, Jižní Korea LOMANOV, Alexander: Trends in High Culture: the Return of Confucianism. In: PRC Tomorrow. Development Under The Ninth Five-Year Plan. Kaohsiung, Taiwan, Graduate Insitute of Political Science, National Sun Yat-Sen University, 1996. str.280

66

- 38 -



vymezení pozice na Číny na světové scéně. Národní jednota umožňuje snadněji vytvořit „vnějšího nepřítele“, čímž vzniká kanál, kudy může odtékat nespokojenost občanů. 67 Podíl na růstu nacionalismu má podezřívavý postoj USA a Evropy k Číně, zvláště negativní obraz Číny v západních médiích. Tento vývoj v Číně je to pochopitelný za současné situace, kdy dochází k velmi prudkému rozvoji ekonomiky při minimálních změnách v politice a hlavním záměrem je udržení stability. V současnosti se tedy státní ideologie snaží napravit škody, které vznikly násilnou implementací marxismu od padesátých let. „Škody“ samozřejmě nevznikají pouze jako „následky“ marxismu. Mnoho současných problémů naopak vzniklo zavedením tržních principů. V situaci, kdy prudký vývoj tržní ekonomiky (tzn. implementace západních „kapitalistických“ principů) odhaluje nedostatky v mnoha oblastech a marxismus neposkytuje dostatečné nástroje pro reakci na situaci, stát oživuje tradiční konfuciánské principy, které slouží jako vodítko pro ekologickou politiku (princip „harmonie“), podnikatelskou etiku a objasnění sociálních rozdílů. Mezi vyzdvihované principy patří například pragmatismus, optimismus při překonávání překážek a snaha o dlouhodobé úsilí a pracovitost.68

4 Postavení v mezinárodních ekonomických vztazích Chování Číny „navenek“ je oblastí, která se ze všeho nejvíce dotýká všech ostatních aktérů světové ekonomiky. Vnější parametry jsou samozřejmě výsledkem procesů probíhajících uvnitř státu. Podívejme se tedy, jak si Čína vedla ve vztahu ke svému blízkému i vzdálenějšímu okolí. Devadesátá léta pro pozorovatele zvenčí nezačala vůbec dobře. Studentské bouře a následné násilné potlačení demonstrace na náměstí Nebeského klidu (Tiananmen) v

67

Připomeňme si protesty proti USA, které v roce 1999 následovaly po bombardování Bělehradu silam NATO. Bombou byla zasažena i čínská ambasáda. Anebo nedávné (2005) protesty proti Japonsku, kde antipatie přetrvávají od dob Japonské okupace Číny. Protestovalo se kvůli nové japonské učebnici, která nepodává pravdivý obraz historických událostí. 68 LOMANOV, Alexander: Trends in High Culture: the Return of Confucianism. In: PRC Tomorrow. Development Under The Ninth Five-Year Plan. Kaohsiung, Taiwan, Graduate Insitute of Political Science, National Sun Yat-Sen University, 1996. str.282

- 39 -



Pekingu byly pro západní země šokující událostí. Některé zahraniční podniky 69 se rozhodly z politických důvodů přerušit svoji činnost v Číně. Všechny tohoto kroku později

litovaly,

neboť

jejich

místo

na

trhu

rychle

zabraly

jejich

méně

„morální“ konkurenti. Demonstrace moci komunistické strany však měla dlouhodobě stabilizující efekt. Strana ukázala, že se nehodlá vzdát svého hegemonního mocenského postavení. Rozhodné jednání komunistické strany dalo světu najevo, že ona je tím, kdo má další vývoj Číny v rukou. Z konfrontace s „opozicí“ vláda vyšla silnější než dříve. V politice tedy Čína zůstává vysoce „uzavřenou“, zatímco v obchodu se stále více zapojuje do světového hospodářství. Jaká tedy byly vztahy Číny s ostatními státy a regiony světa? I přes spory v oblasti lidských práv, USA zůstává pro Čínu spojencem a partnerem, i když nedůvěřivým. USA oceňuje stabilitu, kterou Čína jako regionální velmoc přináší jihovýchodní Asii. Čína naopak potřebuje dobré vztahy s USA hlavně pro zajištění dostatečného množství surovin, hlavně ropy (oblast vlivu USA v Perském zálivu), pro rychle se vyvíjející hospodářství. Rusko a Indie, země sdílející s některé rysy s Čínou, jsou spíše rivaly a panuje mezi nimi vzájemná nedůvěra. Pramení převážně z geopolitických (společné hranice, sféry vlivu) a bezpečnostních (všechny tři země jsou jaderné velmoci) obav. Ve východoasijském regionu se Čína stává stále silnějším aktérem a své silové pozice využívá, především na jihu v regionu Jihočínského moře. Naopak na severovýchodě je spíše pod tlakem amerického vlivu v Jižní Koreji a Japonsku. Vztahy s Japonskem jsou komplikované. Mezi zeměmi přetrvávají antipatie na základě historických událostí. Země si také navzájem konkurují při zajišťování nerostných surovin (ropy z Ruska). Tyto politickostrategické rozpory jsou temným stínem nad jinak výbornými obchodními vztahy. Japonsko je jedním z hlavních obchodních partnerů Číny. Japonské investice pomáhají modernizovat Čínskou ekonomiku a naopak nedávné zlepšení ekonomické situace v Japonsku lze připsat rostoucí čínské poptávce po exportech japonského průmyslu. Otevřenost mezinárodním tokům zboží a kapitálu se stává nezbytným pro zajištění dostatečného růstového potenciálu a tudíž zajištění kredibility u vlastních občanů. 69

Například americká telekomunikační společnost AT&T.

- 40 -



Zatímco v osmdesátých letech byla oblast mezinárodního obchodu v počáteční fází svého vývoje, v devadesátých letech vzniká systém s mnohem jasnějšími pravidly. Rychlým tempem pokračuje odbourávání tarifních i netarifních překážek mezinárodního obchodu a podmínky investování v Číně se stávají stále lákavějšími. Vysoký potenciál čínského hospodářství se v devadesátých letech manifestuje v prudce rostoucích vývozech a dovozech. Při realistickém pohledu na vývoj čínské obchodní bilance bychom si měli připomenout, že její růst není něco jedinečného, co tu nikdy předtím nebylo. Podobné růstové tendence vykazovalo Japonsko a asijské nově industrializované země v počátečních obdobích svého novodobého vývoje (šedesátá až osmdesátá léta). Ve srovnání s těmito zeměmi Čína ukazuje menší tempa růstu. Zůstává otázkou, nakolik je objektivní porovnávat údaje z různých časových období, kdy situace na světové scéně byla výrazně odlišná. Přesto se jedná o zajímavý postřeh jedné ze studií Světové Banky70.

4.1 Obchodní bilance Exportní výkonnost čínské ekonomiky během devadesátých let prudce stoupala a ruku v ruce s ní rostl i objem importů (viz Tabulka 2). Obchodní i výkonová bilance měla kladné saldo, s vyjímkou v roce 1992, kdy vzhledem k předcházejícímu roku vzrostly importy za současného poklesu exportů. Tabulka 2 – Export, import a saldo výkonové bilance (běžné ceny, mld. USD) 1990 Export (mld. USD) Import (mld. USD)

saldo

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

62,17 73,17 81,55 73,73 137,38 167,97 171,68 207,24 207,43 220,96 279,56 299,41 365,40 465,31 50,80 60,59 75,11 80,29 127,21 151,88 154,13 164,42 163,59 190,32 250,69 271,33 328,01 451,09 11,37 12,58

6,45 -6,56

10,17

16,09

17,55

42,82

43,84

30,64

28,87

28,08

37,38


Charakteristickým rysem nebyl pouze kvantitativní růst, ale i změna ve struktuře a geografickém rozložení vývozů a dovozů. Rozvinuté tržní ekonomiky zaznamenaly růst 70

RUMBAUGH, Thomas, BLANCHER, Nicholas: International Trade and the Challenges of WTO Accession. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. International Monetary Fund, Washington DC 2004. s.5

- 41 -

14,22



dovozů z Číny, jehož struktura se během devadesátých let změnila ve prospěch výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Zatímco na počátku devadesátých let byly exportovány především výrobky lehkého průmyslu 71 , na počátku následující dekády roste podíl složitějších elektronických zařízení a dílů pro průmyslové využití. Podrobnější obraz podává Tabulka

3. Vidíme, že podíl vysokých technologií roste, avšak jednoduché

technologie stále tvoří největší část exportů. Celkově se však struktura exportů více diverzifikuje. Tabulka 3 - Struktura čínského vývozu za období 1990 - 2000 1990 1995 2000 primární produkty 14,6 7,0 4,7 průmyslové výrobky z domácích surovin 8,2 7,4 6,9 ostatní průmyslové výrobky 76,2 84,4 87,1 z toho: jednoduché technologie 53,3 53,5 47,6 střední technologie 15,4 16,9 17,3 vysoké technologie 7,3 14,2 22,4 ostatní 0,8 1,0 1,1 převzato z: SEREGHYOVÁ, Jana: Vybrané strukturální... Praha: Professional Publishing, 2003. s.26

V rámci regionu jihovýchodní Asie zaznamenal mezinárodní obchod ještě větší nárůst. Dynamika dovozů - které v rámci regionu přesahuji vývozy - se výrazně zvýšila. Tento fakt je důsledkem prohlubující se specializace průmyslů jednotlivých zemí regionu. Je zde přímá souvislost s přímými zahraničními investicemi (PZI), o kterých bude pojednáno za chvíli. PZI přicházejí převážně z asijského regionu, nejvyšší podíl připadá na Hongkong, Taiwan a Japonsko. Velký podíl dovozů z regionu představují součástky ke kompletaci, případně tzv. zušlechťovací styk. Dovozy jsou také stimulovány rostoucí domácí poptávkou. Vývoj podílu čtyř největších exportních trhů, kterými jsou Hongkong (odtud převážně reexporty do jiných zemí), Japonsko, USA a Německo, vyjadřuje následující graf (Graf 9). Za těmito zeměmi by jako další největší importéři následovali Jižní Korea (která

71

Boty, oblečení a hračky, dále pak především drobná elektronika.

- 42 -



v posledních letech předbíhá v dovozech z Číny Německo), Nizozemí, Velká Británie, Taiwan a Singapur. Graf 9 – Podíl hlavních čínských exportních trhů 100% 90% 80% 70% 60% 50%

ostatní země

40%

Německo

30%

USA Japonsko

20%

Hongkong

10% 0% 04 20 03 20 02 20 01 20 00 20 99 19 98 19 97 19 96 19 95 19 94 19 93 19


Podíl zemí na čínských importech má podobné složení. Nejvíce Čína dováží z Japonska, Taiwanu, Jižní Koreje, Malajsie, Singapuru a Thajska. USA v čínských dovozech zaujímá čtvrté místo. Z evropských zemí jsou největšími vývozci Německo a Rusko. Růst obratu zahraničního obchodu a jeho geografická i strukturální diverzifikace je důkazem pokračujícího procesu propojování Číny se světovou ekonomikou, procesu, který je aktivně podporován ze strany čínského vedení. Pokračuje dlouhodobý trend snižování jak tarifních tak i netarifních překážek zahraničního obchodu. Vstup Číny do WTO v roce 2001 tento trend institucionalizoval. Průměrné celní zatížení v roce 1992 činilo 42,9 % a o deset let později již pouze 12,3 %. Do roku 2005 by se mělo snížit na 10 %72. Ukazatel míry otevřenosti čínské ekonomiky, měřený jako podíl exportu anebo importu na celkovém domácím produktu, ilustruje pokračující otevírání čínské ekonomiky . Na počátku devadesátých let míra otevřenosti činila cca 15 %. V prvních

72

RUMBAUGH, Thomas, BLANCHER, Nicholas: International Trade and the Challenges of WTO Accession. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. International Monetary Fund, Washington DC 2004. s.10

- 43 -



letech následující dekády již dosahovala hodnoty 30 % (viz Error! Reference source not found.). Zahraniční investice, dělba práce v rámci regionu a růst domácí poptávky byly hlavními příčinami dynamiky zahraničního obchodu a jako katalyzátor probíhajících změn sloužila aktivita státu v podobě výhodných podmínek pro zahraniční investory a snižování překážek mezinárodního obchodu. Graf 10 - Otevřenost čínské ekonomiky (podíl importu na HDP a exportu na HDP) 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% 03 20 02 20 1 0 20 0 0 20 9 9 19 98 19 7 9 19 6 9 19 5 9 19 94 19 3 9 19 2 9 19 91 19 0 9 19 89 19 8 8 19 87 19 6 8 19 5 8 19 4 8 19 83 19 2 8 19 1 8 19 0 8 19 X/HDP (běžné ceny)

M/HDP (běžné ceny)

zdroj: Světová Banka: World Development Indicators Online. http://devdata.w orldbank.org/dataonline/ a vlastní výpočet

4.2 Přímé zahraniční investice Devadesátá léta byla obdobím, kdy investice do čínské ekonomiky zažily bezprecedentní nárůst(viz Graf

11). Už během osmdesátých let bylo možné zaznamenat růstovou

tendenci, dynamiky devadesátých let však zdaleka nedosahovala. V roce 1991 dosáhl příliv čistých PZI 3,5 miliard USD. O pět let později to bylo množství více než desetinásobné. Svého vrcholu

PZI dosáhly v roce 1998 a poté v důsledku asijské

finanční krize jejich objem mírně poklesl. Počátkem nového tisíciletí však lze již znovu pozorovat oživení růstu.

- 44 -



Miliardy USD

Graf 11 – Roční objemy čistých přímých zahraničních investic (dle platební bilance, běžné ceny) 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 19 82 19 83 19 84 19 85 19 86 19 87 19 88 19 89 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02

0

zdroj: Světová Banka: World Development Indicators Online. http://devdata.w orldbank.org/dataonline/

Příčin obrovské popularity Číny jako cíle PZI je několik. Asi nejdůležitější skutečností byly změny v pravidlech alokace PZI a možnostech jejich kontroly. Již v osmdesátých letech vznikaly první zvláštní ekonomické zóny, kde bylo zahraničním investorům umožněno vkládat svůj kapitál do společných podniků. Existovaly ale značné restrikce ohledně řízení podniku a tedy i kontroly nad vloženou investicí (investor se mohl stát pouze podílníkem společného podniku, jehož management byl dosažen čínskými podílníky 73 ). V devadesátých letech se počet zvláštních ekonomických zón zvyšuje a investorům jsou postupně zpřístupňovány i další oblasti čínského území. Legislativa PZI, která se začala formovat v osmdesátých letech74 doznala v devadesátých letech mnoha změn. Velkým posílením důvěry investorů byla rozhodnutí přijatá počínaje rokem 1992, která jasně signalizovala směřování k tržní ekonomice. PZI byly v roce 1995 rozděleny do čtyř kategorií: Podporované a povolené projekty jsou ty, které zavádějí nové technologie, zvyšují exportní kapacitu, zkvalitňují výrobu a používají místní zdroje v centrálních a západních regionech. Omezené a zakázané jsou projekty, které užívají 73

SEREGHYOVÁ, Jana: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. Praha: Professional Publishing, 2003. s.12 74 1982 - změna Ústavy umožňující PZI, 1984 - patentový zákon, 1985 - zákon o smlouvách se zahraničními podniky, 1986 - povolení 100 % zahraničního vlastnictví u podniků ve zvláštních ekonomických zónách, 1990 - management již nemusí být jmenován čínskými investory.

- 45 -



stávajících technologií, konkurují domácí produkci anebo státním monopolům nebo jsou považovány za ohrožení národní bezpečnosti a životního prostředí.75 Čína dala najevo, že má zájem o PZI, které způsobí kvalitativní změny v podnikové sféře. Terciální sektor zůstával stále předmětem protekcionismu.76 Zahraniční investoři jsou naopak přitahováni levnou pracovní sílou77. Zvláštní ekonomické zóny navíc poskytovaly různé investiční pobídky a podmínky více podobné tržním ekonomikám než ve zbytku Číny. Většina PZI do Číny přitékala z okolních asijských zemí, kde velkou roli sehrála čínská diaspora. Ta je koneckonců celosvětová, avšak ve státech jihovýchodní Asie je čínská menšina často složena z nejúspěšnějších podnikatelů v zemi. Jako hlavní zdroje PZI figurovaly Hongkong (52 %), Taiwan (8 %) a Japonsko (8 %). Ostatní země Asie představovaly 11 % PZI. Zbývající část připadá na USA (8 %) a Evropu (7 %), zbývajících 6 % pak na ostatní země.78 Je zde vhodné zmínit rozdílný přístup investorů z regionu a investorů z rozvinutých tržních ekonomik (transnacionální korporace). Ti první těží především z nižších nákladů na práci a jsou převážně exportně orientovaní. Druzí jsou přitahováni především potenciálem čínského vnitřního trhu, i když samozřejmě také využívají nízkých mezd. Pro západní korporace se Čína také stává místem, kam přesouvají část svého výzkumu.79 Ještě trochu blíže k roli Hongkongu. Bývalá britská kolonie, která byla v roce 1997 předána zpět pod čínskou suverenitu je vedle Tokia nejdůležitější finanční centrum Asie. Její blízký vztah k Číně byl důvodem, proč právě Hongkong byl jedním z prvních, kdo v 75

Letiště, jaderné elektrárny, ropovody a plynovody, železnice, vodní díla, letectví, automobily, obrana, hitech vakcíny, těžba, tisk, zasilatelství, satelitní komunikace a turismus. (STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow 2003. s.217) 76 Se vstupem do WTO se Čína musela zavázat k uvolňování restrikcí i v oblasti služeb. Také byly zrušeny podmínky pro směrování PZI a diskriminační opatření vůči dováženému zboží a/nebo zahraničním firmám. 77 Pro mnoho podniků však operace v Číně byly zklamáním, neboť nízké pracovní náklady byly vyváženy vyššími náklady na vzdělání zaměstnanců, kontrolu kvality a hledání spolehlivých dodavatelů. (STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow 2003. s.222) 78 SEREGHYOVÁ, Jana: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. Praha: Professional Publishing, 2003. s.12 79 Například největší světové farmaceutické společnosti se stále častěji obrací při výzkumu nových léčiv na čínská výzkumná střediska. Čína nabízí srovnatelné kapacity, avšak ve srovnání s mateřskými zeměmi společností je v Číně možné dosáhnout značných úspor na platech, které představují až 80 % nákladů na výzkum a vývoj. (SANTINI, Laura: Bith of a Biotech Industry. Wall Street Journal Europe. November 24, 2004. s.A10)

- 46 -



Číně začal investovat. Vždyť i první zvláštní ekonomické zóny byly otevřeny v blízkosti Hongkongu právě z tohoto důvodu. Hongkong jako finanční centrum s těsnými vztahy k Číně také sloužil jako místo, kudy protékaly investice z jiných zemí regionu, zejména Taiwanu 80 . Dalším fenoménem, který ve své knize zmiňuje Story 81 je tzv. „roundtripping“. Při něm manažeři čínských státních podniků nejdříve podnikové prostředky vyvezli do ciziny, aby je pak skrze Hongkong investovali zpět do čínských podniků. Výnosem byly daňová a jiná zvýhodnění poskytovaná zahraničnímu kapitálu a kosmetickým efektem nominální zvýšení toků PZI. Objem PZI v devadesátých letech signalizoval značné zapojení Číny do mezinárodní dělby práce. Byl jedním z tahounů ekonomického růstu. Výsledkem byl i přítok knowhow a technologií. PZI vytvořily mnoho příležitostí pro čínské podniky jako subdodavatele firem se zahraniční účastí, resp. zahraničních firem. Pozitivním aspektem také byla skutečnost, že vysoký příliv PZI zajistil, že Čína nebyla tolik závislá na tocích krátkodobého kapitálu. Mezi lety 1992 a 1998 PZI představovaly 70 % celkových prostředků vložených do ekonomiky. Díky tomu Čína udržela relativně nízké vnější zadlužení a nashromáždila značné devizové rezervy. V budoucnu lze očekávat další příliv zahraničního kapitálu do terciálního sektoru, kde doteď přetrvávalo mnoho restrikcí. Vstup do WTO Čínu zavázal k dalšímu odstraňování omezení i v tomto sektoru. Týká se to především maloobchodu, distribuce a bankovního sektoru. Mnoho nadnárodních maloobchodních řetězců již v Číně působí a využívají každé příležitosti k rozšíření svého působení na čínském trhu. Stejně tak mnoho zahraničních bank v pobočkách v Hongkongu a Pekingu pouze čeká na další uvolnění regulací.

80

Podniky tak obcházely bariéry, které vytvořila jejich Taiwanská vláda. STORY, Jonathan: China: the race to the market. Pearson Education Limited, Harlow 2003. s.65, 149 a 201

81

- 47 -



4.3 Čínské investice v zahraničí Čína není jenom příjemcem zahraničního kapitálu. I čínské podniky se snaží pronikat na světové trhy. Ve srovnání s přitékajícími objemy jde o mnohem menší množství. Přítomnost čínského kapitálu v ostatních zemích světa lze rozdělit do dvou skupin. Důležitým prvkem zahraničněobchodní politiky Číny je zajištění dostatečných přírodních zdrojů pro národní ekonomiku. Jedním z cílů jsou země střední Asie, které mají bohaté přírodní zásoby. Čínské podniky zde těží ropu a budují ropovod do čínského vnitrozemí. Afrika je dalším regionem, kde čínská přítomnost výrazně narůstá82. Země jako Súdán, Zimbabwe nebo Etiopie, kritizované Evropou a USA za porušování lidských práv, jsou pro Čínu vítanými obchodními partnery. Některé země regionu, například Súdán, umožňují Číně diverzifikovat zdroje ropy. Jiné africké země představují příležitost pro investiční projekty. Čínskými investory jsou převážně státní podniky, které sledují dlouhodobé záměry s ohledem na státní politiku. Takto Čína rozšiřuje i svůj politický vliv, čímž získává spojence v mezinárodních organizacích jako je OSN. Čínskou účast je možné najít i v mnoha dalších zemích v sektoru těžby nerostných surovin. Zvýšená poptávka po surovinách způsobená růstem čínské ekonomiky zvedla celosvětové ceny surovin a tudíž se i některé dříve nerentabilní provozy stávají znovu výnosnými. Čínské podniky se na západní trhy snaží pronikat nejen formou exportu, ale i přímým vstupem na zahraniční trhy. Zde však firmy nejsou zatím moc úspěšné. Při opuštění domácího teritoria ztrácí své hlavní výhody: Znalost trhu a distribuční síť. Konkurence západních firem je tvrdá a v metodách řízení management čínských podniků stále nemá dostatek zkušeností. V části o trzích cenných papírů byla také zmíněno, že některé velké čínské státní podniky se pokoušely o štěstí na americké burze. Ani zde nebyl výsledek příliš oslnivý. Po opadnutí počátečního entuziasmu se totiž ukázalo, že firmy nedosahují dostatečných výnosů, které by ospravedlňovaly vysokou cenu jejich akcií.

82

LEGGETT, Karby: To Further Global Goals, China Expands Its Role In African Development. Wall Street Journal Europe. March 29, 2005. s.A1

- 48 -



Zatímco čínské výrobky dnes můžeme vidět po celém světě, čínské podniky zatím jako aktéři na světových trzích příliš úspěšní nebyly. V zahraničí jsou převážně zastoupeny v rozvojových zemích a tam reprezentují jak ekonomické, tak i geopolitické záměry Číny.

4.4 Čína a WTO V listopadu 2001 se Čína stala po skoro dvou dekádách vyjednávání83 členem Světové obchodní organizace (WTO). K tomuto kroku hleděla Čína i stávající členové WTO s velkými nadějemi, avšak tak jako u každé změny i s obavami. Obrovský trh se totiž odbouráním překážek zahraničního obchodu stává velkou příležitostí, svojí velikostí však též konkurenční hrozbou ostatním zemím. Jednání byla ukončena 17. září 2001. 10. listopadu 2001 pak byla Čína na Konferenci ministrů WTO v Doha (Katar) jednomyslným hlasováním všech 142 členů přijata do organizace a třicet dnů po ratifikaci smlouvy čínským parlamentem se oficiálně stala členem WTO. Nejtěžší otázkou jednání bylo, zda má být Čína klasifikována jako rozvojová nebo rozvinutá ekonomika. 84 Toto rozhodnutí mělo vliv na ožehanou otázku zemědělských dotací. 85 Další diskutovanou otázkou byl podíl zahraniční účasti v čínských firmách, hlavně v oblasti služeb.86 Zde byla vyjednána přechodná období, během kterých bude možno podíl v rukou zahraničních vlastníků zvyšovat. Například v oblasti telekomunikací nesmí zahraniční investice přesáhnout 25 % a jsou omezeny na určité regiony. Během jednoho roku se má rozšířit počet regionů a podíl zahraničních investic

83

Počátek vztahu Číny a světové obchodní organizace sahá až do roku 1948, kdy pre-komunistická vláda byla jedním ze zakladatelských členů GATT. Tato vláda však byla nucena se po porážce komunisty stáhnout na Taiwan. V roce 1986 Čína u WTO podala žádost o přijetí do světové obchodní organizace. Následovala dlouhá jednání na bilaterální bázi mezi Čínou a jednotlivými členy, která byla koordinována a na které dohlížela speciální pracovní skupina vytvořená v Ženevě. 84 BING, Xiang: China’s WTO Accesion. Far Eastern Economic Review July 1998, str. 38 85 Jako rozvojová země by Čína měla právo dotovat svoji zemědělskou produkci až do výše 10 % její hodnoty. Jako rozvinutá země pouze 5 %. Nakonec byla Čínou vyjednána sazba 8,5 %. (viz BBC News: China Enters WTO fold, 17 Sept 2001. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1548866.stm) 86 Zde se jednání točila hlavně kolem americké pojišťovací společnosti AIG, která již na Čínském trhu působila a chtěla si zajistit, aby její nové pobočky nemusely podléhat pravidlu 50 % čínské kapitálové účasti. (viz BBC News: China hails WTO 'breakthrough', 5 Jul 2001. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1423761.stm)

- 49 -



může vzrůst na 35 %. Za tři roky bude umožněno vlastnictví 49 %. A pět let po vstupu již nebudou žádná omezení. Podobná pravidla (žádná omezení od roku 2006) byla vyjednána i pro obchod a distribuci. Do konce roku 2006 by také mělo být umožněno zahraničním bankám poskytovat služby všem čínským klientům bez omezení. Podobná přechodná opatření byla vyjednána pro ostatní odvětví. Také tarifní překážky obchodu se zbožím se budou uvolňovat takto pozvolně.87 Jaké důsledky bude mít vstup Číny do WTO? Čínská vláda si od zavedení politiky otevřených dveří uvědomuje, že jediný způsob, jak nezaostávat za zbytkem světa je spolupráce s ostatními ekonomikami a členství v mezinárodních organizacích. Od členství si slibuje zvýšení exportních možností do zemí WTO. Slovy čínského obchodního vyjednávače Long Yongtua: “Čím více je náš trh otevřený navenek, tím více ekonomického růstu máme a tím lépe pro celý svět.”88 Členství ve WTO však přináší i mnohá úskalí. Znamená totiž odstranění mnoha ochranářských opatření, která doteď chránila neefektivní státní sektor, produkující 25 % průmyslového zboží89, před zahraniční konkurencí. Na druhou stranu dělníci propuštění ze státních podniků společně s přílivem pracovních sil z venkova budou pro zahraniční investory zárukou trvale nízké úrovně mezd. Může se tedy očekávat rozvoj průmyslu náročného na pracovní sílu a nárůst exportu produktů, které závisí na dovážených vstupech, neboť ty zlevní. Naopak kapitálově náročná výroba bude v prvním období liberalizace pod silným konkurenčním tlakem. Až v delším časovém horizontu lze s rostoucím přílivem zahraničních investic a postupným zvyšováním konkurenceschopnosti očekávat růst tohoto odvětví.

87

Po implementaci všech závazků se sníží průměrné celní zatížení u zemědělských produktů na 15 % (rozpětí sazeb je od 0 % do 60 %, vyšší sazby se uvalují především na obilniny) a u průmyslových produktů na 8,9 % (rozpětí od 0 % do 47 %, nejvyšší sazby jsou vztaženy na fotografické filmy a automobily). Sazby budou snižovány postupně, avšak nejpozději do roku 2010. (WTO succesfully concludes negotiations on China’s entry. WTO Press/243, 2001.) 88 BBC News: China admitted to WTO, 10 Nov 2003. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1648579.stm 89 25 % v roce 2002, což je významný pokles od 80 % produkce na počátku osmdesátých let dvacátého století.

- 50 -



Důsledky na životní úroveň obyvatel Číny jsou jedním z problematických bodů vzrůstajícího konkurenčního tlaku. Liberalizace ekonomického prostředí, která si vynutí restrukturalizaci státních podniků, dále zvýší nezaměstnanost. Druhou problematickou oblastí, která bude postižena zahraniční konkurencí, jsou rolníci na venkově, jejichž životní úroveň je stále mnohem nižší než v městech, a otevření trhu zemědělských výrobků pro zahraniční dovozce by jejich situaci mohlo ještě více ztížit. Právě v této souvislosti se někteří odborníci obávají, že vstup Číny do WTO dále zvýrazní rozdíly mezi městem (kam budou směřovat nové investice) a venkovem (který bude dále chudnout). Čína je exportním gigantem, majícím vliv na ekonomiku celého regionu. Někteří odborníci se domnívají, že členstvím ve WTO by se Čína mohla stát také reformní silou v regionu. Členstvím ve WTO totiž Číně vznikl závazek provedení reforem a legislativních úprav, které by byly potřebné i v ostatních zemích regionu. Mnoho zemí se totiž kvůli následkům asijské finanční krize v roce 1997 muselo věnovat akutním politickým a ekonomickým problémům a neřešilo strukturální nedostatky svých ekonomik. Zvýšením již nyní na ně doléhající konkurence z Číny, budou tyto země nuceny provést nutné reformní kroky. Čínský export tlačí na snižování exportních cen ostatních ekonomik v regionu. Kombinace přílivu přímých zahraničních investic do Číny a obrovské zásoby levné pracovní síly bude nadále vyvolávat tlaky na devalvaci ostatních měn regionu, čímž se tyto země budou snažit o vyrovnání konkurenční výhody Číny. Růst čínské ekonomiky bude pro okolní země též zdrojem poptávky, kterou bude generovat obrovský trh. Přesto, že Čína vytváří velký celkový přebytek obchodní bilance, je již od roku 2000 je její obchodní bilance s asijskými zeměmi deficitní a v poměru k velikosti HDP dováží z asijských zemí stejně jako Japonsko. V budoucnu lze očekávat další zvýšení těchto importů v souvislosti s nezbytnou modernizací čínského průmyslu.90

90

CHI, Lo: Asia’s Competitive Endgame: Life After China’s WTO Entry. The China Business Review, Jan/Feb 2002, s. 25

- 51 -



Pro ostatní země je vstup Číny do WTO zárukou, že se Čína bude řídit určitými závaznými pravidly. Mike Moore, prezident WTO k tomu poznamenal: “Samozřejmě Čína bude silnou konkurencí, avšak mít konkurenceschopnou Čínu vázanou pravidly, závaznými mechanismy pro řešení sporů, to je podle mého názoru ve světovém zájmu.”91

Závěr Devadesátá léta byla pro Čínu obdobím velkých změn a zároveň relativní politické i ekonomické stability. Růstové tendence započaté v přecházejícím desetiletí pokračovaly, avšak spolu s nimi se začaly zviditelňovat i problémy, které dříve nebyly tolik patrné. Postupná implementace reforem se ukázala být správným postupem, který dal vládě dostatek prostoru na korekci neočekávaných následků. Do popředí se ale dostává skutečnost, že postupnost a opatrnost nebyla schopná vytvořit dostatečně jasný institucionální rámec. Tuto výzvu si Čína uvědomila v devadesátých letech, avšak její řešení se stává hlavním úkolem pro počátek nového století. Nutnost rovného zacházení se všemi tržními subjekty a záruka právní regulace vztahů je požadavkem fungování tržního hospodářství. Vstup do WTO Čínu zavázal k harmonizaci vnitřního trhu a mezinárodního obchodu se světovými standarty. Znamená to zvyšování zahraničního vlivu v Číně i čínského vlivu v zahraničí. Čína se zapojovala a i v budoucnu bude ještě více zapojovat do procesů světové ekonomiky. Čína přestává být zemí exportující pouze výrobky s nejnižší přidanou hodnotou a pomalu zvyšuje přidanou hodnotu svých exportů. Růst kapacit zůstává důležitým zdrojem ekonomického růstu. Začínají se ale prosazovat i technologické inovace. Významnou roli mají mnohé zahraniční firmy či investoři, kteří v devadesátých letech přicházejí do Číny. Významnou událostí devadesátých let bylo oficiální stvrzení tržního vývoje ekonomiky. Tato skutečnost byla podtržena změnou ve vedení strany, kde moc přešla do rukou mladší generace, označované jako technokraté: Současní čínští vůdci mají velký zájem o co nejefektivnější fungování čínské ekonomiky a pokračování pozitivního ekonomického vývoje. Po Dengovi, který zemřel v roce 1997 se „hvězdou“ čínské ekonomiky stává Zhu 91

BBC News: China admitted to WTO, 10 Nov 2003. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1648579.stm

- 52 -



Rongji. Byl zastáncem dalšího prohlubování reforem a dovedl Čínu do WTO. Komunistická strana se však nehodlá vzdát svého monopolu na moc. Tržní prostředí a pronikání zahraničního vlivu do Číny však s sebou nezbytně přináší vyšší pluralitu názorů. To v budoucnu nepochybně povede k otázce legitimity komunistické vlády. V současné době má na tuto otázku komunistická strana odpověď v podobě růstu ekonomiky a životní úrovně. Avšak je otázkou, jak bude schopna řešit budoucí problémy. Možnou reakcí na měnící se situaci je postupná reforma komunistické strany „zevnitř“. Lze očekávat, že o politické změny uvnitř strany se povede stejný boj, jako se v osmdesátých letech vedl o „tržní socialismus“. Pozůstatkem z předreformního období, na který někteří autoři poukazují jsou nedostatky statistik. Podle nich existují náznaky, že čínská ekonomika zdaleka neroste tak rychle, jak se nám snaží oficiální statistické údaje namluvit. Tento fakt by měl být brán v potaz a do našeho hodnocení vývoje čínské ekonomiky bychom měli zařadit i další faktory. Vývoj ekonomiky byl značně nerovnoměrný. Pobřežní oblasti dosahovaly daleko lepších hodnot ve všech parametrech než většina vnitrozemských provincií. Zatímco růst produktu i životní úrovně ve velkých městech byl značný, existovaly regiony, kde životní úroveň téměř stagnovala. Tato situace je zvláště alarmující skutečností v době, kdy se ztrácejí jistoty v podobě státních sociálních služeb a základní zdravotní péče. Čína je zemí velikých rozměrů a rozporů. Snaha o přeměnu socialistického hospodářství v tržní při zachování vlády jedné (komunistické) strany ji staví do specifické situace. Čína však není o nic více jedinečná než jakákoliv jiná země na světě. Každá země je jedinečná, a proto je třeba vždy volit specifický způsob reforem. Čínská vláda v tomto ohledu ukázala velkou zručnost při jejich uskutečňování. Kolik z jejich úspěchů však bylo skutečných a kolik z nich bylo pouze „půjčkou na dluh“, ukáže až budoucnost.

- 53 -



Použitá literatura: - tištěné publikace: BEREWICK, Robert - WINGROVE, Paul, ed.: China in the 1990s, Revised Edition. Basingstoke: MacMillan, 1999. ISBN 0-333-75973-7 BOONEKAMP, Loek: Medium Term Prospects for China’s Agricultural Markets and Trade. In: The Agro-Food Processing Sector in China. Paris: OECD, 2000. s.57-63. ISBN 92-64-17179-7 FEDELINO, Annalisa, SINGH Raju Jan: Medium-Term Fiscal Challenges. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. Washington DC: International Monetary Fund, 2004. s.29-35 ISBN 1-58906-258-2 CHEN, Xiwen: Current Situation and Prospects fro the Agriculture Production and Market in China. In: The Agro-Food Processing Sector in China. Paris: OECD, 2000. s.53-56. ISBN 92-64-17179-7 LIU, Zhenwei: Agricultural Policy Adjustment In China After WTO Acession. In: Agricultural Policies in China after WTO Accession. Paris: OECD, 2002, s.23-32. ISBN 92-64-19886-5 LEHMANNOVÁ, Zuzana: Kulturní pluralita v současném světě, Praha: VŠE, Fakulta mezinárodních vztahů, 2000. ISBN 80-245-0073-6 LOMANOV, Alexander: Trends in High Culture: the Return of Confucianism. In: LIN, Chong-Pin, ed.: PRC Tomorrow: development under the ninth five-year plan. Kaohsiung, Taiwan: Graduate Insitute of Political Science, National Sun Yat-Sen University, 1996. ISBN 957-9014-07-8 RUMBAUGH, Thomas, BLANCHER, Nicholas: International Trade and the Challenges of WTO Accession. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2004, s.5-13. ISBN 158906-258-2

- 54 -



SEREGHYOVÁ, Jana: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. Praha: Professional Publishing, 2003. ISBN-80-86419-44-4 STORY, Jonathan: China: the race to the market. Harlow: Pearson Education Limited, 2003. ISBN 0-273-66321-6 WANG, Shaoguang: The Insitutional Roots of Central-Local Rivalry: China 1980-1996. In: LIN, Chong-Pin, ed.: PRC Tomorrow: development under the ninth five-year plan. Kaohsiung, Taiwan: Graduate Insitute of Political Science, National Sun Yat-Sen University, 1996. ISBN 957-9014-07-8 WANG, Tao: Exchange Rate Dynamics. In: PRASAD, Eswar, ed.: China’s Growth and Intergation into the World Economy. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2004, s.21-28. ISBN 1-58906-258-2 China: Overcoming Rural Poverty. Washington D.C.: The World Bank, 2001. ISBN 08213-4925-2 East Asia: Recovery and beyond. Washington D.C.: The World Bank, 2000. ISBN 08213-4565-6 - periodika: AREDDY, James T., WONACOTT, Peter: Angry Exchanges: Woes Of China’s Stock Market Amplify Investors’ Fury. Wall Street Journal Europe, April 21, 2005, s.A1. ISSN 0921-99 BIANCHI, Federica: China’s Overhaul of Farm Sector Will Continue. Wall Street Journal Europe, Februrary 1, 2005, s.M8. ISSN 0921-99 BING, Xiang: China’s WTO Accession. Far Eastern Economic Review, July 2, 1998, s.38. ISSN 0014-7591 CRUZ, Elfren Sicangco: Framework. BusinessWorld, Manila: October 22, 2002, s1. ISSN 0116-3930

- 55 -



GOODMAN, Peter S.: Rubber Becomes Important Cash Crop. Wall Street Journmal Europe, November 24, 2004. s.A10. ISSN 0921-99 GUO, Fei - IREDALE, Robyn: The Impact of Hukou Status on Migrants' Employment: Findings from the 1997 Bejing Migrant Census. The International Migration Review, Summer 2004. s.709 ISSN: 0197-9183 CHANDLER, Clay: Why China Won’t Hit a Wall. Fortune, New York. 5/17/2004, Vol. 149, Issue 10. ISSN 0015-8259 CHI Lo: Asia’s Competitive Endgame: Life After China’s WTO Entry. The China Business Review, Jan/Feb 2002, s. 25. ISSN: 0163-7169 KOHOUT, Pavel: Čína, investice a růst ekonomiky. Mezinárodní Politika 9/2004. s.10. ISSN 0543-7962 LEGGETT Karby: To Further Global Goals, China Expands Its Role In African Development. Wall Street Journal Europe, March 29, 2005, s.A1. ISSN 0921-99 LO, Chi: Bank Reform: How much time does China have? Washington: The China Loopsided in Beijing. Wall Street Journal Europe, November 15 - 17, 2002, s.A6. ISSN 0921-99 Not a Pretty Dish. Wall Street Journal Europe. March 17, 2005. s. A8. ISSN 0921-99 PFEIFER, Jessica: Reforming today's pension system, building tomorrow's China. Hong Kong: China Staff, May 2004, Vol.10, Iss.6, s.1. (oběžník, Hewitt Associates) RAWSKI, Thomas, MEAD, Robert W.: On the Trail of China’s Phantom Farmers. In: World Development 26(5), 1998. s.767-781 ISSN 0305-750X SANTINI, Laura: Birth of a Biotech Industry. Wall Street Journal Europe, November 24, 2004. s.A10. ISSN 0921-99 SO, Alvin Y,: Guest Editor’s Introduction. In: The Chinese Economy, vol.35, no.3, MayJune 2002, s.11. ISSN 1097-1475

- 56 -



Unemployment Concerns. Asia Monitor: China & North East Asia Monitor. January 2005, Vol.12 Issue 1, s.3 ISSN 1470-5184 VAN ZYL, Johann: Problems ahead. Finance Week, March 28, 2005, s.58. ISSN 02560321 ZHAO, Dingxin: China’s Prolonged Stability and Political Future. In: Journal of Contemporary China 10(28), Carfax Publishing 2001, s. 427-444. ISSN 1067-0564 - elektronické zdroje: DSI Data Service & Information: OECD Statistics. http://195.145.59.167/scripts/LogIn.dll/login?lg=e Economist Intelligence Unit, EIU Country Data. http://www.countrydata.bvdep.com/cgi/template.dll?product=101 China admitted to WTO. London: BBC News, November 10, 2003. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1648579.stm (přístup 19.11.2003) China's ailing health care. London: BBC News, December 7, 2004. http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/asia-pacific/4062523.stm (přístup 4.4.2005) China hails WTO 'breakthrough'. London: BBC News, July 5, 2001. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1423761.stm (přístup 4.4.2005) China Enters WTO fold. London: BBC News, September 17, 2001. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/1548866.stm (přístup 19.11.2003) Leadership Changes. London: BBC World Service. http://news.bbc.co.uk/1/shared/spl/hi/asia_pac/02/china_party_congress/leadership_chan ges/html/default.stm (přístup 21.1.2003) Microsoft Encarta 99 Deluxe Edition (CD-ROM) National Bureau of Statistics of China, China Statistical Yearbook 2004. http://www.stats.gov.cn/english/statisticaldata/yearlydata/yb2004-e/indexeh.htm

- 57 -



World Bank: World Development Indicators Online. http://devdata.worldbank.org/dataonline/ WTO succesfully concludes negotiations on China’s entry. WTO, Press/243, 17 September 2001. http://www.wto.org/english/news_e/pres01_e/pr243_e.htm (přístup 19.11.2003)

- 58 -

Ekonomický vývoj Číny od 90. let

Recommend Documents