Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů od 90. let do současnosti

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Studijní obor: Hra na violoncello

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů od 90. let do současnosti

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Martin Zeman Vedoucí práce: Prof. PhDr Miloš Schnierer Oponent práce: MgA. Kateřina Polášková

Brno 2014

Bibliografický záznam ZEMAN, Martin. BROLN od 90. Let do současnosti [Brno radio orchestra of folk instruments from 90´s till nowdays] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, hudební fakulta, katedra strunných nástrojů, rok 2014. Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr Miloš Schnierer [ počet stran, 49 s.] Anotace V práci se zabývám Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a jeho působením v době let devadesátých s příklonem k nové éře po roce 2006. Je tu zpracována kapitola shrnující šedesátiletou historii, jsou zde představeni členové orchestru, typické nástroje a detailní informace o fungování současného tělesa. Annotation The theses is about Brno Radio orchestra of Folk Instruments from 90´s with focus on happenings after year 2006. There are chapters speaking about sixtyyear history of the band, the members are introduced and you can see detailed informations about BROLN, working nowdays. Klíčová slova BROLN, 90´s - 2014, Lidové hudební nástroje, osobnosti, obsazení. Keywords Brno radio orchestra of folk instruments, 90´s 2014, Folk Musical instruments in use of BROLN, honored members of the orchestra from the past, musitians and artists from nowdays.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

v Brně, dne 7.dubna 2014

Martin Zeman

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu prof. PhDr. Miloši Schniererovi, za konzultování a připomínkování v průběhu tvorby této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval celé své rodině za podporu duševní a motivační. A vřelé díky patří též panu Františku Černému, uměleckému vedoucímu BROLN, za cenný příspěvek do této práce, stejně tak i Martinu Zemanovi, jenž se podělil o své znalosti a zkušenosti.

Obsah ÚVOD ....................................................................................................................... 6 1. HISTORIE BROLN.................................................................................................. 7 2. OBSAZENÍ BROLN ................................................................................................ 9 2.1. NÁSTROJOVÉ OBSAZENÍ BROLN ................................................................. 10 DUDY – GAJDY................................................................................................ 10 MALÝ CIMBÁL ................................................................................................ 11 SKŘIPKY .......................................................................................................... 12 TÁROGATÓ ..................................................................................................... 17 2.2. SLOŽENÍ ORCHESTRU – INTERNÍ, EXTERNÍ HRÁČI A ZPĚVÁCI .................... 19 2.3. OSOBNOSTI SPOLUPRACUJÍCÍ S BROLNEM PO ROCE 2006 ........................ 25 PROF. SMEJKAL BOHUMIL ............................................................................. 25 GRYCOVÁ VLASTA (ROZ. KONČITÍKOVÁ) ....................................................... 28 HOLÝ LUBOMÍR .............................................................................................. 29 3. 60. VÝROČÍ BROLNU .......................................................................................... 30 3.1. SLAVNOSTNÍ KONCERT NOVÉHO BROLNU BRNO, 19. DUBNA 2006 ......... 30 3.2 PŘEPIS ZÁZNAMU POŘADU FOLKLORIKA .................................................... 32 4. INTERVIEW ........................................................................................................ 39 4.1. FRANTIŠEK ČERNÝ ....................................................................................... 39 4.2. MARTIN ZEMAN.......................................................................................... 42 5. SEZNAM SKLADEB UPRAVENÝCH PAVLEM TRKANEM PRO BROLN PO ROCE 2006....................................................................................................................... 46 6. ZÁVĚR............................................................................................................. 48 LITERATURA A PRAMENY ...................................................................................... 50

Úvod Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, je již od padesátých let minulého století stálice na české a moravské scéně. S repertoárem zahrnujícím písně a instrumentální skladby českého, moravského, slovenského a evropského (Polsko, Nizozemí, Velká Británie, Francie, Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko…) folkloru, je jediným rozhlasovým tělesem v celoevropském měřítku provozujícím tento hudební směr. Téma BROLNu mě oslovilo již v akademickém roce 2010-2011, kdy jsem zpracoval bakalářskou práci na téma „BROLN a artificiální hudba. Vzhledem k rozsahu a nosnosti tohoto tématu jsem se i na doporučení Prof. PhDr. Miloše Schnierera (oponenta bakalářské práce) tuto práci dále rozšířit. Od roku 2006 do roku 2011 jsem byl stálým externím zaměstnancem Brněnského orchestru. To mi dalo možnost proniknout do Evropské lidové tvorby a společně s dalšími hudebníky jsme psali novodobou historii BROLNu. Nové etapě bych se rád věnoval v této práci. Jako materiál pro zpracování práce hodlám použít převážně slovní ústně dochované prameny, novinové a internetové články, publikace týkající se založení a historie BROLNu, publikaci R. Kučerové „Jindřich Hovorka“, dále jako pramen použiji svou bakalářskou práci a současné dokumenty Českého rozhlasu a občanského sdružení BROLN. Předpokládám, že tato práce bude přínosná ve smyslu obohacení písemných zmínek o BROLNu „nové éry“.

6

1. Historie BROLN

BROLN byl založen Jaroslavem Juráškem v roce 1952 na půdě brněnského rozhlasu s úkolem interpretovat lidové písně a lidovou instrumentální hudbu Čech, Moravy a Slovenska na profesionální úrovni, uvést ji do rozhlasových a televizních programů a na koncertní pódia doma i v zahraničí. Začátkem 50. let se začala stále naléhavěji jevit potřeba profesionálně dokonalé interpretace folkloru tak, jak to bylo běžné a samozřejmé u ostatních žánrů. BROLN tím navázal na práci starších brněnských souborů. Tři soubory měly pro BROLN zásadní význam: kapela Slováckého krúžku, kterou vedl od konce 30. let cimbalista Jaromír Běhúnek, kapela Valašského krúžku, která vznikla až po osvobození (tvořili ji především vysokoškoláci v čele s primášem Vladimírem Melounem). Posledním z trojspolku, který stál u kolébky BROLN, byl Frolkův soubor. BROLN se inspiroval i zvukem znásobeného obsazení cimbálové muziky (např. Barbu Lautaru z Rumunska nebo Státní orchestr lidové hudby z Maďarska). Repertoárové těžiště BROLN bylo v jihomoravských lidových písních, hudbě a tancích, zařazování české a slovenské lidové hudby bylo samozřejmostí a BROLN se nevyhýbal ani zahraničnímu folkloru. Velký význam též věnoval moravským folklorním oblastem: Brněnsko, Haná, Horácko, Lašsko, Hanácké Slovácko, Kyjovsko. BROLN měl vždy citlivý vztah k folkloru, který se snažil interpretovat co nejvěrněji, ale současně přejímal i myšlenky významných hudebních skladatelů jako například Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka, nebo ze zahraničních skladatelů například B. Bartóka, kteří věnovali zkoumání, sbírání a obdivování folkloru mnohdy i podstatnou část svého života. Co se týče časového zařazení, zpracovával BROLN hudbu historickou, tradicionální a nevyhýbal se ani avantgardě a experimentu. Prvním uměleckým vedoucím se stal Jaroslav Jurášek, prvními dirigenty Alois Fiala a Emanuel Kuksa, hostoval Jaromír Dadák. Ke spolupráci s orchestrem byli zváni sóloví zpěváci, instrumentalisté i hudecké skupiny a sbory z nejrůznějších folklorních oblastí: Horňáci Dušan a Luboš Holí, z Podluží Božena Šebetovská a 7

Jožka Severin, Valaši Jarmila Šuláková a Jiřina Mikulenková. V celostátní soutěži o přednes lidové písně objevili Věru Příkazskou a Milana Križo ze Slovenska, který tehdy v Brně studoval. Od roku 1954 spolupracoval s BROLN člen brněnské opery Václav Halíř, který neodolatelně interpretoval lidové písně rodné Hané. V témž roce posílil řadu členů BROLN rodák z Očové na Slovensku - legendární cimbalista Jan Gašpar Hrisko. Od roku 1955 působil v orchestru Bohdan Warchal (založil tradici primášů), kterého vystřídal Zdeněk Nečesánek a později Bohumil Smejkal. Vlastním a nejdůležitějším působištěm BROLN bylo zpočátku hlavně rozhlasové studio. Na celostátních okruzích se pravidelně prezentoval v půlhodinovém pořadu „Na pěknú notečku" (Co do trvání měla "Notečka" konkurenci snad jen ve zprávách a časovém znamení). Uskutečnily se i první zahraniční zájezdy. Mimořádně úspěšnou akcí bylo vystoupení BROLN na 5. světovém festivalu mládeže a studentstva, pořádaném v roce 1955 v Polsku. V létě 1958 reprezentoval orchestr brněnský rozhlas na folkloristickém festivalu v Llangollenu ve Walesu. BROLN stále častěji opouštěl rozhlasové studio. Lidový muzikant potřebuje přímý kontakt s posluchačem - a toho se „brolňákům" v tomto období dostalo vrchovatě: v roce 1959 odjeli na velké turné po východní Asii (Vietnam, Čína, Korea, Mongolsko), o dva roky později do Sovětského svazu a na Kubu. V témže roce (1961) vystupovali na folklorních slavnostech v Tvrdonicích a jako host na Pražském jaru. Holandsko si v jeho podání poslechlo krásné lidové písničky poprvé v roce 1962 - od té doby ještě několikrát. S primášem Slávkem Volavým vystupoval BROLN v roce 1963 v Senegalu, v Belgii (1966) a v roce 1968 v Bulharsku a Rumunsku. Okruh spolupracovníků se v tomto období rozšířil o zpěváky Jožku Černého a Luboše Málka. Pojetí i zaměření práce tohoto orchestru se během času měnilo. Jedno nezbytné však zůstalo. Styk s živou písní a muzikantská setkávání s lidmi. I nadále koncertoval BROLN za hranicemi naší vlasti. V roce 1970 účinkovala malá skupina BROLNu na světové výstavě v Osace v Japonsku. Těsně před 20. výročím založení orchestru se na podzim 1971 uskutečnil dvouapůlměsíční koncertní maraton celého orchestru po Spojených státech a Kanadě. O šest let později se 8

muzikantský výlet za moře opakoval. V dubnu 1978 se BROLN vydal na 14 dnů na umělecký zájezd do Sovětského svazu. V 80. letech ještě několikrát vystupoval v Holandsku, v roce 1984 byl pozván k natáčení do wiesbadenské televize a v roce 1989 koncertoval v Polsku. Od roku 1978 BROLN každoročně vystupoval v roli hostitele a doprovodného orchestru na soutěžní přehlídce dětských lidových zpěváků s názvem „Děti a píseň". V roce 1973 odešel tehdejší umělecký vedoucí BROLNu a primáš Bohumil Smejkal na post primária Janáčkova kvarteta. Jeho funkci převzal Jindřich Hovorka, od roku 1969 koncertní mistr souboru. Ve vedení orchestru došlo ještě k další změně. Po odchodu Jaroslava Jakubíčka (1990) se stal novým dramaturgem Vlastimil Peška. Tehdy došlo ke změně ve zpracování hudebního materiálu s příklonem k humornější stránce lidové písně. 31. října 1993 byl orchestr Českým rozhlasem zrušen. 1. ledna 1994 vzniká Nadace BROLN, prezidentem je Jindřich Hovorka mladší. Od roku 1998 působil BROLN jako obecně prospěšná společnost. Tak byla zajištěna právní stránka BROLN. Do roku 1999 byl BROLN podporován Magistrátem města Brna. Organizační práci a umělecké vedení souboru zajistili Jindřich Hovorka a dramaturgyně Růžena Kučerová. Jen díky jejich práci, a zásluhou tehdejšího ředitele Českého rozhlasu Ing. Václava Kasíka, byl BROLN v dubnu roku 2006 znovu obnoven. V roce 2006 se stal primášem a vedoucím BROLN opět Jindřich Hovorka, který však nedlouho na to zemřel. V současné době vede orchestr František Černý.

2. Obsazení BROLN Obsazení BROLN prošlo několika vývojovými frázemi. V první fázi, která probíhala zhruba v padesátých a šedesátých letech, kdy BROLN „zjišťoval“ optimální zvukové složení orchestru a počtu hráčů. Zpočátku byli angažováni pouze tři hráči, brzy se ale orchestr rozrostl, obsazení bylo různé a počet hráčů se mnohdy blížil třiceti šesti. V sedmdesátých letech se počet členů ustálil zhruba na jednadvacet. Mezi stálé nástrojové obsazení orchestru patřily: první housle 9

(primáš), druhé housle, třetí housle, viola, violoncello, kontrabas, dva až tři cimbály, dva až tři klarinety, flétna a podle potřeby byly přizváni hráči na další nástroje jako například hoboj, anglický roh, trubka, různé bicí nástroje, nebo dudy. BROLN využíval také celou řadu lidových nástrojů, kromě cimbálu např.: gajdy, grumle, skřipky, píšťaly, fujary, tárogató, malé cimbály aj. (viz v kapitole Nástrojové obsazení BROLN). Na konci osmdesátých let byl BROLN nucen zmenšit obsazení2 a počet stálých zaměstnanců BROLN se snížil na pouhých třináct členů. Nástrojové obsazení zůstalo nezměněno, jen počty hráčů v nástrojových skupinách bylo zapotřebí snížit. Podle potřeby pak bývali přizváni hráči na další nástroje. Stejný stav trvá dodnes. Pro metodu práce BROLN byla typická snaha o co nejvěrnější pojetí, pojetí, které se maximálně přibližuje stylu autentického lidového projevu. Z téhož důvodu dával BROLN přednost spolupráci s amatérskými lidovými zpěváky i hráči.

2.1. Nástrojové obsazení BROLN DUDY – GAJDY Dudy jsou velmi prastarým hudebním nástrojem, starým jako lidstvo samo, který, jako málokterý jiný v historii, vytvořil tak hluboké a významné tradice v hudebním instrumentáři různých národů a kultur. Dudy byly původně jednoduchý dechový nástroj, který pravděpodobně vznikl již před 4000 lety v Egyptě a v přední Asii. Odtud se postupně šířily s pastýři, ale především s četnými arabsko-tureckými nájezdy do Evropy, kde nacházíme nejvíce forem a druhů dud a gajd. Byly to většinou samostatné jazýčkové píšťaly, na které se hrálo technikou cirkulárního dechu, tzv. věčného dechu. Jednalo se buď o jednoplátkové rákosové trubice, nebo pak technologicky náročnější šalmaje, ke kterým časem lidé přidali měchuřinu nebo měch, aby dosáhli táhlého tónu, čímž vznikl už nástroj podobný dnešním dudám. U něho se původní název Ghaida zachoval v různých obměnách, a to např. ve Španělsku jako gaita, v Bulharsku jako gaida, na 10

Moravě a Slovensku gajdy. Nástroj se pak podřizoval i různorodému hudebnímu cítění národů, odkud pramení také další regionální typologické odlišnosti. Vzniklo tedy v různých obměnách po celém starém kontinentě velké množství rozličných druhů, různého vzhledu, zvuku, ladění, technologických úprav apod. Takřka všechny druhy dud mají melodickou a doprovodnou, tzv. bordunovou píšťalu (může jich být i více), které pak k melodii dotvářejí harmonický doprovod. Organologicky řadíme dudy do skupiny aerofonů s jednoduchým nebo dvojitým plátkem. Další dělení se již týká způsobu vrtání melodické píšťaly, které může být cylindrické (válcové), kónické (kuželové), schůdkovité apod. Nejčastěji se však setkáváme s kombinacemi, např. západní typ - kónická hoboj s dvojitým plátkem (Skotsko, Irsko, Bretaň, Francie, Španělsko), východní typ - cylindrické vrtání klarinetového tipu s jednoduchým plátkem (české, moravské, chorvatské, makedonské, bulharské). Bordunové píšťaly jsou vždy klarinetového typu, tj. cylindricky vrtané se strojky s jednoduchým nárazovým plátkem, avšak kombinace melodické píšťaly s nimi bývají velmi různorodé a rozličné. Použitím různých strojků, dalších a dalších kombinací dosáhly dudy technologické možnosti hry až ke dvěma oktávám a chromatické řadě, především za pomoci klapkového systému, raketových bordunů, regulátorů dospějeme až např. k Irish / Uilleann pipes, jejichž možnost využití v hudbě se stává takřka neomezenou. Limitujícím a specifickým je tu již jen typický zvuk, který se v současné hudbě stal především charakterizujícím symbolem. Další dělení je podle způsobu hry: dudy nafukované ústy nebo nafukované dmýchákem (kovářským měchem), pravděpodobně inovace z 16 stol. Samotný princip hry je pak v zásadě jednoduchý: vzduch se vhání buď ústy nebo dmýchákem do měchu, odkud je pak rovnoměrně vytlačován do vývodů, ve kterých jsou zasazeny píšťaly s příslušnými strojky, které tvoří zvukový sloupec, jehož zkracováním, či prodlužováním je regulována hloubka nebo výška tónu – obdobně jako u flétny, hoboje či klarinetu.

MALÝ CIMBÁL Sólově se na malý cimbál hrálo jednou kovovou paličkou. Pokud byl použit jako doprovodný nástroj, byl rozezvučován dvěma dřevěnými paličkami obalenými 11

plstí. Pokud potřeboval cimbalista zvuk utlumit, použil svá předloktí. Nástroj se zavěšoval pomocí popruhu kolem šíje a přes ramena, pak bylo možné hrát i při chůzi. Pro svou značnou váhu se však při hře většinou kladl na stůl nebo na kolena. Malý cimbál byl v roce 1866 znovu přestavěn budapešťským nástrojařem českého původu. Josef Václav Schunda jej opatřil čtyřmi nohami a podstatně zvětšil jeho rozsah (D-e3). Později přidává ještě pedálové tlumiče a zvyšuje jeho tónový rozsah na více než čtyři oktávy (C-f3). Cimbál se stal velkolepým chromatickým hudebním nástrojem, který se rychle ujal především v romské hudbě. Díky ní se rychle rozšířil téměř po celém světě. Společně s nástrojem se šířila i tzv. novouherská hudba, provozovaná maďarskými cikány v kavárnách všech větších světových měst.

GRUMLE Zvuk grumle vytváří ocelový jazýček, který hráč drnkáním rozechvívá. Otevřený konec želízka, na němž je jazýček připevněn, přitom hráč drží u úst a opírá o zuby; ústní dutina hráče tak slouží jako rezonátor nástroje. Ústní dutina je však příliš malá, aby mohla sloužit jako rezonátor pro základní tón jazýčku; slyšitelné jsou tedy pouze alikvotní tóny (obvykle 4. až 9.). Kombinací různých poloh rtů, tváří, patra a jazyku lze zvýraznit ten či onen alikvótní tón a hrát na grumli jednoduché melodie.

Tento nástroj, původem pravděpodobně z východní Asie, je v evropské hudbě doložen už od 14. stol. Byl považován za méněcenný nástroj, vhodný pro prostý lid, žebráky a děti. Větší pozornost mu byla věnována teprve na počátku 19. stol., záhy byl ale vytlačen a jeho místo zaujala foukací harmonika.

SKŘIPKY Byly stavebné velmi odlehčenou verzí houslí, je to chudostrunný smyčcový hudební nástroj (chordofon), většinou obsahoval dvě až čtyři struny, v Hornbostel-Sachsově systematice byly zařazeny ale ve stejné skupině jako housle. Vyráběly se podomácku, a užívaly se se skřipáckou basou výhradně 12

v lidové muzice tehdejšího česko-německého Jihlavska.

Obrázek 1 Nejstarší písemná zmínka o skřipkách pochází již z roku 1804 a první vyobrazení se datuje k roku 1836. Popis nástroje: Tento nástroj má v horní desce dva otvory obdélníkového tvaru, (vzhledem k amatérské po domácku dělané práci je tímto již na první pohled patrný rozdíl mezi houslemi (viz Obr. 1), které mají tvarované efy a mezi skřipkami), má zubatou kobylku a vázací řemínek. Tělo skřipek se stává ze dvou částí. Spodní část je jednolitá vyřezaná z javorového dřeva „která slučovala plochý kolíčník se sagitálně vetknutými ladícími kolíčky“ a z krátkého krku. Dolní část spodního dílu se vydlabávala tak, že vytvářela silné dno korpusu s luby a žaludem. Horní deskou je vyklenuté víko ze smrkového dřeva. Na horní desce je položená zubatá kobylka. Zubatou části je myšlen vrchní díl kobylky, přes kterou vedou napnuté struny. Struny byly podle tehdy nejrozšířenějšího zvyku střevové. Struna se vedla mezi dřevěnými zoubky na kobylce a přenášela „bzučivý zvuk“, tak 13

charakteristický pro škřipácké nástroje. Hmatník byl nejčastěji vyráběn z dřev ovocných stromů, stejně jako struník, který je zavěšen na drátěném poutku. Smyčec byl silný lehce připomínající současný, moderní smyčec. Byl potažený žíněmi, které byly vypínány pomocí mosazné zubovice. (viz obr. 2)

Obrázek 2 Skřipky se ale při hraní drží jiným způsobem než je tomu u houslí (viz Obr. 3). Je to dáno především váhou nástroje, která se pohybuje mezi 500 g do 1240 g. Na hlavici nástroje a na dolní část struníku je závěsný kožený řemínek. Do visícího řemínku vloží hudebník loket, řemínek si otočí kolem zápěstí a vytočením levého lokte řemínek vypne. Tím může muzikant hrát dlouho bez únavy a nemusí držet nástroj křečovitě pod bradou. Právě z tohoto důvodu nenalezneme u skřipek podbradek.

Obrázek 3

14

Skřipky byly v oblasti, kde byly rozšířeny, označovány několika názvy. Vedle již uvedeného názvu skřipky se jim také říkalo „ dyndy “. Tento název je ale chybný a skřipci brali toto označení jako hanlivé. Podobně tomu bylo s označením „ niti“. Dalším užívaným – i když jen zřídka – bylo označení „pajerky“. Tento název je odvozen od horáckého kroje, kterému se říkalo pajerský. Toto označení však není domácího původu. Pajerský je odvozeno od slova Bayern čili Bavory a tím se více pojí k obyvatelstvu německé národnosti. Nástroje byly také označovány jako "šporgle“. Toto označení se však vysmívalo primitivnosti a zvukovým vlastnostem těchto nástrojů. U německé menšiny, která žila v okolí Jihlavy byly nástroje označovány jako „ Fiedel“.

Stavba nástrojů Skřipácká hudba na Jihlavsku užívala celkem tří nástrojových typů. Byly to „ malý husle“, „velký husle“ a „skřipácký bas“. Skřipky jsou podobné houslím, ale oproti nim mají hranatější tvar a jsou jednodušší. Konstrukce malých a velkých huslí je stejná. Je to ozvučná skříň skládající se ze dvou částí. První část – a zároveň nejzajímavější část - je spodní deska s luby, krkem a hlavicí. Vše je vyřezáno z jednoho, většinou javorového dřeva a nic není nějakým způsobem spojováno. Pro skřipky je tento rys nejcharakterističtější.

Druhou část tvoří horní deska, která je vyřezána z jiného kusu dřeva (např. smrkového) a nalepena na luby. Desky a luby jsou silné od tří do pěti milimetrů. Celkový tvar rezonanční skříně je zhruba obdélníkový a má mírně naznačené boční zářezy, které ale nemají funkci bočních zářezů, jak je tomu u houslí a to především proto, že u skřipek se smyčec pohybuje o něco výš. Rezonanční skříň není vnitřně vyztužená. Horní deska má mírně vyklenutý tvar a to je dáno především luby, které jsou uprostřed rezonanční skříně vyšší a směrem ke krajům se snižují. Tím také snáší tlak strun. Zhruba v polovině horní desky se nacházejí dva obdélníkové rezonanční otvory a v polovině jejich délky je horní deska podepřena duší. Tato duše má čtvercový průřez. Hlavice nástroje je poměrně velká a má deskovitý tvar, který se ke konci zužuje. Do hlavice jsou vsazeny velké 15

kolíčky a to kolmo na její povrch zespodu. Hmatník je málo vyvýšen. Struník je zavěšen drátem na výstupku na spodní část rezonanční desky.

U skřipek je velice odlišná kobylka. Tato kobylka se podobá obrácenému dusítku a tím jsou struny nadzvedávány jakoby čtyřmi prsty. Délka nástroje se pohybuje od 492 mm do 662 mm.

Smyčec, zhruba 770 mm dlouhý je vyroben z tvrdého dřeva a má silný masivní prut. Svazek žíní je připevněn k hornímu konci protažením přes hrot a stejným způsobem je připevněn k žabce. Konec svazku u horního konce je pevně ovázán provázkem. Na horní straně prutu jsou umístěny zubovnice, jejíž pomocí se žíně napínají a to tím způsobem, že se za zuby zaklesne drátěné očko, které je protažené žabkou. (viz Obr. 2) Skřipky používají kvintového ladění. Struny malých skřipek jsou g – d1 – a1 – e2. Velké skřipky mají struny g – d1 – a1. Velké skřipky jsou masivnější a mají tři struny. Jinak se od malých skřipek neliší.

Skřipácký bas je třetím nástrojovým typem muziky. Tento nástroj je největší a podobá se spíše basové gambě než dnešnímu kontrabasu. Dno skříně je ploché, neklenuté a v horní části nelomené. Klenba víka je vypouklá, ale jen nepatrně. Desky jsou spojeny luby. V horní desce se nachází dva rezonanční otvory. Rezonanční skříň a krátký silný krk jsou navzájem spojeny patkou. Hlavice je šnekovitě vinuta a podobá se svým vzhledem dnešnímu kontrabasu. V hlavici je uloženo ladící zařízení i dřevěné kolíky, které jsou uloženy kolmo k délce strun. Struny jsou napínány stejně jako u houslí a to otáčením kolíků. Aby se kolíky neuvolňovaly je jejich konec rozštípnut a vsazen do něho javorový klínek. Struny basu i ladění strun se podobá ladění středověké fiduly: D – G – d – d1. Při hraní měl muzikant nástroj buď položený na koleni, na stole nebo ho nesl na řemeni.

16

TÁROGATÓ

První zmínky o tárogatu se objevují již v 15. století v maďarském písemnictví, ale není zcela vyloučeno, že je Maďaři přinesli do Evropy již v 9. století při svém prvním příchodu z Asie. Je však patrné, že se tento nástroj vyvinul z asijského dechového nástroje zurna, kterou sebou ve středověku přinesli do Evropy Turci odtud maďarský název töröksip čili turecká píšťala používaný jako synonymum pro tárogató. Nabízí se rovněž domněnka, že se oba nástroje společně vyvíjeli tak dlouho, až nakonec splynuly v jeden. Prapůvod tárogata lze vystopovat v Persii, odkud se dostalo do Maďarska během tureckých válek. Až do 18. století se tárogató nápadně podobalo šalmaji bez klapek opatřenému dvojitým plátkem.

Tárogató se díky své hlasitosti a pronikavému zvuku používalo v bitvách jako signální nástroj podobně jako polnice nebo dudy. Nástroj byl v Maďarsku spojován s vlasteneckým odbojem, který v letech 1703 až 1711 vyústil v Rákocziho povstání za nezávislost Uher, a proto po jeho porážce rakouská vrchnost usilovala o to, aby upadlo v zapomnění. Kromě toho se nástroj kvůli svému průraznému zvuku problematicky uplatňoval v orchestru, a tak se téměř vytratil z veřejného života.

Otcem nového konceptu tárogata se v osmdesátých letech 19. století stal nástrojař Vencel József Schunda. Osadil nástroj hubicí s jednoduchým plátkem, zvolil dřevěný korpus s kónickým vrtáním a klapkový systém tak, že moderní tárogató silně připomíná dřevěný sopránsaxofon. V roce 1900 Schunda představil nové tárogató na Světové výstavě v Paříži a o čtyři roky později v bavorském Bayreuthu. K jeho výrobě se nejčastěji používá grenadilové dřevo podobně jako u klarinetu. Nástroj se vyráběl v několika verzích, ale v praxi se dnes používá prakticky jen sopránové tárogató laděné v B♭ o délce přibližně 74 cm. Svým zvukem, který zní jakoby truchlivě ve spodním rejstříku a ve vyšších polohách zas poněkud mečivě, připomíná něco mezi anglickým rohem a sopránovým saxofonem. Ostatní typy jsou velmi vzácné; maďarský nástrojař János Stowasser 17

kdysi zhotovil celou sadu sedmi nástrojů, které vévodilo kontrabasové tárogató laděné v E♭. Jak již bylo řečeno, moderní nástroje prakticky v ničem nepřipomínají své historické předky, a proto si je prakticky nelze splést. Vzhledem k zásadním konstrukčním rozdílům mezi oběma nástroji by bylo jistě přesnější označovat moderní nástroj jako schundafon; v maďarském prostředí se však z vlasteneckých důvodů uchovalo původní označení tárogató, které se vžilo celosvětově.

Před 2. světovou válkou se tárogató stalo symbolem maďarské aristokracie a v mimořádné oblibě je choval maďarský regent Miklós Horthy. Po 2. světové válce se výroba tárogata v Maďarsku zastavila a pokračovalo v ní pouze Rumunsko, kde se dodnes těší obrovské oblibě. V předválečné době se tárogató vyrábělo také v českých Kraslicích. Na začátku 90. let začali někteří maďarští nástrojaři tárogató znovu vyrábět a o jeho znovuzrození se dá hovořit v celosvětovém měřítku - vyrábějí je dokonce někteří nástrojaři i v USA.

18

2.2. Složení orchestru – Interní, externí hráči a zpěváci František Černý – Primáš a umělecký vedoucí orchestru, zpěv Současný umělecký vedoucí BROLN

Od 1. 1. 2007 se ujal funkce uměleckého vedoucího BROLN František Černý, dlouholetý člen tělesa (houslista), sám též primáš a výrazný zpěvák. Narodil se v Moravském Krumlově, a přestože absolvoval vysokoškolské vzdělání přírodovědného typu, ještě během studií mu učarovala hudba. Nejdříve se věnoval orchestrální hře na housle a na violu: V letech 1979-1988 působil v Helfertově orchestrálním sdružení. Od poloviny osmdesátých let jej přitáhla lidová hudba a působil postupně v několika souborech. Velkým přínosem při poznávání regionální lidové hudby bylo pro něj působení na postu primáše ve folklorním souboru Včelaran z Bílovic u Uherského Hradiště v letech 1987-91. V roce 1990 získal soubor ocenění Laureát Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Z profesionálního hlediska bylo pro něj důležité angažmá v cimbálové muzice Petra Olivy (1992-4), která spolupracovala s populárním zpěvákem Jožkou Černým. V roce 1994 nastoupil do BROLN, vedeném Jindřichem Hovorkou. Zde poznal základy profesionální studiové práce, podílel se na natočení celkem osmi CD a seznámil se s celou řadou osobností folklorního světa. Hudební obzory si dále rozšiřoval v multižánrové skupině Cimbal Classic cimbalisty Dalibora Štrunce. Souběžně sám začal uplatňovat své primášské a dramaturgické představy ve vlastní cimbálové muzice Franty Černého, s níž natočil dvě CD, přičemž to poslední, Putování za písničkou (2006) je zdařilým sestřihem několika koncertů, jejichž obsahem bylo setkávání se zpěváckými legendami moravské a slovenské regionální hudby (M. Hrbáčem, E. Grombířovou, J. Rapantem, V. Grycovou, J. Lažou, M. Mačoškovou a dalšími). BROLN pod vedením Františka Černého úspěšně působí pod Českým rozhlasem Brno již osmým rokem a rozmanitost repertoáru BROLN se neustále rozrůstá. František Černý respektuje hlavní programovou linii orchestru v oblasti folkloru, avšak nebrání se i jiným hudebním odvětvím. Kromě několika skladeb vážné 19

hudby, z nichž několik našlo místo ve stálém repertoáru BROLN rozšiřuje seznam hraných skladeb i o úpravy jazzové. (úpr. M. Vidláka, či S. Grappeliho). Eva Štolbová – housle Vystudovala Konzervatoř v Brně a Institut pro umělecká studia Ostravské univerzity – obor housle. Oblasti působení: Javorníček, Brněnský Valášek, Portaš, doprovodná kapela Jožky Černého, Poľana, cm R. Sídla, Friš, Slezské divadlo Opava, Opavský komorní orchestr, Prespoľan, Národní divadlo Brno, BROLN. Petr Varmuža – housle Filip Kostelecký – housle Narodil se v Břeclavi, kde začínal jako primáš Břeclavánku. Vystudoval hru na housle na brněnské konzervatoři a na JAMU, hrál v orchestrech ve Stavangeru, v opeře v Karlstadu, v orchestru Janáčkovy opery ND Brno a nyní je členem Filharmonie Brno. Jaromír Smrž – housle Narozen ve Velkém Meziříčí, po absolvování brněnské konzervatoře působil v orchestru Janáčkovy opery ND Brno, souběžně se věnoval lidové hudbě v různých souborech. Kateřina Kovaříková – viola Narozena ve znamení Střelce, absolventka JAMU. Je členkou mezižánrové kapely Cimbal Classic a v současné době i redaktorka folklorního vysílání Radia Proglas. Autorka folklorních pořadů a hudebních úprav lidových písní. Pro Český rozhlas Brno se podílí na přípravě pořadu Na moravskou notu. Jan Telecký – cimbál Žák legendárního virtuóza pana Ľudovíta Daniela, vítěz celostátního kola národní soutěže ZUŠ a absolvent Konzervatoře v Brně. Je členem cimbálové muziky Aleše Smutného a spolupracuje také s cimbálovou muzikou Klaret. Působí také pedagogicky na ZUŠ v Ivančicích. 20

Pavel Trkan – kontrabas a instrumentace Je autorem mnoha hudebních úprav nejen pro BROLN. Narodil se v Brně, byl členem významných folklorních muzik a sdružení (doprovodná kapela Jožky Černého, Moravská cimbálová muzika atd.) V současné době je umělecký vedoucí cimbálových muzik Dětského národopisného souboru Brněnský Valášek a rovněž působí pedagogicky jako učitel hry na dudy a kontrabas na ZUŠ Jaroslava Kvapila v Brně.

Petr Vysloužil – klarinet, tárogató, zobcová flétna Narozen v Brně, kde studoval brněnskou konzervatoř a JAMU, taktéž AMU v Praze. Byl členem Gustav Mahler Jugend Orchester se kterým navštívil mnoho evropských hudebních festivalů. V současnosti je členem BROLNu, Filharmonie Brno a orchestru Janáčkova divadla v Brně.

Jiří Houf - Klarinet Původně vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Velmi kladný vztah k hudbě jej však přivedl zpět na uměleckou dráhu a v současné době zakončuje své studium na Konzervatoři v Brně v klarinetové třídě Mgr. Lubomíra Bartoně. Během svých studií se zúčastnil mnoha mistrovských kurzů (klarinet: Michel Raison, Sylvie Hue, Karel Dohnal a další, saxofon: Jiří Kulišev, zobcová flétna: Eva Harmuthová). Od roku 2005 vyučuje na Gymnáziu P. Křížkovského s uměleckou profilací a Základní umělecké škole Pavla Křížkovského. Kromě pedagogické činnosti působí jako externista v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů a věnuje se též aktivně komorní hře. Růžena Kučerová – příčná flétna, dudy Dlouholetá členka BROLNu a později dramaturg Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. 21

Martin Zeman - violoncello Již od malička se pohybuje v prostředí lidové hudby. Na violoncello začal hrát ve čtyřech letech. Vystudoval Konzervatoř v Brně a nyní studuje Janáčkovu akademii múzických umění. V současnosti je zaměstnán ve Slovenském národném divadle.

Anežka Jungová – violoncello Anežka Jungová se narodila ve Znojmě. Pochází z hudební rodiny a hře na violoncello se začala věnovat v devíti letech na Zuš ve Znojmě. Vystudovala konzervatoř v Brně u Mgr. Břetislava Vybírala a v současnosti studuje JAMU u prof. Jozefa Podhoranského. Věnuje se jak sólové, komorní i orchestrální hře, tak i pedagogické činnosti. Vyučuje hru na violoncello na ZUŠ v Letovicích. V roce 2011 získala druhé místo v soutěži o absolventský koncert s orchestrem konzervatoře Brno. Každoročně se účastní mezinárodních interpretačních kurzů, např. u V. Horáka, J. Podhoranského, M. Petráše a Michaely Fukačové. V roce 2009 se začala věnovat také autentické interpretaci barokní hudby a pravidelně navštěvuje Letní školu barokní hudby ve třídě Marka Štryncla. Působí v divadle Husa na provázku a v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Spolupracuje s Filharmonií Gustava Mahlera a se soubory Moravští komorní sólisté, Ensemble Opera Diversa, The Czech Ensemble Baroque, Musica Armonica. Pravidelně účinkuje na Hudebním festivalu Znojmo.

Klára Blažková – zpěv, sólistka BROLN Mladá zpěvačka z Valašska, jež spolupracuje s BROLNem, má na svém kontě od května roku 2007 již dvě sólové desky s názvem Laštověnka lítá (2007, ve spolupráci s rožnovskou cimbálovou muzikou Kotár) a CD BROLN uvádí Kláru Blažkovou

a

její přátele (Radioservis 2010, ve spolupráci

s BROLN).

Klára Blažková se narodila na martinský svátek 11. listopadu 1986 na Vsetíně. S nástupem do první třídy až do svých 20 let navštěvovala pěvecké sbory PaedDr. Heleny Kaločové. Do svých 14 let byla řadovou sboristkou, teprve poté následoval jakýsi zlom, když v roce 2001 získala 2. místo na celostátní pěvecké 22

soutěži interpretů do 15 let, která vyvrcholila v Karlových Varech (Karlovarský skřivánek 2001). Na jaře roku 2002 se Klára zúčastnila celostátní soutěže dětských interpretů lidových písní Zpěváček, která se každoročně koná ve Velkých Losinách. S písněmi „Janošku, Janošíčku“ a„Na Vsetíně tam je lúka“ získala společně s Tomášem Beníčkem z Bánova 2. místo a zvláštní cenu primátora slovenského města Šaľa. Právě díky této soutěži dostala Klára příležitost zazpívat si navystoupeních s cimbálovou muzikou Technik z Ostravy. Skrze Technik pak násle dovala spolupráce s cimbálovou muzikou Soláň a cimbálovou muzikou Kotár.

Ludmila Malhotská - zpěv, sólistka BROLN

Narodila se v Hustopečích. Vyrůstala však a dodnes žije ve Velkých Pavlovicích, městečku

v

oblasti

hanáckého

Slovácka,

kterou

Jan

Herben

podle

rázu krajiny nazval "kraj beze stínu". Pochází z rodiny, kde je folklor součástí života. Po rodičích zdědila lásku k lidovým tradicím, kroji a k lidové hudbě. Od malička zpívala, nejdříve se svou maminkou, později v dětském folklorním souboru a v pěveckém souboru z Velkých Pavlovic. Mimo folklor má Ludmila ráda kostelní chorály a vokály a proto zpívala v křesťanském souboru Jitřenka. Na střední škole začala zpívat s cimbálovou muzikou Kasanica z Mikulova, s níž občas vystupuje dodnes. Krátce spolupracovala s cimbálovou muzikou Vonica z Krumvíře, která se nejvíce věnuje písničkám z oblasti hanáckého Slovácka. V posledních třech letech spolupracuje s cimbálovou muzikou Gracia, která doprovází Jožku Černého. Stejnou dobu trvá spolupráce i s cimbálovou muzikou Hudci z Kyjova, pro níž nazpívala dvě krásné písničky na CD Proč kalino nerozkvétáš. V roce 2005 si ji přizval na koncert k nedožitým 80. narozeninám Jaroslava Juráška VUS Ondráš a za svůj největší úspěch považuje Ludmila nabídku Jindřicha Hovorky k účinkování na koncertech BROLN počátkem roku 2006. Od té doby se stala stálou sólistkou tohoto obnoveného rozhlasového tělesa a její renomé vzrůstá - o tom svědčí i nominace na zpěvačku roku v anketě FOSKAR. 23

Významná část pěveckého repertoáru BROLN Ludmile Malhocké patří i dnes. Pravidelně se účastní všech velkých koncertů i několika zahraničních zájezdů.

Kamila Šošovičková - zpěv Aneta Juřičková - zpěv Lenka Mrlinová - zpěv Tadeáš Hoza - zpěv Lukáš Marhold – dudy, zpěv David Křivský – viola Martina Venc-Matušínská – příčná flétna

24

2.3. Osobnosti spolupracující s BROLNem po roce 2006

Prof. SMEJKAL BOHUMIL (*1935, Brno, † 22. 3. 2009, Brno) bývalý koncertní mistr, dirigent a umělecký vedoucí BROLN Narodil se roku 1935 v Brně, absolvoval zde konzervatoř i JAMU, obor housle (1958-1963). Již za studií začal - vedle působení v oblasti klasické hudby - působit jako houslista v BROLN (od roku 1956), posléze jako dirigent (od roku 1963) a v letech 1969 - 1973 jako umělecký vedoucí. Poté odešel na post primária Janáčkova kvarteta, kde setrval do roku 1993. S BROLN však ani po svém odchodu nepřestal občasně spolupracovat. Vedle svých hudebnických aktivit (BROLN, koncertní mistr Moravské filharmonie v Olomouci, Janáčkovy opery v Brně, Komorního orchestru Bohuslava Martinů, člen mezinárodního PEARL Tria atd.) působil na své alma mater i jako pedagog. V roce 1993 se stal profesorem a v letech 1993-1999 zastával i funkci děkana hudební fakulty JAMU. V BROLN se Bohumil Smejkal projevil nejen jako excelentní sólista a náročný dirigent, ale i jako autor mnoha úprav lidových písní a melodií. Natočil s BROLN přes tisíc rozhlasových a televizních nahrávek a přispěl výrazně k tomu, že BROLN začal být respektován obecně v umělecké sféře jak po stránce hudební stylizace, tak interpretační úrovně. V roce 2007 Bohumil Smejkal spojil s BROLN své síly a rozhodl se předat "nám", mladým interpretům své bohaté, dlouholeté zkušenosti. Vzpomínky na spolupráci Bohumila Smejkala s Českým rozhlasem a s BROLN Po roce 2007 krásně popisuje z pozice dramaturga BROLN Jiří Plocek. "Pamatuji si jako dnes, když začátkem roku 2007 vstoupil ke mně do kanceláře a po zdvořilém pozdravu skromně řekl: ´Jsem sice už důchodce, ale musím pořád kvůli studentům cvičit a tak mně prsty ještě vcelku chodí. Nemohli bychom něco spolu s tím novým BROLNem podniknout? Já už mám tu výsadu, že mi o nic nejde. Na peníze nehledím. Toto bych dělal s radostí a pro radost. Co na to říkáte? Prosím, nic vám nenutím. Když řeknete, že to nejde, tak mně to vůbec 25

nevadí. -Byl bych blázen, kdybych něco takového řekl. Zatetelil jsem se uvnitř, protože po odchodu Jindřicha Hovorky v létě předešlého roku přišla tato nabídka jako dar z nebes. Tento excelentní muzikant s obrovskými zkušenostmi, mimo jiné právě z BROLN, v němž působil od roku 1956 do roku 1973, mohl být pro obnovené těleso jedině přínosem. A taky byl: My jsme jemu přinášeli radost a on na oplátku mladým muzikantům nastavoval laťku profesionality. Při dalším setkání, kdy jsme začali přemýšlet nad dramaturgií společného koncertu, mi na úvod podal ruku a řekl: ´Myslím, že bychom si mohli tykat, já jsem Bohoušek. ´ A tak začala moje spolupráce s tímto skromným, neokázalým a přitom noblesním gentlemanem houslí, na pódiu ovšem strhujícím živlem. Musel jsem obdivovat jeho věčný optimismus a energii, s nimiž se vrhal do věcí. Jeho velkorysost, s níž sloužil hudbě. Nikdy netlačil "na pilu", jak se říká, svůj názor neměl za jediný definitivně správný, přestože jeho zkušenosti primária světově proslulého Janáčkova kvarteta či profesora houslové a komorní hry a děkana Janáčkovy akademie múzických umění v Brně by jej k odborné nadřazenosti přirozeně opravňovaly. Nikdy nic takového nedal svému protějšku - při vší profesní angažovanosti přece jenom nadšenému amatérovi - najevo. Když za mnou přišel s nápadem uspořádat vzpomínkový koncert na skladatele Emanuela Kuksu, svého blízkého přítele a spolupracovníka, řekl: "Já za to nic nechci. I ty muzikanty jsem domluvil skoro zadarmo, ale celé se mi to organizačně trochu vymyká z ruky. Nemohl bys mi za rozhlas s tím nějak pomoci?" Tak jsem se chopil produkce, natočili jsme pěkný program, a i nějaké dodatečné honoráře pro muzikanty jsme vyškrábli. Měl z toho ohromnou radost - nejen kvůli dílu svého přítele, ale i kvůli jeho vdově, kterou na koncert pozval. Sám přiznával, že není žádným velkým teoretikem či hudebním filosofem, jeho síla byla v jeho zjevu a projevu na pódiu. Vždy elegantní - dámy na něm mohly nechat oči - se smyslem pro humor, odhodlaný nechat na pódiu duši, ovládal atmosféru sálů. Když odehrál koncert na podzim roku 2007, který byl bezpochyby vrcholem naší krátké spolupráce (jeho sestřih lze nalézt ke stažení na webových stránkách Českého rozhlasu), sál bouřil. Všichni obdivovali vitalitu téměř třiasedmdesátiletého virtuóza, vnímali energii,

26

jež se z něj řinula. A jenom málo nás vidělo pot, jenž se řinul z něj, když přišel do šatny a zcela vyčerpaný sklesl na židli. Zajímavý vztah měl k lidové hudbě. On, výsostný představitel klasické hudby, ji miloval, nepropadal však studiu hudební folkloristiky, spíše se snažil lidové melodie uchopit po svém. Na jednu stranu jej svého času práce v BROLNu vynesla na veřejné výsluní, na stranu druhou mu byla v jistém slova smyslu přítěží v kariéře klasického houslisty. Mnozí se na něj pro tu "cikánštinu" dívali přes prsty. Ale on to bral s nadhledem a jeho návrat k BROLN v posledních letech nebyl vůbec náhodný. Byl to návrat i k čemusi hlubšímu. Jednou mi řekl: "Když jsme byli mladí, snažili jsme se uplatnit naše ambice a vzdělání. Sice jsem obdivoval a přepisoval hru středoslovenských primášů, ale jinak jsem regionální styly nestudoval. Spíš jsem se pokoušel skládat a psát úpravy, a to bez jakýchkoli kompozičních zkušeností. Byla to troufalost a jsem rád, že některé ty věci se už nehrají. A trochu si vyčítám, že jsem se té původní lidové hudbě víc nevěnoval." Dva týdny před smrtí mi volal, jestli mu nemůžu doporučit nějakou literaturu o teorii moravské lidové písně, o lidových doprovodech a primášských stylech. "Sice doma něco mám, ale chci se na stará kolena tomu ještě trochu věnovat." Plánovali jsme spolu akce pro nadcházející sezónu, byl aktivní na mnoha stranách: dojížděl ještě učit na vysokou školu do Banské Bystrice, připravil hudebně velmi vtipný koncert na JAMU, byl pedagogickým rádcem při práci s mládeží. Co se životosprávy týče, byl to příkladný sólista, který nechtěl nic ponechat náhodě. Žádný nadbytečný alkohol či kávu, nestřídmosti v jídle nebo v životě. "V BROLNu mi vždycky říkali jogurtový primáš, protože všichni si na cestách užívali, popíjeli, zatímco já jsem seděl v koutě a jedl svůj jogurt. Jenže vidím svoje kolegy v branži, jak jim kolem sedmdesátky odcházejí klouby a mají všemožné potíže. Já si na to nemůžu zatím stěžovat." - Těžko se pak věří zprávě, kterou mi 22. března poslala jeho dcera: "Dnes nad ránem naprosto nečekaně odešel můj tatínek - prof. Smejkal. Díky za Vaši spolupráci, která ho tak moc těšila." Nás všechny těšila víc než moc spolupráce s ním a energie, kterou nám předával. Bude nám chybět. Ale přesto pevně věřím, že se tam nahoře záhy chopí

27

houslí a při prvním sebevědomém primášském gestu se k němu upřou obdivné zraky nebeských posluchačů."

GRYCOVÁ VLASTA (roz. Končitíková) (*9. 2. 1943 Květná, okr Uherské Hradiště) Zpěvačka. Od roku 1957, po absolvování měšťanské školy, pracovala jako malířka skla v Moravských sklárnách ve Strání-Květné. Při zaměstnání vystudovala v letech 1975-1980 obor technologie skla na Střední průmyslové škole chemické v Púchově. Písňový repertoár rodné obce získala převážně od své matky, zpěvačky Alžběty Končitíkové. Již v roce 1955 byla Vlasta Grycová členkou souboru Javorina, od r. 1958 působila jako zpěvačka souboru Hradišťan. V r. 1972, kdy Hradišťan přerušil svou činnost, začala účinkovat se souborem Olšava. Od roku 1968 se začala rozvíjet její dlouholetá spolupráce s BROLNem, která trvá až do dnešních dnů. V Československém rozhlase v Brně natočila velké množství nahrávek, jako interpretka se podílela na gramofonových deskách různých muzik, zejména BROLNu, Hradišťanu, Olšavy, CM Jaroslava Čecha, CM Viléma Zahradníka, hostovala se souborem Musica Bohemica Jaroslava Krčka. Účinkovala v televizních pořadech (např. Vonička z domova, Zpívánky), na festivalových programech, někdy vystupovala společně se svou matkou Alžbětou. V r. 1970 získala její nahrávka Svatební písně z Kopanic (pro BROLN upravil J. Jakubíček) 3. cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Výrazný projev Vlasty Grycové s charakteristickým hlasovým zabarvením (alt) se nejvíce uplatnil v interpretaci lidových balad, ukolébavek a milostných písní. Stala se jednou z nejvýraznějších a nejznámějších interpretek písňového folkloru z moravských Kopanic. I po roce 2006 je zvána jako výrazná osobnost a obohacuje program koncertů BROLN svými úspěšnými písněmi např. Prší déšť (úpr J. Jakubíček), Kdybych byla tak, jak nejsu bohatá (úpr. R. Zapletal), nebo sada písní Stojí Kača a Pod horů Jatelinka. Profilová diskografie: Vlasta Grycová.

Písně

moravsko-slovenského

pomezí.

LP.

Supraphon

1985.

Literatura: BROLN. 25 let Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. 28

Brno 1977, s.42-43. Matyáš, B.: S kyticí květů do Květné. MK 29, 1993, č. 5, s. 10-11

HOLÝ LUBOMÍR (*21. 10. 1930 Hrubá Vrbka, okr Hodonín, † 23. 1. 2011 Brno)

Zpěvák, hudebník, tanečník. Syn Martina Holého. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici (1949) vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně (1949-1954, MVDr., CSc. 1964) a s výjimkou deseti let v zahraničí (Kuba - dr. h. c. 1989, Mexiko, Brazílie) zde do roku 1992 působil jako pedagog (doc. 1975, prof. 1987). V důchodu pokračoval v soukromé praxi ve svém oboru. Dětství prožil v Hrubé Vrbce, v prostředí s živou pěveckou a hudební tradicí. Již jako dítě zpíval mj. ve filmu K. Plicky Věčná píseň (1940). V době studií získal muzikantskou průpravu v kapele Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky. V letech 1949-1954 byl primášem cimbálové muziky Vysoké školy veterinární, která od r. 1950 byla zároveň muzikou Slováckého krúžku v Brně (v r. 1950 se s muzikou zúčastnil Světového vysokoškolského kongresu v Praze). Jako zpěvák a muzikant se spolu s Martinem Hrbáčem podílel na úspěšném zvládnutí interpretace horňáckého folkloru (zejm. písní k tanci sedlácká) v Brněnské cimbálové muzice. Příležitostně zpíval s CM Slávka Volavého. CM Břeclavan, CM Technik a mnoha dalšími tělesy. Byl předním sólistou BROLNu, s nímž spolupracoval od jeho vzniku až do svých posledních dní. Zúčastnil se mnoha vystoupení po celé republice a řady zahraničních zájezdů. Ve svém repertoáru má zejména písně horňácké a západoslovenské. Četné jsou i nahrávky jeho zpěvu v brněnském a ostravském rozhlase (v r. 1970 získal zlatou medaili za interpretaci v mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava). Vedle profilových zvukových nosičů účinkoval na nosičích BROLNu, CM Technik, na LP Jsem píseň tvá (Panton 1975) ad. V roce 1986 mu byl udělen titul zasloužilý pracovník kultury. Přestože se pro interpretaci horňácké sedlácké považuje za jediný vhodný vysoký hlasový rejstřík, Lubomíru Holému se jako jednomu z mála barytonistů podařilo prolomit tuto pomyslnou bariéru. Díky kvalitám svého hlasu a osobitému projevu se stal jedním 29

z nejuznávanějších interpretů horňáckých písní. S Lubošem Holým jsem se seznámil stejným způsobem jako s Bohumilem Smejkalem, a sice u nás doma, na zkoušce cimbálové muziky Vonica z Krumvíře. Nádherný, zvučný hlas, jímž Luboš Holý oplýval, byl úžasným a nenapodobitelným hlasem, který dokázal strhnout jak muzikanty v kapele, tak všechny posluchače v sále. Luboš Holý též měl ve svém repertoáru nespočetné množství písní a melodií, nad kterými žasl i nejeden hudební nadšenec. Profilová diskografie: Vonička z domova. EP Supraphon 1982. Žijí v písni. Luboš Holý-Dušan Holý. LP. Supraphon 1983. Luboš Holý zpívá písně z 1101 - nauka a Moravskoslovenského pomezí. LP. Panton 1988. Za Moravú, tam je dobre. CD, MC. Supraphon 1903. Pokoj lidu všemu. MC. Aton 1995. Literatura: ČSHS 1, s. 463. Horáková, M.: S písní v srdci. MK 17, 1981, LI, s. 23. -jpk-: Pořad k padesátinám L. Holého. MK 16, 1980, č. 5, s. 23. Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994, s. 180. Pivník, L.: Tři lásky Luboše Holého. MK, 1988, C. 5, s. 20-21. Uher, J.: Dva bratři z Horňácka. In: Kam usedl pták. Brno 21981, s. 54-56.

3. 60. Výročí BROLNu 3.1. Slavnostní koncert nového BROLNU Brno, 19. dubna 2006 Do posledního místa hosty zaplněný sál Břetislava Bakaly v Brně zvaný Bílý dům si vyslechl společně s posluchači Českého rozhlasu studia Brno ve středu 19. dubna 2006 večer premiérový koncert nového Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, který folkloristé znají spíše pod zkratkou BROLN. Nová éra tohoto tělesa byla zahájena rozhodnutím ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka opět po 13 letech. Post nového dramaturga orchestru přijal Jiří Plocek, primášské housle a part rozehrál Jindřich Hovorka.

Na slavnostním koncertu, jenž byl současně přímým rozhlasovým vysíláním, uvítali skutečnost zahájení pravidelné činnosti orchestru Václav Kasík 30

společně s ředitelem Českého rozhlasu Brno Ludvíkem Němcem a

předsedou

Folklorního sdružení ČR Zdeňkem Pšenicou. Jmenovaní se shodli, že začíná nové koncertní a dramaturgické období BROLNu, jehož podstatou, jak se v úvodu zmínil dramaturg J. Plocek bude propojení Českého rozhlasu s regionální kulturou.

V rámci slavnostního koncertu byli vzpomenuti vynikající nejen primáši (Bohdan Warchal, Bohumil Smejkal, Radek Zapletal, Jindřich Hovorka, muzikanti (např. Jan Gašpar Hrisko) a zpěváci (bratři Luboš a Dušan Holí, Božena Šebetovská, Jožka Severin a další), ale také zasloužilí dramaturgové a spolupracovníci orchestru (Jaroslav Jurášek, Jaroslav Jakubíček, či Jaromír Nečas). Sedmičlenná kapela ve složení Jindřich Hovorka (prim), František Černý (housle), Josef Pavlica (viola), Aleš Janeček (Klarinet), Růžena Kučerová (Flétna), Pavel Trkan (kontrabas) a Jan Telecký (cimbál) zahrála vděčným posluchačům skladby z upravovatelské dílny Otakara Pokorného, Františka Dobrovolného, Jaromíra Nečase, Zdenka Lukáše, Jana Gašpara Hriska, Jindřicha Hovorky, Jaroslava Krčka, Zdenka Bláhy, Bély Farkaše, Radka Zapletala nebo Jana Rokyty. Zpívali Olga Kostelencová, Ludmila Malhocká, František Černý a Jiří Petrů. Vyprodané hlediště sálu Bílého domu se s hráči i zpěváky rozloučilo dlouhým potleskem a společně se Z. Pšenicou hudebníkům i dramaturgovi vyjádřilo naději, že se s orchestrem setkáme nejen na rozhlasových vlnách, ale také na mnoha folklorních festivalech. *

*

SYNEK,František, 19. dubna 2006

31

3.2 PŘEPIS ZÁZNAMU POŘADU FOLKLORIKA Při příležitosti šedesátého výročí BROLNu byl Českou televizí vytvořen záznam v rámci pořadu Folklorika. Vzhledem k audiovizuálnímu omezení zařazuji přepis televizního pořadu. „Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů oslaví letos v únoru

60.

výročí

od

svého

založení.

Jindřich

Hovorka,

jedna

z nejvýznamnějších primášských osobností BROLN, by se letos dožil 75. narozenin. Režie K. Špalek“

Jaromír Nečas odpovídá na otázku redaktora, který se ptá, co mu připomínají tyto prostory (nahrávací studio Českého rozhlasu Brno, Kounicova ul.) „Tyto prostory mně připomínají dávnou minulost, kdy tady poprvé zasedl BROLN. Což bylo v únoru 1952. V době, kdy vznikl BROLN, tady bylo, co se týká lidové písně,"pole neorané“. Musíme si uvědomit, že v 50., 60. letech tady lidová píseň chřadla. Chřadla už dlouho, už František Bartoš1 říkal, že příští generací odejde z lidu. Nestalo se tak. BROLN prostě zahájil éru, kdy přinášel povědomí, pro posluchače něco nového, a toho se nechytl jenom posluchač, ale hlavně taky lidi, kteří byli muzikantsky zdatní a začali zařizovat "krúžky". V další scéně vidíme Jiřího Plocka, dramaturga BROLNu po roce 2006, jak stojí před velikou kartotékou brněnského rozhlasu.

„Tady ta kartotéka obsahuje doklad o činnosti BROLNu za celá ta léta natáčení a hraní a je to jakýsi svědek práce, která se udělala. Nelze dnes říct, kolik snímků se celkem natočilo, to, co existuje dnes, je zhruba 3 500 snímků, které máme jako „trvalky“ v archivu, zbytek se průběžně promazáva protože nebyly pásy a řešily se organizační a technické věci.“ 1

František Bartoš (13. června 1905, Brněnec - 21. května 1973, Praha) byl český hudební skladatel. V letech 1921 - 1928 studoval na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera, Karla Boleslava Jiráka a Jaroslava Křičky. Poté zde do roku 1931 vyučoval, následně působil jako skladatel na volné noze. Bartoš skládal mimo jiné orchestrální suity, melodramy, komorní hudbu, klavírní kousky, písně a divadelní hudbu. Kromě toho uveřejnil několik publikací z historie hudby.

32

Jaromír Nečas hovoří o vzniku BROLNu: „Do BROLNU přišli muzikanti ze dvou vrstev: "Krúžkaři“, kteří měli k lidové písni blízko, a pak taky ze symfoňáků a rozhlasových orchestrů, kteří k tomu měli dál, ale během zkoušení se to sladilo. Tenkrát ještě nebyly primáši, tenkrát tu byli 2 – 3 dirigenti. Byl to Jaromír Dadák, Alois Fiala, Emanuel Kuksa, ten zvlášť, v pozdější době tu byli na krátkou dobu angažováni, víceméně, 3 vynikající a dodnes známí primáši: byl to Bohdan Varchal, Zdeněk Nečesánek a Bohouš Smejkal, který v BROLNu zůstal jako pozdější umělecký vedoucí 15 let.“

Jarmila Šuláková o Bohumilu Smejkalovi: „Bohoušek Smejkal, to byl velice hodný člověk. Sám k sobě byl dycky velice přísný, já si vzpomínám, když sme přijeli nekde a ubytovali sme sa, tak ostatní buď sa rozběhli do města nebo prostě si šli nekde sednúť do restaurace, a Bohoušek sa zavřel v pokoji a cvičil. On také dovedl zahrať všecko. A dycky sa vcítil do toho kraje. Třeba když hrál nejaké Bulharsko, Rumunsko nebo jiné kraje, tak on to zahrál bezvadně. Tón jeho houslí byl nádherný, to člověk úplně cítil, víte? To procházelo citově, aspoň mým tělem.“

Bohoumil Smejkal vypráví zážitek z koncertu v Otrokovicích. „My jsme hráli v Otrokovicích, v kulturním domě, kam přišla na koncert paní, která nikdy v kulturním domě nebyla, na kulturní akci už vůbec ne! Byla tam z nějaké dědiny poblíž, tam z tých valašských kopců, a přišla tam jenom proto, že jí ujel autobus a venku mrzlo a padal sníh. Takže se přišla ohřát a potom se instinktivně přidala k lidem, kteří kamsi šli a objevila se na koncertě. Říkám - poprvé v životě. Potom přišla za námi do šatny, no, musím po pravdě říct, že už měla dost vypité. Vrhla se na mě, jako na člověka, který je tam nejvíc na očích, ale co bylo tedy úplně vrcholové: jak se po mně tak všelijak...“ „No vy jste hráli, to bylo božské! Mně vám to dělalo dobře, aj tady, 33

aj tady, aj tady - aj tady!“

Jaromír Nečas: „BROLN byl v zásadě vymyšlen Jaroslavem Juráškem, teď šlo o to, v těch prvních dobách BROLNu, jak lidovou píseň dostat do "lidu“. A na to zase Jurášek přišel velice geniálně. Našel významné zpěváky té doby, bylo jich 5: Boženka Šebetovská, Jožka Severin, oba Holí a Jarka Šuláková.“

Jarmila Šuláková: Jurášek si vybíral z regionů zpěváky. Chtěl zachovať čistotu toho hlasu a toho nářečí atd. Když tam měli z různých: Slovácko, Slovensko, Valašsko, Haná a já nevím co všecko tam bylo zamontované z tých krajů, ty písničky, tak on chtěl, aby to zpívali zpěváci z toho kraja, aby to nezetřelo pel té písně. Já sem pak nejak podlehla temu obecenstvu a tomu, že dyž sem před sebú viděla ty lidi, v tom sále a tak, ají ty prázdné studia, tam mňa zase nabíjeli ten orchestr… Mně to dycky hladilo srdce.

Jaromír Nečas o Božence Šebetovské: „Boženka Šebetovská prostě přišla, tak, jak mně to později vyprávěla, ona nebyla vypravěč do rozhlasu, tož šel tatínek jednú do rozhlasu a říká: Já mám doma céru a ta zpívá. Tak mu řekli: tož ju dovéďte. Tož ju dovédli. A to bylo v nějakém roce 1936.“ Luboš Holý o paní Šebetovské: Jarin to tady zmínil, že Boženka byla meněj mluvná. To je pravda. Ona sa spíš dycky zasmíla, pěkně, tým krásným ksichtem do pozdního stáří, ona byla krásná - Panenka Maria hadra. A ona toho opravdu moc nenamluvila, ale ten hlas, ten hlas, ta jistota... Já když si dneska pustím nekeré ty její nahrávky… Tak sa ně norá oči do slz…“

Jaromír Nečas: „Do BROLNu přišla v nejlepších letech. Spolu s ní tam přišel Jožka Severin. To byl zpěvák vysokých poloh, kolem céčka to nebylo nic pro něho. On neměl široký repertoár, ale každá píseň, kterou zazpíval, se prostě nesla a dostávali jsme pytle dopisů.“ 34

Jiří Plocek: „Ještě tu máme dva výrazné zpěváky z Horňácka, bratry Holé, Luboše a Dušana, kromě toho, že tvořili výraznou, a Dušan dodnes tvoří, výraznou interpretační tvář, tak hráli ještě další roli, ten Luboš byl v podstatě ne folklorista, ale veterinární lékař. Uznávaný profesor.“

Luboš Holý společně s J. Plockem, J. Nečasem a M. Hrbáčem sedí u Stolu a Luboš Holý vypráví historku ze zájezdu.

„Napřed sme jeli do Haj-Pongu, do špitála, tam je československý špitál, tam sem ho předal doktorům. Normálnímu, lidskému. Oni mu dali jakýsi ten mikoseptin nebo co,on si to tým natřel, a to jak kdyby pohnójil. Povídám: no nic, tak to zahodíme, a budeme to léčit správným způsobem. Já sem si vzal od nás z chirurgie zesílenou jódovou tinkturu... To bylo na koně, ne? Na koně, na koně. A ne že bych ju používal tak, poněvadž to by mu uhnil pytlík... Tak sem si to zředil špiráchem, poněvadž špiráchu tam bylo dosť a ráno o sedmej už černý brat mosel být na židli, nahatý, ukaž: tak sem ho našmolil, Jano držal, prišla veliká búřka, trošku tropická, a Jano tak trošku zavrávoral, povídal: vidíš, brachu, keď cikán zomiera, hrom mosí byt!

Vlasta

Grycová

přidává

osobní

vzpomínku

na

Luboše

Holého.

„Jak zkrátka nastúpil Luboš na jeviště, tak si myslím, že všeci muzikanti a hlavně primáši teda zbystrili, lebo nikdá nevěděli, jak si on natáhne kerý ten tón. Takže moseli sa opravdu pekelně soustředit. Takový byl asi Luboš. A on to zazpíval pokaždé podle toho, jakou měl náladu. Já sem snáď na něm aj poznala, kdy je mu dobre, kdy mu není dobre. Nebo kdy je zamilovaný... To kdysi tak, jak kdyby lítalo sluníčko nebo co. To sme už poznali:s Lubošem sa neco děje. 35

Takový bohatýr, jaký byl celý život, tak byl až úplně do konca.“ Jaromír Nečas: „Dušan Holý byl v počáteční době i dramaturgem. Jaroslav Jurášek ho pověřil, aby se postaral o nějakou linii, kam má ten BROLN směřovat. Dušan byl a dodneška je báječný zpěvák, který se držel svého regionu, tedy Horňácka.“ Vlasta Grycová: „Já myslím, že Luboš je nenahraditelný a Dušánek v té věci udělal hrozně moc pro Horňácko.“

Jiří Plocek: „Když už nějakou dobu fungovala první vlna velkých interpretů, tak na to navázala dramaturgická činnost Candy Juráška a dalších, kteří tahali další lidi z regionů. A můžeme říci, že v 80. letech se objevila nová vlna, vlna nových osobností, ať už to byli zpěváci typu Grycové či Luboše Málka, který současně byl i primášem, podobně jako Martin Hrbáč a pravidelně s BROLNem spolupracoval.“

Luboš Málek: „Začalo to tak, že v Brodě proběhla soutěž cimbálových muzik, taká oblastní, a v porotě byl Slávek Jakubíček. Nabídl ně možnost si natočit písničku s BROLNem, tak jsme se domluvili a v březnu, to byla moje první nahrávka, už jsem to odzpíval ve studiu.“

Vlasta Grycová: „Dojel pan Jurášek ke Staňkovi, a myslím Petr Hrobař. On podle toho napsal úpravu, ještě mezitím mi napsal úpravu Slávek Jakubíček, takže jsem jela na první natáčení a Brolňáci mňa přijali velice krásně. Oni ani škaredě nemluvili, oni sa tak snažili, až sem myslela, že sú to samí slušňáci! Takže sem tam jezdila velice ráda.“

Jiří Plocek: „Záběr orchestru se nesoustřeďoval jenom na Moravu, ale přesahoval i za hranice regionu, tzn. objevovali se často i slovenští interpreti, např. Mária Mačošková nebo Milan Križo... Náš archiv obsahuje samozřejmě i údaje o lidech, kteří byli neobyčejně důležití pro orchestr, ať už jako vedoucí, tzn. primáši, ale oni současně spoluurčovali i umělecké vyjádření tělesa. Když si vezmeme, tak tam byl Bohdan Varchal, Bohumil Smejkal, Zdeněk Nečesánek, a nakonec, posledních 30 let, hlavní a 36

nejdůležitější postava - Jindřich Hovorka“.

Vlasta Grycová: „Jakmile sme začali dělat s Jindrú, tak my sme byli velicí kamarádi. Zrovna tak sem točila s jeho Zdenkú různé dueta a Jindra ze mňa dostal to, co sem ani nedúfala, že nekdy zazpívám. Byly to velice krásné roky.“

Jarmila Šuláková: „Pre mňa jako chlap byl taký mněkkota, by sa dalo řéct. Tak jak sem to já vyciťovala, tak Jindra byl taky usměvavý, klidný - byl tě to hodný chlapec, velice. Uměli… ti přinesli tomu folklóru strašně moc dobroty „

Jaromír Nečas: „Jindra Hovorka, primáš BROLNU, v etapě, kdy byl na vrcholu, byl té lidové písni nejblíž. Pro něho byla lidová píseň základ a toho se držel navždycky.“ (Pokračuje Jindřich Hovorka ml.) „I když potom přišla chvíle, kdy byl BROLN odejit z rozhlasu, tak jsme přemýšleli, hlavně táta, ale samozřejmě i my jako rodina, jak dál. Táta týden nespal, chodil, přemýšlel, zvažoval různé varianty, pak jsme měli domácí válečnou poradu a zvolili jsme variantu BROLN uchovat. Aspoň částečně v pozici, ve které je. V r. 2006, kdy jsme se dozvěděli dobrou zprávu, že by BROLN opět mohl být rozhlasovým tělesem, tak tato zpráva samozřejmě potěšila nejen tátu. Bohužel v té době už byl táta poměrně vážně nemocný a nemohl té vizi, kterou měl, velmi konkrétní, o které jsme diskutovali, dát všechno to, co by chtěl. A zdravotní problémy se stupňovaly, takže to byl velký problém.“

František Černý odpovídá na otázky redaktora související se současným fungováním BROLNu po roce 2006. „Samozřejmě bylo pro mě velmi těžké místo uměleckého vedoucího po takové osobnosti, jako byl Jindřich Hovorka. Současný BROLN jak už svým obsazením, tak mládím těch interpretů je úplně jiný, než byl starý BROLN. V jeho řadách jsou 3 z nových upravovatelů, je to violistka Kateřina Kovaříková, cimbalista Jan Telecký a zejména kontrabasista Pavel Trkan, od kterého v současné době hrajeme kolem 37

30 nových úprav. Takže BROLN kráčí dál, jsou nové úpravy, noví interpreti, a stále je to o srdíčku, které k lidové písni patří.“

Ludmila Malhocká – současná zpěvačka BROLNu „To, že jsem se dostala vůbec do BROLNu, je velká čest, protože tam se nezpívají jen obyčejné lidové písničky, ale už úpravy, a je to někdy dost složitý. Někdy to i nezvládám, ale je to pro mě veliká čest, že můžu být součástí BROLNu.“

Klára Obručová – současná zpěvačka BROLNu „Cítím, že je na mě kladena strašně velká zodpovědnost. Většina současných posluchačů se odvrací k tomu, jak to bylo kdysi, k tomu velkému BROLNu a je pro mě velice těžké je v těchto skromnějších podmínkách uspokojit, aby se jim to líbilo. Aby nás rádi poslouchali a byli nám nakloněni.“ František Černý: „Klíčové postavy, jako byl Jindra Hovorka nebo Bohumil Smejkal, tomu věnovali velkou část života, cele se BROLNu věnovali, takže já se cítím velmi zavázán, touto tradicí, a pojímám to podobně jako oni.“ Jaromír Nečas BROLN to vždycky dělal tak, aby si na písni nejen pošmákli, ale aby z ní něco načerpali. Lidová píseň nezahyne, jak si to myslel František Bartoš. Půjde dál, ale bude jiná. Tak, jak jsou dnešní lidi jiní. Je to orchestr, který plnil nějaké úkoly a plnil je vynikajícně, nakonec jsou ty snímky zachované, že jo, ale nezbožňovat… *

Karel Špalek: Scénář a režie pořadu Folklorika Televizní studio Brno, ČESKÁ TELEVIZE 2012

38

4. Interview 4.1. FRANTIŠEK ČERNÝ NA OTÁZKY O BUDOUCNOSTI BROLNU PRO MAGISTERSKOU PRÁCI MARTINA ZEMANA ODPOVÍDÁ SOUČASNÝ PRIMÁŠ A UMĚLECKÝ VEDOUCÍ BROLNU FRANTIŠEK ČERNÝ

1.

Koncepce BROLN po odchodu z rozhlasu v roce 2012

Především BROLN tak úplně z rozhlasu neodešel. Samozřejmě – ano – byl ukončen pracovní poměr všem členům BROLNu v ČRo, ale zároveň byla uzavřena dvouletá smlouva o spolupráci, která umožňuje BROLNu ve své činnosti pokračovat a to dokonce v širším měřítku než dosud. Ukázalo se totiž, že zvolená forma spolupráce, kdy BROLN vystupuje jako samostatný subjekt, umožňuje rozšíření jeho činnosti i mimo oblast Moravy a Prahy, jako tomu povětšinou bylo dosud. Strategií BROLNu tedy je cestovat a koncertovat po celém území státu i v zahraničí. Lze s nadějí sledovat, že se to zatím daří a po loňských úspěšných koncertech např. v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jihlavě letos navázal již v březnu koncertem v Plzni, kde vystoupil po mnoha desetiletích. Jádrem činnosti jsou tedy koncerty, ke kterým zveme širokou plejádu těch nejlepších interpretů lidové hudby u nás. BROLN je dostupný nejen pro koncerty rozhlasu, ale je využíván i pro slavnostní akce například univerzit (MU, Mendelova univerzita, VUT v Brně), ale zejména pro mezinárodní folklorní festivaly, udržují se výměnné koncerty s partnerským Slovenským rozhlasem. Nezapomíná ovšem ani na své původní určení a to je natáčení archivních snímků pro ČRo – tzv. „trvalek“ a to nejen v Brně, ale letos také v Ostravě ve spolupráci s vynikajícím hudebním režisérem Janem Rokytou mladším.

39

2.

Financování BROLN jakožto občanského sdružení?

Základem hospodaření BROLNu, o.s., které je zastřešující organizací řídící chod orchestru je financování na základě smlouvy s Českým rozhlasem. Bez této spolupráce by BROLN jako profesionální těleso v současnosti nemohl existovat. Našim cílem je ovšem stále rozvíjet i na rozhlase nezávislou koncertní činnost. K bezchybnému fungování organizace bude v budoucnu nutno řešit otázku rozložení organizační a kancelářské práce a technického zabezpečení, tak aby se touto činností nemuselo zabývat vedení orchestru. Možnosti financování činnosti formou např. finančních nebo sponzorských darů nebo grantů kulturních a státních orgánů se v současné praxi a v souvislosti s potřebami orchestru jeví jako omezené.

3.

V čem vidíš budoucnost a přínos nového BROLN současnému publiku?

Ač to může někomu připadat nepravděpodobné, jdeme s dobou. Důkazem je zájem o spolupráci s námi u folklorní veřejnosti, mezi mladými interprety, orchestry, sbory apod. Z původního hudebního archivu BROLNu, jenž čítá přes 5000 úprav, jsme vybrali a ještě stále vybíráme to, podle nás nadčasové a repertoár doplňujeme novými, současnými úpravami. Jsme v neustálém kontaktu – a to je obzvlášť důležité – s folklorní veřejností. Nejsme tedy izolováni. Všichni členové orchestru buď učí na ZUŠ a to i na lidové nástroje, např. dudy, vedou dětské cimbálové muziky různých folklorních souborů, dokonce i jako členové a sólisté filharmonie spolupracují s folklorními sólisty. O interpretaci svých nových úprav naším orchestrem se hlásí upravovatelé z regionů. Takže shrnuto: nejde jen o přínos BROLNu současnému publiku, ale také obráceně o přínos „publika“ BROLNu – ve výsledku vlastně o vzájemnou symbiozu, neustálý skutečný kontakt a spoluráci.

40

4. Kdo tvoří převážnou část vašeho publika? Na to nelze jednoduše odpovědět. Náš záběr je opravdu široký – vezměte si, že na jednom koncertě spolupracujeme třeba s Hanou a Petrem Ulrychovými a nato připravujeme s Národním divadlem Brno zahajovací koncert Janáčkovského festivalu. Navíc nás těší, že sály jsou vesměs zcela plné a nejde jen o senoiry.

5.

Co dělá BROLN pro získání nového, mladého publika (propagace,

facebook, média apod.) Z otázky cítím obavu či předpoklad jakési „zastaralosti“ hudební činnosti, která se věnuje interpretaci něčeho tak ‚přežitého‘ jako je lidová hudba a folklorismus. Předně – nemyslím si, že mladým adeptům se zájmem o folklor je třeba nějak nadbíhat. Naše publikum, možná víc jež jakékoliv jiné, je především samo aktivní a věnuje se lidové muzice v praxi – hrou a zpěvěm – a to ve všech věkových kategoriích. Naše součinnost s tímto ‚publikem‘ při společných hudebních produkcích všeho druhu - to je ta nejlepší propagace – nikoli facebook a PC, ale housle, cimbál, klarinet, violoncello a dudy. Nicméně nezanedbáváme ani výše zmíněné propagační prostředky a to zejména k hromadnému informování veřejnosti o naší činnosti. Využíváme jak rozhlasovou propagaci – webové stránky, plakáty, rozhlasové pořady, přímé přenosy koncertů, anonce živě ve vysílání… rovněž jsou již v provozu a ještě se dokončují naše vlastní webové stránky. Na facebooku nám propagaci zajišťuje naše kmenová zpěvačka Klára Obručová – Blažková.

41

6. Je podle Tebe v budoucnu možné opětovné připojení BROLN k ČRO? Pokud spolupracují dvě zdravě fungující firmy, vždy je to ku prospěchu celku. Pokud je malá firma organickou součástí firmy mnohem větší, pak výsledek již tak jasný není.. BROLN s rozhlasem stále spolupracuje a při zachování stávajících podmínek a pokud dojde k prodloužení smlouvy ve stávající podobě jsou předpoklady k rozvoji jeho činnosti. Osobně si myslím, že současný systém spolupráce je tak průhledný, jednoduchý a funkční, že umožňuje při dobré strategii činnosti a poctivé práci dobré výsledky a dobrý výhled do budoucnosti.

František Černý primáš a umělecký vedoucí BROLN

4.2. MARTIN ZEMAN Na mou prosbu o sdílení vzpomínek, názorů a vizí byl můj otec, bývalý člen Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, aktivní muzikant, pedagog a hudební režisér Martin Zeman, jemuž bych i touto cestou rád poděkoval za pomoc při tvorbě této kapitoly.

1. BROLN dříve a nyní. Jak nahlíží na situaci bývalý člen BROLNu. BROLN jsem začal registrovat začátkem osmdesátých let předešlého století. Jako student ostravské konzervatoře jsem vedl mládežnickou cimbálovou muziku na Valašsku. K mým hudebním vzorům v oblasti lidové hudby se vedle ostravské cimbálové muziky Technik, která pracovala pod vedením Jana Rokyty pod křídly ostravského rádia, zařadil i BROLN. Díky bohaté nabídce folklorní redakce v Ostravě i v Brně se denně dostalo k posluchačům mnoho velmi kvalitních nahrávek obou těles. Jejich přístup ke zpracování lidové písně se dost lišil. Technik budil více dojem improvizační volnosti, ačkoliv byly někdy aranže 42

vypsány velmi podrobně. Mnoho úprav skladeb pro BROLN budilo dojem nacvičených etud, které hrálo v unisonu mnoho houslistů. V tak velkém tělese bylo však složité navodit atmosféru řízené improvizace. Byli však aranžéři, kterým se to dařilo. Síla tohoto tělesa byla z mého pohledu v obsazení orchestru. Zdvojené cimbály, kontrabasy,dechy a les smyčců dodal orchestru neopakovatelný zvuk. V roce 1983, ještě jako student konzervatoře, jsem se na základě konkurzu dostal do BROLN jako stálá výpomoc na post kontrabasisty. Měl jsem možnost zažít orchestr v jeho plné síle. Poznal jsem každodenní rutinní práci ve studiu. Moc se nezkoušelo, denně se natočily přibližně 3 tituly. Točilo se většinou ve studiu číslo jedna, občas některý den v Dukle, ve velkém studiu na druhé straně Stadionu. Na orchestru bylo vidět, že pracuje automaticky a profesionálně. Na druhou stranu jakákoliv snaha zvenčí přinést nějaké nové hudební podněty, se moc nesetkávala s pochopením. Po krátké, několikaleté odmlce, jsem se v roce 1988 do orchestru opět vrátil a působil v něm ještě asi dva roky. Velká část hudebníků se vyměnila, přišly nové mladé posily. Zůstala část členů původních. V konečném výsledku však bylo těleso díky generačním rozdílům již méně kompaktní, chyběla zde nějaká větší loajalita a hrdost. Pro mnoho orchestrálních hráčů, byť výborných muzikantů, to byl již jen další přivýdělek. Ke všemu se postupně začaly nabalovat problémy s financováním tak velkého tělesa. A to vše vedlo až k postupnému útlumu a znovu oživení BROLNu, jak jej znají dnešní posluchači. Dnešní BROLN vidím poněkud jinýma očima, než jej vnímá jeho dnešní mladší publikum. Les smyčců se velice těžko nahrazuje třemi houslisty. Velice to „bolí“, když vedení tělesa zařadí do dramaturgie skladby psané pro velké obsazení. Naopak bych vyzdvihl přístupnost členů BROLNu k novým projektům a hudebním úpravám. Těleso již neznám tak dobře zevnitř, i když jsem s ním několikrát v nedávné době spolupracoval. Jako návštěvník koncertů však oceňuji profesionální přípravu jeho členů, chybí mi však snaha o větší hudební atraktivitu veřejných prezentací.

43

2. Proměny v nahrávacích technikách Již řadu let pracuji ve svém nahrávacím studiu jako hudební i zvukový režisér. Zájem o tuto činnost mě provází již od dětských let, kdy jsem pomocí soupravy na střih a lepení magnetofonových pásků z tehdejší NDR, „zlikvidoval“ část domácího audio archivu. Moje působení v BROLN mě umožnilo nahlédnout pod pokličku rozhlasových techniků a režisérů. V čase přestávek jsem vysedával v režii a sledoval práci sehraného zvukového týmu. O kontrolní poslechy neměl většinou nikdo z orchestru zájem. Dodnes si vybavuji, jak tehdy nahraný snímek hodnotil režisér, jak diskutoval se střihačkou a zvukovým mistrem. Zpravidla se točilo přímo do stereo stopy. To znamenalo, že mixáž probíhala v reálném čase během záznamu. Písnička se natočila většinou bez střihu. Nebo se stříhalo na větších pauzách. Střih probíhal následujícím způsobem. Studiový magnetofon, na němž byl záznam první části nahrávky se zastavil v místě prvního střihu. Ručně, se zapnutým zvukem, se našlo postupným pootáčením cívek místo střihu. Pásek se přesně v tomto místě označil a pod určitým úhlem se ve speciální štěrbině rozřízl. Podobně se postupovalo u místa střihu, který navazoval. Oba konce pásu se potom slepily. Mnohdy se stalo, pokud režisér špatně posoudil tempo nebo dynamiku obou částí, že se střih nedal použít a točilo se znovu. Na konci čtyřhodinové natáčecí frekvence byl většinou snímek sestříhán a připraven k vysílání. Zvuk BROLNu měl charakteristické zabarvení. Základem byla stereofonní dvojice mikrofonů, která snímala celý orchestr. Na doplnění a vyrovnání poměrů měla potom každá skupina svůj mikrofon. Natáčelo se v přirozené akustice velkého studia. Celkový zvuk byl velmi příjemný. Podle dostupných informací se pro zvětšení prostoru nahrávky používala tzv. dozvuková komora. V studiu na stadionu to byla myslím stará výtahová šachta. V té byly reproduktory a mikrofony, které snímaly dozvuk, kterým se doplňovala finální nahrávka. Jistou nevýhodou nahrávacího studia číslo 1 bylo to, že pod ním byla tělocvična. Řada snímků se musela přerušit pro slyšitelné ruchy. Dnešní technika umožňuje hudebníkům pracovat s daleko většími možnostmi. Většinou se každý nástroj točí do zvláštní stopy, což umožňuje jeho pozdější editaci. Není výjimkou, že se jedna píseň točí i na několik (desítek) střihů. Dnešní hudebníci na to většinou již dopředu spoléhají. Mnohdy se to však ve výsledném 44

snímku odrazí ve formě technicky dokonalého, avšak hudebně sterilního produktu. Počítačová editace dnes umožňuje jakoukoliv opravu, snímá se většinou více kontaktně, aby byly co nejmenší přeslech jiných nástrojů do sousedních mikrofonů. Zvuk je potom poněkud ostřejší. Nezřídka, a to i u dnešního BROLN, se při zvukové realizace hudebních snímků natáčí jednotlivé nástroje zvlášť. Je to důsledek pracovního vytížení členů BROLNu v jiných zaměstnáních.

Zaregistroval jsem několik oficiálně vydaných nosičů BROLN. Pokud bych měl provést určité srovnání s dobou dřívější, tak bych to vyjádřil asi takto: Zvuk nahrávek před rokem 1989 byl takřka vždy (opomenuli dobu dávně minulou) vyrovnaný a u všech titulů stejný. To vše díky zaběhnuté rozhlasové technologii. Dnešní nahrávky nechci a ani nemohu hodnotit. Jsou technicky téměř vždy dokonalé. Jedině bych možná uvítal jednotnější zvukový design u všech nosičů.

3. Kvality BROLN po roce 2006? Sice menší nástrojové obsazení, ale zase větší flexibilita. Vyspělí hudebníci a schopní aranžéři. 4. V čem vidíš budoucnost a přínos nového BRONLU současnému publiku? To je těžké. BROLN měl dlouhá léta své publikum. Dnešní BROLN část publika přebral a část zklamaně odešla. Budoucnost bych viděl v tom, že se BROLN nějakým způsobem odliší od běžných regionálních cimbálových muzik. Očekával bych od něj zajímavé nadžánrové projekty a fůze se zajímavými umělci. Dnešní mladé publikum ocení dobře a profesionálně zahranou hudbu. Potřebuje však již něco úplně jiného, než pouhou napodobeninu pomalu ustupující slávy. A bez mladého publika tento orchestr bude asi těžko hledat další cestu ke své budoucnosti.

V Brně, 24. 3. 2014 Martin Zeman (1963)

45

5. Seznam skladeb upravených Pavlem Trkanem pro BROLN po roce 2006 Pavel Trkan je členem BROLNu od roku 2006 a působí zde jako hráč na kontrabas a hudební aranžér. V jeho úpravách najdeme jak strohý styl inspirovaný jednotlivými regióny, tak i složitější úpravy směřující k neofolklorismu a world music. Zde uvádím seznam skladeb, které pro BROLN upravil a jež se staly součástí repertoáru BROLNu.

Byla cesta

Jánošíček

Debech já věděla

Jede forman

Ďiťa se nám narodilo broln

Ježíšek malučký

Dobrů noc

Kačena divoká

Došli sme k vám na koledu

Kdo má počernů galánku

Dudácká

Keré dívča

Duní větr

Kohůtku jarabý

Dušan Holý 18.42011

Adeste fideles

Ej križu

Campana de Belen

Eště jednů

Es war ein jungfrau auserkoren

Gajdošská muzika

Lulajze Jezuniu

Hanačko,děvečko

O du Frohliche

Hanka, Hanka

Pastorale di S Alfonso

Hej že už naš jasyneček

Un flambeau Jeanette Isabelle

Hoja Jano

Košulenka tenká

Holuběnko sivá

Letěl sivý sokol

Holuběnko sivá 2012

Malá pastorela Broln

Hora staccato

Maria, Maria

Hudecké z Nedašova

Nastotisíckráte budiž pozdravena

Hvízdák

Sem sem poutníčkové

Já bych sa vdávala

Shlédni na nás matko naše

Já su malá panynka

Na tem našem dvoře

Jak se ten měsíček

na uherskej straně broln 46

Nechodívaj k nám

Za zlé nemějte

Nechoďte Kyjovjáci 2013

Zašly kosenky

Oj to je ten ptáček

Žaloval sa

Okolo Hradišča

Zpěváček 2009 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu

Ovečky Pod polanků Poďme bratři Hode Jede šohaj Když sem to políčko Pilky Polky Powiedziol mi wczora chlapiec

Zpěváček 2010 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu Zpěváček 2011 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu Zpěváček 2012 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu Zpěváček 2013 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu

Pri trenčanskej Proč kalino neprokvétáš Sedí sokol 2012 Sedlcké z nivnice Široký járeček Štyry leta ovce pásli Ťažko mi je na srdenku Dež mě nechceš Tam důle na řadě Žabovřeský rokyti Těžko temu kameňu U Dunaja šaty perú V Prostijově V širém poli studánečka Vojáčku, vojáčku Vyletěl slavíček Za hájíčkem 47

6. Závěr Závěrem bych rád napsal myšlenku a motivaci k tvorbě magisterské práce na Téma BROLN. Já sám jsem vyrůstal v prostředí, které bylo obklopené folklorem. Můj otec, cimbalista, kontrabasista a hudební režisér nám nebránil zúčastňovat se zkoušek cimbálových muzik, které probíhaly v našem obývacím pokoji. I z tohoto důvodu jsem mohl lidovou hudbu vstřebávat již od raného mládí. Tato skutečnost a přítomnost violoncella v některých uskupeních na Jižní Moravě mi dala možnost, po boku velkých muzikantů, folkloristů a zpěváků, vniknout do světa hudby i jako interpret. Po přijetí na brněnskou konzervatoř se mé znalosti harmonie a interpretace vyvíjely a dávaly mému náhledu na lidovou hudbu nový rozměr. Při studiích jsem se po boku svého otce účastnil vystoupení cimbálové muziky Vonica z Krumvíře, kde jsem čerpal nedocenitelné zkušenosti v oblasti interpretace, improvizace a radosti z hudby. Ve čtvrtém ročníku studia na Brněnské konzervatoři (rok 2006-2007) jsem byl osloven v té době již vedoucím Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů Františkem Černým, který byl v té době novým primášem tohoto tělesa po zesnulém Jindřichu Hovorkovi, ve věci případné spolupráce jakožto externího hráče na pozici violoncello v „novém“ resp. Obnoveném BROLNu. Do té doby, abych pravdu řekl, jsem o BROLN mnoho neslyšel. Nicméně to pro mne byla příležitost, jak se dostat k „vysoké“ interpretaci lidové hudby na půdě profesionálního tělesa. I proto jsem s nabídkou souhlasil. S nástupem do BROLNu ve většině případů odešla improvizace a tvoření hudby přímo na pódiu. Namísto toho jsem se jeho prostřednictvím dostal k překrásným umělým úpravám lidové tvorby. S vynikajícím kolektivem talentovaných muzikantů jsme projezdili velkou část republiky na koncertech s vynikající návštěvností. Poctou pro mě bylo i setkání a spolupráce s umělci a zpěváky, legendami BROLNu, jako byli Bohumil Smejkal, Jan Rokyta, sourozenci Luboš Holý a Dušan Holý, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová, Mária Mačošková, Milan Križo a další. Na straně druhé mi bylo a stále je potěšením spolupracovat se zpěváky Ludmilou Malhockou, Klárou Obručovou (Blažkovou), Kamilou Šošovičkovou, Františkem Černým a spousty dalšími, které bych nerad vynechal, ale dalo by to 48

pravděpodobně vzniknout další kapitole. Tato zakládající generace nového BROLNu v každém případě umělecky dosahuje kvality BROLNu z dřívějších let. Rozšiřuje rozhlasovou a soukromou diskotéku mnoha novými tituly a profilovými alby.

BROLN se postupem času dostával širší prostor v mém životě a postupně jsem mu věnoval více času. Celkem jsem v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů pak strávil šest let, až do roku 2012 po mém odchodu z Brna na studia do Norska po mě převzala pomyslnou štafetu violoncellistka Anežka Jungová. Po návratu z roční stáže v Norském Stavangeru jsem se do Brna již nevrátil, jelikož jsem získal zaměstnání ve Slovenském Národném divadle. Vzpomínky mi ale nikdo nevezme, Brolňácké nahrávky často rozezvučí blánu mého reproduktoru a pokud mám příležitost, tak vždycky rád navštívím jejich koncert a připomínám si ty krásné časy. Toto všechno mi stálo za to úsilí sepsat těchto několik stran, přinést mezi veřejnost můj, nový pohled na události v BROLNu za posledních 8 let. Mnoho písemných materiálu jsem z tohoto období neměl k dispozici, poněvadž v dnešní mediální době je moderní psát zkratkovitě, knihy a publikace o tomto orchestru vychází velmi málo, až vůbec. Pořád je řeč o období po roce 2006. Proto jsem byl odkázán na zdroje ústní v podobě rozhovorů a dotazníků, internetové prameny a osobní zkušenosti. Na závěr bych si rád položil otázku. Jaký přínos tedy tato práce dodává? Já sám jsem zjistil informace, o slávě BROLNu. Přišel jsem na to, jak velikou úlohu tvořil BROLN od počátku svého působení a setkal jsem se s velikými osobnostmi folklorního, rozhlasového muzikanstského světa a nebe. Přínos pro veřejnost pak vidím ve skutečnostech a rozhovorech, které nikde jinde nejsou zpracovány a zapsány. Veřejnost je pak seznámena se současnými členy BROLNu a s informacemi, které dali novému BROLNu“ vzniknout, zaniknout a přetransformovat se. Do budoucna BROLNu přeji hodně úspěchů, kvalitních nahrávek, vynikajících umělců v jeho kruhu a hromady nadšených posluchačů a diváku! 49

LITERATURA A PRAMENY

DYMÁČKOVÁ, Barbora: Bakalářská práce - Masarykova Univerzita v Brně, pedagogická fakulta, obor hudební výchova // Horácká lidová píseň v podánísoub oru Vysočan. - Brno: vedoucí bakalářské práce doc. Mgr. Ivo Bartoš, Brno, 2008. JEŘÁBKOVÁ, Olga: S houslemi přes pět světadílů // Vzpomínky Bohumila Smejkal a a jeho přátel (PLOCEK, Jiří), Barrister & Principal, Brno, 2010. Kolektiv autorů redakce; PhDr.VONDRUŠKOVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu // Slovník folklorního hnutí v Čechách, 2000 Kolektiv autorů redakce; PhDr.VONDRUŠKOVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu // Slovník folklorního hnutí v Čechách, 2000 KUČEROVÁ, Růžena: Jindřich Hovorka 1937 - 2006 ...jeho housle zpívaly, RESONANCE společně s Českým rozhlasem, Brno 2011 KURFÜRST, Pavel: Hudební nástroje, TOGGA, 2002 NEČAS, Jaromír: Národopisné aktuality // Krajské středisko lidového umění, Strážnice, 1972 prof. PhDr. KURFÜRST, Pavel, CSc.: Hudební nástroje, Praha, 2002. SYNEK František: Archív Folklorního sdružení ČR Tisková zpráva - SLAVNOSTNÍ KONCERT NOVÉHO BROLNU Brno, 19. Dubna 2006

TROJAN, Jan: Personální bibliografie, Brno, 1997 TROJAN, Jan: Předmluva k partituře Šest Hanáckých tanců, archiv BROLN HRUŠKA, Jan: Dramaturgie rozhlasového orchestru lidových nástrojů z hlediska p otřeb hudebního vysílání Československého rozhlasu, Výzkumné oddělení Českého rozhlasu. Praha, 1976

ŠPALEK, Karel: Scénář a režie TV pořadu Folklorika Televizní studio Brno, ČESKÁ TELEVIZE 2012 ZEMAN, Martin: Bakalářská práce JAMU// BROLN a artificiální hudba, vedoucí práce Kučerová Růžena, Brno 2011

INTERNETOVÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Český rozhlas Brno: Osobnosti BROLN // web Českého rozhlasu BRNO, http://www.rozhlas.cz/broln/osobnosti, 23. březen. 2011 Český rozhlas Brno: Orchestr BROLN, http://www.rozhlas.cz/broln/orchestr 12. leden. 2014

PLOCEK, Jiří: Český rozhlas Brno// Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, http://www.rozhlas.cz/broln/soucasnost/_zprava/357979, 12. Duben 2011 TRYHUK, Ondřej: Gajdy // Folklorní občasník nejen o gajdách a dudách, http://gajdy.cz/index.php?str=clanek&cislo=1, 5. leden 2011 UHLÍKOVÁ, Lucie: Mini - portál cimbálové hudby (CimbalWEB) http://cimbal.host.sk/clanky/historie_plocek.htm, 7. leden 2011 FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY, http://www.folklornisdruzeni.cz/broln0 Osobní sdělení ČERNÝ, František: Poskytnutí interview dne 7. duben. 2014 ZEMAN, Martin: Poskytnutí interview dne 24. březen. 2014