EKO den v Karmelitské Již podruhé se na prvním stupni ZŠ konal náš EKO den. Studenti sext Malostranského gymnázia se ujali role učitelů a připravili si pro děti program. Úkolem žáčků na prvním stupni bylo přinést si s sebou do školy vysloužilý elektrospotřebič, baterie, cokoli rostlinného původu do kompostu, popř. hliník, plast nebo papír.
Studenti gymnázia si rozebrali jednotlivé třídy a stanoviště. Pro děti si připravili řadu her a soutěží, ve třídách kreslili, dívali se na krátké filmy o recyklaci a třídění odpadu, stavěli spalovnu odpadů a skládku… Součástí programu bylo i „kolečko“ po jednotlivých stanovištích. V tělocvičně se usadili dva studenti s elektroodpadem.
Tohle místo nejvíce zajímalo kluky, na ukázku tam byly rozebrané počítače a telefony, spousty nabíječek a strojků, žehličky, fény a vysavače … Děti zde s nadšením do červené popelnice odkládaly vlastní vyřazené přístroje.
Na dalším stanovišti žáci odložili nebezpečný odpad - baterie. Slečny ze sexty s dětmi stavěly obrazce z baterií a zasvětily děti do tajů pro nás tak normální a běžné věci, jako je baterie…
Letošní novinkou bylo stanoviště na dvoře s kompostem. Děti si přinesly z domova řadu slupek a odpadků rostlinného původu. Nejvíce se dozvíte z komentáře Anety Kodytkové, která měla stanoviště na starosti. Napsala to pěkně o pár řádků níže. Akce se, myslím, vydařila. Naplnili jsme červenou popelnici k prasknutí elektroodpadem a baterií jsme měli celou zelenou krabici od Recyklohraní. Některé spotřebiče se nám do popelnice ani nevešly…
Děti akce bavila a žadonily o její opakování příští rok. Co víc si tedy přát? Letošní sextáni souhlasí a myslím, že se jim to také líbilo. Ostatně posuďte sami, některé jejich komentáře jsou zde: Aneta Kodytková Mým stanovištěm byl kompost, kde jsme společně s kolegyní měly za úkol zasvětit žáky nižšího stupně základní školy Karmelitská do tajů kompostování. Většina dětí byla pohotová a se vším svolná a až na výjimky se nikdo nesnažil vyhnout aktivitám, které jsme měly připravené.
Děti se zájmem poslouchaly náš výklad, hlásily se a aktivně odpovídaly na naše dotazy. Nejvíce je zřejmě zaujalo povídání o věcech, které na kompost patří, a které tam naopak nepatří. Mezi našimi ukázkami nemohlo chybět ani autenticky vyhlížející gumové hovínko, které si děti mohly osahat a očuchat, následované nefalšovaným koňským exkrementem, který si také mohli všichni osahat a očuchat. Na závěr přišel na řadu úprk ke kompostu, do kterého děti naházely zbytky potravin, které si přinesly z domova, a ti co si nepřinesli nic, pobíhali po dvoře s rukama plnýma listí, aby mohli i oni přispět něčím na kompost. Až na neuvěřitelnou zimu bylo vše v pořádku a my doufáme, že jsme je něco málo naučily a že jim naše 15 minutová osvěta vnesla něco nového a zajímavého do života. Tomáš a Petr Kluci si do 5. třídy připravili srovnání spalovny a skládky. To mělo veliký úspěch, protože na závěr dne šli slavnostně se třídou spálit vlastnoručně vyrobenou spalovnu.
Tím chtěli názorně ukázat, že oheň spalovnu zlikvidoval během tří minut, zatímco papírová skládka nezaznamenala během té doby jakoukoli změnu. Spalovna dává teplo a minimalizuje odpad, skládka dává metan. Samozřejmě, že je nejlepší třídit a suroviny znovu využívat…
Záznam hořící spalovny bohužel nemáme, neboť mi díky mrazu vypověděly službu baterky ve foťáku.
Anička Deylová Měla jsem z toho velmi dobrý pocit. Děti byly ukázněné a dobře spolupracovaly. Po příchodu do třídy jsem byla trochu nervózní, ale protože děti byly nadšené a s chutí se pouštěly do úkolů, tak jsem si to po chvíli začala užívat. Byla jsem ráda, že jsem jim mohla alespoň trochu objasnit, jak se může šetrněji zacházet s naší planetou.
Hanka Janů Eko den se mi líbil, úplně skvěle nám to vyšlo s časem. Při připravování programu jsem se i něco nového dozvěděla (takže užitečné i pro mne). S dětmi se mi pracovalo výborně. Překvapilo mne, že je bavilo malovat "ideální" kontejner. Podpora učitelek byla taky fajn a hlavně byla trochu potřeba. Mě a snad i děti to bavilo :))
Bára Blechová Ze začátku jsem byla asi nejvíce nervózní z toho, že děti nezaujmeme. Tyto obavy ale zmizely ihned po našem vstupu do třídy. Žáci nám na povel paní učitelky předvedli, jak umí zdravit. A hned poté se na nás sesypali a už nás nepustili. Třída hltala každé naše slovo. A co teprve, když jsme začaly rozdávat bonbony. Na konci probíhalo velké loučení. Děti brečely, nechtěly nás pustit a ptaly se, kdy zase přijdeme. Celý den byl hodně náročný, i když naši malí “třídiči“ nemohli být hodnější. Roman Nguyen Manh Tuan Byl jsem mile překvapen, jak snadno to se čtvrťáky šlo. Nebyli ani moc chytří ani moc "blbí", takže se s nimi dobře pracovalo. Všemu rozuměli a do všeho se pouštěli s nadšením. S Tašim jsme se strachovali, že 1,5 hodiny je moc, a tak jsme připravili poměrně nabitý program, ze kterého jsme stihli jen polovinu.
Byli jsme moc rádi, že se do všeho aktivně zapojili. Při výkladu, co je to třídění, se pořád hlásili a pořád se na něco ptali. Našlo se pár vtipných jedinců s otázkami ve stylu: "Kam bych měl vyhodit sousedovu useknutou ruku?". Bylo vidět, že je to bavilo. Jinak vystupovat před dětmi nebyl problém, navíc tam byla paní učitelka. Ze začátku jsme nevěděli, co od nich čekat, ale pak to už bylo v pohodě. Akci jsem si užil a rád bych si to klidně zopakoval. Super to bylo. A tady jsou další „paní učitelky a páni učitelé“
