Èisté srdce není jen luxus pro pár vyvolených; je to Boží nabídka tìm, kdo touží vidìt Boha. Adventní modlitba

Roèník 20

30. 11. 2014

Èíslo 1

Èisté srdce není jen luxus pro pár vyvolených; je to Boží nabídka tìm, kdo touží vidìt Boha. Milí bratøi a sestry ze Slavièína a okolí, milí charitní spolupracovníci, adventní doba, kterou právì zaèínáme, se na první pohled podobá postní dobì. Pøi liturgii se užívá stejná fialová barva, podobnì se má omezit bujaré veselí a více se soustøedit na Boha a na události, na které toto období pøipravuje. Tady už zaèíná rozdíl, protože velikonoèní radosti pøedchází Kristovo utrpení a smrt a toto se v postní dobì projevuje napø. pobožnostmi køížové cesty. V adventní dobì si pøipomínáme dlouhé oèekávání Izraele na pøíchod Mesiáše, pøipravujeme se na oslavu Kristova narození, oživujeme oèekávání druhého pøíchodu Spasitele a otevíráme se jeho pøicházení v každém dni našeho života. Zlatou nití tohoto období je radostné oèekávání. Adventní rekolekce je zamìøena na naše setkávání s Kristem v souèasnosti v modlitbì podle rad Klemense Tilmanna z jeho knížeèky „Dennì se modlit, ale jak?“ Autor v kapitole „Pomoc k oživení“ m.j. píše: „Jak by se asi zmìnila naše modlitba, kdyby nás Bùh nejednou bìhem modlitby slyšitelnì

Adventní modlitba Dobrý Bože, v èase adventu oèekáváme pøíchod tvého Syna. Oèekáváme toužebnì každým okamžikem, že zaklepe na dveøe našeho srdce a že je otevøe své lásce. Oèekáváme také jeho pøíchod na konci èasù, kdy se všechno naplní jeho spásou. Oèekáváme pøicházejícího, a pøece víme, že už je tu s námi. Prosíme tì, aby k nám Ježíš pøišel tak, abychom skuteènì došli k sobì samým. Èasto totiž nebýváme u sebe doma a v myšlenkách se touláme nìkde docela jinde. Dej, a je pro nás adventní èas dobou požehnání, v níž

oslovil? Kdyby nás zavolal nebo nám odpovìdìl? Kdyby nám sdìlil svou vùli, ptal se nás nebo nám dal znamení? Stìží mùžeme domyslet, jaká by pak byla naše modlitba. Od toho dne bychom se jinak modlili a sami bychom byli jiní. Podobným zpùsobem se modlitba mùže stát novou a jinou, zjistíme-li, že modlitba vùbec není pøedevším mluvení k Bohu, nýbrž naslouchání a odpovídání. Kdo se snaží o soustøedìní pøed modlitbou (jak? to je souèástí rekolekce), stále, den ze dne, dlouhou dobu, ten pozná, že tím nìco získává. Bùh se mu pøiblíží. Vstoupí mu zøetelnì pøed duši. Ne však jen lidským dotekem, nýbrž jako pùsobící Bùh, vnitønì. V žalmu se o tom mluví tìmito slovy: „Chci naslouchat, co Bùh mluví v mém nitru.“ Proto se máme èastìji v modlitbì Boha ptát a mnoho vìcí se nám vyjasní. Tak k nám Bùh mluví. Smysluplné prožití adventní doby pøeje a vyprošuje P. Bohumír Vitásek, prezident Arcidiecézní charity Olomouc

se vrátíme do vlastního nitra a zaèneme prožívat pøítomný okamžik. Dej, a nám èekání na tvého Syna otevøe doširoka srdce, aby mohl skuteènì vstoupit a pøebývat v nìm. A se nás dotkne touha po spáse, jež k nám pøišla ve tvém Synu a stále k nám touží pøicházet. V tento adventní èas promìò naše závislosti, které nás poøád ještì drží v zajetí, v hlubokou touhu. Daruj nám jistotu, že v touze po pøíchodu tvého Syna je on sám již pøítomen mezi námi a že plní naše srdce svou láskou. Anselm Grün

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

PASTÝØSKÝ LIST - ADVENT Drazí bratøi a sestry, první nedìlí adventní vstupujeme do roku, který papež František urèil jako Rok zasvìceného života. Pro církev v Èesku je to také rok Eucharistického kongresu - sjezdu. Obì vìci spolu souvisí a dobøe navazují na uplynulý Rok rodiny. Všude totiž jde o naši odpovìï na Boží pozvání a o zjevování èi zviditelnìní Boha a jeho díla ve svìtì. Povolání k zasvìcenému životu vychází od Boha a èeká na odpovìï èlovìka. Bùh nìkdy nabídne tak silný zážitek své lásky, že v èlovìku probudí touhu odpovìdìt velkorysým darováním celého života Bohu. Kdo se nechá Bohem uchvátit, chce všechno opustit a následovat Krista. Svìdèí tak o velikosti Boha, kvùli kterému stojí za to všechno opustit. Životem podle evangelních rad – v èistotì, chudobì a poslušnosti – se øeholníci a øeholnice pøipodobòují Pánu Ježíši. Èistota jejich panenství je pøedpovìdí budoucího života v nebeské slávì. Chudoba vyznává, že Bùh je jediným skuteèným pokladem. Poslušnost odkrývá osvobozující krásu synovské služby, rozvíjí vìdomí vlastních povinností a dává rùst vzájemné dùvìøe. Zasvìcení se snaží vytváøet spoleèenství, které má „jedno srdce a jednu duši“ (Sk 4,32), takže je výmluvným vyznáním Nejsvìtìjší Trojice – dokonalého spoleèenství božských osob. V bratrském spoleèenství mají øeholníci a øeholnice všechno spoleèné, nejen majetek a duchovní zážitky, skutky lásky a apoštolské programy, ale i hledání Boha a sdílení duchovních zkušeností, takže každý mùže zakoušet tajemnou pøítomnost zmrtvýchvstalého Pána (srov. Mt 18,20). Takové spoleèenství je pak viditelným znamením Boha ve svìtì. Vìtšina øeholí mluví o svém zasvìcení i zvláštním obleèením, hábitem. Jsou však i lidé zasvìcení, kteøí žijí ve svìtì. Také lidé žijící v manželství mohou mít podíl na poslání a bohatství zasvìceného života jako dobrovolní spolupracovníci nebo èlenové tak zvaných sekulárních èi tøetích øádù, když usilují o køesanskou dokonalost podle ducha nìkteré øeholní spoleènosti, zapojují se do apoštolátu a oživují svìt duchem evangelia. Darem Ducha Svatého jsou i církví schválená hnutí a nové komunity, které pomáhají vìøícím velkodušnì a se stálým nadšením následovat Pána. V tomto roce tedy prosme za všechny, kteøí se zasvìtili Bohu, aby byli srozumitelným, záøivým a pøitažlivým znamením Boha pro svìt. Prosme i za mladé lidi, které Pán zavolá, aby mìli odvahu k velkorysé odpovìdi. Nìkteré kláštery a komunity jistì nabídnou zvláštì mladým zájemcùm možnost návštìvy èi krátkého pobytu k nezávaznému poznání spoleèného života.

ŽEHNÁNÍ ADVENTNÍHO VÌNCE Úvod Vhodný zpìv adventní písnì a znamení køíže V.: Milost a pokoj od toho, který byl, který je a který pøijde, a je s námi nyní i navìky. Odp.: Amen. Ètení Božího slova Mt 5, 14-16; Žalm 24 (23); pøímluvy Lze uvést modlitbu Pánì: Otèe náš… Žehnací modlitba Dìkujeme ti, Pane, náš Bože, za to, že nám dopøáváš milost nového zaèátku. Dej, a v prùbìhu adventní doby roste naše

Eucharistický sjezd èi kongres je pøíležitostí ukázat našemu okolí na Boží pøítomnost v Nejsvìtìjší svátosti, jak pøi prùvodu Božího tìla ve farnosti, nebo pøi diecézním sjezdu 15. a 16. kvìtna v Olomouci, tak pøi Národním eucharistickém kongresu 17. øíjna v Brnì. Naše svìdectví bude tím pøesvìdèivìjší, èím hlubší a opravdovìjší bude naše víra v pøítomnost živého Krista pod zpùsobou chleba v oltáøní svátosti a èím vìtší bude naše láska k nìmu. Proto se v tomto roce snažme o takovou pøípravu na svaté pøijímání a takové jeho prožívání, aby v nás pùsobilo vìtší užitek, abychom se po každém svatém pøijímání stávali pro lidi kolem nás pùsobivým znamením Boží lásky. Pomùže nám i èastìjší návštìva Pána Ježíše ve svatostánku a adorace, která nás pøitáhne jako jeho dùvìrné pøátele. Vìtšina z nás žije v rodinách, kde se rodí dìti a vychovávají další generace køesanù, i ti, které chce Bùh povolat k zasvìcenému životu nebo ke knìžství. Pro všechny je dùležité, aby jejich rodina a jejich domov byly teologickým místem, tedy prostorem, kde se mluví o Bohu a s Bohem, kde se spoleènì hledá Bùh a jeho vùle, kde se zakouší pøítomnost Boha v lásce i radost z nìho. Drazí pøátelé, jestli jsme se v minulém roce snažili udìlat krùèek k pøiblížení našich rodin Bohu, pokusme se v tomto roce vydávat pøed svìtem svìdectví Kristu spoleènou cestou celých rodin na nedìlní bohoslužby a vytváøením rodinného prostoru pro spoleèné hledání Boha a jeho vùle, pro sdílení svých duchovních zkušeností i spoleènou pøípravu na zpovìï a svaté pøijímání, na rodinnou návštìvu Pána Ježíše ve svatostánku. Které rodinì se podaøí bìhem tohoto roku více pøiblížit k Ježíši pøítomnému v eucharistii, mùže se v závìru roku eucharistickému Kristu zasvìtit, odpovìdìt na jeho lásku a odevzdat, svìøit se mu. Když zaèneme hned, pøipravíme si už krásné Vánoce. K tomu vám všem ze srdce žehná arcibiskup Jan

radost a nadìje. A jdeme vstøíc tvému Synu, Spasiteli svìta. Prosíme, a je pro nás tento adventní vìnec + znamením tvého požehnání, a je i náš život stále více prozáøen svìtlem tvé milosti. Skrze Krista, našeho Pána. Odp.: Amen. Závìr Milosrdný Bùh a nás zahrne jasem své milosti a uèiní z nás dìti svìtla, abychom s bdìlým a èistým srdcem oèekávali jeho pøíchod. Odp.: Amen. Obøad se zakonèí vhodným zpìvem. (viz Benedikcionál, MCM Olomouc 1994, str. 121 – 123)

Odraz vaší podoby Jsem vaše (církev, obec, rodina,…). Budu taková, jakou mì chcete mít; budu vás odrážet zøetelnì jako zrcadlo. Jsem-li navenek pøíjemná a lákavá, je to vaší zásluhou. Pokud je moje duchovní ovzduší laskavé, ale opravdové; uctivé, ale pøátelské; dùstojné, ale chápavé; Boží, ale lidsky vyjádøené, je to právì projev ducha tìch, kteøí mì tvoøí. Kdybyste mì však náhodou shledali ponìkud chladnou nebo nudnou, prosím, neodsuzujte mì, nebo já napodobuji život, který pøejímám od vás. Tím si vždy mùžete být jisti; okamžitì zareaguji na každé vaše vyjádøené pøání, protože odrážím podobu vaší vlastní duše. Budu taková, jakou mì chcete mít. - PASTÝØ strana 2 -

Encyklika papeže Františka „LUMEN FIDEI – Svìtlo víry“ Dnes se spolu s mnoha pøíznaky dobra šíøí kolem nás urèitá duchovní spouš. Samotné pojetí pokroku a blahobytu má též stinné stránky. Pøes velkolepost vìdeckých objevù a technických úspìchù se zdá, že dnešní èlovìk není opravdu svobodnìjší a lidštìjší; pøetrvávají èetné formy vykoøisování, manipulace, násilí, útisku, nespravedlnosti… Existuje budoucnost pro èlovìka, pro nás a pro nové generace. Je nám zapotøebí nejenom materiální chleba, potøebujeme lásku, smysl a nadìji, pevný základ, který nám pomùže žít opravdu i v krizi, temnotì, v obtížích a každodenních problémech. Právì to nám dává víra. Teï bych se s vámi ráda podìlila o nìkolik myšlenek z encykliky papeže Františka „LUMEN FIDEI – Svìtlo víry“. Vìøit znamená svìøit se milosrdné lásce, která vždy pøijímá a odpouští, udržuje život a dává mu smìr a projevuje svou moc skrze schopnost narovnávat, co bylo v našich dìjinách pokøiveno. Víra spoèívá v ochotì nechat se vždy znovu pøetváøet Božím povoláním. Víra je Bohem zdarma daný dar, který vyžaduje pokoru i odvahu dùvìøovat a svìøit se, a tak umožòuje vidìt svìtlem naplnìnou cestu setkání Boha s lidmi, dìjiny spásy. V Boží lásce zjevené Ježíšem nalézá víra základ, od nìhož se odvozuje skuteènost i její poslední urèení. Nejpádnìjší dùkaz vìrohodnosti Kristovy lásky se nachází v jeho smrti pro èlovìka. Položit život za pøátele je nejvyšším dùkazem lásky a Ježíš zemøel za všechny, i za nepøátele, aby tímto zpùsobem promìòoval srdce. Kdyby Otcova láska nedala Ježíšovi vstát z mrtvých, kdyby nemohla dát život jeho tìlu, pak by nebyla zcela vìrohodná, schopná osvítit temnoty smrti. Køesanská víra je vírou ve vtìlení Slova a vzkøíšení tìla; je vírou v Boha, jenž se nám pøiblížil natolik, že vstoupil do našich dìjin. Víra v Božího Syna, jenž se stal èlovìkem v Ježíši Nazaretském, nás neoddìluje od reality, ale umožòuje pochopit její nejhlubší význam a objevit, jak moc Bùh miluje tento svìt a nepøetržitì ho vede k sobì. Tato zkušenost pobízí køesana k úsilí žít svou pozemskou pou ještì intenzivnìji. Pøijetím daru víry je vìøící pøetvoøen v nové bytí, bytí Božího dítìte, stává se synem v Synu. Zvolání „Abba, Otèe“ se stává jádrem køesanské zkušenosti. Køesanská víra hlásá pravdu naprosté lásky Boží a otevírá èlovìka moci této lásky, a proto dospívá k nejhlubšímu støedu zkušenosti každého èlovìka, jež díky lásce zahlédne svìtlo a je povolán milovat, aby zùstal ve svìtle. Když nalezneme plné svìtlo Ježíšovy lásky, zjistíme, že odlesk tohoto svìtla byl pøítomen v každé naší lásce a pochopíme, jaký byl její poslední cíl. Tato skuteènost, že naše láska s sebou nese svìtlo, nám pomáhá vidìt cestu lásky naprostého sebe vydání Božího Syna za nás. Svìtlo víry osvìcuje všechny naše lidské vztahy, jež pak mùžeme prožívat ve sjednocení s láskou a nìžností

Svìtice mìsíce prosince: SVATÁ NINA (Panna ze IV. století) 15. prosince Svìtice, kterou dnes øada kalendáøù uvádí pod jménem Kristiana èi Kristina, se ve skuteènosti jmenovala Nina, Nino nebo Nuné. Nebyla to ani princezna, ani šlechtièna, nýbrž ubohá otrokynì. Pøesto však nejenže dosáhla svatozáøe svìtice, nýbrž se stala i dùležitou historickou osobností zemì, ve které žila, èi lépe øeèeno byla pøinucena žít, tedy Gruzie. Nevíme, za jakých okolností se dostala do otroctví, do Gruzie však už byla pøivedena jako otrokynì. Gruzie se rozkládá na Kavkaze, mezi Èerným a Kaspickým moøem. Ve IV. století, za doby Konstantina Velikého, to byla ještì barbarská a pohanská zemì. Otrokynì Nina v ní ale žila jako opravdová køesanka, to znamená v èistotì, pokoøe, umírnìnosti, lásce a modlitbì. Její zpùsoby a vystupování vzbuzovaly zvìdavost u všech, do s ní pøišli do styku, takže ji obdivovali, ale nechápali. Øíkali o ní: „Je to køesanka,“ a do toho slova soustøeïovali všechny její ctnosti a dobré vlastnosti. Je možné, že jí pøipisovali i vyšší, nadpøirozenou moc. Jedna zoufalá matka k ní prý kdysi pøinesla své umírající dítì. Nina je položila na své ubohé otrocké lùžko, poklekla a zaèala se nad ním vroucnì modlit. „To ona je uzdravila,“ tvrdili potom ostatním. Ale Nina jim odpovídala: „Já jsem to nebyla. Dítì uzdravil Bùh, ve kterého vìøím a ke kterému se modlím.“ A tak se stalo, že se povìst o otrokyni a jejím mocném, milosrdném Bohu rozšíøila po celé zemi. Køesanskou ženu k sobì dala zavolat dokonce královna, když onemocnìla nevyléèitelnou nemocí. Nina ale pozvání pokornì odmítla s odùvodnìním, že je jen normální

Kristovou. Kdo se otevøel Boží lásce, slyšel její hlas a pøijal její svìtlo, nemùže si tento dar nechat pro sebe. Protože víra je slyšení a vidìní, je také jako slovo a svìtlo pøedávána. Pøijaté slovo se stává odpovìdí, vyznáním, a tak se znovu rozeznívá pro druhé a vybízí je, aby vìøili. Víra se pøedává živým osobním kontaktem, podobnì jako se plamen rozžíhá od druhého. Køesané, pøestože jsou chudí, zasévají semeno tak úrodné, že z nìho vyrùstá velký strom, jenž je schopen naplnit svými plody svìt. Proto ten, kdo vìøí, není nikdy sám, proto se víra šíøí a zve do této radosti druhé. To, co se šíøí v církvi, co se pøedává v její živé tradici, je nové svìtlo, jež se rodí ze setkání s živým Bohem, svìtlo, které se dotýká èlovìka v jeho støedu, v srdci, zahrnuje jeho rozum, vùli i citový život a otevírá ho živým vztahùm ve spoleèenství s Bohem a s druhými. Pøedávání víry se uskuteèòuje pøedevším prostøednictvím køtu. Ve køtu se stáváme novým stvoøením a adoptivními Božími dìtmi. Všechny pravdy, v které vìøíme, vyjadøují tajemství nového života víry jako cesty spoleèenství s živým Bohem. Víra nás skrze zjevení lásky Boha Stvoøitele uschopòuje také více si vážit pøírody, kterou nám Bùh svìøil, abychom o ni peèovali a opatrovali ji. Víra také nabízí možnost odpuštìní, které èastokrát vyžaduje èas, úsilí, trpìlivost a odhodlání; odpuštìní, které když odhalíme, zjistíme, že dobro je silnìjší než zlo. Odstraníme-li z našich mìst víru v Boha, oslabí se naše vzájemná dùvìra, bude nás sjednocovat už jenom strach a bude ohrožena stabilita. Víra osvìcuje život ve spoleènosti. Má tvùrèí svìtlo pro každý okamžik dìjin, protože všechny události vztahuje k poèátku a cíli všeho v Otci, jenž nás miluje. Mluvit o víøe znamená èasto také mluvit o bolestných zkouškách, ale právì v nich svatý Pavel shledává hlásání evangelia jako nejvíce pøesvìdèivé, protože v slabosti a utrpení vychází najevo a odhaluje se Boží moc, jež naši slabost a naše utrpení pøekonává. Ve chvíli zkoušky nás víra osvìcuje a právì v utrpení a slabosti se stává zøejmým, že „nehlásáme sebe, ale Krista Ježíše, Pána“. Køesan ví, že utrpení nemùže být odstranìno, mùže však dostat smysl, stát se úkonem lásky, svìøením se do rukou Boha, jenž nás neopouští, a tak se stát etapou rùstu ve víøe a lásce. Víra není svìtlo, které rozptýlí všechny naše temnoty, ale svítilna, jež vede naše kroky nocí, a to nám na cestu staèí. Nenechme si ukrást nadìji, nedovolme, aby byla zmaøena okamžitými øešeními a návrhy, jež nás zdržují na cestì. smrtelný èlovìk. Královna se tedy sama dobelhala do její chatrèe a ulehla na její bídné lùžko. Nina se vedle ní modlila a královna nakonec vstala uzdravena. To, co pak následovalo, se podobá krásné pohádce. Král chtìl otrokyni štìdøe odmìnit, ale ta odmítala zlato, pocty i požitky, a místo toho mìla jen jedno pøání: aby i král s královnou a s veškerým lidem v zemi mohli poznat a uctívat Ježíše, který jistì vyslyší jejich modlitby. Gruzínský král se nakonec rozhodl, že i on pøijme víru køesanské otrokynì. Když ji ale zavolal a zeptal se jí, co má dìlat, aby se stal køesanem, uvedl ji do rozpakù. Nina nebyla biskupem a nemohla tedy nikoho svìtit; nebyla knìzem, a proto nemohla sloužit mši svatou. Pøesto však s jistotou odpovìdìla: „Je potøeba postavit kostel.“ Vìdìla, že ze všeho nejpotøebnìjší je dùm Boží, místo modlitby, ponìvadž modlitba umožòuje první styk mezi stvoøenými bytostmi a Bohem. Z Niny se najednou stala stavitelka. Naèrtla pùdorys kostela a pak poradila králi, aby požádal císaøe Konstantina o biskupa. Když pak biskup spolu s jedním knìzem skuteènì dorazili do daleké, dosud barbarské a pohanské Gruzie, našli tam krále a královnu, kteøí sice již vyznávali køesanskou víru, ale nebyli ještì pokøtìni, a lid ochotný hromadnì pøijmout náboženství otrokynì Niny, tj. náboženství, jež pøikazuje milovat a konat dobro. Nina byla tedy první hlasatelkou evangelia v Gruzii. Pouhá otrokynì osvobodila celou zemi z otroctví høíchu a zùstala pro tamní lid až dodnes „svatou køesankou“ – sv. Kristianou. A pod tímto jménem ji zcela prostì uvádí i církevní martyrologium: „Sv. Kristiana, služebnice Boží.“ V jednom spoleèenství – Životní pøíbìhy svìtcù

Silný vítr, velký hrom, ale d隝 žádný! Jeden rodilý americký indián navštívil nedìlní ranní bohoslužbu. Knìz høímal z kazatelny, jeho kázání však stìží uspokojilo duši. Domorodý Amerièan byl vìøící køesan, ale ta øeè na nìho neudìlala zvláštní dojem. Když odcházel z kostela, pastor se ho zeptal, jestli se mu kázání líbilo. Indián odpovìdìl: „Silný vítr, velký hrom, ale d隝 žádný!“ - PASTÝØ strana 3 -

ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ ADVENT – to slovo znamená pøíchod, je to doba duchovní pøípravy na Vánoce. Pøipravujeme se na oslavu pøíchodu Pána na tuto zem, který se udál pøed více než 2 000 lety a který si stále pøipomínáme a zpøítomòujeme. Souèasnì oèekáváme jeho slavný návrat na konci èasu. Advent je spojen s radostí a vdìèností za spásu, kterou nám Bùh daroval ve svém Synu, když se stal èlovìkem, zároveò s oèekáváním toho, co má teprve pøijít v jeho druhém pøíchodu. Liturgicky je toto období dáno ètyømi adventními nedìlemi, které jsou symbolizovány i ètyømi svícemi adventního vìnce. Adventní doba v naší zemìpisné šíøce je spíše doba, kdy nám stále ubývá denního svìtla. Dny bývají mlhavé a sluníèko se ukazuje jen na krátkou dobu. Venku svìtla ubývá a naopak na adventním vìnci svìtla pøibývá, protože každou adventní nedìli zapalujeme další svíci. Svíce nám pøipomínají Ježíše Krista, on je to svìtlo, které svítí v temnotách. Ježíš nám øíká: „Já jsem svìtlo svìta; kdo mì následuje, nebude chodit ve tmì, ale bude mít svìtlo života.“ (J 8,12) A na jiném místì øíká: „Já jsem pøišel na svìt jako svìtlo, aby nikdo, kdo ve mne vìøí, nezùstal ve tmì.“ (J 12,46) Tak jako svíce, která svítí, potøebuje vosk a ubývá jí, stravuje se. Tak Boží láska k nám lidem jde až do krajnosti, Bohu nestaèí, že se ve své lásce k lidem stal v Ježíši Kristu èlovìkem. Pøijal naši pøirozenost, ve své lásce pøijímá celé lidství od bez-branného dítìte, které potøebuje pomoc a péèi rodièù, ale také celý jeho život, který posvìcuje svou prací a námahou. Bùh posvìtil celé lidství, ale to ještì nestaèí, On ve své lásce pøijímá pro naši spásu údìl zloèince a nechává se pøibít na køíž a umírá za naše høíchy. Svou smrtí a vzkøíšením z mrtvých obnovil vztah Boha a èlovìka tak, jako byl zpoèátku stvoøení a který èlovìk narušil svým høíchem. Apoštol Pavel v listu Øímanùm 6,23 øíká: „Mzdou høíchu je smrt, ale darem Boží milosti je život vìèný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ On pøichází, aby nám dal nový život: „Já jsem pøišel, aby mìly život a mìly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýø. Dobrý pastýø položí svùj život za ovce.“ (J 10,10b-11) Ježíš zemøel pro naše ospravedlnìní a vstal z mrtvých, abychom i my v nìm mìli nový život a mìli ho v hojnosti. Ježíš øíká: „Já jsem vzkøíšení a život. Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít. A každý, kdo žije a vìøí ve mne, neumøe navìky.“ (J 11, 25-26) Èlovìk je stvoøen k Božímu obrazu – má schopnost mít dialog s Bohem. Stvoøení v biblickém významu je nìco svobodného, aby se to stvoøené stalo nìèím, co patøí Bohu. Bùh stvoøil èlovìka svobodného a ve chvíli, kdy mùžeme høešit, je tu svoboda. Všechno je tu pro èlovìka a èlovìk pro Boha. Jenže èlovìk se rozhoduje proti Bohu; dobré Boží stvoøení je porušeno lidským høíchem. Høích znamená nechtít patøit Bohu. Èlovìk od Boha všechno pøijímá, ale když ztrácí Boha, ztrácí všechno. Tak zaèínají dìjiny spásy. Bùh však ve své vìrnosti èlovìka neopouští, i když mu jeho høích neodpouští. Èlovìk se od Boha odvrátil, a On mu pøesto dává první pøíslib: „Mezi tebe a ženu položím nepøátelství, i mezi símì tvé a símì její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gn 3,15) Je zde zaslíbeno vítìzství Kristovo nad Antikristem (protoevangelium). Bùh si pak vyvolil Abrahama, aby z nìj vzešel nový vyvolený národ. Bùh zùstává se svými vyvolenými ve stálém spojení za všech okolností. Nepøestává jim pøipomínat hranice lidských možností, aby si lid ustaviènì pøipomínal svou závislost na nezasloužené Boží milosti. „V tobì dojdou požehnání veškeré èeledi zemì.“ (Gn 12,3b) Je požehnání, které dává Abrahamovi, je to další pøíslib naplnìní Božích zaslíbení, že Bùh èlovìka neopouští. V celých dìjinách vyvoleného národa Bùh ukazuje, že On je vìrný, i když jeho lid je mu mnohdy nevìrný. V celém Starém zákonì se ozývají pøísliby Mesiáše a lid byl plný oèekávání. Advent je také doba úklidu a pøípravy na Vánoce. Mìli bychom uklidit i své srdce, urovnat vztahy v rodinì, abychom s nadìjí oèekávali narození Ježíše i v na-šem životì. Tento èas prožít ve znamení radosti a oèekávání, èas nadìje a jejího naplnìní. Pak se

nebudeme bát ani jeho druhého pøíchodu, ale s nadìjí ho budeme oèekávat. Nemusíme se ho dožít, ale i náš den smrti je vlastnì setkáním s Ježíšem a na nás záleží, jak na to budeme pøipraveni. Køesan má být také svìdkem nadìje. Každý sklízí to, co zasévá, Bùh odplácí každému podle jeho jednání. Je na nás, abychom položili pevné základy našemu životu. Tím základním kamenem je Ježíš Kristus a jde o to, abychom v nìm byli pevnì zakotveni. Tak jako auto potøebuje k jízdì ètyøi kola, tak také my potøebujeme ètyøi body: 1) Neopírej se o vlastní sílu, ale používej Boží slovo. Vidìt tak, jak vidí Boží slovo. Jinak bude náš život støídání úspìchù a neúspìchù. Opírat svùj život o Boží slovo. Náš život je veden Božím milosrdenstvím. Nauèit se naslouchat Božímu slovu ne na základì zákona, ale evangelia milosrdenství. Chceš-li mít ve svém životì nadìji, spolehni se na evangelium, Boží slovo dává nadìji. NEBOJÍM SE BUDOUCNOSTI, PROTOŽE PÁN JE SE MNOU. V Bibli je 365 krát slovo „neboj se“, takže toto slovo máme na každý den. 2) Jazyk – mluvit pozitivnì, mluvit dobøe. Vidìt dobro dvakrát víc, zmìnit zpùsob mluvení, abychom vidìli jinak, vidìli pozitivnì. Mluv o sobì i o druhých podle ducha evangelia. Musíme být tìmi, kdo dokážou povzbuzovat a mluvit tak, abychom dodávali nadìji. Za všech okolností být Pánu vdìèní a být radostní, apoštol Pavel øíká: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu øíkám, radujte se! Vaše mírnost a je známá všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbì a prosbì dìkujte a pøedkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, pøevyšující každé pomyšlení, bude støežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fil 4,4-7) 3) Jít spoleènì, jsme Boží lid, který je na cestì. Apoštol Pavel nás nabádá: „Láska nech je bez pøetváøky. Ošklivte si zlo, lnìte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctì dávejte pøednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buïte vroucího ducha, služte Pánu. Z nadìje se radujte, v soužení buïte trpìliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratøími v jejich nouzi, ochotnì poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteøí vás pronásledují, dobro a ne zlo. Radujte se s radujícími, plaète s plaèícími. Mìjte porozumìní jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale vìnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vùèi všem mìjte na mysli jen dobré. Jeli možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ (Ø 12,9-18) 4) Schopnost být velkým v srdci, v lásce, štìdrosti a milosrdenství. Dávej podle toho, co ti øíká tvé srdce. Strach, že o nìco pøijdeš, se staví proti dùvìøe v Pána. Strach, že o nìco pøijdeš, nakonec pùsobí, že se tvé srdce stane zatvrzelým. Být štìdrý nejen v materiálních vìcech, ale být štìdrý v lásce a milosrdenství. Umìt ztrácet èas pro druhé, umìt odpouštìt. Nejvìtším pøikázáním je pøikázání lásky, to je naplnìní zákona i prorokù. Pøeètìte si 13. kapitolu 1. listu Korintským. Pøeji vám klidnì a požehnané prožití celého adventu Ludmila Dulíková Ještì malá pøipomínka: Mrzí mì, když nejsme jednotní v modlitbì. Na zaèátku mše pøi úkonu kajícnosti: - Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny andìly... Slovo andìl skloòujeme podle vzoru pán, tedy andìly a ne andìle. Najdìte si to i v kancionálu strana 53. Dìkuji za jednotu. L.

Jak konat pobožnost V zadním prostoru jednoho hojnì navštìvovaného kostela v rušné èásti mìsta byl tento nápis: Jak konat pobožnost: Buïte tiší. Buïte ohleduplní. Mìjte úctu, nebo toto je dùm Pánì. Pøede mší mluvte k Bohu. Bìhem mše nechte Boha, aby mluvil k vám. Po mši mluvte mezi sebou. - PASTÝØ strana 4 -

Proè se narodil Ježíš (poslední èlánek pana Ing. Antonína Nováka, který napsal tìsnì pøed smrtí) Pro odpovìï musíme jít až k prvopoèátku lidstva. V Bibli je psáno: Bùh stvoøil èlovìka a promlouval s ním. Vyvedl jej do krajiny velmi úrodné, do zahrady, kde mìl dostatek potravy (zejména polních a lesních plodù) a nazval ji „zahrada Eden – ráj. Zde mu poprvé dal pøíkaz: „Ze stromu poznání dobra a zla však nejez. Kdybys jedl, zemøeš.“ Vìdci prokazují, že „kolébka“ lidstva je Severní Afrika. Odtud je Bùh vyvedl do velmi úrodné krajiny, kde èlovìk nemìl žádný nedostatek. Pravdìpodobnì do krajiny mezi øekami Eufrat a Tigris, tam byl pravdìpodobnì onen biblický ráj. Jak Bùh k èlovìku mluvil, to nevíme – zda slovy, vnuknutím èi jiným zpùsobem. V každém pøípadì však musel mluvit tak, aby tomu èlovìk porozumìl. Èemu tehdejší èlovìk rozumìl? Tomu, co ho pláclo, co nahmatal, vidìl a slyšel. Bùh mu tedy nemohl vysvìtlovat jednotu tìla a duše, vìèný život po smrti apod. Proto mu to musel podat pøímìrem, který by byl aspoò èásteènì schopen pochopit. Takto chápeme celý Starý zákon. Ten strom poznání dobra a zla a jeho ovoce (není psáno, že to byla jablka) jsou rovnìž pøímìry. Høeší snad vlk, když ve stádì zadáví ovci? Nebo høeší had, když nìkoho uštkne? Jistìže ne. Proè? Oni nedostali poznání dobra a zla. Neví, co je dobro a zlo. Nemohou tedy høešit. Podobnì bylo u èlovìka, dokud nepoznal zlo. Byl stále èistý na duši. A proto jej Bùh varoval: „Nechtìj poznat dobro a zlo. Dopustíš-li se zla, zemøeš.“ I to je øeèeno symbolicky pro pochopení èlovìk, i tehdy tìlesnì umíral. Ale nezemøel duchovnì. Zda jej svádìl ïábel (zákeønì jako had), nebo vlastní domýšlivost, se mùžeme jen domnívat. Jisté však je, že èlovìk tento pøíkaz pøekroèil (bylo to spíš varování než pøíkaz). Èlovìk se musel dopustit nìèeho hrozného, když za to Bùh odsoudil celý lidský rod. Èlovìk proto nezemøel tìlesnì (tìlesné smrti stejnì podléhal), ale zemøel duševnì – tehdy i pro èlovìka vznikly duševní tresty: peklo (propadneš smrti) a oèistec. Bùh sice miluje èlovìka stále, litujícím høíchy odpustí, ale ten stín u Boha zùstává. A následky tohoto høíchu, sklon ke zlu, zdìdil pak každý èlovìk. Každý èlovìk nese v sobì následky tohoto høíchu (s výjimkou Panny Marie, která jediná byla tìchto následkù uchránìna: „Já jsem neposkvrnìné poèetí“). Høíchy Bùh sice odpouští, ale stín prvotního høíchu zùstává. Smazání – zadostiuèinìní - za tento høích mùže dát jen jeden: Bùh sám. Slíbil to už prvním lidem. Aby toho dosáhl, pøijal lidské tìlo a lidský život – zrodil se jako druhá Božská osoba, jako „jednorozený syn“ Ježíš Kristus. A teprve jeho utrpením a jeho bolestným skonáním byl Bùh usmíøen a onen stín smazal. Ovšem podle slov Ježíše Krista jenom tìm, kteøí jsou pokøtìni ve jménu „Otce i Syna i Ducha Svatého“. Kdo uvìøí a bude pokøtìn, bude spasen. V závìru bychom mohli øíci: Ježíš se narodil proto, aby dal zadostiuèinìní Bohu za prvotní høích èlovìka a ukázal cestu („dal smysl Starému zákonu“), kterou je nutno jít, abychom se následkùm dìdièného høíchu uchránili. Izraelité velmi toužili po pøíchodu Vykupitele a toužebnì jej oèekávali. K tomu je posilovali proroci. Pøedpovìdìli o Vykupiteli rùzné vìci. Jenže pozdìji si zamìnili Mesiášovo poslání za pøedstavu mocného pozemského vládce, který osvobodí Izrael od okupantù a zaène vládnout celému svìtu. Proto také pozdìji, pod touto pøedstavou, Ježíšovo uèení a poslání nechápali a nepøijali. Pro nás, naši církev, je tato doba oèekávání pøíchodu Mesiáše symbolizovaná slavením doby adventní. „Ne ten, kdo mi øíká „Pane, Pane“ vejde do království Božího, ale ten kdo èiní vùli našeho nebeského Otce“. Sám køest nám

nezaruèuje spasení. Víra bez skutkù je mrtvá. Spoléháme-li na to, že jsme pokøtìní, je nám to málo platné, neplníme-li vùli Otcovu. Mùže nám vzniknout otázka, zda mohou dojít spásy také ti, co Krista nepoznali: pøed i po Abrahámovi, nenarozené dìti nebo nemluvòátka, pohané nebo jinovìrci apod., kteøí ale žijí pøíkladným životem. Ano, ti všichni mohou být spaseni. Ti žili podle Zákona svého svìdomí. Bližší vysvìtlení je podáno v poznámkách k Novému zákonu, vydaném Èeskou biblickou spoleèností a pozdìji Karmelitány a schválené kardinálem Františkem Tomáškem, v listì sv. Pavla k Øímanùm. „Miluj Boha svého nade všecko…. a bližního jako sám sebe. Lásku k Bohu nemùžeme projevit jinak než skrze lásku k bližnímu. Milujeme-li Boha a bližního ne, pak jen lžeme. Jak projevíme lásku k bližnímu? Pøedevším modlitbou a dobrými skutky. Udìláme-li nìkomu radost, je to vskutku velký projev lásky. Dbejme, aby takto byla naplnìna naše doba adventní. Helena byla milá dívenka. Ráda chodila do lesa. Jednou uvidìla motýla, jak uvízl v pavuèinì. A hned jej šla osvobodit. Ale pak zùstala stát s otevøenou pusou, když místo motýla stála pøed ní víla. A víla jí slíbila: „Splním ti jedno pøání.“ Pøemýšlela a pak øekla: „Chtìla bych být šastná.“ Víla se k ní sklonila, nìco jí pošeptala a pak zmizela. Helenka dospìla v dívku, ženu a v celém okolí nebylo šastnìjšího než ona. Ptali se jí na pøíèinu. Odpovìdìla: „Øídím se radou, kterou mnì dala víla.“ Roky bìžely a Helenka zestárla. Ale pøíjemnìjší a šastnìjší staré paní nebylo. Sousedé se obávali, že se svým tajemstvím zemøe. Prosili ji, a jim to tajemství prozradí. Staøenka se zasmála a øekla: „Víla mnì prozradila, že všichni i když to nedávají najevo, mì potøebují.“ Uvažte, není tento pøíklad dokonalým vzorem, jak naplnit dobu adventní? Na nebeskou bránu zaklepal muž. Žádal o vstup do ráje. „Dostaneš se sem. Ale vra se na zem a dones nejdražší vìc, kterou najdeš.“ Muž se vrátil a donesl vzácné drahokamy a královské koruny. Andìlé zavrtìli hlavou a øekli: „S tím my dláždíme cesty. Všechno je zde ze zlata. Vra se na zem a znovu hledej.“ Vrátil se a hledal moudrost ve všech knihovnách. Ale andìlé mu øekli: „Pozemská moudrost nemá smysl.“ Vrátil se a snažil se vybírat. Jednou sedìl na lavièce u pískovištì. Ze zadumání jej vytrhl dìtský pláè. Dítì se slzami v oèích ho prosilo: „Pane, nejde mi udìlat tunel, pomùžete mi?“ Tak spolu udìlali tunel z písku. A dítì si pak hrálo a pouštìlo tunelem barevné kulièky. V té dobì byl znovu povolán k nebeské bránì. Smutnì ukázal andìlùm prázdné ruce a èekal, až ho zase vrátí na zem. Jen malá slzièka a trochu písku bylo ještì na rukou. Ale jak se podivil. Andìlé otevøeli nebeskou bránu dokoøán. Tato slzièka v nebi vyvážila jakoukoli lidskou hodnotu. Kde je klíè do ráje? Pøedevším je to láska. A Kristus doplòuje: „Cokoliv jste uèinili tìm nejmenším, mnì jste uèinili.“ Milí pøátelé, snad tyto pøíklady postaèí k tomu, aby Vám daly inspiraci a podnìt k tomu, jak naplnit dobu oèekávání – advent. A potom radostnì mùžeme oèekávat pøíchod Vykupitele – Vánoce. Pøeji Vám i sobì k tomu pomoc Boží, ochranu Panny Marie a andìla strážného, i všech našich patronù. Ing. Antonín Novák

Svatý František Saleský v Øímì Pøi jedné své návštìvì Øíma si svatý František Saleský najal dva pokoje, jeden pro sebe, druhý pro svého sluhu, v hotýlku na bøehu øeky Tibery. Když se František po celodenní práci do hotelu vrátil, našel sluhu, jak se pøe s øeditelem hotelu, jenž chtìl pronajmout jejich pokoje nìkomu jinému za vyšší poplatek. František øekl sluhovi: „Nehádej se. Pojï, najdeme si jiný nocleh.“ V té pozdní hodinì bylo tìžké sehnat pokoje, ale nakonec se jim to podaøilo právì vèas, aby unikli bouøce a prùtrži mraèen. Pršelo tak vydatnì, že se Tibera vylila z bøehù a smetla nìkolik domù, mezi nimi i hotel, ve kterém se svìtec se svým sluhou pùvodnì ubytovali.

- PASTÝØ strana 5 -

VZPOMÍNKA NA PANA ANTONÍNA NOVÁKA „…A Bùh o mne peèoval stále. Mìl jsem v životì mnoho propadù, nad nimiž bych si mìl zoufat. Ale každý propad ukázal, že to bylo vždy nejlepší øešení, abych se dostal k vyšším cílùm. Musím øíci, že pod Božím vedením byl mùj život šastný, pøes veškeré tìžkosti a protivenství, kterých jsem mìl nadmíru. Nakonec mnì dal Bùh, ve své nekoneèné milosti, dar, jehož hodnota je nevyèíslitelná, která pøevyšuje všechny hodnoty tohoto svìta, dar nezmìrného štìstí – dal mnì moji manželku. A s ní celou dobrou, hodnou a milou rodinu…“ (citace z jednoho jeho dopisu) Životní cesta pana Antonína Nováka byla ohromnì zajímavá, a je proto velmi obtížné postihnout v pár vìtách všechno bohatství jeho jedineèné osobnosti. Pøesto se o to alespoò pokusíme. Pan Antonín Novák se narodil ve zbožné katolické rodinì na Štìdrý den roku 1925 v Lipové manželùm Marii a Josefu Novákovým jako druhé nejstarší z osmi dìtí. V souèasnosti z osmi sourozencù žijí už jen dvì sestry – Božena v Jihlavì a Anièka, která zùstala v rodném domì v Lipové. Po dokonèení základní školní docházky studoval vyšší prùmyslovou školu ve Vsetínì, ale v 18 letech, v roce 1943, byla celá jejich tøída poslána do nìmecké øíše – do Düseldorfu, na úklid mìsta po bombardování. V øíjnu tohoto roku mu zemøela nejmladší sestra Miluška a na základì této smutné události se dostal zpátky domù a do Nìmecka se už nevrátil. Dostudoval školu a po maturitì nastoupil jako uèitel na zemìdìlské škole ve Valašských Kloboukách a pak také na uèilišti ve Vsetínì. Jeho køesanské vyznání však vadilo tehdejšímu režimu, a tak musel ze školy odejít. Nastoupil do Vlárských strojíren jako technický pracovník a v tomto podniku pracoval až do odchodu do starobního dùchodu. Pøi zamìstnání vystudoval vysokou školu strojního inženýrství v Brnì. Ve Vlárských strojírnách se také seznámil se svou životní láskou Hedvikou. O ní vždycky øíkal, že si ji vymodlil na pìší pouti na Provodovì. S ní se v roce 1954 oženil a pøestìhoval se z Lipové do Nevšové. Ve spokojeném a naplnìném manželství vzornì vychovali dvì dìti, dceru Miroslavu a syna Jaroslava, a když si dìti založily své vlastní rodiny, ochotnì pomáhali s výchovou 6 vnukù a v poslední dobì jim radost dìlila také 4 pravnouèata. V èervnu letošního roku oslavili v kruhu rodiny 60 let spoleèného života. S velkou láskou a péèí se vìnoval rodinì, která mu byla vším, ale nebyl mu lhostejný ani život v obci, vìnoval se politickému dìní, ochotnì, nezištnì a hlavnì rád pomáhal také ve farnosti. Byl èlenem krajského pøedsednictva Èeskoslovenské strany lidové, pøedseda stavební komise v obecní správì a èlen rady. Dlouhodobì se staral o kapli v Nevšové, zajišoval opravy, rekonstrukce a zabezpeèoval potøeby pro bohoslužby. Staral se o náboženský život v obci – organizoval významné církevní akce, zøídil dìtskou schólu, vedl pobožnosti køížové cesty a májové pobožnosti. Jak sám øíkal: „Do Nevšové jsem pøišel v roce 1954 – v tom roce byla vysvìcena a Pannì Marii zasvìcena kaple v Nevšové. Ta mnì asi byla souzena. Když už o ni nemohl, ze zdravotních dùvodù, peèovat pan Josef Žák, pøevzal jsem po nìm tuto èinnost. A péèe o kapli a náboženský život byly naléhavé… A Panna Maria nás chránila a vedla…“ Pan Antonín patøil mezi oddané mariánské ctitele, po celý život dùvìøoval v mateøskou pomoc Panny Marie. Byl spoluzakladatelem Charity sv. Vojtìcha ve Slavièínì, spoleènì s otcem Bohumírem Zapletalem vybudoval a zøídil farní knihovnu ve Slavièínì. Jak sám øíkal: „Pan faráø v její úspìch moc nedoufal. Øíkal: Já vím, že to bude mrtvá investice, ale když myslíš, tak dìlej. Ale knihovna nebyla mrtvou investicí. Z toho mìl pan faráø radost a tuto èinnost dále podporoval.“ Velmi aktivnì se vìnoval distribuci náboženské literatury, katolických kalendáøù a pohlednic. Veškeré výdìlky z tìchto aktivit, ale také èást svého dùchodu pravidelnì zasílal na podporu boje proti Lepøe, Misijní bance ubožákù, podporoval televizi NOE, rádio PROGLAS, Hnutí pro život, Fond ohrožených dìtí, Cestu 121, Dialog Evropa – MSKA. Pan Novák byl také spoluzakladatelem regionální poboèky Moravskoslezské køesanské akademie ve Zlínì. Léta byl aktivním èlenem pastoraèní rady farnosti. Mìla jsem tu èest témìø dvacet let s panem Novákem spolupracovat pøi vydávání farního èasopisu Pastýø, jehož byl pravidelným dopisovatelem. Za tìch dvacet

let nevynechal ani jedinou možnost pøispìt svými èlánky. Vždycky si peèlivì hlídal termín uzávìrky, a když se pak v telefonu ozval jeho zvonivý hlas: Tady Novák… vìdìla jsem, že má už svá psaní pøipravená… Pøi ètení èlánkù jsem musela tiše žasnout nad jeho moudrostí, vzdìlaností, životními zkušenostmi a nadhledem… A urèitì jsem nebyla sama. 10. kvìtna tohoto roku byla panu Antonínu Novákovi udìlena otcem arcibiskupem Janem Graubnerem Medaile svatého Jana Sarkandera jako projev uznání a vdìènosti za aktivní a nezištnou práci pro církev a zvláštì dlouholetou a obìtavou péèi o kapli v Nevšové, vybudování farní knihovny a publikování ve farním èasopise Pastýø. Pan Antonín Novák byl všestrannì zamìøený, laskavý, trpìlivý, moudrý a skromný èlovìk. Tématy, o kterých èasto psal, byly láska a rodina. Jeho pøáním bylo prožít poslední chvíle života doma. Jeho srdce bylo nemocné a už pøed 20 lety mu lékaøi øíkali, že je jeho zdravotní stav špatný. Prodìlal nìkolik operací srdce, málem pøišel o nohu a nìkolikrát stál na prahu mezi životem a smrtí. Sestra ze záchranky øekla jednou jeho vnuèce: „Ten váš dìda je snad nesmrtelný. Jenom kolikrát jsem ho já vezla záchrankou v kritickém stavu, a vždy se z toho dostal. Asi má nìjaký úkol, který ještì nemá splnìný a musí žít.“ A tak to opravdu bylo. Bìhem posledního ataku nemoci zažil moment, který popisuje takto: Mìl jsem dojem, že sedím venku na lavici. Kousek dál vedle mne sedí nìkdo – nevím kdo. Asi po pás jsem jej vidìl. Tento „nìkdo“ mnì øekl: Dostals šanci. Mùžeš dále pokraèovat na svých úkolech. Bereš to? Zamyslel jsem se, jak mám odpovìdìt. Lákavìjší by bylo život ukonèit, bylo by však mnoho neplnìných úkolù. Po chvilce pøemýšlení jsem odpovìdìl: „Beru to! Potøebuji však sílu pro pøekonání pøekážek.“ A tím byla uzavøena smlouva mezi tím „nìkým“ a mnou. Vìdìl jsem, že budu moct pokraèovat v úkolu a podat tak svìdectví.“ Pravidelnì pøijímal svaté pøijímání, jeho synovec mu Ježíše v Eucharistii pøinášel i do nemocnice. A o své pevné víøe svìdèil i mezi pacienty a pøíbuznými. Bìhem pobytu v nemocnici zprostøedkoval dvìma nemocným pøijetí svátosti pomazání nemocných. Jeden z tìch nemocných pak zemøel a jeho manželka mu pøišla za tuto velkou službu podìkovat. Stav druhého se zlepšil, odešel domù a jeho žena byla panu Novákovi také moc vdìèná. Jestli to nebyl náhodou ten úkol, o kterém byla øeè výše… Když si ho jeho blízcí vzali z nemocnice domù, øíkali si, jestli ty úkoly, o kterých mluvil, nemá už splnìné – dopomohl k pomazání nemocných a podal svìdectví. Jestli nejde domù klidnì zemøít. Jeho zdravotní stav se rychle horšil. Starali se o nìho s velkou láskou a péèí, vždy on a babièka se o nì celý život také vzornì starali, a tak mu to chtìli svou péèi opìtovat. Dvì hodiny pøed smrtí pøijal Eucharistii. Zemøel veèer 21. øíjna obklopen milující rodinou, v náruèí vnuèky. Byla to pro nìho šastná hodina smrti. A bylo by škoda, kdyby nezaznìl ještì úryvek z jednoho dopisu: Je to však se mnou stále horší. Myslím, že rychle dozrávám. Ale i tak je to velká milost Boží, že mnì dopøál tak dlouhého a tak nekoneènì šastného života. Mìl jsem v životì velké množství trampot a protivenství, zejména pro svou víru. Ale to vše bylo naprosto zanedbatelné proti tomu, jakého štìstí se mnì dostalo v manželství a v rodinì. Jak krásné je to, když se mají všichni tak velice rádi. A nás, moji babièku – manželku a mne, opatrují s láskou a obìtavostí jako malé dìti. Já už skuteènì pomoc potøebuji. Na Štìdrý den dovršuji 87 rokù. Ale jsem fyzicky úplnì neschopný. Je pro mne velkou zátìží pøejít bez holí z místnosti do místnosti. Co mohu je sedìt, èíst a psát. Když sednu ke stolu a k peru, cítím se úplnì zdravý – ovšem jen dotud, než vstanu ze židle. Toto je mùj život – sedìt, èíst a psát. Musím jen souhlasit s kardinálem Špidlíkem, když Janu Pavlu II. øíkal: „Díky Bohu za to, že to stárnutí zaèíná od nohou a ne od hlavy.“ Ale nevyzpytatelné jsou cesty Boží a logika Boží není logika lidská. Má-li pro mne Bùh nìjaké úkoly, dopøeje mnì je splnit – tak mnì náš pan faráø øekl: „Když dá Bùh úkol, dá také podmínky k jeho splnìní.“ A rozhodne-li se mne odvolat, jsem pøipraven. Domnívám se, že mne Bùh skuteènì urèitými úkoly povìøil. K tomu však nepotøebuji fyzické síly, jen zdravé ruce, zdravou hlavu, ale v nejvìtší míøe inspiraci a pomoc Ducha Svatého. Bez jeho pùsobení nezmohu nic. Drahý pane Antoníne! Váš život byl úžasnì bohatý a skuteènì naplnìný Božím požehnáním a láskou. Høivny, které jste od Boha dostal, jste zúroèil v té nejvyšší míøe. Stále jste o tom svìdèil nejen slovem, jehož jste byl mistrem, ale hlavnì svými skutky. My vám dìkujeme za vše, èím jste obohatil svoji rodinu, naši farnost, svoji kaplièku, obec – prostì nás všechny. To dobré a zúroèí náš Pán, a Vám svìtlo vìèné svítí a a zaslouženì spoèinete v pokojné náruèi Boží.

Umìní vést Když generál Dwight D. Eisenhower hovoøil ke svým mladým dùstojníkùm, pøedvádìl na kousku provázku umìní vést lidi. Položil pøed každého dùstojníka provázek a øekl: „Zatáhnìte za provázek a on vás bude následovat, kamkoli si budete pøát. Zkuste ho tlaèit, a nepohne se z místa.“ Eisenhower se zvolna zahledìl každému dùstojníkovi do oèí a pravil: „A s lidmi je to úplnì stejné.“ - PASTÝØ strana 6 -

POHÁDKA O CHLEBU V jedné daleké zemi se jedna chudá vdova živila službou u bohaté a tajemné paní, která žila osamìle v pochmurné vile, napùl skryté uprostøed lesa. Dobrá vdova plnila velkoryse a pøesnì svou práci a jednoho dne jí paní neèekanì dala dárek – zvláštní prstýnek. „Když dvakrát otoèíš na prstu tímhle prstenem, mùžeš se promìnit,

v cokoli si budeš pøát,“ vysvìtlila jí podivná paní. Vdova to nebrala pøíliš vážnì, ale když pøišla na kraj velká bída, na prstýnek si vzpomnìla. Dala si ho na prst, dvakrát jím otoèila a promìnila se v nádherného sokola s rovnomìrnì tvarovanými køídly. Rozhodla se, že poletí, dokud nenajde kraj, v nìmž by našla pomoc pro svého syna i sousedy. Letìla, dokud nevyèerpala všechny síly, a pak se vrátila smutnì domù. Bída totiž postihla všechny konèiny v království. Nebylo záchrany pro nikoho. Ale vdova se nevzdala. Otoèila znovu dvakrát prstenem a promìnila se v obrovský a voòavý chléb. Když se její syn vrátil domù a uvidìl ten obrovský chleba, pustil se s chutí do jídla. Byl to jen chléb, ale zázraènì sytil. Zatímco vdovin syn hltavì žvýkal, vidìl, jak jde kolem jejich domu soused, se kterým mìl poøád obrovské potíže a kterého nemìl vùbec rád. Rozhodl se, že si ho nebude všímat, ale nìjaké hnutí srdce ho donutilo pozvat ho, aby s ním pojedl ten zázraèný chléb. Za chvíli se to rozneslo po celé vesnici a zaèali pøibíhat další lidé: velcí i malí, mladí i staøí, chudí, nemocní i zdraví, zoufalí i nepokojní. Zdálo se, že chleba nikdy nespotøebují do konce. Nejenže zahánìl hlad, ale vzbuzoval v tìch, kdo ho jedli, klid, touhu po pokoji, smysl pro dobrotu a pøinášel i zdraví tìla. Ti, kteøí byli nepøáteli, se smíøili, a kdo se navzájem pøehlíželi, se na sebe srdeènì smáli. Každou noc se poslední drobek chleba promìnil znovu ve velkorysou vdovu. Každé ráno se vdova promìòovala v obrovský vonný a chutný pecen chleba, který živil tìlo i duši lidí ve vesnici. A tak tomu bylo až do další skliznì. Po ní lidé uspoøádali velkou slavnost. Vdova tam samozøejmì byla také. Všichni, kdo se k ní pøiblížili, mìli zvláštní pocit – žena vonìla po chlebu èerstvì vytaženém z pece.

Bruno Ferrero Kvìtiny pro duši Nelze se zavdìèit všem Øeditelka náboženské výchovy pøedvádìla pastorovi tøídu, která se pøipravovala na první svaté pøijímání. Pokoušela se pøizpùsobit své otázky inteligenci jednotlivých dìtí tak, aby všechny uspìly. „Johnny,“ oslovila jednoho chlapce, „je nìco, co Bùh nedokáže?“ „Ano, sestro,“ opáèil Johnny sebejistì. „Zapøemýšlej ještì jednou, Johnny,“ zopakovala øeditelka. „Je nìco, co Bùh nedokáže?“ „Ano, sestro, je,“ znìla stejná odpovìï ještì dùraznìji. „Dobrá, Johnny, co to tedy je?“ otázala se sestra podráždìnì. Johnny vítìzoslavnì odpovìdìl: „Bùh se nemùže zavdìèit všem!“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … „Biskup bude po tobì chtít, abys „táhl“ dvì farnosti najednou,“ øekl jeden knìz druhému. „To ale budu taky chtít dva mìsíce dovolené.“ „V tom pøípadì bych ti radil vzít tìch farností dvanáct a mìl bys dovolenou celý rok.“ „Já myslím, že to s tou zloèinností není mezi mládeží tak zlé,“ prohlásil katecheta. „To za èasù Kaina a Ábela bylo mezi mladými 50% vrahù.“ Farní hospodynì byla velice šetrná, využila každý zbytek jídla. Jednou si všimla, že pan faráø nepožehnal to, co mu pøedložila. Zeptala se ho, proè. „Na tom stole není nic, co bych tøikrát nepožehnal.“ Pøevozník na jedné španìlské øece pøevážel na pramici mimo jiné i knìze, který držel za provaz osla. Ušatec se bìhem cesty chvìl. „Proè se to zvíøe tak klepe?“ zeptal se jeden z cestujících. „Pane,“ vysvìtlil majitel zvíøete, „kdybyste mìl na krku provaz a vedle vás byl knìz, klepal byste se taky.“ Pán Bùh šel u nás po cestì a potkal plaèící ženu. „Proè pláèeš?“ zeptal se jí. „Mám nemocného syna a lékaøi si s jeho stavem nevìdí rady.“ „Bìž domù,“ øekl jí Bùh, „tvùj syn bude zdráv.“ Šel dál a uvidìl, jak u cesty stojí muž a pláèe. „Proè pláèeš?“ zeptal se ho. „Povodeò mi vzala dùm se vším vybavením, nemám kam jít.“ Bùh vyplnil papírek a podal mu ho se slovy: „Tady máš šek na tøi miliony korun a nech si postavit nový dále od vody!“ Bùh šel dál a uvidìl, jak u cesty sedí muž a pláèe. „Proè pláèeš?“ zeptal se ho. „Naše politická scéna má ubohou úroveò.“ A Bùh si sedl vedle nìho a plakal s ním. Anglièané mají smysl pro suchý humor. Dùkaz lze nalézt i v jednom kostele, kde visí upozornìní: „Prosím, nenechávejte své vìci bez dozoru. Mohlo by se stát, že v nich nìkdo uvidí Boží odpovìï na své modlitby.“

„Peníze ještì nikoho neuèinily bohatým.“ L. A. Seneca „Já už opravdu nevím, jak to letos zvládneme,“ postìžovala si koncem listopadu kamarádka Simona. „Chybí už jen mìsíc do Vánoc a já nevím, kde vezmeme na dárky pro rodièe. Rozbilo se nám auto, opravovali jsme praèku, všechny dìti potøebovaly nové zimní boty... já nevím, kde na to vezmeme.“ Moc jsem tomu nerozumìla. Proè by mìly vánoèní dárky pro nejbližší zruinovat rodinný rozpoèet? „A co si dáváte, že je to tak drahé?“ ptala jsem se a zároveò pøemýšlela, co vlastnì máme pro babièky a dìdeèky my. „Ach jo, to je taková hrozná tradice. V manželovì rodinì by to ani nebylo tak hrozné, ale u našich! Oni nám vždycky dají nìjaký opravdu drahý dárek a èekají, že jim oplatíme ve stejné cenové kategorii. Bráchovi to dìlají taky tak. Pøitom ten dárek je nìco, co vlastnì ani nepotøebujeme a nenapadlo by nás si to kupovat. Loni jsme jim dali nìco levnìjšího a maminka udìlala scénu, tak jsme øekli, že tohle byl jen symbolický dárek, že ten opravdový nám nestaèili poslat z obchodu vèas a že jim ho tedy dáme pozdìji. Naši byli naštvaní i tak, ale tou lží se to uhladilo. Pak jsme jim koupili drahé rádio.“ „A nejde z toho nìjak vycouvat?“ zkoušela jsem najít øešení a pøitom jsem vzpomínala, jak jsme se doma dohodli, že poøizovací cena dárku nesmí pøesáhnout padesát korun a dárek musí nést stopy naší vlastní ruèní práce. A jaká to byla legrace, když jsme jeden pøed druhým schovávali svoje výrobky. A jak jsme se všichni dmuli pýchou, protože všechny naše výrobky byly úžasné! Pravda je, že polštáøky a jehelníèky od dcerušek byly trochu šišaté a krmítko pro ptáky, co vyrábìl tatínek, bylo natøené pøíšernou zelenou barvou, protože jinou ve sklepì nenašel. Pøesto je krmítko stále na svém místì na zahradì a jehelníèek sentimentálnì používám. Šila ho pøece moje dcera! „Nevím, co udìlám,“ pøerušila Simona mé vzpomínky, „ale takhle z toho nemám žádnou radost. Nìco musíme vymyslet. Dohodneme se s bráchou, že to zmìníme!“ O darech s Hanou Pinknerovou

Pøedstavený zahlédl jednoho novice, jak na ulici rozmlouvá s krásnou dívkou. Hned mu to vytkl. Ale novic se bránil: „Myslím, že je lepší mluvit s krásnou dívkou a mít na mysli Boha, nežli se modlit k Bohu a myslet na krásnou dívku.“ S Áronem bylo moc zle. Jedné bouølivé noci cítil, že už to dlouho nebude trvat. Zavolal svou ženu: „Ester, zajdi pro faráøe!“ „To snad blouzníš z horeèky?! Snad pro rabína mám zajít?!“ „Pro faráøe! Rabína nebudeme tahat do takové sloty.“ Ladislav Jílek Humor za kostelem VI.

Modlitba za vládu nad jazykem Pane, a se nestanu mnohomluvným. A hlavnì a nemám ten zhoubný zvyk se pøi každé pøíležitosti vyjadøovat k jakémukoli tématu. Zbav mì touhy øešit cizí záležitosti. Osvoboï mùj projev od výètu podrobností; dej mi køídla, abych se dostal k jádru vìci. Zavøi mi ústa, kdykoli mám pokušení mluvit o svých bolestech. S léty se zvìtšují a jak roky plynou, slyším o nich znovu èím dál radìji. Dej mi tu bájeènou lekci, pøi které poznám, že se obèas mohu mýlit. A jsem vždy pøimìøenì milý. Nechci být svatý. S nìkým se tìžko žije, ale zakyslí staøí lidé jsou ïáblovými vrcholnými díly. Pomoz mi, abych si co nejvíc užil života. Kolem nás je tolik zábavných vìcí, nechci žádnou z nich propásnout. A jsem ohleduplný, ne náladový; nápomocný, ne panovaèný. Zdá se mi, že by byla škoda nevyužít všechen svùj rozum a zkušenosti. Ale ty víš, mùj Pane, že chci, aby mi zbyli nìjací pøátelé. Amen.

Opomenutá cennost Pøed èasem jedna tisková agentura pøinesla tento pøíbìh: „V domì Lea Caseyho v Green Townshipu ve státì Ohio se nìkolik let používala jako dveøní zarážka tøicet pìt centimetrù vysoká soška. Teprve po Caseyho smrti, když se oceòovala jeho pozùstalost, v tom pøedmìtu kdosi rozpoznal zmenšeninu Rodinovy klasické plastiky Myslitel, mistrovské dílo vytvoøené v devatenáctém století. Obchodníci s umìním ocenili sošku na šestnáct tisíc dolarù.“ - PASTÝØ strana 8 -

Svátost smíøení ve farnostech našeho dìkanátu – Vánoce 2014 Den

So 13.12. Ne 14.12. Ne 14.12. Po 15.12. Út 16.12. St 17.12. Èt 18.12. Pá 19.12. So 20.12. Ne 21.12.

Èas

VÍTE, JAK BYLI PØÍBUZNÍ? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Místo

13:30 – 16:30 Slavièín 14:00 – 16:00 Pozlovice 14:00 – 17:00 Štítná n. Vl. 9:00 – 12:00 Nedašov 13:30 – 17:00 9:00 – 12:00 Brumov - Bylnice 13:30 – 17:00 14:00 – 17:00 Vlachovice 14:00 – 17:00 Horní Lhota 9:00 – 11:00 Újezd 13:00 – 16:30 9:00 – 12:00 Val. Klobouky 13:30 – 17:00 14:00 – 17:30 Luhaèovice

ADVENTNÍ KONCERT

Alžbìta a Jan Køtitel (Lk 1, 57-60) Jakub a Jan (Mk 1, 19) Timoteus a Lóis (2 Tim 1, 5) Akvila a Priscilla (Sk 18, 2) Herodes Filip a Herodiada (Mt 14, 3) Alžbìta a Marie (Lk 1, 36) Rúben a Lea (1 Mojž 29, 31-32) Alfeus a Jakub (Mt 10, 3) Safíra a Ananiáš (Sk 5, 1) Petr a Jonáš (Mt 16, 17) Marta a Lazar (Jan 11, 1) Zachariáš a Alžbìta (Lk 1, 5) Barnabáš a Marek (Kol 4, 10) Félix a Drusilla (Sk 24, 24) Lóis a Eunika (2 Tim 1, 5) Rebeka a Lában (1 Mojž 24, 29) Sáraj a Lot (1 Mojž 12, 4-5) Mirjam a Áron (2 Mojž 15,20) Lot a Abraham (1 Mojž 11, 27) Josef a Manases (1 Mojž 41, 51)

OKØÍDLENÁ BIBLICKÁ RÈENÍ Simonie

Kdy: v nedìli 7. prosince 2014 V kolik: v 19 hodin Kde: v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì Vystoupí: CANTARE a soubor „SEŠLI JSME SE“ z Ostravy

POZVÁNKA NA RORÁTY Víš, co znamená slovo roráty? Je to zkomolenina latinského slova, kterým zaèíná jeden starobylý adventní zpìv. Lidé v nìm prosí Boha, aby jim seslal shùry svého Syna, podobnì jako z nebe padá d隝 a zemì pak dává lidem úrodu a vše potøebné k životu. V písni se zpívá: Rorate coeli desuper… Pùvodnì se jedná o úvodní zpìv k bohoslužbám, které byly slouženy na poèest Bohorodièky, Panny Marie, každou adventní sobotu. Døíve se roráty zpívaly nejen v kostele, ale lidé si je zpívali i doma. Zpìvy mívaly 18, 20 nebo i 60 slok a vyprávìly, co všechno se stalo, než se Ježíš narodil, a jak lidé tehdy èekali na Zachránce, který jim pøinese spravedlnost a pokoj. I dnes se v nich zpívá, jak se tìšíme, až si budeme moci pøipomenout, že se Ježíš narodí. A když se pak také pøemýšlí, jak všechny tyto události souvisí i s naším životem, mùže se Ježíš narodit tady a teï i pro nás. Každé mìsteèko mìlo své roráty. Spoleèné jim bylo to, že trvaly dlouho – tøeba i dvì hodiny. Chodilo se na nì obvykle v mraze a za tmy už v pìt hodin ráno a konèily tøeba až v sedm. Umíte si to pøedstavit? Ti, kteøí na roráty chodívali, mohli zakusit, co to znamená mít svìtlo uprostøed tmy, a pak lépe chápali, že pro lidi pohroužené do tmy toužebného oèekávání na pøíchod Spasitele bylo takovým svìtlem narození jeho Matky. Navíc tak dávali najevo, že v adventu, tedy v dobì pøípravy na pøíchod Zachránce, je dobré bdít a být pozorný - i za cenu, že si èlovìk musí ráno pøivstat. Bylo to však také proto, že zpùsob života byl tehdy jiný. Lidé vstávali brzy a chodili spát taky brzy, protože se øídili tím, jak vycházelo èi zapadalo slunce, a ne tím, co ukazují hodiny. Dnes jsme svázáni odmìøováním èasu a den nám zaèíná stejnì v zimì jako v létì – škola v osm hodin a práce nìkdy ještì døív. Jsou farnosti, kde se roráty konají i dnes. Dospìlí i dìti si udìlají èas a ráno si pøivstanou. Vezmou si lampièky a ještì za tmy jdou do kostela. Po bohoslužbì a nìkdy i spoleèné snídani na faøe jdou domù. S sebou si možná nesou radost a nadìji z toho, že si pøi rorátech pøipomnìli, že Bùh nenechal lidi nadarmo èekat, poslal jim Vykupitele a že se z toho mùžeme radovat a být mu vdìèní. Také v naší slavièínské farnosti budou letos roráty, a to každou adventní sobotu (6., 13., a 20. prosince) vždy v 7 hodin ráno v kostele. Po nich se sejdeme na faøe ke spoleèné snídani. Hlavnì dìti, ale samozøejmì také dospìlí, jste srdeènì zváni k dobrému a smysluplnému prožití adventu. A lampièky s sebou!

Když Ježíš vyslal své uèedníky, aby zvìstovali evangelium, pøikázal jim, aby od nikoho nebrali zlato, støíbro ani mìïáky do opaskù. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ To církvi nìjaký èas vydrželo. Avšak zlato a støíbro bylo pøíliš lákavé, a tak se po øadì generací zaèaly církevní prebendy prodávat a kupovat za peníze nebo protislužby. Ve støedovìku se napøíklad dalo koupit biskupské místo, a to dokonce i když dotyèný èlovìk nebyl vysvìcen jako duchovní. To vyvrcholilo, když majetní a vlivní rodièe kupovali církevní prebendy pro své nedospìlé dìti. Za peníze bylo všechno! Církev však nemlèela. Proti této korupci se od poèátku zvedal odpor. Náš Mistr Jan Hus vedl zápas i na této frontì. Ve svém spise O svatokupectví napsal: „Svatokupectví jest zlé pøivolení k zámìnì duchovní vìci za neduchovní.“ Úsilí Husa a reformátorù po nìm se obrátilo proti specifické formì svatokupectví, jakým bylo prodávání odpustkù. Pokud jsi zaplatil, byl jsi zproštìn høíchù a zajistil sis blaženství na vìènosti. Tento nešvar, zvaný simonie, dostal jméno od samaøského mága Šimona. Uvìøil pøi Filipovì kázání a dal se pokøtít. Nevycházel z úžasu, jak se v církvi dìly mnohé zázraky. Když do Samaøí pøišli apoštolové Petr a Jan, vkládali ruce na ty, kdo uvìøili, a ti pøijali Ducha Svatého. Šimon jim „nabídl peníze a øekl: Dejte i mnì tu moc, aby Ducha Svatého dostal každý, na koho vložím ruce“ (Sk 8, 19). Petr ho pokáral, že se Boží dar nedá získat za peníze. „Odvra se od této nièemnosti a pros Boha; snad ti odpustí.“ Církevní tradice praví, že Šimon provádìl své èáry dál a že se jako zapøísáhlý odpùrce Petrùv nakonec stal pùvodcem takzvaného gnosticismu. Jméno tohoto kouzelníka najdeme ve výrazu simonie, svatokupectví. Oznaèuje prodávání, kupování nebo propùjèování duchovních hodností nebo hodnot za peníze èi rùzné protislužby. Špatná spoleènost kazí dobré mravy V Bibli se také objevují výroky klasikù. Jedním takovým výrokem je slovo øeckého dramatika Menandra (342-293 pø.Kr.), které v té dobì už kolovalo jako zlidovìlé pøísloví. Apoštol Pavel je cituje v 1 Kor 15, 33, kde se jedná doslova o špatné, zhoubné, nebezpeèné øeèi. Výrok je v kapitole, kde apoštol mluví o budoucím vzkøíšení z mrtvých. Pohanské okolí se tomu posmívalo, podobnì jako se Pavlovi smáli Atéòané na Areopagu. Korinané nechtìli vypadat jako primitivové a slyšeli na argumenty tìch, kdo nad jejich vírou potøásali hlavou. Pavel je pøed takovou spoleèností posmìvaèù varuje. Jejich myšlenky se v nás usazuji a projeví se pak na našem myšlení a našich postojích. Korintští nejspíše vyzdvihovali svobodu, kterou mají – i ve výbìru svých pøátel. „Vystøízlivìjte a nehøešte,“ varuje apoštol. Dobøe si vybírejte spoleènost, ve které se pohybujete. Špatná spoleènost je jako kouø v zaèouzené místnosti, kterým nasáknou nejen šaty, ale i vlasy a celé tìlo. Vilém Schneeberger Zaènìme u Adama aneb okøídlená biblická rèení

Vùdce ví Staré èínské pøísloví o vùdcovství øíká: Ten, kdo ví a neví, že ví – ten spí, vzbuï ho. Ten, kdo neví a neví, že neví – to je hlupák, støez se ho. Ten, kdo neví a ví, že neví – to je dítì, uè ho. Ten, kdo ví a ví, že ví – to je vùdce, následuj ho. - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 9.11.

Roman Mièík Anežka Florešová

POHØBY 30.10. Vladislav Petráš, 1938, Nevšová 18.11. Zdenek Durïák, 1932, Slavièín

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 29.11. - 5.12. Kuèeròáková, Hlavicová, Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., 6.12. - 12.12. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 13.12. - 19.12. Bohuslavice 20.12. - 26.12. Hrádek 27.12. - 2.1. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., 3.1. - 9.1. Rudimov

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

Pøíbìhy s pouèením v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou z knihy Briana Cavanaugha Kolik váží snìhová vloèka.

Øešení ze strany 7: OBRATE SE!

Øešení kvízu: 1. Matka a syn 2. Bratøi 3. Vnuk a babièka 4. Manželé 5. Manželé 6. Teta a neteø 7. Syn a matka 8. Otec a syn 9. Manželé 10. Syn a otec

11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Sestra a bratr Manželé Bratranci Manželé Matka a dcera Sourozenci Teta a synovec Sestra a bratr Strýc a synovec Otec a syn

Naber druhý dech Když se život nedaøí a neštìstí tì stíhá, když tvá cesta klopotná jen do kopce se zdvíhá, když se penìz nedostává a dluh z kapsy bere, když na místo úsmìvu se povzdech na rty dere, když tì starost tlaèí k zemi, na èas všeho nech a po chvíli odpoèinku naber druhý dech. Že se na nás èas od èasu chystá zmìna hrozná, každý èlovìk dozajista na svou kùži pozná. Až tì nezdar zaskoèí, vydrž ještì chvíli, když se nedáš odradit, dostaneš se k cíli. Zdá se, že tvá meta na tì v nedohlednu kývá? Nevzdávej se, možná, že jen malý krùèek zbývá.

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

NE ST ÈT SO NE PO

30.11. 3.12. 4.12. 6.12. 7.12. 8.12.

SO NE ST NE ÚT ÈT

13.12. 14.12. 17.12. 21.12. 24.12. 25.12.

1. nedìle adventní – cyklus B sv. František Xaverský sv. Barbora sv. Mikuláš 2. nedìle adventní Slavnost Panny Marie poèaté bez poskvrny prvotního høíchu sv. Lucie 3. nedìle adventní sv. Lazar 4. nedìle adventní Štìdrý den Slavnost Narození Pánì

Náš cíl èasto na nás èeká mnohem blíže než se zdá. Jen slabý a váhající pøedèasnì se boje vzdá. Èlovìk èasto nedokonèí zápas, který rozehrál, netuší, že pohár zlatý nedaleko pouze stál. A pak pozdì bycha honí, nic naplat, že již teï zná, že nadosah jeho ruky stála trofej vítìzná. Úspìch – to je jedna prohra obrácená rubem ven, svìtlá stránka nejistoty, po zlé noci bílý den. Nìkdy ani nepoznáme, je-li blízko, nebo v dáli, ve své cestì umdléváme, když ji pochybnosti halí. Ve svém boji neustávej, i když míváš pech, a ve chvíli, kdy je nejhùø, naber druhý dech. Brian Cavanaugh Kolik váží snìhová vloèka

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 25.12.2014 na Slavnost Narození Pánì. Uzávìrka bude v nedìli 7.12.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -