Èíslo kapitoly: 1 Taxon: Porifera-Collembola Autor:

Èíslo kapitoly: 1 Taxon: Porifera-Collembola Autor: Poèet tabulí: 27 Poèet stran: 60 Stránkování: iii-iii -----------------------------------------------------------------------------------------------Poznámky: opravit t´hacek ť ´= G2 239 ♀ samice # ♂ samec $

HOUBOVCI

Tab. 1

HOUBOVCI (Porifera): Koloniální pøisedlí živoèichové, s kostrou z jednoosých køemièitých jehlic spojených organickým sponginem. Tvoøí kompaktní, keøovité nebo bochníkovité útvary ve vodì na kamenech, lasturách mlžù, vodních rostlinách, betonových a døevìných stavbách aj., ve vodárenských provozech mohou ucpávat potrubí nebo obrùstají rùzná zaøízení. Živí se øasami, detritem a bakteriemi. Rozmnožují se pøevážnì nepohlavnì kulovitými žlutì až hnìdì zbarvenými gemulemi o velikosti špendlíkové hlavièky, èasto vytváøejícími souvislé povlaky a zatlaèujícími vlastní houbu. Kolonie na konci vegetaèního období vìtšinou odumírají, z gemulí se zjara uvolòují zárodeèné buòky, dávající vznik nové kolonii. V ÈR zjištìno 6 druhù, 2 bìžné, pøesné urèení je možné jen mikroskopicky. 1 HOUBA RYBNIÈNÍ Spongilla lacustris. Kolonie hnìdožluté nebo – pokud obsahují symbiotické øasy – jasnì zelené barvy. Ve stojatých vodách tvoøí chomáèkovité útvary nebo prstíkovité výrùstky, ve vodách s mírnìjším proudìním mohutné povlaky až 2–3 cm silné. 2 HOUBA ØÍÈNÍ Ephydatia fluviatilis. Kolonie našedlé nebo žlutohnìdì zbarvené. Nejèastìji v mírnì tekoucích vodách na spodní stranì kamenù. POLYPOVCI (Hydrozoa): Zahrnují pøisedlé polypy a volnì plovoucí medúzy. V ÈR žijí 4 druhy nezmarù (Hydrina) a jeden druh hydromedúz (Limnomedusae). Nezmaøi mají vakovité tìlo, pøichycené k podkladu, kolem jediného otvoru jsou chapadla se žahavými buòkami; omráèená koøist – drobní korýši, nitìnky i rybí plùdek – je vcelku vtažena a strávena v tìlní dutinì. Medúzové stadium chybí, pohlavní orgány se vytváøejí na polypech, rozmnožují se však pøedevším nepohlavnì – puèením. Jednotlivé druhy lze rozlišit pouze mikroskopicky, s výjimkou nezmara zeleného, který je díky symbiotickým øasám výraznì zelený. 3 NEZMAR HNÌDÝ Hydra oligactis. Vyskytuje se v nejrùznìjších typech stojatých vod s vodním rostlinstvem, ale i v øekách s kamenitým dnem. 4 NEZMAR ZELENÝ Hydra viridissima. Žije hlavnì v menších stojatých vodách. 5 MEDÚZKA SLADKOVODNÍ Craspedacusta sowerbyi (b – polyp). Pøevládá medúzové stadium, prùmìr oblouku je až 2 cm. Živí se planktonními organismy, puèí na polypech, pøedstavuje pohlavní generaci. Polyp je pøisedlý, nemá chapadla, žahavé buòky jsou umístìny na rozšíøené pøední èásti, živí se drobnými bezobratlými. Invazní druh, postupnì obsazující øeky i vodní nádrže v celé ÈR, místy s témìø masovým výskytem. MECHOVCI (Bryozoa): Kmen mechovci je v systému øazen až pøed strunovce, pro vnìjší podobnost s houbovci je uveden zde. Velké množství vzájemnì propojených jedincù (zoidù), ukrytých v chitinózní rource, vytváøí kolonie rùzného tvaru. Pøední èást tìla, vysouvaná z rourky, má kolem ústního otvoru vìnec obrvených chapadélek. Živí se bakteriemi, jednobunìènými øasami, prvoky a jemným detritem. Množí se puèením pomocí oválných nebo terèovitých statoblastù, které jako tmavé body plavou na hladinì èasto ve velkém množství. Ty pøeèkávají zimu, kolonie na podzim odumírají. Mechovci se vyskytují ve všech typech stojatých a mírnì tekoucích vod, porùstají ponoøené objekty, jako vodní rostliny, lastury mlžù, rybnièní hráze, pilíøe mostù apod. V ÈR 10 druhù. 6 KEØNATENKA BAHENNÍ Paludicella articulata. Tvoøí svìtle až hnìdì zbarvené kolonie tvoøené jedinci kyjovitého tvaru, kteøí jsou od sebe oddìleni pøíènými pøepážkami. Namísto statoblastù se množí zimními pupeny (hibernakuly), vznikajícími na podzim. 7 MECHOVKA PLAZIVÁ Plumatella repens. Tvoøí bohatì vìtvené plazivé kolonie na nejrùznìjších podkladech. Množí se oválnými statoblasty. 8 MECHOVKA HOUBOVITÁ Plumatella fungosa. Tvoøí kompaktní povlaky o síle 1 cm nebo chuchvalcovité útvary na rùzných ponoøených pøedmìtech, statoblasty oválné. 8

PLOŠTÌNKY

Tab. 2

PLOŠTÌNKY (Turbellaria), øád TROJVÌTEVNÍ (Tricladida): Tìlo tìchto ploštìnek je shora zploštìlé, na høbetní stranì vìtšinou pigmentované. Jednovrstevná pokožka nese buòky s øasinkami, v jejichž buòkách se vytváøejí tyèinkovité útvary. Tyto tyèinky, které mùže živoèich z tìla uvolòovat, ve vodì bobtnají a vytváøejí tak sítì sloužící k ochranì pøed dravci nebo vyschnutím.Hlavová èást nese smyslové orgány, pøedevším oèi a podélné rýhy, které obsahují smyslové buòky registrující patrnì chemické složení vody. Tvar hlavy, poèet oèí a jejich rozmístìní jsou dùležitým urèovacím znakem. Zažívací soustava konèí slepì, støevo má tøi výrazné vìtvì. Ústní otvor je umístìn asi ve støedu bøišní strany a pøechází do mohutného svalnatého hltanu. Ploštìnky jsou dravci, koøist loví pomocí vychlípitelného a silnì roztažitelného hltanu. Jsou obojetníci, oplodnìná vajíèka jsou ukládána do chitinózních kokonù kulovitého tvaru (o velikosti 3–4 mm) se stopeèkou. Žijí v nejrozmanitìjších typech stojatých a tekoucích vod od pramenišť až po velké nížinné øeky. Nacházejí se pod kameny, na vodních rostlinách, v tlejících zbytcích rostlin. Vyskytují se i v podzemních vodách a ve studních. V ÈR asi 16 druhù. 1 PLOŠTÌNKA MLÉÈNÁ Dendrocoelum lacteum. Až 2,5 cm. Na pøídi hlavy má ètyøi nevýrazné laloky a jeden pár oèí. Postrádá pigment, proto je bílá až nažloutlá a trojvìtevné støevo prosvítá na povrch tìla. Žije ve stojatých vodách a nížinných øekách. 2 PLOŠTÌNKA POTOÈNÍ Dugesia gonocephala. Až 3 cm. Má výraznì trojúhelníkovitou hlavu s jedním párem oèí. Høbetní strana tìla je tmavošedá nebo nahnìdlá. Pomìrnì bìžný druh žijící pod kameny na dnì èistých potokù pstruhového a lipanového pásma øek. 3 PLOŠTÌNKA KALUŽNÍ Dugesia lugubris. Do 2 cm. Má nevýraznì trojúhelníkovitou hlavu s jedním párem oèí. Zbarvení tìla je èerné, zcela neprùhledné. Žije v pomalu tekoucích úsecích potokù a øek i ve stojatých vodách. 4 PLOŠTÌNKA AMERICKÁ Dugesia tigrina. Do 1,5 cm. Na høbetní stranì na šedém podkladì jsou roztroušeny hnìdé nebo žluté skvrny. Hlava je trojúhelníkovitá s boèními „oušky” a jedním párem oèí. Severoamerický druh zavleèený patrnì akvaristy. Mùže se vyskytovat ve skleníkových bazénech nebo akváriích. Z volné pøírody je známa z Vltavy, Berounky, Svratky i dalších míst. 5 PLOŠTÌNKA HORSKÁ Crenobia alpina. Do 1,8 cm. Hlava je trojúhelníkovitá s boèními zašpièatìlými výrùstky a jedním párem oèí. Tìlo je šedì až èernì zbarvené. Žije na kamenech v pramenech a horních úsecích studených potokù. 6 PLOŠTÌNKA ÈERNÁ Polycelis nigra. Do 1 cm. Má zaoblenou pøíï, po jejímž okraji jsou rozmístìna èetná oèka. Je èernì zbarvená. Žije ve stojatých i tekoucích vodách. STRUNOVCI (Nematomorpha): V dospìlosti žijí volnì ve vodì, v larválním stadiu parazitují ve vodním i suchozemském hmyzu, kde dokonèují svùj vývoj. Strunovci mají dlouhé nitkovité tuhé tìlo pokryté silnou kutikulou. Mají nefunkèní zažívací soustavu, takže v dospìlosti nepøijímají potravu. Jsou oddìleného pohlaví, samec se od samice liší vidliènatou zádí tìla. V ÈR asi 15 druhù. 7 STRUNOVEC VODNÍ Gordius aquaticus. ♀ do 10 cm, ♂ do 25 cm. Má tuhé strunovité tìlo, vìtšinou svìtle až tmavì hnìdì zbarvené. Larvy parazitují ve vodním i suchozemském hmyzu, napø. ve støevlících, potápnících, vážkách, kde v tìlní dutinì dokonèují svùj vývoj. Vyskytuje se nejèastìji v tùòkách na podhorských potocích, v pramenných stružkách a pramenech. Ve vodì leží nehybnì nebo se zkrucuje a rùznì proplétá.

10

MÌKKÝŠI

MÌKKÝŠI

MÌKKÝŠI (Mollusca) jsou starou živoèišnou skupinou, jejíž poèátek se datuje do prvohor (kambrium – období asi pøed 500 milióny lety). Tehdy šlo o organizmy žijící v moøích. Vrcholu svého rozvoje dosáhli ve tøetihorách. V souèasné dobì jsou druhým druhovì nejpoèetnìjším živoèišným kmenem (po èlenovcích), známo je okolo 130 000 druhù, z nichž vìtšina žije v moøích. Na území naší republiky žije 240 druhù, z toho 211 druhù plžù a 29 mlžù. V suchozemském prostøedí se vyskytuje 161 druhù plžù a 79 druhù (plžù a mlžù) obývá vodní biotopy. V této pøíruèce je komentováno 78 druhù, z nichž 69 bìžných a vìtšinou lehce poznatelných druhù je prezentováno v podobì barevných fotografií jejich schránky nebo tìla. PLŽI (Gastropoda): Mìkkýši, obývající nejrùznìjší vodní i suchozemské biotopy. Z vodních druhù žije naprostá vìtšina v moøích, od pøíbojových skal až po velké hloubky. Kromì brakických vod obývají také témìø všechny typy sladkých vod (vèetnì podzemních). V našich vodách jsou nejvíce zastoupeni (poètem druhù i jedincù) v nížinných stojatých a pomalu tekoucích vodách. Na suchozemské plže jsou u nás nejbohatší zachovalé suťové lesy a údolní porosty, zvláštì na vápnitém podkladu. Tìlo plžù je tvoøeno tøemi základními oddíly: hlava (s tykadly a oèima), noha a útrobní vak. Ten vytváøí kožní záhyb zvaný plášť. Buòky na okraji pláštì jsou zodpovìdné za tvorbu vápnité schránky (z uhlièitanu vápenatého). Tu lze pøirovnat k trubici rùzným zpùsobem obtoèené kolem støedové osy, èímž je celé tìlo naprosto asymetrické. Podle smìru stáèení jsou schránky pravotoèivé nebo levotoèivé (ty jsou mnohem vzácnìjší, bìžné pouze u èel. Clausiliidae). Schránka (zvaná ulita) je budována ze tøí vrstev. Svrchní vrstva (periostrakum) je velmi tenká a není vápnitá. Zodpovídá za vybarvení schránky. Pod ní je prostøední vrstva (ostrakum), kde se uhlièitan vápenatý ukládá v podobì sloupkù. Vnitøní vrstva (hypoostrakum = perleťová vrstva) je naopak budována z vrstvièek uhlièitanu vápenatého, na kterých lomem svìtla vzniká perleťový lesk. Mezi útrobním vakem a pláštìm je plášťová dutina, kde jsou uloženy dýchací orgány (žábry nebo plíce). Trávicí soustava plžù je úplná, s øitním otvorem, který vyúsťuje za hlavou do plášťové dutiny. Na spodinì ústní dutiny je zvláštní ozubený jazýèek (radula), pøipomínající rašpli. Slouží k strouhání a seškrabávání potravy. Plži jsou vìtšinou býložraví nebo všežraví. Máme však i striktnì masožravé druhy, které se živí jinými mìkkýši, drobnými kroužkovci nebo larvami hmyzu. Cévní soustava je otevøená, se srdcem. Krev, pøesnìji oznaèovaná jako hemolymfa, je vìtšinou modré barvy, protože krevní barvivo je hemocyanin (centrální atom je mìï). Vzácnìjším barvivem je hemoglobin, který mají napø. okružáci (èel. Planorbidae). Nervovou soustavu tvoøí 5 párù propojených nervových uzlin (ganglií). Vìtšina našich plžù je obojetného pohlaví (hermafroditi). Pøi kopulaci jedinci obtáèejí své penisy a vymìòují si spermie, které ukládají do semenné schránky. U primitivnìjších druhù je však bìžné samooplození. I u nás se vyskytují plži oddìleného pohlaví (gonochoristé), jedná se o pøedožábré plže. V nìkterých pøípadech je dokonce patrný rozdíl ve velikosti schránky mezi pohlavími (samièky jsou vìtší). Vývoj našich plžù je pøímý, z oplozeného vajíèka. U primitivních druhù se vzácnì setkáme s populacemi jedincù, kteøí mají pouze samièí èást pohlavní sou-

stavy, takže vývoj probíhá z neoplozeného vajíèka (partenogeneze). Naprostou vìtšinu našich plžù urèujeme podle znakù na ulitì: celkový tvar a velikost, výška kotouèe, pøítomnost a šíøka píštìle, tvar a utváøení ústí, barva a struktura povrchu, pøítomnost a délka chlupù (základní znaky viz obr. 1). U nìkterých rodù schránka k spolehlivému urèení do druhu nestaèí. Potom je nutné provést pitvu a prohlédnou znaky na pohlavní soustavì (napø. u r. Aegopinella). MLŽI (Bivalvia): Jsou druhovì výraznì chudší než plži, ale opìt je nejvíce druhù moøských. Na rozdíl od plžù jsou všichni mlži vodní, vzácnì mohou nìkteré druhy doèasnì pøežívat ve vlhké pùdì. Tìlo mlžù je bilaterálnì symetrické, ze stran zploštìlé a kryté dvoudílnou schránkou. Ta je tvoøena dvìma lasturami, které jsou na høbetì pevnì, ale pružnì spojeny vazem (ligament). Ten lastury od sebe trvale odtahuje. Tìlo je k lasturám pøirostlé vìtšinou dvìma svìracími svaly a je celé kryté pláštìm. Až na výjimky jsou mlži mikrofágové: voda je pøivádìna vstupním otvorem na žábry, kde se zachycují jemné èástice. Ty jsou stmeleny slizem a øasinkovým epitelem posouvány k ústnímu otvoru. Trávicí trakt je trubicovitý, zvláštností je, že v zadní èásti prochází srdcem. Svalnatá noha slouží nejen k pohybu, ale také k rytí v substrátu dna, èímž mlži víøí jemné èástice, které jim slouží jako potrava. Mlži mají redukovanou hlavu i nervovou soustavu (pouze 3 páry uzlin). Mlži jsou pøevážnì oddìleného pohlaví a mohou v prùbìhu života pohlaví zmìnit. Vývoj probíhá bìžnì pøes larvální stádium, kterým je buï parazitické glochidium (parazituje na žábrách ryb) nebo volnì plovoucí veliger (u nás jen u slávièky mnohotvárné). Nìkteøí drobní mlži jsou živorodí. Urèování mlžù se provádí podle znakù na lasturách: celkový tvar a velikost, povrchová struktura a utváøení zámku, zvláštì zámkových zubù (základní znaky viz obr. 2).

Obr. 1. Základní urèovací znaky na ulitì plžù. 12

Mìkkýši jsou charakteristiètí svou tìsnou vazbou na biotop, která je dána jejich malým akèním radiem. Proto jsou také dùležitým bioindikátorem kvality ekologických podmínek daného území. Vzhledem k tomu, že jejich vápnité schránky (ulity a lastury) mohou dobøe fosilizovat ve vápnitém prostøedí, lze jich využít jako dobrého paleontologického materiálu. Umožòují nejen datování geologických vrstev, ale zároveò poskytují pøehled o vývoji krajiny v dané oblasti. Podle známých ekologických nárokù jednotlivých druhù je možná rekonstrukce podoby stanovištì v dobì, kdy se urèitá vrstva tvoøila a ukládaly se v ní schránky tehdy žijících druhù. Uvedené druhy jsou øazeny systematicky. Na první tabuli jsou vodní plži a na poslední mlži. Zbývající tabule zobrazují suchozemské plže. Rozmìry druhù jsou udávány u menších zástupcù v milimetrech a u vìtších v centimetrech. U plžù je uvedena výška (V) a šíøka (Š) ulity, u mlžù délka lastur. Ulity plžù jsou vyobrazovány ve ètyøech základních polohách: (A) pohled na horní stranu, (B) pohled do ústí, (C) pohled na spodní stranu, (D) boèní pohled. U vìtšiny druhù je pro determinaci dostaèující pohled do ústí (B). U plžù bez ulity je zachycen celkový pohled shora na živého jedince (E). U mlžù je poskytnut pohled na vnìjší (F) nebo vnitøní (G) stranu lastury, pøípadnì na detail vrcholu (H). Tato indikace je uvedena v závorkách za názvem druhu.

Obr. 2. Základní urèovací znaky na lastuøe mlžù. 13

PLŽI

Tab. 3

1 BAHENKA ŽIVORODÁ Viviparus contectus (B). V: 45,0 mm, Š: 35,0 mm. Ulita má silnì klenuté, jakoby nafouklé závity a špièatý vrchol. Žije v zarostlých stojatých vodách velkých nížin. V ÈR se vyskytují ještì další dva druhy, které žijí ve vodách tekoucích. B. uherská V. acerosus je druh povodí Dunaje a u nás obývá pomalu tekoucí vody v širší oblasti soutoku Moravy a Dyje. B. pruhovaná V. viviparus je o nìco menší a žije ve velkých tocích povodí Labe, u nás hlavnì ve st. È. Bahenky jsou oddìleného pohlaví (♀ je vìtší) a rodí živá mláïata. 2 PRAMÉNKA RAKOUSKÁ Bythinella austriaca (B). V: 3,3 mm, Š: 1,8 mm. Ulita vejèitì válcovitá. Obývá èisté chladné prameny, krasové vyvìraèky a pramenné stružky. Souvislejší výskyt je v moravských Karpatech a Moravském krasu, odkud zasahuje do opukových oblastí ve v. È. Jinde je vzácnìjší, na vìtšinì území Èech chybí úplnì. 3 BAHNIVKA RMUTNÁ Bithynia tentaculata (B). V: 11,0 mm, Š: 7,0 mm. Ulita vejèitì kuželovitá. Hojná ve všech nížinách mimo s. M., žije ve stojatých a pomaleji tekoucích vodách. Spoleènì s pøedešlými druhy patøí mezi pøedožábré plže (Prosobranchia), kteøí mají na svrchní stranì zadní èásti nohy pøirostlé víèko. To uzavøe ústí, když se živoèich vtáhne do ulity. 4 ÈLUNICE JEZERNÍ Acroloxus lacustris (A, D). Délka do 7 mm. Ulitka má protáhle èepièkovitý tvar s ostrým, do leva otoèeným vrcholem. Na vegetaci v nížinných stojatých vodách, vzácnìji i v tekoucích vodách na kamenech. Tvarovì podobná je èlunka pravohrotá Ferrissia clessiniana. Ulita je menší, tupý vrchol je otoèený doprava. Žije pouze ve stojatých vodách, u nás hlavnì v Polabí (rybníky, pískovny). Bìžná v akváriích. 5 UCHATKA NADMUTÁ Radix auricularia (B). V: 31,0 mm, Š: 28,0 mm. Ulita má uchovitì rozšíøené ústí a malý špièatý vrchol. Bìžný a nenároèný plž obývá nejrùznìjší, pøevážnì stojaté vody, hojnì po celém území. Rychle osidluje novì vzniklá stanovištì. 6 UCHATKA TOULAVÁ Radix peregra (B). V: 17,5 mm, Š: 10,0 mm. Poslední závit je zøetelnì šikmo ze strany stlaèený. Hojná po celém území, vìtšinou v chladných tekoucích vodách støedních a horských poloh. U nás žijí další pøíbuzné a nìkdy velmi tìžce rozlišitelné druhy, nìkterými autory považované pouze za formy tohoto druhu. 7 PLOVATKA BAHENNÍ Lymnaea stagnalis (B). V: 60,0 mm, Š: 34,0 mm. Protáhle vejèitá ulita má štíhle vytažený, špièatý kotouè. Nedospìlí jedinci bez posledního závitu ulity budí dojem jiného druhu, protože ulita je dlouhá a velmi štíhlá. Tato plovatka patøí v celé ÈR k nejhojnìjším vodním plžùm zejména ve stojatých, ménì v nížinných mírnì tekoucích vodách. 8 TERÈOVNÍK VROUBENÝ Planorbis planorbis (A, B). V: 3,6 mm, Š: 17,0 mm. Plochá terèovitá ulita má tìsnì k spodní stranì posunutý nitkovitì vystouplý kýl. Povrch je hnìdì rohový s møížovitou strukturou. Obývá vegetací bohatì zarostlé stojaté, èasto periodické vody ve vìtších nížinách. 9 OKRUŽÁK PLOSKÝ Planorbarius corneus (A, B). V: 13,0 mm, Š: 30,0 mm. Tlustì terèovitá ulita našeho nejvìtšího okružáka má nálevkovitì vpadlý kotouè. Vyskytuje se v zarostlých stojatých nebo mírnì tekoucích nížinných vodách, vzácnì ve vrchovinách. 10 KAMOMIL ØÍÈNÍ Ancylus fluviatilis (A, D). Délka do 9 mm. Oválná èepièkovitá ulita má tupý, dozadu ohnutý vrchol. Na povrchu je jemné paprsèité rýhování, které vybíhá z mìlké jamky na vrcholu. Žije na kamenech v tekoucích vodách. Hojnì po celém území, nejèastìji v menších tocích pahorkatin a podhùøí, zvláštì s kamenitým dnem. 14

PLŽI

Tab. 4

1 OBLOVKA LESKLÁ Cochlicopa lubrica (B). V: 7,0 mm, Š: 2,8 mm. Hladká, vysoce lesklá a protáhle vejèitá rudohnìdá ulita. V ÈR bìžnì rozšíøená na nejrùznìjších vlhèích až mokøadních lokalitách (lesních i luèních), proniká i na kulturní plochy. U velmi podobné o. drobné C. lubricella je ulita menší, svìtlejší a hlavnì témìø válcovitá. Bìžnì na rùzných xerotermních biotopech. 2 ŽITOVKA OBILNÁ Granaria frumentum (B, D). V: 8,0 mm, Š: 3,0 mm.Válcovitì vejèitá ulita s kuželovitým vrcholem má bohatì ozubené eliptické ústí a ohrnuté obústí se silným bílým pyskem. Význaèný druh xerotermních oblastí, kde žije na stepních lokalitách s vápnitým podkladem. Hojná je v Èeském krasu a hlavnì na j. M. 3 OVSENKA ŽEBERNATÁ Chondrina clienta (B). V: 7,0 mm, Š: 2,6 mm. Štíhle kuželovitá, jemnì a témìø pravidelnì žebírkovaná ulita má ozubené ústí a vìtšinou rohovì rudohnìdou barvu. U nás se vyskytuje pouze na Moravì, kde obývá výslunné èásti vìtších vápencových skal. Na vápencových skalách v Èeském krasu žije na první pohled nerozlišitelná o. skalní Ch. avenacea. 4 VRKOÈ MALINKÝ Vertigo pygmaea (B). V: 2,2 mm, Š: 1,2 mm. Malinká, válcovitì vejèitá a hladká ulita je rohovì hnìdá. V ústí jsou ètyøi malé, ale nápadné zuby. Velmi hojný a nenároèný plž, který obývá nerùznìjší otevøená stanovištì, lesním se však striktnì vyhýbá. Bìžnì na trávnících uvnitø lidských sídel. 5 VRKOÈ ÚTLÝ Vertigo angustior (B). V: 1,8 mm, Š: 0,9 mm. Jeden ze dvou našich levotoèivých vrkoèù. Lesklá, rudohnìdá ulita je pravidelnì žebírkovaná. Silnì vlhkomilný plž, vázaný na luèní bazické mokøady. U nás je hojný hlavnì na pìnovcových prameništích moravských Karpat. Ohrožený druh, zvláštì chránìný ve státech Evropské unie. 6 SOUDKOVKA ŽEBERNATÁ Sphyradium doliolum (B). V: 6,0 mm, Š: 2,5 mm. Drobná válcovitá ulitka má ojedinìlý kyjovitý tvar, je nejširší v horní tøetinì. Svìtle rohovì zbarvený povrch nese øídce a pravidelnì rozmístìná šikmá žebírka. Obústí je znaènì rozšíøené se silným bílým pyskem. Preferuje sutì a okolí skalek v teplých listnatých lesích. Na celém území v teplých polohách s vápnitým podkladem, hojná v Èeském a Moravském krasu. 7 SUDOVKA SKALNÍ Orcula dolium (B). V: 7,5 mm, Š: 3,6 mm. Ulita tlustì válcovitá s kuželovitým a zašpièatìlým vrcholem. Rudohnìdé barvy, ozubené ústí s bílým pyskem. Ve vlhèích listnatých lesích na vápnitìjších substrátech a v okolí vápencových skal. V ÈR pravidelnì pouze v lesích Bílých Karpat, ostrùvkovitì v Javoøickém krasu a v okolí Štramberka. 8 HLADOVKA HORSKÁ Ena montana (B). V: 16,0 mm, Š: 6,5 mm. Špièatì protáhle kuželovitá ulita, rohovì hnìdá se zøetelnými podélnými liniemi. V listnatých lesích po celém území, zejména na vlhèích místech pøi kmenech stromù, obývá také údolní porosty. Za vlhka vylézá na kmeny. Témìø o polovinu menší ulitu (V: 9,5 mm, Š: 3,8 mm) takøka shodného tvaru má h. chlumní Merdigera obscura, obývající listnaté lesy nižších poloh, kde žije v opadu na zemi a pøi kmenech stromù. Vyskytuje se zejména v teplých hájích vápencových oblastí. 9 TROJZUBKA STEPNÍ Chondrula tridens (B). V: 11,0 mm, Š: 4,4 mm. Ulita je válcovitì vejèitá, vìtšinou rohovì hnìdé barvy, se tøemi silnými zuby v ústí. Slunné stepní stránì i na náhradních lokalitách (suché meze, teplé stránì rozvolnìných sadù apod.). Je stále vzácnìjší, což souvisí s degradací (hlavnì zarùstáním) až úplnou likvidací vhodných stanovišť.

16

PLŽI

Tab. 5

1 BODÌNKA MALINKÁ Punctum pygmaeum (A, B, C). V: 0,8 mm, Š: 1,6 mm. Stlaèenì okrouhlá ulitka má nepatrnì zdvižený kotouè. Je jemnì a hustì mázdøitì žebírkovaná, svìtle rohovì hnìdé barvy. Náš nejmenší suchozemský plž. Hojný na celém území, ale pro svoji velikost vìtšinou uniká pozornosti. Nenároèný druh, nejèastìji žije v listovém opadu vlhèích listnatých lesù, ale obývá i sušší otevøená stanovištì. 2 VRÁSENKA POMEZNÍ Discus ruderatus (A, B, C). V: 3,0 mm, Š: 6,0 mm. Ulita je stlaèenì okrouhlá s mírnì vypouklým kotouèem a zaobleným posledním závitem. Vždy jednobarevná, rohovì hnìdá až rudohnìdá. Význaèný druh horských lesù, kde se zdržuje pod kùrou tlejících kmenù a paøezù. 3 VRÁSENKA OKROUHLÁ Discus rotundatus (A, B, C). V: 2,8 mm, Š: 7,0 mm. Silnì stlaèená ulita má na obvodnici zøetelnou tupou hranu. Barva ulity je svìtle rohová s rudohnìdými skvrnami v pravidelných odstupech. Žije pøevážnì v lesích pod kameny, v suti a pøi kmenech stromù, èasto ve tlejícím døevì. Vyskytuje se také na druhotných stanovištích (zøíceniny, zpustlé zahrady, høbitovy atd.). V ÈR se ještì vyskytuje v. orlojovitá D. perspectivus. Ulita je srovnatelnì velká, ale má na obvodnici nápadný ostrý kýl. Vzácnìjší teplomilný lesní druh, vázaný na místa s dostatkem vápníku. 4 VØETENATKA OBECNÁ Alinda biplicata (B). V: 18,0 mm, Š: 4,0 mm. Ulita je štíhle až tlustì vøetenovitá, jemnìji i hrubìji pravidelnì žebernatá. Ústí je kosoètvereènì hruškovité, na spodní stranì se silnì vyvinutým járkem. Vyskytuje se hojnì na vìtšinì území. Žije pøevážnì v lesních biotopech pøi kmenech stromù, dále v sutích i na skalách, ale také na kulturních stanovištích (høbitovy, zahrady atd.). Jedná se o nejhojnìjšího zástupce èeledi Clausiliidae (závornatkovití), do které patøí i následující ètyøi druhy. Z této èeledi žije u nás 26 pomìrnì nesnadno rozlišitelných druhù, ale pøíslušnost k èeledi je patrná na první pohled. 5 VØETENOVKA HLADKÁ Cochlodina laminata (B). V: 17,0 mm, Š: 4,0 mm. Tlustìji vøetenovitá ulita je lesklá a témìø hladká, barvy rudohnìdé. Ústí je ètyøhrannì hruškovité, bez járku. Hojný lesní druh, který obývá nejrùznìjší lesy ve výškovém i vlhkostním gradientu. Žije na padlých i živých kmenech. Kulturním a silnì ovlivnìným stanovištím se vyhýbá. 6 ØASNATKA BØICHATÁ Macrogastra ventricosa (B). V: 20,0 mm, Š: 4,5 mm. Má vøetenovitou až kyjovitou, pravidelnì a hustì žebernatì rýhovanou ulitu s ètyøhrannì eliptickým ústím a slabým náznakem járku. Barva ulity je rudohnìdá až tmavì hnìdá. Pomìrnì hojný druh, který preferuje vlhké lesy pahorkatin a hor, s oblibou údolní jaseniny a olšiny. 7 ZÁVORNATKA MALÁ Clausilia parvula (B). V: 9,5 mm, Š: 2,2 mm. Drobná, štíhle vøetenovitá ulitka je velmi jemnì pravidelnì žebírkovaná. Žije na vápnitých, hlavnì vápencových skalách, preferuje vlhèí a zastínìné partie. Vìtšinou se jedná o roztroušené výskyty, hojnìjší je ve v. È. na opukových stìnách a hradních zøíceninách, v Moravské krasu a na Pavlovských vrších. 8 ZÁVORNATKA DRSNÁ Clausilia dubia (B). V: 13,0 mm, Š: 3,0 mm. Ulita je štíhleji vøetenovitá, jemnì pravidelnì žebernatá. Barva je tmavì rudohnìdá se skupinami svìtle nažloutlých žebírek. Ústí je kosoètvereènì hruškovité s rozšíøeným bìlavým obústím. Bìžný druh, žijící na skalách i kmenech stromù. Dává pøednost vápnitému podkladu a je bìžný na zøíceninách. 9 VØETENATKA NADMUTÁ Vestia turgida (B). V: 16,0 mm, Š: 3,9 mm. Ulita je nápadná svým lesklým nazelenalým povrchem a kulatým ústím. Hojná na vlhkých místech listnatých lesù moravských Karpat, v oblasti Èeského masivu jsou jen izolované reliktní výskyty (napø. v oblasti Boubína). 18

PLŽI

Tab. 6

1 JANTARKA OBECNÁ Succinea putris (B, D). V: 22,0 mm, Š: 12,0 mm. Køehká ulita zelenožluté až oranžové barvy má nápadnì bøichatì rozšíøený poslední závit. Velmi hojná na nejrùznìjších vlhkých a mokøadních stanovištích, hlavnì v bøehových porostech, kde se zdržuje na vegetaci. Tìžištìm rozšíøení jsou nížiny, ale zasahuje i do vyšších poloh. 2 JANTARKA ÚHLEDNÁ Oxyloma elegans (B, D). V: 15,0 mm, Š: 7,5 mm. Ulita se od pøedchozího druhu liší ménì klenutým posledním závitem, proto je pøi boèním pohledu nejvyšším bodem vrchol. Vìtšinou se vyskytuje spoleènì s pøedchozím druhem, omezuje se jen na nížiny, je vzácnìjší. Preferuje velmi vlhká, vìtšinou otevøená stanovištì. Z èeledi jantarkovití (Succineidae) u nás žije ještì jantarka podlouhlá Succinella oblonga. Na rozdíl od pøedešlých druhù se zdržuje pouze na povrchu pùdy a dorùstá mnohem menší velikosti, V: 7,5 mm; Š: 4,5 mm. Ulita má mnohem klenutìjší závity, které rovnomìrnì narùstají, takže nebudí dojem, jako by byla celá tvoøena jen posledním závitem. Je hojná po celém území na vlhèích stanovištích, preferuje okraje nejrùznìjších vod. 3 ZEMOUNEK LESKLÝ Zonitoides nitidus (A, B, C). V: 3,5 mm; Š: 6,0 mm. Rudohnìdá ulita je lesklá, zøetelnì jemnì a nepravidelnì rýhovaná, poslední závit je pøi ústí nepatrnì rozšíøen do strany a na obvodnici je dokonale oblý. Široce otevøená píštìl zaujímá asi 1/5 šíøky. Bìžný druh po celém území, na nerùznìjších velmi vlhkých až mokøadních stanovištích, hlavnì na okrajích vod. 4 ZEMOUN SKALNÍ Aegopis verticillus (A, B). V: 18,0 mm, Š: 30,0 mm. Stlaèenì okrouhlá ulita má nízce kuželovitý kotouè, hladká spodní strana má širokou píštìl, na zrnité a tmavší horní stranì se nepravidelnì objevují nápadné žluté proužky. Ve vlhkých suťových lesích, kde se vyskytuje v sutinách a v tlejícím døevì. Souvislejší výskyt je v Moravském krasu a v Podyjí, roztroušený podél moravského svahu Èeskomoravské vrchoviny, v opukovém podhùøí Orlických hor a na jižní Šumavì. 5 SÍTOVKA SUCHOMILNÁ Aegopinella minor (B, C). V: 5,0 mm, Š: 10,0 mm. Tenkostìnná, stlaèenì okrouhlá ulita má ploše kuželovitì vypouklý kotouè. Poslední závit narùstá velmi rychle, takže je pøi ústí nápadnì rozšíøený. Široce otevøená píštìl zaujímá více než 1/5 šíøky ulity. Velmi hojná po celém území, v sušších a køovinatých stanovištích. Poslední dva znaky platí i pro další sítovky a jsou hlavním rozdílem od tvarovì podobných skelnatek (Oxychilus), které nemají tolik rozšíøený poslední závit a mají užší píštìl. 6 SKELNATKA HLADKÁ Oxychilus glaber (A, B). V: 6,5 mm, Š: 13,0 mm. Ulita je stlaèenì okrouhlá s velmi ploše kuželovitým kotouèem, píštìl je velmi úzká. Ulita je køehká, prùsvitná, hladká a vysoce lesklá. Barva je narudlá až svìtle rohovì žlutá, naspodu mléènì zakalená. Pøevážnì obývá lesní sutì, vìtšinou v teplých polohách. Na pøíhodných místech žije po celém území, hojnì v oblastech s vápnitým podkladem. 7 MODRANKA KARPATSKÁ Bielzia coerulans (E1, E2). Statný, až 16 cm dlouhý plž s krásným modrým zbarvením, vèetnì barevných pøechodù smìrem k šedì zelené nebo fialovì èerné. Mladí jedinci do velikosti 3 cm jsou olivovì zelení s tmavým pruhem po bocích a v prùbìhu rùstu se pøebarvují. U nás je hojná v moravských Karpatech a na západ sahá až na Králický Snìžník. Zdržuje se pod kùrou paøezù a padlých kmenù ve vlhkých horských lesích. 8 SLIMÁK NEJVÌTŠÍ Limax maximus (E). Tìlo dorùstající délky až 15 cm má pomìrnì stálé zbarvení: na svìtlešedém podkladì jsou na høbetì a na bocích až 3 tmavé pruhy, nebo øady skvrn. Štít je vždy nepravidelnì tmavì skvrnitý. Kýl je pomìrnì krátký, zabírající pouze zadní tøetinu høbetu. Chodidlo i v dospìlosti vždy celé bìlavé. Na synantropních stanovištích je bìžný po celém území, na pøirozených stanovištích pouze v lužních lesích nejjižnìjší Moravy. 20

PLŽI

Tab. 7

1 SLIMÁK POPELAVÝ Limax cinereoniger (E1, E2). Je podobný slimáku nejvìtšímu, ale zbarvení je mnohem variabilnìjší: od jednobarevnì okrovì žluté (i s tmavými pruhy a øadami skvrn na bocích) až po sytì èernou, s bíle vyznaèeným kýlem, který zabírá zadní polovinu høbetní èáry. Štít je vždy jednobarevný, vìtšinou svìtle hnìdý. V dospìlosti jsou postranní pruhy chodidla tmavé. Hojný po celém území, obývá širokou paletu lesních biotopù, bìžný je i na kulturních stanovištích (zahrady, høbitovy, sklepy apod.). 2 PODKORNATKA ŽÍHANÁ Lehmannia marginata (E). Tìlo dorùstající maximálnì 7 cm je nejèastìji svìtle šedé barvy. Kýl je velmi krátký, ale je opticky prodloužen svìtlým pruhem, který se táhne po støedu celého høbetu až ke konci štítu, na kterém jsou dva tmavé postranní pruhy. Zbarvením tak bývá èasto zamìòována s juvenilními jedinci pøedešlého druhu: hlavním rozdílem je krátký kýl a svìtlý støední pruh na høbetì. Velmi hojný lesní druh po celém území. Zdržuje se pod kùrou a po dešti rychle vylézá na mokré kmeny stromù. 3 BLEDNIÈKA ÚTLÁ Boettgerilla pallens (E). Pøi natažení je tìlo velmi tenké a dosahuje délky do 4,5 cm. Je témìø bílé s modravì šedou hlavou, štítem, høbetem a kýlem. U nás byla zjištìna asi pøed 50 lety, dnes je hojnì rozšíøená, hlavnì na kulturních stanovištích. Proniká však i do pøírodnìjších lokalit, kde preferuje vlhká a stinná místa s hlubší pùdou. 4 SLIMÁÈEK POLNÍ Deroceras agreste (E). Jednobarevnì svìtle krémové tìlo dorùstá do délky 5 cm. Jeden z osmi našich slimáèkù, kteøí jsou charakteristiètí tím, že pøi podráždìní vypouštìjí mléènì zbarvený sliz. Preferuje vlhké nivní louky, ale žije i na polích, kde mùže pùsobit významnìjší škody na zemìdìlských plodinách. Plzáci (èeleï Arionidae, u nás pouze rod Arion) mají dýchací otvor umístìný v pøední polovinì štítu, nemají kýl a svalovina chodidla je jednolitá. Naši zbývající nazí plži (døíve èeleï Limacidae, dnes 4 èeledi) mají dýchací otvor v zadní polovinì, na høbetì je rùznì dlouhý kýl a svalovina chodidla je rozdìlena do tøí podélných pruhù. Také mají pod štítem vápnitou destièku jako rudiment schránky. 5 PLZÁK HNÌDÝ Arion subfuscus (E). Støednì velké tìlo mìøí do 7 cm a má okrovì žluté až èervenooranžové zbarvení s tmavým pruhem na každém boku. Na štítu tvoøí pruhy lyrovitou kresbu, vzadu obvykle pøerušenou. Sliz je oranžový. Velmi hojný po celém území, v lesích nejrùznìjšího druhu od nížin až do hor, zvláštì na døevì a na houbách. 6 PLZÁK LESNÍ Arion rufus (E1, E2). Robustní tìlo dorùstá délky až 15 cm. Je jednobarevný, nejèastìji cihlovì èervený, vzácnìji svìtlejší až oranžový, smìrem na západ se objevují až antracitovì èernì zbarvené populace. Mláïata jsou bílá až nažloutlá s tmavými tykadly (E2). Obývá pøevážnì vlhèí lesy po celém území; místy hojný. 7 PLZÁK ŠPANÌLSKÝ Arion lusitanicus (E). Podobný pøedešlému druhu, zpravidla o málo menší. Barva je èervenohnìdá až hnìdá, jakoby „špinavá“. Hlavnì se liší barvou mláïat, která jsou hnìdá se žlutými boèními pruhy. Pøibližnì pøed 50 lety zaèalo po zavlékání z pùvodní oblasti (Španìlsko a Portugalsko) invazní šíøení po celé Evropì i na mnohých místech po celém svìtì. Pøi pøemnožení pùsobí žírem nemalé škody na plodinách. Na vyslovenì synantropních stanovištích je dnes témìø po celém území. Proniká i do pøírodnìjších lokalit, kde však žije pouze ve slabých populacích. 8 KEØNATKA VRÁSÈITÁ Euomphalia strigella (A, B, C). V: 12,0 mm, Š: 17,0 mm. Ulitou je na první pohled podobná vlahovce, ale píštìl je více otevøená a povrch je vrásèitý. Hojná zejména v sušších køovinných stanovištích teplejších oblastí.

22

PLŽI

Tab. 8

1 KEØOVKA PLAVÁ Fruticicola fruticum (B). V: 17,0 mm, Š: 20,0 mm. Ulita je kulovitá s široce kuželovitým kotouèem. Její barva je šedobílá, žlutavá až svìtle rudohnìdá, nìkdy s hnìdou páskou na obvodnici. Píštìl je otevøená, ne však široká. Teplomilný druh, na pøíhodných místech po celém území. Žije v lesích a køovinách, èasto ve vlhkých nížinných luzích. Za deštivého poèasí vylézá na kmeny stromù, bìžnì se zdržuje na bylinách. 2 SUCHOMILKA OBECNÁ Xerolenta obvia (A, B). V: 9,5 mm, Š: 17,0 mm. Bílá ulita s tmavohnìdými, rùznì vyvinutými páskami má plochý kotouè a širokou otevøenou píštìl. Bìžná na suchých a otevøených lokalitách po celém území, èasto na vyslovenì umìlých stanovištích (meze, úhory, náspy, suché trávníky ve mìstech). V chladnìjších lesnatých oblastech se omezuje jen na vápencový podklad. S. ladní Helicella itala má tvarovì velmi podobnou ulitu. V: 8,5 mm, Š: 16,0 mm. Základní barva bìložlutá, proužky svìtle hnìdé. Hlavním rozdílem v dospìlosti je náhle a prudce dolù sklopený šev na konci ústí (u suchomilky obecné je více ménì rovný). Západoevropský druh, který zasahuje do s. È., hojnìjší na travnatých stráních Èeského støedohoøí. 3 VLAHOVKA NARUDLÁ Monachoides incarnatus (B, C). V: 10,0 mm, Š: 14,0 mm. Stlaèenì kulovitá schránka s kuželovitým kotouèem. Barva ulity svìtle šedožlutá až narudle hnìdá, pysk narudlý. Na spodní stranì je úzká, ale vždy otevøená píštìl. Velmi hojná po celém území. Obývá nejrùznìjší lesní a køovinná stanovištì, zvláštì údolní porosty, ale i kulturní biotopy. 4 VLAHOVKA KARPATSKÁ Monachoides vicinus (A, B, C). Tvarovì i velikostnì podobná vlahovce narudlé. Kotouè je ponìkud vyšší a barva ulity je svìtlejší a nažloutlá. Pøes ulitu prosvítá kontrastnì èernì teèkovaný plášť vlastního živoèicha. Spolehlivým rozdílem je však vždy zakrytá píštìl. Karpatský vlhkomilný lesní plž, u nás hojný v listnatých lesích moravských Karpat a v Moravském krasu, zasahuje až do sv. È. 5 ŽIHLOBYTKA STINNÁ Urticicola umbrosus (A, B, C). V: 6,0 mm, Š: 12,0 mm. Køehká a prùsvitná, stlaèenì okrouhlá, bledì šedožlutá ulita má velmi plochý kuželovitý kotouè. Píštìl je velmi široká, otevøenì nálevkovitá. Obývá vlhké údolní porosty, prùbìžnì po celém území, místy vzácnìji. S oblibou na bylinné vegetaci, zvláštì na kopøivách. 6 TROJLALOÈKA PYSKATÁ Helicodonta obvoluta (A, B, C). V: 6,0 mm, Š: 13,0 mm. Tlustì terèovitá ulita s kotouèem uprostøed ploše vpadlým má na povrchu dlouhé chlupy. Spodní strana má velmi širokou a hlubokou píštìl. Ohrnuté obústí je rozšíøené zahnìdlým pyskem, který je na dvou místech ztlustlý, takže dává ústí trojlaloèný tvar. V dobì sucha vytváøí v ústí bílé mázdøité víèko. Obývá teplé suťové háje nižších poloh a pahorkatin, zejména na vápencovém podkladì. 7 CHLUPATKA JEDNOZUBÁ Petasina unidentata (B). V: 6,0 mm, Š: 8,0 mm. Ulita má kupolovitý kotouè, který je na povrchu pokrytý hustým porostem krátkých chloupkù. V ústí je na spodní stranì tupý a široký zub. Obývá vlhké údolní a èasto suťové lesy hor a pahorkatin na celém území, preferuje místa s bujným bylinným podrostem. 8 ZUBOÚSTKA TROJZUBÁ Isognomostoma isognomostomos. (A, B, C). V: 6,0 mm, Š: 10,0 mm. Stlaèenì kulovitá ulita nese na povrchu delší, málo prohnuté chloupky a má narudle rohovì hnìdou barvu. Ústí je pozoruhodnì tvarované: obústí je silnì rozšíøené, se dvìma zoubky a proti nim stojí lištovitì zdvižený návalek patrový. Dosti hojný po celém území, obývá suťové lesy hlavnì vyšších poloh (pahorkatiny a hory), kde žije mezi kameny, sutí a tlejícím døevem.

24

PLŽI

Tab. 9

1 DVOUZUBKA LUŽNÍ Perforatella bidentata (B). V: 5,8 mm, Š: 9,0 mm. Vyznaèuje se hustì vinutou ulitou s kuželovitým kotouèem. Povrch je nepravidelnì žebírkovaný a v ústí jsou vytvoøeny dva silné zuby. Charakteristický obyvatel vlhkých lužních porostù po celém území pod 500 m. 2 SKALNICE LEPÁ Faustina faustina (A, B, C). V: 11,0 mm, Š: 20,0 mm. Ulita je hladká a lesklá, s širší píštìlí a ploše kuželovitým kotouèem. Je narudle rohová, v horských polohách až slámovì žlutá, s kaštanovì hnìdou páskou na obvodnici. Obývá okolí vlhèích a zastínìných skal, suťové a údolní porosty, zejména na vápnitých horninách. U nás hojná v pohoøích moravských Karpat, v Moravském krasu a na opukách v podhùøí Orlických hor. 3 SKALNICE KÝLNATÁ Helicigona lapicida (A, B). V: 8,5 mm, Š: 17,0 mm. Stlaèenì okrouhlá ulita s nízce vypouklým kotouèem má po obvodu ostrý, vyniklý kýl. Povrch je nepravidelnì zrnitý, šedavì hnìdý, s nepravidelnými a pøíènými rudohnìdými skvrnami. Píštìl je široce otevøená. Pøedevším na skalách rùzného druhu (typický plž hradních zøícenin), èasto vlhèích, ale také v lesích na kmenech stromù. Vyskytuje se hojnì v pahorkatinách a nižších polohách hor Èeského masivu. 4 PLAMATKA LESNÍ Arianta arbustorum (B). V: 20,0 mm, Š: 24,0 mm. Kulovitá ulita je kaštanovì hnìdá s èetnými slámovì žlutými skvrnami a tmavohnìdou páskou na obvodnici. V ústí je vyniklý bílý pysk, píštìl je dokonale zakrytá. Velmi hojná po celém území, od lužních lesù nížin a pahorkatin až po svahové lesy horských poloh. Dobøe snáší i kyselé podklady. 5 PÁSKOVKA KEØOVÁ Cepaea hortensis (B). V: 16,0 mm, Š: 21,0 mm. Základní barva vìtšinou žlutá, s pìti tmavì hnìdými pásky. Zbarvení je variabilní, hlavnì se mìní poèet a tloušťka páskù, bìžné jsou i èistì žluté nebo èervenavé kusy. Stabilním znakem je vždy bílé obústí, s výjimkou formy fuscolabiata, která má obústí hnìdé, za ním však žlutì prosvítá pysk. Bìžný druh, žijící hlavnì v lužních, údolních a vlhèích lesích a køovinách. Bìžnì proniká i na kulturní stanovištì (zahrady, høbitovy, náspy atd.). 6 PÁSKOVKA HAJNÍ Cepaea nemoralis (B). V: 18,0 mm, Š: 23,0 mm. Ulita je tvarovì totožná s pøedešlým druhem. I barevnì jsou si tyto druhy velmi podobné. Hlavním rozdílem je vždy sytì èernohnìdé obústí vèetnì patrového návalku a okolí píštìle. Souvislý výskyt je pouze v s. È. Protože tato páskovka dává pøednost kulturním až vyslovenì synatropním stanovištím, byla zavleèena a rozšíøila se na mnoho míst témìø po celém území. Oba druhy jsou si blízce pøíbuzné, takže bìžnì dochází k jejich køížení. Køíženci jsou obtížnì urèitelní. 7 PÁSKOVKA ŽÍHANÁ Cepaea vindobonensis (B). V: 19,0 mm, Š: 23,0 mm. Ulita je tvarovì podobná pøedešlým dvìma druhùm, je však dosti silnostìnná a hlavnì tupì nepravidelnì žebernatá. Vybarvení je stálé: na bílém nebo šedožlutém podkladu se táhne pìt tmavì hnìdých páskù. Obývá stepní stránì, xerotermní skály, køoviny i lesostepní formace; èasto také na druhotných stanovištích jako jsou náspy, vinice, lomy apod. V teplých oblastech je dosti rozšíøená, hojná je zejména na j. M. 8 HLEMÝŽÏ ZAHRADNÍ Helix pomatia (D). V: 4 cm, Š: 4 cm. Náš nejvìtší ulitnatý plž, má jednobarevnou žlutohnìdou schránku s naznaèenými tmavými páskami. V nížinách a teplejších pahorkatinách bìžný na celém území. Preferuje svìtlé háje a køoviny, nejradìji na vápnitém podkladu, èastý je také na kulturních plochách. Z našich plžù se dožívá nejvyššího vìku, až šesti let. Zimu pøeèkává zahrabaný v pùdì a v ústí má vytvoøeno porézní vápnité víèko.

26

MLŽI

Tab. 10

1 PERLORODKA ØÍÈNÍ Margaritifera margaritifera (F, G). V dospìlosti èerné lastury mají protáhle ledvinitý tvar a dorùstají délky až 13 cm. Uvnitø lastury a na korodovaných vrcholech se objevují žluté až zlaté vrstvièky. Obývá chladné, èisté potoky a menší øeky ve støedních a vyšších polohách oblastí chudých na vápník. Silnì ohrožená, u nás dnes prakticky jen v oblasti jižní Šumavy a na Chebsku. 2 VELEVRUB TUPÝ Unio crassus (F). Lastury jsou eliptické až vejèité, vìtšinou tmavohnìdé, délky do 7 cm. Zámkové zuby jsou silné a hrubé. Vyskytuje se od menších chladných potokù až po velké nížinné øeky, ve stojatých vodách není. Ohrožený, dnes pomìrnì vzácný: vìtšinou se jedná o izolované zbytkové populace, nejvíce ve st. È. a na j. M. 3 VELEVRUB NADMUTÝ Unio tumidus (F). Protáhle špièatì vejèité lastury jsou žlutohnìdé se zelenými radiálními paprsky, délky do 9 cm. Pomìrnì hojný mlž žije ve vìtších, pomaleji tekoucích øekách, prùtoèných ramenech i dobøe prokyslièených pískovnách a rybnících. 4 VELEVRUB MALÍØSKÝ Unio pictorum (F). Na rozdíl od ostatních velevrubù jsou lastury nápadnì protáhlé a horní strana je rovnobìžná s dolní, délka do 10 cm. Nejhojnìjší velevrub v nížinách po celém území, jak v pomaleji tekoucích nížinných vodách, tak velmi èasto v nejrùznìjších stojatých vodách. 5 ŠKEBLE RYBNIÈNÁ Anodonta cygnea (F, H). Na rozdíl od velevrubù mají škeble tenkostìnné a více okrouhlé lastury, které postrádají zámkové zuby. Škeble rybnièná má protáhle vejèitý obrys lastur (horní a spodní strana jsou takøka rovnobìžné), jež dorùstají délky až 25 cm. Na rozdíl od následujícího druhu není struktura na vrcholech dvojitá. Preferuje stojaté trvalé vody s bahnitým substrátem, ale žije i v nížinných, pomalu tekoucích úživných vodách. V nížinách je hojná. 6 ŠKEBLE ØÍÈNÍ Anodonta anatina (F, H). Menší než pøedešlý druh, spíše kosoètvereèné lastury dorùstají délky do 13 cm. Zadní èást èasto vybíhá zaoblenou a zobanovitì vytaženou špièkou. Spolehlivým znakem pro odlišení od pøedešlého druhu je pouze struktura vrcholù. Ta je dvojitá, s nápadným køížením linií. Je podstatnì hojnìjší než škeble rybnièná, zejména proto, že èastìji zasahuje do tekoucích vod a vyšších poloh. 7 OKROUHLICE RYBNIÈNÁ Musculium lacustre (F). Nápadnì tenkostìnné, køehké a prùsvitné lastury lichobìžníkovitého obrysu dorùstají délky do 9,3 mm. Témìø uprostøed posazené vrcholy mají ostøe odsazené embryonální lasturky. Vyskytuje se ve stojatých i pomalu tekoucích vodách, zejména s bahnitých dnem. V nižších oblastech s vhodnými biotopy je hojná po celém území. 8 HRACHOVKA OBECNÁ Pisidium casertanum (F). Krátce vejèité lasturky s asymetricky posazeným vrcholem dorùstají délky do 6 mm. Je to nejhojnìjší zástupce rodu (u nás 14 druhù). Obývá vìtšinu typù vodních stanovišť, nejèastìji žije v drobných tekoucích vodách. Jednotlivé druhy hrachovek jsou od sebe tìžce rozlišitelné. Pro vìtšinu platí, že vrchol je asymetricky posazený, ale druhy s vrcholem nad støedem lasturek je pak možné zamìnit s mladými jedinci okružanek (r. Sphaerium). Všichni tito zmínìní mlži (vèetnì okrouhlice) jsou živorodí a patøí do èeledi Sphaeriidae. 9 SLÁVIÈKA MNOHOTVÁRNÁ Dreissena polymorpha (F). Maximálnì 3 cm dlouhé lastury mají trojhrannì èlunkovitý tvar. V mládí jsou lesklé s tmavohnìdými klikatými èarami. Je to druh velkých nížinných øek a rùzných nádrží, u nás nejvíce v Polabí. Zvláštním (tzv. byssovým) vláknem se pøipevòuje na kameny a jiný pevný podklad. Pak mùže pokrývat dno tlustá vrstva jedincù.

28

KROUŽKOVCI

Tab. 11

KROUŽKOVCI (Annelida): Tìlo je vnì i uvnitø rovnomìrnì segmentované, obvykle protáhlé. V naší faunì jsou zastoupeny tøi tøídy, poèetnìji pouze pijavice a máloštìtinatci. PIJAVICE (Hirudinea): Druhy vyskytující se v ÈR jsou vodní, pøípadnì amfibické organismy. Charakteristickým znakem je pøítomnost dvou pøísavek, z nichž pøední je vìtšinou menší a obsahuje ústa. Tìlo je èervovité, dorzoventrálnì zploštìlé, na pøední èásti bývá nìkolik oèí. Hustší vnìjší èlánkování neodpovídá vnitøní segmentaci, poèet pravých èlánkù je stálý – 33. Pohybují se píïalkovitým pohybem pomocí pøísavek, nìkteré druhy plavou vlnìním celého tìla. Jsou to hermafrodité, opasek se tvoøí jen v dobì rozmnožování, vajíèka pøilepují k podkladu v kokonech. Živí se pøedevším krví nebo hemolymfou bezobratlých a obratlovcù, nìkteré druhy jsou dravé. V ÈR 20 druhù. CHOBOTNATKOVITÍ (Glossiphoniidae): Ústní pøísavka není zøetelnì oddìlená od tìla, hltan s vysunutelným chobotkem, tìlo silnì zploštìlé. Parazité, živí se krví bezobratlých. V ÈR 9 druhù. 1 CHOBOTNATKA PLOCHÁ Glossiphonia complanata. Asi 25 mm. Ploché lístkovité tìlo, hnìdé zbarvení na povrchu vytváøí pruhy pøerušované svìtlejšími bradavièkami, 3 páry oèí. Žije v tocích pod kameny, od nížin po støední polohy, saje krev mìkkýšù a máloštìtinatcù. Juvenilní jedince nosí na bøišní stranì tìla (1a). 2 CHOBOTNATKA ŠTÍTKATÁ Helobdella stagnalis. Do 15 mm. Ploché tìlo, jeden pár oèí, høbetní strana bez výrazného vzorku, na høbetì na pøední èásti tìla je malá žlutohnìdá kutikulární destièka, charakteristická jen pro tento druh. Napadá vodní máloštìtinatce a larvy hmyzu. Vyskytuje se v tekoucích i stojatých vodách od nížin po støední polohy. PISCICOLIDAE: Ústní pøísavka je zøetelnì oddìlená od tìla, s drobným ústním otvorem uprostøed, hltan s vysunutelným chobotkem, tìlo protáhlé, na prùøezu kruhové. Živí se krví obratlovcù. V ÈR 3 druhy. 3 CHOBOTNATKA RYBÍ Piscicola geometra (a kokon). Do 30 mm. Má pøíènì pruhované protáhlé tìlo, na menší ústní pøísavce má ètyøi èárkovité oèi uspoøádané do kosoètverce. Vyskytuje se pøedevším ve stojatých a nížinných tekoucích vodách, kde je dostatek kyslíku a jsou pøítomny ryby, napadá hlavnì kaprovité. PIJAVKOVITÍ (Hirudinidae): Velké druhy (90–150 mm) se tøemi chitinózními èelistmi v dutinì ústní. V ÈR 2 druhy. 4 PIJAVKA LÉKAØSKÁ Hirudo medicinalis (a kokon, b ústní pøísavka). Kolem 12 cm. Na høbetì má nápadnou cihlovì zbarvenou kresbu. Živí se krví obratlovcù, pøedevším savcù, do rány vyluèuje protisrážlivý hirudin. Po nasátí zanechává na kùži trojcípou ranku zpùsobenou èelistmi, poranìní po kousnutí mùže zpùsobit hnisavé infekce. Ve støedovìku byla používána k „pouštìní žilou“. V souèasné medicínì nachází opìt uplatnìní, hirudinu se využívá pøi léèbì kardiovaskulárních chorob a v plastické chirurgii. Vyskytuje se v menších pøirozených nádržích, vzhledem k jejich likvidaci je tento druh dnes stále vzácnìjší. 5 PIJAVKA KOÒSKÁ Haemopis sanguisuga. Kolem 10 cm. Tvarem tìla podobná pijavce lékaøské, ale na høbetì je tmavì olivovì zelená až èerná, bez kresby. Živí se jako predátor drobných vodních živoèichù. Výskyt v pomalu tekoucích a stojatých vodách. HLTANOVKOVITÍ (Erpobdellidae): Hltan bez vysunutelného chobotku, na stìnách hltanu má tøi podélné svalové lišty k drcení potravy. V ÈR 6 druhù. 6 HLTANOVKA BAHENNÍ Erpobdella octoculata (a kokon). 30–50 mm. Zbarvení rùzné od èerné po šedou, v pøední èásti tìla má ve dvou pøíèných øadách 4 páry oèí. Žije v tekoucích a stojatých vodách, živí se hlavnì nitìnkami a larvami pakomárù. Ploché kokony nalepuje na spodní strany listù.V ÈR nejhojnìjší a nejrozšíøenìjší pijavice. 30

MÁLOŠTÌTINATCI

Tab. 12

MÁLOŠTÌTINATCI (Oligochaeta): Vìtšinou volnì žijící pùdní živoèichové, nìkteré druhy jsou vodní, žijící na vodních rostlinách nebo zavrtaní v bahnitém substrátu dna. Jejich tìlo je homonomnì segmentované, tvoøené ze 7–200 èlánkù. Na každém èlánku kromì prvního jsou ètyøi svazky štìtin, které slouží k pohybu v pùdì, po substrátu dna nebo k plavání, nìkdy mohou být redukovány. Dýchají celým povrchem tìla, mohou pøežívat v anaerobním prostøedí i po delší dobu. Potravou jsou pøedevším zbytky organického materiálu a bakterie, které konzumují spolu s anorganickými èásticemi. Nìkteré vodní druhy se mohou živit øasami, jiné prvoky, drobnými korýši a larvami hmyzu, jeden druh je parazitický. Terestrické druhy máloštìtinatcù jsou saprofágní a pøestavují nejvýznamnìjší složku pùdní makrofauny. Jejich úloha spoèívá v rozkladu organické hmoty a provzdušòování pùdy, èímž se významnì podílejí na pùdotvorných procesech. Vodní druhy hrají významnou roli v samoèisticích procesech. Rozmnožování pohlavní (hermafrodité), vajíèka odkládají v kokonech, nepohlavní rozmnožování probíhá paratomií (vytváøí øetízky jedincù) nebo architomií (rozpad a následná diferenciace). V ÈR pøibližnì 200 druhù. ŽÍŽALOVITÍ (Lumbricidae): Vìtší èervi, štìtiny po dvou ve svazku, ale jednotlivé èlánky mnohem užší vzhledem k prùmìru tìla než u ostatních èeledí, opasek zaèíná za 20. èlánkem. Jeden druh (Eiseniella tetraedra) žije trvale ve vodì (Tab. 13). V ÈR 52 druhù. 1 ŽÍŽALA OBECNÁ Lumbricus terrestris. Délka tìla 90–300 mm. Cylindrické tìlo za opaskem ponìkud a na zádi více zploštìlé, hnìdofialové až èervenofialové. Obyvatel pøedevším orných pùd, luk a listnatých lesù. V ÈR na celém území. 2 ŽÍŽALA Dendrobaena octaedra. Cylindrické tìlo dlouhé 15–60 mm. Barva èervenofialová. Povrchový druh obývající nejrùznìjší biotopy v celé ÈR, nejèastìjší v kyselých a rašelinných pùdách. 3 ŽÍŽALA MLÉÈNÁ Octolasion lacteum. Délka tìla 25–180 mm. Bìlavì až nažloutle zbarvená žížala bez další pigmentace. Hojná po celém území, patøí k druhùm nejèastìji nalézaným pod kameny a padlými kmeny stromù hlavnì v jílovitých, hlinitých a písèitých pùdách. 4 ŽÍŽALA HNOJNÍ Eisenia fetida. Délka tìla 50–150 mm. Cylindrické tìlo v zadní èásti zploštìlé s „tygrovaným“ èi „zebrovitým“ zbarvením: výrazný rùžovofialový pøíèný pruh uprostøed každého èlánku. Opasek nìkdy oranžový nebo šedý. Pøirozeným biotopem jsou zamokøené lesní pùdy, hojnì rozšíøena v kompostech a hnoji. 5 ŽÍŽALA PODHORSKÁ Eisenia lucens. Délka tìla 45–180 mm. Tìlo s výraznì „tygrovaným“ zbarvením, hnìdoèervený až èervenofialový pøíèný pruh uprostøed každého èlánku s dorsoventrálním gradientem, na spodní stranì žlutavé až šedé. Žije v povrchových vrstvách, v opadu a pod kùrou a ve døevì padlých kmenù a vìtví v lesích vyšších poloh Karpat, Jeseníkù a Krkonoš. Jediný náš druh schopný tzv. bioluminiscence. 6 ŽÍŽALA Fitzingeria platyura montana. Délka tìla 110–380 mm. Tìlo cylindrické, na zádi zploštìlé, hnìdì až tmavì šedì zbarvené. Obývá jílovité pùdy listnatých lesù a luk. Na povrch pùdy ukládá velké kupky exkrementù (Obr. 6a). ROUPICOVITÍ (Enchytraeidae): Máloštìtinatí èervi drobných tìlesných rozmìrù, s délkou do 25 mm. Roupice jsou bìlavì zbarvené. Žijí v opadu a svrchních vrstvách lesních i luèních pùd. Živí se odumøelou organickou hmotou v pùdì a opadu, nìkteré druhy jsou semiakvatické. Spolehlivá determinace je možná pouze u živých jedincù pomocí mikroskopické techniky. V ÈR pøibližnì 80 druhù. 7 ROUPICE Cernosvitoviella minor. Délka tìla 1–2 mm. Žije ve svrchní vrstvì zamokøených pùd rašelinišť, luk, pastvin a listnatých lesù. 32

KROUŽKOVCI

Tab. 13

NAIDKOVITÍ (Naididae): Tìlo kratší než 10 mm, èasto s oèima, typické je paratomické dìlení. Živí se øasami a detritem. V ÈR 37 druhù. 1 NAIDKA CHOBOTNATÁ Stylaria lacustris. 10 mm. Prostomium protaženo v dlouhý chobotek, po stranách s laloky, dlouhé vlasovité štìtiny, oèi pøítomny. Žije na vodním rostlinstvu v tùních, rybnících a øíèních ramenech. Bìžný druh stojatých vod, rozšíøen po celé Evropì. NITÌNKOVITÍ (Tubificidae): Tìlo pohlavnì dospìlých èervù (kteøí mají opasek) je delší než 10 mm, v høbetních svazcích vlasovité nebo vìjíøovité štìtiny. Živí se detritem. V ÈR 23 druhù. 2 NITÌNKA OBECNÁ Tubifex tubifex. Tìlo rùžové až tmavì èervené, v høbetních svazcích vlasovité štìtiny. Druh tolerantní k nedostatku kyslíku, èím je ve vodì ménì kyslíku, tím intenzivnìji èervenì zbarvení jsou jedinci díky vìtšímu množství hemoglobinu v krvi. Masový výskyt v bahnitém substrátu stojatých vod a zneèištìných øek, rozmnožuje se pohlavnì. Nejèastìji se vyskytuje spoleènì s druhem Limnodrilus hoffmeisteri, který nemá vlasovité štìtiny na høbetní stranì. Oba druhy hojné v celé Evropì. PASTRUNOVCOVITÍ (Haplotaxidae): Tìlo nitkovité, vìtšinou spirálovitì stoèené, jeho tvar pøipomíná strunovce. V ÈR 1 druh. 3 PASTRUNOVEC POTOÈNÍ Haplotaxis gordioides. Do 300 mm, ale tloušťka pouze 2 mm. Pod lupou jsou viditelné hákovité štìtiny vždy po jedné ve „svazku“ (3a). Výskyt v tekoucích i podzemních vodách nebo v pùdì s vysokou hladinou spodní vody, rozšíøen ve stø. Evropì. KRIODRILOVITÍ (Criodrilidae): Opasek zaèíná na 16. a konèí na 30.–35. èlánku, øadíme je mezi naše nejvìtší kroužkovce (až 30 cm). V ÈR 1 druh. 4 KRIODRILUS BAHENNÍ Criodrilus lacuum. Tìlo šedozelené, lichobìžníkovitý prùøez. Protáhlé kokony až 5 cm dlouhé nalepuje na vodní rostlinstvo. Druh rozšíøený v jižní Evropì, žije v bahnì, u nás v øíèních ramenech na j. M. ŽÍŽALICOVITÍ (Lumbriculidae): Tìlo pøes 10 mm, ve všech svazcích vždy po dvou štìtinách, bez vlasovitých, opasek konèí pøed 20. èlánkem. V ÈR 12 druhù. 5 ŽÍŽALICE PESTRÁ Lumbriculus variegatus. 50–80 mm. Na pøedních èláncích dobøe patrné tmavì zelené pruhy, rozmnožování architomií. Druh pomalu tekoucích vod a tùní, pøi podráždìní typická „hadovitá“ úniková reakce, pøi silnìjším mechanickém kontaktu se láme na fragmenty. Živí se tlejícími zbytky listí. Druh bìžný v celé Evropì. 6 ŽÍŽALICE CHOBOTNATÁ Rhynchelmis limosella. 80–40 mm. Charakteristický znak je chobotovitì protažené prostomium. Výskyt v tùních a øíèních ramenech v koøenovém systému vodních rostlin, kde se vyskytují tlející zbytky rostlin. Výskyt spíše ojedinìlý. 7 ŽÍŽALICE ØÍÈNÍ Stylodrilus heringianus. 30–40 mm. U dospìlých jedincù v oblasti opasku na spodní stranì 2 kuželovité vnìjší penisy (7a). Druh èistých tekoucích vod s kamenným substrátem, bìžný v Evropì. ŽÍŽALOVITÍ (Lumbricidae – viz tab. 11) 8 ŽÍŽALA OBOJŽIVELNÁ Eiseniella tetraedra. 30–60 mm. Tìlo hnìdé, na zadním konci hranaté, z této èeledi jediný typicky vodní druh (ovšem terestrické druhy jsou schopné pøežívat pod vodou nìkolik dní). Vyskytuje se v ÈR bìžnì pøedevším v tekoucích vodách.

34

ÈLENOVCI ÈLENOVCI (Arthropoda) jsou druhovì nejpoèetnìjším kmenem živoèišné øíše. Dosud bylo na celém svìtì popsáno pøes 1,3 miliónu druhù a skuteèný poèet je zjevnì nìkolikanásobnì vyšší. Z našeho území je známo témìø 31 000 druhù a každoroènì jsou nalézány další. Obrovské množství druhù a èasto i znaèná poèetnost jedincù staví èlenovce do pozice jedné z nejvýznamnìjších skupin živoèichù jak z hlediska jejich funkcí v pøírodì, tak z praktického pohledu èlovìka. Èlenovci hrají velmi dùležitou roli v ekosystémech (bioregulace, postavení v potravních øetìzcích, opylování rostlin, dekompozice organické hmoty), jsou využívaní k bioindikaèním úèelùm a zahrnují i druhy s pøímým užitkem (vèela medonosná, bourec morušový). Druhy, které pùsobí èlovìku problémy, tvoøí z celkového množství èlenovcù asi 1 až 2 % (škùdci rostlin a uskladnìných produktù, krevsající cizopasníci a pøenašeèi pùvodcù chorob a parazitù). Již pøi prvním pohledu si mùžeme všimnout tøí dùležitých vnìjších znakù èlenovcù, kterými se liší od všech ostatních živoèichù: sklerotizovaná vnìjší kostra, nestejnomìrné èlánkování tìla a èlánkované konèetiny. Vnìjší kostra (exoskelet) je extrémnì zesílená kutikula a jejími podstatnými stavebními složkami jsou skleroproteiny a aminopolysacharid chitin, nìkdy i uhlièitan vápenatý. Vnìjší kostra se nemùže plynule zvìtšovat a brání rùstu jedince, proto je bìhem života vícekrát svlékána a nahrazována vìtší. Nìkdejší stejnocenné èlánky tìla pøedkù èlenovcù se v prùbìhu evoluce rozmanitì pospojovaly ve vìtší celky. Tìlo èlenovcù je tedy èlánkováno nestejnomìrnì (heteronomní segmentace) a je tvoøeno buï hlavou, hrudí a zadeèkem, nebo hlavohrudí a zadeèkem, pøíp. za hlavou následuje protáhlý, dále nerozlišený trup. Konèetiny èlenovcù se vyvinuly z kloubnatì pøipojených výbìžkù po stranách jednotlivých èlánkù. Tyto výbìžky se dále postupnì èlenily až do podoby dnešních konèetin, které se skládají obvykle z následujících oddílù: kyèel (coxa), pøíkyèlí (trochanter), stehno (femur), holeò (tibia) a chodidlo (tarsus). Chodidlo má nejvýše pìt èlánkù a je zakonèené dvìma drápky, pøísavnými polštáøky, mìchýøkem nebo štìtinkovitým výrùstkem, pøípadnì je upraveno ke speciální èinnosti (veslo, k hrabání, uchvacování koøisti). Èlenovci mají až na nepatrné výjimky oddìlené pohlaví (gonochoristé). Jejich rozmnožování je spojeno s páøením, jemuž nìkdy pøedchází epigamní chování. Èastá je partenogeneze, pøi které se nový jedinec vyvíjí z neoplozeného vajíèka. Vìtšina èlenovcù klade vajíèka do vnìjšího prostøedí. V nìkterých pøípadech však vajíèko zùstává až do vylíhnutí v pohlavních vývodech samièky (ovoviviparie), nebo je dokonce zárodek vyživován z jejího tìla (viviparie). Vývoj nového jedince probíhá buï pøes stadium larvy (nepøímý vývoj), nebo se líhne pøímo mládì odlišné od dospìlce jen velikostí (pøímý vývoj). Èlenovci obývají pøedevším suchozemská prostøedí, ale jsou mezi nimi i druhy primárnì (mnozí korýši) nebo sekundárnì vodní (nìkteøí pavouci, roztoèi, ploštice, brouci aj.). Nìkteøí prodìlávají ve vodì jen èást svého vývoje (jepice, vážky, chrostíci aj.). Vznik èlenovcù spadá do poèátku prvohor (kambrium), tj. do doby pøed 500 až 600 milióny let, souèasné typy však existují teprve od poèátku tøetihor (65 mil. let). Systém èlenovcù není zcela jednotný a v závislosti na nových poznatcích je prùbìžnì upravován. Obvykle jsou èlenìni na 3 až 6 podkmenù, v této pøíruèce se pøidržíme jednoduchého dìlení na ètyøi žijící podkmeny: klepítkatci (Chelicerata), korýši (Crustacea), mnohonozí (Myriapoda) a šestinozí (Hexapoda), které jsou všechny zastoupeny na našem území. Dùležitým vodítkem pøi systematickém øazení èlenovcù do uvedených podkmenù je poèet konèetin a èlenìní tìla. Základní orientaci nám mohou poskytnout schematické obrázky na protìjší tabuli. Zástupci èlenovcù. 1–4. Klepítkatci (1. pavouk, 2. sekáè, 3. štírek, 4. roztoè); 5–8. Korýši (5. buchanka, 6. blešivec, 7. stínka, 8. rak); 9. Mnohonozí (stonožka); 10, 11. Šestinozí (10. rybenka, 11. brouk). 36

KLEPÍTKATCI KLEPÍTKATCI (Chelicerata) mají tìlo zpravidla èlenìné na hlavohruï a zadeèek. Hlavohruï vznikla srùstem hlavy s prvními dvìma hrudními èlánky, zadeèek má maximálnì 13 èlánkù. Pøi ústech jsou pøítomny dva páry rùznì utváøených konèetin, chelicery a pedipalpy. Mohou být zakonèeny klíšťkami, bodcem s jedovou žlázou, nesou smyslové orgány nebo slouží jako èelisti. Charakteristickým znakem podkmene jsou ètyøi páry kráèivých konèetin. Mezi klepítkatci pøevládají suchozemští živoèichové, z našeho území je jich známo asi 2420 druhù. Všechny naše druhy øadíme do tøídy pavoukovci (Arachnida). PAVOUCI (Araneae): Nejznámìjší øád klepítkatcù. Mají 4 páry kráèivých konèetin, tìlo èlenìno na hlavohruï (cephalothorax – 1a) a zadeèek (abdomen – 1b), dále klíšťkovité chelicery s vývodem jedové žlázy, makadla (pedipalpy – 1c) a koleno (patella – 1d). Vìtšina zástupcù má 4 páry oèí, jen vývojovì primitivnìjší skupiny (šestioèkovití, lepovkovití a další) mají pouze 3. Makadla samcù jsou zakonèena kopulaèním orgánem (bulbus – e); jeho tvar je dùležitým urèovacím znakem, stejnì jako pohlavní destièka samice (epigine – f) v pøední èásti zadeèku. Vývoj je pøímý, mladí pavouci jsou velmi podobní dospìlcùm, ale nemají vyvinuté pohlavní orgány. Všechny druhy pavoukù jsou dravé, pouze nìkolik málo z nich pøijímá v juvenilních stadiích i rostlinné šťávy (cediveèky rodu Nigma sají na dubu). K usmrcení koøisti využívají èasto mohutné chelicery a jedovou žlázu, která je do nich vyvedena. Trávení je vnìjší, pøièemž trávicí enzymy jsou souèástí tekutiny vstøikované chelicerami do ulovené koøisti. Èást druhù využívá k lovu pavuèin: dvojrozmìrných (napø. køižáci – 2a a èelistnatky – 2b) èi trojrozmìrných (napø. plachetnatky – 3). Primitivní druhy pavoukù využívají k lovu pavuèiny vybavené tzv. kribelovým vlášením (velmi jemná vlákna „namotaná“ na vláknech silnìjších – 4), vývojovì pokroèilejší skupiny mají pavuèiny vybavené lepem. Nìkteré skupiny pavoukù využívají pavuèin pouze pøi reprodukèním cyklu (k uchycení vajíèek – 5 a,b,c, na tvorbu svatební komùrky apod.), pøi svlékání staré pokožky èi k letu. Tyto druhy uchvacují koøist skokem (skákavky, slíïáci) èi ze zálohy (bìžníci a listovníci na vìtvích a listech vegetace, pod kvìty). Vìtšina druhù pavoukù se nestará o své potomstvo, ale existuje mnoho výjimek, kdy napøíklad v pøípadì slíïákovitých nosí samice kokon a èerstvé nymfy na zadeèku (samice slíïáka rodu Trochosa – 6). Z ÈR je udáváno témìø 900 druhù pavoukù z 37 èeledí. Do tohoto prùvodce byly zahrnuty pouze výrazné èi charakteristické druhy vìtšiny tìchto èeledí. K správné determinaci vìtšiny druhù pavoukù je nutná speciální literatura a silná binokulární lupa.

Text k obrázku.

38

PAVOUCI

Tab. 14

SKLÍPKÁNKOVITÍ (Atypidae): Èeleï blízce pøíbuzná sklípkanùm. Všechny druhy preferují stepní a lesostepní spoleèenstva. Samice budují charakteristickou noru, která na povrchu pùdy pokraèuje trubicovitým vakem, pokrytým rostlinnými zbytky. V ÈR 3 druhy. 1 SKLÍPKÁNEK ÈERNÝ Atypus piceus. Hlavohruï 7–15 mm. TØESAVKOVITÍ (Pholcidae): Skupina pøedevším synantropnì žijících pavoukù. Samice vytváøejí rozsáhlé trojrozmìrné sítì (èasto u stropù) ve vytápìných prostorách, samy jsou vìtšinou zavìšeny ve støední èásti sítì. Péèují o vajíèka, která nosí v pavuèinovém obalu v chelicerách. Samci bývají výraznì menší než samice. V ÈR 3 druhy. 2 TØESAVKA SEKÁÈOVITÁ Pholcus phalangoides. 7–10 mm. Synantropnì na celém území ÈR, èastìji v mìstských aglomeracích. Na podobných místech mùžeme potkat také t. velkou P. opilionides, o velikosti 4–5 mm. STEPNÍKOVITÍ (Eresidae): Pavouci s výraznou pohlavní dvoutvárností. Samec má èernou hlavohruï a èervený zadeèek se ètyømi èernými skvrnami, samice je celá èerná. V ÈR 3 druhy. 3 STEPNÍK RUDÝ Eresus cinnaberinus (a – ♂, b – ♀). Hlavohruï 8–16 (20) mm. Místnì v teplých oblastech È. a M. Na stejných biotopech v z. È. žije velmi podobný s. èernonohý E. sandaliatus. ŠESTIOÈKOVITÍ (Dysderidae): Charakteristiètí pavouci se 3 páry oèí. Nìkteré druhy jsou potravními specialisty na suchozemské korýše a svinule, k jejichž lovu mají vyvinuté výrazné chelicery. V ÈR 9 druhù. 4 ŠESTIOÈKA OBECNÁ Harpactea lepida. 5–7 mm. Bìžná ve vlhkých lesích. OSTNÍKOVITÍ (Mimetidae): Na tìle velké množství dlouhých trnù a set. Jediná naše èeleï potravnì specializovaná na pavouky, které jsou schopni zastavit a znehybnit pomocí výše zmínìných ostnù. Živí se hlavnì snovaèkovitými a plachetnatkovitými pavouky, které loví v jejich sítích. Typický je i kokon, který je povìšen na dlouhé stopce. V ÈR 4 druhy. 5 OSTNÍK PROUŽKOVANÝ Ero furcata. 3–4 mm. V široké škále pøedevším nelesních biotopù. SNOVAÈKOVITÍ (Theridiidae): Nejznámìjšími pavouky této èeledi jsou jedovaté druhy rodu Latrodectus, které jsou známy spíše pod oznaèením èerná vdova. Charakteristické velkým, výraznì kulovitým a vìtšinou lesklým zadeèkem, u mnoha druhù nápadnì kolorovaným. Vìtšina druhù snovaèek si vytváøí trojrozmìrné pavuèiny, jen nìkteré zemní druhy mají pavuèiny malé a nenápadné. V ÈR 65 druhù. 6 SNOVAÈKA OVÁLNÁ Enoplognatha ovata. 3–7 mm. Velmi èastý druh rùzných, i èlovìkem výraznì pozmìnìných luèních biotopù všech poloh. Velmi podobná snovaèka E. latimana, 3–7 mm, je rozlišitelná jen na základì morfologie kopulaèních orgánù. Obì jsou velmi variabilní (6a – ♂, 6bc – barevné formy ♀). 7 SNOVAÈKA SMRÈKOVÁ Theridion sisyphium. 2–6 mm. Na shodných biotopech jako pøedchozí dva druhy. Velmi podobná a stejnì hojná je s. peèující T. impressum, 2–6 mm. 8 SNOVAÈKA POKOUTNÍ Staetoda bipunctata. 4–7 mm. Charakteristický zástupce našich synantropnì žijících snovaèek. Jedná se o velmi dravý druh, který je schopen ulovit i mnohem vìtší koøist, než je sám, napø. vosy. Samec (8a) je velmi podobný samièce (8b), je pouze výraznìji vybarvený. 9 SNOVAÈKA POLNÍ Robertus arundineti. 2–3 mm. Velmi èastá, ale nenápadná snovaèka. Obývá širokou škálu biotopù od rašelinišť po skalní stepi, nejèastìjší je na stanovištích ovlivnìných lidmi (pole, kulturní louky apod.). 40

PAVOUCI

Tab. 15

PLACHETNATKOVITÍ (Linyphiidae): Nejpoèetnìjší èeleï pavoukù žijících na území ÈR, celkem je uvádìno 300 druhù. Jedná se vesmìs o malé až velmi malé pavouky (patøí sem i naši nejmenší pavouci rodu Maro). Rozlišujeme dvì skupiny – plachetnatky a pavuèenky, které se liší tím, že vìtšina druhù pavuèenek má rùznì velké a tvarované výrùstky na hlavohrudi (kdy nejextrémnìjší jsou zástupci rodu Walckenaeria) a výrùstek na holeni makadla (tzv. tibiální apofysa). Plachetnatky nikdy nemají výrùstek na holeni makadla ani na hlavohrudi. Jen nìkolik druhù této èeledi je vícebarevných, vìtšina druhù je max. dvojbarevná a pøevládají rùzné odstíny hnìdé a èerná. 1 PLACHETNATKA LESNÍ Centromerus sylvaticus. 2–4 mm. Charakteristický a velmi èastý zástupce nebarevných druhù plachetnatek. Na rùzných lesních a nelesních biotopech od velmi èasného jara až do poèátku zimy. 2 PLACHETNATKA JAZÝÈKOVÁ Diplostyla concolor. 2–4 mm. Asi jeden z nejbìžnìjších pavoukù na vìtšinì typù biotopù, na bezlesých stanovištích výraznì èastìjší. Naprosto charakteristický je výraznì dlouze jazýèkovitý až páskovitý tvar epigina samice. 3 PLACHETNATKA ZIMNÍ Leptyphantes cristatus. 2–3 mm. Tento druh nalezneme i v zimních mìsících, kdy si svoje sítì staví v rùzných prohlubních snìhu a loví zde chvostoskoky a jiné bezobratlé (3a – ♂, 3b – ♀). Velmi podobná a stejnì hojná je p. zvoneèková L. alacris (2–4 mm) a nìkolik dalších druhù rodu Leptyphantes. Tento rod je relativnì velký, v ÈR má témìø 40 druhù, a jedná se o determinaènì velmi obtížný rod. 4 PLACHETNATKA KEØOVÁ Linyphia triangularis. 5–7 mm. Jedna z našich nejvìtších plachetnatek obývající døevinou vegetaci a keøe rùzných biotopù od nížin do hor, pøièemž ji mùžeme potkat i na zahradách. Jejich sítì jsou podobné sítím následujícího druhu. Vìtšinu života tráví zavìšené v síti, ale oproti následujícímu druhu mùžeme nìkteré jedince zastihnout i na zemi (4a – zadeèek ♂, 4b – ♀). 5 PLACHETNATKA JARNÍ Neriene clathrata. 3–5 mm. Tento druh mùžeme nalézt v jarních mìsících pøedevším v listnatých lesích. Jedná se o zástupce skupiny plachetnatek, které mají zcela charakteristické a nezamìnitelné sítì, obvykle postavené na spodních vìtvích rùzných stromù. P. jarní preferuje pro stavbu sítí pøedevším listnaté stromy, napø. duby. 6 PAVUÈENKA LÉTAVÁ Erigone atra. 2–3 mm. Charakteristický druh rùzných narušovaných biotopù, èasto velmi poèetnì v polních kulturách, nejèastìji v obilovinách. Velmi podobný druh stejných biotopù je p. zoubkatá E. dentipalpis, 2–3 mm, která se od pøedchozího druhu spolehlivì pozná podle kopulaèních orgánù. Oba dva druhy jsou velmi èasto souèástí tzv. babího léta (tzv. aeronautické druhy). Na tabuli je vyobrazen samec, samice jsou nevýrazné, bez trnù. 7 PAVUÈENKA KRÁTKÁ Ceratinella brevis. 2 mm. Reprezentant malé skupiny pavuèenek, jejichž abdomen je u obou pohlaví kryt výrazným chitinozním štítkem (tzv. scutum), které mají z našich druhù pouze ony a nìkolik druhù skálovek (Gnaphosidae). Tento druh mùžeme najít na povrchu zemì rùzných otevøených biotopù od nížin do hor. 8 PAVUÈENKA PERISKOPICKÁ Walckenaeria acuminata (8a –♂ z boku, 8b – ♀ z boku, 8c – ♀ z hora). 3–3,5 mm. Jeden z nejbizarnìji tvarovaných pavoukù, který obývá rùzné, pøedevším lesní a lesostepní biotopy od nížin do hor. Celý rod je charakteristický rùznými, èasto velmi bizarními, výrùstky na hlavohrudi, jejichž význam není ve vìtšinì pøípadù uspokojivì vysvìtlen. 9 PAVUÈENKA DÝMKOVÁ Walckenaeria antica. 2–2,5 mm. Èastìjší než pøedchozí na lesních a nelesních biotopech všech poloh, pøedevším vlhèích lokalit. 42

PAVOUCI

Tab. 16

ÈELISTNATKOVITÍ (Tetragnathidae): Charakteristiètí pavouci velmi blízce pøíbuzní køižákùm. Velmi dlouhé chelicery jsou vybavené velkými ostny a zoubky; samci mají týto výrùstky delší a výraznìjší a u vìtšiny druhù se jedná o determinaèní znak. Sítì jsou dvourozmìrné, velmi podobné køižáèím, ale støední pole není vypleteno, tzn. že uprostøed je kruhovitý otvor. Dále jsou sítì èasto v rùzných úhlech k zemskému povrchu, zatímco sítì køižákù jsou témìø vždy kolmo k zemi. V ÈR 15 druhù. 1 ÈELISTNATKA RÁKOSNÍ Tetragnatha extensa. 6–12 mm. Nejbìžnìjší zástupce rodu Tetragnatha, kterého mùžeme najít uprostøed jeho kruhové sítì umístìné vždy poblíž vodní hladiny. Ostatní druhy se vyskytují na obdobných biotopech (u stojatých i tekoucích vod), pouze jeden druh je èastìjší i mimo vodní prostøedí a dva druhy naopak vyžadují život v rákosinách daleko od bøehu. 2 ÈELISTNATKA MOKØADNÍ Pachygnatha degeeri. 3–4,5 mm. Epigeicky žijící èelistnatka preferující rùzné luèní biotopy, èastìjší na vlhèích místech. V ÈR se vyskytují tøi vzájemnì velmi podobné druhy. 3 META PODZIMNÍ Mettelina segmantata. 7–9 mm. Velmi èastý druh pozdního léta žijící pøedevším na luèních biotopech. 4 META JESKYNÍ Mettelina merianae. 7,5–12 mm. V rùzných podzemních prostorách vèetnì sklepù a temných vlhkých místností. Charakteristické jsou i její velké pavuèiny se zavìšeným bìlavým, až 5 cm velkým kokonem. Spolu s pøedchozím druhem bývá tento druh ve starší literatuøe uvádìn pod èeským rodovým jménem køižák, ale na základì rùzných morfologických a molekulárnì genetických metod se v souèasnosti arachnologové dohodli na zaøazení všech druhù tohoto rodu mezi èelistnatkovité. KØIŽÁKOVITÍ (Araneidae): Známí støednì velcí až velcí pavouci žijící na nejrùznìjších biotopech, s rozsáhlými dvojrozmìrnými sítìmi. Samci jsou výraznì krátkovìcí, samice mohou v optimálních podmínkách pøežít zimu. Pro vìtšinu druhù je typická kresba na zadeèku, která je tvoøena známým køížem. Jak je však patrné z tabulí, takový køíž má jen èást druhù, hlavnì z rodù Araneus a Larinioides. V ÈR 43 druhù. 5 KØIŽÁK SKVOSTNÝ Aculepeira ceropegia. Hlavohruï 8–13 mm. Jeden z našich nejbìžnìjších køižákù, který obývá rùzné luèní biotopy. Zde si vytváøí klasickou kruhovitou síť, kterou kontroluje z úkrytu v jednom z rohù. 6 KØIŽÁK OBECNÝ Araneus diadematus. Hlavohruï 5,5–17 mm. Tento druh mùžeme zastihnout i na stinnìjších místech, jako jsou rùzné staré kùlny apod., ale stejnì tak na luèních biotopech. Barevnì velmi variabilní druh (6a a 6b – barevné formy samice). 7 KØIŽÁK PRUHOVANÝ Argiope bruennichi. Hlavohruï 5–15 mm. Do 90. let pouze na j. M., dnes bìžný v celé ÈR na vìtšinì typù luk (jak suchých, tak podmáèených). Samice (7a) je velmi výraznì vybarvena, samec (7b) je nevýrazný, svìtle zbarvený, bez charakteristického pruhování zadeèku. 8 KØIŽÁK POBØEŽNÍ Larinioides folium. Hlavohruï 7–14 mm. Velmi èastý druh porostù vysokých ostøic, rákosin èi orobince, kde si staví sítì nad vodní hladinou (samec – 8a, samice – 8b). Loví rùzný hmyz a do svých sítí je schopen ulovit i nìkteré malé druhy vážek (napø. rodu Sympetrum). Z ostatních druhù je nutné zmínit ještì k. mostního L. sclopetarius, hlavohruï 8–14 mm, který je velmi èastým druhem na rùzných mostních konstrukcích a dalších stavbách poblíž vodních tokù. 9 KØIŽÁK LUÈNÍ Mangora acalypha. 3–6 mm. Jeden z našich nejbìžnìjších pavoukù. Žije jak na stepních lokalitách, tak na rašeliništích, ale nejèastìjší je na rùzných luèních biotopech. Vytváøí si jen malé pavuèiny, èastìji jej ale najdeme jen volnì pobíhat. 44

PAVOUCI

Tab. 17

SLÍÏÁKOVITÍ (Lycosidae): Støednì velcí až velcí pavouci žijící pouze na povrchu zemì (tzv. epigeické druhy). Slíïáci si nestaví klasické sítì k lovu koøisti, vìtšina druhù ji loví pøímo. Pavuèinu však využívají skoro pøi všech životních aktivitách. Napø. samci vyhledávají aktivnì samice podle velmi tenkého vlákna, které samice pøi pobíhání zanechávají na povrchu zemì. U nìkterých druhù vytváøí samice rùzné nory, které opouští pouze výjimeènì. Do této èeledi patøí i nejvìtší evropské druhy pavoukù rodu Lycosa. Samci vyhledávají samice pomocí vlákna, které ze sebou samice vypouští. Samice se vždy starají o potomstvo. V ÈR 63 druhù. 1 SLÍÏÁK MOKØADNÍ Pardosa amentata. Hlavohruï 3–4 mm. Jeden z nejhojnìjších pavoukù ÈR, který obývá rùzné vlhké biotopy, jako jsou okraje vodních tokù a ploch, mokøady èi degradovaná rašeliništì, kde se nejèastìji pohybuje tìsnì poblíž vodní hladiny. V pøípadì ohrožení dokáže po vodní hladinì i bìhat. Èastìjší na narušených stanovištích. 2 SLÍÏÁK MENŠÍ P. pullata. Hlavohruï 2–3 mm. Tohoto slíïáka mùžeme èasto najít dohromady s pøedchozím, avšak obývá i relativnì sušší biotopy a èasto obývá biotop ve velmi velkých poètech. S. menší a s. mokøadní patøí do rodu Pardosa, který je naším nejvìtším rodem slíïákù. Tento rod zahrnuje naprosto bìžné druhy, jako výše uvedené, ale i velmi vzácné druhy, charakteristické pouze pro urèitý typ biotopu, jako napøíklad alpínské bezlesí. 3 SLÍÏÁK TLUSTONOHÝ Alopecosa cuneata. Hlavohruï 3–4 mm. Samec má charakteristicky ztlustlé pøední nohy. Samice se od ostatních druhù rozezná pouze na základì morfologie kopulaèních orgánù. Èastý druh rùzných luèních biotopù, vèetnì narušovaných. 4 SLÍÏÁK ŠEDÝ Alopecosa pulverulenta. Hlavohruï 3–4 mm. Velmi hojný druh žijící na stejných místech jako pøedchozí od nížin do hor. U všech druhù rodu Alopecosa je vyvynut výrazný pohlavní dimorfizmus – samec je vždy výraznìjší (4a), samice je nevýrazná, šedavá (4b). 5 SLÍÏÁK ÈERNOBÍLÝ Aulonia albimana. Hlavohruï 2–3 mm. Tento díky své velikosti èasto pøehlížený slíïák (nejmenší druh této èeledi v ÈR) obývá rùzná otevøená stanovištì od nížin po hory, èastìjší je na vlhkých lokalitách. 6 SLÍÏÁK VLHKOMILNÝ Pirata hygrophylus. Hlavohruï 3 mm. Jeden z nemnoha našich pavoukù schopný bìhat po vodní hladinì. Samice si vytváøí jakousi noru ve vodní vegetaci, která vede pod vodu (stejnì jako u dalších druhù rodu Pirata). LOVÈÍKOVITÍ (Pisauridae): Charakteristiètí velcí pavouci, kteøí dokáží ulovit koøist i nìkolikrát vìtší než jsou sami. V ÈR 3 druhy. 7 LOVÈÍK HAJNÍ Pisaura mirabilis. Hlavohruï 10–15 mm. Velmi èastý pavouk žijící na široké škále biotopù. Bìžnì jej mùžeme najít napø. i ve mìstských aglomeracích v parcích èi rumištích. POKOUTNÍKOVITÍ (Agelenidae): Jedná se o nejèastìjší pùvodce pavuèin v rozích domácností, pravidelnì jsou nalézáni napø. ve vanách. V ÈR 10 druhù. 8 POKOUTNÍK STÁJOVÝ Tegenaria ferruginea. 9–14 mm. Pøedevším na vlhèích místech, napø. ve stájích, sklepech èi vlhèích bytech. Na stejných místech mùžeme najít i p. tmavého T. atrica, hlavohruï 10–16 mm. V sušších bytech žije menší p. domácí T. domestica, hlavohruï 6–12 mm. 9 POKOUTNÍK NÁLEVKOVITÝ Agelena labyrinthica. Hlavohruï 8–14 mm. Bìžný druh vytváøející typické rozsáhlé sítì na vegetaci, obzvláštì v pozdním létì díky lesknoucí se rose dobøe patrné. Nejèastìji se vyskytuje na okrajích lesù èi na køovinatých pásech, ale bìžnì jej lze najít i v parcích. 46

PAVOUCI

Tab. 18

STÍNOMILOVITÍ (Cybaeidae): Robustní pavouci obývající povrch zemì èi vodní prostøedí. V ÈR 2 druhy. 1 VODOUCH STØÍBØITÝ Argyroneta aquatica. Hlavohruï 8–15 mm (1a – pohled shora, 1b – samice ve vzduchovém zvonu). Je jediným naším pavoukem žijícím vìtšinu svého života pod vodní hladinou. Jedná se o vzácný druh èastìjší na rostlinami zarostlých stojatých vodách. Samice si ve vegetaci vytváøí charakteristickou zvonovitou stavbu, do které na zadeèku (díky jemným chloupkùm) pøenáší vzduch z vodní hladiny. Živí se rùznými vodními bezobratlými, ale pøíležitostnì je schopen ulovit i malou rybku. Ne všichni jedinci vytváøejí zmínìný zvon, nìkteøí místo nìho využívají prázdné ulity rùzných vodních plžù. PØÍÈNATKOVITÍ (Hahniidae): Malé, vìtšinou vzácné druhy pavoukù, jejichž snovací bradavky jsou srovnány do pøíèné øady. Vìtšina druhù obývá zachovalé lesní a rašelinné biotopy. V ÈR 9 druhù. 2 PØÍÈNATKA STEPNÍ Hahnia nava. Hlavohruï 1,5–2 mm. Nejèastìjší zástupce èeledi. Jako jediný obývá teplejší biotopy, napø. meze, nezastínìné louky a stepní lada. CEDIVEÈKOVITÍ (Dyctinidae): Vìtšina druhù této èeledi obývá vegetaci, kmeny stromù èi stìny budov. V ÈR 7 druhù. 3 CEDIVEÈKA OBECNÁ Dictyna arundinacea. Hlavohruï 1,5 mm. Tento druh obývá vrchní partie rostlin, napø. okolíky miøíkovitých. V posledních letech se velmi rozšíøila velmi podobná c. zápøední D. civica, hlavohruï 1,5 mm. Ta si na stìnách budov pøedevším ve mìstech vytváøí kruhovité pavuèiny, které jsou velmi rychle zaneseny èásteèkami prachu. CEDIVKOVITÍ (Amaurobiidae): Vytváøejí typické kruhovité pavuèiny v okolí ústí trubice. Samci mají holenì makadel výraznì ozbrojené nìkolika trnovitými výrùstky. Obývají pøedevším vlhké a stinné prostøedí lesních biotopù. V ÈR 7 druhù. 4 PUNÈOŠKÁØ ZEMNÍ Coelotes terrestris. 8–10 mm. Èastý druh, který mùžeme najít pod padlými kmeny a kameny, pøedevším lesních biotopù. 5 CEDIVKA LESNÍ Callobius claustrarius. 7–12 mm. Žije spoleènì s pøedešlým druhem. 6 CEDIVKA PODKORNÍ Amaurobius fenestralis. 10–16 mm. Prostory pod uvolnìnou kùrou mrtvých stromù, kde samice vytváøí charakteristické okrouhlé komùrky. Èasto je možné najít i nìkolik samic pohromadì. TEPLOMILOVITÍ (Titanocidae): Na xerotermních a subxerotermních stanovištích. V ÈR 4 druhy. 7 TEPLOMIL ÈTYØSKVRNNÝ Titanoeca quadriguttata. 4,5–5,5 mm (7a – samec, 7b –samice). Nejèastìjší zástupce rodu. Mùžeme jej najít i na suchých loukách subxerotermního charakteru, zatímco ostatní druhy vyžadují mnohem výhøevnìjší stanovištì, èasto jsou napøíklad v opuštìných lomech. Pro tento rod je charakteristický výrazný pohlavní dimorfizmus – samci mají na zadeèku svìtlé skvrny, zatímco samice jej mají tmavý. ZÁPØEDKOVITÍ (Liocranidae): Nenápadní pavouci vzhledem podobní slíïákùm, od nichž se liší napø. postavením oèí èi umístìním a tvarem kokonu. Jejich kokon lze vìtšinou nalézt na vegetaci. V ÈR 14 druhù. 8 ZÁPØEDKA ZVONEÈKOVÁ Agroeca brunea. 5–10 mm. Druh známý spíše podle svého charakteristického zvoneèkovitého kokonu (8b), podle kterého se jmenuje. Žije na rùzných zachovalých biotopech od luèních po lesní. 9 ZÁPØEDKA OBECNÁ Phrurolitus festivus. 2–4 mm. Velmi èastý druh povrchu pùdy, který pro svou malou velikost uniká pozornosti. Snadno zamìnitelný se skálovkami (Micaria). Pavouk nápadnì pøipomíná mravence rodu Lasius. 48

PAVOUCI

Tab. 19

ZÁPØEDNICOVITÍ (Miturgidae): Pavouci této èeledi byli velmi dlouho øazeni do èeledi zápøedníkovití, ale v poslední dobì pøevládl názor, že se jedná o samostatnou èeleï. Pavouci tohoto rodu si vytváøejí zápøedky spøedením rùzných èástí rostlin, u velkých druhù mùže být zápøedek i pøes 10 cm velký. V ÈR 10 druhù. 1 ZÁPØEDNICE MOKØADNÍ Cheiracanthium erraticum. Hlavohruï 2,5–4 mm. Charakteristický druh vlhkých luk a rašelinišť. Do tohoto rodu patøí také z. jedovatá Ch. punctorium, hlavohruï 3–8 mm. Místo po kousnutí tímto pavoukem vìtšinou velmi intenzivnì bolí, v horších pøípadech mùže dojít k zažívacím potížím. Samice všech druhù rodu úzkostlivì brání svùj kokon. V poslední dobì se z. jedovatá šíøí na rùzných vlhkých loukách pøedevším teplejších oblastí (Èeské Støedohoøí, Polabí). ZÁPØEDNÍKOVITÍ (Clubionidae): Vìtšina druhù si vytváøí zápøedek, ke kterému èasto pøipøedou i èásti rostlin. Tento zápøedek však málokdy pøesáhne 2–3 cm. V ÈR 26 druhù. 2 ZÁPØEDNÍK VLHKOMILNÝ Clubiona stagnatilis. 4–7 mm. Bìžný druh vlhkých míst, pøedevším porostù ostøic. SKÁLOVKOVITÍ (Gnaphosidae): Typicky na zemi žijící pavouci rùzné velikosti, od velkých druhù (napø. rod Gnaphosa) po velmi malé (napø. rod Micaria). V ÈR 70 druhù. 3 SKÁLOVKA ŠEDÁ Haplodrassus signifer. Hlavohruï 4–7 mm. Jeden z nejbìžnìjších zástupcù èeledi. Tento druh najdeme na proslunìných stanovištích lesního i nelesního typu. Èastý je také na travnatých stepích, ale stejnì tak v okrajové zónì rašelinišť èi vøesovišť. 4 SKÁLOVKA ZEMNÍ Zelotes subterraneus. 5–8 mm. Typický zástupce našich „èerných“ skálovek, které tvoøí vìtšinu druhù skálovkovitých žijících v ÈR. Nejèastìji mùžeme zástupce tohoto rodu nalézt na výslunných a suchých místech. 5 SKÁLOVKA TRAVNÍ Micaria pulicaria. 3–4 mm. Nejbìžnìjší zástupce našich skálovek napodobujících mravence. Obývá rùzné luèní biotopy od nížin do hor. Mnoho druhù z tohoto rodu žije v blízkosti mravencù, kteøí jim poskytují úkryt pøed predátory. ZOROVITÍ (Zoridae): Slíïákùm podobní pavouci žijící skrytým zpùsobem života. Oproti slíïákùm jsou schopni bìhat i po velmi hladkém povrchu, napø. po skle. V ÈR 6 druhù. 6 ZORA OBECNÁ Zora spinimana. 6 mm. Náš nejbìžnìjší druh žijící na vlhkých loukách, ale stejnì tak jej mùžeme potkat na svìtlinách v lesních biotopech. MALOOÈKOVITÍ (Sparassidae): Hlavnì tropická èeleï. V ÈR jediný druh. V 70. a 80. letech 20. století byly do ÈR s tropickým ovocem pravidelnì dováženy pøíbuzné druhy rodu Heteropoda. 7 MALOOÈKA SMARAGDOVÁ Micrommata virescens. 12–15 mm. U tohoto druhu je vyvinut výrazný pohlavní dimorfizmus, kdy zadeèek samce je výraznì žlutoèervený (7a), zatímco samice jej má køiklavì zelený se svìtlými pruhy (7b). Obývá pøedevším zachovalé luèní biotopy støedních a vyšších poloh. LISTOVNÍKOVITÍ (Philodromidae): Taxonomicky složitá èeleï, která má v Èeské republice celkem 21 druhù, pøièemž poslední byl popsán teprve v roce 2004 (Philodromus buchari Kubcová, 2004). V ÈR 21 druhù. 8 LISTOVNÍK Philodromus sp. 3–7 mm. Jedná se o tìžko determinovatelný rod, jehož jednotlivé druhy bezpeènì odliší pouze zkušený arachnolog. Nejèastìjším druhem je Ph. cespitum. Všechny druhy rodu se nejèastìji pohybují na povrchu listù èi na povrchu kmenù a jsou velmi nenápadné. 9 LISTOVNÍK ŠTÍHLÝ Tibellus oblongus. 7–10 mm. Tohoto snadno rozpoznatelného listovníka lze nalézt poblíž vodních ploch èi na podmáèených luèních biotopech celé ÈR. 50

PAVOUCI

Tab. 20

BÌŽNÍKOVITÍ (Thomisidae): Pavouci lovící koøist ze zálohy. Èasto jsou barvou pøizpùsobeni podkladu, na kterém loví nejèastìji, nebo dokonce dokáží zmìnit barvu podle podkladu. Nìkteré druhy napodobují svým tvarem èásti rostlin (rod Pistius pupeny stromù, rod Tmarus ostny rùžovitých rostlin) nebo se dokonale pøizpùsobili prostøedí, které obývají (napøíklad ploší bìžníci Coriarachne depressa, kteøí žijí pod kùrou borovic). Nejèastìjší jsou bìžníci rodu Xysticus. V ÈR 66 druhù. 1 BÌŽNÍK KOPRETINOVÝ Misumena vatia (a – ♂, b, c – dvì barevné formy ♀). 3–10 mm. Samice jsou výraznì oválné, vìtšinou jednobarevné a svou barvou vždy odpovídají podkladu. Samci jsou menší a výraznì barevnìjší. Tento druh loví svou koøist na rùzných kvìtech, s oblibou vyhledává hvìzdnicovité, kde èíhá pøímo na povrchu kvìtù èi pod nimi. 2 BÌŽNÍK ZELENÝ Diaea dorsata. 3–6 mm. Typický bìžník pøedevším lesních biotopù, který svým zbarvením dokonale napodobuje podkladovou barvu zelených listù v podrostu listnatého lesa. Loví na listech, spoléhá na své nenápadné zbarvení. 3 BÌŽNÍK OBECNÝ Xysticus cristatus (a – ♂, b – ♀). 3–8 mm. Asi nejèastìjší bìžníkovitý pavouk ÈR, již od èasného jara lovící vèely a další hmyz zpod kvìtù podbìlu. Vìtšinu života tráví schován na povrchu pùdy (krycí zbarvení) a jen za potravou vylézá na kvìty. U všech zástupcù tohoto rodu èasto dochází ke kanibalizmu, kdy samice pozøe samce. Jako jedny z mála našich pavoukù jsou všechny druhy tohoto rodu schopny lovit mravence. SKÁKAVKOVITÍ (Salticidae): Malí až støednì velcí pavouci (2–15 mm). Od jiných pavoukù se liší celou øadou zvláštností – od hustého pokrytí tìla chloupky až po uspoøádání oèí. Zástupce tìchto velmi pìkných pavoukù mùžeme najít na rùzných biotopech od lesù až po domácnosti. Svou koøist loví skokem, který u nìkterých našich druhù mùže být až 20 cm dlouhý (Asianellus festivus). Jedná se o velmi aktivní predátory s velmi dobøe vyvinutým zrakem. Všechny druhy mají pouze denní aktivitu (jsou tzv. heliofilní). Samice ukrývají svùj kokon do rùzných škvír èi jej zapøádají do rùzných èástí rostlin a zde jej chrání pøed predátory. U nìkterých druhù (napø. rod Sitticus) se samice za tímto úèelem shromažïují na výhodných místech (na kvìtenstvích travin a ostøic, èi ve štìrbinách skal). V ÈR 66 druhù. 4 SKÁKAVKA OBECNÁ Evarcha falcata (a – ♂, b – zadeèek ♀). 6–8 mm. Samec je výraznì barevnìjší než samice. 5 SKÁKAVKA ÈERNÁ Evarcha arcuata (a – ♀, b – ♂). 6–8 mm. Oba tyto druhy preferují pøedevším luèní biotopy a u obou je vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus, kdy jsou samice vždy mnohem svìtlejší, než samci. Èasto je možné oba tyto druhy potkat pospolu na jedné lokalitì, oba se vyskytují od nížin po hory. 6 SKÁKAVKA MÌDÌNÁ Heliophanus cupreus. 3–5 mm. Charakteristický druh výhøevných travnatých stanovišť. Všechny druhy tohoto rodu mají velmi podobné zbarvení a lze je poznat pouze pomocí studia kopulaèních orgánù. 7 SKÁKAVKA PRUHOVANÁ Salticus scenicus (a – ♂, b – ♀). 5–7 mm. Nejznámìjší zástupce èeledi. Nejèastìji ji mùžeme zastihnout na oslunìných zdech rùzných budov. V pøírodì se vyskytují èastìji pouze na skalních stìnách a obnažených kamenech. Samci mají na rozdíl od samic výraznì prodloužené chelicery. Obèas je možné vidìt dva samce, kteøí bojují pomocí varovnì rozevøených chelicer o území. Jedná se o precizní lovce, kteøí jsou schopni ulovit velmi rychlou koøist (nejèastìji dvoukøídlé), v nìkterých pøípadech i v letu!

52

SEKÁÈI A ŠTÍRCI

Tab. 21

SEKÁÈI (Opilionida): Stejnì jako pavouci jsou i sekáèi predátory žijícími takøka na všech biotopech. Rozeznáme je podle zadeèku pøirùstajícího k hlavohrudi celou svou šíøkou a nikoli pouze stopkou, jak je tomu u pavoukù. Pro vìtšinu druhù jsou také charakteristické nápadnì dlouhé nohy, nemají snovací bradavky a plicní vaky, jejich zadeèek je èlánkovaný, mají pouze jeden pár oèí, klepítka jsou tøíèlánková, sameèek nepøedává samièce pohlavní buòky druhotnými kopulaèními orgány na makadlech, ale pomocí penisu. Ve srovnání s pavouky nejsou zdaleka tak druhovì bohatou skupinou. V ÈR 33 druhù ze ètyø èeledí. 1 PLOŠÍK MALÝ Trogulus tricarinatus. 5,4–8 mm. Zajímavý druh s nohama na sekáèe nezvykle krátkýma pøipomíná spíše nápadnì velkého roztoèe. Žije v detritu vlhkých biotopù. Nalezneme ho témìø na celém našem území. Pohybuje se váhavou chùzí, v pøípadì nebezpeèí upadá do strnulosti. Pøíbuzný p. vìtší T. nepaeformis. 8–12 mm. Liší se pøedevším vìtším vzrùstem, vyskytuje se jen v chladnìjších oblastech a inverzních polohách. 2 KLEPÍTNÍK ÈLENÌNÝ Ischyropsalis hellwigi. 5–8 mm. Tento druh se vyznaèuje mohutnými klepítky. Od pøíbuzného k. štítkového I. manicata (4,5–8 mm) se liší nepravidelným rozložením zubù na høbetní stranì bazálního èlánku klepítek, který je u celého rodu nápadnì prodloužený. Tento druh žije ve vlhkých lesích pouze v chladnìjších oblastech a inverzních polohách. Na rozdíl od k. štítkového se vyskytuje i na území Èech. Živí se plži, které dlouhými klepítky vytahuje z ulit. 3 ŽLAZNATKA ÈTYØSKVRNNÁ Paranemastoma quadripunctatum. 4–4,6 mm.Tento druh se vyznaèuje èerným zbarvením se dvìma páry zlatých skvrn v pøední èásti tìla. Všech pìt druhù našich žlaznatek žije na stinných a vlhkých místech lesù. Výskyt ž. slovenské (P. kochi) je u nás omezen pouze na Západní Karpaty, výskyt ž. tmavé (Nemastoma triste) na chladné oblasti a inverzní polohy Èech. 4 SEKÁÈ ROHATÝ Phalangium opilio. 6–9 mm. Zástupce u nás nejpoèetnìjší (24 druhù) èeledi sekáèovitých (Phalangiidae). Jeho samci se vyznaèují rohovitým výbìžkem druhého èlánku klepítek, obì pohlaví pak mají kontrastnì bílou spodní stranu tìla. U nás je velice hojný, a to i v zemìdìlské krajinì. Je známý svou žravostí. Samice nìkdy dokonce sežerou samce svého druhu. 5 SEKÁÈ CHOBOTNIÈKA Platybunus bucephalus. 6–8 mm. Zajímavý druh, který se vyznaèuje prstovitými výbìžky na kolenou a holeních makadel a pøedevším oèima umístìnými na širokém hrbolku a pøipomínajícími oèi chobotnice. Od pøíbuzných druhù (P. pallidus a Rilaena triangularis) se liší pøedevším tmavším zbarvením. Velice hojný je v jehliènatých horských lesích. Jeho výskyt však byl zjištìn i v moravských luzích. Je schopen pomìrnì rychle bìhat. ŠTÍRCI (Pseudoscorpionida): Štírci jsou drobní pavoukovci o velikosti tìla vìtšinou kolem 2 mm. Podobnì jako u štírù jsou pro nì typická zvìtšená makadla zakonèená charakteristickými „klepety“. Na rozdíl od nich ale štírci nemají jedovou žlázu na konci zadeèku. Jedový aparát, který je u nich také vyvinut, je umístìn v prstech makadel a na povrch vyúsťuje pomocí jedových zubù na jejich koncích. Všichni štírci jsou dravci, kteøí se živý drobnými bezobratlými. Vìtšina našich druhù žije pøevážnì v pùdní hrabance, nìkteré druhy mùžeme nalézt také pod kùrou a v dutinách stromù. V souèasné dobì je na svìtì známo více jak 3200 druhù, v ÈR 36 druhù. 8 ŠTÍREK Neobisium carcinoides. Nejbìžnìjší støedoevropský štírek, hojný v pùdní hrabance. 9 ŠTÍREK OBECNÝ Chelifer cancroides. Do 4,5 mm. Známìjší než pøedešlý, velmi èasto se s ním mùžeme setkat v bytech, na pùdách domù a v úlech. 54

ROZTOÈI

Tab. 22

ROZTOÈI (Acarina): Drobní a vìtšinou nenápadní èlenovci, morfologicky znaènì rozmanití, o velikosti 0,5–10 mm; vývoj probíhá pøes šestinohou larvu a osminohou nymfu, dospìlci mají obvykle 4 páry nohou. Škùdci rostlin, cizopasníci živoèichù i èlovìka, škùdci zásob, ale také druhy užiteèné, predátoøi a druhy saprofágní podílející se na kolobìhu látek v pøírodì. U nás je známo kolem 1500 druhù. 1 KLÍŠTÌ OBECNÉ Ixodes ricinus. 1–3, po nasátí až 10 mm. Krevsající cizopasník a pøenašeè pùvodcù mnoha onemocnìní. Tøi vývojová stadia – drobná larva, nymfa a dospìlec. Všechna stadia sají krev, na èlovìku nejèastìji nymfa. Dospìlci mají na zadeèku zøetelný tmavý štítek, který u samce kryje shora celé tìlo, u samièky asi dvì tøetiny. 2 SKLADOKAZ MOUÈNÝ Acarus siro. 0,3–0,7 mm. Jeden z nejbìžnìjších skladištních a bytových druhù roztoèù. Pøední a zadní èást tìla má oddìleny rýhou a na konci zadeèku má dva páry dlouhých brv. Napadá pøedevším špatnì uskladnìné obilí, mouku a mouèné výrobky pøi vlhkosti nad 14 %. Celý vývoj trvá asi mìsíc a do roka mùže mít 8 i více generací. 3 VLNOVNÍK JAHODNÍKOVÝ Fragariocoptes setiger. 0,1–0,3 mm. Vlnovníci jsou mikroskopiètí roztoèi protáhlého tvaru tìla, pouze se dvìma páry nohou. Výluèní cizopasníci rostlin, kteøí vyvolávají vznik hálek (cecidie) nebo plsťovitých povlakù na listech (erinea). Symptomy napadení jsou èasto nápadné a druhovì specifické, zatímco vlastní vlnovníky na rostlinì najdeme teprve pøi vìtším zvìtšení mikroskopem. Vlnovník jahodníkový vyvolává èervenavé hálky na listech jahodníkù. 4 VLNOVNÍK RYBÍZOVÝ Cecidophyes ribis. 0,1–0,3 mm. Nièí a deformuje pupeny rybízu a angreštu, ze kterých se pak nevyvíjejí listy. 5 VLNOVNÍK RÉVOVÝ Colomerus vitis. 0,1–0,3 mm. Vyvolává vznik charakteristických bìlavých, mírnì našedlých nebo narùžovìlých plsťovitých skvrn a povlakù na listech révy vinné. 6 VLNOVNÍK LIPOVÝ Phytoptus tiliae. 0,1–0,3 mm. Pùvodce èervenavých hálek na svrchní stranì listù lip. 7 SAMETKA RUDÁ Trombidium holosericeum. 2–5 mm. Èervenì nebo hnìdoèervenì zbarvený roztoè sametového vzhledu; larvy cizopasí na hmyzu, dravé nymfy a dospìlci pobíhají po povrchu pùdy a vegetaci. 8 SVILUŠKA CHMELOVÁ Tetranychus urticae. 0,5 mm. Široce rozšíøený cizopasník rostlin a významný škùdce; napadá velké množství druhù bylin i døevin, má velmi rychlý vývoj (za rok 5–7 generací, ve sklenících až 17). 9 VODULE OBECNÁ Hydrachna geographica. 8 mm. Nejvìtší známá vodule v ÈR. Vodule jsou 1–8 mm velcí vodní roztoèi, èasto èervenì, žlutì a zelenì zbarvení, nìkdy s tmavou kresbou. Vývoj probíhá na vodních bezobratlých, zvláštì na larvách vodního hmyzu. Larvy se pøichycují napø. na konèetinách a jsou patrné jako kulovité útvary, nápadné obzvláštì u èervenì zbarvených druhù. Nymfy a dospìlci jsou draví, živí se drobnými bezobratlými. Vyskytují se ve všech typech vod. Žijí i v prudce tekoucích horských potocích a vodopádech, kde obývají mechy, játrovky a detrit. Vodule obecná má kulovité èervené tìlo s èlenitou èernou skvrnou na høbetní stranì. Žije ve všech typech stojatých vod. 10 KLEŠTÍK VÈELÍ Varroa destructor. 2 mm; nebezpeèný cizopasník vèel zavleèený do Evropy v 70. letech 20. století z Indie. Jeho vývoj vìtšinou probíhá na larvách trubcù, oplozená samièka (obrázek) cizopasí na povrchu tìla dospìlých vèel. Menší a nenápadný samec žije jen krátce. Bìhem roku má více generací, pøezimuje dospìlec. 56

KORÝŠI

Tab. 23

KORÝŠI (Crustacea): Na hlavì bývají dva páry tykadel. Hruï mùže splývat s hlavou v hlavohruï. Hrudní èlánky s konèetinami, zadeèek s konèetinami nebo bez nich. Konèetiny, pokud neslouží k lezení, ale napø. k plování, pøihánìní èi filtraci potravy èi k dýchání, jsou dvouvìtevné a rozeklané. Tìlo bývá kryto krunýøem z uhlièitanu vápenatého. Dýchají obvykle žábrami umístìnými nejèastìji na hrudních nožkách. Pøevážnì vodní živoèichové, nìkteøí žijí na vlhkých místech na souši. Z našeho území je známo asi 355 druhù. Druhy uvedené na této tabuli patøí do druhovì poèetné tøídy lupenonožci (Branchiopoda). ŽÁBRONOŽKY (Anostraca): Tìlo podlouhlé, bez skoøápky, poèetné lupenité hrudní nožky slouží k plování, dýchání a k filtraci potravy. Samci mají 2. pár tykadel upravený v pomocný kopulaèní orgán, samice mají na zadeèku vajeèný váèek. Na hlavì je pár složených oèí. Bìžnì žábronožky plavou høbetem dolù. Obývají periodické stojaté vody. Jejich vajíèka snášejí vymrznutí i nìkolikaleté vyschnutí. V ÈR 5 druhù. 1 ŽÁBRONOŽKA SNÌŽNÍ Eubranchipus grubii (vyobrazena ♀). 1,5–2 cm. Na druhém páru tykadel je u ♂ pilovitý, v klidu stoèený výrùstek (hlava èiní dojem mohutnosti). Náš nejbìžnìjší druh. Vyskytuje se v periodických tùních ( III.–V.) napájených snìhovou vodou nebo prùsakem pøi jarních záplavách. Polabí, j. a stø. M. 2 ŽÁBRONOŽKA LETNÍ Branchipus schaefferi. Na druhém páru tykadel je u ♂ dlouhý bièíkatý pøívìsek. Teplomilný druh, vyskytující se v letních periodických tùních (V.–IX.) napájených dešťovou vodou. Vzácnì na nìkolika místech v È. a na j. M. LISTONOŽKY (Notostraca): Tìlo je svrchu zploštìlé, kryté hlavohrudním štítem. Pomocí poèetných hrudních konèetin dýchají, lezou a neobratnì plavou. Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá. Zadeèek je bez konèetin, na konci s dvìma výraznými výrùstky (štìty). Živí se drobnými živoèichy, které sbírají na dnì, ale i detritem. Žijí v periodických stojatých vodách a jejich vajíèka stejnì jako u žábronožek snášejí nìkolikaleté vyschnutí i vymrznutí. 3 LISTONOH JARNÍ Lepidurus apus. Na konci tìla je mezi štìty šupinka. Velikost i se štìty až 9 cm. V jarních periodických tùních (IV.–VI.). Polabí, j. È., j. a stø. M. 4 LISTONOH LETNÍ Triops cancriformis. Až 10 cm. Poslední èlánek zadeèku je bez šupinky. Teplomilný druh, v letních periodických tùních (V.–IX.), vzácnì. ŠKEBLOVKY (Conchostraca): Tìlo pøes 5 mm, kryto dvouchlopòovou skoøápkou. Poèetné hrudní nožky. Žijí v periodických tùních. V ÈR vzácnì 4 druhy. 5 ŠKEBLOVKA VELKÁ Limnadia lenticularis. Skoøápka až 15 mm, sklovitì prùhledná, nahnìdlá, s 5–7 pøírùstkovými èárami. Na temeni hlavy je kyjovitý výrùstek. V letních periodických tùních (VI.–VIII.), vzácnì v j. È. 6 ŠKEBLOVKA OVÁLNÁ Cyzicus tetracerus. Skoøápka menší, do 10 mm, ménì prùhledná, s poèetnìjšími pøírùstkovými èárami. Na hlavì není kyjovitý výrùstek. Pozdnì jarní (IV.–VI.) periodické tùnì na j. M. PERLOOÈKY (Cladocera): Tìlo kryto dvouchlopòovou prùsvitnou skoøápkou. Velká tykadla 2. páru slouží ke skákavému plavání. Na hlavì je jedno složené oko. Jemnou potravu filtrují pomocí hrudních obrvených nožek. Zadeèek je bez konèetin a mùže se ze skoøápek vysunovat. U ♀ je na høbetì zárodeèná komùrka, ve které se vyvíjejí z neoplozených vajíèek mláïata nebo pøezimující oplozená vajíèka. V ÈR pøes 100 druhù ve stojatých vodách. 7 HROTNATKA OBECNÁ Daphnia pulex. ♀ 4 mm, IV.–X. Návesní rybníèky, tùòky a bøehy rybníkù. 8 RAMENATKA VELKÁ Leptodora kindtii. Až 10 mm. Dravá perlooèka s redukovanou schránkou, tìlo prùsvitné. Hrudní nožky jsou lapací. Letní plankton rybníkù a nádrží. 58

KORÝŠI

Tab. 24

LASTURNATKY (Ostracoda): Nìkolik milimetrù velké tìlo v pevné, èasto vápenité dvouchlopòové skoøápce ve tvaru oválných lasturek. Pohybují se pomocí tykadel a hrudních nožek, které mohou ze skoøápky vysunovat. Na rozdíl od perlooèek nebo škeblovek není jejich pohyb trhavý, ale plynulý. V ÈR pøes 70 druhù v ve stojatých i tekoucích vodách. 1 LASTURNATKA VELKÁ Cypris pubera. 2,5 mm. Vyskytuje se (IV.–V.) v mìlkých tùních a pøi okraji rybníkù. KLANONOŽCI (Copepoda): Tìlo kyjovité nebo válcovité, 1–2 mm dlouhé. Pohybují se poskoky pomocí rozeklaných veslovitých hrudních nožek. Velká tykadla 1. páru se pøitom pasivnì sklápìjí a slouží spíše ke vznášení. Na pøídi tìla je jednoduché oèko. Zadeèek je bez konèetin a ukonèen párem èlenitých pøívìskù. Na zadeèku ♀ jsou 1–2 vajeèné váèky. Spolu s perlooèkami nejbìžnìjší souèást planktonu stojatých vod. V ÈR pøes 80 druhù. 2 BUCHANKA OBECNÁ Cyclops strenuus. 1,1–1,3 mm. U ♀ jsou po stranách zadeèku 2 podlouhlé vajeèné váèky. Nejbìžnìjší druh našich klanonožcù, v rùzných typech stojatých vod, nejèastìji na jaøe. 3 VZNÁŠIVKA OBECNÁ Eudiaptomus vulgaris. 1,5–2,5 mm. První pár tykadel je nápadnì dlouhý, slouží k pasivnímu vznášení ve vodì. ♀ nosí na zadeèku kulatý vajeèný váèek. V rùzných typech stojatých vod, nejèastìji v létì. KAPØIVCI (Branchiura): Tìlo je kryté oválným a prùsvitným høbetním štítem. Na hlavì jsou kromì oèí výrazné pøísavky a savý rypec. Na zadeèku jsou 4 páry plovacích nožek, na jeho konci lístkovitá a vykrojená ploutvièka. Žijí na kùži ryb, kterým sají krev. Pøi vyhledávání nových hostitelù hbitì plavou. V ÈR 3 druhy. 4 KAPØIVEC OBECNÝ Argulus foliaceus. Až 8,5 mm. Bìžný parazit našich ryb. Následující skupiny korýšù patøí do tøídy rakovci (Malacostraca). STEJNONOŽCI (Isopoda): Tìlo je vìtšinou shora zploštìlé. Na hlavì jsou 1–2 páry tykadel. Tìlní èlánky jsou kryté støíškovitými štítky. Na hrudi jsou kráèivé a nerozeklané konèetiny, které mají jednotnou stavbu. Zadeèkové èlánky mohou splývat, jejich konèetiny jsou vìtšinou ploché a slouží k dýchání. ♀ nosí vajíèka na spodní stranì hrudi. V ÈR 50 druhù. 5 BERUŠKA VODNÍ Asellus aquaticus. 8–12 mm. Dva páry tykadel, zadeèkové èlánky splývají. Dýchá pomocí lístkovitých žaberních nožek na zadeèku. Velmi bìžný korýš stojatých vod a klidných úsekù øek. Živí se rostlinným materiálem, zvláštì tlejícím opadaným listím, které vyžírá až na žilnatinu. 6 STÍNKA ZEDNÍ Oniscus asellus. Až 18 mm. Suchozemský korýš, který má stejnì jako další dva druhy dobøe vyvinutý jen 1 pár tykadel a zadeèkové èlánky nesrostlé. Šedohnìdé tìlo je na bocích bìlavé, na høbetních štítcích jsou dvì øady bílých skvrn. Dýchá pomocí žaberních nožek na zadeèku, které udržuje vlhké. Žije na vlhkých místech, pod kameny, spadlými kmeny a v opadaném listí, také ve sklepích, na rumištích a v kompostech. 7 STÍNKA OBECNÁ Porcellio scaber. Až 18 mm. Zbarvení tìla velmi promìnlivé – šedé až èerné, šedobíle mramorované až rezavì hnìdé. Na dvou párech lupenitých zadeèkových nožek má systém vchlípených trubièek (vzdušnicové plíce), kterými pøijímá kyslík. Tyto útvary prosvítají jako svìtlá políèka a jsou vidìt pouhým okem. Výskyt jako u pøedešlého druhu, je ale též synantropní. 8 SVINKA OBECNÁ Armadillidium vulgare (a – shora, b, c – svinutá zepøedu a z boku). 10–17 mm. Tìlo výraznì klenuté, na profilu až polokruhovité. Dýchá také vzdušnicovými plícemi. V pøípadì ohrožení se svinuje do kulièky. Vápnomilná. Listnaté lesy, pod kameny a v opadu listnatých døevin, i na sušších místech než ostatní suchozemští stejnonožci. 60

KORÝŠI

Tab. 25

RÙZNONOŽCI (Amphipoda): Tìlo ze stran zploštìlé. Na hrudi jsou èelistní a kráèivé nožky, na zadeèku plovací a skákací nožky. Vajíèka a mláïata se vyvíjejí v plodovém váèku na spodní stranì hrudi samice. Živí se nejèastìji opadaným rozkládajícím se listím, ale i detritem èi drobnými živoèichy. V ÈR asi 8 druhù. 1 BLEŠIVEC POTOÈNÍ Gammarus fossarum. 12–14 mm. Bìžný v èistých, chladných a menších tocích, zvláštì na místech s opadaným tlejícím listím. 2 BLEŠIVEC HØEBENATÝ Gammarus roeselii (vyobrazen zadeèek). Až 20 mm. Poslední èlánek hrudi a 1.–3. èlánek zadeèku jsou na høbetì protaženy v osten. Tekoucí i stojaté vody s. È., j. a sz. M., je odolnìjší vùèi zneèištìní než pøedešlý druh. 3 BLEŠIVEC JEŽATÝ Dikerogammarus villosus (vyobrazen zadeèek). 8–20 mm. Na høbetní stranì 4. a 5. zadeèkového èlánku je hrbolek s osténky. Pùvodnì dunajský druh, rozšíøil se prùplavy pøes Mohan, Rýn a do Labe, kde je bìžný od Høenska do Dìèína. 4 BLEŠIVEC STUDNIÈNÍ Niphargus aquilex. 12–20 mm. Slepý a bílý. Poslední pár zadeèkových nožek je velmi dlouhý. V klidu nebo po usmrcení èasto zaujímá tvar protaženého „S“. Žije v podzemních vodách stø. È., na povrch vystupuje do studánek, pramenù a studní. Na M. podobný N. tatrensis. DESETINOŽCI (Decapoda): Hlava srùstá s hrudí v hlavohruï, krytou krunýøem. Pìt párù výrazných kráèivých konèetin, první 3 páry u rakù ukonèeny klepety. Na zadeèku je u rakù 5 párù drobných konèetin. První dva páry z nich slouží u ♂ jako kopulaèní orgány, na 2.–5. páru zadeèkových nožek pøenáší ♀ nalepená vajíèka. Poslední pár vytváøí u rakù spoleènì s posledním lupenitým tìlním èlánkem vìjíøovité (ploutvièkovité) zakonèení tìla. U krabù je zadeèek zakrnìlý, podložený pod bøišní stranu hlavohrudi. 5 RAK ØÍÈNÍ Astacus astacus. 15 cm i více. Klepeta 1. páru robustní, s ostøím zubatì vykrojeným. Pøíï tìla vybíhá v ostrý hrot (rostrum). Na hlavohrudním štítu za oèima 2 páry podlouhlých, za sebou ležících vyvýšenin. Pùvodnì populace byly zdecimovány „raèím morem“ (plísní Aphanomyces astaci), zavleèenou ze Severní Ameriky, i vlivem zneèištìní. Dnes ostrùvkovitì v èistých a chladných stojatých vodách (vìtší tùnì, zatopené lomy). 6 RAK BAHENNÍ Pontastacus leptodactylus (a – pøíï, b – klepeto). 15 cm i více. Klepeta jsou dlouhá a štíhlá, ostøí není zubaté. Tvar rostra a vyvýšenin na hlavohrudi jako u pøedešlého druhu. Je teplomilnìjší a odolnìjší vùèi zneèištìní, raèímu moru podléhá. Koncem 19. století dovezen z vých. Evropy, u nás ostrùvkovitì na více místech, i v rybnících. 7 RAK KAMENÁÈ Austropotamobius torrentium. Do 10 cm. Klepeta podobná jako u raka øíèního. Rostrum tupìjší, na hlavohrudi jen 1 pár vyvýšenin. Není odolný vùèi raèímu moru, nesnáší zneèištìní. V chladných tekoucích vodách. Velmi vzácnì ve stø. È. a v podhùøí Krkonoš. 8 RAK SIGNÁLNÍ Pacifastacus leniusculus (a, b – klepeto shora a zespodu). Nad 15 cm. V místì kloubu klepet je výrazná bílá skvrna, spodní strana klepet je èervená. Dovezen ze Sev. Ameriky. Vùèi raèímu moru je odolný, ale pøenáší ho. Na nìkolika místech u Velkého Meziøíèí i jinde. 9 RAK PRUHOVANÝ Orconectes limosus (a – klepeto zespodu, b – shora). Do 10 cm. Na zadeèkových èláncích pøíèné hnìdé pruhy. Odolný vùèi zneèištìní a raèímu moru, který pøenáší. Na více místech zvláštì v Labi, Vltavì a pøítocích. 10 KRAB ØÍÈNÍ Eriocheir sinensis. Délka hlavohrudi až 8 cm. Klepeta zvláštì u ♂ hustì porostlá jemnými dlouhými chloupky. Poèátkem 20. stol. zavleèen z Èíny do Nìmecka. Rozmnožuje se v brakické vodì v ústí øek. Mladí jedinci putují do vnitrozemí, za 4–5 let se vracejí do moøe. V 1. polovinì 20. stol. u nás v Labi bìžný, nyní u nás na dolním toku Labe. 62

MNOHONOZÍ

Tab. 26

MNOHONOZÍ (Myriapoda): Charakteristickým znakem vìtšiny druhù je protáhlé tìlo s velkým poètem èlánkù. Konèetiny jsou pøítomny na všech nebo vìtšinì èlánkù. MNOHONOŽKY (Diplopoda): Malí až støednì velcí bezobratlí, hlava s tykadly, trup tvoøený vìtším poètem èlánkù, z nich vìtšina nese dva páry nohou. Jednoduchá oèka uspoøádána po stranách hlavy nebo chybí. Bìhem vývoje dorùstají tìlní èlánky a konèetiny. Nìkteré druhy se stáèejí do kulièky nebo do spirály. Žijí na povrchu a ve svrchních pùdních vrstvách, živí se pøevážnì odumøelým rostlinným materiálem (opad, trouchnivé døevo, houbová vlákna apod.). V ÈR 75 druhù. 1 CHLUPULE PODKORNÍ Polyxenus lagurus. Tìlo 2–3 mm dlouhé, kryté øadami a skupinami chloupkù. Žije ve štìrbinách a pod odchlipující se kùrou stromù, v lišejnících, mechu, opadu. Živí se drobnými buòkami øas. Evropský druh. 2 SVINULE ŠESTIPÁSÁ Glomeris hexasticha. Tìlo oválné, na prùøezu polokruhovité, 6–15 mm, se schopností stáèení do kulièky. Tmavohnìdé høbetní štítky s 3 + 3 promìnlivými øadami žlutobílých až èervených skvrn. Lokálnì hojná v lesních i luèních pùdách. 3 CHOBOTULE ORANŽOVÁ Polyzonium germanicum. Oranžové tìlo èervovitého vzhledu, 5–17 mm. Malá hlava s krátkými tykadly a èernì pigmentovanými oèky. Ve vlhkém lesním humusu se živí jemným detritem. 4 MNOHONOŽKA DVOUPÁSÁ Ommatoiulus sabulosus. Válcovité tmavohnìdé tìlo se dvìma podélnými okrovými pruhy na høbetì. Samice až 45 mm, samci menší. Dospìlci až s 55 tìlními èlánky a 101 párem nohou! Bìžná i na èlovìkem pozmìnìných stanovištích. 5 MNOHONOŽKA SLEPÁ Blaniulus guttulatus. Válcovité bílé tìlo s èervenými skvrnami po stranách vìtšiny tìlních èlánkù (prosvítají tzv. odpudivé žlázy). Tìlo do 16 mm, prùmìr 0,5 mm. Slepý zástupce z øádu Julida žije pod kameny a v hlubších pùdách, èastý v zahradách a sklenících, pøi pøemnožení mùže škodit. 6 PLOCHULE KØEHKÁ Polydesmus complantus. Až 23 mm. Okrové až svìtle hnìdé tìlo v dospìlosti s 20 èlánky s køidélkovitì rozšíøenými høbetními okraji. Žije v opadu. Plochule jsou slepé. STONOŽKY (Chilopoda): Tìlo zploštìlé, protáhlé; zbarvení žluté, okrové, hnìdé. Hlava opatøená tykadly a tzv. kusadlovými nožkami na bøišní stranì. Tìlní èlánky s jedním párem nohou, poslední pár (vleèné nohy) zpravidla odlišný, vìtší, nìkdy s nápadnými strukturami. Jsou dravé, živí se ostatními drobnými pùdními bezobratlými. V ÈR 73 druhù. 7 STRAŠNÍK DALMATSKÝ Scutigera coleoptrata. Pohyblivý nápadný druh. 15–30 mm. Oèi tvoøené z velkého poètu drobných oèek typu složeného oka hmyzu. Velmi dlouhá tykadla i 15 párù nohou. Tìlo pouze se 7 oválnými høbetními štítky. Žije volnì v nejteplejších polohách jižní Moravy, synantropnì v domech apod. Mediteránní druh. 8 STONOŽKA ŠKVOROVÁ Lithobius forficatus. Jedna z našich nejvìtších stonožek, 18–30 mm, kaštanovì hnìdá. Hlava po stranách se skupinami oèek. 15 tìlních èlánkù s høbetními štítky nestejné šíøky (øád rùznoèlenky Lithobiomorpha), 9., 11. a 13. s protaženými zadními rohy. Evropský druh hojný v pøírodì, ale i v zahradách, sklepích apod. 9 ZEMIVKA DLOUHOROHÁ Geophilus flavus. Až 45 mm. Bez oèek, s velkým poètem tìlních èlánkù (47–57). Kaštanovì hnìdá hlava s tykadly, tìlo žluté. Evropský druh hojný pod kameny a v hlubších vrstvách pùdy, živí se larvami hmyzu a drobnými žížalami. 10 STONOHA FRANCOUZSKÁ Cryptops parisi. Až 30 mm, rezavì èervená až hnìdá, 21 èlánkù s høbetními štítky stejné šíøky (øád stejnoèlenky, Scolopendromorpha). Hlava bez oèí, vleèné nohy ozdobené trny a zuby. Evropský druh žijící pøevážnì v lesním opadu. 64

MNOHONOZÍ A BEZKØÍDLÍ ŠESTINOZÍ

Tab. 27

DROBNUŠKY (Pauropoda): Velmi malí vìtšinou bìlavì zbarvení stonožkovci s délkou tìla kolem 1 mm.Hlava nese vidliènatì vìtvená tykadla a 11èlánkový trup 9–10 párù nožek. V ÈR 26 druhù. 1 DROBNUŠKA Pauropus sp. Tìlo protáhlé, bìlavì zbarvené. Dvojitì vìtvená tykadla a další morfologické znaky rozlišitelné pomocí dobré lupy nebo pod mikroskopem. Žije v humusových vrstvách pùd. STONOŽENKY (Symphyla): Bìlavì zbarvení stonožkovci protáhlého tìla. Až 10 mm. Na hlavì jsou nápadná dlouhá tykadla. Tìlo je v dospìlosti až 12èlánkové, každý èlánek je opatøen párem krátkých nožek, na konci tìla pár silnìjších štìtù. V ÈR 11 druhù. 2 STONOŽENKA BÍLÁ Scutigerella immaculata. Tìlo bílé, pozvolna se zužující k pøednímu a zadnímu konci. Poslední høbetní štítek s hlubokou dutinkou. Výskyt v humusových vrstvách lesních, ale i luèních pùd, pod kameny apod. ŠESTINOZÍ (Hexapoda): Tìlo je èlenìno na hlavu, hruï a zadeèek. Kráèivé konèetiny (3 páry) jsou pouze na hrudi. CHVOSTOSKOCI (Collembola): Vìtšinou velmi drobní bezobratlí, málo sklerotizované tìlo max. 10 mm dlouhé, mùže být pigmentované, kryté chloupky, šupinkami. Ústní ústrojí vnoøené do hlavy, na hlavì jsou krátká tykadla, oèka èasto chybí. Pro chvostoskoky je velmi charakteristické vymršťovací (skákací) zaøízení, umístìné na spodní stranì zadeèku. Chvostoskoci jsou vìtšinou detritofágní, nìkteøí fytofágní. Žijí témìø všude ve vlhkém prostøedí. Jsou jednou z nejvýznamnìjších složek pùdní fauny. V ÈR pøes 400 druhù. 3 LARVÌNKA OBROVSKÁ Tetrodontophora bielanensis. Vùbec nejvìtší zástupce chvostoskokù na svìtì s tìlem dlouhým až 10 mm. Jemnì zrnité, temnì modøe zbarvené tìlo. Obývá svrchní vrstvy pùdy a opad v lesích støední, východní a jižní Evropy. Za vlhkého poèasí hojnì vylézá na kameny, kmeny stromù apod. 4 MÁKOVKA VODNÍ Podura aquatica. 1,1 mm. Modroèerný druh zdržující se na hladinì pøi bøezích stojatých a mírnì tekoucích vod. 5 KULATKA MÌNIVÁ Dicyrtoma fusca. 2 mm. Žlutošedì až tmavì fialovì zbarvená srostloèlenka se svìtlejším vrcholem hlavy. Žije na povrchu pùdy, v opadu, trouchnivém døevì, houbách na vlhkých loukách a v lesích. 6 HUÒATKA Orchesella cincta. Pestøe zbarvený chvostoskok s protáhlým tìlem až 5 mm dlouhým. Žije na povrchu pùdy a v listovém opadu. Velmi hbitì skáèe. HMYZENKY (Protura): Drobní (0,5–2,5 mm) nepigmentovaní èlenovci bez oèí a tykadel, se 3 páry noh. Žijí v pùdì, opadu, mechu apod. Živí se sáním na hyfách hub. Pro jejich urèování je nezbytné zhotovování mikroskopických preparátù. V ÈR 32 druhù. 7 HMYZENKA Eosentomon sp. Tìlo 1–2 mm dlouhé. Obyvatel svrchních vlhkých humusových vrstev lesních i luèních pùd. VIDLIÈNATKY (Diplura): Málo pigmentovaní, bíle nebo žlutì zbarvení èlenovci protáhlého tvaru tìla. Délka do 10 mm. Hlava nese dlouhá mnohoèlánková tykadla, oèi chybí. Hruï s tøemi páry noh, zadeèek na konci opatøen párem dlouhých èlánkovaných pøívìskù (štìtinatky – Campodeina) nebo klíšťkovitými žlutì zbarvenými útvary (škvorovky – Japygina). V ÈR 10 druhù. 8 ŠTÌTINATKA Campodea sp. Bìlavì zbarvená až 10 mm dlouhá vidliènatka. Žije pod kameny a ve svrchních vrstvách vìtšinou lesních pùd. Dopøedu smìøující tykadla a dozadu smìøující pár pøívìskù dobøe charakterizují tyto drobné pùdní èlenovce. 66