Čeho jsme se jako malé děti báli

Čeho jsme se jako malé děti báli Školní Čuprstar Jak dlouhé jsou chodby ve škole Projektový den Evropský víceboj Jak se připravujeme na vánoční jarmark Neuvěřitelné příběhy našich žáků Malujeme se? 1

Milí čtenáři, už na první pohled je letošní první číslo Chaosu trochu jiné. Změnili jsme podobu titulní strany (novou vytvořili kluci z 9. tříd, kteří chodí do žurnalistiky) a také písmo je jiné. Doufáme, že se Vám teď časopis bude číst příjemněji. Co se týče obsahu, asi největší změna je, že jsme vypustili zprávy se školy. Je to proto, že máme nové webové stránky, kde si novinky najdete hned na té první, takže opakovat je v časopise nám přišlo zbytečné. Přesto uvádíme alespoň ve zkratce, co se ve škole v poslední době událo. Jinak náš časopis, alespoň doufáme, zůstává tím starým dobrým Chaosem. Přejeme Vám pohodové čtení. Redakce

KRÁTCE: CO SE DĚJE VE ŠKOLE Sběrová soutěž I letos se účastníme sběrové soutěže „Papírová škola“, vyhlášené společnostmi OZO Ostrava a A.S.A. Tentokrát mezi sebou soutěží celé školy, nejlepší mohou získat až deset tisíc korun. TV Bělák Vysílá TV Bělák. V listopadu jsme mohli zhlédnout například reportáž o projektovém dni nebo rozhovor s paní ředitelkou. Televize vysílá také reklamy na akce školy, třeba na sběrovou soutěž nebo lyžák. Mantinely na florbal Škola má nové mantinely na florbal, které pozvedly úroveň této hry v naší škole. Používají většinou v kroužku florbalu. Školní parlament Třikrát se sešel školní parlament. O čem se mluvilo? Například o propagaci školních akcí, chování žáků nebo školní televizi. Členové parlamentu dostanou nově oficiální průkazku. Projekty V prvních měsících školního roku jsme prožili několik projektů. Vybíráme: projekt Evropský víceboj, v němž skupiny složené z žáků různých ročníků plnily úkoly s tématem zemí Evropské unie, páťáci četli prvňákům, navštívili jsme seniory v domově důchodců.

2

Soutěže a olympiády Naši žáci se účastnili různých soutěží a olympiád z jednotlivých předmětů. Byl to například Přírodovědný klokan věnovaný přírodovědným oborům, dějepisná olympiáda, olympiáda z českého jazyka, fotografická soutěž, výtvarné soutěže a mnohé další. Čuprstar Holky ze 7.A uspořádaly pro své kamarády z prvního stupně pěveckou soutěž inspirovanou televizní Superstar. Začalo se dvěma castingy, následovat budou semifinálová kola. Vystoupení zpěváků, kteří se do nich dostali, může vysílat TV Bělák a žáci pak mohou hlasovat pro jednotlivé soutěžící.

Besedy s policisty, školení první pomoci Všechny třídy navštívili strážníci městské policie. S žáky si povídali, podle věku dětí, o dopravních předpisech, občanských průkazech i o tak závažných problémech, jako jsou drogy. Deváté třídy prošly školením první pomoci. Přednášeli a zákroky prakticky demonstrovali členové Červeného kříže. Výstavy, divadelní představení Kultura žákům na podzim rozhodně nechyběla. Například páťáci byli hned zkraje školního roku na interaktivní výstavě o zvířatech, žáci 6. až 9. tříd zhlédli operetu Tři mušketýři a pohádku Čarodějnice v Divadle Jiřího Myrona, školní žurnalisté se zúčastnili tiskových konferencí v SVČ Ostrčilova a mohli bychom jmenovat další akce.

Výlety Na výlety se jezdí většinou na konci školního roku, ale i na jeho začátku si mohli žáci několika tříd užít pobyt se svými kamarády a učiteli mimo školu. Všechny šestky byly na adaptačním pobytu, na výlet jely třídy 8.C a 7.A, 5.C vyjela se svým třídním i v sobotu. Sportovní soutěže Naši žáci se účastnili řady sportovních soutěží, v mnohých se umístili na předních příčkách. Jmenujme první místo Marie Mayerové v Ostravském běžeckém poháru, velmi dobrá umístění na mezinárodní Hornické desítce ve Frýdku – Místku nebo celkové třetí místo mezi školami v orientačním běhu na ZŠ Lukášové. Za všechno pak mluví titulek článku o atletické přípravce publikovaný na našich stránkách: Atletická přípravka získala ve dvou závodech 13 medailí!

Jestli se chcete dovědět víc, jděte na www.zsdvorskeho.eu. Redakce

3

ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE Vánoční jarmark: pro nás shon i pohoda Vánoce se blíží a s nimi taky školní vánoční jarmark. Co na něm budou jednotlivé třídy nabízet, by asi mělo zatím zůstat tajemstvím, my jsme se přesto zeptali: Co chystáte na vánoční jarmark a co si pod názvem jarmark představíte? Paní učitelka Tomášová Doma vyrábíme svícny a klasické vánoční ozdoby. Klaudie Nohavicová, 4.C Vyrábíme zvonečky z hlíny s paní Kotalovou. Paní kuchařky Pod pojmem vánoční jarmark si představíme vánoční atmosféru a spoustu výrobků udělaných dětmi. Markéta Tesařová, 5.B Vyrábím vánoční svícny a zdobené květináče, se kterými mi pomáhá mamka. Paní učitelka Bačovicová Intenzivně přemýšlím nad výrobou. Jako vánoční jarmark si představím hodně práce, shon, hodně lidí a Vánoce za dveřmi. Aneta Tichá, 6.B Háčkuji a pletu jídelní soupravu. Pan učitel Ošmera Pojem vánoční jarmark je pro mě prodej ručně dělaných výrobků. Žádný výrobek zatím nevyrábím, ale možná pro vás přichystám překvapení.(smích) Kristýna Holcmanová a Michaela Kurková, obě 7.B

Školní Čuprstar Kdo by neznal superstár! Školní akce ČUPRSTAR se televizní soutěží inspiruje a je pro všechny malé talenty.

4

Dne 13. října se v hudebně odehrál první casting Čuprstár a porotu čekalo opravdu těžké rozhodování, koho nechat postoupit a koho ne. Zúčastnilo se více než padesát dětí z prvního stupně. Bylo vidět, že někteří se opravdu moc snažili a chtěli postoupit. Někteří si s sebou vzali hudební doprovod na CD, některým porota pomohla se stydlivostí. Za dveřmi hudebny pak byl slyšet pláč nebo radost z postupu.Nejvíce nás zaujal Tomáš Káňa s písní Já jsem gay. Přinesl si s sebou hudební doprovod a jeho oblečení vypovídalo o tom, co zpíval. Porota byla velmi překvapena a bylo vidět, že nejen jeho herecké schopnosti jsou úchvatné, ale má také pěkný hlas. Dále byl skvělý Michal Raška, který přišel s velmi rozcuchanými vlasy, řasenkou a makeupem. Zazpíval Strach od Lucie Vondráčkové a samozřejmě také prokázal velký herecký talent. Postoupila většina dětí, ale někteří bohužel ne a porota je musela s těžkým srdcem vyzvat ke zkoušce jiné pěvecké soutěže.Všichni zpívali pěkně, ale někteří moc rychle nebo moc potichu. Přítomni byli také někteří učitelé jako paní zástupkyně pro 1. stupeň Krejčí, paní učitelka Ritzová, Šnapková a učitelé Ošmera a Goj týmem, který natáčel a fotil celou tuto událost. Lucie Zdráhalová a Lucie Hrubá, obě 8.B

Už to syčí! aneb Pečení langošů ve škole V hodině žurnalistiky jsme se šly podívat do kuchyňky, kde naše kamarádky z 9. C a B pekly langoše. Svěřily nám svůj recept: Potřeby: 2 kyšky, jedna polohrubá mouka, sýr, sůl, olej Holky si rozdělily práci a začaly tím, že všechny potřeby smíchaly dohromady a pořádně je promíchaly. Mezitím jedna z nich nastrouhala sýr a ostatní rozehřály pánev s olejem. Kája řekla: „Olej je už rozehřátý.“ Silva přiběhla a začala mokrýma rukama natahovat těsto a položila jej opatrně na pánev. „Ježíš, to ale prská!“ zasmála se Petra. Teď jen čekají, až se jim první langoš dosmaží a budou si ho moct dochutit a pak sníst svůj první výtvor. „Už stoupá,“ říká Kája a pozoruje smažící se langoš. „Už to syčí, kdy to otočíme?“ probírají mezi sebou holky. „Petro! Drž tu pánev pořádně doprčic!“ křičí rozčílená Silva na Petru. První langoš je hotov. „Jupíí!“ radují se holky. „Já chci taky zkusit,“ řekla Terka a bez váhání si vzala svůj první kousek. ,,Hmmm…výborné.“ Mají radost, že se jim první langoš povedl. A hned začaly smažit druhý. „Druhý je na světě a je úplně mega! Tak toho si dáme napůl!“ smála se Kája s Rentou. Holky smažily dál, až dosmažily všechny langoše. „Jede, jede?“ zeptala se paní učitelka s úsměvem na tváři. „Dobré to je!“ chválí si to Petra a ostatní holky. Nám to taky samozřejmě chutnalo a budeme se těšit, až holky budou znova vařit. Nikola Korytářová a Aneta Zbořilová, obě 9.C

5

Zajímavosti o škole Jak dlouhé jsou chodby na druhém stupni? Možná vás bude zajímat, kolik musíme ujít, když chceme projít celou budovu školy. Dělal jsem průzkum kolik stovek metrů či kilometrů chodeb je na druhém stupni. Měřil jsem chodbu po chodbě padesátimetrovým pásmem každé úterý v žurnalistice pana učitele Goje. A došel jsem k výsledku: 383 metrů. Zdá se vám to číslo nějaké divné? Tak si to zkuste přeměřit sami! Jakub Salawa, 8.B

Kolik má naše škola dveří a schodů? V hodině žurnalistiky jsme počítaly, kolik je v naší škole dveří a schodů. Začaly jsme počítat dveře na druhém stupni, ale naštěstí jsme potkaly pana školníka a ten nám pomohl (protože má klíče od všech dveří na prvním i na druhém stupni). Řekl nám přesný počet. Potom už jenom zbývalo spočítat všechny schody. A nebylo jich málo. Chodily jsme pořád sem a tam, nahoru a dolů, ale nakonec jsme došly k nějakému číslu. Na prvním stupni je celkem 380 dveří, na druhém stupni je 630 dveří. Šatny mají celkem 144 dveří a výtah má 10 dveří. Dveří je tedy celkem 1 164. Zdá se vám to nějak moc? Abyste to neměli tak jednoduché, tak si tohle číslo vydělte dvěma. Pak dostanete skutečný počet dveří v naší škole. Schodů je jenom 1 104: 2=??? Nikol Skórová a Tereza Klimentová, obě 8.C.

Kolik je druhém stupni světel? Jednu hodinu žurnalistiky jsme dostali nápad spočítat všechna světla na celém druhém stupni. Dalo nám to sice hodně práce a zabralo hodně času, ale rozhodně jsme se nenudili. Než jsme se pustili do počítání, tak jsme tipovali, kolik světel na druhém stupni může být. Zkuste si taky tipnout! Postupovali jsme tímto způsobem: prvně jsme si spočítali každou třídu zvlášť, dále chodby, WC a kabinety v třetím poschodí. Dále jsme pokračovali úplně stejným způsobem jako na třetím patře. Také jsme spočítali šatny, chodby, boční schodiště, tělocvičny a vše ostatní. Číslo, které nám vyšlo, nás velice udivilo. Ani jsme netušili, kolik světel se zde nachází. Jestli chcete vědět kolik, musíte si otočit tuhle stránku naruby.

Silvie Václavíková, Nikola Přečková, obě 9.B

6

Školní výlet 8.C: 5 dní, 3 túry, 8 marodů Dne 21. září se učitel Jan Goj vydal vstříc se svou třídou 8.C na TJ Sokol Ostravice. Brzy ráno se celá skupina sešla u školy, kde je čekala cesta na nádraží. Cestou je čekala neúprosná nuda ve vlaku a čekání při přestupech z důvodu výluky. Všichni žáci už umírali nudou, když v tom byla nuda přerušena. Dorazili jsme. Poté co žáci dorazili ke svým chatkám, následovalo ubytování smečky. Po absolutním vybalení následuje odměna jménem oběd a večeře. Den druhý Co je vždy ráno? Správně! Snídaně. Poté jsme obdrželi balíčky s potravou a čekal nás výšlap na smrček. Oběd se nekonal takže už jenom chutná večeře. Den třetí Opět to samé co první den. Snídaně, balíček a další výšlap. Tentokrát však ne na Smrček, ale na daleko větší výzvu. Na Lysou horu. Oběd samozřejmě nebyl, takže zase jenom večeře. Den čtvrtý Hádejte co? Ano, opět známá věc. Tentokrát bez balíčku, žádný výšlap se nekonal. Namísto toho byly během téměř celého dne sportovní hry. Někteří v chatkách marodili, proto se nezúčastnili. Hrál se fotbal, volejbal a na konci zábavné stavění z kostek. Zkuste ve skupině postavit věž se zavázanýma očima. Večer už čekala obdoba hry Aktivity a pak šli všichni vykonat určitou věc. Spánek. Den pátý Už nás nic nečekalo, snad jen úklid chatek a pokojů. K snídani jsme měli obložený talíř a čajík. Celá četa se vydala směrem k provizorní autobusové zastávce z důvodu výluky. Pro marody si přijeli rodiče. Z nádraží se jelo do Ostravy a pak konečně domů. Závěr:5 dní 3 túry spousta zábavy asi 8 marodů (včetně obou autorů) Ale hlavně, že jsme se bavili! Jakub Šponiar a Patrik Chlebovčík, oba 8.C

7

Výlet 7.A – lanové centrum, Lysá, bazén diskotéka V úterý ráno jsme měli sraz před Hruškou v altánku. Všichni měli na zádech nějaké velké batohy a já určitě taky. Jeli jsme dlouho, s přestupováním. Dojeli jsme všichni v pořádku do chaty jménem Skalka. Dostali jsme pokoje a začali si vybalovat. Potom jsme měli oběd, odpolední klid a taky lanové centrum, kam jsme všichni s radostí přišli. Strašně jsem se bála, ale zvládla jsem to. Druhý den ráno jsme šli šlapat Lysou horu. Nechtělo se mi, protože moc svítilo sluníčko a bolelo mě cele tělo. Nakonec jsme tam všichni vyšlapali a dali si dobrou horkou polévku. Po určité době jsme šli dolů z Lysé hory, abychom stihli bazén na hotelu Sepetná. Byl tam moc pěkný bazén a taky hodně srandy. Po jedné hodině v bazénu jsme se šli převlíkat a pomalu jsme šli zpátky do penzionu Skalka. Večer kdo chtěl, tak mohl jít na malou diskotéku nebo jsme se šli dívat na TV. Druhy den ráno jsme se všichni pomalu balili a jeli domů. Tohle je konec našeho výletu na penzionu Skalka. Michaela Budová, 7.A

Víme, jak to s námi mají učitelé těžké (pobyt na Ostravici nám to ukázal) Týden od 14. do 18. září jsme trávily s třeťáky na Ostravici v horském hotelu Liptov. Chodíme už do osmé třídy, a tak jsme s nimi byly jsme jako doprovod a dostaly jsme titul slečny instruktorky. Paním učitelkám Dalecké a Dybalové jsme pomáhaly s hlídáním dětí během odpoledního klidu, hodnotily jsme úklid pokojů a vymýšlely hry. Během pobytu jsme byli jsme na několika výletech. Zjistily jsme, že jsme na tom kondičně hůř než ti malí prcci. Kopec k hotelu pro nás byl horší, než výšlap na Lysou. Na ní jsme naštěstí nebyli, ale byli jsme pod ní v malé dřevěnce, která měla název U Zbuja. Také jsme se byli podívat na Vodní nádrž Šance, odkud byl krásný výhled. Navštívili jsme taky samotné město Ostravici, kam jsme se dopravili vláčkem. Dětem se to moc líbilo, poté si mohly koupit nějaký dáreček. Největší úspěch měl bazén, tam jsme se všichni vyblbli nejvíc. Poslední den před odjezdem byl karneval. Měly jsme za úkol vymyslet hry a také udělat šerpy. To pro nás byl veliký problém. Ale sám karneval byl nejlepší. Na programu byly různé hry a nakonec jsme děti učily tančit makarenu. Na závěr jsme vybraly missku a missáka. Poslední den jsme se balili, pak byl na řadě oběd a rozdávání cen. Po obědě jsme čekali na autobus a následovalo rozloučení a společné foto. I když jsme se těšili domů, bylo nám jasné, že se nám bude moc stýskat. A taky stýskalo. Za to všechno vděčíme paní učitelce Dybalové a Dalecké. Samozřejmě nesmíme zapomenout na paní vychovatelku Irenku, která nám vždy zvedla náladu! Moc vám děkujeme! Mirka Kuncová a Bára Kohutová, obě 8.B

8

Příloha PROJEKTOVÝ DEN EVROPSKÝ VÍCEBOJ Co je projektový den? Tento projekt byl podobný jako svět v číslech, jen se jedná o Evropu a její země. Bylo 14 stanovišť a na každém stanovišti byla jiná aktivita týkající se Evropy. Někde se přiřazovaly k obrázkům názvy, jinde si zase žáci zapamatovávali věci a potom je zařazovali do různých evropských zemí. Projektový den je o tom, že se seznámíme s novými lidmi ze školy, naučíme se spolupráci a lepší komunikaci. Naučíme se něco nového pomocí zábavných aktivit. A poměříme své vědomosti s ostatními skupinkami. Nejlepší byla skupinka kapitána Filipa Kudělky z 8.A Lucie Zdráhalová, 8.B

Jak vypadala jednotlivá stanoviště Poznáte umělecká díla Evropy? Na stanovišti Evropské umění skupinka dostala sedm obrázků, které obsahovaly výtvarná díla, malíře a stavby. Úkol byl jasný, přiřadit k obrázkům jméno a původ. Druhým úkolem bylo složit pohlednici a určit, co je na ní. „Žáci byli šikovní, myslím, že je tato aktivita bavila. Také mně se to líbilo, stejně jako celý projekt,“ řekla paní učitelka Bezručová, která stanoviště vedla.

Zapamatujte si Na minutu se odkryl ubrus a pod ním se ukrývaly předměty, které si skupiny musely zapamatovat. Každý pečlivě studoval předměty, aby skupina získala co nejvíce bodů. Po minutě se ubrus zakryl a skupina napsala na papír, co si pamatuje. Patronkami stanoviště byly paní učitelka Machačová a paní učitelka Tomášová. „Někdy se nás snažili žáci přemluvit, že tohle bylo to, co mysleli,“ směje se paní učitelka Machačová. „Zatím bylo nejvíce 26 bodů z 30 bodů, ale do konce projektu je ještě dost času a myslím, že někdo tady 30 mít bude,“ dodala.

Když se řekne aneb Zařaď správně obrázky Skupiny přiřazovaly k obrázkům s různými budovami a přírodními scenériemi v Evropě lístečky s texty, co na nich je a kde se nacházejí. Obrázků bylo celkem 18. Každá skupina dostala zvlášť obrázky a text, co daná fotografie obsahuje. Po pár minutách byly skupiny hotovy a přišli pan učitel Goj a paní učitelka Oršulíková, kteří jim to zkontrolovali a ptali se, jestli si stále trvají na 9

svém rozhodnutí, co jak přiřadily. Při pohledu na obrázky měst a budov nás napadal otázka, kde v Evropě byli naši žáci. Skupina číslo 5 velmi zajímavá. Obsahovala totiž dva úplně rozdílné členy. Zatímco Tereza Čmelíková ze 7.A tvrdila, že byla úplně všude, její kamarád ze třídy Adam Czabi se nechal slyšet, že byl nejdál na Dubině. Lucie Hrubá a Lucie Zdráhalová, obě 8.B

Zeptali jsme se taky našich učitelů i některých žáků, které evropské země navštívili a jak se jim tam líbilo. Pan učitel Goj Byl jsem například v Rumunsku. Každý by si možná myslel, co na tom bylo zajímavého, jenže já jel z Česka stopem. Pak jsem taky stopem cestoval do Litvy přes Polsko. Jenže kamion mě vyhodil uprostřed noci ve Varšavě. Na hotel jsem jako student neměl, tak jsem si postavil stan v parku a tam jsem přespal. Paní učitelka Oršulíková Navštívila jsem většinu okolních států kromě Ruska. „A Mallorca? To je ještě Evropa?“ zaváhala na okamžik paní učitelka, které se moc líbí v Chorvatsku a chtěla by se tam ještě mockrát podívat. Paní učitelka Bezručová Navštívila jsem dost zemí Evropy jako Švédsko, Itálie, Řecko a na jihu evropskou část Turecka. Paní učitelka Machačová Byla jsem v Polsku, Maďarsku, Řecku, Slovensku, Rumunsku, Rusku, Belgii a plno dalších zemí. Krásně je v Řecku. Paní učitelka Krmášková Jsem rozená cestovatelka, myslím, že jednodušší by bylo vyjmenovat země, kde jsem nebyla než kde jsem byla. Ale přesto: Byla jsem například v Řecku, Dánsku, Norsku, Švédsku, Litvě, Polsku, Slovensku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Turecku, Itálii, Vatikánu, San Marinu, Monaku, Španělsku, Anglii, Francii, Belgii, Lucembursku, Německu, Holandsku a v dalších zemí. Do některých zemí jsem se podívala díky projektu Comenius. Bylo tam moc krásně a vždycky jsme se skvěle bavili. Moje největší láska je Řecko. Mám ráda i řeckou kuchyni, například jehněčí maso kleftiko, jogurty, med, sýry, zeleninu, kalamáry. Z cest jsem si samozřejmě dovezla i různé suvenýry. Tak třeba z Itálie zlaté šperky, z Norska trola a z Řecka alabastrové sošky.

10

Kdo z učitelů má příbuzné a rodinu v jiných evropských zemích? Paní učitelka Machačová má rodinu na Slovensku a v Anglii. Paní učitelka Kaperová má rodinu v Německu a dceru má v Paříži. Paní učitelka Adamíková má rodinu v Polsku. Lucie Hrubá a Lucie Zdráhalová, obě 8.B

Vraťme se ale k stanovištím: značky výrobků, jak se řekne „ahoj“, vlajky Na stanovišti Evropské značky výrobků byla paní učitelka Součková. Žáci dopisovali k různým Evropským značkám země jejich původu, například Fiat pochází z Itálie, Adidas z Německa a Benetton z Itálie. „Tento úkol je těžký a moc mě nebaví,“ řekla Nikola Franková. „Ale projektový den mě zatím baví,“ doplnila. Na stanovišti s číslem pět byla paní učitelka Franioková. Žáci tam přiřazovali, jak se řekne v určitých zemí „ahoj“. Šlo jim to celkem lehce. V učebně bylo hromové ticho. „Tady se učíme vlajky, “ byla první věta paní učitelky Adámkové, patronky tohoto stanoviště. Žáci nejprve dostali papír s vlajkami a názvy států a měli pár minut na to, aby si je zapamatovali. Poté vlajky a názvy států přiřazovali k sobě. „Test jsem si zkoušela, nejen tento, ale všechny. Měla jsem mezery, ale vše je dělané tak, aby to nebylo nějak primitivní. Myslím, že ten, kdo má přehled, by všechna stanoviště měl zvládnout, řekla úkolech projektu paní učitelka Adámková.“ Viktorie Čurdová a Terezie Nogolová, obě 7.B, Daniela Mertová, Tina Nguyen, Lucie Hrubá a Lucie Zdráhalová, všechny 8.B

Srovnání světadílů, Sportovní události a Evropská skládanka Na prvním ze stanovišť se žáci zabývali světadíly – počítali jejich rozlohu, srovnávali je podle velikosti, skládali a lepili mapu rozstříhaných světadílů. „Některé úkoly byly lehké a některé těžké. Baví mě to, stejně jako celý projektový den. Mohlo by to být častěji,“ myslí si Tereza Mlčáková ze 7.A, kterou jsme tady oslovili. „Navštívila jsem Slovensko, Polsko, Chorvatsko, Rakousko, Švédko, Řecko a nejvíce se mi líbila příroda v Norsku, je to tam opravdu nádhera. Moc ráda cestuji,“ řekla paní učitelka Vachtová, která toto stanoviště vedla. Skupina dostala test, ve kterém bylo osm otázek týkajících se Nikol Skórová, 8.C sportů jako fotbal nebo florbal. „Hej, já ti ten foťák sežeru!“ Takové výhružky dostávaly naše reportérky po setkání s jedním nejmenovaným žákem 8. ročníku, který byl právě přítomen na tom stanovišti.

11

Paní učitelka Adamíková, patronka tohoto stanoviště, nám řekla, že test si také zkoušela. Něco věděla něco ne, tak spíš vyplňovala s výsledky po ruce. „Test zvládne každý, kdo má aspoň minimální přehled o sportu,“ řekla paní učitelka. Na stanovišti Evropská skládanka byla paní učitelka Bačovicová, které je toto velmi blízké, protože učí zeměpis. Žáci skládali mapu států Evropy. „Úkol je pro nás docela lehký,“ řekla Kateřina Kotalová ze 7.A. Žáci nám řekli, že tento úkol je moc nebaví, ale nás zaujal. Ještě nás zajímalo, jestli má Katka ráda tyto projektové dny. Řekla, že má radši projektové dny, než aby se učila. „Navštívila jsem Irsko, Velkou Británii, Norsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Polsko. Nejlepší jídlo je u nás, ale miluji maďarský segedinský guláš. Nejhezčí příroda je v Norsku, je to tam krásné a čisté,“ odpověděla paní učitelka Bačovicová na naši obvyklou otázku, kde v Evropě byla. Terezie Nogolová a Viktorie Čurdová, obě 7.B, Lucie Hrubá, Lucie Zdráhalová, Tina Nguyen a Daniela Mertová, všechny obě 8.B

Jak chutná Evropa Tohle stanoviště chutnalo po typických jídlech určitých evropských zemí. Na kartičkách byly země, jídlo a název jídla, které k sobě žáci přiřazovali. Stanoviště měla na starosti paní učitelka Frištenská. „Mám ráda Francii, takže mi chutnají francouzské sýry jako Camembert. Také mi chutná řecký gyros. Už jsem navštívila například Francii, Německo, Itálii, Chorvatsko, Monako,“ prozradila paní učitelka. Žáky stanoviště bavilo a celkem to zvládali, ale někdy jim paní učitelka musela poradit. Na tomto stanovišti byla zrovna také paní psycholožka Jitka Habrnalová, která nám poskytla krátký rozhovor. Jaký máte názor na projektový den? Je to úžasné, moc se mi líbí, že jsou žáci z různých ročníků smíchaní do skupin, kde starší mohou pomáhat mladším. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Nejvíce mi chutnají halušky, sýr camembert a taky mi chutnají maďarská jídla, belgické pralinky, irská whisky a Řecký gyros. A co vám chutná z české kuchyně? Svíčková a buchtičky s krémem a další jiná dobrá jídla. Jaké evropské země jste už navštívila? Itálii, Německo, Rakousko, Slovensko, Polsko, Irsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko. Daniela Mertová a Tina Nguyen,obě 8.B 12

Odkud vlastně pocházejí auta, Interaktivní Evropa Na tomto stanovišti byla patronkou paní učitelka Kaperová, která nám osvětlila cíl tohoto stanoviště. „Přiřazujeme auta k názvům zemí, kde se vyrábějí. Znalec byl Filip Kudělka z 8.A, který správně vyplnil i doplňkový test,“ řekla paní učitelka při pohledu na Filipa. „Test jsem si také zkoušela. Většinu jsem věděla, ale něco jsem si musela vyhledat.“ Paní učitelce Kaperové se líbí Citroen Picasso a taková škoda combi prý taky není k zahození. „Ale když mám dvoumetrového muže, tak výběr auta není nejlehčí,“ usmála se paní učitelka. Na stanovišti Interaktivní Evropa bylo hned více úkolů. První část byla o tom, že se sejdou kapitáni u interaktivní tabule a spolupracují při zařazování států. Druhá část byla, že skupiny pracují na názvech států a jejich hlavních měst, které jsou na tabuli popsány čísly. Za města a země mohly skupiny dostat 40 bodů. Patron stanoviště pan učitel Pracný si samozřejmě zkoušel test také. „Státy bez problému, města, to bylo horší. Jedno jsem nevěděl a to vám říkat nebudu,“ směje se pan učitel. Evropa, to nejsou státy, města, památky, ale taky lidi. Zajímalo nás, kluci jakých

národností by se líbili našim holkám. Aneta Zbořilová z 9.C prozradila, že by se jí zamlouval Slovák. Co už ale neprozradila, bylo, proč zrovna kluk téhle národnosti. Denisa Venglošová z 8.A by zase brala Francouze, ale taky se nechtěla svěřit s důvodem této volby. „Když byli v naší škole při projektu Comenius žáci z jiných zemí, tak se mi zamlouval Ital jménem Luke, ale kluci ze Slovenska taky nejsou špatní. Ale přece jenom ti naši Češi se nemůžou zapřít, hlavně hokejový brankář Vítkovic Jakub Štěpánek,“ práskla na sebe Daniela Mertová z 8.B. Lucie Hrubá a Lucie Zdráhalová, obě 8.B,Terezie Nogolová a Viktorie Čurdová, obě 7.B

Sportovní kvíz Na stanovišti u pana učitele Ošmery byl přichystán kvíz, ve kterým žáci odpovídali na otázky ohledně fotbalu, hokeje, tenisu a dalších sportů. Žáci začali od 5000 a pomalu se odčítalo a přičítalo, podle toho, jestli soutěžící odpověděli dobře nebo špatně. Hádalo se celkem devětkrát. Některé otázky byly celkem záludné, a když tým nevěděl odpověď, mohl si protější tým otázku převzít. V počítačové učebně bylo celkem rušno. Daniela Mertová, Tina Nguyen, obě 8.B

13

Odkud je matrioška nebo Rubikova kostka? Skupiny byly v přírodovědné učebně postaveny před nelehký úkol. Na stole bylo 17 suvenýrů z různých zemí Evropy a vedle byly kartičky s názvy zemí. Úkol byl jasný - zařadit suvenýry k zemím. Například lego, Rubikova kostka nebo matrioška. Patronkami byly paní učitelky Krmášková a Záškodná. Paní učitelka nám pomohla k správnému zařazení jednoduchou metodou: „Některé výrobky jsou jasné jako třeba krovky nebo matrioška a plno dalších. Největší problém byl s Rubikovou kostkou.“ Pro informaci - Rubikova kostka pochází z Maďarska a mnozí z nás to ani nevěděli. Suvenýry donesly učitelé ze svých domovů. Například paní učitelka Machačová donesla slovenskou valašku (dřevěná sekera). Žákům připadal úkol lehký a projektový den se jim líbil. Bylo to podle nich lepší než se učit. Lucie Hrubá, Lucie Zdráhalová, Daniela Mertová a Tina Nguyen, všechny 8.B

Zážitky učitelů z cestování Ilona Adámková: Rušné ulice Londýna mě zdržely Paní učitelka navštívila hodně zemí. Například Norsko, Rakousko a Itálii, ale největší zážitek má z Londýna, kde byla na dovolené. „Když jsme se měli vrátit zpět do Česka, tak kvůli přeplněným autobusům a zácpě na dálnici nám uletělo letadlo. Ale byli na nás hodní a dali nám nové letenky. Museli jsme ale přenocovat jsme na letišti,“ vyprávěla paní učitelka.

Vlasta Krmášková: Moje dovolená? Akce Kulový blesk! Paní učitelka Krmášková nám vyprávěla takový poněkud zamotaný příběh o své dovolené. Měla jet na dvě dovolené Lucie Zdráhalová, 8.B těsně po sobě. První byla na Krétě, odkud měla letět na ostrov Lesbos za rodinou. Měla to trochu komplikované s leteckým spojením. Z Kréty musela do Ostravy, pak si rychle přebalit kufry a odtud na řecký ostrov. Jenže: letadla letěla jinak, než měla. „Všechno jsem musela nakonec stihnou ne za dva dny, ale během prakticky několika hodin. Jedna z leteckých společností navíc zkrachovala,“ děsí se ještě dnes paní učitelka. Nakonec to dopadlo tak, že letadlo, kterým přiletěla z Kréty, mělo letět jinam, ale nakonec počkalo (asi speciálně na paní zástupkyni) a letělo na Lesbos. Po těch nervech to teda dopadlo dobře a paní zástupkyně šťastně dorazila na druhou dovolenou. Terezie Nogolová a Viktorie Čurdová, obě 7.B 14

DOBRÝ NÁPAD CHAOSU Zeměpisný projekt Cesta kolem světa Tento projekt by se odehrál na jaře a začalo by to tak, že každá třída dostane jednu zemi z různých kontinentů, ke kterým si musí vymyslet úkoly, otázky a vytvořit vlajku. Dva ze třídy a daný učitel v určený den zůstanou ve třídě, aby své vymyšlené úkoly a otázky mohli dávat přicházejícím skupinkám.Ve skupinkách by měli být rozdělení žáci z různý tříd. Měly by být zapojeny i oborové učebny, přírodopisná, počítačová, Radek Ondráček multimediální, výtvarná a hudebna. Dané skupinky budou vyslány na různá stanoviště. Žáci, kteří zůstávají ve třídě, by měli být oblečeni v něčem typickém pro danou zemi nebo by ve třídě měly být obrázky nějakých slavných staveb, například Francie by rozhodně měla mít Eiffelovou věž nebo by žáci měli tričko s nápisem Paris. Učitelé však nemusí. Michaela Hejlková, 7.A

ŽÁCI Anketa Malovat se? Proč ne?! Obešly jsme mladší i starší žáky a ptaly se, jestli se malují, od kolika let a jak k líčidlům přišli. Dostaly jsme pár zajímavých odpovědí, hlavně ty od mladších žáků jsou překvapivé. Máme tu dokonce i kluka. Markéta Němcová, 1.A Ano, maluji se od pěti let, dávám si oční stíny, rtěnku. Rodiče to moc neschvalují. Odkoukala jsem to od sestry. Hodně to beru sestře a mamka mi někdy koupí rtěnku. Vendula Hrubá, 4.A Začínala jsem s malováním v pěti letech. Většinou používám řasenku, pudr, oční stíny a lesk na rty. Když mamka vidí, že jsem to přehnala, tak mi hodně nadává. Občas se maluju potají. Častokrát to beru mamce a sestře. Paní učitelka Pavla Bačovicová

15

Ve škole to za nás nemohlo být, takže jsem s malováním začala až v 17 letech. Kupovala jsem si ho z vlastního kapesného. A make-up jsem začala používat až od 23 let. Martina Škovronová, 7.A Malovat jsem se začala v 9 letech. Převážně se maluji vším. Kupovala jsem si to za svoje peníze. Daniela Mertová, 8.B Většinou se maluji vším a začala jsem s tím v devíti letech. Mojí mamce to nevadí, tak to nějak neřeším. Michal Raška, 5.B Zkoušel jsem se malovat všemi druhy rtěnek, zkoušel jsem i pudr, stíny a také make-up. Půjčil jsem si to od mojí mamky. A docela se mi to zalíbilo, možná to ještě někdy zkusím (smích). Lucinka Hrubá a Dominička Štěpánová, obě 8.B

Neuvěřitelné příběhy našich žáků Tajemné stíny bezdomovců

Dominika Štěpánová, 8.B

Jednou jsem byla u taťky na prázdninách, jeden večer jsme se nudili, a tak nás napadlo jít do lesa na Landek na stezku odvahy. Vyšli jsme něco kolem půlnoci. Když jsme vcházeli do lesa, tak jsme se už začínali bát. Napadlo nás dojít až k rozhledně a dále k lesním skalám. Najednou jsem se otočila a viděla jsem za sebou nějaký stín a začala jsem mít strach. Jako další se otočila moje sestra a viděla taky nějaký stín, nakonec jsme se všichni rozběhli a začali křičet. Běželi jsme jako o závod. Všichni jsme málem omdleli strachy, když jsme uviděli ty stíny. Další den ráno jsme to vyprávěli rodičům. Nejdřív se nám smáli, ale nakonec se rozhodli jít se tam s námi podívat. Došli jsme až k rozhledně a kousek pod ní jsme uviděli nějakou chatrč a vedle ní bezdomovci opékali párky, a tak jsme se raději otočili a vrátili zpět domů. Dodnes si myslíme, že ty stíny byli bezdomovci, ale

nejsme si úplně jistí. Silvie Václavíková, 9.B

Uskočila jsem. Jinak bych asi byla mrtvá Když jsem asi před půl rokem jela do Poruby, stala se mi taková věc. Vystoupila jsem na mostě Mládeže a stála jsme na přechodu s tím, že přejdu cestu. Byl pátek a taky dopravní zácpa. Když auta zastavila, najednou někde opodál dostalo auto smyk a nebylo pod kontrolou řidiče. Řidič zahnul k chodníku, kde jsem stála já a málem by mě zajel, kdybych neuskočila. Od té doby si dávám pozor, když jdu přes cestu.

16

Petra, 9. roč.

Vtip mi málem vzal život Jednoho dne jsem byla s kamarádkou venku a šly jsme se projít do Intersparu. Šly jsme přes tramvajové koleje a kamarádka mi vyprávěla něco vtipného. Zapomněla jsem, že jsem šla kolem zastávek a přes přechod. Spoléhala jsem na kamarádku, že dává pozor, jak jsme šly přes tu cestu s davem. Najednou se otočím doprava a vidím tramvajku, jak na mě troubí a všichni se dívají co dělám. Málem jsem se počůrala strachy, rychle jsem uskočila dopředu. Ještě chvíli poté jsem byla v šoku. Jana Špacírová, 9.B

Borec z BMW Jednou jsem jel autobusem, když nás předjelo BMW. Zastavilo na přechodu a ani po několika minutách neodjíždělo. Řidič autobusu vystoupil a bouchl do auta. Borec z BMW vyšel, nastoupil do autobusu a začal mířit pistolí po lidech včetně mě. Nakonec namířil na řidiče a začal mu nadávat a vyhrožovat. Řidič ho ale vyhodil z autobusu a odjel. Ondřej Vežranovský, 9.B

Pohoda na dálnici až na jednu babu Jednou jsme jeli s taťkou po dálnici z Brna. Pohoda, nikde žádná bouračka ani nic podobného. Pak nás ale najednou předjela nějaká baba a prudce zabrzdila. Skoro jsem viděla, jak do toho auta narážíme, naštěstí taťka stihl v čas přibrzdit a objet ji. Na tohle asi nikdy nezapomenu. Hanka Bubáková, 9.C

Nová závislost: Facebook Líbimseti je dávno out, teď frčí Facebook. Nová závislost posedla snad celou školu. Co to vlastně Facebook je? Facebook je podobný jako líbimseti.cz, ale má plno dalších možností jako aplikace, hry a nebo zasílání srdíček či plzniček. Kdo s tebou chce chodit? Můžete zde chatovat s lidmi a psát své názory či nálady a komentovat všechny ostatní. Koho by snad Facebook na chvíli omrzel, může zkusit různé kvízy nebo aplikaci „nejlepší mezi nejlepšími“. Zde si můžete vybrat otázku, například „kdo s tebou chce chodit“, pak vyberete muže nebo ženy a vyjede vám pět lidí z vašich přátel na Facebooku. Pokud vás nezajímá, kdo by vás chtěl, můžete taky zkusit otázky z jiných témat, například „kdo tě dobře zná“, „kdo jsou tví nejlepší přátelé“ a plno dalších. Další super věc jsou srdíčka. Máte někoho rádi? Nebo chcete jen udělat radost? Pošlete svým přátelům různě barevná nebo tématická srdíčka. U srdíček se vede statistika, kolik jste jich za měsíc přijali. Kamarád dne s plzničkou

17

Kdo by měl chuť na virtuální pivo nebo chce někomu zvednout náladu, může zkusit aplikaci plzničky . Jde o to, že vybraným přátelům můžete poslat třeba plechovku chlazeného nebo pro náročnější plzničku pro fajnšmekry. Samozřejmě neměli byste toho vypít moc, protože za každé pivko se vám přičítají promile. Ještě další zajímavá aplikace je kamarád dne. Jde o to, že spustíte aplikaci a z vašeho seznamu vám vyjede jeden z přátel, kterého dnes máte jako kamaráda dne. Potom to můžete publikovat a čekat na komentáře od lidí. Nebo fotografie dne. Je to v podstatě to samé, jen že nejde o kamarády, ale o fotku z vašeho fotoalba. BuddyPoke je vyjádření nálady pomocí vaší postavičky, kterou si sami lehce vytvoříte nebo vyberete. Hodně nových lidí i soukromí Výhody Facebooku: máte větší soukromí než na líbimseti, tam se vám dostane na profil téměř každý. Na facebooku jen ti, kteří jsou vaši přátelé. Ale pokud chcete, aby váš profil viděli všichni, i ti, které neznáte, tak to stačí změnit pomocí nastavení. Poznáte hodně nových lidí a zlepšíte si vztahy s mnohými přáteli. Zkrátka a dobře, kdo ještě nemá facebook, měl by si ho založit na www.facebook.com a vyzkoušet všechny možnosti a výhody této stránky. Monika Homolková a Lucie Zdráhalová, obě 8.B

Moje ségra šampiónka Do naší školy chodí třetí nejlepší běžkyně v České republice ze svého ročníku 1998. Jmenuje se Michaela Skórová, narodila se 24.dubna a chodí do 6.C. Z běhu má čtyři zlaté, čtyři stříbrné a stejný počet bronzových medailí (z různých vzdáleností: 50m, 300m, 500m). Mamka o ní říká, že sice podává dobré sportovní výkony, ale jinak je to takové malé telátko. Skákali třeba do výšky a ona se kolenem kopla do čela. Nebo jí paní učitelka podávala kouli na vrhání (kterou držela ve dvou rukách) a Míša, která je samozřejmě „nej“, ji chytla jen do jedné ruky a ouha, koule jí spadla na nohu. Kromě atletiky hraje také basketbal, kterému se věnuje už pět let a je kapitánkou družstva SBŠ OSTRAVA nejmladších minižákyň, ročníku 1998. Z basketbalu má čtyři zlaté, jednu stříbrnou a pět bronzových medailí. Na mistrovství ČR skončily šesté z dvanácti družstev. Jejich trenér byl ale spokojený a říkal, že není důležité vyhrát, ale dobře si zahrát. V termínu 23.-29.srpna byla Míša na soustředění v Hlučíně. Sice říkala, že to byla makačka, ale jinak se jí tam líbilo. Měla totiž „volnou ruku“, tak mohla tropit hlouposti a nikdo ji v tom nebránil, ba naopak, každý se jí smál a povzbuzoval ji, takže byla ve svém živlu. Jako kapitánka družstva měla za úkol vymyslet dárek na památku pro trenéra. A hádejte, co vymyslela! Taková věc může napadnou jenom ji! Napadlo ji, že mu koupí obrovské kalhotky a trenýrky a na ty se mu podepíší (no, všechny holky s tím samozřejmě souhlasily). Panu trenérovi tím samozřejmě udělaly radost, a tak si domů přivezl opravdu povedený suvenýr! Nikol Skórová, 8.C

18

Výstřelky dnešní módy na 2. stupni naší školy (náušnice u kluků, piercing, tetování) Protože dnešní moderní doba s sebou přináší trend výstřelků, jako jsou náušnice v uších kluků či piercing a tetování u obou pohlaví, rozhodly jsme se udělat si pro zajímavost malý průzkum na celém 2. stupni naší „základky“. Celý náš 2. Kluci s náušnicí: 10 stupeň, to jsou tři „šestky,“ Holky s piercingem: 7 dvě „sedmičky,“ tři „osmičky“ a Tetování: 1 holka tři „devítky.“ Třídy jsme obešly jednu po druhé a mile nás překvapilo, že naši spolužáci nejsou příliš ovlivnění těmito módními výstřelky. Kluků s náušnicemi jsme napočítaly jen deset, holek s piercingem sedm a jedna holka má tetování, které nám ale nechtěla ukázat. Určitě je na našem druhém stupni víc žáků s těmito ozdobami, ale ti už nám to nechtěli prozradit. Je to fajn, protože tyto módní výstřelky jsou velmi pomíjivé. Terezie Nogolová a Viktorie Burdová, obě 7.B

Můj vysněný výlet: na chatě, u babičky, u dědy Chtěla bych jet na takový výlet, který by byl aspoň tak na dva až tři dny. Potom bydlet sama nebo s rozumnými lidmi. Hned ten den, kdy bychom tam přijeli, tak bych chtěla jet na naši chatu a hrát si s mým milým Kubíčkem (kočička), je to moje nejoblíbenější zvířátko. Potom bych chtěla jet na koupaliště, na takové, které má hodně klouzaček a tobogánů. Pak jet za tetou a tam bych byla týden. Jsem u tety velmi ráda. Hráli bychom různé hry a soutěže, šipky a dívali se na televizi, četli knihy, Tomáš Podešva, 8.C luštili křížovky. A dál bych chtěla jít za babičkou a hrála bych s ní hry, protože je velmi hravá. A dál jet za dědou, který je sám a slepý, tak mu musím pomáhat. Jsem u něj ráda. Pak bych zase chtěla jet domů a hrát si s Roníkem a taky jít na počítač, konečně. Pak už budu muset jít do školy. Katka Kotalová, 7.A

19

Vysněný výlet: do Anglie na fotbal Dne 28. srpna bych chtěl jet do Anglie na fotbal. Toho dne by se hrálo utkání Chelsea proti Manchesteru United. Ubytoval bych se v pětihvězdičkovém hotelu Chelsea FC. Za dva dny by se hrálo druhé utkání proti Arsenalu. Další dny bych se díval také po památkách Londýna. Jeden den bych si nechal na relaxaci a objednal bych si hromady jídla. Kdyby se náhodou vyskytla možnost zajít na Arsenal, neváhal bych. Určitě bych si koupil VIP lóži, abych si to pořádně užil. Pobyl bych tam tak ještě sedm dní a jel domů. Zpáteční cestu bych letěl letadlem, ať jsem doma co nejrychleji. Doma bych si pustil World of Warcraft a pařil celý den. Ondřej Kalabza, 7.A

Šnek zabiják Vzpomněl jsem si na prapodivnou příhodu s naším vodním šnekem a rybkami. Měli jsme šest rybiček a jednoho vodního šneka. Po několika týdnech zemřela jedna, den nato zemřela další a tak se to opakovalo, dokud nezůstaly poslední dvě, ale ani ty dlouho nevydržely. Jeden den jsem přišel ze školy, koukl se do akvárka a co nevidím? Šnek požírá rybičku. Řekl jsem si, že buď nejsem při smyslech, nebo je to prostě pravda. Přežila pouhá jedna rybička (ancitrus). Řekl jsem to taťkovi a ten se naštval, hodil šneka do dřezu a posypal solí. Petr Valsa, 8.C

Názor Proč nechci školní rádio Na prvním parlamentu tohoto roku se mimo jiné řešila případná oprava školního rozhlasu a poté zavedení vysílání školního rádia. Já bych však chtěl tento plán odmítnout a napsat, proč je školní rádio zbytečnost. Zaprvé oprava rozhlasu by nebyla zrovna nejlevnější a po celou dobu opravy by nebyl vnitřní stav školy zrovna ukázkový. Samozřejmě, pokud něco chceme, musíme něco obětovat, otázkou však je, jestli by se to vyplatilo. Zprovoznění rozhlasu by vskutku bylo užitečné, ale školní rádio by časem dělalo více škody než užitku. O školní rádio by se někdo musel starat. Zájemci by ze začátku určitě byli, ale jsem přesvědčen, že i toho největší zájemce by to časem omrzelo.

Hudba celou přestávku?!

20

Dejme ale tomu, že by rádio začalo hrát. O přestávkách nějaká ta hudba, případně nahraný materiál. Osobně si nedokážu představit (a určitě nejsem sám), že bych celou přestávku poslouchal nějakou hudbu, kterou bych přes hluk na chodbách stejně slyšel jen na půl. Navíc, ať zahrajete cokoliv, vždycky se najde někdo, komu se to nebude líbit. Vždy. Nechápu tedy, proč by ve školním rádiu měli pouštět písničky, které si každý, pokud chce, může pustit sám. Jen na pár týdnů… Druhá možnost využití by byla odvysílání různých reportáží, rozhovorů a tak dále. Ale k čemu pak máme školní televizi? Pokud bych to měl shrnout, nakonec dojdeme k tomu, že rádio by za chvíli nechtěl nikdo dělat, žákům by se zhnusilo, protože by byli doslova nuceni to poslouchat a už po pár týdnech by se školní rádio ukončilo s velkým neúspěchem a utracenou ne zrovna malou částkou peněz. Co se týče školní televize, jsem samozřejmě velice PRO, u rádia však PROTI a v současné době by se škola (zatím) do takového plánu neměla pouštět. S tímto názorem nejsem sám, vlastně každý, koho jsem se zatím ptal, mi odpověděl, že školní rádio nechce. Na ukázku dva názory žáků v původním znění: Matěj Grék, 9.B Dle mě na nic... protože by si zase všichni stěžovali, jak je to trapné a nakonec by to nikdo neposlouchal. Ondřej Vežranovský, 9.B Jo, ať opraví rozhlas, jenže vše, co může být v rozhlase, může být i ve školní televizi, která za chvíli rozběhne své vysílání. Proto si myslím, že rozjetí projektu školního rozhlasu je k ničemu. Tomáš Kubica, 9.B

Co je to handicap? Handicap je přítěž mnoha lidí. Vlastně skoro každého, ať už je to vidět, nebo ne. Každý druhý si den ode dne prochází peklem a to není nijak handicapovaný. Obdivuji lidi, kteří si zažili svoje, jsou nějak postižení, a přesto jsou to dobří lidé. Hodně handicapovaných si zvykne, že jim každý dá, co chtějí, a mají na to právo, protože jsou jiní. Nevím, je to můj názor. Osobně neznám moc handicapovaných lidí a nevím, jací jsou všichni. Možná, že některým křivdím. Určitě netvrdím, že jsem nějak proti postiženým lidem, to ne. Pouze si myslím, že by se na ně neměly brát nějaké extrémní ohledy, a když se k nim budou ostatní lidé chovat jako k nehandicapovaným, tak se takovými budou i oni sami cítit… Jan Valenta, 8.B

21

Čeho jsme se jako malé děti báli Jan Pastorek, 9.B Jednou když jsem byl malý, tak jsem šel s matkou do strašidelného zámku. Tam byly loutky, z kterých jsem měl strach, až jsem brečel. Od té doby mám strach z čertů. Pan učitel Jan Goj Bál jsem se toho, že mám v noci za hlavou strašidelnou postavu. Paní uklízečka V dětství jsem se bála tmy a neměla jsem ráda pavouky. Paní učitelka Ilona Adámková Bála jsem se Fantomase, měla jsem z něj noční můry. Paní uklízečka Jako malá jsem se bála pavouků, ale noční můry jsem neměla. Alena Muchová, 7.B Jako malá jsem se bála tmy. V noci jsem se bála jít i na záchod, tak jsem všude rozsvítila a rozběhla se. Taky jsem se bála, že mě někdo okrade a vyloupí. Přemýšlela jsem, kam se schovám a co si s sebou vezmu. Denisa Štefková, 7.B Jako malá jsem se hodně bála tmy a duchů. Že mě nějaký duch třeba sní. Často jsem se bála i zlodějů, tak jsem přemýšlela před spaním, co udělám, když mě nějaký navštíví. Když jsem chtěla jít na záchod, co nejrychleji jsem to proběhla

Jan Valenta

Petra Čermáková, 7.B Jako malá jsem se bála kromě duchů, strašidel a dalších vymyšlených bytostí želvy. V pokoji jsem měla velkou postel a vždy se mi zdálo, že vedle mě leží duch, a tak jsem vždy utíkala za mamkou. Nikola Kozyková, 7.B Když jsem byla malá, tak jsem se bála tmy. Když jsem se v noci probudila a na židli byla pověšená mikina, tak to vypadalo, že tam někdo sedí. Buď jsem se schovala pod peřinu nebo jsem rychle běžela za mamkou.

Další věci, kterých jsme se báli (i když nepodepsané): Vysavačů – Vydával strašidelné zvuky. Výšek – Protože jsem spadla z dvoupatrové postele. Ohryzků od jablek – Myslela jsem si, že to je bubák.

22

Psů – Když jsem byl malý, tak mi stěně omočilo nohu. Hmyzu – Protože mi připadal slizký. Žáci PVP Žurnalistika

UČITELÉ Učila a známkovala jsem i sestru Vydaly jsme se se zvědavými otázkami za naší bývalou paní učitelkou z prvního stupně Radmilou Jarolímovou. Líbí se vám chování vašich žáků? Ano, svědčí o tom i to, že zde pracuji už patnáctý rok. Zlobí vás ve vaší třídě žáci? V každé třídě se najde někdo, kdo zlobí. Přemýšlíte o důchodu? Ani ne, (smích) začnu se těšit, až na to budu mít nárok. Domluvíme se s vámi jiným jazykem než češtinou nebo angličtinou? Jen trochu ruštinou.

Lenka Bubáková, 8.C

Baví vás učit děti, nebo jste chtěla dělat něco jiného? Opravdu jsem od dětství chtěla učit děti. Už tehdy jsem se realizovala na své o devět let mladší sestře, kterou jsem soustavně něco učila a s velkou chutí ji známkovala. Znáte nějaké učitele z druhého stupně? Všechny, některé jen z pracovních porad, s některými spolupracuji více, protože jsem měla možnost jet s nimi na školou pořádané zájezdy a exkurze. Denisa Zemanová a Adéla Strakošová, obě 7.B

Jak se líbí paní učitelce Hruškové na 1.stupni Dvě žákyně 7.B zajímalo, jak se daří jejich bývalé třídní učitelce, která přešla na 1.stupeň. Líbí se vám na 1. stupni? Ano, určitě. Znáte už z paměti jména všech vašich nových žáků? Ano, znám. Je učení na 1.stupni lepší než na 2.stupni?

23

Je to jiné… Učíte nějaké nové předměty, které jste na 2. stupni neučila? Ano, učím tělesnou výchovu, prvouku a matematiku. Který předmět učíte nejraději? Český jazyk. Plánujete nějaký školní výlet se svou novou třídou? Asi ano. Chodíte se svými žáky do učebny výtvarné výchovy na 2. stupeň? Ne, žáci malují ve třídě. Navštěvujete ještě nějaké jiné učebny? Čítárnu a samozřejmě tělocvičnu (zatím). Petra Čermáková a Nikola Kozyková, obě 7.B

Minirozhovor Pavla Bačovicová: Mám ráda samostatnější děti Říkala jste nám, že máte ráda děti, tak proč učíte puberťáky? Nemohla bych učit male děti, protože mám ráda samostatnější, větší děti. Proč jste se rozhodla učit zeměpis? Protože ráda cestuji, poznávám svět a nové lidi . Co si myslíte o 7.B, která byla minulý rok nejzlobivější třída? Nebyla nejzlobivější a letos se uvidí. Filip Řehulka, 7.B

ZA DVEŘMI ŠKOLY Československá Superstar: Nejvíc fandíme Chodúrovi Ptaly jsme se žáků i pracovníků školy, komu fandí v Superstar a zajímaly nás i jiné věci ohledně této soutěže. Nejvíce oslovených fandí Martinovi Chodúrovi z Ostravy. Nejdřív jsme vyzvídaly na paních kuchařkách. Obě fandí Chodúrovi. ,,Hezký zpívá, dobře tančí, je sympatický a je z Ostravy,“ řekla jedna z nich. Dále jsme se ptaly dvou žákyň z prvního stupně, které také Superstar sledují. „Fandím Chodúrovi. Hezky zpívá, dobře tančí. Taky bych tak chtěla umět zpívat,“ prozradila Jana Axmanová z 2.A. Fandím Monice Bagárové, protože je vzhledově pěkná a má i pěkný hlas.

24 Michal Černý, 8.B

Taky bych tak chtěla vypadat a zpívat,“ svěřila se se svou favoritkou Iveta Haviánová z 3.B. Po cestě z národní školy jsme potkaly paní učitelku Záškodnou, která neměla moc času, ale taky sleduje Superstar, tak jsme se zeptaly na její názor. „Krásně zpívá, je sympaťák a hlavně není žádný nafoukanec,“ řekla paní učitelka o svém oblíbenci Martinu Chodúrovi. Další na řadě byl pan učitel Goj, který nám prozradil celkem zajímavé odpovědi. „Fandím Martinovi Chodúrovi, protože má krásný hlas a taky se mi na něm líbí, že má takové osobní kouzlo. Chtěl bych zpívat jako Martin, ale já si to můžu zkoušet leda tak v koupelně,“ pousmál se pan učitel. „Je mi líto, že vypadla Markéta Konvičková, zdá se mi, že zpívala nejlíp z holek, co tam jsou. Obdivuji ty mladé lidi, že ve svém věku zvládají zpívat před tolika lidmi a suverénně vystupují před kamerami. Navíc když je sledují dva národy,“ dodal Jan Goj. Nevynechaly jsme ani paní uklízečku, které se na vrátnici odpovídat moc nechtělo, ale nějaké odpovědi jsme z ní vytáhly. „Fandím Dominice Staré. Chtěla bych zpívat jako ona, líbí se mi na ní zpěv, je skromná a vypadá jako taková hodná holka,“ řekla paní uklízečka. A na konec jsme se zeptaly i pár žáků z druhého stupně. Na Superstar se dívám jen občas, ale přesto fandím Martinovi Chodúrovi, protože zpívá pěkně. Kdo zatím vypadl, tak se mi ani moc nelíbil. Soutěžící jsou odvážní, že zpívají a vystupují před dvěma národy a tolika kamerami,“ řekla Adéla Strakošová ze 7.B. Jedna žákyně ze 7.A, která si nepřála být jmenována, fandí více lidem. „Denisovi, protože je pěkný, Monice a Chodúrovi, protože se mi líbí, jak zpívají, a Bendigovi, protože dělá dobré ksichty,“ řekla. „Myslím si, že vyhraje Chodúr nebo Denis, možná i Bendig. Asi bych tak taky chtěla zpívat, mamka mi říká, že zpívám hezky.“ Filip Kudělka z 8.A fandí taky Chodúrovi. „Zpívá ze všech nejlíp. Takový hlas bych určitě bral. Podle mě zpívá líp než kterýkoli jiný zpěvák. On už prostě zpěvák je, a to ten nejlepší,“ chválí svého favorita Filip, který se v roli zpěváka představil také, a to na školním koncertu letos na jaře. „Fandím Bendigovi. Má hezký zpěv, je roztomilý a pěkný, ale myslím si, že to vyhraje Chodúr. Bendiga bych chtěla poznat ne jako hvězdu v TV, ale jako normálního synka. Obdivuji tam každého, já osobně bych neotevřela ani ústa, styděla bych se,“ prozradila Míša Sendreiová z 9.B. Janu Bendigovi fandí i Nikol Ščudlová z 9.C a kromě něj taky: "Leoně, Monice, Dominice a Chodúrovi,“ jak sama říká. „Myslím si, že to vyhraje Chodúr, je nejlepší. Fandila jsem i Konvici, škoda, že vypadla. Já bych populární být nechtěla,“ uzavřela Nikol. Alena Muchová a Denisa Štefková, obě 7.B

Moje teta má dům plný psů Moje teta (mamčina sestra) chová asi 40 psů. Bydlí v domě v Dětmarovicích. V létě je má na zahradě, v zimě v kotcích. Dva-tři se občas navzájem poškrábou, takže jsou někde rozdělení. Teta a její dcera s nimi chodí i na výstavy a vždycky vyhrají nějaký pohár, protože je dobře vycvičili. Mají už jich doma kolem stovky, celý obývák, v pokoji její dcery i jinde v domě. Poháry jsou nahoře na nábytku, vedle pohovky je roh zaplněný poháry. Prodávají štěňata, občas si nějaké nechají. Všichni psi mají svá jména. Občas tam chodívám a pomáhám se psy, kteří jsou různých ras – australáci, vlčáci, yorkšíři a další, které ani neznám. Jaká je kolem psů práce? Koupání, česání, uklízení kotců, chození k veterináři na očkování, péče o srst, stříhání drápků. Se psy se chodí často taky na cvičák a „nakrývat“, to znamená, aby feny měly štěňata. Monika Homolková, 8.B

25

Mozaika anket V hodinách žurnalistiky jsme si zkoušeli udělat anketu s lidmi ze sídliště. Není vůbec jednoduché oslovit cizího člověka, i když kousek od vás stojí učitel, který vám může případně pomoct. Takže někdy se to povedlo více, lidi odpovídali i uváděli svá jména a další údaje, ale někdy to bylo horší – oslovení říkají, že nemají čas nebo vám neodpoví vůbec. Tady jsou výsledky našeho snažení.

Otázka číslo 1 Jak pociťujete finanční krizi? Ptali jsme se lidí, co říkají na dnešní hospodářskou krizi. Většina dotázaných se odpovědi spíše vyhýbala. Anketa byla pro nás nepříjemná, mnoho lidí před námi raději uteklo. Agáta Novotná, 68 let Nejvíce mě postihla finanční krize u lékaře, musím platit regulační poplatky, jedna návštěva mě vyjde na 500kč i s léky.

Petr Valsa, 8.C

Pavel Grym, 32 let, Ostrava-Zábřeh Vyhodili mě z práce, protože jsme měli málo práce a hodně lidí, teď si sháním práci marně něco přes čtvrt roku. Nikola Přečková a Silva Václavíková, obě 9.B

Otázka č. 2 Máte rádi hudbu a osobnost Michaela Jacksona? Martin Chlebovský, 45 let Nějak moc jsem ho neposlouchal a žádné písničky neznám. Andrea Solková, 52 let, prodavačka Znala jsem ho, ale jeho fanynka jsem rozhodně nebyla. Martina Mecnarowská, 27 let, mateřská dovolená Mám všechny jeho CD i DVD, které teď vyšlo a jeho plastiky mi nevadí. Anna Sýkorová, 32 let, trenérka aerobiku Moc jsem ho nemusela, vlastně jsem ho neměla ani ráda. Jana Potměšilová, 40 let, učitelka v mateřské škole

26

Žádná jeho fanynka jsem nebyla, spíše poslouchám Karla Gotta, ale myslím si, že Michael Jackson měl úroveň. Jana Špacírová a Petra Horáková, obě 9.B

…a další otázky V žurnalistice jsme dělali anketu a ptali jsme se několika lidí. Bohužel většina odešla a nic neřekla.

Co si myslíte o globálním oteplování? Pavla Černá, 27 let, prodavačka Myslím si, že nás to nemůže ohrozit, protože jsme středoevropský stát.

Co si myslíte o úřadech a úřednících? Jindra Čotková, 60let, Dubina Někteří jsou dobří, někteří špatní. Kozáková, 60 let Bělský Les Nemám špatné zkušenosti. Tvrdím: Chovej se k lidem tak, jak se chovají k tobě. Andrea Čechovičová, 40 let, Hrabůvka Není v tom problém, ale jsou dlouhé fronty. Alena Juchelková, 34 let, Hrabůvka Co se týče front, není to nejhorší, ale spíše jde o chování úředníků. Miroslav Louček, 58 let, Dubina Úředníci si stěžují, že mají malé platy, místo aby se starali o co mají.

Co vám vadí v místě vašeho bydliště, co oceňujete a co byste změnili? Petra Šimková, 30 let, Ostrava Vadí mi hlavně ta mládež. Oceňuji to, že se tu bude budovat více zeleně, pískoviště, průlezky a dětské hřiště. Postavila bych zde Aquapark a nákupní centrum. Zdenka Šedová, Nikol Ščudlová a Hanka Bubáková všechny 9.C

27

NAŠE TVORBA Love story počesku „Slyšela jsi to?“ zeptala jsem se šeptem v hodině fyziky. „Co jsem měla slyšet?“ odpověděla mi na moji otázku moje nejlepší kámoška Terka. „No, že spolu chodí! Ondra a ta hnuska! Už jeden týden.“ Najedou jsem uviděla, jak se na mě celá třída otočila a začala se smát. Kamila a můj miláček Když byla přestávka, tak jsme si s kámoškou Petra Doležalová, 9.C povídaly. „Jak s ní muže chodit? Však má zadek jak Brazílie a zrovna slušně se ani neoblíká ani nechová,“ smála jsem se, ale zrovna moc do smíchu mi nebylo. „Nechápu to, vždyť ji přece nechtěl, doufám, že aspoň spolu budou šťastní, krasavec a ta hrošice,“ smály jsme se obě. „Jenže on je tak krásný a málem jsme spolu chodili,“ pověděla jsem a dále pokračovala: „Je mi to líto, ale kašlu na to, nemůžu to tu vydržet. Půjdu domů, už teď,“ rozhodla jsem se. „Ne, to by nebyl teda moc dobrý nápad, zůstaň tady, aspoň kvůli mně, něco už vymyslíme,“ domlouvala mi Terka. Ale já i přesto věděla, že Ondra mi bude na pěkně dlouhou dobu vzdálený. Když jsme šli ze školy, zahlédla jsem tu kozu Kamilu a svého tajného miláčka, jak se drží za ruku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pukala jsem žárlivostí, když jsem navíc zaslechla, jak si povídají: „Dáš mi pusu?“ Kamila ani neodpověděla a začali se líbat. Vtom jsem to nevydržela a utíkala pryč. Cítila jsem se hrozně, jako kdybych byla někde v hluboké propasti a křičela a všichni, co jsou mi blízcí, by chodili kolem mě, ale neslyšeli mě. Byl to hrozný pocit. Přiběhla za mnou Terka a povídá: „Kal na ně, ty máš na jinčí a lepší!“ Já jsem jen smutně řekla: „Asi budu na baby, žádný kluk mě stejně nechce!“ Rozběhla jsem se a najednou mi padaly slzy při myšlence na ty dva zamilované. Zastavila mě Terka a začala mi zase dodávat tu svou nevyčerpatelnou energii, kterou pro mě vždycky měla. O mně Tak tohle jsem já. Dost citlivá holka, která se vždycky špatně zamiluje. Tentokrát do nejhezčího kluka devítky, po kterém už jedu tři měsíce. Posledních pár dnů to vypadalo nadějně. Každý den venku, lehký flirt a moje duše si zase dělá naděje, že by něco mohlo být. Však už mi jednou řekl, že budeme jen kámoši, tak proč se pak ke mně chová, jako kdybych byla nejlepší holka jeho dosavadního života? Tahle otázka ve mně budila neklid. Prostě moje unáhlené závěry se mnou a moji psychikou dokáží pěkně zatočit. Začínám si už pomalu uvědomovat, že jsme a budem jen kámoši a to, že by mohlo být něco víc, si asi myslím jen já a moje nejlepší kámoška Terka, které se vždycky se vším svěřuji.

28

O něm Kdo by těm jeho modrozeleným očím odolal! Vždycky když projde, zrychlí se mi tep. Když projde v těch svých skejťáckých hadrech frajerskou chůzí, jako by říkal „Ten borec, jsem tady já.“ Jeho krásně blonďaté vlasy taky svědčí o jeho „inteligenci“. Někdy je totiž fakt hloupý. Hrozně rád provokuje, ale já si samozřejmě od něho nechám všechno líbit. Taky je dost náladový a to mě celkem dokáže naštvat, protože se kvůli tomu někdy chytnem. Ale i já nejsem dokonalá a hodně náladová, takže se prakticky doplňujeme. V mojí přítomnosti je také strašně hodný a pozorný a vždy dokáže zvednou náladu. Prostě jsem zamilovaná.

Nikola Korytářová, 9.C

V šatně Když jsem přišla další den do školy, čekalo mě milé překvapení. Viděla jsem, jak se Ondra s Kamilou ráno před školou hádají. To mi ale ani nepřišlo tak fajn, jako to, co se stalo potom. Ondra šel do školy takový nejistý, ale vypadal, jako kdyby si myslel, že ta hádka mezi nimi měla být. Nechtěla jsem se dál dívat z šatny, protože mi ještě nebylo moc příjemné se na

Ondřeje a Kamilu dívat, ať jsou šťastní, anebo se hádají. V šatně jsem se bavila s kámošem Filipem, který se mnou chodí do třídy. Říkal mi zrovna něco o hokeji, když při tom mi uprostřed věty pověděl, že bych se asi měla kouknout za sebe. Stál tam Ondra a já viděla, jak si ho celá moje třída, která byla se mnou v šatně, prohlíží, co udělá. Já jsem dostala strach, co jsem zase udělala a přepadl mě pocit, že bysme se zase kvůli nějaké blbosti pohádali. Když v tom řekl: „Tak dlouho a pořádně jsem hledal svoje štěstí, aniž bych si uvědomil, že mi bylo blíž, než jsem si myslel. Teď vím, že stojí přímo tady přede mnou.“ Nevěděla jsem, co mám říct, byla jsem v šoku a jen jsem ze sebe vypustila: „Nedělej si ze mě srandu.“ Natáhl mi ruku a já se ho chytla, už jsem tušila, že tohle myslí vážně a přála si, aby tohle nebyl sen, a kdyby byl, byl by to ten nejkrásnější, co se mi kdy zdál. Nezbývala mu nic jiného, než mi dát pusu a to taky udělal. Byl to můj nejromantičtější pubertální zážitek, který jsem měla. S mojí kámoškou jsme to museli nějak oslavit, a tak jsme to šly zapít naší oblíbenou kofolou. Dopadlo to nakonec tak, že jsem měla měsíc zaracha. Ale to už je jiný příběh. Daniela Mertová, 8.B

29

Ve tmě za vlkem (úryvek z knihy) Byla temná noc. Měsíc byl zahalen černě temnými mraky. Kousek od města v lese zavyl vlk. Bylo to hluboké a strašidelné zavytí. Honza a Jana byli třináctiletá dvojčata. Bydleli u lesa se svými rodiči v malém domečku. Ze všeho nejradši měli strašidelné příběhy a měli pro strach uděláno. Zrovna byli u sebe v pokoji a svítili si baterkou na stěnu, když v tom kousek od domu zavyl pes. Dvojčata se na sebe podívala. Potichu z domu „To neznělo jako pes,“ řekl Honza. Byl z toho nadšený. Jana se na svého bratra usmála. Ve skutečnosti byla dvojčata přesvědčená, že to byl vlk. Nikdy v životě ho neviděli, ale přáli si ho vidět. Uteklo půl hodiny a vlk zavyl podruhé a hlasitěji, jako by byl u jejich domu. To Janu přivedlo k jednomu nápadu. „Půjdeme se na toho vlka podívat,“ řekla radostně a neuvědomovala si, jak je to nebezpečné potloukat se po lese skoro o půlnoci. Honza z toho měl taky velkou radost. Dvojčata vyskočila z postele a šla se nenápadně převléct. Všechno dělali pomalu, aby nějakým zvukem neprobudili rodiče. Věděli, že jestli se to dozví, budou mít veliký průšvih. Honza si vzal s sebou baterku, s kterou si před chvilkou hrál, a dal si ji za pás kalhot. Zabouchli za sebou potichu dveře od pokoje a po špičkách se vydali po schodech. Když Karolína Hrčkuláková, 8.C už byli u domovních dveří, usoudili, že je rodiče neuslyší. Obuli se a vyběhli z domu. Pro jistotu zavřeli dveře velmi opatrně. Lesní stezkou Vydali se po zahradě a přelezli plot, za kterým se táhl les. V té tmě se zdál dost temný a moc lidí by se tam neodvážilo jít. Dvojčata tam poháněla touha vidět vlka. Dopadli na zem za plotem a dívali se na cestičku, kterou si tam vyšlapali, když chodili do lesa, aby utekli rodičům. Cestička nebyla moc široká, z obou stran stály jehličnaté stromy. Dvojčata se vydala po cestičce. Tak vešli do lesa. Honza rozsvítil baterku a svítil si na cestu. Ušli pár metrů a za nimi se cestička domů stromy uzavírala. Když se podívali dozadu, už neviděli svůj domeček u lesa, ale jenom husté jehličnaté stromy. Dvojčata to ani tak nezastrašilo. Zanedlouho uslyšeli další zavytí. Jen se na sebe letmo usmáli a pokračovali dál po cestičce. Dalo by se říct, že přidali do kroku, protože se mezi jehličnatými stromy objevily listnáče. Dvojčata věděla, že listnaté stromy se v lese ukazovaly až po kilometru.

30

Ticho, kroky a strach Šli dál, až našli dřevěnou chýši uprostřed malé mýtiny. Kdysi se tam schovávali před deštěm, ale teďka tam neměli namířeno, a tak šli dál po cestičce. Zanedlouho se i chýše ztratila za stromy. Už byli daleko od domova a nikde už neslyšeli nic, co by je přivedlo na stopu vlka, žádné zavytí ani stopy, že by tam tudy šel. Honza přejížděl světlem od baterky po zemi, jestli neuvidí něco, co by je přivedlo na stopu, ale bylo to marné, nikde nic nenašel. Dvojčata šla i tak dál a nevzdávala se. Kdo by tušil, že kdyby si připustili, že už ho nenajdou, tak se zachrání. Jana šla za Honzou, dokud neuslyšela nějaké kroky za sebou. Honza si toho zřejmě nevšiml, a tak šel dál. Jana stála jako přimražená. Podívala se opatrně za sebe, ale nic tam neuviděla. Oddychla si, ale najednou uslyšela kroky za stromem, který stál kousek od ní na levé straně. Už jí to nepřipadalo jako legrace potulovat se po lese v tuhle noční dobu. Neviděla dál než na dva metry. Anita Kašturová, 6.C

Básničky Babička Babičko, babičko, dej mi jedno jablíčko. Sladké jako pusinku, dám ti velkou pusinku. Babičku máme rádi a jsme s ní kamarádi. Máme rádi babičku dáme ji hned hubičku. Polštář Když si hlavu položíme, do polštáře se zaboříme. Na polštáři spíme rádi a jsme s ním kamarádi. Polštář jsme si oblíbili, když jsme si ho políbili. Když se ráno probudíme, náš polštářek opustíme. Mirka Kuncová, 8.B

Sešit Do sešitu nepíšeme rádi, ale vždy jsme s ním kamarádi. Linka tam, linka zpět, popíšeme celý svět. A sešit se raduje, že zas v něčem boduje. Anděl Jsi jak anděl rozplynutý na obloze jako život, který pluje v dáli. Rozpouští se v duši lidí, a proto anděl nad námi poletuje a křidlami nás pozdravuje. Nikol Ščudlová, 9.C.

31

1 .

Prvňáci: Škola je lepší než školka. Více se učíme. Dvě žákyně ze 7.B udělaly rozhovor s prvňáky Zdeňkem a Kačkou z 1.A. Tam mají nejen paní učitelku, ale chodí je navštěvovat taky budoucí paní učitelka-studentka, paní Jana z Ostravské univerzity. Ta si připravuje projekt z dramatické výchovy. Těšil/a ses do školy? Z.:Těšil. K.:Dobře moc. Jaký byl tvůj první den ve škole? Z.: Dobrý, líbilo se mi tam. Povídali jsme si, byla to chvilka. K.: Dostali jsme taštičku, šla jsem s mamkou. Ve třídě jsme si povídali, kreslily a dělali domeček. Co je lepší? Škola nebo školka? Z.: Škola.Učení mi jde, mám samé jedničky. K.: Škola. Baví mě učit se. Váš nejoblíbenější předmět? Z.: Čeština a tělocvik. K.: Angličtina a čeština. Je pro tebe škola těžká? Z.: Jo, je! K.: Zatím ne. (úsměv)

32

Co ses dozvěděl/a ve škole nového? Z.: Naučil jsem se počítat. Pomalu se učíme. Číst ještě neumím. K.: Naučila jsem se spoustu nových věcí. Co říkáš na paní učitelku? Z.: Hodná a hezká. Ještě tam je paní Jana. K.: Hodná, není moc přísná. Jana je hodná, ale třídní je lepší. Máš ve škole kámoše/kámošky i ze školky? Z.: Jednoho,dvě nebo tři?(smích) K.: Mám kámošky, ale jsou v 1.B. Mám dvě. Vlastně tři! A co školní lásky? Líbí se ti někdo? Z.: Jestli si vzpomenu…zatím jedna, jmenuje se Sára. No, a ještě Maruška! K.:Zatím nikdo. (smích) Co bys chtěl/a na výuce změnit? Z.:Vadí mi domácí úkoly! Chtěl bych to změnit na lehké učení. K.: Nic. Jenom ať dostáváme samé jedničky. Chodíš na školní obědy a do družiny? Z.: Jo, chutnají mi. Do družiny chodím, líbí se mi tam. K.: Ano, chodím. Játra mi nechutnají, jinak asi všechno. Do družiny chodím. Denisa Štefková a Alena Muchová, obě 7.B

Megastar ponožka Jedna malá holčička, která se jmenovala Samanta, měla moc ráda hvězdičkované ponožky. Měla i jedny nejoblíbenější, které jí už byly malé. Maminka je už mnohokrát chtěla vyhodit, ale Samanta jí to nedovolila a schovala ty ponožky hluboko do šuplíku. Jednou ve středu přišla Samanta domů ze školy a na stole našla patero nových hvězdičkovaných ponožek. Běžela za maminkou, poděkovala jí a dala jí velkou pusu. Rychle si šla ty nové ponožky uložit do šuplíku. Několik starých ponožek vyhodila a mezi nimi byla i jedna ponožka, kterou měla tak oblíbenou. A tak ta ponožka putovala po světě. Poznávala i jiné hezké ponožky, které také někdo nechtěl a vyhodil je. Všechny jiné ponožky o ní říkaly, že je nejhezčí.

33

A jednou se ta hezká hvězdičkovaná ponožka doslechla o superstar pro ponožky. Ona totiž uměla i hezky zpívat, tak s ní šly kamarádky na konkurz. Porotě se líbila, tak ji poslali až do finále, které bylo už za týden. A postoupilo do něj ještě devět ponožek. Ponožka si připravila moc hezkou píseň. Vyhrála ponožkovou superstar a stala se z ní megastar ponožka. Dokonce jí porota udělila cenu za nejhezčí ponožku světa. Tak se ta hezká hvězdičkovaná ponožka proslavila po celém světě. Terezie Nogolová a Viktorie Čurdová, obě 7.B Kresba: autorky

Křížovky 1) _ _ _ _ 2) _O_ _ _ _ _ 3) _ _ _ _ _ _ _ 4) _ _ _ _ _ 5) A_ _ _ _ _ _ 1) Auto má 4… 2) Dáváme si to na nohy, aby nám nebyla zima. 3) Vozí se v tom miminka. 4) Dáváme to do mlíka a je to hnědé. 5) Dáváme do toho školní potřeby. Tajenka: _ _ _ _ _ Nikol Ščudlová, 9.C

___ E____L______ ____ ____Y _ _ _ Í_ _ _ _______ _P___ ______K

Daniela Mertová, 8.B

Tajenka: _ _ _ _ _ _ _

1) Je to kulaté a nafouklé rády si s tím hrají děti. 2) Kniha, ve které se dozvíš mnoho informací a má většinou hodně stran. 3) Ruce si myješ…? 4) Na hlavě ti rostou…? 5) Má to myš, klávesnici a hrají se na tom hry…? 6) Od tvého tatínka tatínek je tvůj…? 7) Leze po stromě a má ráda banány. 8) Vozí se v tom miminka.

34

Hádanky Neustále to mění tvar, přesto je to stále kulaté. (měsíc)

Kdo chodí spát v botech? (kůň)

Černá hlavička, bílá nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená. (zápalka)

Všechny barvy duhy, mají jejich tuhy. Copak to je? (pastelky)

Aneta Zbořilová, 9.C

Počítejte s námi Kolik je tady jablíček?

Kolik je tady jahůdek?

Kolik je tady stromků?

Kolik je tady pejsků?

Tohle je vlajka České republiky. Kam patří která barva?

35

Básnička pro malé školáky Školy, školy, školičky, jsou pro chytré hlavičky. Učí se v ní hodné děti, až na nějaké nezbeďáky. Učitelé vás mají rádi, buďte s nimi kamarádi. Mějte samé dobré známky, budete mít hodné mamky. Držíme vám pěstičky, mějte chytré hlavičky. Petra Čermáková, Adéla Strakošová a Denisa Zemanová, všechny 7.B

Tina Nguyen, 8.B

Školní časopis Chaos teenagerů Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava - Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace Šéfredaktor: Jan Goj Redakční rada: žáci PVP žurnalistika Grafická úprava: Martin Ošmera Náklad: 40 výtisků

36