číslo 2.
únor
Šéfred aktor DTP
Branko Č Maxim erný Nesáz al
4 Redakce
Martin Ciklamíni, Michaela Weiserová, Honza Liška, Marie Salamonová, Tomáš Střeleček, Sára Tomášková , Romana Kašparová, Tereza Kicková, Katka Hejtmánková, Bára Adlerová
Korektura
Jiří Kostečka
Úvod
Obsah
Editorial Byl začátek října….. ….vycházelo první číslo The Gate a my tomu všichni upřímně věřili. Záhy jsme však zjistili, že používat pro náš časopis označení měsíčník byla osudová chyba. Moje chyba. Ale já stále věřil – v naši odhodlanost, rychlost a tvrdou práci. Další chyba. Celý říjen jsme strávili hodnocením dobře odvedené práce resp. odpočinkem po ní. Ale ani když jsem v půlce listopadu zjistil, že nic nemáme, nehodlal jsem ve své tvrdé práci na našem dvouměsíčníku polevit; na nic takového by taky jistě nikdo z našeho týmu dříčů ani nepomyslel. Neměli jsme však nic dostat zadarmo… Když to užuž vypadalo, že na 2. čísle skutečně začneme seriózně pracovat, přišla další tvrdá rána ve formě prosince a ducha Vánoc, který nemilosrdně zavraždil i poslední zbytky naší ochoty pracovat. Ale způsob, jakým jsme využili poprázdninovou energii je prostě uchvacující a ten výsledek… Co tímto chci říct je, že nevsázíme na kvantitu, nýbrž na kvalitu. S opravdu velkou pýchou vám tedy představuji druhé číslo našeho kdyžsepovedeníku The Gate. Upřímnost se prý dnes cení nejvíc, takže s kritikou a sarkasmem jsme tentokrát vůbec nešetřili. Proto si také užívejte tuto profesionální vazbu, již nám škola laskavě uhradila, jelikož se obávám, že ona závratná kvalita povede opět k samizdatu … Příjemné počtení Branko Černý, šéfredaktor
4
aktuality
Nejnovější dění v Open Gate Události ve stručnosti aneb život v naší škole
6
téma měsíce
Vánoce Duch Vánoc dorazil i k nám
8
dění v OG
Pražský model OSN Jak to vypadá, když OG vyšle delegaci Diskuze o jaderné energii Chceme uran na koleje? Jak jsme fandili na hokeji derby sparta-slavie Udělování kreditů Černý trh v Open Gate Divadelní dílničky přepadli jsme Švandovo divadlo 14
Pravidelné rubriky
Letem světem -Pohled na světové dění zpoza plotu Výkřiky do tmy - Tak je to tady!!!
16
názory, fejetony, komentáře
3
4
Aktuality
Recyklace učitelů Taky vás to už štve? No mě teda jo! Jako kdyby nestačilo to, že jsem přišla na OG a byla to asi ta největší změna v mém životě - ani ne do konce prvního pololetí změnit čtyři učitele. To mi přijde trochu moc. Jistě, jistě, vím že se to netýká všech, ale konkrétně u nás, v kvartě B, se změnili dva učitelé na angličtinu, jeden na dějepis a nakonec pro jistotu máme ještě jiného učitele na zeměpis! Přijde mi to docela nefér, když jiné třídy mají všechny učitele původní. Neříkám, že ti noví jsou špatní, myslím si že si vedou dobře. Stejně je to ale velká změna, která stojí za to, abych o ní napsala pár řádků! Katka Hejtmánková, kvarta
V cuku letu
Nové Rostliny Naše škola podporuje životní prostředí, a tak nám zkrášluje koleje. Máme palmičky!!! Tedy další rostlinky, na kterých můžeme zkoumat, co asi udělá s živým organismem dehydratace či jak se dá nejlépe utopit v litrech vody jednou za 2 měsíce… (Pozn.: proto nejspíš máme „zákaz se jich dotýkat“.) Čisté podlahy Po Vánocích nám naleštili veškeré podlahy. Nejspíš proto, aby se lépe čistily šmouhy. Tak jsme to okamžitě vyzkoušeli. Ehm, to dělání šmouh, ne jejich čištění. Tým aprobovaných odborníků také zjistil, že díky naleštění se nedá v semišových botách zkřížit nohy a přitom je opřít o špičku nohy. Hladovka Jsme moderní, jsme in! Začali jsme propagovat heslo „Čím míň jíš, tím víc víš.“ Aneb – bez kartičky ani ránu a už ani ráno. Obědnávky Pozor! Díky tomu, že MÉNĚ lidí nechodilo na večeři, musí si teď VÍCE lidí, kteří mají o to jídlo zájem, objednávat. Nové sedačky Ve společenské místnosti nám přibyli tři sedačky pro devět lidí a pár bobků. Avšak, tentokrát není na vině Frankie ani rodina Bobkových, ale Ikea. Noví vychovatelé Nejmladší žáci dostali na odpoledne dva vychovatele místo jednoho. Dobrá, místo jednoho teď budeme prudit dva… Salmonela Nemoci se neopalují na plážích (leda tak rakovina…), ale chodí po lidech. Žádnou výjimkou není ani salmonela, kterou chytl náš pan učitel. I když už uplynula inkubační doba, celá škola včetně personálu musela absolvovat výtěr. Jak to trefně komentoval náš spolužák: „Někomu se to líbilo víc, někomu míň, ale užili jsme si to všichni“.
Bára Adlerová, tercie
Aktuality Ten den nezačal dobře. Nevyspal jsem se, a tak jsem první hodinu příliš nevnímal, shodou okolností to byla biologie. Při fyzice jsem prohrál školní svetr a kartu na obědy v piškworkách. Z podivné letargie tvořené zejména hladem a zimou mě vytrhl až burácivý hlas Petra Cháry oznamující setkání v hale… Oznámení vcelku krátké a výstižné vzbudilo rozmanité reakce. Davem projela vlna vzrušení, strachu a oplzlých vtipů. Rázem z toho bylo hlavní téma dne: půjde se na vyšetření(záměrně neužívám slovo výtěr, neboť je, jak sami uznáte trochu ošemetné). Shromáždění skončilo stejně rychle jako začalo a lidé se začali trousit do tříd. Pozoroval jsem je, někteří šli jako tělo bez duše zasaženi tou krutou zprávou, zato jiní běhali, skákali a vřeštěli nabiti tou strhující novinkou. V následujících hodinách, kdykoliv se ozvala znělka školního rozhlasu, toho posla špatných zpráv a odcizený hlas vyvolal konkrétní třídu někteří mí spolužáci sebou trhli. Po delší době se frekvence tázavých, vyčítavých a převážně nervozních pohledů
začala zvyšovat. Reproduktor vypadal jako kat volající své oběti. A pak to přišlo, zrovna když to nikdo nečekal. Neúprosný hlas vyřkl jméno naší třídy. Pohledy pohasly. Nadšení ustalo. Zavládla pochmurná nálada. Náš husí pochod by mohl někomu z dálky připadat jako pohřební průvod. Až na tu rakev a zelené plášťe. Teprve dole jsme mohli posoudit, že to není tak hrozné. Potupující, trapné, zostuzující, nevhodné, nepříjemné a pravděpodobně zbytečné ano, ale ne hrozné. Samotná procedura byla jako mrknutí oka, strach opadl a nahradila ho diskuze o účelnosti tohoto zákroku…
9 lidí z 10 ho nepovažuje za nutný.
Jakub Gazárek, kvinta
5
Vánoce Všechno je jednou poprvé. První slovo, první čtvrtletka z matematiky, první svatba. První Vánoce v Open Gate. Společně se studenty Veronika Kubaňová a Eliška Zemanová připravily snad ten nejnabitější měsíc v našem dosavadním studentském životě. Tolik akcí, až oči přecházely! První vánoční vystoupení se konalo 1. 12. Na adventním koncertě se nám představili studenti Konzervatoře Jaroslava Ježka. Den před svátkem svatého Mikuláše, v pondělí 5. 12., přichystala kvinta pohádkovou Mikulášskou. Andělé a čerti měli úplně jasno, jak na tom jsme: rozdělili nás do dvou pytlů, na „andílky“ a „čertíky“. Večer už následovalo samotné předání mikulášské „výslužky“. Kupodivu nakonec všichni z nás v rukách drželi tajemnou punčošku. Jen s tím rozdílem, že „čertíci“ si museli své hříšky odčinit splněním úkolu – zazpíváním písničky či zatancováním Macareny. V pátek 16.12 se celá škola sešla na dalším adventním vystoupení. Tentokrát jsme se bavili sami – studenti pro studenty. Prima a sekunda nás svými scénkami opravdu rozesmály. Trošku pohybu na podium přinesly mažoretky z primy. Následovala spousta hudebních lahůdek – školní bandy, pěvecké sbory či sólista na klavír. Po celý večer jsme měli možnost koupit si nějakou drobnůstku na školních adventních trzích. Po tomto večeru už nikdo z nás nepochyboval – Vánoce jsou tady!! Bára Adlerová, tercie
VÁNOČNÍ VEČEŘE Ještě než jsme odjeli domů, abychom oslavili Vánoce v kruhu rodinném, odpočali si od zákeřných výrazů, nebezpečných výbuchů v laboratoři a vůbec se celkově zotavili, oslavili jsme Vánoce tady na Open Gate. Kvintáni pod vedením Elišky Zemanové pro nás připravili vánoční večeři, po které následovala diskotéka nebo film. Před začátkem večeře jsme se slavnostně oděni shromáždili ve vstupní hale a poté byli poněkud chaoticky uvedeni do jídelny. V jídelně na nás dýchla slavnostní atmosféra a ozářila nás světla svíček. Všichnijsme byli slavnostně naladěni. Večeři odstartoval předkrm, pokračovali jsme tradičním řízkem nebo kaprem se salátem. Nakonec jsme se dorazili banánem s čokoládou a jenom rozbalovali dárečky, které na nás
čekaly pod vánočním stromkem. Při proslovu paní ředitelky sice občas někomu zaskočila rybí kost, ale jinak jsme přežili ve zdraví. Pak jsme se odebrali na kolej převléct se do civilu a zamířili na diskotéku. Diskotéku odstartovala učitelská kapela „Babice Babes“ , která sklidila hlasité ovace, zvlášť pan Albrecht za bicími. Se svojí kšiltovkou a tmavými brýlemi byl opravdu k nepoznání. Diskotéka… nejsem zrovna diskofil a navíc to většinou nebyl můj styl, ale myslím si, že nějací nadšenci tam řádili Film „Láska nebeská“ musel být opravdu hezký, ovšem když ho vidíte od půlky jako já, tak krapet nepobíráte. Když nás v 23.30 zahnali do postele, promítla jsem si celý večer znovu a uvědomila si, jak moc mi na téhle škole záleží a jak je pro mě důležitá… Tereza Kicková, tercie
8
Dění v OG
Pražský Model OSN
Pražský Model OSN Pražský Model OSN je akce pořádaná každý rok Asociací pro mezinárodní otázky – AMO, což je nevládní organizace založená za účelem vzdělávání a výzkumu v oblasti mezinárodních vztahů a české i evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Organizace vznikla v roce 1995 a Model OSN organizuje již pojedenácté . A co to vlastně je Pražský Model OSN a co si pod tím má člověk vlastně představit? Model OSN je určen pro studenty všech typů středních škol se zájmem o mezinárodní dění. Právě probíhajícího XI. ročníku Pražského modelu OSN se účastní více než 350 středoškoláků z celé České republiky. Cílem je, aby studenti poznali svět diplomacie a mezinárodních vztahů; v rolích diplomatů členských států Organizace spojených národů pak hledají řešení současných mezinárodních problémů. Vyvrcholením této akce je konference, která simuluje jednání v několika strukturách OSN – Valném shromáždění, Radě bezpečnosti, Ekonomické a sociální radě atd. To ale trošku předbíhám, jelikož nejprve musíte sehnat pár stejně smýšlejících studentů, kteří by do té akce šli s vámi. Poté musíte zaslat přihlášku, do které napíšete, jakou zemi byste chtěli zastupovat. Pokud si ale vyberete nějakou „velkou rybu“, jako třeba USA nebo Rusko, tak musíte očekávat, že vám spíše nebudou přiděleny, protože takovéhle země dostávají na starost studenti, kteří již nějakou tu zkušenost s Modelem OSN mají. Já a mí kamarádi jsme si zvolili Kolumbii a ta nám naštěstí přidělena byla. Na takovou velkou konferenci ale nemůžou jet studenti nepřipraveni, proto AMO pořádá ještě před konferencí 4 workshopy. Ty jsou rozděleny na dvě části; na dopolední je vždy pozván nějaký host, který přednese přednášku na libovolné aktuální téma. Na posledním 3. worskhopu to například byl Tomáš Klvaňa (bývalý poradce prezidenta Klause), který pohovořil na téma globální terorismus. Odpolední část je vyplněna prací v jednotlivých výborech (v delegacích si musíte rozhodnout, kdo bude v jakém výboru). V těchto výborech vám bude sdělena agenda výboru a také jedna velmi důležitá věc, procedura (např. jak máte žádat o slovo). Možná vás zajímá, co mě k účasti na takové akci vede. Především se chci naučit vystupovat před mnoha lidmi, což je myslím velmi důležité pro můj budoucí život. Dalším důvodem je to, že se chci dovědět něco nového o Kolumbii. Proto bych tuto akci chtěl především doporučit studentům, které zajímá politika a zeměpis. To už je ale opravdu vše, a kdyby tento můj článek někoho navnadil k účasti na této akci, pak splnil plně svůj účel. Jan Liška, kvinta
Dění v OG Naše velká diskuze Máme tu listopadové pondělí a my jdeme do divadla na další dobrovolně povinnou přednášku. O čem? No přece o tom, je-li jaderná energie pro Českou republiku nezbytná. A už podle toho, že je účast na této akci povinná a název taky nezní dostatečně slibně, jsem si myslel, že prožiji další nudné a ztracené odpoledne. Všechno ale bylo jinak! Toto nebyla obyčejná přednáška o tom, co děláme špatně a jak to máme dělat lépe, tady se každý vžil do nějaké role, kterou před publikem ztvárňoval. Vše začalo tím, když na pódium vešel moderátor České televize Mgr. Petr Koubek a pověděl nám, co se bude dít. Jako prvního hosta si pozval pana RNDr. Filipa Bothu, který zde zastupoval zájmy ČEZu, a nutno říci, že jeho výstup byl opravdu zdařilý. Jako druhého hosta moderátor uvítal pana RNDr. Milana Svobodu Kfc, představitele ekologického právního servisu. Jako třetí nás poctila svojí účastí docentka Dana Blechová, která se opírala o vědecké výzkumy. A jako poslední, mezi nás přišla občanka města Týnu nad Vltavou Petra Pacoňová, která měla ze začátku problémy s mikrofonem, takže toho od ní nebylo moc slyšet. Diskuze mohla začít, a i když to na začátku vypadalo jako přesilovka (Filip totiž jako jediný jadernou energii podporoval), nakonec tomu tak nebylo: RNDr. Filip Botha byl sice sám, ale to, co předvedl mu okamžitě na jeho stranu získalo většinu diváků. Nejprve jasně vyjádřil souhlas s jadernou energií a pak ho podpořil fakty, že díky jaderným elektrárnám a jejich rozšiřování klesá nezaměstnanost a že jaderný odpad ani není tak nebezpečný, jak se zdá. Zdálo se, že jeho jediným soupeřem bude doc. PhDr. Dana Blechová, která říká, že jaderná energie není ekologická a že vůbec nemá budoucnost. Nakonec se otevřela možnost pro telefonáty posluchačů (respektive pro dotazy diváků), kteří svými otázkami doslova zasypali RNDr. Filipa Bothu; ten se s nimi velmi dobře vyrovnal, jeho odpovědi byli jasné a srozumitelné. To vše nakonec podtrhlo hlasování pro, nebo proti jaderné energii. A možná díky přesvědčivému RNDr. Filipu Bothovi to nakonec dopadlo tak, že pro jadernou energii bylo 45 a proti ní 28 posluchačů, což asi nikdo nečekal. A na závěr mi zbývá už jen říct, že se všichni těšíme na další diskuzi ekologického kroužku! Ondřej Sitta, kvarta
9
10
Dění v OG
Jak jsme fandili na hokeji
Hokej
Přiznám se, že o hokeji vím asi jen tolik jako většina holek – Jágr se rozešel s Verešovou a minulý rok u nás bylo mistrovství světa. Když jsme ale dostali možnost podívat se na derby SlaviaSparta, neváhala jsem a přihlásila se. Nakonec bylo z přihlášené šedesátky studentů vybráno třicet a já mezi nimi. V podvečer 22. 11. 2005 jsme se vydali autobusem do Prahy, do Sazka arény. Už jenom to, že jsme se podívali „ven“, vykouzlilo nadšenou atmosféru. Díky davu lidí a přísné kontrole jsme se na svá místa dostali až pár minut před začátkem utkání. Seděli jsme (nebo spíš stáli) přímo ve sparťanském kotli. S tím měli někteří naši slávisté menší problém, který byl v mžiku vyřešen přesunem na „oblíbenější“ stranu. Zápas trval něco přes dvě hodiny. Ne že bych celé hře rozuměla, moc jsem nepronikla ani do hokejového hantecu. Nějak mi to ani nevadilo.V sedmnácté minutě druhé třetiny jsem dostala fanoušky kolem sebe výrokem: „Počkat, oni si vyměnili strany?“ Nálada všude kolem nás strhla k fandění všeho druhu – dupání, hýkání, pokřikování, tleskání… Prostě jsme si všechny góly, přihrávky a hákování náležitě užívali. Vyhrála Slavie. Ale pro nás jako by to ani nebylo moc důležité. Ještě v autobuse zasvěcenější z nás probírali zápas od první minuty k poslednímu gólu. Byl to fantastický zážitek, doufám, že se něco podobného bude brzy opakovat:-) Bára Adlerová, tercie
Dění v OG
Udělování kreditů Jak asi všichni víme, na naší škole se udělují kredity. Tyto kredity mají popohnat, nebo spíše inspirovat studenty k tomu, aby se více zapojovali do různých akcí, soutěží nebo se třeba jen podíleli na vylepšení areálu školy! Máme 3 stupně kreditů. Bronzový za 3b., stříbrný za 5b. a zlatý s hodnotou 10b. Body se sečtou a student je ohodnocen různými oceněními. Může se jednat o nějakou zahraniční expedici nebo zajímavé představení či koncert. Nelíbí se vám odpadky poházené okolo popelnic nebo ten sníh nahromaděný před kolejí?! Stačí mít jen nápad a i toto je způsob, jak kredit získat!! Tak tedy: Nápadům zdar!
Romana Kašparová, kvarta
Divadelní dílničky ve Švandově divadle V listopadu a v prosinci dostali někteří z nás příležitost navštívit cyklus divadelních dílniček s názvem „Jak se dělá divadlo“ inspirované hrou „Žebrácká opera“ v prostorech Švandova divadla. Čtyři středy jsme poznávali zákulisí divadla a navazovali nová přátelství, nemluvě o získávání, někdy i prvních divadelních zkušeností. Každý týden jsme se věnovali něčemu jinému – hlasové výchově, pohybu… Dokonce jsme si vyzkoušeli, jak to chodí na první čtené zkoušce, kde jsme četli a poté dramatizovali dialog z již zmíněné hry Václava Havla. Celý minikurz byl zakončen návštěvou právě tohoto představení. Nejen, že jsme alespoň z části pronikli do tajů divadla. Také ale jsme se naučili pár věcí z praktického života. Třeba, jak jedno na první pohled zcela nedůležité správné (ne)odbočení dokáže půlhodinovou cestu do divadla natáhnout na hodinu a půl. Nebo jsme si také potvrdili Murphyho zákon v praxi: I když sebevíc spěcháte a stojíte v jakémkoliv pruhu v koloně na Nuseláku, tak právě tento pruh jede nejpomaleji… Bára Adlerová, tercie
11
12
Dění v OG
Co jsme dělali o Silvestru (když si na to pamatujete…:o) Petr Chára Byl jsem doma se sousedy a společně jsme v klidu slavili. Děti jsme měli jinde, hlídala nám je babička. Luděk Michalík Procházel jsem se v lese. Tereza Strnadová Byla jsem na horách na běžkách Karel Lemfeld Byl jsem na chalupě v jižních Čechách u Chlumce u Třeboně. No ale to není všechno. Byli jsme (s manželkou Josefínou) na velkém výletě. Opékali jsme buřty a koupali se v říčce Dračici. Martin Metelka Byl jsem doma (na Vsetínsku, ne v Babicích) s Míšou a Alicí. Jarmila Sabelová Odhazovala jsem sníh, abych se s autem vyhrabala ze závějí.
Jana Bednářová Byla jsem doma, o půlnoci jsem si se svým synkem ťukla dětským šampaňským, vystřelili jsme si několik petard a šli jsme spát. Petr Koubek O Silvestru jsem navštívil rodinu své přítelkyně. Má malého brášku, s ním jsem si zahrál Carcassonne a pak i Proroctví, což je také velmi oblíbená hra. Potom jsme šli střílet nějaký rachejtle. A pak jsme šli na výlet do lesa. V noci. Bylo to pěkné. Jiří Kostečka Co jsem dělal o Silvestra? Hmmm. Spal. Teda myslím. Já si to nepamatuji. Marcela Gnadová Nejdřív jsem byla doma, chystala jsem chlebíčky. Pak jsme si byli zaběhat na běžkách. Večer jsme strávili u přátel v Praze. Prošli jsme se a pak jsme jedli a povídali jsme si. Bára Adlerová, tercie
Dění v OG
Seriál Ulice
Ulice Jedno úterní odpoledne jsme se podívali s kroužkem redakce do studia TV Nova, kde se natáčí seriál Ulice. Již po příjezdu jsme si všimli obrovských kulis budov. Tyto kulisy vypadají opravdu autenticky - člověk by je ani nerozeznal od skutečných. Ihned po vstupu se nás chopili lidé, kteří za tento projekt zodpovídají. Ochotně nám začali vysvětlovat celý systém, jak funguje PR v praxi a jak na lidi působí reklama. Dozvěděli jsme se, že bulvární plátky jsou někdy příjemnými i nepříjemnými společníky. Po krátkém úvodu do světa PR započala exkurze studia samotného. Naši průvodci nás provedli po všech místech, kde se natáčí tento, v České republice unikátní, seriál. Ke každému místu nám podali detailní informace, co a jak funguje. Když jsme zahlédli zábradlí bez schodů, tak jsme opravdu přestali chápat, jak se zde může točit scéna se schody. Ihned nám bylo vysvětleno, jak se tato a další napohled složité scény točí. Po ukázce studia nesledovala další část naší prohlídky. V této části jsme navštívili střižnu, zvukaře i zasedací místnost, ve které se setkávají a radí scénáristi (pracují doma). Myslím si, že tato návštěva nám všem zúčastněným rozšířila obzor a že jsme dostali praktické návody pro náš další život. Martin Ciklamini, kvinta
13
14
Pravidnelné rubriky Letem (mediálním) světem!
Úvahy náctiletých na pozadí klusajících dějin!
(vybráno z českých médií z období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2005)
Letem sv tem
Minulý rok v lednu v jihovýchodní Asii zasáhla vlna tsunami. Při neštěstí zahynulo 300 tisíc lidí. Následující vlna solidarity byla unikátní. Kdyby však nebyli mezi postiženými lidé téměř ze všech zemí světa, pomáhalo by se stejně? V Kolíně máme novou automobilku TPCA, která vyrábí malá auta. Šlo o největší investici na zelené louce v české historii. Více pracovních míst, více aut, více peněz a z Česka je jedna velká automobilka. Neproběhla sezóna NHL. Proč někdo chce moc a druhý zase málo a stejně z toho jsou jen prázdné stadiony i peněženky? Vatikán kritizoval světový bestseller knihu Šifra mistra Leonarda. Ještě aby ji chválil! Kniha dělá z Vatikánu snůšku lhářů, kde je však pravda?! Bylo možné si podat přihlášku pouze na jednu střední školu. Leckteré (spíše všechny) to popudilo. Nesmyslné důvody, proč je pro všechny výhodnější jedna přihláška než dvě, nepomohly neštastlivcům, kteří vinou ministerstva a jeho hloupých nařízení spáchali sebevraždu. V dubnu skonal Jan Pavel II. - třetí nejdéle vládnoucí papež v historii Vatikánu. Po něm nastoupil svůj pontifikát Benedikt XVI. . Svět potřebuje silné a spravedlivé muže. Takový Jan Pavel II. byl. Zemřel a byl slovanským papežem. Zemřel a přemohl komunismus. Princ Charles si vzal Camillu Parkerovou – Bowlesovou. Svatba roku. Ať jim to vydrží! Ať se každému z nich žije dobře! Ve Vídni se stali po čtyřech letech Češi opět mistry světa. Kdo neskáče není Čech! Hurá! Hurá! Hurá! A je tu znovu český hokej a jeho mistrní hráči. Tešme se na Turín! Francie odmítla v referendu euroústavu. Evropská unie. Hroutí se snad? Vypadá dosti formálně. Má smysl, když všichni nebudou ve stejných kolejích? Chtějí být Evropané jedním národem nebo naopak každý sám za sebe suverénem? V létě proběhly teroristické útoky v londýnském metru. K útokům se přihlásila al–Kajda. Al-Kajda má prsty všude. Třeba i váš soused je z al-Kajdy!. Jíří Paroubek je od minulého roku premiérem ČR. Paroubek – tak trochu vesnický premiér o sobě mluví jako o buldozeru. Proč? Možná si myslí, že srovná se zemí české problémy. Buldozer přijel a buldozer taky odjede. Lance Armstrong vyhrál posedmé Tour de France. Je skvělé, že člověk dokáže překonat sám sebe a k tomu ještě překoná třeba i Francii. Buďme stejně vytrvalí! V červenci CzechTeck zavířil českou společností. Velký a nesmyslný humbuk kolem t e c h n o p a r t y. Vypadá to, že techno není oblíbeným hudebním žánrem d n e š n í c h premiérů A policisté? Museli se předvést a ukázat, že mají pořád dost síly. Hurikán Katrina řádil na jihu Spojených států. Největší škody nadělal v New Orleans. Nezlobí se příroda tak trochu na lidi? Shnilé maso, mrtvé myši – to vše a ještě více jsme mohli najít supermarketech minulý rok. Každý druh masa má něco do sebe.. Tomáš Střeleček napsal další díl svého „Letem světem“ Hurá!
Pravidnelné rubriky -Karel L.: Vaše výkonnost by se mohlapo lyžařském kurzu skokově zvednout... -Gazar: Nebo spadnout... -Karel l:: Ve Vašem případě již není kam, Jakube...
15
Jakube, Vy už to nehulte! Karel Lemfeld Přece všichni víme, kde nást to šimrá... Petr Koubek
Tady po vás zbyl mrdní zase. Lukáš Dejdar
Jestli do 30 nebudu mít svoje první Lamborgini, tak sem pěknej loser!
Dášo, máš hezké vlasy.. Josef Hofmann
To je jen pro tu inteligenčnější část národa! Petra Veselá
Ftípky ftípky, a kde máte ... okvětí?! Martin Metelka
Max: Viděls Kmotra? Pavel: Ne, ale určitě už se třese...
Tím jako chcete říct, že homosexualita je úchylka?! Ivo Horák
To je rizoto nebo sýroto? Filip Botha To je příklonka jako prase! Jiří Kostečka
Na světě jsou tři typy lidí... Josef Hofmann
16
Názory, fejetony, komentáře
Teorie dokonalého okamžiku Okamžik – nelze ho popsat, zachytit či definovat, nemůže být zpozorován žádnými člověku známými prostředky, ba ani lidské oko nám ho nedokáže náležitě zachytit v celé své kráse. Vždy vidíme pouze tu pověstnou špičku ledovce, a zatímco tápeme slepí v tmách, okamžik nám proplouvá s nonšalantní lehkostí jako písek mezi prsty někam dál, někam, kam se my nikdy nedostaneme... Přesto se můžeme stále pokoušet o jeho definici o jeho určení, i když je to vpravdě sysifovský úděl. Mnoho básníků, minstrelů i šarlatánů se o to již pokoušelo před námi a věřte, že tomu tak bude i po nás. I dlouho poté, co se naše kosti obrátí v prach i dlouho poté, co bude zapomenuta poslední jiskřička naděje, ano i dlouho poté se bude lidské pokolení usilovat o zachránění posledních zbytků kultury a civilizace snažit zachytit nekonečnou krásu okamžiku. Můžeme ho popsat tisíci slovy, a přesto ho nevystihneme; je jako pohlazení Múzy, jako dotek vánku, jako záblesk Inspirace... Ale není okamžik jako okamžik, některé s přibývajícími vráskami vyblednou jako staré fotografie, zato jiné budou zářit světlem majáku Věčnosti pro ty, kteří tápou v tmách. Nazývejme je tedy dokonalými okamžiky, neboť ve stáří, kdy zjistíme, že z našich životů zůstaly pouze záblesky nesplněných tužeb, roztříštěných myšlenek a nevyplněných snů, budou to právě tyto chvíle, které udrží naši vetchou mysl pohromadě. I ten nejnudnější člověk jich dokáže nasbírat za svůj život desítky; jde o to vážit si jich a vzpomínat na ně, kdykoliv to jde, ačkoliv je to někdy obtížné. Protože pak to budou ty nejkrásnější, nezapomenutelné, a jak by řekl jeden můj přítel ,,velice emociozní“ chvíle našeho života. A koneckonců – kde bychom byli bez vzpomínek? Jakub Gazárek, kvinta
Pařící doupě Otázka za milion: Co je to knihovna? Budova o čtyřech stěnách, s pár okny a dveřmi, s regály. Podle všeho studijní místo plné knih a informací. Dům, kde se potkávají lidé, čtou si, povídají si, studují. Jenže, naše knihovna není jen tak ledajaká knihovna (vždyť jsme přece Open Gate:)) My ještě máme čtvrtý rozměr – jsme doupě počítačových her. Od počítačových kouzelníků by to nejspíš znělo hrději… Já, vyznavačka prostých počítačových funkcí a internetu, to s takovou úctou k WarCraftu či GTA říct neumím. Ale co všichni umíme nejlíp, je stěžovat si, že opět nemám prezentaci na hudebku, protože na všech počítačích bylo plno pařičů. Mám doufat, že mě některý gentleman pustí? Ale kde to žijete… To se radši bude vymlouvat (mezitím co zabije další dva protivníky, nakoupí armádu androidů a vyhlásí dvě války), že chudáček on je tam přece nejkratší dobu a proč vyhazuju zrovna jeho, když o dva stolky dál paří dalších pět drahých spolužáků… A tak zjišťuji, že nejen chudoba v Ghaně, o které mám udělat referát, je začarovaný kruh. Uděláte s tím něco? Bára Adlerová, tercie
18
Názory, fejetony, komentáře
Zloděj Snažíš se vydržet, ustát tu zátěž. Nemůžeš nemlčet, život si bereš. Podléháš krachu, si plnej strachu. Ale jdeš dál, tady to přežiješ. Teď si král, ale vinu, tu nesmyješ. Zůstal si sám, už si šťastnej. Víš, život je dobrej, to ty si špatnej. Co se stalo, nedáš zpátky. Dobře štěstí se Ti kradlo, jenže teď zůstaly už jen splátky. Peťula Veselá, kvinta
Pryč ze světa! Kdysi život byl Ti ctností, Teď žiješ jen minulostí. Vracíš se tam, kde bylo Ti ublíženo. Ani nevíš kam, ono je to jedno. Celý život se Ti něco dělo, tolikrát umřít se Ti chtělo. Ale teď je to silnější, nic už není Ti přednější. Kdysi vidělas’ ještě smysl, život jen zlost Ti přinesl. Naděje vyschla, nevěříš ani v kapku vody. A i kdyby přišla, byly by to náhody. Je to moc špíny, a ty už chceš pryč. Jsou to jen stíny, no, tak hlavu vztyč. Stále blbé maličkosti, co donutí Tě podívat se zpět. Nedělaj Ti starosti, jen připomínaj svět. Pár dalších let Tvého života, nevidíš nic, jen samá prázdnota. A tou prázdnotou Ty nechceš jít, jenže víš, že musíš, když chceš žít. Možná Asi život ubírá se jiným směrem, ale i to dá se překonat. Vždyť nic není prohrané předem, skutků můžeš ještě vykonat. Nic není předem prohrané, a je za co bojovat. I když máš myšlenky nezvané, s životem nemůžeš je spojovat. Bolest druhých, pomáhá nést naši vlastní. Prolévám slz suchých, ale co Ti ostatní. Peťula Veselá
A už není… Život se jí žije, když je bez naděje. Člověku se chcípá, když zubatá se směje. Nejradši byla by už pryč, jenže tělo pomalu umírá. No, tak, hlavu vztyč, vždyť se ještě probírá. Špatné je to žití, když člověku není zbytí. Prostě se to stává, něčí tělo padá. A tak končí život, gravitace vyhrála. Rakev a za ní průvod, pro lidi se rozdala. Peťula Veselá, kvinta
19
Názory, fejetony, komentáře Tabule
Zuzana Matiášová
Zamilovaná Zuzanka Zodpovědná Zuzanka zneužila zdánlivě zapšklého zoologa. Zpocený zoolog Zdeněk začal zmatkařit. Zmatek způsobila zamilovaná Zuzanka. Zuzanka zbledla, zoolog Zdeněk začal zvracet. Zuzanka zešílela, Zdeňka zastřelila. Zdena ze zádveří zvolala: Zuzanku zabásli!“
Schyluje se k bitvě; bojiště zeje prázdnotou Strnulá těla čekající na zkoušku zdatnosti Na hřbitov se snesl černý havran Je ticho jak v márnici Zároveň však nevyslovené výkřiky Jako děti, čekající v porodnici, už přijdou na řadu.
Kristýna Žárová
Svátek Simona slavila spolu se sestrou Sašou svůj svátek. Svolala sedm spolužaček. Sehnaly slanečky, sedmnáct sendvičů se sýrem, se slaninou, se salámem, sekt, seven-up, soletky, sýry, sádlo, slaninu, seno, sladkosti. Smíchali sekt, seven-up se sirupem, snědli sladkosti, slanečky, sendviče, soletky, sýry, slaninu. Střídali sladké se slaným... Smůla! Skončili se strašnou „sranděrou“. Slavný svátek skončil snězením sucharů se sodovkou. Honza Fleischmann
Tabule
Marek Svoboda
Na bojišti myšlenek a fixů, na hřbitově unáhlených vět, kdy skrčíš v rukou nejmíň sto listů, odtamtud vše smažeš hned. Ta márnice, kde vše se mění jak nebožtíků řad, mi vnukla myšlenku umění, já po kráse mám hlad.
© The Gate - B. Černý M. Nesázal
