Maxim Gorkij: Na dně

Maxim Gorkij: Na dně Hlavní postavy: Michal Berlák

(majitel noclehárny, 54 let)

Vasilisa (jeho žena, 26 let) Nataša

(její sestra 20 let)

Abram Medvěděv

(jejich strýc, strážník, 50 let)

Vaska Popel (28 let) Klešťa (zámečník, 40 let) Anna (jeho žena, 30 let) Nasťa

(24 let)

Buchta (prodavačka placek, ještě jí není 40 let)

Bubnov

(šije čepice, 45 let)

Baron

(33 let)

Sátin Herec (přibližně stejně staří: ke čtyřicítce)

PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com

Luka (poutník, 60 let) Aljoška (švec, 20 let) Volatej Tatar (Asan) (nosiči)

několik bosáků Děj: I. dějství Odehrává se na ubytovně ve sklepní místnosti. Pokoj je velmi strohý, neútulný. Seznamujeme se s hlavními postavami: Baron, Buchta, Bubnov, Klešťa, Nasťa, Anna, Sátin, Herec, Berlák, Popel, Nataša, Luka, Vasilisa, Aljoška, Medvěděv. Dovídáme se, že Buchta je vdova, její manžel ji mlátil, a že se o ni na trhu uchází Abram. Ona se odmítá znovu vdát, tvrdí, že ji to jednou stačilo. Dále že Baron byl kdysi opravdu milostpán, a že Popel je milenec Berlákovy ženy. Anna je nemocná a je na pokraji smrti, její muž, Klešťa, se o ni příliš nestará. O její smrti spolu mluví jako o normální události. Buchta Anně nechá placku, ale Anna ji nechce, říká, že ona už jíst nemusí. Klešťa ji utěšuje, že je možné, že dnes ještě neumře, že třeba ještě vstane. Děj začíná rozhovorem Barona, Buchty a Klešti. Buchta se hádá o ostatními dvěma, kteří jí tvrdí, že si Abrama nakonec stejně vezme. Postupně se probouzejí nebo přicházejí další postavy. Baron má zamést, ale spěchá s hliněnými hrnci na trh, hádají se, kdo zamete místo něj.

Pak přichází Berlák, má špatnou náladu. Všem vynadá a snaží se skrýt, že vlastně přišel zjistit, zda u Popela není jeho žena Vasilisa, kterou už chvíli hledá. Pokouší se nahlédnout do Popelova pokojíku. Všichni zúčastnění znají pravý důvod jeho návštěvy a smějí se mu za zády. Popel ho odbije tím, že mu připomene jeho dluh za hodinky, které mu včera prodal. Berlák odchází. Přijde Nataša a přivede Luku. Nakonec v pokoji zůstane Luka s Bubnovem, Klešťou a Popelem a povídají si o životě. Vejde Baron a přidá se k rozhovoru. Přijde Aljoška, je úplně opilý, plácá hlouposti. Když do pokoje vejde Vasilisa a vidí ho, vynadá mu a vyhodí ho. Pak vynadá i ostatním, že není zameteno a vyhrožuje, že je všechny vyhodí. Zpovídá Luku, co je zač, jak dlouho zůstane, jestli má doklady, apod. Snaží se skrýt, že přišla, aby zkontrolovala Popela. Zaslechla totiž, že už ji nechce, a že teď “pálí” za její sestrou Natašou (prý to roznáší Aljoška). Nakonec odchází. Luka se nabídne, že zamete. Odejde pro koště, ale vrací se s Annou a je rozzlobený, že se o ni nikdo nestará, že ji na chodbě zapomněli (Nataša při odchodu Klešťovi připomínala, aby na ni nezapomněl). Mezitím se na skok stavil Medvěděv.


Zaslechnou hluk na chodbě, pak pro Medvěděva přiběhne Berlák, že se Vasilisa s Natašou perou, aby je od sebe odtrhli. V pokoji zůstane Anna a Luka, který se ptá, kdo se pere a proč. II. dějství Stejná scéna. Sátin, Baron, Volatej a Tatar hrají karty. Klešťa a Herec hru sledují. Bubnov na své posteli hraje s Medvěděvem dámu. Luka sedí na stoličce u Anniny postele. Kontrast mezi rozčilováním mužů nad hrou a Anninou zpovědí. Povídá si s Lukou o svém životě, že byla často bita, že se nikdy pořádně nenajedla ani neoblékla. Říká, že měla nešťastný život plný utrpení. Luka ji utěšuje, že na onom světě, už trpět nebude, že si tam odpočine, ale že teď to musí vydržet. Ostatní se mezitím hádají, navzájem se obviňují z podvádění, zpívají. Herec Lukovi vypráví, jakou měl kdysi (předtím než začal pít) paměť, jak recitoval a sklízel aplaus, ale teď že už si nic nepamatuje. Luka mu říká, že se může léčit, zadarmo. To Herce zaujme. Má o čem přemýšlet. Odchází. Luka s Annou pokračují v rozhovoru. Luka ji utěšuje, že jí už brzy bude lépe. Přijde Popel, je trochu opilý. Luka dál utěšuje Annu. Ona se ho ptá, jestli je aspoň nějaká naděje na uzdravení, na to on jí odpoví, že je přeci zbytečné se uzdravovat, k čemu, že by se jen déle trápila. Napomíná ostatní, aby byli ticho, že Anna potřebuje klid. Popel začne dorážet na Medvěděva, ptá se co neteře, zda se moc poprali, pak vyhrožuje, že když bude chtít, tak Natašu odvede. Medvěděv ho nazve zlodějem a říká, že ho jednou načape a dá zavřít. Popel zas vyhrožuje, že u výslechu řekne, že mu pomáhá Vasilisa a Berlák, a že pak od něj kradené věci kupují. Do hádky vstoupí Luka, ale oba se obrátí proti němu, že je cizí, že to nechápe. Popel říká, že má osud určen, že ho nečeká nic jiného vězení, ale Luka mu radí, aby odešel, třeba na Sibiř. Tam možná najde jiný osud. Pak přijde Vasilisa, ostatní jdou ven, zůstala jen Anna a nepozorovaně i Luka. Vasilisa chce mluvit s Popelem, ale ten nechce mluvit s ní. Nakonec jí řekne, že už jí má dost, že ji nikdy nemiloval. Vasilisa mu nabídne, že když zabije (nebo nechá zabít) jejího muže, zařídí, aby si vzal Natašu, a že dostane i nějaké to věno. Než Popel odpoví přijde Berlák, a když vidí, že je Popel s jeho ženou sám, rozzlobí se. Začnou se hádat, Vasilisa odchází na chodbu. Popel ho chytí za límec a lomcuje jím. Na peci se ozve šramot, Popel Berláka pustí. Když zjistí, že je to Luka, zeptá se ho zda všechno slyšel. Luka říká, že “naštěstí” ano, a že se začal šramotit právě proto, aby Popel neudělal něco, čeho by litoval. Radí Popelovi, aby radši odešel, a jestli mu na Nataše tolik záleží, ať ji vezme sebou, ale ať jde. Že Vasilisa je prohnaná dost, že muže určitě zabije sama, a “šikovnějc” než on. Popel se ho ptá, proč to dělá, proč se o všechny tak zajímá. Luka ale neodpovídá a jde zkontrolovat Annu. Zjistí, že zemřela. Odejdou s Popelem za Klešťou, aby mu to oznámili.

Do pokoje vejde Herec a těsně po něm i Nataša. Herec se shání po Lukovi, chce mu recitovat báseň, na kterou si předtím nemohl vzpomenout a také chce oznámit, že odchází, aby se léčil


ze závislosti na alkoholu. Líčí Nataše jak asi bude nemocnice vypadat, také jí prozradí, že když byl u divadla, jmenoval se Svěrčkov-Závolžský. Pak Nataša vidí, že Anna zemřela, Herec poznamená, že už konečně dokašlala, pak odchází, aby to řekl Klešťovi. Nataša uvažuje, zda také zemře tak opuštěná, na dně, zahnaná do sklepa. Pak mluví s Bubnovem, který ji varuje před Vaskou, že jí zlomí vaz. Ona odpovídá, že je to jedno. Jednou jí ho někdo srazí, tak ať je to radši Vaska. Pak přichází Luka, Tatar, Volatej a Klešťa. Luka a Nataša odcházejí. Nato vejde Herec a Sátin. Klešťa je ochromen, neví co má dělat. Nakonec se všichni ukládají k spánku. Ve dveřích se objeví Luka. III. dějství Odehrává se večer, na dvoře zavaleném různým harampádím. Na kládě sedí Nasťa a Nataša a Luka s Baronem sedí na saních. Klešťa leží na hromadě dříví u pravé zdi.

Nasťa vypráví o své lásce, je to příběh jako z románu. Potom ale všichni pochopí, že si to celé vymyslela a Bubnov s Baronem dělají poznámky na její účet. Nataša a Luka se jí zastávají. Luka říká, že nezáleží na tom, co říká, ale proč to říká. Nasťa pokračuje ve vyprávění, ale Bubnov s Baronem ji nepřestávají popichovat. Nakonec se Nasťa rozzuří a vynadá jim. Luka jim také řekne svoje a uklidňuje Nasťu. Nasťa přísahá, že je to pravda, Luka jí říká, že jí všechno věří, a že si z ní dělají legraci jen ze závisti, že sami nic takového nepoznali. Odcházejí za roh budovy. Ostatní si povídají o životě, očekáváních, lhaní. Pak Baron odchází za Nasťou, aby si ji usmířil. Vrací se Luka. Vypráví jak jednou hlídal chatu, a slyšel nějaký šramot. Myslel, že jsou to zloději, tak vzal flintu a šel se podívat. Byli dva. Nejdřív na ně jen houknul ať jdou, ale oni na něj se sekerou, tak na ně namířil, donutil nasbírat dříví, pak aby si navzájem nařezali. Když mu pak řekli, že mají jen hlad, a že už je přestalo bavit žebrat, vytkl jim, že to neřekli rovnou. Pak s nim bydleli v chatě až do jara. Kdyby se nad nimi neslitoval, třeba by ho bývali zabili. Lhaní je nanic, pravda se má říkat hned, a celá. Nato Klešťa vyskočil a křičel jaká pravda, a že jediná pravda je, že nemá, kde by hlavu složil, že mu “nezbejvá nic jinýho, než aby chcípnul”, ta jediná pravda je, že člověk nemůže žít. Pak nadává Lukovi, že každého jenom utěšuje, a že on ho nenávidí. A nejen jeho, všechno a všechny. Nakonec uteče za roh. Přichází Popel. Povídá o Klešťovi. Že ho nemá rád, že se povyšuje. Luka vypráví další příběh, tentokrát o muži ze Sibiře, který věřil, že někde na světě je spravedlivá země, kde žijí samí dobří lidé, jeden druhého si váží a pomáhají si. Byl sice chudý a živořil, ale nevzdával se. Držela ho naděje, že jednou do té země odejde. Pak přišel do vyhnanství vědec, má sebou mapy, tak ho muž poprosil, aby mu ukázal, kde spravedlivá země je. Když mu vědec řekl, že nikde, nechtěl tomu věřit. Pohádal se s vědcem a jednu mu vrazil. Pak odešel domů a oběsil se, protože nesnesl, že ho klamali. Luka ostatním oznámí, že brzy půjde dál, asi na Ukrajinu, že tam prý našli novou víru. Popel chce také odejít, na Sibiř, a prosí Natašu, aby šla s ním. Říká, že se polepší, že přestane krást a začne pracovat. Nataša váhá. Luka ji přesvědčuje, aby si ho vzala a odešla s ním. Nakonec ji přesvědčí. Pak se v okně objeví Vasilisa a popichuje Popela. Chce, aby se rozzuřil a zabil Berláka, který mezitím přišel a nadával Nataše. Nepovede se jí to. Popel odchází. Berlák se začne bavit s Lukou. Říká, že by se měl usadit, pracovat, a být k užitku, ne se pořád


toulat. Luka odporuje. Jejich rozmluvu přeruší Vasilisa, která přišla pro muže. Oba Luku vyhazují z ubytovny. Pak Satin Lukovi vypráví svůj příběh. Že byl ve vězení a to z něj udělalo tak tvrdého, nepřístupného člověka. Předtím býval srdečný, chytrý, rád bavil lidi. Do vězení se dostal, když v afektu zabil člověka (gaunera). Vyruší je hádka v bytě Berlákových. Nadávali a bili Natašu. Luka se sháněl po Vaskovi, nakonec ho šel hledat Herec. Pak hluk najednou utichl. Všichni se vyřítili ven, nastal zmatek, plno křiku, Vaska spěchal za Natašou, udeřil Berláka. Když se dostal k Nataše, tak ho prosila, aby ji odvedl pryč, aby ji vzal sebou. Pak ale Vasilisa začala křičet, že je Berlák mrtvý. Obviňuje Vasku. Nataša začne křičet na Vasku, že se s Vasilisou domluvili, a že se chtěli zbavit i jí.

IV. dějství Scéna jako v 1. dějství. Noc. Klešťa u stolu spravuje harmoniku, u opačného konce sedí Sátin, Baron a Nasťa. Herec se převaluje na peci a Tatar leží v koutě. Povídají si o Lukovi, že zmizel, ještě než přijela policie. Byl to šarlatán, všem jim poplet hlavy. “Každýho někam lákal, ale kudy se tam dostat, sám nevěděl.” Prosazoval pravdu, ale sám ji neměl rád, vzpíral se pravdě, lhal jim. Na jeho stranu se postavil Sátin. Řekl, že nebyl žádný šarlatán, byl to člověk. Lhal, to je fakt, ale dělal to kvůli nim, protože je litoval. Připije na jeho zdraví. Pak Baron vypráví, co všechno měla jeho rodina, jaké tituly, bohatství,… Nasťa mu začne říkat, že si to všechno vymyslel. Baron se začne rozčilovat, říká, že má na všechno důkazy. Když už se schyluje ke rvačce, Nasťa přestane, jen řekne, že teď už Baron ví, jaké to je, když člověku nevěří. Dovídáme se, že Nataša, po propuštění z nemocnice, zmizela. Pak Nasťa na všechny nadává, Baron se rozčílí a chce ji praštit. Vloží se do toho Sátin, uklidní je. Pak opěvuje člověka. Vše je dílem rukou člověka. Člověk je svobodný, za vše platí sám, za víru, za nevíru, za lásku, za rozum. Člověk je pravda. Proč pracovat? Aby byl plný žaludek? “Člověk je něco víc. Něco víc než plnej bachor.” Přijde Medvěděv, Volatej,Aljoška, pak i Buchta. Nakonec všichni zpívají. Jsou opilí a šťastní.


Maxim Gorkij: Na dně

Recommend Documents