Efekt aktivního životního stylu u muže a ženy středního věku

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu

Efekt aktivního životního stylu u muže a ženy středního věku Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Prof. Ing. Václav Bunc CSc.

Radek Říha

Praha, 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne …………………………… podpis diplomanta

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

______________________________________________________________________

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří mi pomohli při mém studiu a tvorbě diplomové práce. V první řadě pak Prof. Ing. Václavovi Buncovi, CSc. za odborné vedení a podporu při psaní diplomové práce a za řadu podnětných rad ke zdokonalení této práce.

Abstrakt

Název: Efekt aktivního životního stylu u muže a ženy středního věku

Cíle práce: Cílem je nejprve diagnostikovat životní styl muže a ženy ve středním věku a na základě této diagnostiky stanovit intervenci, a to jak pohybovou, tak v oblasti stravování. Po skončení intervence pak zjistit rozdíl v tělesném složení obou jedinců.

Metody: V práci je použita analýza odborné literatury, dále monitorování a měření. Cílovou skupinu sledovaných probandů tvoří muž ve věku 51 let a žena ve věku 47 let. K monitoringu jak pohybové aktivity, tak energetického příjmu byla využita online aplikace Sebekoučink na stránkách stobklub.cz. Pro určení intenzity pohybové aktivity byly použity monitory srdeční frekvence Polar RS400 a pro úplnou představu o pohybové aktivitě jedinců byly využity krokoměry OMRON Walking style Pro. Tělesné složení bylo stanoveno bioimpedančním přístrojem B.I.A. 2000-M.

Výsledky: Monitorování životního stylu probandů prokázalo znaky sedavého ŽS. U probanda byl navíc zjištěn výrazně nadměrný energetický příjem. Pomocí šestitýdenní intervence se podařilo dosáhnout změny v tělesném složení, která s sebou přinesla úbytek tělesné hmotnosti 10,4 kg u probanda a 4,2 kg u probandky. To konkrétně představovalo úbytek o 2,8 %, resp. 1,9 % tukové tkáně v tělesném složení probandů.

Klíčová slova: pohybová aktivita, zdraví, životní styl, nadváha a obezita, tělesné složení, zdravá strava

Abstract

Title: The effect of an active lifestyle for a man and a woman in their middle ages

Objectives: The aim is to diagnose the lifestyle of a man and a woman in their middle ages, and on the basis of this diagnosis, determine invetrevention, both physical and dietary. When the intervention has been finished, the differences in body composition of both individuals will be determined.

Methods: Analysis of literature as well as montitoring and measurment was used in this diploma thesis. The target group consists of male and female proband measured at the age of 51 and 47 years. An online application called Sebekoučink on stobklub.cz was used to monitor both physical acitivity and energy intake. Heart rate monitors Polar RS400 were used to determine the intensity of physical activity. The complete picture of the physical acitivy of individual was measured using pedometers OMRON Walking style Pro. Body composition was determined by bioelectrical device B.I.A. 2000-M.

Results: The monitoring of probands showed signs of sedentary lifestyles. Significantly excessive caloric intake were also found in the male proband. With a six week intervention, there were changes in body composition, which brought loss of weight 10.4 kg for male proband and 4.2 kg for female proband.

Key words: physical activity, health, lifestyle, overweight and obesity, body composition, healthy diet

Obsah 1 ÚVOD.....................................................................................................................12 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA .............................................................................13 2.1 Antropologie.....................................................................................................13 2.2 Pohyb ...............................................................................................................15 2.2.1 Pohybová aktivita (physical activity)..........................................................15 2.2.2 Pohybový režim .........................................................................................17 2.2.3 Pohybová nedostatečnost a pohybová inaktivita (physical inactivity) .........17 2.3 Zdraví...............................................................................................................18 2.4 Životní styl .......................................................................................................19 2.5 Monitorování pohybové aktivity .......................................................................20 2.5.1 Možnosti monitorování PA ........................................................................21 2.5.2 Krokoměry.................................................................................................22 2.5.3 Monitory srdeční frekvence........................................................................23 2.6 Střední věk .......................................................................................................24 2.7 Výživa ..............................................................................................................25 2.7.1 Sacharidy ...................................................................................................26 2.7.2 Tuky ..........................................................................................................29 2.7.3 Bílkoviny ...................................................................................................31 2.7.4 Ovoce a zelenina ........................................................................................32 2.7.5 Pitný režim.................................................................................................33 2.8 Tělesné složení .................................................................................................34 2.8.1 Možnosti měření tělesného složení.............................................................37 2.8.2 Nadváha a obezita ......................................................................................39 2.9 Ovlivnění funkčního stavu pomocí úpravy jídelníčku........................................40 2.10 Ovlivnění funkčního stavu pomocí PA............................................................41 2.11 Shrnutí literární rešerše ...................................................................................44 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE, HYPOTÉZY..................................................................45 3. 1 Cíl práce ..........................................................................................................45 3. 2 Hypotézy .........................................................................................................45 3. 3 Úkoly...............................................................................................................45 4 METODIKA PRÁCE ..............................................................................................47 4. 1 Popis výzkumného souboru .............................................................................47 4. 1. 1 Proband....................................................................................................47 4. 1. 2 Probandka ................................................................................................48 4. 2 Použité metody ................................................................................................49 8

4.2.1 Bioelektrická impedance ............................................................................49 4.2.2 Krokoměry.................................................................................................49 4.2.3 Monitory srdeční frekvence........................................................................49 4.2.4 Sebekoučink...............................................................................................50 4.3 Sběr dat ............................................................................................................52 4.4 Analýza dat.......................................................................................................53 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ......................................................................................56 5.1 Životní styl probandů.........................................................................................56 5.1.1 Tělesné složení...........................................................................................56 5.1.2 Krokoměry.................................................................................................59 5.1.3 Volnočasová PA ........................................................................................61 5.1.4 Energetický příjem......................................................................................62 5.2 Intervence .........................................................................................................66 5.3 Výsledky po šestitýdenní intervenci...................................................................67 6 ZÁVĚRY ................................................................................................................79 POUŽITÁ LITERATURA ..........................................................................................80 Elektronické zdroje..................................................................................................83 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................84 SEZNAM TABULEK .................................................................................................84 SZNAM PŘÍLOH .......................................................................................................85

9

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AŽS

Aktivní životní styl

BCM

Body Cell Mass (vnitrobuněčná hmota)

BF

Body Fat (tělesný tuk)

BFMI

Body Fat Mass Index (Index tělesného tuku)

BIA

Bioelectrical Impedance Analysis (bioelektrická impedance)

BM

Body mass (tělesná hmotnost)

BMI

Body Mass Index (index tělesné hmotnosti)

BMR

Basal Metabolic Rate (bazální metabolismus)

CSV

Comma-separated values (hodnoty oddělené čárkami)

DEXA

Dual Energy X-ray Absorptionmetry (duální rentgenová absorpciometrie)

ECM

Extracellular Mass (mimobuněčná hmota)

ECPL

Extracelulární pevné látky

ECS

Extracellular Space (mimobuněčné pevné látky)

ECT

Extracelulární tekutina

ECW

Extracellular Water (extracelulární voda)

FFM

Free Fat Mass (beztuková hmota)

FFMI

Fat-Free Mass Index (Index tukuprosté hmoty)

FITT

Frequency, intensity, time, type (Frekvence, intenzita, doba trvání, druh pohybové aktivity)

GI

Glykemický index

LBM

Lean Body Mass (tukuprostá hmota)

LSM UK FTVS

Laboratoř sportovní motoriky Univerzity Karlovy na Fakultě tělesné výchovy a sportu

MHD

Městská hromadná doprava

MUFA

Monounsaturated fatty Acids (mononenasycené mastné kyseliny) 10

PA

Pohybová aktivita

PDF

Portable Document Format (přenosný formát dokumentů)

PUFA

Polyunsaturated fatty acids (polynenasycené mastné kyseliny)

SAFA

Saturated fatty acids (nasycené mastné kyseliny)

SFmax

Maximální srdeční frekvence

TBW

Total Body Water (celková tělesná voda)

TFA

Trans fatty acids (transmastné kyseliny)

WHO

Wordl Health Organization (Světová zdravotnická organizace)

ŽS

Životní styl

11

1 ÚVOD Jak si můžeme všimnout, dnes nás přímo obklopují slovní spojení jako aktivní životní styl, racionální strava, dobrá tělesná a duševní kondice, dostatek spánku a mnohé další. Na druhé straně jsou tu výrazy jako sedavý způsob života, nadváha a obezita, stres či nepravidelná strava. Tyto dva protipóly spolu úzce souvisí a navzájem se ovlivňují. Životní styl současné populace v rozvinutých zemích nese charakteristiky právě posledně jmenované skupiny, přičemž řešení tohoto problému spočívá právě v uplatňování principů skupiny první. Přestože důsledky pasivního životního stylu se na populaci podepisují čím dále více, je třeba říci, že na druhé straně zájem o aktivní způsob života a složky s ním spojené v poslední době také vzrostl. Lidé již nejsou tak lhostejní k tomu, co a kdy jedí, a také pohybová aktivita hraje v jejich denních programech stále důležitější roli. Záleží jim totiž na svém zdraví a také tlak společnosti na tělesný vzhled je patrný. Jedinci se často dostávají do situací, kdy díky pasivnímu životnímu stylu spadají do skupiny lidí s nadváhou či obezitou, s čímž jsou většinou spojené další potíže. To bývá právě ten impulz, který je vede k tomu tento problém začít patřičně řešit. Samozřejmě nejlepší možná varianta by byla, kdyby lidé těmto problémům předcházeli. Nejlepší forma prevence je totiž aktivní životní styl. Ovšem i sekundární prevence je důležitá a je dobře, že je v současné době na vzestupu. Zde se otevírá okno pro společnosti působící v oblasti zdravého životního stylu nabízející služby nejrůznějších druhů. Nelze si nevšimnout, že počet těchto společností se za poslední roky zmnohonásobil. To je jen důkaz toho, že lidem je v současné době tato oblast blízká a o služby mají zájem. Kde není poptávka, tam není nabídka. Ani námi zvolení probandi nejsou výjimkou a také mají zájem o změnu životního stylu, ať už kvůli hledisku zdravotnímu či estetickému. Když pomineme genetické predispozice, jejichž měření je mimo dosah této práce, je zřejmé, že původ nadváhy a obezity je především v nevyvážené energetické bilanci, čímž se myslí poměr mezi příjmem a poměrem energie. Samozřejmě jsou zde i další faktory jako stres a další, ale to jsou složky, které jsou také velmi těžko měřitelné.

12

2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Tato práce je založena na případové studii, což vyžaduje náležitý empirický přístup. Ten by však nemohl být realizován bez hlubšího pochopení teorie dané problematiky. Následující kapitola představí současný pohled domácí i zahraniční literatury na danou problematiku. Pokusíme se jednotlivé názory autorů uvést v kompaktní celek a doplnit je o své postoje a znalosti. Přehlednost a úplnost této kapitoly je nezbytná, poněvadž z ní budeme vycházet i v části praktické. Zaměříme se zde především na pohyb a výživu člověka a s tím propojenou oblast zdraví. Dále představíme možnosti ovlivnění funkčního stavu člověka a také možnosti monitoringu a měření v této oblasti.

2.1 Antropologie Obsah práce spadá do oblasti kinantropologie, tedy oboru, který se zabývá pohybem člověka. Tento vědní obor bude níže dostatečně vysvětlen, ale ještě předtím je třeba blíže vymezit obor, ze kterého samotná kinantropologie vzešla, a to je antropologie. Jak vznikla a čím se zabývá, objasní následující text. Pro lepší porozumění je dobré vědět, jaký původ antropologie má a co vlastně tento termín znamená. Jak uvádí Riegerová a kol. (2006, s. 6), název antropologie je z historického hlediska původem z řečtiny a při jeho rozkladu zjistíme, že je to věda o člověku (anthropos – člověk, logos – věda). Jako první tento termín použil pro označení zkoumání duchovních vlastností člověka Aristoteles (384-322 př. n. l.). Až za několik set let Magnus Hundt (1501) popsal antropologii jako studium fyzických vlastností člověka. Dnes je antropologie chápána jako „věda zabývající se především fyzickou organizací člověka, jeho kulturou, způsobem života a jeho projevy jak v minulosti, tak v současnosti.“ Samotnou úlohu antropologie pak Riegerová a kol. (2006, s. 6) vymezují takto: „Úlohou antropologie je tedy zkoumat proces přechodu od biologických zákonitostí, kterým plně podléhal živočišný předek člověka, k zákonitostem sociálním, které jsou v převaze při ovlivňování života současného. Protože předmětem studia je člověk, nemůže zůstat jen v hranicích věd přírodních, ale musí vstupovat i do oblasti věd společenských a historických.“

13

Z této definice vyplývá, že antropologie je interdisciplinární vědní obor, tudíž zasahuje i do mnoha dalších disciplín, dvě nejdůležitější pro tuto práci jsou pak kinantropologie a funkční antropologie. Riegerová a kol. (2006, s. 7) považují „za předmět studia kinantropologie lidskou pohybovou činnost, především účelově zaměřenou, ve vztahu k rozvoji člověka jako individua chápaného v souvislostech biologických, psychologických i sociálních, včetně kultivace těchto činností.“ Podle Riegerové a kol. (2006) můžeme říct, že základy funkční antropologie položil již J. E. Purkyně, který ve Vratislavi přednesl svou práci „Antropologie jako vstupní nauka veškeré fyziologie.“ Tato disciplína se zaměřuje na vztahy mezi morfologickou a funkční variabilitou člověka. Do této disciplíny tedy spadá i fenomén měnícího se životního stylu člověka, kde dochází k neustálému vzrůstu nároků na jeho nervový systém, ale zároveň klesá přirozené zatěžování pohybového aparátu, z čehož vyplývá pokles fyzické zdatnosti a výkonnosti. Funkční antropologie používá ke kvalitativnímu a kvantitativnímu měření samozřejmě různé metody, přičemž skupina metod tělesného složení je vzhledem k tématu nejvíce aktuální. Riegerová a kol. (2006, s. 8) uvádí, že: „Problematika tělesného složení a odhad parametrů tělesných segmentů je ve funkční antropologii velice důležitou kapitolou, která představuje společnou oblast zájmů s řadou dalších oborů – výživa, kinantropologie, tělovýchovné lékařství, biomechanika i různé klinické obory.“ Další skupina vyskytující se ve funkční antropologii je tvořena metodami převzatými z jiných oborů, jako např. metoda hodnocení funkční zdatnosti, výkonnosti, pohybových schopností nebo metody používané v klinických oborech a metody biochemické. Zde je možné vidět, že funkční antropologie je vědním oborem značně interdisciplinárním. Z výše uvedených údajů je zřejmé, že antropologie a všechny obory od ní odvozené jsou úzce spjaty s pohybem. Je proto nezbytné si pohyb blíže vymezit a specifikovat.

14

2.2 Pohyb Pohyb je v první řadě základní životní potřeba každého člověka. Mužík a kol. (2010, s. 13) vysvětlují pohyb jako „případy, kdy hmotné objekty mění svoji polohu, tvar, velikost, složení, vlastnosti, skupenství apod. Pojem pohyb tedy obecně zahrnuje všechny děje, při nichž dochází k fyzikální změně hmoty. Různé druhy pohybu jsou studovány v mnohých vědních oborech, které ohraničují zkoumaný pohyb určujícími přívlastky (mechanický, tepelný, biologický, společenský aj.).“ Tato definice pohybu má spíše obecný charakter, může tedy posloužit různým oborům. Z hlediska antropologie je však stěžejní vymezit pohyb ve vztahu k člověku. Mužík a kol. (2010) vidí pohyb člověka jako schopnost pohybovat se v prostoru a čase pomocí svalové činnosti. Toto uvědomělé přemístění je označováno za pohybovou aktivitu. 2.2.1 Pohybová aktivita (physical activity) Vymezení tohoto pojmu není v literatuře jednotné. Mužík a kol. (2010, s. 13) považují pohybovou aktivitu (physical activity) za „jakýkoliv tělesný pohyb zabezpečený kosterním svalstvem, vedoucí ke zvýšení výdeje energie jedince.“ Frömel a kol. (199, s. 131-132 podle Mužík a kol., 2010, s. 13) definují pohybovou aktivitu jako „komplex lidského chování, které zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka. Je uskutečňováno zapojením kosterního svalstva při současné spotřebě energie.“ Bouchard a kol. (1994, podle Sigmund a Sigmundová, 2011) vymezují pohybovou aktivitu jako jakýkoliv tělesný pohyb, který je zabezpečován kosterním svalstvem a vede ke zvýšení energetického výdeje nad úroveň bazálního metabolismu jedince. Z celkového energetického výdeje jedince tvoří pohybová aktivita 15-40 %. Mužík a kol. (2010) dále rozlišují velikost pohybové aktivity jako míru zastoupení jednotlivých složek zkráceně označovaných jako FITT (frekvence, intenzita, doba trvání a druh pohybové aktivity). Většina autorů, jako např. Sigmund a Sigmundová (2011) dále klasifikují pohybovou aktivitu do těchto skupin:

15

Habituální PA Sem patří pohybové aktivity organizované i neorganizované a hlavním znakem je běžná, přirozená aktivita, která je prováděna ve volném čase i zaměstnání (škole). Patří sem také lokomoce, manipulace, hra, sport, sebeobslužná motorika atd. Organizovaná PA Jedná se o pohybovou aktivitu, která je strukturovaná a je prováděna záměrně, úmyslně. Hlavním znakem je, že je vedená edukátorem (učitel, trenér, cvičitel, vychovatel). Základ tvoří vyučovací jednotky tělesné výchovy, tréninkové a další cvičební jednotky s pohybovým obsahem. Neorganizovaná PA Taková pohybová aktivita, která je svobodně volitelná. Jedinec (skupina) si sám určuje charakteristiku aktivity podle svých zájmů a potřeb. Není vedena žádným edukátorem a většinou je konána ve volném čase. Týdenní PA Sumář všech pohybových aktivit (organizovaných i neorganizovaných), které byly vykonány v posledních sedmi po sobě jdoucích dnech. Důležité je, aby obsahovaly i víkend, z důvodu možnosti komparace pracovních (školních) a víkendových dnů. Corbin a kol. (2000) pak dělí PA na kontinuální a intermitentní. Kontinuální PA je souvislá pohybová aktivita, vykonávaná bez přerušení. PA intermitentní pak popisuje jako přerušovanou pohybovou aktivitu, složenou z krátkých intervalů, které mají obvykle krátké trvání (sekundy, minuty). Mezi intervaly jsou vkládány krátké přestávky. Mužík a kol. (2010) pak pohybovou aktivitu dělí podle intenzity na PA mírné intenzity (může být vykonávána poměrně dlouho bez únavy) a PA vyšší intenzity, která vyžaduje více energie, a některé druhy této pohybové aktivity vyžadují zařazení přestávek. Corbin a Pangrazzi (1992, s. 7 podle Vlček a kol., 2010, s. 16) pak v souvislosti s pohybovou aktivitou uvádějí ještě pojem zdravotně orientovaná zdatnost, kterou vnímají jako „zdatnost ovlivňující zdravotní stav nebo také vztahující se k dobrému zdravotnímu stavu a působící preventivně na zdravotní problémy vzniklé v důsledku hypokinézy, tj. nedostatku pohybu.“

16

Tato práce je zaměřena především na volnočasové pohybové aktivity, a proto je nezbytné si vymezit termín volný čas. Touto problematikou se u nás podrobně zabývá Slepičková (2005, s. 14), která volný čas přesně popisuje jako „časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němž se pouze na základě svého vlastního rozhodnutí věnuje vybraným činnostem.“ Volnočasové aktivity autorka dále dělí do několika skupin, přičemž pro nás důležité jsou zejména aktivity fyzické, do nichž patří procházky, turistika, sport, atp. a aktivity manuální, které zahrnují např. zahrádkaření, kutilství, ruční práce atp. Výše uvedená dělení se samozřejmě vzájemně prolínají a navzájem se nevylučují. Velmi zjednodušeně je možno říct, že souhrn denních pohybových aktivit je označován jako pohybový režim. V následující kapitole tento termín lépe objasní odborná literatura. 2.2.2 Pohybový režim Mužík a kol. (2010, s. 15) tak označují „souhrn všech pohybových činností, které jsou součástí životního cyklu resp. denního režimu člověka. Do pohybového režimu se promítají veškeré činnosti pohybového charakteru, pracovní, nepracovní i volnočasové. Podmínkou je pouze jejich pravidelnost. Pohybový režim má tedy každý jedinec, avšak obvykle neuvědoměle. U většiny obyvatelstva se pohybový režim utváří na základě vnějších tlaků, zejména denním režimem rodiny, školy nebo zaměstnání.“ Teplý (1995, s. 8) uvádí, že s termínem pohybový režim se v posledních deseti letech lidé setkávají stále častěji. A tímto označením pak rozumí „veškerou pohybovou činnost, souhrn všech motorických aktivit, které jsou víceméně pravidelně a relativně dlouhodobě začleněny do způsobu života ve stanoveném životním cyklu. V tomto smyslu hovoříme o denním, týdenním či celoročním pohybovém režimu.“ Pohybová aktivita byla výše dostatečně vymezena a nyní je třeba objasnit její dva „protipóly“, a sice pohybovou nedostatečnost a pohybovou inaktivitu. 2.2.3 Pohybová nedostatečnost a pohybová inaktivita (physical inactivity) Tyto dva pojmy je nezbytné od sebe oddělit, přestože v literatuře je někteří autoři nerozlišují či dokonce zaměňují. Hendl a kol. (2011) vymezují pohybovou nedostatečnost (nebo také hypokinézu) jako „chování jedince projevující se velmi nízkým objemem bazálních (běžných denních) 17

pohybových aktivit a deficitem strukturovaných aktivit, s prevalencí sedavého způsobu života.“ Jako příklad alarmujících důsledků zvyšujícího se počtu osob s pohybovou nedostatečností autoři uvádějí skutečnost, že tato nedostatečnost spojená se špatnou stravou jsou např. v USA příčinou nejméně 300 000 úmrtí ročně, přičemž pouze kouření způsobuje více úmrtí. Dále autoři uvádějí další nemoci, jejichž výskyt je významně zvýšen u osob s pohybovou nedostatečností. Jsou to zejména choroby srdeční, vznik diabetes, rakoviny tlustého střeva, vysokého krevního tlaku a další. Pohybová inaktivita se liší od pohybové nedostatečnosti tím, že nedostatek pohybu (který je charakteristický pro oba termíny) je způsoben neschopností jedince vykonávat pohyb, na rozdíl od pohybové nedostatečnosti, kde je hlavní příčinou jedincův nezájem o pohyb. Je potřeba rozpoznávat 2 typy pohybové inaktivity, a to relativní a absolutní. Relativní inaktivitou se rozumí takový stav, který je přechodný a dá se určitým způsobem ovlivňovat, např. dočasná zranění a nemoci (zlomená noha, angína, aj.) Inaktivita absolutní je stav, který ovlivnit nelze (např. poruchy srdce, amputace, aj.) Je zřejmé, člověk tedy nepotřebuje pohyb jen jako nástroj k uspokojení životních potřeb a je zároveň i vynikajícím nástrojem pro zlepšení a udržení zdraví. V opačném případě hrozí přizpůsobení se konzumnímu životnímu stylu, který je bohužel u dnešní populace stále častější. Tento styl je pak spojený s různými zdravotními komplikacemi. Vliv pohybu na zdraví jedince více osvětluje následující kapitola.

2.3 Zdraví Mluví-li se o zdraví, je třeba vycházet z definice WHO (2012), která zní takto: “Zdraví je stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody a není to jen absence nemoci nebo vady“. K tomuto vymezení Mužík a kol. (2010, s. 11) pak v této souvislosti přidávají pojem zdravotní potenciál, který vymezují jako „nejvyšší úroveň zdraví, jakou může konkrétní jedinec žijící v dané společnosti dosáhnout. Tato úroveň je podmíněna možnostmi, schopnostmi a aktivitami jedince, ale i podmínkami, které vytváří společnost.“ Nelze tedy říci, že zdraví je člověkem ovlivnitelné absolutně. Významně se na něm podílejí vnější vlivy, jako jsou podmínky životního prostředí či vrozené indispozice. Ale 18

z velké části své zdraví jedinec ovlivnit může, a to buď kladně – správným (aktivním) životním stylem, nebo záporně – nesprávným (pasivním, konzumním) životním stylem. Problematika životního stylu je přiblížena níže.

2.4 Životní styl Sigmund a Sigmundová (2011, s. 10) se domnívají, že životní styl „reprezentuje způsob života jednotlivce nebo skupiny osob v určitém místě a období historického vývoje společnosti. Je charakterizován každodenním chováním jedince či skupiny osob, v němž se výrazně projevuje hodnotová orientace, akceptovaný souhrn norem, zájmy, postoje, potřeby či způsob využívání a ovlivňování materiálních i sociálních životních podmínek a prostředí. Jeho významným ukazatelem je, vedle výběru a formy spotřeby zboží a služeb, množství a způsob využívání volného času. I přes vysokou individuální variabilitu, určenou zaměstnáním a s ním spjatou dopravou, pracemi v domácnosti a osobní hygienou, disponují dospělí obyvatelé vyspělých zemí v průměru 3-4 hodinami volného času. Podle převažujícího způsobu jeho trávení lze životní styl bipolárně rozdělit na konzumní a pohybově aktivní a zdravý.“ Aktivní životní styl vymezuje Bunc (2008) jako formu životního stylu, který je chápán jako interakce mezi jedincem a okolím. Tato interakce v základním přiblížení má dvě složky – biologickou a sociální. AŽS je chápán jako takový ŽS, v němž své místo zaujímá také přiměřená pravidelná pohybová aktivita. Pohybová aktivita přitom není chápána jenom biologicky, ale respektuje i bio-psycho-sociální složky existence a fungování lidského organismu. Holčík (2004, s. 120, podle Mužík a kol., 2010, s. 12) považuje zdravý životní styl (případně zdravý způsob života) jako „vyváženost psychické a fyzické zátěže, cílevědomou pohybovou aktivitu, racionální výživu, harmonické vztahy mezi lidmi, zodpovědný pohlavní život, odmítání návykových látek, zodpovědnost v oblasti práce a života, osobní a pracovní hygienu atd.“ Hendl, a kol. (2011) vymezují aktivní způsob života (active way of life) jako: „způsob života, jehož trvalou součástí jsou pohybové aktivity odpovídající doporučením zdravotnických organizací.“ Opakem aktivního životního stylu rozumíme životní styl konzumní. Sigmund a Sigmundová (2011) vidí jeho hlavní znak v pravidelném sedavém trávení volného času.

19

Často je doprovázen nezdravou výživou s nadměrným energetickým příjmem. V literatuře se dále také objevuje pod pojmem životní styl pasivní.

2.5 Monitorování pohybové aktivity Diagnostika pohybové aktivity se dělí na kvantitativní a kvalitativní. Do složky kvantitativní patří nejrůznější motorické testy, které lze měřit fyzikálními veličinami. Naopak ve složce kvalitativní se hodnotí technika pohybu a výsledky nelze nijak generalizovat pomocí přesných dat (jako u složky kvantitativní), ale zde jde o tzv. expertní hodnocení, kde se technika stanovuje pomocí uzlových bodů. V současné době u většiny lidí klesá podíl pohybové aktivity a zvyšuje se podíl pohybové nedostatečnosti. Jinými slovy pohybový režim se pak jeví jako nedostatečný. Tento režim je třeba kvantifikovat. Monitorování terénní pohybové aktivity představuje podle Sigmunda a Sigmundové (2011, s. 13) „souhrn nezbytných činností, přístrojů a technik zabezpečujících validní sledování a analyzování mimolaboratorní pohybové aktivity realizované v běžných životních podmínkách.“ Při monitorování PA jsou důležité činnosti vedoucí k minimalizaci chyb a nepřesností při sledování PA i při zpracování a analýze zjištěných dat (kontrola správnosti zaznamenávání dat a používání přístrojů, vyplňování záznamních archů a dotazníků účastníky monitoringu, aj.). K tomu, aby byla monitorizace pohybové aktivity kompletní a úspěšná, je třeba ji zakončit individuální zpětnou vazbou a případným doporučením pro zdravotně prospěšné provádění pohybové aktivity. Každé monitorování musí pak splňovat základní podmínky úspěšného měření, které popisuje už Čelikovský (1977) ve své knize Antropomotorika, a jedná se o validitu a reliabilitu. Dále Čelikovský (1977, s. 215) u validity (platnosti) nejprve zavádí pojem kritérium, které může být jakoukoliv závislou proměnnou veličinou, jejíž výsledky se odhadují, předpovídají pomocí nezávisle proměnných, testů. Samotná validita testu pak udává, do jaké míry je kritérium tímto testem měřeno, tj. informuje o tom, do jaké míry test měří skutečně to, k čemu je určen. Samotná definice pak zní takto: „Pravděpodobnost shody mezi výsledkem testu a stavem krtiéria.“ Čelikovský (1977, s. 225) k reliabilitě (spolehlivosti) uvádí, že měřící metody, které při každém měření poskytují jiné hodnoty, mají malou cenu a označuje je jako nespolehlivé a zdůrazňuje, že testy používané v praxi musí mít nejen vyhovující validitu, ale i 20

reliabilitu. To znamená, aby nejen měřily dané kritérium, ale aby jej měřily spolehlivě. Spolehlivost tedy definuje jako: „Pravděpodobnost, že test bude (v rámci jisté přesnosti) reprodukovat v daném časovém intervalu shodné výsledky, jestliže se měřený jev nemění.“ Jak již bylo uvedeno výše, každé úspěšné monitorování PA musí být platné a spolehlivé. Poté, co tyto dvě podmínky splňuje, je třeba ho nějakým způsobem hodnotit. 2.5.1 Možnosti monitorování PA Obecně se hodnocení rozděluje na kontinuální a průřezové, kde kontinuální představuje hodnocení průběžné, během pohybu (zde se využívají především krokoměry a sledování srdeční frekvence). Naproti tomu u hodnocení průřezového se závěry vyvozují až po skončení pohybu, hodnotí se výsledek. Sigmund a Sigmundová (2011) se domnívají, že vhodnými jsou z hlediska validity, stability a proveditelnosti monitoringu terénní pohybové aktivity pohybové senzory – akcelerometry a krokoměry. Při interpretaci naměřených výsledků je důležitá obezřetnost z důvodu často zjištěného nadhodnocení i podhodnocení výsledků v komparaci s metodou dvojitě izotopicky značené vody. Po dosažení co nejpřesnějších výsledků v monitorování pohybové aktivity je vhodné kombinování objektivních a subjektivních měřících technik: akcelerometr + dotazník; multifunkční přístroje; přímé pozorování + akcelerometr nebo krokoměr; sebehodnotící techniky + přímé sledování a snímač srdeční frekvence nebo akcelerometr. Při výběru prostředků k monitorování terénní PA je nezbytné zvážit řadu aspektů jako věk sledovaných jedinců, dobu monitorování, množství sledovaných znaků, validitu a reliabilitu použitých přístrojů a měření, přirozenost podmínek a prostředí, kvantitativní i kvalitativní stránku diagnostiky,

ale také

publikační a

výukový potenciál

zjištěných

výsledků.

Akcelerometry a krokoměry je vhodné použít v takových případech měření pohybové terénní aktivity, kde je cílem monitorovat více jedinců po delší dobu (několikadenní, týdenní i delší monitorování). Jak už bylo zmíněno výše, mezi nejdostupnější metody monitorování terénní pohybové aktivity patří pedometr (krokoměr), přičemž norma pro udržení zdraví je všeobecně stanovena na 10 000 ušlých kroků za den. Sledování počtu kroků je tedy základní funkce krokoměru. Další funkce a možnosti jsou přiblíženy níže.

21

2.5.2 Krokoměry Autoři považují krokoměry za nejdostupnější a současně i nejvyužívanější způsob monitorování terénní pohybové aktivity. Z historického hlediska jsou považovány také za metodu nejstarší. Výhody krokoměru spočívají především v jeho malých rozměrech, lehkosti a v neposlední řadě také komerční dostupnosti. Tento elektronický přístroj měřící vertikální oscilace funguje tak, že započítává každou vertikální oscilaci silnější než práh citlivosti přístroje jako krok. Tento práh může mít každý krokoměr trochu odlišný, ale většinou se pohybuje kolem hodnoty 0,35 g. Za nejpřesnější data krokoměru jsou považovány počty kroků, méně přesné jsou pak přístroje v překonané vzdálenosti, nejméně přesné při určování energetického výdeje. Z toho důvodu je počet kroků považován za hlavní kritérium při stanovování výsledků monitorování pohybové aktivity. Sigmund a Sigmundová (2011) vidí hlavní výhody krokoměru v jeho vzhledové, velikostní i uživatelské přijatelnosti. Tyto přístroje se ukazují jako objektivní pro monitorování lokomoční PA u rozsáhlých souborů dětí, mládeže, ale i dospělých. Velkou předností krokoměru se ukazuje prakticky okamžité zobrazení výsledků na displeji přístroje. Tato funkce, která poskytuje jedinci zpětnou vazbu, se může zároveň stát motivačním prvkem. Sigmund a Sigmundová (2011) ve své publikaci poukazují na nevýhody krokoměru v podobě neschopnosti identifikovat typ a intenzitu PA. Tento nedostatek se pak projevuje například při jízdě na kole, bruslení, lyžování, plavání a dalších sportech. Dále není schopen zachytit zvýšenou námahu např. při chůzi do kopce či nošení předmětů. Při běžných aktivitách jako jsou běh, chůze a další spontánní PA dětí často dochází k mnoha nadbytečným pohybům, poskokům či gestikulacím, které mohou vést díky svým oscilacím k nechtěnému započítávání kroků do krokoměru. Některé novější přístroje už tento nedostatek eliminují tak, že zahajují měření PA až po určitém počtu pravidelných oscilací (např. 6). Nejpřesněji se tedy krokoměry používané v terénu jeví při monitorování běžné chůze. I přes tato a další omezení jsou krokoměry, především jako kvantifikátory celodenní PA, doporučovány již pro čtyřleté a starší děti. Výše zmínění autoři pak uvádějí, že jako optimální doba pro zachycení terénní PA pomocí krokoměrů je doporučováno šestidenní monitorování, které by mělo zahrnovat oba víkendové dny. 22

Sigmund a Sigmundová (2011) říkají, že kontrola a evidence terénní PA je vymezována použitou metodikou jejího monitorování. S minimálními požadavky na technické nároky lze PA běžně stanovovat podle jejich FITT charakteristik (frekvence, intenzita, typ a trvání pohybové aktivity. Současně s FITT charakteristikami lze tuto úroveň PA kontrolovat a analyzovat pomocí objektivních monitorovacích přístrojů – např. pedometrů. 2.5.3 Monitory srdeční frekvence Krokoměry se ukazují jako výborným pomocníkem při monitorování PA, ale jak je zmíněno výše, nedokáží identifikovat dva parametry FITT, a totiž typ a intenzitu PA. Pro stanovení intenzity se jeví jako nejvhodnější monitory srdeční frekvence, často také označované jako sporttestery. Jedná se o přístroje, které nám snímají aktuální srdeční frekvenci, jenž slouží jako údaj o intenzitě vykonávané PA. Server sporttester.info (2014) dále uvádí, že monitory srdeční frekvence dostupné na trhu dnes již běžně počítají kalorie, procento tuku ze spálených kalorií a mnoho dalších zajímavých údajů, které lze využít jak k lepší optimalizaci tréninku, tak k rychlejšímu dosažení našich cílů. Internetový portál dále uvádí, že existuje několik způsobů, jak tento přístroj měří srdeční frekvenci, přičemž nejvíce používaný je pomocí hrudního pásu, který má několik výhod. Data jsou přenášena bezdrátově, při cvičení vidíme aktuální hodnotu tepu

a

není

nutné

stiskávat

žádná

tlačítka.

Sporttester využijeme při běhu, na kole, na bruslích, běžkách, lyžích, v posilovně nebo klidně i na kajaku. Při záznamu PA je tedy vhodné doplnit i popis typu vykonávané aktivity, abychom tak postihli všechny parametry FITT. Existují nejrůznější internetové aplikace, kam se dají tyto parametry zaznamenat, a tím si tak vytvořit přehled o našem pohybovém režimu nebo například spočítat energetický výdej. Z toho vyplývá, že pohybová aktivita je měřitelná, což je dobrá zpráva pro ty, kteří chtějí mít objektivní přehled o svém pohybovém režimu, potažmo energetické bilanci. Výše zmíněné kapitoly popisují obecné zákonitosti pohybu a objasňují nám i další spojitosti mezi pohybem a zdravím člověka. Jak je všeobecně známo, člověk podléhá procesu stárnutí a jeho tělo se mění, na různé podněty reaguje odlišně a i požadavky se mění. Je tedy vhodné si specifika středního věku, do kterého spadají i probandi blíže popsaní v praktické části, představit.

23

2.6 Střední věk Střední věk, nebo také starší dospělost, je v literatuře zpravidla uváděna jako součást dospělosti, kterou například Kučera (2013) vymezuje ve věku 20-60 let, přičemž právě střední dospělost považuje za období ve věku 45-60. Autor uvádí, že se jedná o počátek stárnutí, které je spojené s větší únavou a se zhoršením fyzické kondice. Jedinec je v tomto období obvykle zaměřen na užívání si dosažené pozice a na předávání svých zkušeností. Ve starší dospělosti také dochází k výrazným kvalitativním změnám – např. ke zhoršení smyslových funkcí (horší akomodace čočky, citlivost sluchu, úbytek chuti), zvýšení reakčního času, zhoršení elasticity kůže (vrásky) a svalů, k akumulaci podkožního tuku a zhoršení pohybové koordinace a úbytek síly – u mužů se proces označuje jako andropauza (souvisí např. s poklesem hladiny testosteronu, produkcí spermatu a zhoršením erekce), u žen menoupauza (např. ztráta menstruace, úbytek estrogenu, změny nálad, návaly horka či chladu a vaginální atrofie). Ve starší dospělosti postupně oslabují kognitivní schopnosti, přičemž je zde stále možnost částečné kompenzace.

Z hlediska

sociálního

je

celkově

období

dospělosti

spojené

s rodičovstvím, dítě považováno za zdroj pozitivních emocí. Vztah se životním partnerem je klíčový zejména při poskytování citové jistoty, seberealizace a autonomie. V tomto období také dochází k selekci přátel a kontaktů s nimi a k jejich upevňování. Text

výše

popisuje

charakteristiky

daného

věkového

období

z hlediska

psychosociálního, kognitivního a také fyziologického. Pro cíle této práce je vhodné si také blíže představit změny spojené se stravováním. Je zřejmé, že stárnutí s sebou často přináší určité zdravotní komplikace, přičemž aktivním životním stylem jim můžeme předcházet nebo je korigovat. Ve fázi středního věku již minimum jedinců vykonává sport na vrcholové úrovni, to ale neznamená, že nemůžeme jeho benefitů využívat i nadále, a to třeba na amatérské úrovni. Clark (2008) je přesvědčena, že zůstat aktivní po celý život je důležité pro zachování fyzického i psychického zdraví. Dle autorky je pro sportovce ve vyšším věku důležité dodržovat určité zásady, které uvádíme níže. S věkem se mírně zvyšuje potřeba bílkovin, které jsou nezbytné pro tvorbu, ochranu a obnovu svalů. Není však třeba drasticky zvedat denní dávku bílkovin, stačí se jen nevyhýbat potravinám s vysokým obsahem bílkovin.

24

Stejně tak je třeba dbát na dostatečný příjem tuků, a to především rostlinného původu a tuků z ryb. Ty mají zdraví prospěšný a protizánětlivý efekt. S rostoucím věkem vzniká riziko srdečně-cévního onemocnění a cukrovky, a tak je konzumace ryb a rostlin moudrým rozhodnutím. Nezbytné je také udržovat kosti silovým cvičením a denním příjmem vápníku, který se nachází ve veškerých mléčných výrobcích (včetně sójového mléka či mléka bez laktózy). Dostatečným příjmem vlákniny podpoříme pravidelný pohyb tráveniny ve střevech a také snižuje cholesterol a omezuje riziko vzniku srdečních onemocnění. Důležitý je samozřejmě i dostatečný přísun vitamínů, přičemž nejlepším zdrojem jsou pestrobarevné ovoce a zelenina. Autorka dále uvádí, že s rostoucím věkem klesá citlivost mechanismu žízně. To znamená, že pocit žízně se dostaví až poté, co organismus začne tekutiny potřebovat. To znamená, že je třeba pít již předtím, než se pocit žízně dostaví. Jak tedy vidíme, s rostoucím věkem se lidské tělo postupně mění po všech stránkách a důsledkem toho jsou i různé požadavky co se výživy týče. Příjem energie je nezbytný pro všechny živé tvory na planetě a nejinak tomu je i u lidí, kteří ji přijímají ve formě stravy. Člověk má na výběr z nepřeberného množství potravin a především západní civilizace má k dispozici i téměř neomezené množství. O svém stravování by měl však každý z nás přemýšlet a držet se určitých zásad, což je dnes nazýváno jako racionální výživa. Pojďme si tedy představit jednotlivé složky stravy a zásady týkající se této oblasti.

2.7 Výživa Strava jako taková tvoří esenciální složku lidského života a především jednu z biologických potřeb. Maughan a Burke (2006) se domnívají, že velká část nutričních problémů po celém světě je způsobena nerovnováhou mezi příjmem a výdejem energie. Na jedné straně je v řadě zemí chronická podvýživa hlavní příčinnou úmrtnosti, zejména u kojenců a dětí, a na straně druhé v rozvinutých zemích představuje hlavní problém nadměrný přísun energie vedoucí k obezitě, která je vzhledem ke svým důsledkům významnou příčinnou onemocnění a úmrtnosti. Přestože si mnoho dospělých úspěšně udržuje tělesnou hmotnost díky tomu, že se omezují v jídle a udržují rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie, tento kontrolní režim není bez chyb a 25

odhaduje se, že množství tělesného tuku se u mužů mezi 20. a 50. rokem věku průměrně zdvojnásobí a u žen se obvykle zvýší až o 50 %. 2.7.1 Sacharidy Sacharidy slouží našemu tělu jako palivo, dodávají mu rychle dostupnou energii. To znamená, že by měly tvořit základ našeho jídelníčku. Brewer (1999) je popisuje jako molekuly tvořené uhlíkem, vodíkem a kyslíkem. Dále je pak dělí na jednoduché cukry (monosacharidy), které se pak mohou dále spojovat do cukrů složených (disacharidy). Tři a více molekul jednoduchých cukrů pak dohromady tvoří polysacharidy, přičemž každá z těchto skupin je rozdílně metabolizována. Přijaté jednoduché cukry se dostanou do našeho krevního řečiště v nezměněné podobě, ale disacharidy a polysacharidy (škroby) musí nejdříve za pomocí enzymů ve slinách a ve střevech projít procesem, který tyto složité sacharidy rozštěpí zpět na jednotlivé monosacharidy. Autor uvádí, že nerafinované složité sacharidy jsou obecně zdravější než jednoduché cukry, protože nemají takovou tendenci vyvolávat kolísání hladiny krevního cukru spojeného s následnou nadměrnou produkcí inzulínu. Jako další devizu složitých sacharidů pak vidí v přítomnosti cenných živin, jako jsou vláknina, stopové prvky a vitamíny. Naproti tomu rafinované sacharidy (např. sacharóza a kukuřičný škrob) neobsahují další živiny, protože jsou vysoce zpracované.

Tabulka 1 Typy sacharidů (Brewer 1999) Monosacharidy

Disacharidy

Polysacharidy

Glukóza (hroznový cukr)

Sacharóza (řepný cukr)

Škrob

Galaktóza (mléčný cukr)

Laktóza (mléčný cukr)

Glykogen

Fruktóza (ovocný cukr)

Maltóza (sladový cukr)

Celulóza

Glykemický index Jak tedy vidíme, není sacharid jako sacharid. Do této kategorie patří jak cukry jednoduché, tak škroby a následně i vláknina. Každý působí na tělo a hlavně na náš 26

krevní cukr poněkud odlišně. Fořt (2003) uvádí, že studií reakcí krevního cukru na všechny možné typy potravin vznikla teorie „glykemického indexu“. Po natrávení sacharidů na jednoduché cukry, které vstupují do krve, čímž pak stoupá hladina krevního cukru (glukózy). To je signál pro vyplavení inzulinu, regulačního hormonu, který udržuje hladinu krevního cukru ve fyziologických mezích a také umožňuje vytvoření zásob energie a to ve formě jaterního a svalového glykogenu. Jestliže je ale příjem sacharidů příliš velký, dochází k vytvoření další zásoby energie, bohužel ve formě tuku. Fořt (2003) představuje hodnocení potravin na základě GI, přičemž základem je hodnota čisté glukózy, stanovená na číslo 100. Potraviny mající GI nižší než 55 jsou označeny jako „s nízkým GI“, potraviny o hodnotě 55 až 70 jako „se středním GI“ a ty, které mají vyšší hodnotu než 70, mají „vysoké GI“. Všeobecně pak platí, že čím více a častěji konzumujeme potraviny s vysokým GI, tím je větší tvorba tuku z přijatých cukrů a s tím spojené vyšší riziko rozvoje nadváhy. Příjem potravin s vysokým GI totiž způsobí prudké zvýšení krevního cukru následovaného vyplavením inzulinu, který má za úkol tuto hodnotu srazit. Nejen, že přebytečné cukry budou přeměněny na tuky, ale krevní hladina opět prudce klesne, což způsobuje únavu, ale také další potřebu příjmu „rychlých“ cukrů. Dostáváme se tak do koloběhu, z kterého je těžké vystoupit. Proto je vhodné konzumovat potraviny s nízkým GI, což potvrzuje i Fořt (2003, s. 47), který říká, že „nebudeme nabírat tukovou hmotu, pokud udržíme stálou hladinu krevního cukru.“ V literatuře i na internetu existuje velká řada dostupných přehledů a tabulek s hodnotami GI jednotlivých potravin. Pro udržení dobrého zdraví je vhodné mít určitý přehled alespoň o základních potravinách. Fořt (2003) pak poskytuje malý návod na to, jak můžeme sami odhadnout výši GI: 1. Čím vyšší je obsah jednoduchých cukrů, tím vyšší je GI 2. Čím vyšší je obsah škrobů, tím nižší je GI. Hodnota pak ještě klesá, když potravina obsahuje současně bílkoviny, tuk nebo obojí. 3. Je-li však potravina bohatá na škrob tepelně zpracována, hodnota GI výrazně stoupá. 4. Čím vyšší je obsah vlákniny, tím nižší je hodnota GI.

27

5. Vláknina tvoří důležitou část sacharidů a především zdravé výživy, proto ji věnujeme následující část této práce. Vláknina Dle Konopky (2004) jsou vlákniny (ať už rostlinné, či syrové) vlastně sacharidy spojené s dalšími organickými látkami, které náš trávicí systém díky nedostatečné enzymatické vybavenosti není schopen zpracovat. Dříve proto byly dokonce nazývány jako „nevhodné“, což se v současné době jeví jako úsměvné, podíváme-li se na její účinky dnes. Působí preventivně proti zácpě, polypům a nádorům tlustého střeva, hemeroidům, žlučovým kamenům, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce, atd. Podporují zdravé trávení a zkracují trávicí dobu tlustého střeva, čímž snižují šance působení škodlivých rakovinotvorných látek ve stěnách tlustého střeva. Jako nejdůležitější vlákniny autor uvádí celulózu, hemicelulózu, pektin a lignin a pro udržení zdraví a správné funkčnosti trávicího systému doporučuje přijímat okolo 30 gramů vlákniny denně.

Tabulka 2 Potraviny bohaté na vlákniny (Konopka, 2004) Potravina

Vláknina ve 100 g

žitný chléb žito pšenice špalda, syrová jádra mandle sušené fíky ovesné vločky sušené datle sušené švestky sušené meruňky bílé fazole lískové ořechy zelený hrách vlašské ořechy pohanka čočka jablka

14,1 13,4 9,9 9,8 9,6 9,5 9,2 9,0 8,0 7,5 7,4 5,0 4,6 3,7 2,8 2,3

Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) uvádí, že například u sportovců se může doporučený příjem sacharidů vyšplhat na 7, v extrémních případech 10 gramů na 28

kilogram tělesné hmotnosti, poněvadž představují palivo nezbytné k efektivním výkonům.

2.7.2 Tuky Clark (2008) uvádí, že i zdraví prospěšný jídelníček může, či dokonce musí obsahovat tuky, a vyvrací tak domněnku některých lidí, kteří si myslí, že tuky negují všechny pozitivní aspekty zdravé výživy. Stejně tak Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) vidí příjem tuku jako nezbytný pro kontrolu tělesné hmotnosti, ale jen tehdy, pokud jde o správné druhy tuku, které nám mohou pomoci zbavit se nežádoucího tělesného tuku a podpořit naše tělesné i psychické zdraví. Základními stavebními prvky tuků jsou mastné kyseliny, které se pak dělí na tři druhy dle obsahu vodíku: nasycené, polynenasycené a mononenasycené. Různé literární zdroje uvádí různé doporučené poměry těchto tří tuků, přičemž dle posledních poznatků se jeví jako nejvhodnější poměr 1:2:1 ve prospěch mononenasycených. Autoři pak jednotlivé mastné kyseliny popisují následovně. Nasycené mastné kyseliny (SAFA) mají až na tropické oleje původ v živočišných zdrojích a při pokojové teplotě mají tuhé skupenství. Patří sem tuky jako kokosový, palmojádrový, máslo či sádlo. Polynenasycené (PUFA) a mononenasycené (MUFA) mastné kyseliny jsou tuky rostlinného původu, jako například z ořechů, zeleniny a různých semen. Do polynenasycených mastných kyselin patří také tuky, které prošly procesem hydrogenace, který změnil jejich chemickou strukturu. Tyto tuky se nazývají transmastné kyseliny (TFA) a dle posledních studií způsobují zvýšení hladiny krevního cholesterolu a jsou škodlivější než tuky nasycené. Jejich příjem není nutný a v ideálním případě by měly být ze stravy vyloučeny. Podíváme-li se na polynenasycené tuky ještě podrobněji, zjistíme, že se dále dělí na omega-3 a omega-6 polynenasycené mastné kyseliny. Vítek (2008) uvádí, že tyto tuky si člověk neumí sám vyrobit a musí se tedy spoléhat na jejich přísun stravou. Omega-3 mastné kyseliny patří obecně mezi tuky zdraví prospěšné, naopak příjem omega-6 mastných kyselin by neměl být přijímán v nadbytku, může totiž způsobovat i nežádoucí metabolické efekty. Autor se domnívá, že ideální poměr je 5-8 % omega-6 masných kyselin z celkového denního příjmu 1-2 % omega-3 mastných kyselin. Posledně zmiňované působí blahodárně především na kardiovaskulární obtíže, jako je vysoký 29

krevní tlak, nemoci cév, srdeční arytmie, ala také například pozitivně ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi. Najdeme je pak například v mořských rybách, řepkovém oleji, sóje nebo lněném semínku. Dle Clark (2008) je samozřejmě nadměrná konzumace tuků, a to především nasycených a transmastných kyselin zdraví škodlivá. Obecně bychom měli omezit příjem tuků živočišného původu, jako je sádlo a máslo, a naopak zvýšit příjem tuků rostlinného původu, jako je olivový či řepkový olej. Obzvláště je pak zapotřebí vyhýbat se transmastným kyselinám, které jsou vyrobeny průmyslovým procesem, který přidává vodík do mono a polynenasycených tuků a jsou považovány za nejškodlivější druhy tuků. Najdeme je pak v komerčně připravovaných potravinách, jako jsou chipsy, sladké pečivo či čokoládové polevy na různých tyčinkách. Jak bylo uvedeno výše, je tedy zapotřebí tuky přijímat převážně z rostlinných zdrojů, jako je například olivový olej, arašídové máslo a másla z jiných ořechů, lněné semínko a olej z něho, vlašské ořechy, mandle a další ořechy. Vhodné množství přijatých tuků se mění s individuálními potřebami jedinců. To znamená, že rozdílný příjem je vyžadován u sportovců vytrvalostně zaměřených a rozdílný u běžné populace. Clark (2008) uvádí, že 25-30 % celkové přijaté energie by mělo pocházet z tuků, samozřejmě převážně z rostlinných. Cholesterol Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) popisují cholesterol jako tuhou, voskovitou látku světlé barvy, kterou můžeme najít ve dvou formách. Jedná se o cholesterol ve stravě a krevní cholesterol. Posledně zmíněná je látka složkou buněčných membrán, takže se jedná o látku důležitou pro dobré zdraví a je nezbytný pro tvorbu žluči, vitaminu D či některých hormonů. Lidské tělo je schopno syntetizovat cholesterol z tuku, sacharidů i proteinů, proto není třeba ho již přijímat v potravě. Vysoký krevní cholesterol je označován jako hlavní faktor pro vznik srdeční příhody. Je nezbytné uvést dělení cholesterolu, kde jedna substance je HDL (high density lipoprotein) a druhá LDL (low density lipoprotein). Každá pak ovlivňuje riziko vzniku srdeční příhody rozdílně, přičemž posledně zmiňovaný lipoprotein je známý jako „špatný“ cholesterol a čím máme jeho hladinu nižší, tím lépe. Naopak vysoká hladina HDL je žádoucí, má totiž za úkol přenášet cholesterol z buněk v cévních stěnách zpět do jater ke zpracování nebo vyloučení jako odpadního produktu. Co se hladiny týče, tak celkové množství vyšší než 30

200 mg na dl krve je špatným znamením, přičemž HDL by mělo být vyšší než 35 a LDL nižší než 130. Dle Meiera (2008) však cholesterol nelze klasifikovat jednoznačně jako zdraví škodlivou látku.

Samotné slovo dostalo v posledních letech tak negativní příchuť, že

se člověk sotva odváží ho vyslovit, natož pak konzumovat látku, která je jím míněna. Lékárny přetékají léky, které mají snížit hladinu cholesterolu. Autor uvádí, že účinky výživy bez cholesterolu přitom nejsou vůbec tak jasné, jak by se zdálo. Výsledky příslušných studií nejsou jednotné a zčásti jsou dokonce velmi rozporuplné. Vinu na tom má celková látková přeměna cholesterolu a mnoho dalších faktorů, které zasahují do poměru mezi v těle obsaženým a v potravě přijatým cholesterolem. Vyšetřování ukázala, že ani příjem třech vajec denně dlouho dobu hladinu cholesterolu neovlivní. A přitom tato vejce obsahují téměř trojnásobné množství toho, co se považuje ještě za tolerované. Katz a kol. (2005) uvádí, že u většiny lidí má cholesterol (vaječný především) jen malý vliv na výslednou hodnotu krevního cholesterolu. Dle autorů může přibližně 85 % lidí jíst stravu s vysokým obsahem cholesterolu bez obav ze zvýšení hladiny cholesterolu v krvi. Obecně je tedy k cholesterolu nutné říct, že dodnes není jasné, nakolik cholesterol přijatý v potravě ovlivňuje cholesterol krevní. Novější literatura se spíše přiklání k názoru, že krevní cholesterol je spíše ovlivněn celkovým energetickým příjmem, než příjmem samotného cholesterolu. Na druhou stranu lidé trpící vysokou hladinou cholesterolu by měli jeho konzumaci omezit (především pak jeho HDL formy). 2.7.3 Bílkoviny Je všeobecně známo, že bílkoviny v lidském těle zastávají obrovskou řadu funkcí, podílejí se na jeho stavbě, řízení, funkci i obraně. Hainer (1996) výše zmíněné potvrzuje a dále dodává, že jsou základními součástmi všech buněk a jejich funkcí. Jedná se o složité látky organické povahy obsahující dusík a jejich základními stavebními kameny jsou aminokyseliny. Některé z těchto aminokyselin si lidský organismus není schopen vytvořit a musíme je tedy přijímat potravou. Mezi ně patří: izoleucin, leucin, lyzin, fenylalanin, tyrozin, methionin, cystein, threonin, tryptofan a valin. Vyvážená strava pak musí obsahovat všechny tyto esenciální aminokyseliny, aby nedošlo k poškození orgánů, zejména svalů. Jako zdroj živočišných bílkovin jsou obecně doporučovány 31

především ryby, drůbež (bez kůže), libová masa jakéhokoliv druhu, mléčné výrobky se sníženým obsahem tuku, ale i vaječný bílek. Z kategorie rostlinných bílkovin pak především luštěniny (sója, ale i fazole, hrách či čočka), dále obiloviny a brambory. Všeobecné doporučení dnes zní, že je vhodné hradit polovinu potřeby bílkovin bílkovinami živočišného původu a polovinu bílkovinami živočišnými, přičemž sportovcům, dětem a mládeži a také kojícím a těhotným ženám se doporučuje zvýšen podílu živočišných bílkovin, a to z důvodu komplexnějšího a vyššího obsahu esenciálních kyselin. Ideální příjem proteinů se dle Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) liší. Mírně vyšší množství než množství stanovené jako doporučení pro nesportovce je 0,8 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. Snažíme-li se o budování svalové hmoty pomocí silového tréninku, je vhodné zvýšit příjem až na 2 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti, přičemž začátečníkům a jedincům v pokročilém věku se doporučuje příjem ještě o něco vyšší. Zvýšený příjem bílkovin je vhodný nejen u silového tréninku, ale také podporuje spalování tuku, což je spojeno s jejich termogenním účinkem. Ten je okolo 22 % oproti 0,8 % u sacharidů. Clark (2008) stanovuje ideální příjem proteinů u aktivních lidí na 1,5 – 1,7 g na kg tělesné hmotnosti. 2.7.4 Ovoce a zelenina Je zřejmé, že především u západní populace tvoří tato složka podstatně menší část jídelníčku, než by měla. Vítek (2008) udává, že člověk by měl alespoň pětkrát denně sníst nějaké ovoce nebo zeleninu s mírnou převahou zeleninového podílu. V praxi to pak znamená alespoň pět kusů ovoce, zeleniny nebo příslušné množství ve formě salátu a patří sem částečně i konzumace ovocného džusu. Autor se domnívá, že toto doporučení je pro většinu z nás velmi daleko od reality a pozastavuje se nad tím, že lidé jsou vůči němu lhostejní, přestože je známo, že takto vysoký příjem ovoce a zeleniny snižuje výskyt kardiovaskulárních nemocí a některých nádorů. Stejně tak ve své publikaci udává, že jedinci s vyšším příjmem ovoce a zeleniny mají o třetinu nižší riziko nemocí srdce a cév oproti těm, kteří konzumují ovoce a zeleniny méně. Stejně tak Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) stanovuje ideální denní příjem na třech až pěti dávkách zeleniny a dvou až čtyřech dávkách ovoce.

32

Velkou devizu vidí Vítek (2008) v konzumaci některé zeleniny, jako jsou luštěniny, které jsou výborným zdrojem bílkovin a komplexních sacharidů s nízkým GI. Pro správný přísun bílkovin tedy člověk nemusí nutně konzumovat pouze maso. V neposlední řadě je ovoce a zelenina navíc významným zdrojem vitaminů a stopových prvků v jejich přirozené formě. Jejich příjem je pro správný chod organismu také nezbytný. 2.7.5 Pitný režim Voda tvoří základ lidského těla, což potvrzuje i Neumann (2001), který uvádí, že se tento poměr pohybuje od 45 – 70 %, což znamená, že v průměru u 70 kg vážícího jedince voda představuje 42 litrů. Voda se v lidském těle nachází v různých prostorách. Pro zmíněného jedince by 3 – 3,5 l bylo v krevní plazmě, 8 l v mimobuněčných prostorech a 30 l uvnitř buněk. Samotná voda ve svalech by pak představovala 22 l. Z toho vyplývá, že pro lidské tělo je voda naprosto esenciální. Roschinsky (2006) udává, že každý člověk by ji měl vypít denně zhruba 2,5 l. Toto doporučení je pouze jakýmsi průměrem, protože příjem ovlivňují i další věci, jako je samotná váha jedince, pohlaví, teplota okolního prostředí, vykonávaná tělesná aktivita a jiné. Dostatečný příjem tekutin je důležitý bez ohledu na to, jestli chceme snižovat hmotnost nebo se jen cítit fit. Tělo totiž během dne průměrně vyloučí 2,5 l tekutin a to potem, močí, dýcháním a stolicí. Je nutné předcházet ztrátám tělesných tekutin v podobě průběžného doplňování během dne. Z hlediska racionální výživy je nutno podotknout, že nevhodné formy tekutin jako jsou slazené a sycené limonády, energetické nebo alkoholické nápoje. Voda hraje základní úlohu z hlediska nutričně fyziologického a existuje mnoho důvodů, proč ji pravidelně doplňovat v dostatečném množství. Chrání totiž tkáně, lubrikuje klouby, umožňuje tvorbu potu, je nezbytná pro řadu chemických reakcí při trávení metabolismu, transportuje hormony a obranné buňky v krevním řečišti a stejně tak živiny do buněk. V neposlední řadě způsobuje pocit sytosti. Většina autorů doporučuje vést si o pitném režimu záznam, přičemž nejjednodušší se jeví buď prosté zapisování na papír, nebo jako součást různých internetových aplikací zaznamenávajících náš energetický příjem. V této a předchozích kapitolách byla podrobně rozebrána strava, potažmo pohyb člověka. Je nesporné, že existuje evidentní spojitost mezi výše zmíněnými faktory a tělesným složením člověka. To nám může velmi napovědět o funkčním stavu jedince. 33

Existují různé modely tělesného složení a také metody jeho měření. To vše nám představí následující kapitola.

2.8 Tělesné složení Tělesná kompozice je výsledek dynamického procesu. Ten je založen na energetické bilanci, což je poměr mezi příjmem a výdejem energie. Na základě tohoto procesu se tělesné složení mění. Dá se tedy říci, že se jedná o jakýsi koloběh. Na základě objemu tělesné aktivity se mění tělesné složení a na základě tělesného složení je schopen jedinec vykonávat větší, nebo menší objem pohybové aktivity. Hlavní složkou tělesného složení je procento tuku v těle, podle kterého lze snadno posoudit, zda osoba trpí nadváhou či obezitou, nebo naopak. Tělesné složení je ovlivňováno třemi hlavními faktory:

energetickým

příjmem,

energetickým

výdejem

a

také

genetickými

predispozicemi. Je zřejmé, že tělo není jen jakýsi kus hmoty, ale skládá se z různých složek, které je třeba rozlišovat – frakcionovat. Riegerová a kol. (2006, s. 24) pak vidí frakcionaci takto: „Základním morfologickým parametrem, ze kterého je nutno vycházet při hodnocení dynamiky lidského pohybu, je hmotnost těla. Vzhledem ke složitosti tohoto parametru je však nutno zkoumat i jeho komponenty (frakce), které lze z hlediska pohybových projevů označit jako aktivní a pasivní složky. Studie týkající se tělesného složení se v současné době zaměřují na změny podílu jednotlivých frakcí v různých fázích ontogeneze, především v období růstu a stárnutí, změny v důsledku působení tělesné zátěže a sportovního tréninku, změny tělesného složení u různých metabolických onemocnění, klinických syndromů, tělesně postižených klientů nebo klientů s různými psychickými onemocněními.“ Riegerová a kol. (2006, s. 25) pak ve své publikaci znázorňují pětistupňový model tělesného složení člověka. Pro lepší představu je nejdříve přiložen obrázek a poté jsou popsány jednotlivé modely.

34

Obrázek 1 Pětistupňový model tělesného složení člověka (Riegerová a kol., 2006)

Anatomický Tento model popisuje podíl jednotlivých prvků v těle. 98 % tvoří: O, C, H, N, Ca, P, zbylé 2 % jsou pak zastoupeny dalšími 44 prvky. Molekulární 11 hlavních prvků tvoří molekuly, které představují víc než 100 000 chemických sloučenin tvořících lidské tělo. Hlavní sledované komponenty jsou: Hmotnost těla = lipidy + voda + proteiny + minerály + glykogen Buněčný Založen na spojení jednotlivých molekulárních komponent v buňky. Hlavní sledované komponenty jsou: Extracelulární tekutina (ECT) = plazma + intersiciální tekutina (94 % tvoří voda, zbytek a další organické a neorganické komponenty) Hmotnost těla = buňky tukové tkáně + BM + ECT + ECPL BM – svalové, pojivové, epitetální, nervové buňky, ECT – plazma + intersiciální tekutina, ECPL – organické a anorganické látky.

35

Tkáňově-systémový Vychází z organizace molekul do tkání – kostní, svalové a tukové. Hmotnost těla = muskuloskeletální + kožní + nervový + respirační + oběhový + zažívací + vyměšovací + reprodukční + endokrinní systém Celkový model – antropometrická měření Tělesná výška, hmotnost, hmotnostně-výškové indexy, délkové, šířkové, obvodové rozměry, kožní řasy, objem těla a z něj zjišťovaná denzita těla, která vypovídá o aktivní tělesné hmotě a depotním tuku. Autorky dále uvádějí, že díky pohybové aktivitě dochází ke změnám v tělesném složení, a to především k úbytku tukové tkáně a nárůstku tkáně svalové. Důležitou roli zde ovšem také hraje výživa. Monitorování tělesného složení může být důležitým faktorem při hodnocení efektivity různých pohybových programů, např. při redukci tělesné hmotnosti. Riegerová a kol. (2006, 24) také tvrdí, že: „Tělesné složení je ovlivněno geneticky a formováno exogenními faktory, ke kterým řadíme pohybovou aktivitu (pohybový komfort, případně cílené pohybové aktivity), výživové faktory a celkový zdravotní stav organizmu.“ Hlavní složkou tělesného složení pro tuto práci je tuk. Je možné, že v případě nízkého objemu pohybové aktivity procento tělesného tuku stoupá a naopak. Tento vztah snadno vysvětluje výše zmíněná energetická bilance, která má následující vzorec: ∆E = Epříjem – Evýdej Sigmund a Sigmunodová (2011, s. 8) popisují energetický výdej jako „celkovou spotřebu energetických zdrojů nutnou k zabezpečení existence organismu.“ Energetický výdej má dvě základní složky. První se nazývá klidový (bazální) metabolismus a energeticky zajišťuje základní životní funkce a reguluje tělesnou teplotu. Druhou složku energetického výdeje pak představuje pracovní metabolismus, který je spojený se svalovou činností. Energetický příjem pak autoři vidí jako příjem energie z potravy a dále uvádějí, že pro udržení stálé tělesné hmotnosti je třeba udržovat rovnovážnou energetickou bilanci, neboť při tzv. pozitivní energetické bilanci (příjem je větší než výdej) dochází ke vzniku a prohlubování obezity. 36

Sigmund a Sigmundová (2011) uvádějí, že podíl celkového energetického výdeje na pohybovou aktivitu se liší podle životního stylu. Zatímco energetické požadavky člověka se sedavým životním stylem tvoří zhruba 25 %, tak u vrcholového sportovce nebo jedinců s extrémně náročným zaměstnáním může energetický výdej při pohybové aktivitě stoupnout až na 50 % z celkového energetického výdeje. Je však potřeba dále rozlišovat faktory, které ovlivňují tělesné složení. První skupinu tvoří faktory ovlivnitelné, tedy spojené především se způsobem života. Faktory neovlivnitelné jsou pak genetické predispozice, chronické onemocnění či metabolické vlivy. Jak již bylo zmíněno výše, při kladné energetické bilanci tělesná hmotnost (především díky nárůstu tukové složky) stoupá. Tím dochází ke vzniku nadváhy a obezity. 2.8.1 Možnosti měření tělesného složení Bunc (2001) uvádí, že obecně lze parametry tělesného složení stanovovat množstvím metod, které se liší jak přístrojovou a personální náročností, tak i přesností stanovení sledovaných dat. Metody, které jsou uvažovány jako referenční, sem v současnosti patří duální rentgenová spektroskopie – DEXA, jsou v našich podmínkách omezeně dostupné a jsou prakticky nepoužitelné pro terénní populační studie. Proto je snaha využívat metod pomocí nich odvozených, které mají sice nepatrně sníženou přesnost, ale jsou použitelné v terénu. K nejrozšířenějším terénním metodám patří stanovení tělesného složení (často jen množství tělesného tuku) pomocí měření tloušťky kožních řas a metody využívající celotělové bioimpedance. Obě tyto metody jsou ovlivňovány použitým hardware (použitým přístrojem), zručností a zkušeností obsluhujícího personálu a hlavně pak predikčními rovnicemi, které stanovují z fyzikální veličiny potřebné složky tělesného složení. Bunc a Skalská (2011) vidí jako vhodné takové metody, které pro posouzení tělesného složení umožňují posoudit nejen množství tělesného tuku a FFM (beztukové hmoty), ale současně i posoudit morfologii svalové hmoty. Tyto metody pak vycházejí z dvousložkového modelu tělesného složení: BM = FFM + BF, BM – celková tělesná hmotnost (kg), FFM – beztuková hmota (kg), 37

BF = hmotnost tuku (kg). Beztuková hmota (FFM) je popisována pomocí molekulárního modelu jako součet mimobuněčné hmoty (ECM) a vnitrobuněčné hmoty (BCM). Vnitrobuněčná hmota (BCM) je součtem hmotnosti všech buněk, které utilizují kyslík. Mimobuněčná hmota (ECM) je součtem extracelulárních tekutin (ECW) a extracelulárních pevných látek (ECS). Poměr ECM/BCM se využívá pro hodnocení předpokladů pro pohybovou zátěž, přičemž tento koeficient je možné normovat. Podrobněji jsou jednotlivé složky přiblíženy v příloze 3. V této kapitole je nezbytné představit také metodu BMI (Body Mass Index), která je sice s výše uvedenými metodami nesrovnatelná, ale z hlediska její praktičnosti často poskytuje alespoň představu o tělesném složení (tělesné hmotnosti). Mužík a kol. (2010) považují tuto metodu za nejběžnější pro zjištění nadváhy a obezity. Tento parametr byl poprvé použit asi před 150 lety a je v současnosti velmi frekventovaně využíván. BMI se spočítá jako váha v kilogramech/výška v metrech na druhou. Výsledné hodnoty se řadí do kategorií, které lze vidět v následující tabulce.

Tabulka 3 Kategorie pro posouzení tělesné hmotnosti podle BMI (Pařízková a kol., 2007) Hodnocení hmotnosti BMI (kg/m²) Normální hmotnost

18,5 – 25,0

Nadváha

25,1 – 29,9

Obezita - stupeň I

30,0 – 34,9

- stupeň II

35,0 – 39,9

- stupeň III

40,0 – 44,9

Obezita morbidní

38

≥45

Výhoda BMI spočívá v jeho dostupnosti, každý si tedy může udělat sám obrázek o své váze. Na druhou stranu nelze BMI přikládat velkou váhu a s interpretací výsledků je třeba být opatrný. BMI totiž nerespektuje celkové složení těla, hlavně podíl tukové složky. To znamená, že v extrémním případě může být člověk s „pivním břichem“ podle BMI v normě a na druhé straně kulturista, který má jen nepatrné množství tuku, může spadat do skupiny obézních. 2.8.2 Nadváha a obezita Mužík a kol. (2010, s. 35) uvádí, že: „Obezita nebo nadváha je jedním ze základních zdravotních i společenských problémů současnosti. Je komplikací jak v rozvojových, tak v rozvinutých zemích. Na základě posledních údajů zkracuje obezita život o přibližně 7 let. Přičteme-li k tomu další skutečnost, že obezita demotivuje jedince při realizaci pohybových aktivit, které ovlivňují tělesnou zdatnost, pak je doloženo, že snížená zdatnost znamená zkrácení délky života o další 2 roky.“ Důvody klesajícího výdeje energie, a tudíž stoupajícího počtu lidí s nadváhou a obezitou vidí Mužík a kol. (2010) jak v technickém pokroku (veškeré přesuny se konají dopravními prostředky, aj.), tak v nezájmu o realizaci pohybové aktivity. Tento nezájem je důsledkem nevhodných pohybových návyků, ale i nevhodnou nabídkou pohybových aktivit, která nerespektuje aktuální rozvoj jedince a jeho předchozí pohybovou zkušenost. Bunc (2010, s. 12) tvrdí, že za posledních 20 let se výskyt obezity a nadváhy stupňuje nejen v rozvinutých, ale i v rozvojových zemích. Samozřejmě není způsobena ničím jiným, než neadekvátním příjmem energie vzhledem k jejímu výdeji. V současnosti již ale energetický příjem nestoupá, naopak řada výzkumů v zemích Evropské unie ukázala, že dochází k jeho stagnaci. A tak je zřejmé, že důsledek obezity spočívá v nedostatečném energetickém výdeji. Bunc (2010, s. 12) uvádí: „Je známo, že pouze 2 až 5 % všech případů nadváhy nebo obezity má objektivní zdravotní příčinu. Je tedy zřejmé, že nadváha nebo obezita je jednoznačně důsledkem nevhodného životního stylu. Díky uvedeným možnostem měření tělesného složení je možné určit, kteří jedinci mají „správné“ tělesné složení, a naopak kteří trpí nadváhou a obezitou. Snahou je, aby se tito jedinci s nadváhou a obezitou snažili svůj stav nějakým způsobem změnit k lepšímu. Nejjednodušší radou se zdá být dostatečný objem pohybových aktivit 39

s příslušnými parametry FITT na jedné straně a na straně druhé respektování zásad zdravé výživy. Avšak tato slova se nesmí stát jen frází, je třeba je více specifikovat. Tím se zabývají následující kapitoly.

2.9 Ovlivnění funkčního stavu pomocí úpravy jídelníčku Odborná literatura, ale také online publikace nabízí nepřeberné množství způsobů jak ovlivnit svou tělesnou hmotnost a především jak se zbavit tělesného tuku. Hlavně internet poskytuje nejrůznější triky, nabádá k dodržování nejrůznějších pravidel, či dokonce představuje zázračné potraviny, které mají zázračný účinek v boji proti nadváze a obezitě. O farmakách nemluvě. V první řadě je potřeba říci, že doposud nebyl objeven žádný zázrak v této oblasti a je potřeba se především spoléhat na racionální uvažování a spíše než krátkodobé diety a programy je nutné změnit životní styl, žebříček hodnot a s tím spojenou změnu stravovacích návyků. Nelze než souhlasit s Petersenem a Goretzkim, (2002), kteří uvádějí, že jsme sice odkázáni na to, co se nám nabízí v restauraci, jídelně nebo i v lednici doma, ale poslední slovo v tom, co nám nakonec skončí v žaludku, patří vždy nám samotným. V této části práce se tedy pokusíme představit základy takového racionálního stravování, přičemž velká část byla již popsána v kapitole 2.4. Roschinsky (2006) jako důležitou zásadu uvádí jíst vnímavě, to znamená nekonzumovat

bezmyšlenkovitě

nebo

z nudy.

V takových

případech

často

konzumujeme vysoce kalorické potraviny. S tím je spojená další zásada, a to je jíst pomalu. Lidský mozek zaregistruje nasycení až po 15 – 20 min a my se často stihneme přejíst, než nám mozek vyšle signál o nasycení. Clark (2008) se domnívá, že důležitý faktor je i zapisování přijaté potravy, což dokládá tvrzením, že výzkum prokázal, že lidé, kteří si přesně zaznamenávají každé snědené sousto a každou vypitou kapku tekutin, hubnou efektivněji. Stejně tak je vhodné psát si, proč jíme. Máme hlad, jsme ve stresu, nebo se jen nudíme? Dále se doporučuje si poznamenat i čas, v kterém bylo jídlo snědeno a naše nálady při jídle. Tak se pokusíme najít potencionálně krizové situace, které mohou být příčinou tloustnutí. Další vhodnou radou je vyhýbat se pokušení. To například znamená se v obchodě vyhýbat ulicím se sladkostmi, na oslavách a večírcích se pohybovat a konverzovat v místnostech, kde není stůl plný jídla.

40

Vítek (2008) je pak konkrétnější co se konzumovaných potravin týče a radí snížit obsah především nasycených tuků v potravě, což zahrnuje: 

vyhýbat se plnotučným mléčným výrobkům,



snížit podíl konzumace (tučného) vepřového a hovězího masa a nahradit tuto část rybami a drůbežím masem,



omezit smažené pokrmy, včetně smažených příloh a používat rostlinné oleje obsahující mono- a polynenasycené mastné kyseliny,



snížit konzumaci různých zákusků, sladkostí a dortů obsahujících vysoké množství nasycených tuků a transmastných kyselin.

Stejně tak je zapotřebí zajištění správného poměru sacharidů v naší stravě, což spočívá ve: - snížení obsahu jednoduchých cukrů obsažených ve sladkostech a slazených nápojích, stejně vyvarování se potravinám s vysokým GI, což bylo popsáno již výše, - zvýšení obsahu komplexních sacharidů – škrobů, celozrnných výrobků, brambor, luštěnin, neloupané rýže apod. Poměr mezi jednoduchými a komplexními sacharidy by měl být 1:6 ve prospěch komplexních sacharidů. - zvýšení obsahu vlákniny na požadovaných 30 g za den. Dále autor nabádá k obezřetnosti u velikosti porcí jídel a jejich správného načasování, kde všeobecně platí zásada „jíst často, ale menší porce“. V neposlední době je vhodné zvýšit konzumaci ovoce a zeleniny, mléka a nízkotučných mléčných výrobků a na druhé straně také omezit příjem alkoholu.

2.10 Ovlivnění funkčního stavu pomocí PA Jak uvádí Bouchard (2000), většina lidí již akceptovala, že nízká úroveň pohybové aktivity je jednou z hlavních příčin vedoucí k rozvoji obezity a s ní spojených negativních dopadů na naše zdraví. A přesto má dle Vítka (2008) zhruba 60 – 70 % světové populace nedostatek pohybu, což je alarmující. Právě dostatečnou pohybovou aktivitou se dá velmi dobře ovlivnit funkční stav našeho těla a s ním spojené zdraví. Roschinsky (2006) to potvrzuje a uvádí, že právě kombinací pohybové aktivity a nízkoenergetické stravy lze dosáhnout snížení hmotnosti a spalování tuku. V první řadě je třeba vybrat vhodnou pohybovou aktivitu, která zohledňuje interindividuální a intraindividuální hlediska. Termín interindividuální nám říká, že vhodný sport může být 41

pro každého člověka jiný. V praxi to znamená, že pro jednoho člověka může být ideální cyklistika nebo in-line bruslení, jiný raději zvolí běh a v zimě běh na lyžích. Jedná se tedy o otázku osobních preferencí. Hlediska intraindividuální lze nejlépe představit např. na jedinci s nadváhou, který může pro začátek volit aktivity, při nichž nedochází k nárazům, jako aquajogging nebo in-line bruslení, a později, když tělesná hmotnost klesne a nárazy nebudou tak škodlivé, může přejít ke sjezdovému nebo běžeckému lyžování. Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) uvádí, že správně zvolená tělesná aktivita je základním pravidlem pro snížení tělesného tuku bez ztráty tělesné hmoty, a s tím spojeným úbytkem síly, vytrvalosti nebo celkově neblahým vlivem na naší kondici. Autor uvádí tři hlavní pozitivní důsledky pohybové aktivity na tělesné složení člověka: 1. Čím více se věnujeme PA, tím méně se musíme obávat o to, že bychom měli příliš vysoký energetický příjem, spojený se zvyšováním podílu tukové tkáně v těle. 2. PA zvyšuje náš klidový metabolismus. Přestože jsme již pohyb ukončili, náš klidový metabolismus se na několik hodin zvyšuje a i v klidu spalujeme více kalorií. Jestliže posilujeme, získáváme tím ještě další metabolickou výhodu: svaly, které jsou považovány za metabolicky aktivní tkáň, která klidový metabolismus ještě více zvyšuje. 3. Cvičení chrání naše svaly. Ztratíme-li určitou tělesnou hmotnost, můžeme být sice lehčí, ale určitá část může být tvořena svalovým úbytkem, čímž ztratíme i sílu a náš klidový metabolismus se opět sníží a i náš sportovní výkon bude trpět. Nehledě na to, že se to projeví na našem vzhledu, můžeme pak vypadat ochable. Pohybová aktivita je tou nejlepší cestou, jak zabránit tomu, abychom při hubnutí spalovali tuk a nikoliv svalovou hmotu. Důležitý pojem pro tuto část je intenzita. Ta má v různých sportovních odvětvích různý význam, ale obecně lze říci, že vystihuje to, jak tvrdě trénujeme. Kleiner a GreenwoodRobinson (2014) uvádí, že může být měřena srdeční frekvencí, která určuje množství práce, kterou musí vykonat srdce, aby zajistilo nároky různých aktivit. Touto problematikou se zabývá nejeden autor a názory jsou často velmi rozdílné. Určitá část autorů se drží dogmatu, že pro spalování tuků je nezbytné držet se v aerobním pásmu, tzn. od 55 – 75 % maximální srdeční frekvence. Tento názor je dle jiných autorů překonaný a stejně tak to vidí i Kleiner a Greenwood-Robinson (2014), které za ideální rozmezí považují na úrovni 70 – 85 % maximální srdeční frekvence a své tvrzení 42

opodstatňují následujícími fakty. Nepopírají fakt, že při pohybové aktivitě nízké intenzity (přibližně 50 % maximální srdeční frekvence) trvající 20 minut a déle je energetická potřeba kryta z 90 % tukem. Ale do popředí staví fakt, že při pohybové aktivitě vyšší intenzity na úrovni 75 % naší maximální srdeční frekvence je energetická potřeba sice kryta tukem jen z 60 %, ale výsledkem je celkově vyšší energetický výdej, včetně energie vzniklé spalováním tuku. Autorky pro úplnost uvádějí exaktní údaje o energetickém výdeji při jednotlivých typech zatížení. Při PA na úrovni 50 % SFmax spálíme v průměru 7 kcal/min, z nichž 90 % pochází z tuku, což je 6,3 kcal. Při PA na úrovni 75 % SFmax spálíme 8,4 kcal pocházejících z tuku za minutu. Zkrátka při vyšší intenzitě spálíme více energie pocházející z tuku. Také Clark (2008) považuje tvrzení, že kdo chce spalovat tuk, musí cvičit v nízké intenzitě za lež a dodává, že kdo chce spalovat tuk, musí zkrátka vytvořit energetický deficit. Toho lze dosáhnout zvýšením pohybové aktivity jakéhokoliv typu, omezením příjmu energie a v ideálním případě kombinací obojího. Přestože někteří lidé se domnívají, že klíčem k úspěšnému spalování tuků je cvičení v nízké intenzitě, při kterém tělo využívá jako zdroj energie především tuky, autorka uvádí, že se jedná o omyl. Jestliže je pro jedince složité vykonávat pohybovou aktivitu vysokou intenzitou, Kleiner a Greenwood-Robinson (2014) místo toho doporučují prodloužit dobu, po kterou je PA vykonávána. Tak je možné spálit stejné množství tuku, jako kdybychom vykonávali PA vyšší intenzitou kratší dobu. Prodlužováním doby provádění aerobní aktivity je pak také možné zvýšit rychlost spalování tuku. Další možností je pak zvýšení frekvence provádění pohybové aktivity – budeme-li se pohybové aktivitě věnovat vícekrát týdně, docílíme dalšího zvýšení energetického výdeje. Autorky ještě k intenzitě tréninku dodávají, že je vhodné mimo aktivity, jako je spinning, kick box nebo aerobic dance přidat i silový trénink, u kterého je intenzita dána tím, kolik zvedneme, či s jakou zátěží cvik provádíme. Zde je pak nezbytné postupné zvyšování požadavků, aby si svaly byly nuceny zvykat, a trénink od tréninku zvládaly větší zátěž. Čím více svalové hmoty tímto postupem vybudujeme, tím efektivněji naše tělo spaluje tuk, protože svalová tkáň je metabolicky nejaktivnější tkání těla.

43

V neposlední řadě je potřeba uvést, že probandi, jimiž se tato práce zabývá, spolu žijí ve svazku manželském a sdílí společnou domácnost, což samozřejmě jejich životní styly vzájemně velmi ovlivňuje. Je běžné, že manželé sdílejí podobné zájmy a hodnoty, jejich jídelníček tvoří podobné potraviny a také svůj volný čas tráví podobně, většinou společně. Ostatně to jsou také důvody, proč do manželství vlastně vstupují. A proto bavíme-li se o intervenci nebo o změně životního stylu jako takového, ukazuje se jako velmi vhodné provádět tuto změnu společně. Největší přínos spočívá v tom, že partneři se navzájem motivují. Celkově je známo, že jakákoliv intervence má vyšší šanci na správné dodržování ve skupině. U manželského páru se pak tato šance ještě více zvyšuje. Naopak situace, kde by intervenci, ať už pohybovou, či stravy dodržoval pouze jeden z partnerů, je složitější. Jedná se především o „lákadla“ v podobě nezdravých potravin konzumovaných druhou osobou, či prosté pohybové inaktivity. Z tohoto hlediska má náš výzkumný soubor neoddiskutovatelnou výhodu.

2.11 Shrnutí literární rešerše Z výše uvedeného vyplývá, že člověk je geneticky předurčen k tomu, aby se hýbal. Lidské tělo je schopné přijmout velký objem pohybu, a dokonce ho i ke svému správnému fungování vyžaduje. Bohužel se u dnešní populace objem pohybu snižuje, v nejhorších případech lidé omezují svůj pohyb na minimum. Od toho se dále odvíjí životní styl, který je často právě pasivní, což má špatný vliv na jejich zdraví. Primárně dochází ke změnám v jejich tělesném složení, které je charakteristické především nárůstem tukové hmoty. Zde přichází do popředí i problémy zvýšeného výskytu nadváhy a obezity, které jsou důsledkem malého objemu PA spolu s nadměrným energetickým příjmem. Naopak zdravý životní styl spojený s dostatečným pohybem s sebou přináší mnoho benefitů. Nedostatek pohybu je problém ve všech věkových kategoriích, přičemž v dospělosti a pozdějším věku se nedostatky kumulují a na našem zdraví a s ním spojeném vzhledu se projevují nejviditelněji. Zde se pak objevuje potřeba pohyb sledovat, měřit a s výsledky dále pracovat. Dnešní technologicky vyspělá doba nám umožňuje využít nejrůznějších přístrojů k monitoringu PA a stejně tak energetického příjmu. Jak již bylo zmíněno výše, výsledná energetická bilance má podstatný vliv na tělesné složení člověka, hlavně pak na podíl tukové tkáně, podle kterého jsou spolehlivě diagnostikovány nadváha a obezita.

44

3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE, HYPOTÉZY 3. 1 Cíl práce Cílem je nejprve zhodnocení životního stylu probandů, a to na základě týdenního monitorování pohybové aktivity a energetického příjmu s přihlédnutím k jejich tělesné kompozici. Dále pak na základě výše uvedené analýzy bude vyplývat námi navrhnutá šestitýdenní intervence, skládající ze z úpravy jídelníčku a pohybového režimu jedinců, přičemž cílem bude ovlivnění tělesného složení.

3. 2 Hypotézy 1) Jsme schopni změnit sedavý životní styl probandů na aktivní tak, aby výsledkem byl úbytek tělesné hmotnosti? 2) Jsme schopni změnit jídelníček probanda tak, aby výsledkem byl výsledek úbytek tělesné hmotnosti? 3) Jsme schopni změnit pohybový režim probandky tak, aby výsledkem byla snížená hodnota indexu ECM/BCM?

3. 3 Úkoly Jednotlivé úkoly pro splnění cíle: 1. Provést literární rešerši v dané oblasti a seznámit se tak s daným problémem. Jak již bylo zmíněno výše, pohyb a strava jsou nedílné složky ovlivňující zdraví. Díky změně životního stylu v poslední době dochází k rapidnímu úbytku pohybu a také stravovací návyky se mění. Je tedy třeba doplnit si všechny informace potřebné k aktivní orientaci v tématu. 2. Zajistit si výzkumný soubor a následně probandům představit svou práci a požadavky vůči nim. 3. Sjednat přesné termíny měření a monitorování. 4. Uskutečnit vlastní monitorování pro představu o životním stylu sledovaných probandů. První část představuje sledování pohybové aktivity pomocí krokoměrů a zaznamenávání do internetové aplikace, do které bude zaznamenáván také energetický příjem. 5. Toto monitorování, které nám má nastínit životní styl probandů, bude trvat po dobu jednoho týdne. 45

6. Po uplynutí týdne si probandy pozvat do LSM na měření tělesného složení, kde od nich budou zároveň vybrány krokoměry. 7. Pomocí terénního testu za použití monitorů srdeční frekvence stanovit maximální srdeční frekvenci. 8. Vyhodnotit shromážděná data. 9. Poskytnout probandům zpětnou vazbu v podobě vyhodnocených výsledků. 10. Na základě těchto výsledků pak stanovit vhodnou intervenci pro oba probandy. 11. Představit tuto intervenci probandům a seznámit je s jejich úkoly týkajících se programu ovlivňujícího jejich energetickou bilanci. Stejně tak bude třeba je informovat o monitoringu svých pohybových aktivit a energetického příjmu, který bude totožný s prvním týdnem, s tím rozdílem, že krokoměry zde již budou vynechány. Naopak přibydou monitory srdeční frekvence, které probandům poslouží k tomu, aby vykonávané pohybové aktivity byly vykonávané ve stanoveném pásmu srdeční frekvence. 12. Po uplynutí šestitýdenního cyklu si opět probandy pozvat na měření tělesného složení, kde od nich budou zároveň tyto přístroje vybrány. 13. Vyhodnotit shromážděná data a poskytnout probandům zpětnou vazbu.

46

4 METODIKA PRÁCE 4. 1 Popis výzkumného souboru Tato práce je založena na kvalitativním výzkumu a konkrétně na případové studii, což znamená, že se jedná o detailní studium malého počtu probandů. V našem případě se jedná o dva probandy, kteří budou podrobněji představeni níže. 4. 1. 1 Proband Muž, při úvodním měření 51 let, 171,1 cm, 94 kg, BMI 32 kg.m-2 Ze zdravotního hlediska je proband naprosto v pořádku, není dlouhodobě s ničím léčen, netrpí žádnou nemocí, o které by věděl, ani nebere žádné léky. Co se rodinné anamnézy týče, matka se úspěšně vyléčila z rakoviny, jinak ona, ani jiní rodinní příslušníci netrpí žádnou vážnou nemocí. Celý svůj aktivní profesní život se živil manuálně, ale posledních 16 let je zaměstnán jako školník, což je práce, která se nevyznačuje velkou fyzickou aktivitou, což může být jedna z příčin jeho obezity. Důležitá část anamnézy je část týkající se pohybu. Proband sportuje již od raného dětství, sám sebe považuje za sportovce. Především v létě pravidelně sportuje, baví ho cyklistika, plavání, fotbal, in-line bruslení, tenis a další doplňkové sporty. V zimě se pak věnuje především horské turistice, stolnímu tenis či příležitostně lednímu hokeji. Téměř do svých 40 let hrál fotbal na závodní úrovni, s čímž byly samozřejmě spojeny i pravidelné tréninky. Během své sportovní kariéry netrpěl na zranění. Po přestěhování do Prahy však jeho kariéra na závodní úrovni skončila a s tím nastala i změna životního stylu a také v tělesném složení. Proband se do té doby nebyl zvyklý v jídle omezovat, ani neřešil aspekty zdravé stravy či zdravého životního stylu. Sportoval přirozeně a stravoval se dle svých časových možností a dle toho, na co měl zrovna chuť. Do té doby, než skončil se sportem na závodní úrovni, byl atletický typ s výraznou astenickou složkou. Poté se podíl tukové tkáně v jeho těle začal postupně zvyšovat až se dle BMI ocitl v kolonce „obézní“. Sám proband vidí největší problém v tom, že energetický příjem se mu nijak zásadně nezměnil, ale energetický výdej výrazně poklesl.

47

4. 1. 2 Probandka Žena, při úvodním měření 47 let, 168,1 cm, 77 kg, BMI 27 kg.m-2 Probandka před rokem prodělala rakovinu, načež podstoupila úspěšnou léčbu chemoterapií. Nyní je více než rok zdravá, bez jakýchkoliv komplikací a omezení. Výjimku představuje mírná alergie na břízu, trávy a pily, což ovšem probandku nijak neomezuje. V rodině se z vážných onemocnění vyskytuje Alzheimorova choroba, a to u otce. Ostatní bez výrazných komplikací. Celý svůj profesní život působí ve zdravotnictví jako fyzioterapeut. Náplní práce je z poloviny administrativa a z druhé poloviny cvičení s pacienty, které je často fyzicky náročné. Co se týče pohybové anamnézy, tak probandka byla aktivní především v dětství a dospívání, ale nikdy nevykonávala žádný sport na vrcholové nebo alespoň závodní úrovni. Dle svých slov k němu měla ale vždy blízko a má k němu kladný vztah dodnes. Ráda jezdí na kole, chodí na procházky, plave, jezdí na kolečkových bruslích a vysokohorská turistika ji v posledních letech také uchvátila. Probandi žijí v Praze 6, kde jsou dostatečné možnosti pro sportování. Pro oba je společné, že přes týden a především pak v zimních měsících příliš aktivní nejsou, s nástupem teplejších měsíců se pak objem pohybové aktivity zvyšuje. V zimních měsících volí oba pro cestu do zaměstnání městskou hromadnou dopravu. Jejich typický týden vypadá tak, že přes týden probandi netráví tak aktivně, jak by si sami představovali, ať již kvůli pozdnímu příchodu z práce či únavě. Víkendy pak tráví společně chatařením ve středních Čechách, což je velmi často spojeno s větší fyzickou námahou, a tudíž zvýšeným energetickým výdejem. Zvyšuje se ale i energetický příjem, protože se zde vyskytují příležitosti k požitkářství, na kterých má především proband problémy se „uhlídat“. Je potřeba říci, že ani jeden z probandů neholduje alkoholu, nekouří, ani neužívá žádné drogy.

48

4. 2 Použité metody 4.2.1 Bioelektrická impedance Metody používané k zjištění tělesného složení byly představeny v teoretické části, přičemž větší důraz byl kladen právě na bioelektrickou impedanci. Riegerová a kol. (2006) považují v dnešní době bioimpedanci (BIA) za jednu z nejrozšířenějších metod na celém světě, a proto se jí podrobněji věnují. Je to metoda neinvazivní, relativně levná, terénní a bezpečná. Princip fungování přístroje B.I.A. 2000-M, který je k dispozici v LSM FTVS UK, najdeme detailně popsaný v příloze 3. Pro tuto práci hraje bioelektrická impedanci důležitou roli. Nejprve dochází k úvodnímu měření tělesného složení, které slouží jako podklad pro zhodnocení životního stylu jedinců, a po uplynutí šestitýdenní intervence nastává opětovné měření s následným vyhodnocením změn v tělesném složení. 4.2.2 Krokoměry V práci byly využity přístroje OMRON Walking style Pro, které rovněž poskytla laboratoř sportovní motoriky na FTVS UK. Monitorování PA pomocí krokoměru bylo již popsáno v teoretické části práce. Detailní popis a funkce konkrétního typu krokoměru nalezneme v příloze 4. Krokoměry byly pro tuto práci využity v prvním týdnu, kdy probíhalo monitorování probandů, abychom měli komplexní přehled o jejich pohybové aktivitě. 4.2.3 Monitory srdeční frekvence Pro monitoring srdeční frekvence byl využit přístroj R400 zapůjčený LSM UK FTVS. Ten nabízí velké množství funkcí, pro naše účely byly využity však pouze dvě z nich. První je zobrazení maximální srdeční frekvence provedené PA a druhá pak průběžné zobrazování aktuální srdeční frekvence. Před stanovením samotné pohybové intervence je totiž nezbytné zjistit hodnoty SFmax obou probandů. To bylo provedeno na základě terénního testu spočívajícím v běhu do mírného kopce po dobu tří minut s maximálním nasazením. Z této hodnoty pak vzešlo doporučení pro ideální zónu srdeční frekvence, ve které by se měli probandi při svých volnočasových pohybových aktivitách pohybovat. Probandi používali monitory srdeční frekvence pouze v prvním týdnu intervence. Tato doba sloužila k tomu, aby se naučili vnímat intenzitu PA. To znamená schopnost spojit si specifické subjektivní pocity s objektivní úrovní zatížení. 49

Do stejné aplikace budou probandi zaznamenávat veškeré pohybové aktivity vykonávané ve svém volném čase. Samotnému monitorování bude samozřejmě předcházet zaučení a školení nezbytné k efektivnímu používání zmíněné aplikace. 4.2.4 Sebekoučink Pro monitorování energetického příjmu a pohybového režimu byla využita internetová aplikace Sebekoučink dostupná na stránkách stobklub.cz. Samotný Sebekoučink obsahuje ještě dvě podsložky. První je Jídlokoučink, kde probandi zaznamenávali veškerou přijatou potravu a pití v průběhu dne. A to jak v prvním týdnu, který posloužil pro představu životním stylu probandů, tak v průběhu intervence. Aplikace umožňuje výběr potravin z databáze, která je opravdu obsáhlá, a jestliže určitou potravinu neobsahuje, můžeme ji do databáze doplnit. Stejně tak umožňuje přidávání vlastních receptů. Stačí pak zadat gramáž zkonzumované potraviny a aplikace ihned uvede energetickou hodnotu v kJ, množství bílkovin, tuků sacharidů a SAFA (vše v gramech).

Obrázek 2 Internetová aplikace Jídlokoučink – zadávání potravin (http://www.stobklub.cz, online 15. 1. 2015)

50

Obrázek 3 Internetová aplikace Jídlokoučink – denní přehled (http://www.stobklub.cz, online 15. 1. 2015)

Druhá část Sebekoučinku je Fitkoučink, kde probandi zaznamenávali své volnočasové PA. I zde je k dispozici široký výběr aktivit, kde probandi později doplnili zbývající parametry FITT a aplikace na základě indexu kJ/min/kg sama vypočítala energetickou náročnost.

Obrázek 4 Internetová aplikace Fitkoučink – zadávání pohybové aktivity (http://www.stobklub.cz, online 15. 1. 2015)

51

Obrázek 5 Internetová aplikace Fitkoučink – denní přehled (http://www.stobklub.cz, online 15. 1. 2015)

4.3 Sběr dat Sběr dat měl následující harmonogram: Studium literatury k dané problematice (říjen 2013 – leden 2014) Domluva termínu testování, administrativní záležitosti (únor 2014) Zajistit zájemce pro spolupráci na této diplomové práci nebyl až takový problém, ale jak se postupem času ukázalo, horší bylo sladit časové možnosti všech zúčastněných. Bylo třeba najít takové termíny, které by vyhovovaly všem, což nebylo úplně jednoduché. Oba probandi měli samozřejmě své pracovní povinnosti, dále laboratoř LSM na UK FTVS má jen omezený počet hodin, kdy je přístupná, a ani pro mě nebyl každý termín vhodný. Nakonec se však vše podařilo bez větších komplikací uskutečnit. Dále bylo samozřejmě nutné zajistit souhlas etické komise UK FTVS společně s informovaným souhlasem obou zúčastněných. Vlastní měření (březen – květen 2014) Jak je již zmíněno výše, samotné měření probíhalo na více částí, přičemž u žádné nenastaly žádné výrazné komplikace. Samozřejmě, že bylo třeba nespočet konzultací, které zajistily validní měření a sledování, ovšem v dnešní době komunikačních technologií to nebyl sebemenší problém. Veškeré měření v LSM na UK FTVS proběhlo pod dohledem a za pomocí pana Prof. Ing. Václav Bunce CSc. Analýza, statistické zpracování dat (červen – září 2014)

52

Zhodnocení výsledků, jejich struktura a prezentace a formální náležitosti (březen – květen 2014)

4.4 Analýza dat Software pro zpracování dat z krokoměrů Omron Health Managment Software, Version: E1.012 Tento software pro správu údajů zdravotního stavu umožňuje prohlížet, zpracovávat a tisknout údaje o krevním tlaku a krocích, naměřených tonometrem a krokoměrem OMRON (obr. 6). Po úspěšné instalaci veškerá další práce probíhá výhradně ve Walking Data Managment Screen, tedy v okně správy údajů o chůzi. Možnost vyhodnocovat i krevní tlak je pro tuto práci irelevantní. Následující krok představuje vytvoření jednotlivých profilů sledovaných jedinců a pak už může dojít k importu dat, který probíhá za pomocí USB kabelu, který se připojí k PC na jednom konci a ke krokoměru na druhém. Po úspěšném přenosu dat do PC program ukazuje výsledky v číslech i grafech. Pro další práci s výsledky program nabízí export dat do soboru CSV nebo PDF.

Obrázek 6 Omron Health Management Software (vlastní zpracování: screen shot)

53

Software pro zpracování dat z bioimpedance Nutri 4 Jedná se o jednoduchý program (obr. 7), který umožní komunikaci mezi bioimpedančním přístrojem a samotnými výsledky. Jestliže je tento program správně nainstalován a zaregistrován v PC, stačí tyto 2 přístroje propojit a poté pomocí PC celý proces měření ovládat. Jestliže jsou dodrženy podmínky měření, které jsou popsány výše, stačí do programu zadat datum narození, výšku a váhu a měření může začít. Po několika minutách se v programu zobrazí hodnoty jednotlivých složek tělesného složení. Nyní zbývá už jen data exportovat, což je možné buď pomocí funkce v programu, nebo prostým opsáním (v případě malého počtu probandů).

Obrázek 7 Program Nutri 4 (vlastní zpracování: screen shot)

54

Software pro zpracování dat z monitorů srdeční frekvence Monitory Polar RS 400 mají samozřejmě svůj software pro zpracování dat, který se nazývá Polar ProTrainer 5, ovšem pro naše účely nebylo nezbytné tento software využívat. Přístroj přirozeně zobrazuje srdeční frekvenci během vykonávané PA a také disponuje funkcí, která nám zaznamená a poté na displeji ukáže nejvyšší naměřenou srdeční frekvenci, což je přesně to, co jsme potřebovali zjistit při terénním testu, který byl právě za tímto účelem prováděn.

Zpracování dat ze Sebekoučinku Tato aplikace nabízí export veškerých dat ve formátu PDF, což se jeví jako výhodná a přehledná možnost.

55

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Životní styl probandů Jak již bylo uvedeno výše, v první části budeme prezentovat výsledky z monitorování životního stylu, které bylo prováděno po dobu jednoho týdne. Jako první představíme data získaná bioelektrickou impedancí, abychom měli přehled o tělesném složení probandů. Poté se pokusíme najít možné příčiny hodnot jednotlivých složek tělesné kompozice u sledovaných, a to jak představením pohybového režimu, tak energetického přijmu. 5.1.1 Tělesné složení Tabulka 4 Tělesné složení probanda Datum měření Výška (cm)

31.3.2014 171,2

Hmotnost (kg)

94

ECM/BCM

0,75

TBW (l)

52,2

ICW (l)

30,5

ECW (l)

21,7

ECW/TWB (%)

41,6

BMR (kJ)

8022

Tělesný tuk (%)

23

Tělesný tuk (kg)

21,6

TPH (kg)

72,4

První výsledek, který se dá z tabulky odvodit, je hodnota BMI, která je u probanda 32 kg.m-2, což ho řadí do kategorie „obezita prvního stupně“. Jak však bylo zmíněno výše, tento index slouží jen jako prvotní orientace, protože nezahrnuje podíl tukuprosté hmoty na celkové váze. Proto je nezbytné se podívat na další složky tělesné kompozice. Sama hodnota 72,4 kg tukuprosté hmoty také nemusí nic říkat, a proto je dobré použít indexy BFMI a FFMI. Body fat mass index vychází u probanda 7,37 kg/cm². Tento výsledek již přesahuje zdravotně bezpečné pásmo, které se pro muže pohybuje mezi 1,8 – 5,1 kg/ m². To nám jasně ukazuje, že poměr tukové tkáně je značně vyšší, než je doporučováno. Spočítámeli Fat-free mass index, představující zastoupení svalové hmoty, dojdeme k výsledku 56

24,71 kg/m², což je opět značně vyšší skóre, než je doporučované rozmezí 14,6 – 16,7 kg/m². Zde ovšem vyšší výsledek neznamená horší propozice tělesného složení, pouze nám to vypovídá, že proband má při své výšce větší podíl tukuprosté hmoty, než je běžné. Vyšší rozvoj svalové hmoty je pravděpodobně důsledek jeho vysoké tělesné aktivity v minulých letech i v současnosti. Jak již bylo uvedeno výše, vysoký podíl této složky tělesné kompozice je žádoucí, poněvadž se jedná o aktivní tělesnou hmotu určující BMR, přičemž platí, že zvyšuje-li se poměr FFM, zvyšuje se i hodnota BMR. Proto bude snahou si co nejvíce FFM udržet i během a po intervenci. Pro FFM není ovšem důležitá jen kvantita, ale je také nezbytné zaměřit se na kvalitu, kterou nám pomůže stanovit index ECM/BCM. Proband dosahuje hodnoty 0,75, což představuje dle většiny autorů optimální stav výživy. Tento index je značně ovlivněn právě tělesnou aktivitou, která je u probanda dostatečná. S poměrem tukové tkáně a tukuprosté hmoty souvisí také další složka tělesného složení a tou je celková tělesná voda. U probanda tvoří 55 % celkové hmotnosti, což je spodní hranice pro muže. Lidé si často přiřazují malý podíl TBW nedostatečnému pitnému režimu, ovšem je všeobecně známo, že tuková tkáň obsahuje oproti tukuprosté hmotě jen velmi malé množství vody. Z toho vyplývá, že pitný režim má TBW ve finále minimální vliv, protože platí, že se zvyšujícím se podílem FFM a snižujícím se podílem FM roste TBW. Přestože proband dosahuje vysokých hodnot FFM, dosahuje i vysokých (nežádoucích) hodnot FM. Konkrétně se jedná o 21,6 kg, což představuje 23 % celkové tělesné hmotnosti. Podíváme-li se na tabulku 18, zjistíme, že proband s tímto podílem tukové tkáně spadá s ohledem na jeho věk do kategorie „vysoká hodnota“. Bioelektrická impedance nám poskytla fakta, která vypovídají o životním stylu probanda. Celkově lze říci, že primárně stanovená obezita dle BMI byla potvrzena i dle následujících složek tělesného složení. Na druhou stranu byl zjištěn i vysoký podíl FFM a také žádoucí hodnota indexu ECM/BCM, což je aspekt značně pozitivní, a při tvorbě intervence ho budeme brát v potaz.

57

Tabulka 5 Tělesné složení probandky Datum měření Výška (cm)

31.3.2014 168,1

Hmotnost (kg)

77

ECM/BCM

1,05

TBW (l)

36,3

ICW (l)

20

ECW (l)

16,3

ECW/TWB (%)

44,9

BMR (kJ)

5887

Tělesný tuk (%)

31,8

Tělesný tuk (kg)

24,5

TPH (kg)

52,5

Spočítáme-li hodnotu BMI, dostaneme se k číslu 27 kg.m-2, což je kategorie nadváhy. Teoreticky je však možné, že probandka má velký podíl svalové hmoty a v této kategorie je neprávem. Pojďme se tedy podívat na její tělesné složení blíže. Body fat mass index u probandky představuje hodnotu 8,66, přičemž zdravotně bezpečné rozmezí pro ženy je mezi 3,9 – 8,1 kg/m². Z toho lze vyčíst, že v těle probandky je tuku více, než je doporučováno. Jedná se však spíše o hraniční hodnotu. Fat-free mass index 18,55 kg/m² nám ukazuje, jak je na tom probandka z hlediska svalové hmoty. Lehce přesahuje doporučené rozmezí 14,6 – 16,7 kg/m², což značí z hlediska kvantity dobrý výsledek, ovšem je ještě nutné brát v potaz index ECM/BCM, představující kvalitu svalové hmoty. Literatura se shoduje na tom, že ženy mají index všeobecně vyšší, ovšem přesahuje-li hodnotu 1, jako tomu je u probandky, značí to velmi malou využitelnost tukuprosté hmoty pro tělesnou aktivitu. Příčinu takto vysokého ECM/BCM indexu se pokusíme nalézt v pohybovém režimu probandky. Další hodnotou, která je potřeba srovnat s doporučením, je podíl tělesného tuku, který u probandky představuje 31,8 %. Pro ženy jsou doporučení odlišná než pro muže, protože je pro ně fyziologicky přirozené mít větší množství tukové tkáně. Tato hodnota je dle tabulky 18 „střední“, ale téměř kopíruje hranici s hodnotou „vysokou“. Tělesná voda představuje 47 % celkové tělesné hmotnosti, což je méně než doporučovaných 50 % pro ženy. Jedná se o důsledek poměru FFM a FM.

58

Celkově se zdá být u probandky jako největší problém nedostatečně kvalitní svalová hmota a také její množství by bylo vhodně zvýšit na úkor tukové tkáně. 5.1.2 Krokoměry Nyní si představíme data naměřená krokoměry. Všeobecně platná norma pro udržení zdraví je uváděna v literatuře jako 10 000 kroků za den. Tento údaj lze nalézt i v uživatelské příručce OMRON Walking style Pro. Z toho důvodu je považována za platnou normu i v této výsledkové části. Údaje zachycené krokoměry jsou prezentovány v tabulkách níže.

Tabulka 6 Pohybový režim zaznamenaný krokoměrem u probanda Datum

Počet kroků Kroky v aerobním pásmu Čas v aerobním pásmu Ušlá vzdálenost

24.3.2014, po

11344

3947

38

7,71

25.3.2014, út

6614

0

0

4,49

26.3.2014, st

9158

1216

11

6,22

27.3.2014, čt

3891

0

0

2,64

28.3.2014, pá

4730

0

0

3,21

29.3.2014, so

907

0

0

0,61

30.3.2014, pá

507

0

0

0,34

Průměr za den

5307

738

7

4

Tabulka 7 Pohybový režim zaznamenaný krokoměrem u probandky Datum 24.3.2014, po 25.3.2014, út 26.3.2014, st

Počet kroků Kroky v aerobním pásmu Čas v aerobním pásmu Ušlá vzdálenost 11610 8183 67 8,12 4264 1228 11 2,98 4262 0 0 2,98

27.3.2014, čt

4611

1426

13

3,22

28.3.2014, pá

9683

0

0

6,77

29.3.2014, so

1102

0

0

0,77

30.3.2014, pá

1393

0

0

0,97

Průměr za den

5275

1548

13

3,69

Podíváme-li se na obě tabulky, vidíme, že průměrný počet kroků ušlých za den se u obou probandů pohybuje okolo hranice pěti tisíci kroků, což je na první pohled 59

nedostatečné. Příčin je hned několik. Jak bylo uvedeno v kapitole 4.1, oba probandi vykonávají povolání, která nevyžadují výrazně velký objem chůze, tudíž zde nemůžeme očekávat, že by jim vzrostl počet kroků během pracovní doby. Stejně tak oba probandi se dopravují do míst svých zaměstnání pomocí MHD, tudíž opět žádné výrazné zvýšení energetického výdeje. Probandi však zmiňují, že to má z části příčinu i v ročním období, kdy dle svých slov neradi tráví čas v zimě venku a raději volí MHD. Další věc, která je při pohledu na výsledky zřejmá a mají ji oba probandi společnou, je extrémně nízký počet kroků během víkendových dnů. Ty jsou v teplých měsících pravidelně tráveny chatařením a s ním spojenou větší pohybovou aktivitou, ovšem v době monitorování ještě nedošlo k zahájení chatařské sezóny a probandi tak trávili víkendy především odpočinkem, pasivně. To nám částečně dává i obraz o pohybové aktivitě během celého zimního období. Na druhou stranu, jak bylo uvedeno výše, jedna z největších nevýhod krokoměrů je určitě ta, že nedokáže zachytit intenzitu, ale hlavně typ PA. To znamená, že přestože jedinec PA vykonává, na krokoměrech nemusí být zaznamenávána, jako tomu je například v podobě plavání či jízdě na kole. Z tohoto důvodu není na místě přikládat výsledkům z krokoměrů příliš velkou váhu. Slouží jako jakýsi přehled a doplnění k výsledkům prezentovaným níže.

Jedná se

o týdenní

monitorování

všech

volnočasových PA včetně všech parametrů FITT. Tato práce postihuje pouze pohybovou aktivitu vykonávanou ve volném čase, protože ta se dá s porovnání s pracovní snadno ovlivnit a změnit. Ovšem energetická náročnost povolání, popř. další aspekty ovlivňující celkový energetický výdej (např. funkce ženy starající se o domácnost) budou při sestavování intervence zohledněny.

60

5.1.3 Volnočasová PA Tabulka 8 Týdenní pohybový režim probanda Datum

Pohybová aktivita

Minut kJ/min/kg Energie (kJ)

24.3.2014, po

chůze rychlostí 3 km/h po rovině

150

25.3.2014, út

nic

0

0,161

2420 0

26.3.2014, st

chůze rychlostí 3 km/h po rovině

120

0,161

1816

27.3.2014, čt

jízda na kole rychlostí 19 km/h

30

0,523

1475

28.3.2014, pá

plavání střední

60

0,42

2429

29.3.2014, so

nic

0

0

30.3.2014, pá

nic

0

0

51

1163

Průměr za den

Tabulka 9 Týdenní pohybový režim probandky Datum 24.3.2014, po celkem 25.3.2014, út 26.3.2014, st

Pohybová aktivita Minut kJ/min/kg Energie (kJ) jóga 10 0,258 199 chůze rychlostí 3 km/h po rovině 150 0,161 1860 160 2058 Jóga 20 0,258 397 Jóga

30

0,258

596

27.3.2014, čt

Nic

0

28.3.2014, pá

Jóga

50

0,258

993

29.3.2014, so

Jóga

20

0,258

397

30.3.2014, pá

Nic

0

0

43

580

Průměr za den

0

Při pohledu na tabulky je zřejmé, že pasivní trávení víkendových dnů u obou sledovaných se potvrdil. Jejich energetický výdej je v tyto dny téměř nulový. Dále je potřeba oba jedince zhodnotit individuálně. U probanda vidíme průměrný energetický výdej při volnočasových PA 1163 kJ, Samozřejmě existují doporučení pro objem pohybových aktivit, ovšem tato doporučení jsou značně individuální. Především se liší cílem jedinců spojeným s náležitým energetickým příjmem. Proband vykonává PA čtyřikrát týdně, což je z hlediska frekvence velmi slušné číslo. Ani další parametry FITT nejsou v rozporu s všeobecnými doporučeními pro PA. Průměrná doba činí 51 minut denně, opět tedy solidní hodnota. Proband v uvedeném týdnu typy PA střídal, s čím jsou

61

spojené i různé intenzity vykonávané aktivity. Celkově lze týdenní pohybový režim probanda hodnotit ze zdravotního hlediska jako dostatečný. Podíváme-li se na týdenní záznam z pohybového režimu probandky, uvidíme oproti jejímu partnerovi značné rozdíly. Nejen, že energetický výdej při PA je téměř poloviční, ale také z hlediska typu pohybové aktivity se jeví jako monotónní. Týdenní pohybový režim je téměř celý vyplněn jógou. To by ovšem nebyl takový problém, protože jóga je ze zdravotního hlediska velmi přínosná, ale často se jedná pouze o krátké úseky vykonávané v nízké intenzitě, které v celkovém součtu netvoří dostatečný energetický výdej. Celkově však připadá v průměru 43 minut na jeden den, což se jeví také jako dostačující. Součástí monitorování pohybových aktivit byl i výše popsaný terénní test stanovující SFmax obou probandů potřebné pro určení správné intenzity vykonávané PA během intervence. U probanda byla stanovena SFmax na 175 tepů za minutu a u probandky 178 tepů za minutu. Jak již bylo zmíněno výše, tělesné složení ovlivňuje nejen energetický výdej, ale také příjem. Pojďme si proto představit i tuto složku energetické bilance.

5.1.4 Energetický příjem Tabulka 10 Energetický příjem probanda po dobu jednoho týdne

Energie (kJ)

Bílkoviny (g)

Podíl bílkovin (%)

Tuky (g)

Podíl tuků (%)

SAFA (g)

Podíl SAFA (%)

Sacharidy (g)

Podíl sacharidů (%)

Pitný režim (ml)

Zelenina (g)

24.3.2014, po

13328

101,7

13%

126

36%

52

15%

403,1

51%

2000

75

25.3.2014, út

11975

115,9

16%

130,2

41%

54

17%

301

43%

1000

46

26.3.2014, st

14089

91,4

11%

145,2

39%

54,8

15%

420,7

50%

2260

42

27.3.2014, čt

12223

76,2

11%

130,1

40%

43

13%

352,5

49%

2120

189

28.3.2014, pá

13358

82,4

10%

133,8

38%

48,1

14%

405

52%

1660

216

29.3.2014, so

12683

157,6

21%

111,4

33%

45,5

14%

335,6

46%

1100

52

30.3.2014, ne

17924

155

15%

223,8

47%

91

19%

414

38%

2100

426

Průměr za den

13654

112,2

14%

144,2

39%

55,8

15%

373,9

47%

1749

149

Datum

62

V tabulce 8 nalezneme zajímavá data o energetickém příjmu probanda, včetně jednotlivých složek. V této práci je kladen důraz především na dodržování kvantity energetického příjmu. Při stanovování této hodnoty vycházíme dle Bunce (2014) z BMR, která se rovná 8022 kJ, a tuto hodnotu následně vynásobíme koeficientem 1,2. Tím se dostaneme k číslu 9626 kJ, které budeme pro tuto práci považovat za ideální hodnotu energetického příjmu a budeme z ní vycházet i při stanovení intervence. Podíváme-li se na energetický příjem zaznamenaný během monitorování po dobu jednoho týdne, vidíme, že proband tuto hodnotu překročil o více než 4000 kJ! Není pochyb o tom, co je příčinou přebytečné tukové tkáně v tělesném složení probanda. Je to nadbytečný energetický příjem. V neděli 30. 3. 2014 přijal potravou téměř dvojnásobné množství, než je doporučeno. Stejně tak doporučení pro denní příjem tuků je výrazně nižší, než bylo zaznamenáno u probanda. 144 g je vysoká hodnota, která může mít již značně negativní vliv na kardiovaskulární systém člověka. Jak bylo popsáno výše, tuky je nutné však rozlišovat. Jako nevhodné se jeví především tuky živočišné a také některé druhy olejů (kokosový, plamojádrový, palmový), které obsahují mastné kyseliny (SAFA) a trans-mastné nenasycené kyseliny. Příjem těchto tuků by měl dle portálu stobklub.cz tvořit maximálně jednu třetinu z celkového příjmu tuků. V aplikaci Sebekoučink jsou označovány zkratkou SAFA (saturate animal fat acid). Internetové stránky stobklub.cz se řídí doporučením WHO, které radí přijmout v potravě maximálně 10 % SAFA z celkového energetického příjmu, což je u člověka s příjmem okolo 8000 kJ zhruba 20 g. Probandův průměrný příjem však činí více než 55 g těchto nezdravých tuků. Aplikace Sebekoučink uvádí příjem makronutrientů pro hubnutí v poměru 45 % sacharidů, 30 % tuků a 25 % bílkovin, což u probanda tvoří konkrétně 256 g sacharidů, 76 g tuků a 142 g bílkovin a 370 g sacharidů. Je všeobecně známo, že dlouhodobě nadměrný příjem sacharidů, především pak jednoduchých cukrů ve stravě vede k ukládání do tukové tkáně, což se jeví přesně jako probandův případ. Průměrný příjem bílkovin na den činí 112 g, což je naopak hodnota nedostatečná. Podíváme-li se na procentuální zastoupení jednotlivých makronutrientů, zjistíme, že poměr tuků je výrazně vyšší, než doporučovaných 30 %. Stejně tak je překročeno doporučení pro podíl SAFA na celkovém energetickém příjmu. Podíl sacharidů se blíží stanovené normě, ovšem bílkoviny představují pouze 14 %, což se pro redukci hmotnosti jeví jako žalostně málo. Další složku zaznamenávaného energetického příjmu představuje zkonzumovaná zelenina. Server stobklub.cz udává, že je vhodné zkonzumovat alespoň 350 až 500 g zeleniny denně, přičemž proband nedosáhl ani 63

hodnoty 150 g, což je především při pohledu na celkové množství zkonzumovaných potravin zarážející. Poslední složku tvoří pitný režim, kde je dle Ferry (2005) pro tuto věkovou kategorii doporučováno, aby jedinci vypili na každý kilogram své tělesné váhy alespoň 30 ml tekutin. K tomu je nutné doplnit tekutiny ztracené během PA. U probanda to znamená, že při jeho tělesné váze by měl přijmout alespoň 2800 ml tekutin denně, z čehož při pohledu na tabulku 8 vyplývá, že pitný režim je u probanda nedostatečný. Tabulka 11 Energetický příjem probandky po dobu jednoho týdne Energie (kJ)

Bílkoviny (g)

Podíl bílkovin (%)

Tuky (g)

Podíl tuků (%)

SAFA (g)

Podíl SAFA (%)

Sacharidy (g)

Podíl sacharidů (%)

Pitný režim (ml)

Zelenina (g)

24.3.2014, po

8210

92,3

19%

50,5

23%

25,5

12%

283,6

58%

1600

152

25.3.2014, út

9518

106,5

19%

75,1

30%

32,8

13%

288,8

51%

1800

102

26.3.2014, st

5736

37,9

11%

67,4

44%

21,4

14%

153,2

45%

1950

110

27.3.2014, čt

9249

80,7

15%

92,2

38%

26,1

11%

259,8

47%

2000

150

28.3.2014, pá

7461

17,2

11%

80,5

41%

32,3

16%

219,5

48%

2160

250

29.3.2014, so

7809

77,8

17%

66,3

32%

26,9

13%

233,9

51%

2500

100

30.3.2014, ne

11107

103

16%

110,7

38%

42,5

14%

301,9

46%

1970

851

Průměr za den

8441

73,6

15%

77,5

36%

29,6

13%

248,7

49%

1997

245

Datum

Tabulka 11 představuje energetický příjem probandky. Bazální metabolismus se u ní rovná hodnotě 5887 kJ. Pro zjištění hodnoty představující ideální energetický příjem je dle Bunce (2014) potřeba tuto hodnotu vynásobit koeficientem 1,3. Tento koeficient je dle autora ideální pro pracující ženy starající se o domácnost. Oproti mužům musí totiž pravidelně vykonávat činnosti, jako je žehlení, vaření, uklízení a další. Dostáváme se tedy na hodnotu 7653 kJ. Srovnáme-li tuto hodnotu s průměrným energetickým příjmem zaznamenaným během monitorování, uvidíme, že probandka ji přesáhla zhruba o 800 kJ. To se nejeví jako marginální problém při celkovém pohledu na životní styl jedince, musí však být kompenzován dostatečnou pohybovou aktivitou. Pojďme si nyní energetický příjem probandky přiblížit podrobněji. V první řadě je potřeba uvést hodnoty, které jsou pro probandku doporučovány. Dle procentuálního poměru 45 – 30 – 25 (sacharidy – tuky – bílkoviny) se jedná konkrétně o 203 g sacharidů, 60 g tuků a 113 g bílkovin denně. 64

Při pohledu do kolonky bílkovin zjistíme, že probandka přijala v průměru 73,6 g bílkovin denně, což představuje hodnotu o 40 gramů méně, než je požadováno. Jak bylo uvedeno výše, bílkoviny skládající se z jednotlivých aminokyselin mají pro naše tělo esenciální význam a při zvýšené tělesné aktivitě a snahou o snížení tělesné hodnoty tento význam ještě stoupá. Přestože tedy celkový energetický příjem probandky byl nadbytečný, bílkoviny byly přijaty naopak v nedostatečném množství. Průměrný příjem 77,5 g tuků denně představuje mírné překročení stanovené normy. Je ovšem potřeba se podívat na rozložení druhů přijatých tuků. Při pohledu na tabulku zjistíme, že 29,6 g patří do skupiny SAFA, které představují 13 % z celkového denního příjmu, přičemž všeobecně platná norma je 10 %. Sacharidy představují přesně 249 g, tedy opět příjem vyšší, než je doporučovaná hodnota. Sacharidy jsou našemu tělu k dispozici jako relativně dostupný zdroj energie, tudíž při dostatečném pohybovém režimu je mírné zvýšení příjmu sacharidů naopak doporučováno. Na druhou stranu je opět potřeba rozlišovat sacharidy komplexní a jednoduché. Bohužel internetová aplikace Sebekoučink sacharidy nerozlišuje. Celkově lze říci, že energetický příjem a především jeho kvantita, nepředstavuje výrazný problém v životním stylu probandky. Je však potřeba klást větší důraz na procentuální rozložení makronutrientů. 49 % přijaté potravy je ve formě sacharidů, což se jeví téměř jako optimální podíl, ovšem zastoupení tuků převyšuje doporučenou hranici 30 % a naopak pátnáctiprocentní zastoupení bílkovin je nedostatečné. Může se jednat o jednu z příčin vysokého indexu ECM/BCM, protože tělo nemá dostatek bílkovin potřebných pro opravu a výstavbu nové svalové tkáně. Denní příjem tekutin je naopak téměř dostačující, snažíme-li se splnit požadavek 30 ml vypitých tekutin na kilogram tělesné hmotnosti. Poslední složku tvoří denní příjem zeleniny, který bude při intervenci potřeba zvýšit, a to klidně dvojnásobně, protože probandka nedosahuje ani dolní hranice požadovaného přijmu zeleniny, který představuje 350 g. U probandky nepředstavuje největší problém v energetickém příjmu nadměrná konzumace potravin, ale spíše rozložení jednotlivých makronutrientů.

65

5.2 Intervence V této části budeme vycházet z kapitoly 5.1, kde jsme mohli vidět, že celkově objem pohybové aktivity není nedostatečný, a to především u probanda. I probandka vykonává pohybovou aktivitu pravidelně, ovšem během intervence bude potřeba zvýšit intenzitu, abychom ovlivnili index ECM/BCM. U obou probandů platí, že je potřeba zvýšit PA především o víkendových dnech, které se dle monitorování jeví jako značně pasivní. U probanda bude v první řadě potřeba snížit energetický příjem, který významně překračuje doporučenou hodnotu. Probandka se pomocí intervence pokusí ovlivnit index ECM/BCM. Pro oba zkoumané jedince platí, že hlavní cíl je snížení podílu tukové tkáně s co nejmenším úbytkem tukuprosté hmoty. Přesné postupy pro dosažení těchto cílů budou prezentovány v následující kapitole. Strava První složka intervence bude v podobě stravy. Jak bylo uvedeno v části 5.1, hlavní důraz bude kladen na kvantitu energetického příjmu. Sledování kvalitativní složky potravin není záměrem této práce. U probanda se tedy budeme držet hodnoty 1,2 x hodnota BMR, což činí přesně 9626 kJ za den a u probandky, jako u ženy vedoucí domácnost budeme pracovat s koeficientem 1,3, to znamená s energetickým příjmem stanoveným na 7653 kJ za den. Pro oba probandy platí, že poměr bílkovin, tuků a sacharidů by měl být v poměru 25 % : 30 % : 45 %. To konkrétně představuje 256 g sacharidů, 76 g tuků a 142 g bílkovin pro probanda a 203 g sacharidů, 60 g tuků a 113 g bílkovin pro probandku. Hodnota pitného režimu je stanovena dle koeficientu 30 ml x tělesná hmotnost jedince. To znamená 2820 ml přijatých tekutin denně pro probanda a 2310 ml pro probandku. Součástí zadávání intervence probandům byla i edukace v oblasti zdravého stravování vycházející z teoretické části této práce. Pohyb V první řadě je potřeba říci, že oba probandi jsou zvyklí vykonávat pravidelnou pohybovou aktivitu ve svém volném čase. U probanda je dle monitorování dostatečná, u probandky se jeví jako dostatečná především frekvence, na ostatních parametrech je třeba zapracovat, abychom dosáhli snížení indexu ECM/BCM. Vycházíme-li 66

z literatury, jako nejvhodnější se jeví pohybová aktivita s následujícími parametry. Frekvence: alespoň třikrát týdně. Intenzita: 70 – 85 % SFmax 

Proband: 123 – 150 tepů za minutu



Probandka: 125 – 151 tepů za minutu

Doba trvání: alespoň 30 minut Typ PA: libovolný (pozor na PA obsahující tvrdé nárazy, skoky, dopady a další pohyby nadměrně zatěžující klouby) Probandům byla tato intervence podrobně představena a jednotlivé složky FITT řádně vysvětleny. Přičemž v prvním týdnu intervence jim byly k dispozici ještě monitory srdeční frekvence, aby si mohli ověřit svou SF, kterou se během tohoto týdne naučili subjektivně vnímat, a dále již tyto monitory nepotřebovali. Výše uvedené parametry nejsou samozřejmě dogmatem, je totiž zřejmé, že například při práci na zahradě proband nebude cíleně házet lopatou v takovém tempu, aby splňoval požadovanou intenzitu. Stejně tak probandka pravidelně cvičící jógu těžko zvýší intenzitu svého cvičení. Právě proto byly klientům představeny všechny zásady při ovlivňování funkčního stavu pomocí PA, zmíněné v kapitole 2.10. V praxi to znamená, že přestože je intenzita nižší, stále dochází ke spalování tuku a zvyšování energetického výdeje, ovšem je třeba prodloužit dobu trvání.

5.3 Výsledky po šestitýdenní intervenci Tabulka 12 Pohybový režim probanda po dobu intervence Průměrný počet minut za den Průměrná vydaná energie za den (kJ) Frekvence (průměrný počet volnočasových PA za týden) 75

2740

1,26

Objem volnočasových pohybových aktivit u probanda se jevil jako dostatečný již v první části monitorování sloužící ke zhodnocení životního stylu. Nahlédneme-li do tabulky 18 nacházející se v příloze 5, dostane se nám podrobných výsledků monitorování volnočasových pohybových aktivit po dobu šestitýdenní intervence. 67

V této tabulce je také se začátkem každého nového týdne zaznamenávána tělesná hmotnost probanda, a to z toho důvodu, že změna této hodnoty ovlivňuje vydanou energii během PA. Tabulka 12 pak představuje souhrn za toto období. Doporučení znělo věnovat se volnočasové pohybové aktivitě alespoň třikrát týdně po dobu 30 min. Z tabulky je zřejmé, že proband pokryl tuto potřebu bez problémů, dokonce ji několikanásobně zvýšil. Dokonce se mu ještě podařilo navýšit objem PA oproti první části měření, konkrétně pak o 24 minut denně. Očividně dokázal zvýšit i intenzitu prováděné PA, což můžeme odhadnout z hodnoty průměrné vydané energie, která vzrostla přesně o 1577 kJ denně. Stejně tak se zvýšila frekvence PA. V tabulce 8 vidíme, že v první části monitorování proband vykonával PA čtyřikrát týdně a tři dny v týdnu nevykonával vůbec žádnou volnočasovou PA. Naproti tomu po dobu šestitýdenní intervence byly zaznamenány jen čtyři dny bez volnočasové PA! Naopak často proband vykonával PA i vícekrát denně, celkově to znamená, že průměrně ji vykonával častěji, než jedenkrát denně. Takto razantní zvýšení energetického výdeje lze přisuzovat několika faktorům. První je určitě samotné zadání intervence, které je často spojené s počátečním entusiasmem. Jedinci jsou velmi motivováni a snaží se dodržovat pokyny na sto procent a někdy i více. Tato skutečnost je rozhodně vítána, ovšem mnohem důležitější je, aby jedinci pokračovali v nastoleném tempu i v pozdějších týdnech, po vyprchání počátečního nadšení. Cílem je si tyto návyky zažít a přijmout je za své. V opačném případě hrozí vrácení se do předchozích stereotypů. Druhý faktor je nepochybně změna počasí. Počátek intervence kopíroval začátek jarních měsíců, což znamená oteplení spojené s větší chutí pohybu na čerstvém vzduchu a také více možností ke sportování. Třetí faktor je s tím spojený, protože s odchodem zimy přichází začátek chatařské sezóny, což je velký koníček obou probandů. Podíváme-li se do podrobného výpisu PA v tabulkách 18 a 19, nalezneme pohybové aktivity spojené se zahradničením a celkově ručními pracemi spojené právě s chatařením. Dále při pohledu na tabulku zjistíme, že klient výrazně zvýšil frekvenci vykonávání pohybových aktivit.

68

Tabulka 13 Pohybový režim probandky po dobu intervence Průměrný počet minut za den Průměrná vydaná energie za den (kJ) Frekvence (průměrný počet volnočasových PA za týden) 49

1007

0,81

Volnočasové pohybové aktivity probandky

zaznamenané

během první části

monitorování se jevily dostatečné především, co se frekvence týče. Zbylé části FITT potřebovali doznat mírných úprav. PA byly často prováděny v nízké intenzitě, nedostatečné době trvání a také rozmanitost nebyla na patřičné úrovni. Podíváme-li se na tabulku 20, kde je kompletně zaznamenána volnočasová PA vykonávána během šestitýdenní intervence, vidíme, že minimálně druhy PA se značně rozšířily, což je pozitivní informace. I doba trvání se prodloužila, celkově v průměru o 6 minut denně, což není vyloženě signifikantní změna, ovšem i takto malý přírůstek může způsobit změny v tělesném složení. Zdá se, že se zvýšila i intenzita, protože celkový energetický výdej představoval v průměru 1007 kJ, což je o 420 kJ více, než tomu bylo v první části monitorování. Podíváme-li se však na frekvenci prováděných PA, v tabulce 9 představující PA zaznamenané během první části monitorování, vidíme, že probandka prováděla PA šestkrát týdně, přičemž jen dva dny týdnu neprováděla žádnou volnočasovou PA. Porovnáním s tabulkou 20 představující kompletní záznam volnočasových PA po dobu intervence zjistíme, že frekvence se naopak mírně snížila, v průměru to představuje 0,81 volnočasových PA denně. Z celkových 42 dnů bylo zaznamenáno 10 dní, kdy nebyla vykonávána žádná volnočasová PA. Z toho se při pohledu na zvýšený průměrný energetický výdej během volnočasových PA potvrzuje zvýšená intenzita vykonávané PA. Stejně jako u probanda se do změny pohybového režimu promítly výše uvedené faktory. Ovšem nejedná se zvýšení tak markantní, jako tomu bylo právě u probanda. Kapitola 5.3 nám ukáže, jestli byla tato změna v kombinaci s redukcí energetického příjmu dostatečná pro kýženou změnu v tělesném složení.

69

Tabulka 14 Energetický příjem probanda po dobu intervence

Datum

Energie (kJ)

Bílkoviny (g)

Podíl bílkovin (%)

Tuky (g)

Podíl tuků (%)

SAFA (g)

Podíl SAFA (%)

Sacharidy (g)

Podíl sacharidů (%)

Pitný režim (ml)

Zelenina (g)

celkem

9290

115,6

21%

69,6

28%

25,3

11%

275,6

50%

2587

363

Tabulka 14 představuje průměr všech naměřených hodnot zaznamenaných během šestitýdenní intervence. Podrobný energetický příjem zobrazující všech 42 dnů monitoringu najdeme v příloze 5 v tabulce 20. Pro tuto práci je nejdůležitější hodnota v prvním sloupci tabulky, tedy přijatá energie. Ta představuje číslo 9290 kJ, což je o 336 kJ méně než byl doporučený příjem. Tento deficit rozhodně není na první pohled alarmující, a pro redukci váhy je malý deficit rozhodně vhodnější než přebytek. Pro lepší zhodnocení je však nutné přistoupit k poměru jednotlivých makronutrientů. Příjem tuků se pohyboval v rámci mezí s tím, že příjem SAFA tvořil 11 % což je hodnota jen o jeden procentní bod vyšší než je hodnota doporučována WHO. Ovšem podíváme-li se na příjem bílkovin, zjistíme, že byl o 26 g nižší, než bylo stanoveno. Obecné doporučení zní, že člověk by měl přijmout 0,8 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti, ovšem tato hodnota se mění v závislosti na věku, pohybovém režimu a dalších faktorech. Pro osoby aktivní, snažící se o úbytek tělesné hmotnosti, je nezbytné příjem bílkovin zvýšit, přičemž u probanda byla určena právě hodnota 142 gramů přijatých bílkovin za den. Není-li tato hodnota dlouhodobě dodržována, může docházet k úbytku tukuprosté hmoty, což je velmi nežádoucí, protože zároveň dochází ke snižování hodnoty BMR, tedy zpomalování metabolismu. Podíváme-li se na sloupec zobrazující přijaté množství sacharidů, uvidíme, že proband přijal průměrně 276 g sacharidů denně, což představovalo 50 % z celkového energetického příjmu. Je to příjem o dvacet gramů vyšší, než bylo intervencí stanoveno, což opět není velké překročení doporučeného množství. V kombinaci s vyšším objemem pohybové aktivity je dokonce vyžadován vyšší příjem sacharidů, protože tělu poskytují potřebnou energii. Samozřejmě jen minimum přijatých sacharidů by měly tvořit jednoduché cukry. Probandovi se podařilo zvýšit příjem zeleniny na průměrných 363 g denně, čím dosáhl spodní normu představující 350 g. Pozitivním zjištěním je fakt, že se tím zvýšilo i množství přijaté vlákniny ve stravě. 70

Nedílnou součást stravování tvoří i pitný režim. Přestože se probandovi podařilo zvýšit objem vypitých tekutin, hodnoty 2820 ml nedosáhl. Deficit tvořil necelých 250 ml, ovšem vezmeme-li v potaz probandův zvýšený objem tělesné aktivity, při kterém je naopak vhodné pitný režim ještě zvýšit, může tento deficit ovlivňovat důležité metabolické procesy v těle. Právě při snaze o snížení podílu tukové tkáně je dostatečný pitný režim velmi důležitý. Porovnáme-li energetický příjem zaznamenaný během jednoho týdnu před samotnou intervencí a během ní, zjistíme, že proband snížil během intervence svůj průměrný denní energetický příjem o více než 4300 kJ! To je opravdu velký rozdíl a téměř jistě se projeví na tělesném složení, které si představíme níže. Proband si víceméně udržel množství přijatých bílkovin, snížil množství zkonzumovaných tuků o celých 75 gramů (z toho 30 SAFA) a také hodnota sacharidů byla téměř o 100 gramů nižší. Naopak se mu podařilo zvýšit příjem tekutin o 838 ml denně. To se jeví jako velmi dobré výsledky, ovšem je zde jeden fakt, který zjistíme při pohledu na energetický příjem v jednotlivých dnech týdne. Zdá se, že proband má značnou tendenci překračovat doporučený energetický příjem o víkendových dnech, což následuje naopak deficit v energetickém příjmu ve dnech následujících. Přestože celkově se energetický příjem za celý týden téměř shoduje se stanovenou normou, takovéto rozložení není pro spalování tuku vhodné. Při zažití si takovýchto návyků tělo naopak reaguje ukládáním tuků ze dnů, kdy byl energetický příjem nadbytečný, protože ví, že následující dny přijde „hladovění“. Jak na tyto periody reagovalo probandovo tělo, zjistíme při pohledu na tělesné složení stanovené po konci intervence.

Tabulka 15 Energetický příjem probandky po dobu intervence

celkem

Energie (kJ)

Bílkoviny (g)

Podíl bílkovin (%)

Tuky (g)

Podíl tuků (%)

SAFA (g)

Podíl SAFA (%)

Sacharidy (g)

Podíl sacharidů (%)

Pitný režim (ml)

Zelenina (g)

7654

105,1

24%

62,3

31%

23,7

12%

207,2

46%

1997

304

V tabulce 15 jsou představeny výsledky monitorování energetického příjmu po dobu šestitýdenní intervence u probandky. Denní energetický příjem stanovený touto intervencí činil 7653 kJ. Probandka tento příjem splnila téměř přesně. Z hlediska 71

kvantity tedy splnila intervenci na sto procent. I zde je však přistoupit k podrobnějšímu rozboru energetického příjmu. Příjem sacharidů, tuků i bílkovin byl také plněn téměř dle stanovených hodnot. Jen by bylo vhodné mírně zvýšit příjem bílkovin a omezit příjem energie přijatý ze skupiny SAFA. Probandka sice navýšila objem zkonzumované zeleniny, ovšem ne natolik, aby dosáhla stanovené normy 350 gramů denně. Stejně tak pitný režim se dle výsledků jeví jako nedostatečný. Přestože došlo k navýšení objemu PA, pitný režim se paradoxně snížil. Výsledky měření tělesného složení nám ukáží, jaký to mělo vliv na jednotlivé složky tělesné kompozice. Celkově probandka dokázala snížit svůj denní energetický příjem o 787 kJ, což se jeví jako ideální hodnota a nejedná se o marginální „skok“, což je pro cílené snižování tělesné hmotnosti žádoucí. Příjem sacharidů se snížil o více než 40 g, stejně tak množství tuků ubylo, konkrétně o 15 g. Naopak příjem bílkovin se probandce podařil zvýšit o více než 30 gramů za den. Celkově zde nebylo potřeba takové razantní změny, jako u probanda, což může být jeden z důvodů, proč se probandce poměrně dobře dařilo doporučení praktikovat. Jednu věc mají však s probandem společnou, a to je víkendové přejídání. Se začátkem jarních měsíců začala totiž i chatařská sezóna, což znamená, že oba tráví společné víkendy chatařením a s ním je očividně spojen i větší energetický příjem. Chataření zahrnuje velké množství manuální práce, tudíž je spojeno i s větším energetickým příjmem, čímž dochází alespoň k částečné kompenzaci. Ostatně to nám ukáží hodnoty tělesného složení získané měřením po skončení šestitýdenní intervence.

72

Tabulka 16 Tělesné složení probanda po intervenci Datum narození

12.12.1963

Výška (cm)

171,2

Hmotnost (kg)

83,6

ECM/BCM

0,72

TBW (l)

48,8

ICW (l)

29

ECW (l)

19,8

ECW/TWB (%)

40,6

BMR (kJ)

7704

Tělesný tuk (%)

20,2

Tělesný tuk (kg)

16,9

TPH (kg)

66,7

Krevní tlak

120/82

Tabulka 16 zobrazuje hodnoty jednotlivých složek tělesné kompozice, získané bioelektrickou impedancí po skončení šestitýdenní intervence. Jedná se o výsledky pro tuto práci stěžejní. Dle nich budeme schopni určit, nakolik byla intervence úspěšná. Jako první hodnota se nám nabízí tělesná hmotnost. Ta se rovná hodnotě 83,6 kg, což znamená úbytek 10,4 kg. Takovýto váhový úbytek v tak krátké době může být dokonce dle některé literatury považován za nevhodný. Často uváděná norma je snížení tělesné váhy o jeden kilogram za týden, což proband rozhodně překračuje. Rychlý pokles tělesné hmotnosti může mít za následek především problémy s páteří, které se náhle „ulehčí“. Další důvod, proč literatura vyžaduje spíše pozvolnou redukci váhy je, že při náhlém úbytku je velká šance, že bude následovat takzvaný „jojo efekt“, to znamená rychlé nabrání váhy zpět s následným příbytkem. Také existuje velmi malá pravděpodobnost, že takovýto rozdíl ve váze za tak krátkou dobu může zahrnovat redukci pouze tělesného tuku. Je zde velké riziko značného úbytku tukuprosté hmoty, což je pochopitelně nežádoucí. Pojďme se tedy podívat, jaká část redukované váhy představovala tukovou tkáň a jaká tukuprostou hmotu. Porovnáme-li tabulky tělesného složení před intervencí a po ní, zjistíme, že váhový úbytek 10,4 kg byl tvořen 4,7 kg tukovou tkání a 5,7 tukuprostou hmotou. Tudíž se potvrzují obavy, že při takto náhlé redukci hmotnosti tvoří značnou část složka FFM. Jak již bylo uvedeno výše, tento úbytek je zpravidla spojen se zpomalením metabolismu, tedy sníženou hodnotou BMR. To se také potvrzuje, hodnota bazálního 73

metabolismu se snížila o 318 kJ. Další složkou tělesného složení, která je ovlivněna úbytkem tukuprosté hmoty, je TBW. Tělesná voda se snížila o 3,4 litrů. Ale i po této redukci se drží v normě, představuje 58 % tělesné váhy. Důležité je, že se také nezvýšil index ECM/BCM, naopak se o dvě setiny snížil a stále tak představuje velmi slušnou hodnotu 0,73, což je hodnota, kterou často nedosahují ani sportovci v aktivním věku. Nepochybně se jedná o důsledek probandovi velké tělesné aktivity. Dále je vhodné zjistit, jak se změnily indexy BFMI a FFMI hodnotící poměr mezi FM a FFM. Body fat mass index se snížil o 1,61 kg/cm² na hodnotu 5,76. Horní hranice pro pásmo představující žádná, nebo jen velmi malá zdravotní rizika vzniklá při přílišném obsahu tukové tkáně v těle se rovná 5,1 kg/cm². Proband se do tohoto pásma tedy nedostal, ovšem značně se mu díky váhovému úbytku přiblížil. Na druhou stranu Free fat mass index se díky ztrátě tukuprosté hmoty snížil o 4,95 kg/cm², ovšem i přesto proband převyšuje průměrné zastoupení tukuprosté hmoty těle. Spočítáme-li z aktuální váhy BMI, dostane se nám nová hodnota 28,5 kg/cm², což je hodnota, která patří do skupiny nadváha. To znamená, že proband se díky váhovému úbytku vymanil ze skupiny „obezita 1. stupně“ a přesunul se právě do této skupiny. Přestože tělesný tuk se snížil o 2,8 %, současná hodnota 20,2 % stále představuje dle tabulky 18 vysokou hodnotu. Váhový úbytek lze přesto označit za výrazný, ale je potřeba říci, že více jak polovinu tvoří tukuprostá hmota. Dle zobrazených výsledků je tedy zřejmé, že došlo k velké změně v tělesném složení probanda. Pohybový režim se výrazně změnil, stejně tak jako energetický příjem, který byl nadměrný a ve kterém byla hlavní příčina probandovi obezity. EP se podařilo zredukovat o více než 4000 kJ denně, což mělo nesporně vliv na snížení tělesné hmotnosti, čímž se potvrzuje hypotéza č. 2.

74

Tabulka 17 Tělesné složení probandky po intervenci

Datum narození

14.3.1967

Výška (cm)

168,1

Hmotnost (kg)

72,8

ECM/BCM

1,04

TBW (l)

35,5

ICW (l)

19,8

ECW (l)

15,7

ECW/TWB (%)

44,2

BMR (kJ)

5610

Tělesný tuk (%)

29,3

Tělesný tuk (kg)

21,3

TPH (kg)

51,5

Tabulka 17 přináší přehled tělesného složení po skončení šestitýdenní intervence u probandky. I zde budeme porovnávat hodnoty aktuální s hodnotami naměřenými před intervencí a zjistíme, tak nakolik měla samotná intervence na tělesné složení vliv. Změna, která je nejsnáze měřitelná a také viditelná, je určitě tělesná hmotnost. Ta u probandky představuje 72,8 kg, což je pokles o 4,2 kg oproti prvnímu měření. Kdybychom se dívali na úbytek jako takový bez rozlišení tukové a tukuprosté hmoty, jednalo by se o velmi slušný výsledek. Ale i zde bude nutné se podívat na výsledky podrobněji. Podíváme-li se do tabulky výše, převážnou většinu tvořil právě tuk (3,2 kg) a pouze jeden kilogram tvořila tukuprostá hmota. Probandka sice nesnížila svou váhu o takové množství jako její protějšek, ale celých 76 % z váhového úbytku tvořil tělesný tuk. To je dobrá zpráva především proto, že pravděpodobnost následného „jojo efektu“ se tímto významně snižuje. Tento výsledek lze přikládat téměř přesnému dodržování stanovené intervence ohledně stravy, přičemž pohyb sehrál také jistě svou roli. Podíváme-li se na to, jak se změnil BMI, zjistíme, že je nyní na hodnotě 25,7 kg/cm², tedy že poklesl o 1,3 kg/cm². To je sice stále hodnota představující nadváhu, ovšem její spodní hranice. Detailnější srovnání dostaneme při pohledu na tabulku 18, kde se nachází konkrétní hodnoty pro stanovení tělesného tuku dle podílu této položky v těle. Tělesný tuk probandky se nyní rovná 22,9 kg, což představuje 31,5 % (pokles o 1,9 %). Toto číslo považuje tabulka pro ženu v dané věkové skupině za střední hodnotu. Znamená to, že probandka se přesunula z hodnoty „vysoké“ do hodnoty „střední“. Přestože se pohybuje spíše na horní hranici, jedná se o příznivou změnu. Pojďme se 75

nyní podívat, jak tyto změny ovlivnili koeficienty FFMI a BFMI. Body fat mass index představuje nyní 7,53, to znamená, že zaznamenal úbytek o 1,13 kg/cm². Tento výsledek probandku oddálil od horní hranice zóny bez vážných zdravotních rizik způsobených přemírou tuku v těle. Ta se pohybuje v rozmezí 3,9 – 8,1 kg/cm². Snížení tukuprosté hmoty o jeden kilogram změnil BFMI pouze nepatrně, o 35 setin kg/cm², tudíž index představující hodnotu 18,2 znamená, že podíl tukuprosté hmoty je stále nadstandartní. Jen malý úbytek tukuprosté hmoty by neměl výrazně ovlivnit hodnotu TBW, což můžeme potvrdit při pohledu na tabulku 17. Celková tělesná voda klesla o 0,8 l, což je hodnota na úrovni statistické chyby. Důležité je také zhodnotit změnu v indexu ECM/BCM, který udává kvalitu svalové hmoty a její využitelnost pro pohybovou aktivitu. Jak lze vidět v tabulce, hodnota se snížila pouze o jednu setinu, tedy zůstala téměř stejná. Hodnoty přesahující 1 představují malou využitelnost pro pohybovou aktivitu, a tak bylo u probandky jedním z cílů tuto hodnotu pomocí pohybové intervence snížit. Bohužel ke snížení téměř nedošlo a je třeba hledat možné příčiny. V pokročilém věku je složité tuto hodnotu ovlivňovat, ovšem vhodnou stravou a pohybovým režimem je to stále možné. Strava probandky byla během intervence až na mírné nedostatky v rozložení makronutrientů ukázková, a proto je třeba hledat příčinu v pohybové aktivitě. Podíváme-li se na tabulku 19, je patrné, že příčinou může být pouze nedostatečná intenzita vykonávaných PA. Zbylé parametry FITT se zdají být dostatečné, ovšem PA prováděné ve vyšší intenzitě se v záznamu objevují jen zřídka a pro ovlivnění indexu ECM/BCM se ukázaly jako nedostatečné. Tímto je zamítnuta hypotéza č. 3. Naopak hypotéza č. 1 se jednoznačně potvrdila. Podíváme-li se na veškeré prezentované výsledky, je více než jasné, že životní styl probandů se během intervence změnil na aktivní. To přineslo kýžené výsledky v podobě redukce tělesné hmotnosti. K úspěšnosti intervence s největší pravděpodobností přispěla i individualizace, které se dle výzkumů zdá být značně ovlivňujícím faktorem pro úspěšnost programu. Marcus, Bock et al. (1998) provedli pokus s náhodným výběrem, v němž účastníci se sedavým způsobem života byli náhodně vybráni do skupiny s intervenčním programem „na míru“ a do kontrolní skupiny se standardním režimem (bez cíleného nebo na míru připraveného přístupu). Účastníci intervenční skupiny dosáhli významně lepších 76

výsledků než účastníci kontrolní skupiny. Stejně tak zvýšená účast na pohybových aktivitách byla navíc udržena po dobu následujících 12 měsíců. Změnou tělesného složení na základě pohybové a stravovací intervence se zabývala i práce Trávníčka (2013), přičemž cílem bylo na základě této intervence dosáhnout redukce tělesné hmotnosti a změn tělesného složení. Výzkum byl proveden na vzorku sedmi lidí, přičemž věkové rozpětí výzkumného souboru bylo 21 – 51 let. Intervence trvající po dobu 16 týdnů přinesla úbytek tělesné hmotnosti u 5 ze 7 účastníků, přičemž u 3 byl úbytek větší než 4 kg. Interakcí výživy a pohybových aktivit se ve své rozsáhlé práci zabývali také autoři Sweet a kol. (2010). Konkrétně se věnovali posouzením intervencí, která měla najednou ovlivnit úroveň pohybové aktivnosti a způsob stravování. Posuzovali nejen kombinované intervence, ale i jednoduché intervence (dietetické nebo pohybové) a porovnávali jejich účinnost. V rámci své studie posuzovali i vliv intervencí na hmotnost účastníků studií. Na základě 22 zpracovaných přehledů došli autoři k závěru, že při ovlivňování cílového chování je účinnější než kombinované intervence. Zdůvodňují to tím, že jednoduché intervence se mohou hlouběji zaměřit na problematiku a dosáhnout tak větších změn v konkrétním chování. Ovšem sečtou-li se menší změny v obou typech chování, kombinované intervence dosahují větších efektů, což indikuje i posouzení změn hmotnosti. Také Welk a Blair (2000) se zabývali vztahem tělesné hmotnosti a pohybové aktivnosti. Uvádí, že důvodem pro zahájení pohybového programu je často právě potřeba snížit tělesnou hmotnost. To ovšem dle autorů nemusí být vždy ten správný přístup, jako vhodnější a efektivnější vidí získání vztahu k samotné pohybové aktivitě. Při účasti na pohybových aktivitách se zvýší tělesná zdatnost a povede k pozitivním metabolickým výsledkům. Tyto změny budou pak přínosné pro zdraví bez ohledu na jakékoli změny hmotnosti. Zaměření pozornosti by mělo být tedy spíše na chování, než na výsledky (tj. snížení hmotnosti). Celkově lze projekt hodnotit pozitivně, a to i přes to, že ne všechny hypotézy byly potvrzeny. Mimo cíle této práce byl pro zajímavost před a po intervenci změřen i tělesný tlak obou probandů, přičemž u probanda představovala počáteční hodnota 156/99 mmHg a u probandky 152/107 mmHg. Především u probanda se jednalo o hodnotu výrazně převyšující doporučené normy a ani u probandky nelze hodnotu 77

označit za zdraví bezpečnou. Po intervenci byly naměřeny hodnoty 144/91 mmHg u probandky a 120/82 mmHg u probanda! Probandův krevní tlak se přesunul z hodnot, které jsou běžně upravovány léky do hodnot ukázkových. To je další důkaz toho, jak aktivní životní styl působí na lidské tělo, a nemusí se jednat pouze o tělesné složení. Proces od přípravy, přes samotnou realizaci až po vyhodnocení trval dlouhou dobu a byl relativně náročný na koordinaci, ovšem ve finále žádná překážka nebyla natolik velká, aby ovlivnila konečné výsledky. Podíváme-li se na celý proces zpětně, je zřejmé, že by se daly určité věci zlepšit, například aktualizace individuálního energetického příjmu. Tím máme na mysli vhodně zareagovat (zvýšit EP) v době, kdy proband provádí zvýšené množství PA, než je očekáváno. Budiž to poučením pro další potencionální projekty. Tento projekt lze však určitě hodnotit jako úspěšný a velkou zásluhu na tom mají i sami probandi, kteří byli po celou dobu motivovaní a na projektu se podíleli aktivně, se zájmem a dle daných instrukcí.

78

6 ZÁVĚRY Pomocí týdenního monitorování jsme zjistili, že návyky probandů, ať už v oblasti stravování či pohybu nebyly zcela v souladu s aktivním životním stylem, z čehož vyplývaly také hodnoty jednotlivých složek tělesné kompozice. U probandky, ale u probanda především, byl shledán vyšší podíl tukové tkáně, než je pro primární a sekundární prevenci vhodné. U probandky byla také zjištěna vysoká hodnota indexu ECM/BCM ovlivňující využitelnost svalové tkáně pro PA. Cílem bylo upravit tyto složky tělesné kompozice tak, aby se co nejvíce přiblížily stanoveným normám. K tomu nám měla pomoci stanovená intervence co se stravování a pohybu týče. Po uběhnutí šestitýdenní doby, po kterou byla intervence prováděna, přišlo na řadu opětovné měření, které mělo za úkol zjistit změny v tělesném složení. Výsledky hovoří jasně. Přestože se u probandky nepodařilo výrazně ovlivnit index ECM/BCM, což bylo způsobeno především nedostatečnou intenzitou PA. Životní styl obou probandů se podařilo upravit a výsledkem toho bylo ovlivnění tělesné hmotnosti obou jedinců (10,4 kg u probanda a 4,2 kg u probandky). V tomto momentě uplynulo více než půl roku od skončení intervence, a tudíž je možné zhodnotit i následné konsekvence s odstupem času. Váhový úbytek ihned po intervenci je nesporně pozitivní informace, ovšem mnohem důležitější je pohled na to, jestli si probandi zažili jednotlivé návyky a nadále žijí aktivním životním stylem, nebo došlo k vrácení k původnímu způsobu života. Máme-li být konkrétní, u probanda došlo ke zvýšení váhy o 3,1 kg a u probandky o 1,3 kg. To znamená, že došlo k určité změně, ale nejedná se o tolik obávaný „jojo efekt“ a je pozitivní, že probandi si alespoň částečně osvojili návyky aktivního životního stylu. Detailnější výzkum s odstupem času po intervenci se jeví jako téma, kterému by bylo účelné věnovat pozornost v další práci.

79

POUŽITÁ LITERATURA 1. BOUCHARD, C, SHEPHARD, R. J., STEPHENS, T. Physical activity, fitness, and health: International proceedings and consensus statement. Champaign: Human Kinetics, 2010. 2. BOUCHARD, C. Physical activity and obesity. Champaign, IL: Human Kinetics, c2000, vii, 400 p. ISBN 0880119098. 3. BREWER, S. Vyvážená strava. České vyd. 1. Překlad Kateřina Knišová. Praha: Jan Vašut, 1999, 80 s. Vzmužte se!. ISBN 80-7236-054-x. 4. BUNC, V. a kol. Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční metodou. In: Pohyb a zdraví. sbornik : 2. mezinárodní konference, Olomouc 15.-18. záři 2001. Olomouc: Universita Palackého, 2001, s. 102 – 106. ISBN 80-244-03226. 5. BUNC, V. Aktivní životní styl mládeže jako determinant jejich zdatnosti a tělesného složení. In: Studia Kinanthropologica, 9 (1), 2008, s. 19 – 23. ISSN 1213-2101. 6. BUNC, V. Aktivní životní styl jako prostředek ovlivnění nadváhy a obezity dětí chlapců. In: Česká kinantropologie: časopis Vědecké společnosti kinantropologie. Česká kinantropologická společnost, 2010, s. 11-19. 7. BUNC, V., SKALSKÁ, M. Jsou předpoklady pro pohybové zatížení u osob s nadváhou nebo obezitou odlišené než u osob s normální hmotností? In: Česká kinantropologie: časopis

Vědecké

společnosti

kinantropologie.

Česká

kinantropologická společnost, 2011, s. 55-63. 8. BUNC, V. Aktivní životní styl a jeho determinanty. In: Zdravotnické listy, 2014. Vol. 2, No.2, s.39-43, ISSN 1339-3022 9. CLARK, N. Nancy Clark's sports nutrition guidebook. 4th ed. Champaign, IL: Human Kinetics, c2008, ix, 461 p. ISBN 0736074155. 10. CORBIN, C.B., PANGRAZI, R. P. Are American childern and youth fit? Res. Quart. Exerc. Sport, 1992, vol. 63, no. 2, p. 96-106. 11. CORBIN, C.B., PANGRAZI, R. P., FRANKS, B. D. Definitions: health, fitness and physical activity. President´s Council on Physical Fitness and Sports Reseach Digest, 2000, vol. 3, no. 9, p. 1 – 8.

80

12. ČELIKOVSKÝ, S. Antropomotorika. Praha: SPN, 1977, 269 s. 13. FERRY, M. Strategies for ensuring good hydration in the elderly. Nutrition Reviews, 2005, vol 63, no. 6, part II, p. S22. 14. FOŘT, P. Co jíme a pijeme? Výživa pro 3. tisícitletí. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 246 s. ISBN 8070338148. 15. FRÖMEL, K., NOVOSAD, J., SVOZIL, Z. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže: (příručka funkční antropologie). 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999, 173 s. Škola a zdraví pro 21. století. ISBN 80-706-7945-X. 16. HAINER, V. Tajemství ideální váhy. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, 225 s. ISBN 8071691283. 17. HENDL, J., DOBRÝ, L. a kol. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011, 300 s. ISBN 978-80-2462000-8. 18. HEYWARD, V. H., WAGNER, D. R. Applied body composition Assessment. Champaign, IL: Human Kinetics, 2004. ISBN 9780736046305. 19. KATZ, D., EVANS, M., NAWAZ, H. a kol. Egg consumption and endothelial function: A randomized controlled crossover trial. 2005. International Journey of Cardiology 99(1):65-70. PMID: 15721501 20. KLEINER, S., GREENWOOD-ROBINSON, M. Power eating. Fourth edition. Human Kinetics, 2014, 363 pages. ISBN 14-504-3017-1. 21. KONOPKA, P. Sportovní výživa. České vyd. České Budějovice: Kopp, 2004, 125 s. Průvodce sportem. ISBN 8072322281. 22. KUČERA, D. Moderní psychologie: hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 213 s. Psyché (Grada). ISBN 9788024746210. 23. MEIER, R. Cholesterol, přirozená regulace hodnot krevního tuku. 1. vyd. Překlad Dagmar Hoangová. Bratislava: Noxi, 2007, ISBN 978-808-9179-671. 24. MAUGHAN, J. R., BURKE, M. L. Výživa ve sportu: příručka pro sportovní medicínu. 1. české vyd. Překlad Zuzana Zafarová. Praha: Galén, c2006, 311 s. ISBN 8072623184.

81

25. MARCUS, B. H., BOCK, B. C., PINTO, B. M. et al. Efficacy of an individualized, motivationally talored physical activity intervetnion. Annals of Behavioral Medicine, 1998, 10, 174-180. 26. MUŽÍK, V., VLČEK, P. ULBRICHOVÁ, M. Škola, pohyb a zdraví: výzkumné výsledky a projekty: (příručka funkční antropologie). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 280 s. Škola a zdraví pro 21. století. ISBN 978-807-3921-477. 27. NEUMANN, G. Nutrition in sport. Oxford [u.a.]: Meyer & Meyer Sport, 2001. ISBN 1841260037. 28. PAŘÍZKOVÁ, J., LISÁ, L et al. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd. Praha: Galén, 2007, 239 s. ISBN 9788024614274 (KAROLINUM). 29. PASTUCHA, D. Tělovýchovné lékařství: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 288 s., 2 s. obr. příl. ISBN 9788024748375 30. PETERSEN O., GORETZKI, S. Zhubněte natrvalo. Vyd. 1. Překlad Hana Krejčí. Praha: Ivo Železný, 2002, 179 s. Knížky dostupné každému. ISBN 80-237-3721-x. 31. RIEGEROVÁ, M., PŘIDALOVÁ M., ULBRICHOVÁ, M.. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). 3. vyd. Olomouc: Hanex, 2006, 262 s. ISBN 80-8578352-5. 32. ROSCHINSKY, J. Hubneme cvičením a správnou výživou. 1. vyd. Překlad Libor Soumar. Praha: Grada, 2006, 136 s. Sport Extra. ISBN 8024717476. 33. SIGMUND, E., SIGMUNDOVÁ, D. Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 205 s. 34. SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas: vybrané kapitoly. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 115 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024610396. 35. SWEET, S. N., FORTIER, M. S. a kol. Improvinig Physical Activity and Dietary Behaviours with Single or Multiple Health Behavior Interventions? A Synthesis of Meta-Analyses and Reviews. Int. J. Environ. Res. Public Health, 2010, 7, 17201743. 36. TEPLÝ, Z. Zdraví, zdatnost, pohybový režim. Praha: Česká asociace sport pro všechny, 1995. 82

37. TRÁVNÍČEK, T., Redukce tělesné hmotnosti a tělesného složení v závislosti na dietním a pohybovém režimu. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce: Václav Bunc. 38. VÍTEK, L. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 148 s. Zdraví & životní styl. ISBN 9788024722474. 39. WELK, G. J., BLAIR, S. N.. Physical Activity Protectc against the Health Risks of Obesity. Research Digest, 2000, series 3, No. 12, Dec., 1-8.

Elektronické zdroje 1. MTE.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Kalkulačka BMR. Dostupné z WWW: http://www.mte.cz/bmr.php 2. WHO.int [online]. 2014 [cit. 2014-10-19]. Frequently Asked Questions. Dostupné z WWW: http://www.who.int/kobe_centre/about/faq/en/ 3. Data-input.de [online]. 2012 [cit. 2012-04-04]. Messtechnik. Dostupné z WWW: http://www.data-input.de/_site/german/methode/#messtechnik 4. Emedik.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Krokoměry. Dostupné z WWW: http://emedik.cz/cvicebni-pomucky/krokomery/krokomer-omron-walking-stylepro.html 5. Sporttester.info [online]. 2015 [cit. 2015-01-15]. Jak vybrat sporttester? Dostupné z WWW: http://sporttester.info/2012/jak-vybrat-sporttester/#1 6. Stobklub.cz [online]. 2015 [cit. 2015-01-15]. Sebekoučink. Dostupné z WWW: http://stobklub.cz/sebekoucink/

83

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Pětistupňový model tělesného složení člověka Obrázek 2 Internetová aplikace Jídlokoučink – zadávání potravin Obrázek 3 Internetová aplikace Jídlokoučink – denní přehled Obrázek 4 Internetová aplikace Fitkoučink – zadávání pohybové aktivity Obrázek 5 Internetová aplikace Fitkoučink – denní přehled Obrázek 6 Omron Health Management Software Obrázek 7 Program Nutri 4 Obrázek 8 Princip měření Obrázek 9 Bioimpedanční přístroj B.I.A. 2000-M Obrázek 10 Technika měření – umístění elektrod Obrázek 11 Krokoměr OMRON Walking Style Pro HJ-720-IT

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Typy sacharidů Tabulka 2 Potraviny bohaté na vlákniny Tabulka 3 Kategorie pro posouzení tělesné hmotnosti podle BMI Tabulka 4 Tělesné složení probanda Tabulka 5 Tělesné složení probandky Tabulka 6 Pohybový režim zaznamenaný krokoměrem u probanda Tabulka 7 Pohybový režim zaznamenaný krokoměrem u probandky Tabulka 8 Týdenní pohybový režim probanda Tabulka 9 Týdenní pohybový režim probandky Tabulka 10 Energetický příjem probanda po dobu jednoho týdne Tabulka 11 Energetický příjem probandky po dobu jednoho týdne Tabulka 12 Pohybový režim probanda po dobu intervence Tabulka 13 Pohybový režim probandky po dobu intervence 84

Tabulka 14 Energetický příjem probanda po dobu intervence Tabulka 15 Energetický příjem probandky po dobu intervence Tabulka 16 Tělesné složení probanda po intervenci Tabulka 17 Tělesné složení probandky po intervenci Tabulka 18 Standardy % FM pro muže a ženy Tabulka 19 Pohybový režim probanda po dobu intervence – kompletní záznam Tabulka 20 Pohybový režim probandky po dobu intervence – kompletní záznam Tabulka 21 Energetický příjem probanda po dobu intervence – kompletní záznam Tabulka 22 Energetický příjem probandky po dobu intervence – kompletní záznam

SZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Potvrzený formulář Etickou komisí UK FTVS Příloha 2 Vzor informovaného souhlasu účastníků výzkumu Příloha 3 Biolektrická impedance Příloha 4 Krokoměry Příloha 5 Výsledky monitorování po dobu intervence

85