MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Řešení základních obranných situací osobním strážcem v automobilu Diplomová práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Zdeněk Maláník
Bc. Radek Motl 2. roč. ASEBS
Brno, 2010
Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat panu Ing. Zdeňkovi Maláníkovi za podnětné připomínky při vedení mé diplomové práce, dále mým bývalým kolegům, kteří si vybrali povolání osobního stráţce za své poslání a dnes působí jako tělesní stráţci nejen v České republice, ale i po celém světě. Zvláštní poděkování patří Vladimíru Vaňkovi, bývalému instruktorovi Takticko - speciální a střelecké přípravy policejní zásahové jednotky, který mi při konzultacích a rozhovorech předal mnoho informací a kvalitního materiálu z takto specifického a uzavřeného pracovního prostředí.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu pouţité literatury.
V Ústí nad Labem dne 20. března 2010
……………………………….. podpis
OBSAH Úvod………………………………………………………………..6 Teoretická část 1.1. Historie osobní ochrany……………………………………...9 1.1.1. Období Říma – Pretoriánská garda………………………….9 1.1.2. Období feudálního Japonska – Samurajové…………..........10 1.1.3. Období středověku Evropa – Doba rytířů………………….11 1.1.4. Novodobá historie osobní ochrany…………………………11 1.2. Dělení osobní ochrany……………………………………….12 1.2.1. Osobní ochrana – státní sektor……………………………...12 1.2.2. Osobní ochrana – soukromý sektor…………………………13 1.3. Osobnost a profesionalita osobního strážce……………......13 1.3.1. Osobnostní způsobilost…………………..………………….14 1.3.2. Znalosti a dovednosti………………….…………………….17 1.3.3. Výcvik……………………………………………………….17 1.3.4. Výzbroj, výstroj……………………………………………...20 1.3.5. Vozidla……………………………………………………….22 1.3.6. Balistická ochrana vozidel…………………………………...24 1.3.7. Balistická ochrana osob……………………………………...28 1.4. Ochrana chráněných osob v automobilu……………………32 1.4.1. Základní ochranné formace…………………………………..35 1.4.2. Bezpečnost vozidla…………………………………………...37
1.4.3. Průjezdové trasy……………………………………………..38 Praktická část 2.1. Cíle praktické části……………………………………………41 2.2. Metodika práce………………………………………………..42 2.2.1. Organizace práce, pouţité metody……………………………42 2.2.2. Modelové situace……………………………………………..42 2.2.3. Útok na vozidlo s chráněnou osobou……………………...….60 3. Závěr……………………………………………………..............68 Resumé Summary Seznam použité literatury Přílohy
Úvod Dnešní doba, myšleno zhruba od poloviny 20. století, se vyznačuje významným technologickým rozvojem a vysokým hospodářským růstem. S tímto trendem souvisí i bohatnutí širší skupiny obyvatelstva. Touha po moci a bohatství sebou ovšem přináší i negativní stránky tohoto vývoje společnosti. K těm patří zejména postupná degradace hodnot. Zvyšování násilí, narůstající brutalita trestných činů, únosy, loupeţe, znásilnění, vraţdy motivované politickou nebo ekonomickou situací či teroristické útoky jsou běţnou realitou našeho současného ţivota (Mádl, 2000). Proto, v tomto směru pohnutém světě, nezbývá lidem známým například ze showbussinesu nebo lidem mocným, jeţ řídí ekonomicky naší společnost, vyuţít sluţeb osobních stráţců. Za pomoci těchto lidí se snaţí udělat maximum pro svou ochranu, ochranu svých blízkých, ale i zájmů této společnosti, jíţ jsou hlavními vzory a představiteli. Osobní strážce nebo jinak tělesný stráţce – anglicky bodyguard je jedním z nutných nástrojů uchování ţivota a zdraví těchto lidí a stává se poslední překáţkou mezi jejich ţivotem a smrtí. Práce při ochraně velmi důleţitých lidí je na první pohled velmi líbivá. Je to svět, kde se pohybuje mnoho bohatých a slavných lidí, svět, ve kterém se naskýtají moţnosti cestování. Zde se však jedná pouze o iluzi lidí, kteří mají názory na toto nelehké zaměstnání zdeformované sdělovacími prostředky či různými filmy a seriály zpracovanými na toto téma. Skutečný svět osobní ochrany je velmi tvrdý a na fascinaci a atraktivnost nezbývá čas. Pracovní náplň osobních stráţců tvoří trpělivá práce, ke které patří mnoho a mnoho času čekání bez jídla, pití a moţnosti vykonávat základní potřeby. Je to práce, které osobní stráţce věnuje většinu svého času, práce, kdy má minimum času na svůj osobní ţivot (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard). Toto spolu s prostředím, ve kterém se pohybuje a kdy musí počítat s neustále přítomnou moţností útoku proti svému klientovi, klade vysoké nároky na jeho psychickou vyrovnanost a míru odolnosti proti stresu (Čírtková, 2000). Osobní stráţce je zejména specialista na bezpečnost osob s velmi širokým záběrem působnosti. K profesionálním schopnostem a dovednostem osobního
6
stráţce patří špičková orientace v konkrétních bezpečnostních opatřeních, znalost taktických postupů při ochraně ochráněné osoby, coţ úzce navazuje na jeho výcvik. Osobní stráţci jsou z velké většiny bývalí příslušníci policejních nebo vojenských speciálních jednotek. Jsou to specialisté v pouţívání všech moţných a představitelných druhů zbraní, efektivních bojových umění, ovládající velmi kvalitně řízení dopravních prostředků, ale především platí za experty na bezpečnostní problematiku, kteří zvládají krizová řešení a jednání. Základem práce osobního stráţce je předejít případným hrozbám a vyhnout se napadení chráněné osoby (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard). Pokud jiţ k nějakému konfliktu dojde, je hlavním úkolem osobního stráţce tento problém vyřešit s co největším důrazem na bezpečnost klienta, byť s rizikem nasazení vlastního ţivota či zdraví (Mádl, 2000). Téma diplomové práce „Řešení základních obranných situací osobním stráţcem v automobilu“ jsem si zvolil z ryze profesních důvodů. Jiţ sedmnáctým rokem pracuji u Policie České republiky, dále jen PČR a z toho patnáct let u Zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje. Doprovod a ochrana důleţitých osob patří mezi jednu z mnoha činností zásahových jednotek, čímţ mi je tato problematika velice blízká. Dalším důvodem výběru tohoto tématu je, ţe za patnáct let sluţby u zásahové jednotky odešlo několik kolegů do civilního sektoru. Pro všechny z nás je tento druh práce ţivotním posláním, koníčkem a proto si i po opuštění řad policie většina mých kolegů našla profesi jim nejbliţší a zároveň tu, ve které jsou nejlepší a tou je profese osobního stráţce. Od kolegů kamarádů vím, ţe ať uţ pracují sami na sebe nebo pod hlavičkou některých českých ale i zahraničních bezpečnostních agentur, tuto činnost vykonávají intuitivně s vyuţitím zkušeností získaných u speciálních sluţeb policie. V tomto odvětví chybí zpracování taktických postupů a manuálů zabývajících se touto problematikou a to zejména taktické postupy při vyuţití základních ochranných formací, jakou je nasazení jednoho či dvou osobních stráţců při ochraně osob v automobilu. Zaţitým pravidlem, dalo by se říci nešvarem, v našich ekonomických podmínkách ovšem pochopitelných je vyuţití jednoho osobního stráţce, jenţ zároveň vykonává funkci řidiče. Je to nejlevnější, ale zároveň nejméně bezpečná
7
varianta, na kterou bohuţel česká klientela z řad podnikatelů a lidí známých ze showbussinesu slyší. Z mého pohledu a z pohledu mých bývalých kolegů, majitelů bezpečnostních agentur, či samotných osobních stráţců, je toto nejméně ideální řešení. Proto bych se chtěl v praktické části mé diplomové práce zaměřit na popsání tří modelových situací osobní ochrany vykonávané ochrannou formací „řidič = osobní stráţce“ a porovnat ji s variantami ochranných formací o dvou a třech osobních stráţcích. Na jedné z variant nastínit útok proti chráněné osobě a ukázat na výhody a nevýhody jednotlivých formací při napadení chráněné osoby a ve výsledku zhodnotit. V praktické části očekávám problémy a to zejména s nedostatkem kvalitních zdrojů v literatuře. Toto se budu snaţit kompenzovat osobními zkušenostmi a zkušenostmi mých bývalých kolegů kamarádů, u kterých předpokládám, ţe mi podají pomocnou ruku v řešení této problematiky, i kdyţ vím, ţe kaţdý zkušený bodyguard si své znalosti a postupy získané dlouholetou zkušeností šetří pro sebe.
8
TEORETICKÁ ČÁST
1.1.
Historie osobní ochrany Počátky ochrany osob sahají jiţ do naší dávné historie. Lidskému rodu je
odpradávna vlastní hamiţnost, závist, krutost, arogance a zloba (Mádl, 2000). Proto se jiţ v dávné minulosti musel kaţdý kupec nebo jiný obchodník, majetný občan, či člověk mající politický nebo ekonomický vliv postarat o zajištění své bezpečnosti, a to většinou cestou osobních stráţců. Osobní stráţci se v dávné době rekrutovali z nejlepších a nejloajálnějších bojovníků. Z těchto bojovníků začaly vznikat první osobní druţiny slouţící jako osobní ochrana svého pána.
1.1.1. Období Říma – Pretoriánská garda Pretoriánská garda byla elitní jednotka tvořící osobní stráţ římských císařů. Datum nebo období přesného vzniku Pretoriánských gard není zcela znám. Podle prvních písemných záznamů o Pretoriánské gardě by se dal jejich vznik určit jiţ na počátek pátého století před naším letopočtem. V této době uţ měl diktátor Postumius vybrané bojovníky jako svou osobní stráţ. Za konkrétní datum formálního zaloţení gardy se však povaţuje rok 27 př. n. l., kdy došlo ke stanovení platu pretoriánů na dvojnásobek platu běţných vojáků, čímţ vlastně došlo
k
ustavení
Pretoriánské
gardy
a
jejímu
odlišení
od
legií
(http://www.home.karneval.cz/0353861801/pages/articles/praetguard/praetguard.h tml). Pretoriánům se téţ dostávalo mimořádných odměn, často ve výši ţoldu za několik let. Odměna se nazývala donativum (Conolly, 1992). Roku 13 př. n. l. stanovil Augustus délku sluţby pretoriánů na 12 let (oproti 16 v legiích), ale v roce 5 př. n. l. to jiţ bylo 16 let u pretoriánů a 20 let u legií. Ví se, ţe se jednalo o jedince z řad nejlepších a nejstatečnějších bojovníků, kteří byli určeni pro přímou ochranu panovníka. Těmto bojovníkům se za svou oddanou sluţbu dostávalo od panovníka větších privilegií a slouţit u pretoriánů znamenalo
9
v řadách vojska velkou prestiţ. Na bojištích se výzbroj a výstroj pretoriánů příliš nelišila od výstroje obyčejných legionářů, ale při sluţbě v Římě byla výstrojí běţná římská tóga a v jejích záhybech ukrytý meč připravený pro obranu panovníka (http://www.home.karneval.cz/0353861801/pages/articles/praetguard/ praetguard.html).
1.1.2. Období feudálního Japonska - Samurajové Jako další profesionální ochránci stojí za zmínku japonští samurajové z období feudálního Japonska tj. dvanáctého aţ třináctého století našeho letopočtu. Samurajové byli vynikajícími bojovníky, kteří slouţili svému pánovi či přímo císaři. Samotné slovo „samurai“ znamená slouţit. Tito sluţebníci fungovali především jako tělesná stráţ a byli cvičeni od velmi útlého věku. V boji útočili především na slabiny a nekrytá místa protivníka. Sluţba pánovi znamenala povinnost poloţit za něj v případě nutnosti ţivot. Pokud by tak neučinil, musel by spáchat sebevraţdu nebo se stát tzv. roninem, člověkem na okraji společnosti, kterého by nikdo nesměl vzít do sluţeb. Pro samuraje bylo nejhorší uráţkou a potupou padnout do zajetí. V takovém případě samuraj raději provedl tradiční sebevraţedný rituál Sepuku. Samurajové se v boji museli drţet všech zásad kodexu Bušidó. Bušidó je označením pro morální kodex, kterým se musel řídit kaţdý samuraj. Byla to především čest, věrnost, upřímnost, odvaha, dobrota, pokora, spravedlivost, respekt a sebekontrola. Samurajové měli nekonečnou trpělivost, mluvili pouze pravdu a nedávali najevo své emoce. Samurajové nosili tradiční japonský oděv kimono, ke kterému
se chovali s úctou a dávali
si záleţet na jeho čistotě. Důleţitou součástí kimona byl pásek zvaný obi. Uţívali zbroj zahrnující krunýř a ocelovou helmu. Jako zbraně slouţily kromě noţe a meče také luky. Samurajové většinou jezdili na koních (http://www.tabor08.naseweby.com/?kam=samuraj). Samurajové náleţeli k nejvyšší z tehdejších čtyř společenských tříd – buši, sedláci, řemeslníci a kupci (Stacey, Kijoši, 1998). Za věrnost pánovi náleţeli samurajům různá privilegia v podobě přidělené půdy a vysokého společenského postavení.
10
1.1.3. Období středověku Evropa – Doba rytířů Na Evropských územích by se za obdobu ochránce pána dal povaţovat středověký rytíř. Rytířem se mohl stát výlučně mladý muţ. Zpočátku se od něj nevyţadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou. Šlechtičtí synové byli pro rytířství vychováváni jiţ od dětství. Jako páţata a panoši slouţili významným šlechticům, a seznamovali se tak se zásadami ţivota rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní a v boji. Teprve kdyţ prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě. Rytíři chránili a bojovali za svého pána především v dobách kříţových výprav, za coţ jim náleţela různá rytířská privilegia jako např. vlastnictví dědičných pozemků, účastnili se volby panovníka, byli oslovováni „statečný rytíři“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Rytíř). Výstrojí rytíře byla převáţně těţká kovová zbroj, jeţ se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí, mimoto se často pouţívaly zbraně jako sekera, kladivo či palcát (Klučina, 2004). Je však třeba uvést, ţe ne kaţdý rytíř byl osobním stráţcem pána. Kaţdý panovník si kolem své osoby vytvořil osobní gardu zajišťující jeho bezpečnost a to, kolik jej chrání bojovníků z řad šlechticů, vyjadřovalo jakousi prestiţ té doby.
1.1.4. Novodobá historie osobní ochrany Novodobá historie osobní ochrany se začíná datovat zhruba na přelomu 18. a 19. století. Mezi průkopníky soukromých bezpečnostních agentur, ne-li mezi průkopníky osobní ochrany vůbec, by se dala zařadit legendární americká agentura Pinkerton. Tato vznikla v roce 1850 a stala se prototypem pro soukromé bezpečnostní sluţby. Agenti Pinkertonu ochraňovali mimo jiné také amerického prezidenta Abrahama Lincolna (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard). Vznik soukromých bezpečnostních agentur se datuje zhruba do poloviny 20. století, kdy dochází k vysokému ekonomickému rozvoji, lidé v rozvinutých zemích bohatnou a začíná se objevovat zájem o sluţby osobních stráţců. Tuto
11
mezeru na trhu vycítili zejména vyslouţilí členové státních ochranných sluţeb či speciálních jednotek a po svém odchodu ze státního sektoru začali tyto sluţby nabízet prostřednictvím svých nově vzniklých bezpečnostních agentur. Osobní stráţce (podotýkám profesionál) dnešní doby se vyznačuje vynikajícím výcvikem, mlčenlivostí vůči vnějšímu okolí, klidným vystupováním bez známek nervozity, bezkonfliktní povahou a loajálností ke svému klientovi (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard). Co se týká výstroje a výzbroje, dnešní doba a trh nabízí osobním stráţcům výběr z jejich nepřeberného mnoţství.
1.2. Dělení osobní ochrany Ochranu osob jsem ve své diplomové práci rozdělil podle toho, zda jsou tyto sluţby poskytovány státními sloţkami, a to zejména Policií České republiky nebo ochranu osob vykonávají agentury či jedinci soukromého sektoru.
1.2.1. Osobní ochrana – státní sektor Výhoda těchto ochranných sluţeb oproti sluţbám soukromého sektoru bude vţdy v jejich logistickém zabezpečení a personálně materiálním zajištění ze strany státu. Logistické zabezpečení je zaloţeno na propracované spolupráci mezi policií, armádou, tajnými sluţbami a dalšími sloţkami integrovaného záchranného systému. Velkou výhodou státních ochranných sluţeb je téţ moţnost vyuţívání různých komunikačních technologií, například moţnost pouţívání zabezpečených telefonních linek či kódovaných rádiových spojení a v neposlední řadě výměna informací ve spolupráci s ostatními státy. Pro soukromé subjekty jsou však sluţby státních ochranných agentur ve velké většině nedostupné a proto zde vzniká velký prostor pro činnost soukromých bezpečnostní agentur, či samostatně působících osobních stráţců (Brabec, 1995).
12
1.2.2. Osobní ochrana – soukromý sektor Soukromé bezpečnostní sluţby mají proti státním, které působí v oblastech přesně vymezených zákonem, charakter širokých veřejných sluţeb. Předností těchto sluţeb je, ţe si jejich činnost můţe objednat a smluvně zajistit kdokoliv. V podmínkách demokratické a trţní společnosti to znamená, ţe klient není odkázán pouze na policii, státní zastupitelství či správní orgány, ale můţe si co nejširší uplatnění svých práv zajistit sám, bez závislosti na státních orgánech. Soukromé ochranné sluţby mají tak své nezastupitelné místo v systému ochrany společnosti před zločinností či jinými negativními jevy (Brabec, 1995). Sluţba poskytování ochrany osob je jednou z těch, které mohou ve smyslu zákonných úprav poskytovat právnické či fyzické osoby. Obecným právním atributem pro poskytování soukromé bezpečnostní činnosti (SBČ) je právní řád České republiky a v něm soubor některých právních ustanovení, která jsou obsaţena v různých zákonech. Jde především o Ústavu České republiky a z ní vyplývající Listinu základních práv a svobod, Zákon č. 40/2009 Sb., tj. trestní zákoník (zejména §28 Krajní nouze a §29 Nutná obrana) a Trestní řád. Činnost podnikatelských subjektů poskytujících ochranu osob řeší Ţivnostenský zákon č. 455/1991 Sb. ve znění novely 274/2008 Sb. a s navazující vyhláškou MV ČR č.16/2009 Sb. Pro vlastní výkon jsou významná ustanovení Zákona č. 40/1964 Sb., tj. Občanského zákoníku. Mezi další neméně důleţité právní akty nezbytné pro vykonávání činnosti soukromého osobního stráţce patří obchodní zákoník, zákoník práce, správní řád a zákonné normy upravující správu ţivností, zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, daňové zákony, zákony o sociálním a zdravotním pojištění (Macek, 2001).
1.3. Osobnost a profesionalita osobního strážce V této kapitole bych se rád zmínil o osobnostních charakteristikách a morálně volních vlastnostech osobního stráţce. Tato profese klade vysoké nároky na psychiku osobního stráţce. Často se musí vnitřně vyrovnávat
13
s vyhrocenými situacemi, ale přesto musí vystupovat klidně a nesmí dát najevo případnou nervozitu. To vyţaduje velmi vysokou psychickou vyrovnanost a stabilitu (ZPPP, 2008). K profesionálním kompetencím osobního stráţce a jeho know how patří znalosti a dovednosti. Většina osobních stráţců, jak jsem jiţ uvedl, vzejde z řad speciálních policejních a vojenských jednotek. Ať uţ se ale jedná o URN, zásahové jednotky policejních správ jednotlivých krajů, Ochrannou sluţbu Policie ČR nebo AČR, vţdy je výcvik lidí pracujících u těchto útvarů vykoupen neskutečným drilem, který si tento člověk přináší do své nové profese. V tomto však nesmí za ţádnou cenu polevit a získávání nových informací a zkušeností z výcviku a praxe zvyšuje jeho profesionální úroveň. Osobní stráţce je excelentní střelec, člověk obeznámený s novými moţnostmi a trendy v pouţívání výstroje a výzbroje, výborný řidič a v neposlední řadě odborník ve znalosti taktických postupů ochrany osob (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard).
1.3.1. Osobnostní způsobilost Z hlediska reálných nároků kladených na jedince vykonávajícího činnost osobního stráţce jde hlavně o dvě oblasti. Vhodní kandidáti musí vykazovat nadprůměrné hodnoty v oblasti fyzického výkonu a zároveň specifické schopnosti a vlastnosti v oblasti psychiky (ZPPP, 2008). V této kapitole bych se chtěl zmínit o osobnostním profilu a psychických předpokladech pro výkon povolání osobního stráţce. Oblasti psychické způsobilosti, které jsou pro osobu osobního stráţce prioritní, lze rozdělit zhruba do těchto pěti následujících okruhů. Jedná se o kognitivní schopnosti, emocionalitu, osobnostní strukturu, morálně charakterové vlastnosti a komunikační dovednosti. Osobní stráţce je specifická profese vyţadující po jedinci, aby se stal specialistou a odborníkem na specifické situace. Tyto situace mohou nabývat mnoha podob a obsahují velké mnoţství faktorů, které je nutné zahrnout do fáze hodnocení, příprav i operativního řešení. Z tohoto důvodu jsou kognitivní schopnosti osobního stráţce jedním z nejdůleţitějších předpokladů pro úspěšný výkon práce (ZPPP, 2008).
14
Z uvedeného vyplývá, ţe osobní stráţce musí být vybaven nejen adekvátní úrovní rozumových vlastností pro osvojení nutných dovedností a vědomostí z mnoha oborů, ale musí bezpodmínečně zvládat jejich samostatné a praktické vyuţití při výkonu své profesní činnosti. Kromě inteligence obecně musí jedinec vhodný pro práci osobního stráţce disponovat schopnostmi rychlého kritického úsudku, a to i v situacích, kdy je vybaven jen omezeným mnoţstvím informací o aktuální situaci, jeţ se mění kaţdým okamţikem. Z tohoto důvodu je nezbytným předpokladem také vysoká schopnost předvídavosti vycházející jak ze znalosti obecných postupů řešení nebezpečných a nepřehledných situací, tak i ze schopnosti pracovat se znalostí osoby klienta a předvídat jeho případné vhodné či nevhodné reakce v dané situaci (Čírtková, 2000). Znalost obecných postupů nesmí při výkonu ochrany osob přejít do schematizmů a automatizmů. Proto se po ochráncích vyţaduje vysoká míra psychické flexibility, schopnosti improvizovat, která jedině s dovedností předvídat můţe maximalizovat šanci účinně řešit nenadálé situace (ZPPP, 2008). Dále je nutné u uchazečů, ale i praktikujících osobních stráţců, hledat a podporovat schopnost analýzy situace, a to jak před započetím akce, tak po jejím skončení. Tento jediný postup vede k navyšování praktických poznatků, čili učení pro budoucí výkon profese (Čírtková, 2000). V oblasti emocionálního proţívání je základním předpokladem osobního stráţce emocionální vyrovnanost, a to jak z hlediska intenzity vnitřního proţívání, tak z hlediska změn nálad v průběhu času. Je logické, ţe jedinec významně vázaný svou pozorností k dějům odehrávajícím se v jeho nitru jen málokdy dosahuje optimálního stupně soustředění a vnímání vnějšího vývoje situace. Správné zvládnutí emočního proţívání umoţňuje osobnímu stráţci nenarušené uţívání racionálních funkcí v zátěţových situacích a zakládá předpoklad pro niţší výskyt chybných úkonů, neţ je běţné u ostatní populace. Obecně se tedy u osobních stráţců poţaduje zvýšená odolnost vůči zátěţi, jeţ je dána niţším emocionálním proţíváním vnímaného rizika (Machač, Machačová, Hoskovec, 1988). Z hlediska struktury osobnosti je pro danou profesi nezbytné, aby šlo o jedince s integrovanou osobností, čili osobnost dostatečně zralou a vyrovnanou.
15
Jen takový člověk je schopen se adekvátně přizpůsobovat organizačním nárokům daného zaměstnání a dostatečně důvěryhodně a sebejistě přijímat zadané úkoly a pracovat na jejich řešení. Z hlediska stability je u osobnostního profilu bodyguarda výhodnější mírně optimistické ladění upevňující vůli vyrovnávat se s nepřízní situace a hledání optimálních řešení krizových situací (ZPPP, 2008). Dalším
důleţitým
faktorem
zakotveným
v osobnosti
je schopnost
sebenáhledu, jakoţto způsobu zacházení se svými přednostmi a limity. Toto je faktor umoţňující dobrou korekci vlastního chování a vzniku optimální aspirace. Při práci v nepřehledných či rychle se měnících situacích je nutné, aby byl osobní stráţce schopen účinného sebeprosazení. Toto je velmi důleţité zejména při jednání s dalšími články systému zajišťujícího ochranu zájmové osoby. Neméně důleţitá je i schopnost v nutných případech prosadit svou vůli vůči chráněné osobě a v jejím zájmu měnit některá její rozhodnutí či ji alespoň připravit na moţné následky. S výše zmíněným souvisí i schopnost, která dovoluje pomocí sociálních dovedností a technik přebírat iniciativu a modelovat vnější situace a dopředu tak zabraňovat moţnostem vzniku potencionálních nebezpečí. V praxi si to lze představit jako jasné vymezení hranic přípustného chování vůči zájmové osobě (Vágnerová, 2004). Z hlediska preference proměnlivosti prostředí musí být osobní stráţce přizpůsobivý a na prostředí nezávislý. Musí být schopný kvalitního výkonu v rutinní či podnětově chudé činnosti (např. dlouhodobé sledování určitého úseku), ale zároveň schopen rychlé orientace v prostředí s přílišnou podnětovou bohatostí, kde je nutné správně a rychle rušivé podněty eliminovat. Nezbytnými obecnými předpoklady pro kvalitně odvedenou sluţbu ochrany osoby je psychosociální vyzrálost, která se při práci v týmu projevuje věcnou komunikací a schopností vést svou činnost ke stanovenému cíli (dílčímu či celkovému) s alespoň minimální nutnou vnímavostí k potřebám a motivaci dalších zúčastněných, kteří mohou ovlivnit úspěšnost akce (ZPPP, 2008).
16
1.3.2. Znalosti a dovednosti Znalosti a dovednosti si osobní stráţce většinou přináší ze své bývalé profese. Pokud je úplným nováčkem v oboru, zcela jistě by neměl začínat působit sám. Svými velmi malými praktickými zkušenostmi, byť teoretické by mohly být na vysoké úrovni, ohroţuje klienta. Proto je u těchto lidí přínosnější začínat svou kariéru osobního stráţce u nějaké, nejlépe renomované, bezpečnostní agentury působící na trhu, která má zkušenosti s výchovou a výcvikem nováčků. „Znalosti bodyguarda“ je velice široký pojem. Nejedná se pouze o znalosti týkající se samotné a bezprostřední ochrany klienta, ale jde o velmi široký informační přehled ze všech moţných odvětví a oborů. Povinností osobního stráţce je vědět, v jakých podmínkách se pohybuje. Musí se zajímat o obecnou situaci v prostředí, jakou jsou vztahy mezi lidmi, míra a specifika kriminality, znát zvyklosti místa svého pohybu s klientem a v neposlední řadě se orientovat v politickém, ekonomickém a společenském klima. Jednou z nejdůleţitějších znalostí je znalost legislativy a práva. Jistou výhodu ve znalosti prostředí má osobní stráţce zabezpečující ochranu klienta v domácím prostředí. Je to prostředí, ve kterém vyrůstal, pohybuje se, zná jeho specifika a jen málo situací ho můţe překvapit. U bodyguardů cestujících s klientem po celém světě je proto velmi důleţité nepodcenit přípravu a před kaţdou návštěvou cizí země nastudovat její specifika (Mádl, 2000). Dovednosti osobního stráţce by se daly charakterizovat jako umění aplikovat své znalosti do praxe. Výše a úroveň dovedností závisí na flexibilitě toho daného stráţce, na schopnostech plánování standardních operačních postupů a při jejich selhání na míře improvizace. Toto spolu s přirozenou inteligencí dělá z osobního stráţce profesionála.
1.3.3. Výcvik Výcvik osobního stráţce týkající se bezprostřední ochrany chráněné osoby by bylo moţné rozdělit zhruba na čtyři důleţité základní oblasti:
17
-
taktické postupy
-
střelecký výcvik
-
řízení motorových vozidel
-
boj na krátkou vzdálenost bez pouţití zbraně a za pouţití obranných prostředků
taktické postupy Jedná se zejména o nácvik taktických variant při doprovodu chráněné osoby. Teoretické zvládnutí této problematiky je prvním stupněm nácviku, nicméně aplikace teorie a trénink při navození reálných situací je o mnoho důleţitější. Při této formě výcviku si osobní stráţce pomocí figurantů nacvičuje zvládání krizových situací rozdělených do jednotlivých fází a po jejich zvládnutí přichází řada na řešení komplexních modelových situací. střelecký výcvik Po taktických postupech je střelba řazena jako jeden z nejdůleţitějších výcviků. Střelba z různých vzdáleností a úhlů, v různých polohách, nácvik střelby jednou rukou, kdy druhou osobní stráţce pomocí hmatů vychyluje klienta z nebezpečného prostoru. Dále střelba z jedoucího vozidla či na pohybující se cíl, to vše by mělo být náplní střelecké přípravy bodyguarda (Havel, 1995). řízení motorových vozidel Řízení motorového vozidla patří mezi další velmi důleţité dovednosti a to zejména za vyuţití nejméně výhodné ochranné formace jakou je „řidič = osobní stráţce“. Ale i v ochranné formaci „řidič + osobní stráţce“ platí zásada, ţe řidič musí být dobrým osobním stráţce a osobní stráţce dobrým řidičem. Pro tuto profesi je totiţ velmi důleţitá vzájemná zastupitelnost členů ochranného týmu (Mádl, 2000). Je tedy bezpodmínečně nutné, aby osobní stráţce znal vozidlo, s nímţ provádí přepravu klienta, a to zejména jeho jízdní vlastnosti.
18
Trénink v řízení motorových vozidel probíhá většinou na specializovaných okruzích, jeţ jsou vybaveny různými kluznými plochami, kde ochránci trénují jízdu za sníţených adhezních podmínek. Dále je nutné trénovat únikovou jízdu, s čímţ souvisí nácvik různého krizového otáčení pomocí ruční brzdy, kritického brţdění a opětné akcelerace. Pokud je agentura, pro kterou osobní stráţce pracuje, na to kapacitně vybavena, je třeba věnovat nemalou část výcviku jízdě s doprovodným vozidlem (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard). boj na krátkou vzdálenost bez pouţití zbraně a za pouţití obranných prostředků Do této kategorie výcviku spadá trénink v pouţívání různých technik tj. hmatů, chvatů, strhů, porazů, úderů a kopů slouţících jak k zneškodnění protivníka, tak k manipulaci s chráněnou osobou. Pro tuto profesi se nehodí komplexní sportovní bojová umění typu Judo, Aikido, Box, k jejichţ dokonalému zvládnutí potřebuje jedinec několik let pravidelného a intenzivního tréninku. Praxí bylo zjištěno, ţe daleko vhodnější pro práci osobního stráţce je výběr několika účinných technik z výše uvedených sportů, kterým se dají naučit i adepti, jeţ se bojovým uměním nevěnují soustavně. Mezi komplexní bojové systémy hodící se pro praxi bodyguarda patří například izraelská Krav maga nebo ruská Sysťéma (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard). Při tréninku boje beze zbraně se tedy osobní stráţci zaměřují na techniky tzv. bezpečného skládání chráněné osoby, techniky odebírání krátké a dlouhé střelné zbraně, odstraňování útočníků z únikové cesty pomocí kopů, různé techniky krytů a úderů a techniky vedoucí k zneschopnění útočníka. Téţ nácvik v pouţívání obranných prostředků (teleskopické obušky, paralyzéry, atd.) tvoří nemalou část tohoto druhu výcviku (Mádl, 2000) Dále bych se chtěl v této kapitole zmínit o dalších důleţitých dovednostech, které nelze při výcviku opomenout. Jedná se zejména o školení k vyuţívání spojovací a počítačové techniky, základní pyrotechnický výcvik směřující především k odhalování a identifikaci NVS (nástraţných výbušných systémů), fyzický trénink a v dnešní době neméně důleţitou výuku jazyků. Jako důleţitý
19
a pro práci osobního stráţce nezbytný se téţ jeví psychický a psychologický trénink. Výcvik osobního stráţce můţe obsahovat další řadu činností, ale vše se odvíjí od poţadavků klienta a záleţí na podmínkách a finančních prostředcích (Mádl, 2000).
1.3.4. Výzbroj a výstroj Výzbroj osobního stráţce se v soukromém sektoru skládá z tzv. hlavní střelné zbraně a záloţní střelné zbraně. Na výběr mají osobní stráţci z nepřeberného mnoţství zbraní, ať se jiţ rozhodnou pro výběr podle typu zbraně (revolver či pistole s velkokapacitním zásobníkem) nebo podle ráţe. Existuje mnoho rad, jakou zbraní by měl osobní stráţce disponovat, ale ve výsledku je to jen na něm, která mu vyhovuje. Důleţité, neţ samotný výběr typu zbraně je to, jak s ní umí osobní stráţce zacházet. Hlavní kritériem při výběru zbraně by ovšem měla být její spolehlivost a dále to, aby se pouţitá ráţe hlavní zbraně shodovala s ráţí zbraně záloţní. Při práci v ochraných formacích, kdy spolupracují dva či více osobní stráţci, se jeví jako vhodná volba pouţití stejného typu zbraně od jednoho výrobce se shodnou ráţí. Důvod je zcela prozřetelný, při selhání existuje moţnost zastupitelnosti jednotlivých zbraní (Havel, 1995). Volba střeliva pro soukromý sektor je v našem státě značně omezena legislativou, proto musí i jednotlivci z řad osobních stráţců vyuţívat na ochranu svého klienta standardní výrobky běţně dostupné na našem trhu (Černý, Goetz, 2004). K chladným zbraním bodyguarda neodmyslitelně patří nůţ. Nůţ osobního stráţce by měl vyhovovat několika poţadavkům. Osobní stráţce jej ve většině případech nepouţívá k obraně klienta, ale jeho primární pouţití je pouţití spíše jako pracovního nástroje. Nůţ se dá pouţít k odstranění různých překáţek, vyřezání klienta z bezpečnostních pásů, rozbití okna apod. Proto by volba noţe měla směřovat k různorodému vyuţití, viz. multifunkční noţe nebo tzv. rescue
20
(záchranářské) noţe, u nichţ jde o kompromis mezi noţem na obranu a noţem jako pracovním nástrojem. Další kapitolou výzbroje osobního stráţce jsou úderné zbraně a další prostředky, ke kterým patří různé chemické či elektrické paralyzéry. Útok na chráněnou osobu nemusí být ze strany útočníka vţdy se smrtící zbraní v ruce a s úmyslem klienta zabít. Můţe dojít k útokům, kdy by bylo pouţití střelné nebo bodné zbraně k obraně chráněné osoby zjevně nepřiměřené. Proto by měl být připravený stráţce vybaven například teleskopickým obuškem, který neslouţí pouze k úderům a krytům, ale dá se pouţít pomocí mnoha odváděcích technik jako prostředek k získání kontroly nad útočníkem. K chemickým zbraním osobního stráţce by se daly přiřadit různé slzotvorné prostředky (obranné spreje – tzv. kasry). Jde o prostředky obsahující účinnou látku Oleoresin Capsicum nebo kombinaci OC se slzným plynem (Mádl, 2000). Tyto prostředky působí dráţdivě na zasaţenou osobu, která je na určitou dobu zneschopněna k útoku, coţ umoţňuje získání času na únik. K dalším nesmrtícím zbraním patří různé typy elektrických paralyzérů. Paralyzéry dostupné na našem trhu fungují na principu bolestivých podnětů, kdy je tělo útočníka na krátký čas ochromeno vlivem nepříjemného pocitu. Vyuţití chemických a elektrických paralyzérů je proto třeba zváţit. Vysoce motivovaní jednotlivci si mohou udrţet schopnost přemoci účinky těchto prostředků a naopak dočasně nepříjemné pocity mohou zvýšit jejich agresivitu (TASER, 2007). Do výstroje tělesného stráţce neodmyslitelně patří sluneční brýle. Slouţí jako ochranná pomůcka proti oslnění osobního stráţce. Je vhodné volit kvalitní výrobky s polarizačními skly, poněvadţ tyto zamezují oslnění slunečními paprsky přicházejícími ze šikmých směrů (odraz slunce od silnice po dešti, odraz vodní hladiny při západu slunce apod.). Zásluhou polarizačních skel existuje téţ moţnost zahlédnout i osoby uvnitř vozidla opatřeného tónovanými skly a v neposlední řadě brýle slouţí jako primární ochrana před zasaţením očí různými slzotvornými prostředky a částečkami, které by mohly narušit bodyguardovu pozornost a ostraţitost.
21
K dalším nepostradatelným pomůckám osobního stráţce patří svítilna, pouta, malý dalekohled a při práci v týmu vysílačka s alespoň základním kódováním (Mádl, 2000). Jak jsem jiţ uvedl, výzbroj a výstroj si můţe osobní stráţce volit z nepřeberného mnoţství produktů. Kaţdý stráţce praxí postupně zjistí, které z nich jsou pro něj či prostředí v němţ se pohybuje nepostradatelné a tudíţ je musí mít přímo u sebe a které můţe označit jako druhotné a zvolit je jako záloţní výbavu vozidla. Oblečení je třeba volit co nejvhodnější vzhledem k okolí. Oděv osobního stráţce nemá poutat pozornost a nesmí se lišit od oděvu klienta, případně skupiny, kterou doprovází. Oblečení musí padnout a zároveň být pohodlné a bezpečné. Je třeba vyvarovat se chyb, jako je pouţití klasických vázanek a zvolit takovou, která znemoţní případné škrcení osobního stráţce při konfrontaci s útočníkem. Pohodlnost spodního prádla, košil, ponoţek a zejména obuvi je třeba volit se zřetelem na dlouhodobé nošení (Mádl, 2000).
1.3.5. Vozidla Pouţívání vhodných vozidel při ochraně osob je dalším velmi důleţitým aspektem daného téma. Vozidlo pro přepravu chráněné osoby musí splňovat poţadavky na výkon, bezpečnost, spolehlivost, odolnost, ale zároveň i pohodlí klienta (Mádl, 2000). Výběr vhodného vozidla není v ţádném případě jednoduchý. Velkou, dalo by se říci zásadní roli, zde mají finance. Pokud pouţití vozidla pro přepravu chráněné osoby zajišťuje osobní stráţce nebo bezpečnostní agentura, kvalita jeho výběru závisí na tom, kolik finančních prostředků je v jejich silách na tento nákup uvolnit. Nákup limuzíny pro přepravu klientů vyšších tříd, jeţ disponuje kvalitní balistickou ochranou, přijde řádově na několik milionů korun, kdy hranice 4 – 5 miliónů není nereálná. Za tuto cenu vozidla splňují ty nejvyšší standardy ochrany osob, ale dovolit si ji můţe jen málo agentur nebo samostatně pracujících ochránců na našem trhu. Z těchto důvodů je třeba volit kompromisy a při nákupu vozidla improvizovat. Většina agentur či samostatně pracující tělesní stráţci volí nákup
22
limuzíny, která splňuje základní poţadavky pro ochranu osob a dodatečně pomocí autorizovaných, ale i neautorizovaných servisů zajistí jejich úpravu. Kdyţ pominu prvky balistické ochrany, oblasti, na které je třeba se zaměřit, jsou zhruba tyto. Ideální volba v českém prostředí je nákup vozidla evropského výrobce. Jde o kompromis týkající se kvality mezi výrobci americké a japonské provenience. Evropští výrobci nabízejí širokou škálu modelů hodících se pro práci osobních stráţců a navíc diagnostickými přístroji důleţitými pro jejich jiţ zmiňovanou úpravu disponují nejen autorizovaní dealeři. Téţ dostupnost a cena náhradních dílů má při jejich výběru nezanedbatelný vliv. Reprezentativnost značek jako je Audi, BMW, Mercedes Benz či Volkswagen hovoří za vše (Mádl, 2000). Základním hlediskem při výběru vozu je poţadavek na jeho robustnost a odolnost. Na toto je brán zřetel zejména z důvodů prevence. Ţádný z tělesných stráţců nemůţe podcenit potencionální moţnost útoku na svého klienta během přepravy. Při takovémto útoku musí vozidlo odolat případným nárazům vozidla útočníků nebo při taktickém úniku z ohroţeného místa, kdy jiţ není moţné volit jinou variantu (např. otočení vozidla, nebo průjezd jiným volným prostorem), odolat nárazu při proráţení zátarasu. Pro takovéto proráţení je třeba, aby vozidlo splňovalo právě poţadavky robustnosti a odolnosti, ale zároveň zde nastupuje prostor pro jiţ zmíněné nutné úpravy. Jedná se zejména o úpravu airbagů a systémů nouzového odpojování paliva, jimiţ jsou dnešní moderní limuzíny ve standardu vybaveny. Volič vypínání a zapínání airbagů, a to zvláště pro řidiče a spolujezdce je nutností. Při nárazu do vozidla útočníků by jejich aktivace značně sníţila akceschopnost osobních stráţců. Zároveň vypnutí přísunu paliva by mělo za této situace fatální následky. Další, ani ne tak úpravou, ale spíše volbou, je správné pouţití pneumatik. V dnešní době technologického pokroku není sloţité obstarat si ideální výrobek. Pneumatiky s technologií Run Flat se speciálně vyztuţenými boky umoţňují při defektu způsobeném propíchnutím nebo prostřelením pokračovat v jízdě. Výrobci udávají, ţe s takto poškozeným vozidlem při malém zatíţení (2 osoby + prázdný zavazadlový prostor) lze ujet při rychlosti 80km/h aţ 250km, při středním zatíţení (4 osoby + prázdný zavazadlový prostor) 150km a při plném zatíţení 50km. I ta nejmenší moţná vzdálenost je plně postačující k úniku do bezpečného prostoru.
23
Pro co nejlepší akceleraci je důleţité pořízení vozidla s dostatečně silnou pohonnou jednotkou a pro co nejlepší jízdní vlastnosti, a to zejména za zhoršených adhezních podmínek, s pohonem obou náprav. Tyto uvedené poţadavky výše uvedené evropské značky splňují na výbornou a jsou jejich etalonem. Mezi neméně důleţitou úpravu, pokud jí vozidlo není ve standardu vybaveno, je moţnost uzavření vnitřního okruhu ventilace, čímţ se eliminuje útok různými CS plyny na posádku vozidla. Opatření ve formě jednolitého krytu podvozku vozidla slouţí k jeho ochraně při případné extrémní únikové jízdě a zároveň významně ztěţuje umístění NVS (nástraţně výbušný systém) nebo sledovacího zařízení. Opomenout by se neměla alespoň základní lamelová ochrana chladiče vozu zamezující
vyřazení
vozidla
průstřelem
(Mádl,
2000).
Důleţitým
a neopomenutelným prvkem výbavy vozu se jeví pouţití přenosné satelitní navigace. Vybavení vozidla by mělo kromě povinné výbavy obsahovat několik poloţek nutných k výkonu profese osobního stráţce, jimiţ jsou různé výstrojní součástky, které nemá bodyguard přímo u sebe, ale v nastalých situacích by měly být po ruce. Při absenci balistické ochrany vozidla se jedná o balistické ochranné vesty či přikrývky (kapitola 1.3.7.), dále hasicí přístroj, plynové masky (alespoň pro osobního stráţce) a lékárna pro poskytnutí první pomoci po případném útoku.
1.3.6. Balistická ochrana vozidel Pokud to finanční moţnosti osobního stráţce, bezpečnostní agentury či samotného klienta dovolují, je moţné pro maximální ochranu ve vozidle zvolit nákup automobilu opatřeného prvky balistické ochrany. Přes vysokou cenu takto upravených vozidel se okruh zákazníků stále rozšiřuje a s pancéřovými vozy se můţeme kromě celebrit stále častěji setkat například i ve sluţbách firem, které jimi chrání své vrcholové zaměstnance. Pro zájemce je k dispozici bohatá nabídka příslušenství, takţe automobily jsou schopné odolat střelbě z běţných ručních zbraní, odrazit granáty nebo útoky otravnými jedy. K jejich vybavení patří podlahy odolné proti nástraţně výbušným
24
systémům, speciální dojezdové pneumatiky, hermeticky uzavíratelné kabiny s vlastním tlakovým přísunem vzduchu, rozprašovače se slzným plynem či pepřovým sprejem nebo zamlţovací zařízení (Mádl, 2000). Na vývoj a výrobu takto upravených vozidel se zaměřují všechny prestiţní evropské automobilky. Pokud daná automobilka takovýto produkt nenabízí, figuruje na trhu řada specializovaných firem, jeţ standardní výrobky automobilek upraví na přání zákazníka. Výhodou vzniku těchto speciálních modelů přímo u výrobce je dokonalé odzkoušení všech úprav a dodatečných prvků, které jsou navíc zabudovány přímo do konstrukce karoserie. Toto se děje jiţ v počátečních fázích výroby, takţe jsou účinně chráněny i nejmenší mezery a přesahy v konstrukci takto upravených automobilů (http://www.tipcar.cz/bmw-security%E2%80%93-nebojte-se-o-svuj-zivot--1275.html). Třídy balistické ochrany vozidel se označují od skupiny B1 aţ po B7 podle EUROPANORM CEN 1063, 1522, 1523, kdy B1 značí nejniţší stupeň balistické ochrany a B7 nejvyšší moţnou balistickou ochranu. Tyto skupiny balistické ochrany vozidel jsou uvedeny v tabulce č. 1 (Vaněk, 2010). Dokonalé ochrany se dosahuje překrýváním spár a vyplňováním ploch prostoru pro cestující balistickými materiály, které zabraňují proniknutí střel nebo projektilů do tohoto prostoru. Samozřejmostí jsou bezpečnostní skla po celém obvodu automobilu. Tato skla jsou z vnitřní strany směrem k posádce pokryta polykarbonátovou vrstvou, která chrání posádku před střepy. Při testování odolnosti vozidel musí tato odolat zásahům tří výstřelů (různých ráţí - dle stupně balistické ochrany) ze vzdálenosti pěti metrů (u dlouhých zbraní 10 m), kdy rozptyl nesmí překročit průměr 120 mm. Zvýšeným nárokům na vozidlo odpovídá i úprava podvozku, který se přizpůsobuje zesílením pruţin a tlumičů pérování, čímţ se docílí zachování jízdních vlastností standardních modelů bez balistických úprav. Nadstandardní úpravou prochází i podlaha, kdy se prostor pod cestujícími zesiluje speciálními odolnými deskami. Čím vyšší stupeň balistické ochrany, tím dochází ze strany úpravců k pouţití kvalitnějších a silnějších pancéřovaných ocelí, vícevrstvých skel a doplňkových speciálních materiálů na bázi aramidů. Tyto se umísťují za pancéřovanou vrstvu, aby se co nejvíce eliminoval účinek sekundárních fragmentů po zásahu vozidla.
25
Za příplatek se ke všem stupňům balistické ochrany (zejména od nejčastěji ţádaného středního stupně ochrany B4 aţ po B7) dodává všemoţná doplňková výbava v podobě detektorů nebezpečných plynů, které rozpoznávají plyny jako je oxid dusíku, oxid uhelnatý, sirovodík, kyanid, benzol, benzín, heptan, oktan či slzný plyn. V případě detekce nebezpečného plynu se okruh větrání uzavírá automaticky, ale můţe tak učinit i sama posádka vozu a zároveň aktivovat přívod čerstvého vzduchu ze zásoby stlačeného vzduchu. Dalším vybavením mohou být různá detekční zařízení pro hašení poţáru v motorovém prostoru či podlahou vozidla nebo komunikátor mezi posádkou a okolím vozidla. Tuto funkci umoţňují reproduktory nacházející se v motorovém prostoru a mikrofony umístěné ve vnějších zrcátkách. U takto upravených vozidel, ať uţ se jedná o úpravu balistické ochrany B1 nebo B7, se poţaduje zachování nenápadnosti. Montáţ nadstandardních bezpečnostních prvků je výrobci nebo úpravci navrhována tak, aby nebyla narušena diskrétnost, pohodlí
a
ničím
nerušené
cestování
(http://www.tipcar.cz/bmw-security-
%E2%80%93-nebojte-se-o-svuj-zivot--1275.html). Sebekvalitnější balistická ochrana vozidel ovšem neznamená 100% bezpečí. Tyto úpravy slouţí k přeţití prvotního napadení a poskytnutí dostatku času posádce vozidla pro provedení obranných manévrů a rychlého opuštění kritického místa útoku. Zde je třeba opět poukázat na nezbytnost kvalitního výcviku, flexibility a schopnosti improvizace osobního stráţce.
26
Tab. č. 1: Standardy a třídy balistické ochrany vozidel Balistická
Vzdálenost
Max.
Počet
třída
střelby (m)
vzdálenost
zásahů
Ráže
Typ
Hmotnost
Rychlost
Energie
střely
střely (g)
střely
dopadu
(m/s)
střely
zásahů (mm)
B1
5 ± 0,5
120
(J)
3
22LR
L/RN
2,6 ± 0,1
300 ±
117
10
B2 B3 B4
5 ± 0,5 5 ± 0,5 5 ± 0,5 5 ± 0,5
120 120 120 120
3 3 3 3
8 ± 0,1
400 ±
9mm
FJ/RN/
para
SC
.357
FJ/SB/
10,2 ±
430 ±
Mag.
SC
0,1
10
.44
FJ/FN/
15,6 ±
420 ±
Mag.
SC
0,1
10
12/70
BRENN
31,5 ±
420 ± 5
2779
1510
640
10 943
1376
0,1
B4+
5 ± 0,5 5 ± 0,5
120 120
3 3
.44
FJ/FN/
15,6 ±
440 ±
Mag.
SC
0,1
10
7.62
FJ/PB/
8,0 ± 0,1
x
MSC
700
±
1960
10
39
B5
10 ± 0,5
120
3
5.56
FJ/PB/
x
SCP1
45
SS109
4 ± 0,1
920 ±
1693
10
SS109
10 ± 0,5
120
3
5.45
FJ/PB/
3,45 ±
910 ±
x
SCP2
0,1
10
7.62
FJ/PB/
9,5 ± 0,1
830 ±
x
SC
51
SS77/1
1429
39
B6
10 ± 0,5
120
3
3272
10
NATO
B6+
B7
10 ± 0,5
10 ± 0,5
120
120
3
3
FJ/PB/
3,56
x
SC
0,1
45
SS92/F1A
7.62
FJ/PB/
x
HC1
51
P80
5.56
27
±
9.8 ± 0,1
980 ±
1710
10 820 ± 10
3295
Vysvětlivky: L- Olověná střela, R N- Kulatá střela,
FJ- celoplášťová střela,
FN- Plochá špička střely, CB- Kónická střela, PB- Ostrý kulový, MSC- Ocelový (mírně dutá špička), SC- Lehký s dutou špičkou, SCP1- Lehký s dutou špičkou průbojný (typ SS109), SCP2- Lehký s dutou špičkou průbojný (Ruský typ), HC1- Těţká dutá ocelová střela průbojná
1.3.7. Balistická ochrana osob Pro maximalizaci ochrany klienta, ale i samotného osobního stráţce slouţí různé prostředky osobní balistické ochrany. Nejedná se pouze o tzv. neprůstřelné vesty (správně balistické vesty nebo vesty s balistickou ochranou), ale i o další prostředky, kterými jsou různé psací podloţky, deky či balistické štíty v podobě rozloţitelných aktovek (Mádl, 2000). Všechny tyto prostředky lze objednat z různých materiálů a v různých třídách balistické ochrany uvedených v tabulkách č. 2 (http://www.petris.cz/charak_balist_cesky.htm) a č. 3 (http://www.petris. cz/charak_balist_americky.htm). Samotné pouţívání balistických vest má své výhody a nevýhody. Mezi jednoznačné výhody patří zvýšení stupně ochrany klienta a k nevýhodám to, ţe i přes technologický vývoj, jenţ jde neustále kupředu, neposkytují dokonalou 100% ochranu proti střelnému poranění, ale zejména jejich nepraktičnost. Pouţití balistických vest musí osobní stráţce zváţit a přizpůsobit situaci. Ve vozidle slouţícímu k přepravě klienta a které není vybaveno ţádným stupněm balistické ochrany, je vhodnější volit pouţití balistické přikrývky. Tuto přikrývku je moţné srolovat podle horní vnitřní hrany střechy vozidla a rozvinout přes klienta v případě napadení a tím zásadně zvýšit stupeň jeho ochrany (Mádl, 2000). Při pohybu klienta mimo vozidlo a při očekávání moţného útoku je vhodné pouţití balistických vest různých stupňů ochrany nebo balistického štítu v podobě aktovky. Tu je moţné při útoku střelnou zbraní ve velmi krátkém čase rozvinout a ochránit klienta (Mádl, 2000). Materiály pouţívané pro výrobu vlastních balistických vloţek jsou neustále zdokonalovány a technologie jejich výroby je průběţně zkvalitňována tak, ţe materiály nyní pouţívané jsou tenčí, lehčí, ale zároveň mnohonásobně pevnější.
28
Kevlar je organické vlákno ze skupiny aromatických polyamidů /ARAMID/. Má unikátní kombinaci vysoké pevnosti, vysokého modulu houţevnatosti a termální stability. Zároveň je chemicky stabilní v celé šíři chemických sloučenin, a to i takových, jako jsou kyseliny a zásady. V praxi se můţeme setkat s celou řadou druhů Kevlaru lišících se především účelem pouţití. Kevlarové vlákno se netaví, ale dochází u něho k rozkladu při relativně vysoké teplotě a to v rozmezí 427 aţ 482 stupňů Celsia. Rovněţ si do této teploty spolehlivě podrţí své balistické vlastnosti. Kevlarové tkaniny pouţívané pro výrobu měkkých pancířů jsou vyráběny z vláken o různých dtex, výsledkem jsou pak tkaniny o odlišných měkkostech. Závisí pouze na zákazníkovi, jaký druh si zvolí. Pro balistickou ochranu se tento produkt pouţívá více něţ 30 let (http://www.petris.cz/charak_kevlar.htm). Twaron je para-amidové vlákno charakterizované vysokou pevností, vysokým modulem elasticity, nízkou hmotností a vysokou energetickou absorpcí. Rovněţ jeho chemická odolnost je velice dobrá, stejně tak jako odolnost proti vyšším teplotám. Je elektricky nevodivý. Jeho kvalita je rovněţ charakterizována číslem dtex. Pouţívá se pro výrobu měkkých vest tkaniny, na kterých je provedena vodoodpudivá úprava. Pro balistickou ochranu se tento produkt pouţívá od roku 1986 (http://www.petris.cz/charak_twaron.htm). Dyneema je super-pevné polyethylenové vlákno vyvinuté a patentované v roce 1979, je desetkrát pevnější neţ ocel. Vyniká vysokým specifickým modulem, malým prodlouţením do zlomu, vysokou odolností proti abrazi, UV radiaci, chemikáliím a v neposlední řadě i vysokou energickou absorpcí. Právě tato je jednou z důleţitých faktorů pro hodnotu trauma efektu, který je u těchto materiálů poměrně nízký (http://www.petris.cz/charak_dyneema.htm). Kombinací aramidů a Dyneemy byl vyvinut balistický systém pro výrobu měkkých neprůstřelných vest vyuţívající velice dobrou tepelnou odolnost aramidů s nízkou měrnou hmotností a vysokou pevností Dyneemy. Tento systém je komfortní, lehký a poskytuje velice dobrou balistickou ochranu včetně dobré hodnoty trauma efektu (http://www.petris.cz/charak_kombinace.htm). Dtex – tex, je jednotka užívaná v textilním průmyslu pro vyjádření jemnosti příze. Jemnost textilních vláken se nejčastěji vyjadřuje v desetinách
29
texu, tj. decitetexem (dtex). Dtex v oblasti balistických tkanin vyjadřuje stupnici, podle které si výrobce balistických vest objednává od dodavatele různé stupně hustoty tkaní, z nichž pak vyrábí balistické vesty různých stupňů balistické ochrany (http://cs.wikipedia.org/wiki/Tex_(jednotka). Balistické vesty jsou vyráběny a dodávány v třídách odolnosti podle norem USA STD - NIJ 0101.3 I, II, IIIA, IV. a ČR - ČSN 395360 v třídách TBO 1, 2, 2CZ, 3, 4, 5, 6, 7. Tyto třídy balistické odolnosti jsou doloţeny certifikací Státní zkušebny zbraní a střeliva Praha a Vojenským technickým ústavem výzbroje a munice. Vesty v základním provedení chrání před účinky projektilů s měkkým jádrem krátkých střelných zbraní s úsťovou rychlostí nepřevyšující rychlost 500 m/s. Za účelem zvýšení efektu ochrany před dlouhými zbraněmi s vyšší úsťovou rychlostí a projektily jak s měkkým, tak i tvrdým jádrem, je nutno vesty doplnit keramickými deskami. Získá se tak odolnost aţ do účinků zbraní s úsťovou rychlostí 960 m/s. Neprůstřelná vesta přes všechny své technologické přednosti neposkytuje plnou ochranu před účinky bodných a řezných zbraní. Pro zajištění bezpečné ochrany před bodným poraněním je nutné vestu doplnit o segmentový štít - tzv. vloţku proti bodnutí. Tento štít se shodně jako keramické desky vkládá do zabudovaných kapes na vestě. Dále jsou dodávány i vojenské balistické vesty poskytující ochranu před účinky střepin - tzv. protistřepinové vesty vyráběné podle americké normy STANAG 2920 s odolností V50=650 m/s. Pro zvýšení efektu při bezpečnosti a ochraně osob je vhodné současné vybavení speciálním oděvem sniţujícím riziko šoku způsobeného dopadem projektilu při zásahu vesty. Jsou to speciálně vyvinutá tzv. protišoková trička, jeţ citelně omezují tyto účinky. Podle norem NIJ je takový průhyb cca 40 mm a podle ČSN cca 20 mm. Protišokové tričko díky konstrukci vláken pomáhá tento průhyb zmenšit o zhruba polovinu rozloţením kynetické energie na větší plochu (http://www.bsot.cz/index.php?what=15_8&lng=cz).
30
Tab. č. 2: Standardy a třídy balistické ochrany podle ČSN 39 5360.
TBO
RÁŽE
STŘELA
RYCHLOST
HMOTNOST STŘELY
(m/s)
(g)
1
22LR
Pb/O
300 ± 10
2,6
2
9mmLuger
CP/Pbj./O
410 ± 10
8
7,62x25
CP/Pbj./O
470 ± 10
5,5
CP/Pbj./KK
430 ± 10
10,2
CP/Fej./O
440 ± 10
6,45
44 Magnum
CP/Pbj./KK
440 ± 10
15,6
7,62x25
CP/Fej./O
550 ± 10
5,50
223 Rem.
CP/Pbj.
920 ± 10
4
7,62x39
CP/Fej.
710 ± 10
8
7,62x51
CP/Pbj.
830 ± 10
9,5
223 Rem.
CP/Fej.
820 ± 10
3,95
7,62x51
CP/Fej.
820 ± 10
9,8
7,62x54R
CP/Fej.
860 ± 10
9,75
2CZ 3
357 Magnum
3CZ
9 mm Luger
4 4CZ 5 5CZ 6 6CZ 7 7CZ
Vysvětlivky: CP-celoplášť, Pbj.-olověné jádro, Fej. - ocelové jádro, O - ogivál, KK - komolý kuţel
31
Tab. č. 3: Standardy a třídy balistické ochrany podle US STANDARDS NIJ 010.03 CLASS ROUND CALIBER
AMUNITION
MASS
MINIMUM
TYPE
(g)
BULLET VEL. (m/s)
I II-A
1
38 Special
RN Lead
10,20 g
259 m/s
2
22
LRHV Lead
2,60 g
320 m/s
JSP
10,20 g
381 m/s
FMJ
8,00 g
332 m/s
JSP
10,20 g
425 m/s
FMJ
8,00 g
358 m/s
1 2
II
1 2
III-A
.357 Magnum 9 mm .357 Magnum 9 mm
1
.44 Magnum
Lead SWC
15,55 g
426 m/s
2
9 mm
FMJ
8,00 g
426 m/s
FMJ
9,70 g
838 m/s
AP
10,80 g
868 m/s
7,62 mm
III
Win.
IV
30-06
Vysvětlivky: AP- Armor Piercing (průbojný), RN- Round Nose (kulatá hlava), LRHV- Long Rifle High Velocity (dlouhý puškový s vysokou rychlostí), JSPJacketed Soft Point (plášťový měkké jádro), FMJ- Full Metal Jacketed (celoplášťový), SWC- Semi-Wadcutter (poloplášťový revolverový)
1.4. Ochrana chráněných osob v automobilu Při ochraně osob v automobilu, ke které počítáme i nastoupení a vystoupení klienta z vozidla, je nutné, aby se osobní stráţce drţel základních taktických postupů. Je důleţité, aby při posuzování situace ohroţení chráněné osoby co nejdříve rozpoznal, zda se jedná o úmyslné nebo náhodné ohroţení a na základě toho se rozhodl pro účinná opatření k odvrácení nebezpečí hrozícího chráněné osobě. Příjezd a odjezd chráněné osoby je vhodným okamţikem pro útočníka, zvlášť pokud je tato činnost pravidelná, rutinní a můţe být případným útočníkem
32
odpozorována. Proto musí být osobní stráţce při těchto situacích velmi obezřetný, soustředěný a drţet se základních taktických postupů (Vaněk, 2010). Mezi tyto základní postupy patří: předem naplánovat, znát a určit vhodná místa odjezdu a příjezdu chráněné osoby mít připravená záloţní místa nástupu a vystoupení klienta nepravidelně měnit místa a časy odjezdu a příjezdu chráněné osoby při zpozorování rizikové situace na místě příjezdu nezastavovat a pouţít záloţní variantu při odjezdu doprovodit chráněnou osobu z objektu ke dveřím vozidla, usadit ji na místo a po zmonitorování situace v okolí vozidla nastoupit při příjezdu vozidla vystoupit, přemístit se ke dveřím chráněné osoby a otevřít jí dveře. Klient vystupuje zásadně aţ na pokyn osobního stráţce Základní taktické postupy při jízdě vozidlem s chráněnou osobou: poţádat klienta o připoutání bezpečnostním pásem důsledně dodrţovat defenzivní (tj. opatrný a předvídavý) způsob jízdy dodrţovat za všech okolností takovou rychlost jízdy, která umoţní provedení obranného manévru během jízdy pozorně sledovat ostatní účastníky silničního provozu a aktivně vyhledávat moţné zdroje ohroţení dbát při zjištění podezřelého vozidla na to, aby se toto nedostalo do pozice, která umoţňuje zahájení útoku na silnici s obousměrným provozem vyuţívat pro manévrování přednostně část vozovky určenou pro daný směr jízdy na komunikacích o více jízdních pruzích vyuţívat některý z krajních jízdních pruhů, nejlépe levý. Střední jízdní pruh je nejméně výhodný z hlediska obranných manévrů při útoku
33
při jízdě v souvislé koloně vozidel dodrţovat takovou vzdálenost, aby i po náhlém zastavení celé kolony zůstal vpředu dostatečný prostor pro manévrování zásadně se vyhýbat při souběţné jízdě a řazení před křiţovatkou tzv. pozici „z okna do okna“ se sousedními vozidly při odbočování volit ostřeji lomenou dráhu dále od rohu chodníku Základní a obecné postupy osobního stráţce při pohybu s klientem po vystoupení z vozidla: mít klienta stále v dohledu neustále vyhodnocovat situaci a plánovat vlastní činnost, v případě útoku na klienta sledovat pohyb rukou osob nacházejících se v jeho blízkosti v případě útoku likvidovat nejdříve zbraň jako primární ohroţení a poté eliminovat útočníka v případě provokací a verbálních útoků volit odjezd nebo odvést klienta na bezpečné místo v případě pohybu klienta mimo vozidlo sledovat prostor, kde se pohybuje, jeho blízké okolí a nepřipustit, aby kdokoliv v blízkosti chráněné osoby zůstal bez dohledu při pohybu od vozidla k budově nepřipustit, aby byl od chráněné osoby oddělen ochránce si musí neustále uvědomovat, ţe je snazší pohybovat se stále vpřed ke zneškodnění útočníka neţ dozadu a podle tohoto taktického postupu zaujímá svou pozici v případě ohroţení chráněné osoby ochránce musí mít vţdy volné ruce pro případ okamţitého zásahu proti útočníkovi, v ruce můţe mít pouze takové předměty, které lze takticky a rychle odhodit v situaci, kdy dojde k napadení klienta, osobní stráţce blokuje útočníkovi cestu nebo zorný úhel směrem k chráněné osobě, kryje ji svým tělem a snaţí se ji dopravit do nejbliţšího krytu (Vaněk, 2010).
34
1.4.1. Základní ochranné formace Za základní ochranné formace ochrany klienta v automobilu, kdy je k převozu tělesným stráţcem či stráţci pouţito jedno vozidlo, lze povaţovat tyto varianty: -
řidič = tělesný stráţce
-
řidič + jeden tělesný stráţce
-
řidič + dva tělesní stráţci
Ochranná formace č. 1 - řidič vykonávající zároveň funkci tělesného strážce. Jedná se o základní jednostupňovou ochranu. Při nasazení této ochranné formace je činnost osobního stráţce velice náročná. Řidič přijíţdí do místa nastoupení klienta, musí vypnout motor, zamknout vozidlo, dojít pro klienta, doprovodit ho k vozidlu, otevřít dveře, přemístit se na místo řidiče, nasednout, nastartovat a odjet. To vše za neustálé kontroly okolí a vyhodnocování situace, zda se nechystá nebo jiţ není veden útok proti jeho chráněné osobě. Během přepravy chráněné osoby musí osobní stráţce sledovat dopravní situaci a v rámci svých moţností aktivně vyhledávat moţné zdroje ohroţení. Klient sedí na místě za spolujezdcem (Obr. č. 1). Při příjezdu na cílové místo musí, jak jen mu to situace z pozice řidiče dovoluje, vyhodnotit okolí příjezdu chráněné osoby. Pokud se mu tato jeví jako bezproblémová, zastaví, vypne motor, vystoupí, přemístí se ke dveřím chráněné osoby a otevře dveře. Klient vystupuje a opouští vozidlo pouze na jeho pokyn. Při přesunu od vozidla do budovy zaujímá zpravidla postavení vpravo od chráněné osoby, bezprostředně za ní, odhadem jeden krok nebo na vzdálenost nataţené paţe (Obr. č. 2). Ochranná formace č. 2 – dva členové ochrany (řidič + osobní strážce). V případě ochranných situací při ochraně osob v automobilu se jedná o řidiče a přímého osobního stráţce klienta. V tomto případě se jedná o náznak tzv. dvoustupňové ochrany. Řidiči v této formaci náleţí úkoly týkající se bezpečnosti při přepravě (např. provádění obranných manévrů při napadení za
35
jízdy) a úkoly týkající se bezpečnosti vozidla. Osobní stráţce se stará o přímou ochranu klienta. V této ochranné formaci musí panovat jednoznačná souhra a součinnost mezi řidičem a osobním stráţcem. Osobní stráţce je v této formaci nadřazen řidiči a ten musí plnit jeho rozhodnutí a nařízení. Za jízdy se řidič plně věnuje řízení a pokud to situace v silničním provozu dovoluje, podílí se téţ na vyhodnocování podezřelých jevů. Osobní stráţce se věnuje výhradně bezpečnostní situaci v okolí vozidla. Při označování podezřelých objektů a situací pouţívají řidič a ochránce ve vzájemné komunikaci tzv. hodinový systém (Obr. č. 7). Při příjezdu k místu nastoupení klienta zůstává řidič za volantem nastartovaného vozidla a je připraven k okamţitému odjezdu. Po příjezdu do cílového místa a při vystupování osobního stráţce s klientem zůstává řidič opět za volantem nastartovaného vozidla a je připraven k okamţitému odjezdu. Zároveň se v rámci svých moţností a pomocí zorných úhlů (Obr. č. 8) podílí na monitorování okolí vozidla a v případě nebezpečí informuje o tomto osobního stráţce. Při pouţití této ochranné formace je vhodné pouţívání alespoň základní spojovací techniky pro snadnější komunikaci mezi oběma členy týmu (Vaněk, 2010). Ve vozidle zaujímá osobní stráţce pozici na sedadle spolujezdce vedle sedadla řidiče, chráněná osoba sedí na místě za osobním stráţcem (Obr. č. 3). Při přesunu k vozidlu nebo směrem od vozidla zaujímá osobní stráţce stejnou pozici jako při nasazení ochranné formace č. 1 (Obr. č. 2). Ochranná formace 3 – tři členové ochrany (řidič + dva osobní strážci). Při pouţití této ochranné formace mají členové týmu rozděleny své úkoly následovně. Úkoly řidiče jsou totoţné jako za pouţití ochranné formace č. 2. Osobní stráţci mají své funkce rozděleny na velitele přímé ochrany klienta (osobní stráţce – velitel) a tělesného stráţce, jako přímého osobního stráţce chráněné osoby. Osobní stráţce - velitel se v této formaci pohybuje nejčastěji před klientem vlevo, bezprostředně před chráněnou osobou (Obr. č. 6) a jeho úkolem je eliminace potencionálních útočníků nebo případné krytí při krizovém přesunu do vozidla či bezpečí budovy. Přímý osobní stráţce se stará o krytí klienta svým
36
tělem, jeho rychlý přesun a natlačení do vozidla nebo bezpečí budovy. Ve vozidle má přímý osobní stráţce místo vedle řidiče a velitel formace zaujímá pozici na sedadle spolujezdce vlevo za řidičem po boku klienta (Obr. č. 5). Uvedené formace a jejich pohyb od vozidla, případně z budovy k vozidlu, jsou popisovány v základním postavení. Pozice, ať uţ jednoho či dvou ochránců, se během přesunu mění podle dané situace a nemalou pozornost je třeba věnovat tomu, zda je přímý osobní stráţce levák či pravák. Za situace, kdy má osobní stráţce dominantní pravou ruku je vhodné zachovávat základní postavení, při které je jeho pozice na pravé straně za chráněnou osobou. Pokud dojde k útoku, levou ruku pouţívá k manipulaci s klientem a pravou řeší případnou střelbu proti útočníkovi. Pokud je ochránce levák, pouţívá se opačného gardu. Téţ při míjení rizikových míst (výklenky apod.) dochází k přesunům na jednotlivých pozicích.
1.4.2. Bezpečnost vozidla Před pouţitím vozidla pro dopravu chráněné osoby musí mít ochránce vţdy jistotu, ţe je vozidlo v dokonalém technickém stavu a ţe nebylo úmyslně či neúmyslně poškozeno cizí osobou. Téţ je třeba mít absolutní jistotu, ţe nedošlo případným útočníkem k nainstalování nástraţného výbušného systému (NVS) či sledovacího zařízení. Ideální, avšak těţko proveditelné, je nenechávat vozidlo určené pro přepravu klienta bez dozoru. Toto je úplně
nemoţné za pouţití ochranné
formace č. 1, kdy přímou ochranu klienta provádí sám řidič – osobní stráţce. Největší riziko této varianty vyplývá z velmi dlouhé doby, po kterou se osobní stráţce věnuje doprovodu klienta od vozidla a toto zůstává bez 100% dohledu. Za pouţití ochranných formací č. 2 a 3 zůstává u vozidla po celou dobu jeho řidič, který jej střeţí. Přes noc, pokud vozidlo není v permanenci, je důleţité provést jeho zabezpečení na prověřeném hlídaném parkovišti. Daleko bezpečnější a ideálnější je umístění vozidla do soukromé garáţe, jeţ by měla být zabezpečena alarmem případně hlídána kamerovým systémem. Pokud jiţ nastane situace, kdy vozidlo zůstane bez dozoru, je třeba provést jeho bezpečnostní prohlídku. Pro tuto situaci a její zjednodušení je dobré mít na vozidle nainstalovány zvláštní úpravy
37
v podobě krytu podvozku (kapitola 1.3.5.), znát dokonale své vozidlo, coţ usnadňuje odhalení toho, co na vůz nepatří. Vhodné je ze strany osobního stráţce pouţití speciálního zrcátka slouţícího ke kontrole špatně přístupných míst (Mádl, 2000). K hlavním zásadám pro zajištění bezpečnosti vozidla určeného pro přepravu klienta patří (Vaněk, 2010): nezkontrolované vozidlo nesmí být pouţito pro přepravu chráněné osoby při pochybnostech o řádném technickém stavu vozidlo nepouţívat a provést jeho výměnu vţdy a včas doplňovat pohonné hmoty, aby během přepravy chráněné osoby nikdy nehrozilo úplné vyčerpání paliva z nádrţe vozidla vţdy mít u sebe k dispozici náhradní klíče od vozidla
1.4.3. Průjezdové trasy Zajištění průjezdových tras je v podmínkách nasazení malého počtu soukromých tělesných stráţců velmi obtíţné. Soukromí tělesní stráţci, ale i bezpečnostní agentury, mají málo kdy takové personální moţnosti k zabezpečení průjezdových tras jako ochranné sluţby státního sektoru. Počet lidí a logistické zabezpečení tras vyţaduje nasazení mnoha pracovníků, coţ není v silách soukromých tělesných stráţců, ale hlavně ve finančních moţnostech klientů. I přes tento handicap musí jednotliví tělesní stráţci a bezpečnostní agentury udělat maximum pro bezpečné naplánování trasy. Doprava chráněných osob by se měla přednostně uskutečňovat na vytypované trase a pro kaţdou z těchto tras by měla být vypracována minimálně jedna aţ dvě záloţní varianty. Pouze ve výjimečných případech (například náhlá změna programu klienta) lze pouţít předem nezkontrolovanou trasu, ale i o této by mělo být z dostupných zdrojů, jako jsou různá informační dopravní centra, získáno maximální mnoţství informací. Jako výborná pomůcka pro získání alespoň základních informací o nové neprověřené trase můţe poslouţit zakoupení satelitní navigace s přijímačem RDS – TMC. Díky tomuto přijímači existuje
38
moţnost získat informace o dopravní situaci a navigační program přeplánuje průjezdovou trasu s ohledem na dopravní situaci. Tím se osobní stráţce dokáţe bez problémů vyhnout zácpám na trase, dopravním nehodám, dočasně nebo dlouhodobě uzavřeným úsekům či kolonám. Výhodou neplánované trasy je téměř nulová moţnost naplánování útoku proti chráněné osobě formou léčky ze strany útočníků. U pravidelných tras jako jsou například kaţdodenní cesty klienta do zaměstnání, je důleţité naplánovat a mít přehled o: uzlových bodech – uzlový bod je místo, které musí na trase vozidlo s chráněnou osobou projet a kterému se nelze vyhnout, protoţe přes něj vedou všechny vytypované trasy. Jedná se například o mosty nebo křiţovatky. Uzlové body jsou rizikové z hlediska předvídavosti ze strany případných útočníků a při jejich projíţdění je třeba dbát zvýšené opatrnosti (Vaněk, 2010) místech vhodných pro spáchání útoku – jedná se o místa, kdy je řidič nucen s vozidlem zastavit, tj. světelné křiţovatky, ţelezniční přejezdy nebo dopravní uzávěry. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát, pokud se v blízkosti takovýchto míst nacházejí například husté porosty, temná zákoutí apod. (Vaněk, 2010) bezpečných místech a únikových cestách k nim – jedná se o moţná místa improvizovaného krytu jako jsou banky, úřední budovy a další místa, jeţ disponují svou vlastní ozbrojenou ochranou v podobě pracovníků bezpečnostních agentur či příslušníků městské policie. Vhodná je i znalost o výskytu sluţeben státní policie (Mádl, 2000) zdravotnických zařízeních v okolí trasy – jde o nemocnice, polikliniky a veškerá zařízení obdobného typu, kde je moţné poskytnutí prvotního ošetření po případném útoku (Mádl, 2000) Ideální trasa má mít co nejméně uzlových bodů a co nejvíce bezpečných míst (Vaněk, 2010). Pro pravidelně uskutečňované jízdy je třeba mít vytypovány minimálně dvě záloţní trasy a ty variabilně vyuţívat. Při průjezdu po známé trase
39
je nutné, aby osobní stráţce, či stráţci, přizpůsobovali míru koncentrace pozornosti k obraně úrovni nebezpečnosti projíţděného úseku. Prvotní prohlídky tras je vhodné provádět stejným vozidlem, ve stejné době a za stejné dopravní situace, za které bude docházet k přepravě chráněné osoby. Při těchto plánovacích jízdách je vhodné zaznamenávání průjezdových časů a vytvoření si časového plánu. Plánování průjezdových tras nelze provádět ve velkém časovém předstihu, a to z důvodu moţných dopravních změn ze dne na den (Mádl, 2000).
40
PRAKTICKÁ ČÁST 2.1. Cíle praktické části Cílem praktické části za využití vlastních zkušeností z dlouholeté praxe u zásahové jednotky Policie ČR, zkušeností mých kolegů - praktikujících osobních strážců a prostudované literatury je vytvořit, popsat a analyzovat základní ochranné situace ochrany osob v automobilu: a) po vytvoření tří modelových situací přesunu chráněné osoby v automobilu mne zajímalo jejich řešení jednotlivými ochrannými formacemi popsanými v kapitole 1.4.1. Na jedné z těchto situací jsem demonstroval útok proti chráněné osobě a popsal jeho řešení uvedenými formacemi b) jednotlivá řešení jsem analyzoval, výsledky zhodnotil a poukázal na výhody a nevýhody nasazení jednotlivých ochranných formací při ochraně zájmové osoby. Hlavní hypotézy stanovených cílů jsou: ad.a) dá se předpokládat, ţe úspěšnost obrany bude záleţet na variantě pouţité obranné formace a na tom, v jaké fázi přesunu bude útok proveden ad.b) dá se předpokládat, ţe nejefektivnější bude obranná formace č. 3. Nejméně efektivní a nejméně bezpečná pro klienta obranná formace č. 1.
41
2.2. Metodika práce 2.2.1. Organizace práce, použité metody Pro získání představ a informací jsem vytvořil tři nejčastější modelové situace ochranných variant při ochraně chráněné osoby. Na těchto situacích jsem chtěl detailním popisem ukázat na operační postupy při doprovodu chráněné osoby, dále na úkoly jednotlivých členů ochranných formací a přesně popsat jejich činnost za daných situací. V další části jsem vybral jednu z modelových situací, na které jsem demonstroval útok proti chráněné osobě v určité fázi přepravy a popsal řešení této krizové situace kaţdou ze tří ochranných formací. V závěrečné fázi jsem po rozboru jednotlivých řešení shrnul poznatky a poukázal na problémy při nasazení jednotlivých ochraných formací.
2.2.2. Modelové situace Pro dosažení výzkumných cílů a ověření jejich předpokladů jsem si situace z běžného pracovního dne osobního strážce rozdělil na tři podsoubory: 1) podsoubor – modelová situace č. 1: variantu a) řeší osobní stráţce vykonávající zároveň funkci řidiče, variantu b) řeší řidič + osobní stráţce, variantu c) řeší řidič + dva osobní stráţci 2) podsoubor – modelová situace č. 2: variantu a) řeší osobní stráţce vykonávající zároveň funkci řidiče, variantu b) řeší řidič + osobní stráţce, variantu c) řeší řidič + dva osobní stráţci 3) podsoubor – modelová situace č. 3: variantu a) řeší osobní stráţce vykonávající zároveň funkci řidiče, variantu b) řeší řidič + osobní stráţce, variantu c) řeší řidič + dva osobní stráţci
42
1) podsoubor – modelová situace č. 1 Chráněná osoba se nachází v místě svého bydliště. Úkolem osobního stráţce je přepravit klienta z místa bydliště do kanceláře nacházející se v centru města. Bydliště klienta představuje rodinný dům stojící na jeho soukromém oploceném pozemku s uzavřeným garáţovým stáním. Vozidlo pro přepravu je přes noc parkováno v uvedené garáţi zabezpečené alarmem. Kancelář klienta se nachází v centru města v kancelářské budově firmy, jejíţ je vlastníkem. Budova je opatřena podzemním garáţovým stáním, kde je pro vůz klienta vyčleněno místo střeţené průmyslovou kamerou s 24 hodinovým záznamem. Záznam se ukládá na media bezpečnostní agentury, která zároveň zabezpečuje ostrahu kancelářské budovy. Délka cesty, kterou je třeba vykonat z místa bydliště do zaměstnání, tj. z periferie do centra města, činí 25km. Z toho se jedná o 7 km okresních silnic, 15 km víceproudých silnic městských okruhů a 3 km městských ulic. Osobní stráţce má natypovánu jednu hlavní trasu a dvě záloţní, jejichţ pouţití nepravidelně obměňuje. K záloţním trasám má osobní stráţce, díky své osobní a místní znalosti, připraveno několik variant moţných zkratek, pomocí kterých můţe zrychlit přepravu v případě nenadálých dopravních či jiných problémů.
Danou
trasu, kterou se chystá daný den pouţít, si osobní stráţce vţdy zmonitoruje při cestě za klientem. Při této kontrolní cestě pouţívá techniku kontra sledování zabraňující jeho sledování případnými útočníky. Modelová situace č. 1a): řešení - řidič = osobní strážce. Postup při převozu klienta: Po zmonitorování trasy během přesunu a po příjezdu do klientova bydliště osobní stráţce deaktivuje alarm střeţící uzavřené garáţové stání. Pokud se přes noc neobjevil ţádný poznatek o narušení prostoru garáţe, provede běţnou kontrolu vozidla určeného pro přepravu klienta. Důkladnější kontrolu stavu vozidla, tj. stav palivové nádrţe, pneumatik a funkčnost veškerých systémů, provádí osobní stráţce v předešlý den před odstavením vozidla. Pokud byly během odstavení vozidla zaznamenány poznatky o případném narušení bezpečné
43
zóny vozidla, musí osobní stráţce provést důkladnou bezpečnostní prohlídku. Po absolvování této procedury nastartuje vozidlo a přistaví jej před vchod domu chráněné osoby. Vozidlo přistaví tak, aby pokud je to moţné, stálo co nejblíţe pravými zadními dveřmi u vchodu. Vystoupí, otevře pravé zadní dveře u klientova místa a za stálého vyhodnocování situace se přesunuje ke dveřím vchodu, kde čeká na klienta. Po příchodu klienta, pokud je přesvědčen o bezpečnosti okolí, přecházejí oba na pokyn osobního stráţce k vozidlu. Při tomto většinou zaujímá postavení vpravo těsně za klientem (Obr. č. 2). Svým tělem kryje problémová místa okolí. Usadí klienta na zadní sedadlo za spolujezdce a přesunuje se k místu řidiče. K místu řidiče volí cestu za vozidlem z důvodu eliminace případného oslnění nebo osvětlení reflektory vozu, většímu přehledu a bezpečnějšímu krytí chráněné osoby. Vozidlo v takto zabezpečeném prostoru je moţno po celou dobu přesunu osobního stráţce ke vchodu a přesunu s klientem k vozu ponechat v nastartovaném stavu. Po usazení na místo řidiče otevírá ovladačem vjezdovou bránu a odjíţdí s klientem, toho současně poţádá, aby se připoutal bezpečnostním pásem. Pokud není pozemek klienta vybaven automatickým otevíráním vjezdu, provádí otevírání vjezdové brány před tím, neţ klient opustí bezpečí svého domu. Pro přesun do místa určení volí osobní stráţce průzkumem zmonitorovanou a vybranou trasu. Zároveň zapíná satelitní navigaci s přijímačem RDS – TMC s navolenými
průjezdovými
trasami,
průběţně
vhodnost
zvolené
trasy
vyhodnocuje a případně upravuje. Při jízdě osobní stráţce uplatňuje defenzivní způsob jízdy, který za všech okolností poskytne dostatek prostoru pro případný obranný manévr. Během jízdy téţ aktivně vyhledává moţné zdroje ohroţení a sleduje ostatní účastníky silničního provozu, zda se nechystají k útoku. Při průjezdu uzlovými body zvyšuje svou ostraţitost a volí co nejplynulejší opuštění těchto kritických míst (Vaněk, 2010). Při případné silniční kontrole policií či silniční uzávěře SÚS (Správa a údrţba silnic) nezastavuje přímo na těchto místech, ale z důvodů moţné léčky zastavuje vozidlo v dostatečné vzdálenosti, jeţ mu poskytne prostor pro manévrování. Dále dodrţuje základní taktické postupy pro jízdu s chráněnou osobou (kapitola 1.4.). Před příjezdem k objektu se pomocí spojovací techniky
44
(mobilní telefon, vysílačka) spojí s dispečinkem ostrahy objektu a nechá v ideálním předstihu zajistit otevření vrat do podzemních garáţí objektu kancelářských budov. Toto otevření musí být načasováno tak, aby se co nejvíce eliminovalo zastavení vozidla s chráněnou osobou před vjezdem do objektu. Po zaparkování vozidla na vyhrazeném a monitorovaném místě osobní stráţce vystoupí a přesunuje se ke dveřím chráněné osoby. Tyto otevírá a po ujištění, ţe nehrozí nebezpečí napadení, dává klientovi pokyn k vystoupení z vozu. Vozidlo zamyká, zaujímá ochrannou pozici za klientem (Obr. č. 2) a odcházejí směrem ke kanceláři. Osobní stráţce při doprovodu chráněné osoby mimo vozidlo vţdy prochází kaţdým vchodem nebo průchodem před chráněnou osobou a zajišťuje její bezpečný vstup a průchod. Výjimku tvoří výtah, kam vstupuje ochránce aţ po chráněné osobě (Vaněk, 2010). Během pobytu klienta na pracovišti získává osobní stráţce informace o čase odjezdu, následujícím cílovém místě a z dostupných informačních zdrojů připravuje trasu přesunu. Před odjezdem provede s pracovníky ostrahy kontrolu záznamu chráněného vozidla a vyhodnotí nutnost bezpečnostní kontroly vozidla. Po této proceduře zvolí vhodnou trasu a zahájí jízdu do místa bydliště. Při přesunu dodrţuje stejné taktické postupy jako při jízdě na pracoviště klienta. Modelová situace č. 1b): řešení - řidič + osobní strážce. Postup při převozu klienta: Po zmonitorování trasy během přesunu a po příjezdu do klientova bydliště mají řidič a osobní stráţce rozdělené své úkoly takto. Osobní stráţce informuje klienta o příjezdu stráţců a zjišťuje čas odjezdu klienta. Řidič deaktivuje alarm střeţící uzavřené garáţové stání. Pokud se přes noc neobjevil ţádný poznatek o narušení prostoru garáţe, provádí běţnou kontrolu vozidla určeného pro přepravu klienta. Důkladnější kontrolu stavu vozidla, tj. stav palivové nádrţe, pneumatik a funkčnost veškerých systémů, provádí v předešlý den před odstavením vozidla. Pokud byly během odstavení vozidla zaznamenány poznatky o případném narušení bezpečné zóny vozidla, musí řidič provést bezpečnostní prohlídku. Po absolvování této procedury nastartuje vozidlo a vyjíţdí před
45
garáţové stání, toto zavírá a opět zajišťuje. Přímý osobní stráţce osobně nebo pomocí spojovací techniky informuje řidiče o čase nastoupení chráněné osoby. Řidič vozidlo přistavuje do nejvýhodnější pozice v ideálním případě tak, aby stálo co nejblíţe pravými zadními dveřmi u vchodu. V době čekání na příchod klienta s osobním stráţcem otevře pravé zadní dveře a čeká na jejich příchod. Do doby, neţ dostane informaci o příchodu klienta, stojí u dveří řidiče a vizuálně kontroluje bezpečnost okolí. O situaci průběţně pomocí spojovací techniky informuje osobního stráţce. Před opuštěním domu s klientem provádí osobní stráţce dotaz směrem k řidiči o bezpečnosti situace. Dává řidiči pokyn k otevření vjezdové brány a nasednutí do vozidla. Po ukončení této činnosti předává řidič osobnímu stráţci informaci o připravenosti k odjezdu. Osobní stráţce vychází z domu, provede poslední kontrolu a dává pokyn klientovi. Klient vychází a oba v ochranné formaci (Obr. č. 1) přicházejí k pravým zadním dveřím. Po nasednutí klienta osobní stráţce zavírá za chráněnou osobou dveře, zkontroluje situaci v blízkém okolí a nastupuje na místo spolujezdce vedle řidiče. Poţádá klienta o připoutání bezpečnostním pásem, dává řidiči pokyn a vydávají se na cestu po zvolené trase. Při přesunu se osobní stráţci řídí stejným taktickým postupem jako při modelové situaci č. 1a) s tím, ţe do hlavních taktických úkolů řidiče spadá plné věnování se řízení. Jako vedlejší úkol, pokud mu to situace v silničním provozu dovoluje, je vyhodnocování podezřelých jevů. Osobní stráţce se věnuje výlučně monitorování bezpečnostní situace v okolí vozidla (Vaněk, 2010). Před příjezdem k objektu se osobní stráţce spojí s dispečinkem ostrahy objektu a nechá v ideálním předstihu a za dodrţení taktických postupů shodných s modelovou situací č. 1a) zajistit otevření vrat do podzemních garáţí objektu kancelářských budov. Po zastavení vozidla na vyhrazeném místě osobní stráţce vystoupí a prověří okolí, zda nehrozí napadení. Poté dává klientovi pokyn k vystoupení z vozu. Klient vystoupí, osobní stráţce zaujme ochrannou pozici za klientem (Obr. č 2) a odcházejí směrem ke kanceláři. Osobní stráţce při doprovodu chráněné osoby mimo vozidlo vţdy prochází kaţdým vchodem nebo průchodem před chráněnou osobou a zajišťuje její bezpečný vstup a průchod. Výjimku tvoří výtah, kam
46
vstupuje ochránce aţ po chráněné osobě. Řidič zůstává u vozidla a provádí jeho střeţení. Během pobytu klienta na pracovišti získává osobní stráţce informace o čase odjezdu, následujícím cílovém místě a z dostupných informačních zdrojů připravuje trasu přesunu. V dostatečném předstihu seznámí řidiče s trasou chystaného odjezdu a upřesnění čas, kdy má být řidič připraven. Před samotným příchodem do prostoru garáţí informuje o tomto řidiče, ten otevírá zadní pravé dveře a startuje vozidlo. Osobní stráţce přivádí klienta dle daného postupu, nasedají a zahajují jízdu do místa bydliště. Při přesunu dodrţuje stejné taktické postupy jako při jízdě na pracoviště klienta. Modelová situace č. 1c): řešení - řidič + dva osobní strážci. Postup při převozu klienta: Po zmonitorování trasy během přesunu a po příjezdu do klientova bydliště mají osobní stráţci rozdělené své úkoly takto. Osobní stráţce - velitel a přímý osobní stráţce po příjezdu informují osobně klienta o svém příjezdu. Osobní stráţce - velitel zjistí přesný čas odjezdu a vychází ven z domu. Přímý osobní stráţce zůstává uvnitř domu. Osobní stráţce – řidič deaktivuje alarm střeţící uzavřené garáţové stání. Pokud se přes noc neobjevil ţádný poznatek o narušení prostoru garáţe, provádí běţnou kontrolu vozidla určeného pro přepravu klienta. Důkladnější kontrolu stavu vozidla provádí v předešlý den před odstavením vozidla. Pokud byly během
odstavení
vozidla zaznamenány poznatky
o případném narušení bezpečné zóny vozidla, musí řidič provést bezpečnostní prohlídku. Osobní stráţce – velitel vizuálně pomocí malého dalekohledu kontroluje okolí klientova bydliště. Po kontrole vozidla nastartuje řidič vozidlo a vyjíţdí před garáţ, kterou zavírá a opět zajišťuje. Vozidlo přistavuje co nejblíţe ke vchodu klientova domu, nechává nastartovaný motor, připravuje se na odjezd a nevystupuje z vozidla. Osobní stráţce – velitel otevírá vjezdovou bránu, přesunuje se ke klientovým pravým zadním dveřím, které otevírá, a za stálé vizuální kontroly okolí přechází ke vchodu klientova domu. Přímý osobní stráţce před opuštěním klientova bydliště toto oznámí pomocí spojovací techniky
47
osobnímu stráţci – veliteli, který zpětně potvrzuje zajištění okolí. Poté klient na pokyn přímého osobního stráţce vychází z domu. Osobní stráţci zaujímají ochrannou formaci, kdy jde většinou osobní stráţce – velitel těsně vlevo před klientem a přímý osobní stráţce vpravo za klientem (Obr. č. 6). Před příchodem k vozidlu si osobní stráţce - velitel vybírá z jeho pohledu nejrizikovější prostor, kam se staví a svým tělem tento kryje. Jeho postavení vyplývá ze situace, nejčastěji se však osobní stráţce – velitel staví k zadní části vozu a vizuálně kontroluje okolí. Přímý osobní stráţce se před příchodem k vozidlu lehce natlačí na klientova záda a přes jeho pravou ruku otevírá zadní pravé dveře. Svým tělem kryje prostor mezi otevřenými dveřmi klientova místa a zadní částí vozidla. Po nastoupení chráněné osoby se osobní stráţce - velitel přemístí k levým zadním dveřím, přímý osobní stráţce k pravým předním dveřím a na pokyn velitele nastupují do vozidla. Po nastoupení celé formace poţádá osobní stráţce - velitel klienta o připoutání bezpečnostním pásem a vydávají se na cestu po zvolené trase. Při přesunu se osobní stráţci řídí stejným taktickým postupem jako při modelové situaci č. 1a) s tím, ţe do hlavních taktických úkolů řidiče spadá plné věnování se řízení. Jako vedlejší úkol, pokud mu to situace v silničním provozu dovoluje, je vyhodnocování podezřelých jevů. Osobní stráţce - velitel i přímý osobní stráţce se věnují výlučně monitorování bezpečnostní situace v okolí vozidla. Před příjezdem k objektu se osobní stráţce - velitel spojí s dispečinkem ostrahy objektu a nechá v ideálním předstihu a za dodrţení taktických postupů shodných s modelovou situací č. 1a) zajistit otevření vrat do podzemních garáţí objektu kancelářských budov. Po zastavení vozidla na vyhrazeném místě vystupují oba osobní stráţci z vozidla. Přímý osobní stráţce se připraví k otevření klientových dveří a osobní stráţce - velitel se staví k zadní části vozidla. Po kontrole okolí a vzájemném potvrzení otevírá přímý osobní stráţce klientovi dveře a ten na jeho pokyn vystupuje. Osobní stráţci zaujímají ochrannou formaci shodnou s přesunem v místě klientova bydliště a vycházejí směrem do nitra budovy. Osobní stráţce – řidič zůstává u vozidla, které střeţí. Během pobytu klienta na pracovišti získává osobní stráţce - velitel informace o čase odjezdu a z dostupných informačních
48
zdrojů připravuje trasu přesunu. V dostatečném předstihu seznámí řidiče s trasou chystaného odjezdu a upřesnění čas, kdy má být řidič připraven. Před samotným příchodem do prostoru garáţí informuje o tomto řidiče, ten otevírá zadní pravé dveře a startuje vozidlo. Osobní stráţci při nastupování a přesunu zpět dodrţují taktické postupy shodné s postupy při nastupování klienta v místě bydliště. 2) podsoubor – modelová situace č. 2 Chráněná osoba se nachází v místě svého bydliště. Úkolem osobního stráţce je přepravit klienta z místa bydliště do kanceláře nacházející se v centru města. Bydliště klienta představuje byt v činţovním domě. Byt se nachází v okrajové části města ve třetím nadzemním podlaţí. O provoz domu se stará pověřený domovník, vchodové dveře domu jsou opatřeny čipovým zámkem. Na hlavní chodbě je nainstalována kamera s 24 hodinovým záznamem. Pronajatá kancelář klienta se nachází v centru města v kancelářské budově bez moţnosti parkování. V budově vestibulu se nachází recepce s pracovníky bezpečnostní agentury zajišťující ostrahu a bezpečnost objektu. Bezpečnostní agentura obsluhuje turniketový systém zabraňující vstupu neoprávněným osobám. Před budovou se u krajnice místní komunikace nachází vyhrazené místo pro nastoupení a vystoupení osob pracujících v uvedené kancelářské budově bez moţnosti stání. O bezpečnost vozidla určeného pro přepravu se stará osobní stráţce. Vozidlo, pokud není v permanenci, parkuje v krytém, alarmem zabezpečeném garáţovém stání v místě svého bydliště. Délka cesty, kterou je třeba vykonat z místa bydliště do zaměstnání, činí 21 km. Jedná se o 21 km městských ulic, z toho jedna ze záloţních variant skýtá moţnost pouţití 2 km víceproudého úseku městského okruhu. Osobní stráţce má natypovánu jednu hlavní trasu a dvě záloţní, jejichţ pouţití nepravidelně obměňuje. K záloţním trasám má osobní stráţce, díky své osobní a místní znalosti, připraveno několik variant moţných zkratek, pomocí kterých můţe zrychlit přepravu v případě nenadálých dopravních či jiných problémů. Trasu, kterou se chystá daný den pouţít, si osobní stráţce vţdy zmonitoruje při cestě za
49
klientem. Při této kontrolní cestě pouţívá kontra sledovací techniky zabraňující jeho sledování případnými útočníky. Modelová situace č. 2a): řešení - řidič = osobní strážce. Postup při převozu klienta: Osobní stráţce - řidič se dostaví ke svému alarmem hlídanému garáţovému stání. Pokud se během doby, kdy bylo vozidlo určené pro přepravu klienta parkováno, neobjevil ţádný poznatek o narušení prostoru garáţe, provede osobní stráţce po jejím otevření běţnou kontrolu vozidla. Důkladnější kontrolu stavu vozidla, tj. stav palivové nádrţe, pneumatik a funkčnost veškerých systémů, provádí osobní stráţce v předešlý den před odstavením vozidla. Pokud byl během odstavení vozidla zaznamenán byť jen pokus o případné narušení bezpečné zóny vozidla, musí osobní stráţce provést jeho bezpečnostní prohlídku. Po absolvování této procedury nastartuje vozidlo a opouští prostor garáţe. Po opuštění garáţového stání uzavře tento prostor a opět jej zajistí. Nastupuje do vozidla a vydává se na cestu do klientova bydliště po trase, kterou zvolil jako optimální a chystá se ji v daný den pouţít. Cestu volí tak, aby započala průjezdem kolem klientova pracoviště a dále pokračuje v opačném sledu aţ do místa bydliště chráněné osoby. Během cesty monitoruje trasu a jízdu provádí za dodrţování kontra sledovací techniky, aby nemohlo dojít k odpozorování ze strany případných útočníků. V dostatečném časovém předstihu před dojezdem k místu bydliště klienta provede osobní stráţce s chráněnou osobou telefonickou domluvu o přesném čase jejího nastoupení. Přistaví vozidlo, pokud mu to okolnosti na místě dovolují, co nejblíţe zadními pravými dveřmi ke vchodu odkud bude chráněná osoba vycházet. Vypne motor a přesune se ke vchodu. Po celou dobu svého vzdálení od vozidla nesmí toto za ţádných okolností ztratit z dohledu. Pokud to dovoluje vzdálenost, můţe otevřít dveře u klientova sedadla. Po celou dobu od opuštění vozidla do příchodu klienta sleduje okolí a vyhodnocuje situaci. Při příchodu chráněné osoby zvýší svou pozornost a ostraţitost. Pokud nejsou ţádné známky ohroţení klienta, oba se na pokyn osobního stráţce vydávají k pravým zadním
50
dveřím. Ty, pokud nejsou otevřeny, osobní stráţce otevírá a usazuje klienta na zadní sedadlo za sedadlo spolujezdce. Poté se přemístí k sedadlu řidiče, nastartuje a odjíţdí. K místu řidiče volí cestu za vozidlem z důvodu eliminace případného oslnění nebo osvětlení reflektory vozu, většímu přehledu a bezpečnějšímu krytí chráněné osoby. Tento přesun musí být ze strany osobního stráţce co nejrychlejší a nejplynulejší, avšak s důrazem na pozorné sledování okolí. Před započetím jízdy poţádá chráněnou osobu, aby se připoutala bezpečnostním pásem. Pro
přesun
do
místa
určení
vybírá
osobní
stráţce
průzkumem
zmonitorovanou a vybranou trasu. Zároveň zapíná satelitní navigaci s přijímačem RDS – TMC s navolenými průjezdovými trasami, přičemţ průběţně vhodnost zvolené trasy vyhodnocuje a případně upravuje. Při jízdě uplatňuje osobní stráţce defenzivní způsob jízdy, který za všech okolností poskytne dostatek prostoru pro případný obranný manévr. Během jízdy téţ aktivně vyhledává moţné zdroje ohroţení a sleduje ostatní účastníky silničního provozu. Dále dodrţuje taktické postupy pro jízdu, shodné s modelovou situací č. 1a) a kapitolou 1.4. Při příjezdu do cílového místa osobní stráţce sleduje v rámci svých moţností vytypované rizikové prostory a vyhodnocuje míru případného nebezpečí souvisejícího s vystoupením chráněné osoby. Pokud situaci vyhodnotí jako vhodnou k vystoupení, zastavuje vozidlo na vyhrazeném místě pro vystupování klientů kancelářské budovy. Z místa řidiče při nastartovaném vozidle provede rychlou prohlídku blízkého okolí, vypíná motor a vystupuje. Po vystoupení se co nejplynuleji a za stálého sledování okolního prostoru přesunuje ke dveřím chráněné osoby. Po vyhodnocení situace jako bezpečné k vystoupení klienta otevírá dveře a chráněná osoba vystupuje na jeho pokyn. Osobní stráţce zavírá dveře, zamyká vozidlo, zaujímá ochranou formaci jednostupňové ochrany, tj. vpravo za klientem, a vydává se bez zbytečného prodlení ke vchodu kancelářské budovy. Těsně před vstupem do budovy provede kontrolu bezprostředního okolí vstupu, lehce se natlačí na klientova záda a přes jeho pravou ruku otevírá dveře do budovy. Svým tělem kryje klientova záda. Dále s klientem nepokračuje a vrací se zpět k vozidlu. Tato fáze přesunu je velice náročná na pozornost osobního stráţce, poněvadţ je potřeba, aby měl přehled o okolí, bezpečnosti klienta a zároveň neztratil z dohledu vozidlo. Pokud toto z dohledu ztratí, musí po odjetí na
51
bezpečné místo provést jeho bezpečnostní prohlídku. Po celou dobu pobytu klienta v zaměstnání musí mít vozidlo na dohled nebo jej mít bezpečně zajištěné. Před návratem chráněné osoby do místa bydliště provede osobní stráţce telefonický dotaz týkající se přesného času odjezdu a poté vybere vhodnou variantu trasy k návratu. Taktické postupy této modelové situace při návratu odpovídají postupům příjezdu. Modelová situace č. 2b): řešení - řidič + osobní strážce. Postup při převozu klienta: Zajištění bezpečnosti vozidla určeného pro přepravu chráněné osoby spadá v této obranné formaci do povinností a úkolů řidiče ochránce. Po překontrolování bezpečnosti a způsobilosti vozidla viz modelová situace č. 2a) odjíţdějí řidič a osobní stráţce do místa klientova bydliště. Cesta začíná průjezdem okolí klientova pracoviště a pokračuje v opačném sledu cesty, kterou osobní stráţci plánují pouţít při cestě s klientem. Jízdu provádějí dle taktických postupů, jeţ zabraňují sledování. V dostatečném časovém předstihu před dojezdem k místu bydliště klienta provede osobní stráţce s chráněnou osobou telefonickou domluvu o přesném čase jejího nastoupení. Při příjezdu do místa bydliště volí řidič pozici zastavení vozidla co nejblíţe ke vchodu domu, odkud bude chráněná osoba vycházet. Řidič ochránce zůstává sedět na své pozici, nechává nastartovaný motor a provádí kontrolu a krytí sektorů v okolí vozidla. Osobní stráţce vystoupí z vozidla, vizuálně zkontroluje okolí vozidla a otevírá zadní pravé dveře, které pouţívá chráněná osoba. Poté se za stálé kontroly přesune ke vchodu zájmového domu a čeká na příchod klienta. Při příchodu klienta o tomto pomocí spojovací techniky vyrozumí řidiče ochránce, který zpětně informuje o situaci v okolí vozu. Pokud nejsou ţádné známky ohroţení, vydá se chráněná osoba na pokyn osobního stráţce k pravým zadním dveřím. Po nastoupení chráněné osoby za ní osobní stráţce zavírá dveře, nastoupí a vozidlo odjíţdí směr cílové místo. Po celou dobu přesunu mezi domem a vozidlem musí být řidič ochránce připraven k okamţitému krizovému odjezdu.
52
Pro
přesun
do
místa
určení
vybírá
osobní
stráţce
průzkumem
zmonitorovanou a vybranou trasu. Zároveň zapíná satelitní navigaci s přijímačem RDS – TMC s navolenými průjezdovými trasami, přičemţ průběţně vhodnost zvolené trasy vyhodnocuje a případně upravuje. Při jízdě se řídí totoţnými taktickými postupy s modelovou situací 1b). Při příjezdu do cílového místa osobní stráţce – řidič i přímý osobní stráţce sledují ostraţitě vytypované rizikové prostory a vyhodnocují míru případného nebezpečí souvisejícího s vystoupením chráněné osoby. Po vyhodnocení situace jako bezpečné zastavuje řidič na vyhrazeném místě pro vystupování klientů kancelářské budovy. Osobní stráţce vystupuje, vizuálně zkontroluje okolí a otevírá chráněné osobě dveře. Ta vystupuje na jeho pokyn a spolu se vydávají směrem ke vchodu do kancelářské budovy, dveře klientova místa zůstávají po celou dobu přesunu otevřené. Osobní stráţce zaujímá ve většině případů ochrannou pozici vpravo za klientem. Řidič ochránce pokračuje z místa řidiče v krytí venkovních prostorů, dokud klient s osobním stráţcem nevstoupí do objektu, a je neustále připraven k odjezdu. Těsně před vstupem do budovy provede osobní stráţce kontrolu bezprostředního okolí vstupu, o půl kroku předstupuje před klienta a otevírá mu dveře do budovy. Po vstupu do budovy dává řidiči pokyn k odjezdu, ten zavírá do té doby otevřené dveře a odjíţdí na smluvené místo. Po celou dobu zodpovídá za bezpečnost vozidla. Po dobu pobytu klienta v kanceláři provádí osobní stráţce přípravu zpáteční cesty, o jejichţ detailech v dostatečném předstihu informuje osobního stráţce – řidiče. Taktické postupy této modelové situace při návratu odpovídají postupům příjezdu. Modelová situace č. 2c): řešení - řidič + dva osobní strážci. Postup při převozu klienta: Zajištění bezpečnosti vozidla určeného pro přepravu chráněné osoby spadá v této obranné formaci do povinností a úkolů osobního stráţce - řidiče. Po překontrolování bezpečnosti a způsobilosti vozidla viz modelová situace č. 2a) odjíţdějí řidič a osobní stráţci do místa klientova bydliště. Cesta začíná průjezdem okolí klientova pracoviště a pokračuje v opačném sledu cesty, kterou
53
osobní stráţci plánují pouţít při cestě s klientem. Jízdu provádějí dle taktických postupů, jeţ zabraňují sledování. Před dojezdem k místu bydliště klienta provede osobní stráţce - velitel s chráněnou osobou telefonickou domluvu o přesném čase jejího nastoupení. Při příjezdu do místa bydliště volí řidič pozici zastavení vozidla co nejblíţe ke vchodu domu, odkud bude chráněná osoba vycházet. Řidič ochránce zůstává sedět na své pozici, nechává nastartovaný motor a provádí kontrolu a krytí sektorů v okolí vozidla. Osobní stráţci vystupují z vozidla. Přímý osobní stráţce otevírá klientovi dveře, které nechává otevřené a spolu s osobním stráţcem – velitelem se za stálé kontroly okolí přemísťují ke vchodu klientova bydliště. Osobní stráţce – velitel zůstává stát před vchodem a přímý osobní stráţce vstupuje do domu a odchází k bytu chráněné osoby. Po příchodu s klientem do vestibulu domu oznámí toto pomocí spojovací techniky osobnímu stráţci – veliteli, který zpětně potvrzuje zajištění okolí. Po té klient na pokyn přímého osobního stráţce vychází z domu a postupují dle taktických postupů shodných s modelovou situací č. 1c). Po nastoupení celé formace poţádá osobní stráţce - velitel klienta o připoutání bezpečnostním pásem a vydávají se na cestu po zvolené trase. Během jízdy se osobní stráţce – řidič plně věnuje řízení. Pokud mu to situace v silničním provozu dovolí, podílí se na vyhodnocování podezřelých jevů. Osobní stráţce velitel i přímý osobní stráţce se věnují výlučně monitorování bezpečnostní situace v okolí vozidla. Pří příjezdu do cílového místa vyhodnocují osobní stráţci vytypované rizikové
prostory
a
zjišťují
míru
případného
nebezpečí
souvisejícího
s vystoupením chráněné osoby. Po vyhodnocení situace jako bezpečné zastavuje řidič vozidlo, osobní stráţci vystupují a zaujímají obranné pozice před vystoupením klienta. Osobní stráţce – velitel u zadní části vozidla, přímý osobní stráţce se připraví k otevření klientových dveří. Po zkontrolování okolí otevírá přímý osobní stráţce klientovy dveře a ten na jeho pokyn vystupuje. Osobní stráţci se staví do pozic daných pro tuto ochrannou formaci a postupují bez zbytečného prodlení ke vchodu budovy. Po celou dobu jejich přesunu k budově nechává osobní stráţce - řidič vozidlo nastartováno, klientovy dveře otevřené a je připraven k okamţitému odjezdu. Po vstoupení do budovy dává osobní stráţce –
54
velitel pokyn řidiči k odjezdu a ten odjíţdí na stanovené místo. Po celou dobu zodpovídá za bezpečnost vozidla. 3) podsoubor – modelová situace č. 3 Chráněná osoba se nachází v místě svého bydliště. Úkolem osobního stráţce je přepravit klienta z místa bydliště na hokejový zápas v centru města. Jedná se o nečekané rozhodnutí klienta, tj. neplánovanou cestu, která bude ztíţena nečekanou zastávkou během cesty. Klient je členem VIP klubu hokejového muţstva, ale jedná se o jeho první návštěvu. Bydliště klienta představuje byt v činţovním domě. Byt se nachází v okrajové části města ve třetím nadzemním podlaţí. O provoz domu se stará pověřený domovník, vchodové dveře domu jsou opatřeny čipovým zámkem. Na hlavní chodbě je nainstalována kamera s 24 hodinovým záznamem. Zimní stadion - dějiště hokejového utkání se nachází v centru města. Délka cesty, kterou je třeba vykonat z místa bydliště k dějišti hokejového utkání, činí 15 km městskými ulicemi. Osobní stráţce pro nepředvídatelnost cesty nemá naplánovány hlavní ani záloţní trasy. Modelová situace č. 3a): řešení - řidič = osobní strážce. Postup při převozu klienta: Pokud to čas do začátku utkání dovoluje a osobní stráţce nemá zmonitorováno okolí zimního stadionu (krizová místa, parkovací plochy atd.), musí volit cestu pro klienta přes toto cílové místo. Zde se informuje u pořadatelské sluţby o moţnostech parkování, místech nastoupení či vystoupení a provede alespoň základní průzkum okolí se zaměřením na riziková místa a prostory. Po této proceduře vybere podle dostupných informací nejvhodnější trasu a při jízdě do místa bydliště klienta vyhodnocuje vhodnost jejího uţití. V dostatečném časovém předstihu provede osobní stráţce s chráněnou osobou telefonickou domluvu o přesném čase jejího nastoupení. Postup nastoupení klienta v místě bydliště odpovídá modelové situaci č. 2a).
55
Po nastoupení a odjezdu z klientova místa bydliště je osobní stráţce poţádán chráněnou osobou o neplánovanou zastávku s moţností zakoupení cigaret. Pokud se tento poţadavek s poukázáním na moţná bezpečnostní rizika nepodaří chráněné osobě rozmluvit, musí osobní stráţce trvat na tom, aby výběr místa zastavení a nákupu byl v jeho kompetenci. Po lokalizaci obchodu se zájmovým sortimentem provádí osobní stráţce v rámci svých moţností kontrolu místa zastavení. Pokud neshledá ţádná viditelná rizika, zastavuje vozidlo. Po zastavení vypíná motor a vystupuje. Provede rychlou kontrolu okolí vozidla s vyhodnocením situace a za vozidlem se přemístí ke dveřím chráněné osoby. Po opětné kontrole otevírá dveře a na jeho pokyn klient vystupuje. Osobní stráţce zavírá dveře, zamyká vozidlo a zaujímá ochrannou pozici. V tomto postavení se s klientem přemístí k zájmovému obchodu. Po celou dobu kontroluje okolí a zároveň nespouští vozidlo z dohledu. Těsně před vstupem do obchodu provede kontrolu bezprostředního okolí vstupu, lehce se natlačí na klientova záda a přes jeho pravou ruku otevírá dveře do obchodu. Svým tělem kryje klientova záda. Sám do obchodu nevstupuje a zůstává stát u dveří obchodu a monitoruje okolí. Při odchodu vychází klient z obchodu aţ na pokyn osobního stráţce. Poté se oba přemístí k pravým zadním dveřím. Osobní stráţce odemyká vozidlo, otevírá klientovi dveře a pomáhá mu nastoupit. Poté se za stálé kontroly okolí přemístí k místu řidiče, nasedá, startuje a odjíţdí. Během celé jízdy dodrţuje osobní stráţce taktické postupy pro jízdu s chráněnou osobou (kapitola 1.4.). Po příjezdu do cílového místa provede osobní stráţce alespoň základní kontrolu okolí z místa řidiče a zastavuje u vchodu do vyhrazeného sektoru na místě určeném pro vystoupení VIP osob. Po kontrole vypíná motor, vystupuje a za stálé kontroly okolí provede přesun ke dveřím klienta. Dveře otevírá a na jeho pokyn klient vystupuje. Osobní stráţce zavírá dveře, zamyká vozidlo a v základním postavení této ochranné formace se přemísťují ke vchodu pro VIP hosty. U tohoto vchodu klient vstupuje přes turnikety a osobní stráţce se vrací zpět k vozidlu, které po nastartování parkuje ve vyhrazeném prostoru a čeká na klienta. Po dobu čekání řeší volbu zpáteční trasy a zjišťuje dostupné informace o její charakteristice. V případě nutnosti a po informování klienta můţe provést po dobu jeho přítomnosti na utkání bezpečnostní průzkum zvolené trasy. Před
56
odchodem z hokejového utkání provede chráněná osoba telefonický hovor, kdy osobnímu stráţci oznámí svůj odchod a poţádá ho o přistavení vozidla. Je nutné, aby o tomto kroku byla chráněná osoba proškolena s důrazem na jeho důleţitost. Po telefonátu osobní stráţce přistavuje vozidlo do prostoru určeného k nastoupení, vystoupí, zamyká vozidlo a za stálé kontroly okolí provede přemístění k východu, kde čeká na klienta. Při příchodu klienta do prostoru východu vyhodnotí osobní stráţce situaci a pokud je tato bezproblémová, vydávají se na pokyn stráţce směrem k vozidlu. Před příchodem k vozidlu osobní stráţce odemyká vozidlo, otevírá klientovy dveře a po jeho nasednutí se přemístí k místu řidiče. Provede kontrolu, nasedá, startuje a za dodrţování taktických postupů odjíţdí po zvolené trase do místa bydliště klienta. Modelová situace č. 3b): řešení - řidič + osobní strážce. Postup při převozu klienta: Za pouţití této ochranné formace se dá pro zjištění charakteristiky cílového místa postupovat stejným způsobem jako při modelové situaci č. 3a). Po příjezdu a telefonickém upřesnění času nastoupení klienta zaujímají osobní stráţci stejné pozice jako při modelové situaci č. 2b). Po odjezdu z místa bydliště je osobní stráţce poţádán o neplánovanou zastávku za účelem nákupu cigaret. Místo této zastávky určuje přímý osobní stráţce. Během jízdy po této nenaplánované a neprozkoumané trase dodrţují taktické postupy dané pro jízdu vozidlem za uţití této ochranné formace. Řidič se věnuje plně řízení a pokud mu to situace v dopravě dovolí, podílí se na vyhodnocování podezřelých jevů. Osobní stráţce se věnuje výlučně monitorování bezpečnostní situace v okolí vozidla a tomto případě výběru vhodného místa pro neplánovanou zastávku. Po výběru vhodného místa dává po vizuální kontrole řidiči pokyn k zastavení. Osobní stráţce vystupuje a po kontrole okolí dává klientovi pokyn k vystoupení. Zaujímá ochrannou pozici a společně se přemístí ke dveřím obchodu. Před vstupem do obchodu prohlédne osobní stráţce okolí a po vyhodnocení situace jako bezpečné o půl kroku předchází klienta a vstupuje do obchodu jako první, poté zavírá za klientem dveře. Osobní stráţce – řidič má celou dobu motor v chodu, monitoruje
57
okolí a při změnách situace pomocí spojovací techniky informuje osobního stráţce. Před opuštěním obchodu předává tuto informaci osobní stráţce řidiči a ten provádí zpětnou relaci o situaci před obchodem. Potom vychází osobní stráţce před obchod a kontroluje okolí. Po kontrole okolí klient na jeho pokyn vychází z obchodu, osobní stráţce zaujímá ochrannou formaci a oba přechází k vozidlu. Klient nasedá, osobní stráţce za ním zavírá dveře a odjíţdějí. Po příjezdu do cílového místa provedou osobní stráţci alespoň základní kontrolu okolí z místa řidiče a zastavují na místě určeném pro vystoupení VIP osob. Při vystupování z vozidla a přesunu do prostoru hokejového stadionu postupují shodně jako při neplánované zastávce. Po vstupu do budovy stadionu osobní stráţce informuje o situaci řidiče a dává mu pokyn k odjezdu na vyhrazené místo. Řidič po celou dobu parkování střeţí vozidlo, osobní stráţce se pohybuje v blízkosti chráněné osoby. Modelová situace č. 3c) - řešení řidič + dva osobní strážci. Postup při převozu klienta: Za pouţití této obranné formace se pro zjištění charakteristiky cílového místa a trasy přesunu postupuje stejným způsobem jako při modelových situacích č. 3a) a 3b). Pokud se jeví neplánované a neprozkoumané cílové místo jako velmi rizikové, lze za výjimečné situace osobního stráţce – velitele ponechat na daném místě. Tento zde provádí rekognoskaci prostředí a připravuje pozice pro příjezd klienta. Po celou dobu udrţuje spojení s přímým osobním stráţcem a navzájem se informují o situaci. Přímý osobní stráţce spolu s osobním stráţcem řidičem postupují při jízdě do místa klientova bydliště a zpět totoţně s modelovou situací č. 2b). Za standardních podmínek odjíţdí pro klienta ochranná formace v plném sloţení, kdy během nastupování a přepravy dodrţují totoţné taktické postupy shodné s modelovou situací č. 2c). Při poţadavku klienta o neplánovanou zastávku za účelem nákupu cigaret postupují členové této ochranné formace následovně. Místo této zastávky určuje
58
osobní stráţce - velitel. Po výběru a z jeho pohledu vhodného místa provede spolu s oběma stráţci vizuální kontrolu okolí a dává pokyn k zastavení. Řidič zastaví, osobní stráţce - velitel vystupuje a zároveň s ním i přímý osobní stráţce. Osobní stráţce – velitel zaujímá pozici tak, aby svým tělem kryl z jeho pohledu nejrizikovější místo, zpravidla ale zaujímá postavení u zadní části vozidla. Přímý osobní stráţce otevírá klientovi dveře a ten vystupuje na jeho pokyn. Osobní stráţci se staví do ochranné formace, kdy jde velitel většinou vlevo před chráněnou osobou a přímý osobní stráţce vpravo za ní. Poté se společně vydávají směrem k obchodu. Před vstupem do obchodu provedou osobní stráţci vizuální kontrolu okolí a po ní vstupují do obchodu. Osobní stráţce - velitel jako první (zároveň otevírá a drţí klientovi dveře) a přímý osobní stráţce jako druhý za klientem. Při vycházení z obchodu dodrţují osobní stráţci shodné taktické postupy jako při modelové situaci č. 2c). Po celou dobu pohybu mimo vozidlo řidič monitoruje okolí, vozidlo má nastartováno a je připraven k okamţitému odjezdu. Pokud se jeví jako bezpečnější, mohou osobní stráţci při této zastávce vyuţít variantu, kdy nákup provede osobní stráţce – velitel. V tomto případě zůstává klient sedět ve vozidle, přímý osobní stráţce vystupuje a zaujímá pozici u dveří chráněné osoby, kdy bedlivě sleduje situaci v okolí. Vozidlo zůstává nastartováno a v tomto postavení se čeká na příchod osobního stráţce - velitele. Pokud by došlo ke změně situace a začalo hrozit klientovi nebezpečí, přímý osobní stráţce nasedá a ochranná formace opouští místo i bez osobního stráţce velitele. O této situaci přímý osobní stráţce ihned informuje velitele a ten zpětně sdělí záloţní variantu svého nastoupení. Při příjezdu do cílového místa postupují osobní stráţci shodně jako při řešení situace neplánované zastávky. Pokud osobní stráţce – velitel zůstal za účelem rekognoskace okolí v prostoru cílového místa, setrvává na pozici a čeká na příjezd vozidla s chráněnou osobou. Osobní stráţci se před příjezdem chráněné osoby vzájemně informují o situaci na místě příjezdu a vzdálenosti vozidla od místa příjezdu. Při samotném příjezdu dává osobní stráţce - velitel pokyn paţí, jímţ označuje nejvhodnější místo zastavení vozidla (Vaněk, 2010). Po zastavení vozidla zaujímá osobní stráţce - velitel pozici tak, aby svým tělem kryl z jeho pohledu nejrizikovější místo, zpravidla ale u zadní části vozidla. Přímý osobní
59
stráţce vystupuje a na znamení otevírá klientovi dveře, který vystupuje na jeho pokyn. Poté se celá ochranná formace urychleně přesune do prostoru budovy za dodrţení taktických zásad pro tuto situaci. Po celou dobu jejich přesunu zůstává vozidlo nastartováno a připraveno k okamţitému odjezdu. Po celou dobu nepřítomnosti osobních stráţců střeţí osobní stráţce – řidič vozidlo, které nesmí za ţádných okolností ponechat bez dozoru.
2.2.3. Útok na vozidlo s chráněnou osobou Při útoku na vozidlo přepravující chráněnou osobu je hlavním a primárním úkolem obrany co nejdříve přerušit kontakt s útočníkem a vyhledat bezpečné místo. Mezi základní moţnosti útoku patří:
-
útok ze zálohy
-
útok z jedoucího vozidla
-
útok při nastupování nebo vystupování
útok ze zálohy Jedná se o druh útoku, kdy je útočník schován mimo vozovku a objevuje se na poslední chvíli. Tento útok lze provést i za pomoci různých dopravních prostředků, které útočníci pouţijí jako zátaras při zrealizování léčky před samotným útokem na vozidlo. Obrana pro tuto variantu útoku můţe být různá. Vţdy záleţí na postavení útočníků, dále na tom, jak jsou útočníci zkušení a jak kvalitně útok provedou. Jsou-li útočníci zjištěni na vzdálenost, která umoţňuje zastavení vozidla (alespoň 100 m), je vhodné přednostně volit únik směrem dozadu, přičemţ lze podle situace urychleně zabrzdit, odcouvat do bezpečné vzdálenosti a otočit se nebo provést přímo otočení smykem dopředu. Je-li vzdálenost útočníků menší, dává větší šanci pro obranu zrychlený průjezd směrem vpřed. Pokud je vozovka blokována vozidlem nebo podobnou
60
překáţkou a nelze toto objet, je moţné pouţití taktického prvku proráţení zátarasu. Nelze-li zátaras vzhledem k jeho velikosti a hmotnosti prorazit (nákladní vozidlo, traktor apod.), je i tomto případě výhodnější vozidlo otočit a odjet zpět neţ zůstat v ohroţené oblasti. Uvázne-li vozidlo s chráněnou osobou v pasti a nelze-li prorazit přední zátaras, musí se osobní stráţce – řidič pokusit prorazit zátaras zadní a opustit rizikovou oblast. Pokud se toto nepodaří, je třeba zvolit vhodný kryt, evakuovat do něj chráněnou osobu a zorganizovat obranu (Náchodský, 1993). útok z jedoucího vozidla Při této variantě útoku je důleţité nikdy s útočníkem nezávodit. Účinnější je přenést výhodu momentu překvapení na svou stranu a neočekávaným manévrem odsunout útočníka do pozice, ze které nemůţe zopakovat nebo dokončit útok. Při útoku z předjíţdějícího vozidla je nejúčinnějším manévrem náhlé zabrzdění, které na minimální dobu zkrátí útočníkovi čas výhodný pro střelbu. Je-li veden útok z vozidla jedoucího vpředu nebo brání-li útočící vozidlo vpředu v jízdě, lze jej šikmým najetím zezadu odstranit z vozovky (Vaněk, 2010). útok při nastupování nebo vystupování Při tomto útoku je nutné flexibilně vyhodnotit situaci, zda je výhodnější uniknout s chráněnou osobou zpět do vozidla nebo do krytu mimo něj. Zpravidla se volí kratší vzdálenost, ale je nutné zohlednit, jaká je osobní ochranou pouţita obranná formace. Pokud je volena cesta zpět do vozidla, je nutné po odjetí z rizikového místa udrţet maximální moţnou míru připravenosti k obraně s předpokladem, ţe útočníci počítali se směrem úniku a připravili na trase následný útok (Vaněk, 2010).
61
Modelová situace útoku na vozidlo přepravující chráněnou osobu. Pro demonstrování útoku na vozidlo přepravující chráněnou osobu jsem vybral modelovou situaci č.1. Jedná se o situaci, kdy je chráněná osoba přepravována z místa bydliště do místa svého zaměstnání. Bydliště klienta představuje rodinný dům, nacházející se v okrajové části města. Délka cesty, kterou je třeba vykonat z místa bydliště do zaměstnání, tj. z periferie do centra města, činí 25 km. Z toho se jedná o 7 km okresních silnic, 15 km víceproudých silnic městských okruhů a 3 km městských ulic. Útok ze strany útočníků je proveden v sedmikilometrovém úseku, jenţ vede po okresní silnici. Útočníci pro napadení vybrali místo, jehoţ terénní charakteristika neumoţňuje vozidlu s chráněnou osobou objetí zátarasu mimo vozovku. Útočníci provedli útok za pomoci léčky, kdy dva útočníci za pomoci malého třítunového nákladního vozidla zatarasili cestu před vozidlem s chráněnou osobou (přední zátaras) a dva útočníci po dojetí vozidla s chráněnou osobou vytvořili pomocí třítunového dodávkového vozidla zátaras zadní. Tři útočníci jsou vyzbrojeni pistolemi ráţe 9 mm a jeden samopalem vzor 61 Škorpion. Přeprava chráněné osoby je prováděna limuzínou Audi A6 běţné produkce bez balistických prvků ochrany vozidla. Místo, poměr hmotností a velikostí vozidel pouţitých k útoku s poměrem vozidla pouţitého k přepravě klienta nutí stráţce pouţít k ochraně taktický prvek opuštění napadeného vozidla a následnou evakuaci. Řešení útoku obrannou formací - řidič = osobní strážce. Po vyhodnocení situace, ţe se jedná o léčku a došlo k zahájení útoku, musí řidič – osobní strážce za pomoci taktických zásad a natrénovaných krizových postupů jednat velmi rychle. Po zjištění, ţe nelze provést taktický prvek otočení vozidla nebo proraţení předního či zadního zátarasu, musí pomocí jasných a rázných povelů donutit klienta k zaujmutí krizové pozice. Jedná se o pozici, kdy klient zalehne na zadní sedadlo, nebo pokud mu to prostor dovolí, za přední sedadla řidiče a spolujezdce. Vozidlo se osobní stráţce snaţí v rámci moţností zastavit co nejdále od předního zátarasu, šikmo, levou stranou řidiče směrem
62
k přednímu zátarasu (Obr. č. 9). Toto postavení volí z důvodu alespoň částečného krytí klientova místa svým tělem a krycí střelbou před střelbou směřující od útočníků z předního zátarasu. Po zaujmutí tohoto obranného postavení a několika krycích výstřelech opouští řidič - osobní stráţce urychleně napadené vozidlo přes místo spolujezdce pravými předními dveřmi. Za pomoci krycí střelby se snaţí eliminovat útočníky zadního zátarasu a zároveň se přemísťuje ke dveřím klienta. Pouţití střelné zbraně by mělo být intervalové v kombinaci s vysokou psychologickou stabilitou a s výjimečným smyslem pro reálné nebezpečí (Náchodský, 1993, str. 58). Po otevření dveří klient na pokyn osobního stráţce opouští pod jeho krycí palbou v co nejvíce přikrčené poloze své místo a osobní stráţce ho tlačí za neustálého krytí svým tělem k pravému zadnímu kolu. Po zaujmutí této obranné pozice provádí řidič – osobní stráţce krycí střelbu a vyhodnocuje moţnosti evakuace klienta na bezpečnější místo. Po dosaţení výhodnějšího krytu, a pokud mu to situace při obraně klienta dovolí, se snaţí o incidentu pomocí spojovací techniky informovat policii, případně základnu bezpečnostní agentury, pod jejíţ hlavičkou osobní ochranu klienta vykonává (Náchodský, 1993). Řešení útoku obrannou formací – řidič + osobní strážce. Po zjištění, ţe se dostalo vozidlo přepravující chráněnou osobu do léčky a započal útok, postupuje obranná formace ve sloţení řidič + osobní stráţce takto. Přímý osobní stráţce vydává pokyny klientovi k zaujmutí krizové pozice. Řidič se v rámci moţností snaţí zastavit vozidlo co nejdále od předního zátarasu, šikmo, levou stranou řidiče směrem k přednímu zátarasu. Svou zbraní provádí krycí střelbu z místa řidiče proti útočníkům u předního zátarasu. Současně s krycí střelbou řidiče přímý osobní stráţce opouští urychleně vozidlo, přemísťuje se k zadním klientovým dveřím a směřuje krycí střelbu proti útočníkům u zadního zátarasu (Obr. č. 10). Jakmile zahájí přímý osobní stráţce střelbu, osobní stráţce řidič opouští vozidlo přes sedadlo spolujezdce a zaujímá pozici u pravého předního kola a pokračuje ve střelbě proti útočníkům u předního zátarasu. Pokud osobní stráţce vyhodnotí situaci jako vhodnou, dává klientovi pokyn k opuštění vozidla a za neustálého krytí svým tělem ho natlačí k pravému zadnímu kolu.
63
Osobní stráţce – řidič odráţí další případný útok od předního zátarasu, přímý osobní stráţce od zadního. Pokud přímý osobní stráţce vyhodnotí situaci jako vhodnou k přemístění obranné formace mimo vozovku do krytu, který je svou polohou ideálnější pro obranu klienta, dává povel, řidič – osobní stráţce se přemístí k pravému zadnímu kolu a celá formace se přesunuje směrem k zájmovému krytu. Při přesunu kryje přímý osobní stráţce klienta svým tělem, osobní stráţce - řidič opětuje střelbu proti útočníkům. Řešení útoku obrannou formací – řidič + dva osobní strážci. Při napadení vozidla s chráněnou osobou zastavuje řidič této plnohodnotné dvoustupňové obrany shodným způsobem jako v předešlé variantě, a to co nejdále od předního zátarasu, šikmo, svou levou stranou směrem k přednímu zátarasu. Přímý osobní stráţce dává povel klientovi k zaujmutí krizové pozice. Osobní stráţce – velitel ze svého místa nebo za částečného vystoupení z vozidla (krytý středovým sloupkem vozidla) provádí střelbu proti útočníkům u předního zátarasu a kryje tak vystoupení přímého osobního stráţce a řidiče pravými předními dveřmi. Přímý osobní stráţce a řidič urychleně opouštějí vozidlo, přemísťují se k zadním dveřím klienta a provádí krycí střelbu proti útočníkům u zadního zátarasu (Obr. č. 11). Po zorientování se v nastalé situaci dává přímý osobní stráţce pokyn klientovi a po jeho vystoupení ho natlačí k zadnímu kolu a kryje ho vlastním tělem. Současně dává pokyn osobnímu stráţci – veliteli, který přes zadní sedadla opouští svou pozici a přemístí se k obranné formaci u pravého zadního kola. V této fázi osobní stráţce – řidič kryje prostor od zadního zátarasu, osobní stráţce – velitel odráţí útok od předního zátarasu a přímý osobní stráţce kryje svým tělem klienta. Po vyhodnocení situace osobním stráţcem - velitelem jako vhodné k přemístění do výhodnějšího krytu vydává povel a celá formace se přesunuje směrem k zájmovému krytu. Při přesunu kryje přímý osobní stráţce klienta svým tělem, osobní stráţce - řidič opětuje střelbu proti útočníkům od zadního zátarasu a osobní stráţce – velitel eliminuje útočníky od zátarasu předního.
64
Shrnutí poznatků praktické části, diskuze: Pro dosaţení zjištění stanovených cílů praktické části diplomové práce jsem vytvořil tři základní modelové situace ochrany osob v automobilu, které řeší osobní stráţce ve svém běţném pracovním ţivotě. Na kaţdé modelové situaci jsem nastínil její řešení třemi ochrannými formacemi, jejichţ nasazení je reálné při poskytování ochrany za uţití jediného automobilu určeného k přepravě chráněné osoby. Pro simulovaný útok a jeho řešení jsem vybral místo (okresní silnici), které je během přepravy klienta nejvhodnější pro přípravu útoku. Problém ze strany osobních stráţců zde vyvstává v omezených moţnostech volby záloţních variant, kdy se dá volit pouze ze dvou moţných průjezdových tras. Toto současně s vhodnými
terénními
charakteristikami
okresní
silnice nabízí
útočníkům ideální moţnosti k přípravě úspěšného útoku. První podsoubor modelových situací demonstruje variantu, kdy bydliště klienta představuje rodinný dům situovaný na vlastním oploceném pozemku. Vozidlo pro přepravu je parkováno v místě bydliště a v zabezpečeném garáţovém stání. Kancelář klienta se nachází v prostorách kancelářské budovy v centru města a s podzemním garáţovým stáním. Samotná přeprava probíhá po komunikacích rozdělených na okresní silnice, městské okruhy a ulice v samém centru města. Pro zabezpečení osobní ochrany klienta je tato situace téměř ideální, a to zejména z pohledu místa nastupování a vystupování chráněné osoby. Obě tyto fáze probíhají v relativně dobře zabezpečených oblastech, kam nemají přístup nezúčastněné osoby, a pro osobní stráţce se jeví jako jednodušší z hlediska jejich ochrany. Toto zdánlivé bezpečí je však nutné nepodceňovat, protoţe zkušený útočník by mohl sledováním odhalit niţší ostraţitost osobních stráţců a vyuţít ji ve svůj prospěch. Za přepravy je třeba dbát zvýšené opatrnosti zejména při jízdě po okresních silnicích, které jsou pro své terénní charakteristiky vhodnější z pohledu útočníků pro přípravu útoku. Místo bydliště druhého podsouboru jsem situoval do činţovního domu v okrajové části města. Cílové místo modelové situace jsem zvolil v kancelářské budově v centru města bez moţnosti parkování. Jízda vozidlem probíhá po městských ulicích. Tato varianta je mnohem náročnější na ostraţitost osobních stráţců všech obranných formací, a to z důvodu nezabezpečených zón
65
nastupování a vystupování klienta. Místa nastupování a vystupování této modelové situace se nedají mnoho měnit, časy odjezdů a příjezdů jsou vcelku pravidelné a moţnost jejich vysledování vysoká. Jedná se o velmi kritické body skýtající největší moţnosti účinného útoku na klienta, a proto je zde zvýšená ostraţitost velmi důleţitá. Zároveň však tato varianta nabízí moţnost naplánování více jak dvou záloţních tras s jejich moţnou nepravidelnou obměnou, coţ zvyšuje bezpečnost klienta během samotné přepravy. Varianta třetího podsouboru se paradoxně jeví z pohledu naplánování útoku na klienta během jízdy jako nejvíce bezpečná. Průjezdová trasa je plánována na poslední chvíli a prostor pro její vysledování je velice malý. Kritický moment však nastává při uskutečnění neplánované zastávky. Pokud bylo bydliště ze strany útočníků nepřetrţitě monitorováno, mohla by být tato zastávka ideální příleţitostí k útoku. Dalším kritickým momentem se stává nastupování klienta po ukončení sportovního utkání, kdy je moţné vysledovat čas a místo nastoupení a připravit útok na klienta. Při nasazení základní ochranné formace, kdy řidič vykonává souběžně funkci osobního strážce, dochází k mnoha momentům nedostačeného krytí chráněné osoby. Jiţ z nastíněných základních modelových situací vyplývá, ţe samostatně pracující osobní stráţce musí svou pozornost rozdělit k plnění několika činností. Při řízení se osobní stráţce věnuje sledování situace v silničním provozu, čímţ můţe snadno dojít k přehlédnutí indicií vedoucích k odhalení přípravy útoku. Taktéţ při rizikové fázi přepravy, kterou je nastupování a vystupování chráněné osoby, dochází k mnoha problémům. Osobní stráţce v tomto momentě vypíná motor a vystupuje z vozidla, čímţ se připravuje o moţnost rychlého úniku při napadení klienta v těsné blízkosti vozidla. Z modelové situace napadení vozidla vyplývá, ţe odraţení útoku je v tomto případě velice náročné, ne-li nemoţné. Posádka napadeného vozidla se při útoku dostává pod palbu a osobní stráţce je jediným článkem obranné formace, který můţe opětovat střelbu a eliminovat tak útočníky. Při této střelbě musí zároveň úkolovat klienta, spoléhat na jeho pozitivní reakce a v neposlední řadě krýt klienta vlastním tělem.
66
Pouţitím obranné formace řidič + osobní strážce začíná osobní ochrana získávat na efektivitě. Jejím jednoznačným přínosem je rozdělení úkolů mezi dva ochránce, kdy v kompetenci řidiče je starost o bezpečnost vozidla, jeho bezproblémové řízení a pokud to situace dovoluje, napomáhá přímému osobnímu stráţci s vyhledáváním moţných zdrojů ohroţení. Hlavní činností přímého osobního stráţce je zajištění bezpečnosti klienta. Při simulaci napadení této ochranné formace vyvstávají výhody většího počtu ochránců, a to zejména v jejich spolupráci při krycí střelbě a kvalitnější organizaci obrany klienta. Plnohodnotná dvoustupňová ochrana klienta se jeví jako nejefektivnější. Kaţdý z osobních stráţců má své jednoznačně stanovené úkoly a ţádný z nich nemusí suplovat práci chybějícího člena týmu. Řidič této formace odpovídá za vozidlo, podílí se na vyhodnocování podezřelých jevů a při nouzovém opuštění vozidla se aktivně podílí na obraně klienta. Primárním úkolem přímého osobního stráţce je starost o klienta a jeho krytí vlastním tělem. Velitel - osobní stráţce rozhoduje o postupu obranné formace. Zároveň při útoku na klienta během přesunu mimo vozidlo eliminuje útočníky, čímţ kryje ústup přímého ochránce s klientem. Velitel této obranné formace získává vzájemnou komunikací se členy týmu větší přehled o situaci, coţ vytváří předpoklad k odstranění chybných rozhodnutí. Pokud jsou nasazeni zkušení, kvalitně vycvičení a v týmu sehraní ochránci, dochází u pouţití této formace k procentuálnímu nárůstu úspěšného řešení případných krizových situací.
67
3. Závěr V teoretické části diplomové práce jsem se zaměřil na historii osobní ochrany osob, důvody jejího vzniku a v neposlední řadě na profesní poţadavky vyţadované u jedinců, kteří mají zájem vykonávat toto zaměstnání. Praktickou část jsem zaměřil na detailní popis taktických postupů a chování osobních stráţců při ochraně klienta v automobilu. Předpoklady stanovených cílů byly potvrzeny a popsány v předchozí kapitole, čímţ byly i potvrzeny mé osobní praktické zkušenosti v dané problematice. Z výsledků je patrné, ţe klienti vyţadující sluţbu osobní ochrany, musí nejprve zváţit míru hrozícího nebezpečí vůči své osobě a poté zvolit její vhodnou variantu. Při výběru moţností je velmi důleţité poradit se o tomto s odborníky na danou problematiku, aby nedošlo k chybám, jejichţ pozdější odstranění by nebylo moţné. Klient, jemuţ nehrozí přímé riziko napadení, není vystaven vydírání a výhrůţkám, můţe zvolit variantu ochranné formace, kdy osobní stráţce vykonává zároveň funkci řidiče. V této ochranné formaci je jednoznačně dominantní funkce řidiče. Co se týká bezpečnostní problematiky, osobní stráţce zde vystupuje spíše jako bezpečnostní poradce klienta, který radí, jak se vyhnout případnému nebezpečí a jaké situace v běţném ţivotě nepodceňovat. Zároveň s tímto má klient jistotu, ţe za ním stojí vycvičený a vyškolený odborník, na kterého se můţe při případných problémech kdykoliv spolehnout. Pokud je společenské postavení klienta natolik důleţité a výhrůţky útoku velmi reálné, je třeba situaci nepodceňovat. Volba ochranné formace řidič = osobní strážce se v tomto případě jeví jako jednoznačně nedostatečná a při jejím nasazení klient velmi riskuje. Pro tento případ se nabízejí zbývající popisované formace a těmi jsou řidič + osobní strážce nebo řidič + dva osobní strážci. Volba by měla jednoznačně záviset na míře rizika a pokud je klient dostatečně solventní, měl by ochranu své osoby řešit obrannou formací řidič + dva osobní strážci. Kvalitně vycvičení a sehraní osobní stráţci této ochranné formace
68
poskytují nejvyšší míru základní ochrany a při jejím nasazení má klient nejvíce šancí zajistit svou bezpečnost při případné krizové situaci. Počet nasazených osobních stráţců, jejich vycvičenost a znalost problematiky je pro osobní ochranu velmi důleţitá a zásadní. Zároveň je ale nezbytné, aby tyto faktory šly ruku v ruce s ukázněností a disciplinovaností klienta. Neukázněný klient, jenţ nerespektuje rady a pokyny osobních stráţců, riskuje ţivot svůj, ale v neposlední řadě i ţivoty svých stráţců. V takto negativně nastavených podmínkách by měl kaţdý osobní stráţce zváţit nutnost podstupování zbytečného rizika a zamyslet se nad setrváním v takto neprofesionálním smluvním vztahu.
Resumé Snahou této práce bylo vytvoření základního manuálu, ve kterém jsou uvedeny zásady taktických postupů vyuţitelných při fyzické ochraně osob v automobilu. Jeho součástí je výčet prvků základní vybavenosti osobních stráţců, popis znalostí, dovedností a morálně volních vlastností nezbytných pro úspěšný výkon této specifické profese. Formálně se práce člení na dvě části – teoretickou a praktickou. Teoretická část je zaměřena na historii tělesné ochrany osob, její základní dělení a vysvětlení pojmů týkajících se problematiky ochrany osob ve vozidle. V praktické části jsem si stanovil výzkumné cíle, na jejichţ základě jsem vytvořil, popsal a analyzoval základní ochranné situace ochrany osob v automobilu. Následně jsem na jedné z variant demonstroval útok proti chráněné osobě v automobilu, popsal její řešení základními obrannými formacemi a v závěru zhodnotil. Přestoţe se jedná o popis, řešení a zhodnocení pouze základních ochranných a obranných situací, doufám, ţe jejich rozbor je natolik detailně zpracován, aby mohl přispět ke zkvalitnění výcviku zájemců o výkon této nelehké profese.
69
Summary The aim of this diploma thesis is to create a rudimentary user manual that includes principles of tactical procedures used in the physical protection of the people in a car. Its part consists also of an enumeration of elements of essential bodyguard´s equipment, a description of their skills and abilities and moral will characteristics necessary for the successful achievement in this specific profession. Formally, it is divided into two parts; theoretical and practical one. The theoretical part is focused on the history of the protection of people, its elementary division and explanation of the expression dealing with the issue of protection of passengers in a vehicle. I set research goals in the practical part and on their basis I created, described and analysed basic situations of the protection of a person in an automobile. Subsequently, I illustrated an attack against the protected person in the car on one of the variants and outlined its solution with basic defensive formations and I evaluated them in the conclusion. Despite the fact that the thesis represents description, solution and evaluation of the basic defensive formations only, I hope that its analysis is elaborated in detail so that it can contribute to the improvement of the training of people interested in the execution of this demanding profession.
70
Seznam použité literatury 1. BRABEC, F. a kolektiv, Soukromé detektivní služby, Eurounion s.r.o., Praha 1995, ISBN 80-85858-16-9 2. CONOLLY, P. Dějiny římského vojska, Fortuna print, Praha 1992, ISBN 807153-010-7 3. ČERNÝ, P., GOETZ, M. Manuál obranné střelby, Grada, Praha 2004, ISBN 80-247-0739-X 4. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie, Portál s.r.o., Praha 2000, ISBN 807178-475-3 5. HAVEL, V. Defenzivní střelba, Naše vojsko, Praha 1995, ISBN 80-206-04634 6. KLUČINA, P. Zbroj a zbraně, Evropa 6.-.17. století, Paseka, Praha 2004, ISBN 80-7185-661-4 7. MACEK, P. a kolektiv, Bezpečnostní služby, Policie history, Praha 2001, ISBN 80-86477-03-7 8. MÁDL, J. Bodyguard, Glos, Semily 2000, ISBN 80-902755-3-2 9. MACHAČ, M., MACHAČOVÁ, H., HOSKOVEC, J. Emoce a výkonnost, SPN, Praha 1988 10. NÁCHODSKÝ, Z. Taktika policejní akce, Armex, Praha 1993 11. STACEY, B.D., KIJOŠI I., Moudrost samurajů, Trigon, Praha 1998, ISBN 80-86159-11-6 12. TASER International, Návod k použití, Harpia, Praha 2007 13. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie, Karolinum, Praha 2004, ISBN 80246-0841-3 14. VANĚK, V. Interview, 2010 15. Vyhláška MV ČR č.16/2009 Sb. 16. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník 17. Závazný pokyn policejního prezidenta (ZPPP), O činnosti zásahových jednotek, č. 217/2008 18. Ţivnostenský zákon č. 455/1991 Sb. ve znění novely 274/2008 Sb.
71
Internet 1. http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/ 2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodyguard 3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Rytíř 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tex_(jednotka) 5. http://www.bsot.cz/index.php?what=15_8&lng=cz 6. http://www.home.karneval.cz/0353861801/pages/articles/praetguard/praetguar d.html 7. http://www.petris. cz/charak_balist_americky.htm 8. http://www.petris.cz/charak_balist_cesky.htm 9. http://www.petris.cz/charak_dyneema.htm 10. http://www.petris.cz/charak_kevlar.htm 11. http://www.petris.cz/charak_kombinace.htm 12. http://www.petris.cz/charak_twaron.htm 13. http://www.tabor08.naseweby.com/?kam=samuraj 14. http://www.tipcar.cz/bmw-security-%E2%80%93-nebojte-se-o-svuj-zivot-1275.html
72
Přílohy: Modelové situace rozmístění osobních stráţců při ochraně a obraně klienta
Obr. č. 1: Ochranná formace č. 1 – rozmístění ve vozidle. Ř-OS – řidič osobní stráţce, CHO – chráněná osoba
Obr. č. 2: Ochranná formace č.1 – postup a rozestavení mimo vozidlo. Ř-OS – řidič osobní stráţce, CHO – chráněná osoba
Obr. č. 3: Ochranná formace č. 2 – rozmístění ve vozidle. Ř-OS – řidič osobní stráţce, P-OS – přímý osobní stráţce, CHO – chráněná osoba
Obr. č. 4: Ochranná formace č. 2 – postup a rozestavení mimo vozidlo. Ř-OS – řidič osobní stráţce, P-OS – přímý osobní stráţce, CHO – chráněná osoba
Obr. č. 5: Ochranná formace č. 3 – rozmístění ve vozidle. Ř-OS – řidič osobní stráţce, P-OS – přímý osobní stráţce, V-OS velitel osobní stráţce, CHO – chráněná osoba
Obr. č. 6: Ochranná formace č. 3 – postup a rozestavení mimo vozidlo. Ř-OS – řidič osobní stráţce, P-OS – přímý osobní stráţce, V-OS – velitel osobní stráţce, CHO – chráněná osoba
Obr. č. 7: Hodinový systém slouţící a pouţívaný členy týmu k označování směru, na který je třeba zaměřit pozornost. „Na třetí hodině vidím…“
Obr. č. 8: Zorné úhly řidiče osobního stráţce
Obr. č. 9: Postavení vozidla při útoku na obrannou formaci č.1 s naznačením prvotní krycí střelby ze strany řidiče osobního stráţce.
Obr. č. 10: Rozestavení při krycí střelbě u obranné formace č. 2
Obr. č. 11: Rozestavení při krycí střelbě u obranné formace č. 3
Volně vloţená anotace ANOTACE
Bc. MOTL, Radek: Řešení základních obranných situací osobním stráţcem v automobilu. Diplomová práce. Brno: MU, 2010, 72 s. Diplomová práce pojednává o historii, výcviku, materiálním vybavení a taktických postupech potřebných pro řešení obranných situací tělesným stráţcem v automobilu. Ve svém programu řeší sloţitost problematiky ochrany osob v automobilu vykonávané soukromými subjekty a popisuje nesnadnou úlohu těchto lidí, zvláště při podceňování počtu stráţců ze strany chráněné osoby. V praktické části jsou analyzovány modelové situace ochrany osoby v automobilu, útok na chráněnou osobu, přičemţ je poukazováno na rozdíly v řešení jednotlivými obrannými formacemi, které jsou ve výsledku zhodnoceny. Klíčová slova: osobní stráţce, historie, výcvik, balistická ochrana, výzbroj, obranná formace, modelová situace
ANNOTATION Bc. MOTL Radek: Solving of Basic Defence Situations by Bodyguard in the Car. Thesis. Brno: MU, 2010, 72 p.
The thesis deals with history, training, equipment and tactical procedures needed by bodyguard in the car while solving defensive situations. The programme of this thesis handles the complexity of problems of the personal guard practised by private subjects and describes the difficulty of their task, especially if the protectees underestimate the number of the bodyguards employed. Model situations about personal protection in a car and attack on the protected person are analysed in the practical part. Besides, differences between single defensive formations, which are evaluated in the conclusion, are pointed out.
Key words: bodyguard, history, training, ballistic protection, equipment, defensive formation, model situation
Titulní strana vazby MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Bc. Radek Motl
Brno 2010
7
