Edward de Bono. Sest klobouků. aneb Jok mysiet

Edward de Bono

V

S e s t kl o b o u k ů

aneb J o k m y s i e t

Předmluva

Opraudu dokážete zvýšit efektivnost uašeho myšfení? V lednu 1985 se osobností roku podle časopisu Time stal Peter Ueberroth, který se zásadním způsobem zasloužil o nevídaný úspěch olympijských her v Los Angeles. Olympijské hry obvykle pro pořadatele skončí ztrátou několika set miliónů dolarů. V Los Angeles se rozhodli nevydat na ně z městské pokladny ani dolar. Nakonec však jim olympijské hry v roce 1984 přinesly zisk 250 miliónů dolarů. Tento mimořádný úspěch pramenil především z nové koncepce a nových nápadů efektivně realizovaných schopným vedením. Jakého myšlení bylo třeba, aby tato nová koncepce vznikla? V interview pro deník Washington Post 30. září 1984 Peter Ueberroth vysvětluje, jak využíval metod laterálního myšlení, aby se mu v hlavě zrodily nové myšlenky. Laterální myšlení je metoda, kterou jsem vypracoval již před mnoha lety. Od té doby jsem o ní napsal celou řadu knih. Peter Ueberroth se zúčastnil krátké besedy, na niž jsem byl Organizací mladých prezidentů pozván devět let před těmito olympijskými hrami.

Lze uvést stovky dalších příkladů dokládajících, že záměrné uplatňová­ ní takových metod přináší skvělé výsledky. Já tyto postupy mohu pouze vymýšlet a předkládat ostatním; je na jednotlivcích, jako je např. pan Ueberroth, aby se jich chopili a uplatnili je v praxi. Myšlení je největším bohatstvím lidského rodu. Nicméně s touto naší nejdůležitější schopností nemůžeme být nikdy spokojeni. Nezáleží na tom, jakého pokroku jsme už dosáhli, vždy bychom měli toužit, abychom se ještě zlepšili. Se schopnostmi svého rozumu bývá navýsost spokojen jen ten, kdo se (mylně) domnívá, že účelem myšlení je druhým dokazo­ vat, že má opět pravdu. Takhle samolibí můžeme být pouze tehdy, zůstává-li naše představa o možnostech myšlení značně omezená. Myšlení ztěžuje především chaos. Snažíme se dělat příliš mnoho věcí najednou. Ze všech stran se na nás valí informace, zaplavují nás emoce, ale přitom musíme logicky myslet, nevzdávat se naděje a tvořivě řešit, na co nám síly stačí. Jako bychom žonglovali s příliš mnoha míčky najed­ nou. V této knize předkládám velice prostou metodu, která při přemýšlení umožňuje zaměřit se vždy jen na jednu věc, oddělovat city od logiky, informace od tvůrčí činnosti atd. Je to technika šesti myslitelských klobouků. Nasadit si na hlavu kterýkoli k nich znamená přejít na některý z vyhraněných typů myšlení. V této knize je jeden po druhém charakteri­ zuji a popisuji jejich přínos.

12

Šest myslitelských klobouků nám dává možnost ovládat myšlení asi tak, jako dirigent řídí orchestr. Podle svého přání si kdykoli můžeme nasadit kterýkoli z nich. Obdobným způsobem lze úspěšně vést účastní­ ky nejrůznějších jednání a porad k tomu, aby opustili vyježděné koleje a podívali se na projednávanou záležitost z jiného úhlu. Tato koncepce je cenná především proto, že užívat šest myslitelských klobouků je velmi snadné a výhodné. E.B.

hrajte si na myslitele když budete předstírat, že jste myslitel, stanete se jím

Domnívám se, že jeden ze dvou originálů Rodinovy sochy Myslitele se nalézá v Buenos Aires na náměstí před budovou parlamentu. Tak to alespoň říkala moje průvodkyně, zatímco ukazovala na tohoto nesmrtelného zadumaného myslitele odlitého do bronzu. Pokud jde o fakta, uvedené tvrzení se může hned v několika bodech mýlit. Nemusí jít o originál. Dva originály možná vůbec neexistovaly. Také moje průvodkyně nemusela mít pravdu. Socha možná nestojí na náměstí před parlamentem. Také mě může klamat paměť. Proč vůbec uvádím něco, co není naprosto spolehlivě ověřený fakt? Vede mě k tomu celá řada důvodů. Práci s fakty se totiž v této knize budu speciálně věnovat. Dalším důvodem je záměr provokovat ty, kteří soudí, že fakta sama jsou důležitější než to, jak je používáme. Jiným mým důvodem bylo přání, aby si čtenář tuto slavnou postavu myslitele představil, ať už se socha nachází kdekoli. Skutečným důvodem ale bylo, že jsem si uvedená tvrzení nemohl ověřit, protože tato kniha vzikala za letu z Londýna do Kuala Lumpuru v Malajsii. Ať už mě k tomu vedlo cokoli, začal jsem slovy „domnívám se“, a dal tak najevo, že jde spíše o domněn­ ku než o fakt, na němž skálopevně trvám. Často je třeba dát najevo, ja k myslí­ me to, co právě říkáme. A o tom je celá tato kniha.

Vzpomeňte si na některou z příliš často vídaných reprodukcí Rodinovy sochy Myslitele. Představte si tohoto sedícího muže s bradou opřenou o ruku; tak má myslitel vypadat, pokud právě nemyslí lehkovážně. I když myšlení by podle mého názoru mělo být spíše aktivní a plné života než zasmušilé a vážné. Ale pro tentokrát je tato tradiční představa zcela namístě. Zaujměte tuto pózu - fyzicky, nejen v duchu - a stanete se myslitelem. Proč? Když budete roli myslitele hrát, stanete se jím. Tibeťané se modlí tak, že otáčejí modlícími mlýnky, na nichž jsou napsány modlitby. Roztočené mlýnky vysílají modlitby do božského prostoru. Pokud jsou modlicí mlýnky správně vyváženy, jeden člověk jich může udržovat v pohybu tucet stejně jako při cirkusovém vystoupení, kdy rotující talíře balancují na dlouhých hůlkách. Tibeťan při otáčení mlýnkem možná smí myslet na to, kolik prádla si dá vyprat. Ale úmysl modlit seje důležitější než citové nebo duchovní prožívání modlitby, které od sebe žádají mnozí křesťané. Jiný jejich názor však má k tibetskému mnohem blíž: provádějte příslušné pohyby, i když pro modlit­ bu nejste citově naladěni. Časem se k opakujícím se pohybům emoce připojí. Právě proto vás vyzývám, abyste se vžili do role myslitele. Zaujměte pózu myslitele. Hrajte ho. Soustřeďte se na svůj záměr a dejte ho zřetelně najevo jak sobě, tak ostatním. Váš mozek se docela brzy do té role vpraví. Když budete myslitele hrát, opravdu se jím stanete. Budete hrát myslite­ le v růdných rolích; tato kniha vás s nimi podrobně seznámí.

lá

nasaďte si klobouk musí to být úmyslný čin

Na kterékoli skupinové fotografii pořízené před více než čtyřiceti lety je nejnápadnější, že každý má na hlavě klobouk. Také fotografie ve starých novinách a první filmy ukazují, že tehdy bez klobouku chodil málokdo. Dnes klobouk uvidíte jen zřídka, zvláště na hlavách mužů. Klobouky jsou spíše poznávacím znamením některé ze společenských rolí. Různé pokrývky hlavy bývají součástí uniformy, která je sama o sobě jasným ukazatelem, jakou roli její nositel plní. 0 pánovitém manželovi rozkazujícím celé rodině by se dalo říci, že si nasadil na hlavu „generálskou čepici". Zena v řídicí funkci by mohla své dvě role rozlišit tím, že posluchače upozorní, zda si právě nasadila „čepeček vzorné hospodyň­ ky", nebo „klobouček patřící ke kostýmu manažerky11. Paní Thatcherová, bývalá ministerská předsedkyně Velké Británie, čas od času konstatovala, že do vedení vlády přenesla rozvážnost a šetrnost hospodyně. V angličtině se běžně užívá obrat nasadit si mysíiteíský klobouk nebo mysíitelskou čepici, hovoří-li se o někom, kdo se chystá intenzívně přemýšlet.

...Budu si muset nasadit myslitelský klobouk a váš nový návrh uvážit. Nejsem si jist, jestli tu budovu chci prodat. ...Nasaďte si myslitelský klobouk a zítra mi zatelefonujte, na co jste přišel. ...Začíná to být nebezpečné. Budeme si muset nasadit myslitelský klobouk a najít způsob, jak se z té kaše dostat ven. Mysíiteískou čepici jsem si vždycky představoval jako schlíple visící noční čepeček se střapcem. Skoro jako dávnou oslovskou čepici špatných žáků; ale rozhodně se v mé představě nespojuje se zarytou arogancí, tím jediným zaručeným poznávacím znamením hlouposti. Lidé si myslitelský klobouk nasazují z vlastní iniciativy neboje o to požádá někdo jiný. Záměrně si nasadit klobouk je vlastně velmi jednoznačný, zavazující čin. Když si v době dávno minulé chůva vzala klobouk, byl to jednoznačný signál, že půjde s dětmi ven. Diskuse předem vyloučena. 0 něčem takovém nemohlo být sporu. Klobouk signalizoval konečné rozhodnutí. Když si policista nasadí čepici - součást uniformy, jednoznačně dává najevo, že bude odpovědně konat svou povinnost. A vojáci bez čepic či baretů nikdy nevypadají tak důležitě a bojovně jako s nimi. Škoda, že se myslitelské klobouky neprodávají. V Německu a Dánsku mají studentské čapky, které jsou obdobou biretů na učených hlavách. Ale učenost a myšlení jdou zřídkakdy ruku v ruce. Učenci se příliš zabývají zkoumáním toho, jak myslí jiní, než aby mysleli sami. Zamyslete se nad tím, jak by skutečný myslitelský klobouk mohl být užitečný. ...Nerušte. Nevidíte, že přemýšlím? ...Teď diskusi přeruším, abyste si všichni mohli nasadit myslitelský klobouk a celou věc soustředěně promyslet. ...Chci, abyste o tom začali přemýšlet hned teď. Rád bych viděl, jak si nasazu­ jete myslitelský klobouk.

...Ještě jednou ten plán zvažte. Dejte si znovu na hlavu myslitelský klobouk. ...Platíte mě, abych myslel. Tak tu sedím a myslím. Čím víc zaplatíte, tím lépe myslím. ...Co kdybyste se soustředěně zamysleli? Zatím jste neřekli jedinou novou myšlenku. Nasaďte si myslitelský klobouk. ...Nepokoušejte se vaši nečinnost zakrýt tvrzením, že přemýšlíte. Myšlení má vést k efektivnímu jednání. Tak se do toho dejte. Představa člověka s myslitelským kloboukem na hlavě by mohla navodit klidný a ničím nerušený stav mysli potřebný k přemýšlení, které má být něčím víc než pouhou reakcí na vzniklou situaci. Svědomití myslitelé by si snad dokonce mohli vyhradit pět minut denně, v nichž by zcela záměrně měli na hlavě myslitelský klobouk. Záleží na tom, jestli jste toho názoru, že jste placeni, abyste mysleli, nebo abyste se řídili myšlenkami druhých. Chci se teď soustředit na uvědomělé myšlení. Tomu myslitelský klobouk slouží. Nasazujete si ho vědomě na hlavu. Neustále v nás téměř automaticky probíhá ten typ myšlení, který můžeme přirovnat k chůzi, mluvení, dýchání. Ke zvedání telefonu. Přecházení přes silnici. Provádíme jednu běžnou činnost za druhou. Nemusíme si uvědomovat, jak se při chůzi střídají nohy nebo co máme dělat, abychom dýchali. Kromě tohoto nepřetržitého automatického myšlení ale existuje i myšlení jiného typu, mno­ hem soustředěnější a prováděné vědomě. Automatické myšlení je prostým reagováním na každodenní situace. Uvědomělé myšlení má vyšší cíle než se vypořádávat s běžnými problémy. Utíkat dovede každý, ale když běží atlet, uvědomuje si, co dělá a proč. Je k tomu v tréninku veden. Neexistuje snadný způsob, jak sebe sama upozornit, že chceme přejít od rutinního myšlení k myšlení uvědomělému. Výraz „myslitelský klobouk" funguje jako jednoznačný signál, který můžeme adresovat sobě nebo jiným. Srovnejme oba výše zmíněné typy myšlení. Když řídíte auto, musíte volit, kterou silnicí pojedete, sledovat cestu a okolní provoz. Stále musíte jednat podle toho, co se právě stalo a co očekáváte

v příštím okamžiku. Vyhlížíte signály a reagujete na ně. To je reaktionímyšlení. Myšlení, které probíhá, když chodíte, mluvíte či dýcháte, se velice podobá řízení auta po silnici. Sledujete dopravní značky a rozhodujete se. Ale nevytváříte mapu. Druhý typ myšlení se naproti tomu podobá vytváření map. Zkoumáte určitou věc, situaci a mapujete ji. Objektivně a nestranně. Abyste to dokázali, musíte brát v úvahu širší souvislosti. Je to něco zcela jiného než jen reagovat na dopravní značky, které míjíte. Rozdílnost obou typů myšlení ukazují následující příklady. Představte si, že se snažíte vyhrát spor. Vyložíte svůj názor a uplatníte vše, co svědčí ve váš prospěch. Argumenty protivníka posloucháte jen proto, abyste je napadl a poukázal na jejich slabiny. Neustále buď útočíte, nebo se bráníte. Každá strana reaguje na tahy protivníka. Nyní se podívejte, jak odlišně postupuje myšlení vytvářející mapy: Vedu program výuky myšlení. Jmenuje se program CoRT (Cognitive Research Trust, Nadace pro výzkum myšlení). V současné době probíhá v řadě zemí na školách, navštěvovaných několika milióny dětí. První lekce má název PMZ. Místo toho, aby žák prostě reagoval na nějakou situaci, „nakreslí" její jednoduchou mapu. Postupuje takto: nejdříve se podívá směrem „plus" a zapíše, jaké klady vidí. Potom provede totéž směrem „minus“a zaznamená zápory; nakonec připojí vše, co je v dané souvislosti „zajímavé11, co stojí za zakreslení do mapy, ale nespadá ani pod „plus“, ani pod „minus“. Tím je mapa situace hotova. A mysli­ tel se rozhodne, jaké řešení zvolí. Jedna dívka svou zkušenost vyjádřila velmi výstižně, když řekla: „Připadalo mi, že dělat PMZ je hloupé a zbytečné, protože jsem přece věděla, co si myslím. Ale když jsem PMZ udělala, zjistila jsem, že se můj názor změnil tím, co jsem sama napsala." Důležité je soustředit se a znát metodu. Například v Austrálii, v Sydney, se v jedné třídě všech třicet chlapců rozhodlo, že chtějí každý týden dostat pět dolarů za docházku do školy. Udělali si PMZ, a aniž by k tomu učitel cokoli podotkl, dvacet devět žáků změnilo názor a došlo k závěru, že to nebyl dobrý nápad.

Jistý obchodník, který se celé měsíce nemohl dohodnout s jednou význam­ nou ropnou společností, přišel se žádostí, aby všichni účastníci příštího jednání udělali PMZ. Řekl mi, že problém pak byl za dvacet minut vyřešen. Jakmile měli před očima „mapu“, našli řešení. Žena, která dva roky uvažovala o tom, že se s rodinou přestěhuje z Kalifornie do Arizony, udělala PMZ i se svými dvěma syny. Netrvalo dlouho a rozhodnutí bylo na světě: stěhovat se nebudou. Když Paul MacCready, jeden z největších vynálezců na světě, měl problém s byrokracií, jeho syn mu navrhl PMZ - a díky mapě přišel na to, jaký další postup zvolit. Tento „mapovací" typ myšlení vyžaduje jistý odstup; myšlení reaktivního typu nikoli. Reaktivní myšlení na rozdíl od „mapovacího" může probíhat jen tehdy, když je na co reagovat. Právě z toho důvodu může být velmi nebezpečné považovat kritické myšlení za ideální. Dosud přetrvává pošetilý názor založený na špatném pochopení velkých řeckých filosofů, že myšlení vychází z dialogu a logického odůvodňování argumentů. Tato domněnka západnímu myšlení značně uškodila. Obvyklý západní způsob řešení problému sporem a uváděním logických důvodů není ideální a dokonalý, protože tvůrčí schopnosti lidí při něm zůstávají nevyužity. Kritické myšlení je vynikající, máte-li reagovat na to, co před vás život postaví, ale nijak vám nepomůže, máte-li přijít s novými tvůrčími návrhy. Žáci se ve škole snaží co nejlépe reagovat na poznatky, které jim poskytují učebnice, výklady učitelů, televizní programy atd. Ale sotva mladí vyjdou ze školy, budou muset dělat mnohem víc než pouze reagovat. Budou muset projevovat iniciativu, vypracovávat plány a jednat. A to z reaktivního myšlení nevzejde. Abych vystihl vlastnosti „akčního" myšlení, vymyslel jsem termín operativ­ nost. Je to dovednost jednat, což znamená také odpovídajícím způsobem myslet. Slovo operativnost jsem utvořil tak, aby znělo podobně jako gramot­ nost a znalost základních vědeckých pojmů, protože se domnívám, že operativ­ nost by se měla řadit k oběma zmíněným pojmům jako základní součást vzdělání. Proto jsou lekce myšlení CoRT věnovány operativnímu myšlení: vytyčování cílů, stanovování priorit, hledání alternativ atd.

Jestliže nemáme pouze reagovat na to, co před nás život staví, musíme mít způsob, jak zaměřovat svou pozornost. Jedním je PMZ užívaný v CoRT. V této knize se podíváme na jiný způsob. Při tisku barevné mapy se tiskne každá barva zvlášť. Na papír se nanese první, přes ni další a další, až vznikne kýžená mnohobarevná mapa. Šest myslitelských klobouků v této knize odpovídá jednotlivým barvám použitým při tištění mapy. Stejné metody hodlám použít pro zaměřování pozornosti. Takže nejde jen o to klobouk si nasadit, ale také je třeba vybrat, jakou bude mít barvu.

m

záměr a jeho realizace

Chci se vrátit k rozdílu mezi úmyslem na straně jedné, a jeho realizací na straně druhé, protože mnoho lidí se v této věci mýlí. Už jsem uvedl, že budete-li se jako myslitel chovat, budete-li hrátjeho roli (například nasadíte-li si myslitelský klobouk), nakonec se myslitelem stanete. Vaše myšlení půjde ve stopách vašeho chování. Co jste zprvu jen hrál, stane se skutečností. Tvrdím tedy, že stačí úmysl - a stanete se myslitelem? Mnoho lidí bude okamžitě poukazovat na absurdnost tohoto výroku. Proto raději uvedu jejich námitky sám. Jestliže se chcete stát vzpěračem, stačí pouhý úmysl k tomu, abyste činky zvedli? Jestliže vašim přáním bude umět hrát šachy, stačí jen tento úmysl, aby se figurky posunovaly po šachovnici, jako by jimi táhl mistr? Odpověď zní ne, protože v těchto případech jde o výjimečné výkony. Ale budete-li se chtít stát kuchařem a dáte se do toho, budete vařit docela obstojně. Nestane se z vás mistr kuchař, ale vařit budete mnohem lépe než ten, kdo kuchařem být nechtěl a nic pro to neudělal.

21.

Povšimněte si, prosím, že samotný záměr nestačí. Musíte se do toho pustit. Nestačí, aby Tibeťan měl v úmyslu se modlit; musí otáčet modlicím mlýnkem. Samozřejmě že nestačí, abyste sám sebe považoval za myslitele. To je téměř pravý opak toho, o čem mluvím. Jestliže se za myslitele už považujete, je pravděpodobné, že v tom směru nic dalšího nepodniknete, protože jste se svými výkony a předpokládanými schopnostmi spokojen. Jednou jsem požádal skupinu vzdělaných Američanů (absolventů středních a vysokých škol), aby svou schopnost myslet ohodnotili známkou v rozmezí od jedné do deseti. K mému překvapení byla průměrná známka osm. Jinými slovy, jejich představa o schopnosti myslet byla tak omezená, že jeden jako druhý své myšlení považovali téměř za nejlepší, jaké jen může být. V zájmu objektivnosti je třeba dodat, že mnozí z nich můj dotaz pravděpodobně nepochopili tak, jak byl míněn. Věděli, že na střední škole i na univerzitě vždycky patřili mezi nejlepších deset procent, takže známka osm skromně vyjadřovala porovnání vlastních výkonů s úrovní ostatních. Já jsem ovšem chtěl, aby použili stupnici absolutní, ne relativní. Přesto lze říci, že lidé jsou pozoruhodně spokojeni se svým myšlením - protože ani netuší, do jaké míry je možné ho zlepšit. Už úmysl být myslitelem je velmi důležitý, protože je velice ojedinělý. Nevzpo­ mínám si, že bych někdy potkal někoho, kdo by se chtěl myslitelem stát. Po předchozím odstavci by to nemělo být žádným překvapením. Záměr stát se myslitelem navíc prozrazuje, že jím zatím nejste. Ale pokud jde o humor, sex a myšlení, slušnou úroveň u sebe předpokládá každý. Když dr. Luis Alberto Machado žádal, aby byl jmenován venezuelským ministrem pro rozvoj inteligence, vyvolal u všech přítomných bouři smíchu. Ale vytrval a nakonec sto šest tisíc učitelů absolvovalo kurzy myšlení CoRT. Ve Venezuele je zákonem stanoveno, že každý školák musí strávit dvě hodiny týdně rozvíjením schopností myslet. Předmět se jmenuje „myšlení". Dovednosti, které si žáci v jeho hodinách osvojí, jsou důležité. Ale mnohem důležitější je samotná idea rozvíjet schopnost myslet. Žák se obvykle domnívá, že je „inteligentní", nebo „neinteligentní" podle výsledků ve škole a spokoje­ nosti učitelů. Inteligence je chápána a hodnocena jako daná vlastnost. Je to jako být malý, či vysoký, krásný, nebo ošklivý. S tím moc nenaděláte. Myslitel sám sebe vidí zcela jinak. Myšlení chápe jako schopnost operativní

povahy. A s tou už něco udělat lze. V myšlení se můžete zlepšovat právě tak jako ve fotbalu nebo vaření. Mladí ve Venezuele vědí, že se mohou na něco zaměřit a že nápady se dostaví. Pomáhají jim v tom znalosti z CoRT. Používání myslitelských klobouků popsané v této knize je jedním ze způsobů, jak posílit právě úm ysí být myslitelem. I když se myslitelem stanete, nebudete mít vždy ve všem pravdu. Kdo se nikdy nemýlí, je ve skutečnosti myslitel spíše špatný (arogantní, bez zájmu o zkoumání něčeho nového, neschopný vidět alternativy atd.). Být myslitelem neznamená, že člověk nutně bude chytrý a vyřeší všechny zapeklité problémy, s jakými za mnou lidé přicházejí v očekávání, že určitě najdu východisko z obtížné situace. Abyste myslitelem byl, musíte se o to stále vědomě snažit. Je to mnohem jednodušší než být hráčem golfu, tenistou nebo hudebníkem. A nepotřebujete k tomu tolik vybavení. Úmysí, záměr je první krok. Učinit hoje zároveň těžké i snadné. Ne náhodou tomu obdobně bývá s předsevzetími; na papír je napíšete lehko, ale realizace je obtížná. Proto je třeba mít k dispozici něco konkrétního - šest myslitelských klobouků. A teď k realizaci vašeho záměru. Opravdu je tak důležité chmuřit čelo a opírat si bradu o ruku? Odpověď zní ano, pokud to děláte záměrně, a ne, pokud to záměrné není. Překvapující je, že na fyziologické úrovni by tento tah mohl fungovat. Některá fakta dosvědčují, že když se začnete usmívat, vaše fyziologie se tomu přizpůsobí, budete mít lepší náladu a už se tak snadno nerozzlobíte. Lidé reagují na usmívající se modelky v reklamách tak, jako by se usmívaly doopravdy, ne na povel. Signály se stávají skutečností. Za maskou se dostavuje podstata. V jiné rovině lze konstatovat, že máte-li v úmyslu poslouchat, co vám kdo říká, věnujete poslouchání více času - a vaše myšlení se zlepší. Jestliže budete vědomě chmuřit čelo, abyste mysleli, nedojdete k závěru, dokud se vám vrásky na čele zase nevyhladí; vaše konečné rozhodnutí by za tu dobu tudíž mělo být lepší než první nápad, který vám prolétl hlavou. Mladí násilníci, kteří se učí myslet, méně často reagují násilnicky, protože nepodlehnou navyklé agresivitě tak rychle jako dřív. Šest myslitelských klobouků přináší konkrétní metodu, jak od úmyslu pokročit k jeho realizaci.

jako na divadle ego na dovolené

Lidem nevadí, když ze sebe dělají hlupáky, pokud je naprosto zřejmé, že je to jen hra. Dokonce se svými výkony pyšní a předvádějí hlupáky mimořád­ ně pošetilé. Čím hloupější, tím lépe. Úspěch v této roli dostává přednost před ostatními hledisky; režisérem divadelního představení se stalo ego. Jedním z problémů zenového buddhismu je to, že čím víc se ego snaží ustoupit ze scény, tím víc o sobě při té snaze dává vědět. Herec, který se řídí metodou Stanislavského, odsunuje do pozadí své já a přebírá ego hrané postavy. Herec jiného typu sám určuje, jak má jeho výkon vypadat. Oba herci jsou dobří. V obou případech má jejich ego dovolenou. Jedno prožívá dovole­ nou v cizině, jedno doma. Hrát někoho jiného egu umožňuje překročit hranice obvyklé omezující představy o sobě. Herci jsou v běžných životních situacích často docela nesmělí, ale role jim dává svobodu. Za jiných okolností jen velice neradi sami sebe vidíme, jak se chováme hloupě, mýlíme se nebo někomu naletíme. Když však dostaneme určitou roli, může nás těšit, že ji dovedeme zahrát, a našemu egu to neublíží. Dobrý herec si získává uznání.

Bez ochrany, kterou poskytuje „divadelní" role, se ego vystavuje nebezpečí. Když se kriticky naladění lidé něco chystají odsoudit, obvykle právě z tohoto důvodu prohlašují, že na sebe berou úlohu ďáblova advokáta. Dávají tím najevo, že normálně tak kritičtí nejsou, ale že je užitečné, aby se někdo této role ujal, a oni ji hodlají hrát dobře. Tradiční role ďáblova advokáta se velice podobá úloze černého myslitelského klobouku, kterou popíši později. Ale místo jediné myslitelské úlohy jich v této knize bude šest - a ke každé z nich patří klobouk jiné barvy. Hrát roli myslitele je významný krok k tomu, abyste se myslitelem skutečně stali. Ale můžeme jít dál - tuto velkou roli si rozložíme na specifičtější úlohy dílčí. Ty se stanou rolemi určitých typů, jako jsou tradiční postavy v dobré pantomimě, dobrém komerčním televizním seriálu nebo klasickém westernu. Nebo ve velice čisté podobě v japonském divadle kabuki, kde jsou role vysoce stylizované. V anglické pantomimě dokáže čarodějnici poznat každý. Čarodějnice se směje,jako když kdáká slepice, je škodolibá a líbí se jí, když na ni obecenstvo píská a pokřikuje. Taková je její role a hraje ji s vervou. Kromě ní ve hře vystupu­ je vznešený princ, jenž ztělesňuje dobro. Prostý lid zastupuje komická stará. Tradice velí, aby prince hrála dívka a komickou starou muž. Je to zcela namístě, protože pantomimické role záměrně usilují o co největší odstup od reality, aby tím názorněji vyjádřily myšlenky. Role převzaté ze skutečného života by ukazo­ valy jen samy sebe. Role v pantomimě jsou napsány tak, aby postavy zastupo­ valy síly hýbající světem, které zde pro naše pobavení vystupují v lidské podo­ bě. Takže čím je role vyhraněnější a stylizovanější, tím snáze ji lze identifikovat jako roli. To je tajemství úspěchu amerických televizních seriálů; proto je J.R. v „Dallasu1' u diváků tak oblíben. Široce pojatá role myslitelského klobouku je rozdělena na šest různých charakterních rolí. Symbolizuje je šest klobouků různých barev. Vy určujete, který z šesti klobouků si kdy nasadíte, a budete hrát roli klobou­ kem přesně vymezenou. Sám budete svůj herecký výkon pozorovat. Budete hrát, jak nejlépe umíte. Role bude chránit vaše ego, které navíc má zájem na tom, abyste se zvolené úlohy zhostili dobře. Když střídáte klobouky, musíte zároveň měnit role. Každá by měla být charakteristická, stejně jako je úloha čarodějnice nebo prince v pantomimě.

Sám se tak stanete týmem různých myslitelů a všichni budou používat tutéž hlavu - vaši. To vše patří k „mapovacímu" typu myšlení. Jak jsem už uvedl, každý barevný klobouk zastupuje jinou barvu, která může být použita při tištění mapy. Nakonec se všechny barvy spojí a vznikne kompletní mapa. Na následujících stranách popisuji každý z šesti myslitelských klobouků. Pojal jsem je tak, aby byly co nejodlišnější a nejvyhraněnější. Proto by se měly používat různě. Červený klobouk je docela jiný než klobouk bílý. Žlutý a černý jsou v ostrém kontrastu. Úloha modrého klobouku je očividně jiná než klobou­ ku zeleného. Komická role je něco zcela jiného než role tragická. Když si obléknete kostým klauna, hrajte klauna. Když jste v kostýmu zloducha, hrajte zloducha. Buďte hrdí na to, že tyto různé role dokážete zahrát. Myšlení pak začne vycházet z předváděných roíí, ne z vašeho ega. Takovým způsobem se dávají dohromady mapy. A když je mapa hotova, může ego zvolit trasu, které dáte přednost.

2ň

melancholie a jiné tekutiny

Tato kapitola je určena těm, kteří stále ještě nejsou přesvědčeni a soudí, že metoda šesti myslitelských klobouků je povrchní a bezúčelná hra, jež vaše schopnosti myslet nijak neobohatí. Takoví lidé by si měli tuto kapitolu přečíst. Ostatní ji mohou přeskočit. Staří Řekové možná měli pravdu, když se domnívali, že různé tělní tekutiny ovlivňují náladu. Jestliže jste byl zasmušilý a melancholický, bylo to podle nich proto, že vaším tělem proudila „černá žluč“. Melancholie v řečtině znamená právě toto. Náladu určovaly tělní tekutiny, „humory", které se v tu chvíli právě nacházely v organismu; ovlivnily vaše rozpoložení a rozpoložení zase zapůsobilo na vaše myšlení. Mnoho lidí trpících depresemi si všimlo, že myslí docela jinak, jsou-li depri­ mováni, než když mají veselejší náladu. Protože o mozku víme mnohem víc než staří Řekové, můžeme uvést některé závažné důvody ve prospěch jejich názoru na zmíněné tělní tekutiny. Víme, že rovnováha chemických látek (neuronových transmiterů) působících v hypotalamu může chování člověka výrazně ovlivnit. Víme o endorfinech, chemických

27

látkách podobných morfinu, jež vznikají v mozku (a „rozjařujf ty, kteří běhají pro zdraví). Víme, že složité neuropeptidy vylučované hypofyzou se mohou dostat na kterékoli místo v mozku a rozložit se na specifické chemikálie působící na jeho různé části. Domníváme se, že jarní období rozmnožování zvířat má svou příčinu právě zde (měnící se délka světla a tmy způsobuje, že hypofyza vylučuje chemikálie aktivizující zájem o jedince opačného pohlaví). Za čas se asi dovíme, jak dochází k tomu, že chemické látky v mozku - a možná v celém krevním oběhu - tak výrazně ovlivňují naši náladu a naše myšlení. Je také uznáván názor, že fyziologické reakce lze změnit pomocí podmíně­ ných reflexů vzniklých normální cestou, jak dokázal Pavlov. Zvířata se například naučila na daný signál zvyšovat nebo snižovat svůj krevní tlak. Je možné, že šest výrazně odlišných klobouků může pojistě době získat status signálu podmíněného reflexu, může uvést v činnost specifické chemické látky v mozku, které potom ovlivní naše myšlení. K celé věci také můžeme přistoupit z jiné strany, ale výsledek bude stejný. Jestliže mozek považujeme za aktivní \nformační systém, zjišťujeme, že jeho chování se podstatně liší od pasivních informačních systémů, které se používají v počítačích i jinde (např. při tisku). Aktivní systémy jsem v hrubých rysech popsal v Mechanismu mysli ( The Mechanism o f Mind). Tato kniha vyšla v roce 1969 a až teď ji objevili vědci zabývající se počítači páté generace, kteří došli k závěru, že samoorganizující se aktivní systémy jsou nepostradatelné. V aktivním systému se informace samy organizují do struktur namísto toho, aby pasivně ležely na povrchu a čekaly, až je nějaký vnější procesor uspořádá. Představte si podnos s pískem. Když na něj upustíte ocelovou kouli, zůstane ležet tam, kam spadla. Jestliže koule propadne některým z čtvercových otvorů v mřížce, zůstane přímo pod otvorem. To je pasivní informační systém. Koule zůstává na místě. Na jiném podnosu leží měkký gumový vak naplněný velmi hustým olejem. První koule upuštěná na vak gumu prohne a klesne na nejníže položené místo. Když se koule zastaví, povrch vaku zůstává prohnutý a první koule leží v pro­ hlubni. Druhá koule se skutálí do prohlubně a zůstane v ní. Druhá kouleje aktivní. Nezůstává tam, kde se po pádu ocitla, ale pohybuje se po zakřivené

ploše vzniklé vahou první koule. I všechny další koule se budou kutálet k té první a shromáždí se vedle ní. Máme tu jednoduchý aktivní povrch, který umožňuje, aby se vstupující informace (koule) samy organizovaly - shlukovaly. Tyto modely jsou zcela jednoduché, ale ukazují ohromný rozdíl mezi systémy pasivními a aktivními. Naneštěstí se výzkum zatím věnoval pasivním systémům. Ale svět aktivních informačních systémů je zcela jiný. Lze dokázat, že nervové soustavy se chovají jako aktivní samoorganizující se informační systémy; to jsem si předsevzal v Mechanismu mysíi ( The Mecha­ nism o f Mind). Model, který jsem v této knize navrhl, byl nyní simulován na počítači a chová se zhruba tak, jak jsem předpověděl. Právě aktivní povaha nervových soustav umožňuje vstupujícím informacím, aby se organizovaly do struktur - vzorců. Utváření a používání takových struktur dává vzniknout vnímání. Kdyby mozek neměl schopnost umožňovat vstupujícím informacím, aby tyto struktury vytvářely, i tak jednoduché činnosti, jako přejít přes ulici, by byly vlastně neuskutečnitelné. Náš mozek je utvářen tak, aby byl geniálně netvůrčí. Je „sestrojen" tak, že tvoří struktury, a tyto ustálené vzorce potom používá, kdykoli se to hodí. Ale samoorganizující se systémy mají jednu velikou nevýhodu. Zůstávají v zajetí posloupnosti událostí, kterými prošly. Právě proto budou muset být počítače páté generace vybaveny smyslem pro humor, emocemi nebo schop­ ností dělat hloupé chyby. Jinak nikdy nedokážou skutečně myslet. Prahy a citlivosti nervů se značně mění v závislosti na tom, jaké chemické látky na ně právě působí. Změna těchto látek vyvolá jinou strukturu. V jistém smyslu tedy máme v jiném chemickém prostředí pokaždé jin ý mo^ek. Emoce jsou tedy nezbytnou součástí naší schopnosti myslet - ne pouhým přídavkem, jenž je přemýšlení jen na překážku. Nerozhodní lidé by si mohli říci, že obě chemická prostředí v jejich mozku dospěla k rozhodnutí, jež je správné - ovšem v příslušném prostředí. Takže obě alternativy jsou správné, ale v chemicky různých mozcích. Odtud pochází ona nerozhodnost.

Když se lidí zmocní panika nebo podlehnou hněvu, mají tendenci reagovat primitivně. Mozek tyto speciální chemické podmínky prožívá tak zřídka, že možná zatím neměl příležitost osvojit si složité vzorce, podle nichž by příště reagoval. Z toho by vyplývalo, že existuje velmi dobrý důvod pro trénink za emocionálně náročných podmínek (jako se to v armádě dělá odedávna). Takže musíme uznat důležitost změn chemických prostředí v mozku. Na jedné straně nás k tomu vedou nové detailnější poznatky o činnosti mozku, na druhé straně jejich význam zdůrazňují teoretické úvahy o chování aktivních samoorganizujících se informačních systémů. Jak to souvisí s šesti myslitelskými klobouky? Už jsem se zmínil, že by se klobouky mohly stát impulsem, který spouští podmíněný reflex, a tak snad i mění chemickou rovnováhu v mozku. Také je velmi důležité oddělovat jeden aspekt myšlení od druhého. Jestliže se rozhod­ neme myslet běžným způsobem, buď se snažíme vyloučit vliv emocí (které přitom vskrytu v pozadí nadále hrají velice významnou úlohu), nebo přebíháme od logiky k emocím a zpět. Jestli skutečně existují odlišná chemická prostředí spojená s různými způsoby myšlení, potom tento smíšený typ myšlení nikdy nedá mozku příležitost kterékoli z těchto prostředí ustálit.

3Q

pět pé šesti myslitelských klobouků

První předností šesti myslitelských klobouků je hraní přesně vymezených roíí. Hlavním omezujícím faktorem myšlení je obrana vlastního já; odtud pramení většina chybných závěrů. Klobouky vám dovolují myslet si a říkat věci, které byste si za jiných okolností nemysleli a o nichž byste nemluvili, protože byste své ego vystavovali nebezpečí. Mít na sobě kostým klauna vám dává neomezené možnosti klauna hrát. Druhým přínosem je zaměření pozornosti. Jestliže naše myšlení má být něčím víc než pouhou téměř automatickou reakcí, musíme mít způsob, jak zaměřovat pozornost na jednu stránku problému po druhé. Prostřednictvím šesti klobouků můžeme soustředit pozornost na šest různých aspektů dané záležitosti. Třetím plusem je snadná použitefnost. Symbolická povaha šesti různých klobouků poskytuje velmi snadný způsob, jak někoho (včetně sebe) požádat, aby přehodil výhybku, aby mluvil výhradně o záporných stránkách věci, nebo naopak aby s tím přestal. Můžete ho vyzvat, aby vám sdělil pouze svou emocio­ nální reakci.

Čtvrtým pozitivním rysem je fakt, že to vše může mít základ o chemickém prostředí mozku, jak jsem uvedl v předcházející kapitole. Jsem připraven přicházet s tvrzeními, která poněkud překračují rámec dnešních znalostí, protože názory teoretiků na samoorganizující se systémy k takové extrapolaci opravňují. Pátá přednost pramení ze stanovení pravidel hry. Lidé se jim naučí velmi rychle. Zvládání pravidel hry je u dětí jedním z nejúčinnějších způsobů učení, proto jsou tak šikovné při zacházení s počítači. Šest myslitelských klobouků stanoví určité role pro „hru na myslitele". Mám na mysli ten typ myšlení, který je potřebný pro vytváření map, ne pro spory a polemiky.

šest klobouků, šest barev

Každý ze šesti myslitelských klobouků má svou barvu: bílou, červenou, černou, žlutou, zelenou a modrou. Podle barvy dostal jméno. Byl bych mohl zvolit učená řecká jména výstižně pojmenovávající typ myšlení, který si určitý klobouk žádá. Bylo by to působivé a někomu by se takové termíny líbily. Ale praktickou hodnotu by měly mizivou, protože by byl problém si je zapamatovat. Chtěl bych, aby si myslitelé klobouky názorně představovali a viděli je jako ve skutečnosti. Pro vizuální představuje barva důležitá. Jak jinak byste klobouky rozlišili? Zapamatovávat si různé tvary by bylo obtížné a matoucí. Barva vytváření představ usnadňuje. Barva každého klobouku má navíc vztah k jeho funkci. Bílý klobouk Bílá barva je neutrální a objektivní. K bílému klobouku patří objektivní fakta a čísla. Červený klobouk Červená barva je spojena s představou hněvu, vášnivé touhy a jiných emocí. Červený klobouk představuje emocionální přístup.

Černý klobouk Černá barva je ponurá, deprimující. Černý klobouk mapuje negativní aspekty - uvádí argumenty, proč to či ono není možné. Žlutý klobouk Žlutá je barva slunce, barva pozitivní. Žlutý klobouk je optimis­ tický, vyjadřuje naději a pozitivní myšlení. Zelený klobouk Zelená se tráva, se zelenou barvou se pojí představa hojnosti, úrodnosti a růstu. Zelený klobouk symbolizuje tvořivost a nové myšlenky. Modrý klobouk Modrá patří k studeným barvám, aleje to také barva oblohy, která se klene nad vším ostatním. Modrý klobouk se zabývá řízením a orga­ nizací myšlenkových procesů. A také využíváním ostatních klobouků. Zapamatovat si funkci klobouku je snadné, jestliže si k barvě vybavíte příslušné asociace. Funkce klobouku na ně logicky navazují. Můžete si také vytvořit představu tří dvojic klobouků: bílého a červeného černého a žlutého zeleného a modrého. Klobouky jsou v praxi u^dycky pojmenovávány podle barvy, nikdy podle funkce. Z dobrého důvodu. Když někoho požádáte, aby vám sdělil svou emocio­ nální reakci, pravděpodobně nedostanete upřímnou odpověď, protože lidé si myslí, že ponechávat velký prostor emocím je chyba. Ale termín čeruený klobouk je neutrální. Podobně můžete někoho požádat, aby na moment „odložil černý klobouk"; bude to snazší, než mu radit, aby na věc nehleděl tak pesimis­ ticky. Neutrálnost barev umožňuje, aby se klobouky používaly, aniž by to zúčastněné uvádělo do rozpaků. Myšlení se pak stává spíše hrou s jasně stanovenými pravidly než napomínáním a odsuzováním. O kloboucích se mluví přímo: ...Sundejte si prosím černý klobouk. ...Na chvíli si všichni nasaďme červený klobouk. ...To úplně stačí. Teď vyměňme žlutý klobouk za bílý.

Když jednáte s někým, kdo tuto knihu ještě nečetl a nezná symboliku šesti myslitelských klobouků, stačí vysvětlit symbolickou hodnotu jednotlivých barev a barevná představa klobouků se může vytvořit velmi rychle. Potom mu tuto knihu můžete dát přečíst. Čím bude výraz „myslitelský klobouk" známější, tím bude v praxi užitečnější. Nakonec by mělo být možné zasednout ke kterémukoli diskusnímu stolu a spolu s ostatními si „klobouky" nasazovat a opět sundávat.

K A P I T O L A

8

bílý klobouk fakta a čísla

Dokážete hrát roli počítače? Nic než fakta, a uvádějte je nestranně a objektivně Interpretaci ponechte stranou: výhradně fakta, prosím Jaká fakta o této záležitosti známe? Počítače zatím nemají emoce (ačkoli je pravděpodobně budou muset mít, pokud chceme, aby myslely inteligentně). Od počítače očekáváme, že nám na požádání poskytne fakta a čísla, ne že s námi bude polemizovat a užívat je jen na podporu svých tvrzení. Fakta a čísla jsou při sporu příliš často uváděna s úmyslem dosáhnout cíle, nejsou prezentována pouze jako holá fakta. Když se stanou součástí sporu, nikdy nemohou být posuzována a využívána objektivně. Proto je tolik potřebné mít možnost „přehodit výhybku" a požádat: „Výhrad­ ně fakta, prosím - nepolemizujte."

Polemiky bohužel patří k zvyklostem západního myšlení; nejraději nejdříve předneseme závěr a potom jeho platnost dokládáme fakty. Naproti tomu typ myšlení, za který se přimlouvám, žádá nejprve vytvořit mapu a až potom zvolit řešení. To znamená zabývat se nejprve fakty a čísly. Říci někomu, aby si nasadil bílý klobouk, je proto vhodný způsob, jak ho požádat o fakta a čísla, navíc podaná nestranným a objektivním způsobem. V USA byla před časem podána významná žaloba na IBM pro porušení protitrustového zákona. Tento případ mamutích rozměrů byl nakonec stažen pravděpodobně proto, že Spojené státy zjevně potřebují silné IBM, schopné konkurovat vysoce organizovaným japonským firmám obchodujícím s elektro­ nikou. Předčasné ukončení případu mělo údajně ještě jeden důvod. IBM shromáždilo tolik dokumentů (bylo jich asi sedm miliónů), že by je žádný soud nedokázal zvládnout. Jestliže soudce v průběhu procesu zemře, musí se případ projednávat znovu od samého počátku. Protože soudci jsou jmenováni až v pokročilému věku, když začnou být relativně moudří, je pravděpodobnost, že soudce během procesu zemře, dosti značná. Takže tento případ nikdy nemohl být dotažen do konce; mohl by se do něho pustit jen velmi mladý soudce a sporu by musel věnovat celou kariéru. 0 tomto případu se zmiňuji proto, že volání po faktech a číslech je možné vyhovět poskytnutím takového množství informací, až jimi bude žadatel zaplaven. ...Jestli po faktech a číslech tak toužíte, můžete je mít. Ale všechna. Takováto reakce je pochopitelná, protože jakákoli snaha věc zjednodušit může být vykládána jako pokus vybrat si pouze fakta, která se vám hodí. Nechceme-li být zaplaveni informacemi, můžeme žádost o fakta specifikovat tak, abychom dostali především ty informace, které potřebujeme. ...Jaké celkové údaje o nezaměstnanosti můžete uvést, když máte na hlavě bílý klobouk? ...A teď statistické údaje o absolventech školy šest měsíců po ukončení studia. Pokládání vhodně formulovaných zpřesňujících otázek je při získávání

informací běžným postupem. Pro zkušené advokáty zběhlé ve vedení křížových výslechů jsou tyto otázky denním chlebem. V ideálním případě by svědek měl mít na hlavě bílý klobouk a odpovídat konkrétně a přesně. Výraz „bílý myslitel­ ský klobouk" by mohl být zvlášť užitečný soudcům a právníkům pracujícím v soudních síních. ...Jak jsem už řekl, vrátil se do svého bytu v půl sedmé ráno, protože celou noc hrál hazardní hry. ...Pane Jonesi, opravdu jste obžalovaného v noci z 30. června viděl hrát hazardní hry? Nebo vám obžalovaný řekl, že si byl zahrát? ...Ne, Ctihodnosti. Ale chodí hrát skoro každou noc. ...Pane Jonesi, kdybyste měl na hlavě bílý myslitelský klobouk, jak byste svou odpověď formuloval? ...Viděl jsem obžalovaného, jak se vracel do svého bytu 1. července v půl sedmé ráno. ...Děkuji vám. Můžete opustit lavici svědků. Je nutné dodat, že právníci se v soudní síni oždycky snaží argumentovat ve svůj prospěch. Otázky proto kladou tak, aby prospívaly jejich záměrům a hatily záměry opačné strany. Což je samozřejmě pravý opak myšlení s bílým klobou­ kem. Zvláštní roli při tom hraje soudce. V holandském právním systému nejsou poroty. Tri soudci nebo přísedící se snaží „nosit bílý klobouk" - objektivně a nestranně zjišťovat fakta o daném případu. Jejich úkolem je udělat „mapu" a potom vynést rozsudek. V Anglii nebo Spojených státech je tomu jinak: soudce dohlíží, aby byl při výpovědích svědků zachováván zákon, a potom přímo nebo prostřednictvím poroty vyvozuje závěry ze svědectví předložených právníky. Proto si každý, kdo formuluje otázky, aby se dostal k informacím, potřebuje být jist, že on sám myslí s bílým kloboukem na hlavě. Opravdu se snažíte získat fakta, nebo jen hledáte argumenty, které by podpořily vaši hypotézu? ...V loňském roce došlo v USA k pětadvacetiprocentnímu nárůstu prodeje

krůtího masa. Způsobil to zájem o zdravou výživu a dietní stravování. Krůtí maso je považováno za „lehčí". ...Pane Fitzlere, žádal jsem vás, abyste si nasadil bílý klobouk. Uvedl jste jeden fakt, totiž že nastal pětadvacetiprocentní nárůst. To ostatní je vaše interpretace. ...Ne, pane. Průzkum trhu jasně ukazuje, že lidé krůtí maso kupují, protože si myslí, že obsahuje méně cholesterolu. ...Dobrá, pak zde máme dvě skutečnosti. Fakt číslo jedna: loni stoupl prodej krůtího masa o dvacet pět procent. Fakt číslo dvě: jeden průzkum trhu ukazuje, že lidé jako důvod pro nákup krůtího masa uvádějí nižší obsah cholesterolu. Bílý klobouk dává jakési vodítko, na co se při zpracovávání informací zaměřit. Můžeme se rozhodnout, že roli s bílým kloboukem budeme hrát co nejlépe. To znamená, že se zaměříme na získání holých faktů. Role s bílým kloboukem zjevně vyžaduje jisté schopnosti - možná je nesnadnější než role ostatní. ...Projevuje se tendence ke zvyšování počtu žen, které kouří doutníky. ...To není žádný fakt. ...Je to fakt. Mám tu statistické údaje. ...Vaše čísla ukazují, že v každém z posledních tří let vždy znovu stoupl počet žen kouřících doutníky. ...Není to tedy tendence? ...Mohla by být. Ale to je pouze vaše interpretace. Pro mě výraz tendence znamená, že nějaký proces v současnosti probíhá a bude dále pokračovat. Uvedená čísla jsou fakta. Ale možná ženy kouří více doutníků, protože vůbec kouří víc - snad v důsledku zvýšeného stresu. Nebo prostě proto, že výrobci doutníků v posledních třech letech utratili nebývale vysoké částky, aby ženy přiměli doutníky kouřit. To první je tendence, která by nám mohla být příznivá, druhá by byla mnohem horší. ...Prostě jsem užil slovo tendence, abych vyjádřil nárůst jejich počtu.

...To je sice správné užití slova tendence, ale vedle něho existuje další význam, který implikuje, že proces bude pokračovat. Takže by bylo lepší vzít holá fakta z bílého klobouku a říci: „Údaje za poslední tři roky ukazují vzestup počtu kouřících žen.“ Pak můžeme diskutovat o tom, co to znamená a co je toho asi příčinou. Myšlení s bílým kloboukem tak vlastně podněcuje myslitele k tomu, aby zcela jasně rozlišoval, co je fakt na straně jedné, a co extrapolace nebo interpretace na straně druhé. Řekl bych, že s myšlením s bílým kloboukem na hlavě mívají značné problémy politikové.

4Q

myšlení s bílým kloboukem na hlavě kdo to říká?

Je to fakt - nebo je to jen pravděpodobné? Je to fakt - nebo pouhá domněnka? Jsou nám o této záležitosti známa nějaká fakta? Teď se můžeme vrátit na začátek této knihy, kde píši o Rodinově Mysliteli na náměstí v Buenos Aires. Skutečně jsem tam byl. Průvodkyně mi skutečně ukazovala Rodinovu sochu. Skutečně tvrdila, že je to originál. Dalším faktem zřejmě je, že socha stojí na náměstí u parlamentu. Ale poslední dva výroky mohlo ovlivnit selhání paměti. A i kdybych si to pamatoval přesně, mohla se mýlit průvodkyně. Proto jsem na začátku první kapitoly řekl „domnívám se“. Ale rozhodl jsem se, že budu své paměti a průvodkyni věřit. Mnohé z informací, které považujeme za fakta, jsou pouhé dobře míněné poznámky či naše domněnky. Život musí jít dál. Není možné všechno prověřovat s přísností vyžadovanou při vědeckých pokusech. Takže v praxi používáme systém, který fakta dělí do dvou kategorií: do jedné patří fakta, o nichž se domníváme, že odpovídají skutečnosti, do druhé fakta ověřená.

Samozřejmě smíme přicházet s fakty zatím neověřenými, ale pokud máme na hlavě bílý klobouk, musíme dát zcela jasně najevo, že jsou to fakta druhořadá. ...Myslím, že mám pravdu, když říkám, že ruské obchodní loďstvo se význam­ nou měrou podílí na světovém obchodu. ...Jednou jsem četl, proč japonští vedoucí pracovníci mají tak vysoké režijní výdaje. Celý plat prý dávají manželkám. ...Snad mám pravdu, když říkám, že nový Boeing 757 je mnohem tišší než letadla předchozí generace. Popudlivý čtenář by mohl poukázat na skutečnost, že podobné „lišácké" výroky fakticky umožňují říkat cokoli - a ještě vám to projde. ...Kdysi mi jeden člověk řekl, že slyšel od přítele, jak Churchill tajně obdivoval Hitlera. Ano, tak se otevírají dveře neopodstatněným tvrzením, drbům a pomluvám. Přesto musíme mít způsob, jak prezentovat fakta, o nichž se jen domníváme, že jsou pravdivá. Důležité je zejména to, jak budeme tato fakta používat. Než začneme jednat nebo rozhodovat na základě nějaké informace, musíme š iji ověřit. Proto odhadneme, který z neověřených faktů by mohl být užitečný, a pokusíme se ho ověřit. Jestli je např. nižší hlučnost Boeingu 757 rozhodujícím faktorem pro volbu, kam umístit letiště, potom jistě budeme muset tento fakt prozkoumat a získat jistotu, že jsme ho do kategorie ověřených faktů přeřadili oprávněně. Klíčovým požadavkem pro přemýšlení s bílým kloboukem je pravidlo, že žádný fakt nesmí být vydáván za fakt vyšší kategorie, než do které opravdu patří. Jestliže je výrok řádně označen jako domněnka, je přípustný. Ale neztrá­ cejte ze zřetele, že vedle informací ověřených jsou také fakta pouze domnělá. Dovolte mi zopakovat, že kategorii domnělých, neprokázaných údajů rozhod­ ně potřebujeme, protože skutečnosti nejisté, hypotetické a provokativní jsou pro myšlení nezbytné. Poskytují myšlení širší rámec. Nyní se dostáváme k značně obtížné otázce. Kdy se „domněnka" stane

„názorem"? Mohu se „domnívat", že Boeing 757 je tišší. Mohu se také „domní­ vat" (a bude to můj názor), že ženy kouří víc, protože jsou v dnešní době ve větším stresu. Na tomto místě mi dovolte zdůraznit, že s bílým kloboukem na hlavě je váš názor za všech okolností nepřípustný. Zničil by samotný účel bílého klobouku. Samozřejmě ale můžete podat zprávu o názoru někoho jiného. ...Profesor Schmidt je (na rozdíl od Paula MacCreadyho) toho názoru, že létat jen pomocí vlastních svalů nikdy nebude možné. Jedno mějte na paměti: výraz „domněnka" prostě znamená, že se domníváte, Že je to fakt, ale ještě jste ho důkladně neověřili. Možná by vám více vyhovovalo následující třídění: 1. ověřený fakt 2. neověřený fakt (domněnka). Nakonec je rozhodující postoj myslitele. Když má na hlavě bílý klobouk, předkládá jednotlivá nezaujatá konstatování. Na stůl jsou kladena fakta. Je vyloučeno, aby byla využita k prosazování nějakého stanoviska. Jakmile se zdá, že některé tvrzení podporuje něčí stanovisko, vzniká podezření, že úloha bílého klobouku je zneužívána. Hrát roli myslitele v bílém klobouku člověku časem přejde do krve. Přestává se pokoušet nenápadně uplatnit výroky, které mu pomáhají, aby v polemice vyhrál. Vyvíjí se neutrální objektivnost vědce pozorujícího pokusy nebo badate­ le, který si pečlivě zaznamenává nejrůznější faunu a flóru, aniž by promýšlel, jak je využije. Úkolem kresličemap je nakreslit mapu. Myslitel v bílém klobouku klade na stůl jednotlivé „exempláře" - jako školák, který z kapes postupně vytahuje pár mincí, kus žvýkačky a žábu.

myšlení s bílým kloboukem na hlavě v japonském stylu

Diskuse, spor a shoda názorů Jestliže nikdo s nápadem nepřichází, odkud se berou? Nejdříve nakreslete mapu

44

Japonci nikdy nepřevzali západní zvyk vést debaty a polemiky. Možná bylo ve feudální společnosti příliš nezdvořilé - nebo příliš riskantní - dát najevo nesouhlas. Vzájemná úcta a snaha „zachovat si tvář“ jsou pro ně pravděpodob­ ně příliš významné, než aby je vystavovali slovním útokům. Snad je to tím, že japonská kultura není na rozdíl od kultury západní založena na individualis­ mu; při setkání silných individualit dochází ke sporům často. Tento rozdíl by nejspíše bylo možné vysvětlit tak, že japonská kultura nebyla ovlivněna tou částí řeckého myšlení, kterou dále propracovávali a rozvíjeli středověcí mniši, aby mohli dokazovat, že se kacíři mýlí. Zdá se nám divné, že Japonci se nepouš­ tějí do diskusí. Oni se diví, že si diskuse tolik pěstujeme. Najednání a porady v západním stylu přichází každý se svým názorem a často si přeje, aby se ostatní nakonec shodli, že právě jeho pohled na věc

je ten nejlepší. Jednání má proto podobu debaty o různých stanoviscích; cílem je zjistit, který názor odolá kritice a získá nejvíce přívrženců. K úpravám a zdokonalování výchozích myšlenek přitom samozřejmě dochází, ale celý proces spíše připomíná práci na mramorové soše: začne se opracovávat velký kvádr a otesává se, dokud se neobjeví konečná podoba. Pokud se porada vede ve stylu preferujícím konsenzus, není tak ostře po­ lemická, protože nemá vyložené vítěze nebo poražené. Na výsledku se nakonec všichni shodnou, vyhovuje všem. Tento postup se spíše podobá modelování sochy z hlíny: uvnitř je jádro, kolem kterého se hlína nanáší a tvaruje se, dokud socha nezíská konečnou podobu. Japonské porady jsou jiného typu. Pro lidi ze Západu je obtížné pochopit, že japonští účastníci na poradu přicházejí bez předem připravených názorů. Účelem jednání je totiž poslouchat. Proč tam tedy nezavládne absolutní a neproduktivní ticho? Protože jeden účastník po druhém si nasazuje bílý klobouk, bere slovo a přispívá svým dílem objektivních informací. Mapa se postupně doplňuje, obohacuje a podrobností na ní přibývá. Když je dokončena, optimální trasa je každému zřejmá. Netvrdím, že se to vše stihne na jediné schůzi. Než se najde řešení, může to trvat týdny a měsíce a takových jednání může být mnoho. Jde o to, že nikdo nikomu nepředkládá hotovou, předem připravenou myšlenku. Z bílého klobouku se nabízejí informace. Samy se zvolna zformují v myšlenku. Tento proces probíhá účastníkům porady přímo před očima. Západní představa je taková, že myšlenkám má náležitou podobu vtisknout právě diskuse. Podle japonské představy myšlenky vznikají jako semenáčky, které pro svůj růst potřebují péči a dobré podmínky. Právě jsem v poněkud zidealizované podobě popsal kontrast mezi západní debatní a japonskou informační metodou. Na tento kontrast chci spíše jen upozornit, nehodlám kráčet ve stopách těch, kteří se domnívají, že cokoli japonského je báječné a mělo by se napodobovat.

Nemůžeme měnit své kulturní zázemí. Proto potřebujeme mechanismus, který nám umožní odsunout stranou naši navyklou náchylnost k polemikám. A přesně k tomu slouží bílý klobouk. Když si ho nasadí všichni zúčastnění, jako by říkali: „Předstírejme, že jsme Japonci na japonské poradě." Abychom mohli takovou výhybku v praxi používat, potřebujeme mít předem připravené speciální prostředky a ustálené výrazy. Pouhé nabádání a vysvětlo­ vání má malou cenu. (Nechci se pouštět do vysvětlování, proč Japonci nejsou vynalézavější. Vynalézavost zřejmě vyžaduje, aby kultura byla založena na silných individuali­ tách, dostatečně tvrdohlavých a schopných tvrdošíjně prosazovat vlastní nápad, přestože všem ostatním připadá šílený. Praktičtějším způsobem můžeme vynalézavost podnítit úmyslnými provokativními podněty, laterálním myšlením; tuto metodu rozebírám jinde a také v části této knihy věnované myšlení se zeleným kloboukem.)

4ň

myšlení s bílým kloboukem na hlavě fakta, pravda a filosofové

Do jaké míry je fakt pravdivý? Jakou hodnotu mají hry filosofů se síovy? Absolutní pravdy a pravdy platící „skoro vždy" Pravda a fakta nemají k sobě tak blízko, jak většina lidí soudí. Pravda úzce souvisí s celým systémem her se slovy známým pod názvem filosofie. Fakta se týkají ověřitelných zkušeností. Čtenáři, které teorie tolik nezajímá, mohou tuto kapitolu přeskočit. Jestliže jsme zatím viděli jen a jen bílé labutě, můžeme odvážně konstatovat, že „všechny labutě jsou bílé“? Můžeme a také to děláme. V tu chvíli je toto konstatování pravdivým shrnutím našich zkušeností. V tomto smyslu je to také fakt. První černá labuť, kterou spatříme, způsobí, že se naše konstatování stane nepravdivým. Takže jsme se od pravdivého k nepravdivému dostali pozoruhod­ ně rychle. Nicméně když zrekapitulujeme fakta, stále zůstává jedna černá labuť

proti stu bílých. Takže oprávněně můžeme říci: „Většina labutí je bílá.“ Nebo: „0 málo víc než devadesát devět procent labutí je bílých." Celkem vzato jsou labutě bílé „skoro všechny". „Skoro všechny" je v praxi nesmírně užitečné slovní spojení (skoro všechny děti mají rády zmrzlinu; skoro všechny ženy používají kosmetiku), ale pro logiky je zcela zbytečné. Naproti tomu slovo „všechny" je podstatnou součástí výroku „všechny labutě jsou bílé". Logika totiž musí postupovat od jedné absolutní pravdy k druhé: „Jestliže toto je pravda, potom z toho vyplývá, že..." Sotva - třeba náhodou - zpozorujeme první černou labuť, výrok „všechny labutě jsou bílé" se stane nepravdivým. Pokud černou labuť nenazveme nějak jinak. V tom případě celá záležitost přechází do roviny slov a definic. Jestliže se rozhodneme, že bílá barva je podstatnou součástí definice labutě, potom černá labuť je něco jiného. Jestliže na bílé barvě v definici labutě nutně netrváme, potom můžeme černou labuť přiřadit k bílým a definici labutě založit na jiných charakteristických vlastnostech. Vypracovávání takových definic a zacházení s nimi je podstatou filosofie. S bílým kloboukem na hlavě pracujeme s použitelnými informacemi. Takže výrazy „skoro všechny" a „většina" jsou zcela namístě. Účelem statistiky je tato vágní slova poněkud zpřesnit. Příslušné statistické údaje není vždycky možné získat, proto často musíme používat výše zmíněný systém dvou kategorií (domněnka, ověřený fakt). ...Společnosti, které své výdaje zakládají na předpokládaných budoucích tržbách, se většinou dostávají do problémů. (Je možné poukázat na několik společností, které udělaly právě toto, a přesto měly úspěch.) ...Tržby mají tendenci růst, jestliže se snižují ceny. (Odbyt může růst i při růstu maloobchodních cen. Důvodem mohou být spekulace, obavy z inflace nebo z toho, že vás ostatní předběhnou.) ...Jestliže budete pilně pracovat, dosáhnete v životě úspěchu. (Mnoho lidí, kteří pilně pracují, není nijak zvlášť úspěšných.) Skála pravděpodobnosti by mohla vypadat například takto: vždy pravdivý

skoro vždy pravdivý zpravidla pravdivý většinou pravdivý obvykle pravdivý často pravdivý pravdivý asi v polovině případů někdy pravdivý občas pravdivý zřídkakdy pravdivý nikdy není pravdivý pravdivý být nemůže (odporuje to povaze věci) Jak daleko po této stupnici můžete zajít, když hrajete roli myslitele s bílým kloboukem? Odpověď je stejná jako minule: důležité je informaci zařadit na odpovídající stupeň. Může být například užitečné vědět i o věcech, k nimž dochází jen velice zřídka. ...Spalničky jsou obvykle neškodná nemoc, ale někdy je provázejí druhotné infekce, např. ušní záněty. ...Ve velmi vzácných případech se po očkování může projevit encefalitida. ..Je známo, že psi této rasy napadli děti, pokud byli vyprovokováni. Hodnota takových informací už od prvního pohledu není nulová. Provází je ovšem dilema. V druhém uvedeném případě lidé mohou nebezpečí encefalitidy po provedeném očkování považovat za tisíckrát větší, než statistické údaje dokládají. Proto je třeba uvádět příslušná čísla, aby nedopatřením nedošlo k omylu. Jak si bílý klobouk poradí s ojedinělými případy a kuriozitami? ...Jeden člověk vypadl z letadla a pád z té výšky přežil, třebaže neměl padák.

...Edsel prý u Forda zkonstruovali podle výsledků průzkumu trhu, a přesto to byl totální neúspěch. Tyto věci se opravdu mohly přihodit a jako takové je může myslitel s bílým kloboukem použít. Ale musejí být uvedeny jako ojedinělé případy či kuriozity. ...Výrobky zhotovené na základě průzkumu trhu mohou často propadnout. Vzpomeňte si např. na Edsel, auto, o němž se říká, že bylo navrženo podle požadavků trhu. Byl to totální neúspěch. Toto konstatování není zcela v souladu s požadavky kladenými na myšlení s bílým kloboukem - pokud další závažná fakta nepodpoří tvrzení, že výrobky navržené podle výsledků průzkumu trhu dopadají špatně. Kočka může ze střechy spadnout, ale normálně se to nestává. Výjimky přitahují pozornost prostě proto, že jsou svou výjimečností nápadné. Černých labutí si všimneme, protože mezi tolika bílými bývají vzácné. Člověk, který přežil pád z letadla bez padáku, nám zůstane v paměti, protože zažil něco neobvyklého. Z téhož důvodu je také vždycky zmiňován Edsel. Myšlení s bílým kloboukem je orientováno prakticky. Proto musíme být schopni uvažovat a mluvit o veškerých informacích. A je velmi důležité, aby byly náležitě zařazeny do výše zmíněné škály. ...Všichni tito odborníci předpokládají, že úroková míra ještě v letošním roce klesne. ...Mluvil jsem se čtyřmi odborníky a každý z nich předpokládá, že úroková míra ještě v letošním roce klesne. ...Mluvil jsem s panem Flintem, Zieglerem, paní Cagliattovou a panem Suarezem a všichni předpokládají, že úroková míra ještě v letošním roce klesne. Máme zde tři formulace s různou mírou přesnosti. Ani ta třetí, ačkoli je z nich nejpřesnější, nemusí být zcela přesná. Možná chci vědět, kdy jste s těmito odborníky mluvil. Při myšlení s bílým kloboukem není podmínkou absolutní dokonalost. Bílý klobouk udává směr, kterým se snažíme postupovat a dále zdokonalovat.

myšlení s bílým kloboukem na hlavě kdo si ten klobouk nasazuje?

Nasaďte si ten klobouk Pohádejte někoho jiného, aby si bílý klobouk nasadil Požádejte všechny, aby si nasadili bílý klobouk Rozhodněte se, že budete odpovídat s bílým kloboukem na hlavě Některá z právě uvedených vět se hodí na většinu situací. Můžete někoho požádat, můžete být požádán, nebo se rozhodnete sám. ...Kde se v naší prodejní kampani stala chyba? ...Než vám odpovím, nasadím si bílý klobouk. Kontaktovali jsme třicet čtyři maloobchodů. Z nich si výrobek vzalo pouze šedesát procent. Z těch, které si výrobek vzaly, čtyřicet procent odebralo na zkoušku dva výrobky. Z lidí, s nimiž jsme mluvili, sedmdesát procent říkalo, že cena je příliš vysoká. Na trhu jsou dva konkurenční výrobky s nižšími cenami.

...Teď si nasaďte červený klobouk. ...Náš výrobek je mizerný a předražený. Máme na trhu špatný image. Reklama konkurence je lepší a rozsáhlejší. Nedaří se nám získávat nejlepší prodejce. Pocity, které patří k červenému klobouku, mohou být v tomto případě závažnější než předchozí informace z klobouku bílého. Ale s těmito pocity nemůže bílý klobouk přijít, pokud nebude informovat o názorech potenciálních zákazníků. ...Začněme tím, že si všichni nasadíme bílý klobouk a uděláme si přehled o tom, co víme o zločinnosti mládeže. Jaká jsou čísla? Kde jsou vypracované zprávy? Kdo může poskytnout průkazná fakta? ...Řekl jste mi, že hodláte objednat počítače Prime. Mohl byste si vzít bílý klobouk a vysvětlit mi, co vás k tomu vede? ...Nepotřebuji vaše dohady, co by se asi stalo, kdybychom cestu přes Atlantic­ ký oceán zlevnili o 250 dolarů. Nasaďte si bílý klobouk! Mluvit s bílým kloboukem na hlavě znamená, že nevyhnutelně zůstávají stranou tak cenné faktory, jako je předtucha, intuice, úsudek založený na zážitku, pocitu, dojmu a názoru. Ovšem právě z tohoto důvodu bílý klobouk máme - abychom měli možnost žádat výhradně o informace. ...Ptáte se, co si s bílým kloboukem na hlavě myslím o tom, proč jsem se rozhodl jít pracovat jinam. Plat není lepší. Ostatní výhody nejsou větší. Vzdále­ nost od domova se nemění. Vyhlídky na povýšení jsou stejné. Práce je stejná. To je vše, co k tomu mohu s bílým kloboukem říci.

résumé myšlení s bílým kloboukem na hlavě

Představte si počítač poskytující fakta a čísla, o která je žádán. Počítač je nestranný a objektivní. Nenabízí interpretace ani názory. Myslitel s bílým kloboukem na hlavě by měl takový počítač napodobovat. Kdo o tyto informace žádá, by měl pokládat zpřesňující otázky, aby se dověděl, co potřebuje, a aby mezery v informacích zaplnil. V praxi se rozlišují dvě kategorie informací: první obsahuje ověřená a dokáza­ ná fakta - „prvořadá" fakta. Do druhé kategorie patří fakta, o nichž se domnívá5 2. me, že pravdivá jsou, ale zatím ještě nebyla ověřena - fakta „druhořadá". Mezi výroky vždy pravdivými a vždy nepravdivými je celá škála dalších, pravdivých v různém počtu případů. Užitečné jsou např. informace, které jsou pravdivé „téměř vždycky", „někdy" a „čas od času". I takové informace může vyslovit myslitel v bílém klobouku, jestliže zároveň sdělí, jak velká je pravděpo­ dobnost, že výrok je pravdivý. Myšlení s bílým kloboukem vyžaduje kázeň a cílevědomost. Myslitel se ze všech sil snaží, aby informace předával co možná nejnestranněji a nejobjektiv-

něji. Můžete být vyzván, abyste si nasadil bílý klobouk, nebo o to můžete požádat druhého. Také se můžete rozhodnout, zda si klobouk nasadíte nebo z hlavy sundáte. Bílá barva (nepřítomnost barvy) symbolizuje nestrannost.

K A P I T O L A

14

červený klobouk city a pocity

Protipól nestranných, objektivních informací Tušení, intuice, dojmy Není třeba nic vysvětlovat nebo udávat důvody K červenému klobouku patří vše, co souvisí s city, pocity a neracionálními aspekty myšlení. Červený klobouk je standardním, pravidly vymezeným pro­ středkem pojatým tak, aby toto vše vyšlo najevo - a mohlo se stát plnohodnotnou složkou kompletní situační mapy. Jestliže jsou city a pocity z procesu úvah vylučovány, číhají v pozadí a ovliv­ ňují naše myšlení skrytě. Spolu s tušením a intuicí představují významnou sílu. Proto červený klobouk je. Myšlení s ním je téměř přesným protipólem myšlení s bílým kloboukem, které je nezaujaté, objektivní a bez emocionálního zabarvení. ...Neptejte se mě proč. Prostě se mi ta dohoda nelíbí. Smrdí to.

55.

...Ten člověk se mi nelíbí a nechci s ním jednat. Nic víc v tom není. ...Mám tušení, že ta parcela za kostelem bude mít za pár let pěkně vysokou cenu. ...Vypadá to oliavně. Něco takového se na trhu nikdy nemůže prosadit. Jen nás to stojí hromadu peněz. ...Mám pro Henryho slabost. Vím, že je podvodník, nás také podvedl. Ale provedl to elegantně. Je mi sympatický. ...Cítím v kostech, že tenhle obchod nedopadne dobře. Určitě z toho bude soud a přijde nás to draho. ...Připadá mi, že z téhle situace nevzejde nic dobrého. Ať uděláme to či ono, stejně jsme nahraní. Vycouvejme z toho. ...Myslím, že není fér si ty informace nechávat pro sebe a čekat, až bude smlouva podepsána. Kdo chce podobné pocity vyslovit, měl by sáhnout po červeném klobouku. Červený klobouk dává oficiální oprávnění k vyjadřování emocí v širokém rozpětí od ryzího citu po intuici. S ním není nikdy třeba se za city a pocity omlouvat neboje vysvětlovat. S červeným kloboukem na hlavě můžete hrát roli citově založeného myslitele, který city nepotlačuje, reaguje emocionálně a nepostu­ puje přísně racionálně od jednoho rozhodnutí k dalšímu.

myšlení s červeným kloboukem na hlavě místo emocí v myšlení

Jsou emoce myšíení na překážku, nebo k němu patří? Kdy vstupují emoce do hry? Mohou být emocionáíně založení íidé dobrými mysliteli? Traduje se názor, že emoce jsou myšlení na překážku. Dobrý myslitel proto má být klidný, zachovávat odstup a nemá se nechat emocemi ovlivnit; má být objektivní a zvažovat fakta sama o sobě, ne s ohledem na subjektivní citové potřeby. Dokonce se čas od času tvrdí, že ženy příliš podléhají emocím, než aby mohly být dobrými myslitelkami. Říká se, že jim chybí nadhled, který je pro správné rozhodování nezbytný. Ale každé správné rozhodnutí koneckonců musí být emocionální. Na slovo koneckonců kladu důraz. Když už jsme situaci promysleli a nakreslili mapu, výběr trasy závisí na hodnotách, které uznáváme, a na našich emocích. K to­ muto bodu se ještě vrátím. Emoce připisují důležitost tomu, co si myslíme, přizpůsobují myšlení našim

potřebám a okamžité situaci. Jsou nezbytnou součástí práce mozku; nejde o žádného vetřelce nebo přežitek z doby, kdy jsme mezi ostatními zvířaty museli bojovat o přežití. Emoce mohou myšlení ovlivňovat v následujících třech případech. Emoce jako strach, hněv, nenávist, podezření, žárlivost nebo láska mohou tvořit vlivné pozadí všeho myšlení. Toto pozadí limituje a zabarvuje veškeré vnímání. Posláním červeného klobouku je emocionální pozadí zviditelnit, aby jeho vliv mohl být brán v úvahu. Tyto city mohou ovládnout každou myšlenku, ať už mají svůj původ v citovém vztahu k nějaké osobě nebo k situaci, nebo v emocionálním pozadí vyvolaném jinými důvody. V druhém případě cit vzniká už s prvním dojmem. Cítíte, že vás ten člověk urazil, a od té doby je každé jeho slovo pro vás tímto pocitem zabarveno. Nebo se vás zmocní (možná neopodstatněný) pocit, že někdo svým tvrzením sleduje jen vlastní zájmy, a potom už berete s rezervou cokoli, co ten člověk řekne. Jindy zase něco považujete za reklamu, a proto tomu nevěříte. Rychlá rozhod­ nutí bývají ukvapená a je problém zbavit se emocí, která vyvolala. Červený klobouk nám dává možnost tyto city a pocity vynést na světlo okamžitě, jakmile vzniknou. ...Kdybych měl na hlavě červený klobouk, vaše nabídka by ve mně vzbudila dojem, že sledujete spíše vlastní zájmy než zájmy firmy. ...Červený klobouk mi říká, že fúzi odmítáte z obavy, abyste nepřišel o místo, a ne proto, že by vám ležely na srdci zájmy akcionářů. Třetí příležitost, při níž se dostávají ke slovu emoce, přichází při dokončování mapy řešené situace. Mapa by měla obsahovat i emoce, které vyšly najevo při přemýšlení s červeným kloboukem na hlavě. Emoce - včetně pořádné dávky péče o vlastní zájmy - do mapy zaznamenáváme, abychom mohli vybrat optimální řešení. Každé rozhodnutí je založeno na tom, jakou hodnotu čemu přisuzujeme. Na hodnoty reagujeme i emocionálně. Emocionální je také naše reakce na cenu svobody (zvláště pokud jsme jí byli zbaveni). ...Když jsme si teď o situaci udělali jasný obrázek a další informace už zřejmě nezískáme, nasaďme si všichni červený klobouk a poslechněme si, co tomu říkají naše emoce.

...Z našich dvou možností - pokračovat ve stávce, nebo vyjednávat - dávám přednost té první. Nemám pocit, že už přišel čas vyjednávat. Ani jedna strana zatím nepocítila takové ztráty, aby byla ochotna se něčeho vzdát. lem, kteří vyjadřování citů při přemýšlení umějí docenit, poskytuje červený klobouk užitečný prostředek, jak emoce legitimním způsobem projevit, aby mohly v konečné podobě mapy zaujmout místo, jež jim náleží. Ale nemohl by červený klobouk vynést na světlo emoce, které je radno skrývat? ...Jsem proti jeho jmenování, protože žárlím na jeho úspěchy-jeho postup je příliš rychlý. Přiznal by se někdy někdo k takové závisti? Pravděpodobně ne. Ale díky červenému klobouku se můžeme vyjádřit diplomatičtěji. ...Jestli si nasadím červený klobouk, budu muset říci, že odpor, který ve mně vzbuzuje Annino povýšení, může částečně pramenit ze závisti. Nebo jinak: ...Mám v úmyslu se schovat pod červený klobouk a říci{ že jsem proti tomu, aby Annu povýšili. Prostě mám takový pocit. Nezapomínejte také, že myslitel si podle svého přání může červený klobouk nasadit i v soukromí nebo jenorn v duchu. To mu umožní emoce vynést na světlo á prozkoumat. ...Může zde hrát roli strach. Strach z potíží, které změna zaměstnání přinese. ...Ano, moc mě to rozzlobilo. V této chvíli nechci nic víc, než abych dostal zpátky, co mi patří. Nemám rád, když se mě někdo pokouší podvést. ...Musím připustit, že v zaměstnání prostě nejsem spokojen. Červený klobouk vyzývá k pátrání: „Jaké emoce tu vlastně hrají roli?“

myšlení s červeným kloboukem na hlavě intuice a tušení

Ja k opodstatněné jsou intuitivní z.áoěry? Ja k cenná je intuice? Ja k intuici využívat?

60

Slovo intuice má dva významy. Mozek v obou situacích pracuje naprosto odlišně. Můžeme mluvit o intuici ve smyslu náhlého pochopení, proniknutí do podstaty věci. To, co jsme viděli jistým způsobem, najednou vidíme jinak. Výsledkem může být tvůrčí řešení, vědecký objev nebo výrazný posun kupředu. ...Přesuňte pozornost od vítěze ke všem poraženým a hned uvidíte, že na 131 účastníků soutěže bude třeba 130 zápasů dvojic, aby bylo 130 poražených. Slova intuice se v druhém významu používá při okamžitém nahlédnutí situace. Tento vhled je výsledkem komplexního usuzování podloženého zkuše­ nostmi - usuzování, které pravděpodobně nelze rozložit na jednotlivé kroky nebo dokonce vyjádřit slovy. Přítele poznáte okamžitě, ale jen díky komplexní­ mu soudu založenému na mnoha faktorech.

...Intuice mi říká, že tento elektromobil prostě nepůjde na odbyt. Tato intuice může být založena na zkušenostech s podobným zbožím, znalostech trhu a toho, jak se u výrobků daného cenového rozpětí kupující zpravidla rozhodují. Právě tímto „komplexním" typem intuitivního úsudku se nyní chci zabývat. Intuice, tušení a pocity jsou si blízké. Tušení je hypotéza založená na intuici. Pocit může sahat od estetického zážitku (blížíme se zde otázkám vkusu) až po přesně vymezený úsudek. ...Mám pocit, že couvnou, jakmile půjde do tuhého. ...Obávám se, že tenhle lístek na autobus a tamto kolo jsou nejdůležitější stopy, které při pátrání po vrahovi zatím máme. ...Mám pocit, že ta teorie není správná. Je příliš komplikovaná a nepřehledná. Úspěšní vědci, úspěšní podnikatelé a úspěšní generálové zřejmě bez výjimky takovýto „cit pro situaci1' mají. Jde-li o podnikatele, říká se, že mají „čich na peníze". Tato formulace napovídá, že zisk není natolik zřejmý, aby ho viděl každý, ale podnikatel se speciálně vyvinutým „nosem" peníze dokáže vycítit. Intuice zdaleka není neomylná. Při hazardních hrách intuice klame přísloveč­ ným způsobem. Jestliže v ruletě padla červená osmkrát za sebou, intuice nám důrazně našeptává, že příště vyhraje černá. Ale pravděpodobnost zůstává stále stejná. Ruleta nemá paměť. Takže: jak zacházet s intuicí a pocity? Ze všeho nejdřív jim nasazením červeného klobouku přiznáme legitimní místo v uvažování. Červený klobouk nám dovoluje ptát se na dojmy a city a také je jako rovnoprávnou součást myšlení vyjadřovat. Možná by emoce a intuice měly mít své vlastní klobouky, ale tím by se vše jen komplikovalo. Myslím, že je možné řadit je k „citům", ačkoli jsou rozdílné povahy. Můžeme se pokusit rozebrat důvody, které vedly k intuitivnímu úsudku, ale není pravděpodobné, že se nám to podaří. Jestliže nemůžeme odhalit, co nás k tomu závěru vedlo, můžeme mu věřit?

Nebylo by rozumné rozhodovat o něčem důležitém pouze na základě podvědomého tušení. Nejlepším řešením je intuici zabudovat do situační mapy. Intuici můžeme brát v úvahu asi jako poradní hlas. Jestliže se nám v minu­ losti osvědčil, příště mu nejspíše budeme věnovat víc pozornosti. Jestliže nás intuice mnohokrát vedla dobře, budeme se jí v budoucnu ochotněji řídit. ...Všechny důvody mluví proti snížení ceny, ale intuice mi říká, že je to jediná cesta, jak na trhu znovu získat ztracené pozice. U zkušeného pracovníka realitní kanceláře se může postupně vyvinout „šestý smysl11, který mu pomáhá poznat slibnou příležitost. Nashromážděné zkuše­ nosti se projevují v podobě intuice, jež napovídá, jaké transakce uskutečnit a kterým se vyhnout. Tato intuice může být velmi cenná, protože vychází ze zkušeností z obchodování s realitami. Ale jestliže se týž člověk intuitivně poku­ sí odhadnout výsledky prezidentských voleb, nemusí být výsledek stejně hodnotný. Intuici je také možné využívat s vědomím, že „jednou to vyjde, jindy ne“. Intuice nemusí být vždycky správná, ale je-li častěji správná než nesprávná, celkový výsledek bude pozitivní. Bylo by nebezpečné intuici připisovat neomylnost mystického orákula. Ale jistě je součástí myšlení. Existuje. Je reálná. A může pomoci. ...Mohl byste si, prosím, nasadit červený klobouk? Rád bych věděl, co vaše intuice říká sloučení těchto firem. ...S červeným kloboukem na hlavě mám pocit, že ceny realit půjdou velmi brzy hodně nahoru. ...Nasaďte si červený klobouk a povězte, jak na vás působí ta nová reklamní kampaň. ...Červený klobouk mi říká, že nabídku nepřijmou. Kde se stýkají intuice a názor? Viděli jsme, že bílý klobouk nedovoluje vyjadřovat vlastní názory (ačkoli připouští, aby byla podána zpráva o názorech někoho jiného). Názor je přece založen na úsudku, interpretaci a intuici.

Na jedné straně tu může převážit úsudek vycházející ze známých faktů, jindy zase pocit pramenící ze souhry neznámých faktorů. Názory mohou být vyslove­ ny, máte-li na hlavě červený, černý nebo žlutý klobouk. S červeným kloboukem na hlavě vyjádřete názor jako pocit. ...Připadá mi, že příčinou většiny kriminálních činů mládeže je nuda. ...Zdá se mi, že pokladna zdejšího kina potřebuje několik atraktivních velkofilmů, které ještě podpoří rozsáhlá reklamní kampaň.

myšlení s červeným kloboukem na hlavě jen na moment

Reagovat a rozčilovat se Takhle na mne tato porada působí Projevit nebo skrývat city

64

City je možné projevit kdykoli během porady, diskuse nebo rozhovoru. Přitom můžete mluvit i o způsobu, jakým je jednání vedeno, nejen o diskutované záležitosti. ...Vezmu si červený klobouk a povím vám, že se mi nelíbí, jak tato schůze probíhá. ...Dovolte mi, abych s červeným kloboukem na hlavě konstatoval: mám pocit, že se nás pokoušejí dotlačit k dohodě, kterou nechceme. ...Pane Hoopere, červený klobouk mi říká, že nikdy neposloucháte nikoho jiného než sebe. ...Řekl jsem, co jsem chtěl, a červený klobouk si už mohu sundat.

Vezmeme-li v úvahu, jak v průběhu kteréhokoli setkání přirozeně vznikají a působí emoce, mohla by se úmluva o používání červeného klobouku zdát strojená a nadbytečná. Opravdu si musíte „nasadit červený klobouk", abyste se rozhněvali? Není možné emoce vyjádřit pohledem, tónem hlasu? Na červeném klobouku je zásadním přínosem právě tato strojenost. Za normálních okolností nějakou dobu trvá, než emoce vyplavou na povrch, a zabere ještě více času, než odezní. Dostáváme zlost, jsme rozmrzelí. Padají ostrá slova, lidé se cítí uraženi. V jistém smyslu červený klobouk umožňuje, abychom během několika momentů dali průchod svým emocím - a zaseje odsunuli stranou. Nasadíte si červený klobouk a zase jej odložíte. Názory vyslovené s červeným kloboukem na hlavě jsou méně osobní než názory vyslovené bez něho, protože červený klobouk je znamením přesně vymezené role. Už to, že je třeba si červený klobouk „nasadit", poněkud brzdí hašteření. Nikdo se nechce obtěžovat tím, že by sahal po červeném klobouku pokaždé, kdykoli uslyší něco urážlivého. Ajakmile se používání červeného klobouku vžije, bude lidem připadat nezdvořilé, aby emoce vyjadřovali bez této formální náležitosti. Díky červenému klobouku nemusejí city a pocity na svou příležitost číhat v pozadí. Kdo pocítí, že musí emoce projevit, má k dispozici jasně vymezený způsob, jak to udělat. Není už nutné snažit se city ostatních odhadovat. Je zde prostředek, pomocí kterého můžete položit přímý dotaz. ...Chci, abyste si nasadil červený klobouk a řekl mi, co si o mém návrhu myslíte. ...Mám podezření, že už mě nemáš rád. Vezmi si červený klobouk a pověz, jak to je. Zamilovaní si rádi nechávají potvrdit, že je jejich partner miluje, i když o vzájemné lásce nepochybují. ...Beru si červený klobouk, chci totiž prohlásit, že jsem velmi potěšen dosa­ vadním průběhem této konference. Souhlasíte se mnou?

...Mám dojem, že si všichni přejeme, aby tato smlouva byla uzavřena a podepsána. Jak to zpod červeného klobouku vidíte vy, pane Morrisone? Výraz „červený klobouk'1bychom neměli používat příliš často, aby nezačal působit směšně. Je úplně zbytečné tento termín opakovat pokaždé, když mluvíme o nějakém pocitu. Uplatňujme hojen tehdy, chceme-li pocit vyjádřit v rámci stanovených pravidel, nebo pokud si přejeme, aby totéž udělal někdo jiný. ...Jestli s červeným kloboukem na hlavě pronesete ještě další výroky, vezmu vám ho. ...Můžeme si poslechnout ještě jeden váš obecný příspěvek a potom toho necháme. Jak tedy celou věc vidíte s červeným kloboukem na hlavě? ...Dovolte mi ještě jednou promluvit. Potom červený klobouk odložím a už ho nechám ležet.

M

myšlení s červeným kloboukem na hlavě jak mohou být emoce užitečné

Může myšlení změnit city? Emocionální pozadí Emoce jako uyjednáuací pozice Emoce, hodnoty a rozhodování Jakmile červený klobouk emoce zviditelní, můžeme seje pokusit prozkou­ mat, a dokonce i změnit. To už ale překračuje hranice samotného červeného klobouku. Myšlení může emoce změnit. Nemění je logická část myšlení, ale perceptuální. Jestliže věc vidíme jinak než předtím, se změněným vnímáním se mohou změnit i naše emoce. ...Nedívej se na to jako na prohru. Berto jako účinnou metodu, jak ve způsobu hry toho tenisty odhalit slabé a silné stránky. ...Byla by tato nabídka přijatelná, kdyby iniciativa vyšla z vaší strany?

...Neberte to jako chybu ve vašem úsudku, raději se na to dívejte tak, že člověk prostě musí získat nezbytné zkušenosti. Učení vždycky něco stojí. Příště budete moudřejší a už se to nebude opakovat. Ovšem počitky schopné emoce pozměnit nebo odstranit nejsou vždy po ruce. Ale za pokus to v každém případě stojí. City, které jsou nějakým způsobem vyjádřeny, mohou vytvořit atmosféru, v níž bude veškeré myšlení nebo celá diskuse probíhat. Toto emocionální pozadí si uvědomujeme nepřetržitě. Docházíme k rozhodnutím a vypracováváme plány, ale určité emocionální naladění zůstává. Čas od časuje užitečné představit si jiné emocionální pozadí a přemýšlet, jaké změny by taková situace přinesla. ...Všichni víme, že tato jednání probíhají v atmosféře maximální podezřívavosti. Zkusme si představit, jak bychom uvažovali, kdyby si obě strany skutečně důvěřovaly. ...Převládá tu pocit, že naše rozhodnutí nebudou mít podstatný vliv. Události se nám vymkly z rukou. Ale představme si, že tomu tak není a že je v naší moci situaci zvládnout. ...Musíme neustále brát v úvahu rozhořčení, které tu panuje. Tuto atmosféru nemůžeme ignorovat. Jak jsem již uvedl, emoce jsou součástí situační mapy. Pomocí červeného klobouku poznáme, které oblasti nesou intenzívní emocionální zabarvení. Až budeme řešit spory, můžeme se těmto sytě zabarveným plochám vyhnout. ...Je zřejmé, že návrh omezit vaši práci pro konkurující si společnosti předsta­ vuje citlivý bod. Prozatím jej ponecháme stranou. ...Tento člen vedení odborů nebude nikdy souhlasit s ničím, co v konečném důsledku povede ke snížení mezd. To nám dal najevo dostatečně důrazně. Lidé často emoce využívají, aby získali příznivou vyjednávači pozici. Nemám teď na mysli trucování, hrozby, vydírání nebo prosby o slitování. Hovořím o emocionální hodnotě, která je určitým záležitostem přisuzována. Vyjednávání je založeno na tom, že emocionální hodnoty nejsou dané. Různí lidé si stejných věcí různě cení. A tyto hodnoty mohou být s červeným kloboukem na hlavě vyjadřovány přímo.

...Tato schopnost překročit vytyčenou demarkační čáruje pro nás velmi důležitá. ...Musíme trvat na tom, aby bylo zahájeno řádné disciplinární řízení. Jones je možná nevinen, ale stanovený postup musí být dodržen. Asi se shodneme, že cílem myšlení má koneckonců být spokojenost myslící­ ho. Takže konečným cílem myšlení je uspokojit projevené city. Problémy zde vyvstávají ve třech směrech. Za prvé: skutečně vede navrhova­ ný postup k tomuto cíli? ...Nemám pocit, že snížení cen tržby zvýší. Dalším zdrojem problémů jsou situace, kdy jedna strana je uspokojena, ale , na úkor strany druhé. ...Můžeme zvýšit počet přesčasových hodin, nebo přibrat další pracovní síly. První postup by zvýhodnil stávající zaměstnance. Druhý by pomohl několika nezaměstnaným. Třetím zdrojem problémů je konflikt mezi krátkodobými a dlouhodobými zájmy. Základní zásada křesťanství to formuluje velmi jasně: co člověk získá, když mu bude patřit celý svět, ale ztratí duši? ...Můžeme zdražit reklamu, a okamžitě zvednout naše příjmy. Ale v delším časovém horizontu tím vlastně zákazníky přimějeme, aby reklamy zadávali jiným sdělovacím prostředkům. ...Jestliže ceny snížíme, abychom přilákali zákazníky jiných aerolinií, možná to pro nás na čas bude výhodné. Ale konkurence potom ceny přizpůsobí našim, takže tyto zákazníky zase ztratíme. A nižší zisky zůstanou. ...Jistě, na smažených hranolcích bych si moc rád pochutnal, ale co má kila navíc? To by mi neprospělo. ...Do této hry investuji peníze, protože v ní hraje hlavní roli Nerida. Ta herečka se mi líbí a chci ji vídat častěji. ...Chci, aby bylo jasné, že jsem ochoten podporovat nová převratná technická

řešení, ale z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že moji investoři si přejí stálý rovnoměrný růst. Emoce jednak mají své místo v metodě myšlení, jednak jsou jeho objektem. Nemá smysl doufat, že city a pocity zmizí a vyklidí prostor čistému myšlení.

myšlení s červeným kloboukem na hlavě jazyk emocí

Emoce nemají být logické nebo smysluplné K vyjádření emocí užívejte jemně odstíněných výrazů Odolejte pokušení, abyste své emoce odůvodňovali Při nošení červeného klobouku je největším problémem odolat pokušení, abyste neospravedlňovali cit, k němuž jste se „přiznali". Takové odůvodnění může být pravdivé i falešné. Ať tak či onak, s červeným kloboukem na hlavě je zbytečné. ...Na tom nezáleží, proč mu nedůvěřujete. Prostě mu nedůvěřujete. ..Zamlouvá se vám představa otevřít si kancelář v New Yorku. Není třeba zacházet do podrobností, proč se vám ten nápad líbí. To by mohlo přijít na řadu později, až se bude o celé věci rozhodovat. Výchova nás vede k tomu, abychom se za emoce a city omlouvali, protože nejsou základem logického myšlení. Proto máme tendenci je s logikou spojovat.

J I

Jestliže někoho nemáme rádi, musí pro to existovat dobrý důvod. Jestli se nám nějaký projekt líbí, musí to mít logiku. Červený klobouk nás osvobozuje od nutnosti takové důvody hledat. Znamená to snad, že tedy můžeme mít a pěstovat si jakékoli předsudky, které sf1 nám líbí? Není takový názor nebezpečný? Naopak. Větší nebezpečí hrozí, mají-li naše předsudky zdánlivě logické opodstatnění, než když si sami přizná­ me, že jsou emocionální povahy. Nejsem proti zkoumání emocí a hledání jejich základu a původu. Ale k červe­ nému klobouku to nepatří. Emoce jsou nevypočitatelné a často si odporují. V jednom dotazníku se zjišťovalo, jestli jsou Američané pro, aby se Spojené státy angažovaly ve Střední Americe. Většina souhlasila. Ale zároveň většina dotazovaných odmítla každý z navrhovaných postupů. Je možné být teoreticky pro, ale postavit se proti téže věci, jakmile je z teoretické roviny převedena do konkrétních činů. Logicky to možná smysl nedává, ale ve světě emocí to smysl má. Červený klobouk není hlásnou troubou emocí, přestože někoho k tomu může lákat. Má spíše blíž k zrcadlu, odrážejícímu emoce ve veškeré jejich složitosti. Protože myšlení s červeným kloboukem na hlavě nám dovoluje city vyjadřo­ vat směle a otevřeně, můžeme se přitom snažit, abychom pro vystižení situace užívali citlivěji odstíněných výrazů. Bez červeného klobouku totiž máme sklon zůstávat u omezeného počtu výrazných slov, která doplňujeme tónem hlasu a výrazem obličeje. ...Mám pocit, že váháte. Nechcete do toho podnikání jít s námi, ale také nechcete zůstat stranou. Vyhovovalo by vám čekat v předpokoji. Abyste se mohl připojit, až se vám to bude hodit. ...Ne že by vám Morgan byl nesympatický, ale máte z něho strach. Pro své antipatie byste velice rád měl dobrý důvod. ...Prostě jsme v tomhle případě každý naladěn na jinou vlnu. ...Mám dojem, že tenhle pokus pomalu ztrácí dech. Ne, nadšení nevyprchalo, spíš jako by z nafouknutého gumového člunu pomaloučku unikal vzduch.

Nepozorujete, že by se na člunu něco měnilo, ale když se po nějaké době podíváte znovu, je splasklejší než dřív. Červený klobouk otevírá mysliteli široký prostor k poetičtějšímu nazírání na city. A v červeném klobouku mají city právo být vidět.

résumé myšlení s červeným kloboukem na hlavě

Červený klobouk jeho uživateli umožňuje říci: „Mám z té věci takový a takový pocit." Červený klobouk je výrazem toho, že city a pocity jsou pro myšlení velice důležité, a proto jim musí být přiznáno patřičné místo.

74

Červený klobouk city zviditelňuje, takže se mohou promítnout do situační mapy a také se stát součástí hodnotového systému, který na mapě hledá optimální trasu. Červený klobouk je vhodnou metodou, jak otevírat nebo zavírat dveře světu emocí. Bez tohoto klobouku by něco takového nebylo možné. Červený klobouk mysliteli umožňuje zkoumat city ostatních - stačí je po­ žádat, aby si jej nasadili. Když má myslitel na hlavě červený klobouk, nikdy by se neměl pokoušet city ospravedlňovat nebo pro ně hledat logické zdůvodnění.

Červený klobouk zahrnuje dvě velké skupiny emocí. Za prvé jsou to obyčejné emoce, které všichni známe - od silných citů, jako strach a odpor, až po sotva patrné, jako je podezření. Za druhé jsou to výsledky složitých procesů jako tušení, intuice, dojem, vkus, estetické cítění spolu s dalšími emocemi postráda­ jící viditelné odůvodnění. Také názor může spadat pod červený klobouk, jestliže je emocemi značně ovlivněn.

černý klobouk jaké to má nedostatky?

Zápory odhalené logikou Proč to nepůjde Neodpovídá to našim znalostem a zkušenostem Kritizovat - odsuzovat? 76

Pesimistické vidění Musím říci, že většina myslitelů, školených i neškolených, se bude nejlépe cítit, nasadí-li si černý klobouk. Důvodem je důraz, který se na umění diskutovat a kritizovat na Západě klade. Možná vás to překvapí, ale značné množství lidí se domnívá, že myslet se má především s černým kloboukem na hlavě. Tvůrčí a konstruktivní aspekty myšlení tak bohužel zůstávají zcela stranou. Přesto má černý klobouk své nezastupitelné místo. Myšlení s ním je vždycky logické. Je zaměřené na zápory, ale není emocionál-

ní. Negativní aspekty emocionální povahy patří do působnosti červeného klobouku (spolu s kladnými aspekty emocí). Myslitel s černým kloboukem se samozřejmě dívá na věci z temné, „černé" stránky, ale vždy jde o výsledek logického uvažování. S červeným kloboukem na hlavě není třeba uvádět důvody, proč máte negativní pocit. S černým kloboukem musí být logické a závažné důvody uvedeny vždy. Jedním z význačných kladů šesti klobouků je právě toto principiální oddělování negativních aspektů emocionální povahy od aspektů negativních z pohledu logiky. ...Myslím, že snížení cen nám nepomůže. ...Sundejte červený klobouk a vezměte si černý. Chci slyšet logické důvody. ...Dosavadní zkušenosti - a mohu vám je doložit přehledem tržeb - ukazují, že snížení cen zatím nevedlo k dostatečnému zvýšení obratu, který by snížení marže vyvážil. Naši konkurenti také již několikrát snížili ceny, aby si zachovali konkurenceschopnost. Důvody z černého klobouku musejí být pádné samy o sobě. Nesmějí záviset na tom, kdo je používá. Musejí zapůsobit i v tištěné podobě, nejen když je přesvědčivě prezentuje silná osobnost. Myšlení s černým kloboukem je založeno na tom, co k sobě logicky patří - a co ne. Myšlení s černým kloboukem musí být logické a pravdivé, ale nemusí být fér. Předkládá logické negativní závěry: proč něco nepůjde. Logické pozitivní závěry - „proč to půjde" - patří žlutému klobouku. Tendence k negativismu je natolik silná, že musela dostát svůj vlastní klobouk. Myslitel musí mít příležitost zaujmout ryze záporný postoj. Je docela možné, že mezi mozkem, který právě myslí pozitivně, a mozkem kritizujícím jsou nepatrné chemické rozdíly. Jestli tomu tak opravdu je, nemělo by „praktický" smysl mít klobouk pro objektivní usuzování, které by zahrnovalo aspekty jak logicky negativní, tak pozitivní, protože chemické složení by nemohlo neustále přeskakovat z jednoho stavu do druhého. Chemické složení v mozku při zaujetí negativního postoje může být stejné jako při prožívání strachu, pozitivní postoj může být v obdobném vztahu k prožívání radosti. Vždycky se tvrdí, že slovo kritika znamená poctivé ocenění jak kladných, tak záporných stránek. Ale v praxi sloveso kritizovat vyvolává očekávání, že se bude

poukazovat na to, co je špatné. A přesně to se od myslitele s černým kloboukem očekává. Léta zkušeností s výukou myšlení mě přesvědčila, že je třeba při logickém myšlení oddělovat zaměření na klady od zaměření na zápory. Lidé, kteří prohla­ šují, že to dokážou spojit a být fér, obvykle nedělají nic jiného, než že proti vlastnímu stanovisku postaví pár nedůležitých pozitivních argumentů. Přestože je černý klobouk „kloboukem kritiků", musí být naprosto zřejmé, že nejde o to, aby se jeho nositel ve sporu stavěl na tu či onu stranu. Nejsou zde žádné strany a neprobíhá spor. Černý klobouk se soustředí na zápory, které odhaluje logické myšlení. Myslitel může černý a žlutý klobouk střídat, jak často si jen přeje. ...Dokud mám na hlavě černý klobouk, musím vás upozornit, že tento domek nemá zavedenou elektřinu. Se žlutým kloboukem na hlavě musím uvést, že alespoň nemusíte platit účty za proud. Specifičnost černého klobouku zbavuje myslitele nutnosti být fér a dívat se na problém z obou stran. Má-li na hlavě černý klobouk, může černému vidění světa zcela popustit uzdu. Na první pohled by se mohlo zdát, že černý klobouk posiluje negativistické sklony, které jsou pro mnoho myslitelů tak jako tak typické. Jako červený klobouk dával náležitý prostor a význam emocím, černý klobouk dělá totéž pro maximální kritičnost. Ale v praxi má černý klobouk opačný efekt. Člověk s vrozeným sklonem k negativismu bude při přemýšlení vždycky kritický, vždy bude připraven zaútočit. To znamená, že při našem obvyklém promíchaném stylu myšlení, kdy se snažíme dělat několik věcí najednou, bude naladěn převážně pesimisticky. Černý klobouk právě svým soustředěním na zápory ve skutečnosti negativismus omezuje. Myslitel také může být požádán, aby si černý klobouk sundal. To signalizuje jasný a jednoznačný odklon od negativismu. ...S černým kloboukem ti to myslí skvěle. Co kdyby sis na chvíli vzal jiný? ...Během celé schůze jste ještě černý klobouk z hlavy nesundal. Je to jediný klobouk, který umíte nosit?

...Prosím vás, vyměňte na pět minut černý klobouk za žlutý. Pak mi povíte, jak se na celou věc díváte. ...Názory z černého klobouku nám obvykle sděluje Mary. Když na hlavě nemá černý klobouk, jako by jí došla řeč. ...Umíte myslet jen s jediným kloboukem na hlavě. S tím černým. Hráč golfu, který umí výborně zacházet s holí pro odpálení míčku na větší vzdálenost, nebude zanedbávat ani hůl k doklepnutí míčku do jamky. Podobně platí, že myslitel, jemuž „sedí" černý klobouk, by měl mít snahu stejně dobře nosit ostatní klobouky. A výraz „černý klobouk" mu také vždy připomene, že existují i jiné než černé myšlenky. Mnohé čtenáře už mezitím určitě napadlo, že role s černým kloboukem se velice podobá tradiční úloze ďáblova advokáta. ...Tenhle nápad se vzducholodí pro přepravu cestujících se mi skutečně líbí. Ale teď budu na chvíli hrát roli škarohlída. ...Necháváme se>príliš unášet nadšením. Někdo se tu bude muset ujmout role škarohlída a upozornit na fakt, že prodejní cena bude příliš vysoká. Černý klobouk se vskutku podobá roli ďáblova advokáta a začleňuje ji do celé série rolí symbolizovaných šesti klobouky. Takže negativismus je chápán pouze jako jedna z myslitelských rolí. Aleje tu jeden důležitý rozdíl. Advocatus diaboli by! advokát, jehož církev pověřila, aby před soudem hájil člověka obžalovaného z kacířství nebo čarodějnictví. A jsme zpátky u sporu. Ale jak jsem už uvedl, myšlení s černým kloboukem nemá se spory nic společné­ ho, jen se soustřeďuje na vyhledávání záporů pomocí logiky. Myšlení s černým kloboukem na hlavě vyplňuje černou část myslitelské mapy. Tento úkol černý klobouk plní jako kterýkoli jiný. A musí to dělat důkladně. Pokud byste se snažili „černé" myšlenky potlačovat, protože se obáváte, že negativní aspekty myšlenku zničí, dosáhnete jen toho, že zničíte samotný účel myšlení s šesti klobouky: každá z rolí musí být hrána na sto procent.

myšlení s černým kloboukem na hlavě podkladový materiál a metoda

Chyby myšlení Proč jedna oěc nevyplývá z druhé Pravidla uvádění důvodů a důkazů Alternativní závěry Právě tak jako myšlení s červeným kloboukem na hlavě se myšlení s černým kloboukem může zabývat buď určitou záležitostí - tomuto tématu se budu věnovat později nebo právě probíhající diskusí, či sebou samým, tedy metodou myšlení. ...Pokud vím, je to domněnka. ...Nechápu, jaká je tu příčinná souvislost s tím, co jste právě řekl. ...Údaje, které znám já, jsou jiné než vaše. ...To není jediné možné vysvětlení, ale jen jedno z několika.

...Mezi těmito dvěma body nemusí být logická souvislost. Bylo by pošetilé a nepraktické, kdyby myslitel pokaždé, když chce pronést obdobnou poznámku, musel oficiálně ohlašovat, že si hodlá nasadit černý klobouk. Samo sebou se rozumí, že takové poznámky k myšlení s černým kloboukem patří, ať už jsou na to ostatní výslovně upozorněni, nebo ne. Osvědčuje se podobné připomínky nejdříve shromáždit a nepřicházet s nimi jednotlivě, sotva se naskytne vhodná příležitost, třebaže je to v diskusi obvyklé. Později myslitel může ostatním oficiálně oznámit, že si nasazuje černý klobouk, a v delší řeči rozebrat jednu chybu v jejich myšlení po druhé. ...Na chvíli si nasadím černý klobouk, protože chci upozornit na chyby, k nimž v této diskusi došlo. Pokles spotřeby destilátů může mít důvody zdravotní, ale také může být způsoben zvýšenou spotřebou vína nebo zpřísněním postihu řidičů, kterým zjistí alkohol v krvi. Zvýšení prodeje vodky může být také důsled­ kem její intenzivnější propagace a nemusí nijak souviset s její chutí. ...Pokud to mohu posoudit, zatím jsme všichni slyšeli jen spoustu názorů, domněnek a citů z červeného klobouku. ...Rád bych se na tuto záležitost podíval s černým kloboukem na hlavě. Čísla, která jste uvedl, jsou z doby před čtyřmi lety. Zkoumaný vzorek je velmi malý. A údaje pocházejí jen z jihu. Nemám v úmyslu zde vysvětlovat všechna pravidla vyvozování logických závěrů. Mnohá jsou abstraktní a pro praxi ne vždy důležitá - ačkoli v uzavře­ ných systémech je tomu jinak. Základní pravidla bychom mohli zjednodušit do těchto čtyř otázek: 1. Je výchozí základ pravdivý? 2. Vyplývá z něho váš závěr? 3. Vyplývá z něho nutně? 4. Jsou i jiné možné závěry? ...Jestliže zpřísníme nepodmíněné tresty, kriminalita se sníží.

Toto konstatování se může zdát docela logické. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že k takovému závěru lze logicky dojít, ale nikoli nutně. Jestliže pachateli hrozí jen malé nebezpečí, že ho chytí, potom prodloužení trestů možná nebude účinné. Když nebudou vynášeny přísnější rozsudky, asi od spáchání trestného činu řadu lidí neodradí. Přesto se dá říci, že budou-li rozsudky přísnější, pravděpodobně to „nějaký vliv“ na snížení kriminality mít bude. Teď se můžeme pokusit odhadnout, jak velký by tento vliv mohl být. Ve srovnání se zvyšujícími se náklady na provoz věznic se může ukázat dost malý. Ale pojďme ještě dál. Nemohly by vyšší tresty ve skutečnosti situaci zhoršit? Jestliže bude trest velmi přísný, zločinec možná raději oběť zabije, aby snížil nebezpečí vypátrání. Delší pobyt ve vězení za méně závažný trestný čin může provinilce vyškolit ve zkušeného zločince. To znamená, že vyšší náklady na vězeňství by nakonec mohly přispět ke snižování kriminality méně, než kdyby stejně velká částka byla vynaložena na policii. Na tomto příkladu si povšimněte zajímavé skutečnosti, že pro vznik alterna­ tivních možností a pro odhalení dalších možných důsledků je nutné mít velkou

představivost. Jak jsem napsal v Praktickém myšlení (Practical Thinking), důkaz je Pr0 nás často důkazem jen proto, že nám chybí představivost. To platí ve vědě, v právních záležitostech a mnoha jiných případech, kromě uzavřených systémů matematiky a slovních her filosofie. Jedním z nejlepších způsobů, jak v praxi poukázat na logickou chybu, je navrhnout alternativní vysvětlení, jinou možnost. ...Je pravda, že v mnoha zemích počet rozvodů stoupá současně s počtem praček, ale z toho nutně nevyplývá, že pračky jsou příčinou rozvodů. Oba trendy mohou být například důsledkem růstu životní úrovně, pokroku společ­ nosti nebo zvyšování počtu zaměstnaných žen. ...Je pravda, že když zvýšíme ceny, tržby pravděpodobně klesnou. Ale jestli se nám podaří prokázat, že těmto cenám odpovídá vysoká hodnota zboží, možná získáme jinou skupinu zákazníků a vyšší zisky tento pokles tržeb vyváží. Zde se znovu dostáváme k „pravděpodobnostnímu" aspektu, který jsem už rozebíral v kapitole o myšlení s bílým kloboukem. Proti předložení další alterna­ tivy nelze naprosto nic namítat, ale nikdy by se nemělo tvrdit, že všechny

alternativy jsou stejně pravděpodobné. A při myšlení s černým kloboukem se nikdy nesmí zapomínat, že nejde o spor. Co dělat, když na situační mapě zjistíte chybu? Jeden diskutující se domnívá, že přísnější tresty skutečně sníží zločinnost. Jiný má pocit, že je to jen domněnka; pokládá to za možné, ale zatím neproká­ zané. Kde to povaha problému umožňuje, měly by se bud' použít statistické údaje, nebo provést pokus (v řešení tohoto problému by mohl pomoci bílý klobouk). Jestliže nelze řešení nalézt ani potom, je třeba do situační mapy zanést všechna možná stanoviska, každou alternativu. Když není alternativa dostatečně podložena, lze ji označit za pouhý názor. Na uživateli mapy pak záleží, zda tento názor bude brát v úvahu, nebo ho ignorovat. ...Rozumné důvody hovoří ve prospěch domněnky, že lidé budou o dovolené více cestovat. Příjmy rodin totiž rostou, je méně dětí a letenky budou relativně levnější. ...Je možné, že lidi cestování přestane lákat, protože pro ně přestane být něčím novým. Možná dají přednost dovolené na chalupě nebo v jiném „druhém domově11a nebudou jezdit do zahraničí. Obě možnosti přicházejí v úvahu. Obě mohou existovat vedle sebe. Dokonce i tehdy, když se navzájem vylučují, by měly být do mapy zaneseny; další důkazy nebo citové důvody potom mezi nimi rozhodnou. Do mapy může být zazname­ nán i sporný fakt - za předpokladu, že je jako sporný označen.

myšlení s černým kloboukem na hlavě fakta z minulosti a o budoucnosti

Jak to zapadá do mých zkušeností? Je tomu skutečně tak? Jaká nebezpečíjsou s tím spojena? Zatím jsme se zabývali metodou myšlení s černým kloboukem. Ted se do­ stáváme k jeho podkladovému materiálu. Jsou tato fakta pravdivá? Jsou to fakta důležitá? Myšlení s bílým kloboukem fakta poskytuje, myšlení s černým kloboukem je kriticky posuzuje. ...Počet nezaměstnaných může být podhodnocen, přestože vychází ze zjištěných údajů; mnoho lidí se totiž na úřadě vůbec nepřihlásí. ...Údaj, že letadla ročně přepraví 600 miliónů cestujících, nedává žádnou představu o tom, kolik lidí ve skutečnosti létá, protože někteří cestují letadlem často. V tomto údaji jsou také započítány krátké vnitrostátní linky.

...Tato čísla svědčící o klesajícím počtu trestných činů spáchaných v USA by měla být uvedena do souvislosti s počtem obyvatel každé z věkových skupin. Je zde přece možnost, že pokles kriminality vznikl pouze tím, že zvláště početné poválečné ročníky překročily věkové rozmezí osmnáct až dvacet tři let, ve kterém je pácháno nejvíce trestných činů. Kritické posouzení statistických i jiných podkladů je jednou zjednodušších a samozřejmých součástí myšlení s černým kloboukem. V takových případech je jeho účelem poukázat na to, že fakta se mýlí (pokud se mýlí), nebo upozornit, že tato fakta mohou být nepoužitelná. Jestliže z nich má vyplynout důležité rozhodnutí, potom i nepatrná možnost, že by poskytnuté údaje byly v daném případě nepoužitelné, by měla vést k pátrání po lepším podkladovém materiálu. Myslitel v černém klobouku nemá v úmyslu vyvolat v ostatních všechny možné pochybnosti, jako to dělá obhájce u soudu, ale snaží se objektivně poukázat na slabá místa v podkladech. Zkušenosti se v mnoha případech nedají vyjádřit kvantitativně. Černý klobouk může upozornit na místa, v nichž návrh nebo výrok těmto zkušenos­ tem neodpovídá. ...Mám zkušenost, že když lidem vyplatíte zvláštní finanční odměnu, rychle tuto částku začnou považovat za normální součást mzdy. ...Podle mých zkušeností lidé velmi dobře reagují, když poznají, že jejich mimořádné úsilí oceňujete, a když je toto úsilí odměněno nějakým hmatatelným způsobem. ...Když lidé odměnu očekávají, nijak se nepřetrhnou, dokud jim ji neslíbíte. První dva výroky mohou být v souladu se (zřejmě obdobnými) zkušenostmi lidí diskutujících o motivaci. Třetí vychází z jiných zkušeností. Je třeba říci, že zkušenosti jsou záležitostí velmi osobní povahy a lidé skutečně mohou mít zkušenosti různé. V různých kulturách opravdu může mít udělování odměn odlišné účinky. Také je třeba dodat, že k rozdílným výsledkům vedou i různé okolnosti. Je možné, že když se odměny dávají příliš často, lidé zleniví. Z mnoha důvodů se stává, že zkušenosti se zdají být neslučitelné, nebo si dokonce protiřečí.

...V dobách inflace mají lidé tendenci více spořit. ...To není pravda. Spoří míň. Ve většině zemí lidé opravdu mají tendenci spořit víc. Ale ne ve Spojených státech. Může to být tím, že je tam víc finančních poradců a lidé se ve finanč­ ních záležitostech lépe vyznají, nebo proto, že úroky z půjček jsou položkou odčitatelnou z daní a v době inflace mohou být úrokové míry dokonce záporné. Stává se, že myslitel s černým kloboukem na hlavě se pokusí o komplexní kritiku. Může jít o fakta některého vědeckého oboru, o výsledky výzkumu, „nepopiratelné" údaje atd. ...Myslím, že tento údaj je mylný. Většina supermarketů nemá více než dvě nebo tři procenta z obratu. Jindy může myslitel nabídnout své vlastní zkušenosti. ...Zjistil jsem, že práce v malé organizaci s sebou nese mnohem větší motiva­ ci. Nesouhlasím s vaším tvrzením, že velké organizace se po decentralizaci podobají organizacím malým. ...S černým kloboukem na hlavě vám řeknu, že navržené řešení neodpovídá mým dvacetiletým zkušenostem z podnikání v kosmetice. Výrobek stejné značky nemůžete prodávat jako špičkový a zároveň jako výrobek běžné spotřeby. Povinností myslitele v černém klobouku je upozornit na rizika, nebezpečí, polovičatosti a problémy, které by mohly v budoucnu nastat. ...Kdybychom se vzdali hrozby, že použijeme jaderné zbraně jako první, Rusové by mohli Evropu dobýt konvenčními zbraněmi. ...Musím upozornit, že v rozvodovém řízení by váš manžel mohl přijít s tvr­ zením, že nejste osoba schopná se o děti řádně starat. ...Jestliže bude britská libra proti dolaru dále klesat, možná budou muset být zvýšeny úrokové míry. To by mohlo vyvolat pád na burze. Na budoucnost se můžeme dívat jedině prizmatem minulosti. Výrok může být pouhá extrapolace.

...Zvyk dopřávat si malé rychlé občerstvení, k němuž nepotřebujete ani příbor, se už pevně zakořenil. Velké společné obědy a večeře nyní nahrazují jídla menší, která lze konzumovat kdykoli během dne i za chůze. ...Mnoho firem už zkrachovalo, když se Francouzům pokoušelo prodávat zmrzlinu. Nevidím důvod, proč by měl tenhle nový pokus uspět. Budoucnost může být také vykládána jako výsledek spolupůsobení různých trendů a faktorů. ...Jak se bude zkracovat délka pracovního týdne, bude více volného času. Ale vysoká nezaměstnanost vede k tomu, že mnozí lidé s dostatkem volného času nebudou mít peníze, které by za zábavu utratili. Takže možná budeme potřebovat více příležitostí, jak levně trávit volný čas. ...Můj černý klobouk mi říká, že počítače Apple budou vytlačeny z trhu, pokud nebudou kompatibilní s počítači IBM. Zákazníci budou chtít využívat veškerý software zpracovaný pro IBM. Minulostí si vždycky můžeme být jisti - nicméně není vždycky jisté, zda konkrétní poučení z minulosti platí i pro situaci současnou. Pokud jde o bu­ doucnost, musíme se ji pokoušet odhadnout. Pro myšlení se žlutým kloboukem je charakteristické, že se zaměřuje na klady, protože je optimistické a vidí vše dobré na tom, co může navrhovaný čin nebo rozhodnutí přinést. Jednou z funkcí myšlení s černým kloboukem je vytvářet tomuto zaměření negativistic­ kou protiváhu: „To a to by mohlo špatně dopadnout.“ ...Pokud jde o navrhovaný vstup na trh osobních počítačů, musím si nasadit černý klobouk. Může se nám to vůbec podařit? Uvedeme náš produkt na trh se správnou cenou? Jaké výhody bude mít ve srovnání s konkurenčními výrobky? Proč by si ho měl někdo koupit? Zde se dostáváme k tomu, co lze nazvat „negativní otázkou11. Myslitel s černým kloboukem na hlavě vlastně říká: „Zastávám negativní stanovisko. Je na vás, abyste mě přesvědčil, že se mýlím.11 ...Proč si myslíte, že nový konzultant bude lepší než ten předchozí? ...Co se stane, když Japonci vstoupí na trh civilních letadel?

...Co s námi bude, jestliže tento speciální druh čoček začne vyrábět některá z velkých farmaceutických firem? Většina negativních otázek může právě tak dobře začínat: „Nebezpečí vidím v tom, že...“ ...Nebezpečí vidím v tom, že konkurence také sníží ceny, aby se našim vyrovnaly. ...Nebezpečí spatřuji v tom, že vláda najednou přestane poskytovat subvence. ...Podle mě hrozí nebezpečí z nadvýroby mléka. ...Nebezpečí vidím v tom, že zvyšování mezd vyžene nahoru výrobní náklady a přivede nás na mizinu. ...Nebezpečí vidím v tom, že myšlení s šesti klobouky by se mohlo stát samoúčelnou hrou, při které by se na řešený problém zapomnělo. Vedle tradiční role ďáblova advokáta je jinou charakteristickou postavou Kasandra, věštkyně zkázy. Její role přesně odpovídá negativní spekulaci jako jednomu z aspektů myšlení s černým kloboukem na hlavě. Jak postupovat, když černý klobouk předkládá jeden zápor za druhým? Předně je třeba mít stále na paměti, že probíhá vytváření situační mapy; nejde přece o spor. Jedna možnost je záporům věnovat pozornost a dát to také najevo. ...Ano, nebezpečí je skutečně vážné, a kdyby k tomu snad došlo, měli bychom potíže. Nesmíme to ztratit ze zřetele. Druhá možnost je záporné stanovisko uznat, ale zároveň nabídnout jiné, protože první stanovisko nepokládáte za pravděpodobné. ...Ta možnost tu je, ale myslím, že je velice malá. Výrobek už testujeme čtyři roky a jakýkoli nedostatek by se za tu dobu měl projevit. Třetí možností je potvrdit vážnost nebezpečí a podpořit předložený návrh.

...Jestliže konkurenti ceny skutečně sníží, aby se vyrovnaly našim, zahájíme prodej našeho speciálně vyvinutého velice levného výrobku, u kterého se od samého začátku počítá s tím, že prodejní cena bude velmi nízká. Jestli se konkurence pokusí opět ceny vyrovnat, nebude už mít žádný zisk. Čtvrtá možnost je existenci takového nebezpečí popřít; vlastně použijete černý klobouk k tomu, abyste popřel myšlenky jiné osoby s černým kloboukem na hlavě. ...Nevidím důvod, proč by k tomu mělo dojít, protože náklady, které nováček při vstupu na tento trh musí nést, jsou příliš vysoké. A současné významné firmy tohoto oboru dobře známe. Pátou možností je nabídnout alternativní stanovisko a postavit jej vedle názoru z černého klobouku. ...Když ceny ropy ve srovnání s ostatními náklady klesnou, lidé možná začnou nakupovat větší auta, ale pokud si zvykli na výhody menších aut, domnívám se, že budou mít na trhu vždy své místo.

myšlení s černým kloboukem na hlavě libování si v negativismu

Je mnohem snazší vidět věci černě Vidět svět černěje větší zábava Ano, ale...

gg

Stavět železniční trať je složitý úkol pro odborníky. Přesto může rychlík vykolejit jedna jednoduchá betonová deska. Umístit ji přes koleje není nijak obtížné. Ničit je vždycky mnohem snazší než tvořit. S negativismem je to také tak. Proto je spolu s úvahami o myšlení s černým kloboukem nezbytné pouká­ zat na přitažlivost soustavného zaujímání záporného postoje, která tak často vede k „libování si v negativismu". Negativistické myšlení je lákavé, protože okamžitě přináší výsledky. Dokázat, že se někdo mýlí, dává okamžité uspokojení. Konstruktivní nápad, s nímž přijdete, ve vás žádný pocit úspěchu nebo uspokojení nevyvolá, dokud se někomu nezačne líbit nebo dokud se vám nepodaří prokázat, že váš nápad je dobrý (a to nějakou dobu trvá).

Napadnout něčí myšlenku znamená získat téměř jistou možnost okamžitě zažít pocit nadřazenosti. Pokud nějaký nápad pochválíte, spíše vás to postaví pod úroveň autora oceněné myšlenky. Kritizovat je velmi snadné, protože kritik nemusí udělat nic víc než zvolit vlastní kritéria a potom dokázat, že návrh tato kritéria nesplňuje. ...Teď potřebujeme jednoduché, praktické řešení. To, co jste zatím navrhli, je příliš nákladné a komplikované. Nikdy by se to nepodařilo uskutečnit. Kdyby ale návrh byl prostý a účinný, kritik by zvolil jiná kritéria. ...Je to příliš zjednodušený pohled na celou situaci. Jak z mateřské školky. Něco lepšího by dokázal vymyslet i můj šestiletý syn. V úvahu musíme vzít všechny faktory. Povšimněte si, že obě strohá odmítnutí se vyslovují snáze, než kdyby kritik musel formulovat návrh vlastní. Viděli jste také, že odmítavé hodnocení není ve skutečnosti založeno na podstatných faktech, ale na obecné námitce, že návrh je „příliš složitý" nebo „příliš jednoduchý". Je překvapivé, jak často takové kritické připomínky zaznívají. Myšlení tohoto typu by mělo patřit spíše k červenému než k černému klobouku. ...Váš návrh se mi nelíbí. Tak to prostě je. Značná část myšlenek vzniklých pod červeným kloboukem se vydává za výsledek myšlení s černým kloboukem. ...Jestli je to vše, co k tomuto bodu chcete říci, potom jde o myšlenky z červeného klobouku, ne z černého. Na vaše city máte ovšem plné právo. Mnohem snazší je ušít oblek, který nepadne, než oblek padnoucí dokonale. Odtud vede přímá cesta k vyjádřením začínajícím „ano, ale...“. V takovém případě myslitel ignoruje podstatnou, opravdu hodnotnou a uskutečnitelnou část návrhu, aby se místo toho zaměřil na část méně důležitou, kterou ovšem lze zpochybnit. ...Ta kniha je dobrá, ale nechápu, proč autorka zvolila tak absurdní název. Nic o knize neříká a nehodí se k ní. Takové tituly mívají laciné románky.

...Absurdnost celého rozpočtuje vidět v zavedení daně z přidané hodnoty na jídla prodávaná „přes ulici". Jestliže jsou potraviny studené, daň se neplatí, protože jsou to jenom potraviny. Když jsou ohřáté, daň se platí, protože už to nejsou jen potraviny, je to „připravené jídlo". Obvykle se tvrdí, že vytýkáním méně závažných nedostatků kritik věci prospívá. Jako by říkal: „Všechno ostatní je dobré, takže když odstraníte tu nevelkou chybu, bude celá věc dokonalá." Připomínky jsou bezesporu cenné, přicházejí-li v době, kdy návrhář, konstruktér či například spisovatel ještě dává dílu konečnou podobu. Když je práce hotova, potom se kritici uchylují k jinému oblíbenému postupu: „To by bylo, abych na tom nějakou chybu nenašel." V příkladu o zdanění jídel prodávaných „přes ulici" vidíme jiný nešvar. Kritik zamýšlí vzbudit dojem, že se pouze zaměřuje na vzorek, na část celku. A tím, že ukáže absurditu, v tomto bodě, mají ostatní dojít k závěru, že stejně absurdní je návrh celý. Stejným způsobem je naznačen závěr v následujícím příkladu: „Kdo je schopen provést takovou hloupost, je nenapravitelný hlupák. Tudíž cokoli, co v budoucnu udělá, bude zase hloupost." Jsou to zjevné a dětinské reakce lidí libujících si v negativismu. Existuje mnoho výrazů, které se v takových situacích používají: návrh je „slabý", „nepůvodní", „dětinský" atd. Nebo padají ironické, jízlivé i posměšné poznámky („jistě ho k tomu vedly ty nejlepší úmysly") a podobně. Tradičním útočištěm těch, kteří nerozumějí něčemu novému, je zachovat se tak, jako by šlo o „císa­ řovy nové šaty". Mnohem podrobněji se nebezpečími negativistického myšlení a metodou, jak vést diskuse či spory, zabývám ve své nové knize Konflikty: lepší způsob,

jak je řešit (Conflicts: A Better Way to Resoíue Them). Myšlení s černým kloboukem má být seriózním kritickým myšlením, ne dětinským podléháním negativismu, o němž píši v této kapitole. Obrat „ano, ale..." bývá důležitý, když je nutné varovat před nebezpečím, které není příliš pravděpodobné, nicméně se nesmí opomenout. ...Vím, že jste testovali, jak lopatky této turbíny pracují v tryskovém motoru, ale vydrží nově použitý materiál, když na něj za letu narazí pták? ...Není to moc pravděpodobné, ale vždycky je tu možnost, že může jít o agenta, který spolupracuje s oběma stranami. Musíme to mít stále na paměti.

...Podle mého názoru ceny knih možná už vzrostly natolik, že je lze považovat za cenné dary. V souvislosti s bílým kloboukem jsem rozebíral aspekt „pravděpodobnosti". Pokud je věc prezentována náležitým způsobem (zároveň s konstatováním, jak je pravděpodobná), potom jsou kritické poznámky obsahující „ano, ale...“ zcela namístě. Jsou vyslovovány proto, aby se záležitosti napravily, nebo proto, že je třeba danou věc neztrácet ze zřetele.

myšlení s černým kloboukem na hlavě co dřív: zápory, nebo klady?

Neměl by černému klobouku předcházet žlutý? Strach a bezpečí Zvídavost a zkoumání Malé děti si všimnou i nepatrné odchylky od příběhu, který dobře znají, a hned začínají protestovat. Opakování s sebou nese pocit bezpečí. Je rozumné předpokládat, že vyděšené zvíře má sklon reagovat pouze dvěma způsoby: pustit se do boje - nebo utéci. Ale od vojáků, kteří se dostanou do palby, se očekává, že budou pokračovat v plnění rozkazů. Znamená černé vidění světa ústup k jistotě toho, co už známe? Který klobouk by si měl myslitel nasadit dříve: černý klobouk pro kritický, hodnotící pohled - nebo žlutý klobouk pro pozitivní, konstruktivní zkoumání situace?

Je možné hájit názor, že černý klobouk by měl vždycky přijít na řadu jako první, aby nereálné nápady mohly být rychle odmítnuty, aniž by se na jejich zvažování vynaložilo příliš času. Toto prosévání návrhů praktikuje většina lidí a pro mnoho praktických cílů je účinné a rychlé. Když hledáme spíše přijatelné než nejlepší možné řešení, potom takové třídění šetří čas. Je ovšem mnohem snazší rozpoznat vady nového návrhu než jeho přednosti. Takže použijeme-li černý klobouk jako první, není pravděpodobné, že bychom návrh dále rozpracovávali. Jakmile se naše uvažování zaměří na zápory, je velice obtížné klady odhalit. Možná je to tím, že chemické složení v mozku se nastavi­ lo na „strach", a tudíž i na „útěk do bezpečí". Zvažujeme-li nové myšlenky a změny, je tedy velice rozumné použít žlutý klobouk jako první a černý klobouk až po něm. ...Černý klobouk přijde na řadu v pravý čas. Zatím chci, abyste všichni měli na hlavě klobouk žlutý. ...Nasadil jste si černý klobouk. Schovejte si ho na později. ...Teď nechci slyšet žádné připomínky z černého klobouku. Poznamenejte si je a řeknete nám je později. Jakmile je návrh podrobně probrán i s jeho údajnými klady, myšlení s černým kloboukem má podkladový materiál, kterým se může zabývat. Zdůrazňuji, že je věcí všech, aby se nad nápadem zamysleli se žlutým kloboukem. Není to jen věc autora návrhu. Ostatní nemohou jen tiše sedět a netrpělivě čekat, kdy už si budou moci nasadit černý klobouk. ...Ještě jste nic neřekl. Čekám od vás nějaké myšlenky ze žlutého klobouku. Dalo by se tvrdit, že přežil-li nápad kritiku z černého klobouku, potom už je to automaticky nápad dobrý a je zbytečné brát si žlutý klobouk. Může tím vzniknout mylný předpoklad, že všechny klady návrhu jsou už jakoby vyloženy před námi na podnose a myje můžeme jen zkoumat. Ve skutečnosti je třeba vynaložit značné úsilí a zapojit představivost a vnímavost, abychom všechny klady objevili. Proto je nutné vědomě se věnovat myšlení se žlutým klobou­ kem - a z tohoto důvodu také musí nastoupit jako první.

Poté, co je návrh podrobně vyložen, je čas nasadit si černý klobouk. Pak se můžeme zaměřit dvěma směry. Za prvé je radno zjistit, zdaje daný nápad funkční. ...Nepřekračuje tento nápad rámec zákona? ...Bude fungovat? ...Jaké má výhody? ...Stojí za to, aby byl realizován? Do významu slova funkční jsem zahrnul také výhodnost daného záměru; jestliže z nápadu žádné výhody neplynou, je teoreticky uskutečnitelný, ale prakticky nefunkční. Jakmile se jednou konstatuje, že nápad realizovatelný je, může se jej myšlení s černým kloboukem snažit zdokonalit tím, že odhalí jeho chyby. ...Kdybychom to dělali takhle, na konci každého měsíce by se nám vždycky nahromadila spousta práce. ...Systém by mohl být zneužit, pokud by zákazníci, kteří si zboží objednávají telefonicky, nepoužívali osobní kódové číslo. Zdokonalování návrhů je pozitivní úlohou myšlení s černým kloboukem. Samozřejmě se neomezuje pouze na odstraňování nedostatků - ještě důležitější je představovat si možné výhody a potom je realizovat. Přesto je vyhledávání a náprava nejrůznějších chyb podstatnou součástí práce návrhářů, konstruktérů a podobných profesí. Čas od časuje možné udělat víc než jen problém vyřešit. Stává se, že z pro­ blému lze vytěžit nějakou příležitost nebo získat další užitek. To si ovšem žádá souhru myšlení se žlutým a se zeleným kloboukem, v jehož kompetenci tvoři­ vost je. Černý klobouk se na řešení problému přímo nepodílí - jen na něj ukazuje.

résumé myšlení s černým kloboukem na hlavě

Myšlení s černým kloboukem se specializuje na kritické hodnocení. Myslitel s černým kloboukem na hlavě upozorňuje na omyly, nedostatky a chyby. Poukazuje na to, co nějakým způsobem vybočuje z jeho dosavadních zkušeností nebo neodpovídá obecně známým faktům. Odhaluje příčiny, proč něco nebude fungovat. Varuje před riziky a nebezpečími. Ukazuje vady, které nápad má. Při myšlení s černým kloboukem nejde o spory. Tak by nikdy chápáno být nemělo. Je to nestranně prováděný pokus do situační mapy zakreslit negativní prvky. Myšlení s černým kloboukem může upozorňovat na chyby v samotném myšlení a v použité metodě. Dokáže nápad posoudit na základě znalostí získaných v minulosti a stanovit, do jaké míry je nové řešení s nimi v souladu. Myšlení s černým kloboukem může nápad promítnout do budoucnosti, aby se ukázalo, jaké komplikace nebo jaká nebezpečí mohou hrozit. Může také klást negativní otázky.

gy

Myšlení s černým kloboukem by nemělo sloužit jako záminka pro libování si v negativismu a negativních pocitech. City se má zabývat myšlení s červeným kloboukem. Pozitivní hodnocení je v kompetenci žlutého klobouku. Objeví-li se nové nápady, žlutý klobouk by měl vždy přijít na řadu dříve než klobouk černý.

M

žlutý klobouk spekulativně pozitivní myšlení

Positivně orientované myšlení Žlutá symbolizuje sluníčko Optimismus Zaměření na oýhodnost, užitek a prospěch Konstruktivní myšlení a uvádění věcí do pohybu Pozitivní přístup je věcí volby. Můžeme se rozhodnout, že k té či oné záleži­ tosti zaujmeme pozitivní postoj. Na nás záleží, zda se soustředíme na pozitivní aspekty situace. Můžeme pátrat, jaký užitek či prospěch by mohl z věci vyply­ nout. Přístup myslitele se žlutým kloboukem na hlavě je přesným protikladem přístupu s černým kloboukem. Černý klobouk se zabývá vyhledáváním nedo­ statků a kritickým hodnocením situace, žlutý klobouk posuzováním jejích kladů. Bohužel máme v životě daleko víc důvodů zaujímat stanoviska negativní než

QQ

pozitivní. Negativně orientované myšlení nás může ochránit před chybami, podstupováním rizik a před nebezpečím. Pozitivně orientované myšlení musí být směsí zvídavosti, potěšení, dychtivého zájmu a touhy uvádět věci do pohybu. Lze obhájit názor, že pokrok lidstva závisí na touze člověka, aby „se věci uváděly do pohybu". V mé knize o úspěchu nazvané Taktika: umění a uěda úspěchu (Tactics: The Art and Science of Success) ]e popsána právě ta vlastnost, která je pro úspěšné lidi typická: rteodolatelná touha přimět věci, aby se děly. Žlutý klobouk jsem spojil se spekulativně pozitivním myšlením, protože promýšlíme-li jakýkoli plán nebo čin, hledíme do budoucna. Tam se plán bude uskutečňovat, tam budeme jednat. Nikdy si budoucností nemůžeme být natolik jisti, jako je nám známa minulost, takže nezbývá než spekulovat, uvažovat o tom, co by se mohlo stát. Rozhodujeme se něco udělat, protože nám to stojí za to. Právě naše hodnocení „za co to stojí", jakou to má pro nás cenu, tvoří „pozitivní" stránku spekulativně pozitivního myšlení. I při pohledu na minulé události se můžeme vědomě soustřeďovat na pozitivní aspekty nebo hledat pozitivní výklad. ...Je dobře, že už víme, jak se ten člověk zachová. Nejistota skončila. ...Nasaďme si žlutý klobouk a podívejme se na pozitivní stránku situace. Kodak se rozhodl, že přijde na trh s polaroidem. Takže budou muset rozjet reklamní kampaň. Zlepší se tím povědomí veřejnosti o přednostech tohoto způsobu fotografování, a nám by jejich kampaň proto měla pomoci zvýšit tržby - zvlášť když se lidé přesvědčí, že náš polaroid je lepší. ...Propadnout u té zkoušky bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Nebyla by jako učitelka šťastná. Pro několik jedinců je pozitivní přístup přirozeností. Většina zaujímá pozitivní postoj tehdy, když chce prosadit vlastní návrh. Lidé většinou k nápadu či myšlence přistupují pozitivně, pokud na ní okamžitě postřehnou něco, co jim nějakým způsobem prospěje. Vlastní zájmy jsou silnou pohnutkou pozitivního myšlení. Myšlení se žlutým kloboukem na hlavě nemusí na takovou motivaci čekat. Žlutý klobouk je nástroj, který myslitel užívá vědomě. Jeho pozitivní přístup k věci není výsledkem toho, že poznal výhody určité myšlenky; pozitivní přístup toto poznání předchází. Žlutý klobouk se bere do ruky jako první.

Myslitel si ho nasadí a začne se řídit příslušnými pravidly - požadavkem, aby se k věci stavěl pozitivně a optimisticky. V již uvedeném příkladu s barevným tiskem žlutý kíobouk do mapy dokreslu­ je žlutou barvu (stejně jako červený klobouk červenou). ...Dříve než cokoli uděláte, nasaďte si žlutý klobouk a řekněte mi, co si o novém přístupu myslíte. ...Už jste mi vyjmenoval všechny důvody, proč se vám ten nápad nelíbí a proč se ho pravděpodobně nepodaří uskutečnit. Teď vás žádám, abyste si pevně nasadil žlutý klobouk. Jaký je váš názor nyní? ...Máte na hlavě žlutý klobouk. Vidíte nějakou výhodu v tom, kdyby tato součástka byla vyráběna z umělé hmoty místo z kovu? Cena by byla zhruba stejná. ...Napadlo mě, že by se bramborové lupínky mohly prodávat v balení po dvou sáčcích. Zdá se, že se ta myšlenka nikomu nelíbí. Mohl byste si to promyslet se žlutým kloboukem na hlavě a říci mi váš názor? ...Momentálně nepotřebuji ani komplexní stanovisko, které by bralo v úvahu plusy i mínusy, ani vyvážený, objektivní názor. Potřebuji vyhraněný názor myslitele se žlutým kloboukem. ...Černý klobouk mi říká, že tento nový levný zapalovač by mohl odbytu našich výrobků uškodit. Ale žlutý klobouk soudí, že laciný zapalovač by mohl spotřebitele zboží středních cenových relací orientovat jinam a část zákazníků pohnout k tomu, aby dali přednost drahému zboží, což by nám mohlo prospět. ...V tomto okamžiku je těžké ponechat si na hlavě žlutý klobouk. Ale stávka novinářů by mohla vést k tomu, že si lidé uvědomí, nakolik jim noviny scházejí a že je v jistých ohledech tisk mnohem lepší než televize. Myšlení se žlutým kloboukem vyžaduje právě tak velkou kázeň jako myšlení s kloboukem bílým nebo černým. Nejde jen o to, aby byly nalezeny klady dané záležitosti. Je to cílevědomé pátrání po přednostech a hodnotách. A někdy je toto pátrání marné. ...Ani se žlutým kloboukem na tom nemohu najít nic pozitivního.

...Žlutý klobouk si nasadím, ale nečekám, že nějaké klady najdu. Mohli byste se setkat s názorem, že pokud není přednost na první pohled zřejmá, celá věc asi nemá valnou cenu. Obdobně lze slyšet tvrzení, že je zbytečné lámat si hlavu nad tím, kde vypátrat jakési skromné klady, když nakonec budou mít mizivou praktickou hodnotu. To je zásadní nepochopení. Důležité pozitivní momenty mohou existovat, ale vůbec nemusejí být na pohled zjevné. V takových situacích si často dovedou dobře poradit podnikatelé. Dokáží vidět hodnoty tam, kde je ostatní vůbec nezpozorovali. Hodnoty a užitek, které věc může přinést, zdaleka nejsou vždy nabíledni.

1Q Z

myšlení se žlutým kloboukem na hlavě není pozitivní jako pozitivní

Kde končí optimismus a začíná pošetilost? Od nadějného po logické Co je realismus? Jsou na světě lidé, kteří budou dobře smýšlet i o podvodníkovi, přestože je oklamal. Mají pocit, že s nimi tehdy jednal upřímně a za všechno může shoda okolností nebo někdo jiný. Utkvělo jim v hlavě, jak působil přesvědčivě a byl na ně milý. Optimismus některých lidí hraničí s pošetilostí. Jsou tací, kteří naprosto vážně očekávají, že vyhrají v loterii spousty peněz, a najisto s nimi ve svých plánech počítají. Jsou podnikatelé, kteří vědí o ohromných ziscích plynoucích z obchodu s aspirinem a věří, že kdyby se na tomto trhu třeba jen nepatrně uchytili, stálo by to za to. Kdy optimismus přechází v pošetilost a v bláznivou naději? Nemělo by myšlení se žlutým kloboukem mít nějaké meze? Mělo by toto myšlení odhlížet

IQ 3

od pravděpodobnosti, s jakou se co stane, a nechat to v kompetenci myšlení s černým kloboukem? Skála pozitivnosti sahá od přehnaného optimismu jako jedné krajnosti po logicko-praktický přístup na straně opačné. S tímto spektrem je třeba zacházet opatrně. Dějiny jsou plné nepraktických vizí a snů, které podnítily takové úsilí, že se nakonec staly skutečností. Jestliže omezíme naše myšlení se žlutým kloboukem jen na to, co je osvědčené a dobře známé, pokrok půjde kupředu velmi pomalu. Rozhodujícím ukazatelem je povaha činu, který po optimistickém začátku následuje. Jestliže čin není ničím víc než probuzením naděje (např. naděje na výhru v loterii nebo naděje, že obchodní transakce bude včas zázračně zachrá­ něna), potom tento optimismus může být lichý. Jestliže však povede k nějaké činnosti, jež s věcmi pohne zvoleným směrem, je rozhodování obtížnější. Přehnaný optimismus obvykle k nezdaru vede, ale prohra nemusí být nevyhnu­ telná. Uspějí jen ti, kteří v úspěch skálopevně věří. ...Zbývá nepatrná naděje, že někdo tragické nouzové přistání na ledovci přežil. Musíme to zjistit na místě. ...Pokud tato nová strana získá část voličů, kteří dosud hlasovali pro opozici, možná způsobí její oslabení. ...Jestliže bude reklamní kampaň na tento film velmi dobře finančně zajiště­ na, úspěch by se měl dostavit. ...Toto auto by se mohlo stát automobilem roku. Naše propagace by té šance měla využít. Možná vyberou jiný vůz, ale musíme být připraveni. Jako u jiných klobouků je účelem žlutého přidat svou barvu k ostatním na vznikající situační mapě. Z tohoto důvodu by optimistické návrhy měly být zaznamenány a potom do mapy přeneseny. Není nutné je před zakreslením do detailu hodnotit. Nicméně vyplatí se k těmto návrhům připojit přibližný odhad jejich pravděpodobnosti. Jednoduchá stupnice pravděpodobnosti by mohla vypadat takto: reálnost návrhu ověřena

návrh je velmi pravděpodobný (podloženo zkušenostmi a znalostmi) návrh je značně pravděpodobný v důsledku souhry různých faktorů pravděpodobný na padesát procent velice málo pravděpodobný nepravděpodobný, ale teoreticky možný. Stupnice se do jisté míry podobá té, která se užívá při myšlení s bílým kloboukem. Můžeme se rozhodnout, že návrhy uskutečnitelné s minimální pravděpodob­ ností nikdy podporovat nebudeme, ale přesto je třeba, aby byly do mapy zakresleny. Jestliže na ní takový návrh je, můžeme ho bud odmítnout, nebo se pokusit o zvýšení pravděpodobnosti jeho realizace. Pokud na mapě není, je možnost volby nulová. ...Vím, že je velmi zaneprázdněný a jeho čas je velmi drahý, ale spojte se s ním a pozvěte ho, aby konferenci zahájil. Možná bude souhlasit. Přinejhorším odmítne. ...Každá dívka se chce stát herečkou, a jen hrstce se to podaří; šance nejsou velké. Ale několika se jejich přání splní, takže to zkus. ...Není pravděpodobné, že ve vesnickém starožitnictví najdeš nějaký zapome­ nutý umělecký skvost. Ale většina takových pokladů byla nalezena na místech, kde to nikdo neočekával.

myšlení se žlutým kloboukem na hlavě důvody a podpůrné logické argumenty

Na čem je založeno pozitivní hodnocení? Proč myslíte, že se to stane právě takhle? Další důvody k optimismu

10 6

Pozitivní ohodnocení může být založeno na zkušenostech, na informacích, které jsou k dispozici, na logické dedukci, náznacích, trendech, odhadech a nadějích. Musí myslitel se žlutým kloboukem zveřejnit důvody svého opti­ mismu? Jestliže důvody neuvede, jeho „dobrý p o ciť by mohl právě tak dobře figurovat pod červeným kloboukem (jako pocit, tušení nebo intuice). Myšlení se žlutým kloboukem by mělo jít podstatně dále. Žlutý klobouk se zabývá hodnocením orientovaným na pozitivní stránky. Myslitel se žlutým kloboukem by měl udělat maximum, aby pro svůj optimis­ mus shromáždil co nejvíce podkladů. Měl by pracovat svědomitě a důkladně. Ale nemusí se omezovat na to, co lze spolehlivě odůvodnit. Jinými slovy: měl

by vyvinout maximální snahu, aby svůj optimismus zdůvodnil, ale pokud se mu to nepodaří, stále ještě může nápad přednést jako neodůvodněnou možnost. Myšlení se žlutým kloboukem klade důraz na zkoumání a pozitivní spekulaci. Naším cílem je odhalit kladné vlastnosti. Potom se pokoušíme prokázat, že skutečně existují, a snažíme seje podpořit dostatečnými důvody. Jestliže podpůrné logické argumenty nenajde žlutý klobouk, odjinud už nepřijdou. ...Žlutý klobouk mi napovídá, že omelety by se mohly úspěšně prodávat jako jedno z jídel rychlého občerstvení. Když hledám důvody pro podporu mého názoru, mohl bych uvést snahu lidí stravovat se zdravě a preferovat lehká jídla. Také bych mohl dodat, že teď, když lidé už přestávají jíst vajíčka k snídani, vznikl prostor pro to, aby je jedli jindy. ...A co víceúčelové rukavice? Nejen pro zahřátí rukou, ale rukavice pro automobilisty, rukavice pro stolování, pro domácí práce. Lidé dnes musejí pro sebe udělat daleko více. Také jim víc leží na srdci, jak jejich ruce vypadají a jak o ně pečují.

myšlení se žlutým kloboukem na hlavě konstruktivní myšlení

Uuádění věcí do pohybu Návrhy a nabídky Kritické myšlení je velmi důležitou součástí myšlení, ale samo o sobě nestačí. Důrazně protestuji proti představě, že se lze omezit na rozvíjení kritických schopností mozku. Tento názor je v souladu s tradicí západního myšlení, ale s tímto zúženým pojetím se spokojit nelze. Kritické myšlení patří do kompetence černého klobouku. Když jsem se v předchozích kapitolách tímto myšlením zabýval, jasně jsem vysvětlil, že myslitel s černým kloboukem by měl tuto roli hrát s plným nasazením: měl by být tak ostře kritický, jak jen to je možné. Kritické myšlení je důležité a mělo by mít vysokou úroveň. Konstruktivní a generativní myšlení je doménou myšlení se žlutým klobou­ kem. Právě z tohoto klobouku mají vycházet nápady, návrhy a nabídky. Později uvidíme, že také zelený klobouk (tvůrčí přístup) má na produkování nových myšlenek důležitý podíl.

Jedna část myšlení se žlutým kloboukem se zabývá reaktivním myšlením. Snaží se nalézt pozitivní vlastnosti a je protipólem myšlení s černým klobou­ kem, zaměřeného na vlastnosti negativní. Myslitel se žlutým kloboukem na hlavě vybírá pozitivní stránky předloženého návrhu, myslitel s černým klobou­ kem vybírá ty negativní. Ale v této kapitole se chci věnovat jinému aspektu myšlení se žlutým kloboukem - myšlení konstruktivnímu. Konstruktivní myšlení se vyznačuje pozitivním přístupem, proto patří pod žlutý klobouk. Lidé s návrhy přicházejí, protože si přejí něco zlepšit. Může jít o vyřešení problému, o nějaké zdokonalení nebo o pokus využít slibnou příležitost. V každém případě návrh vznikl proto, aby vyvolal změnu k lepšímu. ...Abychom zlepšili zásobování vodou, mohli bychom na řece Elkin vystavět přehradu, která by tvořila rezervoár. ...V horách vzdálených padesát mil je vody nadbytek. Nebylo by lepší vybudo­ vat vodovod odtamtud? ...Normální splachovací záchody spotřebují přibližně třicet šest litrů vody při každém spláchnutí. Byly vyvinuty nové typy, které potřebují pouze čtyři a půl litru. To by mohlo ušetřit až sto třicet šest litrů denně na osobu neboli více než čtyřicet miliónů litrů denně. ...A co recyklace vody? Slyšel jsem, že existují nové a hospodárné metody využívající membrány. Také bychom měli menší problém s odpady. Mám se tím dál zabývat? Všechno jsou to konkrétní návrhy. Jakmile je návrh na stole, může se dále rozpracovávat a nakonec bude podroben hodnocení černého a žlutého klobou­ ku. ...Nasaďte si žlutý klobouk a podejte další konkrétní návrhy. Čím víc jich bude, tím lip. ...Johne, co navrhuješ? Jak bychom se měli do toho problému pustit? Vezmi si žlutý klobouk. V tu chvíli by někdo určitě poznamenal, že návrhy by měly vzejít od „odbor­ níků přes vodu“ a že to není věc amatérů. Úkolem amatérů přizvaných kvůli

jejich skvělým schopnostem kriticky myslet bude návrhy předložené odborníky posoudit. Tak se to dělá v politice. Odborníci z oboru jsou přítomni proto, aby dodali nápady, a politik jejich návrhy posuzuje. Tento druh myšlení se skutečně může v politice uplatnit, ale ti, kteří rozhodují, jsou při takovém postupu vydáni na milost a nemilost pozvaným odborníkům. Jinde než v politice, např. v pod­ nikání nebo v osobním životě, je každý myslitel sám sobě odborníkem a musí si nápady opatřovat sám. Odkud takové návrhy a nová řešení přicházejí? Odkud je myslitel se žlutým kloboukem bere? V této knize není prostor pro analyzování různých metod tvorby návrhů a řešení problémů. Tím jsem se zabýval v jiných knihách. Návrhy ze žlutého klobouku nemusejí být nijak originální nebo vynikat mimořádnou chytrostí. Problémy se mohou řešit rutinními postupy. Abychom došli k určitému výsled­ ku, mohou se uplatňovat metody běžně používané jinde nebo kombinovat některé známé postupy. Jakmile je díky žlutému klobouku myslitelovo myšlení vyzváno, aby přišlo s nějakým nápadem, nemusí už být tak těžké na nějaký návrh přijít. ...Sundejte si černý klobouk. Nechte posuzování návrhů, které jsme dostali, nasaďte si žlutý klobouk a vymyslete další alternativy. ...Stále mám na hlavě žlutý klobouk, a tak navrhuji, abychom umožnili soukromým podnikům vodu prodávat za konkurenční ceny. ...Ne, nemůžeme přejít k myšlení s černým kloboukem. Podle mého názoru jsme ještě neprohráli všechny možnosti. Ano, skutečně máme v úmyslu do práce zapojit odborníky a poradce, ale nejdřív stanovme výchozí koncepci. Takže v tuto chvíli potřebujeme pokračovat v konstruktivním myšlení se žlutým kloboukem. Myšlení se žlutým kloboukem se tedy zabývá tvorbou návrhů a také vyhodno­ cováním jejich pozitivních rysů. Mezi těmito dvěma funkcemi je ještě funkce třetí - propracovávání návrhů. Nestačí návrh pouze zhodnotit. Musí se také rozuinout. Návrh se modifikuje, dotahuje a zdokonaluje. V rámci tohoto vylepšování myšlení se žlutým kloboukem odstraňuje nedo-

statky, které odhalil černý klobouk. Ten chyby vyhledává, ale není v jeho kompetenci je napravovat. ...Jestliže svěříme dodávku vody do soukromých rukou, vznikne nebezpečí, že se město stane zajatcem monopolního dodavatele, který si bude diktovat ceny. ...Proti tomu bychom se mohli chránit zavedením cenového stropu. Byl by odvozen od dnešních cen a bral by v úvahu také inflaci. Chci ještě jednou zdůraznit, že pro konstruktivní myšlení se žlutým klobou­ kem není třeba projevovat mimořádnou bystro'st. Je to prostě touha přicházet s vlastními konkrétními návrhy, třebaže jsou velmi obyčejné.

myšlení se žlutým kloboukem na hlavě spekulativní myšlení

Pohled do budoucna Důležité slooo „pokud“ Půjde-li ušechno jako po másle...

------

Spekulace souvisí s tušením, odhadem věcí příštích a s nadějí. Investoři jsou už svou povahou spekulanti, tj. ti, kteří provádějí obchodní operace právě na základě odhadu budoucího hospodářského vývoje. Výraz „spekulant" je ale používán hlavně ve spojení burzovní či pozemkový spekulant. Jiný spekulant staví domy, přestože ještě neví, kdo v nich bude bydlet. Zákazníky se snaží získat, až když je dům hotov. Kdo spekuluje, musí mít silný smysl pro rozpoznání toho, co může být výhodné, užitečné nebo prospěšné. Také mu nesmí chybět optimismus. Myšlení se žlutým kloboukem na hlavě je víc než usuzování a produkování návrhů. Je to způsob myšlení, které předbíhá vývoj událostí v očekávání

nadějných výsledků. Myšlení se žlutým kloboukem vyhlíží slibné a cenné možnosti. Jakmile je zahlédne, zahájí další pátrání příslušným směrem. V praxi je velký rozdíl mezi objektivním usuzováním a úmyslem nalézt pozitivní hodnotu. Když užívám výraz spekulace, mám na mysli právě ten aspekt myšlení se žlutým kloboukem, který vyhlíží perspektivy a snaží seje přiblížit. ...Objevilo se nové jídlo podávané v rychlém občerstvení a získává si oblibu. Je to „pollo“, kuřecí maso upravené na mexický způsob. Nasaďte si žlutý klobouk a povězte mi, co si o tom myslíte. ...Existuje tolik různých typů pojištění, že jsou z toho lidé zmateni. Mohli bychom zavést nějaký druh komplexního pojištění. Zamyslete se nad tím se žlutým kloboukem na hlavě. Příště mi řeknete, co vás napadlo. Spekulativní aspekt tohoto myšlení není ničím jiným než uvažováním o tom, jak nalézt co nejvíce příležitostí. Zachází dál než myšlení zabývající se řešením problémů a zdokonalováním plánů. Lidé musí řešit problémy, ale nikdo není nucen, aby vyhlížel slibné příležitosti. Také však nikomu nic nebrání, aby po nich pátral - pokud si to přeje. Spekulativní myšlení musí vždy začít u „nejlepšího možného scénáře11. Ten dává možnost odhadnout maximum, které lze z nápadu vytěžit. Jestliže jsou přednosti návrhu i za nejpříznivějších okolností malé, nápad nestojí za další promýšlení. ...Jestli všechno půjde jako po másle, konkurenční obchod přinutíme skončit a převezmeme celý místní trh. Ale ani tato vyhlídka mi nepřipadá nijak zvlášť výhodná. Vždyť oni se teď sotva drží nad vodou. ...Půjde-li všechno podle našich přání, úroková míra rychle stoupne a díky převoditelné hypotéce s fixní sazbou se ten dům na trhu uplatní za velmi slušnou cenu. Jestliže nejlepší možný scénář slibuje lákavé výsledky, přichází na řadu další krok - zjistit, jaká je pravděpodobnost, že nenastanou žádné komplikace, s nimiž tento scénář samozřejmě nepočítá, a jestli výsledky budou tak výborné, jak očekáváte.

Spekulativní aspekt myšlení se žlutým kloboukem počítá s nejlepším mož­ ným vývojem událostí a maximálními zisky. Žlutý klobouk jim potom přisoudí náležitou míru pravděpodobnosti. Nakonec myšlení s černým kloboukem upozorní na slabá místa návrhu. Perspektivní návrh může vzejít i z promítnutí stávající situace do budoucnos­ ti. Slibné příležitosti se také objevují, pokud dojde k určité události nebo jestliže se změní okolnosti.

...Pokud klesne úroková míra, cenné papíry půjdou nahoru. ...Pokud klesnou ceny pohonných látek, velká auta se budou lépe prodávat. Ke spekulaci se žlutým kloboukem na hlavě patří úvahy o tom, k čemu dojde,

jestíi^e se situace změní. Rozhodnutí však nelze zakládat výhradně na úvahách, co všechno by se při změně podmínek mohlo stát, i když může být nutné podniknout nějaká ochranná opatření, jako např. na burze začít předprodej či nákup, aby se předešlo kurzovním ztrátám, nebo se nechat pojistit pro případ požáru. Myšlení se žlutým kloboukem posuzuje situaci komplexně. Jednou z funkcí černého klobouku také bylo prozkoumat různé možnosti, které mohou představovat riziko nebo být nebezpečné. Odpovídající funkcí žlutého klobouku je prověřit pozitivní ekvivalent rizika, jemuž říkáme příležitost. ...Za jakých podmínek by tyto hotely začaly přinášet zisk? ...Jestli se prosadí satelitní televize, jaké nové příležitosti nabídne zadavate­ lům reklam? Spekulativní aspekt myšlení se žlutým kloboukem na hlavě se také zabývá

vizemi. 0 úloze vizí a snů jsem se již v souvislosti s myšlením se žlutým kloboukem zmínil. V jistém smyslu zachází vize dál než spekulace, protože vize si může vytyčit cíl, který má jen malou naději na uskutečnění. V tvůrčím procesu je vždy na počátku určitá vize. Jako dobrý obchodní

cestující dokáže prodat zboží proto, že před zákazníkem předestře báječnou vizi a vyzve ho, aby se na ní podílel, tak si návrhář sám sobě „prodá“ pozitivní vizi toho, co se snaží uskutečnit. Vize je počátek; způsob provedení a detaily přijdou potom. Vize zahrnuje jak představu o výhodnosti projektu, tak o jeho provedi­ telnosti; záměr lze realizovat a stojí to za to. Je velice obtížné cokoli dělat, pokud nemáte pocit, že dosáhnete jistého úspěchu a vytvoříte nějakou hodnotu. ...Mám vizi levného bydlení, o které by mohl být značný zájem, a myslím, že také vím, jak by se dala realizovat. ...Mám vizi odlišného typu hospodářství, v němž se bude k bohatství a pro­ duktivitě přistupovat novým způsobem. ...Mám vizi, že by se na každé škole vyučovalo myšlení a předmět by patřil k těm základním. V některých zemích se tak již stalo. Vzrušující a podněcující účinky vize daleko přesahují objektivní usuzování. Vize dává myšlení a činům směr. To je další aspekt myšlení se žlutým klobou­ kem na hlavě.

myšlení se žlutým kloboukem na hlavě vztah k tvůrčí činnosti

Rozdíl mezi výrazy konstruktivní a tvůrčí Efektivnost a změna Nové a staré myšlenky

j Í6

Myšlení se žlutým kloboukem na hlavě se tvůrčí činností přímo nezabývá. Tvůrčí aspekt myšlení patří výhradně do kompetence zeleného klobouku, který přijde na řadu v další části této knihy. Aleje pravda, že pozitivní aspekt myšlení se žlutým kloboukem je pro tvůrčí činnost nutný. Je pro ni životně důležité i pozitivní hodnocení vypracované tímto myšlením a také jeho konstruktivní aspekt. Přesto je myšlení se žlutým kloboukem zcela jiné než myšlení s kloboukem zeleným. Člověk může být vynikajícím myslitelem se žlutým kloboukem, i když mu chybějí tvůrčí schopnosti. Vidím velké nebezpečí v tom, že by se tyto dva klobouky mohly plést, protože potom by se člověk, který není tvůrčí, domníval, že myšlení se žlutým kloboukem se pro něho nehodí.

Tvůrčí činnost s sebou nese změny, inovace, vynálezy, nové myšlenky a nové alternativy. Člověk může být výborným myslitelem se žlutým kloboukem, a přesto nemusí nikdy vymyslet nic nového. Oborem působnosti žlutého klobouku je totiž účinné využívání starých myšlenek a nápadů. Myšlenky nemusejí být nové. Ke žlutému klobouku nepatří ani záměr nové myšlenky hledat. Při myšlení s tímto kloboukem jde o pozitivní přístup k tomu, jakým způsobem věc uskutečnit. Důležitá je při tom efektivnost, ne novost. V této souvislosti jsou umělci postaveni před dilema. Například malíř nespor­ ně vytváří něco, co dříve nebylo. Protože není pravděpodobné, že by přesně stejné dílo vytvořil podruhé, je zde pokaždé něco „nového". Přesto obraz nemusí mít nové pojetí, nemusí ukazovat nové vidění tématu. Malíř si může vytvořit vyhraněný styl a potom tímto stylem malovat jednu krajinu za druhou. V jistém smyslu tedy produkuje obrazy v rámci jednoho stylu jako výrobní linka. Mysliteli se žlutým kloboukem záleží především na tom, aby se věci uvedly do pohybu. Toto myšlení může převzít nápad, který se již osvědčil jinde, a uplatnit jej znovu. Žlutý klobouk se může zabývat vytvářením alternativních přístupů k problému. Může dokonce rozpoznávat příležitosti a rozebírat je. Ale do myšlení se žlutým kloboukem nepatří zásadní změny pojetí nebo vnímání. Ty spadají do kompetence klobouku zeleného. Samotné rozhodnutí dívat se na věc pozitivně může způsobit, že ji vnímáte jinak, nově. K tomu při myšlení se žlutým kloboukem ovšem dojít může. ...Sklenice s whisky není poloprázdná, jé napůl plná. Právě tak jako černý klobouk dokáže nalézt chybu a svěří žlutému klobouku, aby vadu napravil, umí žlutý klobouk vystihnout příležitost cosi zdokonalit; ale se samotným novým nápadem, jak tuto šanci uskutečnit, musí přijít klobouk zelený. ...Ve. městech je potřeba stále víc parkovacích míst. Jak bychom toho mohli využít? ...Ceny pokojů bychom mohli zvednout, kdyby se k nám do hotelu podařilo přilákat více obchodníků na služebních cestách. Jak na to půjdeme? Proberme obvyklé možnosti a potom přejděme k myšlení se zeleným kloboukem, abychom dostali nějaké nové nápady.

1

17

resumé myšlení se žlutým kloboukem na hlavě

Myšlení se žlutým kloboukem je pozitivní a konstruktivní. Žlutá barva symbolizuje sluníčko a optimismus. Myšlení se žlutým kloboukem se zabývá pozitivním hodnocením právě tak, jako myšlení s černým kloboukem vypracovává hodnocení negativních jevů a vlastností. Myšlení se žlutým kloboukem zahrnuje veškeré pozitivní postoje: sahá od logického a praktického přístupu na jedné straně až ke snům, vizím a nadějím na konci opačném. Zjišťuje a zkoumá pozitivní hodnoty a přednosti. Potom pro ně nalézá podporu v logických argumentech. Snaží se přicházet s návrhy založenými na zdravém optimismu, ale nezůstává jen u nich - i jiné návrhy mohou být užitečné, pokud je zároveň řečeno, do jaké míry jsou pravděpodobné. Myšlení se žlutým kloboukem je konstruktivní a generativní. Poskytuje konkrétní návrhy a nabízí řešení. Zkoumá jejich proveditelnost a stará se

o to, aby se věci uváděly do pohybu. Cílem konstruktivního myšlení je efektiv­ nost. Myšlení se žlutým kloboukem může být spekulativní a zaměřovat se na vyhledávání příležitostí. Také dává prostor vizím a snům. Myšlení se žlutým kloboukem se netýká ryzí pozitivní euforie (červený klobouk). Toto myšlení se také přímo nezabývá vytvářením nových myšlenek (klobouk zelený).

KAPI TOLA

34

zelený klobouk tvůrčí myšlení a laterální myšlení

Nové myšlenky, nová pojetí a nové představy Záměrné vytváření nových myšlenek Další a další aíternativy Změna 120

Nové přístupy k problémům Zelená je barvou plodnosti, růstu a rostlin, vzcházejících z drobných semínek. Proto jsem zelenou vybral jako symbolickou barvu pro myslitelský klobouk, který se speciálně zabývá tvůrčí činností. Je užitečné zelený klobouk spojit s představou mocných tvořivých sil přírody. Myšlení se zeleným kloboukem na hlavě se specializuje na nové myšlenky a nové přístupy. Usiluje o to, aby staré myšlenky byly nahrazeny lepšími. Podněcuje změny. Vyžaduje, aby myslitel v tomto směru vyvíjel soustředěné úsilí.

...Tahle záležitost potřebuje pár nových nápadů. Nasaďte si zelený klobouk. ...Nemůžeme se pohnout z místa. Totéž omíláme stále dokola. Zoufale potřebujeme nový pohled na věc. Je čas na soustředěnou práci se zeleným kloboukem. Dejme se do toho. ...Zatím jste nám přednesl přehled tradičních způsobů řešení toho problému. Ještě se k nim vrátíme. Ale teď věnujme deset minut myšlení se zeleným kloboukem, abychom zjistili, jestli se s tím nedokážeme vypořádat nějakým novým způsobem. ...Tohle vyřeší jen nějaký nový nápad ze zeleného klobouku. Tvůrčí činnost je nutná, protože nic jiného se zatím neosvědčilo. Potřebujeme ji, protože cítíme, že věci by se daly dělat jednodušeji a lépe. Touha dělat věci lépe by naše myšlení měla provázet neustále. Ale jsou případy, kdy se musíme na tvůrčí myšlení cílevědomě soustředit. Zelený klobouk je nástroj, který nám umožňuje vžít se do role tvůrce; stejně jako nám červený klobouk umožnil soustřeďovat se na city a černý klobouk hrát roli negativisty. Zelený klobouk může být v praxi potřebný mnohem častěji než kterýkoli jiný. Když se budeme cvičit v tvůrčím myšlení, bude možná nutné přicházet s pro­ vokativními nápady, s myšlenkami záměrně odporujícími logice. Proto musíme mít k dispozici způsob, jak ostatním sdělit, že úlohu šaška nebo klauna hrajeme úmyslně, abychom vznik nových myšlenek vyprovokovali. Dokonce i když novým myšlenkám provokativnost chybí, jsou to zpravidla křehké semenáčky, které potřebují zelený klobouk, aby je chránil před mrazivou kritikou klobouku černého. Jak jsem se už několikrát zmínil, signalizačnífunkce šesti klobouků se projevuje několika způsoby. Můžete někoho pohádat, aby si určitý klobouk nasadil a potom se pokusil myslet příslušným způsobem. Můžete dátnajeuo, že podle vašeho názoru je třeba v daném případě použít jistý typ myšlení. Můžete ostatním oyslat signál, že se snažíte myslet odpovídajícím způsobem a na vaše oznámení by potom měli náležitým způsobem reagovat. Jednou z nejdůležitějších předností klobouků je, že tento signál můžete adresovat sami sobě. To je zvlášť důležité právě při myšlení se zeleným kloboukem. Nasazujete

si jej záměrně; úmyslně si vyhrazujete čas, který budete věnovat tvůrčímu myšlení. To je něco zcela jiného, než když jednoduše čekáte, až vás něco napadne. Možná vás se zeleným kloboukem na hlavě nenapadne nic, ale alespoň jste se snažil. Až se v soustředěném tvůrčím myšlení zlepšíte, uvidíte, že úroda myšlenek bude bohatší. Tímto způsobem činí zelený klobouk z tvůrčího myšlení integrální součást myšlenkového procesu a tvůrčí činnost nezůstává pouhou zábavou, potěšením či přepychem. Pro většinu lidí je obtížné přijmout toto pojetí tvůrčího myšlení, protože neodpovídá jejich navyklým způsobům poznávání, usuzování a kritického hodnocení. Mozek je od původu „rozpoznávací zařízení". Je mu vlastní vzorce vytvářet, užívat a potom odsuzovat vše, co s nimi není v souladu. Většina lidí má ráda pocit bezpečí. Mít pravdu je rovněž příjemné. A tvůrčí činnost s sebou nese provokování, prozkoumávání neznámého a podstupování rizika. K tvůr­ čímu myšlení patří „myšlenkové experimenty11. U takových pokusů nemáte jistotu, jak dopadnou. Ale vy si přejete, abyste myšlenkový experiment přivedli ke zdárnému konci. ...Nezapomínejte, že mám na hlavě zelený klobouk, a proto smím něco takového vyslovit. Ktomu zelený klobouk je. ...Myslel jsem, že si máme nasadit zelený klobouk. Díváme se na to nějak moc černě. Nevzali jsme si černý? ...Se zeleným kloboukem na hlavě chci přispět návrhem, abychom vězňům propouštěným po odpykání mnohaletého trestu začali vyplácet finanční podporu ve slušné výši. Mohla by jim usnadnit opětné zapojení se do společ­ nosti; představovala by pro ně něco, o co mohou přijít, a vytvořily by se tak předpoklady, aby se znovu nedopouštěli trestné činnosti. Berte to jako provoka­ ci, jestli chcete. ...Pod ochranou zeleného klobouku chci navrhnout, abychom propustili všechny prodavače. Zelený klobouk sám nedokáže, aby lidé byli tvořivější. Ale může jim dát čas na rozvíjení tvůrčích schopností a prostor potřebný pro soustředění. Jestliže hledání alternativ věnujete více ča su je pravděpodobné, že jich najdete víc. Tvůrčí jsou velice často ti, kteří se soustavně snaží tvůrčím způsobem pracovat; tvůrčí činnost je pak pro ně silnou motivací. Zelený klobouk poskytuje jakousi

umělou motivaci. Je obtížné někoho pohnout k tomu, aby byl tvůrčí, ale snadno ho můžete požádat, aby si na hlavu nasadil zelený klobouk a pustil se do práce. K tvůrčí činnosti nestačí jen pozitivní přístup a optimismus. Pozitivní a opti­ mistické pocity patří k červenému klobouku, pozitivní hodnocení k žlutému. Myšlení se zeleným kloboukem vyžaduje skutečně nové myšlenky, nová pojetí a další a další alternativy. Od myšlení s bílým kloboukem na hlavě právem očekáváme nestranné a objektivní informace, od černého klobouku pádnou kritiku. Od žlutého klobouku bychom rádi slyšeli pozitivní připomínky, ale bohužel to pokaždé není možné. Červený klobouk informuje o citech a pocitech, které věc vyvolala, i když jsou nevyhraněné nebo velmi slabé. Ale od zeleného klobouku nemůžeme výsledky oyžadooat. Můžeme požadovat snahu. Můžeme žádat, aby byl jistý čas věnován tvorbě nových myšlenek. Přesto možná myslitel s ničím novým nepřijde. Podstatné je, že se o to nějakou dobu snažil. Nemůžete sobě (nebo jiným) nařídit, abyste dostali nápad, ale můžete si (nebo jiným) přikázat, aby jistý čas věnovali úsilí přivést na svět novou myšlen­ ku. Zelený klobouk k tomu poskytuje standardní metodu.

myšlení se zeleným kloboukem na hlavě laterální myšlení

Laterální myšlení a jeho v^tah k tvůrčí činnosti Humor a laterální myšlení Přechod od vzorce k oTvrci u samoorganiiujícím se informačním systému V

kapitole o myšlení se zeleným kloboukem jsem dosud užíval termín toůrčí

činnost, protože je běžný. Mnozí čtenáři této knihy zatím nikdy neslyšeli ani 124

0

mně, ani o mém pojmu laterální myšlení.

Teď chci také ukázat, že myšlení se zeleným kloboukem se neomezuje jen na laterální myšlení jako takové, ale pokrývá široký rozsah tvůrčího úsilí. Termín íaterální myšlení) sem vymyslel v roce 1967 a nyní je oficiálně součástí anglické slovní zásoby, jako autor tohoto termínu jsem uveden v Oxfordském slovníku angličtiny. Termín laterální myšlení bylo třeba vymyslet ze dvou důvodů. Prvním je velmi široký a poněkud vágní význam slova toůrčí. Zdá se, že se může týkat

téměř všeho - od vyvolání zmatku po tvorbu symfonie. Laterální myšlení se speciálně zabývá změnami pojetí a vnímání; tedy změnami historicky determinovaných struktur (vzorců) zkušeností. Druhým důvodem je specifická báze laterálního myšlení, které je přímo založeno na chování informací v aktivních samoorganizujících se systémech. Laterální myšlení je přechod od vzorce k vzorci, k jiným strukturám u asy­ metrickém systému tyto struktury vytvářejícím. Uvědomuji si, že to zní velmi odborně, ale není vůbec nutné chápat podstatu laterálního myšlení, abyste jeho metody mohli používat. Nicméně pro ty, kteří chtějí vědět, z čeho vychází, uvádím: jako je logické myšlení založeno na chování jazyka symbolů (jednoho svébytného světa), tak je laterální myšlení založeno na chování systémů vytvářejících struktury (jiného svébytného světa). Vlastně k sobě mají velmi blízko mechanismus laterálního myšlení a mecha­ nismus humoru. Oba závisí na asymetrické povaze vzorců vnímání. Na tomto základě stojí náhlý myšlenkový skok nebo vhled, po nichž je podstata věci naráz zřejmá. Záměrně užívané postupy laterálního myšlení (různé provokativní podněty a „hybná síla“) přímo vycházejí z chování systémů vytvářejících struktury. Tyto postupy jsou vypracovány tak, aby mysliteli pomohly vymanit se z vlivu ustálených struktur, které by ho vedly k obvyklým řešením. Takto se však myslitel dopracuje ke struktuře nové, a pokud vidí, že dává smysl, může zvolat heuréka. Naše kultura se většinou zaměřuje na „procesní" fázi myšlení. K tomu jsme vyvinuli vynikající systémy, např. matematiku, statistiku, zpracování dat, jazyk a logiku. Ale všechny tyto systémy mohou fungovat jen na základě slov, symbo­ lů a vztahů, které nám zprostředkovává vnímání. Právě vnímání totiž kompliko­ vaný svět kolem nás na tyto formy redukuje. Laterální myšlení se proto snaží působit v oblasti vnímání a měnit zaběhnuté vzorce. Přináší různé přístupy, postupy, kroky a techniky. Psal jsem o nich již mnoho­ krát (Laterální myšlení, Lateral Thinking a Laterální myšlení pro management, Lateral Thinking for Management). V této knize je nebudu znovu podrobně vykládat. Ale v následujících kapitolách se budu zabývat některými základními aspekty laterálního myšlení, protože zároveň tvoří bázi myšlení se zeleným kloboukem.

myšlení se zeleným kloboukem na hlavě hybná síla místo usuzování

Myšlenka jako odrazový můstek Kam mě to dovede? Myšlenka táhne kupředu

22 6

Při běžném myšlení usuzujeme. Ptáme se, jak obstojí tento nápad ve srovnání s tím, co o věci víme. Jak zapadá do našich zkušeností? V čem se odchyluje od obvyklého pojetí? Uvažujeme, jestli ta či ona myšlenka je s našimi znalostmi v souladu, nebo konstatujeme, proč není. Právě kritické myšlení a myšlení s černým kloboukem na hlavě se zabývají zjišťováním, jak dalece nápad odpoví­ dá našim vědomostem. Tento jev bychom mohli nazvat retrográdnlm účinkem myšlenky, tj. jejím působením zaměřeným do minulosti. Abychom zjistili hodnotu myšlenky či nápadu, vracíme se k našim zkušenostem. Jako musí popis vystihovat popisova­ né, tak očekáváme, že nové myšlenky budou v souladu s našimi zkušenostmi. Jak jinak bychom mohli poznat, zda jsou správné?

Usuzování (v rámci myšlení se žlutým i s červeným kloboukem) je pro naše myšlení životně důležité. Bez úsudku bychom se nepohnuli z místa. Ale při myšlení se zeleným kloboukem musíme usuzování nahradit jiným pojmem -

hybnou silou. Hybná sílaje klíčový pojem laterálního myšlení. Je to další termín, který jsem zavedl. Mělo by být naprosto jasné, že hybná síla se nedostává ke síoou automaticky tím, že se odmlčí úsudek. V řadě raných pojetí tvůrčího myšlení se hovoří o zadržování, odkládání nebo o prozatímním přerušení usuzování. Myslím, že tyto výrazy jsou příliš slabé, protože nevystihují, co má myslitel udělat - jen říkají, co dělat nemá. Hybná sílaje aktivní pojem. Myšlenku používáme kvůli hodnotě je jí hybné sííy. Existuje řada způsobů, jak záměrně využít hybnou sílu myšlenky či nápadu (například vystihnout základní myšlenku známého nápadu a pak ji nově využít nebo získat inspiraci tím, že se zaměříme na rozdílnost řešených situací). Nápad přitom využíváme kvůli jeho směřování kupředu, do budoucnosti. Díky němu vidíme, kam míříme. Vlastně nás podněcuje, abychom se pohnuli dopředu. Jako do potoka klademe nášlapné kameny, abychom se dostali z jednoho břehu na druhý, používáme provokativní podnět coby odrazový můstek, z něhož skočíme od jednoho pojetí (vzorce) k druhému. Jak uvidíme dále, provokace a hybná síla působí týmž směrem. Bez hybné síly nemůžeme využívat provokativní podněty. A pokud toho nejsme schopni, zůstáváme zajatci starých pojetí. ...Chci, abyste tuto myšlenku použil kvůli hodnotě její hybné síly, ne pro její logickou váhu. Předpokládejme tedy, že by se každý občan stal policistou. Právě takový provokativní nápad vedl k akci nazvané „sousedská hlídka", kterou jsem podrobně vyložil v článku v časopisu New York Magazine v dubnu 1971. Nyní se praktikuje na dvaceti tisících míst v USA. Nápad tkví v tom, že občané jsou dalšíma očima a ušima policie, pokud jde o prevenci a vyšetřování zločinů v okolí jejich domovů. V oblastech, kde je tato myšlenka realizována, prý kriminalita výrazně poklesla. ...Řekněme, že bychom dělali hamburgery ve tvaru čtverce. Jaký podnět byste z toho nápadu dokázal vytěžit?

...Předpokládejme zavedení převoditelných pojišťovacích smluv, které by si lidé mohli přímo mezi sebou prodávat. Prozkoumejte ten nápad se zeleným kloboukem na hlavě. Vyvolává to například myšlenku, že pojištění by skutečně mohlo být převoditelné. Lidé by sami posoudili, do jaké rizikové kategorie patří. Kdybyste byl v kategorii A M , z univerzální pojišťovací smlouvy byste získal jisté výhody. Kdybyste byl pouze v kategorii AA, smlouva by pro vás byla méně výhodná. Někdy použijeme myšlenku jako odrazový můstek a skočíme k myšlence zcela odlišné. Z nápadu převezmeme pouze jeho princip a aplikujeme jej jinde. Nebo zůstáváme u sotva vzešlé myšlenky a pěstujeme ji, dokud nevyroste v pěkný strom. Někdy je možné vzít dosti mlhavou myšlenku a zformovat ji v konkrétní a prakticky uskutečnitelný záměr. To všechno jsou způsoby, jak se hybná síla projevuje. Je třeba mít na paměti jednu klíčovou věc: spolu s nějakou myšlen­ kou nebo od nějaké myšlenky se pohybujeme kupředu. ...Je tu návrh, aby všichni, kteří chtějí být povýšeni, nosili žlutou košili nebo halenku. Nasaďte si zelený klobouk a povězte mi, kam vás tato idea vede. ...Vede mě k úvahám o tom, co si o sobě a o svém image bude myslet člověk, který se rozhodl žlutou košili nosit. Bude muset žít tak, aby tomuto image dostál. ...V této souvislosti mě napadá, že by měl existovat způsob, jak poznat lidi s ambicemi, kteří na sebe ale zatím svým talentem neupozornili. Možná by bylo rozumnější školit ctižádostivé. ...Přivádí mě to k myšlence o pravidlech této hry. Žlutá košile by byla stanove­ ným pravidlem hry o povýšení a každý by to věděl. Kolik zaměstnanců ví, co musejí udělat, aby byli povýšeni? ...A co pracovníci, kteří povýšeni být nechtějí? Mohou své rozhodnutí dát najevo tím, že žlutou košili nosit nebudou. Prostě si přejí dělat to, co dělali dosud. ...Měl by se vymyslet způsob, jak dát najevo, že někdo o povýšení stojí. Musel by si být velice jist svým postavením mezi ostatními, než by se odhodlal obléci si žlutou košili.

Hybná síla může přinést řadu užitečných nápadů. V žádném z nich se žlutá košile nakonec nemusí objevit. ...Je tu návrh, aby sobota byla pracovní a volno bylo uprostřed týdne ve středu. Můžete mi říci, co si o tom se zeleným kloboukem na hlavě myslíte? ...Protože nikdo nechce pracovat ve víkendových směnách, byl podán návrh, abychom měli zvláštní skupinu zaměstnanců, kteří by pracovali pouze v sobotu a v neděli. Ten nápad mi připadá nereálný, ale podívejte se na to se zeleným kloboukem na hlavě. Právě tento nápad byl skutečně vyzkoušen a v praxi se setkal s velkým úspěchem. Byl realizován proto, že myšlení se zeleným kloboukem shromáždilo dostatek lákavých důvodů v jeho prospěch (v tomto konkrétním případě by mohlo téhož docílit i myšlení se žlutým kloboukem). Působnost hybné síly by měla značně přesahovat hranice pouhého pozitivní­ ho hodnocení dané myšlenky. Jde tu o proces dynamický, ne hodnotící. Co je na této myšlence zajímavé? Čím se odlišuje od jiných? O čem svědčí? Kam vede? Všechny obdobné otázky k hybné síle patří. Zásadně je třeba mít na paměti, že při myšlení se zeleným kloboukem hybná síla nahrazuje usuzování.

myšlení se zeleným kloboukem na hlavě nutnost provokovat

Používání slova po Logika absurdního Náhodná provokace

2 2 0

0 vědeckých objevech se vždy píše tak, jako by se při nich logickým způsobem postupovalo krok za krokem. Někdy tomu tak skutečně je. Jindy je série logických kroků sestavena až po tom, co byl výsledek znám. Došlo k nepřed­ vídané chybě nebo nehodě, která přinesla nějaký podnět, a ten zase vyprovoko­ val vznik nové myšlenky. Například antibiotika mají počátek v tom, že se do kultury v misce náhodou dostala „plíseň“ Penicillium. Kolumbus se prý odvážil plavit přes Atlantický oceán jen proto, že se na základě starých údajů při výpočtu délky plavby kolem světa dopustil velké chyby. K takovým provokativním podnětům přirozeně dochází. Není kde je hledat a naše tradiční myšlení s nimi nepočítá. Úlohou provokativních podnětů je vytrhnout myšlení ze starých vyjetých kolejí.

Logika provokativních podnětů přímo vyplývá z logiky asymetrických systé­ mů vytvářejících struktury (viz moje kniha Po: za hranicemi ano a ne, Po:

Beyond Yes and No). Můžeme se posadit a čekat, až se provokativní podnět objeví, nebo jeho objevení můžeme úmyslně podněcovat. Právě to se děje při laterálním myšlení. Umění využívat provokativní podněty je jeho nezbytnou součástí. V předchozí kapitole jsme se zabývali hybnou silou. Důvodem k užívání provokativních podnětů je právě jejich hybná síla. Nyní tedy můžeme přistoupit k výkladu, jak provokativní podněty vyvolat. Před mnoha lety jsem vymyslel slovo po jako symbolický prostředek, který dává najevo, že určitá myšlenka je navrhována ostatním jako provokativní podnět a kvůli vysoké hodnotě je jí hybné síly. Jestli chcete, můžete si předsta­ vit, že tato písmena zastupují výraz „provokativní operace".

Po funguje zhruba jako vlajka vyjednavače či parlamentáře. Když se někdo přiblíží k hradu a mává bílým praporem, bylo by proti pravidlům ho zastřelit. Podobně platí, že myšlenku prezentovanou pod ochranou po se nesluší okamži­ tě odstřelit kritikou z černého klobouku. V jistém smyslu - jak jsem již uvedl - slovo po funguje stejným způsobem jako zelený klobouk. Zelený klobouk svému nositeli dovoluje vyslovovat „ztřeště­ né" nápady. Má mnohem širší rozsah působnosti než po, ale poje zase specifič­ tější. Takže nej lepší je užívat obou. ...Dovolte jeden provokativní návrh: auta by měla mít hranatá kola. ...Mohu přednést jiný provokativní návrh: letadla by měla přistávat na hřbetě. ...Další takový návrh: kupující by měli za nákup dostat zaplaceno. ...Jiný provokativní podnět: vedoucí pracovníci by sami měli rozhodovat o svém povýšení. ...Další provokativní podnět: továrna vypouštějící odpad do řeky by měla vodu čerpat z toho úseku řeky, který sama znečišťuje.

Tento poslední provokativní podnět vedl k myšlence navrhnout zákon, aby jakákoli továrna postavená u řeky musela brát vodu z místa položeného níže po proudu. Tak by jako první okusila, jaké odpady se z ní do řeky dostávají. Na slovo po se můžeme dívat také tak, jako by vzniklo z takových slov jako hypotéza, předpokládat, potenciální, a dokonce i poezie. Ve všech těchto případech je myšlenka předkládána kvůli její schopnosti orientovat se do bu­ doucna - něco provokovat, vyvolávat. Myšlenka absurdní nebo nelogická samozřejmě nemůže být v souladu s našimi každodenními zkušenostmi, proto se nachází mimo jakýkoli již existující vzorec. Provokativní podnět nás tudíž nutí obvyklé vzorce vnímání opustit. Chceme-li v práci s provokativním podnětem pokračovat, připadají v úvahu tři možnosti: buď nejsme schopni dále se hnout z místa, nebo sklouz­ neme zpátky do obvyklých kolejí, ale také se můžeme dostat do nového vzorce. Jako existují standardní metody využívání hybné síly myšlenek, tak také existují zavedené způsoby vytváření provokací. Děje se to pomocí záměrně užívaných metod laterálního myšlení. Jednoduchý způsob vzniku provokativního podnětu například spočívá ve změně o opak, o obratu o sto osmdesát stupňů. Podrobně rozeberete způsob, jakým věc obvykle probíhá, a potom ji obrátíte vzhůru nohama nebo otočíte zadní stranou dopředu. ...Zákazníci obvykle platí za zboží, které kupují. Obraťme to. Vznáším provoka­ tivní návrh, aby obchod platil zákazníkům. ...To by mohlo vést k myšlence kupónů vydávaných při nákupu určitého množství zboží, kterými se vlastně zákazníkům za každý nákup vrací nepatrná částka. ...Což by mohlo vést k myšlence, aby pokladny byly nastaveny tak, že by po vložení každého dalšího tisíce dolarů vyplatily nějakou výhru. Provokativní podněty nemusejí být absurdní nebo nelogické. I vážně míněné myšlenky lze brát jako provokaci. Jestliže k vám někdo přijde se sporným nápadem, který můžete okamžitě začít kritizovat, mohl byste si místo černého klobouku nasadit zelený a rozhodnout se, že s tou myšlenkou budete zacházet jako s proookationím podnětem. To je možné vždycky.

...Nedovedu si představit, jak by mohla uspět vaše myšlenka s obchodem, který by měl samoobslužné pokladny. To by se přece snadno dalo zneužít. Ale nasadím si zelený klobouk a buduji chápat jako provokativní podnět. Ten mě přivádí k myšlence, že by si zákazníci sami počítali, kolik mají zaplatit, a byly by prováděny namátkové kontroly. Chyby nahoru či dolů by se pravděpodobně při větším obratu vyrovnaly. Velmi jednoduchý způsob, jak získat provokativní podnět, je užít náhodně zvolené slovo. Můžeme si vymyslet číslo strany ve slovníku a tam slovník otevřít. Druhé číslo, které jste zvolili, by mohlo udávat pořadí slova na vybrané stránce. Například byste si mohli říci strana devadesát dva, osmé slovo shora. Lépe se pracuje s podstatnými jmény než se slovesy nebo jinými slovními druhy. Snáze se také užívá seznam běžně užívaných podstatných jmen než celý slovník. Předpokládejme, že potřebujeme nové nápady na téma cigarety. Ukáže se, že náhodně jsme zvolili slovo žába. ...Takže tu máme provokativní podnět žába. Žába skáče, proto bychom mohli mít cigaretu, která po chvíli sama zhasne. Mohlo by to být výhodné pro preven­ ci požárů. Také by to kuřákům umožnilo kouřit krátce a cigaretu dokouřit později. To zase vede k nové značce pojmenované „kraťasy" - skutečně se vyrábějí velmi krátké a hoří jen dvě tři minuty. ...Chci nějaké nápady kolem televizorů. Náhodně nalezené slovo je sýr. Takže co nám dá provokativní podnět sýr? Sýr má díry. Co kdyby byly díry v televizní obrazovce? Co by z toho mohlo vzejít? Snad by na obrazovce mohla být nějaká „okna“, která by ukazovala, co se právě vysílá na vybraných sousedních kanálech. Když užíváme logiku, měli bychom říkat jen to, co dokážeme zdůvodnit. Když užíváme provokativní podněty, může se stát, že důvod budeme mít až po tom, co jsme promluvili. Provokativní podnět vyvolává jistý účinek, a tento cenný účinek je pro provokativní podnět dostatečným zdůvodněním. Mnoha lidem může připadat neuvěřitelné, že by náhodně zvolené slovo mohlo k vyřešení problému významně přispět. Je náhodné, proto přece k pro­ blému nemá žádný speciální vztah. Přesto je vzhledem k logice asymetrických systémů vytvářejících struktury snadné pochopit, proč takové náhodně vybrané

slovo funguje. Poskytuje odlišný výchozí bod. Jak hledáme cestu zpátky od tohoto nového výchozího bodu, zvyšuje se pravděpodobnost, že se nám podaří nalézt zpáteční cestu, kterou bychom se nikdy nebyli vydali, kdybychom o daném tématu přemýšleli přímo. Stejně jako je hybná síla součástí základní výbavy myšlení se zeleným kloboukem na hlavě, je jí i provokativní podnět. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti; když máte na hlavě zelený klobouk, užívejte provokativní podněty a hybnou sílu, patří totiž k abecedě tvůrčí činnosti.

myšlení se zeleným kloboukem na hlavě alternativy

Nespokojte se s praním řešením Trasy, ooliteíné a zvolené alternativy Rů^né stupně alternativ Ve škole při hodině matematiky sečtete čísla a dostanete výsledek. Potom přejdete k dalšímu sčítání. Nad prvním součtem se nemá smysl dál zamýšlet; jestliže je váš výsledek správný, nemůžete se dopracovat k lepší odpovědi. Mnoha lidem tento způsob myšlení zůstane i po tom, co ze školy odejdou. Jakmile mají odpověď, přestávají na problém myslet. Spokojí se s prvním řešením, které se naskytne. Ale normální život se velmi liší od školních hodin matematiky. Obvykle existuje více než jedna odpověď. Některá řešení jsou podstatně lepší než jiná: stojí méně peněz, jsou spolehlivější nebo snáze proveditelná. Není proč se domnívat, že první odpověď musí být nejlepší. V časové tísni a při velkém množství problémů je možné pochopit, proč se někdo spokojí s první variantou - ale za jiných okolností ne. Chtěl byste, aby se váš lékař spokojil s prvním, co ho napadne, a potom už o vaší nemoci přestal uvažovat?

Takže vezmeme první odpověď na vědomí a poznamenáme si ji, abychom se k ní kdykoli mohli vrátit. Potom začneme pátrat po alternativách, hledáme jiná řešení. Když jich máme několik, můžeme vybrat nejlepší podle toho, jak které odpovídá našim potřebám a možnostem. Možná už známe naprosto vyhovující způsob, jak věc provést, ale to nezna­ mená, že nemůže existovat možnost ještě lepší. Takže se snažíme najít alterna­ tivní řešení. V tom spočívá veškeré zdokonalování, pokud nemluvíme o odstra­ ňování chyb nebo řešení problémů. Zatím jsem se v této kapitole zabýval případy, u kterých známe způsob, jak cíle dosáhnout. Naše hledání alternativ je proto vlastně pátráním po lepším postupu. Někdy ale ještě nevíme, jak se k cíli dostat. Při plánování cest vytyčujeme alternativní trasy. Když situaci zmapujeme, hledáme k cíli naší cesty alternativní trasy. Pojem alternativa (definovaný jako sjedná ze dvou nebo více možností1) napovídá, že obvykle existuje více než jeden způsob, jak věc provést, více než jeden způsob, jak se na věci dívat. Uznat, že mohou existovat alternativy, a pátrat po nich patří k základům tvůrčího myšlení. Různé techniky laterálního myšlení jsou vlastně zaměřeny na to, aby nalézaly nové možnosti řešení. Ochota alternativy hledat (jde o alternativy vnímání, výkladu i zamýšlené činnosti) je klíčovou součástí myšlení se zeleným kloboukem. ...Konkurenční noviny právě zvedly cenu. Nasaďte si zelený klobouk a vymys­ lete všechny možnosti, které nám to dává. ...Právě jsme dostali další výzvu. Požadují vysokou částku, a jestli nezaplatí­ me, budou prý naše výrobky v obchodech otráveny. Nejdříve zkusíme obvyklé postupy a potom si nasadíme zelený klobouk, abychom vymysleli další alterna­ tivy. Hledání alternativ předpokládá tvořivý přístup a především uznání faktu, že různé přístupy existují. Dokud nejsou vyčerpány všechny evidentní možnosti, nemusí vlastní pátrání po alternativách žádné zvláštní tvůrčí schopnosti

vyžadovat. Zprvu nejde o víc, než soustředit pozornost na dané téma a vypra­ covat seznam známých způsobů řešení. Ale to nestačí. Jako je nutné vyvinout úsilí, abychom se dostali dál než jen k prvnímu nápadu, právě tak bychom měli vyvíjet tvůrčí snahu, abychom se dostali mimo běžné alternativy. Přísně vzato bychom zelený klobouk mohli potřebovat jen pro toto pátrání vně obvyklých mezí. První část hledání by mohla dokonce proběhnout s bílým kloboukem na hlavě: „Projděte přístupy, které se za takových situací obvykle uplatňují". V praxi je příhodnější celé hledání alternativ provádět se zeleným kloboukem na hlavě. Při přípravě podnikatelů se velký důraz klade na proces rozhodování. Nicméně kvalita jakéhokoli rozhodnutí ve velké míře závisí na alternativách, jež jsou k dispozici. ...Budeme se muset rozhodnout, na kterém místě tento prázdninový tábor bude stát. Nasaďte si zelený klobouk a navrhněte všechny alternativy. Potom je můžeme vytřídit. ...Jak budeme tyto počítače distribuovat? Jaké jsou alternativní strategie? Mnoho lidí věří, že logické zkoumání odhalí a posoudí všechny uskutečnitel­ né alternativy. V uzavřených systémech tomu tak může být, ale v normálním životě se to stává zřídka. ...Jsou pouze tři alternativy. Cenu můžeme ponechat beze změny. Nebo ji můžeme snížit. Nebo zvýšit. Nic jiného se udělat nedá.

137 Je pravda, že cokoli s cenou uděláme, nastane jedna z těchto tří možností. Ale existuje ohromné množství variant. Můžeme cenu snížit později (za jak dlouho?). Nebo snížíme cenu jen u vybraného zboží. Také je možné výrobek upravit a začít s výrobou levného typu. Nebo budeme výrobek jinak propagovat, abychom vyšší cenu zdůvodnili (přičemž cena buď zůstane stejná, nebo dokonce stoupne). Můžeme na kratší dobu cenu snížit a potom opět zvýšit. Mohli bychom také cenu ponechat a poskytovat speciální slevy, nebo cenu snížit a potom si nechat zvlášť zaplatit volitelné doplňky. Když jednotlivé možnosti (jejich ještě mnohem, mnohem víc) uvážíme, skutečně je můžeme rozdělit do tří výše zmíněných skupin.

Ale pouhým vyjmenováním těchto tří hlavních možností práce nekončí, všechny alternativy tím nevzniknou. Velmi častou chybou ustrnulého myšlení je nejvýznamnější alternativní kategorie nastínit - a dál nepokračovat. ...Ve skutečnosti chci zároveň cenu zvýšit i snížit. Postavíme jednu linku na výrobu levného zboží a druhou na produkci vysoce hodnotného zboží s patřičně vysokou cenou. Existují různé úrovně alternativ. Mám trochu volného času. Co s ním udělám? Mohl bych jet na dovolenou, navštěvovat nějaký kurz nebo pracovat na zahradě. Nebo bych se mohl pustit do práce a dohnat zpoždění. Jestliže rozhodnutí zní jet na dovolenou, postupujeme na další stupeň. Jakou dovolenou chci? Mohl bych pobýt na slunci u moře, podniknout okružní cestu lodí nebo sportovat. Jestliže se rozhodnu pro pobyt u moře, přecházíme na další stupeň: kam pojedu? Mohl bych ke Středozemnímu moři. Nebo ke Karibskému. Nebo na ostrovy v Tichém oceánu. Pak už zbývá jen vybrat, jak se tam dostanu a kde budu bydlet. Při hledání každé alternativy se pohybujeme v jistém přijatelném rámci, který určuje, o jaký stupeň půjde. Z tohoto rámce obvykle nechceme vybočit. ...Chtěl jsem po vás alternativní návrhy na rukojeť deštníku, ale vy jste mi donesl návrhy na plášť do deště. Někdy se stane, že je třeba starý rámec pozměnit a přesunout se na vyšší stupeň. ...Žádal jste mě o alternativní způsoby nakládky nákladních aut. Řeknu vám, že by bylo rozumnější, kdybychom naše výrobky dopravovali po železnici. ...Chtěl jste, abych navrhl, ve kterých médiích povedeme reklamní kampaň. Podle mě by ty peníze bylo lepší vydat na přímý styk s veřejností. Čas od času vybočte z rámce a změňte rovinu. Ale také buďte připraveni hledat alternativní řešení v požadované rovině. Když se tvůrčí lidé pravidelně snaží vyřešit jiný problém než ten, který řešit mají, kazí tím pověst tvůrčí

činnosti. Je to skutečné dilema: kdy pracovat v dané rovině - a kdy z ní postou­ pit na jiný stupeň. Teď se dostáváme k fázi, která je v celém tvůrčím procesu snad nejobtížněj­ ší - k „tvůrčí pauze", fázi věnované tvůrčímu myšlení. Tento časový prostor nevznikne, pokud se pro jeho zařazení do našich úvah nerozhodneme. Všechno probíhá skutečně hladce. Už jsme vyhledali běžné alternativy, pochopili různé přístupy k problémům. Co víc bychom od tvůrčího přístupu mohli chtít? Jednou jsem se deset minut všemožně snažil zarazit zvonění budíku, který nezvonil. Neudělal jsem si chvilku pro to, abych uvážil, zda ten zvuk nevychází z nějakého jiného budíku. Prostor pro tvůrčí myšlení vznikne, jestliže prohlásíme: „Není žádný zjevný důvod, proč bych v tuhle chvíli měl udělat přestávku, během které zvážím jednotlivé alternativy. Ale udělám to.“ Obecně jsme tak soustředěni na řešení problémů, že když žádné nejsou, raději postupujeme stále dál, než abychom se zastavili a přemýšleli. ...Nechci vyvolat dojem, že máme nějaký problém. Žádný není. Ale nasaďte si prosím zelený klobouk a chvíli přemýšlejte o běžné praxi auta nastříkat nějakou barvou, ještě než jdou do prodeje. ...Chvilku se věnujte myšlení se zeleným kloboukem na toto téma: obchodní cestující dostávají provizi za obchody, které se jim podaří uzavřít. ...Soustřeďte se na volant auta. Funguje tak, jak má. Vezměte si zelený klobouk, přeruštejiné úvahy a zamyslete se, jestli není možné volant ještě nějak zdokonalit.

myšlení se zeleným kloboukem na hlavě osobnost a dovednost

Je toůrčí činnost záležitost dovednosti, talentu, nebo osobnosti? Měnit masky je snazší než měnit obličeje Pýcha při předvádění dovedností

240

Často se mě ptají, zdaje tvůrčí činnost věcí dovednosti, talentu, nebo osobnosti. Správná odpověďje, že při ní mohou hrát roli všechny tři. Ale takhle neodpovídám. Jestliže se nesnažíme rozvinout své tvůrčí dovednosti, může to být pouze záležitost talentu a osobnosti. Lidé jsou příliš náchylní souhlasit s tím, že tvůrčí činnost je věc talentu nebo osobnosti, a protože si myslí, že v tomto směru nemají naději, raději ponechávají tvůrčí činnost jiným. Proto kladu takový důraz na cílevědomý rozvoj tvůrčího myšlení (například prostřed­ nictvím technik laterálního myšlení). Přitom upozorňuji na to, že někteří lidé stejně budou dosahovat lepších výsledků než jiní, právě tak jako někteří lépe hrají tenis nebo lyžují; ale většina lidí se může dopracovat slušné úrovně. Nesouhlasím s pojetím tvůrčí činnosti jako výsledku speciálního nadání. Raději ji chápu jako normální a nezbytnou část myšlení každého z nás. Z nás

všech se géniové nestanou, ale každý tenista také nedoufá, že vyhraje turnaj ve Wimbledonu. Často slýchám o lidech, kteří jsou od přírody vynikajícími mysliteli s černým kloboukem. Zdá se, že s potěšením zničí každou myšlenku nebo návrh na jakoukoli změnu. A jestli prý by nebylo možné osobnost takových lidí změnit, aby nebyli tak strozí a přísní. Zda by prý nemohli být k tvůrčí činnosti tolerant­ nější, vždyť ji nikdy nemají v úmyslu sami provozovat. Osobnost nejspíš není možné změnit. Ale věřím, že když se člověku ukáže „logika" tvůrčí činnosti, může to nastálo ovlivnit jeho přístup k ní. Několikrát jsem zažil, že se to podařilo. Nejpraktičtější je použít k tomu zelený klobouk. ...Když máte na hlavě černý klobouk, odevzdáváte skvělou práci. Nechci zmírnit ostrost vaší kritiky. Ale co si vzít zelený klobouk? Uvidíme, jak vám to půjde. ...Možná dáváte přednost specializaci na myšlení s jediným kloboukem. Možná nedokážete využívat všechny stejně dobře. Snad dovedete zpívat jen jednu písničku. Asi budete muset zůstat vyhraněným kritikem. Budete se zapojovat do diskuse jen tehdy, když bude třeba myšlení s černým kloboukem. Nikdo nemá rád, když je pokládán za jednostranně orientovaného. Ale myslitel, který s černým kloboukem dosahuje tak znamenitých výsledků, by byl určitě rád, kdyby ho považovali alespoň za slušného myslitele i s kloboukem zeleným. Jasné odlišení zeleného a černého klobouku ukazuje, že odborník na černý klobouk nemusí mít pocit, že by měl svou kritičnost omezovat, aby mohl být tvůrčí. Když bude opět kritizovat, nic mu nebrání, aby byl stejně negativistický jako předtím (porovnejte to s pokusy o změnu osobnosti). Maska pro tragické role je zcela jiná než maska pro role komické. Sám herec se nemění. Hraje každou roli s maximálním nasazením nehledě na to, jakou masku nosí. Dokonce se pyšní tím, že je schopen hrát jak v komedii, tak v tragédii. Je hrdý, jak ovládá herecké řemeslo. Stejným způsobem se má myslitel pyšnit svými dovednostmi - tím, že dokáže nosit každý ze šesti klobouků a myslet šesti odpovídajícími způsoby. Už jsem se

o tom zmínil. Znovu to připomínám v souvislosti s praktickým problémem, jak jednat s negativistickou osobností. ...Právě se věnujeme myšlení se zeleným kloboukem. Jestli toho nejste schopen, buďte prostě chvíli zticha. ...Alespoň byste se o myšlení se zeleným kloboukem mohl pokusit. Nikdy v něj nebudete mít důvěru, když to ani nezkusíte. Tvůrčí myšlení je obvykle v nevýhodě, protože se nezdá být nezbytnou součástí myšlení. Ale existence zeleného klobouku toto jeho postavení jedno­ značně potvrzuje.

myšlení se zeleným kloboukem na hlavě co s novými myšlenkami a nápady bude dál?

Co bude dál? Formování my šlenek a jejich přizpůsobování situaci Manažer myšlenek Jednou z nejproblematičtějších fází tvůrčího procesuje „sklízení" myšlenek. Zúčastnil jsem se mnoha porad, kde vzniklo ohromné množství dobrých nápadů. Ale když mělo dojít k jejich závěrečnému shrnutí, zůstala většina těchto myšlenek přítomnými opomenuta. Máme tendenci hledat jen konečné chytré řešení a všechno ostatní ignorovat. Ale vedle konečného řešení zde může vzniknout, ještě mnoho cenného. Mohou to být nové koncepce, třebaže nemusí být hned jasné, jak naznačenými směry postupovat dál. Mohou se objevit nehotové myšlenky, které zatím nelze realizo­ vat, protože si ještě vyžádají hodně práce. Objevit se mohou' i nové myšlenky fundamentálního významu, třebaže ještě nedotažené. Někdy dojde i ke změně typu myšlenky. Může také dojít k posunu v oblasti, kde lidé řešení očekávají (kde je hledají). Mohou být nově vymezeny oblasti, v nichž by nové pojetí mohlo vyvolat velkou změnu. Nic z toho by nemělo přijít vniveč.

Během tvůrčího procesu by myšlenka měla být zformována a přizpůsobena tak, aby pokud možno vyhovovala dvěma požadavkům. Za prvé musí respekto­ vat konkrétní situaci. Provede se tedy pokus myšlenku přetvořit v nápad, který za daných okolností bude možné uskutečnit. Proto se stanoví limity a nápad se potom podle nich modifikuje. ...Tohle je výborný nápad, ale v nynější podobě by byl příliš drahý. Můžeme ho modifikovat tak, aby nestál tolik peněz? ...Řešení nevyhovuje stavebním předpisům. Můžeme tu myšlenku upravit tak, aby jim neodporovala? Je to možné? Povšimněte si, že limity požadující přizpůsobení nejsou záminkou k odmít­ nutí nápadu. Druhý požadavek souvisí s lidmi, kteří myšlenku budou realizovat. Je to smutné, ale svět není dokonalý. Bylo by hezké, kdyby každý hned dovedl rozpoznat v myšlence tutéž brilantnost a stejný potenciál jako její autor. Tak tomu často není. Proto je třeba během tvůrčího procesu myšlenku upravit, aby lépe splňovala požadavky těch, kteří ji budou muset uskutečnit. ...V tuto chvíli máme jediný zájem - stojíme o nápady, které nám ušetří peníze. Mohla by tahle myšlenka teď nebo později přinést úsporu peněz? ...Aby byla myšlenka přijatelná, nesmí být příliš nová. Musí na ní být vidět, že se podobá některé staré vyzkoušené ideji, o níž se ví, že funguje. K čemu tu naši můžeme přirovnat? ...Velice se zdůrazňuje schopnost testovat návrhy ve zkušebním provozu. Jak bychom mohli otestovat tuto myšlenku? ...Novou módou jsou výrobky vysoké technické kvality. Prospělo by tomuto nápadu zabudování elektroniky? Někdy se zdá, že tento postup zachází za hranice slušného chování. Na přizpůsobení „výrobku*1potřebám „kupujících11, kteří je v rámci podniku či organizace budou realizovat, není nic nečestného. Takže návrhy je třeba vymyslet tak, aby jim vyhovovaly.

V několika knihách jsem navrhoval, aby některý z manažerů dostal na starost nápady, návrhy a koncepce. Zodpovídal by za podněcování tvorby myšlenek, jejich shromažďování a opatrování. Svolával by proto porady a problémy by strkal pod nos těm, od nichž se očekává, že je budou řešit. Staral by se o myšlenky a nápady stejným způsobem, jako se manažer finanční instituce stará o finance. Pokud taková osoba existuje, shromažďuje vše, co myšlení se zeleným kloboukem vyprodukovalo. Jestliže se o to nikdo nestará, myšlenky zůstanou k vlastnímu použití tvůrců. V další etapě přichází na řadu žlutý klobouk a myšlenka se konstruktivně rozvíjí. Také se hodnotí její klady a hledají podpůrné argumenty, prokazující její výhodnost a hodnotu. O tom jsem psal v kapitolách o myšlení se žlutým kloboukem. Potom nastupuje myšlení s černým kloboukem. Ovšem v kterékoli fázi může být povolán bílý klobouk, aby poskytl podklady pro posouzení, zdaje nápad vhodný a do jaké míry je cenný. Závěrečné stádium patří červenému klobouku: líbí se nám tato myšlenka natolik, abychom se jí dále zabývali? Může se zdát divné myšlenku podrobovat emocionálnímu hodnocení až nakonec. Lze však doufat, že toto hodnocení bude založeno na známých výsledcích podrobného zkoumání myšlení s černým a se žlutým kloboukem. Jestliže ani potom myšlenka nevyvolá žádné nadšení, není pravděpodobné, že by uspěla, i kdyby měla kladů sebevíc.

résumé myšlení se zeleným kloboukem na hlavě

Zelený klobouk je kloboukem tvůrčího myšlení. Kdo si ho nasadí, bude uvažovat v kategoriích tvůrčího myšlení. Ostatní musejí podle toho se vznikající­ mi nápady zacházet. V ideálním případě by myslitel i posluchač měli mít na hlavě zelený klobouk. Zelená barva symbolizuje plodnost, růst a bohatství, které je v semínkách.

246

Základem myšlení se zeleným kloboukem je hledání alternativ. Přitom je třeba překračovat hranice známého, zjevného a prozatím dostačujícího. Při myšlení se zeleným kloboukem může myslitel kdykoli zařadit „tvůrčí pauzu“, během které zvažuje, zda neexistují další alternativní řešení. Takové „přestávky11 není třeba nijak odůvodňovat. Hybná síla nahrazuje usuzování. Myslitel se zeleným kloboukem na hlavě se snaží postupovat od výchozí myšlenky k myšlence nové. Důležitou součástí výbavy myšlení se zeleným kloboukem je provokativní podnět. Jeho symbolem je slovo po. Provokace slouží k tomu, aby nás vytrhla

z obvyklých způsobů myšlení. Je mnoho metod, jak provokativní podněty vytvářet, včetně metody užívající náhodně zvolených výrazů. Laterální myšlení je pak souborem přístupů, pojmů a metod (včetně hybné síly, provokativních podnětů a po), který umožňuje přechod od vzorce k vzorci, k jiným strukturám v samoorganizujícím se asymetrickém systému vytvářejícím struktury. Laterální myšlení se používá při tvorbě nových pojetí a pro vyvolání změn ve vnímání.

modrý klobouk řízení myšlení

Myšlení o myšlení Instrukce jak myslet Organizace myšlení Ovládání ostatních klobouků 14 8

Představte si řídicí panel. Ovládá ho člověk v modré kombinéze s modrým kloboukem na hlavě. S modrým kloboukem na hlavě už nemyslíme na daný problém; místo toho uvažujeme o myšlení, kterým bychom se věci dostali na kloub. Modrá barva symbolizuje ovládání celého postupu - modrá obloha se také klene nade vším. Tato barva zároveň naznačuje odstup, chladnokrevný postoj a zvládání situace. Dirigent orchestru nejdříve vyzve housle, potom dechové nástroje. Dirigent vše ovládá. Nosí modrý klobouk. Čím je dirigent pro orchestr, tím je modrý klobouk pro myšlení.

S modrým kloboukem na hlavě říkáme sobě (nebo jiným), který z ostatních klobouků si nasadit. Myšlení s modrým kloboukem určuje, kdy vystřídat jeden klobouk druhým. Jestliže bychom myšlení chápali jako proceduru s oficiálně stanovenými pravidly, potom modrý klobouk rozhoduje o protokolu. Počítače se řídí programy; ty jim stanoví, co v kterém okamžiku dělat. Modrý klobouk je programátorským kloboukem lidského myšlení. S modrým kloboukem můžeme do podrobností rozpracovat plán úvah včetně jednotlivých kroků, které mají být vykonány ve stanoveném pořadí. Modrý klo­ bouk můžeme také použít, abychom rozhodovali operativně a vydávali jeden pokyn za druhým. Různé baletní kroky potřebují choreografa, aby je uspořádal. Modrý klobouk nosíme, když chceme vytvořit choreografii kroků našeho myšlení. Toto pojetí formálně strukturovaného myšlení se výrazně liší od pojetí myšlení volně plynoucího, postrádajícího celkovou strukturu. ...Můj modrý klobouk důrazně doporučuje, abychom se neodkladně pustili do hledání alternativ. ...Nemáme mnoho času na zvážení této záležitosti, proto jej musíme efektivně využít. Chtěl by někdo podat návrh z modrého klobouku, kterým se bude postup našich úvah řídit? ...Zatím jsme se nikam nedostali. Nasazuji si modrý klobouk a navrhuji okamžitě přejít k myšlení s červeným kloboukem, aby se pročistil vzduch. Jaké pocity v nás vlastně vyvolává návrh snížit přesčasy? Myšlení často zabíhá do odboček, nechává se unášet proudem a na podněty reaguje bezprostředě, sotva se vynoří. V pozadí ho provází vědomá snaha dobrat se výsledku, ale nedostává podobu rámcového záměru nebo řady dílčích cílů, jichž má být postupně dosaženo. Návrhy, úsudky, kritické názory, informace a emoce jsou smíchány v jakýsi myšlenkový guláš. Podle rozšířeného názoru ho stačí míchat tak dlouho, dokud nenarazíme na některý z vyzkoušených přístu­ pů, který slibuje, že vytouženého cíle bude dosaženo. Jde o namátkové zkoumá­ ní zkušeností, podléhající silnému vlivu negativistického kritického myšlení. Předpokládá se, že celkem inteligentní lidé se slušným všeobecným vzděláním budou v průběhu diskuse schopni dát dohromady přehled alternativních řešení a vyberou ta nejpříhodnější.

Dále se většinou předpokládá, že myšlení budou ovlivňovat dříve získané zkušenosti a také požadavky, které klade současná situace, takže řešení se bude postupně vyvíjet a kritika ho zbaví přítěže. Vhodným příměrem je analogie s evolucí, protože v evoluci podle Darwina přežijí ti nejschopnější - a zde přežije jen ta nejvhodnější idea. Tlak drsných přírodních podmínek v tomto případě nahrazujeme silným tlakem kritiky. Při tomto typu myšlení je zřejmé, že účastníci porady mají od začátku na stole návrhy, z nichž bude řešení vybráno. K těmto návrhům mohli dojít vlastními úvahami nebo jim je poskytli odborníci. V této knize se spíše věnuji „mapovacímu" myšlení, tj. tomu typu myšlení, které vytváří mapy dosud neprozkoumaného terénu. Když je situace popsána a zakreslena na mapu, vyhledávají se možné trasy a nakonec je jedna z nich zvolena. Ti, kteří se zabývají nějakým problémem, budou tvrdit, že na danou záležitost myslí stále, ne až když si sednou za stůl k organizované diskusi. Účelem takovýchto porad není ani tak produkce myšlenek, jako spíše vzájemné sezná­ mení se s tím, co už bylo vymyšleno. Tím se právě dostáváme k onomu typu debat plných sporů, jenž je pro západní myšlení typický. Byl bych rád, kdybych si mohl myslet, že velká část situace již byla „zmapo­ vána" dříve, než jsou vyslovena různá stanoviska. Ale to se stává jen zřídka. Myslitel se rychle rozhlédne, a sotva si utvořil názor vycházející ze zkušeností a předsudků, zapojí se do diskuse, aby se v ní jeho stanovisko vytříbilo. Typic­ kým příkladem takového postupuje tradiční způsob, jakým se ve škole píší kompozice. Žák je vyzván, aby hned v první větě vyjádřil závěr a celou písemnou práci potom sepsal jako jeho obhajobu. Myšlení se při tom užívá, aby byla potvrzena správnost výchozího tvrzení, ne pro hledání nových pohledů. Totéž se děje v politice a v soudních síních. Obě strany začínají s předem utvořeným názorem. Živá diskuse dodává myšlení podněty. Proto je pro tolik lidí snazší přemýšlet ve skupině než bez reakcí ostatních. Samostatné myšlení v mnohem větší míře potřebuje vnitřní uspořádání, strukturu - modrý klobouk. Jestliže hodláme začít s „mapovacím" typem myšlení, budeme takovou strukturu potřebovat. Neposkytne nám ji útok a obrana, jako tomu je v diskusi.

Jako badatel potřebuje plán postupu, tak myslitel potřebuje strukturu, která dá jeho myšlení řád. Struktura z modrého klobouku tedy může poskytnout plán toho, co se má v kterém okamžiku stát; funguje obdobně jako program počítače. Častěji se modrého klobouku využívá, aby řídil diskusi - dělá to zhruba stejným způso­ bem jako kočí, jenž od minuty k minutě zvládá své spřežení. ...Teď si vezměte bílý klobouk. ...Potřebujeme návrhy. Nasaďme si žlutý klobouk. Konkrétní návrhy, prosím. ...S černým kloboukem chvilku počkejte, ještě nejsem spokojen s nápady, které zatím máme. V téhle fázi se pusťme do myšlení se zeleným kloboukem. Nejčastěji půjde o to, aby se do probíhající tradiční diskuse občas vložilo myšlení s některým z ostatních klobouků. ...Od každého z vás chci slyšet názory z červeného klobouku. Jak si jistě pamatujete, s červeným kloboukem na hlavě můžete vyjadřovat city a pocity, aniž byste je museli jakkoli odůvodňovat. ...Možná jste si to neuvědomil, ale předvedl jste nám myšlení s černým kloboukem. Uváděl jste samé kritické soudy. Právě jste nám vysvětlil, proč to fungovat nemůže. Teď se prosím na pár minut přeorientujte na myšlení se žlutým kloboukem, tedy na pozitivní typ myšlení. ...Nechci vaše názory nebo návrhy. Několik minut věnujte výhradně myšlení s bílým kloboukem. Fakta a čísla bez interpretace. ...Myslím, že potřebujeme změnu, proto přejděme k myšlení s modrým kloboukem. Problém teď pusťte na okamžik z hlavy. Tak tedy - jak bychom měli v našich úvahách postupovat dál? Na závěr by mělo být řečeno, že myšlení s modrým kloboukem se neomezuje jen na organizování práce s ostatními klobouky. Může být také využito k orga­ nizování jiných postupů, jako je odhadování priorit nebo sestavování přehledů požadavků, které musí řešení splňovat.

myšlení s modrým kloboukem na hlavě záměr

Položit tu pravou otázku Vymetení problému Stanovení úkolů, které je třeba promyslet Zaměřit se na problém je jednou z klíčových součástí myšlení s modrým kloboukem. Rozdíl mezi myslitelem dobrým a špatným často spočívá ve schopnosti soustředit se na zvolený záměr. Na co jiného by se mělo myslet? Ale při přemýšlení nestačí uvědomovat si rámcový cíl. ...Chceme se zaměřit na přípravu celé řady opatření reagujících na snížení konkurenčních cen. ...Soustřeďme se na to, co každý z nás očekává od letošní dovolené. ...Deštník a reklama. Chci tvůrčí nápady na téma: jak by se daly v reklamě využít obyčejné deštníky.

...Jak dosáhnout toho, abychom měli spokojené hosty, kteří náš hotel budou doporučovat přátelům? Zaměřme se výhradně na to. ...Celkovým záměrem je získat pro naše obchody rychlého občerstvení podíl na nově vzniklém trhu. V rámci tohoto cíle se soustředíme zejména na to, aby si do našich zařízení zvykli chodit důchodci, a to v době, kdy je v provozovnách malý provoz. Záměr může být pojat široce nebo úzce. V rámci širšího záměru může být několik záměrů dílčích. Důležité je, aby záměr byl stanoven podrobně a jasně. Formulace záměru přísluší právě modrému klobouku. Dále by měl sledovat, zda se od záměru nevzdalujeme. Čas věnovaný sebereflexi (přemýšlení o vlastním myšlení) není časem promrhaným. ...Nasazuji si modrý klobouk a musím konstatovat, že jsme se velice vzdálili od tématu, které jsme se chystali promyslet. Vznikla řada zajímavých nápadů, ale žádný z nich se netýká našeho výchozího záměru. Potřebujeme se k němu vrátit. Máte ještě nějaké jiné připomínky z modrého klobouku? ...Nasaďte si modrý klobouk a povězte mi váš názor na to, jak si zatím vedeme. Podařilo se nám postoupit kupředu? Vznést dotaz je nejjednodušší způsob, jak myšlení na něco zaměřit. Velmi často se říká, že kladení správných otázek může mít na řešení problému lví podíl. Naneštěstí je mnohem snazší klíčovou otázku položit až dodatečně, když už je odpověď známá. Proto je velká pozornost věnovaná formulování vhodných otázek důležitým aspektem myšlení s modrým kloboukem. V lekcích myšlení CoRT se otázky dělí na dva druhy. Kjednomu patří otázka „rybářská", kterou se prozkoumává neznámá situace (jsme v postavení rybáře, jenž dal na háček návnadu, ale neví, co mu může na udici zabrat); druhý typ představuje otázka „střelecká", díky níž náš názor prověříme a dostaneme kladnou nebo zápornou odpověď (jako střelec, který míří na ptáka a buď ho trefí, nebo nezasáhne). ...Otázkou už ani tak není, co udělat, jako kdy to uděláme. Správné načasová­ ní je životně důležité. Jaké faktory bychom pro toto načasování měli brát v úvahu?

...Je otázkou, jestli si klient daňová zvýhodnění skutečně uvědomil, nebo jestli tato zvýhodnění jenom poskytla našim agentům příhodný argument při uzavírání pojistných smluv. Problém je ve skutečnosti pouze speciálním typem otázky: jak dosáhnout cíle? Formulování problému je důležité, jinak může být nalezené řešení „o něčem jiném" neboje zbytečně těžkopádné. Je tento problém skutečně klíčový? Proč jej chceme řešit? Jaký problém prozatím zůstává v pozadí? ...Problémem není studené počasí. Podstatné je, že lidé ho tak vnímají. A to můžeme změnit. ...Problém není v tom, že by nebyl sníh, ale že tady nemůžeme lyžovat. Takže lyžaře dovezeme autobusy tam, kde to půjde. Místo spoléhání na to, že najdeme nejlepší formulaci problému, je praktičtější vypracovat řadu alternativních formulací. To vše spadá do kompetence myšlení s modrým kloboukem. K úloze myslitele s modrým kloboukem také patří stanovení dílčích úkolů. To ještě nabývá na významu, když myslitel nepracuje ve skupině, ale sám. ...Stanovme si cíl této schůzky. Jaký výsledek bychom považovali za úspěch? ...Začněte sestavením přehledu oblastí, kde se názory obou stran shodují. ...Úkolem je vymyslet, jak bychom tu věc mohli rozhodnout už zde a dnes. ...Vypracujte přehled čtyř problematických oblastí výchovy ve školách. ...Posuďte s černým kloboukem na hlavě naši právě probíhající reklamní kampaň. Myslitelský úkol může být dílčí nebo rozsáhlý. Jeho splnění může vyžadovat zvláštní výkony nebo získání informací z dané oblasti. ...Potřebuji jenom pár námětů pro průzkum teleshoppingu. ...Jak můžeme zjistit, jestli jejich strategie byla úspěšná?

..Proč se mezi těmito alternativami stále nemůžeme rozhodnout? Když myslitelský úkol nemůže být splněn, je třeba neúspěch vzít na vědomí. ...Zatím jsme nenašli vysvětlení, proč se konzumuje více cukrovinek. Budeme se k tomu muset vrátit později a pokusit se vypracovat nějaké ověřitelné hypotézy. ...Ještě jsme nepřišli na způsob, jak zvýšit spotřebu jehněčího. Snad bychom ten problém mohli rozložit na několik dílčích. Myslitel s modrým kloboukem na hlavě pozvedne terč do výše a řekne: „Toto je cíl. Sem miř.“

myšlení s modrým kloboukem na hlavě návrh programu

Krok za krokem Software pro myšlení Choreografie Počítače jsou vybaveny softwarem, který jim neustále říká, co mají kdy dělat. Bez programového vybavení počítač nemůže fungovat. Jednou z funkcí myšlení s modrým kloboukem je navrhovat program pro uvažování o konkrétní záležitosti. Je možné mít ustálené postupy použitelné vjakékoli situaci. V jedné z lekcí CoRT takový postup navrhuji. Je to struktura složená z pěti částí: účel, vstupní informace, řešení, volba, pracovní postup. V této kapitole se budu zabývat softwarem vytvořeným na objednávku, který lze použít v každé situaci. ...Začneme myšlením s modrým kloboukem, abychom sestavili program, kterým se pak budeme řídit. ...Tahle situace je mimořádná. Kde začneme? Na co bychom se měli zaměřit? Ve čtyřicáté druhé kapitole jsem se zmínil, že nejčastěji půjde o to, aby se při

vhodných příležitostech přecházelo z běžného typu myšlení (orientovaného na debaty a spory) na myšlení s některým ze šesti klobouků. Občas si některý myslitel přímo vyžádá určitý typ myšlení symbolizovaný myslitelským klobou­ kem. Teď vám předložím univerzální programovou variantu, která stanoví postup úvah. Existuje tanec tzv. výrazový, v jehož průběhu tanečníci volně improvizují, aby vyjádřili dané téma. Vedle něho je tradiční balet, jehož každý krok přesně určuje choreografie. Zde mě zajímá právě ta stránka myšlení s modrým klobou­ kem, která je obdobou choreografie. Ale nechci, aby si čtenář myslel, že tímto způsobem by myšlení se šesti klobouky mělo probíhat neustále. Znovu zdůrazňuji, že programy z modrého klobouku zahrnují více aspektů myšlení než jen ten se šesti klobouky. ...Měli bychom začít rozborem všech faktorů, které musíme při navrhování této série dětského oblečení vzít v úvahu. ...Měli bychom zmapovat tří oblasti: začít tou, kde je shoda názorů, pokračo­ vat oblastí názorových rozdílů a končit oblastí, jež je pro tuto diskusi bezvý­ znamná. Podoba programu se bude obměňovat s každou situací. Program pro řešení určitého problému se bude lišit od programu použitého pro stavbu lodě. Program pro vyjednávání nebude stejný jako program rozhodovací. I v rámci rozhodování se program použitý pro jedno rozhodnutí může lišit od programu, na jehož základě se rozhoduje o něčem jiném. Myslitel s modrým kloboukem program „podle zákazníkovy objednávky" přizpůsobuje, aby vyhovoval konkrét­ ní situaci právě tak, jako si truhlář naplánuje, jak zhotoví určitou židli nebo skříň. Pokud by snad bylo třeba zabývat se tématem, které v myslitelích vzbuzuje silné emoce, potom by bylo rozumné na první místo programu zařadit myšlení s červeným kloboukem. Vyneslo by city na povrch a zviditelnilo je. Bez červené­ ho klobouku by se každý účastník debaty mohl pokoušet své city dávat najevo nepřímo, jinými prostředky, např. přehnaně intenzívním myšlením s černým kloboukem. Jakmile jsou emoce viditelné, myslitele tolik nesvazují. Potom od něho lze důrazněji žádat, aby byl objektivní. Dalším krokem může být myšlení s bílým kloboukem, aby mohly být vyloženy

na stůl veškeré důležité informace. Obvykle je třeba se k bílému klobouku čas od času vracet (funguje pak jako jakýsi podprogram) a prověřovat různé aspekty problému. V další fázi přichází na řadu myšlení se žlutým kloboukem, aby předložilo návrhy a nabídky. Modrý a žlutý klobouk se mohou doplňovat, přičemž myšlení s modrým kloboukem pokládá otázky a odhaluje problémové oblasti. Zároveň může bílý klobouk přispívat informacemi o moderních postupech používaných při řešení daného problému. ...V minulosti jsme tyto situace řešili takto. ...Tradiční přístupy k tomuto problému všichni znáte. Nicméně je zopakuji. Modrý klobouk může vymezit oblasti, na které se úvahy budou soustřeďovat a kde jsou potřebné nové přístupy. Zelený klobouk se potom pokusí nějaká nová pojetí nalézt. Neboje možné už předem v programu počítat s prostorem pro myšlení se zeleným kloboukem, do něhož každý myslitel soustředí své tvůrčí úsilí. ...Rád bych se dověděl, zda existují nějaké jednodušší způsoby, jak přizpůso­ bit splátky pojistného individuálním příjmům plátců. ...Musí být lepší způsob, jak knihy prodávat. Podívejte se na to se zeleným kloboukem. V této fázi myšlení s modrým kloboukem se vypracuje přehled dosavadních návrhů. Potom mohou být roztříděny do různých kategorií: do kategorie návrhů vyžadujících samostatné posouzení, návrhů, které bude třeba dále rozpracovat a doplnit, nebojsou to návrhy vhodné alespoň pro zaznamenání. Nyní se při rozvíjení každého z návrhů může střídat myšlení s bílým, žlutým a zeleným kloboukem. Probíhá fáze konstruktivního myšlení. Čisté myšlení se žlutým kloboukem se používá k pozitivnímu ohodnocení každé z alternativ uznaných za perspektivní. Černý klobouk přichází na řadu proto, aby alternativy vytřídil. Jeho úkolem je upozornit na ty, které jsou neuskutečnitelné nebo nepoužitelné. Také kriticky zváží hodnotu použitelných alternativ.

Dále se žlutý a zelený klobouk vyjádří k tomu, co odhalilo myšlení s černým kloboukem: opravují se chyby, odstraňují slabá místa, řeší problémy. Následuje další podrobné zkoumání s černým kloboukem, aby vyšla najevo rizika, nebezpečí a dosud neodhalená bílá místa. Potom by mohla přijít chvíle pro myšlení s modrým kloboukem: zpracuje přehled všeho, čeho bylo zatím dosaženo, a také určí strategii, podle které se bude „volit trasa“. Nyní nastupuje červený klobouk, aby myslitelé mohli vyjádřit, jaké pocity v nich jednotlivé možnosti řešení vzbuzují. Následuje volba optimální alternativy, na níž se podílí myšlení se žlutým a černým kloboukem. Z několika řešení vybírá variantu nejlépe odpovídající potřebám. Nakonec myšlení s modrým kloboukem vypracuje strategii, podle které se stanoví postup realizace zvoleného řešení. To vše může vypadat jako značně složitý sled dějů, ale v praxi na sebe jednotlivé fáze plynule navazují-jako když při řízení auta přeřazujete rychlosti. V ideálním případě má každý účastník porady před sebou na stole předem stanovený program jednání. Když myslitel ví, že zakrátko přijde čas na myšlení s černým kloboukem, bude mít menší sklon poradu přerušovat poznámkami z černého klobouku, protože se nemusí obávat, že by svůj postřeh nemohl uplatnit. Nemělo by se zapomínat, že při přemýšlení se většinou střídá myšlení s černým a s bílým kloboukem - přičemž nevyjádřené emoce (působnost červeného klobouku) zůstávají v pozadí. ...To je přesně to, co při takové příležitosti potřebujeme udělat. ...A proto váš návrh nelze provést. Program modrého klobouku může být předem stanoven vedoucím porady nebo může být sestaven za přispění všech účastníků až na poradě samé.

myšlení s modrým kloboukem na hlavě shrnutí a závěry

Pozorování a přehled Poznámky a připomínky Dílčí shrnutí, závěry, vypracování závěrečného souhrnu a zprávy Myslitel s modrým kloboukem provádí sebereflexi. Je choreografem, tedy určuje kroky, ale také kritikem, a proto pozorně sleduje, co se děje. Auto neřídí, ale pozoruje jeho řidiče. Také věnuje pozornost trase, kterou auto projíždí. Myslitel s modrým kloboukem může komentovat, co pozoruje. ...Spor o tomto bodu nám už zabral příliš mnoho času. Poznamenejme si ho jako věc, na kterou přetrvávají konfliktní názory. ...Zdá se, že nás příliš znepokojuje výše nákladů této transakce, a přitom ještě nevíme, zda přinese nějaký prospěch. To by se určitě mělo prodiskutovat ze všeho nejdřív.

...Davide, pořád prosazuješ jednu a tutéž myšlenku. Už jsme konstatovali, že je velice slibná, a později se jí budeme věnovat. Ale teď bychom se snad měli pokusit najít nějaké další alternativy. Kvůli nim jsme se přece sešli, ne kvůli debatě. Čas od času myslitel s modrým kloboukem na hlavě shrne dosavadní průběh porady a její výsledky. Dbá, aby se postupovalo podle stanoveného programu a sestavuje přehled vytvořených alternativ. ...Shrňme, čeho se nám zatím podařilo dosáhnout. ...Ve zkratce se vracím k hlavním bodům naší diskuse. Ozvěte se, budete-li mít k mé formulaci nějaké připomínky. Pokud by snad hrozil chaos, úkolem myslitele s modrým kloboukem na hlavě je diskusi usměrnit. Ačkoli mluvím o mysliteli s modrým kloboukem jako o jedné osobě, vždycky je možné, aby jeho úkoly plnili všichni členové skupiny. Každý samozřejmě může požádat kohokoli z ostatních, aby si nasadil modrý klobouk a udělal, co je třeba. ...Navrhuji, abychom teď diskusi přerušili, nasadili si modrý klobouk a v příš­ tích pár minutách každý sám za sebe shrnuli, čeho se nám zatím podařilo dosáhnout. ...Nasaďte si modrý klobouk a jeden po druhém povíme, co si o naší situaci myslíme. Úkolem myslitele s modrým kloboukem na hlavě je nejen občas stručně zopakovat, čeho bylo prozatím dosaženo, ale musí také formulovat závěrečná rozhodnutí. ...S modrým kloboukem na hlavě bych řekl, že jsme dospěli k následujícím závěrům. ...Souhlasíte všichni s těmito závěry? Modrý klobouk musí vypracovat závěrečné shrnutí a připravit zprávu. Není

nutné, aby to dělal jeden člověk (ale může). Potom se myslitelé jeden po druhém vystřídají v roli s modrým kloboukem a přesně a objektivně vyjádří případné připomínky k myšlení, které právě proběhlo. Jednou z funkcí modrého klobouku je být fotografem, který pozoruje a zaznamenává myšlení, jehož je svědkem.

myšlení s modrým kloboukem na hlavě

Předsedající Kázeň a soustředěnost Kdo za co odpovídá? Za normálních okolností předsedající jakékoli porady automaticky plní funkci myslitele s modrým kloboukem na hlavě. Dbá na zachovávání pořádku a zajiš­ ťuje, aby byl dodržen program jednání. Je také možné, aby úkolem myslitele s modrým kloboukem byl pověřen někdo jiný než ten, kdo schůzi řídí. Bude sledovat, zda myšlení nepřekračuje hranice, které předsedající určil. Může se to osvědčit zejména tehdy, když předseda v tomto směru nijak zvlášť nevyniká. Také chci zdůraznit, že modrý klobouk si může na jakékoli poradě nasadit kdokoli z přítomných. ...Beru si modrý klobouk a podotýkám, že připomínky paní Brownové nejsou v tuto chvíli namístě.

...Nasazuji si modrý klobouk a chci upozornit, že odbíháme od hlavního tématu. ...Modrý klobouk mi říká, že tuto záležitost bychom měli vidět jako klíčový problém. A potom bychom se ho měli dříve či později pokusit vyřešit. Myšlení s modrým kloboukem zajišťuje dodržování pravidel hry. Na zachová­ vání kázně může dbát předseda či předsedkyně nebo pro tento účel zvolený myslitel s modrým kloboukem, ale s připomínkou v tomto směru může přijít kterýkoli z účastníků porady. ...Teď se věnujeme myšlení s červeným kloboukem. Chceme znát vaše pocity, ne jejich příčiny. ...Je mi líto, ale to jsou evidentně myšlenky z černého klobouku, a v tuto chvíli nejsou namístě. ...Takhle se s myšlenkami při myšlení se zeleným kloboukem nezachází. Máte využívat jejich hybnou sílu, ne usuzovat. ...Opravdu to jsou informace z bílého klobouku? Připadá mi to spíš jako city z klobouku červeného. ...Úkolem modrého klobouku je shrnout, k čemu zatím myšlení dospělo, ne snášet argumenty ve prospěch jedné alternativy. V praxi se dosti často myšlení s různými klobouky překrývá a není vůbec nutné puntičkářský to zakazovat. Může se značně překrývat jak myšlení se žlutým a zeleným kloboukem, tak myšlení s kloboukem bílým a červeným, protože v tomto případě se míchají fakta a názory. Také je nepraktické střídat klobouky při každé poznámce, kterou někdo prohodí. Aleje důležité, aby myslitelé záměrně oyuíjeli úsilí myslet podle pravidel příslušného klobouku, jakmile je tento typ myšlení nastolen. Když má probíhat myšlení se žlutým kloboukem, ať je to myšlení se žlutým kloboukem. Když nikdo o myšlení s určitým kloboukem nepožádá, není nutné, aby kaž-

dičká poznámka odpovídala tomu či onomu klobouku. Je také v absolutním pořádku kdykoli pronést procedurální poznámku, aniž byste zároveň oficiálně upozornili, že máte na hlavě modrý klobouk. Na druhé straně je velmi důležité občas konstatovat, se kterým z klobouků myšlení právě probíhá. Nelze předpokládat, že jen na základě této poznámky přítomní zmíněný typ myšlení začnou realizovat. Ale právě na ukázněnosti, s níž se o to pokusí, velice záleží. Jinak porada přejde ve spory a tlachání. Jednou z významných funkcí modrého klobouku je řídit jednání tak, aby se vznikajícím sporům včas předešlo. ...Myslím, že k vyššímu odbytu krůtího masa vedou zdravotní důvody. ...Podle mě je to prostě nižší cenou. Nato by se myslitel s modrým kloboukem mohl zeptat, jestli jsou k dispozici informace z bílého klobouku, které by sporný bod vyjasnily. ...Protože tento bod zůstává sporný, měli bychom vzít na vědomí, že pro zmíněný trend byla předložena dvě vysvětlení. Nemusíme dnes rozhodnout, které je správné. Obě vysvětlení jsou proto zakreslena do myslitelské mapy. V tomto konkrét­ ním případě mohou být obě stanoviska správná. Jindy mohou být názory navzájem neslučitelné. Ale oba je třeba zaznamenat. Další diskuse může proběhnout později. ...Teď se můžeme vrátit k bodu, který jsme nemohli rozhodnout dříve. Nebude to vypadat, že se novými cenami chceme na trhu bezohledně prosadit? Sou­ střeďme se na tuto stránku problému. ...Pan Jones soudí, že záruka na zboží prodávané za zlevněné ceny se v trž­ bách výrazně projeví. Paní Adamsová myslí, že tomu tak nebude a že by nás to nakonec mohlo přijít velmi draho. Věnujme této záležitosti nějaký čas. Co k tomu může nabídnout myšlení s bílým kloboukem? Kdybychom takovou záruku poskytovali v minulých letech, kolik by nás to již stálo? Účinný způsob, jak zacházet s protichůdnými názory, je předpokládat, že oba jsou správné - za jistých okolností.

...Za jakých okolností by měl pravdu pan Jones? Za jakých okolností by měla pravdu paní Adamsová? Oběma stranám se potom může přiznat, že měly pravdu. Důležité pak je rozeznat, které „jisté okolnosti" se nejvíce blíží nynějšímu stavu věcí. Stejný přístup je také možný při vyhodnocování myšlenek. Tato metoda zjišťuje, pro koho je posuzovaná myšlenka nejvýhodnější, komu by se nejvíce šikla. ...Tento výrobek by byl vynikající pro velkou společnost ovládající trh. Ten druhý by byl vhodný pro malou firmu, která se snaží vybojovat si na trhu pevné místo. Takže: jaká firma jsme my? V některých situacích musí myslitel s modrým kloboukem na hlavě rezolutně zasáhnout. ...Zdá se, že jsme zabředli do sporu. Obě stanoviska zaznamenáme a vrátíme se k nim později. ...Vytváříme mapu, nemáme v úmyslu mezi sebou polemizovat, Jestli zastává­ te odlišná stanoviska, prostě je zaznamenejte. Nesnažte se dokázat, že vaše mínění je správné a ten druhý se mýlí. ...Oba jste měli příležitost říci, co jste chtěli. Pokud bychom pokračovali dál, došlo by ke sporu, a kvůli tomu tady nejsme. ...Prosím vás, přestaňte se hádat. ...Každý z vás by měl stanovisko ostatních prozkoumat se žlutým kloboukem na hlavě. To by váš spor mělo zastavit. Zásady užívání modrého klobouku mysliteli umožňují, aby se vyjádřil s větší přímostí než za jiných okolností.

résumé myšlení s modrým kloboukem na hlavě

Modrý klobouk je klobouk s řídicí funkcí. Myslitel s modrým kloboukem organizuje samotné myšlení. Myšlení s modrým kloboukem je přemýšlení o myšlení, které je potřebné, aby daná záležitost byla prozkoumána. Myslitel s modrým kloboukem se podobá dirigentu orchestru. On rozhoduje, kdy se který klobouk nasadí. Myslitel s modrým kloboukem určuje témata, o nichž se bude přemýšlet, a způsoby, jakými se přitom bude postupovat. Formuluje problémy a dává optimální podobu otázkám. Rozhoduje, jaké myslitelské úkoly je třeba provést. Myšlení s modrým kloboukem zodpovídá za vypracování přehledů, shrnutí a závěrů; věnuje se tomu čas od času v průběhu myšlení a také na jeho konci. Modrý klobouk dohlíží na myšlení a zajišťuje, aby byla dodržována pravidla hry. Nedovolí pokračovat ve sporech a prosazuje „mapovací1typ myšlení. Vyžaduje zachovávání kázně. Příležitostně může přijít s žádostí, aby myslitelé sáhli po tom či onom

167

klobouku. Toto myšlení lze také používat při vypracování závazného systematic­ kého sledu myšlenkových operací; stejným způsobem vzniká taneční choreo­ grafie. I když je role s modrým kloboukem přidělena jedné osobě, v žádném případě tím ostatní myslitelé neztrácejí možnost iniciativně přicházet s vlastními připomínkami a návrhy z modrého klobouku.

zaver

Největším nepřítelem myšlení je jeho komplexnost, ta způsobuje zmatek. Když je myšlení jasné a prosté, je zdrojem větší radosti a je efektivnější. Metodu šesti myslitelských klobouků lze pochopit velmi snadno. Také její užití je velmi jednoduché. Koncepce šesti klobouků je užitečná ze dvou důvodů. Za prvé: zjednodušuje proces myšlení tím, že mysliteli umožňuje vždy se zabývat pouze jedinou věcí. Není nutné se souběžně vypořádávat s emocemi, logikou, informacemi, přáními a tvořivostí; myslitel je schopen zvládat je postupně. Nemusí logicky zdůvodňo­ vat skrývané emoce, místo toho si nasadí červený klobouk a otevřeně vysloví své pocity, které není třeba nijak ospravedlňovat. Myšlení s černým kloboukem se potom může věnovat logické stránce problému. Za druhé: koncepce šesti klobouků umožňuje přechod od jednoho typu myšlení k jinému. Jestliže účastník porady vytrvale zastává negativistické názory, může být požádán, aby černý klobouk odložil. Tato výzva mu signalizuje, že jeho přístup je trvale negativní. Může být také požádán, aby si nasadil žlutý klobouk, což je přímá výzva, aby uvažoval pozitivně. Pomocí šesti klobouků je možné vyjadřovat se přesně, ale nikoli urážlivě. Nejdůležitější je, že tento

způsob neohrožuje ego žádného člověka ani jeho osobnost. Tím, že koncepce šesti klobouků převádí myšlení do roviny hereckých rolí, neboje dokonce brána jako hra, umožňuje vyžadovat jisté typy myšlení. Klobouky přitom figurují jako zkrácené vyjádření příslušných instrukcí. Nenavrhuji, abychom v každé chvilce, kdy myslíme, vědomě užívali některý z klobouků. Bylo by to zcela zbytečné. Někdy je ale účelné klobouky používat ve stanoveném sledu a v takových případech o jejich pořadí rozhodneme předem. Častěji se možná stane, že si určitý klobouk budeme přát „veřejně" nasadit až během diskuse. Nebo můžeme požádat někoho z diskutujících, aby sáhl po klobouku jisté barvy. Zpočátku se to může zdát poněkud těžkopádné, ale za čas bude taková výzva znít zcela přirozeně. Je zřejmé, že obrazné nasazování klobouků bude nejužitečnější, jestliže všichni členové firmy či organizace budou ovládat pravidla hry. Zejména ti, kteří mají ve zvyku se scházet, aby věci prodiskutovávali, by měli funkci jednotlivých klobouků znát. Tato koncepce se nejlépe osvědčuje, když se příslušné termíny začnou zcela běžně užívat.

resume metoda šesti klobouků

Účelem šesti klobouků je myšlení „rozmotat" tak, aby bylo možné používat vždy jen jeden typ myšlení - nemusíme se pak pokoušet myslet na všechno najednou. Nejlépe to ukazuje přirovnání k barevné fotografii. Každá barva se tiskne zvlášť - a nakonec se všechny složí v mnohobarevný celek. Metoda šesti klobouků je vypracována tak, aby myšlení odpoutala od normálního argumentačního stylu a převedla jej do stylu mapovacího. Tím se myšlení stává dvoufázovým procesem. V první fázi se zakreslí mapa. V druhé fázi se na mapě zvolí optimální trasa. Jestliže vznikne dostatečně kvalitní mapa, nej lepší trasa bývá brzy zřejmá. Podobně jako při tisku barevné fotografie se na zpracování mapy podílí každý ze šesti klobouků jedním typem myšlení. Netvrdím, že šest klobouků pokrývá všechny možné aspekty myšlení, ale v tom hlavním ano. Nedoporučuji také, abychom stále měli na hlavě nějaký klobouk. Největším přínosem klobouků je předvádění šesti vysoce stylizovaných rolí. Klobouky jsou dohodnutým signálem, který mysliteli usnadňuje buď sebe, nebo druhé navést na určitý typ myšlení. Díky kloboukům jsou pravidla hry na myslitele uváděna v život. Bude je respektovat každý účastník této hry.

Čím častěji se budou klobouky užívat, tím více se integrují do kultury myšle­ ní. Základní fakta o nich by měl znát každý diskutující. Soustředěné myšlení se tím stane efektivnějším. Skončí plýtvání časem na spory nebo na diskuse odbíhající od tématu a nahradí je energický a disciplinovaný přístup k věci. Zprvu může nasazování různých klobouků lidem připadat trochu trapné, ale tento pocit brzy pomine, když se prokáže jejich užitečnost. Nejspíše se budou klobouky nejdříve používat tehdy, když někdo občas někoho požádá, aby použil určitý klobouk nebo aby černý klobouk vystřídal jiným. Jak jsem už napsal na začátku této knihy, klobouky jsou tak cenné proto, že umožňují hrát různé role. Myslitel může být hrdý na to, že dovede zahrát každou roli. Bez stylizace do jednotlivých klobouků by se někteří myslitelé nikdy nevymanili ze svého jediného převládajícího způsobu myšlení (kterým je obvykle myšlení s černým kloboukem). Opět zdůrazňuji, že užívání tohoto systému je velice snadné. V žádném případě není třeba, aby se čtenář snažil zapamatovat si všechno, o čem jsem se rozepsal na stránkách této knihy. Zapamatovat si podstatu každého klobouku je snadné. Bílý klobouk: čistě bílý, nic než fakta, čísla a informace Červený klobouk: city a pocity, také předtuchy a intuice Černý klobouk: škarohlíd, negativismus, proč něco nepůjde Žlutý klobouk: sluníčko a optimismus, pozitivní a konstruktivní přístup, příležitosti Zelený klobouk: plodný, tvůrčí, rostliny vyrůstající ze semínek, hybná síla, provokativní podněty Modrý klobouk: odstup a ovládání, dirigent orchestru, přemýšlení o myšlení Čím více lidí se v každém podniku naučí s klobouky zacházet, tím bude tato metoda užitečnější. Musíme přiznat, že nám schází jednoduchý jazyk, který by fungoval jako řídicí systém našeho myšlení. Jestliže máme pocit, že jsme dostatečně inteligentní, abychom se bez

takového systému obešli, pak bychom si měli uvědomit, že tento systém by naši inteligenci, na níž si tak zakládáme, ještě zvýšil. Člověku, jehož příroda obdařila talentem skvělého běžce, prospěje trénink víc než ostatním. ...V této chvíli bych chtěl připojit poznámku ze žlutého klobouku. Zkuste to každý sám na sobě. Aby to šlo snáze, na následujících stranách opakuji resumé, která jsem v této knize o každém ze šesti myslitelských klobouků napsal.

resumé myšlení s bílým kloboukem na hlavě

Představte si počítač poskytující fakta a čísla, o která je žádán. Počítač je nestranný a objektivní. Nenabízí interpretace ani názory. Myslitel s bílým kloboukem na hlavě by měl takový počítač napodobovat. Kdo o tyto informace žádá, by měl pokládat zpřesňující otázky, aby se dověděl, co potřebuje, a aby mezery v informacích zaplnil. V praxi se rozlišují dvě kategorie informací: první obsahuje ověřená a doká­ zaná fakta - „prvořadá" fakta. Do druhé kategorie patří fakta, o nichž se domníváme, že pravdivá jsou, ale zatím ještě nebyla ověřena - fakta „druhořa­ dá". Mezi výroky vždy pravdivými a vždy nepravdivými je celá škála dalších, pravdivých v různém počtu případů. Užitečné jsou např. informace, které jsou pravdivé „téměř vždycky", „někdy" a „čas od času". I takové informace může vyslovit myslitel v bílém klobouku, jestliže zároveň sdělí, jak velká je pravděpo­ dobnost, že výrok je pravdivý. Myšlení s bílým kloboukem vyžaduje kázeň a cílevědomost. Myslitel se

ze všech sil snaží, aby informace předával co možná nejnestranněji a nejobjek­ tivněji. Můžete být vyzván, abyste si nasadil bílý klobouk, nebo o to můžete požádat druhého. Také se můžete rozhodnout, zda si klobouk nasadíte nebo z hlavy sundáte. Bílá barva (nepřítomnost barvy) symbolizuje nestrannost.

resumé myšlení s červeným kloboukem na hlavě

Červený klobouk jeho uživateli umožňuje říci: „Mám z té věci takový a takový pocit." Červený klobouk je výrazem toho, že city a pocity jsou pro myšlení velice důležité, a proto jim musí být přiznáno patřičné místo. Červený klobouk city zviditelňuje, takže se mohou promítnout do situační mapy a také se stát součástí hodnotového systému, který na mapě hledá optimální trasu. Červený klobouk je vhodnou metodou, jak otevírat nebo zavírat dveře světu emocí. Bez tohoto klobouku by něco takového nebylo možné. Červený klobouk mysliteli umožňuje zkoumat city ostatních - stačí je požádat, aby si jej nasadili. Když má myslitel na hlavě červený klobouk, nikdy by se neměl pokoušet city ospravedlňovat nebo pro ně hledat logické zdůvodnění.

Červený klobouk zahrnuje dvě velké skupiny emocí. Za prvé jsou to obyčejné emoce, které všichni známe - od silných citů, jako strach a odpor, až po sotva patrné, jako je podezření. Za druhé jsou to výsledky složitých procesů jako tušení, intuice, dojem, vkus, estetické cítění spolu s emocemi postrádajícími viditelné odůvodnění. Také názor může spadat pod červený klobouk, jestliže je emocemi značně ovlivněn.

resumé myšlení s černým kloboukem na hlavě

Myšlení s černým kloboukem se specializuje na kritické hodnocení. Myslitel s černým kloboukem na hlavě upozorňuje na omyly, nedostatky a chyby. Poukazuje na to, co nějakým způsobem vybočuje z jeho dosavadních zkušeností nebo neodpovídá obecně známým faktům. Odhaluje příčiny, proč něco nebude fungovat. Varuje před riziky a nebezpečími. Ukazuje vady, které nápad má. Při myšlení s černým kloboukem nejde o spory. Tak by nikdy chápáno být nemělo. Je to nestranně prováděný pokus do situační mapy zakreslit negativní prvky. Myšlení s černým kloboukem může upozorňovat na chyby v samotném myšlení a v použité metodě. Dokáže nápad posoudit na základě znalostí získaných v minulosti a stanovit, do jaké míry je nové řešení s nimi v souladu. Myšlení s černým kloboukem může nápad promítnout do budoucnosti, aby se ukázalo, jaké komplikace nebo jaká nebezpečí mohou hrozit. Může také klást negativní otázky.

Myšlení s černým kloboukem by nemělo sloužit jako záminka pro libování si v negativismu a negativních pocitech. City se má zabývat myšlení s červeným kloboukem. Pozitivní hodnocení je v kompetenci žlutého klobouku. Objeví-li se nové nápady, žlutý klobouk by měl vždy přijít na řadu dříve než klobouk černý.

resumé myšlení se žlutým kloboukem na hlavě

Myšlení se žlutým kloboukem je pozitivní a konstruktivní. Žlutá barva symbolizuje sluníčko a optimismus. Myšlení se žlutým kloboukem se zabývá pozitivním hodnocením právě tak, jako myšlení s černým kloboukem vypracovává hodnocení negativních jevů a vlastností. Myšlení se žlutým kloboukem zahrnuje veškeré pozitivní postoje: sahá od logického a praktického přístupu na jedné straně až ke snům, vizím a nadějím na konci opačném. Zjišťuje a zkoumá hodnoty a přednosti. Potom pro ně nalézá podporu v logických argumentech. Snaží se přicházet s návrhy založenými na zdravém optimismu, ale nezůstává jen u nich - i jiné návrhy mohou být užitečné, pokud je zároveň řečeno, do jaké míry jsou pravděpodobné. Myšlení se žlutým kloboukem je konstruktivní a generativní. Poskytuje konkrétní návrhy a nabízí řešení. Zkoumá jejich proveditelnost a stará se o to, aby se věci uváděly do pohybu. Cílem konstruktivního myšlení je efektivnost.

Myšlení se žlutým kloboukem může být spekulativní a zaměřovat se na vyhle­ dávání příležitostí. Také dává prostor vizím a snům. Myšlení se žlutým kloboukem se netýká ryzí pozitivní euforie (červený klobouk). Toto myšlení se také přímo nezabývá vytvářením nových myšlenek (klobouk zelený).

mi

resumé myšlení se zeleným kloboukem na hlavě

Zelený klobouk je kloboukem tvůrčího myšlení. Kdo si ho nasadí, bude uvažovat v kategoriích tvůrčího myšlení. Ostatní musejí podle toho se vznikající­ mi nápady zacházet. V ideálním případě by myslitel i posluchač měli mít na hlavě zelený klobouk. Zelená barva symbolizuje plodnost, růst a bohatství, které je v semínkách. Základem myšlení se zeleným kloboukem je hledání alternativ. Přitom je třeba překračovat hranice známého, zjevného a prozatím dostačujícího. Při myšlení se zeleným kloboukem může myslitel kdykoli zařadit „tvůrčí pauzu", během které zvažuje, zda neexistují další alternativní řešení. Takové „přestávky" není třeba nijak odůvodňovat. Hybná síla nahrazuje usuzování. Myslitel se zeleným kloboukem na hlavě se snaží postupovat od výchozí myšlenky k myšlence nové. Důležitou součástí výbavy myšlení se zeleným kloboukem je provokativní podnět. Jeho symbolem je slovo po. Provokace slouží k tomu, aby nás vytrhla

z obvyklých způsobů myšlení. Je mnoho metod, jak provokativní podněty vytvářet, včetně metody užívající náhodně zvolených výrazů. Laterální myšlení je pak souborem přístupů, pojmů a metod (včetně hybné síly, provokativních podnětů a po), který umožňuje přechod od vzorce k vzorci, k jiným strukturám v samoorganizujícím se asymetrickém systému vytvářejícím struktury. Laterální myšlení se používá při tvorbě nových pojetí a pro vyvolání změn ve vnímání.

resumé myšlení s modrým kloboukem na hlavě

Modrý klobouk je klobouk s řídicí funkcí. Myslitel s modrým kloboukem organizuje samotné myšlení. Myšlení s modrým kloboukem je přemýšlení o myšlení, které je potřebné, aby daná záležitost byla prozkoumána. Myslitel s modrým kloboukem se podobá dirigentu orchestru. On rozhoduje, kdy se který klobouk nasadí. Myslitel s modrým kloboukem určuje témata, o nichž se bude přemýšlet, a způsoby, jakými se přitom bude postupovat. Formuluje problémy a dává optimální podobu otázkám. Rozhoduje, jaké myslitelské úkoly je třeba provést. Myšlení s modrým kloboukem zodpovídá za vypracování přehledů, shrnutí a závěrů; věnuje se tomu čas od času v průběhu myšlení a také na jeho konci. Modrý klobouk dohlíží na myšlení a zajišťuje, aby byla dodržována pravidla hry. Nedovolí pokračovat ve sporech a prosazuje „mapovací" typ myšlení. Vyžaduje zachovávání kázně. Příležitostně může přijít s žádostí, aby myslitelé sáhli po tom či onom

klobouku. Toto myšlení lze také používat při vypracovávání závazného systema­ tického sledu myšlenkových operací; stejným způsobem vzniká taneční choreo­ grafie. I když je role s modrým myslitelským kloboukem přidělena jedné osobě, v žádném případě tím ostatní myslitelé neztrácejí možnost iniciativně přicházet s vlastními připomínkami a návrhy z modrého klobouku.

Publikace zmíněné v této knize: Mechanismus mysli ( The Mechanism of Mind, Penguin Books) Po: za hranicemi ano a ne (Po: Beyond Yes and No, Penguin Books) Laterální myšlení pro management ( Lateral Thinking for Manage­

ment, Penguin Books) Laterální myšlení (Lateral Thinking, Penguin Books, Harper and Row, New York) Praktické myšlení ( Practical Thinking, Penguin Books) Taktika: umění a věda úspěchu ( Tactics: The Art and Science of

Success, Little, Brown, New York) Konflikty: lepší způsob, jak je řešit (Conflicts: A Better Way to Resoloe

Them, Harrap, Velká Británie)

E d w a r d de B o n o

Š e s t k lo b o u k ů aneb j a k m ys let Z anglického originálu Six Thinking Hats (Key Porter Books Ltd, USA 1985) přeložila Jitka Fialová. Přebal navrhl a graficky upravil Štěpán Dančo. Odpovědná redaktorka Eva Slámová. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, U družstva Život 10, 140 00 Praha 4 roku 1997 jako svoji 168. publikaci. Sazba Marvil s. r. o. Vytiskla tiskárna FINIDR, spol. s r. o. Vydání první. Náklad 3 000 výtisků. Doporučená cena- (včetně DPH) 139.- Kč ISBN 80-7203-128-7

Edward de Bono

Š e s t klobouků aneb J a k myslet

Z angličtiny přeložila Jitka Fialová Edward de Bono se narodil na Maltě, kde vystudoval medicínu. Pokračoval pak ve studiu v Oxfordu, kde získal akademický titul v oboru psychologie a fysiologie. Vyučoval na univerzitách v Oxfordu, Londýně, Cambridge a na Harvardu. Dr. Bono je považován za vůdčí autoritu v oblasti cíleného vyučování myšlení. Většina lidí se domnívá, že myšlení je získaná vlastnost, podobně jako chození, dýchání, smysl pro humor nebo sexuální temperament, a že se nedá nijak rozvíjet nebo vylepšovat. Dr. Bono je autorem koncepce laterálního myšlení a jeho teorie myšlenkových pochodů jsou využívá­ ny s velkým úspěchem v mnoha oblastech podnikání (např. u spo­ lečností IBM, Shell, Ford či Siemens),

a stávají se i součástí osnov vzděláva­ cího systému v mnoha zemích světa. Dr. Bono chápe lidské myšlení jako speciální informační systém, jenž dokáže sám sebe organizovat, tj. poznávat, cvičit a zlepšovat. Edward de Bono je také plodným auto­ rem, napsal už přes padesát titulů, teoretických i praktických, určených pro podnikatele, obyčejné lidi i rodiče, byl přeložen už do dvaceti osmi jazyků a natočil dva televizní seriály. Je řazen mezi 250 nejvýznamnějších osobností, které v lidských dějinách ovlivnily vývoj člověka. Právě teorie šesti klobouků, a to klobouku bílého, červeného, černého, žlutého, zeleného a modrého, patří mezi Bonovy praktiky, jež se obecně ujaly. Je to prostá metoda, která umožňuje oddělit různé aspekty myšlenkových reakcí (rozum, city, informace, tvůrčí nápady atd.), jež se při přemýšlení většinou hrnou všechny najednou, dát jim svou váhu a čas, kdy je nejlépe použít.