Motyli_III_146-231_03.qxd
29.3.2012
8:48
StrÆnka 226
Larentiinae
Píďalky Šedokřídlec jívový Jiný název: šedokřídlec habrový
Trichopteryx carpinata (Borkhausen, 1794)
Charakteristika. Dospělec: rozpětí 26–29 mm; zadní holeně jen s jedním párem ostruh, pysková makadla krátká, nepřečnívající čelo; přední křídla šedá s tmavšími (ne hnědými), více nebo méně zřetelnými příčkami a s dvojicemi tmavých okrajových teček; zadní křídla bělavá, s naznačenými příčkami, u samců s výrazně kratším lalůčkem; → housenka štíhlá, zelená s výrazným běložlutým spirakulárním pruhem; řitní pošinky s krátkými ostruhovitými výběžky. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Britských ostrovů přes severní a střední Evropu a severní oblasti jižní Evropy na východ až do Střední Asie; v ČR dosti rozšířen v nižších polohách. Bionomie. Nížiny až nižší polohy v horách (v Alpách až 1600 m n. m.); mezofilní 2. až 3. stupně; smíšené a listnaté lesy, paseky, průseky, světliny, lesní okraje, parky, zahrady, křovinné lemy; monovoltinní: letová perioda konec III. až konec V., motýli aktivní v noci, naletují na kvetoucí jehnědy, ve dne se ukrývají ve vegetaci, často také sedí na kmenech stromů; přilétají na světlo i vnadidlo; larvální perioda VI.–VII., hlavní živnou rostlinou housenek je osika, dále i jiné druhů topolů, příležitostně též vrby, bříza a habr, housenky sedí pevně přichyceny na středním žebru na rubu listů; kuklí se v řídkém zámotku v suchém listí nebo ve stelivu na zemi; kukly přezimují. Variabilita. Proměnlivý ve zbarvení; střední pole s tmavými páskami (f. fasciata) nebo celé ztmavlé (f. obscurata); přední křídla celá černá (f. nigra).
1
2
1
2
1, Lobophora halterata (šedokřídlec osikový); 2, Trichopteryx carpinata (š. jívový)
226
Motyli_III_146-231_03.qxd
29.3.2012
8:48
StrÆnka 227
Larentiinae
Píďalky
Šedokřídlec ptačízobový Trichopteryx polycommata (Denis & Schiffermüller, 1775) Jiný název: šedokřídlec zimolezový Charakteristika. Dospělec: rozpětí 26–28 mm; přední křídla úzká, s šikmým vnějším okrajem, šedavá až hnědavá s červenohnědými, ztmavlými žilkami protknutými příčkami; pysková makadla krátká, mírně přečnívající čelo; → housenka podobná jako u T. carpinata, s naznačenými bělozelenými podélnými pruhy a matným bělozeleným spirakulárním pruhem. Rozšíření. Západopalearktický druh; od Britských ostrovů přes střední a severní Evropu na východ až k Uralu a do Zakavkazska; v ČR velmi lokální a vzácný. Bionomie. Nížiny až hory (v Alpách až 1500 m n. m., na Šumavě až 1000 m n. m.); mezofilní 2. až 3. stupně; smíšené a listnaté lesy, křovinné lemy, remízky, lesní okraje; monovoltinní: letová perioda pol. III. až konec V., motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v křovinné vegetaci, kde sedí nízko na kmenech mladých stromků a keřů; larvální perioda V.–VI., hlavní živnou rostlinou housenek je ptačí zob, dále žijí na jasanu, v horách hlavně na zimolezu, housenky sedí pevně přichyceny na středním žebru na rubu listů; kuklí se v řídkém zámotku v suchém listí nebo ve stelivu na zemi; kukly přezimují. Variabilita. Hnědá kresba předních křídel více nebo méně výrazná; kresba matná až kontrastní. Příbuzný druh: → Epilobophora sabinata (Geyer, 1831) – 28–34 mm; pysková makadla dlouhá, dalece přečnívající čelo, přední křídla šedohnědá s tmavým, v zadní polovině zúženým, uprostřed prosvětleným středním polem; Alpy, Pyreneje, Jižní Karpaty; v ČR se nevyskytuje; monovoltinní: letová perioda konec VI. až konec VII.; larvální perioda VIII.–VI., živnou rostlinou housenek je jalovec chvojka; housenka přezimuje.
Šedokřídlec vrbový
Pterapherapteryx sexalata (Retzius, 1783) (= sexalisata Hübner, 1788)
Charakteristika. Dospělec: rozpětí 20–22 mm; zadní křídla samce s lalůčkovitými výběžky, na čele kuželovitá štětička šupinek; přední křídla šedavá s tmavým bazálním a červenavě hnědošedým středním a vnějším polem, střední pole na předním okraji tmavší; vlnovka pravidelně zvlněná, bělavá, střední skvrnka tmavá; → housenka štíhlá, zelená až modrozelená s podélnými bílými pruhy; řitní pošinky s dlouhými ostrými narůžovělými ostruhami; hlava skloněná, s hluboce prosedlaným temenem. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Britských ostrovů přes střední a severní Evropu a jižní Sibiř na východ až k Amuru; v ČR rozšířen, ale nehojný na vlhčích stanovištích. Bionomie. Nížiny až nižší polohy v horách (v Alpách do 1400 m n. m.); mezofilní až hygrofilní 2. stupně; údolní nivy, lužní lesy, pobřežní pásma, mokřady, mokřadní louky; monovoltinní: letová perioda poč. V. až konec VIII., motýli aktivní v noci, ve dne sedí na větvičkách nebo kmíncích vrb a jiných dřevin; přilétají na světlo; larvální perioda VII.–IX., housenky žijí na hladkolistých vrbách (v. křehká, v. bílá, v. nachová); kukly přezimují.
227
Motyli_III_146-231_03.qxd
29.3.2012
8:48
StrÆnka 228
Larentiinae
Píďalky Šedokřídlec javorový
Nothocasis sertata (Hübner, 1817)
Charakteristika. Dospělec: rozpětí 25–28 mm; přední křídla bělošedá (někdy se zelenavým nádechem) s černými čárkami na žilkách, se širokou vnější a střední příčkou; zadní křídla světle šedá; → housenka krátce zavalitá, žlutozelená s více nebo méně zřetelným světlým pruhem po obou stranách hřbetu; hlava černá se žlutavou kresbou. Rozšíření. Eurokavkazský druh; střední a východní Evropa, jižní Skandinávie, Zakavkazsko; v ČR lokální a dosti vzácný, výskyt hlavně ve vyšších polohách. Bionomie. Pahorkatiny až hory (v Alpách až 1500 m n. m.); mezofilní 3. stupně; stinné smíšené a listnaté lesy s křovinným podrostem javoru klenu, suťové a roklinové lesy, skalnatá údolí; monovoltinní: letová perioda pol. VIII. až konec X., motýli aktivní v noci, ve dne sedí často na kmenech stromů, vzletní, při vyrušení vyletují na krátkou vzdálenost; přilétají na světlo; vajíčka kladena ve skupinách do vidlic větví; larvální perioda V.–VI., housenky žijí hlavně na javoru klenu (ve spředených letorostech), zpočátku se živí pupeny, mladými výhonky a listy a květy, preferují keřovité formy živné rostliny; jejich vývoj je rychlý a netrvá déle než tří týdny; kuklí se v řídkém zámotku v půdě; vajíčka přezimují. Variabilita. Proměnlivý ve zbarvení a kresbě; jedinci s hustě tmavě poprášenými předními křídly (f. obscurata); jedinci se ztmavlým středním polem (f. nigrofasciata); jedinci se splývajícími příčkami ve středním poli (f. tangens).
Šedokřídlec zelenavý
Acasis viretata (Hübner, 1799)
Charakteristika. Dospělec: rozpětí 21–23 mm; pysková makadla dlouhá, zřetelně přečnívající čelo; přední křídla olivově žlutohnědá až zelenavá se středním polem, hlavně po stranách, tmavošedým; příčky jemné, černé, na žilkách černé čárky; → housenka krátce zavalitá, s hlavou částečně zataženou do hrudi, zelená, na hřbetní straně šedozelená až šedorůžová, na hřbetě s proměnlivými červenofialovými klínovitými znaky a na bocích s červenofialovými skvrnami; ostruhy na řitních pošinkách krátké. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Britských ostrovů přes střední a severní Evropu a jižní Sibiř na východ až do Číny a Japonska; v ČR lokálně v nižších polohách. Bionomie. Nížiny až nižší polohy v horách; mezofilní 2. až 3. stupně; listnaté a smíšené lesy, křovinaté louky a lesní okraje, křovinné lemy, parky; bivoltinní: letová perioda pol. IV. až pol. VI. a poč. VII. až poč. IX. (2. generace většinou částečná), motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v hustém křovinném podrostu, příležitostně sedí na tenkých kmenech nebo větvičkách listnatých stromů a keřů; přilétají na světlo; larvální perioda VI.–VII. a VIII.–IX., housenky žijí zpočátku ve spředených květenstvích nebo plodenstvích různých listnatých keřů, např. ptačího zobu, svídy krvavé, řešetláku, krušiny, hlohu, udatny, jeřábu, tavolníku, živí se květy a plody; kukly přezimují. Variabilita. Málo proměnlivý; střední pole černošedé až zelené; mechově zelené zbarvení předních křídel u starších jedinců vybledá do šedozelené.
228
Motyli_III_146-231_03.qxd
29.3.2012
8:48
StrÆnka 229
1 2
4
3
6
5 5 1
4
3
6
2
1, Trichopteryx polycommata (šedokřídlec ptačízobový); 2, Epilobophora sabinata; 3, Nothocasis sertata (š. javorový); 4, Pterapherapteryx sexalata (š. vrbový); 5, Acasis viretata (š. zelenavý); 6, A. appensata (š. samorostlíkový)
229
Motyli_III_146-231_03.qxd
29.3.2012
8:49
StrÆnka 230
Larentiinae
Píďalky Šedokřídlec samorostlíkový
Acasis appensata (Eversmann, 1842)
Charakteristika. Dospělec: rozpětí 21–23 mm; podobný druhu A. viretata, přední křídla ale šedohnědá až šedočerná a s tmavohnědou kresbou; → housenka podobná jako u A. viretata, bělozelená s proměnlivou červenofialovou hřbetní kresbou. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Francie přes střední, severní a východní Evropu a mírnou Asii na východ až do Japonska; v ČR velmi lokální. Bionomie. Pahorkatiny až hory (v Alpách do 1500 m n. m.); mezofilní až mírně hygrofilní 3. stupně; listnaté a smíšené lesy, roklinové lesy, skalnaté svahy a údolí s výskytem samorostlíku klasnatého; monovoltinní: letová perioda konec V. až pol. VI., motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v listovém opadu nebo sedí na kmenech stromů nízko nad zemí; příležitostně přilétají na světlo; larvální perioda VI. až poč. VIII., housenky žijí na samorostlíku klasnatém, zpočátku hromadně v zápředku mezi květy a nezralými plody, později v zapředeném zavadlém listu, živí se květy a nezralými plody; kuklí se v řídkém zámotku v zemi; přezimující kukly jsou citlivé na nedostatek vlhkosti. Poznámka. Společně s A. appensata se vyskytují na samorostlíku klasnatém i housenky páskokřídleců Eupithecia actaeata (viz str. 180) a E. immundata (viz str. 164).
1
2
3
4
1, Lobophora halterata; 2, Nothocasis sertata; 3, Trichopteryx polycommata; 4, T. carpinata
230
Motyli_III_146-231_03.qxd
29.3.2012
8:49
1
2
3
4
5
6
7
8
StrÆnka 231
1, Aplasta ononaria; 2, Orthostixis cribraria; 3, Cosymbia pupillaria; 4, Rhodostrophia vibicaria; 5, Pennithera firmata; 6, Gagitodes sagittata; 7, Lycia pomonaria; 8, Ascotis selenaria
231
