EDIâNÍ POZNÁMKA
VáÏení ãtenáfii, pfiedkládáme vám slovník nazvan˘ Encyklopedie dûjin starovûku, kter˘ vychází v ediãní fiadû pfiiná‰ející ‰iroké spektrum encyklopedick˘ch pfiíruãek z oblasti archeologie, historie, pomocn˘ch vûd historick˘ch a historické a politické geografie. Slovník zahrnuje v abecednû fiazen˘ch heslech v‰echny podstatné historické události a pojmy antiky, a ãasovû tak pfiedchází Encyklopedii dûjin novovûku (1492–1815) (Libri, 2005) a Encyklopedii moderní historie (Libri, 3. vydání, 2007), s nimiÏ má obdobné uspofiádání a vnitfiní ãlenûní. V knize naleznete nûkolik typÛ hesel, pfiiãemÏ skupinu první pfiedstavují takzvaná stfiechová hesla, která pfiehlednû shrnují dûní v urãitém regionu (napfi. âína, ¤ecko, ¤ím) a pomocí odkazov˘ch ‰ipek smûrují pak ãtenáfie k podrobnûj‰ím informacím. Druhou skupinu tvofií v˘kladová hesla, která se t˘kají podstatn˘ch konkrétních událostí ãi pojmÛ (namátkou napfi. athénské námofiní spolky, Augustova doba, kolonizace, punské války apod.). Do tfietí skupiny hesel – vpravdû ãtenáfisky nejatraktivnûj‰í, a proto nejpoãetnûj‰í – patfií popisná hesla vûnující se jednotliv˘m událostem (napfi. bitvám) a pojmÛm z politického a spoleãenského Ïivota starovûké spoleãnosti a právního prostfiedí. Hesla jsou opût propojena systémem odkazÛ, kter˘ umoÏÀuje, aby si ãtenáfi zafiadil jednotlivé pojmy a události do ‰ir‰ího kontextu. Encyklopedie dûjin starovûku zahrnuje, podobnû jako pfiede‰lé ediãní tituly, nejen dûjiny politické, dûjiny bitev, diplomatick˘ch jednání a dramatick˘ch zvratÛ v Ïivotû antické spoleãnosti, ale také pomûry hospodáfiské, podmínky sociální a snaÏí se pfiiblíÏit i kaÏdodenní Ïivot ãlovûka té doby. Podává také v˘klad dÛleÏit˘ch pojmÛ, které nás provázejí v podstatû dodnes a jsou úheln˘mi kameny dûjin demokracie a práva. Do slovníku nejsou jako samostatná hesla zafiazena hesla biografická, av‰ak struãnou charakteristiku postav a základní data Ïivota ãi vlády, s nimiÏ se ãtenáfi setkává v jednotliv˘ch heslech, podává rejstfiík osobností, pfiipojen˘ na konci knihy. PfiestoÏe je text nabit˘ faktografick˘mi informacemi, snaÏili jsme se, aby byl srozumiteln˘ jak laickému ãtenáfii, tak pfiinesl nové poznatky i pouãen˘m zájemcÛm ãi odborníkÛm. Na v˘pravû do starovûku vás provázejí tfii na‰i pfiední odborníci, jejichÏ osobit˘ styl podání jsme se snaÏili zachovat. Hesla vûnovaná dûjinám Pfied7
ního v˘chodu, Mezopotámie, Egypta, Indie, âíny jsou pfiiblíÏena doc. Petrem Charvátem jazykem kvûtnat˘m, pfiipomínajícím orientální barvitost pro nás, Stfiedoevropany, exotickou, události z dûjin ¤ecka pfiibliÏuje prof. Pavel Oliva stylem „lakónsky“ stroh˘m, bez jak˘chkoli pfiíkras a domnûnek, a dûjinné zvraty v fiímské fií‰i líãí doc. Václav Marek jazykem klasick˘m, ko‰at˘m, doplnûn˘m o nûkteré charakteristické v˘roky a zajímavosti. Je tfieba uãinit je‰tû jednu poznámku, která se vztahuje k pravopisné podobû textu hesel. Vzhledem k tématu, a to zejména pfii líãení fieck˘ch dûjin, jsme se nedrÏeli striktnû dnes bûÏnû uÏívané pravopisné podoby nûkter˘ch pojmÛ, a respektovali jsme tak pfiání autorÛ. âtenáfi se proto setkává s ponûkud moÏná archaick˘m pravopisem (napfi. Achajové, Alexandros, Foiníkie, Hellénové, Peloponnésos apod.), kter˘ dokresluje dûjinné události na úsvitu dûjin evropské civilizace. Omlouváme se ãtenáfiÛm, pokud vstoupil do v˘bûru pro zafiazení hesel pfies ve‰kerou snahu nûkdy i subjektivní faktor: mohlo se stát, Ïe bylo zafiazeno heslo, jeÏ z jiného úhlu pohledu se mÛÏe zdát efemérní, a naopak není vûnována detailnûj‰í pozornost jevu ãi události, jeÏ se v odli‰ném kontextu budou nûkomu zdát v˘znamn˘mi. Proto pfiivítáme kritické pfiipomínky ãtenáfiÛ, abychom mohli hesláfi, pfiípadnû údaje v heslech doplnit. Za redakci nakladatelství Libri
8
PhDr. Hana Hlu‰iãková
A Abrittus, bitva u, 251 po Kr. – vítûzství ➚GótÛ nad ¤ímany. K prvnímu velkému stfietnutí ¤ímanÛ s Góty do‰lo v souvislosti s masivním vpádem GótÛ do ➚Dákie a ➚Moesie v roce 250, kdy nûkolik desítek tisíc GermánÛ pod vedením krále Knivy pfiekroãilo Dunaj a pusto‰ilo provinãní mûsta. Císafi Decius poslal na ochranu provincií svého syna Herennia s ilyrsk˘m vojskem, kter˘ mûl dílãí úspûchy. Gótové se rozdûlili a pustili se do obléhání Novae a Filippopole (dne‰ní Plovdiv), kterou dobili. V roce 251 pfiitáhl císafi s nov˘m vojskem a poãátkem ãervna byla svedena bitva u Abrittu (jihov˘chodnû od dne‰ního Razgradu v Bulharsku). V ní padl Herennius po zásahu ‰ípem, císafii se v‰ak podafiilo odvrátit zdû‰ení, které v dÛsledku toho ve vojsku zavládlo, a v takticky sloÏité bitvû obrátil na útûk dva gótské houfy. Pfii útoku na tfietí ãást GótÛ se v‰ak Decius dostal do baÏin, kde on i vût‰í ãást vojska utonuli. Vina za jeho smrt byla pfiiãítána zradû místodrÏícího Moesie Treboniana Galla, kter˘ mu údajnû nepfiispûchal na pomoc. Ten byl ale vojskem vzápûtí provolán za císafie. Ihned s Góty uzavfiel nev˘hodn˘ mír: ponechal jim v‰echnu kofiist i zajatce a zavázal se platit jim roãní poplatky. Nájezdy GótÛ na území fií‰e se tím v‰ak podafiilo odvrátit jen nakrátko. (vm) acta diurna (lat., denní události) – vûstník vydávan˘ pro vefiejnost v ¤ímû od roku 59 pfied Kr., kdy Gaius Iulius Caesar jako konzul rozhodl o oficiálním zvefiejÀování zpráv z jednání ➚senátu a lidov˘ch snûmÛ (➚comitia). Bûhem ãasu pfiibyly i informace o ãinnosti úfiedníkÛ a tyto „noviny“ se staly formou zvefiejÀování hlavního obsahu právních norem. V dobû císafiství se tato acta diurna populi Romani stala jakousi kronikou mûsta ¤íma, neboÈ pfiiná‰ela zprávy o událostech nejen v císafiském paláci, ale i ve v˘znamn˘ch rodinách (svatby, narození dítûte, pohfiby). Objevovaly se tu také struãné informace o zahraniãní politice a diplomacii, o nov˘ch stavbách, o prÛbûhu her ãi údaje o v˘deji potravin, pfiípadnû o finanãních darech fiímskému lidu. Noviny byly vyvû‰ovány na Foru Romanu, v opisech se ‰ífiily po mûstû a v˘znamné zprávy se rozesílaly i do jin˘ch mûst v Itálii. Originály byly archivovány a byly pak Ïádan˘m zdrojem informací pro historiky. Poslední zpráva o nich pochází ze 4. století po Kr. (vm) Actium viz Aktion
9
ADOPTIVNÍ CÍSA¤I
adfines viz agnáti adoptivní císafii – oznaãení fiady fiímsk˘ch císafiÛ vládnoucích ve 2. století po Kr., jejichÏ nástupnictví bylo zaji‰Èováno adopcí. Nerva adoptoval v roce 97 Traiana, ten (údajnû) na smrtelné posteli v roce 117 Hadriana. Následnû Hadrianus nejprve v roce 136 adoptoval Lucia Aelia, kter˘ v‰ak pfiedãasnû zemfiel, takÏe roku 138 do‰lo k adopci budoucího císafie Antonina Pia, jehoÏ Hadrianus zavázal k adopci Marka Aurelia a syna Lucia Aelia, známého poté jako Lucius Verus. Po nepfiíjemn˘ch zku‰enostech se „‰patn˘mi císafii“ pfiedchozích rodinn˘ch dynastií byla nyní adopce pokládána za ideální formu nástupnictví, neboÈ ‰lo o „volbu“ císafie z fiad obãanÛ, nikoliv o nástupnictví dûdiãné. Pro fií‰i bylo touto cestou zaji‰tûno ojedinûle dlouhé období skuteãnû dobr˘ch a schopn˘ch vladafiÛ, které mÛÏe b˘t oznaãeno za zlatou dobu fiímského impéria. Adopce v‰ak byla pro stávající císafie nejen volbou, ale také nutností, protoÏe nemûli vlastního muÏského potomka. AÏ Marcus Aurelius pfieru‰il fiadu adopcí a pfiedal vládu (ke ‰kodû státu) svému pokrevnímu synovi Commodovi. (vm) adorace (lat. adoratio, z ad-orare = oslovovati nûkoho) – uctivé oslovení, pfiedev‰ím zboÏné vz˘vání boÏstva, prosby, modlitby, uctívání, zboÏÀování; akt v bûÏném smyslu provádûn˘ ve vztahu k bohÛm, jejich sochám, oltáfiÛm a chrámÛm. VÛãi lidem znamenala adorace vyjadfiování obdivu, velebení, chápané ãasto ov‰em v pejorativním smyslu jako pochlebenství, patolízalství. V dobû císafiské v souvislosti se sílícím kultem panovníka se adorace panovníkovy sochy (a sochy bohynû Romy) stala dokladem obãanské loajality, v urãit˘ch situacích pfiímo státními orgány vyÏadovan˘m (napfi. v procesech s kfiesÈany). Odmítnutí adorace podléhalo pak trestu za zloãin „uráÏky majestátu“, jímÏ byla smrt. S pfiechodem k ➚dominátu zavedl císafi Diocletianus (284–305) po perském a helénistickém vzoru (proskynésis) adoraci císafiského majestátu do dvorního ceremoniálu. Pfied sedícím panovníkem se poklekalo ãi padalo na zem a líbal se jeho stfievíc nebo lem jeho roucha. Pro nûkteré kategorie poddan˘ch platila moÏnost provést adoraci jako privilegium. (vm) Adrianopolis, bitva u, 378 po Kr. – drtivé vítûzství ➚GótÛ nad ¤ímany. ➚Vizigóti, jejichÏ prosbû o ochranu pfied tlakem ➚HunÛ a o pfiijetí na fií‰ské území císafi Valens v roce 376 vyhovûl, se v nov˘ch územích v ➚Moesii a Thrákii (➚Thrákové) setkali s neãestn˘m a nelidsk˘m postupem fiímsk˘ch úfiedníkÛ a vojensk˘ch velitelÛ. Jejich protesty se brzy zmûnily v otevfienou vzpouru, kterou vedl jejich náãelník Fritigern. Gótové pusto‰ili balkánsk˘ prostor, pfiidalo se k nim místní nespokojené obyvatelstvo a pfies Dunaj pronikaly dal‰í germánské skupiny. Valens se narychlo vrátil z Asie, kde válãil s Per‰any, aby krizi fie‰il. AniÏ vyãkal na vojenskou pomoc západního císafie 10
AEGYPTUS
Gratiana, nerozváÏnû na Vizigóty zaútoãil 3. záfií 378 po Kr. u Adrianopole (dne‰ní Edirne v Turecku u hranic s ¤eckem a Bulharskem), byl v‰ak niãivû poraÏen útokem germánské jízdy, která mûla znaãnou poãetní pfievahu. Sám Valens padl, jeho tûlo nebylo ale nalezeno. Tato poráÏka mûla obrovsk˘ ohlas, bohatû dochovan˘ v literatufie, jako pfiedzvûst „konce svûta“. TfiebaÏe vztahy s Góty krátce nato napravil nov˘ císafi Theodosius I., dopad poráÏky u Adriánopole byl o to temnûj‰í, Ïe uÏ nebyla ¤ímem odãinûna Ïádn˘m následn˘m skvûl˘m vítûzstvím. (vm) aediles viz édilové Aegatské ostrovy, námofiní bitva u, 241 pfied Kr. – poslední bitva 1. ➚punské války. Dlouhotrvající válkou byly uÏ obû strany vyãerpány. Nicménû ¤ímané, jisti si uÏ vítûzstvím na sou‰i, se rozhodli ukonãit válku na mofii, na kterém uÏ pût let neoperovali. Z prostfiedkÛ sebran˘ch obãanstvem (první pfiípad státního dluhu, kter˘ mûl b˘t splacen v pfiípadû úspûchu) vybudovali loìstvo o 200 lodích, které v létû roku 242 pfied Kr. odfiízlo kartaginskou posádku na Eryku (pod Hamilkarov˘m velením) od zásobování a zahájilo blokádu kartaginsk˘ch základen v Drepanu a Lilybaeu. Pfiekvapení Kartáginci vyslali z Kartága loìstvo pod velením Hannónov˘m, které se mûlo pokusit uniknout nejprve pozornosti ¤ímanÛ, dovézt zásoby k Eryku, tam nalodit Hamilkarovy Ïoldnéfie, a teprve potom svést bitvu. ¤ímsk˘ vojevÛdce, ➚konzul Gaius Lutatius Catulus, v‰ak vystihl HannónÛv zámûr, a pfiestoÏe mofie bylo rozboufiené, zaútoãil 10. bfiezna 241 pfied Kr. u Aegatsk˘ch ostrovÛ (dnes Isole Egadi) u západního pobfieÏí Sicílie na tûÏce naloÏené kartaginské lodi a dosáhl vítûzství. 50 punsk˘ch lodí bylo potopeno, 70 i s posádkami zajato. Po této poráÏce Kartágo uÏ nebylo schopno pokraãovat ve válce. Hamilkar pak zahájil na Sicílii pfiedbûÏná jednání o mírov˘ch podmínkách. (vm) Aegyptus (lat.) – oznaãení ➚Egypta jako fiímské ➚provincie v letech 30 pfied Kr.–640 po Kr. Provincii s fiímskou správou tu ustavil bez vût‰ího odporu obyvatelstva Octavianus Augustus po poráÏce Marka Antonia a Kleopatry VII. v roce 30 pfied Kr. Provincie mûla odli‰n˘ statut od ostatních provincií v tom, Ïe se stala osobní drÏavou císafiovou, kter˘ byl pro domácí obyvatelstvo ➚faraonem. Správcem Egypta byl prefekt (➚praefectus Aegypti), jmenovan˘ zpravidla do funkce na tfii roky z pfiíslu‰níkÛ ➚jezdeckého stavu. Z tohoto stavu pocházeli i dal‰í vy‰‰í správní a hospodáfi‰tí úfiedníci. Senátofii nemûli do provincie pfiístup, leda na osobní císafiovo povolení. Prefekt mûl ‰iroké pravomoci pro v‰echny oblasti provinãní správy a podléhal pfiímo císafii. Byl i velitelem v‰ech vojensk˘ch jednotek v Egyptû (tfii, pozdûji dvû ➚legie umístûné u Alexandrie), a zodpovídal i za sledování mocensk˘ch a hospodáfisk˘ch pomûrÛ v egyptském okolí. Mûl rovnûÏ na starosti 11
