E N C Y K L O P E D I E N A Š Í P Ř Í R O D Y

fauna dok a 2003-04-01 21:11 Stránka 1

ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY


E N C Y K L O P E D I E

N A Š Í

P Ř Í R O D Y

FAUNA Milo‰ Andûra

Na kl a d ate l s t v í L i b r i P ra ha 2 0 03



NA

NùKOLIKASVAZKOV¯ PROJEKT

POSKYTLA

NADACE âESKÉHO


LITERÁRNÍHO FONDU NADAâNÍ P¤ÍSPùVEK VE V¯·I

© Milo‰ Andûra, 2003 Illustrations © Knihovna Akademie vûd âR, archiv autora, 2003 Odborní recenzenti: Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc., RNDr. Ivo Novák, CSc. © Libri, 2003 ISBN 80-7277-162-0

15 000,- Kâ.



Obsah

Úvod .......................................................................................................................................... 7 Zvífiena âeské republiky ........................................................................................................ 7 Jak pouÏívat tuto knihu ........................................................................................................ 8 Seznam obrázkÛ v barevn˘ch tabulích .................................................................................... 10 Abecední pfiehled ÏivoãichÛ âeské republiky .......................................................................... 11 Pfiehled systematického zafiazení ÏivoãichÛ âR (do fiádÛ) ...................................................... 339 Slovníãek odborn˘ch termínÛ ................................................................................................ 341 Rejstfiík vûdeck˘ch názvÛ ...................................................................................................... 344 Bibliografie ............................................................................................................................ 361




Úvod

Na kniÏním trhu najdeme poãetnou a rÛznorodou nabídku knih o na‰í pfiírodû. Nûkteré se snaÏí ãtenáfie zaujmout poutav˘mi fotografiemi, jiné zajímav˘m textem a mnohé mají podobu atlasÛ ãi pfiíruãek; odborné publikace nabízejí nejnovûj‰í poznatky bádání v rÛzn˘ch oborech. Je evidentní, Ïe právû ÏivoãichÛm je v tomto smûru vûnována nejvût‰í pozornost, a tak by se mohlo zdát, Ïe v‰e potfiebné má zájemce o na‰i zvífienu k dispozici. Ve skuteãnosti tomu tak zcela není. PfievaÏují pfiedev‰ím knihy zamûfiené na nejpopulárnûj‰í skupiny zvífiat – savce, ptáky, ryby, mot˘ly ãi brouky, a ucelenûj‰í pfiehledy fauny zase neb˘vají pfiíli‰ obsaÏné. KdyÏ pfiírodovûdecky ménû zasvûcen˘ ãtenáfi zaslechne nûco o slunilce pokojové ãi prÛsvitce vzná‰ivé, musí se „prokousat“ hromadami knih, aby zjistil, bude-li mít dostatek vytrvalosti, Ïe první je moucha a druhá drobn˘ kor˘‰ perlooãka. Právû proto pfiicházíme s touto encyklopedií, která se oproti ostatním li‰í v jednom podstatném – zástupci na‰í fauny ze v‰ech skupin bezobratl˘ch i obratlovcÛ jsou v ní uvedeni v abecedním pofiadí podle ãesk˘ch názvÛ. U obratlovcÛ jde o v˘ãet úpln˘, ale u bezobratl˘ch jsme museli pfiistoupit k urãitému v˘bûru, a to jak kvÛli rozsahu (zejména u známûj‰ích skupin hmyzu), tak i proto, Ïe jen malé procento druhÛ má ãeská jména. Nicménû i pfies toto omezení jde o nejpodrobnûj‰í v˘ãet na‰í fauny, kter˘ se za posledních nûkolik desetiletí dostává ãeskému ãtenáfii do rukou, a to vãetnû aktualizovan˘ch poznatkÛ o roz‰ífiení a poãetnosti, které mnohdy doznaly podstatn˘ch zmûn. Pfiínosem snad bude i lep‰í orientace v ãeském názvosloví – pro fiadu druhÛ se totiÏ bûhem doby „nakupilo“ i nûkolik ãesk˘ch jmen a jejich nejednotné pouÏívání nûkdy pÛsobí nemalé problémy. Kromû základního pfiehledu na‰í zvífieny se v encyklopedii odráÏejí i nové zmûny v systematickém zafiazení rÛzn˘ch skupin ÏivoãichÛ. Zejména u bezobratl˘ch v‰ak není tento proces zdaleka ukonãen, a tak jsme se v nûkter˘ch pfiípadech podrÏeli star‰ího, tradiãního dûlení, protoÏe nov˘ systém je nestál˘ a neuzavfien˘. Urãité problémy jsme ostatnû mûli i s tím, které Ïivoãichy do encyklopedie zafiadit. Nûkdej‰í klasické dûlení Ïiv˘ch organismÛ na rostliny a Ïivoãichy uÏ dávno neplatí a biologové je dnes rozdûlují do nûkolika fií‰í, jejichÏ poãet rovnûÏ není uzavfien˘. Obvykle se v‰ak rozli‰ují na bakterie, archebakterie, houby, rostliny, praprvoky, prvoky a Ïivoãichy. Jin˘mi slovy – jednobunûãní prvoci a praprvoci uÏ v dne‰ním slova smyslu Ïivoãichy nejsou. Pfiesto jsme povaÏovali za úãelné je alespoÀ ve struãnûj‰í formû do encyklopedie zafiadit, aby byla informace o na‰í zvífienû co nejúplnûj‰í.

Zvífiena âeské republiky Pfiíroda âeské republiky je velmi rozmanitá. Rozlohou sice patfiíme v rámci Evropy k nejmen‰ím územím, ale v bilanci poãtu druhÛ a rostlin pfiedãíme i nûkteré mnohem vût‰í státy. Zoologové u nás zatím napoãítali okolo 40 000 druhÛ (odhady se pohybují mezi 40 000–45 000 druhy)

mnohobunûãn˘ch ÏivoãichÛ, dal‰ích nûkolik tisíc pfiipadá na jednobunûãné prvoky a praprvoky. DÛleÏité je v‰ak slÛvko „zatím“, neboÈ skuteãn˘ poãet mÛÏe b˘t mnohem vy‰‰í. JestliÏe je u obratlovcÛ asi 600 zji‰tûn˘ch druhÛ víceménû koneãn˘m v˘ãtem, u bezobratl˘ch to zdaleka neplatí, neboÈ stupeÀ poznání nûkter˘ch skupin hmyzu, roztoãÛ i jin˘ch ãlenovcÛ je velmi neúpln˘. Uveìme si namátkov˘ pfiíklad – u pakomárÛ se dosud uvádí asi 190 zji‰tûn˘ch druhÛ, ale reáln˘ odhad odborníkÛ je aÏ ãtyfinásobn˘. Navíc nové metody v˘zkumu zvy‰ují druhovou rozmanitost i tím, Ïe podle velice detailních znakÛ na bunûãné a nitrobunûãné úrovni, napfiíklad podle poãtu chromozomÛ, rozdûlují nûkdej‰í „dobré“ druhy na více druhÛ, které sice laik od sebe zpravidla nerozli‰í, ale z hlediska platn˘ch principÛ zoologické klasifikace „mají tyto druhy pln˘ nárok“ na to b˘t samostatn˘mi druhy. Na souãasné podobû na‰í fauny (a samozfiejmû i flóry) se pfiíznivû odráÏejí pfiedev‰ím dvû hlavní skuteãnosti. Za prvé je to „v˘hodná“ poloha uprostfied kontinentu, která umoÏÀuje, aby se na na‰em území setkávaly lesní druhy ze západu kontinentu se stepními prvky z v˘chodní a jihov˘chodní Evropy stejnû jako chladnomilní obyvatelé severu s teplomiln˘mi druhy z jihu. MoÏnost jejich vzájemného, mozaikovitého souÏití v rámci relativnû malého území pak umocÀuje velká ãlenitost reliéfu a rozmanitost krajiny. U nás najdeme teplé níÏiny a pahorkatiny i chladná pohofií, rozsáhlé lesy i bezlesá území, potoky i velké fieky, jezera i rybníky. Nechybûjí ani rozlohou malá, ale neobyãejnû v˘znamná stanovi‰tû, jako jsou stfiedoevropské pralesy, ra‰elini‰tû, písãité duny, stepi a lesostepi, krasová území se skálami a jeskynûmi ãi ledovcová jezera. Pfiedstavují ostrÛvkovité ukázky na‰í pÛvodní pfiírody a v pfievaÏující kulturní krajinû s poli, loukami, mezemi, remízky i nepfiíli‰ pohostinn˘m prostfiedím mûst vytváfiejí relativnû pestrou nabídku Ïivotního prostoru pro rozmanitá spoleãenstva ÏivoãichÛ. Jedinû velehory a mofie nám chybûjí. Chceme-li v‰ak dát úplnou odpovûì na otázku, co ovlivÀuje podobu na‰í dne‰ní zvífieny, nevystaãíme jen s pohledem do souãasnosti. Pro utváfiení pfiírody konkrétního území – to platí pro celou planetu – mají vedle zemûpisné polohy a s ní souvisejícího klimatu, geologick˘ch podmínek i ãlenitosti reliéfu území (od níÏin do hor ub˘vá rozmanitost ekosystémÛ stejnû jako smûrem od rovníku k pólÛm) znaãn˘ v˘znam i více ãi ménû vzdálené události v historii Zemû – pohyby a izolace kontinentÛ, horotvorné procesy, vznik a zánik mofií apod. Na souãasné podobû pfiírody se projevují víc, neÏ si vût‰ina lidí moÏná dokáÏe pfiedstavit. Nejinak je tomu i s pfiírodními pomûry na území âeské republiky, a tak se ani v na‰em pfiípadû neobejdeme bez krátkého pohledu zpût. Je‰tû relativnû nedávno, na konci tfietihor pfied 10 miliony lety, u nás panovalo teplé podnebí se subtropick˘mi pralesy, vût‰ina Moravy leÏela na dnû tehdej‰ího Karpatského mofie a také v jiÏních a západních âechách se rozlévala gigantická jezera. Nic ze souãasné zvífieny tuto dobu nepfiipomíná. Zásadní klimatick˘ zlom nastal aÏ od

7



poãátku ãtvrtohor bûhem posledních dvou milionÛ let. V té dobû do‰lo na celé zemûkouli k v˘raznému kolísání podnebí, doprovázenému stfiídáním chladn˘ch období neboli ledov˘ch dob (glaciálÛ) s teplej‰ími dobami meziledov˘mi (interglaciály). Na rozdíl od ãasto vÏité, ale nesprávné pfiedstavy ne‰lo tedy o trvalé dlouhodobé ochlazení. Zatímco v interglaciálech se ve stfiední Evropû podobaly teplotní a sráÏkové pomûry zhruba souãasnosti, bûhem glaciálÛ klesala prÛmûrná teplota vzduchu asi o 10 °C. Od konce tfietihor probûhlo nejménû 12–15 takov˘ch v˘kyvÛ, nejv˘raznûj‰í glaciály byly ãtyfii. V období nejvût‰ího zalednûní zhruba pfied 600–250 tisíci lety sahal mohutn˘ skandinávsk˘ ledovec aÏ k úpatí na‰ich severních pohraniãních hor a do Slezska, místní ledovce se tvofiily v Krkono‰ích a na ·umavû. Na souãasné pfiírodní pomûry mûlo rozhodující vliv poslední zalednûní s hlavním nárazem chladu zhruba pfied 16 000 lety, které zcela odeznûlo „teprve“ pfied 11 000–9 000 lety. V souãasné dobû tedy Ïijeme ve fázi poledového období zvaného holocén (pfiedchozí období ãtvrtohor se stfiídáním ledov˘ch dob se naz˘vá pleistocén). Se stfiídáním ledov˘ch a meziledov˘ch dob se samozfiejmû mûnila i pfiíroda. V chladn˘ch periodách mívala ráz dne‰ní tundry, pfii relativním oteplení s krátk˘mi, such˘mi léty a drsn˘mi zimami nastaly pfiíznivûj‰í podmínky pro rozvoj stepních ekosystémÛ. Pfiíchod klimatick˘ch zmûn – aÈ jiÏ ochlazení nebo oteplení – ov‰em nutnû neznamenal úplné stûhování (vymizení) pfiíslu‰né fauny a flóry. Jednotlivé druhy mohly pfieÏívat v klimaticky pfiíhodn˘ch územích (oblastech, lokalitách) zvan˘ch refugia; chladnomilné druhy pfii oteplení ustupovaly do hor, pro teplomilnûj‰í druhy byly takov˘mi útoãi‰ti tfieba slunné, k jihu odvrácené stránû a skály. Takové zástupce fauny a flóry, ktefií dokázali nûjak˘m zpÛsobem pfieÏít z klimaticky odli‰n˘ch období naz˘váme relikty. V dne‰ní poledové etapû klimatického cyklu se setkáváme zejména s tzv. glaciálními relikty, tedy se zástupci chladnomilné zvífieny (resp. i kvûteny) z posledního zalednûní. V na‰ich horách (i jinde na pfiíhodn˘ch chladn˘ch a vlhk˘ch stanovi‰tích) jich najdeme víc neÏ dost – napfi. my‰ivku horskou, slavíka modráãka, kulíka hnûdého, datlíka tfiíprstého, kosa kolohfiivce, ÏluÈáska borÛvkového, plo‰tûnku horskou, vrkoãe horského, ‰ídlo horské, znakoplavku horskou ãi perleÈovce mokfiadního. TûÏi‰tû jejich souãasného roz‰ífiení leÏí na severu v tundfie a v tajze, jiÏnûji se vyskytují ostrÛvkovitû v horsk˘ch polohách (boreoalpínské druhy), ve vrchovinách a v podhÛfií, pfiípadnû na ra‰elini‰tích, v chladn˘ch údolích apod. (boreomontánní druhy). ¤adu teplomiln˘ch reliktÛ najdeme zejména mezi mûkk˘‰i (napfi. drobniãka jiÏní). Obecnû fieãeno, na v˘razné ochlazení bûhem cel˘ch ãtvrtohor nejvíce doplatila málo pohyblivá pÛdní fauna. Teplomilné druhy pozemních ÏivoãichÛ (zejména obratlovcÛ a létajících ãlenovcÛ) totiÏ mohly s pozdûj‰í zmûnou pomûrÛ alespoÀ ãásteãnû znovu osídlit po zemi, vzduchem i vodami opu‰tûná území (aktivnû i pasivnû), ale rychlej‰í stûhování u ãervÛ, ÏíÏal a podobn˘ch tvorÛ si lze jen stûÏí pfiedstavit. Ani poslední poledové období (holocén) nezÛstalo u‰etfieno klimatick˘ch zmûn (zejména v mnoÏství sráÏek), i kdyÏ v˘kyvy nebyly (nejsou) tak v˘razné jako pfii stfiídání glaciálÛ a interglaciálÛ. V jednotliv˘ch fázích, rozli‰ovan˘ch jako preboreál, boreál, atlantik, epiatlantik, subboreál, subatlantik a subrecent, se mûnilo sloÏení vegetaãního krytu (velice zjednodu‰enû fieãeno od borov˘ch lesÛ a smí‰en˘ch doubrav po buãiny a jedlobuãiny) a s ním i zvífie-

8

ny, ale spí‰ v relativním zastoupení jednotliv˘ch druhÛ ãi skupin neÏ v zásadní zmûnû druhového spektra. Velmi v˘znamn˘mi úseky holocénu z hlediska dal‰ího v˘voje pfiírodních pomûrÛ ve stfiední Evropû byly atlantik (zhruba pfied 7 750–4 500 lety) a subboreál (pfied 4 500 aÏ 2 200 lety), kdy do stfiední Evropy zaãal z jihov˘chodu pronikat ãlovûk. Od té doby jeho vliv na pfiírodu neustále stoupá a není zdaleka nadnesené tvrdit, Ïe zmûny, které má ãlovûk doposud na svûdomí, pfiedãí v‰e, co na‰e pfiíroda prodûlala bûhem pfiedchozích období holocénu. Lidé nejprve naru‰ili celistvost lesních porostÛ a tím pfiispûli k roz‰ífiení stepních druhÛ v mnohem vût‰í mífie, neÏ jim pÛvodní krajina nabízela (hrabo‰ polní, kfieãek polní, koroptev polní aj.). OdlesÀováním zároveÀ pfiipravili o Ïivotní prostfiedí velké druhy kopytníkÛ – pratura, zubra a losa – a ve spojení s lovem je pomûrnû záhy vyhubili (bûhem 1. tisíciletí n. l.). Naopak uÏ bûhem raného stfiedovûku se na na‰e území dostávaly nepÛvodní druhy zvífiat z jin˘ch konãin svûta. Zatímco krysa obecná a my‰ domácí (pozdûji i potkan) osídlily na‰e území samovolnû v dÛsledku rozvíjejícího se obchodního ruchu, jiné druhy byly dováÏeny jako lovná zvûfi (danûk evropsk˘, baÏant obecn˘). Doslova záplava nov˘ch druhÛ se na na‰em území objevila bûhem 19.–20. století. Nûkteré druhy byly rovnûÏ vysazeny (lov, koÏe‰ina, zábava – muflon, sika) nebo zdivoãely po úniku ze zajetí (norek americk˘, paovce hfiivnatá), jiné se k nám dostaly jako ‰kÛdci kulturních plodin ãi byly nevûdomû zavleãeny (zvlá‰tû hmyz). Extrémním pfiíkladem je na‰e rybí fauna, tvofiená z jedné tfietiny cizími, nepÛvodními druhy. Pfies zmûny, které má ãlovûk v na‰í pfiírodû na svûdomí, si i souãasná zvífiena uchovává urãit˘ ráz. Ten vypl˘vá ze zoogeografické sounáleÏitosti na‰eho území s palearktickou oblastí a její eurosibifiskou podoblastí. Tato oblast zahrnuje kromû Evropy podstatnou ãást Asie (na sever od Himálaje) a severní Afriku po Saharu. Velká ãást na‰eho území spadá do zóny (ãi provincie) listnat˘ch lesÛ, nejjiÏnûj‰í oblasti Moravy fiadíme do zóny stepí a vy‰‰í hraniãní horstva do zóny stfiedoevropsk˘ch pohofií. Jin˘mi slovy a zjednodu‰enû fieãeno, kdyby na‰e území zÛstalo netknuté rukou ãlovûka, z pfieváÏné ãásti by ho pokr˘valy listnaté a smí‰ené lesy, v men‰í mífie stepi a lesostepi (jiÏní Morava) a horské ekosystémy (pfiirozené smrãiny, subalpínské louky apod.), doplnûné mozaikou plo‰nû ménû rozsáhl˘ch stanovi‰È, jako jsou louky, bfiehové porosty kolem vodních tokÛ, skalní v˘chozy apod. Podle hrubého odhadu patfií asi 70 % druhÛ na‰ich ÏivoãichÛ k lesní faunû, asi 20 % druhÛ má stepní pÛvod a zbytek tvofií druhy vyslovenû horské ãi nepÛvodní. Je to v‰ak velmi pfiibliÏná bilance, která se v jednotliv˘ch skupinách mÛÏe více ãi ménû li‰it. Pfievaha lesních druhÛ je ov‰em jednoznaãná. ¤adu z nich dnes vidíme kolem sebe i na zahradách, ve vesnicích a ve mûstech, a pfiitom si ani neuvûdomujeme, Ïe jejich pÛvodním domovem je les – jeÏek evropsk˘, veverka obecná, pûnkava obecná, sojka obecná, kos ãern˘ ãi s˘kora koÀadra, to jsou nejnázornûj‰í pfiíklady. Tak jako nové druhy zásluhou ãlovûka pfiib˘valy a pfiib˘vají, jiné zase vymizely a mizejí. Zatímco zpoãátku to bylo hlavnû dÛsledkem nadmûrného a nekontrolovaného lovu, bûhem 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, vystoupila do popfiedí devastace krajiny a pfiírodních stanovi‰È, která buì zcela vymizela, nebo se natolik pfiemûnila, Ïe se stala pro mnoho druhÛ neobyvateln˘mi. Nejprve jsme ze smí‰en˘ch lesÛ udûlali sterilní smrkové monokultury a z ãeské krajiny, tvofiené pestrou mozaikou luk,



polí, mezí, remízkÛ, potokÛ a rybníkÛ, odstranili vût‰inu tzv. rozpt˘lené zelenû. Potom pfii‰ly na fiadu potoky a fiíãky, které jsme sevfieli do vydláÏdûn˘ch koryt. Nemalou ãást území zabrala narÛstající velkomûsta a neregulovaná tûÏba surovin. Aby toho nebylo dost, v‰e jsme je‰tû zasypali tunami hnojiv, pesticidÛ, emisemi a zavlaÏili kysel˘mi de‰ti. ZároveÀ s tím pfiib˘valy poloÏky na seznamu ohroÏen˘ch, mizejících a nezvûstn˘ch druhÛ ÏivoãichÛ i rostlin. Snad jeden pfiíklad za v‰echny – v 80. letech 20. století, kdy devastace na‰í pfiírody zfiejmû vrcholila, hovofiily seriózní odhady aÏ o 80% úbytku mot˘lÛ. Na‰tûstí se doba zmûnila a pfies pfietrvávající závaÏné problémy ve vztahu k pfiírodnímu prostfiedí lze pozorovat urãité zlep‰ení. Zfiejmû jsme svûdky neobvyklého experimentu, umoÏÀujícího sledovat, jak se zmûna spoleãensk˘ch pomûrÛ projevuje na stavu a v˘voji pfiírody. UÏ zase se z na‰ich polí oz˘vají kfiepelky, v fiekách teãe ãist‰í voda a v lesích rostou pravé hfiiby. Nesmí nás to v‰ak naplnit uspokojením, Ïe je v‰e v pofiádku, berme to pouze jako signál a povzbuzení, Ïe alespoÀ ãásteãná náprava je moÏná a Ïe stojí za to o ni bojovat a ze v‰ech sil usilovat. P¤IBLIÎN¯ POâET DRUHÒ ÎIVOâICHÒ FAUNY âR Kmen Druhy Houbovci 11 Îahavci 7 Rybomorky ? Plo‰tûnci 1 500 Pásnice 1 Vífiníci 550 Bfiichobrvky 30 Hlístice 5 000 Strunovci 15 Vrtej‰i 30 Mechovnatci 1 KrouÏkovci 250 Mûkk˘‰i 240 Mechovky 10 Îelvu‰ky 110 âlenovci pfies 34 000 Strunatci 600 Celkem pfies 42 300

Jak pouÏívat tuto knihu Encyklopedie je zaloÏena na principu abecedního uspofiádání jednotliv˘ch hesel podle ãeského názvu. Základní hesla pfiitom pfiedstavují Ïivoãi‰né druhy, doplÀková hesla popisují nadfiazené systematické jednotky v linii ãeleì– –fiád–tfiída–kmen–fií‰e, ale tato hlavní linie se mÛÏe li‰it podle zvyklostí u jednotliv˘ch skupin ÏivoãichÛ (napfiíklad jsou zafiazeny nadtfiídy ãi dal‰í mezikategorie, jiné zase chybûjí). KvÛli úspofie místa je pfiitom vyuÏíván nadfiazen˘ systém informací, tzn. Ïe obecnû platn˘ údaj tfieba pro zástupce jedné ãeledi (napfi. poãet vajec ve snÛ‰ce, zpÛsob péãe o potomstvo, poãet konãetin, tvar kfiídel) se uÏ u jednotliv˘ch druhÛ neopakuje. Stejnû tak znaky spoleãné pro

kmen, tfiídu i fiád nejsou – snad aÏ na mimofiádnû v˘znamné v˘jimky – opakovány v textu niÏ‰ích kategorií. Jin˘mi slovy fieãeno, pokud ãtenáfie zajímá úplná informace o konkrétním druhu, získá ji postupnû z jednotliv˘ch hesel, která na sebe odkazy navazují. Jedinou v˘jimkou jsou nûkteré ãeledi a fiády málo znám˘ch ãi dÛleÏit˘ch bezobratl˘ch ÏivoãichÛ, které nemají ãeská jména. V takov˘ch pfiípadech jsou uvedeny vûdecké, latinské názvy a pfiípadn˘ zájemce o podrobnûj‰í údaje si musí vzít na pomoc odbornou literaturu, jejíÏ hlavní v˘ãet je uveden na konci encyklopedie. KaÏdé heslo jednotlivého druhu zaãíná záhlavím, v kterém je uveden jeho pouÏívan˘ ãesk˘ název, latinské pojmenování (vãetnû nejãastûj‰ích synonym), zafiazení do fiádu a ãeledi a nejdÛleÏitûj‰í tûlesné rozmûry (rÛzné u jednotliv˘ch skupin ÏivoãichÛ). V dal‰ím popisu jsou uvedeny hlavní znaky vãetnû zbarvení (zpravidla se t˘kají dospûl˘ch jedincÛ, u mláìat jen tam, kde je to dÛleÏité ãi pozoruhodné), souãasn˘ v˘skyt u nás a nejdÛleÏitûj‰í údaje o zpÛsobu Ïivota (stanovi‰tû, potrava, poãet mláìat, pfiípadnû v˘vojov˘ cyklus apod.). Na závûr jsou pfiípadnû zaznamenány jiné, dnes uÏ nepouÏívané ãeské názvy druhu. Nakonec jsou pfiíslu‰n˘mi zkratkami oznaãeny zvlá‰tû chránûné a ohroÏené druhy, u lovn˘ch druhÛ zvûfie je zaznamenána i povolená doba lovu. Hesla pro vy‰‰í jednotky, neÏ je druh, hlaviãku nemají. Vyhledání druhÛ ãi skupin ÏivoãichÛ podle latinsk˘ch názvÛ umoÏÀuje rejstfiík vûdeck˘ch názvÛ.

PouÏité zkratky: Rozmûry CD – celková délka, DK – délka kfiídla (u mot˘lÛ pfiedního páru), DKr - délka krun˘fie, DO - délka ocasu, DS – délka schránky, DZo – délka zobáku, DT - délka tûla, H – hmotnost, RK – rozpûtí kfiídel, ·S – ‰ífika schránky, TS – tlou‰Èka (síla) schránky, VS – v˘‰ka schránky OhroÏené a zvlá‰tû chránûné druhy ÏivoãichÛ, druhy lovné zvûfie Hdz – hájen˘ druh zvûfie, Ldz – lovn˘ druh zvûfie (vyhlá‰ka MZ âR ã. 245/2002 Sb. a ã. 480/2002); v závorce je uvedena stanovená doba lovu; Kod – kriticky ohroÏen˘ druh, Od – ohroÏen˘ druh, Sod – silnû ohroÏen˘ druh (ãervené seznamy ãi jejich návrhy pro jednotlivé skupiny ÏivoãichÛ); EIA – druh sledovan˘ pfii posuzování vlivÛ na Ïivotní prostfiedí (zákon ã. 100/2001 Sb. – pfiíloha ã. 8); Ch§1 – zvlá‰tû chránûn˘ druh, kriticky ohroÏen˘, Ch§2 – zvlá‰tû chránûn˘ druh, silnû ohroÏen˘ a Ch§3 – zvlá‰tû chránûn˘ druh, ohroÏen˘ (vyhlá‰ka MÎP âR ã. 395/1992 Sb. – pfiíloha ã. III); NAT – NATURA 2000 (druhy ÏivoãichÛ uvedené v pfiíloze II smûrnice ã. 92-43-EEC) Ostatní ➚ u názvu druhu ãi skupiny odkazuje na existující heslo ? – údaj je nejist˘ nebo není k dispozici

9


Seznam obrázkÛ na barevn˘ch tabulích (Obrázky jsou na nich sefiazeny abecednû.) Amur bíl˘ Baboãka bílé c Baboãka kopfiivová Baboãka kopfiivová – housenka Baboãka paví oko Baboãka síÈkovaná Batolec ãerven˘ Bejlomorka buková – hálky Bekynû mni‰ka Bekynû velkohlavá Bûlásek fiefiichov˘ Bûlopásek topolov˘ Bûlozubka ‰edá BûÏník kopretinov˘ BlatÀák tmav˘ Blatnice skvrnitá Blatnice skvrnitá – larva Blecha domácí Bobr evropsk˘ Bobr evropsk˘ – ohlodan˘ kmen Bodalka stájová Bolen drav˘ Bukáãek mal˘ Bzunka jeãná Candát obecn˘ âáp bíl˘ âáp ãern˘ âervenka obecná âervotoã spíÏní âervotoã umrlãí âolek horsk˘ âolek obecn˘ âolek velk˘ Datel ãern˘ Datlík tfiíprst˘ Drop velk˘ Drsek vût‰í DrvopleÀ obecn˘ – housenka Dudek chocholat˘ Hlem˘Ïì zahradní Hnûdásek jitrocelov˘ Hohol severní Hrabo‰ polní Hranostaj Hrobafiík mal˘ Hrouzek obecn˘ Hfiebenule borová Husa velká Chroust obecn˘ – dospûlec Chroust obecn˘ – larva (ponrava) Jantarka obecná Jelec proutník Jelen lesní Jeseter mal˘ Je‰tûrka obecná Je‰tûrka zední Je‰tûrka Ïivorodá JeÏdík obecn˘

10

JeÏek v˘chodní JeÏek západní Kachna divoká Kalous u‰at˘ Kapr obecn˘ Klikoroh borov˘ Klí‰tû obecné Kobylka hnûdá Kobylka zelená – nymfa Koãka divoká Kolãava Koliha velká Kolju‰ka tfiíostná Komár pisklav˘ Kormorán velk˘ Koroptev polní KoÏojed obecn˘ – larva KoÏojed obecn˘ – dospûl˘ Králík divok˘ Krasec borov˘ Krtek obecn˘ Krutihlav obecn˘ Krysa Kfieãek polní KfiiÏák ãtyfiskvrnn˘ KfiiÏák pruhovan˘ Kukaãka obecná – mládû KuÀka obecná Kvako‰ noãní LabuÈ dlouhokrká LedÀáãek fiíãní Lelek lesní Lín obecn˘ Lipan podhorní Li‰aj kyprejov˘ Li‰aj topolov˘ L˘koÏrout smrkov˘ Lyska ãerná Mandelinka bramborová – dospûlec Mandelinka bramborová – larva Martináã bukov˘ Martináã hru‰Àov˘ – mot˘l Martináã hru‰Àov˘ – housenka Medvûd hnûd˘ Mlok skvrnit˘ Mlynafiík dlouhoocas˘ Mník jednovous˘ Modrásek ãernolem˘ Moudivláãek luÏní Moucha domácí – dospûlec, larvy a puparia Mfienka mramorovaná Muflon My‰ domácí My‰ice kfiovinná My‰ice lesní My‰ivka horská My‰ka drobná

M˘val severní Nesytka sr‰Àová Netop˘r ãern˘ Netop˘r dlouhouch˘ Netop˘r pestr˘ Netop˘r pobfieÏní Netop˘r rezav˘ Netop˘r u‰at˘ Netop˘r veãerní Netop˘r velk˘ Norník rud˘ NosoroÏík kapucínek Nutrie fiíãní Ohniváãek celíkov˘ Okáã bojínkov˘ Okoun fiíãní Okounek pstruhov˘ Ondatra piÏmová Osenice polní Ostruháãek bfiezov˘ Ostruháãek jilmov˘ Ouklejka pruhovaná Paovce hfiivnatá Parma obecná Páskovka hajní Pestrokroveãník mravenãí Pûvu‰ka podhorní Piják stepní Pilous ãern˘ Piskofi pruhovan˘ Plamatka smrková Plch lesní Plch velk˘ Plch zahradní Ploskohfibetka smrková Ploskoroh Ïlut˘ Pl‰ík lískov˘ – ãásteãn˘ albín Plzák lesní Polák velk˘ Po‰tolka obecná Potápka ãernokrká Potemník mouãn˘ Potkan Prase divoké Pfiástevník medvûdí Pfiástevník pry‰cov˘ Pstruh obecn˘ potoãní Racek chechtav˘ Rak fiíãní Rákosník obecn˘ Rejsec vodní Rejsek mal˘ Rejsek obecn˘ Ropucha krátkonohá Ropucha obecná Ropucha zelená Rosniãka zelená Rybák obecn˘ Rys ostrovid Sekavec horsk˘ Siven americk˘

Sklepnice obecná Skokan hnûd˘ Skokan hnûd˘ – snÛ‰ka Skokan krátkonoh˘ Skokan ostronos˘ Skokan skfiehotav˘ Skokan ‰tíhl˘ Skokan zelen˘ Slavík modráãek Slep˘‰ kfiehk˘ Slimák nejvût‰í Slimák popelav˘ Slunéãko sedmiteãné Sluneãnice pestrá Srnec obecn˘ Srnec obecn˘ – mládû Stínka obecná StonoÏka ‰kvorová Strakapoud mal˘ Strakapoud prostfiední Strakapoud velk˘ Strnad viniãn˘ Stfievlík mûdûn˘ Stfiízlík obecn˘ StuÏkonoska modrá Sumec velk˘ Sumeãek americk˘ SviÏník polní S˘c rousn˘ Sysel obecn˘ ·keble rybniãná ·tûnice domácí ·tika obecná ·tír k˘lnat˘ Tesafiík alpsk˘ Tesafiík obrovsk˘ Tetfiev hlu‰ec Tolstolobik bíl˘ Ëuh˘k obecn˘ Úhofi fiíãní UÏovka obojková Veverka obecná Vlk obecn˘ Vlnatka krvavá Volavka ãervená Vrápenec mal˘ Vrápenec velk˘ Vydra fiíãní V˘r velk˘ Zajíc polní Zavíjeã mouãn˘ – dospûlec a larvy Zlatohlávek zlat˘ Zmije obecná Zrzohlávka rudozobá Zuboãárník bfiezov˘ Îelva bahenní ÎíÏala obecná Îluna zelená ÎluÈásek fie‰etlákov˘ Îluva hajní


ADÉL A PESTRÁ

Abecední pfiehled ÏivoãichÛ âeské republiky

A adéla chrastavcová viz adéla pestrá adéla pestrá (Adela degeerella, syn. Nemophora degeerella) – fiád mot˘li, ãeleì adélovití – DK 7–10 mm. Pfiední kfiídla má Ïlutohnûdá se dvûma ãern˘mi pfiíãkami, mezi kter˘mi je Ïlut˘ pás; 7 má tykadla 4× del‰í neÏ tûlo. Hlavním stanovi‰tûm jsou dubohabrové lesy, ale objeví se i na okrajích smí‰en˘ch porostÛ, na loukách ãi podél vodních tokÛ (V.–VI.). Hostitelskou rostlinou housenek je sasanka jarní. Housenky zpoãátku minují v listech, pozdûji si vytváfiejí ze dvou úkrojkÛ listu schránku, ve kter˘ch Ïijí. Pfiezimuje housenka. Pfiední ãervenohnûdá kfiídla adély chrastavcové (A. metallica, syn. N. metallica) jsou bez kresby a zadní, ponûkud tmav‰í, nesou del‰í tfiásnû. DrÏí se na loukách a v˘slunn˘ch stráních (VI.–VIII.). Housenky Ïijí na chrastavci, hlaváãi a chrpû. adélovití (Adelidae) – ãeleì mot˘lÛ. Jedna ze ‰esti ãeledí podfiádu Monotrysia; mají sice ústní ústrojí bez kusadel, ale je‰tû krátk˘ sosák a 8 jedin˘ otvor pro páfiení i kladení vajíãek. Pfiíbuzn˘mi ãeledûmi jsou ➚ kovovníãkovití, ➚ bronzovníãkovití, ➚ minovníãkovití a ➚ drobníãkovití. Adélovití zahrnují drobné denní druhy s nápadnû dlouh˘mi tykadly (del‰ími neÏ pfiední kfiídla) a Ïlutav˘mi nebo pestr˘mi, ãasto i kovovû leskl˘mi pfiedními kfiídly. Mot˘li poletují v lesích a na pasekách kolem stromÛ a kefiÛ, pfii rojení i ve vût‰ím poãtu; housenky zprvu minují, pak Ïijí v lasturovitém pouzdfie ze dvou kouskÛ listÛ na Ïivné rostlinû ãi na zemi. âR: 20 druhÛ. aksamitka plochá (Causa holosericea, syn. Isognomostoma holosericum) – fiád stopkoocí, ãeleì hlem˘Ïìovití – VS 5,2–5,8 mm, ·S 10,5–12 mm. Men‰í ➚ plÏ s nezamûnitelnou terãovitou ulitou, která má ‰iroce rozevfienou pí‰tûl a nápadn˘ zub v obústí, na povrchu je jemnû zrnitá a pokrytá krátk˘mi chloupky v pravideln˘ch fiadách. Roztrou‰enû ob˘vá hrub‰í sutû (nejlépe z kysel˘ch hornin) v lesích vrchovin

a hor, také se ukr˘vá pod volnû leÏícím tlejícím dfievem. Jin˘ název: zuboústka sametová. alka malá (Alca torda) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití – H 0,5–0,9 kg, CD 39–43 cm, DO 7,1–8,4 cm, DZo 2,2–2,6 cm. Vyznaãuje se ãernobíl˘m zbarvením, zavalit˘m tûlem, krátk˘m krkem a siln˘m, vysok˘m, napfiíã r˘hovan˘m zobákem. Hnízdí pfii atlantském pobfieÏí Evropy i Severní Ameriky; v âR byl zaznamenán jedin˘ v˘skyt hejnka 4 jedincÛ v únoru 1890 na Vy‰kovsku. alkoun holubí viz alkoun obecn˘ alkoun mal˘ (Alle alle, syn. Plautus alle) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití – H 0,1–0,2 kg, CD 20–22 cm, DO 2,7–3,8 cm, DZo 1,3–1,7 cm. Alkouni se podobají alkám, pÛsobí v‰ak ponûkud ‰tíhlej‰ím dojmem a zobák mají del‰í a ‰piãat˘. Alkoun mal˘ je z nich nejmen‰í (velikosti kosa) s kratiãk˘m klínovit˘m, tmav˘m zobákem a ãernobíl˘m zbarvením (hlava, krk a záda ãerné, bfiicho bílé). Z Arktidy se do vnitrozemí dostává zcela v˘jimeãnû, v âR byl zastiÏen pouze jednou v Ústí nad Labem (1976). Ponûkud vût‰í alkoun obecn˘ (Cepphus grylle) (H 0,4 aÏ 0,6 kg, CD 33–35 cm, DO 4,7–5,6 cm, DZo 3–3,5 cm) je kromû velké bílé skvrny na kfiídlech cel˘ ãern˘, nohy má ãervené. Z âR jsou známá dvû pozorování u Podûbrad (1979) a PrahyBraníku (1986). Jin˘ název: alkoun holubí. alkoun obecn˘ viz alkoun mal˘ alkoun tlustozob˘ (Uria lomvia) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití – H 0,6 aÏ 1,1 kg, CD 40–42 cm, DO 4,6–5,1 cm, DZo 3–4,5 cm. Zbarvením pfiipomíná ➚ alku malou, je v‰ak o trochu vût‰í (velikosti lysky) a má ‰tíhlej‰í krk i zobák. Vyskytuje se kolem severního pólu, moÏn˘ ojedinûl˘ v˘skyt v âR naznaãují jen dvû star‰í nedoloÏené zprávy ze Slezska (1861) a z okolí Karlov˘ch VarÛ (1886). Alkoun úzkozob˘

(U. aalge) se mu zbarvením a velikostí podobá (H 0,9–1 kg, CD 43–48 cm, DO 4–5 cm, DZo 4,1–4,9 cm), av‰ak zobák má viditelnû ‰tíhlej‰í. Ob˘vá skalnatá pobfieÏí severní polokoule na obou stranách Atlantiku. V âR byl jako velice ojedinûl˘ zabloudilec spatfien 2× – u KromûfiíÏe (1971) a na nádrÏi Rozko‰ u âeské Skalice (1979). alkoun úzkozob˘ viz alkoun tlustozob˘ alkovití (Alcidae) – ãeleì dlouhokfiídl˘ch. Nepoãetná skupina men‰ích aÏ stfiednû velk˘ch mofisk˘ch ptákÛ, pfiizpÛsoben˘ch k rychlému pohybu pod hladinou; zpÛsobem Ïivota a do jisté míry i vzhledem pfiipomínají tuãÀáky. Îiví se rybami a jin˘mi mofisk˘mi Ïivoãichy. Hnízdí v poãetn˘ch koloniích a jediné vejce sná‰ejí na hol˘ podklad, o potomka se starají oba rodiãe. Je známo 22 souãasn˘ch druhÛ, z nichÏ nûkteré náhodnû zalétají (nebo jsou zaneseny vûtrn˘mi boufiemi) i do vnitrozemí. âR: 4 ãi 5 druhÛ. Dfiíve byli alkovití fiazeni jako fiád alek (Alciformes). alky viz alkovití améboflageláti (Percolozoa) – kmen prvokÛ schopn˘ch vytváfiet biãíky i panoÏky. Îijí volnû i paraziticky. Pfiíkladem je slimaãenka obecná (Vahlkampfia limax) s jednou velkou panoÏkou a dvûma biãíky. Vyskytuje se v doãasn˘ch vodách a je dlouhá 60–130 µm. amur bíl˘ (Ctenopharyngodon idellus, syn. C. idella) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 5–18 kg, CD 0,7–1,1 m. Velká b˘loÏravá ryba s válcovit˘m tûlem, ‰irokou hlavou, nízko poloÏen˘ma oãima a velk˘mi, tmavû lemovan˘mi ‰upinami; kromû svûtlého bfiicha je vãetnû ploutví nazelenalá, hfibet má tmav‰í neÏ boky. Pochází z v˘chodní Asie, u nás byl vysazen v roce 1961 do rybníkÛ na TfieboÀsku, pozdûji i do vût‰ích fiek (Labe, Morava aj.). V eutrofizovan˘ch nádrÏích omezuje rÛst

11


AMUROVEC âERN¯

vegetace. Sná‰í zakalenou vodu i nízk˘ obsah kyslíku, je v‰ak teplomiln˘. Vytírá se pfii 20–25 °C, samice mívá aÏ 2 miliony jiker, které po vykladení nabobtnají a vzná‰ejí se ve vodû. DoÏívá se 10 let, má chutné, v˘Ïivné maso. amurovec ãern˘ (Mylopharyngodon piceus) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 32–36 kg, CD 1–1,3 m. Tvarem tûla pfiipomíná ➚ amura bílého, má v‰ak tmavé aÏ ãerné zbarvení (vãetnû ploutví). Pochází z povodí Amuru a jiÏní âíny a do Evropy byl dovezen v 60. letech 20. století, nyní se zkou‰í jeho chov v rybnících i u nás (jiÏní âechy – VodÀansko, jiÏní Morava – Pohofielicko). Na rozdíl od amura se Ïiví hlavnû mûkk˘‰i, jejich schránky drtí siln˘mi poÏerákov˘mi zuby. anapovití (Anapidae) – ãeleì dvouplicn˘ch. Miniaturní pavouci s tûlíãkem

12

shora kryt˘m pancífiem ze siln˘ch kutikulárních destiãek. Jedin˘ ná‰ zástupce – anapa buková (Comarona simoni) patfií k arachnologick˘m (tj. pavouãím) raritám, neboÈ je známá jen z balvanit˘ch sutí pfii jihozápadním okraji Brd. Îiví se kofiistí odpovídající velikosti, zejména chvostoskoky. andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) – fiád papou‰ci, ãeleì papou‰kovití – H 26–29 g, CD 17–20 cm, DO 14–15 cm, DZo 1,1 cm. Nejhojnûj‰í australsk˘ papou‰ek a také nejbûÏnûj‰í druh chovan˘ v zajetí v nejrÛznûj‰ích barevn˘ch mutacích; pÛvodní zbarvení je Ïlutozelené. Zejména z domácností ãasto ulétne do volnosti, v roce 1936 bylo u nás dokonce zaznamenáno úspû‰né vyhnízdûní jednoho páru u Horní Krupé na Havlíãkobrodsku. Jin˘ název: papou‰ek vlnkovan˘.

axis indick˘ (Axis axis) – fiád sudokopytníci, ãeleì jelenovití – H 70–110 kg, DT 1–1,8 m, DO 10–15 cm. ·tíhl˘, v˘raznû bíle skvrnit˘ jelen z Indie a Cejlonu, ãasto chovan˘ pro svÛj hezk˘ vzhled v oborách. U nás byl v 19. a 20. století po urãitou dobu drÏen v âernovicích u Tábora a v Jabkenicích na Nymbursku, nyní se nikde nechová. Jin˘ název: jelen axis. axis vepfií (Axis porcinus, syn. Hyelaphus porcinus) – fiád sudokopytníci, ãeleì jelenovití – H 35–55 kg, DT 1–1,5 m, DO 10–25 cm. Men‰í zavalit˘ jelen s krátk˘ma nohama a hnûd˘m neskvrnit˘m zbarvením. Pochází z Pfiední a Zadní Indie. U nás byl v druhé polovinû 19. století krátce chován v oborách na Dobfií‰i a v Mní‰ku v Kru‰n˘ch horách. Jin˘ název: jelen vepfií.


BAHENKA ÎIVORODÁ

B babka leskohlavá viz s˘kora babka babka luÏní viz s˘kora luÏní baboãka admirál (Vanessa atalanta) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 25–30 mm. Nezamûniteln˘ druh s jasnû ãerven˘m pruhem a bíl˘mi skvrnami na ãernohnûd˘ch kfiídlech. Zastihneme ji v lesnaté i otevfiené krajinû, na podzim saje na spadaném pfiezrálém ovoci v sadech a zahradách. I kdyÏ je bûÏná, zdaleka nedosahuje takové poãetnosti jako ➚ baboãka kopfiivová ãi ➚ baboãka paví oko. Je taÏná, zjara pfiilétá z jihu a bûhem léta se zpravidla vylíhnou dvû generace; mot˘li poãetnûj‰ího, druhého pokolení se pak na podzim vracejí zpût. Housenky Ïijí na kopfiivách. Naproti tomu na‰e nejvût‰í „pravá“ baboãka osiková (Nymphalis antiopa) s kfiídly dlouh˘mi aÏ 35 mm u nás zimu pfieãkává. Má ãernohnûdá kfiídla lemovaná ‰irok˘m Ïlut˘m pruhem a na zadních fiadou modr˘ch skvrn. Jednotlivû se vyskytuje v otevfiené krajinû i v lesích, ãastûji poblíÏ potokÛ a rybníkÛ, kde rostou osiky, jívy a bfiízy jako hlavní Ïivné rostliny ãern˘ch a na hfibetû ãervenû skvrnit˘ch housenek. Mot˘l Ïije od VII. do VI. následujícího roku. Lidov˘ název: ãernoplá‰tník. baboãka bílé c viz baboãka kopfiivová baboãka bílé L, baboãka bodláková, baboãka jilmová viz baboãka paví oko baboãka kopfiivová (Aglais urticae) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 25 mm. Spolu s ➚ baboãkou paví oko je na‰í nejbûÏnûj‰í baboãkou. Na ohnivû ãerven˘ch kfiídlech nahrazují napodobeninu oka ãerné a Ïluté velké skvrny a fiada modr˘ch skvrnek podél vnûj‰ího okraje kfiídel. Nechybí nikde mimo souvislé jehliãnaté lesy, bûÏnû létá i v centru velkomûst a na vrcholcích hor. Její znaãné roz‰ífiení umoÏÀuje bûÏná dostupnost hlavní Ïivné rostliny – kopfiivy dvoudomé. Mot˘li se vyskytují ve dvou generacích, první v V.–VI. a druhá od VII. do jara následujícího roku, neboÈ pfiezimují v puk-

linách stromÛ, v jeskyních, sklepech a jin˘ch chránûn˘ch místech. U baboãky bílé c (Polygonia c-album) je nápadn˘ hluboce vykrajovan˘ zadní okraj kfiídel; naz˘vá se podle Ïlutobílé skvrny ve tvaru písmene C na rubu kfiídel. Pfiezimují (jako ostatnû u vût‰iny baboãek) dospûlí mot˘li.

zbarvení s kovov˘mi skvrnami. âR: 44 druhÛ. bahenka pruhovaná (Viviparus viviparus, syn. V. fasciatus) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahenkovití – VS 28–32 mm, ·S 22–24 mm. Vodní ➚ plÏ, má silnostûnnou ulitu s tup˘m vrcholem a její Ïlutozelené aÏ olivovû zelené zbarvení doplÀují 3 narudle hnûdé pruhy; tûlo je ‰edivé s oranÏov˘mi skvrnkami. ¤ídce se vyskytuje v dolních úsecích Vltavy, Ohfie a Sázavy, dále i v Berounce, NeÏárce a LuÏnici; v minulosti byla hojná v Labi. DrÏí se mezi kameny pfii bfiehu nebo na navigacích. Jin˘ název: bahenka fiíãní.

Baboãka paví oko

baboãka paví oko (Inachis io) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 30 mm. Jeden z na‰ich nejbûÏnûj‰ích a nejznámûj‰ích mot˘lÛ s hnûdoãerven˘mi kfiídly a pestrobarevnou kresbou s dominantní velkou oãní skvrnou. V˘bûrem stanovi‰È a zpÛsobem Ïivota se od ➚ baboãky kopfiivové neli‰í. Velmi hojná baboãka síÈkovaná (Araschnia levana) je zajímavá tím, Ïe vytváfií dvû odli‰né sezonní formy – jarní generace je cihlovû ãervená s ãern˘mi skvrnami, letní forma naopak tmavá s bíl˘mi pásky. Dále u nás více ãi ménû bûÏnûji Ïijí baboãka jilmová (Nymphalis polychloros) a baboãka bodláková (Cynthia cardui). Baboãka bílé L (Nymphalis vau-album, syn. N. L-album) k nám v minulosti vzácnû zavítala jako migrant a také baboãka vrbková (N. xanthomelas) byla zji‰tûna ojedinûle uÏ velmi dávno. baboãka vrbová, baboãka síÈkovaná viz baboãka paví oko baboãkovití (Nymphalidae) – ãeleì mot˘lÛ. Zahrnují stfiednû velké aÏ velké denní druhy se zkrácen˘ma pfiedníma nohama, ‰upinat˘mi tykadly a pestr˘m zbarvením. Nápadnû ostnité housenky ãasto Ïijí ve spoleãn˘ch hnízdech. Kukly, zavû‰ené za zadní konec, mívají hranat˘ tvar a zajímavé

V˘skyt bahenky pruhované v âR

bahenka fiíãní viz bahenka pruhovaná bahenka uherská (Viviparus acerosus) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahenkovití – VS 30–55 mm, ·S 23–38 mm. Na‰e nejvût‰í a nejvzácnûj‰í bahenka s ‰edavû Ïlutozelenou ulitou a jen naznaãen˘mi tmav‰ími pruhy. Jako dunajsk˘ endemit zasahuje na na‰e území do nejspodnûj‰ích úsekÛ povodí Moravy a Dyje. Od bahenka Ïivorodá (Viviparus contectus, syn. V. viviparus) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahenkovití – VS 30–45 mm, ·S 25–35 mm. Na‰e nejbûÏnûj‰í bahenka s hnûdozelenou tenkostûnnou ulitou se znaãnû klenut˘mi závity a ‰piãat˘m vrcholem. Je hojnûj‰í v âechách neÏ na Moravû. Ob˘vá stojaté a bohatû zarostlé vody niÏ‰ích poloh – rybníky, tÛnû, slepá ramena fiek i zatopené pfiíkopy; ojedinûle vystupuje do 800 m n. m. Obvykle Ïije v bahnû a Ïiví se fiasami a odumfiel˘mi ãástmi

13


B A H E N KOV I T Í

rostlin. Samice rodí aÏ 50 mláìat. DoÏívá se 7–10 let. bahenkovití (Viviparidae) – ãeleì jednopfiedsíÀov˘ch. Vût‰í vodní ➚ pfiedoÏábfií plÏi s krátk˘m tûlem i nohou a s hlavou vybíhající v kyjovit˘ rypák. Mají del‰í tykadla a kuÏelovitou, tmavû pruhovanou ulitu s 5–6 závity a zfieteln˘mi pfiírÛstkov˘mi zónami na víãku. Ob˘vají stojaté i tekoucí vody, sná‰ejí i urãit˘ stupeÀ zneãi‰tûní. Na rozdíl od vût‰iny na‰ich sladkovodních plÏÛ ned˘chají plícemi, ale hfiebenit˘mi Ïábrami. V zavíãkovaném stavu pfieãkají na del‰í dobu i vyschnutí nádrÏe ãi toku. Rodí Ïivá mláìata. âR: 3 druhy. bahÀáci (Limicolae, syn. Charadrii) – podfiád dlouhokfiídl˘ch. V souãasné podobû systému ptákÛ pfiedstavují jeden ze tfií podfiádÛ ➚ dlouhokfiídl˘ch, dfiíve byli fiazeni jako samostatn˘ fiád (Charadriiformes). DorÛstají men‰í aÏ stfiední velikosti, mají obvykle del‰í brodivé nohy se ‰tíhl˘mi prsty bez plovací blány a zpravidla i del‰í úzk˘ zobák. ZdrÏují se pfii bfiezích vod ãi v baÏinat˘ch terénech, kde jako potravu sbírají rozmanité Ïivoãichy. Dobfie létají. Do jednoduch˘ch dÛlkÛ na zemi sná‰ejí 4 vejce, mláìata jsou nekrmivá. Asi 200 druhÛ se dûlí do 12 ãeledí. âR: 7 ãeledí, 49 druhÛ. bahnatka severní viz blatenka severní bahnatka veliká viz blatenka tmavá bahnitka hladká (Leydigia leydigii) – fiád perlooãky, ãeleì ãoãkovcovití – CD 0,6–1 mm. Drobn˘ ➚ kor˘‰ s prÛhlednou, Ïlutou aÏ naãervenalou skofiápkou a mohutn˘m zadeãkem, v zadní polovinû nápadnû roz‰ífien˘m. Nepfiíli‰ hojnû Ïije na bahnitém dnû eutrofních vod. Patfií k men‰inû druhÛ perlooãek se dvûma pohlavními generacemi, na jafie a na podzim. bahnivka nadmutá viz bahnivka rmutná

svûtle rohovou ulitu s 5–51/2 mírnû klenut˘mi závity. DoÏívá se 2 let. Je to v˘znamn˘ mezihostitel aÏ 50 druhÛ ➚ motolic. Bahnivka v˘chodní (B. leachii) se li‰í niÏ‰ím poãtem silnûji klenut˘ch závitÛ (41/2–5). V âR je známá pouze z jiÏní Moravy. Jin˘ název: bahnivka nadmutá. Kod bahnivka v˘chodní viz bahnivka rmutná bahnivkovití (Bithyniidae) – ãeleì jednopfiedsíÀov˘ch. Vodní ➚ pfiedoÏábfií plÏi s krátkou a ‰irokou, vpfiedu jakoby uÈatou nohou, nitkovit˘mi tykadly a tenkostûnnou, vejãitû kuÏelovitou ulitou se zfieteln˘mi soustfiedn˘mi r˘hami. âR: 2 druhy. bahnomilka obecná viz bahnomilka obrovská bahnomilka obrovská (Pedicia rivosa) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bahnomilkovití – CD 25–28 mm. Na‰e nejvût‰í bahnomilka s tmavou trojúhelníkovitou skvrnou na kfiídlech. Dospûlci posedávají na vegetaci kolem tekoucích vod, larvy se nejãastûji vyvíjejí v bahnit˘ch lesních tÛÀkách. Novûji b˘vá fiazena do samostatné ãeledi (Pediciidae). Na‰e nejhojnûj‰í bahnomilka obecná (Dicranomyia modesta) dorÛstá asi tfietinové velikosti (6–9 mm). bahnomilkovití (Limoniidae) – ãeleì dlouhoroh˘ch. Zahrnují nohat˘ ➚ dvoukfiídl˘ hmyz pfiipomínající ➚ tiplicovité, av‰ak s pestfie skvrnit˘mi kfiídly a jinak uspofiádanou Ïilnatinou. Larvy s pfiívûsky na konci tûla Ïijí ve vlhkém prostfiedí, dospûlce zastihneme u vod a na stinn˘ch místech, nûkdy i v hejnech. âR: nûkolik desítek druhÛ. bachornatky, bachofici viz stejnobrví baniãka beru‰ãí viz chudoblanní barvomûnka duhová viz batolec duhov˘ batolec ãerven˘ viz batolec duhov˘

bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahnivkovití – VS 9–12 mm, ·S 6–8 mm. Jako jeden z nejhojnûj‰ích vodních plÏÛ Ïije v tÛních, retenãních nádrÏích, kanálech, pfiíkopech, zatopen˘ch pískovnách a na kamenech v pfiíbfieÏní zónû fiek. Ob˘vá vût‰inu níÏin a v návaznosti na vût‰í fiíãní toky i pahorkatiny (Berounka, Vltava apod.). Má

14

batolec duhov˘ (Apatura iris) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 28 aÏ 35 mm. Bezpochyby jeden z na‰ich nejhezãích denních mot˘lÛ s efektní barvomûnou, která dodává 7 nádhern˘ modrofialov˘ lesk. Objevuje se jednotlivû na vlhãích místech v lesích – na cestách i lesních okrajích, ãasto u kaluÏí, jinak spí‰ létá v korunách

stromÛ. Mot˘l saje mízu vytékající na poranûn˘ch místech, zavalitá zelená housenka se svûtl˘mi prouÏky na bocích a dlouh˘mi rÛÏky po stranách hlavy, která pfiezimuje, se Ïiví listím topolÛ. Jin˘ název: barvomûnka duhová. Men‰í batolec ãerven˘ (A. ilia) Ïije na podobn˘ch místech, nûkde dokonce hojnûji; jeho základní zbarvení je svûtlej‰í a na kfiídlech má nev˘razné kruhové skvrny. Na na‰em území se nehojnû a roztrou‰enû vyskytuje ve stfiedních a niÏ‰ích polohách, nejãastûj‰í je v luÏních lesích. Ch§3 (oba druhy) bázlivec ol‰ov˘ (Agelastica alni) – fiád brouci, ãeleì mandelinkovití – CD 6 aÏ 7 mm. Drobn˘ a leskl˘, kovovû modr˘, zelen˘ ãi fialov˘ brouk mandelinkovitého vzhledu s jemnû, hustû teãkovan˘mi krovkami. Hojnû Ïije v luÏních lesích a bfiehov˘ch porostech potokÛ i fiek. Îiví se listy ol‰í (pfiechází i na bfiízy a topoly), na jejichÏ spodní stranu klade 8 se silnû nadmut˘m zadeãkem stovky vajíãek. Malé ãerné larvy dokáÏou listy okousat tak dokonale, Ïe z nich zÛstane pouze stonek se Ïebry. Kuklí se v pÛdû a je‰tû téhoÏ roku se líhnou dospûlci. Poãetnost bázlivce rok od roku v˘raznû kolísá, pfii rozsáhlej‰ích záplavách se vût‰ina kukel ãi pfiezimujících broukÛ utopí. Jin˘ název: zádumãivec ol‰ov˘. Podobné Ïivotní zvyky má i Ïlutohnûd˘ bázlivec vrbov˘ (Lochmaea capreae) s tím rozdílem, Ïe je vázan˘ na vrby, topoly ãi bfiízy a samice kladou vajíãka do pÛdy, mechu a pod kameny. bázlivec vrbov˘ viz bázlivec ol‰ov˘ baÏant ãesk˘ – vy‰lechtûná forma ➚ baÏanta obecného. K nám bylo dovezeno nûkolik odli‰nû zbarven˘ch poddruhÛ a mutací. Jako první to byl baÏant obecn˘ kolchidsk˘ (P. c. colchicus), jehoÏ cílen˘m chovem byla vy‰lechtûna forma s typicky modrozelenou aÏ ãernozelenou hlavou i krkem a bez bílého obojku, pozdûji známá po celé Evropû jako „ãesk˘ baÏant“. Teprve pozdûji, aÏ koncem 18. století, byl k nám dovezen baÏant obecn˘ obojkov˘ (P. c. torquatus) s jasnû zelenou hlavou a bíl˘m obojkem. Souãasné populace na‰ich baÏantÛ jsou uÏ v˘sledkem mnohonásobného kfiíÏení nejrÛznûj‰ích podruhÛ a mutací. baÏant královsk˘ (Syrmaticus reevesi) – fiád hrabaví, ãeleì baÏantovití – H 0,9–1,5 kg, CD 75–210 cm, DO


BEJLOMORKA OBILNÁ

40–45 cm, DZo 2,7–3,4 cm. Je jedním z nejvût‰ích baÏantÛ; 7 má kropenaté, pfieváÏnû Ïluté zbarvení s ãernobílou hlavou a pfies pÛldruhého metru dlouh˘ ocas. Pochází ze stfiední a severní âíny. Jako okrasn˘ i lovn˘ pták je chován v Evropû i jinde ve svûtû. U nás byl koncem 19. století zaveden do obor na Moravû (Kyjovsko, Hole‰ov, Jemnice, Bystfiice pod Host˘nem aj.), poté i v âechách (Podûbrady, Chotûlice u Nového BydÏova, Chlumec nad Cidlinou aj.). V souãasnosti se na Moravû místy vyskytuje i ve volnosti, zejména poblíÏ baÏantnic (50–100 jedincÛ). Ldz (16.X.–15.III.). baÏant obecn˘ (Phasianus colchicus) – fiád hrabaví, ãeleì baÏantovití – H 0,6–2 kg, CD 53–89 cm, DO 23–64 cm, DZo 2,4–3,5 cm. Dosahuje velikosti bûÏného kura domácího, 7 má nápadnû dlouh˘ ocas a celkovû ãervenohnûdé zbarvení s tmavou hlavou, ãervenou skvrnou kolem oka a bíl˘m obojkem. Pfii vzletu hlasitû mává kfiídly a vydává hfimotn˘ zvuk. Pochází z Kavkazu a hor Stfiední Asie, odkud byl uÏ ve starovûku dovezen do Stfiedomofií, pozdûji i jinam do Evropy (a posléze do celého svûta). V âechách je uvádûn od 11. století, dlouho v‰ak byl chován pouze v baÏantnicích, teprve v první polovinû 20. století se uchytil ve volné pfiírodû. Do poãátku 80. let patfiil k nejdÛleÏitûj‰í lovné zvûfii (roãní odstfiel aÏ 1,2 milionu kusÛ), poté nastal náhl˘ populaãní zvrat jako dÛsledek zmûn v zemûdûlské krajinû a souãasné stavy se odhadují nanejv˘‰ na 300 000–600 000 jedincÛ. Vyhledává men‰í lesíky ãi kfiovinaté stránû, které se stfiídají s loukami a poli, vyÏaduje blízkost vody. Potrava je pfieváÏnû rostlinná (seme-

ks

na, hlízy, zelené ãásti rostlin), hmyz a drobní Ïivoãichové nab˘vají na v˘znamu v letních mûsících. Hnízdí 1× roãnû (IV.–VI.) a normální snÛ‰ku tvofií 6–16 (obvykle 8–12) vajec, ãasto sná‰ejí i dvû samice do jednoho hnízda (aÏ 23 vajec). DoÏívá se aÏ 8 let, ale v podmínkách intenzivního lovu se to stává zfiídka. Myslivci se snaÏí poãty baÏantÛ zv˘‰it vypou‰tûním umûl˘ch odchovÛ, jejich schopnost pfiizpÛsobit se pfiírodním podmínkám v‰ak je zpravidla malá. Ldz (16.X. –31.XII./ /31.I.)

bedlobytka obecná viz bedlobytka houbová bedlobytkovití (Mycetophilidae) – ãeleì dlouhoroh˘ch. Drobní ➚ dvoukfiídlí komárovitého vzhledu s nápadnû dlouh˘mi kyãlemi a vyklenutou hrudí, vázaní na lesní, pfiípadnû jiná stinná a vlhká stanovi‰tû. Bílé ãervovité larvy nûkter˘ch druhÛ jsou hlavními pÛvodci ãervivosti hub, jiné se Ïiví dravû ãi odumfielou organickou hmotou. âR: asi 300 druhÛ.

baÏant obecn˘ kolchidsk˘, baÏant obecn˘ obojkov˘ viz baÏant ãesk˘ baÏantovití (Phasianidae) – ãeleì hrabav˘ch. Nejpoãetnûj‰í skupina hrabav˘ch, zahrnující stfiednû velké druhy s krátk˘m zobákem a ostruhou na bûháku; pestrobarevní samci nûkdy mívají ozdobná dlouhá ocasní pera. Îijí v polygamii nebo v párech, hnízdí na zemi v jamkovit˘ch hnízdech a sná‰ejí vût‰í poãet vajec, o snÛ‰ku a v˘chovu potomstva se stará samice. âR: 4 druhy hnízdící (2 druhy pÛvodní a 2 druhy vysazené). bedlobytka hnûdá viz bedlobytka houbová bedlobytka houbová (Mycetophila fungorum) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bedlobytkovití – CD 4–6 mm. ·patnû létající mu‰ka se Ïlutav˘mi kfiídly, vyskytující se na podzim ve velkém mnoÏství ve vlhãích lesích. Vyhledává rÛzné druhy hub, u hfiibovit˘ch je nejãastûj‰í. Jin˘ název: bedlobytka obecná. Bedlobytku hnûdou (Sciophyla thoracica) pfiitahují nejvíce holubinky.

Bûhulík plav˘

bûhulík plav˘ (Cursorius cursor) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì ouhorlíkovití – H 90–155 g, CD 22–24 cm, DO 5,1 aÏ 6,4 cm, DZo 2–2,5 cm. Pou‰tní ➚ bahÀák z Afriky a jihozápadní Asie s dlouh˘ma Ïlut˘ma nohama, dolÛ mírnû ohnut˘m zobákem, svûtl˘m pískov˘m zbarvením a s ãern˘m prouÏkem pfies oko. Z âR jsou 3 doloÏené pfiípady mimofiádného v˘skytu na Liberecku (1891), Lounsku (1893) a Mladoboleslavsku (1929). bejlomorka borová, bejlomorka buková viz bejlomorka obilná bejlomorka kapustová, bejlomorka maková viz bejlomorka ostruÏiníková bejlomorka obilná (Mayetiola destructor) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bejlomorkovití – CD 3 mm. Jeden z nejznámûj‰ích druhÛ, napadající rÛzné obiloviny. Dospûlci se objevují v V. a larvy, pÛvodnû vázané na planû rostoucí trávy, nalézají vhodné útoãi‰tû i na p‰enici, Ïitu ãi ovsu. Pronikají do pochvy mezi stéblem a listem v pfiízemních ãástech rostlin – napadené místo Ïloutne a usychá, aÏ se stéblo zlomí. Pfii vût‰ím napadení tak pÛsobí znaãné ‰kody. Bûhem roku mívá dvû generace, larva pfiezimuje ve stéblech nebo v zemi. Z Evropy byla s obilím jako tzv. hesenská moucha zavleãena témûfi do celého svûta. Larvy bejlomorky sedlové (Haplodiplosis equestris) Ïijí v sedlovit˘ch hálkách na stéblech obilí. Setkáváme se s ní na jiÏní Mo-

15


B E J L O M O R K A O S T RU Î I N Í KO VÁ

ma nohama, nebodav˘m ústním ústrojím, jemn˘mi kfiídly, velk˘ma oãima a ochm˘fien˘mi tykadly. Larvy jsou b˘loÏravé nebo dravé, u nûkter˘ch druhÛ tvofií hálky. âR: pfies 500 obtíÏnû rozli‰iteln˘ch druhÛ.

Bejlomorka sedlová

ravû. Bejlomorka buková (Mikiola fagi) je hojná v bukov˘ch a smí‰en˘ch lesích. Prozradí se drobn˘mi ãerven˘mi hálkami ‰ípkovitého tvaru na líci bukov˘ch listÛ, uvnitfi hálky se vÏdy vyvíjí jediná larva. Na podzim padá s listím na zem, zakuklí se a pfiezimuje, dospûlec se vylíhne brzy zjara. Bejlomorka borová (Thecodiplosis brachyntera) ‰kodí na borovicích a kosodfievinû, jejichÏ jehlice následkem sání larev usychají a pfiedãasnû opadávají. Larvy se pfies zimu kuklí v pochvû jehlic nebo v hrabance na zemi. bejlomorka ostruÏiníková (Lasioptera rubi) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bejlomorkovití – CD 1,5–2 mm. Její pfiítomnost poznáme podle ováln˘ch nebo kulovit˘ch, na povrchu drsn˘ch a rozpraskan˘ch hálek (3–4 mm) na prutech maliníku a ostruÏiníku. OranÏové larvy v nich pfiezimují a kuklí se zjara, dospûlci vyletují v V.–VI. Stejné zbarvení mají i larvy bejlomorky makové (Dasyneura papaveris) Ïijící uvnitfi makovic a bejlomorky psárkové (D. alopecuri), které najdeme larvy v kvûtenstvích rÛzn˘ch trav. Naopak larvy bejlomorky kapustové (D. brassicae), které napadají odkvetlá kvûtenství fiepky a ko‰Èálovin, jsou bílé.

bekasina otavní (Gallinago gallinago) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì slukovití – H 70–180 g, CD 17–19 cm, DO 5,3 aÏ 6,1 cm, DZo 5–7,8 cm. Men‰í ➚ bahÀák (velikosti kosa) s del‰ím rovn˘m zobákem, krátk˘m krkem, krat‰íma nohama a hnûdav˘m zbarvením. V âR protahuje (III./IV. a X./XI.) i hnízdí (IV.–VI.) v poãtu 1 200–2 400 párÛ. Skrytû ob˘vá baÏiny, vlhké louky a ra‰elini‰tû, vystupuje aÏ na hfiebeny hor (Krkono‰e, 1 350 m n. m.). Na jiÏní Moravû po dokonãení velk˘ch vodohospodáfisk˘ch úprav témûfi vymizela. Nejãastûji prozradí svou pfiítomnost za jarního toku, kdy _ rychle létá krouÏiv˘m a stfiemhlav˘m letem a vydává nezvyklé meãivé zvuky, vznikající chvûním ocasních per. Hlavní sloÏku potravy tvofií ãervi, nejrÛznûj‰í hmyz a pfiípadnû mûkk˘‰i, v malé mífie i semena rostlin. DoÏívá se pfies 15 let. Na‰e populace zimují hlavnû v západní Evropû a ve Stfiedomofií. Jin˘ název: sluka otavní. Ch§2 Hdz

bejlomorka psárková viz bejlomorka ostruÏiníková bejlomorka sedlová viz bejlomorka obilná bejlomorkovití (Cecidomyidae) – ãeleì dlouhoroh˘ch. Poãetná, ale pfiehlíÏená skupina drobn˘ch ➚ dvoukfiídl˘ch (obvykle 2–3 mm) s dlouh˘ma, ‰tíhl˘-

7

bekasina vût‰í (Gallinago media) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì slukovití – H 160 aÏ 311 g, CD 27–29 cm, DO 5,1–7,1 cm, DZo 5,7–7,4 cm. Je o trochu vût‰í neÏ ➚ bekasina otavní a má silnûj‰í krat‰í zobák, shora ponûkud svûtlej‰í zbarvení a ‰irok˘ bíl˘ lem na ocase; za le-

8 Bekynû mni‰ka

16

Bekasina otavní

7

tu se neoz˘vá nápadn˘m hlasem. Ob˘vá sever Eurasie, v 19. století sahala jiÏní hranice jejího hnízdního areálu jiÏnûji neÏ dnes (aÏ do Nizozemska, Nûmecka a polského Slezska, také u nás existuje z té doby nûkolik nedoloÏen˘ch zpráv o jejím hnízdûní). Nyní v âR pouze protahuje – sice nehojnû, ale pomûrnû pravidelnû se dvûma vrcholy v IV. a IX./X. Jednotliví ptáci se drÏí u vypu‰tûn˘ch rybníkÛ nebo na vlhk˘ch loukách. Jiné názvy: sluka prostfiední, sluka velká, sluka vût‰í. Oh bekynû ãerné L viz bekynû zlatofiitná bekynû mni‰ka (Lymantria monacha) – fiád mot˘li, ãeleì bekyÀovití – DK 18 aÏ 26 mm. Nejznámûj‰í zástupce ãeledi jako pÛvodce nûkdej‰ích kalamit ve smrkov˘ch monokulturách (s 3–5let˘m cyklem); v posledních desetiletích uÏ k takovému pfiemnoÏení nedochází. Pfiední kfiídla má bílá a bohatû tmavû skvrnitá, ãasto se objevují i melanické formy (zvlá‰tû pfii pfiemnoÏení), zadní kfiídla jsou svûtle ‰edohnûdá. Mot˘l se objevuje od VII. do IX. a pfiezimují vajíãka (pod kÛrou stromÛ ãi pod li‰ejníky). Housenky se Ïiví jehlicemi jehliãnanÛ (pfiednostnû smrku, fiidãeji borovic) i listy listnat˘ch dfievin, pfii nedostatku potravy i bylinami; na jiné stromy se nechávají uná‰et pomocí vláken vûtrem podobnû jako malí pavouãci. U bekynû velkohlavé (L. dispar, syn. Liparis dispar) je svûtlá, naÏloutle bílá pouze 8, 7 má kfiídla hnûdá s tmav‰ími prouÏky. BûÏnû se vyskytuje v dubov˘ch lesích, b˘vá hostem i v parcích a sadech. Ve vrcholné fázi kalamity pfiipadají 2–4 miliony housenek na hektar; v dobû pfiemnoÏení se vrhají i na jehliãnaté stromy. bekynû velkohlavá viz bekynû mni‰ka bekynû zlatofiitná (Euproctis chrysorrhoea) – fiád mot˘li, ãeleì bekyÀovití – DK 20 mm. Je známá jako pÛvodce kalamit v tepl˘ch lesích na dubech, dále na hlohu a trnce i na ovocn˘ch

Bekynû velkohlavá

8


BùLOK¤ÍDLEC LUâNÍ

stromech (jabloÀ, hru‰eÀ, tfie‰eÀ, ‰vestka). Má pfiíznaãn˘ název podle chomáãe zlatit˘ch chlupÛ na konci zadeãku, kfiídla jsou u obou pohlaví bílá. Mot˘li se vyskytují od VI. do VIII., létají v˘hradnû v noci. Mladé housenky si koncem léta spfiádají z listÛ 8–10 cm velké hnízdo, v nûmÏ hromadnû zimují; dorÛstají na jafie, kdy i nejvíc ‰kodí. Zajímav˘m druhem je ãistû bílá bekynû ãerné L (Arctornis L–nigrum) s ãernou skvrnou ve tvaru písmene L na pfiedních kfiídlech. Vyskytuje se v teplej‰ích polohách v listnat˘ch a smí‰en˘ch lesích, na v˘slunn˘ch stráních a lesostepích. bekyÀovití (Lymantriidae) – ãeleì mot˘lÛ. Zahrnují stfiednû velké aÏ velké, noãní druhy s robustním ochlupen˘m tûlem, více ãi ménû zakrnûl˘m sosákem, vût‰inou svûtle zbarven˘mi kfiídly a zfietelnou pohlavní dvoutvárností ve velikosti, zbarvení i tvaru tykadel (u samcÛ nápadnû hfiebenitá) a kfiídel (samice nûkdy se zakrnûl˘mi kfiídly). Housenky mají na bradavkov˘ch v˘rÛstcích chvostky pestr˘ch chlupÛ, které u lidí vyvolávají alergické reakce. Mnohé druhy jsou váÏn˘mi ‰kÛdci stromÛ. âR: 15 druhÛ. bûlásek hrachorov˘ (Leptidea sinapis) – fiád mot˘li, ãeleì bûláskovití – DK 25 mm. Má nenápadné bílé zbarvení s ãernou skvrnou v rohu pfiedních kfiídel, která je v˘raznûj‰í u letních generací. Létá pomalu a tfiepotavû nízko nad zemí na loukách, lesních okrajích a v fiídk˘ch lesích; 1. generace se objevuje v V.–VI., 2. generace od poloviny VII. do VIII. Housenky Ïijí na hrachoru, vikvi, ‰tírovníku apod. Velmi podobn˘ bûlásek v˘chodní (L. morsei) se u nás vyskytuje jen na nûkolika místech Moravy. DorÛstá men‰í velikosti a na rubu zadních kfiídel má dvû podélné tmavé linky, prosvítající i na líci. NAT Bûlásek rezedkov˘ (Pontia daplidice) je ménû znám˘, teplomiln˘ druh s poãetn˘mi ãern˘mi skvrnami a olivovû zelenou kresbou na rubu kfiídel. Vyskytuje se na polích nebo su‰‰ích loukách, v˘raznû ãastûji na Moravû neÏ v âechách. bûlásek ovocn˘ (Aporia crataegi) – fiád mot˘li, ãeleì bûláskovití – DK 35 mm. Vût‰í druh bûláska s ãistû bíl˘mi kfiídly bez tmav˘ch skvrn, av‰ak se zv˘raznûnou Ïilnatinou. Vytváfií jedinou generaci. Mot˘l létá od V. do VII., popelavû ‰edá a hnûdooranÏovû i ãernû pruhovaná housenka Ïije do VI. následujícího roku a zimuje v zámotku

(ãasto víc jedincÛ pohromadû); kukla je Ïlutozelená s ãernou kresbou. Poãátkem minulého století byl velmi hojn˘ a ‰kodil v ovocn˘ch sadech, nyní témûfi vymizel. Celkem u nás neÏije víc neÏ 10 druhÛ bûláskÛ. bûlásek rezedkov˘ viz bûlásek hrachorov˘ bûlásek fiepkov˘, bûlásek fiepov˘ viz bûlásek zeln˘ bûlásek fiefiichov˘ (Anthocharis cardamines) – fiád mot˘li, ãeleì bûláskovití – DK 25 mm. Od ostatních bûláskÛ se odli‰uje oranÏov˘m zbarvením vnûj‰í poloviny pfiedních kfiídel. BûÏnû, i kdyÏ nyní ménû hojnûji neÏ dfiív se od IV. do VI. vyskytuje v jedné generaci na loukách i polích. Housenky jsou zelené. bûlásek zeln˘ (Pieris brassicae) – fiád mot˘li, ãeleì bûláskovití – DK 33 mm. V‰udypfiítomn˘ mot˘l, s nímÏ se setkáváme mimo souvisl˘ les od níÏin po nejvy‰‰í vrcholky hor. Z na‰ich bûláskÛ je nejvût‰í, na bíl˘ch, vpfiedu ãernû lemovan˘ch kfiídlech má jednu (7) ãi více (8) ãern˘ch teãek. Podle místa v˘skytu a poãasí se objevuje v 2–3 generacích (IV.–X.); pfiezimuje ve stadiu kukly a ãást mot˘lÛ zfiejmû na zimu odlétá k jihu. PÛvodními Ïivn˘mi rostlinami housenek, které jsou Ïluté a ãernû skvrnité, byly rÛzné druhy brukvovit˘ch, posléze na‰ly dostateãnou obÏivu na zelí, kapustû a jin˘ch kulturních formách brukve zelné. Jeho hlavním pfiirozen˘m nepfiítelem je ➚ lumek Ïlutonoh˘. Jin˘mi bûÏn˘mi a podobn˘mi, av‰ak men‰ími druhy (DK 25–30 mm) jsou bûlásek fiepkov˘ (P. napi ) a bûlásek fiepov˘ (P. rapae).

zelen˘ch kfiídlech. U bûloãárníka habrového je základ zelenavû bíl˘. Je bûÏn˘ v teplej‰ích buãinách a dubohabrov˘ch hájích, jinde se objevuje fiídce (VI.–VII. a VIII.–IX.). Obû generace housenek se drÏí na buku, habru, dubu, bfiízách a jívû, první pfiezimuje. Bûloãárník smrkov˘ (Hylaea fasciaria) nechybí v první polovinû léta (VII. aÏ VIII.) nikde v jehliãnat˘ch a smí‰en˘ch lesích. Je zajímav˘ tím, Ïe vytváfií dvû formy – zelenou a ãervenou. Mot˘l tráví den pfiitisknut˘ v typické poloze s roztaÏen˘mi kfiídly ke kÛfie stromÛ a teprve po setmûní oÏívá. Housenky se Ïiví jehlicemi. bûloãárník smrkov˘ viz bûloãárník habrov˘ bûlokaz bfiezov˘ viz bûlokaz jilmov˘ bûlokaz jabloÀov˘ viz bûlokaz ovocn˘

bûláskovití (Pieridae, syn. Pierididae) – ãeleì mot˘lÛ. Zahrnují stfiednû velké aÏ vût‰í denní druhy s pfieváÏnû bíl˘m, Ïlut˘m nebo oranÏov˘m zbarvením obou párÛ kfiídel a pohlavní dvoutvárností. ·tíhlé, jen krátce chlupaté housenky ãasto ‰kodí na zeleninû a rÛzn˘ch ovocn˘ch stromech. âR: 17 druhÛ.

bûlokaz jilmov˘ (Scolytus scolytus) – fiád brouci, ãeleì kÛrovcovití – CD 3,2 aÏ 5 mm. Drobn˘ dfievokazn˘ brouk pfiíbuzn˘ l˘koÏroutÛm, hnûdé tûlo má pokryté okrouhl˘mi bíl˘mi a Ïlut˘mi ‰upinkami. Îije hlavnû na jilmech a je pfiena‰eãem parazitické houby Ophiostoma (Ceratocystis) ulmi, která je pÛvodcem choroby tracheomykózy (neboli grafiózy), zapfiiãiÀující hromadn˘ úhyn star˘ch jilmÛ. Jejím pÛsobením se strom oslabuje a tím vzniká vhodné prostfiedí pro v˘voj larev bûlokaza. âern˘ bûlokaz bfiezov˘ (S. ratzeburgi) je typick˘m obyvatelem star˘ch bfiíz. U hnûdého a krátce, fiídce ochlupeného bûlokaze ovocného (S. rugulosus) jsou ‰tít i krovky hustû teãkované. Brouci oÏírají pupeny a kÛru ovocn˘ch stromÛ, larvy Ïijí pod kÛrou; podélné matefiské chodby mûfií 1–4 cm a 10–20 larvov˘ch chodeb smûfiuje pfiíãnû od nich na obû strany. âinnost larev naru‰uje proudûní ‰Èáv v l˘ku, takÏe víc napadené stromy prosychají, vadnou a odumírají. Do roka mívá 2–5 generací. Jin˘ název: bûlokaz jabloÀov˘, kÛrovec ovocn˘. Bûlokaz ‰vestkov˘ (S. mali) napadá odumírající vûtve ‰vestek a jin˘ch peckovin. Jin˘ název: kÛrovec ‰vestkov˘.

bûlivka plochá viz chobotnatka plochá

bûlokaz ovocn˘, bûlokaz ‰vestkov˘ viz bûlokaz jilmov˘

bûloãárník habrov˘ (Campaea margaritata) – fiád mot˘li, ãeleì píìalkovití – DK 15–20 mm. Bûloãárníci jsou skupinou píìalek s více ãi ménû v˘razn˘mi bíl˘mi prouÏky na zelen˘ch ãi Ïluto-

bûlokfiídlec luãní (Siona lineata) – fiád mot˘li, ãeleì píìalkovití – DK 16–22 mm. Bíl˘mi kfiídly mu zespodu zfietelnû prosvítá tmavá Ïilnatina. B˘vá bûÏn˘ na loukách, okrajích lesÛ a kolem

17


BùLOKUR ROUSN¯

vod (V.–VI.), pomalu rostoucí housenka Ïije na zvoncích, smetánce, jitroceli apod.; kuklí se napfiesrok zjara. Jin˘ název: bûlokfiídlec Ïilkovan˘.

V âR byl zatím zastiÏen 2× (Karviná 1978, Jizerské hory 1985).

bûlokfiídlec Ïilkovan˘ viz bûlokfiídlec luãní bûlokur rousn˘ (Lagopus lagopus) – fiád hrabaví, ãeleì tetfievovití – H 0,5 aÏ 0,7 kg, CD 36–43 cm, DO 10–13,5 cm, DZo 8–13 cm. Seversk˘ kur velikosti jefiábka, v létû je hnûd˘ s bíl˘mi kfiídly a v zimû cel˘ bíl˘ s ãern˘mi krajními pery v ocasu. Îije v tundfie, zãásti i v tajze. V âR byl 2× neúspû‰nû vysazen – v Kru‰n˘ch horách (1919) a na stfiední ·umavû (1974) v okolí Libínského Sedla. bûlopásek dvoufiad˘, bûlopásek hrachorov˘, bûlopásek tavolníkov˘ viz bûlopásek topolov˘ bûlopásek topolov˘ (Limenitis populi) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – asi 40 mm. Ná‰ nejvût‰í zástupce ➚ baboãkovit˘ch, 8 je vût‰í neÏ 7. Svrchní stranu kfiídel má ãernohnûdou a nápadnû bíle skvrnitou, zadní okraj lemuje linie z men‰ích, oranÏovû ãerven˘ch skvrn. Pozoruhodn˘ je velmi pestr˘ rub kfiídel – hnûdoãerven˘ se stfiíbfiit˘mi skvrnami. Dnes uÏ vzácnû se vyskytuje na okraji vlhãích listnat˘ch a smí‰en˘ch porostÛ s osikou a jin˘mi topoly (VI.–VII.), jejichÏ listím se pestré nahrbené housenky Ïiví. Zimu pfieãkávají v zápfiedku (tzv. hibernakulu) na vûtviãkách stromÛ. Bûlopásek dvoufiad˘ (L. camilla) bez ãerveného zadního lemu ob˘vá podobná stanovi‰tû a vyvíjí se na zimolezu. Od Jen místy na TfieboÀsku a v povodí Svratky na jiÏní Moravû se u nás vyskytuje men‰í bûlopásek tavolníkov˘ (Neptis rivularis). Od Bûlopásek hrachorov˘ (N. sappho) uÏ u nás zfiejmû zcela vymizel. Ch§3 (v‰echny druhy) bûlofiit okrov˘ (Oenanthe hispanica) – fiád pûvci, ãeleì drozdovití – H 15–19 g, CD 14–15 cm, DO 5,8–6,5 cm, DZo 1,5–1,7 cm. Bûlofiiti dosahují zhruba velikosti vrabce a mají vysoké tmavé nohy, ‰tíhl˘ ãern˘ zobák, del‰í, mírnû vykrojen˘ ocas a kontrastní, pfieváÏnû svûtlé zbarvení. Îijí v kamenitém ãi skalnatém prostfiedí. Bûlofiit okrov˘ se zpÛsobem Ïivota, velikostí i zbarvením podobá ➚ bûlofiitu ‰edému s tím rozdílem, Ïe svrchní stranu tûla má okrovou. Z jiÏní Evropy (ob˘vá v‰ak i Malou Asii a severní Afriku) se v posledních letech ‰ífií víc do vnitrozemí.

18

né housenky se Ïiví rÛzn˘mi bylinami (hluchavkami, smetánkou, kyseláãem, jitrocely aj.) a pfiezimují pospolitû. Bûloskvrnáãi, u nás Ïijící ve 2 (3) druzích, tvofiili dfiíve samostatnou ãeleì bûloskvrnáãovit˘ch (Amatidae, syn. Syntomididae). bûloskvrnáãovití viz bûloskvrnáã pampeli‰kov˘

Bûlofiit ‰ed˘

bûlofiit ‰ed˘ (Oenanthe oenanthe) – fiád pûvci, ãeleì drozdovití – H 18–29 g, CD 14,5–15,5 cm, DO 5–5,9 cm, DZo 1,1–1,5 cm. Ve svatebním ‰atû je 7 svrchu svûtle ‰ed˘, kfiídla a konec ocasu má ãerné a spodní ãást tûla okrovû Ïlutou, na hlavû je nápadná ãerná skvrna od zobáku za oãi; v prostém ‰atû (stejnû jako u 8 a mláìat) není zbarvení tak kontrastní. V âR fiídce hnízdí od níÏin po hfiebeny nejvy‰‰ích hor (500–1 000 párÛ). Vyhledává krajinu bez vy‰‰í vegetace, obvykle v˘chozy skal a sutû, pískovny, lomy, v˘sypky povrchov˘ch dolÛ, rumi‰tû na okrajích mûst se stavebním odpadem a odloÏen˘mi betonov˘mi panely apod. Za tahu (III./IV. a VIII./X.) se zdrÏuje na hromadách kamení v polích, posedech a kamenn˘ch patnících u silnic. Îiví se drobn˘mi Ïivoãichy vãetnû mal˘ch je‰tûrek, koncem léta i semeny a bobulemi. Hnízdí i 2× roãnû (IV.–VI.) v dutinách a ‰kvírách skal a mezi kameny, cihlami, tvárnicemi ãi panely, snÛ‰ku tvofií 4–7 (obvykle 5–6) vajec. Nejvy‰‰í znám˘ vûk je asi 10 let. Zimuje na savanách Afriky, odlétá v VIII.–X., zjara se objevuje v druhé polovinû III. a v IV. Ch§2 bûloskvrnáã pampeli‰kov˘ (Amata phegea, syn. Syntomis phegea) – fiád mot˘li, ãeleì pfiástevníkovití – DK 18 mm. ·tíhl˘, úzkokfiídl˘ denní mot˘l pfiipomínající ➚ vfietenu‰kovité (má modroãerná kfiídla s bíl˘mi skvrnami, pfiiãemÏ pfiední jsou mnohem vût‰í neÏ zadní, a nezvykle dlouh˘ ãern˘ zadeãek se Ïlut˘mi krouÏky), av‰ak s nitkovit˘mi tykadly; housenky jsou naopak podobné housenkám ➚ pfiástevníkovit˘ch. Ob˘vá svûtlé listnaté lesy a v˘slunné stránû v teplej‰ích územích. Mot˘li létají v ãasném létû (VI.–VII.), nûkdy se objevují jednotlivû, jindy hromadnû. Krátce ochlupe-

bûloskvrnka smrková (Panthea coenobita) – fiád mot˘li, ãeleì mÛrovití – DK 20–25 mm. âernobílá mÛra pfiipomínající zbarvením ➚ bekyni mni‰ku, av‰ak s kontrastnûj‰í kresbou a s kfiídly sloÏen˘mi v klidu stfiechovitû nad tûlem. Ob˘vá nehojnû jehliãnaté lesy (V.–VIII.), housenky se Ïiví jehlicemi borovice i smrku a kuklí se pfied pfiíchodem zimy v zemi ãi na povrchu u paty stromu. Jin˘ název: ‰ípovûnka smrková, pestrobarvec borov˘. bûloskvrnka zelenavá viz pestroskvrnka zelenavá bûlotkovití (Coniopterygidae) – ãeleì síÈokfiídl˘ch. Na‰i nejmen‰í zástupci síÈokfiídl˘ch (3–10 mm) s voskov˘m popra‰kem po tûle i kfiídlech, kter˘ si naná‰ejí nohama z voskov˘ch Ïláz na zadeãku; vzdálenû pfiipomínají ➚ molice. Îijí na kefiích a stromech. Z 13 na‰ich nesnadno rozli‰iteln˘ch druhÛ je v rÛzn˘ch typech lesÛ dost hojná bûlotka nákorní (Aleuropteryx loewi). DorÛstá velikosti 6–7 mm a Ïiví se hlavnû m‰icemi. bûlozubka bûlobfiichá (Crocidura leucodon) – fiád hmyzoÏravci, ãeleì rejskovití – H 7–13 g, DT 6–8,3 cm, DO 4–5 cm. Bûlozubky mají na rozdíl od rejskÛ a rejscÛ vût‰í u‰ní boltce a na ocase fiídké tenké chloupky odstávající do stran (dobfie patrné v protisvûtle). Bûlozubka bûlobfiichá patfií k vzácnûj‰ím druhÛm a pozná se podle ostré hranice na bocích mezi hnûd˘m hfibetem a bíl˘m bfiichem. Ob˘vá hlavnû jiÏní Moravu, jiÏní âechy a západní pohraniãí, v poslední dobû se dále ‰ífií do

V˘skyt bûlozubky bûlobfiiché v âR


BERU·KA VODNÍ

berne‰ka rudokrká (Branta ruficollis) – fiád vrubozobí, ãeleì kachnovití – H 1–1,2 kg, CD 51–58 cm, DO 9,6 aÏ 14 cm, DZo 2,3–2,7 cm. Stfiednû velk˘ pestrobarevn˘ druh s rezavohnûd˘m krkem, ãern˘m hfibetem a hrudí, bíl˘m bfiichem a úzk˘mi pruhy na bocích. Je domovem v tundfie a lesotundfie západní Sibifie, do âR vzácnû aÏ v˘jimeãnû zalétá (XI.–IV.). Hdz berne‰ka tmavá viz berne‰ka bûlolící

Bûlozubka ‰edá

nov˘ch oblastí. ZdrÏuje se na such˘ch i vlhk˘ch místech, také poblíÏ lidsk˘ch sídel. V její potravû pfievládá sloÏka Ïivoãi‰ná. Mívá 2× roãnû 2–9 mláìat. Jiné názvy: rejsek bûlozub˘, rejsek polní. Oh bûlozubka ‰edá (Crocidura suaveolens) – fiád hmyzoÏravci, ãeleì rejskovití – H 3–8 g, DT 5,5–7 cm, DO 2,5–3,4 cm. Je men‰í neÏ ➚ bûlozubka bûlobfiichá a celá hnûdû zbarvená. Vyskytuje se v‰ude v âR, dokonce i v boudách na vrcholu SnûÏky. Jako typick˘ synantropní druh je úzce vázána na lidská sídla, jen v teplej‰ích územích (âesk˘ kras, âeské stfiedohofií, jiÏní Morava) Ïije i na stanovi‰tích stepního a lesostepního charakteru; bûÏná je ve mûstech. Ve v˘bûru potravy je nenároãná. Mívá nûkolikrát roãnû 2–6 mláìat, která se mimo hnízdo zpoãátku pohybují se samicí v tzv. karavanách. Jin˘ název: rejsek men‰í.

11,6–14 cm, DZo 2,7–3,3 cm. Severské berne‰ky se vzhledem i zpÛsobem Ïivota podobají víc husám neÏ kachnám, mají v‰ak krat‰í ãern˘ zobák a ãerné nohy. V âR Ïádn˘ druh berne‰ky nehnízdí, ãasto v‰ak jsou chovány v zajetí, a není vylouãené, Ïe nûkterá pozorování v pfiírodû se t˘kají ulétl˘ch jedincÛ. Berne‰ka bûlolící je o nûco men‰í neÏ ➚ husa polní, má bílou hlavu s ãern˘m temenem, ãern˘ krk i hruì, tmavo‰ed˘ hfibet a svûtlé bfiicho. Hnízdí v Arktidû, v âR je velice fiídk˘m a nepravideln˘m, spí‰ zimním hostem. Podobnû je tomu i s berne‰kou tmavou (B. bernicla). Je o trochu men‰í (H 1,2–1,7 kg, CD 56–61 cm, DO 8,1–12 cm, DZo 2,9–3,8 cm) a svrchu celá pfieváÏnû tmavohnûdá aÏ ãerná, jen na krku má bíl˘ prouÏek. Hnízdí v severské tundfie, do âR fiídce zalétá od podzimu do jara, obvykle v men‰ích skupinkách. Hdz

bûlozubka tmavá (Crocidura russula) – fiád hmyzoÏravci, ãeleì rejskovití – H 7–15 g, DT 7–9 cm, DO 2,5–3,5 cm. Îije v západní Evropû, v âR nebyla zji‰tûna, i kdyÏ ve star‰í literatufie je nûkdy uvádûna; její nejbliÏ‰í nálezy leÏí tûsnû u na‰ich hranic (DráÏìany). Zatímco velikostí odpovídá ➚ bûlozubce bûlobfiiché, zbarvením pfiipomíná ➚ bûlozubku ‰edou. Jin˘ název: rejsek domácí. berne‰ka bûlolící (Branta leucopsis) – fiád vrubozobí, ãeleì kachnovití – H 1,3–2,4 kg, CD 58–69 cm, DO

berne‰ka velká (Branta canadensis) – fiád vrubozobí, ãeleì kachnovití – H 2,9–4,8 kg, CD 55–110 cm, DO 12–16,8 cm, DZo 4,8–6,5 cm. Velk˘ severoamerick˘ druh s tmavou aÏ ãernou hlavou i krkem, bílou bradou a hnûdav˘m tûlem. Jako lovná zvûfi byla vysazena na nûkolika místech Evropy (Velká Británie, ·védsko), odkud zalétá i k nám. V âR byla poprvé prokazatelnû zji‰tûna v roce 1964 (pfiedchozí pozorování v roce 1890 a 1929 jsou nejistého pÛvodu), od té doby byla zastiÏena více neÏ 40×. Hdz beru‰ka jiÏní viz beru‰ka vodní

Beru‰ka vodní

beru‰ka vodní (Asellus aquaticus) – fiád stejnonoÏci, ãeleì beru‰kovití – CD 8–13 (25) mm. Je ‰edohnûdá se svûtlej‰ími skvrnami. BûÏnû ob˘vá stojaté i mírnû tekoucí vody, fiídce se objevuje také v podzemí. Pomocí dlouh˘ch kráãiv˘ch noh se rychle pohybuje po dnû a po rostlinách i plave. Vyhledává místa s hust˘m vodním rostlinstvem nebo s vrstvou tlejícího rostlinného materiálu, jímÏ se vedle fias Ïiví. Napadané listí obere tak dokonale, Ïe zÛstane pouze Ïilnatina. RozmnoÏuje se po cel˘ rok, v˘voj vajíãek trvá podle teploty vody 3–6 t˘dnÛ; 8 se stará o potomstvo, které zÛstává del‰í dobu v jejím hrudním vaku. B˘vá mezihostitelem nûkter˘ch cizopasníkÛ, napfi. ➚ vrtej‰Û. Podobn˘m, av‰ak u nás pomûrnû vzácn˘m druhem je beru‰ka jiÏní (Proasellus coxalis).

Berne‰ka velká

19


B E RU · KOV I T Í

beru‰ka zední viz stínka zední beru‰kovití (Asellidae) – ãeleì beru‰ek. Vodní ➚ kor˘‰i, vzhled viz charakteristika podfiádu. Samci jsou v˘raznû vût‰í neÏ samice. âR: 2 druhy. beru‰ky (Asellota) – podfiád stejnonoÏcÛ. Jde o drobné, v˘hradnû vodní ➚ kor˘‰e s nápadnû dlouh˘mi obûma páry tykadel a se splynut˘mi v‰emi zadeãkov˘mi ãlánky. âR: 1 ãeleì, 2 druhy. bezãelistnatci (Agnatha) – nadtfiída obratlovcÛ. Zahrnují v˘hradnû vodní ➚ strunatce s ústním otvorem bez ãelistí, i v dospûlosti zachovanou strunou hfibetní, s jednoduchou chrupavãitou lebkou, nepárovou ãichovou jamkou, 8 páry mozkov˘ch nervÛ a bez párov˘ch konãetin, jejich pohlavní orgány nemají v˘vody. Ze 2 tfiíd jsou ve faunû âR zastoupeny ➚ mihule (4 druhy, z toho 2 druhy vyhynulé). bezchvostka trouchobytná viz morula malá bezkrun˘fika slepá (Bathynella natans) – fiád bezkrun˘fiky, ãeleì Bathynellidae – CD 1,8–2,2 mm. Podivuhodn˘ bezbarv˘ a slep˘ ➚ kor˘‰, ob˘vající chladné podzemní vody (8–10 °C), kde se Ïiví bakteriemi a detritem. Jako zcela nov˘ druh ji objevil ãesk˘ zoolog F. Vejdovsk˘ v roce 1882 pfii prÛzkumu praÏsk˘ch studní. Dlouho byla povaÏována za mimofiádnû vzácnou, aÏ nedávno se ukázalo, Ïe je pomûrnû hojná. Jin˘ název: slujovka slepá. Pozdûji byla na rÛzn˘ch místech âR (poprvé v okolí Brna) zji‰tûna v podzem-

ních vodách i bezkrun˘fiovka Chappuisova (B. chappuisi).

i ulitu mají sklovitû bezbarvé bez pigmentÛ a oãi jim chybûjí. âR: 1 druh.

bezkrun˘fiky (Bathynellacea, syn. Anaspidacea) – fiád rakovcÛ. Nepoãetná skupina drobn˘ch (1–3 mm) a v˘vojovû starobyl˘ch ➚ kor˘‰Û s válcovit˘m, zfietelnû ãlánkovan˘m tûlem, bez ochranného krun˘fie a s rozeklan˘mi (dvouvûtevn˘mi) hrudními konãetinami. Hlava je volná a nesrÛstá s Ïádn˘mi hrudními ãlánky, zadeãek konãí krátkou vidlicí. Nemají oãi a d˘chají Ïábrami. Îijí ponejvíc v podzemních vodách a v písku. Je známo asi 100 druhÛ. âR: 2 druhy.

bezostní (Clupeiformes) – fiád kostnat˘ch. ➚ Paprskoploutvé, pfieváÏnû mofiské ryby s tûlem z bokÛ zfietelnû zplo‰tûl˘m, mûkk˘mi paprsky v ploutvích, krátkou postranní ãárou a cykloidními ‰upinami. Îiví se planktonem, kter˘ filtrují hustou sítí Ïaberních tyãinek. V âR nepravidelnû 1 druh. Dfiíve byli k bezostn˘m fiazeni jako podfiády i lososovci a ‰tikovci, dnes tvofií samostatné fiády ➚ lososotvární a ➚ ‰tikotvární. bezpancífiníci viz zákoÏkovci

bezkrun˘fiovka Chappuisova viz bezkrun˘fika slepá

bezústka nitûnková viz chudoblanní

bezkfiídlí (Apterygota) – podtfiída hmyzu. Malí aÏ stfiednû velcí ➚ ‰estinoÏci (3–26 mm) se ‰tíhl˘m, protáhlej‰ím tûlem a dlouh˘mi, dopfiedu ãnûjícími tykadly. Oplození vajíãek u nich probíhá nepfiímo – 8 získává spermie z kapek spermatu (tzv. spermatoforÛ) odloÏen˘ch 7 na místû spoleãného v˘skytu. Dûlí se na 2 fiády – ➚ chvostnatky a ➚ rybenky – zastoupené i v na‰í faunû (asi 25 druhÛ).

bûÏec ãtveropás˘ (Trechus quadristriatus) – fiád brouci, ãeleì stfievlíkovití – CD 3,5–4,5 mm. Drobn˘, leskl˘, nahnûdle ãerven˘ stfievlík se Ïlut˘ma nohama a srdãit˘m ‰títem. Od níÏin do vrchovin se vyskytuje na lesních cestách a prÛsecích v mechu, pod kameny, dfievem ãi tlejícími zbytky rostlin. U nás Ïije okolo 20 pfiíbuzn˘ch, pfieváÏnû horsk˘ch druhÛ. bûÏník drnov˘ viz listovník drnov˘

bezobratlí (Evertebrata, syn. Avertebrata) – vÏit˘, v‰eobecnû shrnující název pro v‰echny skupiny (kmeny) ➚ ÏivoãichÛ s v˘jimkou ➚ obratlovcÛ (resp. strunatcÛ), jejichÏ tûlo není vyztuÏeno pátefií (resp. strunou hfibetní). Nejde o Ïádnou systematickou jednotku (a tudíÏ v˘vojovû sjednocenou skupinu). Na rozdíl od obratlovcÛ je systém bezobratl˘ch ÏivoãichÛ znaãnû neustálen˘ (na úrovni tfiíd a fiádÛ) a zvlá‰tû v posledních letech se s nov˘mi poznatky na vnitrobunûãné a molekulární úrovni názory na ãlenûní jednotliv˘ch kmenÛ nûkdy i dost v˘raznû li‰í.

bûÏník kopretinov˘ (Misumena vatia) – fiád pavouci, ãeleì pavoukovití – CD 7 3 mm, 8 6–7 mm. Hojn˘ druh Ïijící na kvûtech kopretin, pampeli‰ek apod.; 7 je hnûd˘ s hnûdobíle pruhovan˘m zadeãkem, 8 b˘vá bílá, Ïlutá nebo slabû nazelenalá. Loví rÛznû velk˘ hmyz od m‰ic po vãely a mot˘ly. Podobn˘ bûÏník kvûtomiln˘ (Thomisus onustus) je o málo vût‰í (CD 7 3–5 mm, 8 7 aÏ 10 mm) a má zadeãek v˘raznû trojúhelníkovit˘ (nejuÏ‰í u hlavohrudi); jeho zbarvení b˘vá bílé, naÏloutlé nebo narÛÏovûlé. Je bûÏnûj‰í jen v niÏ‰ích polohách, kde na tepl˘ch stanovi‰tích vysedává na kvûtech kopretin, ‰alvûjÛ, vfiesu i jin˘ch rostlin. Nová stanovi‰tû nymfy bûÏníkÛ osídlují i s pomocí „babího léta“ – dlouhého pavuãinového vlákna zaná‰eného vûtrem.

bezoãka ‰ídlovitá (Cecilioides acicula) – fiád stopkoocí, ãeleì bezoãkovití – VS 4,5–5,5 mm, ·S 1,3–1,4 mm. Drobn˘ teplomiln˘ plÏ s tenkostûnnou, bezbarvou a protáhle ‰ídlovitou ulitou s 51/2–6 závity. Îije v pÛdû do hloubky aÏ 40 cm, nejãastûji ho lze nalézt v krtinách, pfii ústí nor hlodavcÛ ãi ‰elem a v náplavech. Je to typick˘ druh stepních stanovi‰È v âechách (âeské stfiedohofií, Polabí a âesk˘ kras) i na Moravû.

Bezkrun˘fika slepá

20

bezoãkovití (Ferussaciidae) – ãeleì stopkook˘ch. Drobní ➚ plicnatí plÏi pfiizpÛsobení k Ïivotu v podzemí – tûlo

bûÏník hfiebenit˘ viz bûÏník pocestn˘ bûÏník kvûtomiln˘ viz bûÏník kopretinov˘ bûÏník ploch˘ (Coriarachne depressa) – fiád pavouci, ãeleì bûÏníkovití – CD 4–5 mm. Îije pod kÛrou borovic, coÏ vysvûtluje jeho nápadnû zplo‰tûlé tûlo. S ãervenohnûd˘m zbarvením a r˘Ïkami na hlavohrudi i zadeãku pfii-


B L AT E N K A S EV E RN Í

pomíná lupínky borové kÛry a na kmenech se zcela ztrácí. Je to fiídce nalézan˘ druh, vyskytuje se hlavnû v âechách. BûÏník pocestn˘ (Xysticus cristatus) je pfiíkladem skupiny bûÏníkÛ, ktefií ãasto Ïijí i na povrchu zemû mezi kofieny trav a v listí. Jsou nenápadnû zbarvení a velikostní rozdíly mezi pohlavími jsou zanedbatelné. Jin˘ název: bûÏník hfiebenit˘.

nemoc, v krvi na‰ich potkanÛ se vyskytuje trypanozóma potkaní (Trypanosoma lewisi). Bodo skákav˘ (Bodo saltans) je pfiíkladem volnû Ïijícího druhu. Má dva biãíky – krátk˘ hmatav˘, namífien˘ dopfiedu, a del‰í vleãn˘. Îiví se bakteriemi a Ïije v odpadních vodách.

2

1 3

bûÏník pocestn˘ viz bûÏník ploch˘ bûÏník zelen˘ (Diaea dorsata) – fiád pavouci, ãeleì bûÏníkovití – CD 5–7 mm. Velice hojnû se vyskytuje na kefiích a spodních vûtvích stromÛ, zejména dubÛ, zastihneme ho i v zahradách a v parcích. Hlavohruì a nohy má smaragdovû zelené, zavalit˘ zadeãek je hnûd˘ s bílou kresbou. bûÏník zlatoleskl˘ viz listovník zlatoleskl˘ bûÏníkovití (Thomisidae) – ãeleì dvouplicn˘ch. Pomûrnû poãetná skupina ➚ pavoukÛ men‰í aÏ stfiední velikosti s nezamûniteln˘m „krabím“ vzhledem i zpÛsobem pohybu (do stran). Mají ploché tûlo se zadeãkem jen o málo vût‰ím neÏ hlavohruì a do stran vkloubené nohy, z nichÏ první dva páry jsou mnohem del‰í (slouÏí k uchopení kofiisti) neÏ zb˘vající dva, jimiÏ se pfiidrÏují podkladu. Nesrovnatelnû men‰í samci mívají pestfiej‰í zbarvení neÏ samice, bûÏná je schopnost barvomûny podle barvy kvûtu, v kterém ãíhají na kofiist. Sítû nepfiedou, malé snovací bradavky slouÏí pouze ke spfiádání kokonÛ. Samice je pfiipevÀují na rÛzné ãásti rostlin a hlídají je. âR: pfies 40 druhÛ. biãenkovci (Parabasala) – kmen prvokÛ. Jednobunûãné organismy s tyãinkovou oporou v podélné ose buÀky (tzv. axostylem) a ãasto i s velk˘m poãtem biãíkÛ. Îijí jako paraziti ãi symbionti vícebunûãn˘ch ➚ ÏivoãichÛ. Chybûjí jim mitochondrie, coÏ bylo dÛvodem, proã byly dfiív fiazeni k ➚ praprvokÛm. biãenky (Trichomonadea) – skupina (tfiída ãi fiád) jednobunûãn˘ch biãenkovcÛ, ktefií obvykle mají 4–6 biãíkÛ (nûkdy v‰ak zcela chybûjí). Patfií mezi nû fiada parazitÛ. Biãenka po‰evní (Trichomonas vaginalis) cizopasí v pohlavních a moãov˘ch cestách ãlovûka a zpÛsobuje zejména zánûty pochvy (tzv. trichomoniázu). Stejnû jako dal‰í pfiíbuzné druhy má tfii biãíky a undu-

Biãenka po‰evní 1 – axostyl, 2 – biãíky, 3– jádro

lující membránu. Biãenka dobytãí (T. foetus) mívá na svûdomí potraty a následnou neplodnost krav, ale dnes se uÏ vyskytuje zfiídka. Biãenka holubí (T. gallinae) vyvolává ãasto úhyn holubÛ, slepic i jin˘ch ptákÛ. Napadá sliznici zobáku, hrtanu, hltanu, volete a dal‰ích ãástí trávicí trubice i nûkteré vnitfiní orgány. Nákaza se pfiená‰í potravou. Biãenka krocaní (Histomonas meleagridis) má normálnû aÏ ãtyfii volné biãíky; ãasto v‰ak scházejí. ZpÛsobuje onemocnûní stfiev a jater, pfiípadnû i dal‰ích orgánÛ, s vysokou úmrtností (tzv. histomonózu). Jejím rezervoárov˘m hostitelem jsou vajíãka ➚ roupa kufiího. biãivka rybí viz biãivky biãivky (Kinetoplastidea) – zpravidla cizopasní ➚ prvoci z kmene Euglenozoa s 1–2 biãíky a se zvlá‰tní organelou zvanou kinetoplast (téÏ nukleoid), obsahující velké mnoÏství mimojaderné DNA. Biãivka rybí (Ichtiobodo necator, syn. I. necatrix) má ploch˘ tvar se 2 biãíky a je ektoparasitem ryb; Ïiví se buÀkami povrchov˘ch vrstev jejich pokoÏky. Napadá nejãastûji oslabené ryby a projevuje se bûlav˘m zbarvením kÛÏe; ‰ífií se pfiím˘m kontaktem a silnûj‰í nákaza mÛÏe mít u plÛdku ãi akvarijních ryb smrtelné následky. Vnitfiními parazity ryb jsou trypanoplazma rybí (Trypanoplasma borelli) a trypanoplazma kapfií (T. cyprini). Mají rovnûÏ dva biãíky, jeden v‰ak tvofií undulující membránu. Îijí v krvi a projevují se chudokrevností a malátností (tzv. spavice ryb). Trypanozómy jsou volnû Ïijící druhy i krevní paraziti, stfiídající bûhem v˘vojového cyklu stadia bez biãíku i s ním. Tropické druhy zpÛsobují napfi. spavou

bíl˘ jelen – bílá forma ➚ jelena lesního s modr˘ma oãima (tzv. leucismus) a nejistého pÛvodu (snad od sibifiského poddruhu marala, Cervus elaphus maral), chovaná u nás v rÛzn˘ch oborách od první poloviny 18. století. Nejvût‰í proslulosti dosáhli bílí jeleni v obofie Îehu‰ice (dovezeni v roce 1865), kde se udrÏeli dodnes; ãást chovu byla umístûna do nedalek˘ch ÎlebÛ. blanokfiídlí (Hymenoptera) – fiád hmyzu. Velikostnû rÛznorod˘ suchozemsk˘ hmyz (2–60 mm) se dvûma páry nestejnû velk˘ch blanit˘ch kfiídel s redukovanou Ïilnatinou, pohyblivou hlavou, velk˘ma oãima a kousacím ústním ústrojím (spodní pysk mÛÏe b˘t uzpÛsoben˘ k lízání ãi sání). Zadeãek jim k hrudi pfiisedá ‰iroce nebo stopkovitû a kladélko samic b˘vá pfiemûnûné v Ïihadlo. Promûna je dokonalá se stadiem larvy (housenice), kukly (vût‰inou volná, nekousací a v kokonu) a dospûlce. Vedou rÛznotvárn˘ zpÛsob Ïivota, ãasto tvofií poãetná spoleãenstva (státy) s rozvinutou (instinktivní) péãí o potomstvo. Nûkdy se mnoÏí i partenogeneticky, u parazitick˘ch forem je ãastá polyembryonie. Ob˘vají témûfi v‰echny typy stanovi‰È. Celkovû se udává kolem 200 000 druhÛ z asi 100 ãeledí, v na‰í faunû jsou nejpoãetnûj‰ím fiádem hmyzu s asi 8 500 druhy z 60 ãeledí, ãlenûn˘mi do dvou podfiádÛ – ➚ ‰iropas˘ch a ➚ ‰tíhlopas˘ch. blatenka rybniãná viz blatenka tmavá blatenka severní (Stagnicola occulta) – fiád spodnoocí, ãeleì plovatkovití – VS 10–19 mm, ·S 5–9 mm. První z trojice velmi podobn˘ch druhÛ ➚ plÏÛ, dfiíve zahrnovan˘ch pod plovatku (resp. bahenku) baÏinnou (Lymnaea palustris). Mají protáhle vejãitou ulitu se ‰piãatû kuÏelovit˘m kotouãem s jemn˘m povrchov˘m r˘hováním a hnûd˘m ãi zeleno‰ed˘m zbarvením. Blatenka severní byla u nás nalezena 1× u Kladrub nad Labem (1975), poté lokalita zanikla zniãením stanovi‰tû (pokles hladiny spodní vody) a jinde se ji za-

21


B L AT E N K A T M AVÁ

tím nepodafiilo objevit. Jin˘ název: bahnatka severní. Kod (Ex?) blatenka tmavá (Stagnicola corvus) – fiád spodnoocí, ãeleì plovatkovití – VS 25–40 mm, ·S 12–17 mm. Má vût‰í ulitu s vy‰‰ím obústím neÏ ➚ blatenka severní. Vcelku bûÏnû ob˘vá stojaté vody trvalého charakteru pfiedev‰ím v âechách. Jin˘ název: bahnatka veliká. Drobnûj‰í a ‰tíhlej‰í blatenka vûÏovitá (S. turricula) je u nás zfiejmû nejhojnûj‰í, její ulita mívá hnûdofialové zbarvení. Najdeme ji v trval˘ch i doãasn˘ch stojat˘ch vodách na celém území, dobfie sná‰í vysychání. Jin˘ název: plovatka vûÏovitá. Zcela nedávno u nás byla zji‰tûna i blatenka rybniãná (S. fuscus). blatenka vûÏovitá viz blatenka tmavá blátivka americká (Pseudosuccinea columella) – fiád spodnoocí, ãeleì plovatkovití – VS 7–8 mm, ·S 3–5 mm. Vodní ➚ plÏ, kter˘ je v na‰í faunû exotem. Z tepl˘ch oblastí Nového svûta byl zavleãen do vyhfiívan˘ch vod skleníkÛ a akvárií, odkud se náhodnû dostává s odpadem i do potokÛ ãi fiek. Zimu v‰ak ve volné pfiírodû nepfieÏije. U nás byla zhruba pfied 30 lety zji‰tûna ve Slezsku. MÛÏe b˘t mezihostitelem ➚ motolice jaterní. Blatnice skvrnitá

blatnice ãesneková viz blatnice skvrnitá blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) – fiád Ïáby, ãeleì blatnicovití – H 15 aÏ 45 g, DT 4,2–6,9 cm. Má velkou hlavu s vyklenut˘m temenem, oãi posazené daleko do stran a promûnlivé zbarvení s tmav˘mi skvrnami a ãerven˘mi teãkami na svûtlej‰ím podkladu; spodní strana tûla je svûtlá. Provází ji pfiíznaãn˘ ãesnekov˘ zápach. Îije roztrou‰enû v niÏ‰ích polohách v místech s lehkou písãitou pÛdou (náplavová území fiek, zemûdûlská krajina, stepní lokality), do níÏ se pfies den zahrabává aÏ 1 m hluboko. Ve vodû se zdrÏuje jen krátce v dobû páfiení. Nemá v˘razn˘ hlasov˘ projev. Nápadnû velcí pulci nûkdy dokonãují v˘voj po pfiezimování. Jiné názvy: blatnice ãesneková, blatnice smrdutá, kuÀka ãesneková, ropucha hnûdá, Ïába smrdutá. Ch§1 blatnice smrdutá viz blatnice skvrnitá blatnicovití (Pelobatidae) – ãeleì Ïab. Mají zavalité tûlo s hladkou pokoÏ-

22

kou, krátké zadní konãetiny s velkou plovací blánou, velk˘, vpfiedu pfiirostl˘ jazyk a ‰tûrbinovitou svislou zfiítelnici. Vedou v˘hradnû noãní zpÛsob Ïivota. Vajíãka kladou do siln˘ch provazcÛ. âR: 1 druh. bledniãka útlá (Boettgerilla pallens) – fiád stopkoocí, ãeleì bledniãkovití – CD 30–40 mm. Men‰í, na‰edle bíl˘ slimák, zavleãen˘ do stfiední Evropy z Kavkazu. V âR je známá z poãátku 60. let 20. století (Ostravsko, Teplicko), dnes se vyskytuje na vût‰inû území hlavnû v parcích a zahradách, v lomech, na zfiíceninách, ve sklenících a sklepích, poslední dobou i na vlhãích místech v lesích. PoÏírá vajíãka jin˘ch plÏÛ, zejména ➚ plzáka lesního. Jin˘ název: slimáãice bledá.

ledi cizopasící zejména u ptákÛ, tento druh hlavnû u holubÛ. Má za hlavou na prvním hrudním ãlánku hfieben ze 16–24 zoubkÛ, dobfie vyvinuté jednoduché oãi a roãní cyklus s pfiezimováním ve stadiu dospûlcÛ. Îije v zanedban˘ch holubnících a obãas pfiechází na lidi. V˘voj larev od vajíãka po dospûlé stadium trvá 16–24 dní. Na slepicích bûÏnû Ïije blecha slepiãí (C. gallinae) a na ➚ vla‰tovce obecné blecha vla‰tovãí (C. hirundinis). blecha koãiãí viz blecha psí

bledniãkovití (Boettgerillidae) – ãeleì stopkook˘ch. ➚ Nazí plÏi ‰tíhle protáhlého, ãervovitého tûla se svûtl˘m zbarvením. âR: 1 zavleãen˘ druh.

blecha králiãí (Spilopsyllus cuniculi, syn. Ctenophyllus cuniculi) – fiád blechy, ãeleì Pulicidae – CD 7 1,6 mm, 8 2 mm. Má za hlavou i na jejím dolním okraji hfiebeny z 5–6 ostnÛ, fiadu brv na hfibetní stranû zadeãku a dobfie vyvinutá jednoduchá oãka. Pfii silném napadení domácích i divok˘ch králíkÛ ãi ➚ zajíce polního vznikají ‰krábáním zánûty kÛÏe.

blecha holubí (Ceratophyllus columbae) – fiád blechy, ãeleì Ceratophyllidae – CD 7 2–3 mm, 8 3–3,5 mm. Zástupce ãe-

blecha krtãí (Hystrichopsylla talpae) – fiád blechy, ãeleì Hystrichopsyllidae – CD 6 mm. Na‰e nejvût‰í blecha, dob-


BLE·IVEC STUDNIâNÍ

fie viditelná i pouh˘m okem. Je to hnízdní druh vyskytující se u krtkÛ, rejskÛ a drobn˘ch hlodavcÛ, zejména my‰ic a hrabo‰Û. blecha obecná (Pulex irritans) – fiád blechy, ãeleì Pulicidae – CD 2–4 mm. Hnízdní typ blechy s kosmopolitním roz‰ífiením, kter˘ cizopasí pfiedev‰ím na ãlovûku, fiidãeji na rÛzn˘ch domácích zvífiatech (psu, koãce, praseti) i volnû Ïijících savcích (kunách, tchofiích, jezevcích a hlodavcích). Pfiíznivé podmínky nalézá v pfiíbytcích s neãistotou, do níÏ 8 klade ve 4–8 snÛ‰kách aÏ 400 vajíãek; zvy‰ující se kultura bydlení její v˘skyt sniÏuje. Pfiedpokládá se, Ïe na ãlovûka pfie‰la bûhem domestikace domácího psa, kter˘ byl jejím pÛvodním hostitelem. a

b

c

Blecha psí a – larva, b – kukla, c – dospûl˘ jedinec

blecha psí (Ctenocephalides canis) – fiád blechy, ãeleì Pulicidae – CD 7 2 mm, 8 3–4 mm. Na rozdíl od ➚ blechy obecné je to srstní druh, saje zejména na psu, koãce, domácích králících a z divok˘ch zvífiat na ➚ potkanovi a ➚ li‰ce obecné; mÛÏe pfiecházet i na lidi. Je mezihostitelem ➚ tasemnice psí. Má po jednom ozubeném hfiebínku naspodu hlavy a za hlavou. Z vajíãek nakladen˘ch do psích pelechÛ nebo ve ‰tûrbinách v podlaze se za 5–12 dní líhnou 4–5 mm dlouhé bûlavé larvy, které asi za mûsíc dospûjí. Podobnû Ïije i blecha koãiãí (C. felis). blecha slepiãí, blecha vla‰tovãí viz blecha holubí blecháã bobfií (Platypsyllus castoris) – fiád brouci, ãeleì lan˘Ïovníkovití – CD 2 mm. Zajímav˘, zcela slep˘ druh se zplo‰tûl˘m, k˘lovit˘m a témûfi nepigmentovan˘m tûlem, Ïijící v srsti bobra. Bez problémÛ sná‰í i dlouhé ponofiení do vody, neboÈ k d˘chání vyuÏívá bublinek vzduchu, zachycen˘ch mezi hust˘mi chlupy podsady. Larvy se Ïiví koÏními ‰upinami a zbytky srsti, dospûlí brouci parazitick˘mi roztoãi. U nás se dfiíve bezpo-

Ble‰ivec potoãní

Blecháã bobfií

chyby vyskytoval u pÛvodních populací ➚ bobra evropského, nyní se objevuje i u vysazen˘ch zvífiat; první nález pochází z roku 1997 z CHKO Litovelské Pomoraví. blechy (Siphonaptera, syn. Aphaniptera) – fiád hmyzu. Druhotnû bezkfiídlí ektoparaziti ➚ savcÛ, v men‰í mífie i ➚ ptákÛ. Mají z bokÛ v˘raznû zplo‰tûlé tûlo a dlouhé zadní nohy upravené ke skákání (aÏ do vzdálenosti 35 cm a v˘‰ky 20 cm), dále málo pohyblivou hlavu, bodavû sací ústní ústrojí a krátká tfiíãlánková tykadla umístûná v jamkách po stranách hlavy; sloÏené oãi jim chybûjí. Vût‰inou jsou zbarveny hnûdû aÏ ãervenohnûdû, nejvût‰í druhy dorÛstají aÏ 10 mm. Zatímco dospûlci sají krev (tzv. hemofágové), protáhlé beznohé larvy s dobfie vyvinutou hlavou prodûlávají v˘voj v hnízdech hostitelÛ a Ïiví se organick˘m detritem. Kukla je volná, umístûná v kokonu. Rozli‰ují se dva typy blech – hnízdní, Ïijící v hnízdech a doupatech hostitelÛ, a srstní, trvale ob˘vající tûlní pokryv hostitelÛ. Mohou pfiená‰et rÛzné choroby. Je známo pfies 2000 druhÛ a asi 16 ãeledí. âR: 7 ãeledí (vût‰inou bez ãesk˘ch názvÛ), asi 90 druhÛ (urãování je moÏné pouze pod mikroskopem, hlavnû podle tvaru tûla a rÛzn˘ch trnÛ ãi brv). ble‰ivcovití (Gammaridae) – ãeleì rÛznonoÏcÛ. Vodní ➚ kor˘‰i s tûlem ze strany znaãnû zplo‰tûl˘m, ktefií se pohybují typick˘mi poskoky. Vût‰inou Ïijí v mofiích, jen men‰ina druhÛ je sladkovodní ãi podzemní. Nûkdy se vyskytují ve velkém mnoÏství a tvofií dÛleÏitou sloÏku potravy ryb. âR: 2 ãeledi, asi 7 druhÛ. ble‰ivec ArndtÛv viz ble‰ivec studniãní

ble‰ivec potoãní (Gammarus fossarum) – fiád rÛznonoÏci, ãeleì ble‰ivcovití – CD 12–15 (20) mm. Ná‰ nejbûÏnûj‰í ble‰ivec se ‰edoÏlut˘m zbarvením, 7 je vût‰í neÏ 8. Má vysoké nároky na obsah kyslíku ve vodû, a proto se vyskytuje v ãist˘ch proudiv˘ch potocích. Nejhojnûj‰í je v místech, kde se usazují rostlinné zbytky, pod kameny, v porostech vodních mechÛ, játrovek a rozrazilu potoãního. Samice nosí v plodovém váãku na hrudi aÏ 100 vajíãek. Zimuje v písku a v bahnû. Je dÛleÏitou sloÏkou potravy ➚ pstruha obecného potoãního i ➚ skorce vodního. Ble‰ivec obecn˘ (G. pulex) se li‰í jen v detailech – silnûj‰ími tykadly a v˘raznûj‰ím ochlupením noÏek. Stanovi‰tní nároky má podobné, ob˘vá v‰ak pouze západní ãásti âR.

Ble‰ivec studniãní

ble‰ivec studniãní (Niphargus aquilex, syn. N. puteanus) – fiád rÛznonoÏci, ãeleì ble‰ivcovití – CD aÏ 30 mm. Chybûjící oãi a svûtlé zbarvení bez pigmentace naznaãují, Ïe tráví vût‰inu Ïivota v tmavém prostfiedí. Vyskytuje se ve studánkách, studních i v podzemních vodách, kde se Ïiví organick˘mi látkami. Ze studní se obãas dostane i do vodovodÛ. U nás je znám˘ napfiíklad z praÏsk˘ch studní a ze studánek ãi pramenÛ v okolí Slaného nebo VodÀan. JelikoÏ je velmi citliv˘ na ãistotu vody, jeho v˘skyt potvrzuje její chemickou i biologickou nezávadnost (tzv. bioindikátor). RovnûÏ slep˘ a bíl˘ ble‰ivec ArndtÛv (Niphargellus arndti) je znám˘ z pramenÛ a zatopen˘ch ‰tol v oblasti JeseníkÛ a Králického SnûÏníku. bludivec obecn˘ viz pokoutník nálevkovit˘ bl˘skáãek kovov˘ viz bl˘skáãek fiepkov˘

ble‰ivec obecn˘ viz ble‰ivec potoãní

23


BL¯SKÁâEK ¤EPKOV¯

bl˘skáãek fiepkov˘ (Meligethes aeneus) – fiád brouci, ãeleì lesknáãkovití – CD 1,5–2,7 mm. Ná‰ nejhojnûj‰í zástupce ãeledi. Je to drobn˘ brouk s kovovû zelen˘mi aÏ modr˘mi krovkami; krovky kryjí cel˘ zadeãek, tykadla i nohy má hnûdé. Ve vût‰ím poãtu se hromadí na kvûtech fiepky, fiedkve a jin˘ch brukvovit˘ch rostlin, kde zpoãátku okusuje kvûtní pupeny, pozdûji se Ïiví pylem a nektarem. Samice nakladou jednotlivû nûkolik set vajíãek, larvy se zpoãátku rovnûÏ Ïiví produkty kvûtÛ, pozdûji semeny. Kuklí se v zemní komÛrce. Bûhem roku mívá dvû generace, u letní probûhne v˘voj larev bûhem 11–12 dní. UÏ v záfií zaãínají brouci zimovat, obvykle pod spadan˘m listím ãi polehlou trávou. Jin˘ název: bl˘skáãek kovov˘. U nás Ïijí bl˘skáãci v mnoha desítkách druhÛ, ãasto specializovan˘ch na urãit˘ druh hostitelské rostliny. bl˘skavka obecná (Amphipyra tragopoginis) – fiád mot˘li, ãeleì mÛrovití – DK 16–20 mm. Vyznaãuje se zavalit˘m tûlem se zplo‰tûl˘m zadeãkem, zbarvení má nenápadné (pfiední kfiídla ‰edohnûdá se tfiemi ãern˘mi teãkami, zadní kfiídla svûtle ‰edohnûdá). Od VII. do X. ji lze zastihnout kdekoli mimo souvisl˘ les, housenky vyuÏívají ‰irokou ‰kálu Ïivn˘ch rostlin a pfiezimují vajíãka. Jin˘ název: lesknaãka obecná, lesknaãka kozibradová. Bl˘skavka mramorovaná (Phlogophora meticulosa) je fiazena mezi pfiíleÏitostné ‰kÛdce cukrové a krmné fiepy; její larvy pfii pfiemnoÏení seÏerou ve‰kerou listovou plochu. Celkem u nás Ïije nûkolik desítek druhÛ bl˘skavek. bly‰tivka r˘hovaná viz bly‰tivka sklenûná bly‰tivka sklenûná (Perpolita petronella, syn. Nesovitrea petronella) – fiád stopkoocí, ãeleì zemounovití – VS 2,2–2,4 mm, ·S 4–4,6 mm. Drobná, znaãnû r˘hovaná ulita ➚ plÏÛ bly‰tivek má 31/2–4 závity a ‰irokou pí‰tûl. U bly‰tivky sklenûné je sklovitû bezbarvá. Je to chladnomiln˘ druh zastoupen˘ na vlhãích stanovi‰tích pfiedev‰ím v horách, jen místy ob˘vá údolní mokfiady. Od Naproti tomu bly‰tivka r˘hovaná (P. hammonis, syn. P. radiatula) s narudlou ãi svûtle rohovou ulitou je v‰ude bûÏná. Zejména se drÏí v údolích potokÛ a fiek, na podmáãen˘ch loukách a mokfiinách, v˘‰e v horách se vyskytuje i na su‰‰ích místech. bobovka velká viz chudoblanní

24

i do mûst. B˘vá mezihostitelem tasemnic ãi hlístÛ (napfi. ➚ spirury koÀské). O tfietinu aÏ polovinu men‰í je bodalka malá (Haematobia irritans).

Bobr evropsk˘

bobr evropsk˘ (Castor fiber) – fiád hlodavci, ãeleì bobrovití – H 17–30 kg, DT 75–100 cm, DO 25–35 cm. PÛvodnû ob˘val vût‰inu území âR, ale bûhem 19. století vyhynul (poslední uloven 1871). Obnovení v˘skytu se datuje do 80. let 20. století, kdy k nám pronikli první jedinci z úspû‰nû vysazen˘ch populací na horním Dunaji a Innu v Nûmecku a v Rakousku. V letech 1991–1996 bylo vypu‰tûno 26 bobrÛ i u nás na Moravû (CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Oderské vrchy). Nyní se bobfii vyskytují hlavnû na stfiední a jiÏní Moravû, v jihozápadních âechách a na Labi od Hfienska po Stfiekov. Situace se v‰ak rychle mûní a bobfii se rok co rok ‰ífií do nov˘ch území. Jejich v˘skyt signalizují kuÏelovitû ohlodané kmeny a vûtve stromÛ. Ch§1 Hdz EIA NAT

bodûnka malinká (Punctum pygmaeum) – fiád stopkoocí, ãeleì bodûnkovití – VS 0,6–0,8 mm, ·S 1,3–1,6 mm. Drobn˘ ➚ plÏ s tenkostûnnou ulitou tvofienou jen 31/2 závity a s nepatrnû vyãnívajícím kotouãem, její zbarvení b˘vá svûtle hnûdé. V âR se bûÏnû vyskytuje jak v lesích (v opadance, pfii kmenech stromÛ, v sutích a skalkách), tak i na skalních stepích, mokfiadech a vlhk˘ch loukách. bodûnkovití (Punctidae) – ãeleì stopkook˘ch. Suchozem‰tí ➚ plicnatí plÏi s ulitou stlaãenû okrouhlého tvaru a s jemn˘m Ïebrováním. âR: 2 druhy. bodo skákav˘ viz biãivky

Bodru‰ka obilní

bobrovití (Castoridae) – ãeleì hlodavcÛ. Nejvût‰í ➚ hlodavci severní polokoule, pfiizpÛsobení k Ïivotu ve vodû. Vyznaãují se zavalit˘m tûlem, plovacími blánami na zadních nohách, ploch˘m lys˘m ocasem a hustou srstí. Úkryty s v˘chody pod vodní hladinou si budují v bfiezích, nûkdy si stavûjí na vodních tocích z vûtví i pfiehradní hráze, které zadrÏují vodu na rozsáhlém území. âR: 1 druh. bobfiík piÏmov˘ viz ondatra piÏmová bodalka malá viz bodalka stájová bodalka stájová (Stomoxys calcitrans) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì mouchovití – CD 5,5–7 mm. Od podobné ➚ mouchy domácí se li‰í dlouh˘m a siln˘m, dopfiedu vyãnívajícím sosákem, kter˘m kromû rozkládajících se ústrojn˘ch látek vysává i krev savcÛ, zvlá‰tû vût‰ích kopytníkÛ. V klidu drÏí polorozevfiená kfiídla. Obvykle na ni narazíme ve stájích nebo na pastvinách u pasoucích se zvífiat, v zemûdûlsk˘ch usedlostech mÛÏe napadnout také ãlovûka; pfiilétá

bodru‰ka obilní (Cephus pygmaeus) – fiád blanokfiídlí, ãeleì bodru‰kovití – CD 6–8 mm. Je ãernolesklá se zahnûdl˘mi kfiídly a dvûma pfiíãn˘mi Ïlut˘mi pruhy na zadeãku. Poãátkem léta 8 naklade aÏ 30 vajíãek do stébel obilí a larvy je smûrem dolÛ vyhlodávají, takÏe se nakonec zlomí a klasy nedozrají. Zimuje na strni‰tích v pah˘lech obilí, kuklí se zjara. Je to teplomiln˘ jiÏní druh, u nás se objevuje fiídce pfiedev‰ím na p‰enici a Ïitu. bodru‰kovití (Cephidae) – ãeleì ‰iropas˘ch. Men‰í, nanejv˘‰ stfiednû velk˘ ➚ blanokfiídl˘ hmyz se ‰tíhl˘m, ze stran smáãknut˘m zadeãkem, dlouh˘mi tykadly a s ostruhou na holeních pfiedních noh (na rozdíl od vût‰iny ostatních blanokfiídl˘ch). Válcovité larvy se zakrnûl˘ma nohama i panoÏkama se vyvíjejí uvnitfi rostlin, zvlá‰tû trav (vãetnû obilí). âR: asi 16 druhÛ. bodule obecná (Ilyocoris cimicoides) – fiád plo‰tice, ãeleì bodulovití – CD 12–16 mm. Má nenápadné tmavé,


BOUROVEC PRSTÉNâIV¯

Bodule obecná

hnûdoãerné zbarvení se svûtlej‰ím, tmavûji skvrnit˘m ‰títem. Zastihneme ji ve stojat˘ch vodách (jezírkách, kaluÏích, rybnících, jezerech) i v pomaleji proudících úsecích vodních tokÛ zarostl˘ch vegetací. Zásoby vzduchu si drÏí v hrudních komÛrkách pod polokrovkami, pfii „nadechnutí“ se vynofií zadeãkem. RozmnoÏuje se v IV.–V., nymfy dospívají bûhem léta. Pro její velice bolestivé bodnutí se jí lidovû fiíká „vodní vãela“. bodulovití (Naucoridae) – ãeleì plo‰tic. Drav˘ vodní hmyz se ‰iroce ováln˘m, shora silnû zplo‰tûl˘m tûlem, pfiipomínající malé potápníky. Jejich název je pfiíznaãn˘, neboÈ citelnû bodají. Pfiedním párem noh lapají kofiist (drobné kor˘‰e, plo‰tûnky, larvy hmyzu apod.) a zadníma veslovit˘ma nohama obstarávají pohyb ve vodû (plavou hfibetem vzhÛru). Mají sice dobfie vyvinutá kfiídla, av‰ak se slabou svalovinou, takÏe nelétají. âR: 2 druhy. bochnatka americká (Pectinatella magnifica) – fiád Phylactolaemata, ãeleì Pectinatellidae – CD (kolonie) 200–500 mm. BûÏn˘ severoamerick˘ druh ➚ mechovky, zavleãen˘ k nám lodní dopravou. Îije v Labi, Vltavû a pfiítocích, známá je i z Brnûnské pfiehrady. DrÏí se v prohfiát˘ch povrchov˘ch vrstvách tekoucích vod. Staré kolonie pfiipomínají hnûdozelené pol‰táfie mechu velikosti aÏ dûtské hlavy, jindy vytváfií i nûkolik metrÛ dlouhé povlaky. bolen drav˘ (Aspius aspius) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 4–8 (15) kg, CD 0,5–0,8 (1) m. Plachá a bystrá ryba

se ‰tíhl˘m tûlem, ‰irok˘mi a hluboce rozeklan˘mi ústy a mal˘ma oãima; hfibet má ‰edomodr˘. Ve stfiedních a dolních úsecích fiek a v údolních nádrÏích nehojnû ob˘vá místa s ãlenit˘m dnem, ãasto ve vût‰ích hloubkách. V mládí se Ïiví zooplanktonem, v dospûlosti rybami, pfiípadnû Ïábami, mláìaty vodních ptákÛ ãi drobn˘mi savci. Tfie se zjara (IV.–VI.) v proudiv˘ch úsecích se ‰tûrkov˘mi nánosy, na které samice klade aÏ pÛl milionu jiker. DoÏívá se 15 let. Nyní se víc roz‰ifiuje vypou‰tûním plÛdku z umûl˘ch v˘tûrÛ. EIA NAT bourovcovití (Lasiocampidae) – ãeleì mot˘lÛ. Zahrnují noãní robustní druhy se zavalit˘m tûlem, zakrnûl˘m sosákem a men‰ími zadními kfiídly; v˘raznû men‰í samci mají dvouhfiebenitá tykadla, u samic jsou buì jen krátce hfiebenitá, nebo pilovitá. Mot˘li nepfiijímají potravu, ochlupené housenky Ïijí (v mládí pospolitû) na dfievinách a bylinách. Nûkteré druhy patfií mezi ‰kÛdce. âR: 18 druhÛ. bourovãík toulav˘ (Thaumetopoea processionea) – fiád mot˘li, ãeleì hfibetozubcovití – DK 13–16 mm. Bourovãíci jsou noãní mot˘li se silnûj‰ím, dlouze chlupat˘m tûlem a spoleãensky Ïijícími housenkami, samice mají na zadeãku ‰tûtiãku oddûliteln˘ch chlupÛ, jimiÏ pfiekr˘vají vajíãka. Nûkdy jsou fiazeni do samostatné ãeledi bourovãíkovit˘ch (Thaumatopoeidae). Z na‰ich tfií druhÛ je nejznámûj‰í bourovãík toulav˘ s hnûdavû ‰ed˘mi kfiídly a nepfiíli‰ v˘raznou kresbou. V teplej‰ích územích mozaikovitû ob˘vá v jedné generaci dubové lesy (VII.–VIII.). Drobné housenky s pruhem ãern˘ch skvrn na hfibetû se po setmûní rozlézají ze spoleãného hnízda za potravou po celém stromû v dlouhém procesí, kde kaÏd˘ jedinec udrÏuje kontakt s pfiedcházejícím; smûr putování urãují doprovodná vlákna, spfiádaná na kÛfie stromu. Okusují mladé i star‰í listy dubÛ, pfied svítáním se stejnou cestou vracejí zpût. Na housenky není vhodné sahat, neboÈ styk s jejich jemn˘mi, kfiehk˘mi a jedovat˘mi chloupky s háãky otoãen˘mi nazad vyvolává prudké svûdûní i zánûty; k pfienosu chloupkÛ ov‰em dochází i vûtrem. bourovãíkovití viz bourovãík toulav˘

Bolen drav˘

bourovec borov˘ (Dendrolimus pini) – fiád mot˘li, ãeleì bourovcovití – DK 25–35 mm. Ve zbarvení je znaãnû promûnliv˘, pfiední kfiídla mívá ‰edohnû-

Bourovec borov˘

dá se tfiemi klikat˘mi tmav‰ími prouÏky, zadní pár hnûd˘ aÏ ãervenohnûd˘. Îije v borov˘ch lesích (nepravidelnû i ve smí‰en˘ch porostech) na písãit˘ch pÛdách, ale setkání s ním jsou fiídká, neboÈ létá v noci (VI.–VIII.) a pfies den se drÏí v korunách stromÛ. Housenky na podzim slézají dolÛ témûfi dorostlé, pfiezimují v zemi v hrabance a na jafie je mÛÏeme najít, jak se vyhfiívají na kmenech stromÛ na slunci. Bourovec borÛvkov˘ (Phyllodesma ilicifolia) s nápadnû nafialovûl˘m nádechem hnûd˘ch kfiídel sice ob˘vá stejná stanovi‰tû, ale je vzácn˘; relativnû ãastûji se vyskytuje snad jen na TfieboÀsku. Jin˘ název: bourovec cesmínov˘. bourovec borÛvkov˘ viz bourovec borov˘ bourovec cesmínov˘ viz bourovec borÛvkov˘ bourovec dubov˘ (Lasiocampa quercus) – fiád mot˘li, ãeleì bourovcovití – CD 26–45 mm. Tmavohnûd˘ druh se Ïlut˘m pfiíãn˘m pruhem na obou kfiídlech, 8 b˘vá svûtlej‰í. BûÏnû ob˘vá fiídké doubravy a okraje smí‰en˘ch porostÛ od níÏin do hor (VI.–VIII.). Housenka se vyvíjí na dubech a jin˘ch listnat˘ch dfievinách (také na vfiesu, maliníku, ostruÏiníku a borÛvce) a pfiezimuje. Bourovec trávov˘ (Euthrix potatoria, syn. Philudoria potatoria) Ïije na loukách u potokÛ a rybníkÛ, dnes mnohem fiidãeji neÏ dfiív. Drobnûj‰í 7 je hnûd˘ aÏ ãervenohnûd˘, mohutnûj‰í 8 je okrovû Ïlutá. B˘vá k vidûní po vût‰inu léta. Housenky se Ïiví trávami a ostfiicemi, mají velké nároky na spotfiebu vody a pfii jejím nedostatku údajnû vysávají jiné housenky. bourovec prsténãiv˘ (Malacosoma neustria) – fiád mot˘li, ãeleì bourovcovití – DK 14–20 mm. Îlutohnûdû zbarven˘ druh s nev˘razn˘mi, svûtl˘mi pfiíãkami, vyskytující se od V. do VIII. v lesích, sadech, alejích i zahradách. Vajíãka 8 pfiilepuje v typick˘ch prstencích na tenké vûtviãky listnat˘ch hostitelsk˘ch dfievin vãetnû ovocn˘ch stromÛ; pfii vût‰ím v˘skytu pospolitû

25


B R A D AV I â N Í K D V O J S K V RN I T ¯

tá, bránûnka promûnlivá. Modrozelenou ãi fialovou bránûnku lesklou (Chloromyia formosa) s oãima hustû a dlouze ochlupen˘ma lze zastihnout na okrajích lesÛ, v kfiovinách a Ïiv˘ch plotech.

Ïijící housenky letorosty citelnû oÏírají (V.–VI.). Bourovec trnkov˘ (Eriogaster catax) patfií k mot˘lÛm pozdního podzimu. V IX.–X. létá v teplej‰ích polohách na okrajích lesÛ a na loukách s dostatkem kefiÛ. Zbarvení má Ïlutavé aÏ ãervenohnûdé s vût‰í, ãistû bílou skvrnkou na pfiedních kfiídlech. Vajíãka kladená na podzim pfiezimují a housenky se líhnou zjara. EIA NAT

bránûnka obecná, bránûnka promûnlivá viz bránûnka mûnlivá

bourovec trávov˘ viz bourovec dubov˘ bourovec trnkov˘ viz bourovec prsténãiv˘ bradaviãník dvojskvrnn˘ (Malachius bipustulatus) – fiád brouci, ãeleì bradaviãníkovití – CD 6–7 mm. Má ‰tíhlé tûlo a Ïivû zelené zbarvení se dvûma ãerven˘mi skvrnkami na konci krovek a ãerven˘mi pfiedními rohy ‰títu. Vyskytuje se na kvûtnat˘ch loukách, mezích a stráních (V.–VIII.), kde obvykle usedá na Ïluté kvûty a loví drobn˘ hmyz. Dravá larva prodûlává v˘voj v trhlinách kÛry stromÛ (ãi pod ní) nebo v chodbiãkách dfievokazného hmyzu. U rovnûÏ hojného bradaviãníka zelenavého (M. aeneus) má 7 krovky zelené a 8 ãervené. bradaviãník zelen˘ viz bradaviãník dvojskvrnn˘ bradaviãníkovití (Malachiidae, syn. Melyridae) – ãeleì v‰eÏrav˘ch. Drobní ➚ brouci, pfiíbuzní ➚ pátefiíãkovit˘m, s mûkk˘m tûlem (1,5–7 mm) a nitkovit˘mi tykadly. Jsou pozoruhodní tím, Ïe samci mají pod ‰títem a po stranách zadeãku vychlípitelné, pestfie zbarvené (obvykle ãervené) váãky s feromony, které pfii zásnubách stimulují samice k páfiení. âR: asi 50 druhÛ. bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata) – fiád pûvci, ãeleì drozdovití – H 12–19 g, CD 12–13 cm, DO 4,2–5,6 cm, DZo 0,9–1 cm. Bramborníãci jsou men‰í neÏ vrabec a mají pomûrnû pestré zbarvení, ‰ir‰í zobák, ‰tûtiãkovitá péra v koutcích a krátká kfiídla i ocas. S oblibou vysedávají na vyv˘‰en˘m místech, odkud krátce se skfiípav˘mi a ‰vitofiiv˘mi hlasy zpívají. U bramborníãka ãernohlavého poznáme 7 podle ãerné hlavy a hfibetu a rezavohnûdé hrudi, 8 je nev˘raznû hnûdavá se svûtlej‰ím bfiichem. V âR hnízdí hlavnû na Moravû, dále na západ se stává vzácnûj‰í a drÏí se jen místy; poãetnost vykazuje mírnû stoupající tendenci (2 500–5 000 párÛ). Vy-

26

Bramborníãek hnûd˘

hovuje mu bezlesá krajina se such˘mi loukami, pastvinami, kamenit˘mi stránûmi, pfiíkopy, mezemi a ruderálními plochami. Hnízdo dÛkladnû ukr˘vá na zemi v trávû – je postaveno ze such˘ch listÛ, stébel, mechu a kofiínkÛ. Hnízdí 2–3× roãnû (IV.–VII.) se 4–6 vejci ve snÛ‰ce. Zjara pfiilétá od konce II. do IV. a do zimovi‰È ve Stfiedomofií odlétá v IX./X. Oh bramborníãek hnûd˘ (Saxicola rubetra) – fiád pûvci, ãeleì drozdovití – H 14 aÏ 21 g, CD 12–13 cm, DO 4–5,6 cm, DZo 0,9–1,1 cm. Má hnûd˘, tmavû skvrnit˘ hfibet, svûtle rezavou spodinu tûla a ‰irok˘ bíl˘ prouÏek pfies oãi, 7 navíc i tmavû hnûdé, zespodu bíle lemované tváfie. V âR je znám˘ z celého území od níÏin po vrcholky hor, vyskytuje se v‰ak ostrÛvkovitû a nehojnû (10 000–20 000 párÛ). Do 80. let 20. století jeho poãetnost vzrÛstala, nyní mírnû klesá. ZdrÏuje se hlavnû na vlhk˘ch nekosen˘ch loukách, úhorech, pasekách i podél cest, struh a vodních kanálÛ. Od V. do VII. vyvádí potomstvo 1×, snÛ‰ka obsahuje 4–7 (obvykle 5–6) vajec. Zimu tráví v Africe na jih od Sahary (IX./X.–IV./V.). Oh bránûnka ãernoÏlutá viz bránûnka mûnlivá bránûnka mûnlivá (Stratiomys chamaeleon) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bránûnkovití – CD 12–16 mm. Jedna z na‰ich nejvût‰ích bránûnek, s lys˘ma oãima a ãernoÏlut˘m zadeãkem pfiipomíná ➚ vosy. Vyskytuje se na vlhk˘ch loukách, v baÏinách, moãálech a na bfiezích stojat˘ch vod, v nichÏ se vyvíjejí larvy. Mají dlouhou d˘chací trubiãku na konci zadeãku zakonãenou vûncem brv. Pfied zakuklením vylézají na bfieh, kukly dosahují velikosti aÏ 50 mm. Stejnû jako jiné bránûnky se dnes vyskytuje zfiídka. Jin˘ název: bránûnka obecná, bránûnka ãernoÏlu-

bránûnkovití (Stratiomyidae) – ãeleì krátkoroh˘ch. Zahrnují i vût‰í (aÏ 18 mm) a ãasto kovovû leskle zbarvené ➚ dvoukfiídlé mu‰ího vzhledu se ‰irok˘m, ploch˘m zadeãkem a trnovit˘mi v˘bûÏky vzadu na hrudi. Vfietenovité larvy, Ïijící v pÛdû ãi ve vodû, mají pokoÏku zpevnûnou uhliãitanem vápenat˘m; kukla je volného typu s pupariem. Dospûlci obvykle sbírají nektar a pyl z kvûtÛ, potravou larev je rozkládající se organická hmota. Patfií mezi rovno‰vé. âR: asi 70 druhÛ. brávník viz drozd brávník brhlík lesní (Sitta europaea) – fiád pûvci, ãeleì brhlíkovití – H 19–29 g, CD 13,5–14,5 cm, DO 4–5,1 cm, DZo 1,6–2,1 cm. Je velk˘ asi jako vrabec, ale má krátké nohy a pestré zbarvení se ‰edomodrou svrchní stranou tûla, bíl˘m hrdlem a okrovû Ïlut˘m bfiichem; pfies oko se táhne aÏ k t˘lu ãern˘ pruh. V âR se vyskytuje skoro v‰ude, kde rostou nûjaké stromy – od hlubok˘ch lesÛ po bfiehové porosty, aleje a mûstské parky (600 000–1 200 000 párÛ). Kromû bezobratl˘ch se Ïiví i semeny a plody (dûlá si i zásoby). Hnízdí 1× do roka (III./IV.–VI.), velikost snÛ‰ky je 4–10 (6–8) vajec. V lesích vyuÏívá ke hnízdûní nejãastûji dutiny vytesané ➚ strakapoudem velk˘m nebo Ïlunami, vût‰í vletov˘ otvor „zazdí“ hlínou. DoÏívá se vûku aÏ 9 let a obvykle se celoroãnû drÏí na jednom místû. brhlíkovití (Sittidae) – ãeleì pûvcÛ. Men‰í stromoví nebo fiidãeji skalní ptáci (9–20 cm) s krátk˘m ocasem a dlouh˘mi ostr˘mi drápy na prstech, jejichÏ pomocí ‰plhají obratnû po kmenech stromÛ v‰emi smûry (i hlavou dolÛ). Mají del‰í a siln˘ zobák, jímÏ vytahují hmyz bez ‰tûrbin. Zbarvení je u obou pohlaví víceménû shodné. Îijí samotáfisky a hnízdí v dutinách. âR: 1 druh (hnízdící). brkoslav severní (Bombycilla garrulus) – fiád pûvci, ãeleì brkoslavovití – H 34–85 g, CD 17–18 cm, DO 5,8–7 cm, DZo 1,1–1,3 cm. Je velk˘ jako ‰paãek


BRV N AT KOV I T Í

(Heliozela sericiella), kter˘ od IV. do V. poletuje za slunn˘ch dnÛ kolem dubÛ a pobíhá po listech, v nichÏ se vyvíjejí i housenky.

Brkoslav severní

a má pfieváÏnû naãervenale hnûdé zbarvení s ãern˘m hrdlem, Ïlut˘mi prouÏky na kfiídlech a Ïlutû lemovan˘m ocasem. Ob˘vá jehliãnatou tajgu severní polokoule, do âR zalétá na sklonku podzimu a v zimû (X.–IV.). Objevuje se jednotlivû ãi v mal˘ch skupinkách, v nûkter˘ch letech, kdy tah mívá invazní charakter, pfiilétají hejna o desítkách aÏ stovkách ptákÛ. Na zimních toulkách se zdrÏuje v fiídk˘ch lesích, parcích i sadech (s oblibou ozobává jablka ponechaná na stromech) v okolí vesnic a mûst. Star‰í i novûj‰í zprávy o hnízdûní dosud nebyly vûrohodnû potvrzeny. Oh

brouci (Coleoptera) – fiád hmyzu. Jedna z nejpoãetnûj‰ích a nejznámûj‰ích skupin hmyzu s kousacím (v˘jimeãnû lízacím) ústním ústrojím a prvním párem kfiídel pfiemûnûn˘m v tuhé krovky, které kryjí druh˘, funkãní blanit˘ pár kfiídel. DorÛstají velikosti od 1 do 90 mm. Mají velkou pohyblivou pfiedohruì, svrchu krytou pevn˘m ‰títem, stfiedohruì pevnû spojenou se zadohrudí a zadeãek nanejv˘‰ s 8 ãlánky. Vyznaãují se rÛznou potravní strategií, druhotnû se pfiizpÛsobili i k Ïivotu ve vodû. Promûna je dokonalá, larvy mají zfietelnû odli‰enou hlavu s kousacím ústrojím, kukla je nekousací a volná (vzácnû mumiová). V˘vojovû mají blízko k ➚ síÈokfiídl˘m, ➚ stfiechatkám a ➚ dlouho‰íjkám. Celkem se udává více neÏ 300 000 druhÛ ãlenûn˘ch do 4 podfiádÛ a 166 ãeledí; ve faunû âR jsou zastoupeny 3 podfiády (➚ v‰eÏraví, ➚ masoÏraví, ➚ fiasoÏraví) se zhruba 7 000 druhy z asi 108 ãeledí.

brkoslavovití (Bombycillidae) – ãeleì pûvcÛ. Pestrobarevní, pfieváÏnû bobuloÏraví ptáci zavalitého tûla (16–22 cm) s hust˘m jemn˘m opefiením, krátk˘m ocasem, krátk˘m siln˘m zobákem (1,1–1,3 cm) a s chocholkou na hlavû. âR: 1 druh. brodiví (Ciconiiformes) – fiád ptákÛ. Mají vysoké tûlo na dlouh˘ch nohách, dlouh˘ ‰tíhl˘ krk a zpravidla i zobák, postrádají viditelnou plovací blánu a jejich lehká kostra je znaãnû pneumatizovaná. Ob˘vají vnitrozemské vody a mokfiady, ãasto hnízdí pospolitû a stavûjí velká hnízda z vûtví a klacíkÛ na stromech. Îiví se pfieváÏnû Ïivoãi‰nou potravou. Mláìata jsou krmivého typu. âR: 3 ãeledi, 13 druhÛ. bronzovníãkovití (Heliozelidae) – ãeleì mot˘lÛ. Zahrnují velmi drobné druhy (RK do 9 mm) s klínovit˘m ãelem, krátk˘mi tykadly a úzk˘mi zadními kfiídly s dlouh˘mi tfiásnûmi. Beznohé housenky minují, kuklí se ve vykrojené ãásti listu, s níÏ padají na zem. U nás neÏije víc neÏ 10 druhÛ, jedním z bûÏnûj‰ích je bronzovníãek bukov˘

Schéma stavby tûla brouka 1 – svrchní pysk (labrum), 2 – ãelistní makadlo, 3 – kusadlo, 4 – hlava, 5 – sloÏené oko, 6 – pfiedohruì, 7 – tykadlo, 8 – stehno, 9 – holeÀ, 10 – horní pár kfiídel – krovky, 11 – pûtiãlenné chodidlo, 12 – drápky

brousilka nezmafií, brousilka rybí viz chudoblanní bruslafika horská, bruslafika obecná viz bruslafika rybniãná bruslafika rybniãná (Gerris paludum) – fiád plo‰tice, ãeleì bruslafikovití – CD 8–10 mm. BûÏnû ob˘vá vût‰í vodní

Bruslafika rybniãná

plochy, ãasto hromadnû. Na rozdíl od ➚ vodomûrky ‰tíhlé se pohybuje po hladinû rychle a trhavû (naráz pfiekoná vzdálenost 0,5–1 m), osu tûla pfiitom drÏí ‰ikmo vzhÛru. Loví drobné Ïivoãichy napadané do vody, které zaznamená podle chvûní hladiny. Bûhem roku se vyvinou aÏ dvû generace, dospûlci se páfií po pfiezimování. Jin˘mi bûÏn˘mi druhy jsou bruslafika horská (G. gibbifer) a bruslafika obecná (G. lacustris). bruslafikovití (Gerridae) – ãeleì plo‰tic. Drav˘, vodní hmyz se zavalitûj‰ím tûlem, krátkou hlavou (na rozdíl od ➚ vodomûrkovit˘ch) a koÏovit˘m prvním párem kfiídel (nevytváfiejí polokrovky, ale pouze tzv. krytky). Tykadla mají del‰í neÏ hlavu a v‰echna chodidla jsou dvouãlánková. Zatímco krátk˘, první pár noh vyuÏívají k pfiidrÏování drobn˘ch ãlenovcÛ spadl˘ch na hladinu, jimiÏ se hlavnû Ïiví, dlouhé zadní nohy jim umoÏÀují pohyb po vodní hladinû (rozkládají hmotnost na ‰irokou plochu, aby nedo‰lo k protrÏení povrchové blanky) a prostfiední pár slouÏí jako kormidlo. Zadníma nohama pohybují souãasnû, coÏ je na sou‰i nev˘hodné, takÏe na pohled pÛsobí dost neobratnû. âasto se vyskytují ve vût‰ím poãtu (v hejnech). âR: asi 10 druhÛ. brvitky (Hypermastigotea) – skupina (tfiída ãi fiád) jednobunûãn˘ch ➚ biãenkovcÛ s velk˘m mnoÏstvím biãíkÛ. Îijí jako symbionti v trávicím traktu ‰vábÛ a podílejí se na trávení celulózy. Brvitka ‰vábová (Lophomonas blattarum) se drÏí u ➚ ‰vába obecného. brvnatkovití (Chaitophoridae) – ãeleì m‰ic. Mají znaãnû obrvené tûlo, knoflíkovit˘ v˘bûÏek na zadeãku a zfietelné, i kdyÏ krátké sifunkuly. Îlutavá brvnatka vrbová (Tranaphis capreae) se z 10–20 druhÛ Ïijících u nás fiadí k nejbûÏnûj‰ím, najdeme ji na mlad˘ch v˘honcích vrb; ãasto ji vyhledá-

27


BRUSL A¤KA KRÁLOVSKÁ

(VIII./X.–IV./V.), zimuje v Africe na sever od rovníku. Oh

vají mravenci. Brvnatka travní (Sipha maydis) se drÏí na listech, stéblech a pozdûji i na klasech rÛzn˘ch obilovin. brvoroÏec ãernoteãn˘ viz li‰ejníkovec obecn˘ brvu‰ka královská (Mymar regalis, syn. Anaphes regalis) – fiád blanokfiídlí, ãeleì brvu‰kovití – CD asi 1 mm. Její kfiídla s ãernou skvrnou na konci pfiipomínají tvarem dlouhá ocasní pera páva. Brvu‰ka vodní (Caraphractus cinctus) se zpÛsobem Ïivota podobá ➚ drobnûnce vodní, neboÈ se rovnûÏ vyvíjí ve vajíãkách potápníkÛ. Plave pomocí noh. brvu‰kovití (Mymaridae) – ãeleì chalcidek. Obsáhlá skupina ➚ blanokfiídl˘ch, mezi nimiÏ najdeme nejmen‰í známé druhy hmyzu vÛbec s velikostí 0,2–1 mm. Dále se vyznaãují kfiehk˘m tûlem, 4–5ãlánkov˘mi chodidly a stopkat˘mi, dlouze obrven˘mi kfiídly. V˘voj prodûlávají ve vajíãkách rÛzného hmyzu, kukla b˘vá stopkatá. âR: nûkolik desítek druhÛ. bfiehou‰ ãernoocas˘ (Limosa limosa) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì slukovití – H 160–300 g, CD 38–44 cm, DO 7 aÏ 9,4 cm, DZo 9,7–11,5 cm. Bfiehou‰i pfiedstavují vût‰í typ ➚ bahÀákÛ na vysok˘ch nohách, s dlouh˘m krkem a pfiím˘m zobákem, jen lehce zahnut˘m nahoru. Bfiehou‰ ãernoocas˘ (velikosti hrdliãky) má ve svatebním ‰atû krk a hruì rezavû ãervené, hfibet a kfiídla hnûdé a svûtlou spodinu pfiíãnû prouÏkovanou; zvlá‰tû v letu je patrn˘ ãernû lemovan˘ ocas a bíl˘ pruh na kfiídlech. V âR bûÏnû protahuje (III./IV. a VII.–X.) a od konce 19. století i hnízdí, v posledních desetiletích v‰ak v˘raznû ub˘vá (o více neÏ 50 %), zejména v dÛsledku meliorací a vysu‰ování zamokfien˘ch pozemkÛ. V dobû hnízdûní se jeho v˘skyt soustfieìuje do jihoãesk˘ch pánví, Polabí (Pardubicko), Slezska a na nejjiÏnûj‰í Moravu; poãetnost dosahuje nanejv˘‰ nûkolika desítek párÛ. Vyhledává

Hnízdní v˘skyt bfiehou‰e ãernoocasého v âR (1985–1989)

28

Bfiehou‰ ãernoocas˘

mokré a baÏinaté louky s nízkou vegetací, okraje rybníkÛ, pastviny nebo i pole. PfieváÏnû Ïivoãi‰nou potravu sbírá na mûlãinách, v bahnû a na loukách. Hnízdí 1× roãnû (IV./V.), tok samci doprovázejí pronikav˘m voláním, nápadn˘mi letov˘mi kreacemi a „taneãními“ pohyby na zemi. Nejvy‰‰í zji‰tûn˘ vûk pfiesahuje 10 let. Zimuje ve Stfiedomofií a na severu Afriky. Ch§1 bfiehou‰ rud˘ (Limosa lapponica) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì slukovití – H 160 aÏ 310 g, CD 36–40 cm, DO 4,2–7,7 cm, DZo 6,8–11 cm. Je o nûco men‰í neÏ pfiedchozí druh, má krat‰í zobák a ve svatebním ‰atû pfieváÏnû rudohnûdé zbarvení (vãetnû bfiicha), na kfiídlech chybí bílá páska a ãern˘ lem ocasu nahrazuje nûkolik tmav˘ch prouÏkÛ. Jako obyvatel Arktidy, zimující ve Stfiedomofií a v Perském zálivu, b˘vá u nás vzácn˘m hostem, ãastûji na podzim neÏ zjara. bfiehule fiíãní (Riparia riparia) – fiád pûvci, ãeleì vla‰tovkovití – H 10–20 g, CD 11–12 cm, DO 5,2–6 cm, DZo 0,5 cm. Tvarem tûla i ocasu pfiipomíná ➚ jifiiãku obecnou, je v‰ak o trochu men‰í, svrchu hnûdû zbarvená a má ocas jen mírnû vystfiiÏen˘, dále postrádá svûtl˘ kostfiec. V âR hnízdí v‰ude do 400–450 m n. m., v posledních desetiletích oãividnû ub˘vá (18 000 aÏ 36 000 párÛ). Její v˘skyt pfiímo ovlivÀuje nabídka strm˘ch hlinit˘ch ãi písãit˘ch stûn nebo bfiehÛ (pískovny, cihelny, povrchové doly, velké v˘kopy ãi haldy zeminy a ‰tûrkopísku na stavbách), v nichÏ si hrabe aÏ metr dlouhé hnízdní nory. Hmyz loví ve vzduchu nebo ho sbírá z vodní hladiny. Hnízdí 1×, fiidãeji i 2× roãnû (V.–VII.) v koloniích o nûkolika desítkách aÏ stovkách (dfiíve i tisících) párÛ; hnízdi‰tû ãasto stfiídá. Ve snÛ‰ce mívá 4–7 (obvykle 5–6) vajec. DoÏívá se aÏ 9 let. Je taÏná

bfiehule skalní (Ptyonoprogne rupestris) – fiád pûvci, ãeleì vla‰tovkovití – H 20–33 g, CD 16–17 cm, DO 5,2 aÏ 5,9 cm, DZo 1,1–1,2 cm. Na rozdíl od ➚ bfiehule fiíãní má rovnû zakonãen˘ ocas naspodu s fiadou bíl˘ch skvrn a postrádá hnûdou pásku na hrudi. Ob˘vá skalnatá území v horách a pfii mofiském pobfieÏí jiÏní Evropy, v severní Africe a odtud dále na v˘chod aÏ do stfiední Asie. JelikoÏ jediná zpráva o jejím v˘skytu u nás (Kru‰né hory 1892–93) postrádá vûrohodn˘ dÛkaz, není fiazena do avifauny âR. V posledních letech se ale ‰ífií k severu a tak není vylouãené, Ïe se opût u nás objeví. bfieznaãka viz kachna divoká bfieÏnice dravá (Ochthera mantis) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bfieÏnicovití – CD 4–7 mm. Pfies drobnou velikost neuniknou pozornosti její pfiední, loupeÏivé nohy s nápadnû zvût‰en˘mi stehny. Podobnû jako kudlanka jimi uchvacuje drobn˘ hmyz. Také larvy jsou znaãnû dravé, obzvlá‰È je zajímají larvy pakomárÛ. bfieÏnicovití (Ephydridae) – ãeleì krátkoroh˘ch. Drobní ➚ dvoukfiídlí mu‰ího vzhledu (0,8–7 mm), Ïijící poblíÏ stojat˘ch vod, baÏin a louÏí. Dlouh˘m sosákem sbírají z hladiny drobné organismy ãi ãásteãky detritu. Larvy (mají panoÏky) Ïijí ve vodû, v tkáních rostlin, v hnoji i na zdechlinách, nûkteré cizopasí u ➚ plÏÛ. Patfií mezi ➚ kruho‰vé. âR: asi 130 druhÛ. bfiichatka fialová (Ceriodaphnia megops) – fiád perlooãky, ãeleì hrotnatkovití – CD 0,8–1,3 mm. Navzdory druhovému názvu má skofiápku narÛÏovûlou. Její malá hlava naspodu vybíhá v slabû naznaãen˘ rypec, zadní ãást skofiápky konãí ostr˘m hrotem a tykadla 1. páru jsou pomûrnû krátká. Tvofií v˘znamnou sloÏku pobfieÏního (litorálního) planktonu, nejãastûji se drÏí v porostech vegetace. Spoleãnû s ní se ãasto objevuje fialovû zelená bfiichatka mfiíÏkovaná (C. reticulata) s v˘raznou políãkovitou kresbou na skofiápce. bfiichatka mfiíÏkovaná viz bfiichatka fialová bfiichobrvky (Gastrotricha) – kmen ÏivoãichÛ fiazen˘ch dfiíve mezi ➚ hlísty. DorÛstají miniaturní velikosti a mají


BUDNÍâEK ZELEN¯

protáhlé tûlo, dobfie odli‰enou hlavu a naspodu dva podélné pásy brv, jejichÏ vífiením se pohybují. Trávicí soustava je prÛchodná, cévní i d˘chací soustava chybûjí (d˘chají povrchem tûla). Îijí na dnû vod mezi vodními rostlinami, v bahnû nebo v písku, fiidãeji v planktonu ãi v mechu, nejãastûji se vyskytují v zimû. Sná‰ejí i více zneãi‰tûnou vodu s nízk˘m obsahem kyslíku. Îiví se fiasami, prvoky a drobn˘mi organick˘mi ãásteãkami (detritem). MnoÏí se pohlavnû i partenogeneticky. Celkem je známo na 500 druhÛ. âR: 25–30 druhÛ. budníãek horsk˘ (Phylloscopus bonelli) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 6,4 aÏ 8,9 g, CD 11–12 cm, DO 4,2–5,2 cm, DZo 1,1–1,4 cm. Budníãkové jsou men‰í a nenápadní, zelenû ãi svûtle hnûdû zbarvení pûvci se ‰tíhl˘m krat‰ím zobákem a relativnû del‰íma nohama. V pfiírodû se urãují velmi obtíÏnû, u fiady druhÛ je to snaz‰í podle zpûvu neÏ vzhledu. Jméno dostali podle kulovitého hnízda z trav i jin˘ch rostlin, kofiínkÛ a mechÛ, opatfieného boãním vchodem. Hnízdo b˘vá umístûné na zemi v trávû nebo kfioví, je kryté nenápadnou stfií‰kou z listí a uvnitfi vystlané jemn˘m rostlinn˘m materiálem ãi chlupy. Potravu, sloÏenou pfieváÏnû z hmyzu, sbírají na listech a vûtvích stromÛ a kefiÛ, podle nabídky ji doplÀují rÛzn˘mi bobulemi a plody. Budníãek horsk˘ dosahuje velikosti ➚ budníãka vût‰ího, jeho zbarvení je v‰ak svûtle ‰edohnûdé a doplnûné bûlav˘m nadoãním prouÏkem a Ïlutavou skvrnou na kostrci. Ob˘vá svûtlé horské lesy na jihu Evropy, od poloviny 20. století se ‰ífií k severu. O jeho pozorování u nás existuje fiada zpráv ze stfiedních i vy‰‰ích poloh, nelze v‰ak vylouãit ãastou zámûnu s jin˘m druhem budníãka; hnízdûní dosud nebylo prokázáno. budníãek ibersk˘ viz budníãek men‰í budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 8–14 g, CD 12–13 cm, DO 4,6–5,6 cm, DZo 0,8–1,2 cm. Îlutozelenû zbarven˘ druh velikostí mezi ➚ budníãkem men‰ím a ➚ budníãkem vût‰ím, s citronovû Ïlut˘m hrdlem i hrudí a bíl˘m bfiichem; jeho zpûv tvofií fiada cvrãiv˘ch tónÛ. V âR bûÏnû hnízdí v listnat˘ch a smí‰en˘ch lesích s nepfiíli‰ vyvinut˘m kefiov˘m a bylinn˘m patrem (80 000–160 000 párÛ), úplnû chybí jen v bezles˘ch územích. Po-

tomstvo vyvádí 1–2× do roka (konec IV.–VI.), ve snÛ‰ce mívá 4–7 (obvykle 5–6) vajec. DoÏívá se pfies 5 let, av‰ak úmrtnost v 1. roce Ïivota je znaãná (46–75 %). Je taÏn˘, do africk˘ch zimovi‰È na jih od Sahary odlétá v VIII./ /IX. a vrací se v IV./V. budníãek men‰í (Phylloscopus collybita) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 7 aÏ 11 g, CD 10–11 cm, DO 4,1–5,7 cm, DZo 0,7–0,9 cm. Ná‰ nejmen‰í budníãek (zhruba poloviãní velikost vrabce) s nenápadn˘m nadoãním prouÏkem a zeleno‰ed˘m zbarvením, svrchu ponûkud tmav‰ím neÏ vespod; oz˘vá se monotónním zpûvem znûjícím jako „cilp–calp“. V âR se fiadí k nejhojnûj‰ím pûvcÛm a hnízdí na vût‰inû území v poãtu pfiesahujícím moÏná i pÛldruhého milionu párÛ. Jeho pfiirozen˘m prostfiedím jsou lesy nejrÛznûj‰ího typu, ale zdrÏuje se i v zahradách a parcích. Zjara za tahu se jeho charakteristick˘ hlas oz˘vá témûfi kdekoliv. ZpÛsob Ïivota má podobn˘ jako ➚ budníãek lesní. Z africk˘ch zimovi‰È se vrací o nûkolik t˘dnÛ dfiíve (III./IV.) a pozdûji odlétá (IX./X.), ojedinûle u nás dokonce pfiezimuje. Jemu velmi podobn˘ budníãek ibersk˘ (P. brehmii) byl jako samostatn˘ druh odli‰en pomûrnû nedávno podle rozboru vnitrobunûãn˘ch znakÛ (rozbor DNA) a zpûvu (H 7–8,2 g, CD 10 aÏ 11 cm, DO 4,1–5,7 cm, DZo 0,7 aÏ 0,9 cm). Vyskytuje se na Iberském poloostrovû a na severozápadû Afriky, v âR byl poprvé zji‰tûn v Krkono‰ích poblíÏ Velké Úpy v ãervenci 1992. budníãek PallasÛv viz budníãek zelen˘ budníãek pruhohlav˘ viz budníãek vût‰í budníãek seversk˘, budníãek skromn˘ viz budníãek zelen˘ budníãek tlustozob˘ viz budníãek vût‰í budníãek vût‰í (Phylloscopus trochilus) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 6,7 aÏ 14,1 g, CD 10,5–11,5 cm, DO 4,2–6 cm, DZo 0,7–0,9 cm. Od ➚ budníãka men‰ího je velikostí i vzhledem pro laika témûfi k nerozeznání, oz˘vá se v‰ak odli‰n˘m flétnov˘m zpûvem, pfiipomínajícím sestupnou melodií zpûv ➚ pûnkavy obecné. V âR se vyskytuje bûÏnû v lesích po celém území aÏ do pásma kosodfieviny, fiidãeji hnízdí i na nelesních stanovi‰tích s bohat‰ím

podrostem, jako jsou bfiehové porosty, remízky apod.; v zahradách a parcích je ménû hojn˘ neÏ budníãek men‰í. Poãetnost se odhaduje na pÛl aÏ milion hnízdících párÛ. ZpÛsobem Ïivota se od ostatních na‰ich budníãkÛ neli‰í, prÛbûhem tahu i volbou zimovi‰È (tropická a jiÏní Afrika) se víc podobá ➚ budníãku lesnímu. Budníãek pruhohlav˘ (P. inornatus) zalétá ze Sibifie do stfiední Evropy jen v˘jimeãnû (III.–V. a IX.–XI.). Od ➚ budníãka vût‰ího se odli‰uje dvojitou kfiídelní páskou a kontrastnûj‰í kresbou kfiídla (H 5,4–7 g, CD 9,5–10,5 cm, DO 3,3–4,6 cm, DZo 0,9–1,2 cm). V âR byl dosud zastiÏen asi 3× na Moravû. Jiné názvy: budníãek skromn˘, pruhohlávek skromn˘. Jinou sibifiskou raritou je ‰edohnûd˘ budníãek tlustozob˘ (P. schwarzi) s nápadnûj‰ím nadoãním prouÏkem (H 10 aÏ 15 g, CD 12–13 cm, DO 46–59 cm, DZo 0,8–1 cm). U nás byl zastiÏen pouze 1× v Orlick˘ch horách (1991). budníãek zelen˘ (Phylloscopus trochiloides) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 5,8–10,5 g, CD 10–11 cm, DO 4,1–5,6 cm, DZo 1–1,3 cm. Velikostí i vzhledem je podobn˘ ➚ budníãku vût‰ímu, kromû zpûvu se odli‰uje v˘raznûj‰ím svûtl˘m nadoãním prouÏkem. Pochází ze západní Sibifie, odkud se bûhem 20. století roz‰ífiil do severní a ãásteãnû i stfiední Evropy. Z âR je první zji‰tûní z roku 1963 na âeskomoravské vrchovinû, pravidelnûji byl pak pozorován od 70. let pfiedev‰ím v Krkono‰ích, Jeseníkách a Beskydech. Hnízdí v‰ak u nás vzácnû, nanejv˘‰ v poãtu do 5 párÛ. ZdrÏuje se v horsk˘ch jehliãnat˘ch lesích, ãasto poblíÏ potokÛ. ZpÛsob Ïivota je stejn˘ jako u jin˘ch budníãkÛ. Asijské populace na zimu odlétají pfies Stfiední Asii do Indie (VII. – III./IV.), jak je to s na‰imi ptáky, se zatím neví. Budníãek seversk˘ (P. borealis) má ve srovnání s podobn˘m budníãkem zelen˘m dvû bílé pásky v kfiídle a o trochu krat‰í bíl˘ nadoãní prouÏek, kter˘ nesahá aÏ nad zobák (H 8,5–10,5 g, CD 11,5–12,5 cm, DO 3,5–4,1 cm, DZo 0,7–0,9 cm). Ob˘vá tajgu severní Eurasie a za tahu se snad mÛÏe objevit i u nás (VI.–VIII.); dosud jediné hlá‰ené pozorování z Orlick˘ch hor (1979) v‰ak není povaÏováno za vûrohodné. Budníãek zlatohlav˘ (P. proregulus) je dal‰í sibifisk˘ druh vzácnû zalétající na na‰e území. Dosahuje velmi malého vzrÛstu, témûfi velikosti ➚ králíãka obecného (H 4,5–8 g, CD 8,5–9,5 cm, DO 3,5–4,3 cm, DZo 0,7–1,1 cm), a má

29


BUCHANKA BLEDÁ

meni‰tní (D. nanus), buchanka slepá (D. stygius), buchanka jeskynní (Acanthocyclops venustus) ãi buchanka slujová (D. languidoides), nalezená v 50. letech 20. století v praÏsk˘ch studních.

svrchní stranu tûla zelenou, Ïlut˘ kostfiec, dvojitou kfiídelní pásku a kontrastní kresbu na hlavû se Ïlutou páskou pfies oko i na temeni. V âR byl dosud chycen pouze 1× za podzimního tahu v Praze (1987). Jin˘ název: budníãek PallasÛv.

buchankovití (Cyclopidae) – ãeleì buchanek. Celkov˘ vzhled viz charakteristika fiádu. Tvofií v˘znamnou souãást planktonu.

budníãek zlatohlav˘ viz budníãek zelen˘ bufalo viz pakaprovcovití buchanka bledá (Macrocyclops albidus) – fiád buchanky, ãeleì buchankovití – CD 8 1,8–2,5 mm. Z nûkolika desítek druhÛ buchanek Ïijících v âR zmiÀujeme jen nûkteré. Vût‰inou totiÏ dosahují mikroskopické velikosti a li‰í se pro laiky stûÏí postfiehnuteln˘mi detaily. Buchanka bledá není právû nejhojnûj‰í, je v‰ak zajímavá bezbarv˘m tûlem. Vyskytuje se roztrou‰enû v zarostl˘ch mûlk˘ch nádrÏích. Asi dvojnásobnû velká buchanka ãerná (M. fuscus) pfiedstavuje zbarvením prav˘ opak, neboÈ je tmavohnûdá aÏ hnûdoãervená. Nehojnû se vyskytuje pfii pobfieÏí vût‰ích rybníkÛ a jezer. buchanka ãerná viz buchanka bledá buchanka jarní (Acanthocyclops vernalis) – fiád buchanky, ãeleì buchankovití – CD 8 1,2–1,8 mm. Má nápadnû dlouhá, aÏ 17ãlánková tykadla 1. páru. Zjara se ãasto vyskytuje ve vût‰ím mnoÏství pfii bfiezích v men‰ích nádrÏích. Je dravá stejnû jako buchanka Leuckartova (Mesocyclops leuckartii), jeden z nejbûÏnûj‰ích druhÛ v letním planktonu intenzivnû obhospodafiovan˘ch rybníkÛ a jin˘ch eutrofních stojat˘ch vod.

Buchanka obecná (8) 1 – oko, 2 – tykadélka, 3 – tykadla, 4 – hlavohruì, 5 – ãtyfii volné hrudní ãlánky, 6 – zadeãek, 7 – vajeãné váãky, 8 – koncová vidliãka (furka)

bfieÏních vodách, av‰ak není pfiíli‰ bûÏná. Ve své dravosti se odváÏí i na kofiist, která ji pfiedãí velikostí, napfiíklad na málo‰tûtinatce nebo larvy pakomárÛ. buchanka obrovská viz buchanka obecná

buchanka prameni‰tní, buchanka slepá, buchanka slujová viz buchanka studÀová

buchanka Leuckartova viz buchanka jarní buchanka obecná (Cyclops strenuus) – fiád buchanky, ãeleì buchankovití – CD 8 1,1–2,3 mm. Jedna z na‰ich nejbûÏnûj‰ích buchanek s maximem v˘skytu v jarních mûsících; v létû nûkdy i zcela vymizí. Ob˘vá rybníky, jezera, rÛzné nádrÏe i jiné typy stojat˘ch vod. Îiví se dravû – pronásleduje vífiníky, perlooãky i larvy jin˘ch klanonoÏcÛ. Jako jiné buchanky je dÛleÏitou sloÏkou potravy rybího plÛdku. Buchanku obrovskou (Megacyclops gigas) lze pozorovat i pouh˘m okem (CD aÏ 3 mm). Je tfieba ji hledat v po-

Buchanka studÀová

30

bukaã noãní viz kvako‰ noãní

buchanka ocasatá (Eucyclops macrurus) – fiád buchanky, ãeleì buchankovití – CD 8 1,1–1,4 mm. Za druhov˘ název vdûãí nápadnû dlouhé vidlici na konci zadeãku. ¤ídce se vyskytuje v ãist˘ch pfiíbfieÏních vodách, zejména v porostech rákosu. Îiví se nárosty fias, které „se‰krabuje“ z kamenÛ, rostlin a jiného podkladu.

buchanka studÀová (Diacyclops bicuspidatus) – fiád buchanky, ãeleì buchankovití – CD 8 1,4 mm. Pomûrnû bûÏnû ob˘vá ãisté a chladné pramenné vody, nûkolik dal‰ích pfiíbuzn˘ch a podobn˘ch druhÛ Ïije i v podzemních vodách, jako napfiíklad buchanka pra-

buchanka jeskynní viz buchanka studÀová

buchanky (Cyclopoida, syn. Eucopepoda) – fiád klanonoÏcÛ. Drobní vodní ➚ kor˘‰i (obvykle 1–3 mm) bez krun˘fiku, s oválnou hlavohrudí, zfietelnû oddûlenou od zadeãku, a s nevûtven˘mi dlouh˘mi tykadly, které v klidu drÏí podél tûla. Plavou trhavû drobn˘mi skoky. Samci jsou o tfietinu aÏ polovinu men‰í neÏ samice. Samice nosí vajíãka ve dvou vacích po stranách zadeãku a oplodÀují je spermiemi, které si uchovávají v zásobních váãcích, aÏ pfii kladení. Je známo 450 druhÛ. âR: nûkolik desítek druhÛ.

Bukaã velk˘

bukaã velk˘ (Botaurus stellaris) – fiád brodiví, ãeleì volavkovití – H 0,6 aÏ 1,9 kg, CD 70–80 cm, DO 9,5–13,1 cm, DZo 6–7,5 cm. Je velk˘ asi jako baÏant, má siln˘ zobák, krátké zelenoÏluté nohy a celkovû nenápadné, svûtle hnûdé zbarvení s tmav‰í nepravidelnou kresbou. Vzácnû ob˘vá vût‰í rybniãnaté oblasti, dfiíve b˘val hojnûj‰í neÏ dnes (do 30 párÛ). Na rozdíl od volavek vede skryt˘ noãní zpÛsob Ïivota v rákosinách, a jelikoÏ nerad létá, snadno uniká pozornosti. Spí‰ zaslechneme jeho buãiv˘ hlas. V ohroÏení zaujímá strnul˘ postoj se vztyãen˘m zobákem. Îiví se ve‰kerou zvífienou, kterou u vody zastihne, od hmyzu a mûkk˘‰Û po ryby, Ïáby a hrabo‰e. Kupkovité hnízdo z rákosu


B Z U â I V K A Z L ATÁ

ãi orobince umisÈuje poblíÏ vodní hladiny, sná‰í 3–7 (obvykle 4–6) vajec. DoÏívá se pfies 10 let. Je taÏn˘, zimu tráví v západní a jiÏní Evropû (III.–VII./IX.). Ch§1 EIA NAT

H 0,6–0,9 kg, CD 45–50 cm, DO 11,7–13,4 cm, DZo 38,1–43,8 cm. Je velk˘ asi jako ➚ racek boufiní. Má siln˘ krk, dlouhá úzká kfiídla, shora modro‰edé a vespod bílé zbarvení, mohutn˘ zobák je Ïlut˘. Ob˘vá severní polokouli, u nás byl zji‰tûn 5× (naposled v únoru 1962 na Kladensku a Pfiíbramsku). bufiÀák obrovsk˘ (Macronectes giganteus) – fiád trubkonosí, ãeleì bufiÀákovití – H 3,8–5 kg, CD 86–99 cm, DO 18 cm, DZo 10–10,5 cm. Ve star‰í ornitologické literatufie je nejist˘ záznam o jeho zji‰tûní na Moravû na poãátku 20. století, ve skuteãnosti lze v˘skyt tohoto antarktického druhu u nás povaÏovat za krajnû nepravdûpodobn˘.

Bukaãek mal˘

bukáãek mal˘ (Ixobrychus minutus) – fiád brodiví, ãeleì volavkovití – H 70–170 g, CD 27–36 cm, DO 4,5–5,4 cm, DZo 4,2–5,3 cm. V tûle je men‰í neÏ holub. Má dlouhé zelené nohy, Ïlut˘ zobák a pestré tmavohnûdé a okrovû Ïluté zbarvení. V âR b˘val nejbûÏnûj‰ím volavkovit˘m ptákem a hnízdil i v koloniích, dnes hnízdí jednotlivû u rybníkÛ s vût‰ími rákosinami (celkov˘ odhad 50–90 párÛ). Po stéblech rákosu zruãnû ‰plhá. Létá ti‰e nad vodou ãi rákosím, v ohroÏení zaujímá strnul˘ postoj. Jídelníãek má zhruba stejn˘ jako ➚ bukaã velk˘. Hnízdo staví v rákosí nad vodou (V.–VI.), snÛ‰ka obsahuje 2–9 (obvykle 5–6) vajec. Je pomûrnû krátkovûk˘ (do 5 let). Na hnízdi‰tû pfiilétá z rovníkové Afriky v IV.–V., odlétá VIII./X. Ch§1 EIA NAT bufiÀáãek mal˘ (Hydrobates pelagicus) – fiád trubkonosí, ãeleì bufiÀáãkovití – H 18–38 g, CD 14–18 cm, DO 4,6–6,1 cm, DZo 9,5–11,8 cm. Je o málo vût‰í neÏ vla‰tovka, má ãerné zbarvení a pfii lovu potravy létá tfiepotavû nad mofiskou hladinou. Ob˘vá v˘chodní ãást severního Atlantiku a Stfiedozemní mofie; v âR byl zastiÏen 6×, naposled v únoru v roce 1953 na Havlíãkobrodsku.

bufiÀák ‰ed˘ (Calonectris diomedea) – fiád trubkonosí, ãeleì bufiÀákovití – H 0,6–1 kg, CD 45–48 cm, DO 11,8 aÏ 14 cm, DZo 4,6–5,5 cm. Je stejnû velk˘ jako ➚ bufiÀák lední, má v‰ak protáhl˘ ‰tíhl˘ zobák a tmav‰í, svrchu ‰edohnûdé zbarvení. Ob˘vá oblast Stfiedozemí a stfiedního Atlantiku, v âR byl zastiÏen jednou v roce 1936 poblíÏ Olomouce. bufiÀákovití (Procellariidae) – ãeleì trubkonos˘ch. Obvykle dosahují vût‰í velikosti, mají masivní zobák zakonãen˘ ostr˘m, hákovitû zahnut˘m v˘bûÏkem a splynulé trubiãkovité nozdry s rÛznû vyvinutou pfiepáÏkou. Vytrvale létají nad mofiskou hladinou a dokonale vyuÏívají vûtrÛ a vzdu‰n˘ch proudÛ. âR: náhodnû 2 druhy.

bzuãivka hedvábná viz bzuãivka zlatá bzuãivka obecná (Calliphora vicina) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bzuãivkovití – CD 6–13 mm. Robustní, ocelovû modrolesklá „moucha“ s hustû ochlupen˘m tûlem, blanit˘mi kfiídly a ãervenohnûd˘ma oãima, Ïijící ve volné pfiírodû i v blízkosti lidsk˘ch sídel, stájí apod. Vyvíjí se na mr‰inách, pfiípadnû ve v˘kalech, bûhem dvou aÏ tfií t˘dnÛ. Na pfiíhodn˘ch místech nab˘vá její v˘skyt masového charakteru. Bzuãivka rudohlavá (C. vomitoria) se vyskytuje hlavnû v lesích. Bzuãivka zední (Pollenia rudis) se jako jedna z prvních „much“ probouzí uÏ v II. a za slunn˘ch dnÛ posedává na domech, plotech a kmenech stromÛ. Larvy parazitují v tûlech ÏíÏal.

bylinné vosy viz ‰iropasí bzikavka de‰Èová, bzikavka dotûrná viz bzikavka slepooãka bzikavka slepooãka (Chrysops caecutiens) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì ovádovití – CD 7,5–11 mm. Bzikavky jsou drobní, ‰tíhlí ovádi se zelen˘ma aÏ zlatozelen˘ma oãima. Îijí kolem vod ãi ve vlhkém prostfiedí, pfii hledání obûti se ja-

bufiÀáãkovití (Hydrobatidae) – ãeleì trubkonos˘ch. Men‰í druhy s krátk˘m ocasem, slab˘m krátk˘m zobákem a shora tmav˘m zbarvením. âR: náhodnû 1 druh. bufiÀák lední (Fulmarus glacialis) – fiád trubkonosí, ãeleì bufiÀákovití –

ko jiné druhy ovádovit˘ch nejprve orientují zrakem, poté ãichem a podle vyzafiování tepla. U nás se vyskytují v nûkolika obtíÏnûji rozli‰iteln˘ch druzích, pro lidi jsou to bûÏná „hovada“. Bzikavka slepooãka má ãernoÏlut˘ zadeãek a tmavou pásku na kfiídlech. Stejnû jako bzikavka dotûrná (Ch. relictus) usedá a saje pfiedev‰ím na hlavû a krku, zatímco rovnûÏ velmi hojná bzikavka de‰Èová (Haematopota pluvialis) napadá spí‰e konãetiny – nohy i ruce. Poznáme ji podle ‰edého zadeãku a skvrnit˘ch kfiídel. Nejvíc „útoãí“ za teplého, dusného poãasí, zejména pfied de‰tûm. Zmínûné druhy u nás mají jednu generaci do roka a dospûlci se vyskytují od VI. do X., nejhojnûji v VIII.

bzuãivka rudohlavá, bzuãivka zední viz bzuãivka obecná bzuãivka zelená viz bzuãivka hedvábná

Bzuãivka zlatá

Bzikavka dotûrná

bzuãivka zlatá (Lucilia caesar) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bzuãivkovití – CD 8–12 mm. Vût‰í ãást tûla má kovovû zelenou. BûÏnû se vyskytuje v kulturní krajinû v‰ude tam, kde nalézá Ïivné prostfiedí s v˘kaly a zahnívajícími lát-

31


B Z U â I V KOV I T Í

kami. Pravidelnû poletuje i okolo houby hadovky smrduté ãi nûkter˘ch, intenzivnû páchnoucích kvûtÛ. Velmi podobná bzuãivka hedvábná (L. serricata) klade pravidelnû vajíãka do mr‰in. Jin˘ název: bzuãivka zelená. bzuãivkovití (Calliphoridae) – ãeleì krátkoroh˘ch. Zahrnují stfiednû velké druhy ➚ dvoukfiídl˘ch mu‰ího vzhledu se zplo‰tûl˘m tûlem a pestr˘m, nejãastûji kovovû modr˘m ãi zelen˘m zbarvením; za letu vydávají kfiídly siln˘ bzukot. Najdeme je na kvûtech, zahnívajících látkách a na mr‰inách ãi ve v˘kalech, bûÏné jsou na skládkách odpadkÛ. Pronikají i do lidsk˘ch pfiíbytkÛ a pfii vût‰ím v˘skytu zpÛsobují

32

hygienické problémy. Larvy se vyvíjejí v rozkládajících se látkách ústrojného pÛvodu (v mr‰inách, mase, s˘rech aj.) i v otevfien˘ch ranách teplokrevn˘ch obratlovcÛ vãetnû ãlovûka. Jsou známé i druhy, jejichÏ larvy parazitují na mláìatech ptákÛ, v de‰Èovkách ãi u ➚ hlem˘Ïdû zahradního. Patfií mezi ➚ kruho‰vé. âR: asi 50 druhÛ. bzunka jeãná (Oscinella frit) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì zelenu‰kovití – CD 1,5 mm. Drobná, ãernû zbarvená mu‰ka s pfiíãn˘mi ãerven˘mi pruhy na zadeãku, jejíÏ larvy napadají kromû trav i obiloviny. Zavrtávají se do srdéãkov˘ch listÛ ãi klasÛ a zpÛsobují jejich zasychání a odumírání.

Bzunka jeãná


CEJN SIN¯

C tÛ. V okolí lidsk˘ch pfiíbytkÛ v porostech kopfiiv a na kefiích bezu ãerného nehojnû Ïije i cediveãka zelená (Nigma walckenaeri, syn. N. viridissima). Candát obecn˘

candát obecn˘ (Sander lucioperca, syn. Stizostedion lucioperca) – fiád ostnoploutví, ãeleì okounovití – H 0,5–6 (13,5) kg, CD 0,4–0,8 (1,1) m. Ná‰ nejvût‰í zástupce ➚ ostnoploutv˘ch se ‰tíhl˘m protáhl˘m tûlem, rozdûlenou hfibetní ploutví, velk˘mi zuby na konci dolní ãelisti a nezfieteln˘m pfiíãn˘m pruhováním; zeleno‰ed˘ hfibet je tmav‰í neÏ boky. V âR pÛvodnû ob˘val hlub‰í fieky s písãit˘m ãi kamenit˘m dnem, vysazen byl i do prÛtoãn˘ch rybníkÛ a pfiehrad. Je nároãn˘ na ãistotu a prokysliãení vody. Velká ozubená tlama svûdãí o dravém zpÛsobu obÏivy – v dospûlosti loví pouze ryby. Vût‰inu roku tráví na jednom stanovi‰ti, v zimû se stahuje do vût‰í hloubky. Tfie se zjara, samec vyãistí pro nûkolik set tisíc jiker kousek dna a snÛ‰ku v hnízdû hlídá. Nejstar‰í ryby se doÏívají 15–25 let. candát v˘chodní (Sander volgensis, syn. Stizostedion volgensis, S. volgense) – fiád ostnoploutví, ãeleì okounovití – H 0,25–0,35 (1,4) kg, CD 25–30 (45) cm. DorÛstá podstatnû men‰í velikosti neÏ ➚ candát obecn˘ a nemá na konci dolní ãelisti nápadnû velké (tzv. psí) zuby; pfiíãné pruhování b˘vá zfietelnûj‰í. V âR je zatím znám˘ jen v dolních úsecích tokÛ Dyje (od 1992) a Moravy (od 1999). cediveãka obecná (Dictyna arundinacea) – fiád pavouci, ãeleì cediveãkovití – CD 3–3,5 mm. Na ‰edém zadeãku má ‰irok˘ tmav˘ pruh, pfieru‰ovan˘ svûtl˘mi pfiíãkami. Hojnû ob˘vá úhory, polní meze, okraje lesÛ, vfiesovi‰tû i ‰ípákové doubravy v teplej‰ích oblastech. Nevelké a nepravidelné sítû staví nejãastûji na uschl˘ch stvolech mifiíkovit˘ch rostlin – jsou tvofieny pavuãinovou komÛrkou, z níÏ vybíhá mnoho vláken rÛzn˘mi smûry. Podobná cediveãka plotová (D. uncinata) se nûkdy usídlí i v drátûném pletivu plo-

chu bûlav˘ s velkou ãernou skvrnou uprostfied. SnÛ‰ku ãítající asi 100 vajíãek 8 obalí vlákny, po vylíhnutí mláìat uhyne a poslouÏí jim jako první potrava. cedivka podkorní viz cedivka lesní cedivka smrková viz pakfiiÏák smrkov˘

V˘skyt cediveãky zelené v âR

cediveãka plotová, cediveãka zelená viz cediveãka obecná cediveãkovití (Dictynidae) – ãeleì dvouplicn˘ch. Drobní pavouci s kribelem a oãima ve dvou soubûÏn˘ch fiadách. Tkají si nepravidelné síÈû v such˘ch kvûtenstvích rostlin a na listech, vûtévkách i kmenech dfievin. âR: 20 druhÛ. cedivka ãtyfiskvrnná viz teplomil ãtyfiskvrnn˘ cedivka domovní (Amaurobius ferox, syn. Ciniflo ferox) – fiád pavouci, ãeleì cedivkovití – CD 15 mm. Tohoto tmavohnûdého pavouka se svûtle skvrnit˘m zadeãkem najdeme bûÏnû v lesích, ve mûstech na rÛzn˘ch místech v budovách (zvlá‰tû v sklepích) i na vesnicích (ve stájích a studních). cedivka lesní (Callobius claustrarius, syn. Ciniflo claustrarius) – fiád pavouci, ãeleì cedivkovití – CD 10–15 mm. Její tmav‰í zadeãek zdobí dvû podlouhlé svûtlé, silnû laloãnaté skvrny. Vyskytuje se nepfiíli‰ bûÏnû v pfiirozen˘ch podhorsk˘ch lesích a zpÛsobem Ïivota do znaãné míry pfiipomíná ➚ punão‰káfie zemního. Ponûkud hojnûj‰í cedivku podkorní (Amaurobius fenestralis, syn. C. fenestralis) najdeme pod odchlíplou kÛrou, v mechu, ve skalních ‰tûrbinách a v˘jimeãnû i v balvanit˘ch sutích, nûkdy v‰ak spfiádá nálevkovité pavuãiny i na oknech. Má zadeãek naspodu Ïlutohnûd˘ a svr-

cedivkovití (Amaurobiidae, syn. Ciniflonidae) – ãeleì dvouplicn˘ch. Stfiednû poãetná skupina pavoukÛ blízce pfiíbuzná ➚ pokoutníkovit˘m, od nichÏ se odli‰uje krat‰íma nohama, zadními snovacími bradavkami a pfiítomností kribela, také nestaví tak prostorné a velké sítû. âR: 8 druhÛ. cejn mal˘ viz cejnek mal˘ cejn perleÈov˘ (Abramis sapa) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 0,2–0,3 (0,8) kg, CD 20–30 (50) cm. K hlavním znakÛm cejnÛ patfií vysoké a z bokÛ stlaãené tûlo, bfii‰ní k˘l bez ‰upin, protáhlá fiitní ploutev, dozadu mírnû posunutá hfibetní ploutev a jednofiadé poÏerákové zuby. Cejn perleÈov˘ má fiitní ploutev z na‰ich cejnÛ nejdel‰í, malou hlavu s tup˘m rypcem, polospodní ústa a velké oãi se stfiíbfiitou duhovkou; nepárové ploutve jsou ‰edé a párové Ïluté, hfibet je modro‰ed˘. V âR se jako druh typick˘ pro povodí fiek ústících do âerného a Kaspického mofie (tj. i Dunaje) nehojnû vyskytuje jen v dolní ãásti Moravy a Dyje. Ch§1 cejn sin˘ (Abramis ballerus) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 0,3–1,1 kg, CD 20–45 cm. Z na‰ich cejnÛ je nej‰tíhlej‰í, má hlavu zakonãenou ‰piãat˘m rypcem s koncov˘mi, ‰ikmo postaven˘mi ústy a prodlouÏen˘ dolní lalok ocasní ploutve; ve zbarvení trupu pfievládá naÏloutl˘ nádech, párové ploutve jsou rovnûÏ Ïluté a nepárové ‰edé. V âR se v souãasnosti nehojnû vyskytuje pouze v povodí dolní Moravy a v okolních nádrÏích, na pfielomu 19. a 20. století údajnû Ïil i ve Vltavû a v Odfie.

33


CEJN VELK¯

cibulovka zhoubná viz cibulovka narcisová cichlidy viz vrubozobcovití

Cejn velk˘

cejn velk˘ (Abramis brama) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 1–6 kg, CD 30–50 (80) cm. Od jin˘ch cejnÛ se li‰í vût‰í velikostí, krat‰í fiitní ploutví, vût‰ími ‰upinami a zaoblen˘m rypcem; ploutve má tmavé, duhovku zlatoÏlutou a hfibet olovûn˘ aÏ ‰edoãern˘. BûÏnû Ïije v pomalu tekoucích fiekách (tzv. cejnové pásmo) a v rÛzn˘ch nádrÏích (pfiehradách, rybnících, pískovnách aj.). V mládí se Ïiví zooplanktonem, pozdûji zoobentosem. Tfie se ve vodû teplé 15–18 °C, samice ukládá jikry (aÏ 50 000) na rostliny. DoÏívá se aÏ 20 let, prÛmûrn˘ vûk je poloviãní. BûÏnû se kfiíÏí s mnoha jin˘mi druhy kaprovit˘ch ryb.

cikáda chlumní (Cicadetta montana) – fiád kfiísi, ãeleì cikádovití – CD pfies 15 mm, RK 45–50 mm. Na‰e nejbûÏnûj‰í cikáda s blanit˘mi kfiídly opatfien˘mi v˘raznou Ïilnatinou a se tfiemi trny naspodu pfiedních stehen. Tûlo má tmavû hnûdé, kfiídla pfii základu naãervenalá. OstrÛvkovitû se vyskytuje v âechách a na Moravû na v˘slunn˘ch kfiovinat˘ch stráních a pasekách s listnat˘mi kefii a stromy. Za tepl˘ch slunn˘ch dní se oz˘vá jemn˘m, dlouhotrvajícím cvrkotem. Larvy Ïijí v zemi na kofienech trav. Podobná, ale o trochu men‰í cikáda trnková (C. tibialis) ob˘vá podobná stanovi‰tû, je v‰ak vzácnûj‰í.

cikády (Cicadomorpha) – podfiád kfiísÛ. Mezi kfiísy dorÛstají nejvût‰í velikosti a na temeni hlavy mají mezi sloÏen˘ma oãima tfii jednoduchá oãka uspofiádaná do trojúhelníka. Oba páry jejich blanit˘ch kfiídel jsou sklovitû prÛhledné a základy pfiedního páru kfiídel postrádají krytky. Dále mají tykadla vkloubená mezi oãima, sblíÏené kyãle stfiedního páru noh a stehna zadního páru noh ztlustlá a s trny. Dobfie létají, po zemi neskáãou. âR: 1 ãeleì, 3 druhy. cípokfiídlec bezov˘ viz zejkovec jasanov˘ cvakaví brouci viz kovafiíkovití cvrãala obecná viz drozd cvrãala cvrãci (Grylloidea) – nadãeleì kobylek. Mají zpravidla tfiíãlánková chodidla a pfiední kfiídla skládají plo‰e na zadeãek, jsou v‰eÏraví ãi b˘loÏraví. Frekvence jejich cvrkání se pohybuje od 1,5 do 5 kHz. âR: 4 ãeledi, 10 druhÛ. cvrãek ãern˘ viz cvrãek lesní

cejnek mal˘ (Blicca bjoerkna) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 0,3–1,1 kg, CD 15–25 (35) cm. Podobá se ➚ cejnu velkému, je v‰ak men‰í a má dlouhou fiitní ploutev, dvoufiadé poÏerákové zuby a nápadnûj‰í stfiíbfiité zbarvení, hfibet je ‰ed˘ aÏ ãerno‰ed˘. V poãetn˘ch hejnech Ïije v dolních úsecích vût‰ích fiek i stojat˘ch vod, zvlá‰È hojn˘ je v mûlãích nádrÏích (napfi. Nové Ml˘ny na jiÏní Moravû). Îiví se smí‰enou potravou s pfievahou bentosu a zooplanktonu. Je plodn˘ – tfie se koncem jara pfii teplotû vody 16–20 °C, 8 klade aÏ 70 000 jiker na vodní rostliny. Nejvy‰‰í zji‰tûn˘ vûk je 17 let. Jin˘ název: cejn mal˘. cibulovka narcisová (Merodon equestris) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì pestfienkovití – CD 12–15 mm. Je pfiíkladem druhu s b˘loÏrav˘mi larvami. Má vzhled men‰ího ãmeláka s oranÏov˘m zadeãkem a ãern˘ma nohama. Dospûlci poletují v V.–VIII. a samice kladou vajíãka na povrch pÛdy. Larvy Ïijí v cibulkách narcisÛ i jin˘ch cibulovin a zvlá‰tními trny na tûle rozru‰ují buÀky, aby vysály jejich obsah. ZpÛsobují hnilobu cibulí. Larvy v cibulkách zimují a kuklí se zjara. Cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) má zadeãek jednobarevnû tmav˘ s v˘razn˘mi, stfiíbfiitû ‰ed˘mi mûsíãkovit˘mi skvrnami.

34

Cikáda chlumní

cikáda trnková viz cikáda chlumní cikáda viniãná (Tibicena haematodes) – fiád kfiísi, ãeleì cikádovití – CD 26 aÏ 35 mm, RK 70–90 mm. Na‰e nejvût‰í cikáda s nápadnû ãervenou nebo okrovou Ïilnatinou kfiídel bez tmav˘ch skvrn. Její chlupatá hlava je nepatrnû uÏ‰í neÏ pfiedohruì a na rozdíl od dal‰ích dvou na‰ich druhÛ má na pfiedních stehnech pouze dva trny. Vyskytuje se – dnes uÏ vzácnû – jen na nûkolika tepl˘ch lokalitách na jiÏní Moravû, zvlá‰tû ve vinicích a v˘slunn˘ch stráních (VI.–VII.). âasto saje na vinné révû (dospûlci na listech a stoncích, nymfy na kofienech). Samci pronikavû cvrãí. Ch§1 cikádovití (Cicadidae) – ãeleì cikád. Hlavní znaky viz charakteristika podfiádu. Samci vydávají bubínkovit˘m zvukov˘m (stridulaãním) ústrojím naspodu zadeãku hlasité monotónní cvrãivé zvuky, znûjící s krátk˘m pfieru‰ením po dlouhou dobu. Nymfy Ïijí v pÛdû a sají na kofienech rostlin, prohrabávají se pomocí nápadnû zvût‰eného prvního páru noh; jejich v˘voj trvá nûkolik let, Ïivot dospûlcÛ naopak trvá 1–2 mûsíce. âR: 3 druhy.

cvrãek domácí (Acheta domestica) – fiád kobylky, ãeleì cvrãkovití – CD 16–20 mm. Je hnûdû zbarven˘ a men‰í neÏ ➚ cvrãek polní. Pochází ze severní Afriky a jihov˘chodní Asie, u nás se vyskytuje v˘hradnû synantropnû v kotelnách, teplárnách, skladech a jin˘ch tepl˘ch provozech a místnostech (optimální teplota 31–32 °C). Je to noãní druh, pfies den se ukr˘vá v dírách a ‰tûrbinách, obvykle aÏ naveãer se 7 neúnavnû oz˘vá cvrkotem. Îiví se zbytky potravin. Vajíãka 8 klade do rÛzn˘ch ‰tûrbin. BûÏnû se chová v insektáriích jako krmivo pro hmyzoÏravé terarijní Ïivoãichy.

Cvrãek domácí

cvrãek lesní (Nemobius sylvestris) – fiád kobylky, ãeleì cvrãkovití – CD asi 10 mm. Je témûfi ãern˘ a má zkrácená kfiídla, s nimiÏ nedokáÏe létat. Vyskytuje se ve star‰ích listnat˘ch lesích se silnou vrstvou hrabanky, zejména pfii okrajích a na svûtlinách (VI.–IX.). Îiví se rostlinnou i Ïivoãi‰nou potravou.


CVRâIVEC RÉVOV¯

Pfies místy hojn˘ v˘skyt uniká pozornosti, mimo jiné i pro jeho jemn˘, snadno pfieslechnuteln˘ cvrkot. Cvrãek ãern˘ (Melanogryllus desertus) je cel˘ sytû ãern˘. TûÏi‰tû jeho v˘skytu je v jiÏní Evropû, v âR Ïije jen v nejteplej‰ích územích jiÏní Moravy na such˘ch, v˘slunn˘ch loukách a polích (V.–VII.). Stejnû tak je vzácn˘ cvrãek mal˘ (Modicogryllus frontalis). cvrãek mal˘ viz cvrãek lesní cvrãek mravencomiln˘ viz cvrãík mravenãí

Cvrãek polní

cvrãek polní (Gryllus campestris) – fiád kobylky, ãeleì cvrãkovití – CD 20–26 mm. Má zavalité, leskle ãerné tûlo se Ïlutou skvrnou pfii základu kfiídel, velkou hlavu, ztloustlá zadní stehna a zadní holenû lemované fiadou siln˘ch trnÛ. Vyskytuje se na travnat˘ch stráních, mezích, náspech a loukách, kde si vyhrabává chodbiãky. Obû pohlaví Ïijí oddûlenû. 7 na jafie u vchodu do úkrytu pronikavû melodicky cvrká; potkají-li se dva samci, dochází k souboji doslova „na Ïivot a na smrt“. Cvrãek je velmi ostraÏit˘ a není snadné si ho prohlédnout (citlivû vnímá otfiesy pÛdy), natoÏ ho chytit; nûkdy se ho podafií z nory vystrnadit stéblem trávy. Po spáfiení naklade 8 do pÛdy velk˘ poãet vajíãek. Bûhem léta dospûlci hynou, pfiezimují larvy (nymfy). cvrãík mravenãí (Myrmecophila acervorum) – fiád kobylky, ãeleì cvrãíkovití – CD 3–4 mm. DorÛstá drobné velikosti a má krátké zesílené ‰tûty na zadeãku a dlouhé trny na holeních. Je to vzácn˘ teplomiln˘ druh, ob˘vající u nás roztrou‰enû nejteplej‰í oblasti. Dospûlci b˘vají k zastiÏení od VII. do X.; na v˘slunn˘ch stráních, obvykle pfii okraji lesÛ, se drÏí v hnízdech rÛzn˘ch mravencÛ. V mraveni‰tích jsou trpûn˘mi „hosty“, jako „protisluÏbu“ olizují z tûl mravencÛ rÛzné v˘mû‰ky a s nimi i neãistoty. Nûkdy v‰ak napadají vajíãka i larvy mravencÛ ãi se ne-

chají krmit dûlnicemi. V na‰ich podmínkách se vyskytují pfieváÏnû partenogeneticky se mnoÏící samice, jejich vajíãka dosahují aÏ tfietiny velikosti tûla. Jin˘ název: cvrãek mravencomiln˘. cvrãíkovití (Myrmecophilidae) – ãeleì cvrãkÛ. Jsou specializovaní k souÏití s mravenci. DorÛstají velikosti nûkolika milimetrÛ, mají vejãité tûlo bez kfiídel a pouze teãkovité, sotva patrné oãi, chybûjí jim zvukové a sluchové orgány a samicím i kladélko. Dobfie vyvinuté zadní skákavé nohy jim slouÏí pfii úniku pfied dotûrn˘mi mravenci. âR: 1 druh. cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 15–23 g, CD 13–14 cm, DO 5,5–6,5 cm, DZo 1,1–1,4 cm. Cvrãilky jsou men‰í, rákosníkÛm podobní ptáci nenápadného vzhledu (postrádají v‰ak ‰tûtiãkovitá pera v koutcích zobáku) i zpÛsobu Ïivota. Obratnû prolézají hustou vegetaci a svou pfiítomnost obvykle prozradí monotónním nemelodick˘m zpûvem, pfiipomínajícím hlas kobylek nebo cikád. Proto se jim dfiíve fiíkalo i rákosníci kobylkoví. Jsou v˘hradnû hmyzoÏravé, potravu sbírají na zemi nebo v pfiízemním patfie vegetace. Cvrãilka fiíãní je z na‰ich druhÛ nejbûÏnûj‰í a nejvût‰í (témûfi velikosti vrabce, av‰ak mnohem ‰tíhlej‰í), svrchní stranu tûla má nazelenale hnûdou a spodní bûlavou, na svûtlém hrdle je patrné tmavé ãárkování. Její hlas se podobá jednotvárnému vrzání („dzedzedzedze“). V âR hnízdí v niÏ‰ích a stfiedních polohách na vût‰inû území, av‰ak mozaikovitû podle nabídky stanovi‰È. Osídluje hou‰tiny a porosty kopfiiv podél vod, bfiehové porosty a luÏní lesy, pfiípadnû i zarostlé paseky. Její populace je dlouhodobû stabilní s krát-

kodob˘mi v˘kyvy (nyní 10 000 aÏ 20 000 párÛ). Hnízdí moÏná i 2× roãnû (V.–VII.) a do hnízda umístûného v hustém podrostu nízko nad zemí sná‰í 8 3–5 vajec. Z jiÏní Afriky pfiilétá v IV./V. a odlétá uÏ v VIII. Jin˘ název: rákosník fiíãní. cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 13 aÏ 21 g, CD 13–14 cm, DO 4,9–6,5 cm, DZo 0,9–1,4 cm. Na‰e nejvzácnûj‰í cvrãilka, je men‰í neÏ vrabec a svrchu jednobarevnû rezavohnûdá, vespod bûlavá, zcela beze skvrn. Hlasov˘ projev má zvuk hlub‰ího cvrãení („errrrrr“). V âR se vyskytuje jen v nûkter˘ch níÏinách a rybniãnat˘ch pánvích, kde nalézá rozsáhlej‰í porosty rákosin, na nûÏ je vázaná. Hlavní centra v˘skytu leÏí na TfieboÀsku a âeskobudûjovicku, ve v˘chodoãeském Polabí a v níÏinách Moravy, jinde zahnízdí zfiídka. ZpÛsob Ïivota má podobn˘ jako ➚ cvrãilka fiíãní. Jin˘ název: rákosník slavíkov˘. Oh cvrãilka zelená (Locustella naevia) – fiád pûvci, ãeleì pûnicovití – H 12–16 g, CD 12–13 cm, DO 5–6 cm, DZo 1,1–1,3 cm. Je velká jako ➚ cvrãilka slavíková, av‰ak svrchu zelenohnûdû zbarvená s podéln˘mi hnûd˘mi skvrnami, naspodu b˘vá ãistû Ïlutobílá. Její hlas má podobu dlouhého, kovovû znûjícího cvrãení („sirrrrr“). V âR roztrou‰enû hnízdí na vût‰inû území hlavnû v niÏ‰ích a stfiedních polohách, i kdyÏ fiídce vystupuje i na hfiebeny hor (·umava, Kru‰né hory, Krkono‰e). Její poãetnost má v˘raznû stoupající trend (souãasn˘ odhad 15 000–30 000 párÛ). Vyhledává vlhké louky s vy‰‰ím rostlinstvem a kefii, také hnízdí v zátopov˘ch územích fiek a v luÏních lesích. ZpÛsob Ïivota má obdobn˘ ➚ jako cvrãilka fiíãní. Jin˘ název: rákosník zelen˘. cvrãivcovití (Oecanthidae) – ãeleì cvrãkÛ. Mají ‰tíhlé tûlo i zadní stehna, ãtyfiãlánková chodidla posledního páru noh a zadní holenû s krátk˘mi i dlouh˘mi trny. âR: 1 druh.

Cvrãilka fiíãní

cvrãivec révov˘ (Oecanthus pellucens) – fiád kobylky, ãeleì cvrãivcovití – CD 9–15 mm. Má mûkké (nesklerotizované) tûlo Ïluté aÏ Ïlutohnûdé barvy, velmi dlouhá tykadla a velká kfiídla. Je to teplomiln˘ stfiedomofisk˘ druh, vyhledávající v˘slunné stránû. U nás se jeho roz‰ífiení do znaãné míry kryje s oblastmi pûstování vinné révy (zejména jiÏní Morava, ale i b˘valé vini-

35


C V R â KOV I T Í

ce v okolí Prahy). Îije na vût‰ích bylinách a kefiích, ãasto posedává na kvûtech. Dospûlci se objevují od VII. do X., v létû se samci veãer i pfies noc oz˘vají pronikav˘m, dlouho trvajícím cvrkotem, pfii sebemen‰ím vyru‰ení v‰ak ztichnou. Je v‰eÏrav˘, mimo jiné

36

se Ïiví i m‰icemi. 8 klade vajíãka dlouh˘m kladélkem (6–7,5 mm) do mûkké dfienû stonkÛ a letorostÛ rostlin, z nichÏ se napfiesrok líhnou nymfy. Pfii vût‰ím mnoÏství napadené rostliny odumírají.

cvrãkovití (Gryllidae) – ãeleì cvrãkÛ. DorÛstají obvykle stfiední velikosti a vedle válcovitého tûla se vyznaãují zachovan˘mi obûma páry kfiídel; ústní ústrojí mají upravené i k nasávání rostlinn˘ch ‰Èáv. âR: 7 druhÛ.


âEâETKA ZIMNÍ

â ãalounice obecná (Megachile centuncularis) – fiád blanokfiídlí, ãeleì vãelovití – CD 10–12 mm. PfieváÏnû hnûdá samotáfiská vãela se siln˘mi, dopfiedu ãnûjícími kusadly. Hnízdo zakládá v dut˘ch vûtvích, pah˘lech i plaÀkách plotÛ a jeho stûny obloÏí úkrojky z listÛ nebo kvûtních plátkÛ rÛÏí, stejn˘m zpÛsobem vytvofií i jednotlivé komÛrky. Plní je nektarem a pylem, zpravidla z kvûtÛ bobovit˘ch a hvûzdnicovit˘ch rostlin, kter˘ sbírá chlupy na bfii‰e. âalounice velká (M. maritima) si podobnû buduje hnízdo v písku pod kameny a vyst˘lá ho listy ‰efiíkÛ. Jin˘ název: ãalounice rÛÏová. âalounice stfiíbrná (M. argentata) si vyhrabává hnízdní chodby v zemi. U nás se ãalounice vyskytují dost fiídce, spolu s pfiíbuzn˘mi maltáfikami a zednicemi jich je asi 100 druhÛ.

200–300 párÛ. Základ potravy, kterou loví v mûlk˘ch vodách na klidn˘ch místech, tvofií men‰í ryby a mihule, doplÀkovou sloÏkou jsou jiní drobní obratlovci (Ïáby, hlodavci aj.) a bezobratlí (ãervi, hmyz). Hnízda staví vysoko na stromech ãi na skalách (IV.–V.), b˘vá v nich 1–6 (obvykle 2–3) vajec. KrouÏkováním bylo zatím prokázáno nejvy‰‰í stáfií 18 let. Evropské populace zimují v Africe (VIII./IX. aÏ III./IV.). Ch§2 EIA NAT ãápovití (Ciconiidae) – ãeleì brodiv˘ch. Vût‰í druhy s dlouh˘ma nohama a s mohutn˘m, obvykle klínovit˘m zobákem. Dobfie a vytrvale létají za ãastého plachtûní, na rozdíl od volavek drÏí v letu krk rovnû nataÏen˘. âR: 2 druhy (hnízdící). Tah ãápa bílého

ãalounice rÛÏová viz ãalounice velká ãalounice stfiíbrná, ãalounice velká viz ãalounice obecná ãáp bíl˘ (Ciconia ciconia) – fiád brodiví, ãeleì ãápovití – H 2,6–4,4 kg, CD 95–105 cm, DO 21–25,1 cm, DZo 15,2–19 cm. Je cel˘ bíl˘, jen letky má ãerné a nohy i zobák ãervené. ZdrÏuje se v okolí rybníkÛ a fiek. Dfiíve b˘val hojnûj‰í v níÏinách, nyní dává pfiednost stfiedním polohám. V druhé polovinû 20. století se v˘raznû zv˘‰ila (dvoj- aÏ trojnásobnû) jeho poãetnost na souãasn˘ch 600–850 párÛ. Potravu sbírá na loukách a v polích a tvofií ji

âáp bíl˘

nejrÛznûj‰í Ïivoãichové odpovídající velikosti, jejichÏ zastoupení se mûní podle dostupnosti. PÛvodnû hnízdil na vysok˘ch stromech, dnes pfieváÏnû na lidsk˘ch stavbách (komíny, hfiebeny stfiech budov, kostely, stoÏáry elektrického vedení apod.) ve v˘‰kách do 45 m. Hnízdo je mohutná stavba z hrubého materiálu (prÛmûr 80 cm, v˘‰ka 30–40 cm), av‰ak uÏíváním po desítky (i stovky) let narÛstá aÏ do dvoumetrové velikosti. SnÛ‰ku tvofií 1–5 (obvykle 2–4) vajec. âasto v nûm nalézají domov i jiní ptáci (vrabec, po‰tolka, kavka aj.). V toku se oz˘vá klapáním zobáku. Nejvy‰‰í zji‰tûné stáfií v pfiírodû je 26 let. Je taÏn˘ (III./IV.–VIII./IX.) a na zimu odlétá do Afriky, u nás pfiezimuje ojedinûle. Oh EIA NAT ãáp ãern˘ (Ciconia nigra) – fiád brodiví, ãeleì ãápovití – H 2,4–3,2 kg, CD 90–100 cm, DO 19–24 cm, DZo 15,7–19 cm. Stavba tûla i velikost jsou jako u ➚ ãápa bílého, zbarvení je v‰ak opaãné – na vût‰inû tûla ãerné s kovov˘m leskem, pouze na bfii‰e bílé. Také zpÛsobem Ïivota se li‰í, neboÈ ob˘vá rozsáhlej‰í lesy. V âR hnízdí roztrou‰enû na celém území od níÏin do hor, v posledních 30 letech se jeho poãetnost zv˘‰ila aÏ dvojnásobnû na

ãeãetka bûlavá (Carduelis hornemanni) – fiád pûvci, ãeleì pûnkavovití – H 10 aÏ 18 g, CD 12–13,5 cm, DO 5,2–5,9 cm, DZo 0,8–1 cm. Od podobné ➚ ãeãetky zimní se tûÏko rozli‰uje – má celkovû svûtlej‰í zbarvení a narÛÏovûl˘ (7) nebo bíl˘ (8) kostfiec, 7 mívá i narÛÏovûlou hruì. Jde o typického obyvatele lesotundry celé severní polokoule, v âR se nepravidelnû a velmi vzácnû objevuje v zimû (XI.–III.). Ponejvíc pfiilétá v hejnech ➚ ãeãetky zimní. ãeãetka zimní (Carduelis flammea) – fiád pûvci, ãeleì pûnkavovití – H 11–18 g, CD 11,5–13 cm, DO 4,8–5,8 cm, DZo 0,8–0,9 cm. DorÛstá malé velikosti jako ãíÏek nebo zvonohlík a má pfieváÏnû ‰edohnûdé zbarvení s podélnû tmavû prouÏkovan˘m hfibetem, dvû bílé pásky pfies kfiídla, ãernou bradu a ty-

âeãetka zimní

37

E N C Y K L O P E D I E N A Š Í P Ř Í R O D Y

Recommend Documents