Městský soud v Praze Spálená 6/2 112 16 Praha 2 ID DS: snkabbm
Žalobce:
Žalovaný:
Český úřad zeměměřický a katastrální Pod sídlištěm 1800/9 182 00 Praha 8 ID DS: uuaaatg
Správní žaloba proti rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 16. února 2015, čj. ČÚZK-01878/2015-11 dle ust. § 65 a následujících soudního řádu správního (dále jen „SŘS“)
Elektronicky Soudní poplatek 3 000 Kč; k výzvě soudu Přílohy: dle textu; podle seznamu
I. Rekapitulace 1. Dne 15. prosince 2014 požádal žadatel ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „InfZ“), resp. dle zákona 123/1998, o právu na informace o životním prostředí, v platném znění (dále jen „InfŽP“), Zeměměřický úřad (dále jen „povinný subjekt“), o: x
digitální model reliéfu České republiky 5. generace (DMR 5G), v rozsahu celé ČR, a to ve strojově čitelném formátu (např. *.xyz).
2. Povinný subjekt dne 19. prosince 2014 žádost odmítl rozhodnutím čj. 04950/201413300. 3. Dne 12. ledna 2015 nadřízený orgán povinného subjektu, tedy Český úřad zeměměřický a katastrální, výše uvedené rozhodnutí za základě žadatelova odvolání zrušil pro chybějící odůvodnění a věc vrátil povinnému subjektu k dalšímu řízení. 4. Dne 19. ledna 2015 povinný subjekt opět původní žádost v plném rozsahu odmítl rozhodnutím čj. ZÚ-00141/2015-12001. 5. Proti novému rozhodnutí se žadatel opět odvolal, nadřízený orgán povinného subjektu, tedy Český úřad zeměměřický a katastrální, dne 16. února 2015 rozhodnutím čj. ČÚZK01878/2015-11 (dál jen „napadené rozhodnutí“) postup povinného subjektu potvrdil a žadatelovo odvolání zamítl.
II. Žalobní body 6. Žalovaný v odst. [5] napadeného rozhodnutí tvrdí, že žadatelem požadované informace, tedy digitální model reliéfu České republiky 5. generace, není z celého území ČR k dispozici (k 31. prosinci 2014 bylo zpracováno 45,77 % území ČR). 7. Dle žalobce ale takové tvrzení nic nemění na faktu, že v takovém případě měl povinný subjekt poskytnout informaci v rozsahu, v jakém ji má k dispozici, a ve zbytku vydat rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti. Nutno uvést, že zmíněný model terénu se uživatelům poskytuje po jednotlivých mapových listech, není tedy možné tvrdit, že před dokončením povinný subjekt nemá informaci k dispozici; může poskytnout (a také ve svém e-shopu na adrese http://geoportal.cuzk.cz/(S(m1urmsb52y01x2sbt5dtjkl4))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=vyskopi s&metadataID=CZ-CUZK-DMR5G-V&head tab=sekce-02-gp&menu=302 za úplatu v rámci soukromoprávních vztahů poskytuje) dosud zpracované části. 8. Žalovaný dále v odst. [7] napadeného rozhodnutí tvrdí, že zmíněný model nespadá do režimu svobodného přístupu k informacím, konkrétně jde o výjimku dle ust. § 2 odst. 3) InfZ. Roli speciálního zákona zde má hrát ust. § 6 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, v platném znění. 9. Zde žalobce uvádí, že zmíněné ust. § 6 zákona o zeměměřictví upravuje poskytování výsledků zeměměřických činností toliko orgánům státní správy, orgánům územní samosprávy a
osobám, které jsou oprávněny vykonávat zeměměřické činnosti, na žadatele z řad veřejnosti tak vůbec nedopadá. Navíc se nejedná o tzv. komplexní úpravu práva na informace, jak ji definoval Ústavní soud v usnesení ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. III. ÚS 156/02, dostupném z http://nalus.usoud.cz. Zákon o zeměměřictví totiž neobsahuje ani podmínky poskytování, ani jakoukoli úpravu postupu při vyřizování žádosti (např. lhůty, opravné prostředky aj.), pročež není možné uplatnit tvrzenou výjimku dle ust. § 2 odst. 3) InfZ. Nutno dodat, že dle pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014 7A 1/2011, dostupného z http://nssoud.cz, „úprava obsažená v ust. § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím slouží k tomu, aby se nezdvojovala úprava přístupu k informacím, nikoliv aby bylo přístupu k informacím zamezeno.“ Přitom povinný subjekt zmíněnou úpravu používá pouze jako důvod pro omezení žalobcova práva na informace. 10. V bodě [12] napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že požadovaný model reliéfu nebyl dokončen (dle nové terminologie směrnice INSPIRE zřízen) a proto není dostupný prostřednictvím služeb geoportálu ve smyslu směrnice INSPIRE. 11. Uvedené se však týká zveřejněných datových sad a nijak neupravuje poskytování na žádost. V takové chvíli má povinný subjekt postupovat ve smyslu InfŽP (nebo InfZ, to dle povahy požadovaných informací) a nic ho neopravňuje zamítnout žádost o informace jako celek.
III. Další skutečnosti 12. Žalobce si je vědom, že žalovaný požadované informace (model terénu) prodává prostřednictvím elektronickému obchodu na svých webových stránkách. Tuto cestu však žalobce záměrně nevyužil, jelikož na rozdíl od soukromoprávního obchodního vztahu mu zákona úprava práva na informace poskytuje ochranu před direktivním stanovením cen a licenčních podmínek ze strany žalovaného resp. povinného subjektu. Zatím co licenční odměna dle ust. § 14a InfZ, případně úplata dle ust. § 11c odst. 3) InfŽP, má zákonem stanovené mantinely a podléhá přezkumu ve správním řízení a ve správním soudnictví, dohoda o nákupu dat v elektronickém obchodě žalovaného takovým omezením nepodléhá. 13. Dle kalkulace, kterou žalobce provedl v elektronickém obchodě žalovaného, si žalovaný za informace v požadovaném rozsahu účtuje 1 460 653 Kč po množstevní slevě (1. až 20. mapový list stojí bez slevy 620 Kč). Tato částka přitom mnohonásobně překračuje maximální výši odměny dle ust. § 14a odst. 2 InfZ i „minimální výši“ ve smyslu ust. § 11c odst. 3) InfŽP, čímž reálně znemožňuje nejen žalobci, ale i drtivé většině obyvatel ČR, na zmíněné informace dosáhnout. Přitom digitální model reliéfu detailně popisuje charakter terénu i lidských staveb, značně tedy vypovídá o životním prostředí, což je téma, které se žalobce bezprostředně dotýká.
IV. 14. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím datové schránky dne 17. února 2015, žalobce podává tuto žalobu ve lhůtě dvou měsíců dle § 72 odst. 1 SŘS. 15. Vzhledem k sídlu žalovaného je příslušným soudem k projednání žaloby Městský soud v Praze.
