Městský soud v Praze Spálená 6/2 112 16 Praha 2 ID DS: snkabbm
Žalobce:
Žalovaný:
Ministerstvo životního prostředí Vršovická 1442/65 100 00 Praha ID DS: 9gsaax4
Správní žaloba proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. července 2015, č. j. 49378/ENV/15 dle ust. § 65 a následujících soudního řádu správního (dále jen „SŘS“)
Elektronicky Soudní poplatek 3 000 Kč; k výzvě soudu; bezhotovostním převodem na účet Přílohy: dle textu; podle seznamu
I. Rekapitulace 1. Dne 21. března 2015 požádal žadatel ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „InfZ“), případně dle zákona 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění (dále jen „InfŽP“), Český hydrometeorologický ústav (dále jen „povinný subjekt“ či „ČHMÚ“), o: x
informace o denní průměrné teplotě a srážkách na všech měřicích stanicích ČHMÚ, a to za celou dobu, za kterou tyto informace má ČHMÚ k dispozici v elektronické podobě.
2. Předmětné informace žadatel žádal ve strojově čitelném formátu, ideálně ve formátu, v jakém tato informace byla vytvořena (např. dump z databáze, csv, xlsx, nikoli však pdf). 3. Povinný subjekt dne 2. dubna 2015 žádost v plném rozsahu odmítl rozhodnutím č. j. P15002144/117. 4. Dne 3. dubna 2015 podal žadatel proti odmítavému rozhodnutí odvolání, které však povinný subjekt v rozporu se zákonem nepředal nadřízenému orgánu, ač žadatele písemně informoval o opaku. Teprve až po několikeré urgenci povinný subjekt dne 6. května 2015 postoupil věc Ministerstvu životního prostředí. 5. Dne 20. května 2015 pak ministerstvo původní rozhodnutí v celém rozsahu zrušilo rozhodnutím č. j. 35183/ENV/15 a vrátilo věc povinnému subjektu k dalšímu řízení. 6. Dne 17. června 2015 povinný subjekt o věci znovu rozhodl a žádost opět odmítl rozhodnutím č. j. P15002105/117. 7. Dne 17. června 2015 se žadatel opět odvolal a nadřízený orgán povinného subjektu, tedy Ministerstvo životního prostředí, rozhodnutím ze dne 15. července 2015 č. j. 49378/ENV/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a předcházející odmítavé rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. 8. Jelikož je napadené rozhodnutí nezákonné a flagrantně pomíjí ustálenou judikaturu správních soudů, nezbývá žadateli, než brojit proti němu správní žalobou.
Důkaz: rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. července 2015, č. j. 49378/ENV/15
II. Žalobní body 9. Žalovaný spolu s povinným subjektem tvrdí, že „[p]rávo na informace má jednoznačně veřejnoprávní charakter […]. Až tehdy pokud je dán veřejnoprávní charakter požadované informace, je třeba postupovat maximálně ve prospěch poskytnutí informace […]“. Dále pak žalovaný dodává, že „ministerstvo postrádá veřejnoprávní rozměr požadované informace. Odvolatel požaduje informace ‚o denní průměrné teplotě a srážkách na všech měřících stanicích ČHMÚ, a to za celou dobu, za kterou tyto informace má ČHMÚ k dispozici v elektronické podobě‘. Požadované údaje nemohou sloužit k veřejné kontrole činnosti povinného subjektu, neboť nejsou informací o jeho činnosti ve smyslu
čl. 17 Listiny základních práv a svobod, potažmo zákona č. 106/1999 Sb. (§ 2), nýbrž jsou informacemi, jež jsou výsledkem, resp. výstupem činnosti vykonávané na základě vládního nařízení č. 96/1953 Sb., o Hydrometeorologickém ústavu, a zřizovací listiny vydané v úplném znění jako Opatření č. 3/04.“ Požadované informace tak podle žalovaného nejsou informacemi ve smyslu InfZ a proto se v režimu tohoto zákona neposkytují. 10. K tomu žalobce uvádí, že takový závěr je zjevně mylný: Jak judikoval Nejvyšší správní soud dne 7. 5. 2009, čj. 1 As 29/2009-59 „K působnosti povinného subjektu se vztahují zpravidla všechny informace, které má objektivně k dispozici. Tento závěr logicky plyne ze zásady zákonnosti výkonu veřejné moci. Povinný subjekt je povinen vykonávat svou činnost pouze v mezích a způsoby stanovenými zákonem, a pokud v rámci své činnosti fyzicky disponuje některými informacemi, mělo by to být pouze v důsledku výkonu jeho zákonné působnosti. Žadatel o informaci tak má právo na sdělení všech údajů, s nimiž povinný subjekt pracuje a jejichž poskytnutí není vyloučeno či omezeno podle § 7–11 zákona o svobodném přístupu k informacím.“ I v případě povinného subjektu, tedy Českého hydrometeorologického ústavu platí, že je mu vytváření a uchovávání předmětných informací uloženo nařízením vlády č. 96/1953 Sb., případně pak zmíněným Opatřením. Předmětné informace tedy vznikají jeho činností na základě zákonného mandátu, a tedy se k jeho činnosti plně vztahují. 11. Samotná podmínka „veřejnoprávního charakteru“ informací, kterou si žalovaný svévolně stanovil, není zákonem určeným důvodem pro omezení práva na informace. Že „[p]rávo na informace lze omezit toliko zákonem“ judikoval i Ústavní soud dne 18. prosince 2002, sp. zn. III. ÚS 156/02. Nutno dodat, že informace o teplotách a srážkách na území ČR se bezprostředně dotýkají všech obyvatel země, vypovídají o životním prostředí, jeho stavu a změnách a zjevně tedy existuje značný veřejný zájem na jejich zveřejnění. Rovněž přístup k výsledkům práce povinného subjektu umožňuje kontrolou této práce, takže je nepřiléhavý i argument žalovaného, že předmětná data nic nevypovídají o činnosti ČHMÚ. Navíc pokud by povinným subjektem vytvářená a shromažďovaná data neměla mít „veřejnoprávní rozměr“, pak vyvstává otázka, proč ministerstvo takovou organizaci vůbec provozuje a financuje skrze veřejné rozpočty. 12. Žalovaný se dále dovolává faktu, že požadované informace mohou být žadateli poskytnuty soukromoprávní cestou a za úplatu, jak to předpokládá nařízení vlády č. 96/1953 Sb. a Opatření č. 3/04. 13. Zde žadatel uvádí, že výše zmíněné nařízení vlády a Opatření nepředstavují komplexní úpravu realizace práva na informace, jak ji judikoval Ústavní soud v rozsudku ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. III. ÚS 156/02 (nařízení neupravuje náležitosti a způsob podání žádosti, lhůty, opravné prostředky ani způsob poskytnutí informací), pročež se zmíněné normy při vyřizování předmětné žádosti neuplatní. Jinak řečeno, nic nebrání povinnému subjektu poskytovat zmíněné informace za úplatu dle vlastních podmínek, žadatel se ale může rozhodnout, že informace požaduje ve smyslu právní úpravy práva na informace, podle které je pak povinný subjekt povinen postupovat. Třeba podotknout, že omezit právo na informace je možné pouze zákonem, nikoli podzákonnou normou, jako je nařízení vlády nebo zmíněné Opatření. 14. V závěru napadeného rozhodnutí žalovaný přisvědčuje ČHMÚ, že předmětné informace nelze poskytnout i s ohledem na zvláštní práva pořizovatele databáze, jak ho zakotvuje autorský zákon.
Seznam příloh: 1. rozhodnutí Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 17. června 2015 č. j. P15002105/117 2. rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. července 2015, č. j. 49378/ENV/15 (napadené rozhodnutí)
