e-bulletin 12 Konsolidační vyhláška státu se od týká také obchodních korporací a nestátních neziskových organizací

e-Bulletin

12 2015

Komory daÀov˘ch poradcÛ âeské republiky

Konsolidační vyhláška státu se od 1. 1. 2016 týká také obchodních korporací a nestátních neziskových organizací Zdaňování vybraných zpevněných ploch pozemků v roce 2015 a 2016 Nárok na odpočet v řetězových transakcích

Prosinec 2015

ZdaÀování vybran˘ch zpevnûn˘ch ploch pozemkÛ v roce 2015 a 2016 Ing. Petr Koubovský, daňový poradce, č. osvědčení 3891, Rödl & Partner Vorlíčková Tax, s.r.o.

1 Úvod Je to již bezmála dva roky, co se zásadním způsobem měnila platná právní úprava v oblasti zdaňování nemovitých věcí (novela ZoDzNV účinná k 1. 1. 2014) v rámci tzv. rekodifikace soukromého práva. Jednou ze zajímavých a zároveň sporných oblastí se dle mého názoru stále může jevit správné posouzení a zdanění tzv. zpevněných ploch pozemků, a proto bych rád tímto svým příspěvkem vnesl do této problematické oblasti trochu více světla. Zejména s ohledem na mé praktické zkušenosti získané v rámci posuzování a zdaňování se budeme blíže zabývat následujícími zpevněnými plochami pozemků: zpevněná plocha vlečky, zpevněná plocha čerpacích stanic, bazény a nádrže, zpevněná plocha manipulačních a ostatních ploch a zpevněná plocha komunikací včetně parkovišť. ZoDzNV definuje zpevněné plochy pozemku v § 6 odst. 5 takto: „Zpevněnou plochou pozemku se v tomto zákoně rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, včetně plochy vlečky, bazénem nebo nádrží, pokud nejsou zdanitelnou stavbou.“

MAJETKOVÉ DANù

Pfiíspûvek si klade za cíl podrobnûji seznámit ãtenáfie s nûkter˘mi úskalími pfii zdaÀování vybran˘ch zpevnûn˘ch ploch pozemkÛ v rámci rokÛ 2015 a 2016 i v návaznosti na novelu zákona ã. 338/1992 Sb., o dani z nemovit˘ch vûcí (dále jen „ZoDzNV“), která je úãinná od 1. 1. 2016. Ani po dvou letech od rekodifikace soukromého práva zcela nevymizely otázky t˘kající se správného posouzení zdanûní pozemkÛ z hlediska danû z nemovit˘ch vûcí. Rád bych tímto sv˘m pfiíspûvkem moÏné nejasnosti a v˘kladové nepfiesnosti odstranil, resp. pfiiblíÏil a osvûtlil pouÏívané pojmy, jako je pfiedmût danû z nemovit˘ch vûcí, vymezení základu danû, osvobození od danû apod. zejména z hlediska jejich praktického uÏití.

Schválená novela ZoDzNV (účinná od 1. 1. 2016) upřesňuje pojem „zpevněná plocha“, a to právě doplněním úpravy o některé další stavby, které jsou stavbou podle stavebního zákona, mají svislou nosnou konstrukci, ale nejsou zdanitelnou stavbou – zde bazény a nádrže. Úvodem bych se rád zastavil a zaměřil se na sporná místa aplikace § 6 odst. 5 ZoDzNV.

2 Evidence v katastru nemovitostí Z právního výkladu textu předmětného ustanovení lze dle mého názoru dovodit, že pokud se nachází zpevněná plocha na jiném druhu pozemku než „ostatní plocha“ nebo „zastavěná plocha a nádvoří“, je celý pozemek předmětem daně z pozemků jako druh evidovaný v katastru nemovitostí. V tomto případě však vycházím opravdu z formálního přístupu a čistého textu zákona, tj. zde by jednoznačně rozhodoval pouze formální stav zápisů v katastru nemovitostí, nikoliv faktický stav. Podobný názor vyplývá např. i z rozsudku NSS, čj. 1 Afs 69/2013-31, na podobné téma, zde konkrétně o evidenci pro účely silniční daně. Ve vztahu k evidenci katastru nemovitostí se plošnými stavbami (po novu de facto zpevněnými plochami pozemků) zabýval např. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 737/2002. Dle tehdy platné přílohy prováděcí vyhlášky ke katastrálnímu zákonu (vyhláška č. 190/1996 Sb.) byly „ostatní plochy“ vymezeny jednak negativně jako pozemky neuvedené v předcházejících druzích pozemků (bod 1 přílohy), e-Bulletin Komory daňových poradců ČR 12/2015

15

ZdaÀování vybran˘ch zpevnûn˘ch ploch pozemkÛ v roce 2015 a 2016

jednak pozitivně charakterem způsobu využití podle bodu 2 přílohy. Zde jsou jako druhy pozemku „ostatní plochy“ mj. uvedeny právě dráhy, dálnice, silnice, ostatní komunikace, sportoviště, hřbitovy či manipulační plochy. Ostatní komunikace lze dále blíže charakterizovat jako místní a účelové komunikace včetně parkovacích ploch, veřejných prostranství, chodníků a parkových cest. „Zastavěnou plochou a nádvořím“ jsou pak zejména společné dvory a nádvoří bytových domů.

Příkladem budiž situace, kdy bude předmětný pozemek v katastru nemovitostí evidovaný jako „orná půda“ a ve skutečnosti se na něm bude nacházet zpevněná plocha v podobě manipulační plochy či komunikace. V daném případě se může jednat i o právně nezávadnou stavbu, tedy nikoliv o tzv. černou stavbu, ale o stavbu zhotovenou zcela v souladu se stavebním zákonem včetně vyjmutí pozemku ze zemědělského půdního fondu, stavebního povolení, projektové dokumentace a kolaudačního souhlasu. Za těchto okolností tedy je předmětná evidence v katastru nemovitostí evidentně chybná a v rozporu s katastrálním zákonem. V daném případě, je pouze a jenom na vlastním zvážení daňového poplatníka, jakým způsobem přistoupí k posouzení a řešení situace – zda bude čistě účelově argumentovat evidencí v katastru nemovitostí a právním výkladem předmětného ustanovení ZoDzNV, nebo bude vycházet z reálného stavu. V návaznosti na výše uvedené jsem pak toho názoru, že jediným správným postupem a minimalizováním nesprávného stanovení daně z nemovitých věcí je zjednání nápravy v evidenci druhu pozemku v katastru nemovitostí ve vztahu k reálnému stavu. V těchto případech pak bude předmětná plocha pozemku posouzena jako zpevněná, podléhající sazbě 5 Kč/m2. V této souvislosti ještě odkazuji na ustanovení § 37 odst. 1 písm. d) KZ, který stanoví, že vlastníci a jiní oprávnění k nemovité věci jsou mimo jiné povinni ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit

3 Užívání s podnikáním nebo v souvislosti s ním Další nutnou podmínkou pro klasifikaci pozemku jako „zpevněná plocha pozemku“ dle ZoDzNV je jeho užívání k podnikání nebo v souvislosti s ním. Dle názoru GFŘ (Informace GFŘ čj. 34100/11-3310-010560, resp. čj. 2701/12-3310-01560) se pojmem „užívaným v souvislosti s podnikáním“ rozumí zpevněná plocha pozemku, na níž není nutné přímo podnikání provozovat, ale i taková plocha pozemku, kterou nelze de facto využívat jinak než právě ve vztahu k podnikání. Proto je nutno pojem vykládat tak, že existuje velmi úzký vztah, tj. aktivita podnikajícího, jež disponuje vlastnickým právem k předmětnému pozemku, a je tedy v příčinné souvislosti s jeho podnikáním. Příkladem budiž zpevněná plocha pozemku neveřejného parkoviště užívaného pouze pro parkování služebních vozidel podnikatele.

MAJETKOVÉ DANù

Dle § 51 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) (dále jen „KZ“), však není údaj druhového členění pozemků závazným údajem evidence katastru nemovitostí. V tomto ohledu si dovoluji také upozornit na neméně důležité ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „DŘ“), z něhož vyplývá, že správce daně při správě daní vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro tuto správu daně. I když je daň z nemovitých věcí konstruována právě tak, že zohledňuje toliko formální stav zápisu v evidenci – katastru nemovitostí – a nikoliv skutečnosti do evidence nepromítnuté nebo promítnuté nesprávně, jsem toho názoru, že správci daně (potažmo soudy) mohou v takovýchto případech účelového zneužití tohoto předmětného zákonného ustanovení daň z nemovitých věcí doměřovat.

listinu, která změnu dokládá. Pokud tato povinnost není splněna, dochází na jejich straně ke vzniku správního deliktu, za který může katastrální úřad dle § 58 odst. 3 KZ udělit pokutu až do výše 100.000 Kč.

Pokud slouží zpevněná plocha pozemku pro vícero druhů podnikání a zároveň nelze vymezit konkrétní výměry zpevněné plochy pozemku využívané k jednotlivým podnikatelským činnostem, použije se v souladu s § 6 odst. 2 písm. a) bod 2 ZoDzNV, tj. 5 Kč/m2. A nyní se již blíže zaměříme naši pozornost na jednotlivé vybrané zpevněné plochy pozemků.

4 Zdanění vleček Problematika zdanění vleček z hlediska daně z nemovitostí byla ještě v nedávné minulosti „vděčným“ tématem a může jím být pro „nezasvěcené“ i nadále. Od 1. 1. 2014 jsou stavby vleček předmětem daně z pozemků jako zpevněné plochy pozemků užívané k podnikání, nikoli předmětem daně ze staveb. Stavbou dráhy (kterou je mimo jiné i naše vlečka) se ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „ZoD“), rozumí stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel a dále také stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu na to, zda je v územním obvodu dráhy, či nikoliv. Ve smyslu § 5 odst. 2 téhož zákona je stavbou na dráze stavba v územním obvodu dráhy. Součástí staveb drah a staveb na dráze jsou také např. mostní objekty, tunely, opěrné, zárubní a obkladní zdi a ochranné regulační stavby. V souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. o) ZoDzNV lze od daně z pozemků osvobodit pozemky zastavěné stavbou podle stavebního zákona, která je právě stavbou drah a stavbou na dráze, pokud ovšem jsou v souladu s rozhodnutím speciálního stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě, a to v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb. e-Bulletin Komory daňových poradců ČR 12/2015

16


V případě vleček je speciálním stavebním úřadem stavební úřad drážní. Dikce ZoD primárně neomezuje účel, jemuž mají stavby sloužit, a proto ji nelze použít v obecné rovině, zejména ve vztahu k možnému osvobození od daně z pozemků. Všechny stavby zřizované v obvodu dráhy, které neslouží pro účely dráhy ve smyslu veřejné dopravy, nemohou být osvobozeny od daně – např. stavba garáže, reklamního zařízení apod.

Dani z pozemků, zde tedy ze zpevněných ploch, tak jistě budou podléhat vlečky, které slouží především potřebě určitého podniku nebo závodu, a dráhy zvláštního určení, např. dráhy lesní nebo povrchové dráhy důlní. V praxi se dle mého názoru lze nejčastěji setkat s případy vleček v rámci výrobních areálů, ať už pod travním porostem zcela neviditelných a v zásadě nepoužívaných, anebo naopak stále využívaných. V těchto případech, kdy nejsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od daně z pozemků, je nutné v návaznosti na následné zdanění vyřešit správné stanovení základu daně předmětné vlečky. Dráha má v zásadě tyto dvě součásti: železniční spodek, který tvoří těleso železničního spodku, stavby a zařízení železničního spodku, jakož i dopravní plochy, železniční svršek, který je tvořen z kolejí, výhybek, zvláštních konstrukcí a konstrukčních prvků; součástí svršku jsou zejména kolejnice, kolejnicové podpory, upevňovadla, drobné kolejivo, výhybkové součásti, dilatační zařízení, izolované styky, vodivá a speciální spojení, přídržné kolejnice, ochranná kolejnice, ozubnicové tyče, zařízení proti putování kolejnic, pražcové kotvy, kolejové lože, ohřev výhybek apod. Za zpevněnou plochu pozemku se u pozemku zpevněného vlečkou považuje pouze část odpovídající železničnímu kolejovému svršku. Výměra této zpevněné plochy pro zjištění základu daně z pozemků se zjistí ze stavební délky kolejí v metrech násobené průměrnou délkou pražců, tj. 2,5 m. Tzv. kolejový spodek je pro účely stanovení základu daně zpevněné plochy pozemku irelevantní. Pokud se kolejová vlečka větví, základem daně je pak součet stavebních délek kolejí násobený průměrnou délkou pražců, tj. zásadně nikoliv celková plocha kolejiště. Zbývající část pozemku včetně kolejového spodku je předmětem

I v tomto ohledu nechávám na zvážení zcela daňového poplatníka, zdali bude při stanovení své daňové povinnosti vycházet z reálného stavu věcí, či formálního stavu evidence v katastru nemovitostí (v případě, že vlečka bude „skryta“ v evidenci jako např. „orná půda“).

5 Zdanění čerpacích stanic Dalším zajímavým a v praxi rozšířeným místem zpevněných ploch pozemků je prostor v okolí čerpacích stanic. Zde se zpravidla nachází stavba se zázemím čerpací stanice (obchod, WC apod.) a dále pak samotná provozní plocha čerpací stanice, která je či není dle potřeb zastřešena. V takovém případě je pro účely daně z nemovitých věcí nezbytné posoudit: je-li konstrukce zastřešení (zpravidla nad stojany) stavebně propojena se samotnou stavbou budovy, a budova tak plní funkci stavby se svislou nosnou konstrukcí nesoucí zastřešení a současně je–li konstrukce zastřešení podepřena dalšími svislými prvky mimo prostor vymezený obvodovým pláštěm budovy.

MAJETKOVÉ DANù

Co se rozumí tzv. veřejnou drážní dopravou definuje v § 24 novela ZoD (zákon č. 23/2000 Sb.). Drážní doprava může být provozována veřejně nebo neveřejně. Veřejná drážní doprava je doprava provozovaná dopravcem k uspokojování obecných přepravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu. Neveřejná drážní doprava je naopak doprava provozovaná dopravcem k uspokojování individuálních přepravních potřeb podle smluvních podmínek.

daně jako druh pozemku evidovaný v katastru nemovitostí, tj. zastavěná plocha a nádvoří nebo ostatní plocha. Předmětem daně z pozemků pak nejsou koleje vleček nacházející se na mostech, přejezdech nebo v tunelech, případně procházející budovami.

Pokud by obě tyto podmínky byly splněny, je plocha zastřešení považována za součást zastavěné plochy příslušné budovy vymezené obalovou čarou vedenou vnějšími líci průmětů svislých konstrukcí do vodorovné roviny. V opačném případě zastřešení provozního prostoru nad stojany dani ze staveb nepodléhá. Další problematickou oblastí mohou být plochy, které tvoří součást komplexu čerpací stanice, tj. komunikační a manipulační prostory, a to zejména v případech, kdy nelze díky stavební propojenosti z uvedených ploch vyčlenit plochy, které skutečně slouží jako veřejné účelové komunikace, a plochy, které slouží pouze obsluze čerpací stanice. Dle mého názoru by se mohlo díky systému čerpacích stanic pohonných hmot ve větší míře jednat o veřejné účelové komunikace, které nejsou zdanitelnými stavbami a v rozsahu jimi zastavěné plochy jsou příslušné pozemky podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) ZoDzNV osvobozeny od daně z pozemků. Nelze však zcela vyloučit, že některé zpevněné plochy pozemků mohou být veřejnosti nepřístupné a slouží kupříkladu k manipulaci či skladování (myšleno skladovací činnosti) provozovatele čerpací stanice. Tímto případem jsou třeba i části zpevněných ploch pozemků, na nichž jsou připevněny různá technologická zařízení či čerpací stojany, které pak jsou předmětem daně z pozemků jako zpevněné plochy užívané k podnikání nebo v souvislosti s ním s odpovídající sazbou daně, tj. jako druh zpevněné plochy „Y“ se sazbou 5 Kč/m2.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR 12/2015

17

ZdaÀování vybran˘ch zpevnûn˘ch ploch pozemkÛ v roce 2015 a 2016 6 Zdanění bazénů a nádrží Jak již bylo výše uvedeno, novelou ZoDzNV se od 1. 1. 2016 stávají předmětem daně z pozemků, konkrétně zpevněných ploch, také bazény, přesněji řečeno, povrch pozemku zpevněný bazénem nebo nádrží částečně zapuštěnou v pozemku, pokud není zdanitelnou stavbou ani výrobkem plnícím funkci stavby.

Za zpevněnou plochu pozemku se v těchto případech považuje ta část pozemku, která odpovídá zpevněné části, tj. v praxi nikoliv pouze zpevněné okrajové části bazénu či nádrže, nýbrž i jejich zapuštěná zpevněná část (tj. i zpevněné dno bazénu či nádrže). Dovoluji si upozornit na skutečnost, že tato zákonná změna je důvodem pro podání daňového přiznání na zdaňovací období roku 2016. V této souvislosti je ale i zde na místě také zkoumání možného využití osvobození, např. dle § 4 odst. 1 písm. n), resp. § 9 odst. 1 písm. i) ZoDzNV.

7 Zdanění zpevněných manipulačních a ostatních ploch Jak již bylo výše konstatováno, plocha pozemku pro aplikaci předmětného typu zdanění jako „zpevněné plochy“ musí být, kromě jiného, zpevněna stavbou dle stavebního zákona, a to bez svislé konstrukce. V praxi se obvykle vychází z rozhodnutí nebo stanoviska místně příslušného stavebního úřadu. Dle mého názoru je podstatné, že za takovou stavbu se v praxi obvykle nepovažují např.: pouhý násyp (zeminy, štěrku, kačírků...) – násyp se stává součástí pozemku, aniž by byl stavbou, volné umístění pochozích dlaždic – takové dlaždice se rovněž stávají součástí, příp. příslušenstvím pozemku, aniž by byly stavbou, terénní úpravy – tyto podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry pozemku, nejsou stavbou dle § 3 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Sporným případem může být protihlukový val. Nelze také vyloučit, že stavbou bez svislé nosné konstrukce může být příjezdová komunikace (i z betonových panelů). V těchto situacích se jedná obvykle o mezní případ, záleží na konkrétním způsobu provedení. Může jím být lehká panelová vozovka, kde silniční panely jsou pouze volně položeny na zhutněném podloží, popř. i vyspárovány pískem. Pak se o zpevněnou plochu pozemku ve světle ZoDzNV dle mých zkušeností jednat nebude. Pokud však provedení podloží bude dle konkrétních příslušných stavebních předpisů, např. beton apod. včetně obrubníkové úpravy a bude tvořit ucelený zpevněný celek části pozemku,

Je tedy doporučeníhodné manipulační i jiné zpevněné plochy ve smyslu výše uvedeného detailněji zkoumat.

8 Zdanění komunikací Jak si dále podrobněji uvedeme, existuje celá řada různých kategorií pozemních komunikací. Nicméně v této části se naším zájmem stanou již jen komunikace, které budou zpevněny stavbami dle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, typicky např. tzv. živičným, resp. makadamovým povrchem. Tyto totiž budou představovat dle ZoDzNV tzv. zpevněné plochy a mohly by podléhat dani z pozemků se sazbou 5 Kč /m2.

MAJETKOVÉ DANù

Jde především o stavby bazénů a nádrží, např. sloužících primárně k zachycení závadných kapalin, kde jejich stavebně technická konstrukce předurčuje jejich zdanění v rámci zpevněné plochy pozemku. Takovémuto vymezení budou vyhovovat např. požární nádrže, retenční nádrže, venkovní hotelové bazény apod.

zpravidla o tzv. zpevněnou plochu pozemku dle ZoDzNV již půjde.

Obecně lze charakterizovat pozemní komunikaci jako dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Stavbou pozemní komunikace se rozumějí např. konstrukční vrstvy vozovky, krajnic a odpočívky, přidružené a přídatné pruhy včetně zastávkových, mostní objekty, po nichž je komunikace vedena, včetně chodníků na nich, tunely, galerie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, terasy, odvodňovací zařízení, dopravní ostrůvky apod. Protihlukové stěny a protihlukové valy jsou součástí komunikace, pokud jsou umístěny na silničním pozemku. Za součást místní komunikace se považují též přilehlé chodníky, veřejná parkoviště a obratiště, zařízení pro zabezpečení a zajištění přechodu pro chodce, podchody a přechodové lávky. Pokud tedy předmětná komunikace bude předmětem daně z nemovitých věcí, je opět na místě z důvodu minimalizace daňového zatížení zkoumat, zda existují případy, kdy tyto zpevněné plochy pozemků je možné od daně z pozemků osvobodit. Jedná se konkrétně o pozemky zastavěné (zpevněné) stavbou podle stavebního zákona, která je dálnicí, silnicí, místní komunikací, veřejnou účelovou komunikací, pokud užívání těchto staveb k veřejné dopravě vyplývá z rozhodnutí příslušného speciálního stavebního úřadu. V této souvislosti podotýkám, že dle § 12 a násl. zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZoPK“), mohou být součástí pozemní komunikace i veřejná parkoviště a obratiště. Taková parkoviště a obratiště by pak rovněž nebyla předmětem daně. Při detailnějším zkoumání ZoPK zjistíme, že tento zákon slouží zejména k vymezení předmětu, kategorizace jednotlivých pozemních komunikací, pravidel pro jejich stavbu a základní podmínky pro jejich užívání a ochranu. Podrobnější pravidla pro provoz na pozemních komunikacích však tento zákon neupravuje a je třeba sáhnout po zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), kde je mimo jiné výslovně zmíněno, že výkon státní správy je vykonáván ze strany tzv. silničních správních úřadů (ve skutečnosti se však významně dotýká též výkonu funkce speciálního stavebního úřadu pro stavby pozemních komunikací). Pokud je na e-Bulletin Komory daňových poradců ČR 12/2015

18


místě otázka existence či užívání pozemní komunikace, pak i soud podle okolností své řízení přeruší a vyčká rozhodnutí právě silničního správního orgánu, ze kterého bude následně vycházet (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 22 Cdo 3158/2009, ze dne 27. 6. 2011). Obecné užívání pozemních komunikací totiž není institutem soukromého úprava, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, tj. neopírá se o občanskoprávní předpisy, ale právě především o ZoPK (viz také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 259/2002, ze dne 24. 4. 2002). Platí také, že ne každá cesta užívaná vozidly je vždy pozemní komunikací, tedy cestou určenou k užití veřejností. Tzv. obecné užívání, blíže definované v § 19 ZoPK, je imanentní součástí práva pozemní komunikace. To činí praktické potíže zejména při posuzování naplnění znaků účelové komunikace (viz další rozbor).

V případě pochybností rozhoduje vždy příslušný speciální správní úřad, a to např. i v souvislosti s tzv. nutnou komunikační potřebou. Působnost obecního úřadu jakožto silničního správního úřadu „ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací“ dle § 40 odst. 5 písm. c) ZoPK v sobě zahrnuje i pravomoc tohoto silničního správního úřadu v případě pochybností posoudit, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, či o neveřejnou účelovou komunikaci umístěnou v uzavřeném prostoru či objektu (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007 čj. 6 Ans 2/2007-128).

Pozemní komunikace se dle ZoPK dělí na čtyři kategorie, přičemž jejich kategorizaci provádí příslušný silniční správní úřad na základě určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení pozemní komunikace. ZoPK dále kogentně stanovuje, kdo je vlastníkem jednotlivých kategorií komunikací: dálnice – vlastníkem je vždy stát, silnice – vlastníkem je buď stát, nebo kraj, na jehož území se silnice nacházejí, místní komunikace – vlastníkem je obec, na jejímž území se místní komunikace nachází (např. lávky, pěšiny, stezky pro pěší či cyklistické – viz např. rozsudek III. ÚS 111/01 ze dne 5. 4. 2001), účelová komunikace – vlastníkem je právnická nebo fyzická osoba.

K uvedené problematice vyjádřil svůj názor i ombudsman JUDr. O. Motejl ve své zprávě ošetření sp. zn. 6669/2008/VOP/DS, kde vznik veřejně přístupné účelové komunikace podmiňuje fakticky pouhým naplněním čtyř jejích znaků: 1. patrnost stálé cesty v terénu, 2. cesta slouží přístupu či příjezdu k určitým cizím nemovitostem, 3. konkludentní souhlas vlastníka cesty a 4. existence nutné komunikační potřeby.

Pozemní komunikace (není-li omezeno nebo vyloučeno jejich veřejné užívání) představují podmnožinu veřejných prostranství (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 49/2010-46). Osvobození dle § 4 odst. 1 písm. o) ZoDzNV lze tak reálně očekávat u dálnice, která je veřejnou stavbou. Silnice a místní komunikace jsou taktéž veřejně přístupné přímo ze ZoPK.

Na výše popsanou právní úpravu ze ZoPK pak navazuje ustanovení § 4 odst. 1, písm. o) ZoDzNV. „Veřejnost“ předmětné komunikace by se neměla posuzovat její faktickou přístupností, jak by se snad mohlo nabízet, ani skutečností oplocení či závorou u vjezdu, nýbrž pouze a jen výslovným uvedením v rozhodnutí příslušného speciálního stavebního úřadu, resp. to je zásadní podmínka pro aplikaci předmětného osvobození od daně z pozemků. Předmětem daně z pozemků nejsou tedy obvykle pozemní komunikace podle § 7 odst. 1 ZoPK.

Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace zpravidla není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.

MAJETKOVÉ DANù

Účelové komunikace však, jak již bylo výše zmíněno, představují složitější situaci. Dle § 7 odst. 1 ZoPK je účelová komunikace pozemní komunikací sloužící ke spojení jednotlivých nemovitých věcí pro potřeby vlastníků těchto nemovitých věcí nebo ke spojení těchto nemovitých věcí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky může příslušný speciální správní úřad na návrh vlastníka účelové komunikace upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci.

Z výše popsaných hledisek lze účelové komunikace dělit na ty, které jsou: veřejně přístupné (§ 7 odst. 1 ZoPK), veřejně nepřístupné (§ 7 odst. 2 ZoPK).

Ve sporných případech je tak silniční správní úřad povinen vést na žádost vlastníka či uživatele deklaratorní řízení dle ustanovení § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a rozhodnout, zda veřejně přístupná účelová komunikace existuje, či nikoliv.

Rád bych také upozornil na ustanovení § 12 odst. 6 ZoPK, které výslovně upravuje, že veřejné parkoviště může být taktéž součástí účelové komunikace. Pokud tak bude splněna podmínka rozhodnutí speciálního stavebního úřadu, osvobozeno od daně bude i takové veřejné parkoviště. V ostatních případech je nutné vycházet z obecné právní úpravy „součásti věci“ dle občanského zákoníku, tedy že součástí účelové komunikace je vše to, co k ní podle své povahy náleží, a v případě jejího oddělení by se předmětná účelová komunikace znehodnotila. I zde však bude významné rozhodnutí speciálního stavebního úřadu (silničního správního úřadu). Takové rozhodnutí speciálního stavebního (silničního správního) úřadu je totiž pro správce daně závazné podle § 99 DŘ.


19


U problematiky staveb veřejných parkovišť nelze opomenout vyjádření představitelů státní správy v rámci sekce KDP ČR v roce 2010, resp. Informaci GFŘ čj. 2701/12-3310-010560. Veřejným parkovištěm se rozumí stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla. Pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace je podle § 16 odst. 1 ZoPK speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad.

Některé stavby parkovišť však mohou být/jsou součástí rozsáhlých komplexů staveb, zejména obchodních a nákupních center a jsou povolovány a kolaudovány společně s ostatními stavbami areálů příslušnými obecnými stavebními úřady. V těchto případech je dle názoru státní správy nutno vycházet z účelu a režimu využívání konkrétních parkovacích ploch. Z tohoto pohledu veřejná parkoviště mohou být podle rozsahu a druhu poskytovaných služeb neplacená, placená (pomocí výběrčí služby nebo parkovacích automatů apod.) a hlídaná. Při posouzení, zda se jedná o parkoviště veřejné, není pak rozhodující, zda jsou, či nejsou poskytovány uvedené služby, případně zda je parkoviště z technických či bezpečnostních důvodů opatřeno např. závorou, či je pro ně stanovena provozní doba, ale pouze to, zda slouží široké veřejnosti bez omezení

Dle mého názoru lze tedy konstatovat následující: 1. Dálnice, silnice a místní komunikace jsou vždy osvobozeny od daně z nemovitých věcí. 2. Účelové komunikace jsou osvobozeny od daně za podmínky, že jde o veřejné účelové komunikace z rozhodnutí příslušného speciálního stavebního úřadu. 3. Veřejná parkoviště jsou obvykle součástí účelové komunikace nebo samostatnou účelovou komunikací a lze je taktéž od daně při splnění zákonných či jiných výše uvedených podmínek osvobodit. 4. Různá obratiště, manipulační plochy, odstavné plochy a zpevněné plochy u účelové komunikace je nutné detailněji zkoumat, zejména s ohledem na způsob zpevnění, ale také z hlediska jejich možné součásti veřejné účelové komunikace.

MAJETKOVÉ DANù

Pokud je tedy kolaudační rozhodnutí pro předmětnou stavbu vydáno speciálním stavebním úřadem, bude se zpravidla jednat o veřejnou místní nebo účelovou komunikaci ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) ZoDzNV, tzn. lze ji osvobodit od daně z pozemku. Výjimku tvoří účelové komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, které slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu.

pouze na vybrané osoby či skupiny uživatelů, např. majitele, zaměstnance, dodavatele nebo vymezený okruh klientů firmy. V případě parkovišť u nákupních středisek, která jsou určena veřejnosti, se zpravidla o takové omezení nejedná, neboť podmínkou možnosti parkování není uskutečnění nákupu a okruh uživatelů není nijak vymezen.

9 Závěr Jsem toho názoru, že předmětná právní úprava v této oblasti daní již dostala pevnější základy a daňový poplatník je tak schopen předvídat výši své daňové povinnosti. Nicméně i přes přijatou novelu ZoDzNV přináší praxe poplatníkům i daňovým poradcům neustále řadu nových otevřených otázek i problémů k řešení (viz předchozí text článku). Věřme, že zásluhou dobré spolupráce všech zainteresovaných stran se podaří všechny sporné otázky objasnit a seznámit s řešeními širokou veřejnost i odborníky.


20

e-bulletin 12 Konsolidační vyhláška státu se od týká také obchodních korporací a nestátních neziskových organizací

Recommend Documents