Poohří 1, sídla - správa - společnost, 2011 Dvůr Himlštejn na Karlovarsku Martin Volf
1. Úvod Archeologie a její poznatky tvoří důležitou kapitolu v poznávání historie krajiny Poohří. Značná část tohoto území je součástí tzv. tradiční sídelní oblasti, která je kontinuálně osídlena již od nejstarších etap zemědělského pravěku. Tímto předpokladem jsou determinována témata celé řady archeologických textů věnujících se Poohří. Archeologický potenciál této oblasti je nadmíru bohatý a paleta témat snad až přespříliš pestrá. Odborné studie a články jsou v některých případech ve výsledku jen kompendiem „nových zjištění“ o jednotlivých lokalitách, přičemž jejich opravdový přínos ve skutečném historickém diskurzu je mizivý. Dalším faktorem ovlivňujícím tento stav je i základní poznávací metoda archeologie – archeologický výzkum. Dnes se až na výjimky jedná o záchranný archeologický výzkum, kdy si archeolog nevybírá téma, které souvisí s jeho specializací, nýbrž pouze zachraňuje ohrožené. K profesní etice a standardům vědecké práce patří výsledky výzkumu shrnout do nálezové zprávy a v nejlepším případě publikovat. Tento stále se opakující proces se stává stereotypem a autor komplikovaně hledá čas, síly a prostor na zpracování témat, která považuje za přínosná. Největším přínosem archeologie středověku pro historické vědy jsou texty, které zpracovávají konkrétní kapitolu života minulého člověka. Výpověď archeologických pramenů však takovému zadání neodpovídá a výsledná práce musí být nutně interdisciplinární, přičemž svědectví hmotných pramenů hraje mnohdy vedlejší roli. Základní kontury tématu tvoří poznatky jiných společenských či přírodovědných vědních oborů. Předkládaný text však takové ambice nemá a z mnoha důvodů ani nemůže mít. Přesto lze však některé z výše uvedených principů aplikovat i na zdánlivě marginální téma. Nedostává-li se autorovi času, znalostí, zkušeností pro zpracování „kapitoly života středověkého člověka“, nabízí se mu několik alternativ odborné práce. Pro tento příspěvek použijme metodu „mikroregionální sondy“, kdy se na základě studia přirozeně vymezeného sídelního prostoru pokusíme zodpovědět obecnější otázky. 2. Vymezení tématu Zájmovým prostorem tohoto článku je oblast označovaná současným termínem Střední Poohří – tj. povodí řeky tekoucí v údolí ohraničeném ze severu Krušnými horami a Doupovskými horami z jihu, v úseku mezi Ostrovem nad Ohří a Kadaní. Niva podél Ohře (řeky zvané také Oharka) je úzká, z obou břehů vystupují svahy poměrně strmě, místy jsou stráně protkány postranními údolími oharských přítoků. Právě na
18
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku místě soutoků větších potoků tekoucích z hor s Ohří se niva rozšiřuje a vznikají tak území příhodná pro osídlení. Zásadní roli pro osídlení jinak zemědělsky nikterak úrodné krajiny hraje bezpochyby komunikační osa v podobě řeky, která byla využívána jednak k dopravě zboží a osob, stejně tak jako zdroj obživy pro rybáře, mlynáře a další řemeslníky. Vedle říční dopravy je třeba připomenout i suchozemské dálkové cesty vedoucí podél řeky či stoupající do hor směrem do Saska. Podél Ohře tak vznikají sídla pravděpodobně již od pravěku, nejstarší písemné zmínky pak pocházejí ve výjimečných případech již ze 13. století, jako je tomu v případě Stráže nad Ohří (Warta)1 či Boče (Wotsch).2 Ve vrcholném a pozdním středověku se sídelní síť v oharském údolí zahušťuje a pokračuje kolonizace svahů a náhorních plošin přilehlých Krušných a Doupovských hor. Důležitým momentem středověkého vývoje krajiny ve středním Poohří je vznik opevněných sídel – hradů, které vznikají již od 13. století na strategicky výhodných polohách čedičových vrcholů nad údolím řeky. Nápadná je již samotná koncentrace těchto staveb ve sledovaném prostoru, na úseku přibližně 20 km vymezeném Kadaní na východě a Ostrovem na západě. Jedním z těchto opevněných sídel, sice pozdějšího vzniku, je i hrad Himlštejn (Himmelstein), jehož zříceniny se rozkládají na čedičovém kuželu Nebeské skály dva kilometry severně od Stráže nad Ohří nad osadou Peklo (Höll).
Obr. 1 Dvůr Himlštejn – poloha lokality (1) na topografické mapě Poohří. Další sídla zmiňovaná v textu: 2 – Stráž nad Ohří, 3 – Boč, 4 – Horní Hrad. 1
Swidgerův predikát de Warta z roku 1238 (K. J. ERBEN – J. EMLER (edd.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I–II, Pragae 1855–1882, (dále RBM) I, s. 434, č. 934); více k vývoji názvu Antonín PROFOUS – Jan SVOBODA, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, Díl IV, Praha 1957, s. 190. 2 Zmínka z roku 1292, kdy vyňal král Václav II. majetek benediktinského kláštera v Postoloprtech z pravomoci úředníků královského hradu Loket (RBM II, s. 676, č. 1573).
19
Martin Volf 3. Hrad a dvůr Himlštejn V sedle pod hradem, při úvozové cestě ze Stráže, u prameniště jednoho z přítoků Pekelského potoka se uprostřed bujné vegetace na okraji pastviny nachází výrazné ruiny hospodářského dvora Himlštejn (obr. 1). Dvůr, který byl po odsunu původního německého obyvatelstva obýván pouze sezónně pro potřeby pastevců státního statku, se od 80. let 20. století mění v malebnou zříceninu, přičemž bohužel zaniká jeho nesporná historická a památková hodnota. Dříve, než přistoupíme k prezentaci výsledků dlouhodobého stavebně-historického a záchranného archeologického výzkumu probíhajícího v ruinách dvora nárazově již po 20 let, je třeba shrnout dosavadní stav poznání lokality.3 3.1. Himlštejn v písemných pramenech Vedle prostorové vazby na hrad na Nebeské skále svědčí pro vztah dvora a hradu i výpověď písemných pramenů. Je nesporné, že ve svazích nad údolím Ohře nejprve vzniklo opevněné sídlo – hrad a v jeho zázemí posléze, v rámci měnících se potřeb vlastníků vzniká hospodářský dvůr. Území, na němž stojí zříceniny hradu Himlštejna, patřilo do roku 1357 klášteru postoloprtských benediktinů a bylo spravováno z řádového proboštství v Boči, potom náleželo ke statku Hornímu Hradu (Haunštejn). Hrad Himlštejn vybudoval zřejmě před r. 1434, kdy je o něm první zmínka, Vilém z Ilburku na části hornohradského statku, kterou pravděpodobně převzal od míšeňského šlechtice Štěpána z Kobrshainu (z Kobrshanu). Když Ilburk získal před r. 1437 i zbývající část Horního Hradu s tamním hradem, obýval Himlštejn jen purkrabí. Oba hrady prodal Vilém z Ilburku před r. 1454 (snad již r. 1448 nebo 1449) saskému rytíři Jindřichovi z Weidenu (z Vejdy). Ale už od r. 1470 na nich vládl Hylprant Satanéř z Drahovic. Kolem r. 1494 se jeho synové Ol2 Dvůr Himlštejn – lokalita na detailu císařského otisku dřich a Václav o pozůstalost po otci Obr. stabilního katastru obce Peklo (Höll) z roku 1842 (dnes rozdělili. Oldřich dostal Himlštejn, katastrální území Stráž nad Ohří, okres Karlovy Vary, GPS: který před r. 1497 přestavěl. Jeho po- 50°21‘10.056“N, 13°2‘57.192“E). Číslo 1 označuje ústřední budovu dvora; č. 2, 3 a 4 – dřevěná hospodářská tomci prodali hornohradské panství obytnou stavení. Na mapě je patrný systém cest a pod č. 209 je rybník s Himlštejnem v r. 1528 Jindřichu (podklad upravil autor). 3
Výzkum probíhal nárazově v provizorních podmínkách opakovaných rodinných výletů. Děkuji rodičům Ing. arch. Evě Volfové a Ing. Petrovi Volfovi za seznámení s lokalitou a pomoc při přípravě příspěvku.
20
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku Šlikovi z Holejče. Jindřichův syn Kašpar, který držel Himlštejn od r. 1543, na hradě nebydlel, takže se v r. 1574 uvádí jako pustý. Obnovil jej teprve Kašparův vnuk Bedřich Šlik, pán na Plané a Horním Hradě, nejvyšší mincmistr. V r. 1588 prodal statek Himlštejn s hradem Šimonovi Ungnadovi ze Sonneku (Suneku) a ten r. 1592 Kryštofu z Fictumu a na Klášterci, k němuž byl pak natrvalo připojen.4 Studium písemných pramenů komplikuje fakt, že v textech nebývá rozlišován dvůr a hrad Himlštejn. První indicie pro existenci poplužního dvora pocházejí z první poloviny 16. století,5 samostatně zmiňován je po zániku hradu od 70. let 16. stol. Dále je zmiňován jako součást kláštereckého panství, jež po Fictumech získávají Thunové, kteří Himlštejn drží až do roku 1918.6 3.2. Stavební podoba dvora V současné době tvoří lokalitu ruiny čtyř objektů, které představují uzavřený půdorys hospodářského dvora (viz obr. 2). Zachovány jsou obvodové zdi, výjimečně zaklenuté prostory, případně sklepy. Funkční interpretace jednotlivých objektů je poměrně jednoznačná, ústřední stavení tvoří obytná dvoutraktová budova podélného obdélného tvaru. Další tři budovy mají znaky hospodářských objektů, jednalo se pravděpodobně o stodolu, kůlnu a chlév. Tuto dispozici doplňuje samostatně stojící sklep, snad haltýř. Vraťme se však k obytnému stavení, pravděpodobně obydlí správce statku, šafáře (viz obr. 3.). Tato budova zahrnovala dvě obytné jednotky a hospodářské zázemí – stáje, pravděpodobně ovčín. Minimálně její obytná část byla podsklepená; dnes je však sklep pod sutinami nepřístupný. Již při zevrubné rekognoskaci ruin je zřejmé, že objekt prošel komplikovaným stavebním vývojem. Větší část stavby je vyzděna z lomového ka-
Obr. 3 Dvůr Himlštejn – skica půdorysu ústředního obytného stavení. Černě jsou označeny zachovalé konstrukce, šedě zřícené, symbolem X původně zaklenuté prostory, číslo 1 představuje černou kuchyni. Šipka vně půdorysu označuje pozici spáry oddělující stavební fáze vývoje budovy (zaměření a kresba autor článku, 2010). 4
Majetkoprávní souhrn převzat z: Rudolf ANDĚL a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 3. Severní Čechy, Praha 1984. 5 V roce 1543 věnoval Kašpar Šlik své manželce Alžbětě z Vartmberka 7000 florinů uherských „na statku Hymlšteinském“, jak uvádí August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého, Díl XIV., Litoměřicko a Žatecko, Praha 1923, s. 65. 6 Heslo Himlštejn, in: Ottův slovník naučný, sv. XI, Praha 1897, s. 298–299. V době vydání svazku je při dvoře zmiňována thunovská myslivna.
21
Martin Volf mene, mladší přestavby jsou reprezentovány zdivem smíšeným a některé zásahy jsou provedeny z cihel. Ve stavbě byly použity zajisté i dřevěné konstrukce, které se bohužel nedochovaly. Výše bylo zmíněno, že se stavba skládá ze dvou jednotek, v obvodovém zdivu je dokonce patrná spára. Na základě dosavadního průzkumu předpokládáme, že východní část je starší než západní. Stavební konstrukce jsou zde archaické, postrádají však chronologicky citlivé prvky, které by umožnily precizní datování. V této části stavby se nachází i jediná zachovaná zaklenutá místnost, která původně sloužila jako černá kuchyně. Nachází se ve střední partii obdélné dispozice a je zaklenuta klášterní klenbou s lunetami. Tato prostora je oproti ostatním místnostem částečně zahloubena, a tvoří jakýsi polosuterén. Na základě stylové analýzy stavebních konstrukcí lze tento prostor datovat velmi orientačně do raného novověku – pozdní renesance či baroka. Dalším vodítkem pro datování nejstarší fáze objektu jsou výsledky záchranného archeologického výzkumu prováděného během postupné destrukce stavby v 80. a 90. letech 20. století. Předmětem výzkumu byly narušené klenební zásypy nad zmíněnou klášterní klenbou v černé kuchyni. 3.3. Archeologické prameny Z narušeného klenebního zásypu byl sběrem získán bohatý soubor zlomků a částí keramických nádob a kamnových kachlů. Jedná se o artefakty používané během fungování poplužního dvora, které byly po rozbití či vyřazení z provozu deponovány na půdě objektu, kde byly využity jako zásyp. Soubor čítající přibližně 1000 kusů, lze rozdělit do dvou základních kategorií: kuchyňská keramika a kamnové kachle.
Obr. 4 Dvůr Himlštejn – nálezy ze zásypu klenby černé kuchyně, kuchyňská keramika, hrnčina. 1 – torzo velkého dvouuchého režného hrnce; 2, 3, 4 – části glazovaných malovaných talířů; 5 a 6 – části malovaného a glazovaného džbánu (foto autor, 2010).
22
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku 3.3.1. Kuchyňská keramika Větší část nálezového spektra tvoří zlomky a části keramických užitkových nádob používaných v kuchyňském provozu dvora (viz obr. 4.). Nádoby nejsou výrazně fragmentarizované, většinou se jedná o větší část nádob s rozměry přesahujícími 10 cm, což umožňuje rekonstruovat tvar a původní funkci artefaktů. Svým charakterem představuje soubor standardní náplň hmotné kultury raného novověku. Mezi tvary převládají větší hrnce s uchy, dále hrnky, mísy, džbány a pekáče. Z hlediska technologie se jedná o tradiční hrnčinu, nálezy kameniny jsou zcela výjimečné. Větší část souboru je glazována, povětšinou uvnitř nádoby a zvenku pouze zčásti. Olovnaté glazury se vyskytují v klasickém barevném spektru od žluté, žlutozelené, zelené až po hnědou. Výjimkou není ani vícebarevné glazování popř. kombinace s červeně malovaným lineárním motivem. Malované zboží, především mísy, tvoří nepočetnou samostatnou kategorii. Zcela odlišnou výrobní tradici představuje režné neglazované zboží, které charakterem hrnčířské hlíny a výpalem připomíná kamnářské výrobky (viz další kapitola). Tato kategorie je tvarově zastoupena zlomky velkých režných dvouuchých hrnců zdobených jednoduchou rytou linií, se dvěma mohutnými uchy, které pravděpodobně sloužily pro uskladnění a další úpravu mléka. U takto rozsáhlého souboru je na místě otázka provenience jednotlivých nádob, resp. výrobních okruhů. Glazované zboží vyniká v některých případech pozoruhodnou precizností hrnčířské technologie, jež nás odkazuje do význačných dílen renesance a raného baroka, které fungovaly v Levíně na Litoměřicku, jiné tvary lze pouze obecně přiřadit k výrobní tradici severozápadních Čech.7 V případě režného archaického zboží a kamnářských výrobků uvažuje autor na základě znalostí nálezů z Kadaně, Klášterce nad Ohří a okolí o místní produkci. 3.3.2. Kamnové kachle Druhou část keramického inventáře tvoří nálezy zlomků a částí kamnových kachlů. Ve všech případech nálezy nesou stopy použití, ať již očazení či otisky výmazů, což svědčí o tom, že byly součástí kachlových kamen stojících ve správní budově dvora. Kachle pocházejí minimálně ze dvou různých kachlových kamen. V souboru jsou zastoupeny zlomky a části nádobkových i reliéfních komorových kachlů (obr. 5). Nádobkové kachle jsou režné, vytáčené ze středně ostřené hrnčířské hlíny, která byla slídovaná žlutohnědě, a vnitřní obvodovou lištu mají poměrně vysoko posazenou, téměř pod okrajem. Vedle mnoha zlomků ze souboru pocházejí tři téměř kompletně zachované kusy. Nádobkové kachle z himlštejnského dvora lze na základě regionálních analogií datovat do první poloviny 16. století. Rozmanitější je kategorie nálezů reliéfních komorových kachlů. Větší část souboru tvoří režné neglazované kachle, hrnčířská hlína je obdobná jako u kachlů nádobkových, barva výpalu osciluje mezi žlutohnědou a cihlově červenou. Největší vypovídací hod7
O levínském zboží a novověkém lidovém hrnčířství více viz: Vladimír SCHEUFLER, Lidové hrnčířství v českých zemích, Praha 1972.
23
Martin Volf notu mají samy motivy reliéfní výzdoby čelní vyhřívací stěny. Setkáváme se s různými variantami figurální a dekorativní výzdoby. Kachle mají čtvercový či obdélný formát, ústřední motivy jsou vymezeny typickými arkádami či kruhovými terči, v rozích doplněné liliemi či stylizovanými andílky. Komory jsou nízké (průměrně pět centimetrů), vytáčené a posléze lepené k čelní vyhřívací stěně, která nese z vnitřní strany otisk textilie. Ústřední výzdobné motivy čelních vyhřívacích stěn jsou zachovány bohužel pouze torzovitě, což znesnadňuje jejich interpretaci. Figurální výzdoba je zastoupena částmi postav a polopostav, případně portrétů mýtických hrdinů a konkrétních lidí, povětšinou ženského pohlaví. Podle analogií se můžeme pokusit identifikovat některé motivy: spoře oděná dáma s vlajícími šaty a vlasy by mohla představovat Zrození Venuše či neurčitelnou alegorii. Na velmi vysoké výtvarné úrovni jsou provedeny obličeje, účesy a oděvní drapérie ženských postav na dalších kachlích, z nichž některé lze interpretovat jako portréty neznámých šlechtičen, jiné pravděpodobně opět jako alegorie. Muž je vyobrazen pouze výjimečně na portrétu šlechtice, z něhož se dochovala pouze část levé ruky se vztyčeným ukazovákem a hrudi oblečené do honosného úboru s pláštěm. Menší část souboru kachlů byla zeleně či hnědě glazována. Zcela výjimečný je kompletně dochovaný drobný obdélný kachel se stylizovanou reliéfní architektonickou vý-
Obr. 5 Dvůr Himlštejn – nálezy ze zásypu klenby černé kuchyně, kamnářské výrobky. 1, 2, 3 – detaily figurální výzdoby režných reliéfních kachlů s ženskými portréty, 4 – kompletně dochovaný režný reliéfní kachel, 5 – kompletně zachovaný zeleně glazovaný reliéfní kachel s architektonickým motivem, 6 – torzo režného reliéfního kachle s figurálním motivem (foto autor, 2010).
24
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku zdobou. Je zeleně glazován a jeho ústřední motiv tvoří perspektivně provedená nika zaklenutá hrotitou klenbou, uvnitř niky je zavěšen závěsek v podobě plodu dubu – žaludu. Glazované kachle doplňuje torzo hnědě polévaného kachle s motivem mnoholistého květu. Soubor kamnářských výrobků není kompaktní a nepochází pravděpodobně z jednoho časového horizontu, nejstarší jedinci v něm zastoupení pocházejí z 1. poloviny 16. století, přičemž např. naposledy zmiňovaný hnědě glazovaný kachel je charakterem spíše barokní, pocházet může až ze 17. století.8 3.4. Další nálezy Keramické artefakty doplňuje nepatrný soubor skleněných a kovových nálezů získaných sběrem v zásypu klenby černé kuchyně. Několik zlomků tabulového skla, terčíků a dva železné hřebíky lze pouze rámcově datovat do pozdního středověku a raného novověku. 4. Shrnutí nových poznatků Při povrchovém průzkumu ruin dvora Himlštejn byly v ústřední obytné budově usedlosti zjištěny pozůstatky archaických stavebních konstrukcí vykazující pravděpodobně pozdně středověké stáří. Přes poměrně komplikovaný stavební vývoj původně menší stavby, přestavované opakovaně v 18. a 19. století, se podařilo zachytit a zdokumentovat nejstarší fázi vývoje objektu, která je zastoupena především prostorem původní černé kuchyně (obr. 6).9 Důkladná historická rešerše, která by napomohla s datováním jednotlivých fází vývoje stavby, není v odborné kompetenci autora článku a výpověď publikovaných písemných pramenů je bohužel velmi skromná. Postupná destrukce objektu však nabídla alternativní možnost datace v podobě záchranného archeologického výzkumu provedeného na odhalených zásypech klenby černé kuchyně. Materiál získaný sběrem nebyl bohužel stratifikován, ani se nejedná o uzavřený nálezový celek, ale nejstarší nálezy z něj nám svým způsobem (ante quem) datují vznik dvora. Díky naprosté odloučenosti dvora od ostatního osídlení, včetně hradu, je totiž nemožné, aby artefakty pocházely odjinud. Vhodnou datovací oporou je zde soubor zlomků a částí reliéfních komorových kamnových kachlů, které lze na základě motivů a analogií poměrně přesvědčivě datovat do 1. poloviny 16. století. Minimálně dvoje kachlová kamna byla zajisté součástí výbavy obydlí správce dvora. Již samotná přítomnost poměrně honosného otopného zařízení, spolu s vysokou výtvarnou úrovní reliéfů jednotlivých kachlů je důkazem, že dotyčný správce byl vysoce postaveným člověkem. Spekulovat můžeme o tom, že takového významu získal dvůr za panování Šliků, kteří 8
Při popisu a interpretaci nálezů kachlů byly použity práce: Vladimír BRYCH, Kachle doby gotické, renesanční a raně barokní, Praha 2004; Čeněk PAVLÍK – Michal VITANOVSKÝ, Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004. 9 Při průzkumu a dokumentaci historických stavebních konstrukcí bylo v rámci možností použito manuálu: Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, NPÚ Praha 2005.
25
Martin Volf vlastnili hrad a dvůr Himlštejn spolu s hornohradským panstvím právě v 1. polovině 16. století. Po zániku funkce kamen (předpokládá se, že kamna byla v provozu přibližně 50 let) byly jejich trosky spolu s dalším keramickým kuchyňským odpadem deponovány nad klenbu nově zaklenuté místnosti. Takový postup je poměrně běžný, hliněné střepy představují ideální lehký a izolační materiál. 5. Závěr Fenomén středověkých hradů přesahuje hranice medievistiky a výčet odborných textů zabývajících se tímto populárním tématem je nepřeberný. O to je však větší naše překvapení, když zjistíme, že problematika zázemí opevněných sídel, které se samotnou kastelologií logicky souvisí, připomíná s trochou nadsázky „pole neorané“. Sestoupíme-li obrazně z hradu do podhradí, nacházíme jen velmi málo opor pro studium obrazu/odrazu středověké reality, ať již v rovině archeologické, stavebně-historické či jiné. Předkládaný příspěvek o zázemí hradu Himlštejna v podobě stejnojmenného poplužního dvora si klade za jeden ze svých cílů na tento nepoměr upozornit a nabídnout variantu sídelně historického vývoje území na svazích Krušných hor nad tokem Ohře. Jak už bývá u podobně koncipovaného textu bohužel pravidlem, počet zodpovězených otázek je minimální, avšak těch nových, vyžadujících další interdisciplinární studium, je celá řada. Na základě orientační stavebně-historické analýzy a drobného záchranného archeologického výzkumu se podařilo prokázat pozdně středověké stáří dvora Himlštejn. Pouze náznakem byla odhalena jeho původní stavební podoba a načrtnut jeho další vývoj až do současného postupného zániku. Potřeba důkladného stavebně historického výzkumu je vzhledem ke stavu objektu zásadní, za několik let nebude totiž co zkoumat… Dalším krokem by mělo být provedení fundované historické rešerše, která by mohla odhalit cenné údaje o vzniku a vývoji usedlosti a její majetkoprávní příslušnosti. Poměrně obšírně byla poznána pouze hmotná kultura obyvatel dvora v období renesance a baroka, která byla na poměrně vysoké úrovni, a má důležitou sociální konotaci napovídající relativně velký význam dvora a jeho správce. Přes skepsi z nedostatku relevantních výsledků věřím, že byl učiněn první krok pro důkladné poznání himlštejnského dvora. Památka zahalená do roucha hustých křovin na horské louce pod hradem nabízí ke studiu jedno z velkých témat současné evropské medievistiky a je jen na nás, abychom se jeho řešení zhostili. Das Mayerhof Himmelstein bei Warta in Egerland In der Nähe von der Burgruine Himmelstein bei Warta in Egerland werden seit 70. Jahren des 20. Jhs. die Baurelikten von dem gleichnamigen Mayerhof untersucht. Die Baukonstruktionen von dem Zentralwohngebäude stammen evident aus dem späten Mittelalter. Bei der bauhistorischen Forschung wurde der älteste Raum von gewölbter Schwarzküche dokumentiert. Die teilweise Destruktion vom Kappengewölbe ermöglichte die archäologische Rettungsforschung in der Hinterfüllung des Gewölbes. Die dadurch erworbene Fundsammlung ist sehr reich und belegt eine prunkvolle Sachkultur des Mayerhofbesitzers aus dem 16. Jh. Der Fundkatalog reicht etwa 1000,
26
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku vor allem keramische Gegenstücke. Die Töpfe, Krüge, Teller und Schüsseln repräsentieren die Töpferware des 16. und 17. Jhs. Die Gefäße wurden bleiglasiert und bemalt, die Regionalproduktion ist mit unglasierten Scherben vertreten. Selbständige Fundkategorie bildet Hafnerware. Die Kacheln stammen mindestens aus 2 Kachelofen, die von Schüssel- und Bildkacheln gebaut wurden. Das Studium der Motiven der Bildkacheln bietet breite chronologische und kunsthistorische Ergebnisse an. Dank der archäologischen und bauhistorischen Forschung wurde nachgewiesen, dass der Mayerhof schon in der 1. Hälfte des 16. Jhs. entstand. Eine weitere Fragestellung zu Gründer und Besitzer der Hof wartet auf eine aufwendige Analyse der schriftlichen Quellen.
Obr. 6. Dvůr Himlštejn – nahoře: fotografie ruin dvora od jihovýchodu (foto Eva Volfová, 1977); dole: průhled přes zřícenou obvodovou zeď do interiéru černé kuchyně zaklenuté klášterní klenbou. Z jejího zásypu pocházejí archeologické nálezy (foto autor, 2010).
27
