Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze Soutěžní práce do Soutěže o cenu děkana Národohospodářské fakulty VŠE Kategorie: Práce studentů bakalářského studia Katedra: Katedra Hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Název práce:
Hospodářské důsledky odsunu sudetských Němců na Karlovarsku
Autor: Robert Černý
Počet znaků včetně mezer: 33 960
Prohlašuji na svou čest, že jsem tuto práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Robert Černý V Praze, dne 20. 2. 2012
Abstrakt Tato studie se bude zabývat důsledky nuceného vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce na hospodářský vývoj Karlovarského kraje. Práce analyzuje bezprostřední důsledky změn ve struktuře obyvatelstva na příkladech zaniklých pohraničních obcí, ukončení provozu sudetoněmeckých firem, či jejich zestátnění. Dále se bude práce věnovat nedostatku úrovně pracujícího obyvatelstva v hospodářsky důležitých profesích, jakož i změnám v sociálním členění společnosti a její životní úrovně. Práce bude vycházet zejména z archiválií Státních oblastních archivů Karlovy Vary a Sokolov se sídlem v Jindřichovicích, z nevydaných pramenů soukromé provenience (vzpomínky, paměti) a kronik sledovaných obcí na Karlovarsku.
Abstract This study deals with the impact of forced displacement of German population on economic development of the Karlovy Vary region after the Second World War. This thesis analyses immediate consequences of changes in the structure of population. It makes use of examples such as disappeared borderline communes, closedown of Sudeten-German companies or their nationalisations. Onward, this writing follows the inefficient level of workers in economically important professions as well as changes in social structuring of society and its standard of living. This thesis draws particularly from archival documents such as State provincial archives Karlovy Vary and Sokolov resident in Jindřichovice as well as unpublished sources of private provenience (recollections, memoirs) and chronicles of described communes in the Karlovy Vary region. Klíčová slova Karlovarský kraj, Hospodářské důsledky, Zaniklé obce, Osídlování Keywords The Karlovy Vary region, Economic impacts, Disappeared communes, Settlement JEL klasifikace N440, N540, N940
Věnováno všem, kteří ztratili nebo našli domov v Karlovarském kraji.
Poděkování za vstřícný postoj, trpělivost a dobré rady náleží panu PhDr. Pavlu Szobimu stejně tak jako celé mé rodině.
Obsah Úvod ......................................................................................................................................1 1. Hospodářské důsledky odsunu .........................................................................................2 1.1 Osídlování ....................................................................................................................2 1.2 Zaniklé obce .................................................................................................................8 Závěr ................................................................................................................................... 12 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................... 14 Nevydané prameny ........................................................................................................... 14 Dobový tisk ...................................................................................................................... 15 Odborná literatura............................................................................................................. 15 Internetové odkazy ........................................................................................................... 16 Výpovědi pamětníků ......................................................................................................... 16 Seznam tabulek ................................................................................................................... 17 Seznam zkratek .................................................................................................................. 17
Úvod Karlovarsko ležící na nejzápadnější části území dnešní České republiky patří dodnes mezi nejméně vyspělé kraje celé země. Důkazem tohoto faktu je jedna z nejvyšších nezaměstnaností1, nejnižší průměrná mzda2 a nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí3. Proto je třeba si položit otázku, proč patří Karlovarsko mezi nejchudší oblasti ČR. Příčiny nepříznivého stavu Karlovarska lze nalézt v jeho historii, proto je nutné se jí zabývat. Tato práce si klade za cíl analyzovat hospodářské a sociální důsledky v Karlovarském kraji po odsunu sudetských Němců. Autor se snaží odpovědět na otázku týkající se zachování konkurenceschopnosti tamějších firem po 2. světové válce, jež často přešly z vlastnictví sudetských Němců do státních rukou. Dále je zde řešena problematika dosídlování kraje, který z důvodu transferu přišel o velkou část obyvatelstva. S tím je spojen fenomén zaniklých obcí, jež se staly negativním dědictvím poválečné doby. Následující studie se opírá především o nevydané prameny z oblastních archivů Karlovarského kraje jako například situační zprávy, prezidiální spisy, ale také často opomíjené kroniky měst, jež mnohdy poskytují velmi cenné informace. Dále je čerpáno z dobového tisku, vědeckých publikací zabývajících se osídlováním. Doplňkový charakter pro získávání informací v této práci tvoří výpovědi dvou tamějších pamětníků. Při
zpracování této
analýzy
byly
využívány
metody ekonomických
věd,
hospodářských a sociálních dějin.
1
K datu 31. 10. 2011 činila na Karlovarsku 9,45 %, přičemž celorepublikový průměr byl 7,92%. In: ČSU KARLOVY VARY. Nezaměstnanost v Karlovarském kraji podle MPSV k 31. 10. 2011 [online]. Český statistický úřad. 2011 [cit. 2011-12-30] Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/xk/redakce.nsf/i/nezamestnanost_v_karlovarskem_kraji_podle_mpsv_k_31_10_2011. 2 Ve 3. čtvrtletí roku 2011 byla na Karlovarsku průměrná mzda 19 821 Kč, kdežto průměr ČR činil 22 922 Kč. In: ČSU KARLOVY VARY. Průměrné mzdy v ČR a krajích v 1. - 3. čtvrtletí 2011 [online]. Český statistický úřad. 2011 [cit. 2011-12-30] Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/xk/redakce.nsf/i/prumerne_mzdy_v_cr_a_krajich_v_1_3_ctvrtleti_2011. 3 V roce 2011 mělo na Karlovarsku 7,2 % obyvatel vysokoškolský titul. In: ČSU. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. Český statistický úřad. 2011 [cit. 2011-12-30] Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/predbezne_vysledky_scitani_lidu_domu_a_bytu_2011.
1
1. Hospodářské důsledky odsunu 1.1 Osídlování Po druhé světové válce se na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sbírky zákonů rozhodlo, že všechen nepřátelský majetek (v případě Karlovarska německý) bude zkonfiskován. Jednalo se o průmyslové stroje, motorová vozidla, zařízení a zásoby živnostenských podniků, předměty vyhrazené státu, státním podnikům a ústavům, předměty, k nimž třetí osoby, jejichž majetek nepodléhal konfiskaci, uplatňují věcná břemena a veškeré nově vyrobené předměty jako například porcelán, sklo a textil.4 Československá vláda se rozhodla, že se pro obnovu mírové výroby podniků na Karlovarsku uchýlí ke znárodnění důležitých průmyslových i zemědělských firem s více než 50 zaměstnanci. Tento krok se dotýkal především firem německých, jež v tomto kraji zůstaly jako dědictví po sudetských Němcích. Po znárodnění se některé firmy dostaly do českých rukou, bez ohledu na původ, jiné se z mnoha důvodů staly obětí likvidačního řízení. Rozhodnutí o setrvání firmy na trhu záleželo na tom, jak daná firma dokázala uspokojit poptávku lidu žijícího v mírových podmínkách, jestli existovalo dostatečné množství československé pracovní síly, ba dokonce zda měla dostatek surovin pro výrobu.5 Jako příklad německé firmy, která svým pojetím nezapadala do mírového poválečného budování ekonomiky, lze uvést firmu Hacken a Petzold se sídlem ve Svatavě, jež přeměnila během druhé světové války Schmiegerovu textilní továrnu na výrobnu součástek do raket V-2. Na začátku roku 1946 se firma dostala do likvidace a její hodnota byla sumarizována na 25 milionů Kč, což představovalo zhruba desetinásobek rozpočtu obce Svatava. Dále došlo k likvidaci mnoha pivovarů z důvodu nedostatku sladu, ačkoli poptávka po pivu rostla a zisky těmto podnikům stoupaly.6 Nejdůležitější znárodňovací dekrety č. 100 až 103/1945 Sb. signovány 24. října 1945 převedly hospodářská odvětví strategického významu do státních rukou. Šlo o doly, průmyslové podniky, banky či pojišťovny s více než 500 pracovníky, nebo o potravinářské podniky nad 150 zaměstnanců.7 Na Karlovarsku to byly národní podniky, u nichž došlo
4
Fond národní obnovy věci konfiskační všeobecně (1946–1948). SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. inv. č. 12, č. k. 140. 5 Konfiskace všeobecně (1945–1948). SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. inv. č. 660, č. k. 140. 6 Konfiskace průmyslového majetku. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. inv. č. 662. č. k. 140. 7 ANDRŠ, P. Nejdek v letech 1945–1953. Nejdek: Jde o Nejdek, 2010. s. 52.
2
k vertikální fúzi. Jednalo se o Falknovské hnědouhelné doly,8 Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Západočeské sklárny,9 Západočeské elektrárny, Sdružené bavlnářské závody, Národní podnik Praha, F. J. Blohberger a spol., továrna na dřevěné hudební hračky v Kraslicích.10 Tato firma si v roce 1946 nechala uveřejnit reklamu v časopise Osídlování, v němž vyzvala šikovné Čechy z vnitrozemí, aby přijeli za prací do Kraslic. „Čechy potřebujeme, my už si je zpracujeme, vždyť i Němci se museli tady učit. Platy jsou zde vyšší než jinde ve vnitrozemí, i domky po Němcích bychom pro ně měli – jen aby tady byli,“ stálo v časopise.11 Předešlé firmy z okresu Sokolov se potýkaly především s nedostatkem kvalifikované práce. Nejdecké česárny vlny, pod které náležely i podniky v Chebu, Svatavě a Kdyni, řešily problém se zajištěním surovin pro výrobu. Textilnímu závodu v Nejdku se podařilo z akce UNRRA získat až 600 vagónů vlny. Díky tomu se navýšila produktivita až čtyřnásobně, ačkoli došlo během let 1946 a 1947 k úbytku 500 pracovníků.12 Pro Karlovarský kraj je po dlouhá staletí typická výroba porcelánu. I ta však poznala důsledky odlivu kvalifikované německé pracovní síly. Proto bylo do roku 1950 v celém regionu soustředěno pouze 20 továren.13 Další zbrzdění poválečného rozvoje tohoto průmyslu nastalo kvůli nedostatku finančních prostředků na investice a generální opravy. Oba důvody přispěly k dočasnému úpadku porcelánového průmyslu na Karlovarsku, který minimálně do konce padesátých let zaostával za světovou úrovní,14 a tím pádem došlo k poklesu vývozu karlovarského porcelánu.15 Sedlecké kaolinové závody na tom byly s obměnou zaměstnanců o poznání lépe než Karlovarské porcelánky, neboť se jim podařilo do poloviny roku 1946 nahradit téměř všechny německé pracovníky, kteří museli závody opustit kvůli odsunu. Problémy nastaly před únorem 1948, kdy se vedení firmy nedokázalo z politických důvodů shodnout na jednotné koncepci firmy, a z toho důvodu na konci roku 1947 vykázaly kaolínky ztrátu. Politické rozhodnutí také zasáhlo Rukavičkářské závody Abrtamy, které se po konfiskaci v roce 1946 potýkaly s odlivem pracovních sil nejen z důvodu odsunu německých pracujících, ale také kvůli přeložení několika odborníků, jejichž odchod byl motivován vyššími platy, do 8
Kronika obce Sokolov. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. s. 121. Zahrnovaly podniky v Dolním Rychnově a Oloví. 10 Konfiskace průmyslového majetku. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. inv. č. 662. č. k. 140. 11 Osídlování, ročník I. Číslo 4. V Praze 10. 7. 1946. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. s. 84. 12 ANDRŠ, P. Nejdek v letech 1945–1953. Nejdek: Jde o Nejdek, 2010. s. 54–55. 13 V roce 1920 existovalo v celém kraji 66 porcelánek a po hospodářské krizi se jich zachovalo ještě 45. 14 Zvýšenou zahraniční konkurenci představovalo především Západní Německo. 15 50 let ekonomiky Karlovarska 1918–1968. Karlovy Vary: Okresní oddělení státního statistického úřadu Karlovy Vary, 1968. s. 85. 9
3
nedalekých jáchymovských uranových dolů. Poté došlo ke snížení prestiže abrtamské oblasti při vzniku tzv. hraničního pásma. Tyto události značně přispěly k prudkému poklesu produkce.16 Určité oživení nastalo na počátku šedesátých let, kdy nastalo omezení těžby uranu v jáchymovských dolech.17 Uranové doly na Karlovarsku patřily po druhé světové válce mezi nejvýznamnější místa Československa pro těžbu strategicky důležitých surovin. O uranovou rudu projevil enormní zájem Sovětský svaz, jenž 26. srpna 1945 vyslal do Jáchymova skupinu expertů a důstojníků. Po důkladném průzkumu byla podepsána smlouva mezi ČSR a SSSR o těžbě a dodávkách uranu výhradně pro Sovětský svaz. Po vzniku národního podniku Jáchymovské doly se těžba začala postupně rozšiřovat. Do Jáchymova proto přicházeli brigádníci z Ostravy, Kladna nebo Příbrami.18 Nárůst pracovních sil nezaručoval dostatečné zvýšení těžby, proto se začal prosazovat návrh sovětské strany, aby byli v dolech nasazeni němečtí váleční zajatci zadržovaní v SSSR. Během roku 1948 jich přišly přibližně 4 000.19 Pracovní podmínky pro válečné zajatce a později i pro politické vězně odporovaly mezinárodním humanitárním dohodám. Pamětnice, která po válce začala žít přímo v Jáchymově, se podělila o své svědectví: „Každé ráno jsem viděla, jak šli do kopce k dolům chlapi přivázaní k sobě jedním provazem. Vpředu, vzadu a uprostřed je doprovázeli dozorci. Dělníci vypadali velmi zuboženě, byla jim asi velká zima, měli na sobě jen dlouhé kabáty a místo bot si obvázali nohy nějakou látkou. Občas se na mě některý z nich podíval. Všichni jsme se jich báli, ale nikoho ani nenapadlo, že by to mohli být slušní lidé.“20 Z počátku získávalo Československo za dodávky uranu 15% ziskovou přirážku, avšak ta se během padesátých let snížila k nule, takže byly pokryty pouze náklady. Celkový počet vyvezeného uranu činil 17 070 tun za 16,7 miliardy Kčs21, ovšem je třeba zdůraznit, že Sověti neplatili za uran hotově, nýbrž jako protislužba byl poskytnut zbrojní arzenál (letadla, tanky, děla).22 Do úplně nové situace bylo po válce postaveno karlovarské lázeňství. Po roce 1945 spočíval největší problém v přetvoření válečných lazaretů na rekreační střediska, jež byla
16
Z 1 694 000 párů rukavic v roce 1937 na 481 665 párů rukavic v roce 1948. 50 let ekonomiky Karlovarska 1918–1968. Karlovy Vary: Okresní oddělení státního statistického úřadu Karlovy Vary, 1968. s. 93, 109. 18 K prosinci roku 1947 bylo evidováno celkem 3 750 zaměstnanců. 19 LEPKA, F. Český uran 1945–2002. Liberec: Knihy 555, 2003. s. 9–17. 20 Olga Westrmaierová, rozená Plešková, důchodkyně, r. nar. 1923. Rozhovor proběhl s autorem 26. 10. 2011. 21 Asi jedna čtvrtina státního rozpočtu ČSR pro rok 1948. 22 LEPKA, F. Český uran 1945–2002. Liberec: Knihy 555, 2003. s. 23. 17
4
zestátněna. Pro lázeňský cestovní ruch nebyl až tak velký problém nedostatek pracovních sil, nýbrž absence zákazníků. Před rokem 1938 tvořili 80 % klientely Němci, avšak poválečný vývoj je nedokázal znovu přilákat. Největší podíl na využití lázní mělo tedy československé obyvatelstvo, jež nedokázalo nahradit ztráty z absence zahraničních zákazníků.23 Podobně jako průmyslové znárodňování probíhala také konfiskace zemědělského majetku. Mnoho bývalých německých velkostatků připadlo do státní správy a následně byly rozděleny mezi nové československé osídlence. Za všechny lze uvést jeden příklad v okrese Sokolov. Dne 10. srpna 1945 došlo ke znárodnění velkostatku Perglas, jehož bilance ocenění majetku vypadala následovně. Hodnota pozemku byla vyčíslena na 3,76 milionů Kčs (z toho lesy 1,43 milionů Kčs). Celková suma budov představovala částku 1,12 milionů korun. Spolu se zbytkem vybavení a zásobami došla národní správa k číslu 5,54 milionů Kčs.24 25 Celkový přehled všech podniků na Karlovarsku, které prošly poválečným znárodněním, lze dohledat v časopise Osídlování.26 Díky znárodnění mnoha průmyslových a zemědělských firem se stát sám mohl rozhodovat, komu připadne majetek po odsunutých Němcích. Pro vládu nebylo jednoduché přesvědčit obyvatele vnitrozemí, aby změnili svou adresu a přestěhovali se do karlovarského pohraničí. Dne 27. listopadu 1945 byla zřízena vyhláškou okresního úřadu v Praze osídlovací úřadovna v Karlových Varech. Úkolem této nově vzniknuvší instituce bylo hlášení o volných pracovních místech v kraji po odsunutých Němcích.27 Pamětník pocházející původně z Tábora, jenž po válce začal bydlet s rodiči ve Františkových Lázních, vzpomínal na osídlování těmito slovy: „Táta přišel domů z práce a celé rodině sdělil, že v rádiu slyšel, jak československá vláda nabádá občany jižních a středních Čech, že západní Čechy potřebují nové lidi pro obdělávání zemědělských statků. Jeden takový jsme brzy dostali, a tak jsme později vyrazili vlakem z Budějovic do Chebu a pak do Františkových Lázní.“28 Z počátku brzdil osídlovací proces na Karlovarsku nedostatek pitné vody a bytového fondu. Bombardování na konci 2. světové války způsobilo úbytek obytných jednotek. Navíc se často stávalo, že přidělené bydlení bylo stavebně a vybavením horší než ve vnitrozemí, což 23
50 let ekonomiky Karlovarska 1918–1968. Karlovy Vary, 1968. s. 51. Zemědělská půda, hospodaření a konfiskace. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. inv. č. 621. č. k. 140. 25 Jedná se přibližně o jednu pětinu rozpočtu města Sokolov za rok 1948. 26 Osídlování. Ročník II. Číslo 15. v Praze 10. 12. 1947. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. 27 ČAPKA, F. – SLEZÁK, L. – VACULÍK, J. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 100. 28 Výpověď Jiřího Říhy. Narozen 1938. Zaznamenáno 13. 10. 2011. 24
5
mohlo do jisté míry demotivovat osídlence k přestěhování se do pohraničí.29 O těchto problémech lze získat mnoho informací z kronik měst Sokolov a Karlovy Vary. Noví osídlenci se nechtěli stěhovat do menších obcí v horských oblastech, v nichž by je čekala náročná zemědělská práce. Raději dávali přednost průmyslovým centrům, ve kterých nebylo těžké najít v té době práci.30 Nutno dodat, že národohospodářské a politické zájmy podporovaly těžký a těžební průmysl, proto není divu, že nejvíce osídlenců nacházelo nové domovy na sídlištích průmyslových měst postavených na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let.31 Podstatnou demotivací se pro potencionální osídlence staly platové podmínky, které nedosahovaly takové výše jako ve vnitrozemí. Vláda mohla buď zavést pohraniční přídavek pro profese s nízkou mzdou, nebo zařadit celé pohraničí do vyšší mzdové třídy. Oprávněná námitka poukazovala na fakt, že nešlo rozdělit stát na dvě části, vnitrozemí a pohraničí, ačkoli rozdíly mezi těmito dvěma oblastmi zůstaly dodnes. Je patrné, že díky vyšší odbornosti zaměstnanců ve vnitrozemí se zde projevovala vyšší produktivita práce. Na přechodné období bylo rozhodnuto o pohraničním přídavku, který se ukázal být vhodnější, neboť podporoval pouze profese s podprůměrnými příjmy.32 Tabulka č. 1 zachycuje celkový pokles obyvatelstva Karlovarského kraje, jenž nastal po odsunu německého obyvatelstva. Počet je dán kromě již zmiňovaného transferu také novými osadníky, kteří se z různých důvodů rozhodli přestěhovat na Karlovarsko. Nejnižší pokles byl zachycen v okrese Žlutice. Ačkoli byl podle statistické evidence zjištěn téměř největší relativní úbytek německých obyvatel, díky zemědělskému rozvoji okresu se podařilo získat mnoho nových osídlenců. Dalším okresem je Falknov, v němž došlo jak k nejnižšímu úbytku Němců, tak zároveň díky průmyslovému rozvoji okresu ke značnému osídlovaní. Na druhé straně zaznamenaly vysoký úbytek horské okresy jako Jáchymov,33 Kraslice nebo Nejdek. Rovněž v Mariánských Lázních a Teplé se nepodařilo obnovit ani z poloviny počet obyvatel, jaký byl před začátkem odsunu.
29
ČAPKA, F. – SLEZÁK, L. – VACULÍK, J. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 283. 30 Kronika obce Sokolov. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. 31 Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/2. nestránkováno. 32 ČAPKA, F. – SLEZÁK, L. – VACULÍK, J. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 282. 33 Nárůst obyvatel v okrese Jáchymov začal až v roce 1948 po zvýšení těžby uranu.
6
Tabulka č. 1: Srovnání počtu obyvatel na Karlovarsku v letech 1930 a 1947
Absolutní
Relativní
Okres/období
Rok 1930
Rok 1947
pokles
pokles
Aš
44 998
22 800
22 198
49 %
Falknov
61 629
37 900
23 729
39 %
Cheb
76 979
41 200
35 779
46 %
Jáchymov
17 997
5 800
12 179
68 %
K. Vary
90 655
49 900
40 775
45 %
Kraslice
38 881
12 300
26 581
68 %
Loket
40 795
19 000
21 795
53 %
M. Lázně
33 414
12 100
21 314
64 %
Nejdek
37 682
16 300
21 382
57 %
Teplá
24 757
11 800
12 957
52 %
Žlutice
27 499
17 000
10 499
39 %
Celkem
495 286
246 100
249 186
50 %
Zdroj: ČAPKA, F. – SLEZÁK, L. – VACULÍK, J. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 341–342.
Zemědělské osídlování nebylo v Karlovarském kraji tak úspěšné jako to průmyslové.34 Hornaté prostředí s ne příliš úrodnou půdou nikdy neumožňovalo v tomto regionu rozvíjet zemědělství. Neúspěšné zemědělské osídlování mělo neblahý dopad na zemědělskou výrobu v kraji, jež se v padesátých letech neustále propadala. Například na okrese Aš bylo zjištěno, že ačkoli došlo během let 1953–1955 k nárůstu počtu JZD, celkově nastal pokles hospodářských výsledků. Hlavní příčiny lze nalézt v nedostatku pracujících a v nevyhovujících zemědělských podmínkách, ale také v nízké motivaci práce z důvodu nucené kolektivizace.35 Nedostatečné zemědělské osídlování změnilo karlovarskou krajinu k nepoznání. Pastviny a louky zplaněly, pole po Němcích zarostla plevelem. Přibylo mnoho lesů, které 34
Výjimkou byl okres Žlutice. ČAPKA, F. – SLEZÁK, L. – VACULÍK, J. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 203. 35
7
působením emisí během komunistické éry nezadržitelně vymíraly. Mnoho horských sídel začalo pro svou nízkou atraktivitu chátrat. Noví osídlenci raději dávali přednost průmyslovým oblastem s jistou pracovní příležitostí. Důsledkem těchto změn v karlovarských oblastech byl fenomén zaniklých obcí, jenž charakterizuje krajinu Karlovarska dodnes.36
1.2 Zaniklé obce Zánik sídel není v dějinách ničím výjimečným, neboť v důsledku válek a přírodních katastrof docházelo často ke stěhování obyvatel. Opuštěná místa následně zanikla z důvodu nevhodných podmínek pro trvalé osídlení. Pokud ale došlo k zániku mnoha obcí během pár let, jak k tomu došlo po odsunu sudetských Němců na Karlovarsku, pak je na místě zdůraznit, že něco podobného se v takové míře na území dnešní České republiky nikdy nestalo.37 Odsun Němců po 2. světové válce, nedostatečné dosídlování československého obyvatelstva a rozporuplná rozhodnutí nastoupivší komunistické strany k moci po roce 1948 přispěly k obrovským a nenahraditelným ztrátám při devastaci sídelních lokalit. Mimo jiné byly zničeny stovky církevních objektů.38 Pro přehlednější orientaci v dané problematice lze zaniklé obce v Karlovarském kraji rozdělit do tří kategorií. První část obcí zanikla bezprostředně po transferu Němců, druhá po těžební činnosti a třetí po vytvoření vojenského výcvikového tábora pro potřeby československé armády.39 Do první kategorie lze zahrnout obce zaniklé na konci roku 1947, kdy došlo k posledním odsunům německého obyvatelstva, popřípadě obce, které zmizely kvůli jejich zařazení do tzv. Hraničního pásma.40 Charakteristickým znakem pro tuto skupinu sídel je její nevýhodná poloha k obydlení, ať už v horských oblastech nebo u hranic, které byly důkladně střeženy pohraničními hlídkami. Pro uvedení příkladu zániku obcí v Krušných horách lze použít historický vývoj obce Přebuz. Její počátky se datují koncem 16. století, kdy došlo k rozvoji hornictví. Ze začátku šlo pouze o rýžování cínu. Později došlo i na jeho těžbu, která prožila největší rozvoj během druhé světové války. Po válce nastal její útlum, a důl byl poté uzavřen. Vedle hornictví se staly významnými obory v Přebuzi paličkování, výroba rukavic a perleťového zboží. Krátce 36
Historický sborník Karlovarska I. Karlovy Vary: Státní okresní archiv v Karlových Varech, 1993. s. 179. BERANOVÁ VAICOVÁ, R. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. s. 1. 38 Kostely, kaple, kříže. 39 Historický sborník Karlovarska I. Karlových Vary: Státní okresní archiv v Karlových Varech, 1993. s. 178. 40 V červenci 1951 byly vytvořeny útvary pohraniční stráže podřízené ministerstvu vnitra. Při jejich budování došlo k uzavření prostoru 2 kilometrů od hranic s jinými státy. Toto území, které bylo obehnáno drátem, střežila pohraniční stráž. Po zavedení útvaru zaniklo mnoho již téměř vysídlených obcí nacházejících se v tomto přísně střeženém hraničním pásmu. 37
8
zde působily ve 20. století cihelna i pivovar. Mezi kulturní dědictví této vesničky patřily kostel sv. Bartoloměje z roku 1779, renesanční radnice a pomník obětem první světové války. Po odsunu Němců byly tyto památky zbořeny. Až v roce 2001 došlo k opravení dochované části pomníku, jenž byl nově odhalen na místním hřbitově.41 Vysídlení a následný zánik obcí z důvodu jejich polohy v blízkosti státních hranic se nejvíce dotknul okresu Cheb, jenž hraničil se Spolkovou republikou Německo a s dnes již neexistující Německou demokratickou republikou. Jednou takovou byla vesnice Wies, založená v polovině 18. století, jež ležela u hranic směrem k Waldsassenu. Toto poutní místo, v němž byla původní kaple přestavěna na kostelík, se stalo důležitým hraničním přechodem obdobně jako Svatý Kříž. Kromě zmíněného kostelíka zde byl vybudován sirotčinec a vyhlášená výletní restaurace. Po nuceném odsunu sudetských Němců mělo v roce 1948 dojít k přejmenování obce na Stráž u Chebu, avšak ke schválení tohoto návrhu již nedošlo, neboť vesnice byla uzavřena a později zdemolována. V roce 1952 došlo k vyhlazení zbylých budov a to včetně zmiňovaného kostelíka.42 V druhé kategorii můžeme vyjmenovat zaniklá sídla, u nichž nedošlo k novému osídlení po transferu Němců. Toto bylo zapříčiněno vládou Komunistické strany, jež preferovala rozvoj těžebního průmyslu. Národohospodářský zájem vytěžit co možná nejvíce uhlí a uranu z Karlovarského kraje se stal strategickou záležitostí nehledě na životní prostředí, krajinu a lidská sídla.43 Nejvíce obcí v důsledku odsunu Němců a následném rozvoji těžby hnědého uhlí zaniklo na Sokolovsku. Jednou z mnoha takových byla obec Lísková, jejíž první zmínka pochází z 15. století. Původní německý název Haselbach44 jí vydržel až do roku 1947. Tato vesnice, která ležela mezi městy Sokolov a Svatava se dočkala svého rozvoje až v 18. století, kdy zde bylo objeveno bohaté naleziště hnědého uhlí. Od 19. století docházelo k těžbě a vznikaly doly s názvy jako Lorenz, Marie a Antonín. Rychlý růst obce dal vzniknout místní škole nebo poště, která patřila mezi důležité komunikační uzly v této oblasti. Poválečný odsun Němců ještě neznamenal definitivní zánik tohoto sídla, avšak skutečnost, že se katastrální
41
BERANOVÁ VAICOVÁ, R. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. s. 235. BOHÁČ, J. – SALAMANCZUK, R. Zmizelé Chebsko: zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945 = Das verschwundene Egerland: die nach 1945 zerstörten Ortschaften des Landkreises Eger. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Cheb, 2007. s. 172. 43 PROKOP, V. I tudy kráčely dějiny: Z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná, 2001. s. 134–144. 44 V českém překladu: Ves u potoka s lískovými keři. 42
9
území Lískové nacházelo na těžebních územích tří velkých dolů, ji definitivně smazala z mapy.45 Poněkud jiný rozvoj se stejným koncem lze pozorovat u obce Město Čistá. Její původní název Lauterbach46 pocházející z roku 1370 byl na Karlovarsku velmi častý, proto se k názvu vesnice přidalo německé Stadt47, takže vzniklo Lauterstadt, které bylo již po svém zániku přejmenováno na Město Čistá. Toto sídlo, jež se nacházelo nedaleko Horního Slavkova, proslulo středověkou těžbou cínu a stříbra, díky které bylo dokonce povýšeno na královské horní město. Těžba cínu začala stagnovat v 19. století, až byl v roce 1943 zavřen poslední důl. Transfer Němců tvořících většinu obyvatel města přiblížil jeho rychlý konec. O dokonání zániku se postaralo začlenění Města Čistá do vojenského pásma. Při nácviku armády došlo ke zničení kulturních památek, především lidové školy, pomníků padlých a kostela sv. Michaela z roku 1777. Definitivní zkázou města se stalo otevření uranových dolů, které vyhnaly poslední obyvatele města.48 Poslední kategorii zaniklých obcí představují ta sídla, která zanikla po nuceném vysídlení Němců a následné nemožnosti dosídlení, jež souvisela se začleněním těchto obcí do vojenských újezdů Prameny nebo později Doupov.49 Mnoho obcí a osad po vojenských činnostech ve Slavkovském lese a v Doupovských horách zaniklo úplně, nebo jen částečně. První obcí, kterou lze v této souvislosti zmínit, je dnešní vesnice Hrušková ležící na okraji Slavkovského lesa nedaleko Sokolova. Její historické počátky se datují již od konce 13. století. Z tohoto období pochází i nedaleký kostel svatého Mikuláše. Silnější osídlení nastalo až po roce 1648, kdy se do vesnice přistěhovalo mnoho německy mluvících obyvatel. Kvůli nepříznivým zemědělským podmínkám se lidé v této obci živili především drobným hospodařením. Muži dojížděli za prací do okolních dolů na kaolín nebo hnědé uhlí. Rozvoj Hruškové nastal na konci 19. století s výstavbou školy, Společenského domu a velkého hotelu. Slibný rozvoj cestovního ruchu zbrzdily dvě světové války. Po té druhé došlo ke značnému snížení obyvatelstva, Hrušková byla začleněna do Vojenského újezdu Prameny, a 45
Kronika obce Svatava. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. s. 31. V českém překladu: Čistý potok. 47 V českém překladu: Město. 48 JAŠA, L. Zaniklé obce na Březovsku = Verschwundene Gemeinden in der Region Březová. Sokolov: Fornica Graphics pro město Březová, 2010. s. 268–311. 49 Původní myšlenka zřídit vojenský prostor v oblasti Slavkovského lesa se objevila po roce 1945. Pro svou strategicky dobrou polohu bylo vybráno město Prameny, a tak vzniknul Vojenský újezd Prameny. Na přelomu desetiletí došlo v této oblasti k nálezu ložisek uranu. Jeho těžba dostala přednost před vojenským újezdem, který byl přesunut do oblasti Doupovských hor. V roce 1954 nakonec vzniknul Výcvikový vojenský tábor Doupov. 46
10
proto nebylo povoleno její znovuosídlení. Jelikož využívali vojáci až do svého odchodu v roce 1953 budovy obce jen k bydlení, k úplnému zániku Hruškové nedošlo. Během komunistické vlády přežívala jako neperspektivní část města Sokolova, avšak po roce 1989 se sem začali právě obyvatelé Sokolova stěhovat, neboť zde našli klidné bydlení a panenskou přírodu. Nedaleký kostel ze 13. století byl bohužel po válce zničen.50 Druhá obec třetí kategorie nese název Činov. První zpráva se zachovala z roku 1326 o vesnici s německým názvem Schönau. Toto sídlo ležící blízko Andělské Hory v okrese Karlovy Vary se pyšnilo od svého vzniku velkými statky a poli. V 18. století byl postaven ve vesnici kostel svatého Martina. Stejně jako u všech obcí Karlovarska i zde došlo k velkému úbytku obyvatelstva po transferu sudetských Němců. Z důvodu začlenění obce do VVT Doupov došlo k přesídlení zbylých obyvatel a následné demolici Činova. Dnes se jedná již jen o osadu, v níž se nachází velká skládka komunálního odpadu pro Karlovy Vary a okolí.51 Tabulka č. 2 zachycuje změny v počtu obyvatel a obydlených budov v letech 1930 a 2001 u sledovaných zaniklých obcí. Podle čísel v tabulce lze konstatovat, že úplný zánik obcí zapříčinila těžba hnědého uhlí a uranu. Nicméně i zbylé kategorie vytvořily z malých měst a vesnic pouze torza sídel, která se dodnes nepodařilo zalidnit. Tabulka č. 2: Srovnání počtu obyvatel a budov sledovaných zaniklých obcí v letech 1930 a 2001
Třetí
Druhá
První
Kategorie
Obec
Počet obyvatel/budov 1930
Počet obyvatel/budov 2001
Přebuz
1 396
227
73
45
Wies
104
15
0
0
Lísková
933
75
0
0
Město Čistá
1 192
255
0
0
Hrušková
348
58
28
18
Činov
505
93
3
2
Zdroj: BERANOVÁ VAICOVÁ, R. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. s. 235. BINTEROVÁ, Z. Zaniklé obce Doupovska II.: v bývalých okresech Karlovy Vary a Žlutice. Chomutov: Oblastní muzeum, 2004. s. 22. BOHÁČ, J. – SALAMANCZUK, R. Zmizelé Chebsko: zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945 = Das verschwundene Egerland: die nach 1945 zerstörten Ortschaften des Landkreises Eger. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Cheb, 2007. s. 172.
50
JAŠA, L. Zaniklé obce na Březovsku = Verschwundene Gemeinden in der Region Březová. Sokolov: Fornica Graphics pro město Březová, 2010. s. 74–78. 51 BINTEROVÁ, Z. Zaniklé obce Doupovska II.: v bývalých okresech Karlovy Vary a Žlutice. Chomutov: Oblastní muzeum, 2004. s. 22.
11
ČSU KARLOVY VARY. Vybrané údaje podle obcí a jejich části. In: Souhrnná charakteristika výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 v okrese Sokolov [online]. Český statistický úřad. 2003 [cit. 2011-11-23] Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/xk/edicniplan.nsf/p/13-4115-03. JAŠA, L. Zaniklé obce na Březovsku = Verschwundene Gemeinden in der Region Březová. Sokolov: Fornica Graphics pro město Březová, 2010. s. 78, 311. Kronika obce Svatava. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. s. 31.
Závěr Hypotéza autora, že odsun sudetských Němců na Karlovarsku, jež probíhal především v letech 1946 a 1947, snížil hospodářský stav kraje, byla v průběhu práce podpořena sníženou konkurenceschopností tamějších firem. Odliv mnoha důležitých a nepostradatelných pracovníků snížil kvalitu práce v proexportně orientovaných firmách, které nadále nedokázaly vytvářet přidanou hodnotu svých výrobků. Tato skutečnost snížila zisky firem, což se projevilo na velikosti mezd pracovníků. Československá vláda se v rámci tzv. Osídlovacího plánu rozhodla přilákat do karlovarského pohraničí schopné lidi tím, že jim slíbila bydlení a pozemky po Němcích a dorovnání mzdy v podobě pohraničního přídavku. Ani zvýhodnění pro pohraniční oblasti však nepřispělo k doplnění pracovních stavů. Nejvíce trpěl nedostatkem pracovních sil zemědělský sektor, jenž nedokázal platově konkurovat sektoru průmyslovému. Navíc po převzetí moci komunisty v roce 1948 došlo k nucené kolektivizaci, která na zemědělské pracovníky nepůsobila motivačně. Celkový úbytek karlovarského obyvatelstva činil po dokončení osídlování v roce 1947 až 50 % populace (z 500 000 na 250 000). Autorovi práce se podařilo zjistit, že se v původních plánech na obnovu poválečného Československa počítalo s tím, že nedojde k osídlení především dříve zalidněných hornatých území. Ta se měla stát hraničním pásmem, bezpečnostním pruhem okolo státních hranic a vojenským prostorem. Další území, na nichž se nacházelo nerostné bohatství, byla trvale vysídlena a jejich bývalí obyvatelé se přestěhovali do větších a především průmyslových měst. Negativním důsledkem této skutečnosti se stal zánik mnoha obcí kraje. Za hlavní příčiny označil autor vytvoření tzv. Hraničních pásem se Spolkovou republikou Německou, rozšířením dolových území na uhlí a uran a vytvoření Vojenských výcvikových táborů, jež sloužily československé armádě. Ačkoli došlo k nevyčíslitelným národohospodářským ztrátám mnoha kulturních památek a obytných staveb, odsun německého obyvatelstva změnil tvář karlovarské krajiny, která se z toho důvodu stala více „romantickou“ a obohacenou o přírodní krásy. Odsun velké části německého obyvatelstva Karlovarska, jež dlouhá léta tvořila v tomto kraji většinu, způsobil zánik německé kultury, především jejích obyčejů, zvyků a mnoha ručních řemesel. Na Karlovarsku vzniklo kulturní vakuum, které se podařilo vyplnit až 12
po mnoha letech. Následné osídlování Čechoslováků přispělo k počeštění regionu, což se na první pohled projevilo v názvech ulic, měst a náměstí. Mezi lidmi byla více slyšet čeština, která vystřídala do té doby silné postavení němčiny. Úbytek sudetských Němců měl za následek zánik mnoha německých škol, jež byly přebudovány výhradně na české. Prostor pro další rozvoj problematiky se nabízí ve srovnání Karlovarského kraje s jinými kraji České republiky, především se jedná o kraj Olomoucký, Ústecký a Liberecký, které také po 2. světové válce potkal proces transferu většiny německého obyvatelstva. Dá se předpokládat, že mezi těmito regiony existuje určité propojení, neboť všechny trpí dlouhodobě vyšší nezaměstnaností, než představuje celorepublikový průměr. Jedná se o méně rozvinuté kraje, ačkoli leží v blízkosti rozvinutého Německa (popřípadě Polska), což lze považovat za určitou strategickou výhodu. Řešiteli bakalářské práce se z důvodu omezeného rozsahu stran nepodařilo rozvinout tato témata s vysokým potenciálem pro zajímavá srovnání, a tak je předkládá k dalšímu zkoumání. Autor je přesvědčen, že jeho úsilí může přispět k lepšímu pochopení hospodářských, sociálních a kulturních proměn v karlovarském pohraničí po 2. světové válce, jež na další desetiletí dokázaly bezprecedentně přeměnit krajinu Karlovarského kraje a sociální strukturu obyvatelstva, která je pozorovatelná dodnes. Tato bakalářská práce by mohla být využita jako kvalitní studijní materiál pro studenty historických, pedagogických a ekonomických oborů. Stejně tak může posloužit samotnému Karlovarskému kraji, který by ji mohl vydat jako informační brožuru ke svému zviditelnění a zvýšení atraktivity pro rozvoj regionálního turistického ruchu.
13
Seznam použitých zdrojů Nevydané prameny Státní okresní archiv v Karlových Varech Fond ONV Karlovy Vary 1. Číslo kartonu 120, inventární číslo 583. 2. Číslo kartonu 278, inventární číslo 375. 3. Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/2. nestránkováno. SOkA Karlovy Vary, ONV Karlovy Vary. 4. Prezidiální spisy číslo 171. Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích Fond ONV Sokolov 1. Číslo kartonu 82, inventární číslo 516. 2. Číslo kartonu 120, inventární číslo 12. 3. Číslo kartonu 120, inventární číslo 660. 4. Číslo kartonu 120, inventární číslo 661. 5. Číslo kartonu 120, inventární číslo 662. 6. Kronika obce Sokolov 1947–1964. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. 7. Kronika obce Svatava. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. 8. Prezidiální spisy č. 96.
14
Dobový tisk 1. Karlovarské národní noviny. 24. 5. 1945, č. 6. SOkA Karlovy Vary, ONV Karlovy Vary. 2. Karlovarské národní noviny 6. 6. 1945, č. 15. SOkA Karlovy Vary, ONV Karlovy Vary. 3. Osídlování, ročník I. Číslo 4. V Praze 10. 7. 1946. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov. 4. Osídlování. Ročník II. Číslo 15. v Praze 10. 12. 1947. SOkA Sokolov, fond ONV Sokolov.
Odborná literatura 1. ANDRŠ, Pavel. Nejdek v letech 1945-1953. 1. vydání Nejdek: JoN - Jde o Nejdek, 2010. 117 s. JoN; svazek 1. ISBN 978-80-254-8152-3. 2. BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. 1. vydání. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. 252 s. ISBN 80-86630-06-4. 3. BINTEROVÁ, Zdeňka. Zaniklé obce Doupovska II.: v bývalých okresech Karlovy Vary a Žlutice. Chomutov: Oblastní muzeum, 2004. 75 s. ISBN 80-239-4566-1. 4. BOHÁČ, Jaromír. – SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko: zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945 = Das verschwundene Egerland: die nach 1945 zerstörten Ortschaften des Landkreises Eger. 1. vydání. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Cheb, 2007. 203 s. ISBN 978-80-85018-59-2. 5. BURACHOVIČ, Stanislav. Když odešli Němci, In: Historický sborník Karlovarska. Karlovy Vary: Státní okresní archiv v Karlových Varech, 1993, s. 176-183 ISSN 1210-9401. 6. ČAPKA, František. – SLEZÁK, Lubomír. – VACULÍK, Jaroslav. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. 1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. 359 s., [4] s. obr. příl. ISBN 80-7204-419-2. 7. JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku = Verschwundene Gemeinden in der Region Březová. 1. vydání. Sokolov: Fornica Graphics pro město Březová, 2010. ISBN 978-8087194-18-8. 8. LEPKA, F. Český uran 1945–2002: neznámé politické a hospodářské souvislosti. Liberec: Knihy 555, 2003.
15
9. PROKOP, Vladimír. I tudy kráčely dějiny: Z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. 1. vydání. Sokolov: Sokolovská uhelná, 2001. 235 s. ISBN 80-238-7153-6. 10. 50 let ekonomiky Karlovarska 1918-1968. Karlovy Vary: Okresní oddělení státního statistického úřadu Karlovy Vary, 1968.
Internetové odkazy 1. ČSU. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. Český statistický úřad. 2011
[cit.
2011-12-30]
Dostupné
z
WWW:
http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/predbezne_vysledky_scitani_lidu_domu_a_bytu_2 011. 2. ČSU KARLOVY VARY. Nezaměstnanost v Karlovarském kraji podle MPSV k 31. 10. 2011 [online]. Český statistický úřad. 2011 [cit. 2011-12-30] Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/xk/redakce.nsf/i/nezamestnanost_v_karlovarskem_kraji_podle_mpsv_k_3 1_10_2011. 3. ČSU KARLOVY VARY. Průměrné mzdy v ČR a krajích v 1. - 3. čtvrtletí 2011 [online]. Český
statistický
úřad.
2011
[cit.
2011-12-30]
Dostupné
z
WWW:
http://www.czso.cz/xk/redakce.nsf/i/prumerne_mzdy_v_cr_a_krajich_v_1_3_ctvrtleti_2011. 4. ČSU KARLOVY VARY. Vybrané údaje podle obcí a jejich části. In: Souhrnná charakteristika výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 v okrese Sokolov [online]. Český
statistický
úřad.
2003
[cit.
2011-11-23]
Dostupné
z
WWW:
http://www.czso.cz/xk/edicniplan.nsf/p/13-4115-03.
Výpovědi pamětníků 1. Říha, Jiří, důchodce, rok narození 1938. Rozhovor proběhl s autorem 13. 10. 2011. 2. Westrmaierová, Olga, rozená Plešková, důchodkyně, rok narození 1923. Rozhovor proběhl s autorem 26. 10. 2011.
16
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Srovnání počtu obyvatel na Karlovarsku v letech 1930 a 1947 Tabulka č. 2: Srovnání počtu obyvatel a budov sledovaných zaniklých obcí v letech 1930 a 2001.
Seznam zkratek č. k. - číslo kartonu ČSR - Československá republika inv. č. - inventární číslo MSK - Místní správní komise ONV - Okresní národní výbor SNB - Sbor národní bezpečnosti SOkA - Státní okresní archiv SSSR - Svaz sovětských socialistických republik UNRRA - United Nations Relief of Rehabilitation Administration (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu VVT - Vojenský výcvikový tábor
17
Já, Olga Westrmaierová, dávám svolení k uveřejnění mé výpovědi v práci Roberta Černého s názvem Hospodářské důsledky odsunu sudetských Němců na Karlovarsku.
Olga Westrmaierová V Sokolově, dne 20. 2. 2012
18
Já, Jiří Říha, dávám svolení k uveřejnění mé výpovědi v práci Roberta Černého s názvem Hospodářské důsledky odsunu sudetských Němců na Karlovarsku.
Jiří Říha V Chebu, dne 20. 2. 2012
19
