Dvorana slávy Plzeňského kraje

číslo

151–152

7-10/2015

Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni

70 let LF UK v Plzni str.: 2

Foto V. Dlouhý

600let od upálení Mistra Jana Husa

Dvorana slávy Plzeňského kraje

Výstavba posluchárny v novém areálu fakulty

str.: 49

str.: 29

str.: 40

Univerzity Karlovy prof.  MUDr.  Jan Škrha, DrSc., MBA, který řekl: „Jménem rektora a vedení Univerzity Karlovy si dovoluji vyjádřit radost nad tím, že již 70 let Lékařská fakulta v Plzni rozvíjí vědu a vzdělává mladé lékaře. Považuji za  symbolické, a  je mi zároveň ctí předat v  tento významný a  slavnostní den pamětní medaile Univerzity Karlovy akademickým pracovníkům, kteří se významně zasloužili o rozvoj fakulty, o výuku studentů a rozvoj vědecké a výzkumné činnosti.“ V  zastoupení rektora Univerzity Karlovy prof.  Tomáše Zimy předal prof.  MUDr.  Jan Škrha, DrSc., MBA, zlatou pamětní medaili doc.  RNDr.  Pavlu Fialovi, CSc. Stříbrnou medailí byli oceněni prof.  MUDr.  Jan Filipovský, CSc., prof.  MUDr.  Vladislav Třeška, DrSc., a doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc. Doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc. – zlatá pamětní medaile UK

Rok 2015 patřil oslavám 70. narozenin fakulty

2

Před 70 lety, přesně 27. října 1945, podepsal prezident Eduard Beneš zakládací dekret Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a díky tomu vznikla na území města první vysoká škola. Od té doby ušla naše fakulta obrovský kus cesty. Od počátečních překážek poválečné doby, přes čtyřicet let omezených možností a  okleštěného spojení se světem se dokázala proměnit v moderní vysokou školu, která snese srovnání se špičkovými vědeckými i výchovnými pracovišti nejen v  České republice. Od  doby svého vzniku vychovala fakulta v  Plzni na  10  000 lékařů a  na  500 absolventů doktorského studia. Od samého počátku je také bytostně spojena s Fakultní nemocnicí v Plzni. Studenti tak mají možnost poznat klíčové osobnosti, často uznávané v mezinárodním měřítku, nejen jako přednášející a  pedagogy, ale také jako špičkové lékaře v  daném oboru a  vědce, často zapojené do excelentních mezinárodních výzkumných týmů. Sami studenti na fakultě oceňují zejména přátelské prostředí a  individuální přístup. Velkým plusem je i  výuka v  anglickém jazyce, která přivádí do Plzně stále více zahraničních zájemců doslova z celého světa. V současné době na naší škole studuje více než 2 000 studentů, z nichž je kolem 500 cizinců. Významné výročí vzniku fakulty bylo skvělou příležitostí k ohlédnutí se – v průběhu celého roku 2015 se konala řada akcí. Výročí korespondovalo s rokem, kdy se Plzeň celosvětově ocitla v centru pozornosti jako Evropské hlavní město kultury. Význační představitelé fakulty byli zváni na stěžejní okamžiky roku, jakými bylo například Slavnostní zahájení Plzně 2015, studenti i zaměstnanci se aktivně účastnili jednotlivých akcí, mimo jiné festivalu Rock for People nebo projektu Mini Plzeň. Fakulta přispěla do programu Evropského hlavního města kultury velmi

úspěšnou sérií přednášek pro veřejnost s  názvem Pilsner Medical Talks. Zasloužené pozornosti a  ocenění se dostalo děkanovi fakulty prof.  MUDr.  Borisi Kreuzbergovi, CSc., který byl v  září slavnostně uveden do  Dvorany slávy hejtmana Plzeňského kraje. Z  rukou primátora Martina Zrzaveckého převzal Cenu města Plzně za úspěchy ve výzkumu mladý vědec doc.  Ing.  Jaroslav Hrabák, Ph.D., manažer Biomedicínského centra. Důstojným vyvrcholením oslav naší fakulty se stalo slavnostní shromáždění k  70. výročí založení Lékařské fakulty v Plzni v krásných secesních prostorách Měšťanské besedy. Zástupci akademické obce, čestní hosté, zaměstnanci fakulty i úspěšní absolventi si tu 25. září připomněli výročí vzniku školy a při této příležitosti také ocenili významné představitele plzeňské fakulty. Úvodní slovo patřilo děkanovi prof. MUDr. Borisi Kreuzbergovi, CSc., který upozornil na  úspěchy i  popsal cestu, kterou se fakultě podařilo za  dobu její existence ujít. Zdůraznil zejména její nedávnou proměnu v  moderní a  progresivní vysokoškolské zařízení: „Stojíme teď na  konci obtížné, ale i  inspirativní doby pěti let, doby budování nových částí fakulty a  její určité metamorfózy. Dnes již stojí a pracuje Biomedicínské centrum, vedle něho moderní škola pro pět teoretických oborů (UniMeC). Toto vše činí z naší fakulty teprve moderní instituci, kde v duchu doby je výuka budoucích lékařů propojena s  výzkumnými aktivitami. V  Biomedicínském centru spolupracují kolegové z  oborů teoretických a  klinických, studenti doktorského i magisterského studia, Češi i cizinci. Teoretické obory tak získaly podporu a  přístrojové vybavení, kterých se jim do této doby nikdy nedostávalo.“ Slavnostní shromáždění pozdravili také přítomní hosté, mezi kterými nechyběli primátor města Plzně Martin Zrzavecký, náměstek hejtmana Plzeňského kraje Ivo Grüner a ředitel Fakultní nemocnice Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D. Sounáležitost naší fakulty s její mateřskou univerzitou potvrdil prorektor

Ve  výzkumné práci se orientuje na  studium struktury a mechanických vlastností kosti. Jeho poznatků je využíváno ve forenzní antropologii a soudním lékařství. V klinické medicíně pak jeho výzkum umožnil zlepšení léčebné péče v ortopedii a  traumatologii, především definováním tlakových a tahových polí na dlouhých kostech, určením dominantního způsobu zatěžování kosti a  analýzy namáhání krčku stehenní kosti člověka. Nověji se věnuje analýze mikrostruktury dolní čelisti a  hodnocení mechanických vlastností kosti na mikro a nanoúrovni. Publikuje v prestižních lékařských časopisech (Bone, Calcified Tissue Int., Journal of Biomechanics, Acta Chirurgiae orthopaedicae et Traumatologiae, Annals of Anatomy a dalších). Velkou pozornost věnuje odborné ilustraci – všechny jeho odborné texty jsou doprovázeny vlastními černobílými a  barevnými ilustracemi, dodnes takových ilustrací publikoval více než 500. Již dvacet let působí na  fakultě jako proděkan pro paralelní magisterské studium v  anglickém jazyce. Za  vysoký počet zahraničních studentů, kteří na  fakultě studují, vděčí fakulta právě doc. Fialovi. Prof.  MUDr.  Jan Filipovský, CSc. – stříbrná pamětní medaile UK

Od roku 1985 pracuje na II. interní klinice LF UK a FN v Plzni, r. 2001 byl jmenován přednostou kliniky. Kromě všeobecného vnitřního lékařství se věnuje především neinvazivní kardiovaskulární medicíně, kardiovaskulární epidemiologii a prevenci. V letech 1990-92 pobýval na dlouhodobé stáži v Paříži v INSERM (Národní institut zdraví a lékařského výzkumu) a  v  nemocnici Broussais, která se stala určujícím faktorem pro jeho další odborný rozvoj. Ve vědecké činnosti se zaměřuje na problematiku vysokého krevního tlaku, a  to z  hlediska metod jeho měření, genetických dispozic a léčby. Do této oblasti patří také studium vlastností velkých tepen, zejména tuhosti centrálního tepenného řečiště. Účastnil se několika mezinárodních projektů, např. EPOGH: European Project on Genes in Hypertension, dále projekt referenčních hodnot parametrů tepenných vlastností. Již 15 let je jedním z řídících pracovníků české multicentrické studie MONICA, která monitoruje kardiovaskulární trendy a  rizikové faktory v  obecné české populaci. Je zakládajícím a dlouholetým členem výboru evropské společnosti ARTERY: Association for Research into Arterial Structure and Physiology. Je předsedou České společnosti pro hypertenzi. Je členem redakčních rad několika zahraničních odborných časopisů. Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. – stříbrná pamětní medaile UK

Hlavní prioritou jeho profesního zaměření je jaterní a  cévní chirurgie. V  současné době se zabývá v  oblasti klinického výzkumu využitím kmenových buněk v  regeneraci jaterní tkáně a v léčbě ischemické choroby dolních končetin. Je přednostou Transplantačního centra v  Plzni, kde zavedl výzkum transplantace ledvin od  dárců s  nebijícím srdcem. Jako první tuto metodiku také zavedl do praxe v České republice. V  současné době již bylo na  plzeňském pracovišti touto technikou zaléčeno více než 20 nemocných. Studenty medicíny vyučuje již 23 let, 20 let odborně vede také studenty doktorského studia. Na Lékařské fakultě v Plzni je proděkanem pro vědu a vzdělávání. Je předsedou Vědecké rady Agentury pro zdravotnický výzkum Ministerstva zdravotnictví ČR. Prof. Třeška je mezinárodně uznávaným odborníkem, o čemž svědčí jeho členství ve výborech významných mezinárodních lékařských společností, je vědeckým sekretářem Evropské společnosti pro kardiovaskulární chirurgii, členem

výboru Mezinárodní chirurgické a  gastroenterologické společnosti, členem Evropské společnosti vaskulární a  endovaskulární chirurgie, členem Evropské společnosti pro transplantaci orgánů a  řady dalších. Je hostujícím profesorem na univerzitách v Padově a Bělehradě. Doc.  MUDr.  Antonín Zicha, CSc. – stříbrná pamětní medaile UK

V oblasti výzkumu se zaměřuje zejména na aplikaci nových technologických metod ve stomatologii. Je autorem 10 vynálezů chráněných patentem. V  roce 1987 přišel s  myšlenkou elektronického generování kmitavého pohybu kořenového nástroje (patent posléze využívala v  konstrukcích dentálních souprav firma Chirana) a  způsobu elektronického monitorování míry torzní zátěže rotujících endodontických a  chirurgických nástrojů. Za  tyto vynálezy obdržel cenu ministra zdravotnictví. Doc.  Zicha působí ve  funkci studijního proděkana Lékařské fakulty UK v  Plzni pro studium stomatologického směru a  pro kulturní a sociální záležitosti studentů. V této funkci se v uplynulém desetiletí podílel na formování její stávající výukové koncepce a svojí aktivitou zajišťoval její realizaci různými grantovými a rozvojovými projekty. Obor stomatologické protetiky přednáší v plné šíři jak v  pregraduálním, tak postgraduálním vzdělávání. Je předsedou zkušební komise pro státní zkoušky ze stomatologických oborů a  předsedou Oborové rady postgraduálního studia ve stomatologii a členem Aprobační komise MZ. Doc.  Zicha působil rovněž jako člen vědecké rady ministra zdravotnictví. Řadu let je rovněž členem Čestné rady Oblastní stomatologické komory, členem vědecké rady České stomatologické komory, členem redakčních rad odborných časopisů a tuzemských i zahraničních odborných společností. U  příležitosti oslav předal pamětní medaile Lékařské fakulty v  Plzni také děkan plzeňské fakulty prof.  MUDr.  Boris Kreuzberg, CSc., který ocenil nejen špičkové lékaře, pedagogy a manažery, ale také zaměstnance fakulty, kteří se podílejí na vytváření kvalitního zázemí. Ocenění z rukou děkana patřilo doc. Ing. Jaroslavu Hrabákovi, Ph.D., manažerovi Biomedicínského centra, Ing.  Marii Klečkové, tajemnici LFP, doc.  MUDr.  Aleši Kroužeckému, Ph.D., primáři 1. interní kliniky LFP a FN Plzeň, členu AS LFP, doc.  MUDr.  Zdeňku Novotnému, CSc., přednostovi Gynekologicko-porodnické kliniky LFP a FN Plzeň, členu AS LFP, členu vědecké rady LFP, Ing. Ivaně Ratajové, vedoucí

ekonomického oddělení LFP, doc.  MUDr. Tomáši Reischigovi, Ph.D., vedoucímu nefrologického úseku 1. interní kliniky LFP a FN Plzeň, členu AS LFP, doc. MUDr. Tomáši Skalickému, Ph.D., vedoucímu lékaři oddělení jaterní chirurgie na  Chirurgické klinice LFP a  FN Plzeň, členu AS LFP, MUDr.  Václavu Šimánkovi, Ph.D., řediteli FN Plzeň, členu vědecké rady LFP, doc. MUDr. Milanu Štenglovi, Ph.D., vedoucímu Ústavu fyziologie, vědeckému řediteli Biomedicínského centra, místopředsedovi AS LFP, prof.  MUDr.  Ondřeji Topolčanovi, CSc., přednostovi Centrální laboratoře pro imunoanalýzu LFP a FN Plzeň, náměstkovi ředitele FN pro vědu a výzkum, a PhDr. Daně Zdeňkové, vedoucí Střediska vědeckých informací LFP. Slavnostnímu zasedání dodalo lesk závěrečné vystoupení operních pěvců Divadla J. K. Tyla v Plzni, kteří přednesli vybrané árie ze světových oper. Kulturní program pokračoval i o dva dny později, kdy Lékařská fakulta pozvala své zaměstnance do Nového divadla v Plzni na slavnostní představení hry plzeňského dramatika Antonína Procházky Jednotka intenzivní lásky, které se příznačně odehrává v  nemocničním prostředí. Ing. Barbora Černíková, Mgr. Daniela Vítová Fotogalerie na str. 63 Foto V. Dlouhý

Kulturní vystoupení při oslavě 70 let LF UK Plzeň

Zaplněný sál včetně vedoucích hodnostářů Lékařské fakulty UK v  Plzni i  vzácných hostů ocenilo při slavnostním zasedání v  Měšťanské besedě v rámci oslav 70 let trvání fakulty i kulturní program. V  jeho rámci vystoupili sólisté opery Divadla J. K. Tyla, stálí členové Státní opery Praha a Národního divadla Praha sopranistka Radka Sehnoutková, tenorista Jan Adamec a  barytonista Dalibor Tolaš. Uvedené pěvce při jejich vystoupení doprovázel na klavír Martin Marek.

3

Na  programu byly árie ze světových oper: 1. árie Escamilla z opery Georgese Bizeta „Carmen“ 2. árie Laureáty z  opery Giacoma Pucciniho „Gianni Schicchi“ 3. árie Lorise z  opery Umberta Giordana „Fedora“ 4. duet Giovanniho a Zerliny z opery Wolfganga Amadea Mozarta „Don Giovanni“ 5. árie Pinkertona z opery Giacoma Pucciniho „Madame Butterfly“ 6. árie Musetty z opery Giacoma Pucciniho „La bohème“ 7. duet Papagena a Papageny z opery Wolfganga Amadea Mozarta „Kouzelná flétna“ 8. árie Kalafa z opery Giacoma Pucciniho „Turandot“.



 Výkony skvělých pěvců, které vytvořily slavnostnímu zasedání velice působivý rámec, odměnilo publikum po každém vystoupení bouřlivým potleskem. Foto JN (Barbora Černíková, r)

Stručně z historie fakulty

4

27. října 1945, tedy před 70 lety, podepsal prezident ČR Eduard Beneš zakládací dekret Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy. V poválečné době bylo třeba doplnit prořídlé řady lékařů, a tak se – také díky aktivitě samotných studentů – podařilo prosadit a  zabezpečit přípravy na zřízení plzeňské lékařské fakulty v rekordně krátké době. Rozjezd výuky provázely těžkosti s  nedostatkem učitelů, prostor, učebnic i  materiálního vybavení, přesto fakulta pokračovala ve svém rozvoji – a to i později za nových politických poměrů, které bránily kontaktu se zahraničím, a to i na vědeckém poli. Vznikala nová pracoviště, centrální laboratoře, i celé plzeňské vědecké školy (fyzikální, chirurgická, morfologická, farmakologická, aj.).

Ze skromných začátků vyrostla plzeňská lékařská fakulta v moderní vysokou školu, na níž již vystudovalo kolem 10  000 lékařů působících v  celé republice i  v  zahraničí a  500 absolventů bakalářského studia. Momentálně studuje na  fakultě více než 2000 studentů, z  toho kolem 500 cizinců. V současnosti se fakulta stále rozrůstá a modernizuje, důkazem toho je i v roce 2014 otevřená první část nového Univerzitního medicínského centra v těsné blízkosti plzeňské Fakultní nemocnice. Do moderních prostor pro vědu a výzkum se tu přestěhovalo pět z dvaceti teoretických ústavů plzeňské lékařské fakulty (biofyzika, biologie, farmakologie a toxikologie, fyziologie a patologická fyziologie). Po mnoha letech, kdy fakulta sídlila ve starých a mnohdy nevyhovujících prostorách, je to první významný posun v  kvalitě přístrojového vybavení i  prostředí pro akademické pracovníky a pro studenty. Součástí nového minikampusu je také Biomedicínské centrum, které je jediným pracovištěm v  regionu, zaměřeným primárně na  biomedicínský výzkum. Z  hlediska zázemí a  přístrojového vybavení je toto pracoviště plně srovnatelné se špičkovými evropskými výzkumnými centry. Jeho vědecké týmy se věnují jak základnímu výzkumu, který přináší poznatky o základech a příčinách jevů, tak aplikovanému výzkumu, který vede k využití výsledků vědeckého bádání v praxi – a to v oblasti náhrady, podpory a regenerace životně důležitých orgánů. Jeho program je pokračováním úspěšného výzkumného programu fakulty „Program pro rozvoj vědních oblastí na  Univerzitě Karlově (PRVOUK)“ s označením P-36, s tématem „Náhrada a  podpora funkce některých životně důležitých orgánů“, financovaného z  institucionálního výzkumu, jehož výsledky přispívají ke  zvýšení úspěšnosti a  rozšíření možností transplantace ledvin, k  optimalizaci dialyzační léčby nebo k  identifikaci biomarkerů orgánových poškození. Tento projekt sám navazuje na starší výzkumný záměr fakulty vedený nejprve profesorem MUDr. Karlem Opatrným, DrSc., Jr. a později profesorem MUDr. Martinem Matějovičem, Ph.D.  (který je nyní koordinátorem projektu PRVOUK). Nejbližším partnerem Lékařské fakulty UK v Plzni při vzdělávání budoucích lékařů je Fakultní nemocnice Plzeň. Je výukovým pracovištěm zejména pro studenty vyšších ročníků studia, kteří zde získávají praktické dovednosti pod vedením vysoce kvalifikovaných lékařů, zaměstnanců lékařské fakulty i fakultní nemocnice. Ing. Barbora Černíková, Mgr. Daniela Vítová

Vybrané osobnosti z historie fakulty Od  samého vzniku plzeňské lékařské fakulty na  ní působily osobnosti, které udávaly směr vývoje medicíny a  ochrany zdraví nejen v  západočeském regionu, ale i  v  celé republice. Mnoho z nich dosáhlo i mezinárodního uznání. Nelze zde vyjmenovat všechny, připomeňme alespoň některé vybrané osobnosti. Prof. PhDr. Jaroslav Šafránek (1890 – 1957)

Jeden z prvních děkanů Lékařské fakulty v Plzni. Šafránkův pavilon nese jeho jméno. Věnoval se experimentální fyzice, studoval využití fyziky v lékařství. V době po 1. světové válce jej zaujala zpráva o demonstraci první televizní aparatury, a to natolik, že se poté sám intenzivně věnoval vývoji systému televize – až po první úspěšnou demonstraci přenosu obrazu u nás v roce 1935. Prof. MUDr. František Vaníček (1897 – 1993) Postgraduálně, za  podpory Rockefellerovy nadace, studoval 2 roky preventivní medicínu na Harvard Public School v Bostonu. Podílel se na založení Státního zdravotního ústavu v Praze, kde zahajuje výrobu BCG vakcíny k očkování novorozenců, jejíž kmen přivezl z Calmetova ústavu pařížské univerzity. Zaměřil se na  ochranu zdraví a prevenci chorob a úrazů i v oblasti sociální, kde spolupracoval s dr. Alicí Masarykovou. Během II. světové války se zasloužil o  úschovu očkovacích látek před Němci a o jejich nasazení při Pražském povstání a po vypuknutí skvrnitého tyfu v Terezíně. Zakladatelem a přednostou hygienického ústavu LF v Plzni od roku 1946, kde jako první u nás zavedl do praxe vědecky podložené doplňování biologické hodnoty potravy, v 60. letech perzekuován, po roce 1989 rehabilitován a jmenován profesorem. Prof.  MUDr.  Eugen Vencovský, DrSc. (1908 – 1994) Emeritní přednosta psychiatrické kliniky LF UK v Plzni, kterou vedl víc než čtvrt století. Byl čestným doktorem lékařství Humboldtovy univerzity v  Berlíně, Koperníkovy akademie v  Krakově, čestný člen našich i  zahraničních odborných společností a institucí, nositel zlaté medaile UK. Zakladatel nadace pro potřebné studenty na LF UK. Ve své vědecké práci se zaměřil na  psychopatologii, psychofarmakoterapii a zapsal se tak trvale mezi zakladatele naší biologicky orientované psychiatrie. Věnoval se také historii psychiatrie. Prof. MUDr. Jaroslav Kos (1917 – 2012) Od základů vybudoval anatomický ústav, výrazné kreslířské nadání, velmi humanisticky zaměřený, vynikající pedagog. Jako člen autorského kolektivu prof. Borovanského se podílel na sepsání úspěšné celostátní učebnice Soustavná anatomie člověka, která vyšla v  pěti českých a dvou slovenských vydáních. Prof.  MUDr.  RNDr.  Jaroslav Slípka, DrSc. (1926 – 2013) Světově proslulý a  uznávaný histolog a  embryolog, dlouhá léta vedoucí Ústavu histologie a  embryologie Lékařské fakulty UK v  Plzni a proděkan, autor stovky vědeckých prací, vysokoškolský učitel v iráckém Bagdádu, zastánce řady významných funkcí jak akademických, tak vědeckých, člen redakční rady Plzeňského lékařského sborníku a periodika Facultas nostra, zakladatel a oblíbený přednášející na Univerzitě 3. věku. Prim. MUDr. Vladimír Koza (1954 – 2012) Mimořádná osobnost FN a  LF v  Plzni. V  roce 1991 provedl v  Plzni, jako prvním mimopražském centru, transplantaci kostní dřeně od příbuzného dárce, v  roce 1992 založil Český národní registr dárců dřeně, který se pod jeho vedením stal největším registrem v  postkomunistických zemích s téměř 40 000 registrovaných dárců. V  roce 1994 uskutečňuje první

transplantaci kostní dřeně českému pacientovi od nepříbuzného dárce a plně rozvíjí kompletní transplantační program krvetvorných buněk ve FN Plzeň. Prof. MUDr. Karel Opatrný Jr., DrSc. (1954 – 2006) Vynikající internista a  mezinárodně uznávaný nefrolog. Byl přednostou I. interní kliniky v  letech 1994 – 2006, autorem více než 300 publikací ve  významných impaktovaných časopisech. K  nejvýznamnějším patří práce týkající se biokompatibility dialyzačních membrán, poruch koagulace nemocných léčených hemodialýzou a  peritoneální dialýzou. Byl hlavním řešitelem výzkumného záměru „Náhrada funkce ledvin metodami očišťování krve a transplantací“ a prvním hlavním řešitelem výzkumného záměru „Náhrada a podpora funkce některých životně důležitých orgánů“. Jeho zásluhou vznikla na I. interní klinice i proteomická laboratoř, jako jedna z prvních v ČR. Ing. Barbora Černíková, Mgr. Daniela Vítová

Projev děkana LF UK v Plzni prof. MUDr.  Borise Kreuzberga, CSc. Vaše Magnificence, vážený pane prorektore a  paní prorektorko, vážený pane primátore, vážený pane náměstku hejtmana Plzeňského kraje, vážený otče biskupe, vážení hosté, milí kolegové. Scházíme se k oslavě 70. výročí založení Lékařské fakulty v Plzni. 70 let je z hlediska lidského života věk již pokročilý, z  hlediska existence Univerzity Karlovy jen krátká doba a sub species aeternitatis snad ani ne pouhý okamžik. Je to tedy 70 let, co v říjnu roku 1945 prezident Edvard Beneš svým dekretem umožnil založení naší (a v téže době i hradecké) lékařské fakulty. Vlastní samostatná existence plzeňské lékařské fakulty je o  něco kratší – teprve od  roku 1950 měla svého děkana a  přicházela většina přednostů ústavů (či kateder) i  klinik. Do  této doby byla Fakulta závislá na pomoci dnešní 1. lékařské fakulty v Praze a mohu-li použít mytologický příměr – vynořila se jako bohyně Pallas Athena z hlavy boha Dia. Před pěti lety jsem ve  svém projevu vzpomínal na  historii Fakulty, zejména tak, jak jsem ji vnímal od  svých studentských let – v  těžkých časech konce let šedesátých a v letech sedmdesátých. Pak i po velkém přerodu v letech devadesátých. Proto bych se dnes chtěl zabývat především současností a snad i trochu předpokládanou budoucností Fakulty. Stojíme teď na  konci obtížné, ale i  inspirativní doby pěti let, doby budování nových částí Fakulty a její určité metamorfózy. Dnes již stojí a pracuje Biomedicínské centrum, vedle něho moderní škola pro 5 teoretických oborů (UNIMEC). Toto vše činí z naší Fakulty teprve moder-

ní instituci, kde v duchu doby je výuka budoucích lékařů propojena s výzkumnými aktivitami. V  Biomedicínském centru spolupracují kolegové z  oborů teoretických a  klinických, studenti doktorského i magisterského studia, Češi i  cizinci. Teoretické obory tak získaly podporu a  přístrojové vybavení, kterých se jim do  této doby nikdy nedostávalo. Nová centra a budovy a jejich výbava byly z velké míry podpořeny z  evropských operačních programů – z  programu VaVpi – Věda a  vzdělání pro inovace a z části ze státní podpory. Přiznejme si ovšem, jak často jsme se v  uplynulém čase obávali finančních propadů v  hospodaření Fakulty, zda při budování nové části Fakulty budeme schopni toto vše postavit, aniž bychom se propadli do dluhů a zároveň splnili náročné požadavky monitorace ze strany týmů evropských projektů na MŠMT. Dnes lze konstatovat, že jsme toto náročné období překonali, naše hospodaření se nezhroutilo, vždy jsme končili s vyrovnaným nebo i lehce přebytkovým rozpočtem a  dnes zde působí Biomedicínské centrum, které lze srovnat s medicínskou částí brněnského CEITECu a pražskými centry excelence. Právě teď je třeba prokázat, že naše badatelské týmy z  řad kliniků i  teoretiků dokáží čelit moderním požadavkům na  kvalitu výzkumu (včetně výzkumu smluvního) a  přispět tak i  k  dobrému renomé celé Univerzity Karlovy nejen na  domácí scéně, ale i  v  celém světě. A  jsou zde opravdu týmy vědců, kterými se můžeme pochlubit. Vzpomenu zde například tým profesora Matějoviče s  celým komplexním tématem problematiky „selhávajících orgánů“, zejména ledvin a  jater, týmy chirurgů profesora Třešky, specializované na  dosud beznadějné operace generalizujících nádorových procesů do  jater, tým profesorky Králíčkové, specializující se na  problémy „regenerace a reparace tkání“ i na otázky kolem problémů s fertilizací a neplodností, také na kmenové buňky. A můžeme jmenovat dále například imunoanalytické metody profesora Topolčana či hypermoderní hybridní metody PET/CT a  PET/MR na  Klinice zobrazovacích metod. Nemohu dále pokračovat ve  výčtu všech vědeckých úspěchů Fakulty a rád bych se omluvil těm, kterých jsem nevzpomenul. Je jich mnoho a výsledky jejich práce jsou zrovna tak přesvědčivé a úspěšné. Většinu toho, co jsem teď předestřel, si nelze představit bez spolupráce s  naší Fakultní nemocnicí. Bez spolupráce s ní si nelze představit výchovu budoucích lékařů ani společný výzkum. Fakultní nemocnici patří tedy náš veliký dík a na obzoru je další široké pole příští kooperace. V současné době usilujeme o získání dalších finančních prostředků z evropských fondů pro výstavbu další budovy, kam by ze starých budov přešly zbývající teoretické obory a  náš kampus by tak byl kompletizován. Pokud se tyto prostředky získat nepodaří, nezbude než staré budovy opravit a renovovat. Toto je hlavní výzva, která před námi stojí a těžko lze předvídat, jak vše dopadne. Plzeňská lékařská fakulta je tedy zdrojem akademické medicíny v Plzeňském kraji i v krajích odlehlých a jak vždy tvrdím, je v Plzni i kraji jediným

reprezentantem Univerzity Karlovy. Tedy na území města Plzně působí dvě univerzity! Samozřejmě, intenzivně spolupracuje se Západočeskou univerzitou. V tomto přátelském soužití na území jednoho města jsou vychováváni noví specialisté a vzdělaní lidé pro celý region i republiku. Naše těsná spolupráce se „sesterskou“ Fakultní nemocnicí pak přináší městu i kraji špičkovou lékařskou péči o  naše občany v  dokonalém akademickém prostředí. Musím zmínit ještě jeden faktor, ještě jedno specifikum. Naše fakulta totiž přináší již po více než 20 let městu Plzni kosmopolitní charakter. Studuje zde okolo 400 studentů z nejrůznějších států světa, kteří jsou vyučováni v anglickém jazyce, i další cizinci, vyučovaní v jazyce českém. To, co je nevyčíslitelné, je fakt, kdy Fakulta přináší do našeho prostředí mnohasetletou tradici a spiritualitu naší nejstarší vysoké školy, Karlovy Univerzity. Milí kolegové, přátelé, dovolte mi poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že zde dnes mohu takto vcelku optimisticky hovořit. Tedy poděkovat všem pedagogům, vědcům a dalším pracovníkům Fakulty včetně administrativního vedení. Věřte, že bez nadšení a spolupráce s vámi všemi bychom takových výsledků nedosáhli. To, že je Fakulta v současné znepokojivé, turbulentní době ostrůvkem vzájemnosti a  harmonie, není ničím samozřejmým. Dovolte mi, abych Fakultě, ale i nám všem popřál při této slavnostní příležitosti, aby se naše škola rozvíjela v budoucím klidnějším prostředí a  také vám všem, členům akademické obce za všechno dobré ze srdce poděkoval.

Projev prorektora UK prof. MUDr. Jana Škrhy, DrSc., MBA Magnificence, spectabilis, honorabiles, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté! Setkáváme se při krásné příležitosti 70. výročí založení fakulty. Můžeme si klást otázky, co to znamená, kde jsme, co jsme všichni učinili v minulosti, ale zároveň je to příležitost pohledět do budoucna. Velmi rád jsem přijal účast, když mne o to požádal pan rektor, vzhledem k tomu, že sám se nemůže zúčastnit, a vyřizuji jeho vřelý pozdrav. Co znamená 70 let činnosti fakulty, která vytváří podmínky pro vzdělávání studentů, pro vzdělávání, které přináší svoje plody a ovoce nejenom městu, ale i celé republice, a nejen celé republice, ale otevírá dveře i  do  zahraničí. Univerzita jako veřejná instituce je orgánem, který má řadu fakult. Každá fakulta vytváří specifické prostředí pro rozvoj v následujícím období. Když se podívám na vaši fakultu, vidím zde řadu výsledků, obrovských výsledků, kus práce, kterou jste vykonali a Univerzita Karlova je si toho vědoma. Je si také vědoma toho, že otevíráte bránu

5

pro zahraniční studenty a já toto nesmírně oceňuji, protože není týden, abychom nepřijímali nějakou delegaci ze zahraničí, která možná s větší úctou vzhlíží k naší alma mater než mnohé instituce domácí. A pokud máme možnosti sledovat i spolupráci univerzit a spolupráci fakult, pak je i toto na místě zmínit. V  minulém týdnu jsem měl možnost jednat opět s Karolinska Institutet a uvědomily jsme si obě strany, že nepotřebujeme smlouvy, že nepotřebujeme memoranda, ale potřebujeme aktivní spolupráci našich pracovníků. Toto je otevřená cesta k pokračování a já bych chtěl i na tomto místě zdůraznit, že je to právě spolupráce dvojic – partnerů, kteří nacházejí ve svých oblastech to, na co mohou navazovat jejich studenti. A  to je vlastně i  podstata univerzitního života, že přenášíme poznatky dále a  potřebujeme, aby i  naši následovníci pokračovali na této cestě po nás. O to více si uvědomujeme, co znamenají všechny překážky, které se někdy do  naší činnosti dostávají. To znamená např. i  novelizace zákonů, které mohou ohrožovat v některých aspektech i výchovu našich studentů. Právě v  této oblasti jsme si toho vědomi a  ve  spolupráci vedení univerzity a  jednotlivých fakult se snažíme o  to, abychom zachovali cestu pro vývoj našich studentů. LF je však něco více než jiné fakulty. Není to jen pedagogická a vědecká činnost, ale je to i činnost v oblasti medicíny. Je to v oblasti pomoci druhému člověku. A tady si právě uvědomujeme, co všechno potřebujeme svým následovníkům dávat. Co ještě nemají, kde se mají učit z  hlediska postupného získávání zkušeností na poli medicíny. Když se podívám na vaši fakultu, tak mám pocit, že bylo vykonáno skutečně hodně. Na druhé straně vidím i do budoucna, že právě vaše fakulta je připravena na cestu posilovat studenty, dostávat je i  do  dalšího světla, a  když se podívám na  rozšíření vašeho kampusu, rozšíření vědeckých možností, je to právě o tom, kdy máme krásnou možnost předávat nejenom vlastní zkušenosti, ale otvírat studentům i cestu k novému poznání. A  já vám přeji, vaší fakultě, aby toto zastavení při 70. výročí bylo jenom otevřením dalších snah a úsilí k tomu, abychom našim studentům a našim pacientům na lékařské fakultě přinášeli to dobré. Quod bonum, felix, faustum fortunatum que sit. Foto V. Dlouhý

Slavnostní představení v Novém divadle 27. 9. 2015: Jednotka intenzivní lásky Šťastnou ruku mělo programové vedení plzeňské lékařské fakulty při výběru divadelního představení pro zaměstnance LF v rámci oslav 70. výročí založení. Volba padla na činohru plzeňského herce a dramatika Antonína Procházky Jednotka intenzivní lásky, která měla v Plzni světovou premiéru letos 21. února.

6

Jak je u něj zvykem, svou hru také sám režíruje. Jednotka intenzivní lásky je již jedenáctý Procházkův titul napsaný na tělo plzeňskému činohernímu souboru. (r) Špalková G.: Jednotka intenzivní lásky nabízí zábavu na hranici života a smrti. iDnes.cz, 23. února 2015  Foto JN

Děj se odehrává v nemocnici, kde hlavní hrdinové leží v kómatu a jejich duše spolu komunikují. Ústřední dvojici ztvárnili manželé Antonín Procházka a Štěpánka Křesťanová. Duše obou protagonistů, Jiřího a Simony, se odmítají od svých nemohoucích tělesných schránek definitivně odpoutat. Shlížejíce na  hemžení kolem nich, vzájemně spolu komunikují, přehodnocují svůj dosavadní život a  nabývají chuti v  něm pokračovat. „Autor dokázal z  této situace svým osobitým způsobem vytěžit bezpočet humorných situací,“ řekla mluvčí Divadla J. K. Tyla Eva Ichová, a tak to cítili i všichni diváci. „Základní situace komedie Antonína Procházky Jednotka intenzivní lásky je reálnější, než by se na  první pohled zdálo,“ vysvětlila Procházkova dvorní dramaturgyně Marie Caltová. „Autor se dokonale seznámil s knihami jako Život po životě R. A. Moodyho či Most k nesmrtelnosti B. Jakobyho, jež vznikly na základě svědectví stovek lidí, kteří se ocitli na hranici života a smrti. I jeho hrdinové se v této mezní situaci zbavují úzkosti a své fyzické tělo i to, co ho obklopuje, pozorují jako diváci.“

Kdo je Antonín Procházka Antonín Procházka, divadelní přezdívkou Plzeňský Moliére se narodil 25. prosince 1953 v  Kroměříži. Je synem hudebního skladatele a  dirigenta kroměřížské filharmonie Antonína Procházky. Je podruhé ženatý. Z prvního manželství s plzeňskou herečkou Zorkou Kostkovou má syna Antonína. V  současnosti je ženatý se svou kolegyní z Plzně Štěpánkou Křesťanovou s  níž má dceru Viktorii. Je autorem celkem 13 divadelních her převážně komediální povahy, píše poezii i písňové texty. Vystudoval střední ekonomickou školu v Uherském Hradišti, následně pražskou DAMU, kterou zakončil absolutoriem v roce 1977 a nastoupil do souboru činohry plzeňského DJKT. Jako herec i  režisér hostuje na  mnoha českých divadelních scénách, mj. i v pražském Národním divadle. Úspěšně spolupracuje s  filmem, rozhlasem, televizí (herec, režisér, scenárista, moderátor) a dabingem. V roce 2013 byla vydána souborná kniha jeho dvanácti her Nadčasové hry Antonína Procházky. (r)

Zrod Lékařské fakulty v Plzni

„Srdce je houževnatý svaleček. Dokud bije, nic není ztraceno. A to ani ve chvíli, kdy duše zvolna opouští tělo. Lidé, kteří zažili klinickou smrt, ji popisují jako cestu jakýmsi tunelem, na jehož konci je světlo. V takovém tunelu se dá zažít spoustu věcí, dokonce i milostný vztah. Existence na hraně mezi životem a smrtí nemusí být tedy vůbec nezáživná. Na které straně té pomyslné hrany člověk nakonec skončí, nezáleží kupodivu ani tak na lékařské vědě, jako spíš na vůli, citu a lásce,“ je ve svém poselství přesvědčen autor hry Antonín Procházka.

Studium medicíny Plzeňanů na  jednotlivých vysokých školách nebylo možno vždy spolehlivě určit. Těch několik málo studujících z Plzně na západoevropských a jihoevropských univerzitách většinou uniká zjištění. Dají se s  jistou pravděpodobností odhadovat na  pražském učení, i  když zde jsou nejasnosti, zejména v údaji fakulty. I po založení Karlovy univerzity se mohli zatoulat Západočeši třeba do Vídně, jako je tam v r. 1382 zapsán Conradus Rauschering z Tachova. Ve Vídni najdeme v r. 1385 Petra de Clatouia, mimochodem uváděného mezi studenty národa maďarského (Nacio Ungarorum). Navíc studenti, kteří odcházeli na univerzitu z plzeňské latinské školy, tam byli uváděni podle svého rodiště. Ve XIV. století je studentů z Plzně na univerzitě pražské ve srovnání s jinými městy málo. Přitom se zdá, že všichni studovali filozofii a po ní teologii a ojediněle nanejvýše práva. I za doby husitské nebylo asi v Plzni příliš vřelé prostředí pro studium medicíny. Plzeň, zvanou městem slunce (oppidum solis), charakterizovaly málo přijatelné k vědě negativní názory Mistra Jakoubka

ze Stříbra v  jeho řeči proti graduovaným (Qui non diligit me, Sermo contra graduatos). Nebyly to jen jeho osobní názory, ale v ní vyjádřil názory i některých táboritských spolupracovníků. „Pod jakousi zástěrkou dobra skrývají nadutost a pyšnou pompu a všechny ony grady, hodnosti a  názvy, jako jsou doktorát, hodnost mistra, bakaláře a  licenciáta ve  filozofii, teologii, medicíně, právech nebo v  kterékoliv jiné disciplíně, což vše bylo zřízeno podle mravů řeckých a pohanských...” Značně se asi situace zlepšila v  první polovině XV. století, kdy odchází plzeňská mládež na  vysoké učení v  Lipsku a  v  druhé polovině do  Kolína nad Rýnem, později i  do  Krakova. V krakovských dokumentech je zase potíž, protože několik studentů prokazatelně pocházelo z polského Pilzna u Tarnova.

XVI. století posílá studenty z  Plzně nejen do zmíněného Krakova a Vídně, ale už i do Lipska a  do Wittenberka. V  Lipsku najdeme v  letech 1418 až do  1572  53 záznamů o  studentech de Nova Pilzna nebo de Pilsna, a  to mezi ně nepočítám Dubrawu, Dobnici, Kaceřov a jiná místa z okolí Plzně. Ve Vídni jen v letech 1512 až 1578 napočítáme z  Plzně 25 studentů, ve Wittenberku v letech 1505 – 1578 na 11 studentů. V  letech 1469 do  1715 najdeme Plzeňáky na  univerzitách v  Kolíně nad Rýnem, v Bologni, v Ingolstadtu, v Jeně, ve Strassburku, v Perugii, ve Štýrském Hradci, v Lovani, a jinde. Naše studenty tedy najdeme po  celé Evropě. Nebudeme daleko asi od pravdy, že to už mohli být synové z bohatých městských rodin nebo šlechty. Náklady na  studium stoupaly často i kvůli tomu, že s urozeným studentem odcházel na univerzitu i jeho preceptor (informátor), který na něj dával pozor a učil se s ním. XVII. století se zdá konsolidovat v tomto směru trochu poměry odchodem studentů na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Ani o  tom se však v Plzni moc nedovídáme. Plzeň jako by se přestala starat o svůj lékařský dorost. V letech 1635 – 1684 vyslala na medicínu asi jen čtyři studenty z našeho města. První z nich, Rudolf Kašpárek z Palatina (* 1627), který studoval na jezuitské univerzitě v Praze, zemřel v r. 1648 na mor. Další stopa po rodáku z Plzně, který vystudoval me-

dicínu v Padově, Sebestiánu Petříčkovi (Petricius), se ztratila kdesi v Bulharsku, kde měl pracovat v r. 1630 jako lékař cara Demetria. Třetím byl Faber Martinus, který byl r. 1658 imatrikulován v  Praze, ale více se o  něm už neví. Posledním byl snad Gshmack Antonius Franciscus, imatrikulovaný 1684 a promovaný 1692 v Praze. Opět po něm stopy mizí. Je nutno připomenout, že bez pomoci města nebo mecenáše neměl nikdo prakticky možnost vystudovat, pokud jeho rodiče nebyli hodně bohatí. Plzeňský měšťan M. A. Mirobel na  studium svého syna musel vynaložit přes 5.000 zlatých. Jít studovat na vysokou školu nebyla pro plzeňské studenty jen otázka ekonomických možností ani doma. Českým školákům v tom brzy bránila národnostní diskriminace. Josefínské reformy, zejména patenty z r. 1776 a 1779, vyloučily češtinu i ze studia středoškolského a tím i  vysokoškolského. Byla to doba, která o  něco později, v r. 1786, vyloučila češtinu i z veškerého soudního jednání. Cesta ke studiu medicíny z Plzně byla zvlášť složitá. Když papež Clemens XIV. zrušil jezuitský řád, přestali jezuité učit i v Klatovech. Do r. 1773 byl zapsán na  pražské lékařské fakultě jako Bohemus Pilsnensi student Schreel Joannes a student Bidlo Jacobus. V  r. 1776 sice přibyla na  vyšším gymnátiu v  Plzni třetí a  čtvrtá humanitní třída, ale i  tam učili ne příliš medicíně přátelští exjezuité a  dominikáni. Situace se v  Plzni v  tomto ohledu trochu upravila po  vydání jazykového dekretu v r. 1816, kdy u státní úředníků a lékařů se požadovala i  znalost češtiny. Na  plzeňském gymnáziu zůstali sice stále jen němečtí profesoři, ale na premonstrátském učilišti zahájil výuku už Čech Josef Vojtěch Sedláček. Z tohoto plzeňského „německého“ gymnázia vyšlo už v letech 1831 – 1841 deset budoucích lékařů, v  letech 1841–1847 čtyři a v letech 1861–1864 jich pak studovalo medicínu pět. V  r. 1881 jen jeden – Leopold Kraus. Z  těch, kteří pocházeli přímo z  Plzně, vzpomeňme alespoň pozdějšího Med. Dr. Karla Augmanna, Johanna Maschauera, Vincence Hauschku, Františka Strosse a Viléma Šella. Z  dochovaného Kalendáře českého studentstva 1872–73 se nic konkrétního o plzeňských medicích nedozvíme. Spolek českých mediků byl založen v  r. 1868 „na účel ten, aby pěstoval vědy lékařské jazykem mateřským“. U  jeho kolébky stál tehdy MUC Vítězslav Janovský, který se zapsal do  historie jako jeden z  účastníků hrstky mediků, kteří ve  válce s  Prusy v  r. 1866 začali na ještě nerozdělené pražské fakultě připravovat Spolek mediků. Tento spolek zaujímal jedno z prvých míst mezi všemi akademickými spolky. Měl svou čítárnu odborných časopisů i knihovnu, organizoval četné přednášky a v r. 1872 uspořádal taneční zábavu, jejíž výtěžek věnoval na postavení pomníku Jana Evangelisty Purkyně. Spolek sídlil v Praze v Lípové ul. č. 2. Pátráním ve vedení spolku bohužel jsme nenašli žádného medika z Plzně, i když z Plzně tehdy studoval v Praze MUC. Johan Koudis (nar. 1846), starosta plzeňského spolku Radbuza, MUC. Vojtěch Rozmara (1893) a člen knihovního výboru Radbuzy MUC. V. Rubeška. Od r. 1868 bylo připravováno založení podpůrného spolku studentů pražských vysokých škol,

kteří v  Plzeňském kraji bydlili, studovali nebo se zde narodili. Ustavující schůze se konala dne 18. ledna 1872, valná hromada 29. října, za účasti 38 členů. Na ní byl spolek nazván Radbuza a  byly navrženy pro něj stanovy. Ty byly schváleny 5. prosince 1873. Spolek si pro svou další činnost vytkl jako hlavní úkoly „ podporování chudých studentů na  pražských vysokých školách z  kraje Plzeňského, pěstování vzájemné vespolnosti a šíření osvěty v kraji tomto “. Na historii tohoto akademického spolku nebylo skoro nic mimořádného. Vykonával svoji činnost převážně v Praze a jeho členy mohli být studenti nejdéle ještě dva roky po ukončení studií. Studenti pořádali divadla, věnečky, taneční zábavy a nejrůznější kulturní akce v Praze i v kraji. Zvali význačné vědce i  literáty na  své přednášky a  zakládali knihovny v  Plzeňském kraji. Počty mediků v  tomto spolku byly mnohem menší než počty filosofů a právníků, přesto mezi jeho funkcionáři se ve  spolku setkáme se jmény pozdějších plzeňských. lékařů, jako byl Bezděk J., Bočan J., Brey J., Černý Ed., Ehler V., Fikrle J., Fenzl V., Hegner T., Heřman J., Hlavička C., Horn J., Hrubý M., Chyňa J., Chvojka A., Kadlec J., Kreisinger A., Klement K., Kondr V., Krásný J., Kristian O., Kučera R., Kutvirt O., Melichar J., Nozar A., Pokorný A., Rozmara V., Růžička R., Suchý J., Šimerka C., Toman A.,Valeš F., Wirth F., aj. Radbuza byla v Plzni často jmenována jako její „alma mater “. V r. 1879 se k spolku Radbuza připojil krajinský spolek rokycanských akademiků „Žďár“, domažlických studentů „Chod“ a sušických a strakonických studentů „Prácheň“. Do pražské historie se Radbuza zapsala v  r. 1908 organizací protestních schůzí, strhávání rakouských praporů při studentských bouřích, které nakonec skončily vyhlášením stanného práva v  Praze. Dvě tendence v jejich činnosti je však nutno zvlášť vzpomenout. Začali podporovat myšlenku pořádání univerzitních extenzí v Plzni, zřekli se přímé podpůrné činnosti studentů a  místo toho značné finanční částky ukládali do „Husova fondu“. Stali se tak protagonisty pozdějšího ustavení Lidové univerzity Husovy v Plzni dne 22. září 1918.

Možnost otevření vysokého učení v  našem městě zmeškali plzeňští radní po  roce 1848.

7

Tehdy o  tom mluvil v  r. 1865 dokonce plzeňský čestný občan J. E. Purkyně. O zřízení druhé české univerzity u nás jednal v r. 1893 i plzeňský purkmistr Peták v říšské radě se spoluautorem tohoto návrhu zřízení plzeňské univerzity F. Schwarzem. Ten byl jedním z  nejlepších znalců školských otázek u nás. Laxní přístup města nepohnula tehdy k  větší iniciativě ani známá výtka T. G. Masaryka, pronesená v r. 1898: „Vezměme Plzeň. V Plzni je tolik škol, reálky, gymnasia, obchodní školy, je tam sto profesorů a učitelů. Že by se nenašlo pět z nich, že by chtěli přednášet… Proč by si tak bohaté město jako je Plzeň nemohlo samo zřídit univerzitu, kdyby jen nestálo tolik o plzeňské pivo?“. Thunova vláda hledala nějaký kompromis pro řešení národních vysokých škol, a proto zřídila v Brně v r. 1899 samostatnou českou techniku. To však vzedmuté vlny národnostních i regionálních rozporů nezklidnilo. Moravské lobby za  zřízení české univerzity a  techniky bylo mocné, tím spíše, že ho podporovaly i protestní akce v mnoha českých městech. Paradoxně dne 12. prosince 1911 se i v Plzni konala manifestační schůze pro druhou českou univerzitu v Brně. Za Brno se postavili i plzeňští studenti, organizovaní v akademickém spolku Radbuza, na svých shromážděních v Plzni, Radnicích, Přešticích, v Plzenci a údajně i jinde.

8

Plzeň se objevovala dokonce i za vlády Körberovy v úvahách r. 1914 jako místo, kde by mohla stát lékařská fakulta. V Národních Listech o tom psal J. Penížek podle rozhovoru se šéfem zdravotního odboru Dr. Kusým. Těžko však lze věřit, že válečné Rakousko by mohlo dopřát sluchu prosazování vysokých škol v té době strádající stotisícové Plzni. V  Plzni nezískali pro vysokou školu podporu ani jiní význační jednotlivci, jako byl například v  r. 1917 otolaryngolog prof.  O. Kutvirt. Mladá Československá republika měla mnohé velkorysé plány, k  jejich realizaci v  novém státě však chyběly finance. Nároky Moravy a  Slovenska zatlačily plzeňské sny o  univerzitě až do  vzdálené budoucnosti. Plzeň klesla po  zřízení univerzity v  Brně a  v  Bratislavě v  r. 1919 na třetí místo v pořadí budování dalších vysokých škol. Na vyzvání městské rady se sice

v  Plzni konala schůzka užšího okruhu „interesentů o budování vysoké školy montanistické, technické, strojnické, chemické a zemědělské”, vše ale skončilo jen akademickými debatami. Aby vše neupadlo do  úplného zapomnění, zrodila se v Plzni v r. 1919 z popudu MUDr. Josefa Košáka alespoň Lidová univerzita Husova. Nebyla to vysoká škola, ale jen lidovýchovný spolek, v  němž plzeňští lékaři přednáškami, výstavami, divadelními i  filmovými představeními, koncerty a kurzy hráli v plzeňském vzdělávání a v kultuře významnou roli. Mnohé kurzy byly celoroční a jejich absolventi dostávali vysvědčení. Za okupace školení a kurzy převzala Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ). Lidová univerzita se však vysoké školy přece dočkala. Po  založení Lékařské fakulty v r. 1945 sloužila její budova jako posluchárna vysokoškolské výuky na Lékařské fakultě a jako sídlo děkanátu. Lidová univerzita Husova byla zrušena v r. 1951 a její činnost přešla částečně na okresní dům osvěty. Stejné sny neprobudily vznik vysoké školy v Plzni ani v r. 1937, i když k nim prý Plzeň měla tehdy ty nejlepší předpoklady, protože se jednalo znovu o potřebě školy technické, báňské a zemědělské. V říjnu 1937 byla v Plzni otevřena pobočka Školy vysokých studií pedagogických z  Prahy, která doplňovala jen vzdělání učitelů. Ta však o rok později skončila. Za  Protektorátu samozřejmě bylo založení lékařské fakulty v Plzni zcela nemožné. Těžké válečné škody přispěly k tomu, že Plzeň si nedala vysoké školství ani do svého prvního ambiciózního programu „Budujeme půlmilionovou Plzeň“, vyhlášeného v  červnu 1945. Nebýt iniciativy hrstky plzeňských studentů, tak by se asi nerozjela za pouhé tři dny od jimi inspirovaného prvního novinového článku redaktorů Jirouta a Paichla sen. pod titulkem „Pro zřízení lékařské fakulty v Plzni“ hektická práce nově založené Komise ONV pro vybudování Lékařské fakulty v Plzni. Rozhodující úlohu ve vybudování Lékařské fakulty v  Plzni v  té době sehrál zastupující ředitel plzeňské nemocnice primář Dr.  A. Čech, člen České národní rady primář Dr. J. Hrbek a Akční výbor mediků v Plzni pod vedením studenta P. Paichla jun. V  neuvěřitelně krátké době byla pak Lékařská fakulta v  Plzni jako pobočka Univerzity Karlovy zřízena dekretem č. 135 prezidenta Dr.  E. Beneše dne 27. října 1945. První plzeňská vysoká škola byla tedy po  70 dnech horečné práce založena, a to už s platností od počátku studijního roku 1945. Neměla však ani vedení, ani učitele, ani děkanát a  tím méně potřebné ústavy a kliniky. Na začátku neměla ani studenty. Těžko lze vyjmenovat všechny osoby a instituce, které najednou podaly pomocnou ruku, aby na  začátku prosince se v  kině Univerzita sešlo na první přednášku kolem 200 studentů, pro něž byl už otevřen děkanát a menza. Epilogem tohoto přípravného období se pak stalo slavnostní otevření lékařské fakulty dne 16. prosince 1945 v posluchárně budovy teoretických ústavů na Lochotíně. (r) Zpracováno podle: Přemysl Paichl: Historie plzeňské medicíny (Historia medicinae Pilsnensis) 1295 – 1948. Plzeň, 2001, vlastní náklad

První promoce na plzeňské lékařské fakultě:

MUDr. Petr Raišl 14. prosinec 1946 se díky první promoci na plzeňské lékařské fakultě nesmazatelně zapsal nejen do  historie naší fakulty, ale celého plzeňského vysokého školství. Tím hlavním aktérem byl kdyňský rodák MUDr. Petr Raišl, který přesně rok po založení první plzeňské vysoké školy splnil studijní požadavky k udělení lékařského diplomu. Připomeňme podle dobového tisku, jak tato významná událost nejen pro Plzeň, ale pro celý region probíhala.

„Starobylá zasedací síň plzeňské radnice byla dnes v  poledních hodinách svědkem významné události po  prvé v  historii našeho města. Za účasti ministra školství a osvěty dr. Stránského, předsedy ÚNV města Plzně dr.  Křepinského, zástupce ministerstva zdravotnictví odborového přednosty dr. Macháčka, zástupců úřadů, kulturních institucí, plzeňských docentů, primářů, lékařů a četných jiných hostů, mezi nimi zástupce pobočky lékařské fakulty v Hradci Králové a posluchačů lékařské fakulty v Plzni byl slavnostním způsobem prohlášen doktorem všeho lékařství 30letý MUC. Petr Raišl, syn obchodníka ze Kdyně na Šumavě. Za zvuků slavnostních intrád vstoupili do slavnostně vyzdobené zasedací síně v historických univerzitních krojích s  insigniemi Karlovy Univerzity J.M. rektor univ. prof. dr. Bydžovský, J. S. proděkan lékařské fakulty prof. dr. Čančík a  J. S. promotor univ. prof.  dr.  Schneiner, který ve  své zahajovací řeči vzpomněl prvého výročí (16. prosince 1945) založení lékařské fakulty v Plzni a ocenil budovatelskou práci, která klade na všechny členy učitelského sboru veliké nároky, jež tito s  nadšením zdolávají. Řečník poděkoval všem, kdož mají pochopení pro potřeby fakulty a  apeloval též na  občany staroslavného města Plzně, aby oni pomohli vytvořit ovzduší univerzitního města. J. S. proděkan lékařské fakulty univ. prof. dr. Čančík oznámil pak rektoru Univerzity Karlovy univ. prof. dr. Bydžovskému nového kandidáta lékařství, který s  úspěchem dokončil všechny přísné zkoušky. J. M. rektor dal pak svůj souhlas s  promocí nového kandidáta lékařství.

Promotor, zastupující děkan plzeňské lékařské fakulty univ. prof. dr. a ředitel univerzitní kanceláře dr. Říha přečetli pak latinská promoční prohlášení, načež nový kandidát lékařství vykonal slavnostní slib, po  němž poděkoval zvláště čs. státu, presidentu republiky, bojovníkům za  naši samostatnost, představitelům Karlovy Univerzity a svým rodičům. Rektor univerzity připomněl pak novému lékaři jeho povinnosti, jež vyplývají jednak z  odpovědnosti za  zdraví občanů státu a  také z  okolnosti, že je prvním promovaným lékařem na  pobočce lékařské fakulty v  Plzni. Novému lékaři, jakož i  jeho rodičům blahopřáli všichni významní účastníci slavnosti. Na  slavnostním obědě byly proneseny přípitky na  zdar pobočky lékařské fakulty v Plzni a novému lékaři MUDr. Petru Raišlovi. Za ÚNV poděkoval předsedův náměstek s. Macháček všem vzácným hostům na  dnešní univerzitní slavnosti a  požádal o podporu pro další rozvoj lékařské fakulty v Plzni. Odborový přednosta ministerstva zdravotnictví dr. Macháček tuto podporu přislíbil a přál mnoho úspěchů  další činnosti lékařské fakulty. (Nový den, 15. 12. 1946). „Je nutno podotknout, že prvním slavnostním promočním aktem zapsala se lékařská fakulta plzeňská do historie našeho universitního školství, neboť šlo o  první nejzápadnější slovanskou promoci vůbec.“ (Svobodný směr, 15. 12. 1946). Po  složení lékařského slibu MUDr.  Petr Raišl mj. uvedl: „Je mi ctí, že jsem první dosáhl hodnosti doktorské na zdejší lékařské fakultě v Plzni slavnostní promocí a pokládám si za milou povinnost veřejně poděkovati. Především s vděčnou myslí vzpomenouti sluší státu československého, z  jeho nejvyšší moci a  svrchovanosti se veškeré akademické hodnosti udílejí, a  všech těch, kteří mají největší zásluhy na znovudobytí naší drahé svrchovanosti. Je to na  prvním místě náš pan president Budovatel dr.  Eduard Beneš se všemi svými spolupracovníky v  odboji zahraničním i  domácím. Jsou to naši vojáci, kteří bojovali a  umírali na  všech světových bojištích po  boku našich velkých spojenců: Sovětského svazu, Velké Británie, Spojených států, Francie a  všech ostatních spojeneckých národů světa proti nejhroznějšímu a  nejsurovějšímu nepříteli, jakého kdy lidstvo vůbec poznalo. Při této příležitosti vzpomínám pánů profesorů, lékařů, studentů a  ostatních složek národa, kteří trpěli a  umírali doma v boji proti okupantům, v koncentračních táborech a  na  barikádách, abychom my dnes mohli pokračovat v  práci a  ve  studiích, které jsme v roce 1939 násilně přerušili. S myslí stejně vděčnou vzpomínám naší staroslavné university Karlovy, jejíž doktorát mně byl právě udělen, a  jejíž půda byla dosud nevídaným způsobem v  dějinách lidstva znesvěcena nacistickou botou zlotřilých okupantů. Vydrancována a  těžce poškozena se velmi rychle vzpamatovává. Prosím, aby její akademičtí zástupcové přijali projev upřímných díků. Se srdečnými díky zachovám ve  vděčné paměti též celý profesorský sbor staroslavného vysokého učení naší ALMAE MATRIS CAROLINAE, kdež jsem pod vedením vážených členů sboru profesorského fakulty lékařské v Praze studoval a  posléze svá studia dokončil pod vedením vážených členů profesorského sboru lékařské fakulty v  Plzni. Přesvědčil jsem se ze svého byť i krátkého pobytu na zdejší fakultě, že

pod vzorným a svědomitým vedením slovutných pánů profesorů, docentů, primářů, asistentů a  klinických sekundářů zdejší lékařské fakulty v  Plzni budou vycházeti lékaři nejen teoreticky, ale i  prakticky co nejvíce připraveni pro těžký úkol, který na  ně čeká, a  tím prospějí v  nejvyšší míře celému našemu národu. Slibuji při této příležitosti, že budu pamětliv toho, že jsem členem akademické obce university Karlovy. Ne na  posledním místě jest mně vzpomenouti drahých rodičů, kteří svou láskou, dobrotou a obětavostí dopomohli mně k  tomu, že jim z  tohoto místa mohu vysloviti svůj nejvřelejší dík a slibuji, že jim toho nikdy nezapomenu.“ Připomeňme si několik životopisných údajů o prvním absolventovi naší fakulty. MUDr. Petr Raišl se narodil 16. 8. 1916 ve Kdyni. Státní reálné gymnázium v Domažlicích absolvoval v r. 1935, kdy se také zapsal na pražskou lékařskou fakultu. Po  násilném uzavření českých vysokých škol v r. 1939 do konce války vypomáhal v ordinacích zubní lékařky a praktického lékaře. Ihned po založení plzeňské lékařské fakulty složil chybějící zkoušky, aby splnil podmínky k  udělení lékařského diplomu. Po  promoci nastoupil nejdříve na  chirurgické oddělení plzeňské nemocnice, zakrátko však byl v  rámci vojenské služby povolán na Slovensko, kde se účastnil bojů s banderovci, kteří pronikli do oblasti Malé Fatry z Polska. Doplnil si specializační zkoušky v zubním lékařství, takže stál poté u zrodu stomatologické kliniky. Později zakládal zubní oddělení ve Vojenské nemocnici, zabýval se ortodoncií, léčbou paradentózy, řešil každodenní problematiku provozu velkého oddělení. Stal se náčelníkem stomatologie ve Vojenské nemocnici a  v  této funkci zůstal až do  odchodu do  důchodu. V  osobním životě MUDr.  Raišl začátkem roku 1948 pojal za  choť rovněž kdyňskou rodačku Helenu Vilímcovou, s  níž prožil 45 let šťastného manželství. Rodina se postupně rozrostla o  dceru Helenu a  syna Petra. V  r. 1991 onemocněla manželka rakovinou, které zakrátko podlehla. Ztráta milované osoby jej bolestivě zasáhla, v r. 1993 byl postižen mozkovou mrtvicí s průvodní hemiparézou, z níž se již nikdy zcela nezotavil. Přesto téměř deset let nadále žil ve  vlastním bytě díky pečovatelské službě Charity a  pomoci vlastních dětí. Po  otevření doubraveckého domova důchodců v  r. 2003 byl jeho prvním obyvatelem. Až do  posledních chvil se těšil ze svých vnoučat a pravnoučat, v  kruhu svých blízkých se chystal oslavit své devadesátiny. Bohužel toho se již nedožil, po krátké hospitalizaci zemřel 4. července 2006. Po celý svůj život se nezpronevěřil slibu, který při své promoci pronesl – prospívat v míře největší svým pacientům a nezapomenout na své členství v  akademické obci university Karlovy. Navždy bude mít plzeňská lékařská fakulta v seznamu absolventů na prvním místě MUDr. Petra Raišla, lékaře, který svým celoživotním dílem určitě zcela splnil poslání, které v den své promoce přijal za své. MUDr. J. Novák (Za laskavé zapůjčení podkladů k tomuto článku patří náš dík paní Heleně Kováříkové, dceři MUDr. P. Raišla)

Chronologie děkanů LF UK v Plzni Při významném jubileu 70tin Lékařské fakulty UK v  Plzni uveďme chronologický přehled děkanů. Nejvyšší funkci ve  vedení naší fakulty zaujímali: Prof. MUDr. Ivo Mačela (1945–46) Prof. MUDr. Jiří Scheiner (1946–1948) Prof. MUDr. Jaroslav Šafránek (1948–1949) Prof. MUDr. Jaromír Křečan (1949–1950, 1952–1953) Prof. MUDr. František Kotyza, DrSc. (1950–1952) Prof. MUDr. Rudolf Bureš (1953–1958, 1961–1964) Prof. MUDr. Jiří Lukeš (1958–1961, 1971–1973) Doc. MUDr. František Machula, CSc. (1964–1971) Doc. MUDr. Josef Sůva, CSc. (1973–1976) Prof. MUDr. František Macků, CSc. (1976–1990) Prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc. (1990–1997) Doc. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. (1997–2003) Doc. MUDr. Jaroslav Koutenský, Csc. (2003–2010) Prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. (2010–dosud) Na  podzim roku 1968 byl Akademickým senátem LF UK v  Plzni zvolen děkanem prof.  MUDr.  Jaromír Mysliveček, DrSc., vzhledem ke  změnám v  politickém vedení státu po invazi vojsk Varšavské smlouvy již nebyl ministrem školství ČSSR uveden do funkce.

Oč byla „bohatší“ výuka někdejších mediků Významné výročí vzniku naší lékařské fakulty je také příležitostí ke  vzpomínce na  období, v němž studovala stále ještě většina jejích absolventů, tj. období od  tzv. Vítězného února roku 1948 do zásadních změn našeho politického systému po listopadu roku 1989. Většina mužských absolventů, snad kromě výjimek se zdravotními problémy, v té době v rámci studia absolvovala i vojenskou přípravu a krátce po  promoci na  ni navazující několikatýdenní vojenské soustředění se závěrečnými teoretickými a praktickými zkouškami. Další oblastí výuky byla cílená výchova k vědeckému světovému názoru: „Ta tvoří základ a osu komunistické výchovy dorůstající generace a komunistické výchovy mas vůbec. Bez osvojení vědeckého světového názoru by nemohli pracující v  historicky krátké době splnit úkoly výstavby komunistické společnosti, neboť růst komunistického uvědomění je jedním z nezbytných předpokladů rozvoje materiálních i duchovních sil společnosti, která si jako svůj cíl vytkla dosáhnout netušeného bohatství hmotných statků pro všechny a  všestranného harmonického rozvoje osobnosti každého svého člena, a  to ještě za  života dnešního pokolení. »V boji za vítězství komunismu,« praví se v novém programu KSSS, přijatém na  XXll. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, »se ideologická práce stává stále mocnějším činitelem. Čím vyšší je uvědomění členů

9

10

společnosti, tím plněji a v širší míře se rozvíjí jejich tvůrčí aktivita při budování materiálně technické základny komunismu, při rozvíjení komunistických forem práce a nových vztahů mezi lidmi, a tudíž tím rychleji a úspěšněji jsou.plněny úkoly výstavby komunismu. Proto i naše Komunistická strana Československa na všech svých sjezdech, počínajíc IX. sjezdem v r. 1949, který vytyčil generální linii výstavby socialismu v naší zemi, kladla vždy velký důraz na osvojení vědeckého světového názoru — učení marxismu-leninismu — všemi pracujícími a věnovala otázkám ideologické práce mimořádnou pozornost.“(**) Zcela v  duchu uvedené citace tak probíhala na lékařských fakultách nejen výuka předmětů Politická ekonomie, Základy marxismu-leninismu a Vědecký komunismus, ale ve výuce byla prosazována tzv. ideologická práce. Jak se o  to snažila KSČ na  plzeňské lékařské fakultě vyplývá z pasáží, publikovaných v Plzeňském lékařském sborníku. Jejich autorem byl vedoucí Katedry marxismu-leninismu. Plné znění lze nalézt v  uvedeném sborníku, citát ponecháváme bez komentáře (*). „Zvýšená péče lidově demokratického státu o  zdraví lidu je výrazně charakterizována také obrovským rozmachem zdravotnického školství za  uplynulých 15 let. Existence 11 lékařských a  farmaceutických fakult, většinou nově vytvořených, je výmluvným dokladem, že zásada maximální péče o zdraví obyvatelstva není ve státě pracujících jen deklarována, ale také soustavně zajišťována. Právě vznik a vývoj lékařské fakulty v  Plzni přímo symbolicky dokumentuje tento vztah našeho zřízení ke zdravotnictví. Plány, jež v buržoazní republice byly pokládány za fantastické, stávají se skutkem a  plzeňský kraj dostává své vlastní univerzitní zdravotnické učiliště. Za  velkorysé podpory strany a  vlády Národní fronty se rychle zdokonaluje materiální vybavení fakulty, roste její počet stálých pracovníků a roste také počet absolventů. Lékařské fakulty pomohly u nás vytvořit předpoklady pro tvořivé aplikování pokrokových zásad zdravotnictví sovětského a  zajistit smělou koncepci našeho zdravotnictví jako jedné z předsunutých pozic budoucí komunistické společnosti. Na  druhé straně však pracovníci lékařských fakult se nechtějí a  nemohou distancovat ode všech stávajících nedostatků, jimiž naše zdravotnictví trpí. V zájmu dalšího pokroku je třeba, aby vedení těchto fakult, společenské organizace a  všichni pedagogové především sem stále zaměřovali svou pozornost, hlouběji a šíře chápali svou odpovědnost a systematicky pomáhali zvyšovat účinnost práce svých škol. Některé současné nedostatky ve  zdravotnictví jsou způsobeny tím, že jeho stávající materiální a  technické vybavení nutně zaostává za  rychle rostoucími nároky našich pracujících na jeho pomoc. Denní zkušenosti a z nich vyvozené závěry strany a  odpovědných zdravotnických orgánů zde jasně upozorňují, že výchova socialistických kádrů je stále velmi palčivým místem našeho zdravotnictví. Je to zejména boj proti přežitkům starého soukromokapitalistického přístupu k povolání, proti rutinérství a nedostatku tvořivé iniciativy, boj za přiblížení potřebám praxe a živým potřebám lidu, za  těsné, vřelé sepětí s  politikou KSČ. Naše úsilí tu není izolované. Jde o  součást

veliké iniciativy, rozšiřující se na základě usnesení XI. sjezdu KSČ a směrnic ÚV KSČ ze dne 23. dubna 1959 v celém československém školství, jako jeho revoluční přestavba. Proces socialistického a  komunistického formování vysokoškolských studentů, který zde poněkud zjednodušeně označujeme jako proces marxisticko-leninské výchovy, je historicky těsně spjat s  bojem KSČ za  vítězství socialismu a komunismu v naší vlasti. V předúnorových bojích se zformovalo jádro pokrokových studentů a učitelů, kteří se stali významnou oporou očisty a  další demokratizace na  fakultách po  únoru 1948. Vítězství dělnické třídy umožnilo zbavovat různé socialismu nepřátelské osoby jejich postavení a  vlivu, systematicky posilovat složky pozitivní a  vytvářet další příznivé podmínky pro pokrokové působení na  mediky. Důležitým pokrokem bylo, že do studia byla zavedena plánovitost a byl vypovězen boj různým přežitkům v organizaci studia, kryjícími se pod označením „akademických svobod“. Roku 1949 bylo započato s  výukou základů marxismu-leninismu a r. 1951 došlo k vytváření zvláštních kateder marxismu-leninismu. Důležitým krokem vpřed dále bylo, že došlo ke  sjednocení studující mládeže v  ČSM a  k  jejímu těsnému organizačnímu napojení na ostatní složky pracujících přímým členstvím v ROH. Na fakulty přicházejí absolventi dělnických kurzů. Také učitelům byla zdůrazněna povinnost osvojovat si marxisticko-leninský světový názor. Naše školství, počítajíc v  to i  školy vysoké, dosud neprošlo hlubokou komplexní prověrkou a přestavbou se zřetelem k potřebám socialistické praxe. Nežádoucím zjevem bylo převážně povrchní, faktografické zaměření studia, umělé odtrhování problematiky odborné od  problematiky politické. Akcentování odborného, a k tomu převážně racionálního momentu vedlo k zanedbávání morální, politické a  světonázorově-výchovné stránky, nevyvolávalo potřebu se těmito otázkami blíže zabývat a  nepodněcovalo ani aktivitu v politické praxi. V  těchto podmínkách také volání po  jednotné pokrokové pedagogické frontě všech učitelů, jež vycházelo většinou z výborů organizací KSČ, v  minulosti nenalézalo dostatečně účinného ohlasu v  pedagogickém sboru. Marx-leninská výchova byla často chápána jako resortní práce kateder marxismu-leninismu; při vytváření společné politicko-výchovné základny bylo dosti těžko možno si klást náročnější cíle. Pro společné soustředěné působení na  socialistický vývoj studentů se někdy citelně nedostávaly takové základní předpoklady, jako jsou faktická hluboká marx-leninská jednota názorová a jednota vůle komunisticky vychovávat. Usnesení ÚV KSČ „O těsném spojení školy se životem“ v článku 18 jasně říká, jaké je hlavní poslání našich škol: Posláním vysokých škol je připravit pro náš průmysl, zemědělství, vědu, kulturu a ostatní úseky činnosti dostatečný počet vysoce kvalifikovaných odborníků, aktivních a uvědomělých budovatelů komunistické společnosti. Lékařská fakulta v Plzni dosáhla pro letošní první ročník, že zhruba 40 % studentů je dělnického a  rolnického původu. Tento podíl bude nadále zvyšován. Současně je dávána přednost uchazečům s předchozí výrobní praxí, kteří zpravidla

jsou na vyšším stupni intelektuální a občanskopolitické zralosti. Podíl studentů s předchozí výrobní praxí budeme rovněž zvyšovat a  budeme usilovat o to, aby postupně každý student prošel před vstupem na  vysokou školu alespoň jednoroční praxí ve  výrobě. Na  pomoc uchazečům z  praxe o  vstup do  řádného studia pořádáme přípravný konzultační kurz. Důležitým zásahem do stávajícího systému výuky na naší fakultě je hluboká revize náplně studia v jednotlivých disciplínách, počínajíc náplní výuky 1. ročníku. V předložených tezích musí být také zvláště označeny partie, jichž bude především využito k  vytváření vědeckého světového názoru studentů. Student musí co nejdříve přijít do  styku se zdravotnickou praxí a  musí z  vlastních zkušeností poznat práci nižších a středních zdravotnických pracovníků. Již v  nižších ročnících je zaváděna povinná praxe sanitární, sanitárně-laborantská a praxe ošetřovatelská. Na ni navazuje ve  vyšších ročnících rozšířený počet stáží a provozních praxí lékařského charakteru. Z  výchovných důvodů trváme na  tom, aby ani v průběhu studia student neztratil styk s výrobní praxí. Škola mu ukládá účast na  výrobní praxi v zemědělství, ve stavebnictví nebo v průmyslu. Účast se děje kolektivně a  přednost je dávána velkým stavbám mládeže, řádně politicky vedeným a organizovaným ČSM. V žádném případě nespoléháme na  automatické politickovýchovné působení brigádnické práce a  vedení brigád se snažíme ještě zvlášť politicky zajistit vyspělými soudruhy z řad asistentů apod. Za morálně politickou výchovu studentů jednotlivých ročníků a kroužků jsou na plzeňské fakultě před vedením školy odpovědni učitelé, pověření funkcí patrona ročníku nebo kroužku. Jeho přední povinností je pomoci iniciativně překonávat překážky, jež se kladou do cesty zdárnému socialistickému růstu svěřeného kolektivu. Aby byly zlepšeny předpoklady pro vytvoření jednotné socialistické pedagogické fronty všech učitelů, uspořádala katedra marxismu-leninismu dvouletý kurz základů marxismu-leninismu, v němž učitele systematicky seznámila se základy marxistické politické ekonomie, filozofie a vědeckého komunismu. V  letošním školním roce jsme mohli již přistoupit k hlubšímu marxleninskému studiu v náročných kurzech aspirantského minima. S  přestavbou roste současně výchovný význam ČSM. Nyní, pod přímým vedením závodní organizace KSČ, musíme dosáhnout především toho, aby ČSM daleko pronikavěji vykonával svůj vliv na  formování názorů, základních postojů a  celého charakteru studentů a  daleko bojovněji vystupoval proti různým přežitkům a destruktivním tendencím.Při revoluční přestavbě je nutno nikdy neztratit ze zřetele zejména veliký význam přímého působení učitele. Často přehlížíme, že máme co činit s  mladými lidmi, kteří téměř neznají z  vlastních zkušeností kapitalismus, kteří se nepamatují na  boje dělnické třídy z první republiky a pro které i takové významné mezníky, jako byl květen 1945 a únor 1948 bývají mlhavou minulostí. Velmi často stáli stranou hlavní fronty ostrého třídního boje, vedeného za výstavbu socialismu v naší zemi a jejich pozornost daleko spíše upoutávaly rozpory

uvnitř lidu, než rozpory mezi lidem a jeho nepřáteli, na něž KSČ soustřeďovala své hlavní síly. Jak povrchně někdy posuzujeme studenty, dokazují např. výsledky průzkumu religiozity, provedeného mezi studenty na  plzeňské fakultě. Zjistili jsme, že jen asi polovina studentů se s náboženstvím vypořádala beze zbytku a že naopak asi 15 % studentů se dokonce snaží svědomitě zachovávat předpisy některých církví. S  naprosto nesprávným hodnocením situace mezi studenty jsme se také setkávali např. po vydání moskevské Deklarace z listopadu 1957, když jsme se snažili široce objasňovat nebezpečí revizionismu. Najednou jsme slyšeli připomínky, že revizionismus je naším studentům cizí, protože jej prostě neznají a že nemá proto ani smyslu se jím zabývat. Být stranickým znamená také neváhat přistoupit k občasným mimořádným politickým proslovům. Na plzeňské fakultě máme v tomto směru již dobrou tradici v  přednáškách některých pokrokových učitelů. Nechybějí však učitelé, kteří si tu udržují určitou rezervovanost a  nesprávně odkazují na  nevhodnost a  „násilnost“ zapojování příležitostných mimořádných politických projevů do výuky. Stranickost učitelova nekončí na jeho pracovišti. Vyžaduje také aktivní účast na  politickém dění, na  práci ve  společenských organizacích, v  národních výborech, v jejich komisích apod. Naši mladí lékaři budou prožívat větší část svého života v socialismu a budou přímo účastni dalšího vítězného postupu světového komunismu. Je čestným závazkem všech učitelů lékařských fakult a morální povinností celé naší zdravotnické veřejnosti všemožně napomoci tomu, aby byli pro tuto velkou dobu co nejlépe připraveni!“ (r) (*) Jukl E.: Marxisticko-leninská výchova studentů na lékařských fakultách. In: Plzeňský lékařský sborník, Slavnostní vydání k 15. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, svazek 11, 1960: (**) Loukota J.: O výchově k vědeckému světovému názoru ve světle XXII. sjezdu a  nového programu KSSS. Pedagogika 12, 1962, č.2: 129-143

Lékařské fakulty z ČR a SR jednaly v Plzni V  závěru října loňského roku měla naše fakulta čest hostit členy vedení všech dvanácti lékařských fakult z  České republiky a Slovenské republiky, kteří se v Plzni sešli na tradičním společném sjezdu. Setkání bylo zahájeno slavnostní večeří děkanů s  rektorem Univerzity Karlovy, prof.  MUDr. Tomášem Zimou, DrSc., MBA. v předvečer sjezdu, 29. října 2015. Sjezd v  kongresových prostorách plzeňského Parkhotelu otevřelo v  pátek 30. října úvodní slovo děkana Lékařské fakulty UK v  Plzni, prof. MUDr. Borise Kreuzberga, CSc. Mezi hosty úvodního shromáždění byli primátor města Plzně Martin Zrzavecký, náměstek hejtmana Plzeňského kraje Jiří Struček, senátorka doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., a ředitel Fakultní nemocnice Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D. Hlavním programem sjezdu bylo jednání v  sekcích dle jednotlivých agend. „Řeší se zde řada problémů, které jsou pro nás tíživé. Léta se řeší například otázka univerzitních nemocnic, která se tentokrát objevuje v  návrhu zákona o  neziskových nemocnicích. Musíme se vyjádřit i k vysokoškolskému zákonu, kde je především třeba proklamovat určitou vlastní kompetenci fakult v rámci univerzity,“ uvedl k obsahu jednání sekce děkanů prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. V  dalších sekcích se projednávaly mimo jiné otázky pregraduálního i  doktorského studia a  atestační přípravy lékařů – absolventů, financování vědy a  vysokého školství a  problematika studijních výjezdů do  za-

hraničí. Svou jednací sekci měli i  studenti. Specifikem lékařských fakult je poměrně vysoký počet zahraničních studentů, kteří přijíždějí studovat do České či Slovenské republiky a absolvují studium v angličtině. Proto jedna ze sekcí měla i toto téma. Výstupy jednání slouží vedení fakult ke  zkvalitnění jejich řízení, případně jsou podkladem ke  společným postupům v  nejrůznějších aspektech akademického života. Prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., děkan 3. lékařské fakulty UK, v rozhovoru o akci uvedl, že se považuje spolu s děkanem plzeňské fakulty za matadora takovýchto setkání – zúčastnil se již po dvanácté. „Dobře si pamatuji, jak jsme spolu s panem děkanem Kreuzbergem v roce 1997 zakládali asociaci českých lékařských fakult, abychom měli určitou platformu, kde bychom mohli dobře formulovat naše názory, mohli s nimi dále pracovat a abychom mohli eventuálně prezentovat tyto názory univerzitám a orgánům státní správy, zejména ministerstvům školství a  zdravotnictví,“ řekl prof.  MUDr.  Michal Anděl, CSc. Setkání podle jeho slov charakterizuje přátelská atmosféra, která přispívá k  tomu, že se domů vrací s novými podněty. Nové podněty si z Plzně odvážel i zástupce jedné ze tří slovenských fakult, prof. MUDr. Juraj Šteňo, DrSc., děkan Lékařské fakulty Univerzity Komenského v  Bratislavě, který byl na  setkání poprvé. „Moje očekávání se potvrdila, máme opravdu společnou problematiku, která vychází z  toho, že jsme byli desítky let společným státem. Naše závěry jsou sice v obecné rovině, protože máme odlišné legislativní prostředí, jednání bylo ale jednoznačně prospěšné pro obě strany,“ uvedl prof. MUDr. Juraj Šteňo, DrSc. Kromě pracovních záležitostí byl pro účastníky připraven i večerní oddechový program – návštěva plzeňského pivovaru a zpět v místě konání pak vystoupení populární zpěvačky Leony Machálkové.

11

Sjezd lékařských fakult – přehled sekcí a výběr závěrů Sekce děkanů Děkani lékařských fakult podporují verzi zákona o neziskových zdravotnických organizacích v  podobě, která byla jimi připomínkována při jednání s  ministrem zdravotnictví MUDr.  Němečkem a která obsahuje i paragrafy týkající se vzniku univerzitních nemocnic. Připomínky děkanů k  navrhovanému vysokoškolskému zákonu zdůrazňují nutnost autonomie fakult v řadě klíčových pravomocí. Sekce pregraduálního studia v  českém a slovenském jazyce Potřeba nabytí nejen teoretických, ale ve větší míře i  praktických dovedností během pregraduálního studia, včetně využívání simulačních modelů.

 MUDr. V. Šimánek, ředitel FN Plzeň

 Prof. J. Filipovský, předseda AS

Primátor M. Zrzavecký

Ing. Klečková, tajemnice LFP

 Prof. V. Třeška, předseda VR 

L. Machálková

Ohrožení pregraduální výuky i výchovy vědeckých pracovníků včetně budoucí akreditace zubního lékařství na  fakultách z  důvodu kritické personální situace na  stomatologických klinikách. Je dáno nezájmem absolventů o práci na  fakultních pracovištích související s  neadekvátně nízkým finančním ohodnocením. K personální stabilizaci by přispěl lepší přístup k finančním prostředkům z grantové činnosti. Sekce studia v angličtině Podíl zahraničních studentů na  našich lékařských fakultách je výrazný, vyžaduje nejen náročnou práci ze strany učitelů a administrativních pracovníků, ale i odlišný přístup v organizaci a harmonogramu přijímacího řízení. Sekce vědy a  doktorských studijních programů Doktorské studijní programy: v současné době

12

převažuje kvantita nad kvalitou, kterou je třeba významně posílit a sjednotit hodnotící kritéria. K tomu by přispěla i vyšší stipendia přiznávaná menšímu počtu studentů a  podpora prestiže doktorského studia. Habilitační a  jmenovací řízení: doporučuje se sjednotit kritéria požadovaná na  Univerzitě Karlově a na dalších univerzitách. Sekce zahraničních vztahů Je třeba nadále podporovat mobilitu nejen v rámci programu Erasmus, ale i na základě meziuniverzitní spolupráce, mezifakultních smluv, IFMSA, mezivládní spolupráce a  na  principu „free movers“. Sekce specializačního a celoživotního vzdělávání  Byly vyjádřeny zásadní připomínky k  Návrhu novely zákona 95/2004 Sb, který se týká dalšího vzdělávání lékařů a v současné době je předložen Legislativní radě vlády. V  klinických a  preklinických oborech jde především o poskytování dostatečné výše úvazku v doktorském studiu, který by mohl být započítán do předatestační přípravy (specializačního vzdělávání). Sekce rozvoje fakult a vztahů se zdravotnickými zařízeními Problematika dobudování infrastruktur a jejich dofinancování. V novém programovém období program OP VVV nepokryje potřeby některých fakult na dobudování infrastruktury, z toho plyne hledání zdrojů na kofinancování. Problematika transferu technologií: potřeba do  budoucna řešit problematiku ochrany duševního vlastnictví na lékařských fakultách. Potřeba spolupráce lékařských fakult při získávání zahraničních grantů. Sekce tajemníků Diskutovaly se obecné otázky ekonomického řízení a zabezpečení provozu lékařských fakult, včetně personální politiky. Sekce předsedů akademických senátů Byla připomenuta důležitost existence akademických senátů pro demokratický chod lékařských fakult. Sekce studentů Studenti považují za  důležité zasadit se o  vytvoření a udržení korektních a oboustranně vyrovnaných vztahů mezi studentskými zástupci a vedením lékařských fakult a univerzit, motivovat studenty k práci v orgánech fakulty. Ing. Barbora Černíková, Mgr. Daniela Vítová Foto V. Dlouhý

25. květen – Den boje proti dětské obezitě Společnost pro výživu vyzvala při příležitosti Dne boje proti dětské obezitě (vyhlášen v Pardubicích 25. 5. 2011) všechny pracovníky škol, tzn. nejen pedagogy, ale i pracovníky školních družin, školních jídelen, lektory zájmových činností, jiné nepedagogické pracovníky a  rodiče k aktivní účasti na prosazování koncepce „zdravého“ školního prostředí, které s teoretickou výukou dětí ke zdravému životnímu stylu (výživy a  pohybu) propojuje i  praktickou realizaci a posiluje tak znalosti, zkušenosti a pod-

vědomí dětí. Zároveň apeluje na  Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby ve spolupráci se zřizovateli škol, ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a  odbornými společnostmi vydalo doporučení k  přijetí jednotné strategie podpory zdravého životního stylu ve „zdravém“ prostředí školních zařízení.

Vznik dětské obezity ovlivňuje prostředí, v němž se děti pohybují a vyrůstají. Pro zlepšení této situace je nutné začít učit zásadám zdravého životního stylu již děti v předškolním věku. Již vtomto věku si děti osvojují návyky, kterými se většinou řídí celý svůj život. Významnou roli v  daném procesu má kromě rodiny škola. Prohlubování teoretických znalostí a  praktické aplikace problematiky správné výživy a fyzické aktivity jsou velmi žádoucí. Toto si uvědomuje řada komerčních i  nekomerčních subjektů, které působí nezávisle a spontánně. Často však chybí uvědomělá koordinace činností, především ve vztahu ke školnímu prostředí. „Příkladem jsou školní jídelny, které by měly být místem praktické aplikace teoretických znalostí zdravé výživy. Ze zákona je jim to určeno, ale ne všechny subjekty školy nebo jejich zřizovatelé to takto vnímají. V rámci podpory zdraví a informací o zdravé výživě se do škol dostává ovoce, mléko či zelenina, ale ze školních automatů děti konzumují kaloricky bohaté nápoje, kterými kompenzují své rodinné zvyklosti. Děti si stále více fixují nejen nevhodné zvyklosti výživy, ale v rámci pokroku techniky inklinují i k pohodlnému sedavému způsobu života, což pro jejich budoucí zdraví není žádoucí. Vytvářejme proto i ve školách takové prostředí, které bude všestranně podporovat zdraví mladé generace,“ komentoval situaci primář Dětské polikliniky FN Motol a předseda Společnosti pro výživu MUDr. Petr Tláskal, CSc. Obezita se řadí mezi civilizační onemocnění, která souvisejí s  nezdravým životním stylem. Nadbytečný tuk si děti ponesou v těle celý život a s ním i zvýšené riziko řady onemocnění, která zhoršují kvalitu života a v řadě případů ho zkracují.  Obezitologové varují, že z  obézních dětí bude v budoucnu armáda nemocných. Výskyt  dětské obezity v ČR  překonal pesimistické předpoklady z  osmdesátých let minulého století. Během  prvé fáze epidemie obezity došlo k dvojnásobnému nárůstu nadváhy v rámci celého populačního spektra a v dětské populaci  k  čtyřnásobení  počtu obézních dětí. Spojení infekční terminologie s  komunitním onemocněním není náhodné pro rychlost nárůstu výskytu a především pro morbiditu a mortalitu, která v  tomto století převyšuje  všechna infekční onemocnění dohromady.  V  současné

době  trpí nadváhou každé 4. dítě, obezitou každé 7. a monstrózní obezitou 4 ze sta dětí.

Největší nárůst dětské obezity proběhl během posledních padesáti let. Zatímco v  roce 1951 trpělo obezitou v  průměru 1,8 procenta sedmiletých chlapců a 1,6 procenta stejně starých dívek, v  současnosti obezita a  nadváha postihují v  České republice 20–30 % dětí. Přibližně dvě třetiny z  nich se kilogramů navíc nezbaví ani v dospělosti, u mnohých se objevují závažné zdravotní obtíže. Proto je nesmírně důležité, aby rodiče začali řešit problémy s  hmotností svých dětí včas. Nadváha a obezita neznamená pro děti a mladé lidi pouze estetický problém. Je spojena s  celou řadou zdravotních komplikací, v  neposlední řadě se děti kvůli své váze potýkají s  vyčleněním z  kolektivu a  mohou u nich propuknout i vážnější psychické potíže. Léčba bývá dlouhodobá, vyžaduje individuální přístup, úzkou spolupráci s dítětem, především však s rodinou. Už tři roky funguje v českých školních jídelnách projekt Škola plná zdraví, který se zaměřuje právě na zdravou výživu dětí. Jde o unikátní projekt, jehož cílem je zvyšování obliby zeleniny u  dětí, prostřednictvím začlenění vyššího podílu zeleniny do školního stravování a zatraktivnění podávaných jídel. Aktuálně se do projektu zapojilo již více než 1500 školních stravovacích zařízení.

Zatímco u  nápravy stravovacích zvyklostí se zdá blýskat na lepší časy, současný systém školní tělesné výchovy zcela určitě potřebný rozsah pohybové aktivity školákům nezajistí. Problémy školní TV dobře vystihuje konstatování učitele TV (*), které citujeme: Dnešní maturanti často neumí ani primitivní základy sportovních her, neumí kotoul, nezvládnou výmyk ani stoj na rukou s dopomocí. Přitom všichni absolvovali nejméně 8 let povinné školní výuky předmětu Tělesná výchova, kde se měli každým rokem v těchto činnostech zdokonalovat a  rozvíjet. Naprostá většina maturantů a učňů není schopna využívat pohybové dovednosti v  reálném životě proto, že žádné v  období školní docházky nezískali. Jsem přesvědčen, že to není chyba učitelů tělesné výchovy. Všichni tělocvikáři studovali obor ze zájmu a uvědomují si význam předmětu a nechtějí vykonávat zbytečnou práci. Nicméně překážky, které

jim systém ve  školách nastavil, jim neumožňují efektivní výuku a  výsledky toho se již u  mládeže dostavily. Budu konkrétní a  zmíním se alespoň o některých. Jako nedostatečná se jeví účast žáků zapojených do  pohybových aktivit v  hodinách. Jednou z  příčin je zrušení školních dorostových lékařů kompetentních ke  kvalifikovanému uvolnění z tělesné výchovy. Je naprostá anarchie v tzv. uvolňování žáků ze cvičení. Částečná uvolnění vystavená od  lékařů jsou často nekvalifikovaná z  hlediska možnosti využití pro tělovýchovnou praxi a  mnohdy jsou nekvalifikovaná všeobecně. Zrušení dorostových lékařů přineslo i  zrušení jakékoli smysluplné spolupráce s lékaři. Dle jejich vyjádření žáci nesmí běhat, skákat či závodit – to jsou nejčastější tzv. částečná osvobození ze cvičení, která si můžeme od pánů doktorů na papírcích přečíst. Asi by podle nich měli žáci do školy jezdit na invalidním vozíku a v hodinách tělesné výchovy provádět pouze specializovaná rehabilitační cvičení. Kdyby nám alespoň dokázali vysvětlit, jestli neběhat delší tratě znamená také nehrát basketbal, jestli je delší trať 3 km nebo 500 m, zda neskákat znamená nehrát volejbal a  basketbal atd. Všechna nedorozumění z  tohoto stavu vyplývající má alibisticky vyřešit telefonát učitele lékaři. Má přece také plat odpovídající této práci a  po  lékaři přece nemůže nikdo žádat, aby se namáhal písemně vyplňovat nějaké formuláře a  dával razítka omlouvajícím se žákům zcela zdarma. Při počtu omlouvajících a osvobozených od  cvičení, s  přihlédnutím k  obtížím při telefonování učitelů v  jejich pracovní době a  pracovní době lékařů se jeví požadavek na  ověřování a  konzultaci diagnózy ze strany učitelů jako prakticky neuskutečnitelný a  pořád navíc platí – „co je psáno, to je dáno“. Stoupají počty žáků omluvených rodiči, případně žák tzv. „zapomene cvičební úbor“ nebo se mu „udělá nevolno“. „A kdyby se mu to náhodou nelíbilo (učiteli), tak se nechám uvolnit“, slýcháváme od našich žáků. Nejsou stanoveny závazné normy pro pohybovou aktivnost žáků a její klasifikaci, případně kontrola jejího dodržování. Cvičení v  hodinách tělesné výchovy se ve skutečnosti děje na bázi dobrovolnosti. A jak máme objektivně klasifikovat dobrovolnou činnost?

Jediný závěr, který lze udělat z těchto skutečností je, že tělesná výchova neplní své funkce a na školách slouží převážně pouze k hlídání dětí a pro jejich praktický život je její přínos zanedbatelný. Celý systém nefunguje a je špatný. Cesta k  nápravě současného stavu se tak určitě jeví jako nelehká. Že to bude spíše horší ukazuje srovnání se statistikou v  USA: V  mezinárodním srovnání se  24.2 % výskyt nadváhy u českých dětí začíná přibližovat k  32% výskytu v USA , ale  14% skupina českých obézních

adolescentů již  převyšuje  11% skupinu jejich amerických euro-kavkazských vrstevníků.  (J. Novák) (*) Nejedlo P.: Tělesná výchova ve školní výuce. Učitelské listy. 7. 5. 2009

25. červenec World hepatitis day Na  28. července připadá Světový den boje proti žloutenkám, které se řadí mezi nejčastější virová onemocnění. V jejich důsledku každoročně na světě zemře přibližně jeden a půl milionu lidí. Žloutenka neboli virová hepatitida je jedním z nejčastějších virových onemocnění. V současné době lze diagnostikovat sedm typů žloutenky – vedle nejrozšířenějších typů A, B a C jsou to také méně známé D, E, F a G. Jednotlivé typy se od sebe liší jak způsobem přenosu, tak příznaky, závažností i následky. Infekčnost viru HBV, který způsobuje hepatitidu typu B je 50-100krát vyšší než u viru HIV. Žloutenka typu B se přenáší krví nebo jinými tělními tekutinami. Teoreticky by bylo možné se nakazit i na první pohled neškodným použitím cizího zubního kartáčku. Zákeřnost onemocnění spočívá v tom, že během prvních čtyř týdnů až šesti měsíců se onemocnění nemusí vůbec projevit. Mnoho nakažených ani netuší, že žloutenkou typu B trpí a může ji šířit dál. Odhaduje se, že s tímto typem hepatitidy se setkaly 2 miliardy osob. Nemoc může začínat jako chřipkové onemocnění, tedy bolestmi hlavy, nevolností, bolestmi kloubů. Při přechodu do chronického stadia je rizikem například cirhóza nebo rakovina jater. Počet nakažených v ČR dlouhodobě klesá, celosvětově však této nemoci podlehne až 600 000 lidí ročně. Proti žloutence typu B přitom existují účinné léky a na vývoji dalších se pracuje. Lidé se mohou očkovat dokonce i  kombinovanou vakcínou a chránit se proti typu A i B zároveň. Další z kombinovaných léčiv, tentokrát určené pro boj proti žloutenkám B a C, je v současnosti ve vývoji. Žloutenka typu A se nazývá „nemocí špinavých rukou“. K  přenosu viru totiž často dochází fekálně-orální cestou. Základním preventivním opatřením proti tomuto onemocnění je důkladná hygiena, zejména pak časté mytí rukou. V  porovnání s  typem B se jedná o  mírnější formu nemoci – většinou nepřechází do chronické formy a  jen zřídkakdy je smrtelná. První příznaky onemocnění se také projevují chřipkovými příznaky. Onemocnění podléhá povinnému hlášení a hospitalizaci. Každoročně onemocní tímto typem žloutenky 1,4 milionu lidí na celém světě. I proti tomuto typu hepatitidy existuje účinné očkování. Nejzávažnější průběh a  nejtěžší následky má hepatitida typu C. Téměř u  85 % nakažených nemoc přejde do  chronického stadia, u  5 – 20 % může být příčinou vzniku jaterní cirhózy. Až 5 % pacientů na jaterní cirhózu nebo rakovinu jater umírá. Léčba hepatitidy C bývá úspěšná jen v 60 procentech případů. Počet nemocných má celosvětově vzrůstající tendenci. Pro-

13

zatím ale neexistuje účinný lék, který by nemoc vyléčil. S tímto typem virové hepatitidy žije 150 milionů obyvatel planety. Onemocnění infekční hepatitidou u  sportovců vyžaduje obdobný přístup jako u  každého infekčního onemocnění. Jedná se obvykle o zákaz závodní sportovní činnosti a pravidelnou kontrolu klinického stavu a jaterních testů. Po  odeznění klinických příznaků a  normalizaci jaterních testů je možný postupný návrat ke  sportovní činnosti, zpočátku s  využíváním aerobních aktivit mírné až střední intenzity a  teprve poté zařazováním aktivit anaerobního charakteru. Několik studií prokázalo, že v  průběhu rekonvalescence mezi těmi, kdo dodržovali přísný klidový režim a těmi, kteří byli v průběhu rekonvalescence aktivní, nebyl žádný významný rozdíl. Žloutenka je pravděpodobně jedním z  onemocnění, které lidstvo sužuje od  nepaměti. V  dnešní době postihuje miliony nových pacientů ročně. Z  toho důvodu vidí inovativní farmaceutický průmysl v  léčbě a  prevenci žloutenky jednu z největších výzev. Nové léky budou snižovat i vysoké náklady na následnou léčbu a  tím významně ovlivní i  ekonomický a sociální faktor. (JN)

Postgraduální lékařské dny 12. - 14. 2. 2015 (III)

14

Závěrečný den Postgraduálních lékařských dnů měl na  programu dva bloky přednášek a  posterovou sekci. VII. Bloku přednášek předsedali prim. MUDr. Jitka Šlechtová a prim. MUDr. Roman Sviták. Zaznělo osm sdělení. Přinášíme opět stručné souhrny těchto prací. MUDr.  Jitka Šlechtová (Ústav klinické biochemie a hematologie LFUK v Plzni a  FN Plzeň): Proč je důležité předoperační vyšetření hemokoagulačních parametrů ? Vyšetření základních koagulačních parametrů se stalo již nedílnou součástí předoperačního vyšetření. Nezbytné je stanovení APTT (aktivovaný parciální tromboplastinový test) a  PT (protrombinový test). Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, je vhodné doplnit trombinový test (TT) a hladinu fibrinogenu. Pečlivé vyšetření hemokoagulačních parametrů a  konzultace hematologa jsou naprosto nezbytné u nemocných s pozitivní anamnézou krvácivého onemocnění nebo u nemocných, užívajících protidestičkové či antikoagulační léky. U  elektivních výkonů je čas na pečlivou předoperační přípravu a úpravu terapie. U  protidestičkové léčby lze nemocného převést z  obvykle podávaných protidestičkových léků (ASA, klopidogrel event. prasugrel) na  léky s  reverzibilním účinkem (ticagrelor). U  patologického APTT lze prokázat, zda jde o  deficit koagulačních faktorů či  o  přítomnost nespecifického inhibitoru typu lupus antikoagulans (LA) či vzácný získaný deficit FVIII. Příprava pacienta je u těchto stavů diametrálně odlišná.

V případě akutních výkonů s časovou tolerancí do  6 hodin lze pacienta koagulačně vyšetřit a na podkladě zjištěných parametrů navrhnout akutní hemostatickou či hemokoagulační terapii. V případě urgentních výkonů či výkonů z vitální indikace je třeba vyšetřit hemokoagulační parametry alespoň orientačně bed side analyzátorem TEG/TEM (trombelastogram/trombelastometr) a hemostatickou léčbu konzultovat dle možnosti s  hematologem. Vyšetření hemokoagulačních parametrů a konzultace hematologa jsou nezbytné nejen pro minimalizaci rizika perioperačního či pooperačního krvácení, ale i rizika možné pooperační hluboké žilní trombózy. MUDr. Růžena Herynková, MUDr. Eva Fronková (Transfuzní oddělení FN Plzeň): Ovlivňují nové léčebné postupy hemoterapii ve FN Plzeň? Autorky sledují vývoj hemoterapie ve  FN Plzeň v  dlouhodobém horizontu. Podrobněji se zaměřují na  typické velkoobjemové spotřebitele transfuzních přípravků v  posledních pěti letech. Řadu let lineárně rostoucí spotřeba transfuzních přípravků zaznamenává v posledních letech stagnaci a  dokonce pokles. To se odráží v  možnosti snížit nákupy transfuzních přípravků z jiných zdravotnických zařízení a přiblížit se soběstačnosti Transfuzního oddělení v  produkci transfuzních přípravků jak pro FN, tak i pro ostatní smluvní odběratele. Prospěšné pro příjemce transfuzních přípravků by bylo využít vzniklé „úspory“ na  zkvalitnění hemoterapie, především zvýšení její bezpečnosti dalšími, ve světě běžnými vyšetřeními infekčních markerů u dárců krve. MUDr.  Roman Sviták1,2, MUDr.  Roman Bosman2, MUDr.  Václav Svoboda 2 (Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje1, KARIM LF UK v Plzni a  FN Plzeň2): Život ohrožující krvácení v urgentní péči. Neztišitelné krvácení je spolu s  mozkolebečními poraněními a  jejich důsledky jednou z  vedoucích bezprostředních příčin úmrtí v  důsledku úrazu. Problematika život ohrožujícího krvácení (ŽOK) představuje významnou součást urgentní medicíny, stavy spojené s  tzv. závažným krvácením představují širokou a  značně nehomogenní skupinu stavů, mezi které patří nejčastěji excesivní krvácení po  traumatu či operaci nebo krvácení v  důsledku získané poruchy trombocytů a/ nebo koagulačních faktorů. Jak definovat ŽOK? U dospělých pacientů nejčastěji charakterizuje jedna či více z níže uvedených situací: - ztráta objemu krve v průběhu 24 hodin (u dospělého člověka ekvivalent asi 10 transfuzních jednotek erytrocytů) nebo ztráta 50 % objemu krve během 3 hodin a/nebo pokračující krevní ztráta přesahující ztrátu 150 ml/min. a/nebo krevní ztráta v lokalizaci vedoucí k ohrožení životních funkcí (např.: krvácení do CNS) a/nebo přítomnost klinických a laboratorních známek tkáňo-

vé hypoperfuze v  průběhu krvácení a/nebo přítomnost klinických a laboratorních známek poruchy orgánových funkcí v průběhu krvácení. Jako základní součásti léčebného postupu u  ŽOK jakékoliv etiologie jsou doporučovány: identifikace zdroje krvácení a jeho včasné ošetření, náhrada cirkulujícího objemu, podpora koagulace a  cílená terapie průvodní nebo vyvolávající příčiny koagulační poruchy, podpora/náhrada orgánových funkcí. Do doby definitivního ošetření zdroje krvácení je doporučeno (vyjma pacientů se současným poraněním hlavy/mozku) během úvodní resuscitace oběhu dosahovat hodnoty systolického krevního tlaku nepřesahující 80-100 mmHg. U nemocných s ŽOK v důsledku traumatu je doporučeno jako priorita provedení postupů tzv. damage kontrol surgery a  dosažení chirurgické kontroly zdroje krvácení. V roce 2013 byla publikována aktualizovaná rozsáhlá doporučení – Management of bleeding and coagulopathy following major trauma; an updated European guideline, která s využitím metodiky EBM formulují hlavní zásady pro léčbu ŽOK v souvislosti s traumaty. MUDr.  Jan Zatloukal, MUDr. Alexandra Židková, Ph.D., MUDr. Richard Pradl, Ph.D., MUDr.  Jan Beneš, Ph.D. (KARIM LFUK v Plzni a  FN Plzeň): Traumatem indukovaná koagulopatie a její léčba. 30% traumatizovaných pacientů přijíždí do nemocnice s již rozvinutou traumatem indukovanou koagulopatií (TIC), a k úmrtí traumatizovaných pacientů dochází až ve  40 % následkem krvácení. TIC čtyřnásobně zvyšuje celkovou mortalitu traumatizovaných nemocných. Traumatem indukovaná koagulopatie je jedna z  novějších nosologických jednotek. Dřívější představy o tom, že koagulopatie u traumatu je primárně diseminovaná koagulopatie daná nadměrnou aktivací a  následnou konsumpcí koagulačních faktorů s  tvorbou mikrotrombů již neplatí. Dle současných poznatků je rozvoj koagulopatie dán především vystupňovanou fibrinolýzou. Míra závažnosti TICu je dána závažností traumatu stejně jako současnou přítomností šokového stavu. S uvolňováním hormonů a  cytokinů při traumatu stejně jako s hypoxií a hypoperfuzí souvisí aktivace endoteliálních buněk se změnou jejich fenotypu z  antitrombotického na  protrombotický s  následnou zvýšenou produkcí tkáňového aktivátoru plasminogenu a  zvýšenou expresí trombomodulinu, což má za  následek vystupňovanou fibrinolýzu. Primárně chybějícím koagulačním faktorem je proto fibrinogen a  nikoliv celý soubor koagulačních faktorů. V dnešní době přibývá stále více důkazů o tom, že tzv. damage control resuscitation s  využitím velkoobjemových převodů erytrocytárních koncentrátů, mražené plasmy a krevních destiček není optimálním řešením koagulopatie u traumatu. Stále více se prosazuje tzv. goal directed coagulation therapy založená na vyšetření hemokoagulace tromboelastometrickou metodou a  následném cíleném podání koncentrátů koagulačních faktorů (fibrinogenu,

koncentrátu protrombinového komplexu, F XIII...) se snahou maximálně redukovat podávání mražené plasmy a dalších krevních derivátů. Součástí dnes již zavedeného postupu je také časné podání antifibrinolytika (kyseliny tranexamové) u  těžce traumatizovaných pacientů, jak vyplývá z  multicentrické studie CRASH 2. Obecně je tedy snaha maximálně redukovat paušální použití krevních transfuzí a  mražené plasmy a dávat přednost cílené léčbě hemokoagulační poruchy s využitím koncentrátů koagulačních faktorů se zvláštním důrazem na časné podání antifibrinolytika a časnou substituci fibrinogenu. MUDr. Pavla Navrátilová, MUDr. Zdeněk Kasl (Lékařská fakulta UK v Plzni a FN Plzeň): Léčba arteriální retinální okluze na  Oční klinice FN Plzeň. Okluze arteria centralis retinae patří mezi náhlé stavy v oftalmologii a velmi často vede k trvalé těžké poruše vidění postiženého oka. Klinickým projevem okluze je náhlá nebolestivá monokulární ztráta zraku. Z  důvodu monokulárního projevu onemocnění vyhledává pacient lékařskou pomoc mnohdy až s velkým časovým odstupem. Uzávěr retinální arterie je projevem systémového kardiovaskulárního onemocnění organismu. Etiologicky tvoří většinu případů embolus (cholesterolový či kalciový), trombotická etiologie je méně častá. Léčebné metody okluze a. centralis retinae spočívají ve  snaze posunout embolus/ trombus do periferie a zmenšit tím rozsah nonperfuze a následné ztráty funkce retinálních buněk. V posledních letech se stala terapeutickou možností volby též intravenózní aplikace trombolytického preparátu. Cílem této terapie je dosažení rekanalizace okludované arterie a rychlého obnovení krevního průtoku v kritickém časovém rozmezí, kdy lze dosáhnout funkční reparace retinálních buněk. MUDr.  Tomáš Mádr (Oddělení klinické farmakologie LF UK v Plzni a FN Plzeň): Flebotrombóza horní končetiny. Flebotrombóza horní končetiny je poměrně vzácný projev tromboembolické nemoci. Tvoří asi jen 2 % všech flebotrombóz. Nejčastěji postihuje axilární a  podklíčkovou žílu. Příčinou v cca 80 % případů je mechanický útlak v oblasti horní hrudní apertury (TOS- thoracic outlet syndrom). Vzácnější příčinou jsou malignity, vrozené trombofilní stavy či kanylace centrálního žilního systému. V  rámci TOS je vzhledem k  topoanatomickým souvislostem často přítomno postižení tepenného systému či brachiálního plexu. V léčbě preferujeme podání lokální trombolýzy s následnou angioplastikou (při TOS bez použití stentu). S časovým odstupem v případě prokázání TOS je nemocný indikován k resekci 1. žebra. Za poslední 4 roky byla podána na našem oddělení lokální trombolýza v indikaci flebotrombózy horní končetiny 11 pacientům (8 pacientů mělo TOS, 1 pacient měl

flebotrombózu po zavedení trvalého kardiostimulátoru a u dvou nemocných nebyla zjištěna zjevná příčina). Lokální trombolýza byla primárně úspěšná u všech, u dvou pacientů s odstupem došlo k  reokluzi. Všichni nemocní s  TOS byli indikováni k operaci (resekce 1. žebra). MUDr.  Jakub Náhlík, prof.  MUDr.  Vladislav Třeška, DrSc. (Chirurgická klinika LFUK v  Plzni a FN Plzeň): Možnosti léčby neřešitelné kritické končetinové ischemie pomocí aplikace autologních kmenových buněk– naše první zkušenosti. Kmenové buňky (= Stem Cells, zkratka SC) jsou nediferencované elementy s  neomezenou schopností sebeobnovy a  diferenciace v jiné buněčné typy a linie. Vznikají již v časných fázích ontogeneze a jejich úkolem je vytvoření základů jednotlivých tkání a orgánů a zároveň udržení jejich struktury a funkce v  mnohobuněčném organismu. Vzhledem k  těmto jedinečným vlastnostem představuje aplikace SC perspektivní metodu léčby řady doposud nevyléčitelných onemocnění. Dle dosavadních klinických studií nachází SC využití i v léčbě neřešitelné kritické končetinové ischemie (KKI). KKI představuje nejzávažnější formu chronické ischemické choroby dolních končetin. Jedná se o syndrom manifestující se klidovými bolestmi, nehojícími se trofickými defekty a  tkáňovou ztrátou. U  pacientů s  KKI hrozí riziko amputace a  s  ní spojené komplikace vedoucí k  vysoké morbiditě a  mortalitě. V důsledku progresivního rozvoje jak chirurgických, tak i  miniinvazivních endovaskulárních technik je možné pomoci velkému množství pacientů. Přesto rok od  stanovení diagnózy KKI prodělá až 25 % nemocných amputaci nad kolenem, se kterou se prognóza dále zhoršuje. Konzervativní léčba nerevaskularizovatelné KKI je z dlouhodobého hlediska neuspokojivá. Novou možností léčby je intramuskulární aplikace autologních kmenových buněk za  účelem indukce angiogeneze a  tím zlepšení prokrvení v oblastech postižených ischemií. MUDr. Hana Bejčková1, MUDr. Ivana Malkusová2 (Klinika pracovního lékařství LFUK v  Plzni a FN Plzeň1, Ústav imunologie a alergologie LFUK v  Plzni a  FN Plzeň2): Exogenní alergická alveolitida „hot tub lung“. Exogenní alergická alveolitida je granulomatózní zánětlivé onemocnění plic způsobené inhalací antigenních organických částic nebo prachů. Mezi nejčastější vyvolávající agens patří plesnivé seno a  sláma, ptačí sekret a  peří, kontaminovaný dřevní prach, plesnivý sýr, hnijící slad, ječmen nebo cukrová třtina, klimatizace a zvlhčovače, tvrdidla barev - izokyanáty, insekticidy, kovové kapaliny, rašelina, kompost, plísně z  japonských domácností, prach při zpracování hub, kůra korkového dubu, plísní infikovaná pšenice, ale také horké koupele. S  postupným rozšiřováním parních lázní, perličkových koupelí, wellness atd. se můžeme dočkat rozšíření onemocnění exogenní alergickou alveolitidou (tzv. hot tub lung) u lidí, kteří holdují koupání v bazéncích s  horkou vodou, ale při nedostačující péči o pravidelnou výměnu, filtraci a desinfekci i u personálu. Uveden příklad neprofesionálního onemocnění, které může vzniknout i  jako onemocnění profesionální. Šlo o ženu, v době onemocnění ve  věku 36 let. Přestěhovali se

do nově postaveného domku, kam do obývacího pokoje umístili vířivku Whirlpool. Po necelých dvou měsících se objevily dechové potíže, febrilie, na rtg plic zastření. Dechové potíže se objevily i u dvou synů, po důkladném vyšetření během hospitalizace byla stanovena u  obou diagnóza exogenní alergické alveolitidy. Po léčbě kortikoidy a odstranění vířivky z obývacího pokoje potíže pacientky a jejích synů ustoupily, upravil se i rtg nález. Poslednímu bloku přednášek VIII. předsedali doc.  MUDr.  Tomáš Pavelka, Ph.D., a  doc.  MUDr.  Tomáš Skalický, Ph.D.  Zaznělo sedm sdělení. Doc.  MUDr.  Jan Mraček, Ph.D.1, MUDr.  Jolana Hommerová2, MUDr. Jan Mork 1, Doc.  MUDr.  Vladimír Přibáň, Ph.D.  1(Neurochirurgické oddělení LFUK v Plzni a FN Plzeň1, Neurologická klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň2): Replantace autologní kostní ploténky sterilizované v  autoklávu po  dekompresivní kraniektomii. Vzrůstající frekvence provádění dekompresivních kraniektomií u různých patologických stavů je spojena s nutností rekonstruovat kostní defekt. Ke kranioplastice je  využívána nejčastěji autologní kostní ploténka odstraněná při kraniektomii nebo různé alogenní materiály. Cílem naší práce bylo posoudit morbiditu kranioplastiky autologní kostní ploténkou sterilizovanou v autoklávu u nemocných po dekompresivní kraniektomii. Retrospektivně jsme analyzovali soubor 149 nemocných, u kterých bylo provedeno 150 kranioplastik (u  jednoho nemocného oboustranně). Odstraněná autologní kostní ploténka byla sterilizována v autoklávu a sterilně uložena při teplotě 8 °C. K replantaci bylo přistoupeno po ústupu edému mozku. Analyzovali jsme výskyt resorpce a infekce kostní ploténky a podíl rizikových faktorů na  vzniku těchto dvou nejvýznamnějších komplikací. Zatímco infekce kostní ploténky byla zjištěna pouze u  3,3 % nemocných, resorpce kostní ploténky byla zaznamenána ve  20 % případů. Multivariační analýzou jsme zjistili, že nezávislým rizikovým faktorem infekce je operační čas delší než 120 minut a  přítomnost diabetu mellitu. Ventrikulo-peritoneální shunt byl nezávislým rizikovým faktorem resorpce. Závěr: Kranioplastika sterilizovanou autologní kostní ploténkou v autoklávu je jednoduchá a dostupná metoda, která je spojená s nízkým rizikem infekce, avšak signifikantním rizikem resorpce kostní ploténky. MUDr.  Jan Doležal1, doc.  MUDr.  Jarmil Šafránek, Ph.D.1, MUDr.  Jakub Jiroušek2, prof.  MUDr.  Vladislav Třeška, DrSc.1 (Chirurgická klinika LF UK v  Plzni a  FN Plzeň1, KOTPÚ LF UK v Plzni a FN Plzeň2): Stabilizace rozsáhlého poranění hrudní stěny – kazuistika. Trauma hrudníku obecně je druhou nejčastější příčinou úmrtí úrazovým mechanismem. Dochází k němu nejčastě-

15

16

ji při dopravních nehodách (72,5 %), při pádech z výše (21 %), ostatní mechanismy jsou méně časté. Velmi závažnou formou traumatu hrudní stěny jsou nestabilní zlomeniny hrudního koše. Zjednodušeně se jedná o stavy, kdy je hrudní skelet polámán v takovém rozsahu, že dochází ke  vzniku paradoxního pohybu hrudní stěny, která tak přestává plnit svou dechovou funkci a dochází k tangování ventilačních funkcí plic. Tato situace je  spojena s  velkým množstvím komplikací a  vysokou mortalitou (16-22 %). Více než tři  čtvrtiny nestabilních zlomenin hrudní stěny jsou přítomny u  těžce polytraumatizovaných nemocných, kde bývá často hrudník poraněn ve  větší míře (oboustranná kontuze plic, lacerace plic, tenzní pneumothorax, hemothorax, poranění velkých cév, srdce, oboustranná instabilita hrudní atd.), což dále zhoršuje prognózu takových pacientů. Přestože v poslední době doznal i konzervativní postup značného pokroku (pneumatická dlaha), suverénní léčebnou modalitou u  přetrvávající instability hrudní stále zůstává chirurgická stabilizace zlomenin. Byla uvedena kazuistika 56letého muže, který byl v zaměstnání zalehnut skotem v  oblasti hrudníku. Došlo k  jeho devastujícímu poranění, dle CT mnohočetné oboustranné fraktury žeber ve třech liniích (parasternálně, střední axilární čára, paravertebrálně) 1. – 8. žebra vpravo, 1.-11. žebra vlevo, tříštivá fraktura sterna s dislokací o šíři kosti. U nemocného bylo přítomno akutní respirační selhání při nestabilním hrudníku, s  paradoxním dýcháním, s oboustrannou plicní kontuzí, traumatickým hemopneumothoraxem bilaterálně. Krátce po úrazu byl úspěšně zresuscitován pro srdeční zástavu, následně hospitalizován a  uměle ventilován na  spádovém pracovišti, kde zadrénovány oba hemithoraxy a po několika dnech přeložen ke stabilizační operaci do FN Plzeň. Pátý poúrazový den byla provedena stabilizace, tříštivá fraktura sterna unikátně fixována upravenou ortopedickou dlahou (původně určenou pro  osteosyntézu patní kosti), žebra fixována dlahami zejména ve středních axillárních lomných liniích, kde fraktury nejvíce narušovaly normální kinetiku dýchání, zavedena drenáž obou hemithoraxů. Další průběh již bez komplikací, nemocný mohl být 15. pooperační den v dobrém stavu přeložen zpět na spádové pracoviště. Doc. MUDr. Tomáš Pavelka, Ph.D., MUDr. Martin Salášek, Ph.D., MUDr. Mgr.  Drahomíra Weissová (KOTPÚ LF UK v  Plzni a  FN Plzeň): Současný postup léčení zlomenin pánevního kruhu. Zlomeniny pánevního kruhu jsou závažná poranění vznikající úrazovým násilím vysoké energie. Jsou často spojena s mnohočetným poraněním skeletu nebo s  polytraumatem. Mortalita těchto poranění je v rozmezí 10-40 %. Základem léčení je obnovení původních anatomických poměrů a zajištění stability pánevního kruhu. Volba postupu závisí na  celkovém stavu zraněného a přidružených poraněních. Volíme mezi výkony v rámci vitální indikace, ošetření v rámci tzv.

„damage control surgery“ a mezi výkony primární a odložené definitivní stabilizace. V prvních hodinách se rozhoduje o  osudu zraněného, v následujících dnech typy operačního ošetření pánevního kruhu jsou zaměřené na minimalizaci trvalých následků. MUDr.  Martin Salášek, Ph.D.1,2, doc. MUDr. Tomáš Pavelka, Ph.D.1, MUDr. Mgr.  Drahomíra Weisová1,2 (KOTPÚ LF UK v  Plzni a  FN Plzeň1, NTIS a Katedra mechaniky FAV ZČU v Plzni2): Septická sacroiliitis komplikovaná pseudoaneurysmatem arteria iliaca interna – kazuistika. Septická artritida křížokyčelního kloubu (septická sakroiliitis) je vzácným onemocněním. Maximum výskytu je mezi 20 až 30 lety, nad 60 let velmi vzácná. U nespecifických infekcí jsou prokazovány stafylokoky (cca 80 %), streptokoky (9 %) a  G- tyčinky, velmi vzácně anaerobní nebo mykotické infekce. Klinické příznaky zahrnují bolesti SI kloubu, pozitivitu Gaenslenova, FABER testu, septický stav. Laboratorně je vysoká elevace CRP, leukocytóza, možná pozitivita prokalcitoninu. Materiál na  kultivaci lze získat při punkci SI pod CT kontrolou, popř. při operační revizi. Diagnostika se dále opírá o  nález kostního edému, náplně SI kloubu na MRI, průkaz kostních usurací na CT vyšetření. Léčba spočívá v intravenózním podávání ATB dle citlivosti po dobu alespoň 6 týdnů. Při tvorbě abscesů, rozvoji nestability SI kloubu, progresi přes ATB léčbu a CT drenáž, je indikována revize (debridement, drenáž, proplachová laváž). Rozvoj nestability po sanaci infekce indikuje SI artrodézu. Komplikace kromě septického šoku zahrnují flebotrombózu, septickou plicní embolizaci, pánevní pyomyositis a tvorbu septických pseudoaneurysmat pánevních tepen, která mohou vést k život ohrožujícímu krvácení. Diferenciální diagnostika zahrnuje revmatologická onemocnění, SI artrózu, patologické zlomeniny. Sdělení obsahovalo kazuistiku 67leté pacientky s kombinací pánevní pyomyositis a  sakroiliitis vlevo. Po selhání dvoutýdenní ATB terapie provedena punkce a drenáž abscesů m. psoas major pod CT (Staphylococcus aureus), následně regrese nálezu. 6,5 týdne od začátku příznaků progrese destrukce SI kloubu, indikována otevřená revize SI kloubu (zadní přístup, proplachová laváž), následně regrese nálezu. 9,5 týdne od primárního přijetí výrazná exacerbace, dle CT rozsáhlý absces gluteální, sakrální krajiny. Při 2. revizi rozvoj masivního krvácení, pro septické pseudoaneurysma nutný podvaz a. iliaca interna. Po 2. revizi na kontrolním CT významná regrese zánětlivých změn, bez pseudoaneurysmat. Pokračováno v  i.v.  ATB terapii klindamycinem. Kontrolní kultivační vyš. opakovaně negativní. Plánována je odložená déza SI kloubu. MUDr.  Slavomír Žídek, MUDr.  David Bludovský, MUDr.  David Štěpánek (Neurochirurgické oddělení LFUK v  Plzni a  FN Plzeň ): Poranění krční míchy u  pacientů s  preexistující krční spondylózou. Optimální léčba akutního poranění krční míchy spojeného s preexistující krční spondylózou doposud nebyla zavedena. Je známo, že u pacientů s krční spondylózou může i drobné trauma způsobit poranění míchy aniž by došlo k poranění skeletu či vzniku instability krční páteře. Jedná se převážně o  starší pacienty obvykle s  inkom-

pletní míšní lézí, zejména s  centrálním syndromem míšním. Tato podskupina neustále narůstá. Definitivní klinický obraz u těchto pacientů bývá považován za  uspokojivý, jelikož pacienti vykazují v určitém rozsahu spontánní neurologickou úpravu. Nicméně neurologická prognóza se mezi pacienty značně liší. Zejména definitivní klinický obraz u starších pacientů je často suboptimální. Proto je bezpodmínečně nutné zavedení optimálního léčebného postupu vedoucího k  lepším výsledkům. Nedávná studie analyzující dostupná literární data vedla ke  konsenzu, že je vhodné a  bezpečné indikovat časnou operaci u  pacientů s  těžkým neurologickým deficitem a  přetrvávajícím útlakem míchy způsobeném krční stenózou bez zlomeniny či instability. Pacienti s  méně závažným neurologickým deficitem mohou být iniciálně léčeni konzervativně s možnou operací v pozdějším termínu v závislosti na  průběhu zlepšování neurologického deficitu. Předmětem této retrospektivní studie byla analýza dostupné zdravotnické dokumentace souboru pacientů s poraněnou krční míchou při současně prokázané preexistující krční spondylóze. Od r. 2000 do 6/2013 bylo hospitalizováno 140 pacientů s poúrazovou lézí krční míchy, z toho 37 pacientů s preexistující spondylózou bez poranění skeletu. Pacienti byli operováni v  průměru 38 dnů od úrazu. Přední přístup by zvolen 11krát, zadní 13krát, rizikovou skupinou byli starší muži po pádu v opilosti (71 %). U těchto pacientů došlo k  rychlému a  významnému zlepšení. Naproti tomu k minimálnímu zlepšení docházelo ve skupině pacientů po těžkém traumatu (autonehoda). MUDr.  Jakub Fichtl1, prof.  MUDr.  Vladimír Třeška, DrSc.1, doc.  MUDr.  Tomáš Skalický, Ph.D.1, MUDr.  Václav Liška, Ph.D.1, MUDr.  Ing.  Radek Tupý2 (Chirurgická klinika LFUK v  Plzni a  FN Plzeň1, Klinika zobrazovacích metod LFUK v  Plzni a  FN Plzeň2) : Léčba poranění jater ve FN Plzeň 2010 -2014. Poranění jater představuje závažnou traumatologickou diagnózu. Tato nosologická jednotka má přes rychlý transport, kvalitní včasnou diagnostiku a  moderní přístrojové vybavení stále vysokou mortalitu (5-10 %). Nejčastějšími příčinami vzniku jsou dopravní nehody, pády z výše a působení přímého násilí (např. kriminální trauma). Incidence díky velkému rozvoji automobilové dopravy během let postupně narůstá. Často jsou nacházena u  polytraumatizovaných nemocných. Pacienti s  podezřením na  poranění jater by měli být transportováni přednostně do  traumatologických center. Retrospektivně byl vyhodnocen soubor hospitalizovaných na  třech klinikách (chirurgické, traumatologické a  anesteziologicko-resuscitační) FN Plzeň v období posledních pěti let (2010-2014). Celkem bylo hospitalizováno 159 nemocných, jednalo se o 90 (56,6 %) mužů a 69 (43,4 %) žen. Průměrný věk pacientů v  době poranění 34,5 roku. Závěr: Diagnostika, léčba a základní ošetření poranění jater by měla spadat do znalostí všeobecného chirurga, přesto větší poranění (III. a  více stupňů dle Moora) patří do  center se zkušenostmi s jaterní chirurgií. MUDr.  Jakub Kletečka1, MUDr.  Alexandra

Židková, Ph.D.  1, MUDr.  Petr Duras2 (KARIM LFUK v  Plzni a  FN Plzeň1, Klinika zobrazovacích metod LFUK v  Plzni a  FN Plzeň2). Využití intervenční radiologie v  traumatologii. Traumata zůstávají nejvýznamnější příčinou úmrtí v mladších věkových skupinách. Masivní krvácení a  traumatem indukovaná koagulopatie je jednou z nejčastějších příčin smrti pacientů s polytraumatem. Na urgentním příjmu FN Plzeň je ročně ošetřeno přes třicet traumatizovaných pacientů s  život ohrožujícím krvácením. Přestože metodou volby u nestabilních pacientů s krvácením zůstává neodkladné chirurgické řešení, stále větší prostor, zejména u poranění parenchymových orgánů, dostává neoperační management s motivem menší invazivity a zachování parciální funkce orgánu. Jednou z terapeutických modalit jsou v  indikovaných případech metody intervenční radiologie, umožňující nejčastěji pomocí embolizace či aplikace stentu ošetřit zdroj krvácení. U  poranění aortálního oblouku je touto metodou ošetřena již nyní většina pacientů. Selektivní embolizace ilických tepen se stala na  některých pracovištích běžně používanou alternativou damage control výkonů u  poranění pánve. Nadějnou novinkou je dočasná balónková okluze různých etáží aorty, která může u  neztišitelných krvácení pomoci získat čas k definitivnímu chirurgickému ošetření.. Uvádíme také souhrny šesti posterových sdělení. MUDr.  Vratislav Pechman, MUDr.  Jakub Čech, MUDr. Milan Hromádka, Ph.D., MUDr. Hana Brůhová, MUDr.  Ivo Bernat, Ph.D., MUDr.  Eva Dragounová, prof. MUDr.  Richard Rokyta, Ph.D.  (Kardiologické oddělení, KKC FN Plzeň): Komprese radiální tepny po  dekanylaci na  JIP – srovnání dvou metod. Radiální tepna (AR) je v intenzivní péči nejvíce užívaným vstupem pro  hemodynamický monitoring. Nejčastěji udávanou komplikací kanylace je okluze této arterie, jejíž výskyt se v literatuře pohybuje kolem 20 %. Přestože uzávěr (RAO) zůstává ve  většině případů klinicky němý, neprůchodnost AR může limitovat další potřebné diagnostické a terapeutické postupy. Do sledování byli zařazeni pacienti hospitalizovaní na K-JIP FN Plzeň s minimální délkou kanylace AR 24 hodin. Před dekanylací byli zařazení pacienti randomizováni do  2 skupin (skupina A – manuální komprese + zaškrcení končetiny Esmarchovým škrtidlem a  skupina B – komprese TR bandem). Do 24 hodin po dekanylaci bylo provedeno DUSG vyšetření AR se zhodnocením její průchodnosti. V období od 06/2011 do  04/2014 bylo na  K-JIP FN Plzeň zařazeno do  sledování 50 pacientů. Do  skupiny A  bylo zařazeno 20 pacientů a do skupiny B 24 pacientů. RAO bylo zjištěno v  6 případech (12 %), ve 4 případech u pacientů ve skupině A (15 %) a  ve  2 případech ve  skupině B (8 %). V  obou souborech nebyly zaznamenány jiné lokální komplikace vyjmutého arteriálního katetru. Na snížení výskytu uzávěrů tepny se může podílet i technika komprese. MUDr.  Jana Landsmanová, MUDr.  Adam Hudec, MUDr. Vladimír Korečko, MUDr. Jiří Turek (Gynekologicko-porodnická klinika  LFUK v Plzni a FN Plzeň): Průběh těhotenství a po-

rodu u těhotenství s mechanickou chlopenní náhradou. Byl prezentován management prenatální péče a  vedení porodu u  pacientky s mechanickou náhradou aortální chlopně pro porevmatickou aortální stenózu s  následnou středně těžkou aortální stenózou a lehkou aortální regurgitací. Sledována prenatální péče, způsob vedení porodu a komplikace vyplývající ze základní diagnózy a následné terapie u čtyř po sobě následujících gravidit jedné pacientky s  chlopenní náhradou v  letech 2006 – 2010. Všechna čtyři těhotenství byla komplikována nedostatečnou či nadměrnou aplikací Fraxiparinu a  ukončena císařským řezem. Poslední dvě těhotenství byla navíc komplikována pooperačními revizemi subfasciálního hematomu a  následnou poruchou hemokoagulace. V posledním těhotenství byla provedena sterilizace sec. Pomeroy na žádost pacientky. Závěr: Těhotenství s  chlopenní náhradou při trvalé heparinizaci zvyšuje riziko mateřské morbidity v důsledku zvýšeného rizika krvácení a vzniku hematomů při nadměrné antikoagulační léčbě či rizika trombózy na  chlopenní náhradě i  při plné terapeutické léčbě, a dále v důsledku zvýšeného rizika infekční endokarditidy. MUDr.  Zdeňka Hajšmanová, MUDr.  Jitka Šlechtová (Ústav klinické biochemie a  hematologie LFUK v  Plzni a  FN Plzeň): Laboratorní diagnostika von Willebrandovy choroby. Von Willebrandova choroba (vWD) je vrozená krvácivá choroba, v  současné době léčitelná koncentráty von Willebrandova faktoru (vWf ). Von Willebrandův faktor je velká a složitá plazmatická bílkovina, která v hemostáze plní dvě základní funkce. V  rámci primární hemostázy usnadňuje přilnutí krevních destiček na obnažená subendotelová kolagenní vlákna v místě porušeného endotelu a  v  plazmatické hemostáze vazbou na  koagulační FVIII významně prodlužuje poločas FVIII, protože v  této vazbě je koagulační FVIII chráněn od proteolytického štěpení. Porucha struktury vWf se projevuje buď jako kvantitativní deficit nebo jako funkční porucha. Funkční porucha má za  následek poruchu destičkových funkcí, což se klinicky projeví slizničními krvácivými projevy. Porucha vazby na koagulační FVIII má za následek velmi krátký plazmatický poločas FVIII a tento defekt se může klinicky projevit dokonce i  kloubním krvácením typickým pro hemofilii. Nově dostupné laboratorní testy zjednodušují a zpřesňují diagnostiku vWD, přesto přímá detekce genetických mutací je pro diagnostiku vWD metodou nejpřesnější a definitivní. MUDr.  Jaroslav Novák¹, prof.  Ing.  Milan Štork, CSc.², prof. MUDr. Václav Zeman, CSc.¹ (Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni¹, Katedra aplikované elektroniky a telekomunikací FE ZČU v  Plzni²): Spiroergometrie – významná vyšetřovací metoda při hodnocení zdravotního stavu. Spiroergometrie je základní vyšetřovací metodou při hodnocení kardiorespirační kapacity. Nejdůležitějším měřeným parametrem je maximální spotřeba kyslíku VO2max (synonyma: aerobní kapacita, maximální aerobní výkon). U  sportovců, věnujících se  vytrvalostním sportovním disciplínám, má VO2max přímý vztah k dosažení vrcholné sportovní výkonnosti. Významnou roli hraje u týmových sportů,

kde vysoká výkonnost do  značné míry závisí na  kondičních předpokladech hráče. Vztahu mezi aerobní kapacitou a tíží zdravotního oslabení nemocných si u svých pacientů povšimli již ve 30. letech minulého století kardiologové. Dodnes je používána NYHA klasifikace, podle níž by kardiorespirační kapacita zdravého člověka měla dosahovat alespoň 9 METs, při čemž podle hodnot nižších než 9 METs je nemocný z hlediska závažnosti stavu zařazen do jedné ze čtyř kategorií. V průběhu života dochází k postupnému poklesu VO2max, který může být zpomalen přiměřenou pohybovou aktivitou. Sportovci kategorií „masters“ (tzv. veteráni) dosahují parametrů VO2max i ve vysokých deceniích výrazně příznivějších, než je tomu u nesportující mladé generace. Zlepšení VO2max souvisí s významným zvýšením kvality života nejen zdravých osob, ale také osob s  oslabeným zdravotním stavem či nemocných. Lze toho dosáhnout nejen pravidelným tréninkem, ale také účinnou terapií. Stanovení VO2max tak může být měřítkem účinnosti léčby. S poklesem VO2max se v průběhu života setká každý. Vedle přirozeného poklesu v souvislosti s  věkem k  němu dochází při každém i krátkém omezení přirozené pohybové aktivity – např. v souvislosti s akutním infekčním onemocněním nebo úrazem (tzv. detraining). Spiroergometrické vyšetření umožňuje nepřímo usuzovat na další významný parametr funkční kapacity – minutový objem srdeční a  tepový objem. Pokročilá technika, kterou zatím nemáme k dispozici, umožňuje stanovit VO2max také telemetricky při specifické pohybové zátěži v terénu. MUDr. Radek Vančata (Kardiologické oddělení, Komplexní kardiovaskulární centrum FN Plzeň): Akutní infarkt myokardu s  ST elevacemi u  mladé pacientky – kasuistika. Akutní infarkt myokardu (AIM) je diagnostikován tehdy, když dochází k  vzestupu a/nebo poklesu hodnot srdečního troponinu a  alespoň jedna hodnota přesahuje 99 percentil pro normální referenční populaci, a je přítomen alespoň jeden z následujících stavů: symptomy ischemie myokardu; nové významné změny úseku ST–T nebo nově vzniklá blokáda levého Tawarova raménka; vývoj patologických kmitů Q v  EKG; zobrazení nové ztráty viabilního myokardu či nové regionální poruchy hybnosti srdeční stěny a  identifikace intrakoronárního trombu při angiografii nebo pitvě. Jednou z  nejčastějších příčin AIM je uzávěr věnčité tepny způsobený rupturou aterosklerotického plátu s  jeho následnou trombózou. Méně často se na ischemii podílí spasmus věnčitých cév, jejich disekce, nebo embolická obliterace. Pravděpodobnost aterosklerotického postižení stoupá s  počtem rizikových faktorů, z nichž jsou na prvních místech kouření, hypercholesterolémie, arteriální hypertenze a diabetes mellitus. Kazuistika: 24letá dosud zdravá pacientka s normálním lipidogramem, negativní rodinnou anamnézou, s  normálním menstruačním cyklem, dlouhodobě užívající hormonální antikoncepci, jejímž známým rizikovým faktorem bylo dlouholeté kouření cigaret byla přijata s akutním koronárním syndromem s ST elevacemi ve svodech I, aVL, V1-V4. Provedená urgentní selektivní koro-

17

narografie prokázala okluzi v odstupu ramus interventricularis anterior (RIA), která byla řešena implantací lékového stentu a  intrakoronárním podáním abciximabu. Etiologie uzávěru byla hodnocena jako trombóza nasedající na  aterosklerotický plát. Echokardiografické vyšetření 5.  den hospitalizace prokázalo sníženou systolickou funkci LKS (EF LK 40 %) s akinezou přední stěny. Další prognóza pacientky závisí na změně životního stylu, užívání doporučené léčby, vývoji intervenovaného úseku RIA v čase (výskyt in-stent restenózy), remodelaci LKS a případném rozvoji poinfarktového srdečního selhání. MUDr.  Petr Kofroň, MUDr.  Petr Šíma (Chirurgické oddělení FN Plzeň): Moderní léčba chronických defektů na  našem pracovišti. Postupně narůstající počet diabetických a  ischemických defektů vede k novým přístupům v jejich léčbě. Hojení tkání zahajují krevní destičky – trombocyty. Destičky se v krevním oběhu vyskytují v neaktivní formě, avšak dostanou-li se mimo cévní řečiště, okamžitě se aktivují a  začnou produkovat látky bílkovinné povahy (růstové faktory: PDGF AB a  BB, TGF beta 1 + beta 2, IGF, EGF, VEGF, bFGF). Tím je nastartován proces hojení v daném místě. Faktory mají pozitivní vliv na buněčnou proliferaci, chemotaxi a syntézu extracelulární matrix, formování granulační tkáně, formování krevních kapilár. Tohoto jevu využívá nová léčebná metoda, při níž se k léčebným účelům využívá upravená, na trombocyty bohatá plasma. U pacientů léčených krevní plasmou se podařilo prokázat statisticky významné zlepšení, co se týká hloubky a plochy rány oproti pacientům kontrolní skupiny.

říme, že také Postgraduální lékařské dny v příštím roce budou úspěšné a přinesou účastníkům mnoho nových poznatků.“ Foto JN (J. Novák, J. Motáň) Poznámka: V době uzávěrky tohoto čísla Facultas Nostra jsou již známa nosná témata Postgraduálních lékařských dnů – Plzeň 2016: Moderní  přístupy v diagnostice a terapii chorob plic a dýchacích cest - Miniinvazivní postupy v současné medicíně – Varia: čím se může pochlubit naše pracoviště?

VI. konference „Multidisciplinární pojetí kineziologie“ Lázně Bohdaneč, 26.-27.2.2015 Ve dnech 26.-27. února se v Lázních Bohdaneč uskutečnila již VI. lékařská konference multidisciplinárního pojetí kineziologie s  nosným tématem „KVALITA POHYBU“. Vzhledem k  omezenému prostoru uvádíme jen názvy přednášek, které zazněly na  dvoudenní. Zastoupeni byli plzeňští autoři. 26. 2. - I. blok: Kvalita pohybu. F. Véle: Význam kvalitního léčebného pohybu pro restituci poškozené pohybové funkce v rehabilitaci . D. Pavlů, M. Musílková: Možnosti ovlivnění kvality pohybu. D. Pánek: Vztah mezi mozkovou aktivitou a pohybem. K. Holubová: Kvalitní pohyb ve fyzioterapeutické praxi I. Vláčilová: Hodnocení vzpřímeného držení trupu provokované jednoduchým pohybovým testem. M. Stupková: Porucha scapulohumerálního rytmu a  její vliv na  pohyblivost ramenního kloubu.

T. Nováková: Fyzioterapie dítěte dyspraktického rodiče. R. Zlesáková: „Budu chodit?“ Kazuistika a  video. D. Jandová, O. Morávek, P.  Formanová: Vliv kvality tvaru a  pohybu nohy na prostoru a lokomoci u dětí s neurogenními poruchami řízení pohybu. P.  Teplá, R. Zlesáková, A. Klapalová: Kodyvert, využití u dětských pacientů. D. Stackeová: Současná praxe léčebné tělesné výchovy se zaměřením na bolesti zad a funkční poruchy hybného systému. P. Krawczyk: Zkušenosti s aplikací dynamických elastomerických ortéz. IV. blok – Varia: M. Prokešová: Konzervativní léčba pánevního dna z  pohledu fyzioterapie. J. Malá: Léčba plantární fasciitidy pomocí vysokovýkonné laserové terapie. R. Blabuňka, O.Boldišová, P.  Makovník: Cvičenie bosu a  posturálna stabilizácia. 27. 2.: V. blok- Varia: L. Vašíčková: Stárnutí na vozíku po spinálním traumatu. P.  Reckziegelová, I. Novotná: Pohybová aktivita u  osob po  amputaci dolní končetiny. I. Špringrová Palaščáková: Akrální koaktivační diagnostika u vertebrogenních pacientů. L. Vopařilová: Guillain - Barrého syndrom - kazuistika pacienta. Rabelová E.: Rehabilitační lázeňský program pro pacienty po TEP. Za  bezchybné uspořádání konference patří dík především ředitelce MUDr.  Liljaně Marič a  týmu jejích spolupracovníků. Účastnící měli v  rámci konference možnost využít místní bazén, vířivku, saunu či solnou jeskyni a také okolní vycházkové okruhy, lákající do přírody za každého počasí.  (JN) Dívčí akt s drapérií, opuka, Engelbert Kaps (1888-1975) před přednáškovou síní

Kongres telovýchovného lekárstva

L. Zdražilová, dr. R. Techlová a A. Holubová

18

Třídenní Postgraduální lékařské dny Plzeň 2015 shrnul na závěr jednání předseda Spolku lékařů v  Plzni doc.  MUDr.  Jiří Motáň, CSc.: „Právě skončily letošní Postgraduální lékařské dny. Vyslechli jsme řadu velice pěkných sdělení. Nepochybný je vzestup kvality přednesených prací i  vystavených posterů. Potěšitelný je zvyšující se počet účastníků těchto našich konferencí, což zcela jistě je v souvislosti s výbornou kvalitou prací v  minulých ročnících PGLD a  s  aktuálností zvolených témat. Je třeba všem aktivním účastníkům konference upřímně poděkovat. - Naše Postgraduální dny by nebyly úspěšné, nebýt obětavé práce organizátorů a  vůbec všech osob, které se na přípravě a realizaci konference podílely. V první řadě je třeba jmenovat a poděkovat pracovnicím a  pracovníkům Ústavu sociálního lékařství, dále za  vzorné zabezpečení audiovizuální technikou panu Dlouhému a panu Ťupovi, ale i dalším. Vě-

10. – 11. 4. 2015, Bratislava MUDr. L. Marič a doc. MUDr. F. Véle, CSc. II. blok: Pohyb u sportovců. J. Novák J., O. Topolčan O., J. Šmejkal, R. Fuchsová: Sezónní změny vitaminu D u sportovců. L. Satrapová: Hodnocení kvality sportovního pohybu pomocí povrchové elektromyografie u  volejbalistů. H. Vomáčková: Kvalita pohybu a nejčastější zranění u sportovních lezců. J. Novák, O. Topolčan, J. Racek, J. Šmejkal, V. Zeman, S. Svobodová, J. Kinkorová: Změny hladiny vybraných cytokinů po  ultramaratónském výkonu. III. blok – Pohyb u dětí.

V hotelu Double Tree by Histon v Bratislavě se ve dnech 10.-11. dubna 2015 konal Kongres tělovýchovného lekárstva. Vedle medicínské problematiky byla řada sdělení zaměřena na  přípravu a  organizační zabezpečení slovenské olympijské reprezentace, problematiku dopingu a boje proti němu i sportu seniorů. Uvádíme výběr přednesených sdělení: R. Bucek: Príprava na I. Európske hry v Baku 2015. B. Demeter: Mládežnícke olympijské podujatia. B. Delej: Zdravotné zabezpecenie slovenského olympijského tímu. R. Fano: Zdravotné zabezpecenie slovenského olympijského tímu na Európske hry v Baku 2015. P.  Malovic: Súčasná pozícia a  perspektívy telovýchovného lekárstva na  Slo-

venskej zdravotníckej univerzite a  LFUK Bratislava. M. Bulíčková (Kolín): Organizace tělovýchovného lékařství v České republice – současný stav. Ž. Csáderová: Aktuálna antidopingová regulácia na Slovensku. L. Gulán: Antidopingový kodex WADA 2015. T. Pagác: Zoznam zakázaných látok a metód 2015. S. Haulišová: Monitorovací program športovcov ADAMS. H. Tschan (Vídeň): Resistance exercise training with blood flow restriction – an effective training method to induce gains in muscle mass. P. Stejskal (Brno): Oxid dusnatý a  svalový výkon. D. Hamar: Diabetes mellitus II. typu: endokrinologické alebo svalové ochorenie. J. Cvecka: Alternatívne formy zlepšovania fyzickej zdatnosti seniorov. F. Sedliak: Doplnky stravy ako riziko dopingu - praktické skúsenosti. B. Ukropcová: Vplyv suplementácie karnozinom na celotelový a svalový metabolizmus u trénovaných a sedavých jedincov. J. Kovárová: Akútna reakcia kostného metabolizmu na  jednorazové silové zataženi. J. Novák, M. Štork, V. Zeman (Plzeň): Stanovení minutového objemu srdečního při spiroergometrickém vyšetření. K. Povrazník: Diagnostika silovej dysbalancie v  individuálných športoch. M. Bulíčková: A-V blok I. stupne u vrcholového sportovce – kazuistika. P.  Lopata: Analýza telesného zloženia u  testovaných športovcov. L. Bohmerová: Vplyv polohy trupu pri bicyklovaní na  srdcovú frekvenciu u  cyklistov a netrénovaných jedincov. A. Sagalara (Krakov): Physiological response to walking and running in trained and untrained 55-65 years old men. J. Bednareková (Krakov): The effect of cryogenic temperatures on selected cytokine levels in adipose tissue. G. Augustynová (Krakov): The significance of sleep for recovery of athletes. Kongres telovýchovného lekárstva 2015 organizoval Slovenský olympijský výbor (komise sportovní medicíny a sportovních věd) ve spolupráci s  Antidopingovou agenturou SR, Slovenskou společností tělovýchovného lékařství a Národním sportovním centrem. Zaregistrovalo se téměř 200 účastníků.  (JN)

XXXVI. Imunoanalytické dny Plzeň 12.-13. 4. 2015 Ve  dnech 12. – 14. dubna 2015 se v  Plzni konaly již XXXVI. Imunoanalytické dny. Přivítali jsme zahraniční řečníky z  USA, Izraele, Velké Británie, Polska, Německa a Španělska. Zvláště významným hostem byla prof.  Magdalena Chechlinska, vedoucí oddělení imunologie v  Maria Sklodowska-Curie Memorial Cancer Centre and Institute of Oncology v  Gliwici, Polsku, organizátorka konference ISOBM 2015. Program Imunodnů byl rozdělen do  dvou paralelních sekcí, české a  anglické. Kromě tradičních témat jako Nové imunoanalytické metody, Současnost a budoucnost nádorových markerů, Kontrola kvality či Endokrinologie, byl věnován významný prostor aktuálním tématům – Biobanky, Liquid biopsy, OMICS

metody, Bioinformatika a big data. Účastnilo se přibližně 200 odborníků z  celé ČR. Kompletní program konference a  abstrakty přednášek je možno najít na stránkách www.imunodny.cz. Uvádíme přehledný seznam sdělení, prezentovaných na konferenci. Významně byli zastoupeni i plzeňští autoři. Duffy Michael Joe (Irsko): How Biomarkers Help Optimize Cancer Treatment. Blok I.-IV. From Cancer Research to the Clinical Practice Shapira Niva  (Izrael): Gender Nutrition Paradox‘ of women’s higher health risk vs. men‘s  advantage, with high N-6 polyunsaturated fatty acid (PUFA) intake,  especially for breast cancer. Barak Vivian (Izrael): Breast Cancer- Response to therapy and prediction of Metastases by Tumor Markers. Fiala Ondrej (Plzeň): Sequential Treatment of Advanced-stage Lung Adenocarcinoma. Ebling Gabriele (Německo): OSNA – Automated Molecular Diagnostic for Lymph Node Tumor Burden Analysis. Fritsche Herbert  (USA): The OVA1 Serum Immunoassay Test Panel for Cancer Risk Assessment in Women with Pelvic Mass. Valik Dalibor (Brno): The Biobanking Research Infrastructure BBMRI_CZ  as a  Critical Tool to Enhance Translational Cancer Research. Kinkorova Judita (Plzeň): BBMRI, Biobanking and BioMolecular resource Research Infrastructure. SteinerAntolic Snjezana (Švýcarsko): Cryoneering Smart Sample Storage. Pesta Martin (Plzeň): Detection of disseminated lung cancer cells in regional lymph nodes by assay RT-LAMP of CK19. Chechlinska Magdalena (Polsko): ISOBM,  International Society of Oncology and BioMarkers announcement . Chechlinska Magdalena: Cerebrospinal Fluid MicroRNA in the Diagnosis of Central Nervous System Lymphomas. Barak Viviant: Melanoma- Prediction of Metastases and response assessment to new therapies by Tumor Markers. Kucera Radek  (Plzeň): Biomarkers in cutaneous melanoma detection and prediction of biological activity. Pecen Ladislav (Plzeň): Software for cancer diseases interpretation. Wolfe Olive (USA): FDA Guidelines for Utilization of NGS Assays for Targetted Cancer Therapy. Gozes Illana (Izrael): Measuring Proteins Associated with Cognition. Pesta Martin: Detection of disseminated cancer cells in regional lymph nodes in patients with lung carcinomas by RT-LAMP assay of CK19. Fenoll- Brunet Maria Rosa (Španělsko): BioImmuno Genetic Medicine, Big(G)Med. Pesta Martin: May CTC technologies promote better cancer management? Polivka Jiri, jun. (Plzeň): Circulating Tumor Cell-Free DNA as The Biomarker In The Management of Cancer Patients.    Blok V. Cooperation in Research – Presentations of Biomedical Centres in the Czech Republic Milan Stengl (Plzeň): Biomedical Center of the Faculty of Medicine in Pilsen. Hrabak Jaroslav (Plzeň): Antibiotic Resistance: Be Prepared for Storm. Milan Stengl: Regulation

of the heart in sepsis. Vistejnova Lucie (Plzeň): Comprehensive analysis of circulating tumor cells in colorectal carcinoma. Pitule Pavel (Plzeň): Comprehensive analysis of circulating tumor cells in colorectal carcinoma. Martasek Pavel (Praha):  BIOCEV - a  Hot Spot of Science in the Heart of Europe. Kral Vladimir (Praha): New Chemical Entity Developemnt Using Boron Cluster Derivatives as Modulators of Enzyme Activity. Mira Marcus-Kalish (Izrael): Big Data versus Small Data Analysis Towards Personalized Medicine Practice. Klapdor Reinhard (Německo): Biomarkers as relevant parameters for prolongation of overall survival-results on 438 pandreatic cancer patients. Novak Petr (Praha): A  Novel Mass Spectrometry-based Approach in ImmunoDiagnostics.  (r) Fotogalerie na str. 63

XXIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti 24.–27. května 2015, Brno

Výroční sjezd České kardiologické společnosti je každoročně jedním z  největších kongresů, konaných v prostorech brněnského výstaviště. Letošní již XXIII. ročník byl na programu veletržního kalendáře ve dnech 24. – 27. května 2015. Každým rokem se daří organizátorům překonávat již tak vysoko nasazenou laťku. Kongres je řadu let na špičkové úrovni, ať už po stránce samotného odborného obsahu, tak technického a organizačního zajištění či doprovodného programu. Před zahájením sjezdu v neděli odpoledne byly zařazeny dvouhodinové komentované přímé přenosy z  katetrizačních a  elektrofyziologických laboratoří dvou komplexních kardiovaskulárních center. Letos na  sjezdu zazněly dva bloky HOTLINES, jedny věnované důležitým a zajímavým farmakologickým studiím a druhé intervenčním a přístrojovým klinickým studiím, jejichž výsledky byly prezentovány v  posledním roce. V  bloku „To nejlepší z  české kardiologie“ byly prezentovány práce českých kardiologů, které byly publikovány v prestižních mezinárodních časopisech. Je potěšitelné, že takových prací rok od roku přibývá a zvyšuje se také jejich „impact factor“. Na  přípravě odborného programu se podílely všechny pracovní skupiny ČKS, které spolu s  pozvanými spřátelenými odbornými lékařskými společnostmi připravily celkem 58 programových bloků nejrůznějších formátů s  vyzvanými postgraduálními přednáškami našich předních odborníků. Tyto předem připravené programové bloky pokrývaly celou šíři moderní kardiologie. Jsou tak základem i zárukou vysoké odborné úrovně postgraduálního vzdělává-

19

20

ní, které výroční sjezd všem účastníkům nabízí. Z více než 330 přihlášených původních sdělení jich bude 89 lékařských a  25 nelékařských předneseno ústně, ostatní budou prezentována ve formě posterových sdělení. Počet účastníků se jako každoročně pohyboval okolo 3500. Letošního kardiologického kongresu se zúčastnilo více než 50 vystavovatelů na ploše 800 m2. Při slavnostním zahájení výročního sjezdu byly uděleny Zlaté medaile ČKS (prof.  Libenského) prof.  Jaromíru Hradcovi za  jeho celoživotní zásluhy o  rozvoj české kardiologie a za jeho práci pro ČKS, a ze zahraničních kardiologů  prof. Salimu Yusufovi, prezidentovi World Heart Federation. Prof.  Yusuf při této příležitosti prosloví také slavnostní přednášku. Dalšími významnými hosty sjezdu budou viceprezidenti Evropské kardiologické společnosti. O slavnostní jmenované přednášky požádal výbor ČKS letos následující významné české a slovenské kardiology a  kardiochirurgy:   prof.  A. Linharta (Herlesova přednáška), prof.  T. Tláskala (Navrátilova přednáška) a  prof.  R. Hatalu (Luklova přednáška). Přinášíme přehled prezentací plzeňských autorů, kteří významnou měrou obohatili program kongresu. Ze sedmi přímých přenosů pocházely dva od  plzeňských autorů. Sekci přímých přenosů zahajovala prezentace Transradiální přístup k  PCI od  A  do  Z  autorů I. Bernata a  J. Peška. Další plzeňskou prezentací bylo Ambulantní provedení PCI s pobytem na stacionáři (autoři I. Bernat a R. Rokyta). Sekce: Osud pacienta po IM – předléčba antitrombotiky ano či ne? (ve spolupráci s PS Intervenční kardiologie) R. Sviták: Pohled lékaře ZZS Sekce: Intervenční kardiologie – STEMI I. Bernat: Role trombektomie v reperfuzní léčbě STEMI Sekce: Kontroverzní problémy v kardiologii Pro a proti H. Rosolová: Fibráty v prevenci kardiovaskulárních onemocnění, Pro Sekce: Chlopenní a  vrozené srdeční vady v dospělosti Pacient s chlopenní vadou – a co dál? K. Linhartová: Aortální vady – kazuistiky Sekce: Novinky v sekundární hypertenzi H. Rosolová: Obstrukční spánková apnoe Sekce: Pokroky v léčbě dyslipidémií Předsedající: H. Rosolová, R. Cífková H. Rosolová: Co znamená statinová intolerance? Sekce: Kardiovaskulární paměť antihypertenzní léčby H. Rosolová: Mikrovaskulární komplikace a možnosti jejich ovlivnění Sekce: Akutní stavy v kardiologii – jak na to? Předsedající: P. Kala, M. Hromádka M. Hromádka: Kanylace cév a ultrazvuk R. Rokyta: Nonstemi – antitrombotická léčba Sekce: Akutní srdeční selhání a kardiogenní šok M. Hromádka: Možnosti neinvazivní monitorace R. Rokyta: Farmakoterapie Sekce: Patologie aorty - Přínos echokardiografie v diagnostice a léčbě

K. Linhartová: Dilatace a neuryzma aorty Sekce: Diabetes a kardiovaskulární riziko Předsedající: M. Kvapil, H. Rosolová H. Rosolová: Doporučení ESC a  EASD pro kardiovaskulární prevenci u prediabetu a diabetu Z. Rušavý: Kardiovaskulární bezpečnost tradiční léčby diabetu v kontextu úspěšné prevence ICHS Sekce: Experimentální kardiologie I M. Štengl: Myokard a sepse Sekce: Komorové tachykardie od A do Z V. Vančura: Diagnostika a klinika Sekce: Perzonalizace léčby aterosklerózy: možnosti zlepšení stratifikace rizika u pacientů s intermediárním rizikem J. Filipovský: Měření tepenné tuhosti Sesterská sekce II. J. Boudová, M. Šebestová: Antibakteriální vstřebatelný obal na kardiostimulátory a ICD přístroje V  bloku „To nejlepší z  české kardiologie“ zazněla práce kolektivu autorů P.  Toušek, F. Toušek, D. Horák, P.  Červinka a  R. Rokyta „The incidence and outcomes of acute coronary syndromes in a  central European country results of the Czech-2 registry“. V rámci kongresu se dne 26. 5. v časných ranních hodinách uskutečnil také Kardioběh/ kardiochůze Jiřího Tomana na  tříkilometrové trati. Z  Plzeňanů se aktivně zúčastnil také prof.  MUDr.  Richard Rokyta, CSc., trať zvládl za 11:29 minut a mezi 123 startujícími obsadil 52. místo (ve  své kategorii sedmý). Chodců, jimž byly zapůjčeny severské hole, se sešlo jen šestnáct, všichni trasu kolem výstaviště zvládli v  pohodě. XXIV. výroční sjezd České kardiologické společnosti se uskuteční rovněž v  Brně ve dnech 15.–18. 5. 2016.  (r)

7. kongres chirurgie jater, žlučových cest a pankreatu Plzeň 15.–16. 6. 2015 Chirurgická klinika LF UK a  FN v  Plzni byla organizátorem již 7. kongresu chirurgie jater, žlučových cest a pankreatu, který se konal v plzeňském Parkhotelu ve  dnech 15. - 16. června 2015. Kongresu se zúčastnilo kolem 300 účastníků z České a Slovenské republiky a také ze zahraničí. Výsledky své práce prezentovalo v  lékařské sekci více než 90 přednášejících, v  sesterské sekci to bylo 40 přednášek, čímž se tento ročník kongresu zařadil ke  kongresům s  vysokou aktivní účastí zúčastněných. V lékařské sekci kongres přinesl řadu novinek, a to především v možnostech dalšího rozšíření operability u primárně neoperabilních nádorů jater, především jaterních metastáz. Kongres se zabýval nejen chirurgickou, onkologickou a radiologickou léčbou nádorů jater, ale rovněž přinesl velmi zajímavé novinky z oblasti transplantací jater. Jestliže v současné době je možné primárně radikálně operovat pouze 20-25 % nemocných s  jaterními nádory, pak díky novým metodám, mezi které patří i  aplikace autologních kmenových buněk z  kostní dřeně, se dá očekávat, že se

procento radikálních jaterních operací zvýší minimálně o dalších 10 % ve výhledu několika dalších let. To má nepochybně velmi důležitý dopad na přežívání nemocných, neboť je jasné, že pouze radikální operace společně s onkologickou léčbou v rámci multimodální léčby dává nemocnému nejvyšší šance na dlouhodobé kvalitní přežití. V  sesterské sekci byla kvalita přednášek velmi vysoká, většina přednášek se rovněž týkala vysoce specializované sesterské péče na operačních sálech a jednotkách intenzivní péče včetně standardních oddělení u nemocných s onemocněním jater, žlučových cest a pankreatu. Zhruba třetina přednášek programu byla věnována chirurgické léčbě onemocnění slinivky břišní, kde opět dominovaly přednášky zabývající se léčbou nádorů slinivky břišní, jejichž incidence ročně velmi výrazně narůstá. Tyto nádory bohužel patří k  nejagresivnějším nádorům stran přežívání nemocných. Byla diskutována rovněž řada nových nejen chirurgických metod např. ireverzibilní elektroporace, která patří mezi metody léčby u nemocných, kde nelze radikálně chirurgicky zasáhnout vzhledem k dosahu nádoru. Tato léčba nepochybně dále prodlužuje kvalitní život nemocných. Součástí 7. kongresu chirurgie jater, žlučových cest a pankreatu byla i  rozsáhlá výstava zdravotnických firem, které předvedly řadu novinek především v oblasti inovace staplerů používaných v hrudní a břišní chirurgii, dále v oblasti inovace šicího materiálu a tkáňových lepidel, které se rovněž hojně používají při operacích jater a pankreatu. Kongres byl samozřejmě velkou platformou na  setkání nejen chirurgů, ale i  spolupracujících oborů, tj. onkologů, internistů, hepatologů, diabetologů, rentgenologů a  dalších, kde došlo nejen v  průběhu vlastní odborné části kongresu, ale i v kuloárech k diskuzi nad řadou důležitých otázek týkajících se diagnostiky a  léčby našich nemocných. Kongres můžeme hodnotit jako velmi úspěšný na základě odezvy domácích i zahraničních účastníků. Můžeme se těšit na další již 8. kongres chirurgie jater, žlučových cest a pankreatu, který se bude konat v Plzni za 3 roky, tj. v roce 2018. V. Třeška Pozn. red.: Na  tomto kongresu byl vyznamenán prof. MUDr. V. Třeška, DrSc., Maydlovou medailí, nejvyšším oceněním, které uděluje Česká chirurgická společnost. Doc.  MUDr.  J. Vodička, Ph.D., křtil svoji monografii Traumatologie hrudníku. Kmotrem při křtu byl prof. MUDr. J. Pafko, DrSc. Pro úplnost uvádíme přehled sdělení, přednesených na  kongresu plzeňskými autory. Lékařská sekce: Multidisciplinární přístup k řešení primárně neoperabilních jaterních metastáz kolorektálního karcinomu (Třeška V., Skalický T., Liška V., Lysák D., Fichtl J., Ferda J., Mírka H., Fínek J., Šlauf F., Brůha J. - Chirurgická klinika FN a LF UK v Plzni). Načasování jaterních resekcí pro jaterní metastázy kolorektálního karcinomu (Skalický T., Třeška V., Liška V., Fichtl J., Brůha J., Vyčítal O., Skalický A. - Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni). Nové možnosti zvýšení operability nemocných s  rozsáhlým metastatickým postižením jaterního parenchymu kolorektálním karcinomem pomocí aplikace

kmenových buněk (Fichtl J., Třeška V., Skalický T., Liška V., Mírka H., Lysák D., Šlauf F. - FN Plzeň, Chirurgická klinika). Validace klinických aplikací softwaru LISA – segmentace jaterního parenchymu a  identifikace ložiskových procesů (Liška V., Jiřík M., Ryba T., Svobodová M., Mírka H., Ludvík J., Brůha J., Bajcurová K., Pálek R., Třeška V. - Chirurgická klinika FN a LF UK v Plzni). Význam peroperační ultrasonografie v léčbě jaterních metastáz kolorektálního karcinomu, srovnání s  výsledky předoperačních zobrazovacích metod (Korčáková E., Mírka H., Skalický T., Třeška V., Liška V., Baxa J., Ferdová E., Skála V. - Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň). RFA (Radiofrekvenční ablace) metastáz kolorektálního karcinomu do jater ve FN Plzeň (Brůha J., Glanc D., Liška V., Hošek P., Mírka H., Fichtl J., Skalický T., Třeška V. Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň). Poranění jater u dětí (Kubačková D., Vacek V., Třeška V. Chirurgická klinika FN Plzeň). Cystické nádory pankreatu (Rupert K., Kural T., Skalický T., Třeška V. - CHK FN a LF UK v Plzni). Současný pohled na chirurgickou léčbu karcinomu pankreatu (Kural T., Rupert K., Skalický T., Třeška V. - Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni). Stanovení genové exprese vybraných genů jako predikce efektu chemoterapie u  nemocných s  karcinomem žaludku (Šmíd D., Skalický T., Kubačková D., Doležal J., Pešta M., Daum O. CHK FN a LF UK v Plzni). Význam a využití Real-Time elastografie v  neinvazivní detekci stupně jaterní fibrózy a  přítomnosti jícnových varixů u  pacientů s  jaterní cirhózou (Hejda V., Mírka H., Skála V., Koželuhová J. - 1. interní klinika FN a  LF UK Plzeň). Od  depozitáře k  biobance. Biobanka ve  Fakultní nemocnici v Plzni – partner v projektu BBMRI (Kinkorová J., Topolčan O., Karlíková M., Třeška V. - OID FN a LF UK v Plzni). Hybridní zobrazení PET/MRI u nádorů jater (Ferda J., Ferdová E., Třeška V. - Klinika zobrazovacích metod, FN a LF UK v Plzni). Biomarkery při follow up a monitoraci léčby nádorového onemocnění jater (Topolčan O., Třeška V., Karlíková M., Kinkorová J., Kučera R., Třešková I., Fuchsová R. - OID FN a LF UK v Plzni). Sesterská sekce: Historie a  současnost ošetřování ran (Pelnářová M., Ptáková R. - Chirurgická klinika FN Plzeň). Léčba a ošetřování velkého kožního defektu - kazuistika z CHK - JIP 2 (Pletichová P., Loudová A. - ChK FN Plzeň). Hojení ran za  pomoci Neraflo (Doležalová D. - ChK FN Plzeň). Nejčastější úrazy břišní stěny v  dětském věku (Todlová V., Mědílková L. - ChK FN Plzeň). Způsoby ošetřování ran po  pokousání psem u dětí (Čížková L. - ChK FN Plzeň). Poranění anu (Lukšová L. - ChK FN Plzeň). Specifika ošetřovatelské péče u  pacientky s rozsáhlým abscesem hýždě (Sajdemanová O. ChK FN Plzeň). Vedení zdravotnické dokumentace na  chirurgické ambulanci (Špelinová I., Korandová I. - ChK FN Plzeň). Dispenzarizace nemocných v jaterní poradně (Košanová V., Kolmanová V. - ChK FN Plzeň). Péče o  nemocného léčeného aplikací přípravku TheraSphere na  ORAK FN Plzeň (Šípová S., Kantová S. -ORAK FN Plzeň). Stabilizace sester na chirurgickém pracovišti (Štruncová M.

ChK FN Plzeň). Trombolýza z pohledu sestry na  oddělení cévní chirurgie (Pavelcová J., Škardová H. - ChK FN Plzeň). Ošetřovatelská péče u pacientů se zlomeninami žeber (Reitspiesová A., Dziká R. - ChK FN Plzeň). Akutní pankreatitis (Stehlíková R. - ChK FN Plzeň, JIP 1). Možnosti pacientek s  nádorovým onemocněním prsu v  souvislosti s  plastickou rekonstrukční operací (Galušková S. - Oddělení plastické chirurgie FN Plzeň). Kontrastní látka SONOVUE při vyšetření jater (Kratochvílová M. - Klinika zobrazovacích metod FN Plzeň). Ošetřovatelský proces u  pacienta po úrazu jater (Thürmerová V., Černá J. - ChK FN Plzeň). Pomůcky při ošetřování obézních a imobilních pacientů na CHK-JIP 2 (Gorbatyjová J., Novotná B. - ChK FN Plzeň). Historie oboru sterilizace (Loužecká D. - Centrální sterilizace FN Plzeň). Operační dokumentace u pacienta na operačním sále (Marešová G., Švamberková D. - Centrální operační sály - COS FN Plzeň). Vedení provozní dokumentace u  zdravotnických prostředků se zvýšeným rizikem na operačním sále (Vohrnová I. - COS FN Plzeň). Psychologická problematika pacientů v  perioperační péči (Hajžmanová L. - COS FN Plzeň). Mikrochirurgické operace na operačním sále plastické chirurgie ve FN Plzeň z  pohledu perioperační sestry (Kocábová D. - COS FN Plzeň. Rekonstrukce prsu – možnost užití síťky (Hajžmanová L. – COS FN Plzeň). Akutní pankreatitis z pohledu sálové sestry (Rupertová P., Sedláková M. - COS FN Plzeň). Nové trendy při využití kmenových buněk v  chirurgii ve  FN Plzeň (Skalická M., Kubiasová M. - COS FN Plzeň). Nádory žlučníku a žlučových cest (Arnoldová V., Skalická M. - COS FN Plzeň). Zásady správné komunikace s  pacientem se změnami chování (Šmajdová K., Lokajíčková J. - ChK FN Plzeň). Kmenové buňky u  nádorového onemocnění jater (Sedláčková A., Deschmannová M. - ChK FN Plzeň). TARE - Transarteriální radioembolizace (Valtová L. -Klinika zobrazovacích metod FN Plzeň). Syndrom horní hrudní apertury (Vaclíková P., Houserová A. - ChK FN Plzeň). Komplikace po operaci štítné žlázy z pohledu sestry (Trykarová S., Neumannová Z. - ChK FN Plzeň). Chronická pankreatitis (Kratochvílová M. - ChK FN Plzeň). Vliv televizních seriálů na  pacienty a  jejich následné chování ke  zdravotnickému personálu (Filípková K., Tabáčková O. - ChK FN Plzeň).

Seminář „Rozvoj týmu BIOCEV – klíčová podmínka excelence“ 17. 6. 2015 V  rámci projektu OPVK se 17. června 2015 uskutečnil seminář a  workshop „Rozvoj týmu BIOCEV – klíčová podmínka excelence“. V úvodu doc. MUDr. Milan Štengl, Ph.D., představil Biomedicínské centrum v Plzni. Následoval seminář o  zkušenostech z  bench­ markových center excelence v  oblasti biomedicínského a  biotechnologického výzkumu.

Zprávy čerpaly z poznatků Max Planck Institute of Molecular Cell Biology and Genetics v Drážďanech, Institute Jacques Monod – Université Diderot v Paříži, Weizmann Institute of Science v Tel Avivu, Ben Gurion University of Negev, Tel Aviv University, Erasmus University v Rotterdamu a Leiden University. Účastnící se pak formou workshopu seznámili se současností a  budoucností centra BIOCEV a s jeho výzkumnými programy: VP 1 – Funkční genomika; VP 2 – Buněčná biologie a virologie; VP 3 – Strukturní biologie a  proteinové inženýrství; VP 4 – Biomateriály a tkáňové inženýrství; VP 5 – Vývoj léčebných a diagnostických postupů; Jako přednášející a diskutující vystoupili ředitel BIOCEV prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc., a jako host doc. Ing. Stanislav Kmoch, CSc., z 1. lékařské fakulty UK v Praze a výzkumníci RNDr. Marie Hubálek Kalbáčová, Ph.D., RNDr.  Alena Morávková, Ph.D., Mgr.  Martin Horák, Ph.D., doc. MUDr. Ondřej Šeda, Ph.D., Radek Šindelka, Ph.D., a RNDr. Ondřej Vaněk, Ph.D.

Českoamerický seminář Biomedicínského centra

a Neurologické kliniky 26. 6.2015 V přednáškovém sálu Onkologické a radioterapeutické kliniky LF a FN Plzeň v areálu FN na Lochotíně se 26. června 2015 uskutečnila odborná vzdělávací akce Českoamerický seminář Biomedicínského centra a  Neurologické kliniky. Po  slavnostním zahájení, kdy účastníky semináře a  všechny přednášející pozdravili prof.  MUDr.  Boris Kreuzberg, CSc.,děkan Lékařské fakulty UK v Plzni a MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., ředitel Fakultní nemocnice Plzeň, následovalo 12 přednášek, jejichž přehled uvádíme: Jayashri Srinivasan (přednostka Neurologické kliniky Lahey Hospital and Medical Center): Neurologic Paraneoplastic Syndromes Vaidyanathapuram Balakrishnan (zástupce přednosty Interní kliniky, St. Elizabeth‘s Medical Center): Neurologic Complication of Chronic Kidney Diesease David T. Martin (přednosta Interní kliniky, Lahey Hospital Medical Center): Atrial Fibrilation Diana Apetauerová (přednostka extrapyramidového oddělení, Lahey Hospital and Medical Center): Movement Disorders in Internal Medicine Michal Vytopil (Lahey Hospital and Medical Center): Update on Inflammatory Neuropathies focusing on GBS and CIDP Jiří Polívka, Petr Ševčík, Vladimír Rohan: Stroke Care in West Bohemia Marek Peterka, Jaroslava Suchá, Jiří Fiedler: REMUS and MS Center Plzeň Jiří Polívka jr., Ondřej Hes, Martin Pešta (Neurooncologic Center, Faculty Hospital and Medical Fakulty in Plzeň): Biomarker 1p/19q co-deletion in the Management of Anaplastic Oligodendroglioma Patients. Petr Ševčík, Hana Vacovská, Vladimír Rohan: Center for Diagnostics and Treatment

21

of Epilepsy in Faculty Hospital Plzeň Lucie Vištejnová (Laboratoř buněčné regenerativní medicíny): Can stem cells help with therapy of liver failure? Jaroslav Hrabák (manažer Biomedicínského centra): Antibiotic Resistance: Be Prepared for Storm Václav Větvička (University of Louisville): Glucan: Clinical Trials Program semináře moderovali doc. MUDr. Helena Králíčková, Ph.D., a MUDr. Jiří Polívka, CSc. (r)

20. konference patologické a klinické fyziologie Plzeň 22. - 24. 9. 2015

Po  23leté přestávce se dostalo Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v  Plzni od  výboru Společnosti patologické a klinické fyziologie při ČLS J. E. Purkyně té pocty, že jeho pracovníci byli pověřeni uspořádáním jubilejní 20. konference patologické a  klinické fyziologie s  mezinárodní účastí. Konání tohoto setkání, nad nímž převzal záštitu děkan fakulty profesor MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., bylo o  to významnější, že se tak stalo v  roce 70. výročí založení LF UK v  Plzni a  tak konference byla jednou z  akcí pořádaných na  počest této významné události. Další skutečností, proč byli účastníci konference v Plzni srdečně vítáni, bylo, že v tomto pro naši fakultu významném roce, také Česká republika oslavila 70 let od skončení II. světové války, a naše západočeská metropole se navíc pyšnila titulem Evropské hlavní město kultury. Právě to poskytlo účastníkům konference možnost účastnit se i řady dalších pozoruhodných akcí, které se na  různých místech města průběžně konaly. Jak od vedené naší fakulty, tak od realizačního týmu oslav Plzeň 2015, ale i Úřadu městského obvodu Plzeň 3 se konferenci dostalo milé pozornosti a  podpory, za  kterou je namístě zde ještě znovu poděkovat. Vlastní konference se konala v  prostorách Šafránkova pavilonu LF a  účastnilo se jí přes 60 zaregistrovaných účastníků a  další hosté z České republiky i ze zahraničí, a to především ze Slovenska. Nejvýznamnějším zahraničním účastníkem byl prof.  Zdenko Kovac, M.D., D.Sc., viceprezident International Society for Pathophysiology (ISP) a předseda komise této společnosti pro výuku.

22

Začátek registrace přihlášených účastníků byl v úterý 22. září 2015 v  10.00 hod, přičemž slavnostní zahájení proběhlo ve 13.00 hod. Přítomné účastníky i  hosty nejprve přivítal předseda organizačního výboru konference a vedoucí Ústavu patologické fyziologie LF UK v  Plzni, doc.  MUDr.  František Vožeh, CSc. Se zdravicí poté vystoupili: děkan LF UK v  Plzni, prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., zástupce ISP prof. Zdenko Kovac, M.D., D.Sc., místopředseda Společnosti patologické a klinické fyziologie při ČLS J. E. Purkyně prof. MUDr. Miroslav Kuba, DrSc., předseda České fyziologické společnosti ČLS J.E.P. prof. MUDr. Jaroslav Pokorný, DrSc., a Ing. Jiří Suchánek, ředitel společnosti Plzeň 2015, o. p. s. Ihned poté následoval odborný program konference, který pokrýval všechny oblasti normální, patologické a klinické fyziologie. Zahájen byl excelentní plenární přednáškou prof. Z. Kovace „Two methods of integrative pathophysiology – algorhythmic elaboration and etiopathogenetic clusters”. Potom za předsednictví doc. MUDr. F. Vožeha a  prof.  MUDr.  M. Anděla, CSc., FCMA, byla zahájena první ze 6 přednáškových sekcí, kdy každý den zazněla některá z  vyžádaných odborných přednášek. Té první s názvem „Metabolické cesty k  diabetu“ se výborně zhostil právě prof.  Anděl, který je děkanem 3. LF UK v Praze a také přednostou II. interní kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady. V této sekci poté zaznělo ještě dalších pět přednášek zejména z  oblasti patofyziologie metabolismu, výživy a  endokrinního systému. Po  přestávce na  občerstvení byla na programu zajímavá prezentace produktů fy Bimedika. Po ní, za předsednictví prof. MUDr. M. Kuby, DrSc., a prof. MUDr. A. Vašků, CSc., následovala sekce pedagogická, věnovaná problematice výuky patologické fyziologie. V této sekci, bohaté na diskusi jednou ze šesti přednášek byl i první příspěvek z plzeň-

ského ústavu patologické fyziologie autorů V. Markvartové a F. Vožeha „Praktická cvičení z patologické fyziologie na LF UK v Plzni“. Druhý den konference 23. 9. začal odborný program za  předsednictví doc.  RNDr.  M. Brozmanové, Ph.D., a  prof.  MUDr.  J. Pokorného, DrSc., v  8.30 hod. Zahájen byl v  pořadí druhou vyžádanou přednáškou s názvem „Nefarmakologická léčba bolesti – neuromodulační metody“ v  zasvěceném podání prof.  MUDr.  E. Rokyty, DrSc., FCMA z Ústavu normální, patologické a  klinické fyziologie 3. LF UK v  Praze. Poté následovalo 7 dalších sdělení z  oblasti neuropatofyziologie a  zejména poruch behaviorálních regulací včetně autismu. Po přestávce pak v 11.15 hod. proběhla výtečně dokumentovaná prezentace fy Biotech, po které, za předsednictví doc. MUDr. M. Vokurky, CSc., a  doc.  MUDr.  J. Živného, Ph.D., pokračovalo dopolední jednání dalšími 5 přednáškami. Ty se týkaly patofyziologie na  subbuněčné a genové úrovni kromě jiného též s dopadem na vznik nádorového bujení a možnosti ovlivnění těchto procesů. Po  obědě bylo odpoledne tohoto druhého dne konference věnováno typicky plzeňským kulturním prožitkům, které spočívaly v  organizovaných exkurzích zájemců do  Plzeňského pivovaru a  do  pivovarského muzea. Od  19. hod. se pak v  prostorách Šafránkova pavilonu konal společenský večer s  rautem. Vysoce hodnotné kulturní zážitky proběhly v  režii tří významných plzeňských protagonistů. Nejprve to bylo vysoce zajímavé a poučné úvodní slovo doc. Mgr. MGA Jiřího Bezděky, Ph.D., hudebního skladatele, učitele z Katedry hudební kultury a současného proděkana pro vědeckou, uměleckou činnost a projekty fakulty pedagogické ZČU. Ve svém vystoupení představil nejen sebe a  svoje umělecké aktivity, ale především pak další dvě přítomné umělkyně. První z nich byla přední česká cembalistka, prof.  Alena Tichá, která zde předvedla své mistrovství dokonalým provedením několika skladeb, včetně některých děl doc. Bezděky. Třetí osobností plzeňské kultury, která zde představila svá díla, pak byla

fotografka, výtvarnice a  publicistka Eva Hubatová, na  jejíž výtvarné motivy složil doc.  Bezděka jednu skladbu pro cembalo, která zde též zazněla. Společenský večer pak pokračoval volnou zábavou – zásluhou pracovníků menzy - při dobrém jídle a pití až do téměř 23. hodiny, kdy se spokojení účastníci rozešli do svých ubytoven. Poslední den konference předsedající MUDr. F. Jagla, CSc., a MUDr. K. Ježek, Ph.D., zahájili jednání ranní sekce v 9,00. Zde jako první zazněla poslední excelentní vyžádaná přednáška as. MUDr. A. Zumrové, CSc., z Kliniky dětské neurologie FN Praha Motol na  téma „Neurodegenerativní, neurometabolická a  neurogenetická onemocnění“. Potom následovalo 5 přednášek z  oblasti patofyziologie neurodegenerací a  kognitivně behaviorálních poruch. V  rámci této sekce zazněla též 3 další sdělení z našeho pracoviště a z Biomedicínského centra LF. Jednalo se o  tyto práce: J. Cendelín, J. Tůma, „Poruchy motoriky u dvou myších modelů cerebelární degenerace“; Z. Purkartová, J. Tůma, M. Pešta, V. Kulda, L. Hájková, O. Šebesta, F. Vožeh, J. Cendelín, „Analýza morfologie embryonálního mozečkového transplantátu u SCA2 myší“; F. Zitrický, K. Ježek, „Dynamika aktivácie pamäťovej stopy“. Poslední sekce ústních sdělení pod předsednictvím doc.  MUDr.  M. Bébarové, Ph.D., a  prof.  O. Rácze, CSc., obsahovala tři přednášky z patofyziologie krvetvorby, krevního oběhu a dětského diabetu. Po  této sekci následovala organizovaná diskuse u 25 posterů zahrnujících různé oblasti normální, patologické a  klinické fyziologie, včetně problematiky výuky těchto disciplín. Mezi nimi bylo též sdělení doc. MUDr. J. Švíglerové, Ph.D. z plzeňského ústavu fyziologie „Praktická výuka na ústavu fyziologie Lékařské fakulty UK v Plzni“. Všechna plakátová sdělení byla vyvěšena ve vyhrazených prostorách po celou dobu konání konference. Po skončení této sekce byla 20. konference patologické a klinické fyziologie ukončena. Zcela na závěr pak zástupci účastníků poděkovali organizátorům za  vysokou odbornou i  společenskou úroveň setkání a za vřelé přijetí a zážitky, kterých se jim v Plzni dostalo. Doc. MUDr. František Vožeh, CSc. Foto V. Dlouhý a JN

20. konference patologické a klinické fyziologie doprovodný program Jubilejní 20. konference patologické a klinické fyziologie proběhla ve dnech 22. až 24. září 2015 v  Šafránkově pavilonu v  Plzni. Pro tuzemské a  zahraniční účastníky byl připraven i  bohatý doprovodný program. V rámci slavnostního večera vystoupila přední česká cembalistka prof. Alena Ti-

chá, která mimo jiné uvedla skladbu „Zpověď maratónského běžce“ mezinárodně uznávaného soudobého skladatele, pedagoga, hudebního publicisty a  proděkana pro vědu a umění FPE ZČU v Plzni doc. MgA. Jiřího Bezděka, Ph.D.  Známá plzeňská umělecká fotografka, fotoreportérka a  publicistka Eva Hubatová se prezentovala unikátní výtvarnou tvorbou „Fotoinformel“, pro kterou jí byla Úřadem průmyslového vlastnictví ČR přiznána ochranná známka. Jubilejní ročník konference zorganizoval kolektiv pracovníků Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni pod vedením doc.  MUDr.  Františka Vožeha, CSc., který také slavnostní večer zahájil. Eva Hubatová Foto V. Dlouhý

Zprava: doc.  MUDr.  František Vožeh, CSc., prof.  Alena Tichá, MUDr. Jan Barcal, Ph.D., Eva Hubatová a doc. Mgr. MgA. Jiří Bezděk, Ph.D.; foto: archiv

Purkyňovská tradice na Blatné 2015 Zámek v  jihočeské Blatné znamenal v životě J. E. Purkyně (1787 – 1869) významný mezník, který mu poskytl zázemí jak materiální tak i  duchovní. Tehdy na pozvání majitele zámku, barona Hildprandta zde působil od  r. 1809 po  dobu téměř tří let jako učitel jeho syna. Díky štědrosti barona mohl Purkyně nejen vystudovat medicínu, ale i během studia se na Blatnou vracet, dále se zde vždy o prázdninách vzdělávat a bádat. Bylo proto moudrým počinem od nynější spolumajitelky zámku paní baronky Jany Germenisové-Hildprandt, poté co byl rodině zámek státem navrácen, v r. 2013 zahájit tradici Purkyňovských setkání na Blatné. Jejich posláním je formou odborných seminářů připomenout a zdůraznit obrovský přínos J. E. Purkyně zejména v oblasti přírodovědy a medicíny ale i kulturního a společenského života. Letošní, tedy již v pořadí čtvrtá akce toho druhu se konala pod názvem Setkání na Blatné 2015 dne 17. října 2015. Nosné téma tohoto letošního říjnového sobotního odpoledne se týkalo aktivit J. E. Purkyně v oblasti subjektivních jevů optických a „optických hraček“, fyziologie smyslů a také ukázek mikrokinematografie. Slavnostní zasedání zahájila paní baronka, která přivítala všechny přítomné a seznámila je s programovou náplní celého odpoledne. Poté předala slovo koordinátorovi odborného progra-

mu, kterým byl již tradičně prof. MUDr. Václav Mandys, CSc., vedoucí ústavu patologie 3. LF UK a  FN Královské Vinohrady v  Praze. Ten pak ještě jmenovitě přivítal přednášející, některé další významné hosty z  Akademie věd ČR, lékařských a  přírodovědeckých fakult i  dalších institucí a ujal se moderování odborného programu.

S  více než půlhodinovými přednáškami zde postupně vystoupili: PhDr.  Kateřina Svatoňová, Ph.D.  z  Katedry filmových studií Filosofické fakulty UK v  Praze s  přednáškou „Zviditelnění subjektivních jevů optických“. V té poukázala na Purkyňovy objevy v  oblasti zobrazování a  studia pohybu i jeho nezastupitelný přínos pro rozvoj kinematografie. Doc. MUDr. Jan Mareš, CSc., z Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty UK v  Praze s  přednáškou „Odraz Purkyňovské fyziologie smyslů“. Velmi poutavým a zasvěceným způsobem provedl přítomné účastníky setkání přehledem poznatků J. E. Purkyně v  jednotlivých kvalitách smyslového vnímání a poukázal na jeho zasvěcený a již tehdy vskutku moderní pohled na propojení funkce smyslových ústrojí s  nervovým systémem v procesu vnímání a získávání informací. Prof.  MUDr.  et RNDr.  Miroslav Červinka, CSc., z Ústavu biologie a genetiky Lékařské fakulty UK Hradec Králové, současný děkan této fakulty, s  přednáškou „J. E. Purkyně – zakladatel vědecké kinematografie“. Ve  svém vystoupení tento na  slovo vzatý odborník předvedl J. E. Purkyně nejen jako biologicky zaměřeného fyziologa a lékaře, ale také coby průkopníka v oblasti mikroskopického zobrazování zejména živočišných, ale i rostlinných struktur, které bylo nezbytným předstupněm současných sofistikovaných postupů v mikroskopické kinematografii živých biologických systémů. Po  ukončení přednášek, kdy po  každé z  nich následovala neformální diskuse, byli přítomní hosté pozváni k prohlídce zámecké Purkyňovy expozice i  některých dalších historických prostor. Velice příjemné a poučné odpoledne bylo poté zakončeno přátelským posezením s  občerstvením v  prostorách zámku. Paní baronce Janě Germenisové-Hildprandt, je třeba vyjádřit vděk za nápad uskutečňovat každoročně tuto záslužnou akci a poděkování náleží i všem dalším osobám, kteří se na  její realizaci podíleli a nadále tak hodlají činit. Doc. MUDr. František Vožeh, CSc.

23

Přednáškový večer Ústavu mikrobiologie a Ústavu epidemiologie 10. 6. 2015

24

Přednáškovému večeru Ústavu mikrobiologie a Ústavu epidemiologie 10. června 2015 předsedala  MUDr. V. Štruncová. Zazněly čtyři přednášky. Pazdiora P.: Je Ebola rizikem pro Českou republiku? Výskyt vysoce nebezpečných nákaz (VNN) v  posledních letech vzbuzuje značnou pozornost zdravotnických pracovníků. Zájem o  tuto problematiku prudce vzrostl v  roce 2014, kdy došlo v  Africe k  bezprecedentnímu rozšíření Eboly. Od  vzniku této epidemie bylo podchyceno do 9. 6. 2015 cca 27 000 onemocnění; přes 11  000 z  nich skončilo úmrtím (41 %). Kromě tří dlouhodobě postižených zemí se Ebola rozšířila i do Mali, Senegalu a Nigérie v  Africe a  dále i  do  Španělska, Velké Británie a  USA. Kromě šíření v  populaci, které se stále nepodařilo definitivně ovlivnit, jsou vysoce znepokojivé údaje o počtech úmrtí mezi nakaženými zdravotnickými pracovníky – smrtnost v  této profesionálně exponované populaci se pohybuje kolem 58 %. V souvislosti se vznikem epidemie Eboly v západní Africe došlo v reakci na toto onemocnění k  celé řadě opatření v  dalších státech světa, Českou republiku nevyjímaje. Během roku 2014 byl urychleně dopracován Národní akční plán ČR pro případ vzniku události podléhající Mezinárodním zdravotnickým předpisům, dopracovány typové směrnice a  postupy pro činnost na  území jednotlivých krajů. Při jejich utváření hráli významnou roli nejen pracovníci Integrovaného záchranného systému (IZS), ale i  jednotlivá pracoviště krajských hygienických stanic (KHS) a Ministerstvo zdravotnictví ČR. Byly připraveny v návaznosti na mezinárodní doporučení pokyny pro cestující do zasažených zemí, došlo k podchycení studentů z inkriminovaných oblastí. Průběžně bylo zajištěno překládání aktuálních doporučení ECDC, zasílání aktuálních informací pracovištím hygienické služby a infekčních oddělení, resp. klinik. Na pracovištích IPVZ byly zorganizovány kurzy zaměřené na tuto problematiku, další informace předávali epidemiologové na odborných seminářích v jednotlivých krajích, resp. okresech. Ve spolupráci s Armádou ČR došlo k  výcviku klinických pracovníků, pracovníků KHS a  Zdravotních ústavů. Pracovníci KHS byli vybaveni moderními osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP), zapojili se do  společných cvičení se složkami IZS, začali sloužit i  pohotovostní služby. V  návaznosti na  vzdělávání a  výcvik specializovaných složek se pozornost přesunula i  na  zajištění vybavení OOPP v jednotlivých ordinacích praktických lékařů a  praktických lékařů pro děti a  dorost. Při opakované kontrole v říjnu 2014 a v lednu 2015 se ale ukázalo, že praktičtí lékaři jsou vybaveni jednotlivými OOPP jen v  48-73 %, větší vstřícnost k  vybavení OOPP je u  PLDD. V  říjnu 2014 bylo na  5 letištích v  ČR zavedeno předávání příletových karet a na Letišti Václava Havla vznikl prostor pro výkon služby ochrany veřejného

zdraví. Od  1. ledna 2015 vzhledem k  zajištění kvalitní výstupní kontroly v Africe bylo vyplňování příletových karet při vstupu do České republiky zrušeno. Rozšíření spalniček na jaře r. 2014 v Ústeckém kraji potvrdilo, že edukace zdravotnických pracovníků musí být orientována nejen na aktuální celosvětové problémy vč. výskytu VNN, ale i  na  riziko šíření infekcí, které se v  posledních desetiletích u  nás vyskytují už jen sporadicky. Vyrůstají nové generace zdravotnických pracovníků, kteří během pregraduální či postgraduální výuky neměli možnost vidět některá infekční onemocnění. Při zavlečení vysoce kontagiózního onemocnění se ukázala zranitelnost systému i  při ošetřování pacientů s  non-VNN. Poučení z  této epidemie, která nás zařadila mezi nejvíce postižené země spalničkami v Evropě, se mohou uplatnit i  při preventivních opatřeních proti VNN, včetně Eboly. P.S. 25.1.2016: Během epidemie onemocnělo 28,6 tisíc lidí, více než 11,3 tisíc jich zemřelo. Zatím poslední 2 případy byly zaznamenány v lednu 2016 v Sierra Leoně; v Guineji a Libérii se podařilo šíření infekce snad definitivně zastavit. Amlerová J.: Tuberkulóza – možnosti nepřímé diagnostiky. Sdělení bylo zaměřeno na  přehled a  využití metod nepřímé diagnostiky tuberkulózy. Kromě tuberkulinového testu byly popsány moderní metody IGRA (Interferon-gamma release assay) využívající stanovení interferonu gama produkovaného T-lymfocyty stimulovanými in vitro tuberkulózními antigeny. Pozornost byla věnována interpretaci výsledků a porovnání provedení a hodnocení dvou metod, které se v současné době v diagnostice využívají (QuantiFERON TB Gold a T-SPOT.TB). Byly doporučeny indikace těchto vyšetření pro průkaz latentní, event. i aktivní tuberkulózy. Geigerová L.: Clostridium difficile – současné možnosti laboratorní diagnostiky a  léčby. Clostridium difficile je významný původce nosokomiální postantibiotické kolitidy. V  současné době dochází k  nárůstu onemocnění způsobených Clostridiem difficile (CDI) a ke zvýšení výskytu hypervirulentních ribotypů s  těžším průběhem a rekurencemi. Z tohoto důvodu je vhodná archivace kmenů s následnou možností ribotypizace. K  léčbě primoinfekcí a  lehčích forem CDI je vhodný metronidazol, vankomycin a  fidaxomicin jsou vhodné pro závažnější průběh a u rizikových pacientů. Transplantace stolice není formou léčby, ale profylaxe rekurencí. Hrabák J., Bergerová T., Chudějová K., Skálová A.,  Papagiannitsis C.:    Kolistin - je opravdu nadějným antibiotikem u  infekcí způsobených   multirezistentními kmeny?  (PP, JA, lG, r)

Přednáškový večer Gynekologickoporodnické kliniky 17. 6. 2015 Dne 17. června 2015 se konal v  posluchárně Šafránkova pavilonu přednáškový večer Gyne-

kologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Plzni, kterému předsedala prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc. V  průběhu večera bylo prezentováno celkem pět odborných sdělení. Večer zahájil  MUDr.  Pavel Vlasák, který nás seznámil s  velmi zajímavou pilotní studií na  téma  L1 CAM v  managementu karcinomu endometria.  Celosvětově je karcinom endometria na  2. místě v  žebříčku gynekologických malignit a jeho incidence stále stoupá. Karcinom endometria je často diagnostikován v  časném stadiu, kdy má dobrou prognózu. Přesto 5 – 10 % pacientek má recidivu do 3 let. Klasické prognostické faktory zde selhávají. L1 CAM glykoprotein má prediktivní potenciál a  mohl by pomoci identifikovat karcinomy s neuspokojivým výsledkem. Druhou přednášku uvedl  doc.  MUDr. Vladimír Kališ, Ph.D., za kolektiv spoluautorů Smažinka M., Rušavý Z., Veverková A., Francová E., Havíř M., Nečesalová P. na téma Peroperační a  pooperační komplikace sakrokolpopexí za  rok 2014.  Tato operace je indikována u  pacientek s  prolapsem pánevních orgánů. Na Gynekologicko - porodnické klinice je preferován  přístup  miniinvazívní-laparoskopický. Během výkonu je síťka ukotvena do  oblasti promontoria a  na  pánevní orgány.  Jedná se v  současnosti o  nejefektivnější rekonstrukční řešení defektů pánevního dna u žen. Komplikací tohoto výkonu je na GPK velmi málo. Nejčastěji se jedná o perforaci močového měchýře, která vždy byla vyřešena již během prováděné operace. Ve třetí přednášce byla za kolektiv spoluautorů Francová E., Veverková A., Rušavý Z., Smažinka M., Havíř M., Kališ V. MUDr. Pavlínou Nečesalovou představena Validace dotazníku PISQ-R do českého jazyka. Jedná se o dotazník kvality sexuálního života v  urogynekologické populaci, který se po validaci bude moci používat i v České republice.  Tento proces zahrnuje několik stupňů, které byly postupně představeny. Tímto způsobem by měl být validován každý dotazník používaný v klinické medicíně. Ve čtvrté přednášce  MUDr.  Aleny Bartákové  na  téma  „Oligodendrogliom teratomu ovaria – kazuistika“  byl představen vzácný gynekologický nález. Teratomy jsou tumory vznikající ze všech 3 zárodečných vrstev. Vznik oligodendrogliomu v  teratomu ovaria je velmi vzácný, zatím bylo popsáno jen 11 případů. Není tedy dán doporučený postup managementu léčby, zde byla provedena exstirpace tumoru a doporučena dispenzarizace pacientky. Pátou a  závěrečnou přednášku přednesl MUDr.  Vladimír Korečko:  Využití interleukinu 6 v diagnostice intraamniální infekce. Péče o  pacientky v  nízkém týdnu těhotenství je prioritou perinatologického centra Gynekologicko - porodnické kliniky. Interleukin 6  má vysokou sensitivitu intraamniální infekce, která může být závažnou komplikací. Ke  všem předneseným příspěvkům s  velmi dobrou odbornou úrovní následovala na závěr přednáškového večera bohatá diskuze. Všechna prezentovaná sdělení byla kladně přijata. MUDr. Alena Bartáková

Přednáškový večer Zdravotnické záchranné

služby PK 24. 6. 2015 Přednáškovému večeru Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje 24. června 2015 předsedal doc.  MUDr.  I. Chytra, CSc. Zaznělo pět přednášek, jejichž názvy uvádíme: Šín R.: Historický vývoj poskytování neodkladné péče. Vidunová J.: Činnost ZZS na  místě s  hromadným postižením osob. Procházka M.: Neočekávaný porod v terénu. Pechová M.: Protrahovaná hypoglykémie u nediabetika. Junková K.: Extrémně obézní pacient. Bližší informace redakční rada Facultas nostra neobdržela.  (r)

Přednáškový večer Oddělení léčebné rehabilitace 9. 9. 2015 9.nzáří 2015 se v  Šafránkově pavilonu konal Večer Oddělení léčebné rehabilitace, kterému předsedal as. MUDr. J. Novák. V průběhu večera bylo prezentováno celkem 6 odborných sdělení. Setkání zahájila primářka oddělení MUDr.  Hana Hladová sdělením na  téma „Stresová inkontinence“. Močová inkontinence je ztráta schopnosti vědomě udržovat moč. Tento symptom na  světě negativně ovlivňuje 200 milionů lidí, převážně žen. Dle statistik v 50 % převažuje výskyt stresové inkontinence. U tohoto typu močové inkontinence je fyzioterapie metodou první volby v léčebném postupu. Jde o léčbu neinvazivní, nenáročnou a  vysoce efektivní. Odbornou pomoc bohužel vyhledává stále malé procento pacientů. Základní příčinou stresové inkontinence je dysfunkce svalů pánevního dna (PD), ke které dochází po složitých operacích v oblasti pánve, po komplikovaných porodech vaginální cestou, při deficitu estrogenů a  kolagenu u  žen ve  středním a  starším věku. V léčebném rehabilitačním programu pomocí speciálních technik (DNS dle Koláře, reflexní cvičení dle Vojty, cvičení dle Mojžíšové, Redcord, Flexibar, sensomotorika) optimalizujeme funkci pohybového aparátu jako celku, zapojujeme svaly PD do  pohybového vzorce, posilujeme svaly PD na mimovolní úrovni v klidové i zátěžové situaci, nacvičujeme izolované kontrakce a relaxace svalů PD, koordinaci svalů PD s funkčně spojenými svalovými skupinami. Pravidelné a  dlouhodobé cvičení doplněné elektrostimulací, elektrogymnastikou svalů pánevního dna přináší efekt až v   85 % případů. Sdělení bylo doplněné kazuistikami a  praktickou ukázkou cvičební jednotky.

Na  závěr sdělení autorka zdůraznila důležitost preventivního cvičení již v mladém věku se zaměřením na  posilování hlubokého stabilizačního systému páteře včetně svalů pánevního dna . Dalším tématem bylo sdělení MUDr.  V. Roubíčkové „Kompartment syndrom“. Počet hospitalizovaných pro kompartment syndrom ve  FN Plzeň v posledních letech přibývá. Po předchozí léčbě na  intenzivních jednotkách jsou pacienti přijímáni k rehabilitační léčbě na naše pracoviště. Rehabilitační léčba je vždy zahájena již na  akutních pracovištích. Autorka uvedla dvě kazuistiky typické pro kompartment syndrom v nejčastější lokalizaci, a to v oblasti dolní končetiny. Fyzioterapie je nedílnou součástí komplexní péče o  tyto pacienty. Cílem u  nemocných s  kompartment syndromem byla regenerace a návrat svalové síly, zlepšení hybnosti kloubů, aktivace a posilování oslabených svalů. Tito nemocní měli těžká postižení a rehabilitační léčba po propuštění musela dále pokračovat. MUDr. Iva Pousková se spoluautorkou MUDr.  K. Kiliánovou hovořily na téma „Dlouhodobé srovnání výsledků RHC u  operačního řešení parézy brachiálního plexu“. V první části dr. Poustková informovala o různých  typech poranění brachiálního plexu , možnostech operačního řešení a prognózách těchto poranění. Dále ukázala na kazuistice polytraumatu u mladé dívky vývoj poranění vč. předoperační RHC a následného pooperačního období. Ve  druhé části dr.  Kilianová sledovala další vývoj stavu pacientky až do současnosti, kdy došlo při komplexní rehabilitační péči trvající tři roky (lůžkové, ambulantní, lázeňské) k výraznému zlepšení hybnosti i svalové síly postižené horní končetiny. Pacientka se vrátila do původního zaměstnání (Policie ČR) a pokračuje v původní sportovní činnosti (jízda na kole). Naopak ve druhé kazuistice mladého muže, kde došlo k  těžkému poranění brachiálního plexu i všech třech svazků plexu, i přes operační řešení a dlouhodobou RHC (od 1/2013 dosud) ke zlepšení klinického stavu nedošlo a stav zůstává stacionární – kompletní léze brachiálního plexu. MUDr.  Jarmila Teplá v  první části sdělení „Rehabilitace po  úrazech dolních končetin“ popsala soubor pacientů s  postižením dolních končetin úrazové i  neúrazové etiologie. Jednalo se o  pacienty léčené ambulantně na oddělení léčebné

rehabilitace s postižením kyčle, kolene, horního bérce, hlezna a nohy. Ve druhé části byly prezentovány dvě kasuistiky: první nemocný s  frakturou paty, druhý nemocný po  operaci ruptury Achillovy šlachy. Ruptura byla komplikována paresou n. peroneus a  zánětem v  oblasti Achillovy šlachy (ATB, revize rány). Po jednom roce trvání léčby byla ortopedem doporučena plastika Achillovy šlachy. V poslední části byla předvedena ukázka rehabilitace nemocných po úrazech v oblasti hlezna a nohy. V  posledním sdělení Mgr. J. Peňázová upozornila na  „Poúrazové změny osobnosti“, které se projevily u  22leté pacientky v oblasti  iniciativy a  motivace, sebeovládání a sebenáhledu, došlo k  problémům ve vztazích a komunikaci a k trvajícímu kognitivnímu deficitu. Často trvá dlouho, než rodina přijme, že její blízký už nebude takový jako dřív, provede potřebné životní změny a najde způsoby, jak se přizpůsobit různým obtížím postiženého. Součástí komplexní léčebné péče o pacienty se závažnými osobnostními změnami po úrazu mozku  může být také psychologická podpora nejbližších příbuzných.  V  tomto případě se jednalo  o  podporu matky pacientky při provázení různými fázemi emočních reakcí (od počáteční vděčnosti, že dcera přežila autonehodu, optimismu a elánu vynaloženého na rehabilitaci a  cvičení kognitivních funkcí, až po  frustraci, když se nedostavují očekávané pokroky, a obavy, zda dcera bude schopná samostatného života)  a  při osvojování si nového direktivnějšího stylu jednání s pacientkou, která potřebuje trvalé vnější vedení. Foto JN (Prim. MUDr. H. Hladová)

Přednáškový večer Dětské kliniky 16. 9. 2015 Za předsednictví doc. MUDr. D. Sedláčka, CSc., se 16. září 2015 uskutečnil první poprázdninový přednáškový večer - Večer Dětské kliniky. Na programu byla čtyři sdělení, jejich souhrny přinášíme. Zamboryová J., Pomahačová R., Fiklík K., Paterová P.:  Monogenně podmíněný diabetes mellitus v  dětském věku. Monogenní diabetes je autozomálně dominantně dědičná forma diabetu mellitu. U  dětí se nejčastěji setkáváme s  glukokinázovým diabetem (MODY2). Určení typu monogenně podmíněného diabetu mellitu a  jeho odlišení od diabetu mellitu 1. typu je pro pacienta důležité s ohledem na volbu terapie a prognózu onemocnění. V přednášce byly prezentovány výsledky retrospektivní studie pacientů se stanovenou diagnózou monogenně podmí-

25

26

něného diabetu mellitu za období 2000–2015. Celkem se jednalo o 16 pacientů. Z nich převažovali pacienti s  glukokinázovým diabetem. Z  hlediska diabetu transkripčních faktorů byl zahrnut jeden pacient s  MODY 1, MODY 3 a  MODY 5 diabetem. Stejná genová mutace byla prokázána většinou u rodinných příslušníků. Monogenní diabetes je vzácný, ale v  diferenciálně diagnostické rozvaze u pacienta s poruchou sacharidového metabolismu je třeba na tuto diagnózu myslet. Pomahačová R., Zamboryová J., Paterová P., Fiklík K., Votava T., Černá Z., Doležalová L., Jehlička P., Lád V., Sýkora J., Šubrt I., Dort J., Dortová E.:  Thiamin – responzivní megaloblastická anémie. V přehledném sdělení referovala R. Pomahačová o thiamin responzivní megaloblastické anemii (TRMA), což je vzácné autozomálně recesivně dědičné onemocnění způsobené mutací SLC19A2 genu, která vede k poruše funkce membránového přenašeče thiaminu do buňky (THTR-1) s intracelulárním deficitem thiaminu. Mezi hlavní příznaky TRMA patří megaloblastická anemie, diabetes mellitus a progresivní senzorineurální hluchota. Vzácnější je pancytopenie, abnormality zrakového nervu a sítnice, vrozené srdeční vady, kardiomyopatie, arytmie a  epilepsie. Časná diagnóza a  suplementace thiaminem zlepšuje nebo oddaluje anemii, trombocytopenii, diabetes mellitus a poruchu vizu. Porucha sluchu se vyvíjí přes časnou suplementaci thiaminem. Problematika byla demonstrována na kazuistikách dvou pacientů, kteří jsou prvními reportovanými pacienty v České republice s touto diagnózou. Cvalínová D., Schwarzová V., Branšovská E., Sládková E., Sýkora J.:  Tupé trauma hlavy – statistika a nová doporučení. Poranění hlavy v  dětském věku jsou jedním z nejčastějších typů úrazu. V drtivé většině se jedná o tupá traumata lbi, která nejsou provázena akutními či chronickými komplikacemi. Nejčastější příčinou jsou pády, které se vyskytují především u kojenců a batolat do 2 let věku. Na základě výsledků zahraničních observačních multicentrických studií byla zavedena klinická skorovací kritéria, která pomáhají selektovat dle vstupního vyšetření a anamnézy rizikové skupiny pacientů s vyšší pravděpodobností poranění mozku i v důsledku tzv. malého traumatu. Nejčastěji používaným skorovacím systémem je PECARN (Pediatric Emergency Care Applied Research Network), na  jehož základě se rozdělují traumatizovaní pacienti do  skupin s  vysokým, středním a  nízkým rizikem závažného poranění mozku. Zařazení do  jednotlivých skupin pak indikuje pacienty k  různému stupni vyšetření a  ambulantní ev. hospitalizační formě ošetření. Součástí sdělení byla prezentace výsledků našeho souboru pacientů v podmínkách České republiky hospitalizovaných na  kojenecko-batolecím oddělení

Dětské kliniky FN a LF UK v Plzni v průběhu posledních 5 let. Podrobně byly prezentovány 3 klinické případy prakticky dokumentující studovanou problematiku. Fremuth J., Pizingerová K., Kobr J., Šašek L.:  Tekutinový management v dětském věku. Sdělení autorů se týkalo tekutinového managementu v  dětském věku z historického kontextu a  dále aktuálních názorů na použití krystaloidních roztoků u dětských pacientů. Původní koncept nízké tonicity komerčně připravovaných krystaloidních roztoků užívaných u  pediatrických pacientů vycházel z  doporučení Hollidaye a  Segara z  roku 1957. Studie ze začátku století následně prokázaly zvýšené riziko hyponatrémie u  pacientů léčených tímto typem krystaloidů. Široké použití plného fyziologického roztoku není vhodnou alternativou vzhledem k  riziku vzniku hyperchlorémie a metabolické acidózy. V dospělém věku je jeho užití spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou u určitých skupin pacientů. Aktuální doporučení se kloní k  použití balancovaných krystaloidních roztoků, které tato rizika minimalizují. Ve  druhé části sdělení byla diskutována problematika pozitivní tekutinové bilance u kriticky nemocných a pozitivního přínosu časné tekutinové deeskalace u této skupiny pediatrických pacientů. Foto JN (JZ, RP, JF)

Přednáškový večer Psychiatrické kliniky 23. 9. 2015 Za  předsednictví MUDr.  Jaroslava Nováka, Ph.D., odezněla na Večeru Psychiatrické kliniky dne 23. 9. 2015 následující sdělení. Cílem úvodního sdělení J. Berana a  M. Beniše bylo seznámit posluchače s  duševními poruchami za  úplňku. K ověření, zdali vliv úplňku vede k vyšší incidenci psychiatrického vyšetření, byl zkoumán soubor všech pacientů vyšetřených ambulantně a  všech pacientů přijatých v  období let 2009– 2013 pro poruchu nálady nebo onemocnění psychotické, se zvláštním zaměřením na depresivní poruchy a schizofrenie. Tyto poruchy byly vybrány záměrně, neboť u nich lze předpokládat nižší vliv exogenních faktorů. Data byla rozdělena do 4 souborů – všechna vyšetření (n = 11173), akutní vyšetření (n = 2311), všechny příjmy (n = 1099) a akutní příjmy (n = 604). Získané výsledky nebyly podrobeny zkoumání statistické významnosti, byl hledán rozdíl, který by byl jistě pozorovatelný a  mohl korelovat s  tradovanými názory. V žádném ze souborů pro sledované diagnostické kategorie nelze pozorovat takto zřetelně vyšší četnost vyšetření nebo příjmů o úplňku, nejvyšší četnost vyšetření nebo příjmů

o úplňku byla zjištěna pro poruchy nálady v souboru všech vyšetření, depresivní poruchu v souboru akutních vyšetření a  počet všech příjmů o  úplňku v  zimním období. Ve  všech sledovaných souborech lze pozorovat nižší četnost příjmů i  vyšetření pro schizofrenii o  úplňku, totéž platí pro psychotické poruchy v  souborech všech vyšetření a akutních vyšetření. Pro depresivní poruchu platí, že v souborech všech vyšetření, akutních vyšetření a všech příjmů je nejnižší četnost vyšetření a příjmů o novoluní, v souboru akutních příjmů je o novoluní četnost druhá nejnižší. Zhoršuje-li úplněk sledovaná duševní onemocnění, ve  zkoumaném vzorku se toto vyšší četností vyšetření a příjmů nepotvrdilo. Ve svém příspěvku „Virtuální realita v  léčbě závislostí“ představili autoři V. Podlipný, M. Beniš (oba Psychiatrická klinika FN a LF UK Plzeň) a  Hořejší (Katedra průmyslového inženýrství a  managementu ZČU Plzeň) projekt expozice tréninkového programu na principu počítačem generované reality (virtuální realita = VR). Program je vyvíjen de novo tvůrčím kolektivem z  obou zmíněných institucí. Program ve VR umožňuje klientům léčeným pro syndrom závislosti na alkoholu být na jednu stranu bezpečně, ale ne druhou stranu autenticky a  efektivně vystaveni zátěžovému prostředí s  alkoholickým kontextem (pohostinské zařízení s  konzumací alkoholických nápojů). Klienti se učí zvládat odmítání pobídek ke konzumaci alkoholu. Terapeutický princip metody se nazývá v  anglosaské literatuře „cue exposure therapy“. Kolektiv autorů V. Vobořilová, J. Podlipný (Psychiatrická klinika LF UK a  FN Plzeň) a  M. Hromádka (Komplexní kardiovaskulární centrum LF UK a  FN Plzeň) prezentoval dosavadní výsledky studie zabývající se úzkostnými a  depresivními příznaky u osob po fibrilační zástavě oběhu. Výzkum probíhá ve  spolupráci s  Komplexním kardiovaskulárním centrem FN Plzeň. Již druhým rokem jsou vybraní pacienti po  prodělané fibrilační zástavě oběhu oslovováni formou dotazníkového retrospektivního šetření. Z celkového počtu 172 pacientů se dosud podařilo získat komplexní data od  55 pacientů (40 mužů, 15 žen) průměrného věku 55 let. 51 % z těchto pacientů podstoupilo implantaci kardioverteru-defibrilátoru, 49 % revaskularizaci myokardu. Dosavadní data ukazují, že tito pacienti častěji trpí mírným stupněm deprese (1/3 pacientů) či úzkosti (1/5 pacientů). Studie dále probíhá v rozšířeném designu, kdy je indikovaným pacientům dále poskytována adekvátní terapie v  psychiatrické ambulanci (farmakoterapie, psychoterapie) a jsou dále sledováni. Kompletní interpretaci výsledků očekáváme do 2 let. V  příspěvku „Prediktivní potenciál Rorschachovy metody u farmakoterapie emočních poruch“ shrnul V. Stuchl desetileté zkuše-

nosti s  farmakoterapií emočních poruch (úzkostné a  depresivní poruchy, poruchy přizpůsobení) na  základě vyšetření Rorschachovým testem. Na  rozdíl od  dosavadní praxe v psychiatrii, kdy je napřed stanovena diagnóza dle MKN – 10 a pak zvolen odpovídající lék dle doporučených postupů v  psychiatrické praxi, autor poukazuje na možnost využití empiricky odvozených testových markerů, které predikují relativně spolehlivě odpověď na  psychofarmaka bez ohledu na  klinický obraz. Využití těchto markerů reprezentujících tzv. snížený kontakt s  realitou umožňuje medikovat pacienta např. s depresivním syndromem antipsychotiky a  dosáhnout tak rychlého efektu bez zdlouhavého čekání, jaké je nutné u antidepresiv. Dosavadní rešerše odborné literatury nepřinesly žádný záznam o podobném využití Rorschachova testu a je tedy možné, že se jedná o  originální postřeh z  prostředí české klinické psychologie a psychiatrie. O vlivu hudby referovala D. Chmelařová v poslední přednášce „Muzikoterapie a tanečně pohybová terapie u pacientů s kognitivním deficitem“. Hudba a  zpěv, stejně tak jako pohyb a  tanec, jsou spojeny s  lidskou existencí od  počátků dějin. V  minulosti byly součástí celé řady rituálů, ale i běžných činností v rámci každodenního života. Dodávaly pocit pospolitosti, bezpečí, jistoty. V  dnešní době jsou stále častěji využívány v  rámci terapeutické péče u  širokého spektra pacientů. První část přednášky byla věnována základním principům muzikoterapie a taneční a pohybové terapie. Druhá část byla zaměřena na  využití u  pacientů s  kognitivním deficitem v  rámci komplexní neuropsychologické péče. Toto vychází z nejnovějších studií, jež upozorňují na nezbytnost multidisciplinárního přístupu u tohoto typu pacientů. Přednáška byla doplněna informacemi o  výsledcích studií z  posledních let, ale i  videoukázkami zaměřenými na praktické využití těchto metod. Foto JN Mgr. Bc. Petra Buňatová

Přednáškový večer Infekční kliniky 4. 11. 2015 Ve středu dne 4. listopadu 2015 se v Šafránkově pavilonu Lékařské fakulty UK v Plzni konal Večer Infekční kliniky, spolupořádaný Spolkem lékařů Česká lékařská společnost J. E. Purkyně v Plzni, Společností Infekčního lékařství, Lékařskou fakultou UK v Plzni a OS ČLK Plzeň – město. Schůzi předsedala prim. MUDr.  Tamara Bergerová. Přednesena byla čtyři sdělení z praxe. MUDr.  Alena Koubová (spoluautorka Váchalová J.) vysvětlila zásady Doporučených očkování u  dospělých. Očkování představuje

nejúčinnější způsob prevence proti infekčním nemocem. V  posledních letech zaznamenalo nebývalý rozvoj i řadu změn. Objevily se nové vakcíny pro dospělé (proti lidským papilomavirům, pneumokokovým infekcím, varicele, posilovací vakcína proti pertusi). Proočkovanost dospělé populace v ČR je však stále velice nízká. Existuje řada důvodů, proč očkovat dospělou populaci. Dospělí jsou trvale vystaveni riziku infekčních onemocnění ovlivnitelných očkováním, chronická onemocnění (degenerativní, onkologická a  autoimunní) jsou častější v  dospělé populaci, stejně tak je i vyšší riziko komorbidit. Dalším důvodem očkování je i  vyvanutí ochrany očkování z  dětství a  stárnutí imunitního systému. V  dospělosti je možné očkovat podle věku (očkovací kalendář pro dospělé), podle rizik (imunizační program pro rizikové skupiny) a  podle chronických onemocnění (imunizační program pro chronicky nemocné). MUDr.  Jana Braunová (spoluautoři Kovandová A., Sedláček D., Kydlíčková J., Pazdiora P.) ve  sdělení Epidemie salmonelózy 2015 popsala epidemii salmonelózy, která zasáhla v  červenci 2015 Plzeň a  blízké okolí. Zdrojem infekce byly vaječné skořápky, kontaminovaným jídlem byly špagety “ala carbonara”, které byly převážně rozváženy do  firem k  pozdější konzumaci. Onemocněli vesměs mladí lidé a jednalo se o těžší a těžké průběhy onemocnění, s velmi rychlým začátkem a vysokými parametry zánětu. Vzhledem k tomu, že onemocněl praktický každý, kdo pokrm jedl či ochutnával, předpokládáme vysokou kontaminaci pokrmu salmonelami. Dle nám dostupných informací bylo vydáno celkem 140 pokrmů (špaget “ala carbonara”), ale onemocnělo 145 pacientů. Celkem na  Infekční klinice FN Plzeň ošetřen 101 pacient, z  nich 65 bylo hospitalizováno (včetně 3 rehospitalizací), 36 pacientů bylo ošetřeno ambulantně. Na Infekční klinice s lůžkovou kapacitou 50 lůžek bylo v průběhu epidemie hospitalizováno 69 pacientů (využita lůžka dětského odd. a lůžka geriatrie). MUDr. Jarmila Kydlíčková (spoluautoři Braunová J., Virtová S., Sedláček D., Jankovec Z., Bergerová T.) referovala o vzácném případu Kožní formy diftérie. Zánětlivé kožní afekce patří do naší běžné klinické praxe, nejčastěji se setkáváme s beta-hemolytickými streptokoky a  Staphylococcus aureus jako etiologickými agens. V prezentované kazuistice je neobvyklým patogenem, způsobujícím zánět měkkých tkání, importovaná baktérie Corynebacterium diphteriae. Je popsán klinický průběh onemocnění, včetně fotodokumentace, epidemiologie a možnosti léčby. MUDr.  Jana Váchalová (spoluautor Sedláček D.) se zabývala staronovou problematikou Pertuse u  kojence z  pohledu infektologa, možnosti prevence.  Po  zavedení očkování proti pertusi do  očkovacího kalendáře v  60. létech 20. století počty hlášených případů tohoto onemocnění významně klesly, ale nikdy se nedostaly k nulovým hodnotám. Od r. 1993 byl v ČR, ale také v jiných ekonomicky vyspělých zemích, pozorován vzestup počtu hlášených případů onemocnění pertusí ve  všech věkových kategoriích. Zdrojem infekce pro nejmenší děti jsou nejčastěji (až v 75%) rodinní příslušníci (sourozenci, rodiče a  prarodiče) s  aty-

pickým, nebo asymptomatickým průběhem nemoci. Za  posledních 5 let bylo na  dětském odd. Infekční kliniky FN Plzeň hospitalizováno 7 kojenců ve věku 1-4 měsíců s potvrzenou pertusí, u tří dětí byla zdrojem infekce jejich matka. Naše sdělení ukazuje praktický postup při diagnostice a léčbě pertuse u dosud neočkovaného kojence, včetně možností prevence. Doc. MUDr. D. Sedláček, CSc. přednosta Infekční kliniky FN Plzeň

Přednáškový večer Stomatologické kliniky 2. 12. 2015 Za předsednictví MUDr.M.Choce, CSc. se 2. prosince 2015 v  Šafránkově pavilonu uskutečnil přednáškový „Večer Stomatologické kliniky LFUK a FN v Plzni.“ V prvém sdělení „Intrakoronární bělení u endodonticky ošetřených zubů“ popsal autor MUDr.J.Netolický, PhD. vhodný neinvazivní postup bělení zubů , které nemají výraznou destrukci tvrdých tkání korunky. Druhou přednášku s  názvem „ Komplikace piercingu“ autorů MUDr. P. Kocoura a MUDr. J. Drobného přednesl MUDr. M. Beneš. Pro piercing jsou vybírány různé části těla, často bez ohledu na to, jaké problémy může svému nositeli způsobit. Autoři v krátké kasuistice popsali jednu z  možných komplikací piercingu jazyka s nutností chirurgického zákroku. Ve třetím sdělení „Rizikový pacient ve stomatologické praxi“ popsala jeho autorka MDDr.V. Volfová problematiku ošetřování stomatologických pacientů s infekčními chorobami, zejména s virovou hepatitidou a infekcí HIV. Upozornila na poměrně časté klinické projevy infekcí v  ústní dutině a  možnosti prvního záchytu onemocnění HIV zubním lékařem. Zdůraznila také důležitost používání ochranných pomůcek personálem a možnosti ošetřování těchto nemocných na tzv. infekčním sálku. Za  autorský kolektiv MUDr.  L. Hauer, MUDr.  D. Hrušák, PhDr. et MUDr. L. Hostička, MUDr. P. Andrle, MUDr.  J. Jambura, MUDr.  P.  Pošta a MUDr. P. Genčur uvedl první z nich kazuistiku „Chirurgická léčba recidivující luxace temporomandibulárního kloubu“. V  přednášce zaměřené na  recidivující luxaci temporomandibulárního kloubu (TMK) se autoři zaměřili na  hypermobilní stavy TMK, jejich klasifikaci, etiologii, diagnostiku a léčbu. Prezentovali případ 57letého muže s ischemickou cévní mozkovou příhodu a s následnými 19 opakovanými habituálními luxacemi obou TMK, které si nebyl schopen spontánně sám reponovat. S bezpečným časovým odstupem byla u něho úspěšně provedena v  celkové anestézii oboustranná eminektomie. Pacient byl pak dále již bez obtíží. Večer uzavřela doc.  MUDr.  V. Merglová, CSc. přednáškou „Vliv onkologické terapie na vývoj zubů“. 25-30% všech nádorových onemocnění dětského věku tvoří leukémie. Léčebné protokoly akutních leukémií u dětí se od roku 1986 změnily ve smyslu snížení preventivního ozáření krania a výše dávek používaných léčiv podle očekávaného rizika. Komplikace protiná-

27

dorové léčby zahrnují poruchy růstu, poruchy kardiovaskulárního systému, ledvin, sluchu, osteoporózu, sekundární malignity i poruchy vývoje zubů. Autorka uvedla případy vývojových anomálií zubů u dvou pacientů, kteří prodělali protinádorovou léčbu v raném dětství. Po  přednáškách následovala bohatá diskuse přítomných posluchačů, mezi nimiž byli jak studenti všeobecného i  zubního lékařství, tak i řada členů akademické obce fakulty. MUDr. et MUDr. P. Pošta

Prof. MUDr.  Josef Švejda, DrSc. (1905 – 1991) Z historie plzeňské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy…

28

Prof. MUDr. Josef Švejda se narodil 12. září 1905 v Českých Budějovicích. Po  studiu na  Jirsíkově gymnáziu a  studiích na  pražské lékařské fakultě získal specializaci na  Státním ústavu pro zubní lékařství v Praze a po dvouleté specializační průpravě odchází jako odborný zubní lékař do svého rodiště. Od počátku ho však přitahovala práce na  vyšší úrovni; dochází proto do českobudějovické nemocnice, kde přejímá péči o nemocné s onemocněními ústní sliznice a s poraněními čelistí a udržuje styk s pražskou stomatologickou klinikou prof. Neuwirta. Posléze zřizuje v nemocnici v Českých Budějovicích stomatologické oddělení, na  kterém pracuje ve funkci ordináře a primáře. Významně se angažuje i ve spolkové činnosti, zejména ve funkci jednatele Spolku českých lékařů. V této činnosti pak pokračuje i  v  pozdějších letech na půdě stomatologické sekce, ve výboru České lékařské společnosti J. E. Purkyně i ve výboru České stomatologické společnosti. V poválečných letech se věnuje léčebné a preventivní péči a řídící práci v Ústavu okresní národní pojišťovny. Začátkem padesátých let byl ustanoven prvním krajským stomatologem v českých zemích; v té době již publikuje řadu cenných prací především z  oboru patologie tkání ústní dutiny a čelistní traumatologie. Po  téměř 20 letech úspěšné odborné, metodické a organizační práce přechází do resortu školství: na doporučení prof. Neuwirta je habilitován a v roce 1952 přebírá vedení stomatologické kliniky Palackého univerzity v Olomouci. V roce 1954, po dvou letech pobytu v Olomouci, přechází na místo přednosty Stomatologické kliniky LF UK v Plzni, kde vykonává tři a půl roku i  akademickou funkci proděkana fakulty pro vědu. V  roce 1959 je jmenován řádným profesorem. Intenzivně se zajímá o  histopatologii a k jeho nejbližším spolupracovníkům patří i patolog prof. MUDr. Josef Vaněk, DrSc. Být univerzitním učitelem a k tomu nestraníkem bylo v padesátých letech nesnadné. Ale vědecká práce, kterou velmi ctil, mu dodávala síly; asi

i proto měl na stole Pasteurův citát z roku 1892: „Nedávejte se ovlivňovat pochybovačstvím. Nenechte si odnímat odvahu smutnými dobami, které někdy na národy přijdou. Žijte v poklidu Vašich pracoven a knihoven. Říkejte si především: co jsem učinil pro své vzdělání ? A postupně, jak se budete vyvíjet: co jsem učinil pro svou vlast? A přijde chvíle, kdy Vám bude nevýslovně blaze u vědomí, že jste něčím přispěli k pokroku a blahu lidstva.“ Byly to čistky roku 1958, kdy fakultu museli opustit k její škodě někteří čelní učitelé. Tehdejší děkan neskýtal ve  Švejdových očích záruku dalšího potřebného rozvoje pracoviště i jistotu dalšího působení přednosty-nestraníka. To byly důvody, které vedly prof. Švejdu k nelehkému rozhodnutí opustit plzeňskou stomatologickou kliniku – pracoviště, které měl rád. Na  podzim roku 1960 proto odchází z  Plzně a  je ustanoven přednostou nově vznikající II. stomatologické kliniky University J. E. Purkyně v Brně. V roce 1963 dosáhl hodnosti doktora lékařských věd. Během působení v Brně se stává členem Vědecké rady lékařské fakulty, členem Vědecké rady Univerzity JEP v  Brně, členem poradního sboru Výzkumného ústavu stomatologického v  Praze, členem Stomatologické katedry ústavu pro doškolování lékařů v Brně, odborným poradcem Oddělení péče o  chrup ministerstva zdravotnictví, členem hlavní problémové komise pro obor stomatologie a  expertem Světové zdravotnické organizace (WHO) v Ženevě. Byl i předsedou redakční rady Československé stomatologie. Česká lékařská společnost JEP a Česká stomatologická společnost udělily prof. Švejdovi čestné členství, stejně jako i GIRSS (Groupement International pour la Recherche Scientifique en Stomatologie). Jako vysokoškolský učitel a  akademický funkcionář vychoval řadu studentů, podílel se na  atestačních zkouškách, oponoval 43 kandidátské nebo habilitační práce a  posuzoval odbornou způsobilost 13 kandidátů na funkci docentů a profesorů. Po deseti letech, v jejichž průběhu vybudoval v Brně stomatologické pracoviště vysoké úrovně se vzornou organizací vědecké a výzkumné činnosti, odchází z resortu ministerstva školství a  věnuje se dalších 11 let vědecké práci ve  Výzkumném ústavu stomatologickém v  Praze jako vedoucí vědecký pracovník. Prof. Švejda si vždy zachovával komplexní pohled na  obor stomatologie, i  když v  určitých obdobích své aktivní činnosti se zaměřoval hlouběji i na užší problematiku. Publikoval 159 odborných prací a přednesl nejméně 149 přednášek. Je pozoruhodné, že třetina publikací byla zveřejněna - převážně v zahraničí - až po 65 letech Švejdova věku. Publikoval zejména práce z oboru onkologie a z oblasti hojení poranění zubní dřeně; řada jeho průkopnických prací se týká také rastrovací elektronové mikroskopie. Mezi Švejdovy publikace patří také spoluautorství řady vysokoškolských učebnic, skript nebo zdravotně výchovných příruček. Jaký byl Josef Švejda jako člověk? Skromný, poctivý, pravdivý a přímý. Velmi pracovitý, přesný a  důsledný v  plnění vlastních povinností a  vyžadující totéž od  svých spolupracovníků. Všechny své vědecké poznatky ochotně předával svým kolegům a studentům.

Prof. Švejda však nežil jen a pouze pro vědu. Byl to vzorný otec a  milovaný děd šesti vnoučat. Švejda byl výborný a pohotový řečník, nekompromisní oponent, člověk se širokým zájmem o kulturu a krásná umění. V mládí byl dokonce i předsedou pěveckého spolku „Hlahol“ a sám výborně zpíval. Lze bez nadsázky říci, že prof. Švejda byl jedním z  posledních „univerzálních“ stomatologů, odborníkem s rozsáhlými zkušenostmi a s encyklopedickými znalostmi, který neúnavně bojoval za  pojetí stomatologie jako plnohodnotného medicínského oboru. Jeden český populární herec, Švejdův pacient, kdysi řekl, že „někteří lidé by mohli odejít ve čtyřiceti aniž by to byla ztráta pro lidskou společnost, jiní by měli pořád co říci, i kdyby tu byli do stovky“. Nepochybně to platí i o prof. Švejdovi, od jehož narození letos uplynulo již 110 roků. Prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc.

Prof. MUDr.  Milan Hora, Ph.D., MBA obdržel titul Doctor honoris causa Prof.  MUDr.  Milan Hora, Ph.D., MBA, přednosta Urologické kliniky FN a LF UK v Plzni, obdržel čestný doktorát na prestižní rumunské univerzitě. Dne 28. května 2015 mu byl udělen titul Doctor honoris causa na bukurešťské Universitatea de Medicina si Farmacie „Carol Davila“ Bucuresti („Carol Davila” University of Medicine and Pharmacy). Titul mu byl udělen při příležitosti konání IIIrd Scientifical Congress with International Participation, který se v rumunské metropoli konal ve dnech 28. – 30. května 2015.

Vstup do Paláce parlamentu (rumunsky Palatul Parlamentului, nazývaný též Ceaușeskovým palácem), kde se konala zmíněná konference

Vedení zmíněné univerzity. Čtvrtý zleva je rektor akademik Ioanel Sinescu, mj. též přednosta největší urologické kliniky v  Rumunsku

(Center of Urological Surgery and Renal Transplantation, Fundeni Clinical Institute, Bucharest, Romania).

Prof.  Horu představil plénu kolega urolog Radu Constantiniu, MD, PhD. Sedící jsou dva další kandidáti na udělení čestného doktorátu.

Univerzita lékařství a  farmacie Carol Divila v Bukurešti je jedna z nejdynamičtěji se rozvíjejících vysokoškolských institucí v Rumunsku. V  současnosti zde studuje 4800 studentů, má 2  865 zaměstnanců, z  nich 1  654 jsou učitelé. Univerzita využívá kapacit dvaceti bukurešťských nemocničních areálů. Byla založena v r. 1857 francouzským lékařem Carolem Divilou. V r. 1869 byla začleněna do nově vzniklé univerzity. V r. 1873 udělila první doktoráty. V r. 1889 byla založena School of Pharmacy, přejmenovaná v r. 1921 na farmaceutickou fakultu. Současné uspořádání s plnou akademickou a ekonomickou autonomií platí od r. 1989. Redakční rada Facultas nostra k udělení čestného doktorátu prof. Horovi srdečně blahopřeje.  (r)

Hejtman Plzeňského kraje Václav Šlajs v  uvítacím proslovu řekl: „Úspěšný kraj má úspěšné lidi a  já jsem rád, že tyto úspěchy mohu oceňovat. Bylo mi ctí dnes uvést do  dvorany slávy tři významné osobnosti. Potřebujeme více Bernardů, Horváthů a Kreuzbergů.“

Prof. MUDr.  Boris Kreuzberg, CSc. vstoupil do Dvorany slávy

Prof. Hora poslouchá řeč F. Connstantiniu

Trojice osobností slavnostně vstoupila do Dvorany slávy Plzeňského kraje. Hejtman Václav Šlajs ocenil lékaře, pedagoga, manažera a  děkana Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni prof. MUDr. Borise Kreuzberga, CSc., podnikatele a  bývalého ředitele Škoda Transportation Josefa Bernarda a  bývalého fotbalového reprezentanta a  hráče plzeňské Viktorie Pavla Horvátha, který je dnes asistentem trenéra plzeňské Viktorie. 

Rektor I. Sinescu předává prof. Horovi diplom Doctor honoris causa 

Prof.  MUDr.  Boris Kreuzberg, CSc. po  převzetí pamětního listu a kazety s vybroušeným achátem přítomným prohlásil: Ocenění beru ne úplně osobně ale jako reprezentant plzeňské Lékařské fakulty a také fakultní nemocnice. Z mého pohledu jde o  ocenění akademického školského zdravotnictví, které přináší kraji v péči o zdraví jejího obyvatel ten největší profit díky jak vědeckým personalitám tak vynikajícím lékařům.

Prof. Hora přednáši děkovnou řeč

Prof. Hora přednesl na kongrese následující den přednášku na téma „Chirurgická léčby nádorů ledvin“

Ocenění uděluje hejtman každý rok lidem, kteří se narodili, dlouhodobě žijí nebo působí v kraji a  svou prací přitom překračují regionální hranice. Zároveň ale musí slavit významné životní jubileum. Tradici Dvorany slávy zavedla někdejší hejtmanka doc.  MUDr.  Milada Emmerová, CSc. v roce 2006 s jasným záměrem - vybraná společnost lidí, kteří ve svém oboru dosáhli úspěchů, má sloužit jako pozitivní vzor pro ostatní obyvatele kraje. 

Každým rokem do dvorany vstoupí další osobnosti, které reprezentují vědu, kulturu nebo sport. Dvorana slávy Plzeňského kraje tak přivítala například Karla Gotta, Jiřího Suchého, bývalého českého válečného letce a pilota RAF Miroslava Štanderu nebo střelkyni Kateřinu Emmons.  Je v  ní také bývalý děkan plzeňské lékařské fakulty chirurg prof.  MUDr.  Jiří Valenta, DrSc., rektor Západočeské univerzity Josef Průša, biskup František Radkovský, folkloristé

29

Zdeněk Bláha a Antonín Konrady, operní pěvkyně Eva Urbanová, hokejista Martin Straka či cyklokrosař Zdeněk Štybar.  Dvorana slávy se letos otevřela posedmé. (r)

Granátový imunoglobulin pro prof. Z. Ulčovou-Gallovou Při společné pracovní schůzi České společnosti alergologie a  klinické imunologie ČLS JEP a  České imunologické společnosti v kongresovém sálu nemocnice Na  Homolce 10. prosince 2015 obdržela prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová granátový imunoglobulin jako nejvyšší ocenění udělované Českou imunologickou společností českým i zahraničním imunologům jako výraz poděkování za přínos imunologii. Cena, kterou je šperk stylizovaný do tvaru IgG s pravými českými granáty, byla poprvé udělena v  r.  2006. Česká imunologická společnost uděluje tuto cenu českým i  zahraničním imunologům za dlouhodobý vědecký přínos v oboru imunologie. (r)

Více než 1000 operací jater a další nové metody na Chirurgické klinice FN Plzeň

30

PLZEŇ 16. 6. 2015 - Chirurgická klinika Fakultní nemocnice je v  současnosti největší pracoviště v  České republice zabývající se komplexní léčbou nádorů jater. Největší procento nádorů jater tvoří zhoubná onemocnění, jako jsou primární a sekundární nádory jater. Sekundární nádory jater jsou nejčastější a  dominuje zde

metastatické postižení kolorektálním karcinomem (rakovina tlustého střeva a konečníku). Metastázy kolorektálního karcinomu jsou nejčastějším nádorem jater v  české populaci, zejména v  té plzeňské. Tvoří zhruba 80 % všech metastáz chirurgicky řešitelných v  játrech. Lékaři chirurgické kliniky operují ročně kolem 80 – 100 případů nemocných s onemocněním jater, při čemž stále je možné řešit celosvětově pouze kolem 20 % nemocných s diagnostikovanými nádory jater. 80 % nemocných je bohužel z různých důvodů primárně neoperovatelných a jsou léčeni zejména léčbou onkologickou. Tento postup vede k  redukci objemu nádorů a jejich následné možnosti operability. Novými metodami, které jsou na chirurgické klinice již dobře zavedeny, jsou embolizace větve portální žíly či společně s touto embolizací aplikace autologních (nemocnému vlastních) kmenových buněk. Tento zákrok vede k  navýšení tzv. zbytkového objemu jater, který zůstane po operaci a je bezpodmínečně nutný k udržení jaterních funkcí. Na jaře letošního roku byl odoperován na chirurgické klinice již tisící pacient s  nádorovým onemocněním jater. Lékaři s  tímto druhem operací začali na chirurgické klinice v roce 1999 a v současnosti se toto číslo blíží zhruba k 1 050 nemocných. Chirurgická klinika disponuje nejmodernějším přístrojovým vybavením pro operace jak otevřenou, tak laparoskopickou cestou a  léčí pacienty nejen z Plzeňska, ale z celé České a Slovenské republiky. Výjimkou nejsou ani pacienti ze zahraničí. V současnosti se rozvíjí spolupráce s  novým Biomedicínským centrem, které disponuje moderními operačními experimentálními sály se špičkovým vybavením. K  novým programům zaváděných na  klinice patří aplikace kmenových buněk pocházejících z kostní dřeně od pacienta, celý výkon se dělá prakticky v jedné době na operačním sále. Tento postup má samozřejmě své přísné indikace a  v  současnosti je tato metoda uplatněna již u 18 nemocných, kteří měli z důvodu rozsáhlého nálezu zhoubného nádoru v játrech životní prognózu několik málo měsíců. Z této skupiny nemocných se podařilo úspěšně odoperovat 15 pacientů, kteří po  operaci žijí kvalitním životem a dvouleté přežívání těchto nemocných dosahuje téměř 70 %. Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., přednosta Chirurgické kliniky FN Plzeň

Náš fejeton… Studenti medicíny a zkoušky Nedílnou součástí kontroly kvality vysokoškolského studia jsou různé formy zkoušek. Výjimkou není ani studium medicíny; i při něm existují zkoušky ústní, písemné, zápočty, zkoušky z jednotlivých oborů, zkoušky státní, případně i  jiné. Každá zkouška může představovat pro různé studenty různý problém, různou zátěž psychickou nebo i fyzickou. Každý zkušený vysokoškolský examinátor proto potvrdí, že v souvislosti se zkouškou z jeho oboru se setkal se širokou škálou chování svých studentů. Zkouška bývá pro studenty různě

závažnou událostí v  životě a  jejich vztah k  ní a  chování při zkoušce bývá mimo jiné i  dosti spolehlivou výpovědí o  jejich charakteru, duševních vlastnostech nebo výchově. Chování studenta ovlivňuje celá řada faktorů – od prostředí rodiny, ve které vyrůstal(a), zájem o zvolený obor studia, dlouhodobý i okamžitý zdravotní stav, dosavadní životní prožitky a zkušenosti, i  mnoho dalších okolností. Je proto přirozené, že přístup ke zkoušce a chování studentů při ní bývá různé. Následující typologie studentů je pouze pokusem o  jakousi klasifikaci některých vyhraněných typů studentů, přicházejících ke zkoušce z určitého medicínského oboru. TYP „STANDARD“ Zastoupena jsou prakticky stejně obě pohlaví. Ke zkoušce přijde včas, několik minut předem. Má vždy u  sebe index a  tužku nebo pero, je vhodně oblečen(a), chová se přiměřeně a víceméně uvolněně. Ví, co ví, jedná klidně. Na pokyny examinátora reaguje vhodně, je zdvořilý(-á), ne však servilní. Na otázky se připravuje přiměřeně dlouho, odpovídá klidně, většinou správně. Není ani submisivní, ani nadměrně suverénní a  od  zkoušky odchází obvykle s  hodnocením „výborně“ nebo „velmi dobře“. Z  výsledku zkoušky mívá tichou radost a odchází uvolněn(a) a  spokojen(a). Skoro nikdy nezapomene pozdravit. Do  této kategorie patří většina studentů.

TYP „NAD VĚCÍ“ Jde většinou o muže, jen vzácně o ženu. Zkouška je pro něho nevýznamná zbytečnost, existují pro něho přece daleko důležitější problémy; přichází zpravidla oblečen neformálně, účes a úprava zevnějšku svědčí o nekonformní povaze nositele. Je to většinou liberál, své budoucí povolání vidí jako nepříliš složitý problém. Jeho účast na seminářích a přednáškách nebyla 100%, absence na nich ale nepovažuje za  důležité. Na  přípravu ke  zkoušce si nechal dva dny, to přece stačí, už myslí na  zkoušku z farmakologie. Známku „dobře“ bere jako zcela vyhovující, vždyť o nic nejde. Většinou ještě neví, který obor medicíny by mu nejlépe vyhovoval; možná psychiatrie… Anebo něco jiného. TYP „SUVERÉN“ Většinou je to muž, zcela vzácně žena. Do zkušební místnosti vstupuje rázně, bez zaklepání. Chováním dává najevo, že vstoupila osobnost. Index podává examinátorovi gestem panovníka, hovoří s ním bez ostychu a zábran. Zpravidla ihned odloží své sako přes židli, s pí-

semnou přípravou je hotov velmi brzy, stačí mu jen pár letmých poznámek. Otázky považuje za  nejednoznačné, například nedávno četl v  Nigerian Medical Journal, že na  položenou otázku jsou různé názory, on osobně zastává názor, že….. Při každé vhodné příležitosti neopomene examinátora sám zkoušet. Pokud je hodnocen „výborně“, považuje to za samozřejmost. Při známce „velmi dobře“ nebo dokonce „dobře“ se tváří znechuceně, examinátor ho neuvěřitelně podcenil. Odchází proto s  kamennou tváří, někdy i zapomene pozdravit.

TYP „GENIUS“ Může to být žena i muž. Objeví se jednou za několik roků, o něco častěji je to muž. Chová se nenápadně, neokázale. Má vynikající paměť a dokonalý přehled o tom, co kdy viděl, slyšel nebo četl ze zkoušeného oboru. Studuje i z cizojazyčných pramenů. Dovede využít všechny znalosti z  jiných oborů, umí dokonale analyzovat i  syntetizovat fakta. Mívá na svůj věk a míru svých zkušeností téměř encyklopedické znalosti. S examinátorem se baví o věcech, kterým oba dobře rozumějí. Není to jednostranně vzdělaný suchar, zpravidla se zajímá o všechno dění kolem sebe. Spolužáci mají před ním respekt a váží si ho. Genius může být v  některých věcech nekonformní (účes à la Albert Einstein, osobité oblečení aj.), ale okolí ho respektuje. TYP „FETIŠIST(K)A“ Skoro vždy to bývá žena. Překvapí tím, že si ke  zkoušce přinese svůj talisman, např. dětskou hračku – chlupaté plyšové zvířátko, které při písemné přípravě zkoušky má vedle sebe na stole, protože věří v jeho magickou schopnost přinášet štěstí. Bývá to dobrá studentka, občas s mírně naivním postojem k životu, zatím nerozhodnutá o  své budoucí konkrétní úloze lékaře. Rozhodovala se mezi veterinou (miluje zvířátka) a medicínou, nakonec se rozhodla pro fakultu bližší jejímu bydlišti. TYP „BOHÉM“ Pokud je to muž, přichází ke zkoušce zpravidla v nekonvenčním oblečení, např. přes oblek mu vlaje dlouhá jednobarevná šála (à la ministr Pavel Dostál). Občas se projeví (sympaticky) jako přesvědčený lokální patriot a na svou (např.) jižní Moravu nedá ani v nejmenším dopustit. Bývá překvapivě dobře připraven, jeho oblíbeným oborem je psychiatrie. Žena – bohém není častým zjevem; je to rozevlátá bytost, pro kterou medicína je pouze jedním z  možných způsobů seberealizace; málokdy odpovídá na „výborně“, ale její znalosti nebývají špatné.

TYP „ŠPRÝMAŘ“ Skoro vždy je to muž, chová se neformálně. Projeví se už před zkouškou: examinátor volá do  zkušební místnosti např. studentku Marii Novákovou – a  šprýmař (vlastním jménem např. Václav Kovářík) mu hned hlásí: „Maruš Nováková ještě nepřišla, ale byla by tu Vendulka Kováříková…“). Šprýmař při zkoušce rád žertuje a své odpovědi prokládá „vtipnými“ glosami. Při zkoušce bývá většinou úspěšný. TYP „NESTÍHÁM“ O  něco častěji je to muž. Student nestíhá ve zkouškovém období zkoušky z různých důvodů. Ke  zkoušce se i  několikrát přihlásí, pak zase odhlásí nebo nepřijde. Zkoušky „hrne“ před sebou, soustředí se většinou na  ty těžší, lehčí zkoušky podcení, takže pak nesloží ani ty. V  anamnéze má řadu absencí na  povinné praktické výuce, na  přednášky chodí zřídka. Při zkoušce je nejistý, plachý, při neúspěchu u  zkoušky rezignovaně mlčí. Pokud zkoušku nesloží, na náhradní termín nenaléhá. TYP „CESTOVATEL“ Jeden nebo i více semestrů studoval v zahraničí, kde však neměl možnost studovat obor, ze kterého má právě skládat zkoušku. Typ „normal“ – poučený a zvyklý z ciziny – zdvořile a věcně předem vyjednává o podmínkách a termínu složení zkoušky , u které pak většinou dobře uspěje. Typ „to všechno znám“ nemá se složením zkoušky předem žádný problém („už toho zažil…!“), zkoušku pak zpravidla absolvuje s  mírnými obtížemi („o nic vlastně nešlo“). Je rozhodnut pro některý chirurgický obor a nemá pochyby o svých výtečných vlastnostech. Po promoci asi odejde do  ciziny, nejspíše na  nějaké vedoucí místo. Tady by ho nedocenili. TYP „EXOT“

jako „taháky“ celé vypracované otázky na papíru formátu A4 a je překvapen, když dostane pro přípravu papíry s razítkem kliniky. Pak odstoupí ještě než začal. Má pocit, že je geniální a všichni mu křivdí. Je udiven, že i na něho platí studijní řád fakulty. TYP „ELEKTRONIK“ Nespoléhá na náhodu, ví, že příprava na zkoušku nebyla dostatečně intenzivní, a  proto využívá moderní komunikační prostředky, které mají úspěch u  zkoušky zajistit. Jistou výhodu mají v tomto případě studentky s delšími vlasy, zakrývajícími ucho s vloženým miniaturním mikrofonem, do kterého jim diktuje někde v blízkosti etablovaný kolega (kolegyně, přítel apod.) odpověď na položenou otázku. Pokud je otázka zadána písemnou formou, student(ka) si ji jakoby polohlasně předčítá, což samozřejmě zaznamenává skrytý mikrofonek a tím také i nápověda. Maximální riziko pro takto vybaveného studenta představuje informovaný examinátor. Odhalený podvod má za následek nekompromisní „nevyhověl(a)“, případně další následky. Zatím převážná část studentů-„elektroniků“ pochází ze zahraničí.

Uvedený vzorek studentů zdaleka není úplný, patrně představuje jen některé hlavní formy chování při zkoušce. Řada studentů však představuje i  různé „mezitypy“, takže škála projevů při zkoušce je mnohem pestřejší. -jak-

Promoce absolventů doktorského studijního programu Pochází i z ciziny, není chudý, na vyslanectví své země v  Praze má známé, jeho otec má styky s vládními kruhy mateřské země. Na přednášky zásadně nechodí, praktika navštěvuje zcela výjimečně, jen když se mu chce, protože mezitím buď „pracuje na  ambasádě“ nebo nedovede vysvětlit, co vlastně v tu dobu dělá. Studuje mnohem déle, než je zvykem, má vlivné přímluvce, kteří orodují u examinátorů a slibují, že při příští státní zkoušce budou všichni překvapeni, jak student bude umět. Ač studuje v Čechách a v českém jazyce – ani za  7 roků pobytu česky neumí a  občas mu není rozumět. Před státními zkouškami vyžaduje opakované konzultace spočívající podle jeho představ v  opakování celých přednášek, na  kterých nikdy nebyl. Při zkoušce si přinese

Ve čtvrtek 26. listopadu 2015 se konala ve Velké aule Karolina slavnostní promoce absolventů doktorského studijního programu. Své diplomy obdrželi tito absolventi: MUDr.  Katarína Babčová, studijní program: Gynekologie a porodnictví Název disertační práce: Inhibiny v reprodukci MUDr. Jindřich Branžovský, studijní program: Patologie

31

Název disertační práce: Klinickopatologické a molekulárně genetické vlastnosti nádorů urogenitálního traktu MUDr.  Miroslava Čásová, studijní program: Vnitřní nemoci Název disertační práce: Ovlivnění hladiny nejpoužívanějších nádorových markerů a jejich intepretace (ovlivnění systémovými a zánětlivými onemocněními) Mgr. Pavla Kovaříková, studijní program: Lékařská farmakologie             Název disertační práce: Vliv silymarinu, naringinu a  resveratrolu na  jaterní poškození vyvolané vybranými xenobiotiky Mgr. Petr Martínek, studijní program: Patologie Název disertační práce: Molekulárně genetické profilování nádorů urogenitálního traktu MUDr. Jaroslav Novák, studijní program: Hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie Název disertační práce: Kardiorespirační zdatnost u sportující populace MUDr. Markéta Straková Špišáková, studijní program: Vnitřní nemoci  Název disertační práce: Úskalí interpretace vybraných nádorových markerů MUDr.  Lumír Šašek, studijní program: Pediatrie Název disertační práce: Multiplexní imunoanalýza u kriticky nemocných dětí MUDr. Jiří Šmejkal, studijní program: Hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie    Název disertační práce: Výskyt a řešení svalových dysbalancí u  sportující a  nesportující populace se zaměřením na  objektivizaci a  řešení rehabilitací u  populace s  nespecifickými bolestmi (r)

Úspěšná účast našich studentek v pražské soutěži Konec roku tradičně vybízí k bilancování, a proto se ohlédneme i za úspěchem starším, nelékařským, nicméně cenným. Studentka LF UK v  Plzni Maria Davydova vyhrála mezinárodní soutěž Prezentace tematických a  odborných prací studentů.

rykovy univerzity v  Brně a  z  různých středisek ÚJOP UK (Mariánských Lázní, Albertova, Krystalu, Hostivaře a Hloubětína). Celkem 18 studentů z 9 zemí světa (Turecko, Rusko, Portugalsko, Kypr, Ukrajina, Saudská Arábie, Bosna a Hercegovina, Kazachstán, Velká Británie) bojovalo před odbornou porotou.

Všichni studenti prezentovali v  českém jazyce a  kromě správného vyjadřování bylo důležité zaujmout jak tématem, tak zpracováním prezentace. Druhý den po soutěži mohli studenti v  rámci programu navštívit Valdštejnskou zahradu a Valdštejnský palác a  také představení Kouzelný cirkus na  Nové scéně Národního divadla. 

Ústav jazyků LF UK v  Plzni na  soutěž připravil dvě zájemkyně – Marii Davydovu z  Ruska, studentku 1. ročníku zubního lékařství, a Yelyzavetu Nekrashevych z  Ukrajiny, studentku 1. ročníku všeobecného lékařství. Obě studentky věnovaly přípravě mnoho času a  invence. Y. Nekrashevych se do  soutěže přihlásila s  příspěvkem Chybovat je lidské aneb latinská rčení a  jen těsně unikla umístění. M. Davydova vystoupila s příspěvkem Obezita – epidemie dneška a získala 1. místo. Oběma studentkám blahopřejeme, děkujeme a přejeme hodně úspěchů ve studiu. Mgr. Dita Macháčková, školitelka Ústav jazyků LF UK v Plzni

České akademické hry v Olomouci 7. - 12. 9. 2015 

32

3. ročník soutěže, kterou pořádá Ústav jazykové a  odborné přípravy Univerzity Karlovy v  Praze (ÚJOP UK), se konal 17. dubna 2015. Soutěže se vůbec poprvé zúčastnili studenti LF UK v  Plzni, dalšími účastníky byli studenti z  Univerzity Palackého v Olomouci, Lékařské fakulty Masa-

„Poslední dva dny se v městské plavecké hale utkalo v  bojích o  medaile 88 plavců. Mnoho z nich se stále objevuje na předních evropských i  světových plaveckých soutěžích a  o  konkurenci tu nebyla nouze. První den jsem plavala dva oblíbené sprinty: 50 m motýlkem, kde jsem dohmátla na  3. místo. Poté následovala jedna z mých hlavních tratí – 50 m znak, kde se povedlo z vody vylovit kov nejcennější, zlatý, a tím také první mistrovský titul.

Do Olomouce jsme za Lékařskou fakultu vyslali čtyři sportovní zástupce ve sportech : plavání, vodní sprint K1, stolní tenis a atletika (1500 m). Myslím, že naše účast byla více než úspěšná. Přivezli jsme 2 x zlato, 1x stříbro, 2 x bronz a jedenkrát po pátém, šestém a sedmém místě.  Nejúspěšnější sportovkyní byla Kateřina Iblová. Ta zhodnotila své vystoupení takto:

Druhý den hned prvním závodem byla další oblíbená trať 100 m znak. S krásným časem se opět povedlo uspět a  vylovit druhou zlatou medaili. Poslední závod byl sprint na 50 m volným způsobem, kde jsem skončila na 6. místě.“ Další medailistkou byla Klára Paďourová, která se v  květnu na  mistrovství České republiky ve sprintu na divoké vodě stala mistryní ČR. Té se povedlo v disciplíně „vodní sprint K1“ získat stříbro. Neméně úspěšně si vedla Jana Schneiderová, která spolu s Anetou Sedloňovou z Metropolitní univerzity Praha vybojovala cenný bronz pro LF v Plzni ve čtyřhře ve stolním tenisu. Posledním z  našich zástupců byl Jan Štochl, který, ač dlouhodobě sužován poraněním Achillovy šlachy, se nakonec rozhodl pro reprezentaci fakulty a  svým sedmým místem a časem 4:13:89 na 1500 m  rozhodně ostudu neudělal.  S  Olomoucí jsme se tímto v  barvách Lékařské fakulty v  Plzni rozloučili a  můžeme se těšit  na  další ročník her, které se budou konat v roce 2016 v Pardubicích.  Všem našim reprezentantům chci poděkovat za vzornou reprezentaci fakulty.      Martin Červený K. Iblová

Exkurze studentů zubního lékařství LFUK v Plzni do firmy MEDIN Na  konci letních prázdnin, 30. září 2015, se uskutečnila exkurze za  poznáním výroby stomatologických nástrojů do firmy Medin v Novém Městě na Moravě.

Firma Medin vyrábí široký sortiment nástrojů od  miniaturních, určených k  opracování kořenových kanálků, přes brousky a  vrtáčky, dále extrakční kleště, páky a  další nástroje. Rovněž vyrábí mnoho nástrojů pro všeobecnou chirurgii a ortopedii. Akce byla určena pro studenty 4. ročníku zubního lékařství z  LFUK v  Plzni, mezi nimiž bylo i  několik náhradníků z  3. ročníku zubního lékařství. Akce se zúčastnilo 26 studentů v  doprovodu tří asistentů Stomatologické kliniky – MUDr.  Hany Hecové, Ph.D., MUDr.  Jaroslavy Stehlíkové a  MUDr.  Jana Netolického, Ph.D.  a  také primáře MUDr.  Daniela Hrušáka, Ph.D.

Odjezd z Plzně byl v 6 hodin ráno a kolem 10. hodiny jsme dorazili autobusem do areálu firmy Medin. Po  přivítání manažerem firmy panem Nádvorníkem jsme dostali občerstvení a následně byli rozděleni do dvou skupin. Každá skupina se svým průvodcem se vydala na prohlídku firmy z jiného místa provozu, abychom si vše mohli v  klidu prohlédnout. Při střídání skupin proběhla přestávka na kávu a po skončení exkurze jsme byli pozváni na chutný oběd do  firemní jídelny. Po  obědě jsme vyslechli zajímavou a  prakticky pojatou přednášku

MUDr.  Prouzy o preparačních nástrojích, která byla studenty pozitivně hodnocena. Po  přestávce na kávu, společném fotografování a rozloučení následovala zpáteční cesta do  Plzně, kam jsme dorazili krátce po 18. hodině. Rozcházeli jsme se s pocitem, že šlo nepochybně o  vydařenou akci, kterou by bylo vhodné pro další studenty i učitele v následujícím školním roce zopakovat. MUDr. Jaroslava Stehlíková

Z jednání AS LF UK v Plzni 3. 6. 2015 Jednání zahájil předseda AS prof.  MUDr.  Filipovský, CSc., který uvítal přítomné členy AS a hosty. K zápisu z minulého jednání AS nebyly vzneseny žádné připomínky. Výroční zpráva o činnosti LF Plzeň (Ing. Klečková, tajemnice LFP): Výroční zpráva o činnosti vysoké školy je předkládána povinně podle zákona 111/1998 Sb. dle § 21 odst. 1, písm. a) a § 42 odst. a, písm. a). Je v ní vyjádřeno naplnění dlouhodobých vzdělávacích, vědeckých, výzkumných a vývojových záměrů fakulty a z různých hledisek je hodnoceno působení fakulty v minulém roce. Podle § 27 písm. d) schvaluje Výroční zprávu o činnosti fakulty předkládanou děkanem Akademický senát. Předkládaná zpráva má 138 stran, je sestavena podle předepsané osnovy MŠMT a  údaje jsou vztaženy k  31. 12. 2014. Členové AS obdrželi zprávu ve formě prostého textu k prostudování předem, na jednání AS byla předložena ve finální úpravě včetně grafiky. AS schválil Výroční zprávu o  činnosti LFP za rok 2014. Ing. Klečková upozornila, že již v současné době je možnost dodávat podklady pro Výroční zprávu 2015 na adresy: barbora.cernikova@lfp. cuni.cz; [email protected]. Rozdělení prostředků z Fondu rozvoje majetku (Ing. Klečková, Ekonomická komise AS): Na jednání AS 5. 5. 2015 bylo schváleno, že do  investičních aktivit fakulty v  letošním roce je plánováno investovat 12 300 tis. Požadavky ústavů a klinik na rozpočet investic pro rok 2015 představovaly 22  644  899 Kč (investiční: 17 193 528 Kč; neinvestiční: 1 196 371 Kč; fakultní stavby: 770  000 Kč; fakultní společné investiční: 3 485 000 Kč). Jednotlivé požadavky byly hodnoceny Kolegiem děkana a  Ekonomickou komisí AS vzhledem k pedagogickému a  vědeckému potenciálu, finální posouzení provedl prof. MUDr. Kreuzberg, CSc., děkan LFP. Některé požadavky předložené jako investiční jsou však charakterem neinvestice, a tak byly z požadavků financování z FRM vyjmuty (budou podle možnosti hrazeny z provozního rozpočtu fakulty podle pořadí hodnocení). Z prostředků FRM bylo na investiční požadavky ústavů a klinik uvolněno 8 116 000 Kč. Realizace vybraných 32 požadavků bude probíhat od června do listopadu 2015. Všem žadatelům bude zasláno oznámení, zda jejich požadavek byl doporučen k financování. Vyjádření Ekonomické komise, zastoupené

doc. MUDr. Tomášem Skalickým, Ph.D.: EK si vzhledem k množství požadavků vyžádala delší časové období k pečlivému posouzení požadavků. Jednotliví členové komise provedli bodové hodnocení jednotlivých žádostí. Vyjádření prof. MUDr. Kreuzberga, CSc., děkana LFP: S hodnocením požadavků souhlasí. Členům AS prezentovala Ing. Klečková přehled všech investičních požadavků (do limitu schváleného rozpočtu i přes limit) ve formě tabulky, která bude rozeslána všem členům AS, všem přednostům klinik a ústavů a jejich školským zástupcům. AS schválil rozdělení prostředků z  FRM 2015. Výzva 3.2 OP VaVpI – doc. MUDr. Štengl, Ph.D. Před 2 týdny byla vyhlášena nová Výzva 3.2 OP VaVpI „Rozvoj výzkumných kapacit podpořených VaV center“, díky které by bylo umožněno doplnit a rozšířit přístrojové vybavení vybudovaných výzkumných center (Biomedicínského centra). Žádost musí být podána do  30. 6. 2015, přístroje musí být zakoupeny a instalovány do 31. 12. 2015. Její financování MŠMT však proběhne ex post (pravděpodobně v březnu 2016). Bylo by proto žádoucí použít zatím formou půjčky finance z FRM v objemu cca 20 mil. Kč, přičemž navrácení půjčky po  vyúčtování dotace předpokládáme v  březnu až červnu 2016. Zda žádost uspěla, bude známo v září; v případě neúspěchu žádosti nákup nebude realizován. AS schválil možnost půjčky z FRM pro podání žádosti - Výzva 3.2 OP VaVpI. Úprava pravidel magisterského studia, podmínky přijetí k magisterskému studiu na  LF pro rok 2016/17 (prof.  MUDr.  Skálová, CSc., Mgr. Buriánková). Mgr. Buriánková seznámila členy AS s informacemi k přijímacímu řízení v příštím akademickém roce. V  pravidlech magisterského studia dochází ke třem změnám: • manipulační poplatek stanovuje rektorát, je stejný pro všechny fakulty a činí 530 Kč (v loňském roce 510 Kč) • návrh na snížení počtu studentů zubního lékařství přijatých bez přijímací zkoušky z 20 na 15 (celkem přijatých kolem 50) • den otevřených dveří byl letos poprvé uspořádán ve spolupráci se studentskými spolky, posunutí termínu na první týden v únoru Po diskusi AS schválil podmínky přijetí k magisterskému studiu na LFP pro rok 2016/17 Úprava pravidel doktorandského studia, podmínky přijetí k doktorandskému studiu na LF pro rok 2016/17 (prof. MUDr. Třeška, DrSc., Bc. Vyzrálová) Prof. MUDr. Třeška, DrSc., seznámil členy AS se změnami v pravidlech doktorandského studia a podmínkách přijetí ke studiu: • poplatek se zvyšuje ze 460 Kč na 480 Kč • pravidla pro organizaci studia připravena v  souladu ze zákonem o  vysokých školách č. 111/1998 Sb. a  se Studijním a  zkušebním řádem. Změny nejsou zásadní (např. dříve Odd. vědy a vzdělávání, dnes Odd. vědy a výzkumu). Podstatná je nová role konzultanta. • změna ve  stipendiích doktorandů: navržen motivující systém – paušální částka

33

34

stipendia snížena na 9000 Kč, každé další navýšení dle schválených kritérií, např. za publikování (musí být v afiliaci LF Plzeň), po vykonání státní zkoušky se stipendium zvyšuje o 2000 Kč Po  diskusi AS schválil podmínky přijetí k  doktorandskému studiu na  LF pro rok 2016/17 a úpravy stipendií doktorandů Doplnění Disciplinární komise (Mgr. Mičan) Vzhledem k  tomu, že zahraniční studenti neprojevili zájem doplnit Disciplinární komisi svým zástupcem, zůstává komise ve  složení, předloženém na  minulém zasedání AS: předsedkyně: doc.  MUDr.  J. Kuncová, Ph.D.  Vědecko-pedagogická část - členové: MUDr.  H. Hecová, doc.  MUDr.  J. Šafránek, Ph.D., náhradníci: MUDr. H. Mírka, Ph.D., MUDr. M. Žourek, Ph.D. studentská část - členové: MUDr. Mgr. Kalousová, A. Třebová, M. Černá, náhradníci: Mgr. V. Doležalová, J. Razima. AS schválil složení Disciplinární komise LFP. Průběžné informace o  přípravě přestavby pracovišť (Ing. Kočí, Ing. Vais) Ing.  Kočí: Po  dostavbě budovy teoretických ústavů UniMeC a Biomedicínského centra došlo k  navýšení celkové užitné plochy o  9  599 m2 (z původních 15 912 na 25 512). Pokud by došlo na výstavbu nového kampusu, plocha by se zvětšila o  dalších 15  000 m2 užitné plochy. Varianta rekonstrukce stávajících budov i  varianta výstavby nových budov má řadu výhod i nevýhod. Možnosti financování: z  OP Výzkum, vývoj a vzdělávání - PO1, SC3 budou podporovány investice do  infrastruktury pro výzkumně zaměřené studijní programy (s některými omezeními – nebudou financovány např. rekonstrukce vnějších plášťů budov, technickoprovozního zázemí, podpůrných provozů / technické oddělení, CIT/, prostor nesouvisejících se vzděláním, výměny oken atd.). U financování z  OP VVV bude výše spolufinancování pravděpodobně 15 % (zatím není známo, zda bude kryto ze státního rozpočtu nebo o  ně bude snižován příspěvek na  vzdělávání). Dotačním titulem ze státního rozpočtu je Rozvoj materiálně technické základy VVŠ (resp. Univerzity Karlovy), z něhož bude financována výstavba posluchárny UniMeC. Doplňkové financování je plánováno z FRM. Při realizaci rozvoje infrastruktury je nutno počítat s výdaji vlastních prostředků ve výši desítek milionů Kč. Provozní výdaje: Náklady na energie činí v současné době 13  729  294 Kč/rok. V  případě dostavby kampusu je celková spotřeba energie budov odhadována na 11 000 000 Kč, tedy cca 85 % současné spotřeby. Možné varianty dalšího postupu: 1. připravit stavebně technickou dokumentaci pro kompletní kampus v areálu UniMeC se všemi náležitostmi a  podle konkrétních možností postupně realizovat jednotlivé etapy 2. zvolit jednu konkrétní variantu se všemi náležitostmi (výběrové řízení, zpracování dokumentace, vydání stavebního povolení) 3. vyčkat na konkrétní podmínky výzvy OP VVV Ing. Vais: Stavebně technický stav budov. Technický stav většiny budov LFP je v současné době uspokojivý, některé prostory jsou však

vzhledem ke svému stáří nevyhovující k účelu výukovému a výzkumnému a rekonstrukci vyžadují některé inženýrské sítě. Hlavní budovy považuje LF za prodejné. V nejlepším technickém stavu je budova děkanátu, která prošla rekonstrukcí. Procháskův a  Pavlovův ústav – navyšuje se rozpočet na předpokládané rekonstrukce vzhledem k požadavkům Národního památkového ústavu (výměna jednoho okna = 40 - 50 tis. Kč). Nelze realizovat zateplení budov. Šafránkův pavilon – bude nutná rekonstrukce rozvodů vody a odpadů a výměna oken vč. zateplení. Budovy Ústavu hygieny a Ústavu tělovýchovného lékařství prošly v minulých letech rekonstrukcí. V letošním roce není plánována rozsáhlejší investice do generální rekonstrukce stávající infrastruktury. Na běžný provoz je z rozpočtu LF uvolněno 3,5 mil. Kč a 3 mil. Kč na úpravy a vybavení uvolněných prostor v Procháskově ústavu (ústav histologie 1 mil. Kč, ústav anatomie 0,5 mil. Kč, ústav lékařské chemie 1 mil. Kč) a Pavlovově ústavu (celkem 1 mil. Kč). Uvedená problematika byla projednána v diskusi s prozatímním závěrem (prof. MUDr. Kreuzberg, CSc.): situace není zcela jasná z hlediska řídicích orgánů, před definitivním rozhodnutím je třeba některé otázky vyjasnit. Zájmem rektorátu UK je stavba a redukování stávajících prostor. Zprávy ze zasedání AS UK a Rady vysokých škol (členové AS UK za LF Plzeň, MUDr. Barcal, Ph.D.) MUDr. Beneš, Ph.D.: • vystoupení pana rektora v kauze „profesoři“, AS UK přijal prohlášení (MUDr. Beneš, Ph.D. prohlášení přečetl) • AS schválil komplexní změnu Volebního a Jednacího řádu AS UK. Vyplynou některé změny, např. možnost elektronického hlasování ve volbách. MUDr. Beneš, Ph.D. navrhuje uvážit možnost volby do  našeho AS elektronickou formou (po doplnění vnitřního předpisu) • návrh svěření nemovitostí do  správy jednotlivých fakult Volby do  AS UK – první informace (prof. MUDr. Filipovský, CSc.) Na podzim se na LFP uskuteční volby našich zástupců do AS UK v části zaměstnanecké i studentské. Na příštím zasedání AS bude nutno určit termín voleb. Předběžný termín jednání AS je 21.10. 2015 (r – dle zápisu J. Novákové a prof. MUDr. J. Filipovského, CSc.)

Program Univerzity 3. věku (U3V) Vzdělávání v seniorském věku přispívá k úspěšnému stárnutí a  významně zvyšuje kvalitu života seniorů. Stáří je úsek ontogeneze a nelze jej chápat jinak než jako součást osobnostního vývoje a  životního příběhu. Aby tento příběh získal pozitivní náplň, k tomu přispívají všichni vyučující, kteří pomáhají Ústavu sociálního lé-

kařství spoluvytvářet program výuky pro seniory, za což jim patří velké poděkování. Poděkování však patří také vedení fakulty za vstřícnost a pomoc při zajišťování těchto forem celoživotního vzdělávání. Program U3V – 2. ročník 2015/2016 10.11. 2015 MUDr. Jana Langmajerová: Význam pohybové aktivity a výživy ve stáří 24.11. 2015 Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.: Umělá ledvina a příbuzné metody užívané v léčení selhání ledvinových funkcí a v dalších indikacích 8.12. 2015 Doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc.: Ústa ve stáří a úhrady ve stomatologické praxi 5.1. 2016 Doc. MUDr. Silvie Lacigová, Ph.D.: Diabetes mellitus 19.1. 2016 Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.: Novinky v prevenci a léčbě srdečních chorob 2.2. 2016 Doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc.: Etické problémy v současné embryologii 16.2. 2016 MUDr. Jan Lejčko: Ovlivnění bolesti v našem životě Program A3V pro zimní semestr 2015/2016 jsme otiskli v minulém čísle Facultas nostra. Ústav sociálního lékařství se bude nadále rozvíjet v  návaznosti na  potřeby současného zdravotnictví a  zdravotně sociální oblasti. ČR stárne a demografické změny ovlivňují všechny oblasti společenského života a všechny oblasti medicíny. Nastává doba dlouhověké společnosti, společnosti tzv. participativní dospělosti, která s sebou přináší geriatrizaci medicíny. Stále se rozšiřující potřeba zdravotně sociální péče znamená pro lékaře nové požadavky nejen z oblasti medicínské, ale i sociální. I proto sociální lékařství jako sociomedicínský a především interdisciplinární obor musí připravit studenty na měnící se situaci ve společnosti. Čeledová

Z vedení Spolku lékařů v Plzni Plzeň 15. 10. 2015 Na schůzi byla především diskutována a určena témata pro připravovanou konferenci „Postgraduální lékařské dny – Plzeň 2016“. Bylo více návrhů a při jejich zvažování hrály roli aktuálnost tématu, zda podobné téma nebylo na programu v  nedávných létech, šíře oslovení lékařů atd. Posléze došlo ke  shodě na  následujících tématech: Moderní   přístupy v  diagnostice a terapii chorob plic a dýchacích cest; Miniinvazivní postupy v  současné medicíně; a  též tradiční Varia – s podtitulkem čím se může pochlubit naše pracoviště? Konference se bude konat ve dnech 9. 2., 10. 2. a 11. 2. 2016 v Šafránkově pavilonu, o konferenci jsme informovali již v minulém čísle. Doc. MUDr. L. Čeledová, Ph.D., přednostka Ústavu sociálního lékařství (který se bude hlavní měrou podílet na  organizačním zabezpečení PGLD-Plzeň 2016) podala v  souvislosti s  konferencí Žádost o  podání grantového projektu LFUK s  hlavním cílem podpořit vzdělávací aktivity zejména mladých lékařů a  též studentů LF a umožnit prezentaci sdělení nebo alespoň

abstrakt v  suplementu Plzeňského lékařského sborníku 2016. Informace z ústředí České lékařské společnosti J. E. Purkyně: a/ možnost registrace nových členů „on line“ b/ možnost spolupráce s  rozhlasem v  pořadu „Kontakt Dvojky“ c/ upuštění poplatku pro ČLK při pořádání akcí ve spolupráci s OS ČLK (poznámka: náš SL Plzeň pořádá své akce – ať už Postgraduální lékařské dny nebo Večery Spolku lékařů – vždy ve spolupráci s OS ČLK Plzeň–město) d/ možnost přístupu do uzavřené části webovských stránek ČLS JEP (projednáno a  rozhodnuto poskytnout tuto možnost členům výboru a členům revizní komise našeho SL – předseda SL sdělí toto usnesení na ústředí ČLS JEP). e/ Návratka pro ústředí ČLS: rozhodnuto neměnit výši příspěvků pro SL Plzeň, souhlasit s tím, že nově přijatí členové po  1. 10. 2015 budou registrováni až od  ledna 2016 a  tudíž platit příspěvek až od  příštího roku, nevyškrtávat ze SL automaticky ty členy, kteří nezaplatí 2 roky po sobě příspěvky. Vedení SL bylo informováno o dopisu prof. Rabocha, předsedy Spolku lékařů v Praze. V něm sdělil, že se podařilo zařadit pražské Večery SL mezi nepovinně volitelné předměty studentů 1. LF a že tento předmět byl zapsán asi 50 studenty a byl jimi velice pozitivně hodnocen. Domníváme se, že pro kariéru nastávajících lékařů budou určitě i Večery plzeňského SL velice přínosné. Předseda SL již oslovil proděkanku pro výuku LF v Plzni prof. Skálovou. Budeme se snažit o obdobné řešení a umožnit studentům vyšších ročníků (IV., V.) získat kredity účastí na našich odborných Večerech SL.  Bohužel, tento školní rok se to již - jako samostatný nepovinně volitelný předmět - nestihne. Přednostka Ústavu sociálního lékařství doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D., však plánuje zařadit některé přednášky SL do rámce výuky sociálního lékařství již v tomto akademickém roce. Různé: přibývá členů, kteří mají přístup k Internetu. Na druhé straně máme hodně členů vyššího věku, kteří tuto možnost nemají, takže rozesílání pozvánek klasickou poštou nelze zatím opustit, v budoucnu se touto otázkou budeme opět zabývat. Příští schůzka vedení SL bude nejspíše v lednu (k  posouzení stavu příprav PGLD-Plzeň 2016, k  vyhodnocení nejlepších sdělení přednesených v rámci Večerů SL 2015 atd.) J. Motáň

Doc. MUDr.  Petr Panzner, CSc. jmenován profesorem V  prosinci 2015 byl doc.MUDr.Petr Panzner, CSc., přednosta Ústavu imunologie a alergologie Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Plzni, jmenován profesorem pro obor Lékařská imunologie. Jmenovací řízení proběhlo na 2. LF UK v Praze. Prof. Panzner se narodil 22. února 1958 v Plzni, kde také absolvoval základní školu a  gymná-

zium v  ulici Pionýrů, po  maturitě i  plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Studia na  ní ukončil promocí v roce 1983. Po promoci byl v letech 1983-1993 zaměstnán na  Oddělení klinické imunologie a  alergologie Fakultní nemocnice v Plzni. V roce 1986 složil atestaci I. stupně v oboru interní lékařství, v roce 1990 nástavbovou atestaci v oboru alergologie a klinické imunologie. Vědeckou hodnost CSc. získal v  roce 1993 a v roce 1995 habilitoval. V roce 1993 se stal vedoucím Ústavu imunologie a alergologie LFUK a FN v Plzni, který vede až dosud.

Abychom osobnost prof.Panznera přiblížili akademické obci i veřejnosti, požádali jsme ho o rozhovor. Pane profesore, jaké je Vaše současné hlavní pracovní zaměření ? Je to především praktická medicínská činnost, výuka a výzkum v oboru alergologie a klinické imunologie. Co se týká výuky, přednáším teoretickou imunologii pro 3. ročníky všeobecného i zubního lékařství a pro 5. ročník všeobecného směru také volitelný předmět alergologii. Na naší fakultě jsem dále členem oborové rady doktorského studijního programu Dermatovenerologie. V  současné době jsem v  rámci postgraduálního studia školitelem dvou doktorandů, jsem i školitelem v rámci specializačního vzdělávání lékařů a v roce 2015 jsem byl předsedou atestačních komisí – atestace se konaly na naší fakultě. A  co je hlavním předmětem Vaší výzkumné činnosti ? Je to zejména diagnostika alergie, alergický zánět u astmatu, alergie na hmyzí bodnutí. Pro výzkum, jehož jsem byl spoluřešitelem, jsme získali v  letech 1998-2011 celkem šest grantů od  Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. V současné době pracujeme na problematice alergologické diagnostiky a alergie na jedy blanokřídlého hmyzu v rámci doktorandského studia. Pro výzkum v oboru medicíny je obvyklá spolupráce s jinými pracovišti – doma i v zahraničí… Nepochybně. Proto také jsem absolvoval několik stáží na  zahraničních pracovištích, např. v  roce 1992 šest měsíců na  Pneumoalergologickém oddělení Univerzitní nemocnice ve francouzském Marseille, v roce 1993 měsíc na ORL klinice Všeobecné nemocnice ve Vídni a v roce 2000 a znovu v r. 2003 celkem osm měsíců v Laboratoři Meakins-Christie McGillovy Univerzity v kanadském Montrealu. Náš ústav je také spolupracujícím pracovištěm evropské sítě alergologických pracovišť „Galen Network of Excellence“.

Vaše práce patrně není omezena jen na činnost na naší fakultě ? Není, jsem např. místopředsedou alergologické sekce Evropské unie lékařů specialistů (UEMS), místopředsedou České společnosti alergologie a  klinické imunologie ČLS JEP. Kromě toho jsem lektorem Institutu postgraduálního vzdělávání ve  zdravotnictví a  členem kolegia ředitele a lektorem České iniciativy pro astma. V minulosti jsem pracoval ve výkonném výboru Evropské akademie alergologie a  klinické imunologie, kde dnes plním úlohu zástupce národní společnosti. Kromě toho jsem členem redakčních rad několika časopisů, např. „Alergie“, „Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL“, „Alergia astma immunologia“, „Advances in Dermatology and Allergology“ a  jsem šéfredaktorem českého výběru časopisu „Current Opinion in Allergy and Clinical Imunology“. Získal jste za svou práci nějaké ocenění ? V  roce 2005 jsem získal „Cenu Vladimíra Zavázala“, udělenou ČSAKI za přínos pro alergologii a klinickou imunologii, které si velmi vážím.

Prozradíte nám své zájmy, koníčky a  něco o Vaší rodině ? Nezbývá mi na  ně mnoho času, rád si přečtu dobrou knížku a snažím se i trochu pohybovat - turistika, lyže, kolo. Před třemi roky jsme byli s manželkou a přáteli na treku v Nepálu – obešli jsme masív Anapuren, dostali jsme se do výšky 5460 metrů a viděli nádherné přírodní scenérie, buddhistické kláštery a z našeho pohledu i jiný svět.

35

Ještě před několika roky jsem létal v  ultralehkém letadle, potápěl jsem se, dnes už zbytky volného času trávím spíš procházkou se psem. V r. 2016 budu v rámci svých „hobby“ připravovat sjezd českých a slovenských alergologů, jehož budu prezidentem, a který se bude konat v  Plzni. A  rodina - manželka je zubní lékařka, jedna z dcer lékařka a druhá stavební inženýrka. A  co považujete za  své největší pracovní úspěchy a jaké máte plány ? Neskromně si myslím, že se podařilo navázat na  tradici budování alergologického pracoviště, které založil prof.  Zavázal. Myslím, že náš ústav patří ke  špičkám svého oboru v  ČR, zejména v alergologické oblasti. Jiná pracoviště jsou více orientována na  jiné imunopatologie (např, Motol na  autoimunity, nádorovou imunologii, Brno na imunodeficienci atd.). Postupně se nám podařilo vybavit laboratoře i ambulance špičkovým zařízením, což je důležité jak pro praxi, tak pro výzkum. V posledních letech se zaměřujeme na molekulární (komponentovou) diagnostiku v alergologii. Situace pracoviště však není ideální v personální oblasti, např. odchody lékařek na mateřskou dovolenou jsou v rámci provozu i výzkumu hodně znát. A noví lékaři se zájmem o  náš obor a  navíc s  interní nebo pediatrickou kvalifikací jsou vzácností. Ale chci věřit, že se přesto dobrou úroveň ústavu podaří udržet. Děkujeme Vám za  rozhovor a  přejeme Vám v další práci hodně úspěchů ! Za redakci Facultas nostra Prof.MUDr.Jan Kilian, DrSc.

Životní jubileum doc. MUDr.  Silvie Lacigové, Ph.D. Potkali jste se někdy se Silvou Lacigovou? Ne? Tak to jste přišli o  zajímavé setkání! Pokud však ano, jistě se vám do  paměti vryla její usměvavá tvář, zvídavý pohled a atletická figura, která neomylně signalizuje obrovskou lásku ke  sportu, jež Silvu provází celý život. Pravidelný vytrvalostní fyzický pohyb je stále nejúčinnějším lékem proti stárnutí a ona je jasným důkazem toho, že toto tvrzení je správné.

36

Já jsem na Silvě obdivoval a stále obdivuji její zájem o  medicínu, její snahu se dále vzdělá-

vat a  zlepšovat, její ochotu věnovat medicíně velkou část svého „volného“ času. V  r. 1991 složila Silva atestaci z  diabetologie. Naše spolupráce v  oblasti vědecké se začala pozvolna rozvíjet již v období její práce na II. interní klinice a  vedla k  získání grantu IGAMZ v  oblasti léčby diabetické nohy. Silva přestoupila na  1. interní kliniku v  r. 1992, kde pracovala nejen na  ambulanci diabetologické, ale účastnila se i budování jednotky intenzivní péče a výuky mediků. V  r. 2002 obhájila disertační práci na  téma Syndrom diabetické nohy, diagnostika a  komplexní léčba. Její celoživotní výzkum se dále zaměřil na významnou pozdní komplikaci diabetu – diabetickou senzorickou i  viscerální neuropatii. V  r. 2009 obhájila habilitační práci na  téma Diabetická neuropatie. V  rámci ČR jsme společně s  prof.  Amblerem uspořádali konsenzuální konferenci na  toto téma a  svůj konsenzus publikovali. Doc. Lacigová se spolupodílela na první české monografii – Syndrom diabetické nohy a je autorkou standardu České diabetologické společnosti na téma Diabetická neuropatie. Na klinice zavedla pravidelnou diagnostiku viscerální neuropatie pomocí spektrální analýzy a iniciovala diagnostiku porušeného vyprazdňování žaludku pomocí izotopem značené rýže. V  oblasti diabetické neuropatie vedla 2 postgraduální studenty. Doc. Lacigová je několik volebních období členkou výboru České diabetologické společnosti, pracuje jako předsedkyně pracovní skupiny Psychologie v diabetologii a pravidelně každoročně organizuje celostátní setkání diabetologů, psychologů a psychiatrů v Praze. Její publikační aktivita je úctyhodná a její vědecké a výukové výsledky by splňovaly požadavky na  zahájení profesorského řízení.

Před 10 lety se Silva rozhodla pracovat 6 měsíců v Mexiku. Poměrně rychle se naučila španělsky a  opustila klidný život v  ČR. V  Mexiku ve  Veracruz na  pobřeží Atlantického oceánu pracovala na  podiatrické klinice, kde využila svých bohatých zkušeností. Později pracovala i v pralese, kde poskytovala primární péči v polních podmínkách. Vše zvládla výborně a  své zkušenosti publikovala v monografii Diabetologem v Mexiku. Od té doby se jí cestování stalo koníčkem. Cestuje s manželem po celém světě a o svých cestách píše zajímavé reportáže, které si bohužel nechává pro sebe. V  úvodu jsem zmínil Silvinu lásku ke  sportu. Věnuje se zejména vytrvalostnímu běhu klasickému, orientačnímu i běhu na lyžích. Krom

fyzické zdatnosti obdivuji Silvu pro její pracovitost, poctivost a skromnost. Málokdo ví, že Silva má velké umělecké nadání, které hodlá v následujících 30 letech života dále rozvíjet. Přeju jí hodně štěstí! Prof. MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D.

Doc. MUDr.  Josef Chrástek, CSc. výjimečná osobnost v českém tělovýchovném lékařství Josef Chrástek se narodil v Litovli 1. 8. 1925, maturoval v  Jihlavě na  reálném gymnáziu v  roce 1945, na lékařské fakultě UK v Praze promoval v  roce 1952, když ještě před tím, současným studiem na  Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy v roce 1949 vykonal z tohoto oboru úspěšně státní zkoušku. Tím od počátku své činnosti naznačil zájem i kvalifikaci pro oba obory, tělesnou výchovu a lékařství. Oba se staly východiskem pro jeho celoživotní odbornou činnost, která gradovala a trvá až do jeho současných devadesátin. Počátkem bylo založení krajského tělovýchovně-lékařského oddělení v  Jihlavě, kam po  krátké praxi ve  Strakonicích přešel získávat první internistické zkušenosti. Pak již jeho cesta v roce 1953 směřovala do Prahy na  Ústav tělovýchovného lékařství FVL UK, kde byl brzy jmenován tajemníkem katedry a  vedle jeho dosavadní činnosti léčebně preventivní čekala práce pedagogická a vědecká. V roce 1957 atestoval z oboru tělovýchovného lékařství, v roce 1965 získal hodnost kandidáta lékařských věd a v roce 1968 se z oboru tělovýchovného lékařství úspěšně habilitoval. Medikům přednášel rozvážně a poutavě a získával si je již od  prvého ročníku jejich studia na  letních a  zimních výcvikových kurzech fakulty. Úspěšným byl i  examinátorem a  spoluautorem učebnice z  tělovýchovného lékařství a řady dalších učebních textů. Přednášel rovněž lékařům v rámci ILF a velmi často i na vědecko-populární úrovni sportovcům a trenérům. Ve  vědecké práci jej od  počátku zajímalo působení sportovní zátěže na  kardiovaskulární systém. Výsledky jej pak přivedly k  otázce působení specifické pohybové zátěže na  hypertenzní nemoc, zvláště u  mladistvých, pro které zavedl speciální pohybový režim podobně jako pro pacienty–hypertoniky z klinik fakultní nemocnice. Této problematice věnoval pak celoživotně svou hlavní vědeckou pozornost a výsledkem byla monografie „Tělesná výchova v prevenci a léčbě hypertenzní nemoci“, která si zasloužila doktorské obhajoby. K té však bohužel nedošlo. Protože současně působil jako lékař čs. reprezentačního družstva ve  volejbalu, neopomenul své svěřence i ostatní zahraniční účastníky mistrovství Evropy v Praze podrobně se svými spolupracovníky vyšetřit. Z  výsledků vznikla pak ojedinělá obsáhlá publikace. Po  své habilitaci odjel předávat a  získávat odborné zkušenosti do  Tunisu, kde setrval až do roku 1971. Po návratu se ve vědecké práci již plně soustředil na problematiku hypertenze,

spolupracoval s  pracovníky IKEMu a  „osudovým“ činem bylo navázání kontaktu s Výzkumným ústavem balneologickým v  Mariánských Lázních. Úspěšným jednáním se mu podařilo vyslat do  tohoto ústavu řadu pacientů s  hypertenzní nemocí a později i s hyperlipoproteinémií, kde vedle běžné lázeňské péče pro ně zajistil i specifický pohybový režim. Ve své organizační práci byl doc. Chrástek mimořádně neúnavný. Současně pedagogickou, vědeckou a  léčebně-preventivní činností se mu podařilo ve  své době téměř neuvěřitelné získání prostředků na výstavbu laboratoří a výukových prostor ze sklepů v suterénu pražské katedry. Tak velmi úspěšně působil na  pražském ústavě tělovýchovného lékařství FVL UK 30 roků. Počet jeho odborných přednášek na  vědeckých konferencích doma i  v  zahraničí přesáhl několika set, stejně jako počet jeho publikací v odborných časopisech. Byl a dosud je členem řady vědeckých společností a za jeho práci se mu dostalo mnoha vyznamenání, např. Čestné členství České společnosti pro hypertenzi apod. V roce 1983 se doc. Chrástek rozhodl pro přechod do  Výzkumného ústavu balneologického v  Mariánských Lázních, kam ho již dlouho srdce táhlo a  zahájit zde svou druhou, velkou odbornou éru. Na novém pracovišti ihned zřídil laboratoř funkční diagnostiky a  jeho odborný i  osobní kredit vedly k  tomu, že v  roce 1990 byl jmenován ředitelem celého Výzkumného ústavu. Radost mu však zkalilo, když přes mnohá ocenění jeho činnosti, byla z  vyšších míst navržena rekonstrukce ústavu, vedoucí nakonec k  jeho zrušení. Doc.  Chrástek však nerezignoval. Po  mnoha intervencích se mu podařilo díky Léčebným lázním a.s. v  Mariánských Lázních a rozsáhlé popularizační činnosti (např. založení klubu Vitastyl s  preventivním programem pro obyvatelstvo Mariánských Lázní), vybudovat novou laboratoř preventivní kardiologie. Vytvořil komplexní metodiku rehabilitace pro kardiaky včetně stavů po  infarktu myokardu, po  kardiochirurgických zákrocích i  po  transplantaci srdce. Pochopení nalezl ve vedení hotelu Golf, které mu poskytlo dobré podmínky pro vybudování moderní „Laboratoře preventivní medicíny v  Mariánských Lázních“. Zde až do  loňského roku prosazoval základní změny v lázeňském režimu zdravých, ale především nemocných s ischemickou chorobou srdeční, cukrovkou a poruchami lipidového metabolizmu. V  laudaci k  jeho sedmdesátinám označil prof.  Novotný doc.  Chrástka za  příkladného lékaře manažéra, propagátora a  praktického vykonavatele moderní preventivní medicíny v  lázeňství v  Mariánských Lázních. I  při této práci neztrácí zájem o sport samý a se „svými“ hráči volejbalu, se kterými slavil před mnoha léty mezinárodní úspěchy (mj. i  tituly mistryň a  mistrů světa v  letech 1956 a  1966) udržuje stálý kontakt. V současnosti se podílí na tvorbě „Zlaté knihy volejbalu“, kam zpracovává kapitolu „Podíl tělovýchovného lékařství na úspěších zlaté éry volejbalu 1954–1982“. Jako nikdy v  minulosti, tak ani dnes nezapomíná na  vlastní pohybovou aktivitu, která mu

pomáhá i  v  seniorském věku udržet si obdivuhodnou tělesnou zdatnost. Ještě v  r. 1993 holdoval svému oblíbenému sjezdovému lyžování ve  francouzských Alpách, stále využívá krásné přírody Slavkovského lesa k pěší turistice. Doc. MUDr. Josef Chrástek, CSc., je právem pokládán za  „výjimečnou osobnost českého tělovýchovného lékařství“. J. Novák Novotný V.: Doc. MUDr. Josef Chrástek, CSc. – výjimečná osobnost v českém tělovýchovném lékařství – osmdesátiletý. Med. Sport Boh. Slov. 2005, 14 (3): 149-150 Brandejský P.: Docent MUDr. Josef Chrástek, CSc. – 90. Med. Sport Boh. Slov. 2015, 24 (4): 200

K životnímu jubileu doc. MUDr.  Antonína Zichy, CSc. Doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc., proděkan Lékařské fakulty UK v Plzni a  přednosta plzeňské Stomatologické kliniky letos oslavil v  plném zdraví a  síle své 65. narozeniny. Jubilant se narodil 25. 8. 1950 ve  Zlíně; svá mladá léta prožil ve Vizovicích, kde také maturoval. V roce 1976 ukončil studium na Lékařské fakultě v Plzni a nastoupil na Stomatologickou kliniku, které zůstal věrný dodnes. Začínal jako asistent, po  atestaci v  roce 1979 pracoval již jako odborný asistent. V roce 1988 obhájil kandidátskou disertační práci a rok poté byl zařazen do specializační nástavby v oboru stomatologická protetika. Tomuto oboru se pak v  následujících letech plně věnoval. Jako prvý v  České republice začal využívat v  laboratorních i  ordinačních postupech technický laser. Tato tematika se stala i  náplní jeho habilitační práce „Využití laseru LSW 4000 v protetice“, obhájené v roce 1999. Doc. Zicha absolvoval řadu školení, odborných kurzů a stáží na protetických pracovištích v ČR i  v  zahraničí. Obor stomatologické protetiky přednáší v  plné šíři jak v  pregraduálním, tak postgraduálním vzdělávání. Je předsedou zkušební komise pro státní zkoušky ze stomatologických oborů a předsedou Oborové rady postgraduálního studia ve  stomatologii. Pro potřebu výuky napsal 8 učebních textů, tři jako hlavní autor a  pět jako spoluautor, podílel se autorsky i na jedné monografii a dvou překladech. Oponoval řadu kandidátských disertací a  habilitačních prací, recenzoval řadu odborných publikací. V oblasti výzkumu se zaměřil zejména na aplikaci elektroniky ve  stomatologii. Málokdo ví, že je autorem 10 vynálezů z  oblasti medicíny, chráněných patentem; byl oceněn i Cenou ministra zdravotnictví „Nejlepší zlepšovatel resortu zdravotnictví“. V  roce 1987 přišel s  myšlenkou elektronického generování kmitavého pohybu kořenového nástroje; princip tohoto vynálezu je používán různými výrobci dodnes. Doc.  Zicha působí nepřetržitě od  roku 1997

v  náročné funkci proděkana Lékařské fakulty UK v Plzni, je členem Vědecké rady LF, předsedou Oborové rady pro stomatologii, zastával i  funkci tiskového mluvčího fakulty a  předsedy ediční komise pro elektronické publikace. Je také členem redakční rady časopisů „Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství“ a „Progressdent“ , členem několika zahraničních a  tuzemských odborných společností. Působil rovněž jako člen Vědecké rady ministra zdravotnictví. Od roku 2001 až dosud zastává funkci přednosty plzeňské Stomatologické kliniky. Spektrum jeho aktivit je tak široké, že je obtížné v  krátkém retrospektivním přehledu je jen vyjmenovat. A  jaký je doc.  Zicha jako člověk? Vystupuje skromně a neokázale, je velmi pracovitý. Ve styku s  podřízenými spíše přesvědčuje, než nařizuje. Vážíme si ho i  pro jeho příkladný vztah k pacientům, pro jeho vysokou profesionalitu. Doc. Zicha žije v harmonickém manželství, má dvě dcery a jednoho vnuka. K  jeho zálibám patří stále radiotechnika, četba (historie 2. světové války), horská turistika, práce na zahradě rodinného domu a „kutilství všeho druhu“. Do  všech dalších let mu přejeme především pevné zdraví, pohodu a  spokojenost v  osobním i  pracovním životě. Přejeme mu hodně sil a  elánu i  hodně hezkých chvil strávených na jeho šumavské chalupě. Spolupracovníci

Vzpomínka na PhDr. Zdeňka Vacka (1927–2015) Zdeněk Vacek se narodil 31. března 1927 v Plzni, kde absolvoval také základní a  středoškolskou školní docházku. Bydlel v  Prokopově ulici, měl to proto jen na  skok k  řece Radbuze. Tam mu už v  žákovském věku učaroval ruch kolem plaveckých zařízení dvou tehdejších plaveckých klubů ČPK a Radbuzy. To ještě netušil, že právě plavání se stane v budoucnu jeho celoživotním údělem. Ve  Veslařském a  plaveckém klubu Radbuza (VPK) si tak nejen osvojil první plavecká tempa, ale začal se plavání naplno věnovat jako závodník. Plavci byli tehdy otužilejší, trénink v chladné říční vodě pro ně nebyl žádnou překážkou. Nejlepších výkonů dosahoval ve způsobu prsa, to jej také předurčilo k místu brankáře, když byl již jako dorostenec zařazen do  radbuzáckého týmu pólistů. Jeho výkonnost, stejně jako ostatních plzeňských plavců, skokově narostla poté, co byly otevřeny kryté městské lázně s  možností celoročního tréninku. Činnost plavců neutichla ani za  války, nostalgicky si připomínal závodění v  dorostenecké kategorii pod patronací tehdejšího kuratoria. Po  válce absolvoval vysokoškolské studium

37

38

tělesné výchovy na tehdejším Institutu tělesné výchovy a sportu a zeměpisu na Filozofické fakultě UK. Po promoci prošel základní vojenskou službou v  Armádním tělovýchovném klubu ATK Praha. Spolu s  dalším plzeňským plavcem-prsařem Františkem Harantem vytvořili dvojici výkonných reprezentantů, kteří byli také pověřeni reprezentací Československa na  Akademických sportovních hrách v  r. 1947. Po  skončení základní vojenské služby se vrátil do Plzně a jako plavecký odborník nastoupil na místo asistenta tělesné výchovy v  Kabinetu tělesné výchovy, vedeném dr. Častou. Odborným asistentem tělesné výchovy na plzeňské lékařské fakultě pak zůstal po celý svůj profesní život. Kdo je to „Culda“ (obvyklá přezdívka Zdeňka Vacka) ví dodnes každý, kdo v  jeho éře na  plzeňské LF studoval. Ve  2. ročníku bylo povinné plavání, a  Culda byl nekompromisní, co se docházky týká. Ti pohodlnější s větším počtem absencí tak v  závěru semestru měli co dělat, aby zameškanou docházku nějak nahradili. Nezbývalo jim obvykle nic jiného, než do městských lázní docházet na všechny hodiny, které během týdne měla LF vyhrazeny pro výuku studentů. A  to také mohla být taková porce fyzické aktivity, že na  nějaké studium moc sil nezbývalo. Plavecký výcvik nebyl jen nějakým koupáním, ale v průběhu školního roku všichni metodicky prošli celou plaveckou abecedu všemi plaveckými způsoby. Však také plavecké dovednosti posluchačů byly tehdy na  takové úrovni, že několik let po sobě se hrál přebor fakulty ve vodním pólu za účasti 4-5 ročníkových mužstev. Z. Vackovi však zůstali po celý život vděčni i ti, kdo na  fakultu přicházeli, aniž by uměli plavat. V kurzech pro neplavce v malém bazénku městských lázní je trpělivě tomuto základnímu lidskému „kumštu“ Zdeněk Vacek naučil. Plzeňští medici si za vedení dr. Vacka také vozili cenné medaile z akademických mistrovství. Největšího úspěchu dosáhli pólisté v  r. 1963, když na 1. československé univerziádě za kaučování Z. Vacka vybojovali stříbrné medaile. Jako všestrannému sportovci a tělocvikáři nebyly Z. Vackovi cizí ani další sporty. Velmi dobře lyžoval, slušně hrál tenis, takže spolu s  ostatními kolegy tělocvikáři dokázal absolventům zimních i  letních výcvikových kurzů předávat mnoho cenných zkušeností pro život. Neméně tolik úsilí, co věnoval své profesi, obětoval dobrovolné práci v nejrůznějších funkcích v tělovýchovných orgánech plaveckých sportů. V Plzni po reorganizaci tělovýchovy po Únoru 1948 byl jedním ze zakladatelů, a pak i dlouholetým předsedou plaveckého oddílu Slávie VŠ Plzeň. Za jeho vedení v šedesátých létech měl plzeňský klub jako jediný český zástupce týmy ve třech nejvyšších soutěžích – v 1. lize plavání družstev mužů, 1. lize plavání družstev žen i 1. lize ve  vodním pólu mužů (ženy tehdy vodní pólo ještě mistrovsky nehrály). PhDr. Zdeněk Vacek však nebyl enormně činný jen na  klubové úrovni. Díky svým praktickým zkušenostem a  teoretickému základu se postupně stal čelným funkcionářem Československého plaveckého svazu. Zasedal po desítky let v jeho předsednictvu a spolu se svým sloven-

ským kolegou doc. Ing. F. Jaruškem se periodicky střídali ve funkci předsedy a místopředsedy sekce vodního póla. Po  federalizaci Československa byl r. 1968 zvolen předsedou prvního relativně samostatného Českého svazu vodního póla. Do  této funkce byl opakovaně volen po celých dvacet let, i poté byl v tomto orgánu činný jako čestný předseda. Mimořádně úspěšná byla jeho práce trenérská. Celé čtvrtstoletí vedl ligový tým plzeňské Slávie VŠ, nejvyššího úspěchu dosáhli jeho svěřenci v r. 1968 3. místem v lize. Několik let byli Plzeňané jediným českým mužstvem schopným konkurovat slovenským soupeřům. Dr. Vacek byl i mezinárodním rozhodčím vodního póla, měl nejvyšší kvalifikace rozhodčích plavání i vodního póla u nás, organizoval a  přednášel na  desítkách školení a  seminářů rozhodčích, trenérů a cvičitelů. Spolu s kolegou Jaškou z Brna několik let vedl trenérsky i čs. reprezentační mužstvo. Nedoceněného úspěchu dosáhl na  Světové univerziádě 1965 v  Budapešti, kde čs. mužstvo obsadilo skvělé 5. místo. Na  filozofické fakultě UK obhájil v  80. létech doktorskou práci, zaměřenou na problematiku interpersonálních vztahů v  mužstvu vodního póla. I v důchodu, pokud mu to zdravotní stav dovolil, pomáhal s tréninkem žactva vodního póla. Po celý život žil ve spokojeném manželství s Jarmilou rozenou Sedláčkovou, rovněž původně závodní plavkyní. Po  delší nemoci PhDr.  Zdeněk Vacek zemřel dne 8. ledna 2015. V paměti mnohých zůstane jako obětavý spolehlivý tělovýchovný funkcionář, v paměti mnoha absolventů lékařské fakulty jako možná přísný, ale určitě vždy dobře to myslící tělocvikář, který určitě přispěl alespoň trochu k rovnováze mezi jejich duševnem a tělesnem. J. Novák

K nedožitému jubileu prof. Emanuela Vlčka (1925 – 2006) Antropolog a lékař profesor MUDr. et RNDr. h.c. Emanuel Vlček, DrSc., se narodil 1. března 1925 v Rožmitálu pod Třemšínem. Obecnou školu i reálné gymnázium absolvoval v Praze; po maturitě v  roce 1944 byl nasazen v  letecké továrně. V  květnu 1945 během Pražského povstání bojoval proti nacistům a byl dvakrát raněn; za svou statečnost byl vyznamenán Československým válečným křížem. V letech 1945–1951 studoval na Lékařské fakultě UK v  Praze a  současně i  na  Přírodovědecké fakultě UK antropologii u  prof.  Malého. Během studií pracoval jako demonstrátor a pomocná vědecká síla v  Ústavu soudního lékařství u prof. Hájka. Po  promoci působil šest roků (1951–1957) ve  Státním archeologickém ústavu v  Nitře. V  roce 1957 přešel do  Archeologického ústavu ČSAV v  Praze a  v  roce 1967 do  Národního

muzea, kde založil antropologické oddělení. V  letech 1952–1974 přednášel antropologii na  Univerzitě J. A. Komenského v  Bratislavě a paleontologii člověka v Paleodontologickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Prof. MUDr. E. Vlček (druhý zleva) s prof. E. Strouhalem, doc. M. Prokopcem, prof. R. Čihákem a prof. Z. Šmahelem při oslavě svých 80tin V roce 1974 se habilitoval z antropologie na Lékařské fakultě v Praze, profesorem se však stal z  politických důvodů až v  roce 1992. V  roce 1993 mu udělila Univerzita P. J. Šafárika v Košicích čestný doktorát přírodních věd. Nejzávažnějším okruhem jeho zájmu byla paleoantropologie. Zabýval se výzkumem předchůdců dnešního člověka od  forem Homo erectus přes formy neandertálského člověka až k fosilním formám Homo sapiens sapiens. Z antropologického hlediska stály v  popředí jeho zájmu pravěké a starověké populace a popsal velkou skupinu Chalchů (větev Mongolů). Od  roku 1955 se intenzivně zabýval antropologicko-lékařským výzkumem pozůstatků historických osobností. Zpracoval pozůstatky Přemyslovců, Lucemburků, Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, Habsburků pohřbených v Praze a  dalších význačných osobností, např. Jana Žižky, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, blahoslaveného Hroznaty, sv. Zdislavy, sv. Jana Nepomuckého, K. H. Máchy, B. Bolzana, B. Smetany, B. Martinů, evangelisty sv. Lukáše a  dalších. Interdisciplinární výzkumy prokázaly tělesné vlastnosti, genetickou příbuznost, mnohdy do  té doby neznámý individuální věk, zdravotní stav nebo prodělané choroby zkoumaných osob. Historikové si jen obtížně zvykali na skutečnost, že se vedle subjektivně psaných písemných pramenů a  klasických pomocných historických věd vynořila další pomocná historická věda, založená na  objektivním přírodovědeckém výzkumu zcela nezávislém na  psaných pramenech. Význam těchto prací však teprve čeká na docenění. Profesor Vlček napsal přes 530 prací, které byly publikovány doma i v zahraničí, z toho 70 knih a monografií, 140 odborných studií, 170 zpráv a  23 populárních statí, přednesl více než 620 odborných přednášek. V  Národním muzeu pracoval prof.  Vlček až do  svého odchodu do  důchodu v  roce 1990. Zemřel 24. října 2006 ve věku 81 roků. Měl jsem možnost s prof. Vlčkem přes 25 roků spolupracovat na  antropologicko-lékařském výzkumu historických osobností, zejména na  stanovení dožitého věku zkoumaných historických osobností podle stomatologických markant; společně jsme publikovali řadu prací

v domácím i zahraničním odborném písemnictví a stali jsme se i blízkými přáteli. Profesor Vlček byl nepochybně jednou z  nejvýraznějších postav české a  evropské antropologie druhé poloviny minulého století. Jeho práce nesmírné vědecké hodnoty má multidisciplinární význam a představuje vynikající zdroj informací pro budoucí studie. Prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc. Stomatologická klinika LF a FN

125 let od narození prof. PhDr. Jaroslava Šafránka -Jaroslav Šafránek se narodil 23.  května 1890 v Plzni (U Zvonu) v rodině krejčího. V roce 1909 maturoval na plzeňském gymnáziu s vyznamenáním. Jevil velký zájem především o přírodní vědy a hlavně o fyziku, což vyučoval prof. dr. František Lukavský.

Prof. Šafránek jako děkan plzeňské Lékařské fakulty Autor: Archiv Společně napsali dvoudílnou učebnici fyziky a také učebnici chemie, které sloužily jako studijní literatura pro žáky gymnázia. Pak studoval fyziku a matematiku na filosofické fakultě Karlovy univerzity v  Praze. Projevoval mimořádný zájem o experimentální fyziku, a tak již během studií v  roce 1913  si jej vybral prof.  dr.  Bohumil Kučera za  svého asistenta. Státní zkoušku z matematiky a fyziky složil v roce 1914 a ještě v tomto roce po obhájení disertační práce „Fysikální vlastnosti selenu“ byl promován na doktora filosofie. Nadále zůstal asistentem ve  fyzikálním ústavu u  prof.  dr.  Bohumila Kučery a  prof.  dr.  Čeňka Strouhala. Během první světové války téměř ustaly experimentální práce, nebyly pomůcky a mnoho přístrojů bylo zabaveno pro válečné účely. To přivedlo J. Šafránka k činnosti překladatelské a  k  intenzivnímu studiu pro využití fyziky, především elektřiny, v lékařství. Od roku 1916 asistoval u prof. dr. Mladějovského v podolském sanatoriu pražských lékařů při fyzikální terapii. V letech 1917–1918 studoval některé obory na lékařské fakultě v Praze se záměrem dalekosáhlého uplatnění fyzikálního výzkumu v  lékařství. Od  roku 1916  pořádal každoročně soukromé kurzy lékařské fyziky pro posluchače medicíny, při nichž uplatňoval své praktické zkušenosti. Studoval delší dobu i  problémy z  oboru bakteriologie a  histologie, publikoval několik prací o  používání elektřiny v  lékařství. Po  první světové válce se zapojil do  služeb

obrany Československé republiky v  oblasti akustiky a  vypracoval metody objektivního zvukoměřičství pro vojenské účely ke konstrukci přístrojů protiletadlové obrany. Současně sledoval akustické problémy ve fonetice a zasloužil se o  výstavbu fonetické laboratoře Karlovy univerzity, zřízené prof. Chlumským. Nejoblíbenějším Šafránkovým oborem byl tehdy magnetismus. Z  nedostatku možností samostatné experimentální práce odešel do  Štrasburku, kde v  letech 1922–1923  působil na  univerzitě v  laboratoři prof.  Pierreé Weisse, kde pracoval na  problému magnetických vlastností slitin chromu a  niklu. Výsledky svého studia publikoval a předložil v roce 1924 k habilitaci, na jejímž základě získal roku 1927 soukromou docenturu pro experimentální fyziku. V těchto pracích pokračoval i jako vedoucí magnetické laboratoře fyzikálního ústavu Karlovy univerzity u prof. dr. Posejpala, kde vedle svých povinností a suplování přednášek experimentální fyziky pokračoval ve vědecké práci a soustředil kolem sebe řadu spolupracovníků. V  druhé polovině dvacátých let se již plně soustředil na studium a konstrukci televizních systémů. Podnětem pro tento směr jeho zájmu byla zpráva o demonstraci první televizní aparatury, kterou provedl skotský badatel John Lodgie Baird 1. dubna 1925. Po krátké době se informace o této události dostaly i k nám. Pro mladého experimentálního fyzika J. Šafránka, který se pustil s  velkým elánem do  vlastního řešení, to předznamenalo dlouhá léta zanícené práce na vývoji systému televize. Po ročním studiu problematiky se začal zabývat konstrukcí snímacího systému. Vycházel přitom z funkce oční sítnice, jejíž tyčinky a  čípky nahradil soustavou fotočlánků. Roku 1928  se s  bratrem Václavem vypravil do Londýna na výstavu Britského impéria. Tam se seznámil nejen s  televizní aparaturou, ale osobně i  s  jejím konstruktérem Bairdem. Následovala léta houževnatého zkoušení a  řešení technických problémů, ověřování hypotéz a propočtů až do roku 1934. Tehdy J. Šafránek získal mezi studenty řadu mladých technických nadšenců, kteří mu pomáhali při práci. Vývojové práce postupovaly však pomalým tempem, protože nebyly finanční prostředky. Zkoušky se prováděly v  laboratoři fyzikálního ústavu, nákup potřebných součástek se uskutečňoval ze skromných vlastních peněžních prostředků. V  květnu 1935  náhodnou shodou okolností zastihl J. Šafránka se studenty při práci profesor Ernest, provázený starostou Ing. Klinderou. Viděli, za jak obtížných podmínek se pracovalo. Výsledkem návštěvy bylo získání prostředků na  vybudování jednoduché třicetiřádkové aparatury. Začátkem října bylo získáno šest tisíc korun na  výzkum televize s  tím, že přístroj bude uveden do provozu do konce roku. A tak za necelé dva měsíce byla hotova celá aparatura a 10. prosince 1935 byla v Praze na Vinohradech v domě Zemědělské osvěty uskutečněna přednáška o televizním přenosu a předvedena první československá televizní aparatura. J. Šafránek tam před zraky obecenstva a novinářů předvedl veřejný přenos obrazu, vlastně první televizní vysílání u nás. Analogicky podle slova „rozhlas“ navrhoval J.

Šafránek pro televizi název „rozjev“. Ve školním roce 1936-37  ohlásil pro studenty přednášky „Fysikální základy televise“, které byly posluchači z řad přírodovědců a mediků hojně navštěvované. Intenzivně se věnoval také propagaci: se svou aparaturou, dodnes uchovanou v muzeu televize v  Praze. Procestoval celou republiku od Aše až po Užhorod, téměř na 100 místech přednášel v přeplněných sálech nadšeným posluchačům a výsledky své práce demonstroval na  přivezené aparatuře. Také napsal a  vydal první knížku „Televise“ o 160 stranách, která byla velmi rychle rozebrána, takže v roce 1937 vyšlo její druhé vydání. V  roce 1934  rozšířil J. Šafránek svoji habilitaci také pro České vysoké učení technické v Praze, kde přednášel fyziku na  Vysoké škole zemědělského a  lesnického inženýrství. Mezi léty 1923 až 1934 měl přihlášeno 14 patentů a vynálezů, např. fonometr, detektor, fotočlánek, rheofot, zařízení pro přeměnu akustické energie na elektrickou aj. Jako vynálezce přicházel často do styku s patentním úřadem. Vzhledem ke  svým zkušenostem v  patentovém řízení byl jmenován radou patentního soudu. Kromě toho působil v  řadě organizací a  institucí. Zmínky zasluhuje jeho činnost při založení Čsl. radiosvazu při radiotechnické společnosti, která sdružovala radiokluby v celé republice a jejímž byl dlouholetým místopředsedou. Poslední velkou televizní soupravu pro vysílání obrázků z  filmu elektrickou soustavou 240  řádek již J. Šafránek nedokončil vzhledem k okupaci a  uzavření vysokých škol. To pro něj znamenalo konec dalšího výzkumu. V té době pak působil jako profesor fyziky na Vyšší průmyslové škole v Praze. Vedle toho pokračoval v dalším studiu lékařského oboru, a to sociální hygieně životosprávy. Vydával časopis Čistý vzduch a byl místopředsedou Čs. abstinentního svazu. Po  osvobození se vytvořily nové příznivé podmínky pro založení vysokých škol v  Plzni. Toto úsilí bylo úspěšné již koncem roku 1945. Tehdy Univerzita Karlova v Praze vyjádřila souhlas s tím, aby byla zřízena Lékařská fakulta v Plzni jako její pobočka. Při jejím zrodu stál J. Šafránek a  také se podílel v řadách bojovníků za zřízení dalších plzeňských vysokých škol, Pedagogické fakulty a Vysoké školy strojní a elektrotechnické. J. Šafránek se jako jeden z prvních vysokoškolských učitelů pustil do  budování fyzikálního ústavu a přednášek z lékařské fyziky. První přednášku v  Plzni pro mediky přednesl v  sále tzv. Husovy Univerzity, pozdějším Komorním divadle, již 6. prosince 1945, deset dní před oficiálním slavnostním otevřením Lékařské fakulty. To se konalo v neděli 16. prosince 1945 za účasti rektora UK prof. Salače a ministra školství Zdeňka Nejedlého. V Plzni se také již v roce 1946 dočkal jmenování profesorem, které mu bylo dříve v  Praze soustavně odmítáno, hlavně proto, že mu akademická obec nemohla odpustit jeho populárně vědecké přednášky pro široký okruh posluchačů. V  následujících letech soustavného budování a  zařizování fyzikálního ústavu moderní koncepce zůstával prof. Šafránek ve spojení s pražským fyzikálním ústavem Karlovy univerzity. Každý týden tam zajížděl a  v  poválečné době nedostatku všeho materiálu usilovně sháněl

39

vše potřebné pro adaptační práce ústavu. Po založení Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni roku 1949 se tam také ujal přednášek technické fyziky. Tuto funkci plnil do roku 1951, než vychoval svého nástupce doc. Jaroslava Feifera, jemuž mohl vedení fyzikálního ústavu předat. Stále přitom pokračoval v  šíření vědeckých poznatků formou populárních přednášek, při nichž byly přednáškové sály naplněny dychtivými posluchači, kteří napjatě sledovali jeho výklady s brilantně prováděnými experimenty. Při demonstraci funkce rheofotu dovedl např. škrtnutím zápalky rozsvítit všechna světla v posluchárně. Původní vědecký zájem prof. Šafránka se týkal výzkumu magnetických vlastností slitin chromu a niklu, přitom jako první vypracoval metodu výroby chemicky čistého chromu. Pak se věnoval elektřině ve službách lékařských a hlavně radiotechnice. Za svého plzeňského působení po roce 1945 sestrojil asynchronní motor s plynulou regulací otáček, hlídač radioaktivity a další. Velmi pilně se věnoval překládání odborné literatury z němčiny a francouzštiny, vytvořil asi 60 publikací a vědeckých děl. V mladém věku chodíval zpívat do pěveckého spolku Hlahol. Prof.  Šafránek pro svoji rozvážnost, moudrost a široké vzdělání požíval všeobecnou úctu mezi odborníky, kolegy, studenty i v široké veřejnosti. Není proto divu, že již v letech 1948-49 byl zvolen do čela Lékařské fakulty v Plzni jako její děkan. V roce 1955, ve svých 65 letech, kdy měl již plný nárok na odchod do důchodu, byl poslán na Lékařskou fakultu v Praze, aby tam vedl a  budoval fyzikální ústav, který byl v  té době již dva roky bez přednosty. Z Plzně mohl klidně odejít, protože svůj ústav předal do  rukou svého vynikajícího žáka MUDr. Vratislava Havlovice. Stal se přednostou ústavu lékařské fyziky a vedoucím katedry lékařské fyziky na Karlově univerzitě v Praze. Avšak dříve, než mohl v  Praze uskutečnit potřebné úpravy ústavu, byl - zřejmě následkem vysilující práce ve svém vysokém věku - při automobilovém výletu v srpnu 1957 blízko Spáleného Poříčí stižen krvácením do mozku, jemuž 22. srpna v Praze podlehl. Zásluhy o budování Lékařské fakulty UK v Plzni, vynikající práci vědeckou i pedagogickou, ocenila fakulta tím, že jeho jménem pokřtila nejnovější moderní pavilon na Šafránkův. (r) Hučka J.: 125 let od narození prof. Jaroslava Šafránka. 2.12. 2014

budovami fakulty. S aulou sice bylo v původním projektu počítáno, avšak přidělené dotační zdroje na  výukovou část areálu byly značně omezeny a stačily jen na základní objekt. Fakultě se naštěstí později podařilo získat na posluchárnu zdroje ze státního rozpočtu ČR. Po nezbytných procedurách spojených s  výběrovými řízeními pak mohla být v září 2015 stavba zahájena.

40

Zahradní slavnost 19. 6. 2015



Zhotovitelem stavby, vzešlým z veřejné zakázky, je GEOSAN GROUP a.s. V  tuto chvíli jsou dokončeny základové piloty, následují základové pasy a základová deska. Do dubna 2016 by měla být hotová hrubá stavba. Plánované dokončení je v září 2016, v příštím zimním semestru by tedy už nová posluchárna o kapacitě 200 míst (s možným rozšířením až na 250 míst) měla sloužit výuce.

Výstavba posluchárny v novém areálu fakulty V  areálu Lékařské fakulty vedle Fakultní nemocnice na  Lochotíně se s  podzimem opět rozběhly stavební práce. Pod okny budovy teoretických ústavů se začala budovat nová posluchárna. V říjnu 2014 byly slavnostně otevřeny nové budovy fakulty – moderní sídlo teoretických ústavů a vedle stojící Biomedicínské centrum se zvěřincem, experimentálními operačními sály a laboratořemi. V budově určené pro výuku však citelně chybí velká posluchárna a studenti tak musí při výuce často přecházet mezi jednotlivými

kulty UK v Plzni“, i. č. EDS 133D21E 000011 je spolufinancován ze státního rozpočtu ČR, správcem programu je odbor investic MŠMT. (r)

Celkový rozpočet projektu je 58 mil. Kč, z toho 46 mil. Kč stavební část. Součástí stavby bude bufet se zázemím pro výdej hotových jídel, přípravu minutkových jídel a rychlého občerstvení – i to znatelně zvýší komfort v areálu, kde možnost občerstvení (kvůli dotačním pravidlům původní výstavby) zatím zcela chybí. Projekt „UK - Dostavba posluchárny Lékařské fa-

Stalo se již tradicí uspořádat na zahradě Procháskova pavilonu LF UK v Plzni na závěr letního semestru Zahradní slavnost. Ta letošní se konala v pátek 19. června. Tématem byl WESTERN, tedy divoký západ, kovbojové, indiáni a vše co k tomu patří. K tanci a poslechu zahrála kapela HANDA BANDA (to nejlepší z 80. a 90. let http://www.handabanda.cz/) a DJ Jerzy. Účastníkům se nabízely DOBROTY Z GRILLU (klobásy, hermelíny), vedle kolaloky také OHNIVÁ VODA (tuzemák mandlový/kávový za studentskou cenu:-), k dispozici byl FOTO koutek a proběhla také Soutěž o krále a královnu slavnosti za nejoriginálnější kostým. Mezi monarchy se tak zařadili Michaela Kalousová a Jakub Pešek. Kdo neměl dost zábavy na zahradě, mohl ještě po slunce západu pokračovat na afterparty ve vysokoškolském klubu Ucho.  (r)

Den vědy Scientia Pragensis a Vědecký jarmark 9. 9. 2015

se Google stane největší globální bankou?“ Na  této akci také mohli návštěvníci   na  stánku plzeňské LF UK, která zde reprezentovala Univerzitu Karlovu, sledovat prostřednictvím projekcí experimentální operace na  různých biomodelech. Aktivně se sami mohli zúčastnit různých testů, například měření procenta tuku v těle, seznámit se s novými poznatky stran životního stylu či vyhodnotit nutriční hodnotu vlastního jídelníčku. Mohli si případně testovat krevní skupiny. Dalším modelem prezentujícím výzkum na  Univerzitě Karlově byl model porodních cest. Ten byl představen společně se speciálně vyvinutým softwarem, kterým se modeluje zatížení pánevního dna.

Dvě atraktivní akce - Den vědy pražských vysokých škol Scientia Pragensis 2015 a Vědecký jarmark proběhly v jeden den 9. 9. 2015.Tradiční Den vědy Scientia Pragensis pražských vysokých škol 2015 hostilo ČVUT. Místem konání byly letos pražské Dejvice – Nová budova ČVUT.  Na přednáškách vystoupili vyučující pěti pražských vysokých škol, kteří se na  svůj obor podívali očima běžného člověka a  svoji vědeckou práci představili široké veřejnosti. Zájemci si tak v  šestihodinovém bloku mohli vybrat následující témata: MArch. Marie Davidová (ČVUT): „Dřevo jako primární médium k architektonické performanci“.

Doc. Ing. Pavel Klouček, Ph.D. (ČZU): „Bezpečnost potravin a  biogenní konzervanty“. Ing.  Jan Merna,  Ph.D.  (VŠCHT ): „Jak zelené jsou zelené polymery?“ Mgr.  et Mgr.  Andrej Tóth,  Ph.D.  (VŠE): „Hospodářské a  politické souvislosti vývoje střední Evropy v  19. a  20. století“. Mgr.  et Mgr.  Marek Orko Vácha, Ph.D. (UK): „Desetiletí lidského genomu“. Doc. RNDr. Jan Černý, Ph.D. (UK): „Krize identity aneb mikrochimérismus ve  zdraví a  nemoci“. Ing. Vladimíra Petráková,  Ph.D.  (ČVUT ): „Teranostika: pomůžou nanočástice kombinovat diagnostiku a terapii?“ Doc. Ing. David Herák,  Ph.D.  (ČZU): „Indonésané za  pomoci zařízení vyvinutém na  ČZU lisují oleje“. Doc. Dr. Ing. Martin Míka (VŠCHT): „Netradiční skla“.  Doc. PhDr. Petr Teplý, Ph.D. (VŠE ): „Kdy

jízda na koni J. Jak resuscitovat správně dnes včetně využití externího defibrilátoru si zvídavé děti i jejich učitelé a ostatní kolemjdoucí mohli sami vyzkoušet na  modelu člověka, zapůjčeném z FN Plzeň. Asi největší zájem prakticky si to vyzkoušet měli rodiče s malými dětmi a žáci prvního stupně. Během celého dne jsme odpovídali na mnoho všetečných otázek a také nás to bavilo samotné, protože jsme měli možnost navštívit stánky ostatních pražských vysokých škol. Proto podporujme myšlenku, že vědu je potřeba popularizovat a hravou formou předvést již dětským návštěvníkům. Lucie Vítková (LSS o.s.) Jana Langmajerová P.S.: Poděkování za  vynikající reprezentaci fakulty na  Vědeckém jarmarku a na Dni vědy Scientia Pragensis pražských vysokých škol 2015, konaném 9. září 2015 v Praze, patří studentům Lucii Vítkové, Lence Čechurové a Pavlu Sazamovi,  dále MUDr. Zdeňku Rušavému z Gynekologicko-porodnické kliniky, MUDr. Miroslavě Čedíkové, Ph.D., z Ústavu fyziologie a as. MUDr. Janě Langmajerové, as. MUDr. Pavlu Sedláčkovi a  Mgr.  Janě Dvořákové z  Ústavu hygieny a  preventivní medicíny.

Soutěž Inter Vitam et Exitum 18. - 20. 9. 2015 Po  dvouleté pauze se letos konal už 5. ročník záchranářské akce Inter Vitam et Exitum. O  víkendu 18. – 20. září 2015 se do  pardubického skautského centra Vinice sjelo 13 soutěžních dvojic a mezi nimi i 4 týmy medického sdružení Life Saving Support (LSS) ve složení Monika Chytilová + Lucka Vítková, Lenka Čechurová + Lenka Hejretová, Míša Hnyková + Petra Vanešová a Pepa Brychta + Jirka Mudruňka.

Souběžně s Dnem vědy probíhal na Vítězném náměstí v blízkosti Nové budovy ČVUT i Vědecký jarmark. Podle organizátorů zde největší zájem z vysokých škol vzbudily LFP a 1. Lékařská fakulta. Náš stánek byl malý oproti 1. Lékařské fakultě, která měla daleko více přístrojů a  vybavení, přesto však neušel pozornosti. Děti zaujal hlavně plakát, na kterém byly informace o historických pokusech o oživení člověka jako například - bičování, potírání horkými výkaly či

V pátek jsme se úderem 15. hodiny sešli k oficiálnímu zahájení, vyslechnutí instrukcí a převzetí výjezdové dokumentace. Během odpoledne všichni účastníci absolvovali písemný test obsahující otázky z teoretické i praktické medicíny (např. farmakoterapie, poznávání obrázků ze zobrazovacích metod, ředění léků, směrování pacienta). Druhou část obnášelo vyšetření pacienta na urgentním příjmu. Jako absolventka 2 předchozích ročníků jsem očekávala všemožné záludnosti a v hlavě si sumírovala, na co všechno nesmím zapomenout, ovšem pořadatelé ani letos nezklamali a  dokázali mě zaskočit – naším úkolem totiž bylo seznámit syna se stavem svých rodičů (pacientů) po  vážné dopravní nehodě. To není nic složitého, řeknete si, ale syn (a zároveň rozhodčí) nám nic neodpustil a  postupně jsem se cítila zoufaleji než

41

samotný figurant. Na konci jsem zjistila, že jsem si nepřesně přečetla zprávu od konziliáře a dost pochybuji, že se mi situaci dařilo zachraňovat empatickým přístupem. Po splnění obou etap jsme měli něco málo volného času, který každý využil po svém: sprchou, večeří, načítáním vědomostí nebo prostým odpočinkem.

jsem na zdi uviděla své a Lenčino jméno. Nevěřícně jsem se šourala k  organizátorům, abych jim potřásla pravicí a převzala si diplom a věcné ceny. Teprve potom mi došlo, že to není sen a mohla začít ta pravá euforie. Po vyhlášení výsledků jsme se odebrali k hodování a společenské konverzaci v  rámci grilovačky, probíhající až do brzkých ranních hodin. Do neděle jsme snad dohnali spánkový deficit a po snídani se každý vydal ke svým domovům. Celou akci nelze zhodnotit jinak než pozitivně. Pokaždé se poučím, potkám staré přátele a zároveň se seznámím s novými lidmi. Organizátoři vždy odvedou perfektní práci a ochotně řeší každý problém. To a  další důvody mě vedou k dojmu, že to je jedna z nejlepší akcí pro studenty záchranářských a lékařských oborů u nás. Za LSS Lenka Čechurová

Od 21. hodiny nám běžela fiktivní služba na záchrance. Netrvalo dlouho, a začaly zvonit první telefony. Posádky se kvapem zvedaly a  směřovaly ke svým automobilům, neb bylo nutné do  3 minut potvrdit výjezd k  případu. Během noci jsme postupně zasahovali u cizince s poraněním pánve po  dopravní nehodě, u  dívky s příznaky meningitidy a mladého muže s poruchou kardiostimulátoru a Brugada syndromem (vrozená srdeční vada s  rizikem vzniku komorové tachykardie a fibrilací). Během sobotního dopoledne jsme ošetřili a  oživovali 3 muže: jednoho s dušností s progresí do náhlé zástavy oběhu, dalšího s  podezřením na  disekci aorty a  posledního s  následky nežádoucích účinků po užití tablet Deganu. To byl pro mě osobně největší oříšek, jednak proto, že jsme z pacienta úplně nevymámily anamnestické údaje, druhak nás mátly čistě neurologické příznaky, které jsme si neuměly přiřadit k žádné diagnoze. Odpoledne už jsme dojížděli z poslední sil a energii se snažili čerpat z pravidelných dávek kávy, kofoly, domácího perníku a  slunečních paprsků. Čekal na nás paraplegik s pravděpodobnou infekcí močových cest ve  fázi septického deliria, muž s  lumbagem (ústřelem) po  zvedání pytlů s  pískem a  alergickou reakcí na  podané analgetikum a  na  závěr překotný porod v  domácnosti, v  našem případě se šťastným koncem - novorozeným chlapečkem.

Úsměv všem

Večer už jsme smířlivě očekávali věci příští. Já se vydala do sprchy a poté v noclehárně poslouchala zážitky ostatních tak soustředěně, až jsem vytuhla a na vyhlášení mě musela spolužačka vzbudit! Při příchodu do sálu mě čekal příjemný pohled: naši mladí lékaři Pepa s Jirkou právě dostávali ocenění za 5. místo. V nadcházejících minutách jsem rozespale tleskala dalším kolegům k úspěchu, ale k mému dokonalému probrání mělo dojít u vyhlášení 2. místa – to když

42

IFMSA CZ Plzeň se zabývá širokou škálou projektů. Ráda bych vám nyní představila jeden z nich - projekt Úsměv všem, který má v naší organizaci již dlouholetou tradici. Nemocniční prostředí bývá pro dětské pacienty častokrát stresující. Se skupinkami dobrovolníků z  řad studentů naší fakulty se snažíme o opak - chceme jim zpříjemnit pobyt ve zdravotnickém zařízení, aby se zde cítily lépe. V roce 2014/2015 se nám to dařilo, konkrétně na  půdě dětské kliniky ve  Fakultní nemocnici Plzeň-Lochotín a také na oddělení ORL ve Fakultní nemocnici Plzeň - Bory. Náplní projektu jsou návštěvy dětí s předem připraveným zábavným programem – od vyrábění různých upomínkových předmětů, přes malování, soutěže, hry až po malá divadelní představení. Nově jsme se v uplynulém roce zaměřili také na edukaci dětí v oblastech zdravé výživy a  lidského těla a  rádi bychom na tento koncept plynule navázali.

Za dětmi docházíme dvakrát až třikrát měsíčně a nezapomínáme na ně ani na Mikuláše a pravidelně několik let obcházíme v  přestrojení dětská oddělení ve Fakultní nemocnici Lochotín a rozdáváme nadílky. Těsně před Vánocemi jsme se zúčastnili i  oficiálního poděkování organizacím a jejich jednotlivým dobrovolníkům, kteří působí na dětské klinice. V letošním roce bychom rádi rozšířili pole působnosti i na LDN, kam bychom také rádi přinášeli drobné radosti. Ráda bych touto cestou chtěla poděkovat všem dobrovolníkům, kteří si vždy s  chutí vyhradí čas na  tento projekt. Dále bych chtěla poděkovat paní náměstkyni sociální péče, paní Ing. Bc. Mašínové a její asistentce paní Wandlové, herní asistentce z dětské kliniky Fakultní ne-

mocnice Plzeň – paní Ludmile Romové, se kterou spolupracujeme už dlouhou dobu a  také staniční sestře z oddělení ORL, paní Martínkové. Díky všem těmto lidem jsme mohli tento skvělý projekt uskutečnit. Osobně doufám, že do budoucna rozšíříme projekt ještě více a rozveselíme ještě více tváří. Lucie Hajná (IFMSA CZ Plzeň)



Na Borech se běželo pro onkologicky nemocné děti

 V pátek 25. září 2015 v rámci akce Rozběháme Česko - Rozběháme FN Plzeň více než 400 účastníků běželo pro své zdraví, pro svůj dobrý pocit a pro dobrou věc. Čtvrtý charitativní běh Rozběháme Česko vyběhal 29 tisíc korun, které organizátor běhu Jan Bielik předal řediteli FN Plzeň MUDr. Václavu Šimánkovi, Ph.D., se slovy: „Všichni účastníci, začátečníci či pokročilí, běželi i pro to, aby jejich kroky a pot přinesly dobrou věc a  myslím, že 29 tisíc je krásná částka. FN Plzeň je čtvrtým partnerem charitativních běhů Rozběháme Česko

a  při tomto běhu se podařila vybrat částka největší.“

Plzeňský kardioběh 13. 9. 2015

Účastníky běhu o délce 5 km před startem pozdravil ředitel FN Plzeň MUDr.  Václav Šimánek, Ph.D.  Startovné bylo nejméně 25 Kč, tj. 5 Kč za  každý kilometr trati. Samozřejmě dobrovolně bylo možno příspěvek na dobrou věc zvýšit. Tempo si volil každý podle svých schopností, ač se běželo za tmy, trasa po parkových cestách byla nezáludná a  tudíž bezpečná. Většina běžců navíc měla svítilny „čelovky“, takže i pro ty, kdo je neměli, bylo snadné se na  trati orientovat. V  cíli byla k dispozici minerálka. Ještě dlouho po doběhu panovala v cílovém prostoru veselá nálada, každý z  účastníků si v  pohodě užíval své endorfiny. Však si toho všiml i ředitel FN V. Šimánek: „Při běhu byla nádherná atmosféra, která se těžko popisuje, ta se musí prožít. Dlouhý světelný lidský dav v nočním borském parku musel uchvátit každého účastníka. A hlavně, všichni přítomní svým příspěvkem napomohli k  částce, která zpříjemní dlouhé hospitalizace hematoonkologickým dětským pacientům. Ještě jednou velký dík.“

Nemalým překvapením pro organizátory byla chvíle, kdy se dozvěděli, že v  ten samý den a  pro tu stejnou dobrou věc běžely v  Železné Rudě ženy, účastnice sportovního víkendu. Jana Bielika oslovily a  výtěžek běhu předaly do  společného daru. Nakolik tato akce dokázala rozběhat Fakultní nemocnici se ukáže až v  budoucnosti, plzeňská FN však za  příspěvek pro vážně nemocné děti organizátorům plzeňského nočního běhu, všem jeho účastníkům a ženám železnorudského běhu srdečně poděkovala. (r)

V  neděli 13. září se v  Plzni na  Roudné uskutečnil 8. ročník Plzeňského kardioběhu. Zúčastnilo se jej rekordních 286 běžců všech věkových kategorií. Děti soutěžily na tratích 300 m, 1,4 km a  1,8 km. Vítězi jednotlivých kategorií se stali Tomáš Nový (TJ Sokol Plzeň-Petřín), Adina Provalilová (TJ Sokol Kout na  Šumavě), David Pášil (Atletika Klatovy), Tereza Burlová (ŠAK Přeštice), Ondřej Hůrka (Mílaři Domažlice), Lenka Kučerová (TJ Sokol Plzeň-Petřín), Martin Kočandrle (Sport Club Plzeň), Kateřina Burianová (ŠAK Přeštice), Jakub Karlach (TJ Sokol Plzeň-Petřín), Alexandra Planetová (AC Rokycany), Vojtěch Vychopeň (AC Domažlice) a  Lucie Hřebíková (TJ Sokol Plzeň-Petřín). V  dětských a  mládežnických kategoriích byl Plzeňský kardioběh součástí Běžeckého poháru mládeže Plzeňského kraje.

Zdravotníci na stupních vítězů Během programu zahrála kapela Švihadlo a pro běžce byl připraven tradičně bohatý raut. Výsledky hlavní kategorie: 5800 m muži: 1. Šimsa 19:44 min 2. Eisner 19:52 3. Bystřický 19:54 5800 m ženy: 1. Fronková 25:28 2. Vančurová 26:17 3. Brantlová 26:50 5  800 m zdravotníci: 1. Černý 21:37 2. Vojtíšek 27:36 3. Novák 43:24 5800 m zdravotnice: 1. Junková 25:56 2. Divišová 27:39 3. Havlíková 27:50 4. Machová 28:30 5. Bourková 33:43 6. Frömlová 33:47 7. Siglová 34:06 8. Linhartová 37:17  (JN)

Filmy z Jednoho světa pro studenty LFP V  závodě příchozích na  1,8 km zvítězili Václav Jírů (AK Škoda Plzeň) za  6:24 min a  Zuzana Kadlecová za 8:19 min. Startovní pole hlavního závodu na 5,8 km bylo velmi kvalitní. Byli v něm téměř všichni medailisté z předchozích ročníků a tak se očekával velký boj o vítězství. Nakonec vyhrál nejmladší z  favoritů - devatenáctiletý Josef Šimsa z AC Falcon Rokycany. Druhý skončil Tomáš Eisner a  o  2 sekundy za  ním doběhl Tomáš Bystřický (Salomon Suunto). Nejrychlejší ženou na této trati byla Kristýna Junková, která však byla klasifikována mezi zdravotníky a  tak se vítězkou závodu stala Vendula Fronková z  AC Domažlice. Na  dalších místech skončily Šárka Vančurová a Jana Brantlová.

Zdravotnice na stupních vítězů

Ve snaze rozšířit obzory našich studentů o problematiku lidských práv, plzeňská pobočka IFMSA CZ spustila v  březnu tohoto roku projekt Promítej i Ty! Promítej i Ty! je alternativním způsobem distribuce lidskoprávních dokumentárních filmů promítaných v rámci festivalu Jeden svět. Filmy jsou nám bezplatně zapůjčovány k veřejnému promítání. Každý film je opatřen doprovodnými materiály s  informacemi dokreslujícími pozadí filmu. Na rozdíl od festivalu Jeden svět se na naše promítání nemusí kupovat lístky, ani stát dlouhé fronty a především probíhá v průběhu celého roku v pohodlí auly Šafaříkova pavilonu. Nejen že můžete zhlédnout film, který jinak již nemůžete spatřit, či si jej půjčit, ale dozvíte se zajímavosti, které si pro vás připravíme my nebo naši hosté. Témata námi promítaných filmů jsou rozličná, od  porušování práv občanů v  Soči při přípravách na  ZOH po  boj za  práva homosexuálů v  Ugandě. Záměrně se snažíme o  co největší tematický záběr, ale témata spjatá s medicínou u našich diváků zcela vedou. Ze tří dosud promítaných filmů sklidil největší úspěch snímek Poslední sny, který je portrétem tří žen trávících své poslední dny v  dánském hospici. Vypráví o  jejich posledních přáních. Film nám ukazuje, že je možné odejít ze světa důstojně. Měli jsme to štěstí, že pozvání na  naše promítání přijali hosté z  Hospice sv. Lazara v  Plzni, paní Mgr.  Anděla Bednářová,

43

psychoterapeutka a  zároveň pastorační asistentka a také vrchní sestra Ivana Kalousová. Tato problematika je po dlouholeté praxi v hospici oběma více než blízká. Chtěla bych jim tímto velice poděkovat za  účast. Jejich poutavé vyprávění o  chodu hospicového zařízení, potřebách a přáních lidí na sklonku života strhlo více než dvouhodinovou diskuzi, dotýkající se témat práce s nevyléčitelně nemocnými a sdělováním špatných zpráv o zdravotním stavu. V  nadcházejícím zimním a  letním semestru máme v  plánu s  promítáním pro velký zájem pokračovat. Každý měsíc na  vás bude čekat nový film spolu s novými zajímavými hosty. Těšíme se na vaši účast. Lucie Nováková

Dobrovolník pomáhá postiženému chlapci, upoutanému na lůžko   Dobrovolnická ocenění Křesadlo za  rok 2015 byla rozdána v prostoru plzeňského DEPA v pátek 25. 9. 2015. Jsme rádi, že ocenění získal i  Dobrovolník TOTEMU student II. ročníku  Lékařské fakulty ZPČU Jáchym Wiesner, který se věnuje 16letému chlapci, který je po těžké autonehodě už šest let postižen kvadruplegií, kdy je fyzicky odkázán na nemocniční lůžko. Jedná se o  velmi silný příběh a  všichni z  mezigeneračního centra TOTEM-RDC prožívají velkou radost z  Jáchymova umístění, ač jmenován třetí v pořadí, jeho příběh patří k nejsilnějším. Ředitelka TOTEMu Bc. Vlasta Faiferlíková k ocenění říká:  „Mám velkou radost za TOTEM - RDC, že se nám díky Jáchymovi podařilo pomoci těžce postiženému chlapci a  samozřejmě mám ještě větší radost, že byla naše práce i  Jáchymova energie a  čas oceněna prestižní cenou Křesadlo 2015. TOTEM ve spolupráci s Jáchymem a dalšími dobrovolníky na školení dobrovolníků, které proběhlo v polovině září, připravil projektovou fiši pro získání alternativního ovládání počítačových technologií  „IntegraMouse“, které Sašovi umožní, že  bude moci sám ovládat počítač, hrát hry, vyhledávat si informace, které ho zajímají, a  především komunikovat se svými vrstevníky.  Chtěli bychom mu pomoci získané dovednosti využívat pro svůj osobní vývoj a seberealizaci a umožnit vzdělávání i formou e-learningových  kurzů. Připravujeme se podat žádosti na několik nadačních fondů, které podporují  handicapované, a věříme, že uspějeme.“ Při nominaci MUC. Jáchyma Wiesnera na cenu Křesadlo 2015 Bc. V. Feiferlíková uvedla: „Jáchym Wiesner - dobrovolník, který dokáže dát životu rozměr. Rádi bychom nominovali na  ocenění Křesadlo dobrovolníka, studenta Lékařské fakulty, reprezentanta v bojových uměních na  úrovni světových šampionátů, dobrovolného trenéra malých budoucích sportovců, který ve  svém bohatém životě nachází i  prostor pro pomoc těm, kteří naši pomoc velmi  potřebují. V TOTEM - RDC pracuje jako dobrovolník druhým

44

rokem a v rámci mentoringových programů se věnuje chlapci, kterému je 16 let a po těžké autonehodě je již 6 let postižený kvadruplegií, kdy fyzicky je odkázán na  nemocniční lůžko s  podporou životních funkcí, ale mentálně nebyl autonehodou  postižen. V okamžiku, kdy byla legislativně ukončena povinná školní docházka a za chlapcem přestal docházet učitel, nastalo v životě chlapce velké prázdné místo. Rodina se maximálně stará o rodinný kontakt, nicméně další sociální kontakty, důležité pro základní kvalitu mladého života, jsou minimální.  Po výzvě lékařů z FN Plzeň jsme s ošetřujícím personálem a sociální pracovnicí připravili individuální plán dobrovolnické podpory a  Jáchym začal po dobrovolnické a odborné přípravě okamžitě s chlapcem pracovat. Kromě témat přírodovědných, historických, matematických, která chlapce zajímají a rozvíjejí, sdílejí i běžná témata života 16letého mladého muže. Jáchym naučil chlapce pracovat s počítačem - objevili společně řízené meditace, které mohou i člověka upoutaného na lůžko provést místy, kam se takto postižený člověk nikdy nedostane, hrají strategické hry, baví je společné sledování filmů, apod.

který řekl že ten kdo umí bojovat, musí umět i léčit. Jak jste se dostal k  dobrovolnické práci ve FN Plzeň? Dobrovolničinu jsem dělal již v  době kdy jsem lékařskou fakultu nestudoval a  velmi mě tahle činnost naplňovala. Před rokem o  prázdninách jsem se nabídl dobrovolnickému centru Totem. Původně jsem měl v  plánu navštěvovat seniory, ale tam mi paní Bc.  Feiferlíková navrhla, abych chodil k  mladému pacientovi, který je kvůli celkovému ochrnutí – kvadruplegii - sociálně vyloučen. V čem ta práce spočívá? Především si povídáme, sem tam mu přečtu nějakou knihu nebo ho něco vyučuji (zajímá ho dějepis a  přírodopis). Snažím se mu co nejlépe zprostředkovat zážitky z běžného života mladého člověka. Jak je Vaše činnosti ve  FN Plzeň časově náročná? To je různé, o  prázdninách se za  ním snažím chodit co nejčastěji, ale např. o  zkouškovém období k se k němu nedostanu častěji než jednou týdně. Jaký vidíte osobní přínos takové práce? Velmi pozitivně, díky této zkušenosti jsem si uvědomil co je v  životě opravdu důležité. Přestože je již několik let upoután na  lůžko, je velmi optimistický a dokáže si vážit i té nejmenší drobnosti. Samozřejmě si všímám i  profesního přínosu - naučil jsem se komunikaci s pacientem, umím obsluhovat řadu strojů, které zajišťují jeho tělesné funkce a vzhledem k tomu, že se mi tento pacient bez zábran svěřuje, vidím jeho zdravotní situaci i z jeho úhlu pohledu. Získáváte při tom k  nemocným nějaký osobní vztah? V  současné době se Jáchym aktivně angažuje Rozhodně ano, jsme velmi dobří přátelé. i  v  akci, kdy se snažíme získat pro jeho kamaráStalo se někdy, že po  opuštění nemocnice da ústní ovladač počítače, který poskytne chlapby Vás některý z  Vašich „pacientů“ ci svobodu pracovat na  počítači bez závislosti vyhledal? na pomoci rodiny, personálu nebo dobrovolníka. V minulosti u jiných, méně postižených pacientů Místo a poslání, které si Jáchym pro svoje dobroano. volnické působení vybral, vyžaduje spolehlivost, Jaké máte další koníčky ve volném čase? ochotu, trpělivost, vyrovnanost, smysl pro humor, Mám rád hudbu, cestování a  sport. Od  malička empatii, kreativitu, laskavost, pochopení a stálost. mám rád bojové umění, které jsem nějakou dobu Jak jsem ho měla možnost poznat, všechny tyto dělal vrcholově. vlastnosti a ještě mnohé jiné v sobě skutečně má.  Jak jste ukončil 2. ročník – chystáte se Umožňují mu být neocenitelným společníkem do třetího? chlapci,  který nemá lékařsky pozitivní prognózu, Naši vyučující nás připravili dobře, všechny a přesto jeho život získal nový rozměr.“ zkoušky jsem měl splněné před prázdninami     Bc. Vlasta Faiferlíková, David Růžička a mohl jsem tak načerpat síly do třetího ročníku. TOTEM - regionální dobrovolnické centrum    (JN)

Co nám o sobě Martin Wiesner prozradil Jste Plzeňák, kde jste maturoval? Bydlím v Záluží, několik kilometrů severně od Plzně a  maturoval jsem na  plzeňském Sportovním gymnáziu. Co Vás přivedlo na  medicínu – má někdo z  blízkých příbuzných vztah ke  zdravotnictví? Můj otec se o zdravotnictví zajímá (ačkoliv v  něm není zaměstnán) a  jeho zájmem mě před několika lety „nakazil“. Nejvíc mě ale zasáhla věta jednoho mistra kung-fu,

Dobrovolnický den ve FN Plzeň 14. 9. 2015 Celkem 138 zaměstnanců Doosan Škoda Power s.r.o., stejně jako tisíce jejich kolegů ze skupiny Doosan po  celém světě, se v  pondělí v rámci Dobrovolnického dne zapojilo do zvelebování prostředí v  Plzni a  okolí. Přes 20 m nových ohrad, 16 natřených laviček, přes 50 m natřeného plotu, šest vyklizených výběhů pro psy, 40 m2 vymalovaných stěn, ale i  200 keramických knoflíků nebo 3600 ml krve – to je jen část výčtu konkrétní pomoci. 

Bílá trička s nápisem „Doosan Day of Community services“ prozradila zaměstnance plzeňské firmy Doosan Škoda Power ve  školkách, nemocnicích, komunitních centrech, v  zoologické i botanické zahradě nebo na faře v Ledcích. „Každý si vybral práci, která nejlépe seděla jeho naturelu a  zkušenostem. Někdo pomáhal opravovat střechu, další se věnoval zahradnickým pracem, jiný natíral lavičky. Všichni společně pomohli dobré věci,“ rekapituloval další z  dobrovolnických dnů, které se v Doosan Škoda Power konají dvakrát do roka, HR ředitel Richard Kabuď. Na mnohá místa se zaměstnanci Doosan Škoda Power vraceli v  rámci Dobrovolnických dní již poněkolikáté. Popularita dobrovolnického dne tak roste nejen mezi nimi, ale zejména mezi organizacemi, kterým pravidelně pomáhají. Plzeňský Doosan získal za své komunitní aktivity letos v červnu cenu hejtmana Plzeňského kraje. Ve  Fakultní nemocnici pracovalo v  den D 14. 9. 2015 dvanáct lidí a  jednalo se o  úpravu zeleně, čištění chodníků a  komunikací, na  transfuzní stanici darovalo 8 dobrovolníků krev. Monika Písková, účastnice dobrovolnického dne, vzpomínala: „Naším úkolem byl úklid schodiště vedoucího ke  krytu ve  FN Lochotín. Prostříhat křoví a  větve, které zakrývaly zábradlí Ja dále vyčistit schodiště. Manuální práce byla příjemnou změnou a  pohled na  dobře odvedenou práci nás velmi potěšil. Spolupráce s  milým p.  Františkem Bajerem z  FN byla skvělá, a  tak se na  příští rok znovu hlásíme do  služby.“ Dobrovolníci z Doosan Škoda Power pomáhali v  16 neziskových či rozpočtových plzeňských organizacích, ve  FN Plzeň již po  třetí. Vedení FN Plzeň všem dobrovolníkům Doosan Škoda Power poděkovalo a těší se na příští spolupráci. (r)

Hledá se 16 tisíc V  březnu 2015 se 1000 pacientů s roztroušenou sklerózou zapojilo do akce „Maratón s  roztroušenou sklerózou (MaRS)“ 24hodinového cvičení týmů složených z pacientů, lékařů, sester, fyzioterapeutů a dalších. 4. ročník této akce organizoval Nadační fond IMPULS. MaRS je 24hodinový maratón, během kterého cvičí pacienti s roztroušenou sklerózou. Jednot-

livé týmy se střídají po hodině v posilovně při štafetovém cvičení. Maratón iniciovali v  roce 2012 samotní pacienti, kteří cvičí spolu s rodinnými příslušníky, přáteli, fyzioterapeuty, lékaři a známými osobnostmi. V r. 2013 se k nim poprvé připojily i firemní týmy. Mottem MaRSu je skládačka (puzzle) – ke cvičení v Praze se formou štafety připojí jednotlivé regiony po  celé republice. Spojení je zajišťováno telemosty. Registrované týmy se štafetově střídají v  kruhovém cvičení nepřetržitě po  dobu 24 hodin. Pomyslný štafetový kolík předávají podle předem určeného pořadí. Tréninkové okruhy zahrnují fyzioterapii, psychoterapii a  trénink kognitivních funkcí (počítačová rehabilitace). Náplní fyzioterapie je především tzv. aerobně-rezistentní trénink, který podporuje funkce, které mají pacienti s RS oslabené. Cvičení probíhá pod odborným dohledem kvalifikovaných fyzioterapeutů a psychoterapeutů. V  ČR je odhadem 17 tisíc takto nemocných. Příští maratón se koná v  březnu 2016. Zapojí se do něj dvacet měst a obcí. V Plzni se bude cvičit 4. března 2016, bližší informace lze získat pomocí kontaktu: zuzanaknoflickova@gmail. com. O tom, jak se připojit, o životě s roztroušenou sklerózou a  její léčbě se 29. září 2015 ve FN Plzeň uskutečnil seminář s následujícím programem: Historie vzniku maratónu MaRS, co je jeho cílem, komplexní přístup v léčbě RS (tým MaRS). Psychologická péče o  pacienty s  RS ve  FN Plzeň (Mgr.  Chmelařová). Představení místních pacientských sdružení - Unie Roska, SMS (paní Nejedlá, Roska). Cestovatelský příběh sklerotického strýčka Aleše Zajíčka (tým MaRS). Ukázky cvičení (tým MaRS). Semináři předcházela hodinová procházka po  centru města s využitím krokoměrů. (r)

Registr ReMuS zveřejnil nejnovější data o roztroušené skleróze v ČR Diagnózu G35 neboli roztroušenou sklerózu si ročně vyslechne přibližně tisíc lidí. Dvě třetiny registrovaných tvoří ženy, dvě třetiny pacientů můžou chodit do  práce. Nemoc se u  nich projevuje v  průměru ve  30 letech. Vyplývá to z nejnovějších výsledků jediného celostátního Registru pacientů s  roztroušenou sklerózou ReMuS. Registr sleduje toto vážné autoimunitní onemocnění od  května 2013. Od  té doby vzrostl počet pacientů evidovaných v  registru téměř pětinásobně. Momentálně sleduje data 7  099 pacientů z celkem 13 specializovaných RS center a plošně z celé České republiky. „Jsme rádi, že se během dvou let podařilo nastavit registr tak, že již dnes zajišťuje sběr dat od sedmi tisíc pacientů. V brzké době lze očekávat, že průřezová data budou doplněna o první dlouhodobé výstupy, které budou přinášet velmi důležité informace pro vědecké účely, pojišťovny i zdravotní instituce,“ uvedla Kateřina Bémová z Nadačního fondu IMPULS, který registr provozuje. V  sou-

časné době, i přes svou krátkou dobu působnosti, patří český registr už mezi prestižní evropské registry. Roztroušená skleróza je velmi variabilní onemocnění, které vede u drtivé většiny pacientů bez léčby k  závažné invaliditě. Nejsou známy přesné příčiny jejího vzniku, nemoc nelze vyléčit. „Data z kontrolovaných klinických studií naznačují, že nové léky, které vstoupily na trh v průběhu posledních pěti let, umí nemoc u velké části pacientů velmi dobře stabilizovat, oddálit invaliditu a  při včasném nasazení prodloužit období práceschopnosti. K potvrzení těchto trendů u nás je však zapotřebí nemoc sledovat dlouhodobě, “ upozornila docentka Dana Horáková, neuroložka RS centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a odborný garant registru s tím, že hlavní přínos registru je právě v dlouhodobosti sběru dat. ReMuS potvrzuje již nyní trendy, které ukázaly registry v  jiných zemích – většina pacientů (67, 8 %), procházejících biologickou léčbou, může pracovat na plný nebo částečný úvazek. Největší díl pacientů (36,1 %) má jen lehké potíže, které nekomplikují běžný život. V ReMuSu je nyní 7 099 pacientů, téměř 72 % nemocných jsou ženy. Ve všech centrech se léčí nejvíce pacientů ve věku 30 – 40 let, v registru je nyní 33 pacientů mladších 18 let a z nich osmi je méně než 15 let. Průměrný věk v době začátku onemocnění je 30,3 let, nemoc se však ojediněle projevila už v necelých 4 letech věku. V  první fázi registr zachycuje pacienty na  nákladné biologické léčbě, sledované ve  specializovaných RS centrech. V další fázi se zaměří i  na  ostatní pacienty RS center bez ohledu na fázi nemoci a typ léčby. „Nejobtížnějším úkolem bude zmapovat nemocné, kteří jsou sledování v  ostatních ambulancích a  léčebných zařízeních,“ doplnila docentka Horáková. Registr zveřejňuje výsledky dvakrát ročně. Zprávy jsou publikovány na webových stránkách Nadačního fondu IMPULS. Velký význam má i prezentace registru a jeho výsledků v rámci celoevropských registrů a  nadnárodních projektů. Na  celém světě RS trpí dva a  půl milionů nemocných, v Česku se odhaduje počet pacientů na 17 tisíc. Nemoc se vyskytuje hlavně ve středních a chladnějších zeměpisných šířkách. Rizikovými faktory nemoci jsou kromě genetické dispozice EB virus (způsobující infekční mononukleózu), kouření a  nedostatek vitaminu D. Podle epidemiologických průzkumů se v  ČR nejvíce vyskytuje RS na  severu Čech. Lékaři to přisuzují zhoršenému životnímu prostředí v této oblasti. Informace o  roztroušené skleróze lze nalézt na portále www.rskompas.cz.

Otevíráme kroužek první pomoci pro děti Ovládnutí první pomoci je umění, které se může hodit kdykoli a komukoli. Čím dříve se jej člověk naučí, tím větší je šance, že jednou, v případě krize, správně zareaguje. Právě proto jsme otevřeli kroužek pro děti od 6-15 let, kdy jsou

45

ještě děti vnímavé a rychle se učí. Po zkušenostech z minulých let víme, že je to nejlepší cesta. V našem kroužku si s dětmi povídáme o nebezpečných situacích. O  tom, jak se jim vyhnout, ale také o tom, co dělat, když se skutečně něco stane. Povídáme si o lidském těle a snažíme se dětem vysvětlit, co se v těle děje při život ohrožujících i  jiných vážných stavech. Povídáme si o ošetřování a vše si zkoušíme. Ale nezapomínáme si ani hrát. Poranění umíme velmi realisticky namaskovat. Takové ošetřování je pak už opravdu blízké realitě. Když se děti vzájemně střídají v  rolích namaskovaných raněných, učí se vcítit do pacienta a příště mu pak mohou lépe pomoci. Zkrátka kroužek první pomoci není jen o ošetřování zranění, ale je to také zábava a zároveň škola zodpovědného přístupu k životu. Činnost kroužku byla zahájena první schůzkou 12. října 2015 v Šafránkově pavilonu. Tým vedoucích kroužku - LSS o.s.

Ústav sociálního lékařství se představuje

46

I  když byl ústav sociálního lékařství (ÚSL) založen až sedm let po vzniku fakulty, a to v roce 1952 jako ústav organizace zdravotnictví, zasahovala jeho činnost vždy významně do fakultní činnosti. Budování ústavu je spojeno se jménem a činností prof.  MUDr.  Rudolfa Bureše, CSc., který vedl ústav v  letech 1952-1968 a  zastával rovněž funkci děkana fakulty (1953-1958 a  19611964). Na  místo přednosty následně nastoupil doc.  MUDr.  Vladimír Zaremba, CSc., který na ústavu působil až do roku 2013 a významně přispěl k jeho bohaté publikační činnosti. Z původního zařazení v  rámci katedry společně s ústavem hygieny, soudního lékařství a jazyků byla v r. 1974 vytvořena katedra sociálního lékařství a hygieny a v roce 1990 byl zřízen samostatný ústav sociálního lékařství, jehož vedením byla pověřena doc.  MUDr.  Helena Zavázalová, CSc., a v čele ústavu stála až do své smrti v roce 2013. Poté jej do  roku 2015 vedla přednostka Ústavu hygieny a preventivní medicíny a současná proděkanka pro rozvoj fakulty a  vztahy mezi lékařskou fakultou a  fakultní nemocnicí doc.  MUDr.  Dana Müllerová, Ph.D.  Od  května roku 2015 je jmenována přednostkou ÚSL doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D., absolventka plzeňské lékařské fakulty, dlouhodobě spjatá s ústavem, v roce 2005 obhájila doktorandskou dizertační práci Integrace primární zdravotní péče a sociální péče v péči o seniory v České republice pod vedením doc.  Zavázalové. Docentkou byla jmenována v roce 2012 v oboru Zdravotně sociální péče na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Habilitovala s prací Stresové zatížení posudkových lékařů v průběhu transformace lékařské posudkové služby. Dlouhodobě se věnuje nejen posudkové problematice, ale rovněž problematice sociální gerontologie, veřejného zdravotnictví a  výchovy ke zdraví; publikovala v těchto oblastech řadu článků a monografií. Ústav vždy obstarával výuku sociálního lékařství, posudkového lékařství, statistiky a její apli-

kace v medicíně a dějin lékařství. Pod vedením doc.  MUDr.  Heleny Zavázalové, CSc., se ústav soustředil na  zdravotně sociální problematiku osob vyššího věku. Data z  Ústavu sociálního lékařství byla vždy uznávána odborníky v oborech gerontologie a  geriatrie jako jedinečná v republice. Informovala o životě osob vyššího věku a jejich problémech a byla využívána pro praxi a zabezpečení péče o seniory. Doc. Zavázalová pracovala také jako posudková lékařka a snažila se o propojení činností ústavu s medicínskou a sociální praxí a životem v regionu. Byla zakládající členkou občanského sdružení Soužití 2001, které v letošním roce slaví 15 let své existence a  jehož cílem je pomáhat zlepšit kvalitu života osob vyššího věku. Vedla Univerzitu třetího věku (U3V) a pro její absolventy založila Akademii třetího věku (A3V) a  Klub aktivního stáří při LF UK v Plzni. Univerzita třetího věku na Lékařské fakultě univerzity Karlovy v Plzni byla založena z iniciativy prof. MUDr. Jaroslava Slípky, DrSc., a  v  roce 2017 oslaví již 30 let své existence. Současně uplyne v  témže roce 20 let od  činnosti Akademie třetího věku a 10 let od založení Klubu aktivního stáří. Doc.  Zavázalová organizovala pro seniorské posluchače i  další vzdělávací a  kulturní aktivity, např. díky kontaktům s Hlávkovým nadáním zajišťovala posluchačům možnost prohlídky zámku v  Lužanech a  další tematické zájezdy. Absolventi na ni dodnes vzpomínají jako na nesmírně lidskou a přívětivou ženu. Byla také řešitelkou mnoha grantů, jež pomohly zejména k inovaci výuky, zlepšení vybavení pracoviště či rozvoji a podpoře U3V. Aktivně se také zapojovala s celým ústavem do organizace tradičních Postgraduálních lékařských dnů Plzeň, které byly pořádány pod záštitou ústavu a  za  jejího organizačního vedení a  zabezpečení. Na  záslužnou a neocenitelnou práci doc. Zavázalové ústav navazuje svou dosavadní činností. V  roce 2015/2016 pokračuje 2. ročník Univerzity třetího věku, jejíž absolventi obdrží příští rok v Karolinu osvědčení o absolvování celého cyklu. Na  programu se podílí již tradičně akademičtí pracovníci fakulty a odborníci z fakultní nemocnice i z praxe. Rovněž pokračuje další ak. rok přednášek Akademie třetího věku, kterou navštěvuje letos 130 posluchačů. Dále se rozvíjí také činnost Klubu aktivního stáří, jehož náplň zajišťují pracovníci ústavu ve spolupráci se samotnými posluchači.

50 let od dokončení stavby chaty LF Pzeň na Špičáku V roce 1963 nám tehdejší tajemník fakulty pan Veselý oznámil, že fakulta zakoupila přízemní chatu, která by měla být umístěna někde v oblasti Rejštejna a Annína, tam kam se jezdilo pro kosti do kostnice. Skupina sportovních nadšenců tuto otázku diskutovala s  panem tajemníkem a  rozhodla se, že by bylo dobré postavit tuto chatu na Špičáku na Šumavě. V této skupině byli Richard Rokyta, jako stavbyvedoucí, dále Jiří Boháč z Katedry tělesné výchovy, Jan

Sloup z Ústavu fyziky, Milič Trojan z Ústavu chemie a šofér děkana Oldřich Liška. Když jsme začali uvažovat, kde by bylo možné postavit chatu na Špičáku, hledali jsme místo. Díky osobním známostem mého otce, který byl tehdy okresním veterinářem v Klatovech, jsme objevili místo těsně vpravo od sjezdovky na Špičáku. Tehdejší sjezdovka byla bez jakéhokoliv výtahu. Na  sjezdovku se muselo chodit pěšky, ovšem místo bylo velice výhodné. Uvažovali jsme o  tom, jak chatu postavit, přízemní chata se nám zdála malá; proto jsme se rozhodli, že postavíme pod chatou ještě přístavbu. To jsme rovněž dali ve  známost mezi pracovníky fakulty. Tehdejší sekretářka z  Katedry jazyků paní Lichtenbergová nám řekla, že její manžel má nějaké stavitelské zkušenosti. Ota Lichtenberg nám tyto zkušenosti potvrdil, i  když jich bohužel moc neměl. Byl to ale velký nadšenec, bývalý důstojník, který byl propuštěn z  armády pro protikomunistické postoje. Nicméně nám velice pomohl, i když jsme všechno dělali amatérsky. Tato skupina pěti lidí se rozhodla, že tedy chatu nakonec postaví, a tak jsme se pustili do díla. Já jsem osobně dělal stavbyvedoucího, ale žádné zkušenosti jsem s  tím neměl. Učili jsme se od  známých a  jeden od  druhého. Podle toho také vypadaly naše aktivity. Docílili jsme toho, že pro výstavbu chaty vzniklo velké nadšení, zejména mezi našimi sportovními přáteli. Již v té době existoval fotbalový klub lékařů fakulty, další sportovní nadšenci se rekrutovali z lyžařského oddílu od Jardy Šmída, tehdy vedoucího oddělení tělesné výchovy naší LF, a přihlásili se i další ochotní pomoci se stavbou. Začali jsme také s  dobrovolnými brigádami. Fakulta nám poskytovala jedině dovoz materiálu. Měli jsme k  dispozici starého Robura, kterým Olda Liška vozil veškerý materiál, tzn. cihly, cement atd. a my jsme začali budovat. Bylo neuvěřitelné, kolik nadšení mezi lidmi tehdy panovalo. Pracovali jsme samozřejmě úplně zdarma a veškeré cesty a jídlo jsme si platili ze svého. Pamatuji si, že z nás pěti lidí odpracoval během dvou let na této stavbě každý asi 1600 až 1700 hodin. Ale na výstavbě pracovalo skutečně mnoho lidí, včetně studentů, které jsme zapojili do  této činnosti. Z  těch nejnadšenějších si pamatuji Avu Šafránka a  Petra Dominika, ale byli mezi nimi mnozí další a  všichni velice intenzivně stavěli. Nakonec jsme hrubou stavbu a vše dokončili tak, že v roce 1965 byla stavba předána k užívání, tj. chata stála během prakticky dvou let. Stavbu jsme předali majiteli, kterým byla odborová organizace (ROH) Lékařské fakulty v Plzni. Vznikla komise pro chatu, která rozdělovala místa podle přihlášek k  pobytu. Tehdy nám v tom pomáhala zejména paní Irena Hirmanová z chemie a další úřednice, které registrovaly zájemce a  rozdělovaly pobyty. Ze začátku to probíhalo naprosto bezvadně. Později, asi tak po  5- 6 letech, nastaly už jisté rozpory. Chata totiž nebyla připravená pro rodinné pobyty. Byla vystavěna pro sportovce, kteří tam přijížděli více méně jen přespat a  kteří hlavně chtěli během zimního období lyžovat (je třeba připomenout, že řada dnes velmi užívaných lyžařských terénů v oblasti Železné Rudy se na-

cházela v „hraničním pásmu“, kam byl přístup zakázán). Později samozřejmě se stárnutím všech těch nadšenců, kteří se na stavbě podíleli, a také i ostatních zájemců o pobyt s rodinami, se chata postupně začala přizpůsobovat i  potřebám jejich rodinných příslušníků. Stále tam však v přízemí byla jedna veliká společná místnost na  způsob noclehárny, ve  které se muselo nocovat pohromadě. První patro, které představovala vlastně původní zakoupená chata, se potom přestavovalo včetně verandy tak, až vznikly obytné prostory. Mnozí z  původních nadšenců si potom našli jiné bydlení na Šumavě, ale budovatelská parta, která se tam utvořila při výstavbě, spolu pořád kamarádila. Myslím, že jsme předvedli, že se dá pracovat s nadšením a zadarmo. Vzniklo velice zajímavé dílo v krásném místě. To místo je zajímavé dodneška a  v  podstatě chata vydržela v majetku ROH a potom Lékařské fakulty v Plzni do  roku 2012, kdy byla prodána nějakému soukromníkovi. Nicméně tato chata stojí stále tam, kde jsme ji vystavěli, je dokonce uváděna i  na  mapě. Vždy se s  hrdostí dívám na  to, že jsem se zúčastnil a mohl organizovat výstavbu něčeho, co je dodneška na mapě pod jménem „Chata Lékařské fakulty“. Dnes asi už jen málo zaměstnanců plzeňské LF ví o tom, že takto se LF Plzeň stala majitelkou atraktivní šumavské nemovitosti. Proto tato připomínka k  půlstoletému výročí jejího vzniku. Mnozí lidé tam strávili krásné chvíle jak společensky, tak s lyžováním a vůbec. Nás, kteří jsme se toho od  samého počátku zúčastnili, vážou na uvedené období velice příjemné a přátelské vzpomínky. Co bylo zejména hezké, že jsme se prakticky nikdy nepohádali, vždy jsme všechny problémy řešili konsensuálně. Byla to opravdu prima parta povzbuzovaná Oldřichem Liškou, který nás neúnavně vozil po cestách, které nebyly dobré, ale které on vždy svou bravurní jízdou zvládl. To jen pro připomenutí dnešní generaci, kdy se mnohé věci měří pouze finančně a  osobním prospěchem, že lze dělat i  hezké věci, i když nedokonalé, i bez těchto dnešních parametrů. Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA prezident České lékařské akademie stavbyvedoucí chaty na Špičáku v letech 1963 -1965

Harderovi z  Německa, a  v  60+ Vilém Zoubek těsně prohrál s pozdějším vítězem Ogatou z Japonska. Dvouhra žen: Kamila Resová 2. místo v kategorii 40+, Helena Kršňáková 2. místo v kategorii 55+, Eva Račická vyhrála útěchu v kategorii 60+, ve dvouhře 65+ Margita Cheníčková obsadila 3.–4. místo. Čtyřhry mužů, kategorie open: Fiala–Špička ml. semifinále, kategorie 50+ 1. místo Skála–Nerad, v kategorii 55+ Kratochvíl s Němcem Klockem 1. místo, v kategorii 60+ Kirchner–Zoubek čtvrtfinále. Čtyřhry žen: v kategorii open Resová–Fialová semifinále. V Poháru národů mužů Česká republika obsadila 3.–4. místo po prohře s Itálií v semifinále 1:2. V Poháru národů žen naše děvčata prohrála v 1. kole s Němkami 0:2. Pohár národů mužů pak vyhrálo Německo po  tuhém boji s  Itálií a v ženách zvítězily též Němky. V  rámci Scientific sessions proběhla řada zajímavých prezentací. Sám přednesl MUDr.  Jan Kirchner, vedoucí endoskopické ambulance Interního oddělení nemocnice v  Sokolově sdělení na  téma Functional Abdominal Pain Syndrome. Na  poli sportovní diplomacie byla česká výprava rovněž úspěšná. Po dvou letech funkci viceprezidenta WMTS a dvou letech jako prezident-elect se na nadcházející dva roky stal prezidentem WMTS právě MUDr. Jan Kirchner. Pár slov k  historii. Vzniku WMTS předcházel vznik Americké lékařské tenisové společnosti (AMTA) v  roce 1967. Tehdy oftalmolog z  Ohia Dr. Bill McGannon oslovil

Lékaři - tenisté úspěšní v Rotterdamu Pětačtyřicátý kongres a  mistrovství Světové lékařské tenisové společnosti (WMTS) se uskutečnily od 18. do 24. července 2015 v nizozemském Rotterdamu. Pod hlavičkou České lékařské tenisové společnosti se ho zúčastnila i  poměrně početná výprava českých lékařů (11 mužů a  5 žen) – a  rozhodně se nevrátila s prázdnou. Ve dvouhře mužů-open se Tomáš Fiala probojoval do semifinále, kde podlehl pozdějšímu vítězi Govonnimu z Itálie, v kategorii muži 40+ obsadil Oldřich Res 2. místo, v 50+ hrál Martin Nerad semifinále, stejně jako v  55+ Jaroslav Kratochvíl, který podlehl pozdějšímu vítězi

Semifinalista dvouhry Tomáš Fiala (vpravo) vydavatele sportovního a  zábavného časopisu pro lékaře Billa Drakea a  nabídl mu článek věnovaný tenisu. Nadšená odezva publikovaného článku vedla oba tyto pány k  založení AMTA. Úvodní mítink spojený s  turnajem se uskutečnil na Floridě. Pro zajímavost: ředitelem tohoto prvního turnaje byl Jimmy Evert, otec později slavné tenistky Chris Evertové (dožil se požehnaného věku, zemřel v 91 letech 21. srpna tohoto roku). Aktivity AMTA pokračovaly dále a  za  druhého prezidenta AMTA Dr.  Stanleyho McCampbella

došlo u  příležitosti lékařského tenisového turnaje pořádaného jako doprovodná akce odborného kongresu v Monte Carlu v roce 1971 k  založení WMTS. Zakládajícími zeměmi byly vedle USA též Německo, Itálie, Francie, Španělsko a Rakousko. Od té doby se každoročně koná kongres a mistrovství WMTS. Počet zemí s národními lékařskými tenisovými společnostmi se rozrostl na několik desítek. Česká lékařská tenisová společnost vznikla postupně z  neformálních začátků v  polovině 90. let. Prvního turnaje jsme se zúčastnili v  roce 1996. Tehdy se konal v  Bastadu na  jihu Švédska. Jeli jsme tehdy v  sestavě MUDr.  Jaroslav Kratochvíl, MUDr.  René Urbanec a  MUDr.  Jan Kirchner. Atmosféra tohoto prvního turnaje nás oslovila do té míry, že jsme brzy nabídli pořádání světového kongresu a  mistrovství v  naší vlasti. Kandidatura byla tehdy přijata a  u  nás proběhl šampionát v  roce 2002 v  Karlových Varech a  na  stejném místě se opakoval ještě v roce 2011. Na prezidentském mítinku v roce 2011 jsem byl zvolen viceprezidentem WMTS, což bylo projevem uznání dvojnásobného úspěšného pořadatelství. Česká lékařská tenisová společnost (ČLTS) eviduje několik desítek členů, ale mezinárodních akcí se obvykle zúčastní omezenější počet. Česká účast byla pochopitelně nejvyšší při pořadatelství u nás. Součástí kongresu a  mistrovství jsou scientific sessions pořádané pod hlavičkou Sport and Preventive Medicine Society. Jsou unikátní v tom, že se sejdou přednášky od lékařů různých specializací, kteří se obvykle v rámci odborných kongresů nepotkávají.

Do  čtvrtfinále deblů 60+ se probojoval pár Kirchner–Zoubek (na  snímku s  italskými soupeři, zleva Kirchner, Frugoni, Zoubek a Ajuti). ČLTS se může pochlubit dvojnásobným ziskem Poháru národů v kategorii mužů. Vždy to bylo při pořádání turnaje u nás, tj. v roce 2002 a 2011. Samotný pohár je poněkud zmenšená analogie Davis cupu. Čeští lékaři tenisté získali řady medailí i  titulů lékařských „mistrů světa“ v různých kategoriích. Z nejúspěšnějších jmenujme blovického MUDr. Jaroslava Kratochvíla, a  dále Helenu Kršňákovou, René Urbance, Oldřicha Rese, Libora Hradeckého a ve čtyřhrách dvojice Skála–Nerad, Fidler–Široký. V  prestižní kategorii open byl dva roky po  sobě (2013 a 2014) vítězem Tomáš Fiala.

47

Příští kongres a mistrovství WMTS se uskuteční v říjnu 2016 v Limě, hlavním městě Peru. (Jan Kirchner)

Uprchlická krize Jako Evropská migrační krize (nebo také evropská uprchlická krize) se označuje v  roce 2015 probíhající politická krize v Evropské unii (EU), způsobená velkým počtem imigrantů – jak ekonomických migrantů, tak uprchlíků – směřujících do  EU přes Středozemní moře a Balkán z Afriky, Blízkého a Středního východu. Rostoucí počty migrantů z těchto zemí se začaly objevovat již v předchozím desetiletí a zejména pak v souvislosti s tzv. Arabským jarem (2011). Rozměry celoevropské krize jev dostal na  jaře roku 2015, kdy se ve  Středozemním moři během krátké doby potopilo pět lodí s migranty, celkem se utopilo asi 1200 lidí a začalo se uvažovat o zavedení kvót na přerozdělování uprchlíků. K prohloubení krize došlo na přelomu letošního srpna a září, kdy se výrazně zvýšil počet imigrantů přicházejících do Evropy přes Balkánský poloostrov. 22. září 2015 schválili ministři vnitra států Evropské unie kvóty na rozdělení uprchlíků mezi členské země EU. Proti návrhu hlasovali zástupci České republiky, Slovenska, Maďarska a  Rumunska, Finsko se zdrželo hlasování a ministři ostatních 23 unijních států s kvótami souhlasili. V  praxi se bude jednat o  povinné přemístění 120 000 úspěšných žadatelů o azyl z Itálie, Řecka a Maďarska do ostatních členských zemí EU, které ale nebude začátkem trvalého mechanismu. Počet imigrantů však je daleko vyšší. Podle některých odhadů letos mohlo do  Německa dorazit až 1,5 milionu migrantů, a další statisíce do jiných evropských zemí. I pro původně velmi vstřícné Německo je takový příliv migrantů již neúnosný a  téměř nezvládnutelný. Vedle kapacit k tomuto účelu určených jsou již zaplněny stovky tělocvičen, kostelů, místní orgány uvažují např. o  postupném obsazování opuštěných bytů v  panelových sídlištích na  předměstích bývalé NDR. Někteří němečtí architekti a urbanisté si dokonce pohrávají s myšlenkou založit pro běžence zcela nové město, kam by soustředili až 30 tisíc azylantů z  Blízkého východu a kde by měli k dispozici vše potřebné - domy, školy, obchody, nemocnici a  mešitu přímo uprostřed města. Prof.  MUDr.  Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych, je český psychiatr, popularizátor vědy a  vysokoškolský pedagog. ředitel Národního ústavu duševního zdraví.

48

Cesta do  pekla je dlážděna dobrými úmysly, praví staré přísloví. Stálo by za  to si ho připomenout nyní, ve  chvíli, kdy hranice Evro-

py překračují statisíce islámských běženců.  „Pane doktore,co říkáte zatvrzelosti evropských srdcí tváří v  tvář drastickému snímku utonulého tříletého syrského chlapečka na  turecké  pláži? Není tohle už  za  hranicí možného?“ Čtenářka Alena B. Smrt dítěte je vždy strašlivá, nespravedlivá a srdcervoucí.Tím horší je jakkoli ji zneužívat k  citovému vydírání. Tělo tříletého Ajlana vyplavilo moře na pláži v Turecku nedaleko města Bodrum. Nevím, co by s  tím Evropa měla mít společného. To je fotografie, která má viset na  všech syrských nárožích a  lámat zatvrzelá syrská srdce. Ta fotografie je obžalobou zemí, vlád a  lidí v  zemích, jako jsou Sýrie, Afghánistán, Libye, Irák, Rwanda. V Sýrii spolu navzájem válčí „umírnění“ odpůrci prezidenta Asada, Islámský stát, vládní vojska, Tálibán, Kurdové a  další bojůvky utvořené na kmenovém či sektářském principu. Dohromady tvoří nepřehledný kotel zla a  krutosti, který má prostřednictvím vlastního obyvatelstva, jež je dílem hubeno a dílem utíká ze země, vytvořit v Evropanech pocity viny za  to, že žijí v  míru a  prosperitě, a  přimět je, aby vyklidili pole a  nechali na  své území přesunout celé populace ze zemí, jež se sotva dokážou udržet při životě. Miliónové zástupy pojaly myšlenku, že „mají právo“ se přestěhovat do zemí, kde jiná, notabene v  jejich očích nepřátelská civilizace během staletí vytvořila prosperitu, kterou si nyní prostě hodlají rázem bez boje přivlastnit. Svírá-li se mi srdce při pohledu na  mrtvého chlapečka, pak především odporem k  příšernému zlu, jež produkují všechny ty Islámské státy, Tálibány a diktátoři, co jsou schopni likvidovat vlastní obyvatelstvo bojovými plyny. To je zlo, jež zabíjí i děti, a to ať už přímo, nebo tím, že je vyhání z domovů. Navíc mi ani rozum, ani cit neberou neuvěřitelný cynismus bohatých islámských států, Spojených arabských emirátů, Kataru, Saúdské Arábie či Ománu, které mají s  prchajícími nešťastníky stejný jazyk (!) a  náboženství, ale nepřijmou prakticky ani jediného chudáka soukmenovce. Navzdory tomu, že oplývají petrodolary, že budují ve  čtyřicetistupňovém horku kryté lyžařské svahy, že montují umělé ostrovy a že pozlacují záchodové mísy. Překročit tam někdo ilegálně hranici, je jeho osud zpečetěn nebo ještě hůř. A  Evropa že má být soucitnější? Místo jasného pojmenování zla lomí nabuzená média a tradičně část popletených intelektuálů rukama nad evropskou xenofobií a vytváří úděsnými snímky v Evropanech nemístné pocity viny za něco, za co nemohou. Jestliže budeme někomu pomáhat, pak nikoli proto, že bychom v tomto konfliktu něco provedli (máslo na  hlavě jsme měli jindy a jinde), nebo proto, že by dotyčný utečenec „měl právo si tu vzít, co chce“, ale jen a  jen proto, že pomoc bližnímu je do značné míry součástí naší kultury a tradice (ano, křesťanské), je to součást našeho mravního kodexu, a také proto, že chceme. Nikoli proto, že nás k tomu někdo nutí, a ještě k tomu vyhrožuje a obviňuje. Činit nezištně dobro je něco úplně jiného než se nechat vydírat. Bezpodmí-

nečnou podmínkou pro pomoc uprchlíkům musí být jejich přijetí našeho právního řádu, parlamentní demokracie a  pojetí lidských práv. Lidských znamená i  ženských. Ani o  milimetr méně. Žádné dohozené sňatky, žádné kamenování, žádné „vraždy ze cti“, žádné polévání obličeje kyselinou! To se tady prostě nedělá a opravdu jsme si to neobjednali (*) Známý kardiochirurg prof.  MUDr.  Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra a  Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu v  Praze, při nedávném rozhovoru odpověděl na otázku „Největší znepokojení teď cítíme z  migrantů. Společnost je rozdělená na  ty, kteří mají obavy, a  ty s  otevřenou náručí. Jak to vidíte vy?“ následovně: Já si myslím, že společnost se dělí trošku jinak - na  lidi a  na  politiky. Já jsem ještě nemluvil s řadovým občanem, který by neměl přinejmenším strach, neřeknu-li hrůzu z  toho, že Evropa je zaplavena lidmi, kteří mají úplně jiné kulturní pozadí i zvyky než my. A pak jsou politici, nebo určitá část politiků, kteří ty obavy jako by vůbec nevnímali. Nedávno jeden vysoký západoevropský politik řekl, že se k migrantům musíme chovat ještě lépe. Že jsou to vlastně naši spojenci. Ano, jsou to naši ohromní spojenci, když pak střílejí naše spoluobčany? Já si myslím, že je to katastrofa. Trojský kůň. A vůbec nechápu, v jakém vakuu ti politici žijí, co je v tom za logiku, když je země v  ohrožení, že z  ní mladí zdraví mužští utíkají, místo aby svoji zem bránili? Oni emigrují a měli bychom jim věřit, že si chtějí zachránit život. Ale oni si vybírají, kam půjdou! Přece když mi půjde o život, tak budu rád za  jakékoli přístřeší v  neohrožené zemi, nebudu si vybírat. Oni stávkují, že se jim nevaří jejich dieta. Pokud to nezarazíme, Evropa to brzy shledá. Protože za  chvíli tu budete, dámy, nosit burky, přestaneme dělat zabijačky a  jíst vepřové maso. A  nebudeme smět chodit do kostela. Co byste od politiků očekával? Já bych očekával, že prostě udělají tomu exodu razantní přítrž. Protože ti lidé přijíždějí bez dokladů, my vůbec nevíme, kdo jsou: To je, jako by mi někdo cizí vlezl do baráku, a já ho vítal s otevřenou náručí, aniž bych věděl, kdo to je. To nejde. Naši předkové a  my jsme Evropu přece nebudovali proto, aby sem teď někdo přišel a  rozvrátil ji. Křesťanství je staré dva tisíce let a  od  samého počátku se musely ty ideje lásky, obětavosti a  pomoci, z  nichž křesťanství vychází, hájit. Myslím si, že zase přišla doba, kdy je nutné křesťanské zásady hájit. (r) (*) Höschl C.: Hra na city aneb za co všechno jsou zodpovědní Evropané. Reflex, 27. 9. 2015 (**) Pirk J.: http://www.lidovky.cz/jan-pirk-lide-se-boji-je-cas-hajit-krestanske-zasady-f8v-/lide. aspx?c=A151210_181928_lide_sij Foto: repro youtube.com, tan

600 let od upálení mistra Jana Husa (1369-1415) Jan Hus spatřil světlo světa v  jihočeském Husinci u Prachatic pravděpodobně v roce 1369. V  jednadvaceti letech začal studovat na  pražské Karlově univerzitě, kde nejprve získal titul bakalář a posléze se z něj stal mistr svobodného umění. Jakmile ukončil studium na univerzitě, působil zde jako profesor. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. O dva roky později již přednášel plamenné projevy v  pražské Betlémské kapli. Mistr Jan Hus byl vynikající řečník, který svým kázáním dokázal strhnout obyčejné lidi a  také se stal jejich symbolem. Ve svých kázáních kritizoval bohaté církevní hodnostáře a  výstřednosti bohatých. Stavěl se proti hromadění majetku nebo prodávání odpustků. Nebyl pouze skvělý kazatel, ale také významný literát. Mezi důležitá díla patří latinský spis O církvi (De Ecclesia) vydaný v roce 1413, který vychází z  myšlenek Jana Viklefa (1320-1384). Tento profesor oxfordské univerzity upozorňoval na obrovský rozdíl mezi církevním učením o chudobě, prostém životě a lásce k bližnímu a mezi skutečným rozmařilým životem církevních představitelů. Roku 1412 napětí mezi Husem a  špičkami církve vyvrcholilo. Veřejně vystoupil proti odpustkům. Následoval papežův zákaz vykonávat v Praze církevní obřady. Jan se odvolal na učení Ježíše Krista a  odmítl papeži poslušnost. Brzy na to opustil Prahu a přestěhoval se na venkov, kde kázal pod širým nebem v okolí hradů Krakovec u Rakovníka a Kozí Hrádek v jižních Čechách. Dva roky před svou smrtí dokončil český výklad bible Postila.

Nelze nezmínit Husovu zásluhu o pravopisnou reformu českého jazyka. Janu Husovi je připisován latinský traktát De orthographia Bohemica (O pravopise českém), v němž je obsažen návrh pro užívání rozlišovacích (diakritických) znamének. Čeština má diakritická znaménka tři: čárku, kroužek a háček. Celý návrh Husova diakritického pravopisu vznikl za  účelem zjednodušení dosavadního, velmi nejednotného, pravopisu spřežkového. Čeština byla totiž původně zaznamenávána latinkou, která však neměla zvláštní písmena pro všechny tehdejší české hlásky: šlo o  č, ř, š, ale i  o  dlouhé samohlásky. Hus tedy přišel s dvěma termíny: punctus rotundus – nabodeníčko krátké (tečka nad písmenem, dnešní háček) a gracilis virgula – nabodeníčko dlouhé (čárka nad písmenem, označování dlouhých samohlásek). Až na to, že Hus

nikdy nepoužil termíny české – nabodeníčka, jejichž původcem byl snad až o 400 let později Palacký, používáme jen mírně pozměněné Husovy tečky a čárky dodnes. Na jaře roku 1414 vyzval císař Zikmund Lucemburský (1368-1437) mistra Jana Husa, aby se ospravedlnil před koncilem svolaným v Kostnici. Přestože měl od císaře průvodní list o osobní nedotknutelnosti, v Kostnici u Bodamského jezera byl zatčen a vyslýchán. Na ekumenickém koncilu byl obviněn z kacířství a zástupci církve ho žádali, aby své učení odvolal a podrobil se autoritě koncilu. Hus však ze svých názorů neslevil, byl proto prohlášen za  nepoučitelného a zatvrzelého kacíře. 6. července 1415 byl šestačtyřicetiletý mistr Jan Hus jako kacíř upálen. Popel z hranice byl rozprášen v řece Rýn. Krátce po této justiční vraždě, která vyvolala obrovské pobouření u Husových přívrženců, začala husitská revoluce. Na  Plzeňsko mistr Jan Hus moc často nezavítal. Plzeňským napsal již na podzim roku 1411 list, ze kterého vyplývá, že již tehdy došlo mezi obyvateli Plzně k  polarizaci na  přesvědčené stoupence a  odpůrce Husových reformních snah (*). Husovi přívrženci v  čele s  radikálním kazatelem Václavem Korandou starším získali v dalších letech ve městě vedoucí pozice. Koranda jako nový městský farář také z kazatelny chrámu sv. Bartoloměje ostře odsoudil Husovo upálení. Roku 1414 ovládli sympatizanti Husova učení Klatovy, roku 1416 Domažlice a r. 1417 také Sušici. Malý ohlas měly Husovy myšlenky u  západočeské šlechty, a  jen Bavor ze Žinkov připojil svoji pečeť na  list českých šlechticů, protestujících proti Husovu upálení v  Kostnici (*). Jediným západočeským městem spojeným s  Husovým pobytem, je hrad Krakovec. Ten roku 1410 zakoupil Jindřich Lefl z Lažan a roku 1414 zde poskytl pobyt i  možnost kázání v hradní kapli mistru Janu Husovi před odjezdem do Kostnice Teprve o šest století později římsko-katolická církev mistra Jana Husa rehabilitovala. V  roce 1999 papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje jeho kruté smrti a  uznal ho jako reformátora církve. V  Křížové chodbě Karolina, historickém srdci univerzity kterým se za svého života procházel i  sám Jan Hus, bylo možno od  28. dubna do  28. srpna 2015 zhlédnout expozici „Jan Hus a  pražská univerzita“, kterou připravili odborníci Univerzity Karlovy v čele s děkanem Husitské teologické fakulty UK prof. J. B. Láškem, prorektorem UK prof. J. Roytem a dr. B. Zilynskou z Filozofické fakulty UK a Ústavu dějin UK. Mistr Jan Hus od roku 1398 na pražské univerzitě přednášel a  v  letech 1409 až 1410 ve funkci rektora dokonce univerzitu vedl. (JN) (*) Kumpera J.: Osobnosti a Západní Čechy. Do poloviny 19. století. Nakl. Ševčík, Plzeň 2005 (**) Pleskalová J.: Jan Hus a  nabodeníčka, viz http://www.phil. muni.cz/cest/lide/pleskalova/CJBA14_Hus_a_nabodenicka.rtf

Bitva u Domažlic 14. 8. 1431 Porazit „kacířské“ husity v Čechách se nepodařilo třem křížovým výpravám. Ta první skončila fiaskem po bitvě na Vítkově před Prahou v červenci 1420, druhá stejným výsledkem poté, co se dva křižácké proudy ani nedokázaly spojit a byl husity přemoženy na podzim roku 1421 u  Žatce a  v  lednu 1422 u  Kutné Hory, Haber a  definitivně u  Německého Brodu a  stejně skončila i výprava třetí v srpnu 1427 u Tachova. 4. března 1431 dorazil na  říšský sněm do  Norimberku zmocněnec papeže Martina V. kardinál Julián Cesarini, pověřený legát pro válku s  husity. Během několika dní svého působení zvrátil předchozí jednání a  za  využití všech dostupných prostředků vyburcoval římskoněmeckého a  českého krále Zikmunda Lucemburského, říšská knížata, šlechtu i  města k  organizaci čtvrté kruciáty proti českým kacířům. Již 18. března začala královská kancelář rozesílat výzvy k celoříšským přípravám a o dva dny později kardinál vyhlásil odpustkové buly pro účastníky výpravy. Strategický plán počítal s vytvořením sedmi vojsk, která měla tvořit pět útočných skupin, přičemž sraz těchto oddílů se měl konat mezi 20.  červnem a  1.  červencem na  čtyřech různých místech poblíž českých hranic. Účastníci se však začali shromažďovat později než bylo stanoveno, a tak hlavním křižáckým shromaždištěm se stalo bavorské město Weiden, kam se postupně sjely oddíly z celé Římskoněmecké říše. Z Norimberka zde v doprovodu tří set kopí družiny českého šlechtice Jindřicha z  Plavna dorazil i  kardinál Cesarini, jehož pod římskou korouhví následoval arcibiskup Kolínský, pod korouhví papežovou vévoda Saský, pod korouhví královou Jan kníže Bavorský a pod korouhví Království českého Jan biskup Vircburský. Do Weidenu dále postupně dorazily jednotky z  Braniborska, Mohuče, Bavorska, vojáci švábského městského spolku a  řada dalších zástupců říšské šlechty i  měst. Mimo Bavorsko pak operoval čtyřtisícový odřad shromážděný u míšeňského Freibergu a vojsko Albrechta Habsburského, jenž plánoval vpadnout do Čech přes Moravu. Vrchním velitelem kruciáty se měl stát Zikmund Lucemburský, nicméně ten se účasti na výpravě vyhnul,[pozn. 2] a do čela vojska jmenoval braniborského markraběte Fridricha. Husité na hrozící nebezpečí reagovali poměrně odhodlaně a na výzvu povolávající je do pole se koncem června u Plzně shromáždili vojáci všech svazů i  husitských měst; jako host se dostavil i litevský kníže Zikmund Korybut. Zúčastnění se svorně podřídili autoritě kněze Prokopa Holého, jenž zahájil operace na  výhodných vnitřních liniích podél západních českých hranic. Avšak prodleva při shromažďování křižáků u Weidenu a jejich neochota zaútočit na nepřítele vyčkávajícího na  úzkém prostoru měly za  následek, že se husité dostali do  zásobovacích obtíží a  byli nuceni ustoupit hlouběji do vnitrozemí. Teprve v té chvíli se Fridrich Braniborský rozhodl k úderu a 1. srpna křižáci překročili české hranice směrem k  Tachovu. Kardinál Cesarini chtěl město ihned dobýt, patrně kvůli pozvednutí morálky,

49

proti němu se však postavil bavorský vévoda, jenž považoval Tachov za své dědictví a nepřál si, aby byl demolován dělostřelbou, potažmo vydrancován nebo výrazněji poničen. Po  několikadenním neúspěšném obléhání se křižáci 8. srpna vydali ke Kladrubům, kde se dozvěděli o  soustřeďování husitů v  okolí Berouna. Rozhodli se proto změnit trasu pochodu a zamířili k Domažlicím, které dal vévoda Bavorský ihned oblehnout. Toto obléhání probíhalo již poměrně úspěšně a situace posádky ve městě se brzy stala kritickou. Shromážděná česká armáda vyrazila proti křižákům od  Berouna směrem k  Chotěšovu a tento zhruba 75 km dlouhý úsek urazila během 12. a 13. srpna. Zde se Prokop Holý a jeho štáb dozvěděli o svízelné situaci v Domažlicích. Byli si dobře vědomi skutečnosti, že pád města by umožnil protivníkovi se v bitvě opřít o jeho hradby, a  proto 14.  srpna v  brzkých dopoledních hodinách vyrazili rychlým pochodem obleženým na pomoc. Jakmile se Fridrich Braniborský dozvěděl o  postupu husitů, rozhodl se soustředit celou armádu na  jednom místě a  zajistit si ústupovou cestu přes Všerubský průsmyk. Začal proto své jednotky stahovat směrem ke  Kdyni, kde stály rozestaveny oddíly saského kurfiřta, jenž byl hostitelem kardinála Cesariniho. Špatná komunikace mezi oddíly však měla za následek, že Sasové nepochopili záměr vrchního velitele a  pohyb spojeneckého vojska považovali za  útěk. V  jejich odřadu vypukla panika, kterou se podařilo německým velitelům zvládnout jen se značným úsilím. Bavorský vévoda posléze nechal někde mezi Domažlicemi a  hradem Rýzmberkem vybudovat vozovou hradbu, kterou pomáhali bránit italští žoldnéři z kardinálské gardy.

Mikoláš Aleš: „Bitva u Domažlic“; kardinál Cesarini ztráci svůj klobouk

50

O  dalším vývoji situace se pak lze pouze dohadovat, je však pravděpodobné, že rychlost, s  jakou se husité přesouvali, neumožnila špatně organizovaným křižáckým jednotkám včas zaujmout určená postavení a  v  jejich táboře propukl zmatek. Existuje domněnka, že ve  chvíli, kdy vrchní velitel výpravy zaslechl husitský zpěv a rachot jejich vozů, stáhl své vojsko poněkud vzad, aby jej nepřítel předčasně nezpozoroval. Snad tento manévr v kombinaci s předchozí panikou či samotná blízkost husitů, nedůvěra vojska ve vlastní velitele a stále nedostatečně připravená obrana měly za následek, že mezi vojáky zavládlo zděšení a téměř všichni začali prchat k bavorským hranicím. Podle Starých letopisů českých se husitům do  cesty postavila pouze pěchota ponechaná v  bojových vozech, aby jejich vozy a děla mohly přes les ujet do  Bavorska, ale útočné oddíly (honci) českého vojska mezi ně odvážně vtrhly, zahnaly je z jejich vozů a  mnoho jich tam pobily a  zajaly. Ačkoli líčení útoku na křižáckou vozovou hradbu vyznívá jako jednoznačná záležitost, není vylou-

čeno, že boj s tímto zadním vojem se protáhl až do podvečerních hodin. Po překonání sporadického odporu husité vtrhli do okolních lesů, kde zahájili systematické pronásledování rozptýleného a zmateného nepřítele, který odhazoval veškerý majetek a jehož jedinou snahou byl útěk do bezpečí. Kardinál Cesarini prý z bojiště prchal převlečen za prostého vojáka a v doprovodu oddílu Jindřicha z  Plavna se ubíral kolem hradu Opálka k Nýrsku. Někde v těchto místech dostihl oddíl würzburského biskupa, spolu s  nímž se vrátil zpět na říšské území.

Gloriet „Klobouk“ nad Koutem na Šumavě Husité pronásledovali prchajícího protivníka dlouho do noci. Část jich pak přenocovala mezi německou vozovou hradbou, část se věnovala shromažďování kořisti. Staré letopisy české uvádí, že se Čechům podařilo získat na 300 pušek (děl) a  kolem dvou tisíc vozů. Sběru materiálu a  zajatců se věnovali i  celý následující den a  k  jejich nejcennějším nálezům patřila bula, jíž papež Evžen IV. vyhlásil čtvrté křížové tažení do Čech, spolu s oděvem a křížem kardinála Cesariniho. Po dalším debaklu při pokusu o násilné podrobení husitských Čech se katolická strana rozhodla zvolit novou strategii. Po poradě s králem Zikmundem a říšskými knížaty, kteří se obávali husitského vpádu do  Německých zemí, se kardinál Julián Cesarini rozhodl přizvat české vyslance k rokování na právě probíhajícím basilejském koncilu. Toto jednání začalo 16. ledna 1433 a vyvrcholilo 5. července 1436 podepsáním tzv. jihlavských (basilejských) kompaktát. Ta proklamovala konečný mír mezi husity a  zbytkem křesťanského světa a  uznávala je za členy obecné církve. Dnes bitvu připomíná vedle Národního památníku na Baldově gloriet se šindelovou střechou ve tvaru kardinálského klobouku u silnice z Mrákova do Kouta na Šumavě. (J. Novák)

Píseň o bitvě u Domažlic (*) Mistr Vavřinec z  Březové, narozený okolo r. 1370 z  vladycké rodiny na  Kutnohorsku, byl významný historik, básník i  publicista z  dob husitských válek. Situace, vytvořená husitskou revolucí, postavila dosavadního dvorského literáta z okolí krále Václava IV. na čas na významné místo Novoměstské kanceláře. Pro krále upravil v českém zpracování Knihy snového vykládania a pro královského dvořana Jana Smolíka ze

Slavic složil nedokončenou Kroniku světovou. Již před husitskými válkami byly jeho schopnosti, zvláště historické, vysoce oceňovány. Celou jeho literární činnost prostupuje zášť ke  králi Zikmundovi. Naposledy se připomněl 9. července 1437 jako člen university. Skladba Carmen insignís Coronae Bohemiae (Píseň slavné Koruny české) byla v  novodobém překladu nazvaná podle Erbenovy krátké básně Píseň o vítězství u Domažlic. Přinášíme ukázku líčení bitvy: Tak jako mocné bystřiny dravě s vysoké skaliny proudí, v údolí stékají, tak oni z Čech též prchají s tváří od strachu zsinalou a nevědouce, kam to jdou; jedna je cesta dovedla v kraj, kde ta vojska usedla; tak mnoho cest je vyštvalo a na mnoho míst zahnalo! Jak krtci kvapí zarýt se, ti se strmých skal řítí se, v bahně se jiní ztápéji a zbylí k nám se vracejí, v domnění, že se spasili, a zatím se k nám blížili. Opouštějí i vozy své, šatstvo a výzbroj, houfnice, peníze, stany, ozdoby, válečné stroje, zásoby, přečetné vozy s nákladem, jejž nepostihneš odhadem, aby se prosti břemen všech pustiti mohli v rychlý běh. A zapomněli už i cti jak chudí, tak i bohatí: praporů v strachu nechají a jako diví prchají, jak by jim vstříc šel nepřítel, ač ho přec žádný neviděl (když zástup našich branných sil tři míle dosud vzdálen byl): to tím, že k sluchu zazněl jim kol praskot s koňským řehtáním a hřmot a halas hrozivý, s nímž branný lid šel do bitvy, a třeskot trub a polnic řev a bojovníků hlučný zpěv. Mnozí se do ok chytili, které tam na zvěř líčili, jiní se od kos zraní tam, když do liščích a vlčích jam se zřítí, v zemi vyrytých a slamou, travou zakrytých. Shazují zbraně tíživé, pryč z cesty ženou koně své, ten onen šplhá na stromy‘ vysoké, s mnoha větvemi, chtě spasit život ubožák; muž se sekyrou volá však a donutí ho sešplhat a se vším všudy se mu vzdát. (*) Vavřinec z  Březové: Píseň o  vítězství u  Domažlic. Orbis, Praha 1951

František Palacký o bitvě u Domažlic František Palacký (1798–1876) je považován za  zakladatele moderního českého dějepisectví. Dostalo se mu přezdívky Otec národa. Takto zhodnotil výsledek bitvy u  Domažlic ve  svých Dějinách národu českého: Vítězstvím u  Domažlic octly se Čechy na  vrcholu světové moci a  působnosti své. Nikdy zajisté dějiny světa nevisely v té míře od směru dějin českých, jako v  době této, a  také nepřemožitelnost probuzeného národa nedokázala se nikdy skutky patrnějšími a skvělejšími; dvanáctileté namáhání celé téměř Evropy nemělo účinku znamenitějšího, nežli že Čechové ku konci stáli mnohem mocnější a neodolatelnější nežli byli na počátku. (*)  (r) (*) Palacký F.: Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Sv. VIII. Nakl. Gutenberg, Praha 1928

Národní památník Domažlice po 90 letech konečně odhalen Výstavba málokterého památníku se protahovala téměř celé století, než došlo k  jeho slavnostnímu odhalení. Takovou „trpělivost“ musel mít Národní památník Domažlice. Jde o památník na vrchu Baldov u Domažlic, připomínající zdejší husitské vítězství nad křižáky v bitvě u  Domažlic 14. srpna 1431. Pravděpodobně právě zde r. 1431 kardinál a  papežský ablegát Cesarini sledoval vojenskou situaci před legendární a  svým průběhem zcela ojedinělou bitvou, v níž se vojska V. kruciáty obrátila na panický útěk před přicházejícími husity.

 Práce na  budování památníku začaly koncem 20. let minulého století. Vítězný soutěžní návrh předpokládal vybudování 18 m vysokého monumentálního památníku – rozhledny a  jeho autorem byl architekt Kamil Roškot (18861945). Již světově uznávaný architekt Kamil Roškot je nejvíce znám svou účastí na zbudování Hrobky českých králů na Pražském hradě.

Stavbu monumentálního památníku a zároveň i  výškové rozhledny řídil Výbor pro postavení pomníku na  oslavu vítězství u  Domažlic r. 1431, založený roku 1928. Inspirátorem projektu byl pravděpodobně stavitel Alois Procházka, který byl i jeho prvním předsedou, významně byl přitom podporovaný také místní Legionářskou jednotou. Ve výboru byli dále zástupci předních spolků a také známý chodský spisovatel Jan Vrba. Výbor k postavení 18 metrů vysokého konstruktivistického giganta disponoval částkou kolem 200 000 Kčs, jež byla získána pomocí celonárodní sbírky.

Záměr stavby vycházel z předpokladu, že k památníku budou každoročně proudit početné davy poutníků, výletníků a turistů, a že se zde budou pravidelně konat společenské a kulturní akce celonárodního významu. Tomu také odpovídalo, že podle vzoru pokládání základních kamenů Národního divadla byl sokl památníku složen z jednotlivě věnovaných a na Chodsko přivážených kamenů a z prsti hlíny pocházející z nejslavnějších husitských bojišť.

Po  souhlase všech majitelů pozemků, potřebných pro vybudování památníku a  přístupových cest (písemný doklad je datován dnem 13. října 1931), byl pro postavení památníku vybrán vrch Baldov a byla založena dvě bankovní konta pro sběr darů. Oslavy položení základních kamenů probíhaly v  Domažlicích ve  dnech 14. až 16. srpna roku 1931. Organizoval je zmíněný Výbor pro postavení pomníku, který zamýšlel těmito oslavami a  účastí na  nich získat od  návštěvníků stále se nedostávající finance potřebné k  celkové dostavbě. Dne 14. srpna večer se z  reflektory osvětlené věže Chodského hradu rozezněly slavnostní fanfáry a rozhořely světlice. Na toto smluvené znamení se odtud vydal osvětleným městem kolem pomníku Svobody, náměstím, kolem poštovní budovy, Týnským předměstím k  dívčí škole (u  dnešní ulice Komenského) a  přes Kostelní, Branskou a  Hradskou ulici na  Chodské náměstí početný a  slavnostně naladěný lampionový průvod. Vojenská hudba

přednesla velebný husitský chorál Kdož jste Boží bojovníci.

V dalších létech však bohužel nadšení pro vybudování památníku postupně ustávalo. Pokud se ještě v  roce 1936 objevily opravdové a nezakryté snahy památník vybudovat vlastními silami a oslavy menšího rázu ještě probíhaly na  Baldově, o  jehož okolní úpravu a  označení se spolek taktéž postaral, tak již následující rok 1937 přenesl husitské oslavy nově na Sokoliště přímo v  Domažlicích. Před okupací ČSR bylo celé stávající jmění výboru skrytě převedeno do  pokladny městského muzea, aby nebylo zabaveno nacisty. Po válce již nebylo Baldovské návrší využíváno, pouze došlo k  opětovnému navrácení sejmutých plaket, ochráněných tak před možným zničením nacisty. Po  komunistickém převratu, v  době vrcholící „mytologizace dějin v  komunistickém duchu“, byly v roce 1950 neorganicky spojeny katolická pouť a oslava vítězství husitů nad křižáky v roce 1431. Komunistická ideologická snaha autoritě husitských oslav neposloužila ani v roce 1971, když v natřikrát jubilejním roce (milénium vzniku města Domažlic, 540. výročí husitské bitvy a  50. výročí vzniku KSČ) stranické oslavy úplně odsunuly obě zbývající jubilea. Nezveřejněná ideová koncepce dostavby památníku, vzniklá před rokem 1981, nebyla komunisty akceptována. Podobně nebyl úspěšný ani pokus členů místní jednoty tehdejšího Odboru českých turistů v  Domažlicích, kteří usilovali o  vyjmutí historického areálu na  Baldově z výhradního využívání pro vojenskozpravodajské účely. Na Baldově byl udržován přísný zákaz fotografování a  pořizování kamerových záznamů, ani propagace tohoto místa nebyla žádoucí, podobně vyloučeno bylo i  případné početné pietní shromažďování ve velmi těsné blízkosti pečlivě střeženého a utajovaného zařízení. Až před rokem 1988 byl památník rehabilitován a zapsán do Ústředního státního seznamu kulturních památek. V  průběhu 90. let však byla ahistoricky v areálu na Baldově nainstalována stožárová telekomunikační technologie typu BTS mobilního operátora Český Radiomobil-Paegas, v  současnosti v  infrastruktuře společnosti T-Mobile CZ z  korporátní skupiny nadnárodního mobilního operátora Deutsche Telekom. V  roce 2007 byl základní kámen památníku

51

poničen vandalským útokem, když z něho byla odtržena a zcizena pamětní plaketa a také měděná schránka s  hodnotným depotem mincí, odznaků, fotografií a  grafických tisků včetně pamětní zakládací listiny. Po  této dehonestaci byla pro jeho záchranu a  dokončení založena v Domažlicích dne 10. ledna roku 2009 Společnost pro památník husitské bitvy u  Domažlic. Na náklady Mgr. Miloše Novotného zde v srpnu roku 2011 při příležitosti 580. výročí bitvy proběhlo opětovné svržení kytice vázaných růží z  letounu spolu s  rozvinutím státní vlajky a  položením vavřínového věnce s  trikolorou za zvuku husitského chorálu. Při zahájení 61. Chodských slavností 2015 za  starostenství Ing.  Miroslava Macha byl již zcela dokončený monument v přítomnosti pozvaných hostů a za účasti velkého počtu diváků 14. srpna v 17 hodin s poctami slavnostně odhalen. Odhalení byl osobně přítomen Ing. Jan Bartošek, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Ing.  Vladislav Vilímec, poslanec Parlamentu České republiky, a mnoho dalších osobností. Průvodní duchovní slovo pronesl plzeňský biskup Církve československé husitské Mgr. Filip Štojdl. Státní hymnu zazpívala Jana Hofmanová, triumfální husitský hymnus přednesl krojovaný národopisný chodský soubor z Postřekova a Čerchovan společně se všemi shromážděnými. Moderoval Mgr. Kamil Jindřich. Do  útrob žulového baldováčka byla vložena kamenná schrána s  nečtenými a necenzurovanými vzkazy budoucím generacím, které na místě napsali účastníci slavnostní události. Motiv bitvy s důležitými souvislostmi a  událostmi byl otištěn v  nové publikaci Bitva u Domažlic a na limitované kolekci triček s trefným obrázkem. O  realizaci nově doplněného pomníku se zasloužil Mgr.  Miloš Novotný, domažlický rodák a  předseda Společnosti pro památník bitvy u  Domažlic. Autorem konečné podoby prstencového obřího kalicha s  hmotností 50 tun a o výšce 6 metrů je klatovský sochař Václav Fiala. Příchozí cesta k husitskému pomníku je nyní lemována skulptací a je opatřena ojedinělou vstupní bránou ze skla a kamene. Tvoří tak s prostranstvím u pomníku naučnou stezku, opatřenou panely s textem v českém a německém jazyce. (J. Novák)

Plzeňský špitál sv. Maří Magdalény Ošetřovatelská a  jiná zdravotnická péče se ve  středověkých špitálech v  průběhu staletí velmi měnila. Špitály zcela původně působily coby hostinská zařízení pro přechodné pečování při ubytování sponzorů určitých klášterů, poutníků, zejména kupců putujících na dálkových cestách za obchodem. Takové útulky pro kupce fungovaly jako dočasné azyly s  daleko větším počtem zaměstnanců, než předchozí

52

špitály klášterní nebo později městské a šlechtické. Hájkova kronika např. uvádí v  10. století v Týnském špitále 7 žen ošetřujících 12 chovanců. V Plzni, a i ve Staré Plzni však taková instituce dlouho chyběla. Postupně převážila funkce špitálů jako sociálně–zdravotních institucí. Jejich počet narůstal zejména během křižáckých válek v polovině 12. století. Správu špitálů a dokonce i něco léčení v nich převzaly zprvu hlavně rytířské řády mužské, zejména špitální řády, jako např. Němečtí rytíři, Maltézští rytíři, Templáři, Johanité, řády sv. Ducha a  Křižovníci. Jedním z  těchto řádů Křížovníci s červenou hvězdou., řád založený klariskou Blahoslavenou Anežkou Českou, dcerou Přemysla Otakara I. Špitály byly dlouho hlavně sociálním zařízením pro více nebo méně všeobecnou pomoc vybraným lidem v  situaci, kdy byli nemohoucí ve spojení s  chudobou, osamocením, starobou a často i se zdravotními potížemi, které tyto stavy provázely. Špitály nebyly zařízením pro všechny potřebné, sloužily jen lidem příslušným do  určité obce, panství, podle určitého náboženství a  snad i podle určitého stupně chudoby. I v Plzni existovaly špitály oddělené pro péči o  měšťany a jiné potřebné městské obyvatele. Do špitálů se člověk přijímal většinou na  dlouhou dobu, většinou až do jeho smrti. Protože ekonomické a  personální možnosti špitálu většinou nedovolovaly zabezpečit stálé a kvalifikované léčení svých chovanců, nepřijímaly se do nich vůbec lidé s neléčitelnými poruchami zdraví. Nevhodný výklad o  činnosti špitálu jako nemocnice byl posilován mnohovýznamovým termínem pro člověka potřebujícího péči ve  smyslu latinského termínu „infirmus”. To mohlo znamenat člověka nesilného, bezmocného, slabého, bojácného, chorého, churavého, duševně postiženého, spíše lidmi než Bohem opuštěného. Tomu se měla poskytovat péče, dříve definovaná latinským termínem „cura”. Po  staletí tedy šlo spíše jen o  hospic, starobinec, chudobinec, výjimečně o chorobinec. Jen někdy se špitál měnil za  válek nebo epidemií v  místo přechodného poskytování péče chudým převážně nemocným nebo zraněným. Snad první špitál nedaleko Plzně vznikl v r. 1253 ve Stříbře. Dlouho po něm vznikl špitál i v samotné Plzni, a  to na  místě obtékaném Radbuzou a  mlýnskou strouhou, v  místě dnešní lokality U Zvonu. Existoval zde asi od r. 1320 až do r. 1598. Špitál i kapli dal na vlastní náklady postavit v letech 1320-1322 zámožný plzeňský konšel Konrád, dědičný rychtář z  Dobřan. Ten špitál dobře zabezpečil jednak platy ze svého jmění (celkem 1044 groše a další naturální plnění), jednak z  pozemků kolem Doubravky, které dodnes nesou název Špitálský les. Později roku 1349 přikoupil k užitku špitálu i ves Ejpovice. Plzeňský rychtář Pertold a plzeňští konšelé

Bedřich Scharf, Oldřich z  Budějovic, Jindřich řečený Kramář a  Mikuláš Kračer dosvědčili, že spoluměšťan jejich Konrád z Dobřan tak učinil za  souhlasu své manželky a  tří synů Hermanna, Jana a  Racka. Německý zakladatel zřejmě si nepřál svěřit správu špitálu do  rukou českého špitálního řádu pražských křížovníků, kteří spravovali úspěšně dříve založené špitály v  Kladrubech, Stříbře, Chebu, v  Karlových Varech, v Mostě, Tachově, Sušici, Písku, v Chlumu sv. Maří, v  Českých Budějovicích, Klatovech a v Lokti.

Proto zakladatel předal „svůj“ špitál nejdříve do  péče plzeňskému faráři Mikulášovi Firmanovi. Později si však dal jako podmínku dotace špitálu, že duševně i  tělesně nemocným budou nápomocni dva bratří z  řádu německých křížovníků. Z  nich se jeden staral o  duchovní správu a druhý o hospodářství. Vybraná poloha pro umístění špitálu jistě nebyla zvolena náhodně. Lokalizace u  vodního toku usnadňovala provádění hygieny, situování u hlavní komunikace u mostu bylo nejen strategické, ale umožňovalo další zisk z výběru mýtného a cla. Vedení špitálu německými rytíři asi skončilo až úmrtím faráře Matouše Švihovského, jejich posledního mistra, nejspíše tedy 1. dubna 1465. Pak v  r. 1465 převzala správu tohoto špitálu od  Jiřího Poděbradského městská rada, která pro ni ustanovila zvláštní úředníky, tehdy nazývané jako kostelníci, poručníci, kurátoři, rektoři nebo komisaři. Vlastní špitál tvořila malá budova z  kamene jen s  dvěma místnostmi, umožňujícími oddělené ubytování špitálníků podle žen a  mužů. S nadsázkou se té větší říkalo palác a té menší „stuba“. Bylo zde odděleně ubytováno 16 žen a  8 mužů. Pomoc chudině v  Plzni byla nutná. Předhusitská Plzeň měla asi 4000 obyvatel, z čehož asi 1000 jich patřilo mezi chudé. Špitál měl četné majetky v Kyšicích, Božkově, Ejpovicích a v Doubravce. Z písemných pramenů je doložen případ, kdy byla kapacita míst ve  špitálu rozšířena. V  odkazu z roku 1367 měšťanka Markéta Duerrová odkázala dva slady, každý po 55 groších pražských, a jednu kopu grošů, které jí měly zaručit zřízení nového místa pro přebývání ve bývání ve  špitále. Po  její smrti mělo toto místo  připadnout špitálu. Dlouho chyběla však nějaká kloudnější zmínka o zdravotnickém významu špitálu. Přesné další osudy prvního špitálu sv. Maří Magdalény, až do jeho definitivního zničení v těchto místech na pražském předměstí, nejsou dostatečně dokumentovány. Špitál byl údajně vícekrát opra-

vován, zejména pro škody utrpěné za obléhání Plzně. Po  husitských válkách nastala výrazná rekonstrukce špitálního areálu. Archeologické výzkumy potvrdily výstavbu nové špitální budovy. Ta byla vystavěna na ploše, která se dříve užívala k pohřbívání. Na konci července 1507 výrazně zpustošil Špitálské předměstí rozsáhlý požár, jeden ze série úmyslně založených požárů, které v  letním období toho roku postihly město Plzeň. Špitál „z gruntu“ vyhořel. Konec špitálu a kaple Sv. Maří Magdalény přinesla třicetiletá válka. 30. září 1618 nechal Felix Dornheim, velitel císařské posádky bránící Plzeň, preventivně spálit zástavbu na  Pražském předměstí, což byl postup, který se běžně používal před očekávaným obležením. Následně až do 21. listopadu 1618 se na ničení špitálu podíleli vojáci generála Arnošta Mannsfelda a v r. 1639 na  samém konci třicetileté války i  500 jízdních Švédů vojska generála Jana Bannera. Tehdy byl v  listinách špitál naposled uváděn. Po  třicetileté válce byl areál zaniklého špitálu u kostela sv. Maří Magdalény intenzivně využíván jako hřbitov. Pr a v d ě p o d o b n ě však již začátkem 16. století byl špitál přenesen do  kaplanského domu s  kaplí sv. Václava na rohu Malé a Rajské ulice v  historickém centru Plzně. Čemu pak předměstské budovy špitálu sloužily, o tom historie tohoto mezidobí mlčí. Teprve při rušení špitálů v r. 1784 se dovídáme, že původní budovu špitálu i kapli koupil plzeňský zvonař Josef Perner a postavil zde novou jednopatrovou budovu a v ní zřídil zvonařství. Dodnes se proto tomuto místu říká „U Zvonu“. Ve  dvacátém století už nebylo známo, kde přesně původní magdalénský špitál stál. Jen náhodou byly jeho základy odhaleny při náletu na  Plzeň dne 25. dubna 1945. Historii špitálu připomněla výstava „Od špitálu ke galerii“ v Západočeském muzeu ve dnech 5. 6. - 30. 8. 2015. Představila stavební a historický vývoj plzeňské lokality U Zvonu v období od počátku 14. století do dnešní doby a přinesla nejnovější poznatky získané při posledních záchranných archeologických výzkumech provedených Západočeským muzeem v  letech 2010 až 2014. Výstava předvedla také unikátní 3D rekonstrukci zaniklého špitálního kostela sv. Maří Magdalény, odkrytých hrobů i přibližné podoby obličejů několika pohřbených jedinců. K výstavbě galerie dosud však nedošlo, a  tak dodnes zůstaly základy kostela i špitálu provizorně zakryty a lokalita opět parkově upravena. (JN) Paichl P.: Historie plzeňské medicíny (Historia medicinae Pilsnensis) 1295 – 1948. Vlastní náklad. Plzeň 2001 Dudková V., Orna J., Netolický P.: Špitální areál sv. Maří Magdalény v Plzni. Archaeologia historica 39, 2014: 221–239

Hanuš Zápal (1885 – 1964) nejvýznamnější architekt Plzeňska Hanuš  Zápal se narodil 7. února  1885 v Krašovicích u Dolní  Bělé na Plzeňsku v rodině učitele Antonína Zápala. Studoval na  reálce v Rakovníku a po jejím absolvování na  pražské technice. Studia architektury u  profesora Josefa  Schulze dokončil v  roce  1909. V  letech 1908-9 byl zaměstnán v kanceláři profesora Jana Kouly, pak pracoval ve  službách architekta Antonína  Balšánka na stavbě reprezentačního domu města Prahy a na  přelomu let 1909-10 byl zaměstnán v kanceláři architekta Bedřicha Bendelmayera. Pro Jana Zápala, který od  dob svých vysokoškolských studií používal křestní jméno Hanuš, mělo zásadní význam, že jeho rodina pocházela z  oblasti Rakovnicka a  Kralovicka. Tamní krajina s  četnými památkami, jejichž vznik většinou souvisel s  činností plaského kláštera v  době baroka, na  něj měla mimořádný vliv. Nejenže usiloval o  záchranu ohrožených památek, ale z barokních předloh při své práci architekta celý život čerpal. Jeho charakteristické citlivé zakomponování novostaveb do  krajiny, hmotová promyšlenost a nenásilná návaznost objektů různého charakteru mají předobrazy právě ve stavbách vrcholného baroka. Zápal v  době studií architektury na  pražské technice přilnul k  profesorovi Janu Koulovi. Patřil do skupiny studentů, které Koula přivedl do Klubu Za starou Prahu, jemuž předsedal. Zápal pro Koulu pracoval také v rámci své praxe – připravoval podklady pro opravu jedné z nejvýznamnějších památek Plzně, renesanční radnice. Krátce působil také u  Antonína Balšánka a připravoval mu detailní plány některých interiérů Obecního domu v Praze, například prostor foyer Smetanova sálu. Velký podnět pro Zápala představovala poměrně dlouhá praxe u  Bedřicha Bendelmayera, který historické stavební principy tvůrčím způsobem rozvíjel. Budova plzeňské radnice se pro začínajícího architekta stala symbolickou stavbou, neboť brzy po své praxi u Kouly uspěl v r. 1910 v konkurzu na místo městského architekta v  Plzni, centru svého rodného kraje. V plzeňském městském stavebním úřadu pak působil více než dvě desetiletí. Již  v  roce  1910 byl Hanuš Zápal Městským stavebním úřadem pověřen vypracováním projektu souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni. Tomu předcházelo vypracování návrhů profesorem Aloisem Čenským a  architektem Ladislavem  Skřivánkem. Návrhy byly dodány v  únoru 1909, prozkoumány technickou komisí a  k  provedení určen návrh A. Čenského. Městská rada však na tento návrh technické komise nepřistoupila a doporučila obecnímu zastupitelstvu, aby nebyl přijat žádný z  předložených projektů a  aby bylo

uloženo Městskému stavebnímu úřadu, aby vypracoval nový návrh a aby se přitom řídil zásadou volného blokového řešení. Hanuš Zápal, pověřený tímto úkolem, předložil předběžné náčrtky na soubor tří školních budov a na úpravu náměstí v září 1910 a po malých změnách v situování a programu škol v dubnu 1911 náčrtky konečné. Ty  byly schváleny technickou komisí a  městskou radou a  během roku byly na  stavebním úřadě vypracovány podrobné plány. Na  stavbu budovy Obchodní akademie byl vypsán konkurs, stavební práce zadány v  červenci 1912 staviteli Františku Kotkovi. Slavnostní otevření nové budovy se konalo 19. října  1913. Průčelí jsou oživena dvěma reliéfy - alegoriemi od  akademického sochaře O.  Waltera a  akademického sochaře  V.  Šípa. Hanuš Zápal navrhl také vnitřní úpravu reprezentačních místností budovy, včetně nábytku. Z  plánovaného souboru byla do  začátku 1.světové války realizována budova Obchodní akademie. V  roce 1931 byla připojena místo plánované školní budovy architektem  Františkem  Šrámkem budova Národní banky československé. Budova obecných a  měšťanských škol byla doplněna v roce 1934 prof. arch. J. Čadou a  prof.  arch. V. Weingärtnerem již v  modernějším slohu, ovšem s  respektováním původního celkového záměru. Celý soubor budov slouží svému původnímu účelu dosud. Není možno vypočítávat podrobně všechny významné Zápalovy stavby. Vyjmenujme alespoň některé: reprezentační budova Měšťanského pivovaru v  těsném sousedství hlavní pivovarské brány, sokolský tělocvičný pavilon žactva a  dorostu v  sadech  E.  Štrunce, rodinný dům Ladislava Lábka v  Mánesově ulici, nové divadelní skladiště v Kovářské ulici, tzv. Kostincova turistická chata u  rozhledny na  Krkavci, adaptace budovy bývalého Panského mlýna v  sadech  5. května na  budovu s  malými byty a  svobodárnami a  novostavba Domu sociální péče, soubor tří činžovních domů s tzv. Mrakodrapem atd. Vsrpnu  1921 bylo podnikatelům předáno staveniště budovy Masarykovy školy na  Jiráskově náměstí, 2. října  za  přítomnosti prezidenta T.  G.  Masaryka byl položen základní kámen a v lednu 1923 škola dokončena. Detaily fasád a  interiéru jsou kubistické, portály doplňují sousoší dětských skupinek od  akademického sochaře O. Waltera z roku 1924. Na  nároží Karlovarské a  Plaské  třídy byla v  roce  1924 dokončena budova Vyšší hospodářské školy. Stavbě, mírně zvýšené na parkově upravené terase, dominuje monumentálně řešená nárožní hmota s  hlavním vstupem a  prostorem posluchárny, završená vysokou střechou se  štítem a  věžičkou. K  této  hmotě jsou připojena vzájemně kolmá křídla zakončená krátkými, kolmo k ulicím vybíhajícími křídly. Průčelí jsou řešena s  použitím režného červeného cihelného zdiva. Interiér je doplněn v přízemí sochami od akad. soch. O. Švece, v posledním podlaží trojdílným obrazem Ze života lidu na Plzeňsku od akad. mal. A. Němejce. Řešením budovy výborně zvládajícím zastavění nároží dvou důležitých městských tříd na okraji vilové čtvrti byl zároveň vytvořen městský prostor vysoké estetické hodnoty (pozn.: toto je pohled

53

54

odborníka na  budovu současného Pavlovova ústavu plzeňské lékařské fakulty). Podle návrhu Hanuše Zápala byly v dalších letech provedeny další významné stavby nejen v  Plzni (areál Benešovy  školy na  Doudlevecké třídě, v areálu plzeňské vodárny v Doudlevcích postavena rozsáhlá budova filtrů systému Puech-Chabal, budova plzeňského krematoria, budova Masarykova léčebného a  výchovného ústavu pro  zmrzačené děti na  Klatovské  třídě na  Borech, budova městských technických úřadů, ústav  pro  hluchoněmé děti, Vzorný statek Vyšší hospodářské školy v Plzni nad Lochotínem, funkcionalistická budova Pikovy  školy na  Masarykově  třídě v  Doubravce a  další), ale i  v  dalších místech (např. pro Haléřový spolek dělníků Škodových závodů sanatorium v Janově u Mirošova, budova Masarykovy  obecné a  měšťanské  školy v  Plasích, českobratrský kostel v  Kralovicích, školy v  Bolevci, Kaznějově, Horní Bříze, Plané nade Mží, Železné Rudě, Domažlicích atd.). Arch. H. Zápal se věnoval také drobné architektuře - pomníkům a  pamětním deskám. Podle jeho návrhu byl realizován kupř. pomník šesti dětí zastřelených maďarskými vojáky 21. června  1918 v  Koterovské  ulici v  Plzni, který byl na  plzeňském ústředním hřbitově odhalen 28. října  1923, pomník purkmistra Dr.  Václava  Petáka na  stejném hřbitově, slavnostně odhalený 19. listopadu  1927 nebo pamětní deska Národního výboru a  pamětní deska věnovaná ve  válce padlým obecním zaměstnancům, obě  umístěné na  plzeňské radnici roku  1928 a  zhotovené ve spolupráci s akad. soch. O. Walterem. Velice významná byla činnost arch.  H.  Zápala v  památkové péči. Pod  jeho vedením byla například v  roce  1922 opravena rotunda ve  Starém  Plzenci a  v  roce  1934 kostelík U  Ježíška v  Plzni. Nejvýraznější jsou jeho zásluhy o  záchranu a  obnovu Santiniho stavby poutního místa v  Mariánské  Týnici u  Kralovic. Vedl záchranné práce až  do  roku  1952. Koncem března 1925 požádal Zápal poprvé o  přeložení do  výslužby. Ředitel městského stavebního úřadu V. Mencl upozornil, že pro úřad vznikne problém, neboť architektů byl již předtím nedostatek. V  květnu Zápal předložil zdravotní vysvědčení, aby prokázal, že důvodem jeho žádosti nejsou jen finanční podmínky v úřadu. V. Mencl na to ve své zprávě připomněl, že podle lékařské zprávy by se měl architekt co nejvíc šetřit, ale „žadatel však v  úřadě nijak se prací nepřepíná, naopak svých sil velmi šetří a podepsaný může s dobrým svědomím prohlásiti, že práce žadatelova v  úřadě zdraví žadatelovu neuškodila. Je však o žadateli všeobecně známo, že jest zahrnut soukromými pracemi, ba i tak rozsáhlými, že jest s podivem, že jich může bez újmy úřadu zastati, jako byla příkladně stavba hospodářské školy.“ Krátce před tím, než bylo Zápalovi šestačtyřicet let, podstoupil opět vyšetření, při němž mu lékař rekapituloval i  novější recidivu plicního kataru. Upozornil na nespavost a závratě a doporučil klid a léčbu v klimaticky příznivých podmínkách. Tentokrát již jeho žádost o přeložení na trvalý odpočinek byla schválena. Zápal se od července 1931 stal penzistou.

V osobním životě Zápal žil dlouhá léta v  partnerském svazku s  Ludmilou Pokornou, jejíž manžel Methoděj zemřel již v r. 1921. Pokorných bydleli v  Malické ulici ve  stejném domě jako Zápal. Když postavil vlastní dům v Křížkově ulici, přestěhovali se tam i s rodinou jejího syna Cyrila. Po její smrti se po r. 1950 Zápal oženil s Bohumilou Vandasovou. Manželé žili nejdříve v  Praze, často však pobývali přes léto na  své chalupě v  Lednici u  Kralovic, kam se nakonec z  Prahy natrvalo přestěhovali. Navštěvoval své sestry Boženu a  Jarmilu, scházel se s  archivářem a  muzejníkem Ladislavem Lábkem. Na sklonku života byl hospitalizován nejdříve v Kralovicích, pak v Plzni, poslední týdny jeho života o  něj pečovala sestra. U ní také 28. listopadu 1964 krátce před svými 80. narozeninami zemřel. Pochován byl v Rakovníku v hrobce svých rodičů a prarodičů. Třebaže je Hanuš Zápal nejvýznamnějším architektem Plzně ve  20. století, byla mu zatím věnována jen velmi malá pozornost. Přitom Zápal prakticky celý život věnoval architektonické tvorbě a  záchraně památek v  regionu a  jeho vzhled tak významně ovlivnil. 7. září  1996 byla Ing.  arch.  Hanuši  Zápalovi, nejvýznamnější osobnosti západočeské architektury 20.  století, v  kostele Panny  Marie v Mariánské Týnici u Kralovic slavnostně odhalena pamětní busta. Jako ocenění tvorby svého významného architekta začala Plzeň od  roku 2006 udělovat Cenu Hanuše Zápala za architektonický počin na území města Plzně. (JN) Domanický P.: Hanuš Zápal (1885-1964). Architekt Plzeňska. Starý most, Plzeň 2015.

Poslední válečné výstřely v Plzni (I) Letos jsme si připomněli 70. výročí konce 2. světové války. Připomeňme si, jaké byly poslední dny války v Plzni, tedy ve dnech, kdy většina Evropy si již několik týdnů či měsíců užívala klidu po  osvobození Spojenci na  Západě či Rudou armádou na Východě.

V dubnu 1945 se do Bavorska probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George Smith Patton. 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské Československé republiky. V  09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice

v  ašském výběžku. Jednalo se o  průzkum roty K  3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše. Vzhledem k tomu, že toto území bylo osídleno Němci (jednalo se o území Říšské župy Sudety), nebyli Američané vítáni jako osvoboditelé. 25. dubna se bojovalo o  Cheb, který Američané se ztrátami dobyli. 29. dubna se k hranicím předválečného Československa přesunuly další americké jednotky. 30. dubna si Američané vyžádali na  generálním štábu Rudé armády postup na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Tento cíl byl zdůvodněn nutností krýt levý bok 3. americké armády při postupu do Rakouska. Sověti, kteří se v té době probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na  jihu Českomoravské vysočiny, s tímto řešením nakonec souhlasili. Američané zahájili postup do  Čech 5. května 1945, kdy pronikli ke Kynšperku a osvobodili Planou a Klatovy. 6. května v brzkých ranních hodinách byl útok obnoven. Hlavním cílem byla Plzeň, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé hodiny ranní pronikly do Plzně jednotky americké 16. obrněné divize a umlčely poslední německá ohniska odporu. Boje pokračovaly i na dalších místech jihozápadních Čech.

Když vypuklo 5. května v Praze povstání, chtěl generál Patton pokračovat v postupu na české hlavní město. Byl si vědom toho, že německá milionová armáda, které velel Ferdinand Schörner, již neklade na  západě takový odpor, jako sovětským vojskům tvrdě bojujícím na Moravě. Z politických důvodů však sovětské vedení další postup Američanů do nitra Čech nepovolilo. Uveďme o  osvobození Plzně několik faktů ze svědectví doc. MUDr. Přemysla Paichla, CSc., jak je popsal ve svých vzpomínkách. Začátkem osvobozování Plzně z nacistického područí byl pátek 5. května. Lidé už  po ránu začali spontánně strhávat německé nápisy, bez vedení plzeňského Revolučního výboru. Situace  začala přerůstat v lidové povstání. Dokladem toho bylo nepřehlédnutelné zapálení  nacistické tabule „Führer befiel, wir folgen“ na náměstí, vyvěšování už dávno ušitých národních vlajek nejen na  domech, ale i z ochozu kostela sv. Bartoloměje, vyvěšení dokonce  prezidentské vlajky před radnicí, došlo i  k  přepadávání  jednotlivých německých aut. Došlo i na odvetná opačná napadání občanů německými vojáky a  gestapáky. Tu a  tam se ozvaly i  jednotlivé výstřely. Lidé už pochodovali  náměstím a přilehlými ulicemi a provolávali slávu Československé republice. Na  Klatovské třídě a v Nerudově ulici někdo z německého velitelství  chtěl zastavit projíždějící auto s demonstranty, zastavil ho však pancerfaustem.  Zde už padly i první české oběti. V 10 hodin  pronikli ozbrojení občané

i s dr. Křepinským do radnice a zajali německého starostu Waltera Sturma a Karla Wilda. Teprve pak se začali scházet  ve  Zbrojnické ulici i  jiní členové onoho národního výboru. Vešli  už do vyklizené radnice a podepsali slib věrnosti Československé republice. Dr.  Křepinský se za  této nepřehledné situace s Oberbürgermeistrem Sturmem odebrali na  německou komandanturu na  Klatovské třídě. Tam se  s  generálem  von Majevskim dohadovali, kdo je už pánem města. Ani po  dvou hodinách se na  ničem nedohodli. Revoluční národní výbor se domníval, že v té době už  převzal odpovědnost  za  další vývoj v  městě. Z  radnice  promluvil k  lidem předseda Jindřich Krejčík a MUDr. Jaromír Hrbek. Jejich projev doplnil krátce poté 12.30 z Obcizny  proti  Měšťanskému pivovaru z  dobyté německé radiohlasatelny Dr.  Karel Špindler s  kolegy a  odborníky z  pošty. Tehdy se ozvala slova: „Volám město Plzeň, černou, rudou Plzeň,“ která měla proklamovat politickou tvář Plzně. Za pět minut už se nemluvilo o rudé Plzni, ale  hlásalo se o svobodné Plzni, hlasatelé  pak doporučovali, aby lidé zůstali doma nebo nechodili do  ulic, šli po  své práci a  připravovali uvítání spojeneckých armád. Noviny tehdy  vyšly až v noci z 5. na 6. května, další den je velení americké armády zakázalo.  Stále se jen hlásaly  zprávy o blížícím se příchodu Američanů, o  partyzánských oddílech  obsazujících východ a sever Plzně, lhalo se o dohodě s německým  velitelem plzeňské německé posádky, do  toho se omylem míchaly zprávy z  Oberkommando der Wehrmacht. Když se už toho moc nedělo na ulicích, ve Škodovce hasiči a zaměstnanci  odzbrojili německou závodní stráž a zmocnili se zbraní a střeliva. Tři tanky vyjely do Plzně. Tank bez  ochranné kopule se stal obětí střelby Němců z oken obchodní akademie. Další dva mrtví a  třetí doplatil revoluci životem v nemocnici. Aktivně si počínali i  na dráze členové nově ustaveného RNV na ředitelství drah; zajišťovali stanice, kde byla německá obsluha, ale i  organizovali drážní provoz a pořádek.

Členové Bojových skupin splnili svůj plán,  obsadili sekretariát NSDAP a přeměnili ho v sekretariát KSČ, později přejmenovaný na  Leninův dům. Podobně se zapojili do  revoluce i  zaměstnanci na hlavní poště, v odpoledních hodinách už přerušili telefonní spojení s  Oberlandratem a  ostatními německými služebnami. Nakonec odzbrojili i vojáky střežící poštu. Městská policie spolu s dvěma rotami protipožární ochrany hned začala reorganizovat své složky, zatkli svého policejného ředitele i  nespolehlivé důstojníky a  kolaboranty. Reorganizovaný sbor obsadil všechny policejní strážnice a zajišťoval ně-

které úřady a  některé veřejné budovy. Členové ilegální skupiny zaměstnanců plzeňské věznice na  Borech propustili politické vězně, kteří se pak účastnili povstání se zbraní v ruce. V  Plzni se skrytě organizovaly skupiny Národní stráže Revolučních gard zejména pro  pozdější revoluční národní výbory na Plzeňsku, aby do 29. května už začaly střežit naše hranice. V 16 hodin navštívila skupinka členů národního výboru v českých uniformách znovu generála von Majewskiho a obě strany blufovaly nepravdivými zprávami o  podmínkách znovunastolení klidu a  o  opatřeních, která v opačném případě budou následovat. To vše si lze přečíst z později uveřejňovaných článků a knih. Trochu jiný obraz mohli podat obyčejní, neorganizovaní lidé revoluce, mezi nimiž byl i můj děda, který část toho sám viděl a zažil. Ten se už ráno 5. května ozbrojen dýkou se zaječí pacičkou a naivní odvahou a  s vlaječkou hned na nejbližší křižovatce u  Pietasu pod krytím policisty postavil proti četě  Němců, kteří utíkali z  Chlumu nad Doubravkou. Jeho odvaha však končila provoláním „Im Rahmen der Revolution gibt euch“. Pak už jen se svým kamarádem musel utíkat i s policistou do bezpečí na strážnici. Odtud se vydal k městu.  Druhé setkání s Němci bylo už úspěšnější, protože pod namířeným  samopalem železničního člena OSOŽ se oběma „revolucionářům“ podařilo nasazenou dýkou na krk tlustého šoféra mercedesu a tři  tlusté Němce zastrašit tak, že se poddali samopalem ozbrojenému železničáři. Byli tak překvapeni, že vystoupili z auta a nechali v něm zastrčené klíčky. Pak stačilo nasadit vlaječku a vydat se do centra. Před Perlovou ulicí je zastavil srocený dav Plzeňanů s křikem, že v německém  bordelu (Wehrmachtskameradschaftsheim No. 3)  jsou ukryté zbraně. Podařilo se nám vniknout do bordelu, kde každá z dorot měla svou pistoli a  handgranát s dřevěnou násadou. To vše jsme už  před  desátou hodinou odvezli na čerstvě  dobytou radnici. Tam jsme my motorizovaní dostali za úkol vozit z rozstříleného vlaku za Koterovem naftu pro už nepojízdné škodovácké tanky. Nic jsme nedovezli, protože nás pokropil  střelami německý kulomet. Taktak  jsme se vrátili do Světovaru, kde nám auto i naše dvě pistole sebrali. První den plzeňského povstání trpěl nedostatkem zbraní, vzdor úspěchům  akce trpěly bezradností, nekoordinovaností a  nedostatkem zkušeností, bez vojenského velení. Jedničku mohly dostat jen  jednotky městské  i drážní policie doplněné o nadšené dobrovolníky z řad  plzeňských občanů. Děd se vrátil do města na radnici a tam, protože uměl „užitečně“ mluvit německy, rusky a anglicky, začal sloužit jako tlumočník. (r) (Dokončení v příštím čísle)

Kde se naposled střílelo? Když Američané 6. května 1945 ráno dorazili do Plzně, nebyla situace ještě zdaleka klidná. Všeobecné veselí a  radost z  osvobození byla záhy zkalena střelbou z kostela sv. Bartoloměje a z několika dalších kostelních věží a podkroví. Boj s  německými fanatiky převážně z  řad příslušníků SS trval až do odpoledních hodin. To již byla podepsána kapitulační listina. K večeru

střelba utichla, Plzeň byla definitivně svobodná. Stopy těchto posledních bojů v Plzni byly zřetelně patrné na fasádách mnoha staveb v Plzni řadu desetiletí po  skončení války. V  osmdesátých letech nesly stopy střelby ještě např. fasády plzeňské synagogy, kostela Sboru Karla Farského na rohu Husovy ulice a Klatovské třídy a fasáda věží kostela svatého Jana Nepomuckého na Chodském náměstí.

Dnes již tyto stopy zůstaly zachovány pouze na jednom místě – na fasádě domu v ulici U  Prazdroje č. 17 nedaleko hlavní brány pivovaru Prazdroj. Přestože dům má novou fasádu, stopy po střelbě v původní omítce zůstaly zachovány. Upozorňuje na  ně pamětní deska, jinak by si jich chodec určitě nepovšimnul. Je potěšitelné, že nějaké podobné stopy na fasádách domů se neobjevily po celých dalších 70 let ani v Plni, ani jinde v České republice. Mělo by to tak zůstat provždy.  (JN)

Slavnosti svobody v Plzni Jubilejní oslavy 70. výročí osvobození Plzně americkou armádou a  konce   II. světové války byly v  Plzni jako vždy v posledních letech velkolepé. Návštěvníci se mohli těšit z  pestrého kulturního programu, tematických výstav a především ze setkání s válečnými veterány. Město žilo atmosférou roku 1945, nabídlo prezentaci dobových military kempů a  kulturního programu ve stylu žánrů populárních na konci války. Nechyběl tradiční a  jedinečný   Convoy of Liberty s více než 300 vozidly, ani   prezentace stávající i historické vojenské techniky Armády ČR. U  příležitosti oslav byl odhalen pomník generála Pattona.

55

Oslavy vyvrcholily 6. května vzpomínkovým aktem u památníku „Díky, Ameriko!“  (r)

Sto let od prvního motoristického závodu v Plzni Dne 28. června 1914 uspořádal Západočeský automotoklub první závod motorových vozidel na území Plzně. Tato organizace vznikla jako pobočka pražského autoklubu pod názvem ZAC již v roce 1907. Podle vzoru tehdy již známého závodu Zbraslav – Jíloviště pořádaného pražskou centrálou se i Plzeňáci rozhodli uspořádat podobný závod. Byla vybrána trať se startem na  dnešním Lochotíně, kde tenkrát byla zástavba minimální. Cíl byl na okraji Třemošné, délka tratě byla 6,1 km. Celá trať byla za suchého počasí prašná. Rozdělení strojů bylo provedeno podle výkonů motorů a váhy strojů. Trať byla podle tehdejších kritérií velmi nebezpečná, zejména v zatáčkovité partii u Židovského a Kamenného rybníka. Rychlostní průměry nejlepších jezdců se pohybovaly okolo 100 km/h. Nejrychlejším z více než 40 závodníků byl jezdec Žák na voze Praga.

56

V den konání závodu byl v bosenském Sarajevu spáchán atentát na následníka Rakousko-uherské monarchie Františka Ferdinanda d´Este a přesně za měsíc vypukla I. světová válka. Pořadatelé se tak mohli k organizování a obnově závodu Lochotín – Třemošná vrátit až v r. 1923. V  tomto již mezinárodním závodě startoval s  vozem Bugatti vynikajících český závodník Čeněk Junek s  manželkou Eliškou jako spolujezdkyní. Druhým a  posledním ročníkem byl rok 1924, kdy se na něm Eliška Junková poprvé představila jako závodnice a  zahájila tak svoji vynikající kariéru. Vývoj motoristických závodů v celé Evropě se pak soustředil na divácky atraktivnější okruhové závody. První takový závod se v Plzni jel již v r. 1925 na Slovanech pod názvem „Závod motorových kol a sidecarů pod Homolkou“.

V letech 1933 až 1955 se v místech mezi Pavlovovým a Procháskovým ústavem konal start jedenácti ročníků slavného Lochotínského okruhu. První ročník byl vypsán jen pro motocykly a před 10 000 diváky startovalo ve třech třídách 24 jezdců. Dalších pět let, až do  roku 1938, zde byly závody vypisovány i  pro automobily. Po válce v roce 1947 byl závod obnoven, a to dokonce s  mezinárodní účastí. Přesto, že návštěva byla téměř 50 000 diváků, sedmý ročník skončil s velkou finanční ztrátou. Jelo se kolem sokolovny do  Bolevce, zhruba v  místech, kde je dnes v Kaznějovské ulici služebna policie, se zahýbalo doleva do kopce, pak Špálovou ulicí a  kolem Cizineckého domu zpátky k  lékařské fakultě. 

Držitelem absolutního rychlostního rekordu je legendární motocyklista František Šťastný. Na trati, kde se střídaly kostky s asfaltem a prašným úsekem, dosáhl průměrné rychlosti 119 kilometrů v hodině. Délka a tratě Lochotínského okruhu se v průběhu let měnily v souvislosti s počtem vypsaných kol pro jednotlivé kategorie. Nejslabší kubatury obvykle jely pět kol, dále bylo standardem deset, patnáct a  poslední tři ročníky také 20 kol. V období 1938-1949 pořadatelé vypisovali pro hlavní závody v kategoriích auto i moto celkem 23 kol, což představovalo vzdálenost 98,9 km

a při reálném převýšení a stavu povrchu tratě délku kolem jedné hodiny. K zániku okruhu přispěly i dvě smutné události. První se datuje k už zmiňovanému skvěle obsazenému ročníku 1949. V závodě však těžkou nehodu  nepřežil anglický jezdec Norman Croft na  stroji A.J.S. 350. Podle ústně předávaných svědectví se Croft na  startu zdržel a  doháněl čelo závodu. V devátém kole smrtelně havaroval ve Špálově ulici v místě, kde prašná silnice zahýbala směrem ke  Košutce (nad dnešní křižovatkou ulic Studentská a Gerská). Druhá smrtelná nehoda se stala československému reprezentantovi, továrnímu jezdci Jawy, 42letému Janu Novotnému z  Prahy s  číslem 11. V  celkově devátém ročníku v  roce 1953 ve druhém kole třídy 500 ccm jezdil ve vedoucí skupince, když ve  velké rychlosti v  levotočivé zatáčce na Karlovarské třídě havaroval. Jan Novotný byl ihned převezen do  nemocnice, kde svým zraněním druhý den podlehl. Na  jeho počest  nesly poslední ročníky Lochotínského okruhu v  letech 1954 a  1955 název Memoriál Jana Novotného. Classic Car Club Plzeň připomněl stoleté jubileum prvního motoristického závodu v Plzni. V sobotu 28. 6. 2014 se deset nejstarších aut v Plzni předvedlo na silnici mezi budovami lékařské fakulty na  Lochotíně v  místě, kde 28. června 1914 úplně první motoristický závod v Plzni startoval. (JN)

Historický víkend 12. - 14. 6. 2015 Rok 2015 se v Plzni nese ve znamení Evropského města kultury. Jen okrajově si připomínáme, že je také rokem 720. výročí založení našeho města králem Václavem II. A  právě tuto událost připomněl již tradiční Historický víkend, který se konal 12.-14. června. ké Kulisou víkendu plného strašidel, historických kostýmů i  šermířů se stalo historické centrum města. Děti se mohly vydat na  Pohádkovou cestu. Po  sobotním večerním reji strašidel se nejpodivuhodnější bytosti prošly Plzní na svém Vejšlapu. Otevřelo se i historické tržiště, nesčetně soubojů předvedli šermíři, zazněla dobová hudba. Během akce, kterou vždy v  polovině června pořádá Nadace 700 let města Plzně, se tak Plzeň proměnila v pestrý rej vystoupení souborů historického šermu, dobových divadel, hudebníků či kejklířů, stánků historického tržiště, malí i velcí se vydali na Pohádkovou cestu atd. Hlavním představením byl Stroj času šermířské a  scénicko-kaskadérské společnosti Maledictus.  Městem prošly dva průvody: jednak

průvod všech účinkujících i  hostů folklorního festivalu, jednak se na svůj Vejšlap vydala strašidla, tentokrát podruhé s vlastním osvětlením. Cílem bylo vytvořit Světelného draka a  pokusít se o rekord - co nejdelší osvětlený průvod. V rámci Historického víkendu se ve městě objevily obří loutky divadla T.E.J.P. a  také provazochodec nad náměstím Republiky. Součástí víkendu byla i  výstava historických vozidel a jedinečné parní silniční vozidlo Baffrey z roku 1886. Na závěr Historického víkendu nechyběl ani obdivovaný ohňostroj. (r)

vědci, konkrétně antropologové a genetici. Poměrně velmi rozsáhlé kapitoly 7 Přirozená smrt a  8 Forenzní pedopatologie ukazují na  úzkou spjatost s  oborem patologie. Kapitoly 9 Poranění ostrým předmětem a 10 Střelná poranění zase úzce souvisejí s obory chirurgickými, jako jsou zejména traumatologie či neurochirurgie. Víceméně volný celek tvoří kapitoly 11 Dušení, 12 Utonutí, 13 Nehody a  chorobné stavy při potápění a 14 Poškození organizmu sníženým atmosférickým tlakem. Posledními částmi jsou kapitola 15 Hladovění a opět volně související kapitoly 16 Poranění elektrickým proudem, 17 Poškození zdraví zářením a 18 Termické změny. Členy autorského kolektivu, zahrnujícího 28 odborníků, byli za vedení editora prof. MUDr. Miroslava Hirta také pracovníci Ústavu soudního lékařství LF UK v Plzni MUDr. et MUDr. Miroslav Dvořák a MUDr. Hynek Řehulka. Do II. dílu připravuje autorský kolektiv zbývající soudnělékařskou problematiku – mj. hlavně tupá poranění, toxikologii a dopravní nehody. (r) Hirt M. a kol.: Soudní lékařství. I. díl. 1. vydání. Grada Publishing a.s., Praha 2015. 240 stran, 32 stran barevných příloh.

Mírka H., Ferda J.: Multidetektorová výpočetní tomografie. Perfuzní vyšetření Hirt M. a kol.: Soudní lékařství. I. díl Publikace Soudní lékařství I tvoří první díl uceleného souhrnu nejmodernějších informací v oblasti medicínských forenzních věd. Organicky navazuje na učebnici doc. Vorla, vydanou ovšem před více než 20 lety (1993), která je stále chápána jako volné pokračování učebnice prof. Tesaře (první vydání 1975). Text, na němž se podíleli odborníci ze všech soudnělékařských zařízení v ČR a částečně i ze Slovenska, je sice určen v  první řadě soudním lékařům, ale užitečné informace v něm najdou i další obory, a to nejen medicínské a právní. První díl obsahuje 18 kapitol počínaje historií soudního lékařství jako jednoho z  nejstarších lékařských oborů v  České republice. K  nutnému vzdělání současných lékařů neodmyslitelně patří i gramotnost právní. To je obsahem 2. a 5. kapitoly. V dalších kapitolách je podrobně rozebrána obecná problematika smrti, včetně posmrtných změn, určování doby smrti a vitality poranění. Svoji multioborovost prokazuje soudní lékařství zejména v  kapitole 6 Identifikace osob, jejímiž autory jsou nejen všeobecní lékaři, ale i stomatologové, a dokonce i přírodo-

Publikace se zabývá problematikou teoretických základů a praktických aplikací perfuzního CT. V první části jsou rozebrány základní technické a  matematické principy metody a  pracovní postupy při provádění vyšetření. Jsou popsány vlastnosti mikrocirkulace za  normálních i  patologických podmínek a  její vztah k zobrazení perfuze. Dvě kapitoly se věnují problematice radiační zátěže při CT vyšetřeních. Na  závěr jsou uvedeny příklady vyšetřovacích protokolů používaných na  Klinice zobrazovacích metod FN Plzeň. Ve druhé části monografie jsou na konkrétních klinických případech vysvětleny praktické aplikace metody při vyšetřování různých orgánů. Důraz je kladen na  vyšetřování cévních onemocnění mozku a  nádorových onemocnění. Jsou rovněž uvedeny příklady vyšetřování ischemické choroby srdeční včetně zátěžového vyšetření a využití dat z perfuzního CT pro dynamickou (4D) CT angiografii. Publikace plzeňských autorů MUDr. Hynka Mírky, Ph.D., a prof. MUDr. Jiřího Ferdy, Ph.D., byla podpořena projektem Ministerstva zdravotnictví ČR „Koncepční rozvoj výzkumné instituce 00669806 – FN Plzeň“, grantem IGA MZ ČR 13326 (2012-2015) a  Programem rozvoje Univerzity Karlovy (Projekt P36). (r) Mírka H., Ferda J.: Multidetektorová výpočetní tomografie. Perfuzní vyšetření. I. vydání. Galén, Praha 2015. 214 stran.

Čeledová L., Čevela R., Bosák M.: Posudková činnost v ordinaci praktického lékaře Problematika posudkového lékařství je medicínským oborem, který úzce souvisí s  realizací sociální ochrany občanů v  rámci sociální politiky státu. Jde o celý komplex především věcných plnění, která se vztahují k  nepříznivému zdravotnímu stavu občanů. Publikace si vytyčila nemalý cíl – oslovit ošetřující lékaře, zejména však registrující praktické lékaře. Mezi lékařskou posudkovou činností v  sociálním zabezpečení a  činností lékařů v  oblasti zdravotnictví existují nemalé styčné plochy. Spolupráce obou lékařských sfér má přitom stěžejní význam pro bezproblémové fungování systémů sociální ochrany. Posudkoví lékaři navazují na práci klinických a praktických lékařů ve všech případech, kdy jde o komplexní řešení problému, který má tři základní aspekty – medicínský, ekonomický a  sociální, vsazené do  relevantních norem právního prostředí. Vzhledem k významu spolupráce posudkových a praktických lékařů na dopad činnosti systémů sociální ochrany do  života občanů a  pacientů chce publikace přispět k  prohloubení vhledu lékařů do  činnosti lékařské posudkové služby. Měla by přispět ke zdárnému řešení sociálních důsledků nemoci, stáří, stárnutí a  zdravotního postižení. Praktičtí lékaři zde naleznou nejen základní informace o  činnosti a  organizaci lékařské posudkové služby, ale především informace z  oblasti posuzování zdravotního stavu pro potřeby systému sociálního zabezpečení a  zaměstnanosti, které je rychle a  bezpečně navedou na nejlepší řešení pro jejich pacienty. Publikace podává v  šesti kapitolách aktuální základní problematiku posudkové činnosti lékařů posudkové služby sociálního zabezpečení podle aktuální právní úpravy. Představuje kompendium znalostí o  posudkové činnosti lékařské posudkové služby pro praktické lékaře, užitečné informace v  ní naleznou i  specialisté z jiných medicínských oborů. V předmluvě doc. MUDr. S. Brýna, CSc., předseda SVL ČLS JEP uvádí: „Publikace si jistě zaslouží ocenění za přehledný, jasný a srozumitelný návod a přiblížení principů a zásad činnosti posudkové služby. Styčné plochy práce posudkových a  všeobecných praktických lékařů a  jejich téměř každodenní spolupráce ať již v  systému pojistných či nepojistných agend mají nepochybně dopad na  naše pacienty – klienty systému sociálního zabezpečení. Z tohoto důvodu považuji za mimořádně důležité zlepšení vzájemné oboustranné informovanosti o naší práci.“ Publikaci autoři doc.  MUDr.  Libuše Čeledová, Ph.D., MUDr.  Rostislav Čevela, Ph.D., MBA a  MUDr.  Miroslav Bosák věnovali památce prof. MUDr. Rudolfa Bureše (1906-1980), děkana plzeňské lékařské fakulty v  letech 195..-..), vedoucího Katedry sociálního lékařství LF UK

57

v  Plzni v  letech 1962-1975, který vytvořil ucelenou teorii a metodologii posudkové činnosti u nás. (r) Čeledová L., Čevela R., Bosák M.: Posudková činnost v ordinaci praktického lékaře. 1. vydání. Grada Publishing a.s., Praha 2015. Kresby J. Malák. 192 stran.

Růžek D. a kol.: Klíšťová encefalitida Virus klíšťové encefalitidy (KE) byl objeven v  roce 1937 během expedice ruských vědců v  oblasti Dálného východu. Ve  střední Evropě byl poprvé izolován roku 1948 v  tehdejším Československu. Přenašečem (vektorem) viru je v  Evropě klíště Ixodes ricinus. Cirkulace viru v přírodě probíhá mezi hostitelem a  klíštětem, přičemž klíště je jeho dlouhodobým uchovavatelem (rezervoárem). Virus KE  je přenášen prostřednictvím klíšťat převážně na lesní a polní hlodavce, na divoce žijící zvířata a  domácí zvířata pasoucí se ve volné přírodě. Člověk je jen náhodným hostitelem viru KE a nesehrává v přírodní cirkulaci viru žádnou roli. K nákaze člověka dochází při sání infikovaného klíštěte, případně následkem konzumace nepasterizovaného mléka či mléčných výrobků infikovaných koz, ovcí nebo krav. KE  se u  člověka vyskytuje ve  všech věkových skupinách od  kojeneckého až po  vysoký věk. Infekce virem vede k velmi odlišným průběhům nemoci od  oligosymptomatické infekce až po  život ohrožující encefalomyelitidu či encefalomyeloradikulitidu. Průběh onemocnění se zhoršuje s  narůstajícím věkem nemocných a  s  množstvím předchozích chronických chorob. Po proběhlém zánětu CNS jsou u velké části nemocných přechodné i trvalé následky, které vedou ke zhoršení kvality života. U dětí mívá KE obvykle mírný průběh, ale i u nich byly zaznamenány těžké případy infekce. Klinický průběh KE  není natolik typický, aby bylo možné provést diagnózu jen na  základě klinického vyšetření. Laboratorní diagnostika v případě KE sehrává nezastupitelnou roli. Během druhé (neurologické) fáze onemocnění se objevují specifické protilátky ve třídách IgM a IgG a jejich titr rychle roste. V současné době není dostupná kauzální léčba KE, existuje ale řada možností, jak příznivě ovlivnit průběh nemoci a jejích jednotlivých projevů během akutní nemocniční fáze i  během rekonvalescence po  propuštění z  nemocnice. Základní a nejúčinnější možností ochrany proti KE je prevence založená na bariérové ochraně před přisátím klíštěte či na aktivní imunizaci. Epidemiologie KE je ale značně komplikovaná a  neustále se mění. Kromě známých, případně částečně objasněných faktorů existuje celá řada dalších, v  tuto chvíli neobjasněných faktorů, které budou epidemiologickou situaci i  v  následujících desetiletích významně ovliv-

58

ňovat ať už izolovaně či komplexně. V  autorském kolektivu doc.  RNDr.  Daniela Růžka, Ph.D., na  publikaci spolupracovalo dalších 10 odborníků, mezi nimi prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., vedoucí Ústavu epidemiologie LF UK a  FN v  Plzni a  prof.  MUDr.  Josef Sýkora, Ph.D., přednosta Dětské kliniky LF UK a FN v Plzni. (r) Růžek D. a kol.:: Klíšťová encefalitida. 1. vydání. Grada Publishing a.s., Praha 2015. 200 stran.

R. Kobercová Ivančaková, V. Merglová:

Dětské zubní lékařství Tento učební text je určen studentům zubního lékařství a  praktickým zubním lékařům a  zdaleka nevyčerpává celou problematiku onemocnění orofaciální oblasti dětského věku. Má pomoci s  orientací v  oboru a  zejména pak upozornit na odlišnosti při vyšetřování a ošetřování dětských pacientů ve všech etapách léčebného procesu. Dítětem je jedinec do 18 let věku, a změny, které v  tomto období přináší růst a  vývoj celého organizmu a zejména pak orofaciální soustavy, je třeba zohlednit při vyšetření, diagnostice i  terapeutických postupech. Pro zubního lékaře i celý jeho tým je náročné také zvládnutí komunikace s  dítětem a  jeho doprovodem. Pravidelnost návštěv u  zubního lékaře od  1 roku věku v intervalech dvakrát za rok je zárukou kontinuity ošetření, včasného podchycení změn a patologických stavů a směřuje k navázání dlouhodobě dobrého vzájemného vztahu lékaře a pacienta. Vedle hlavních autorek – doc.  MUDr.  Romany Kobercové Ivančakové, CSc., zástupkyně přednosty pro výuku a  vědeckou činnost Stomatologické kliniky FN v  Hradci Králové a  doc.  MUDr.  Vlasty Merglové, CSc., ze Stomatologické kliniky LF UK a  FN v  Plzni – se na  zpracování jednotlivých kapitol podíleli další spoluautoři, doc.  MUDr.  Radovan Slezák, CSc., doc.  MUDr.  Yvona Mazurová, CSc., a  MUDr.  Zdeňka Šustová, Ph.D.  (Hradec Králové). (r) R. Kobercová Ivančaková, V. Merglová: Dětské zubní lékařství. 1. vydání. Advertis Group s.r.o., Praha 2014. 177 stran.

J. Ferda a kol.: Základy zobrazovacích metod Publikace plzeňských autorů stručně a  přehledně nabízí základní poznatky o současných zobrazovacích metodách v medicíně. Kniha je koncipována jako učební text, kdy didakticky přehledný text, tabulky, schémata a více než tři sta obrázků napomáhají k pochopení principu jednotlivých zobrazovacích metod a jejich bez-

pečnému využívání pro diagnostické a  léčebné účely. V  66 kapitolách autoři v  první části monografie seznamují čtenáře s obecnými principy zobrazovacích metod (kapitoly Ionizující záření a  jeho vlastnosti, Radioaktivní přeměna, Účinky ionizujícího záření, dozimetrie a  radiační ochrana, Principy skiagrafie a  skiaskopie, Principy výpočetní tomografie, Principy ultrasonografie, Principy magnetické rezonance, Principy detekce ionizujícího záření v  nukleární medicíně, Principy SPECT, PET a  hybridních metod, Kontrastní látky pro RTG, USG a MR a kapitola Radiofarmaka. V  obsáhlé speciální části pak jsou podrobně popsány a  bohatě obrazově dokumentovány radiologické metody zobrazení jednotlivých orgánů a  systémů počínaje pohybovým systémem a  konče oběhovým systémem (49 kapitol). Závěrečná část se zabývá metodami nukleární medicíny v  zobrazení myokardu, v onkologii a v detekci zánětu. Jsou uvedeny též metody intervenční radiologie v cévním systému a u onkologických onemocnění. Poslední kapitola uvádí metody terapie v nukleární medicíně. Orientaci usnadňuje téměř šestistránkový rejstřík. Na publikaci se autorsky podíleli odborníci Kliniky zobrazovacích metod LF UK a  FN v  Plzni prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., MUDr. Hynek Mírka, Ph.D., MUDr. Jan Baxa, Ph.D., a MUDr. Alexander Malán. (r) J. Ferda a kol.: Základy zobrazovacích metod. Galén, Praha 2015. 148 stran.

J. Vodička a kol: Traumatologie hrudníku Traumatologie hrudníku, tj. diagnostika a  léčba hrudních úrazů, je jednou ze základních oblastí traumatologie a  celé chirurgie. V Evropě se poranění hrudníku podílí na  každém druhém úmrtí při dopravní nehodě, v  zámoří je dokonce druhou nejčastější příčinou smrtelného úrazu vůbec. Řadu let chyběla u  nás ucelená monografie, která by zahrnovala jak základy oboru, tak nové diagnostické a  léčebné postupy. Kolektiv plzeňských a pražských autorů připravil moderní publikaci, která reflektuje potřeby oboru, vyplňuje jednu z mezer na trhu odborné literatury a má šanci stát se vyhledávanou pomůckou při studiu problematiky traumatologie hrudníku. V  prakticky koncipované a  bohatě ilustrované monografii naleznou základní informace potřebné k  pochopení a  úspěšnému zvládnutí péče o  nemocné s  poraněním hrudníku jak studenti v  pregraduálním studiu, tak především adepti chirurgie a  traumatologie ve  studiu postgraduálním. Hlavním autorem a  pořadatelem monografie

je doc. MUDr. Josef Vodička, Ph.D. V šestnáctičlenném kolektivu spoluautorů se na ní podíleli další plzeňští odborníci: prof.  MUDr.  Jiří Ferda, Ph.D., doc.  RNDr.  Pavel Fiala, CSc., MUDr.  Jan Geiger, MUDr. Tomáš Hájek, MUDr. Vladan Hrabě, doc. MUDr. Ivan Chytra, CSc., MUDr. David Slouka, Ph.D., MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., doc. MUDr. Milan Štengl, Ph.D., doc. MUDr. Jitka Švíglerová, Ph.D., a prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc. (r) J. Vodička a kol.: Traumatologie hrudníku. 1. vydání. Galen, Praha 2015. Ilustrace K. Vávra. 241 stran.

Literatura v pohorkách Představa, že básníci a  prozaici jsou lidé, kteří tráví většinu svého času v křesle s hlavou v oblacích, aby se pak přesunuli k monitoru svého počítače, a to, co se jim honilo hlavou, přenesli na  virtuální papír, je, zdá se, mylná. Důkazem tohoto tvrzení je akce Literatura v pohorkách, kterou navrhli a  zrealizovali východobavorští spisovatelé ve  spolupráci se Střediskem západočeských spisovatelů v rámci projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015. 18. září se vydala skupina bavorských a západočeských spisovatelů z  Řezna do Plzně, aby tak společně pozdravili Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Tedy pro upřesnění: ze západočeské metropole se na celou trasu z Řezna do Plzně vydaly pouze dvě básnířky: Tamara Kopřivová a Jaroslava Málková. Cílem asi 200km putování, které bylo rozděleno do 10 etap, nebyl jen sportovní výkon, ale především šlo o to, aby se spisovatelé z  obou stran hranice více poznali, k  čemuž přispívaly hovory v  češtině, němčině i angličtině během cesty i mimo ni. Tím nejdůležitějším v celodenním programu byla odpolední/večerní čtení v cílových místech jednotlivých etap, která byla zejména na německém území hojně navštěvována. A četlo se například na zámku (Ramspau), ve staré radnici (Furth im Wald), v kulturních centrech (Nittenau, Roding) i v klášteře (Chotěšov). Za trasu vždy zodpovídali jeden až dva autoři a  neabsolvovali ji jen spisovatelé, ale i  jejich přátelé, a  to i  ze vzdáleného Irska. K  putování se často přidávali i  turisté, kteří absolvovali jednu etapu, a  pak se zúčastnili večerního literárního programu. Z Domažlic dokonce vyrazila jedna třída gymnázia, která s námi prošla asi 10 kilometrů cesty. A z čeho se během putování četlo? Pro projekt Literatura v  pohorkách vydalo německé nakladatelství Pustet Verlag knihu s  příznačným názvem Unterwegs / Cestou, sborník povídek deseti východobavorských a  deseti západočeských autorů. Všechny povídky vyšly dvojjazyčně – německy a  česky a  jejich společným jmenovatelem byla cesta. O  tom, že se projekt Literatura v  pohorkách řadil k významnějším akcím Plzeň EHMK 2015, svědčí i fakt, že nás ve všech etapových místech vítali představitelé měst a  obcí, často i  muzikanti v  krojích a  náš příchod vždy vzbuzoval pozornost místních. Udivovalo nás, jak vysokou posluchačskou účast mají autorská čtení v Německu a jaké se těší mediální pozornosti. Cíl putování byl na  plzeňské radnici, kde početnou skupinu poutníků a  jejich přízniv-

ců přijal náměstek primátora Martin Baxa. Ze západočeských autorů se na  projektu Literatura v  pohorkách podíleli přípravou etap na  českém území a  autorským čtením Marie Špačková, Ivo Fencl, Jiří Hlobil, Václav Gruber a Jitka Prokšová. Závěrečnou plzeňskou etapu a  spolupráci s  německou stranou a  zástupci Plzeň EHMK 2015 během celé akce zajišťovaly Tamara Kopřivová a  Jaroslava Málková. Z celé cesty vznikal díky Eriku Grunovi dokument, který měl 26. listopadu slavnostní premiéru v Řezně. Těšíme se na jeho uvedení také v Plzni. Pro představu uvádím celou trasu našeho putování: Regensburg – Ramspau – Nittenau – Roding – Cham – Furth im Wald – Domažlice (část cesty koňským povozem) – Chudenice – Merklín – Plzeň-Doudlevce (z  Chotěšova do  Plzně cesta historickým autobusem) – Plzeň-centrum. Práce na  přípravě projektu a  vlastní realizaci představovala dva roky intenzivní práce. Ale dala mi mnohem víc. Prohloubit stará přátelství a  navázat nová. Řešit problémy i  za  pochodu. Poznat sama sebe (a  snad i  ostatní). A  především: schopnost se zastavit a  rozhlédnout se a  i  se otočit zpátky. Jít a  dívat se kolem sebe. A vnímat. Krajinu (která opravdu nezná hranice) i lidi. A porozumět jim. PhDr. Tamara Kopřivová, Ústav jazyků LF UK

„Rozhovory s lékaři a vědci“ Útlá knížka přináší nově upravený a  autorizovaný výběr rozhovorů, které vycházely v  letech 2007 až 2014 v  celostátním časopisu Zdravotnické noviny v  rubrice „Představujeme“. Autorka, která patnáct let pracovala jako redaktorka v různých tištěných médiích a několik let jako moderátorka zpráv, se rozhodla vydat rozhovory knižně a zprostředkovat tak i laické veřejnosti možnost nahlédnout do profesního i soukromého života třinácti odborníků z  oblasti vědy a medicíny ze západních Čech. Přibližně polovina představených osobností byla či stále je profesně spjata s naší Lékařskou fakultou, neméně zajímavé však jsou rozhovory i s dalšími odborníky, působícími v západočeském regionu. Autorce poskytli rozhovor prof. MUDr. et RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc., Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., MUDr.  Jana Tytlová, Prof.  MUDr.  Pavel Rozsíval, CSc., Doc.  MUDr.  Vladimír Koza, MUDr.  Libor Pokorný, Mgr.  Alice Kozáková, prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., Doc. RNDr. Josef Reischig, DrSc., MUDr.  Josef Nebesa, Doc. MUDr. Mgr. Zbyněk Tonar, Ph.D., Jaroslava Kreuzbergova, DiS a doc. MUDr. Milan Hadravský CSc. Knihu lze objednat na: [email protected] nebo zakoupit v knihkupectvích Dobrovský, Neoluxor a  v  e-shopech (Beletris, NLK medvik, atd.) (r) Nedorostová B.: Rozhovory s lékaři a vědci. Beletric, Praha 2015, 130 stran

Plzeň má další hokejovou knihu příběh hokejisty Ryana Hollwega Mezi zaměstanci či studenty naší lékařské fakulty a fakultní nemocnice je mnoho hokejových fanoušků, aktivních hokejistů, ale i lékařů a fyzioterapeutů, kteří se o  hokejisty starají. Sportovní fanoušky nejen z Plzně jistě potěší, že dne 9.listopadu 2015 byla pokřtěna nová kniha autorky Lucie Mužíkové „Srdce & Pěsti“ o životní cestě amerického útočníka Ryana Hollwega ve  službách plzeňského týmu. Název knihy vydané plzeňským nakladatelstvím Starý most vybrali sami fanoušci. Životopis zarputilého hokejového rváče a  miláčka plzeňského publika prozradí, jak se Ryan dostal k  hokeji, jaká byla jeho cesta ze zámoří do Čech, proč se rozhodl usadit v Plzni, i kde se vzala jeho vášeň k hudbě. Knihu doprovází mnoho fotografií, reprodukcí unikátních hokejových kartiček i vyprávění Ryanových rodičů, prvních trenérů, spoluhráčů i soupeřů. Sám Ryan Hollweg o knize řekl: „Potěšilo mě, že by si fanoušci chtěli přečíst něco o  někom, jako jsem já. Při psaní jsem si musel vybavit hodně vzpomínek a  zážitků. Dokonce jsem se dostal k fotkám, které jsem nikdy předtím neviděl. Byla to zábava. Bral jsem to jako šanci vysvětlit lidem, že nejsem jen zvíře na ledě, nebo něco podobného.“ Autorka knihy má k hokeji, resp. bruslení velmi blízko. Od  dětství se věnovala aktivně krasobruslení a  od  ukončení úspěšné závodní kariéry trénuje děti a  mládež v  Krasobruslařském klubu Plzeň. Z hokejové fanynky se stala reportérkou. Spolupracovala již na knize Máme zlato, mapující sezónu 2012/13, kdy Plzeň získala extraligový mistrovský titul. (bn)

Pilsner Medical Talks příspěvek LFP k programu EHMK 2015 V roce 2015 neslo město Plzeň titul Evropské hlavní město kultury. K  bohatému a  rozmanitému programu, spojenému s naplněním tohoto titulu, přispěla i Lékařská fakulta UK v Plzni svým cyklem přednášek Pilsner Medical Talks, které posluchačům představily „kulturu medicíny“.

 Jako první se tohoto úkolu ujali děkan fakulty prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., a proděkan doc.  RNDr.  Pavel Fiala, CSc. Jejich společný přednáškový večer 20. října 2015 byl na téma Umění, technologie a medicína. Děkan prof. Kreuzberg ve své přednášce předsta-

59

vil umění medicínskéh o vnímání ve spojitosti s  nejmodernějšími technologiemi používanými v radiodiagnostických metodách. Seznámil plzeňskou veřejnost s přístroji, které představují špičkové technologie, unikátní ve střední Evropě, a  promluvil o  postupném vybavování plzeňské nemocnice těmito přístroji – jehož měl tu možnost a  radost být za  svého profesního působení svědkem a mnohdy též iniciátorem. Účastníkům přednášky předvedl, že výstupy metod, které jsou používány v  diagnostice a léčbě, jsou nejen vizuálně, ale někdy i akusticky zajímavé, až umělecké.

O doc. Pavlu Fialovi, proděkanovi fakulty a vedoucím Ústavu anatomie, je známo, že je obdařen mimořádným ilustrátorským nadáním, které zúročuje ve  svých anatomických kresbách, jimiž doprovází své publikace i přednášky. Ve  své přednášce připomněl stručnou historii medicínské ilustrace i  génie anatomické kresby, jakým byl například Leonardo da Vinci. Účastníci byli nadšeni také živou ukázkou anatomické ilustrace, kterou doc.  Fiala na  místě předvedl, když několika rychlými a  zdánlivě jednoduchými tahy přesně vystihl lidské oko. Druhý přednáškový večer 1. prosince 2015 byl na téma Vztahy, city a zdraví. Ujali se ho doc. MUDr. Jiří Beran, CSc., přednosta psychiatrické kliniky FN a LF UK v Plzni, a Mgr. Dana Chmelařová, klinický psycholog působící na  psychiatrické klinice a  neurologické klinice FN Plzeň a odborná asistentka LF UK v Plzni.

Doc. Jiří Beran za své zájmy označuje psychoterapii a  výtvarné umění. Ve  své  přednášce nazvané „O ženách a mužích, o mužích a ženách“  se věnoval tomu, co určuje vzájemné vztahy  mezi ženami a  muži. V  tomto ohledu se zaměřil na tři roviny: rovinu biologickou (ta představuje evoluční  vývojové hledisko), rovinu kulturní (sem patří kulturní tradice, zvyky a  mravy) a  rovinu psychologickou (zahrnující individuální zkušenost jedince). Mgr. Dana Chmelařová se v rámci svého působení ve  FN se věnuje převážně neuropsychologii. Jako první v ČR začala nabízet pacientům s  roztroušenou sklerózou trénink  kognitivních

60

funkcí pomoci PC z domácího prostředí. Mezi její záliby patří tanec a taneční psychoterapie. Ve  své  přednášce využila svých zkušeností z  těchto rozdílných oblastí.  Zamýšlela se nad soubojem „mozek versus emoce“. Je rozdílný přístup mužů a žen v otázkách zdraví a nemoci? Reagují odlišně ženy a muži ve stejné situaci? Jak se to odráží v jejich emocích a vztazích? Oba přednášející tohoto druhého večera pojali své téma odlehčenou formou a mnozí účastníci se dobře pobavili, když v uváděných příkladech jednání a  chování poznávali sebe nebo své blízké. O  závěrečný přednáškový blok na  téma Příběhy a  prameny lékařského poznání se 22. prosince 2015 podělili stomatolog prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc., a doc. MUDr. Jaroslav Slípka, CSc., přednosta ORL kliniky LF UK a FN v Plzni. Prof.  Jan Kilian se zaměřil na  proměny medicínského studia na  plzeňské Lékařské fakultě za posledních 60 let. Ke své přednášce dodal: „Jako bývalý student a pozdější učitel této fakulty bych chtěl připomenout podmínky studia medicíny v polovině minulého století a porovnat je s podmínkami současnými. Posluchačům bych rovněž rád přiblížil současné pedagogické i zdravotnické zaměření a činnost plzeňské Stomatologické kliniky, na které pracuji nepřetržitě přes 50 roků.“ Doc.  Jaroslav Slípka je vedle řady odborných ocenění také nositelem francouzského rytířského Řádu akademických palem. I on připojil své zamyšlení nad podmínkami studia medicíny v minulých dobách a dnes. Na poutavé „cestě lidským organismem“ vysvětlil rozsah působnosti svého oboru a  jeho prolínání zejména s chirurgií. Rozmanitost ORL zaměření a výkonů byla pro mnohé účastníky překvapením.

Vzácný host z Innsbrucku nám pomohl se zavedením mimořádného volitelného předmětu Na konci listopadu a začátku prosince nám bylo velkou ctí přivítat Univ. Prof.  Dr.  Siegrieda Schwarze z  Lékařské university v  Innsbrucku. Profesor Schwarz patři mezi mimořádně zkušené pedagogy, výuce patofyziologie na Lékařské universitě v Innsbrucku se věnuje téměř čtyřicet let a  je nejvýznamnějším autorem a  hlavním editorem obsáhlé a  reprezentativní učebnice patofyziologie, která tvoří v německy mluvících zemích páteř výuky tohoto předmětu (Siegfried Schwarz, Otmar Förster, Meinrad Peterlik, Konrad Schauenstein, Georg Wick: Pathophysiologie. Molekulare, zelluläre, systemische Grundlagen von Krankheiten. Maudrich, Wien 2007). Svůj volitelný předmět „Molecules of Life & Mutations“ pojal prof. Schwarz jako integrující a multidisciplinární předmět, určený pro pokročilé a ve skutečném významu tohoto slova angažované studenty lékařských oborů, kteří mají zájem o  integraci svých znalostí z  několika teoretických disciplin, především molekulární a  buněčné biologie, genetiky, fyziologie a  patofyziologie a  strukturní biologie, s přesahem do klinické části výuky. Z  toho vyplývá i  relativní náročnost, vyžadující aktivní přístup studentů.

Společná fotografie lektorů a studentů (prof. Schwarz pátý a doc. Hatina sedmý zleva)

Celý cyklus přednášek pro veřejnost na neobvyklá témata se konal ve  velké posluchárně Šafránkova pavilonu, se vstupem zdarma. Přednášky se těšily značnému zájmu, a tak se uvažuje o pokračování této aktivity i v roce 2016. FOTO V. Dlouhý a JN Ing. B. Černíková

Volitelný předmět „Molecules of Life & Mutations“ sestává ze tří bloků. Úvodní přednáškový blok byl realizován 30. listopadu v  seminární místnosti Ústavu molekulární genetiky AV ČR v  Praze a  zahrnoval tři teoretické přednášky, které měly posluchačům osvětlit zvolený didaktický přístup, a to na modelu zcela konkrétních fyziologických problémů a  konkrétních chorob. První přednáška se týkala endokrinologické problematiky, s hlavním důrazem na lidský choriový gonadotropin a růstový hormon, tématem druhé přednášky byl diabetes insipidus a různé typy mutací v genu pro arginin-vasopresin, společně s jejich komplexními patofyziologickými důsledky (MEDICUS – Medizinische Universität Innsbruck 2015, p. 25). Třetí přednášku pronesl doc.  Ing Jiří Hatina, CSc., a  jejím tématem byla onkologická problematika a řada příkladů, jak může být molekulární charakterizace jednotlivých nádorových onemocnění zásadní nejen pro pochopení jejich etiologie, pro přesnou diagnostiku a  odhad prognózy, ale zejména formulování racionální terapie. V tomto smyslu přednáška navazovala na evropský edukativní projekt Molekulární on-

kologie - inovace výuky onkologie na Lékařské fakultě University Karlovy v Plzni, řešený na naší fakultě v letech 2009 až 2012 a v současnosti se nacházející ve stádiu udržitelnosti.

Návštěva z Imperial College London Lékařskou fakultu v Plzni navštívily v říjnu 2015 zástupkyně oddělení vědy a výzkumu na Imperial College London - ředitelka oddělení Lynne Coxová a její kolegyně Carole Meadsová.

První memorandum o  vzájemné spolupráci uzavřely mezi sebou Plzeňský kraj, Západočeská univerzita v  Plzni (Fakulta zdravotnických studií) a  Zdravotnický holding Plzeňského kraje. Memorandum druhé uzavřely Plzeňský kraj, Univerzita Karlova v Praze (Lékařská fakulta v  Plzni) a  Zdravotnický holding Plzeňského kraje.

Příprava na úvodní přednášku Druhou částí výuky byla praktická ukázka využití jednak dostupných on-line databází, které lze využít při analýze přesné molekulární podstaty lidských chorob (OMIM – On line Mendelian Inheritance in Man, Genebank, Uniprot) a  jednak počítačového programu RasMol, pomocí něhož lze dopad jednotlivých mutací zobrazit ve strukturním kontext daného proteinu - tato část výuky byla realizována 1. prosince v  počítačové učebně Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Na  tomtéž místě proběhla i  poslední část volitelného předmětu 14. ledna 2016. Její náplní byly samostatné prezentace studentů – volitelný předmět „Molecules of Life & Mutations“ tak opět navázal na naše předchozí zkušenosti s výukou Molekulární onkologie (viz výše). Šlo o  to, že každý z  účastníků si na  konci praktické výuky mohl vybrat jednu z  konkrétních lidských chorob, a  tu svým spolustudentům na závěr představit v molekulárně a strukturně integrované formě – tedy osvětlit, jak konkrétní mutace mění strukturu kódovaného proteinu a  jak tato změněná struktura podmiňuje výsledný patologický fenotyp. Mezi takto představenými chorobami a  proteiny byly rhodopsin (šeroslepost a  retinitis pigmentosa), receptor trijótyroninu (příslušná hormonální rezistence), CD4 a CCR5 (vnímavost k HIV infekci), parathormon (hyper- a  hypo-parathyroidismus), SRY (pohlavní zvrat a  ostatní poruchy pohlavního vývoje), insulinový receptor (leprechaunismus a diabetes mellitus) a acetylcholinový receptor (myastenia gravis). Volitelný předmět „Molecules of Life & Mutations“ tedy úspěšně dokončilo sedm posluchačů, dva z  naší fakulty, jeden z  Přírodovědecké fakulty a  čtyři z  3. Lékařské fakulty. Potvrdilo se nám tedy, že i  takto výběrový volitelný předmět (interdisciplinární charakter, nutnost integrovat teoretické a klinické předměty, veškerá výuka probíhala v  angličtině) je schopen oslovit cílovou skupinu zájemců a má smysl jej nabízet i  do  budoucna, ovšem nikoli na  jednotlivých fakultách, ale současně pro všechny biomedicínské fakulty. V tomto smyslu jej hodláme dále rozvíjet, a je nám velkou ctí, že Univ. Prof.  Dr.  Siegried Schwarz přislíbil svoji účast i pro další rok. Doc.Ing. Jiří Hatina, CSc., Ústav biologie, LF UK v Plzni RNDr. Karel Drbal, Ph.D., Katedra buněčné biologie, PřF UK v Praze

V  dopolední části návštěvy si obě dámy prohlédly nové prostory Biomedicínského centra a  Ústavu biologie a  v  několika krátkých prezentacích jim byly představeny hlavní směry výzkumu na fakultě. Odpoledne se v  rámci odpočinkové části zúčastnily prohlídky plzeňského pivovaru a  také oběda se zástupci fakulty, při kterém se formovaly možnosti budoucí spolupráce obou univerzit, především při přípravě projektů rámcového programu Evropské unie pro výzkum a inovace „Horizont 2020“. Imperial College London se pravidelně umisťuje ve světových žebříčcích hodnocení univerzit na  předních příčkách. V  roce 2015 ji World University Rankings vyhlásilo jako druhou nejlepší světovou univerzitu. Tato univerzita také patří mezi nejúspěšnější předkladatele evropských projektů. (kri)

Memorandum o vzájemné spolupráci Lékařské fakulty a Plzeňského kraje V  pátek 6. listopadu 2015 bylo na  Krajském úřadě Plzeňského kraje podepsáno Memorandum o  vzájemné spolupráci Plzeňského kraje, Lékařské fakulty UK v  Plzni a  Zdravotnickým holdingem Plzeňského kraje. Jeho cílem je stabilizovat a  zlepšit personální situaci v  zařízeních Plzeňského kraje, která dlouhodobě trpí nedostatkem lékařů. Studenti budou mít díky memorandu možnost prostřednictvím praxí poznat prostředí nemocnic a následně případně zůstat po  ukončení studia na  pracovištích v Plzeňském kraji.

Obě memoranda mají za cíl stabilizovat a zlepšit personální situaci v  zařízeních Plzeňského kraje, která dlouhodobě trpí nedostatkem lékařů a  sester. Právě tento negativní jev mají zmírnit podepsaná memoranda tím, že spolupráci univerzit a  nemocnic realizují v  podobě praxe umožňující studentům poznat prostředí nemocnic a  následně umožní studentům zůstat po  ukončení studia na  pracovištích v  Plzeňském kraji. „Neopomenutelným úkolem memorand je též medializace dohody, aby studenti věděli, že mají právě zmíněné možnosti praxe a podpory budoucího zaměstnání v krajských zařízeních,“ uvedla radní pro oblast zdravotnictví Milena Stárková.

 

 

61

V  praxi to pro mladé lékaře znamená, že budou moci s  nemocnicí uzavřít tzv. stabilizační smlouvu, která jim zajistí na  smluvně danou dobu zaměstnání s finanční podporou. Studenti zdravotnických studií, budoucí setry i lékaři, budou moci díky memorandům získat stipendia po dobu studia. Studenti lékařské fakulty budou moci v 6. ročníku studia provádět praxi na akreditovaných pracovištích Plzeňského kraje. Slavnostnímu podpisu memorand byli přítomni také zástupci všech šesti krajských nemocnic Zdravotnického holdingu Plzeňského kraje, děkan Lékařské fakulty UK v Plzni prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. a  děkanka Fakulty zdravotnických studií ZČU doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D.(r) http://www.plzensky-kraj.cz/cs/clanek/memoranda-o-spolupraci-podpori-budouci-lekare-a-sestry  

22. ročník Bolzanovy ceny Bolzanova cena je prestižní cenou Univerzity Karlovy. Je udílena za  vysoce objevné práce s vynikajícím tvůrčím obsahem a zpravidla s interdisciplinárním tematickým přesahem, které uchazeči zpracovali během svého studia. Cena je udělována ve  třech kategoriích: společenskovědní včetně teologických oborů, přírodovědné a lékařské. Ve 22. ročníku (2014–2015) byly k ocenění vybrány celkem tři práce. V kategorii společenskovědní včetně teologických oborů byla vybrána disertační práce: Mapping the Individual Musical Experience in Post-Apartheid South Africa: A  Bio-Ethnography of Township Dweller Lesiba Samuel Kardiaka (Autor: Mgr.Vít Zdrálka, Ph.D. - Filozofická fakulta UK) V kategorii přírodovědné byla vybrána disertační práce: Studium biomolekulárních interakcí pomocí optických biosenzorů s povrchovými plasmony (Autorka: Mgr.  Hana Šípová, Ph.D.  - Matematicko-fyzikální fakulta UK) V  kategorii lékařské byla vybrána disertační práce: Molecular mechanismus of iron transport across plasma (autorka: RNDr. Kamila Balušíková, Ph.D. - 3. lékařská fakulta UK). (r)

Před 80 léty zemřel J. Š. Baar (1888-1925)

62

Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869 v  Klenčí pod Čerchovem. Pocházel ze selského rodu. Základní školu navštěvoval v  Klenčí, gymnázium v  Domažlicích v  letech 1880-1888. Vzhledem k  finančním obtížím, v  nichž se ocitl otec právě v  době Baarovy maturity, vyplnil syn matčino přání a  místo

na  filosofii, po  jejímž studiu toužil, vstoupil na  pražskou bohosloveckou fakultu. Během studia přispíval do studentských časopisů. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní, nejprve jako kaplan v  Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909– 1919 jako farář v Ořechu a v letech 1899–1909 v Klobukách u Slaného. V letech 1918–1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva československého. Občansky i  umělecky přilnul Baar ke  hnutí Katolické moderny, která vznikla roku 1895 a  která se od  samého počátku netěšila valné přízni vyšších církevních kruhů, protože vedle snahy o  sblížení katolické literatury s uměleckými proudy moderní české i světové literatury si kladla za  cíl také všestrannou reformu církevních řádů, jejich přizpůsobení nové době. Baar přispěl spolu s dalšími autory, zejména X.Dvořákem a  S.Bouškou, do  jejího literárního almanachu Pod jedním praporem (1895). Pravidelně přispíval do  orgánu Moderny časopisu Nový život. Později vstoupil do  Spolku českých spisovatelů Máj. Podnikl několik cest po  Čechách a  střední Evropě. Po  vzniku samostatného státu se Baar stal předsedou obnovené Jednoty duchovenstva českého s  nadějí, že nyní bude možné uskutečnit všechny církevní reformy, o  něž usilovala část kněží již před válkou, zejména smířit katolickou církev s národem. Avšak i nyní Jednota narazila na  prudký odpor církevní hierarchie a Baar zklamán poměry se dal roku 1919 dobrovolně penzionovat. Odebral se do  rodného Klenčí, kde strávil poslední léta svého života a kde 24. října 1925 zemřel.

Ve  svých nejlepších prozaických dílech spojil J. Š. Baar sociální i  vlastenecký cit a  lásku k  rodnému Chodsku s  důvěrnou znalostí života vesnického lidu, jeho historických tradic, myšlení a  zvyků. Sebrané spisy J. Š. Baara čítají přes 30 svazků. Mezi nejznámější tituly patří Cestou křížovou, Farské historky, Farská panička, Žebračka, Jan Cimbura, Pro kravičku, Poslední rodu Sedmerova, Poslední soud, Holoubek, Skřivánek a chodská trilogie Paní komisarka - Osmačtyřicátníci – Lůsy. Po Baarově smrti v Klenčí zřídili Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko od  Klenčí v lokalitě Na Výhledech mu byl zřízen památník se sochou v  nadživotní velikosti. Byl postaven v  roce 1933 podle návrhu sochaře Ladislava Šalouna. Sokl pomníku obsahoval čtyřicet žulových kvádrů, na kterých byla vytesaná jména měst, obcí, a  spolků, které se nějakým způso-

bem podílely nebo zasloužily o  jeho zbudování s Baarovou sochou v nadživotní velikosti. V  červnu 1936 byla založena Baarova společnost. K Baarovi se hlásili nejen obyčejní lidé, ale i organizované skupiny. Od října 1939 neslo Baarovo jméno i  domažlické gymnázium. Po  zabrání Sudet nacistickým Německem přiměly obavy o zničení pomníku Baarovo kuratorium (starosta obce, ředitel školy a místní farář) a přátele J. Š. Baara k zajímavému činu. Domažlický stavitel Alois Procházka přivedl 22. listopadu 1939 na Výhledy pracovní četu, která za pomoci vojáků sejmula 1,7 tuny vážící sochu a na vojenském autě ji převezla do Chodského hradu v  Domažlicích. Naštěstí socha útrapy druhé světové války přežila překryta uhlím ve sklepě muzea, a i když Němci kamenný sokl zničili odstřelem, stojí dnes obnovený pomník na místě v  celé své kráse. Na  čelní desce kamenného podstavce je citát J. Š. Baara (viz níže). Baarovo jméno nesou četné ulice měst a  obcí nejen v Západních Čechách, ale v celé naší republice. V  Plzni najdeme Baarovu ulici na  Borech, stojí v ní jedna z budov vysokoškolských kolejí. Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě – dej – abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi. (JN)

Pár slov na rozloučenou … Krátce před předáním tohoto dvojčísla Facultas nostra do tisku obdržela většina členů dosavadní redakční rady dopis, v němž byli seznámeni se záměrem „pozměnit obsah i formu časopisu. Od dalšího čísla, které vyjde patrně v dubnu bude fakulta spolupracovat a  nakladatelstvím NAVA TISK, spol. s  r. o., Ing.  Oty Rubnera, což povede i ke změně redakční rady.“ Chceme se proto jako končící redakční rada našeho fakultního periodika rozloučit se čtenáři z řad převážně odborné ale i laické čtenářské obce. Redakční rada pracovala od  vzniku časopisu vždy se záměrem zachytit pokud možno co nejširší dění na  naší fakultě. Pokud jsme obdrželi zprávy o uspořádání odborných akcí či o  účasti našich pracovníků či studentů na odborných akcích mimo Plzeň, tuzemských i  zahraničních, rádi jsme je otiskli. Totéž platí o jednáních nejvyšších fakultních orgánů – akademického senátu a vědecké rady. V poslední době stále častěji jsme upozorňovali na autorské počiny plzeňských odborníků při vydávání kvalitních odborných a vědeckých monografií. Připomínali jsme si významné dny, vyhlašované Světovou zdravotnickou organizací WHO, i  jubilea, připomínající naše i jiné vědecké a lékařské kapacity. Historické vědomí čtenářů jsme se pokoušeli rozšířit články, vztahujícími se k těmto událostem.

Samozřejmě jsme si vědomi, že naše amatérská snaha o kvalitní periodikum má svoje hranice, a jako vše v našem životě, redakční práci na tvorbě časopisu lze dělat jinak a lépe. Vedení naší lékařské fakulty již přes dvacet let podporuje vydávání tohoto vlastního periodika, v této podobě asi ojedinělého mezi ostatními lékařskými fakultami. Do tohoto čísla jsme za poslední chvíli zařadili také články, s nimiž jsme počítali až do čísla dalšího. Proto některé z nich poněkud předbíhají „dataci“ časopisu. Čtenářům přejeme, aby i  nadále nacházeli na stránkách Facultas nostra to, co od časopisu očekávají, a u našich přispěvatelů doufáme, že najdou čas poskytovat své příspěvky i redakční radě nové. Redakční rada P.S. Zvláštní poděkování za  obdivuhodnou práci pro Facultas nostra patří prof. MUDr. Janu Kilianovi, DrSc., který byl zakládajícím členem redakční rady v roce 1995, a nepřetržitě v ní zasedal plných dvacet let. Obdobně plných dvacet let měla svůj podíl paní Věra Bukvová, která nejen přepisovala rukopisy, jak bylo potřeba pro zařazení do jednotlivých čísel, ale také před předáním do tiskárny upravovala pořadí a formu jednotlivých článků podle pokynů redakční rady. (JN)

Životní moudra • Nic není dobré nebo špatné, to z toho dělá až naše přemýšlení. (William Shakespeare) • Emoce vedou jednání, kdežto rozum k závěrům. (Karl Edward Weick) • Pravda je jen to, co jest dobrem všech. (Mistr Jan Hus) • Nikdo není smutný sám pro sebe. (Lucius Annaeus Seneca) • Od ostatních se máme lišit nitrem, ne zevnějškem. (Lucius Annaeus Seneca) • Svět se obává času a čas se obává jen pyramid. (Egyptské přísloví) • Lépe se to řekne, než udělá. (Anglické přísloví) • Platonická láska je jako kurz lyžování na sucho. (Toni Sailer) • Mozek je jen aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme. (Julian Tuwim) • Myslíme pouze, když se setkáváme s problémem. (John Dewey) • Člověk, který nikdy neplakal, nežil opravdový život. (Jan Werich) • Pocta těší tím víc, čím větší námahu žádá. (Marcus Annaeus Lucanus) • Těžké je pravdu povědět a neurazit. (Běloruské přísloví) • Opojení smyslů se má k lásce jako spánek k životu. (Novalis- Georg Friedrich Philipp) • Ve velkých věcech i chtít znamená dost. (Sextus Propertius) • Je třeba znát svou míru a ve věcech velkých i malých jí vždy dbát. (Decius Iunius Iuvenalis) • Hlupáci dělají stále stejné hlouposti, ale ti šikovnější stále nové. (Německé židovské přísloví) • Alkohol je příčinou a řešením všech životních problémů. (Homér Jay Simpson – hláška z filmu)

• Špatným je třeba nazvat toho, kdo je dobrým jen kvůli vlastnímu prospěchu. (Publius Syrus) • Práce člověka živí, zahálka maří. (Ruské přísloví) • K topení je třeba staré dřevo, k pití staré víno. (Francis Bacon) • Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost. (Victor-Marie Hugo) • Jediný způsob, jak mít přátele, je být přítelem. (Ralph Waldo Emerson) • Schopnost snášet nedostatky je větší než ochota je odstraňovat. (Reinhard K. Sprenger) • Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se lidstvo sešlo na jediném místě, nemělo by o čem mluvit. (Jan Neruda) • Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je zábava. (Albert Einstein) • Uchovejte si svůj šarm, a to i pod tlakem. (Ernest Hemingway) • Chceš-li být šťasten jeden den, opij se. Chceš-li být šťasten rok, ožeň se. Chcešli být šťasten celý život, založ zahradu. (Čínské přísloví) • Žena zřídka pochopí, že milovat ji věčně vůbec neznamená milovat ji celou tu dobu bez přestání. (Marcel Achard) • Ženy jsou jako sny, nikdy nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít. (Luigi Pirandello) • Časem i vzpurní býčci přec klidně před pluhem stanou, koně též naučí čas uzdu neblahou snést. Tempore difficile veniunt ad aratra iuvenci, tempore lenta pati frena docentur equi. (Publius Ovidius Naso) • Co nečekáš se stane častěji než to, co čekáš. Insperata accidunt magis stepe, quam que speres. (Titus Maccius Plautus) • Střídmě se radovat máme a rozumně truchlit. Věrně se v životě mísí jak bolest, tak radost. Parce gaunere oportet et sensim queri. Totam aeque vitam miscet dolor et gaudium. (Phaedrus) • To ať je naše největší předsevzetí: co si myslíme, říkejme, a co říkáme, to si i mysleme; nechť souhlasí řeč se životem. Haec sit proposici nostri summa: quod sentimus loquamur, quod loquimur, sentiamus; concordet sermo cum vita. (Seneca Lucius Annaeus)







Imunodny duben 2015 70. narozeniny fakulty fotogalerie k článku na str. 19

fotogalerie k článku na str. 2–3

Foto T. Ťupa

Foto V. Dlouhý



63





64

FACULTAS NOSTRA - Zpravodaj LF UK v Plzni · Redakční rada: doc. MUDr. J. Beran, CSc., doc. MUDr. L. Čeledová, CSc., MUDr. L. Eberlová, Ph.D., MUC. O. Houdek, prof. MUDr. J. Kilian, DrSc., MUDr. V. Křížková, Ph.D., MUDr. J. Novák, Ph.D., MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D., za AVC V. Dlouhý a T. Ťupa Grafická úprava: Euroverlag s.r.o. - Michal Vondryska · Vydává: LF UK v Plzni pro vnitřní potřebu. Adresa redakce: MUDr. J. Novák, Ústav tělovýchovného lékařství LF UK, Lidická 6, 301 66 Plzeň. ([email protected]). Náklad 1000 ks. Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou · http://www.lfp.cuni.cz/FacultasNostra/