IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se změnou podmínek stavebního spoření
I. OBECNÁ ČÁST A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad Viz přílohu k důvodové zprávě.
B. Důvod předložení návrhu zákona a jeho základní charakteristika I. Důvod a cíle předložení návrhu zákona Návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se změnou podmínek stavebního spoření, je dotčen zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o stavebním spoření“), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001, exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření. Gestorem návrhu zákona a dotčených zákonů jsou Ministerstvo financí, resp. Ministerstvo spravedlnosti. Návrh se předkládá v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2011, který schválila vláda svým usnesením č. 69 ze dne 26. ledna 2011. Návrh obsahuje komplexní změnu podmínek stavebního spoření, nicméně se nejedná o zcela zásadní změny, které by vyžadovaly přijetí nového zákona o stavebním spoření. V úvahu bylo vzato také časové hledisko. Důvodem předložení navrhovaných změn je potřeba úpravy některých podmínek stavebního spoření. Systém státem podporovaného stavebního spoření, jak je dnes nastaven, nevede plně k podpoře financování bytových potřeb občanů, což byl hlavní cíl jeho zavedení v roce 1993. Pro řadu účastníků se stává pouze výhodným spořícím produktem a státem vynaložené prostředky v podobě státní podpory tak nejsou vždy využity na bytové potřeby. Někteří účastníci stavebního spoření si smlouvou o stavebním spoření založí v podstatě termínovaný vklad limitovaný na dobu 6 let, který jim při splnění zákonných podmínek zaručuje v současnosti roční státní příspěvek až ve výši 2 000 Kč1. Po uplynutí vázací lhůty si totiž účastníci mohou svou uspořenou částku včetně státní podpory vyzvednout a nejsou nijak účelově omezeni při jejich použití.
1
Výše státního příspěvku platná pro nároky účastníků vzniklé v průběhu kalendářního roku 2011.
1
V žádném případě nelze souhlasit s účelovým tvrzením, že systém nevede plně k podpoře financování bytových - potřeb občanů - viz statistika financování bytových potřeb stavebními spořitelnami. Ministerstvo tím zároveň popírá to, co samo dříve považovalo za cíle stavebního spoření, a sice profinancovanost na úrovni 50 - 60 % jako dlouhodobý cíl. Tato profinancovanost je však nyní již cca 70 %! To, jak je text koncipován, svědčí o ne zcela správném pochopení základního principu stavebního spoření a zákona, který byl na základě tohoto principu v roce 1993 přijat. Zjednodušeně lze tento princip vyjádřit tak, že není rozhodující, jaká je profinancovanost bytových potřeb u jednotlivého účastníka stavebního spoření, ale je rozhodující, jaká je profinancovanost v rámci celku.
Systém stavebního spoření byl v České republice vytvořen jako uzavřený – stavební spoření mohou poskytovat pouze specializované banky – stavební spořitelny. Vstup nových poskytovatelů na trh vyžaduje založení nové instituce, a to i v případě, že jej zamýšlí finanční skupina, která již banku zahrnuje. Toto působí jako bariéra růstu konkurence v sektoru. Systém stavebního spoření takto nebyl vybudován pouze v České republice, ale implementován na základě fungujících modelů v Německu a částečně i Rakousku. Obdobně funguje i na Slovensku, v Chorvatsku, Rumunsku, Maďarsku. O jeho zavedení se diskutuje v Polsku, Rusku, USA, Čině a třeba i v Chile. Je třeba poznamenat, že stávající akcionáři stavebních spořitelen vynaložili nemalé náklady na jejich vybudování a navrhovaným opatřením dojde k určitému znehodnocení jejich investice. Nicméně nevidíme zásadní problém v tom, aby stavební spořitelny mohly zřídit i další bankovní instituce, a to za výhodnějších administrativních podmínek. Zásadní problém spatřujeme v nastavení zcela nerovných parametrů pro stávající a budoucí poskytovatele stavebního spoření.
Návrh také reaguje na současný stav, kterým je nízká stabilita sektoru stavebního spoření. Změna výše státní podpory nebo vývoj některých ekonomických veličin (inflace, úrokové míry) totiž mohou vyvolat výrazný odliv vkladů tzv. přátelských klientů (klientů, kteří pouze spoří a nezamýšlí čerpat úvěr ze stavebního spoření) k jiným formám vkladů či investic, a tím i problémy stavebních spořitelen s likviditou. Dle sdělení České národní banky může již odliv 10 až 20 % vkladů představovat pro některé stavební spořitelny situaci na hraně akceptovatelného rizika. Nesouhlasíme s tvrzením o „nízké stabilitě sektoru stavebního spoření“ – k tomu nemá, a ani mít nemůže, předkladatel žádné důkazy. Žádné také nepředkládá. Stávající stavební spořitelny jsou velmi stabilními bankovními institucemi, a to nejen v podmínkách České republiky, ale i v mezinárodním rozměru! Stabilitu však může neuváženými zásahy narušit především regulátor, resp. navrhovatel podmínek pro změnu v nastavení ověřených parametrů pro činnost stavebních spořitelen – viz např. některá ustanovení navrhované novely zákona! Sdělení ČNB ohledně likvidity je oprávněné, avšak pouze za předpokladu, že by stavební spořitelna nevyužila k zastavení případného nadměrného odlivu vkladů nástrojů, které má zakotveny ve Všeobecných obchodních podmínkách jako součást fungování systému stavebního spoření. Nelze však předpokládat, že by v případě potřeby stavební spořitelna k těmto prostředkům nesáhla (ostatně by mělo být i jednoznačným požadavkem bankovního dohledu takové kroky v případě nutnosti realizovat).
2
Cílem navrhované právní úpravy je -
zajistit účelové využití prostředků ze státního rozpočtu tak, aby směřovaly pouze na financování bytových potřeb, příp. na zajištění na stáří, nikoli na podporu neúčelově vázaných vkladů ve stavebním spoření; I když to odporuje základnímu principu stavebního spoření, nejedná se o změnu zásadní, která by ohrozila funkčnost stavebního spoření fatálním způsobem.
-
posílit konkurenci v sektoru a posílit jeho stabilitu tím, že bude rozšířen okruh subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření i na jiné relevantní subjekty, tj. univerzální banky; Není zcela jasné, jak dojde rozšířením okruhu poskytovatelů k posílení stability systému stavebního spoření. Pro zachování odolnosti a relativní nezávislosti na turbulentních výkyvech trhu se odhaduje potřeba tvorby robustního klientského kmene v rozsahu asi 100 tis. klientů (zkušenosti německých stavebních spořitelen). Je otázkou, zda noví poskytovatelé budou vždy schopni toto zajistit.
-
zpřesnit úpravu výkonu státní kontroly Ministerstva financí nad čerpáním veřejných prostředků.
2. Stávající právní úprava a její změny a) zavedení účelovosti na státní podporu V současnosti systém stavebního spoření počítá s účelovostí prostředků stavebního spoření pouze částečně. Účelově vázané jsou úvěry poskytnuté z prostředků generovaných v systému stavebního spoření, kterými jsou úvěr ze stavebního spoření (ustanovení § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření) a tzv. překlenovací úvěr (ustanovení § 5 odst. 5 zákona o stavebním spoření). Prostředky získané v rámci stavebního spoření jsou využívány v podobě úvěrů na financování bytových potřeb ve smyslu ustanovení § 6 zákona o stavebním spoření. Státní podpora tak podporuje bytové potřeby obyvatel jen nepřímo, přes kumulování prostředků u stavebních spořitelen. Přátelští účastníci stavebního spoření, kterých je drtivá většina, si úvěr nikdy nevezmou a využívají prostředky ze stavebního spoření jako zajímavou formu spoření. Jde o součást principu fungování systému stavebního spoření, kdy jsou prostředky „přátelských klientů“ po celou dobu využívány k financování bytových potřeb jiných účastníků! „Zajímavá forma spoření“ je vyvážena tím, že klient se po určitou dobu – minimálně tedy po tzv. vázací lhůtu – vzdává nároku na využívání svých peněz a za to mu je vyplacena „odměna“ ve formě státní podpory. Jeho finanční prostředky tak nepřímo aktivují formou úvěru multiplikační efekty, které jsou díky zdanění příjmovou stránkou státního rozpočtu.
3
Státní prostředky, které nejsou využívány ke stanovenému účelu, nejsou systémové. Stát by tedy měl tento nedostatek odstranit. Tuto situaci se rozhodla řešit současná vláda, jak uvádí ve svém Programovém prohlášení ze 4. srpna 2010: „U nových smluv (rozum. smluv o stavebním spoření uzavřených po účinnosti nové právní úpravy) pak bude omezeno použití finančních prostředků výhradně na účely bydlení.“ Nelze souhlasit s tím, že státní prostředky nejsou systémové. Podpora financování bytových potřeb a stavebnictví generuje vyšší míru zaměstnanosti a příjmů veřejných rozpočtů. Podle nezávislé studie 1 milion Kč investovaný do stavebnictví generuje potřebu 3,2 – 3,5 pracovníků a každá 1 Kč investic do stavební výroby přináší do veřejných rozpočtů 0,55 Kč! Podle nastavení současných parametrů lze dopočítat, že státní podpora generuje zhruba sedminásobek svého objemu v podobě investic do stavebnictví a příbuzných oborů. Počet vytvořených pracovních míst je na úrovni 200 tisíc a veřejné rozpočty získají zhruba 30 miliard Kč!
V návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu (nález publikovaný pod č. 119/2011 Sb.) se navrhuje změnu v rozsahu zavedení účelovosti vztahovat na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Argumentem pro tento postup je předpoklad, že na zavedení této úpravy pouze na nové smlouvy by s největší pravděpodobností reagovali účastníci stavebního spoření tak, že by smlouvy o stavebním spoření bez účelové vázanosti státní podpory uzavřeli před účinností nové právní úpravy. Dosavadní právní úprava zákona o stavebním spoření nezakazuje účastníkům uzavřít více smluv o stavebním spoření ani jejich počet neomezuje. Toto určité předzásobení se smlouvami za podmínek před účinností nové právní úpravy by vedlo k nežádoucímu snížení dopadu nové úpravy, obdobně jak tomu bylo v roce 2003. Je třeba podotknout, aby nedošlo k zavádějícímu výkladu části výše uvedeného odstavce, že bez ohledu na počet smluv o stavebním spoření uzavřených jedním účastníkem je celková částka státní podpory vždy pouze maximálně 2 000 Kč.
Dalším důvodem pro zavedení účelovosti na všechny smlouvy je zajistit nediskriminační podmínky pro všechny poskytovatele stavebního spoření. Zavedením účelovosti pouze na smlouvy uzavřené po nabytí účinnosti novely zákona o stavebním spoření by stavební spořitelny byly zvýhodněny oproti bankám, které dosud nebyly oprávněny poskytovat stavební spoření. U stavebních spořitelen by účastníci stavebního spoření měli stále smlouvy o stavebním spoření bez účelově vázané státní podpory, zatímco u bank by mohly být uzavírány pouze smlouvy s účelově vázanou státní podporou. Taková úprava zakládající dvojkolejnost smluv o stavebním spoření by fakticky vedla ke značnému omezení činnosti bank jako potenciálních konkurentů stavebních spořitelen. Státní podpora by tak měla dvojí režim poskytování, a cíl – účelové použití státní podpory – by nemusel být vůbec naplněn. Povinnost prokázat účelové použití se bude vztahovat na všechny zálohy státní podpory, na které vznikne nárok po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy od státní podpory za rok 2014. Účastník stavebního spoření bude muset prokázat při vyplacení prostředků ze stavebního spoření použití státní podpory, na kterou mu vznikl nárok od roku 2014, na bytové potřeby, a poskytovatel stavebního spoření bude povinen kontrolovat splnění této povinnosti. Alternativním využitím státní podpory ze stavebního spoření k bytovým potřebám bude použití prostředků na zajištění ve stáří. Důvodem je předpoklad, že část účastníků nebude v okamžiku výpovědi smlouvy o stavebním spoření zamýšlet realizaci výdaje na bytovou 4
potřebu. Těmto účastníkům je vhodné nabídnout alternativní řešení, které však bude spočívat ve využití prostředků ze státního rozpočtu na státem podporovaný účel. Z toho důvodu byla zvolena možnost převodu celé uspořené částky a připsaných záloh státní podpory do III. penzijního pilíře, tedy na doplňkové penzijní spoření nebo penzijní připojištění se státním příspěvkem. Úprava se ale oproti účelovému vázání státní podpory na bytové potřeby liší v tom, že do III. penzijního pilíře bude účastník muset převést nejen státní podporu, ale celou uspořenou částku. Důvodem tohoto zvoleného řešení je odklon od původního účelu financování bytových potřeb. Variantu převodu do penzijního fondu stavební spořitelny principiálně podporují, neboť je v souladu s dlouhodobým názorem na možnosti úprav systému. Objektivně je třeba poznamenat, že toto opatření koliduje s požadavkem prokazování účelovosti pouze na částku státní podpory. Není jasné, zda povinnost odvodu veškerých prostředků nebude pro klienty spíše odrazující než motivující a převod do penzijního fondu se nestane velmi řídkou záležitostí. Pro zvýšení účinnosti tohoto opatření by stál za úvahu např. model: 50 % vkladů povinně, dalších 50 % pod určitou motivací.
Převedené prostředky evidované státní podpory stavebního spoření nezakládají nárok na připsání státního příspěvku doplňkového penzijního spoření resp. penzijního připojištění a nejsou uznány jako odčitatelná položka ze základu daně z příjmů fyzických osob. Právní předpis upravující doplňkové penzijní spoření v této souvislosti stanoví, že v případě zániku smlouvy o doplňkovém penzijním spoření, resp. penzijním připojištění s výplatou odbytného se odbytné snižuje o částku převedené evidované státní podpory stavebního spoření, která je vrácena Ministerstvu financí. b) rozšíření okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření Je třeba poznamenat, že na rozdíl od zavedení prokazování účelovosti a redukce výše státní podpory toto opatření není součástí programového prohlášení vlády.
Systém stavebního spoření je zároveň ve své současné podobě závislý na státní podpoře. Případné změny podmínek poskytování státní podpory (zejména snížení státní podpory) by mohly vyvolat zásadní problémy stavebních spořitelen s likviditou, a dotknout se tak i jiných sektorů finančního trhu. Vzhledem k tomu, že nelze zejména v důsledku nutnosti aplikace fiskálních opatření a snížení zatížení státního rozpočtu počítat s neměnnou výší státní podpory, je nutno přijmout taková opatření, která povedou k udržení stability systému stavebního spoření. Formulace tohoto odstavce téměř předjímá možnost zrušení státní podpory. Je tedy na místě otázka, zda vlastně navrhované opatření není přípravou pro její uvažované zrušení!
V současné době mohou stavební spoření poskytovat pouze stavební spořitelny jako specializované banky. Tato uzavřenost se však ukazuje jako do jisté míry riziková. I z tohoto důvodu je součástí návrhu rozšíření okruhu subjektů poskytujících stavební spoření o univerzální banky. Tímto opatřením lze zvýšit konkurenci v sektoru stavebního spoření.
5
Předkladatel by měl jasně prokázat, jakým způsobem se uzavřenost systému jeví jako riziková! Naopak, základní výhodou specializace stavebních spořitelen – a tak je to vnímáno ve všech zemích, kde je stavební spoření poskytováno – je jejich nízká rizikovost díky tomu, že stavební spořitelny jsou schopny se samy refinancovat a nejsou těsně závislé na vývoji okolních finančních trhů. U univerzálních bank tomu tak samozřejmě není a být nemůže! Lze předpokládat, že zapojením univerzálních bank dojde ke zvýšení konkurenceschopnosti v sektoru stavebního spoření. Nelze ale vyloučit, že nový poskytovatel stavebního spoření nabídne po nějakou dobu „dumpingové ceny“. Toto však nemůže být dlouhodobým jevem. Dojde však k tomu, že nový poskytovatel bude mít snahu uzavírat smlouvy o stavebním spoření zejména z důvodů zajištění relativně levných zdrojů refinancování jiných (výnosnějších, ale podstatně rizikovějších) bankovních produktů. Může se tak výrazně zvýšit tlak na prostředky státní podpory.
Poskytování stavebního spoření bude tedy další činností, k níž budou moci banky získat povolení na základě ustanovení § 1 odst. 3 zákona o bankách. Při poskytování stavebního spoření dochází k distribuci prostředků státního rozpočtu a jedná se o specifický finanční produkt, proto dochází ke změně zákona o bankách - k rozšíření výčtu činností, které může banka na základě povolení vykonávat. K poskytování stavebního spoření univerzální bankou se bude vyžadovat povolení v rámci licence udělované Českou národní bankou. Z důvodu nutnosti zachovat určité přechodné období pro přípravu stávajících stavebních spořitelen na příchod nové konkurence do odvětví budou moci banky získat povolení poskytovat stavební spoření až od 1. ledna 2015. „Příprava“ na nové podmínky může spočívat pouze v přizpůsobení se činnosti univerzálních bank, tedy na splnění požadavků pro získání univerzální bankovní licence. To ovšem znamená likvidaci stavebního spoření v České republice. Předkládaný návrh zákona nelze označit za „stavební spoření“, poněvadž již nesplňuje základní parametry jeho ověřené funkčnosti. Jde spíše o ojedinělý a neověřený experiment, před kterým varuje i vrcholný orgán Evropského sdružení stavebních spořitelen.
Současné stavební spoření funguje na principu kolektivu (tvořeném přátelskými účastníky stavebního spoření a účastníky čerpajícími úvěr). Přátelští účastníci stavebního spoření ukládají své prostředky u stavební spořitelny a tyto prostředky je možno půjčit na úvěry ze stavebního spoření pro jiné účastníky stavebního spoření. Jedná se o uzavřený systém, kde je značně limitováno použití finančních prostředků získaných v rámci vkladů ze stavebního spoření. Toto omezení vyplývá z rozsahu povolených činností dle bankovní licence stavebních spořitelen jako speciálních bank. Zdůrazňujeme, že právě toto omezené nakládání se zdroji je charakteristickým prvkem klasického stavebního spoření. Díky omezení na nízkorizikové instrumenty, zpravidla státního charakteru mu patří pozice jednoho z nejbezpečnějších finančních produktů.
V případě poskytování stavebního spoření univerzální bankou byl proto zvolen otevřený systém, kdy banka nebude limitována ve způsobu využití prostředků z přijatých vkladů ze stavebního spoření, neboť jako univerzální banka disponuje povolením také k jiným
6
činnostem než poskytování stavebního spoření. S prostředky z přijatých vkladů ze stavebního spoření tedy budou banky nakládat stejně jako s jinými primárními vklady. Bankám bude tedy zachována relativní volnost volby zhodnocení přijatých prostředků z vkladů ze stavebního spoření, což by také mělo být motivačním prvkem vstupu univerzálních bank do sektoru stavebního spoření. Navrhované opatření znamená, že se již nejedná o systém stavebního spoření a nelze ho proto ani tak nazývat! De facto je to stejné, jako kdyby byla státní podpora poskytována ke spořícímu vkladu! Otevření systému totiž nejen umožňuje bankám umístit vklady klientů dle libosti, ale také eliminuje základní motiv, který má systém s omezeným nakládáním se vklady. Pro univerzální banku přestane být nejzajímavějším prostředkem zhodnocení poskytnutí úvěru na bydlení. Banky nebudou nijak motivovány poskytovat úvěry v rámci systému stavebního spoření. Budou proto využívat tento produkt jako velmi výhodný, státem dotovaný sběr vkladů, které budou „jisté“ po dobu minimálně 6 let. Zdroje použijí na refinancování jiných produktů (nevyjímaje i vysoce rizikových), stejně tak na možné půjčky v rámci (mezinárodní) finanční skupiny apod. Klientům budou nabízet financování bytových potřeb svými tradičními produkty – mj. tak ušetří i za vývoj specifického software. Konkrétním důsledkem bude, že z trhu budou vytlačeny relativně levné úvěry na rekonstrukce a modernizace (tak, jak je nabízejí stávající stavební spořitelny) v nižších objemech a budou nahrazeny drahými hotovostními úvěry. (Opatřením proti tomuto vývoji by mohlo být v zákoně zakotvené povinnosti banky dosáhnout do určité doby proúvěrovanosti v rámci smluv o stavebním spoření ve výši určitého procenta.)
Regulace samotného produktu stavebního spoření bude totožná bez ohledu na typ poskytovatele. Univerzální banky budou stejně jako stavební spořitelny vázány smlouvami ze stavebního spoření, ze kterých plyne účastníkům právo na získání úvěru ze stavebního spoření za splnění určitých podmínek. Bude tedy zaručeno, že i univerzální banky budou poskytovat úvěry na bytové potřeby. Stejně tak budou pro všechny poskytovatele platit i další pravidla, například maximální povolený rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou úvěru ze stavebního spoření. Banky nebudou mít žádnou povinnost poskytovat v rámci stavebního spoření tzv. překlenovací úvěry. Banky musí – a jsou za to odpovědny i svým akcionářům – vytvářet zisk. Nabídku financování bytových potřeb zajistí svými tradičními produkty. Z tohoto pohledu je potom poskytování státní podpory na takto koncipovaný produkt nesmyslné a nelogické!
Transformace systému stavebního spoření do režimu univerzálního bankovnictví povede rovněž podle názoru České národní banky k omezení rizik likvidity v případě dalších změn ve stavebním spoření a dále k usnadnění adaptace systému na stávající změny ve stavebním spoření. Uvedené platí za předpokladu, že univerzální banky transformace využijí a budou nabízet stavební spoření, anebo se stávající stavební spořitelny transformují na univerzální banku. Jinými slovy, v České republice se postupně ruší systém osvědčeného kolektivního a bezpečného produktu „stavebního spoření“ a nahrazuje se otevřeným, klasicky bankovně-rizikovým produktem, a to za finanční podpory státu!
7
Rozšíření na další subjekty bude probíhat ve dvou fázích. V první fázi budou moci stavební spořitelny rozšířit stávající bankovní licenci (stavební spoření a činnosti související se stavebním spořením), a transformovat se tak na univerzální banku. Tento proces bude možné zahájit od účinnosti zákona, tedy 1. 1. 2014. Až po uplynutí zákonem stanoveného období (1 rok) budou moci banky zahájit poskytování produktu stavebního spoření. Časový odstup obou fází reaguje na fakt, že získání univerzální bankovní licence je mnohem náročnější proces (zejména nutnost předložit obchodní plán a personální vybavenost specializované banky – stavební spořitelny), než je získání povolení (rozšířením licence) na další činnost pro univerzální banku. c) změny v oblasti dat vyžadovaných od Ministerstva vnitra Současná právní úprava neumožňuje Ministerstvu financí dostatečně kontrolovat plnění podmínek pro poskytování státní podpory účastníkům stavebního spoření. Ministerstvu financí nejsou na základě platného ustanovení § 15 odst. 2 zákona o stavebním spoření poskytována Ministerstvem vnitra data v dostatečném rozsahu za účelem posouzení splnění podmínek vymezených v ustanovení § 4 odst. 2 zákona o stavebním spoření, které musí účastník splnit, aby měl nárok na výplatu státní podpory ze stavebního spoření. Údaje, které na základě platné právní úpravy Ministerstvo financí od Ministerstva vnitra získá, se vztahují výlučně k poslednímu, tj. aktuálně platnému povolení k pobytu účastníka na území České republiky. Ministerstvo financí tak v mnoha případech nemá přístup k historickým údajům o druhu pobytu účastníka a délce jeho trvání v České republice za dobu celé existence stavebního spoření účastníka. Na základě v současné době poskytovaných údajů nelze řádně posoudit nárok účastníka na připsání, resp. vyplacení státní podpory za celou dobu spoření, tzn. za všechny kalendářní roky, za které byla účastníkovi na základě žádosti stavební spořitelny poskytnuta státní podpora, a to od data uzavření smlouvy o stavebním spoření. Ministerstvu financí je tak znemožněno řádně vykonat státní kontrolu. V případě, že by Ministerstvo financí při posuzování nároku jednotlivých účastníků na státní podporu vycházelo pouze z jemu dostupných údajů, tzn. z údajů poskytovaných v současné době Ministerstvem vnitra, mohlo by dojít rovněž k situaci, kdy by byl poškozen samotný účastník stavebního spoření. Nově se do zákona zakotvuje možnost Ministerstva financí požadovat po Ministerstvu vnitra u občanů České republiky a cizinců údaje o počátku a konci jejich předchozích trvalých pobytů na území České republiky. Cílem této úpravy je zefektivnit kontrolu poskytnutých státních podpor a nároků na ni vzniklých. d) sankční ustanovení Poslední oblast, které se předkládaný návrh zákona v oblasti stavebního spoření dotýká, je úprava správních deliktů a jejich trestání. V současné době je Ministerstvo financí (jako orgán kontrolující poskytování státní podpory ze stavebního spoření) oprávněno uložit pokutu stavební spořitelně pouze v případě, kdy došlo k neoprávněnému připsání státní podpory na účet účastníka, i když účastník neměl na připsání státní podpory nárok, a stavební spořitelna tak porušila svou povinnost kontrolovat splnění podmínek pro přiznání státní podpory účastníků. Na základě současné úpravy nemůže Ministerstvo financí nijak postihnout např. situaci, kdy stavební spořitelna vrátí pozdě státní podporu jí připsanou v souladu s její žádostí, na kterou ovšem neměla dle podmínek daných zákonem o stavebním spoření nárok. Nový návrh úpravy správních deliktů a sankcí v zákoně o stavebním spoření má za cíl umožnit Ministerstvu financí efektivně spravovat státní podporu a efektivně vymáhat plnění 8
podmínek daných zákonem o stavebním spoření. Navrhovaná úprava odpovídá metodice správního trestání.
C. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky Oblast upravená návrhem zákona se dotýká následujících právních zásad a základních práv chráněných ústavním pořádkem České republiky: -
právo na ochranu legitimního očekávání, ochrana důvěry v právo, princip právní jistoty, veřejný zájem spočívající v ochraně majetku České republiky a odpovědnosti ve veřejných výdajích, rovné zacházení, svoboda podnikání ochrana vlastnictví (s tím související stabilita finančního trhu).
Návrh zákona zavádí účelové použití státní podpory stavebního spoření, na kterou vznikne nárok po nabytí účinnosti tohoto zákona, a to na bytové potřeby. Změna podmínek vyplacení státní podpory v době existujícího právního vztahu mezi účastníkem a státem má podobu tzv. nepravé retroaktivity. Z judikatury Ústavního soudu (např. sp. zn. IV. ÚS 215/94, Pl. ÚS 78/92, Pl. ÚS 21/96 nebo Pl. ÚS 53/10) plyne, že „zatímco pravá retroaktivita právní normy je přípustná pouze výjimečně, v případě retroaktivity nepravé lze konstatovat její obecnou přípustnost. V tomto případě připouští právní teorie naopak výjimku, kdy nepravá retroaktivita právě s ohledem na princip ochrany důvěry v právo přípustná není. O takovouto situaci se jedná v případě, že je tímto zasaženo do důvěry ve skutkovou podstatu a význam zákonodárných přání pro veřejnost nepřevyšuje, resp. nedosahuje zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva.“ Nepravá retroaktivita (dle názoru Spolkového ústavního soudu 2 BvL 14/02, bod 58) je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo, pokud je vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování „zklamané“ důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Požadavky na únosnost a proporcionalitu zvoleného řešení jsou splněny. Návrh zákona volí řešení, které je limitující pouze na státem poskytnutou podporu, která je vyplácena ze státního rozpočtu za účelem podpory bydlení. Na základě návrhu není nijak zasahováno do vlastnického práva osob k vloženým prostředkům a k získaným úrokům (i ze státní podpory), limituje ale meze použití státní podpory, a to pouze na podporovaný účel. Zvolené řešení zcela respektuje názor Ústavního soudu, že „příspěvek ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry je ze strany zákonodárce shledána jeho účelovost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování“ (Pl. ÚS 53/10 bod 159). Skutečnost, že stát limituje nakládání pouze se svými prostředky na podporovaný účel, je zcela v souladu s ústavním právem (a povinností státu hospodařit se svěřeným majetkem). Má jen omezený dopad do legitimních očekávání účastníků, zvláště proto, že se jedná o příspěvek, jehož poskytování je pouze „beneficiem ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo spojeno naplňování určitého základního práva“. V případě druhého způsobu účelového použití prostředků ze stavebního spoření tj. pokud se účastník rozhodne využít možnost použití prostředků ze stavebního spoření na zajištění ve stáří, je situace obdobná. Je možno očekávat, že někteří účastníci stavebního spoření již svou
9
bytovou potřebu vyřešili, a proto je jim nabídnuta alternativa, přesun prostředků do III. penzijního pilíře. V případě, že zvolí tuto alternativu, budou muset přesunout veškeré prostředky ze stavebního spoření, tedy i uspořenou částku. V případě úpravy zákona spočívající v účelovém vázání státní podpory na zajištění ve stáří má také podobu tzv. nepravé retroaktivity, neboť se mění jen podmínky použití státní podpory, na kterou vznikne nárok až po nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Účastník sice bude muset poukázat do penzijního systému i prostředky, které do stavebního spoření vložil ještě před účinností tohoto zákona, ovšem v případě, že tak neučiní (a nevyužije ani druhou možnost), přijde pouze o státní podporu, na kterou mu vznikl nárok po nabytí účinnosti tohoto zákona. Je současně skutečností, že se jedná pouze o jednu ze dvou zákonem nabízených možností, mezi kterými účastník volí (použití na bytové potřeby vs. zajištění na stáří), nejedná se tedy o nepřípustný zásah do právní jistoty účastníka ani do jeho legitimního očekávání. Lze tedy shrnout, že výše uvedené změny jsou navrhovány ve prospěch účastníka, neboť se mu dává možnost vybrat si, na jaké účely využije prostředky ze stavebního spoření. Účastník se tak rozhodne podle svých aktuálních potřeb, tj. nikoli v okamžiku, kdy uzavírá smlouvu o stavebním spoření, ale až tehdy, kdy je smlouva ukončena po uplynutí vázací doby. V této souvislosti je vhodné zmínit, že účastník má možnost použít státní podporu také na bytové potřeby osob příbuzných v řadě přímé, sourozence, manžela nebo partnera. Ve prospěch těchto osob také může převést prostředky ze stavebního spoření do III. penzijního pilíře. Zvoleným řešením není ani zasahováno do práva na svobodné podnikání (stavebních spořitelen), neboť se sice mění podmínky poskytování stavebního spoření, ale na základě vyhodnocení dopadové studie nebude mít zvolené řešení zásadní dopad na fungování systému stavebního spoření. Nejedná se tedy o změnu zásadní, resp. změnu, které by bylo možné přisuzovat rdousící účinky (Pl. ÚS 53/10 bod 163), a proto není shledán rozpor s tímto právem garantovaným Listinou. Návrh zavádí tzv. produktové pojetí, čímž umožňuje i univerzálním bankám poskytovat stavební spoření. Stavební spořitelny a banky budou mít rovné postavení v poskytování stavebního spoření z pohledu produktu - budou muset dodržovat podmínky dané zákonem o stavebním spoření, které vymezují parametry tohoto produktu. Jediná odlišnost v regulaci těchto subjektů je dána rozdílným rozsahem činností, které mohou ze své existenční podstaty poskytovat. Je zcela nepravdivé, že stavební spořitelny a banky budou mít rovné postavení v poskytování stavebního spoření z pohledu produktu, neboť právě rozdílnost podmínek tvorby produktu se projeví i v jeho definičních parametrech a funkčních vlastnostech. Pro jednotlivé druhy poskytovatelů - univerzální banky a stavební spořitelny - tak vzniká již na úrovni poskytovaného produktu zcela zásadní disproporce, přičemž navrhovatel mate zákazníka tím, že chce oba systémy nazývat stavebním spořením!!!
Stavební spořitelny jsou specializované banky. Zákon č. 96/1993 Sb. jim umožňuje vykonávat více aktivit, a to jak na aktivní, tak i na pasivní straně bilance, nicméně stavebního spoření je nejvýznamnějším produktem. Zdroje stavebních spořitelen tvoří prakticky pouze přijaté vklady ze stavebního spoření. Z těchto zdrojů pak stavební spořitelny poskytují úvěry ze stavebního spoření a tzv. překlenovací úvěry svým klientům. Protože však stavební spořitelny nemohou alokovat veškeré zdroje do zmíněných úvěrů (mají převis přijatých vkladů nad poskytnutými úvěry), je nutné umožnit jim alokaci i do jiných aktiv. S ohledem na nutnost zachovat stabilitu stavebních spořitelen a respektovat jejich statut specializované banky (která získala bankovní licenci pouze k poskytování stavebního spoření, nikoli dalších bankovních
10
produktů), jsou jim zákonem o stavebním spoření dále povoleny další aktivity včetně např. investic do nízkorizikových cenných papírů. Povolené aktivity stavebních spořitelen souvisejí pouze s poskytováním produktu stavebního spoření a financováním bytových potřeb. Investování dočasně nevyužitých zdrojů do nízkorizikových cenných papírů razantně zvyšuje bezpečnost produktu a tím i vkladů klientů.
Naopak univerzální banky mohou díky své univerzální licenci nabízet širší portfolio produktů a služeb. Řídící a kontrolní systém univerzálních bank tedy musí být adekvátně sofistikovanější než řídící a kontrolní systém stavebních spořitelen. Z tohoto důvodu není nutné omezovat alokaci přijatých zdrojů získaných v podobě vkladů do produktu stavebního spoření. Univerzální banka disponuje diverzifikovanými zdroji a poskytování stavebního spoření bude představovat pouze jednu z jejích činností. Nedostatek zdrojů v rámci jednoho produktu (např. pro poskytování úvěrů ze stavebního spoření) mohou univerzální banky kompenzovat zdroji z jiných produktů. Ve srovnání se stavební spořitelnou tedy univerzální banky disponují možností širší diverzifikace na straně aktiv i pasiv, stejně jako flexibilnějšího řízení likvidity. Opět je třeba podtrhnout, že právě tím ztrácí stavební spoření v pojetí univerzálních bank svoji bezpečnost a zařazuje tento produkt mezi ostatní běžné bankovní aktivity, které jsou ale také podstatně rizikovější a více podléhající turbulencím na finančním trhu. Současné problémy finančního světa se projevily u komerčních bank, v žádném případě však u stavebních spořitelen, a to zejména díky specializaci a uzavřenosti stavebních spořitelen.
Pokud bude stavební spořitelně (na její žádost) rozšířena bankovní licence (po splnění příslušných podmínek dle zákona o bankách), a stane se univerzální bankou, pak bude podléhat podmínkám platným pro univerzální banky i v rámci produktu stavebního spoření. Popsané rozdíly mezi specializovanou a univerzální bankou, které plynou z podstaty subjektu jako takového, odůvodňují rozdílné podmínky pro poskytování jinak stejného produktu (stavebního spoření). Je také nutno podotknout, že mnoho obdobných rozdílů existuje již v současné době, kdy např. banky jsou regulovány částečně jinak než družstevní záložny, ačkoliv oba tyto typy subjektů nabízejí v řadě ohledů stejné služby, totéž platí pro bankovní a nebankovní poskytovatele úvěrů. Rozdílné režimy pro nakládání s vklady by mohlo být vnímáno jako nesoulad s ústavně garantovaným právem na rovné zacházení. Dle nálezu Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 15/02 nebo Pl.ÚS 83/06 – 41) ústavní zásada rovnosti v právech náleží k těm základním lidským právům, jež konstituují hodnotový řád moderních demokratických společností. Rovnost není kategorií neměnnou, neboť prochází vývojem, který její obsah obzvláště v oblasti práv politických a sociálních výrazně poznamenává. Rovněž mezinárodní instrumenty o lidských právech a mnohá rozhodnutí mezinárodních kontrolních orgánů vycházejí z toho, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k takovému porušení došlo, musí být splněno několik podmínek, zejména ta, že s různými subjekty, které se
11
nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. Určitá zákonná úprava (dle nálezu Ústavního soudu – Pl. ÚS 53/04), jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti. Důvody zavedení tzv. produktového pojetí jsou detailně popsány v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů. Je možno zde zdůraznit, že jedním z cílů navrhovaných změn je přispět k tomu, aby subjekty poskytující stavební spoření měly diverzifikované zdroje financování a nebyly závislé na vysokém objemu přespořených smluv, jak je tomu v současné době. Proto se umožňuje stavebním spořitelnám transformace na univerzální banky (od okamžiku účinnosti zákona) a stávajícím univerzálním bankám se umožňuje začít poskytovat stavební spoření (od 1.1.2015). Jestliže vklady ze stavebního spoření budou představovat jeden z více zdrojů pasiv banky, dokáže se tato lépe vyrovnat s případným hromadným výběrem těchto vkladů, například v případě snížení nebo ukončení poskytování státní podpory. Z výše uvedeného vyplývá, že jedním ze sledovaných cílů je veřejný zájem na zajištění stability finančního trhu. Nejedná se tedy o neodůvodněnou diskriminaci, která by byla v rozporu s ústavním pořádkem. Rovněž je potřeba vzít v úvahu, že stavební spořitelny nejsou omezovány, naopak získávají možnost volby. Mohou pokračovat ve své činnosti ve stávající podobě, nebo se transformovat na univerzální banky. Zvolí-li si možnost transformace, je jim zajištěno dvouleté přechodné období, v jehož průběhu stávajícím univerzálním bankám nelze poskytnout licenci k poskytování stavebního spoření. Transformace ze stavební spořitelny v univerzální banku je podstatně náročnější proces než pouhé zavedení nového produktu (stavebního spoření) v již existující univerzální bance. Stanovení přechodného období tedy směřuje právě k zajištění srovnatelnosti postavení transformujících se stavebních spořitelen a stávajících univerzálních bank. Z výše popsaných důvodů je shledán soulad návrhu zákona s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky.
D. Zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami a slučitelnost s právními akty Evropské unie Z hlediska hodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami je třeba upozornit na obecné riziko, že zahraniční investoři (mateřské společnosti stavebních spořitelen) mohou zvažovat zahájení arbitrážních sporů proti České republice podle dohod o podpoře a ochraně investic, a to z důvodu porušení závazků převzatých Českou republikou v těchto dohodách, zvláště pak na základě ustanovení o zajištění právní jistoty pro poskytnuté investice. Navrhovaná opatření jsou upravena tak, aby umožnila pozvolný přechod od specializovaných institucí na obecné banky a také dvou-fázový postup je zvolen s cílem podpořit stabilitu stávajících stavebních spořitelen, a tak ochránit do nich vložené investice. Dále je potřeba zdůraznit, že tato opatření budou účinná jednotně ve vztahu ke všem těmto účastníkům.
12
Nebezpečí arbitráží je třeba považovat za opodstatněné, neboť např. německé stavební spořitelny nemohou vlastnit podíly v jiné bankovní instituci než ve stavební spořitelně. Lze to tedy považovat za určité nepřímé vyvlastnění ve svém důsledku. Zahraniční akcionáři nevstupovali na český trh proto, aby časem stavební spořitelnu transformovali na banku – tu ostatně zpravidla již na území České republiky vlastní. Na trh vstupovali proto, aby zde provozovali bezpečnou bankovní instituci nabízející produkt, který doplňuje nabídku jiných, klasických bankovních produktů.
Návrhu zákona se dotýkají ustanovení Smlouvy o fungování EU o volných pohybech (SFEU), zejména čl. 21, čl. 43 a násl., čl. 49 a násl. a čl. 63 a násl. SFEU. Oblasti návrhu zákona se také dotýká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění), ve znění směrnice Komise 2007/18/ES a směrnic Evropského parlamentu a Rady 2007/44/ES, 2007/64/ES, 2008/24/ES, 2009/83/ES, 2009/110/ES, 2009/111/ES a 2010/16/EU, podle níž mohou přijímat vklady a poskytovat úvěry pouze úvěrové instituce, jimiž jsou podle českého právního řádu banky a spořitelní a úvěrní družstva. Z oblasti sekundární legislativy se také návrhu zákona dotýká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie. Z judikatury SDEU se návrhu dotýká rozsudek 267/86 Van Eycke, se kterým je návrh zákona v souladu, neboť nezavádí odlišná soutěžní pravidla bez řádného a legitimního důvodu. Návrh zákona je v souladu s dotčenými právními akty Evropské unie.
E. Předpokládaný dopad navrhované právní úpravy na rovnost mužů a žen a dopadů na životní prostředí Úprava nemá vliv na životní prostředí ani na rovnost mužů a žen.
F. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet Viz přílohu – Závěrečná zpráva z RIA.
13
Co získá stát a klient rozšířením okruhu poskytovatelů stavebního spoření do univerzálních bank?
Stát nezíská žádnou výhodu. Naopak lze očekávat zvýšení tlaku na prostředky státní podpory. Stát nezíská žádnou přidanou hodnotu vyplývající z rozšíření okruhu poskytovatelů. Naopak, získané prostředky bude univerzální banka koncentrovat do stávajících produktů za méně výhodných podmínek pro klienta a výnosnějších pro banku (typickým příkladem jsou spotřebitelské úvěry). Nelze tedy hovořit o vyšší podpoře politiky financování bydlení či rozšířených účelů. Zvýší se rizikovost v sektoru financování bytové výstavby, a to kvůli výpadku financování ze strany stávajících stavebních spořitelen. Ty postupně zaniknou! Stát bude v podstatně vyšší míře podporovat čistě spořicí produkt, oproti současné podpoře bydlení. Klient může spatřovat výhodu v relativně širší dostupnosti produktu a v možná dočasné výhodné nabídce na straně vkladů. Podstatně ovšem naroste faktor, který je neustále předmětem kritiky – klient bude stavební spoření využívat pouze jako výhodný spořící produkt, přičemž významně vzroste míra spekulace s prokazováním účelovosti! Klientovi se zúží výběr produktů pro financování bydlení. Banka bude respektovat podmínky smlouvy a poskytne nárokovatelné úvěry ze stavebního spoření. Nad jejich rámec ale nebude poskytovat ve stavebních spořitelnách zcela běžné překlenovací úvěry. Místo nich bude nabízet pouze její tradiční produkty, které z trhu „vytlačí“ stávající relativně levné úvěry na rekonstrukce a modernizace (ty využívá nyní zhruba 50 % klientů stavebních spořitelen). Nabídka se tak bude koncentrovat do klasických hypotečních úvěrů a do úvěrů hotovostních!
14
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST K části první – Změna zákona o stavebním spoření K čl. I K bodům 1 a 2 (§ 2 a 3) Dochází k rozšíření okruhu subjektů oprávněných poskytovat produkt – stavební spoření na další úvěrové instituce, tj. na univerzální banky. Stavební spoření i nadále bude činnost specializovaná, která bude vyžadovat povolení od dohledového orgánu, kterým je Česká národní banka. Vzhledem k rozšíření oprávnění poskytovat stavební spoření se v odstavci 1 zavádí pojem „poskytovatel stavebního spoření“, kterým jsou stavební spořitelny a banky za předpokladu, že mají v souladu se zákonem o bankách povolenu činnost poskytování stavebního spoření a další činnosti s tím související. Tento pojem v celém zákoně nahradí dosavadní pojem „stavební spořitelna“. Banky budou moci požádat o rozšíření licence na povolení poskytování stavebního spoření podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. o) zákona o bankách a po získání tohoto povolení budou moci poskytovat stavební spoření. V případě rozšíření licence na poskytování stavebního spoření se na ně budou nově vztahovat povinnosti stanovené zákonem o stavebním spoření, jako je např. vypracování Všeobecných obchodních podmínek pro účely poskytování stavebního spoření a po jejich schválení Ministerstvem financí jejich následné uveřejnění (srov. § 7). Stavební spořitelna bude nadále existovat jako specializovaná banka, která bude moci poskytovat pouze stavební spoření a mimo to vykonávat činnosti vymezené v ustanovení § 9 zákona o stavebním spoření. Vzhledem ke zpřístupnění systému poskytování stavebního spoření dalším subjektům je recipročně umožněno stavebním spořitelnám transformovat se na univerzální banky. Stavební spořitelny tedy od účinnosti tohoto zákona budou moci požádat o rozšíření licence a poté poskytovat i jiné služby než pouze ty, k nimž jsou oprávněny podle zákona o stavebním spoření. V případě rozšíření licence se ze stavební spořitelny stane univerzální banka, nebude se tedy jednat již nadále o specializovanou instituci. Z toho důvodu dojde ke ztrátě statutu „stavební spořitelny“ a taková banka nebude již moci používat označení „stavební spořitelna“ ve své obchodní firmě (viz § 3). Vzhledem k definici banky v ustanovení § 1 zákona o bankách bylo využito v odstavci 3 negativního vymezení stavební spořitelny. V souladu s Legislativními pravidly vlády dochází k odstranění poznámek pod čarou, které jsou nahrazeny označením konkrétního předpisu přímo v textu ustanovení. Vzhledem k rozšíření okruhu subjektů, které budou poskytovat stavební spoření, dochází ke změně označení produktu – stavební spoření – a označení stavební spořitelny. Označení stavební spoření a jeho překlady je možno využít pouze pro produkt stavebního spoření ve smyslu zákona o stavebním spoření. Cílem tohoto ustanovení je zajistit přehlednost pro spotřebitele. Označení „stavební spoření“ by tak mělo být užíváno pouze pro produkt, který stát podporuje a dotuje ve smyslu zákona o stavebním spoření, a nikoli pro jiný komerční produkt. Označení stavební spořitelna v obchodní firmě (a jeho překlady nebo označení od tohoto 15
spojení odvozené) bude moci využívat pouze stavební spořitelna – specializovaná banka, která poskytuje pouze stavební spoření a vykonává činnosti podle ustanovení § 9 zákona o stavebním spoření. Tato změna souvisí s rozšířením okruhu subjektů poskytujících stavební spoření, a má zajistit informovanost jejich klientů, pro které by mělo být zřejmé, kdo jim poskytuje tento produkt a jaký je status takového poskytovatele. Pro situace, kdy bude stavební spořitelna žádat o rozšíření licence i na další bankovní činnosti, je však vhodné umožnit, aby používala ve své obchodní firmě označení „stavební spořitelna“ i po dobu jednoho roku poté, kdy jí bude licence rozšířena. Do okamžiku, než nabude právní moci rozhodnutí České národní banky, kterým se povoluje rozšíření bankovní licence této stavební spořitelny, stavební spořitelna nemá jistotu, že jí bude umožněno vykonávat další bankovní činnosti. Z tohoto důvodu by nebylo z její strany účelné měnit svou obchodní firmu předem (změna obchodní firmy je nákladný a časově náročný proces). Proces transformace ze stavební spořitelny na univerzální banku by se bez takového opatření podstatně ztížil, ne-li znemožnil. S cílem zajistit informovanost stávajících i potenciálních účastníků stavebního spoření a dalších osob o tom, že stavební spořitelna již fakticky není stavební spořitelnou, se ukládá této instituci příslušná informační povinnost. V případě, že by banka nesplnila tuto povinnost, může být postihnuta dohledovým orgánem (Česká národní banka) podle zákona o bankách (§ 26). K bodům 3 až 5 a 7 až 9 V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření a s vymezením pojmu „poskytovatel stavebního spoření“ v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o stavebním spoření, kterým je banka a stavební spořitelna, dochází k promítnutí tohoto pojmu v celém zákoně. K bodu 6 (§ 5 odst. 3) Dochází k rozšíření okruhu osob, jejichž bytové potřeby je možné považovat za bytové potřeby účastníka stavebního řízení, a to v souvislosti se změnou provedenou zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o osobu partnera. Současně se okruh osob nebude dále označovat jako osoby blízké, ale výčet těchto osob bude taxativně vymezen jako osoby příbuzné v řadě přímé, sourozence, manžela nebo partnera. K bodu 10 (§ 5 odst. 10) Vzhledem k tomu, že novela zákona o stavebním spoření zavádí účelové použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu v rámci podpory stavebního spoření, dochází k zavedení kontroly účelovosti použití státní podpory na bytové potřeby, která je vyplacena podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. a), tj. v případě, že účastník nenakládal po dobu 6 let ode dne uzavření smlouvy o stavebním spoření s uspořenou částkou. S touto skutečností souvisí i povinnost účastníka vymezená v novém odstavci 10 prokázat použití státní podpory na bytové potřeby. Dále má účastník povinnost podle odstavce 10 prokázat použití uspořené částky a státní podpory na doplňkové penzijní spoření nebo na penzijní připojištění v případě jejich vyplacení podle § 12 odst. 2 písm. c). Při vyplacení státní podpory musí být prokázáno její účelové použití. Povinnost účelového použití prostředků je vztažena přímo na účastníky. Poskytovatel stavebního spoření vyplatí státní podporu, pokud je mu doloženo její účelové použití na bytové potřeby např. fakturou, dokladem o zaplacení materiálu nebo provedení práce nebo čestným prohlášením. V případě přesunu prostředků do III. penzijního pilíře by se jednalo o prokázání existujícího doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění (podle zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření), které má již sjednáno
16
účastník nebo jeho osoba blízká podle § 12 odst. 6. V případě této volby převede poskytovatel stavebního spoření přímo uspořenou částku včetně státní podpory do příslušného účastnického fondu nebo transformovaného fondu u penzijní společnosti. V důsledku vložení nového odstavce dochází k přečíslování stávajících odstavců 10 a 11. K bodům 11 a 12 (§ 6 odst. 1 písm. a)) Dochází k legislativně - technické úpravě ustanovení, které dosud obsahovalo odkaz na poznámku pod čarou, která odkazovala na již neplatné předpisy. Z toho důvodu dochází k úpravě ustanovení a zrušení odkazů pod čarou. K bodům 13 až 15 (§ 6) Změny jsou legislativně technického charakteru. Dochází k úpravě legislativních odkazů podle Legislativních pravidel vlády a také ke sjednocení používané terminologie (viz „bytové potřeby“). K bodu 16 Změny jsou legislativně technického charakteru a souvisí s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření. K bodům 17 a 18 (§ 7) Všeobecné obchodní podmínky jsou jako pojem vymezeny v ustanovení § 5 odst. 1 zákona o stavebním spoření, podle něhož se jedná o všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření. Tyto všeobecné obchodní podmínky musí zpracovávat každý poskytovatel stavebního spoření. Nově je budou muset zpracovat a nechat si schválit banky, které budou chtít poskytovat stavební spoření. V odstavci 3 je nově upraveno písmeno d), podle něhož se bude postupovat v případě, že dojde k odnětí licence k poskytování stavebního spoření, tedy v případech, kdy bude banka dále existovat jako úvěrová instituce, jen přestane poskytovat stavební spoření, ať již ze svého rozhodnutí, nebo z rozhodnutí regulátora. Řešení takové situace by mělo být upraveno ve všeobecných obchodních podmínkách. Podle nového písmene e) je poskytovatel stavebního spoření povinen ve všeobecných obchodních podmínkách také upravit způsob, jakým bude kontrolována povinnost uložená v § 12 odst. 2 písm. a) – tedy použití prostředků ze státního rozpočtu, tj. státní podpory, na bytové potřeby. Poskytovatel stavebního spoření podle písmene f) upraví způsob, jak bude kontrolována povinnost prokázání použití prostředků ze stavebního spoření na zajištění ve stáří – tedy na doplňkové penzijní spoření nebo penzijní připojištění. K bodu 19 (§ 9) Jedná se o zpřesnění výčtu činností, které může stavební spořitelna vykonávat a zdůraznění, že jde o taxativní výčet činností. K bodům 20 až 22 a 25 až 27 (§ 9a)
17
Změny v ustanovení § 9a souvisejí s rozšířením okruhu subjektů, které budou oprávněny poskytovat stavební spoření, tj. promítnutí pojmu poskytovatel stavebního spoření. Dále jsou v ustanovení provedeny některé legislativně - technické úpravy, jako např. upřesnění normativního odkazu na zákon upravující informační systémy veřejné správy. K bodům 23 a 24 (§ 9a odst. 2) Rozšíření údajů vedených v informačním systému souvisí s umožněním přesunu prostředků do III. penzijního pilíře. Pro kontrolu použití státních prostředků je nutno znát, ke které penzijní společnosti byly prostředky ze stavebního spoření (včetně státní podpory) převedeny. Vzhledem k tomu, že je státní podpora, na kterou vznikne nárok po účinnosti tohoto zákona, účelově vázána, je nutno vést evidenci penzijní společnosti, u které má účastník (nebo osoby příbuzné v řadě přímé, sourozenci, manžel nebo partner) doplňkové penzijní spoření (nebo penzijní připojištění) a kam prostředky ze stavebního spoření převedl. Dále je nutno vést v informačním systému výši účelově vázané státní podpory, na niž vznikl nárok po účinnosti tohoto zákona, a to pro případ, že účastník vypoví doplňkové penzijní spoření (nebo penzijní připojištění) dříve, než mu vznikne nárok na penzi. V takovém případě by neměl ani nárok na státní podporu ze stavebního spoření a tu by pak penzijní společnost vracela státu. K bodu 28 (§ 9a odst. 6) Ustanovení § 9a odst. 6 bude uvedeno do souladu se správním řádem a úprava zákona o stavebním spoření bude pouze doplňovat údaje, které jsou podle správního řádu součástí žádosti. K bodům 29 až 32 (§ 11 odst. 5 až 13) Ustanovení § 11 odst. 5 bude uvedeno do souladu se správním řádem. V ustanovení § 11 odst. 6 až 11 je na jednom místě upravena žádost o poskytnutí údajů s ohledem na rozdíly ve zdrojích těchto údajů, kterými jsou informačními systémy a registr obyvatel. Nově je upraven rozsah údajů, které ministerstvu pro účely posuzování žádostí stavebních spořitelen o státní podporu poskytuje Ministerstvo vnitra z evidence obyvatel (a které budou ministerstvu z části poskytovány také z informačního systému cizinců Policií ČR, případně ze základního registru obyvatel). Současně jsou z výčtu poskytovaných informací vyňaty údaje, jejichž poskytnutí není z hlediska výkonu státní kontroly nezbytné (např. adresa místa pobytu, poštovní směrovací číslo adresy místa trvalého pobytu, osobní údaje týkající se dítěte účastníka). Uvedené úpravy se týkají také § 15 a § 15a zákona o stavebním spoření. Navržená úprava zákona o stavebním spoření v souvislosti s rozšířením rozsahu poskytovaných údajů byla ministerstvu doporučena i Ministerstvem vnitra. V ustanovení § 11 odst. 12 je zpřesněno legislativní zmocnění tak, aby bylo v souladu s ústavním pořádkem České republiky. K bodu 33 (§ 12 odst. 2 písm. a)) V souladu s Programovým prohlášením vlády (srpen 2010) se zavádí účelovost ve stavebním spoření. Proto bude nově nutno prokazovat použití prostředků poskytnutých ve formě státní podpory na bytové potřeby. Účastník stavebního spoření bude povinen, při ukončení smlouvy
18
o stavebním spoření po vázací lhůtě, prokázat použití částek odpovídajících státní podpoře na vymezený účel, a to na bytové potřeby ve smyslu ustanovení § 6 zákona o stavebním spoření. Poskytovatelé stavebního spoření budou povinni toto použití státních prostředků kontrolovat a nevyplácet státní podporu bez prokázání tohoto účelu. Úprava účelovosti se bude vztahovat od okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona na všechny smlouvy o stavebním spoření, a to bez ohledu na datum, kdy byla smlouva uzavřena. Pokud však účastníkům vznikl nárok na státní podporu před nabytím účinnosti tohoto zákona, budou se nároky posuzovat podle dosavadní právní úpravy (srov. čl. II bod 1 přechodných ustanovení). K bodům 34 a 35 (§ 12 odst. 2 písm. c) a odst. 6)) V písmenu c) je upravena varianta převodu prostředků ze stavebního spoření na zajištění ve stáří. V případě, že se účastník rozhodne pro tuto variantu, musí na své penzijní připojištění nebo své doplňkové penzijní spoření převést veškerou uspořenou částku včetně státní podpory. Tento převod bude uskutečněn prostřednictvím poskytovatele stavebního spoření, kterému účastník prokáže existenci doplňkového penzijního spoření (nebo penzijního připojištění) a poskytovatel stavebního spoření převede k uvedené penzijní společnosti veškeré prostředky účastníka ze stavebního spoření. Účastník má možnost podle odstavce 6 na stáří podporovat i své osoby blízké, tedy může své prostředky ze stavebního spoření poukázat i na doplňkového penzijního spoření/penzijního připojištění i v případě osob příbuzných v řadě přímé (dětí, pra-dětí, rodičů, prarodičů), sourozence, manžela nebo partnera (podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů). V případě, že účastník neprokáže účelové použití státních prostředků – podle § 12 odst. 2 písm. a) na bytové potřeby nebo podle § 12 odst. 2 písm. c) na zajištění ve stáří a ani si účastník nepoužije zálohy státní podpory ze stavebního spoření na úvěr na bydlení podle § 12 odst. 2 písm. b), nebude mu státní podpora, na kterou vznikne nárok po účinnosti této novely, vyplacena. Tuto podporu poté poskytovatel stavebního spoření vrací státu, jak je mu uloženo v § 13 odst. 1. K bodům 36 až 38 (§ 13) Dochází k legislativně - technické změně v souvislosti s rozšířením okruhu subjektů poskytujících stavební spoření a s tím související jazykové úpravě zákona. K bodu 39 (§ 13 odst. 8) Dále je zaváděna nová povinnost pro poskytovatele stavebního spoření, která souvisí se zavedením účelovosti na zajištění na stáří. V případě, že účastník poukáže uspořenou částku a státní podporu ze stavebního spoření na doplňkové penzijní spoření, resp. penzijní připojištění, je nutno zajistit, aby penzijní společnost byla informována o tom, jakou část poukázaných prostředků tvoří státní podpora, která je účelové vázána, neboť na tuto část peněz již neexistuje nárok na státní příspěvek z doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění. Poskytovatel stavebního spoření nahlásí tedy penzijní společnosti výši státní podpory, na kterou vznikne účastníkovi nárok po účinnosti tohoto zákona (více přechodné ustanovení v čl. II bodu 3). Státní podpora, na kterou účastníkovi vznikl nárok před účinností tohoto zákona, není účelově vázána, tedy není oddělena od prostředků účastníka a v případě vyplacení odbytného o ni účastník nepřijde.
19
K bodu 40 (§ 15 odst. 1) Jedná se o legislativně - technickou změnu spočívající ve zpřesnění normativního odkazu v ustanovení. K bodům 41 až 44 (§ 15 odst. 2 až 7 a 9) Zpřesňuje a upravuje se rozsah údajů, které ministerstvo potřebuje pro účely řádného výkonu státní kontroly a které jsou přístupné v evidenci obyvatel (a které budou ministerstvu z části poskytovány také z informačního systému cizinců Policií ČR, případně ze základního registru obyvatel). Současně jsou z výčtu poskytovaných informací vyňaty ty údaje, jejichž poskytnutí není z hlediska výkonu státní kontroly nezbytné (např. adresa místa pobytu, poštovní směrovací číslo adresy místa trvalého pobytu, osobní údaje týkající se dítěte účastníka). Kompletní úprava poskytovaných údajů se nově nachází v § 15, z toho důvodu je § 15a nadbytečný. K bodu 45 (§ 15a) Kompletní úprava poskytovaných údajů se nově nachází v § 15, z toho důvodu je § 15a nadbytečný a dochází k jeho zrušení. K bodům 46 až 48 (§ 16) V souladu se současným přístupem k legislativní úpravě správního trestání se upravuje běh objektivní a subjektivní lhůty pro ministerstvo jako správní orgán, který ve správním řízení může uložit poskytovateli stavebního spoření povinnost vrátit státní podporu. Zavádí se sankce za prodlení s vrácením státní podpory v podobě penále. Způsob výpočtu a výše penále je stejná jako u penzijního připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů. Vybrané penále, stejně jako pokuty uložené ministerstvem, jsou příjmem státního rozpočtu. K bodu 49 V souladu s koncepcí správního trestání se upravuje společný nadpis pro správní delikty. K bodu 50 (§ 16a) V souladu se současným přístupem k legislativní úpravě správního trestání se upravují správní delikty, kterých se může poskytovatel stavebního spoření dopustit v souvislosti s porušením povinností stanovených zákonem o stavebním spoření. K bodům 51 až 54 (§ 16b) V souladu s koncepcí správního trestání je zaveden nadpis ustanovení a zároveň je použit odkaz na obecný subjekt správních deliktů (právnickou osobu). Zrušením zvláštní úpravy vybírání a vymáhání pokut dochází k přechodu oprávnění vybírat a vymáhat pokuty na celní správu podle ustanovení § 2 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů. S tím souvisí úprava v bodu 2 přechodného ustanovení k tomuto zákonu.
20
K bodu 55 (§ 16c) Dochází k legislativně - technické změně v souvislosti s rozšířením okruhu subjektů poskytujících stavební spoření a s tím související jazykové úpravě zákona. K čl. II – Přechodná ustanovení K bodu 1 Přechodné ustanovení k § 12 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 2 písm. c) zákona o stavebním spoření řeší vztah stávající a nové právní úpravy při prokazování účelového použití státní podpory na bytové potřeby a zajištění ve stáří. Od okamžiku nabytí účinnosti zákona se bude na státní podporu, na kterou vznikne nárok, u všech smluv (tj. smluv uzavřených před datem účinnosti novely zákona i smluv uzavřených po nabytí účinnosti novely zákona) prokazovat její použití na bytové potřeby ve smyslu ustanovení § 6 zákona o stavebním spoření, nebo bude podmínkou jejího vyplacení převod prostředků do III. penzijního pilíře. V případě, že účastníkovi stavebního spoření vznikne nárok na státní podporu před nabytím účinnosti navrhované právní úpravy, tj. např. v roce 2013, bude se postupovat podle dosavadní právní úpravy bez ohledu na to, že k jejímu vyplacení dojde v roce 2014, tj. až po nabytí účinnosti této novely zákona o stavebním spoření. Povinnost použít státní podporu na bytové potřeby podle § 12 odst. 2 písm. a) nebo na zajištění ve stáří podle § 12 odst. 2 písm. c) tohoto zákona se vztahuje na státní podporu, na kterou vznikne účastníkovi stavebního spoření nárok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Důvodem této konstrukce je zejména rovný přístup ke všem účastníkům stavebního spoření a snaha o to, aby zamýšlené účinky nové právní úpravy nastaly co nejdříve i u stávajících smluv. Zároveň se tím eliminuje situace, k níž došlo při velké novele zákona o stavebním spoření v roce 2003. Tím, že uvedená novela zachovala u existujících smluv dosavadní podmínky, motivovala účastníky k uzavírání dalších vlastních smluv v době krátce před účinností novely, čímž došlo k výraznému narušení rovnováhy celého systému stavebního spoření, jehož důsledky jsou patrné dodnes. Z hlediska konstrukce přechodného ustanovení se jedná o řešení, kdy se vznik právních vztahů posuzuje podle právní úpravy účinné v okamžiku tohoto vzniku, zatímco jejich obsah se od nabytí účinnosti nové právní úpravy řídí touto novou právní úpravou (tzv. okamžitý účinek zákona na stávající právní vztahy, někdy označovaný též jako tzv. nepravá zpětná účinnost nebo nepravá retroaktivita). Jedná se o standardní a v oblasti smluvního práva zcela převažující způsob řešení konfliktu časové působnosti právních norem, jak potvrdil Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/10, publikovaného pod č. 119/2011 Sb., kde se přímo vyjadřuje k přípustnosti nepravé retroaktivity ve vztahu ke snižování státní podpory u všech smluv ze stavebního spoření, tedy zásahu do podmínek výplaty státní podpory za doby trvání smlouvy. Z hlediska ochrany oprávněných očekávání stávajících účastníků stavebního spoření lze poznamenat, že každá změna právní úpravy z povahy věci představuje určitý zásah do očekávání jejích adresátů. K tomu se v jiném ze svých nálezů vyslovil i Ústavní soud (Nález Ústavního soudu č. 9/95 Sb.), který konstatoval, že v demokratickém právním státě je přípustné, jestliže je nová právní úprava od nabytí své účinnosti aplikována i na právní vztahy vzniklé před její účinností. Pouze v případě, kdy by oprávněná očekávání adresátů právní úpravy výrazně převýšila potřebu přijetí legislativní změny, mohlo by toto řešení výjimečně představovat rozpor se zásadami demokratického právního státu. Navržená změna spočívající v zavedení účelovosti je změnou podmínky výplaty státní podpory, nezasahuje ale do nároků
21
vzniklých před její účinnosti, ale vztahuje se pouze na státní podporu, na kterou vznikl nárok až poté, co tato úprava nabyla účinnosti. Jedná se tedy o retroaktivitu nepravou, která nemůže mít rdousící účinky (nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 53/10, publikovaného pod č. 119/2011 Sb.) a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se jedná o státní výdaje, které jsou v podobě benefitů poskytovány občanům, je v pravomoci státu požadovat, aby tyto výdaje byly použity na podporovaný účel – bytovou potřebu nebo zajištění ve stáří. Proto je v mezích zákonodárce právě tak omezit použití těchto výdajů. K bodu 2 Přechodné ustanovení k § 12 odst. 2 písm. c) zákona o stavebním spoření upravuje dopad nové právní úpravy – použití prostředků ze stavebního spoření na zajištění ve stáří – na stávající účastníky stavebního spoření. Pokud bude chtít účastník čerpat státní podporu, na kterou mu vznikne nárok po nabytí účinnosti tohoto zákona, bude povinen do III. penzijního pilíře převést celou svou uspořenou částku stavebního spoření. Pokud tak neučiní a ani neprokáže použití státní podpory na bytovou potřebu, nebude účastníkovi částka státní podpory vyplacena – týká se to však pouze té státní podpory, na kterou vznikne účastníkovi nárok až po nabytí účinnosti tohoto zákona. V takovém případě bude poskytovatel stavebního spoření povinen vrátit tuto účelově nedoloženou částku státní podpory ministerstvu. Z hlediska konstrukce přechodného ustanovení se opět jedná o řešení, kdy se vznik právních vztahů posuzuje podle právní úpravy účinné v okamžiku tohoto vzniku, zatímco jejich obsah se od nabytí účinnosti nové právní úpravy řídí touto novou právní úpravou (tzv. okamžitý účinek zákona na stávající právní vztahy, někdy označovaný též jako tzv. nepravá zpětná účinnost nebo nepravá retroaktivita). Z hlediska ochrany oprávněných očekávání účastníků stavebního spoření lze uvést, že navrhovanou právní úpravou se sice zasahuje do nároků vzniklých před nabytím účinnosti této nové právní úpravy, nicméně účastníkům stavebního spoření je zákonem dána možnost volby ve využití prostředků ze stavebního spoření (uspořené částky a státní podpory, na kterou vznikne nárok po nabytí účinnosti novely), tj. aby si zvolili, zda celou tuto částku převedou do III. penzijního pilíře či zda využijí státní podporu na bytové potřeby. Jedná se tedy o změnu ve prospěch účastníků, neboť se mohou až v okamžiku ukončení smlouvy o stavebním spoření po uplynutí vázací lhůty rozhodnout, na jaké účely své prostředky ze stavebního spoření využijí, a to podle své aktuální potřeby. Nelze opominout ani skutečnost, že tyto prostředky mohou být účastníkem převedeny ve prospěch osob příbuzných v řadě přímé, sourozence, manžela nebo partnera. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že je navrhována dostatečně dlouhá legisvakanční lhůta pro přizpůsobení se novým podmínkám pro všechny dotčené subjekty. K bodu 3 Úprava účelového použití státní podpory dopadá pouze na státní podporu, na kterou vznikne nárok po účinnosti tohoto zákona. Z toho důvodu budou poskytovatelé stavebního spoření hlásit penzijní společnosti pouze tu státní podporu, která je účelové vázána – tedy na kterou vznikl nárok po účinnosti novely. K bodu 4 V souvislosti s úpravami v § 16b je upraveno přechodné ustanovení, podle kterého bylo doposud Ministerstvo financí příslušné k vybírání a vymáhání pokut. Vzhledem k úpravě v § 16b odst. 3 (zrušení speciální úpravy příslušnosti Ministerstva financí k vybírání a vymáhání pokut) budou pokuty nově vybírány a vymáhány podle obecné právní úpravy (daňového řádu)
22
a příslušnými orgány budou celní úřady. K části druhé – Změna zákona o bankách K čl. III K bodům 1 a 2 (§ 1 odst. 3 písm. o) a p)) V zákoně o bankách je doplněna další činnost, kterou mohou vykonávat banky. K doplnění dochází v souvislosti s rozšířením okruhu subjektů oprávněných poskytovat stavební spoření o banky (§ 2 odst. 1 zákona o stavebním spoření) i vzhledem k tomu, že se jedná o agendu, která si vyžaduje dohled ČNB. Z těchto důvodů nelze poskytovat stavební spoření neomezeně a bez udělení povolení v rámci bankovní licence. V rámci rozšíření licence o poskytování stavebního spoření musí banka prokázat, že má dostatečné personální i technické vybavení k poskytování tohoto finančního produktu. K čl. IV Banky budou moci poskytovat stavební spoření jako finanční produkt od 1. ledna 2015. Do tohoto data bude tento produkt poskytován pouze stavebními spořitelnami a bankami, které vzniknou ze stavebních spořitelen, jimž bude na jejich žádost rozšířena licence o další bankovní činnosti dle zákona o bankách. Toto přechodné období poskytne stavebním spořitelnám dostatečný časový prostor pro adaptaci na budoucí tržní prostředí s novými konkurenty. Zvolené legislativní řešení – odklad zahájení činnosti univerzálních bank v systému stavebního spoření prostřednictvím přechodného ustanovení – bylo zvoleno pro jednoznačnost, přehlednost a legislativní čistotu návrhu. K části třetí – Změna zákona o daních z příjmů K čl. V K bodům 1 až 3 V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů poskytujících stavební spoření dochází k použití obecnějšího pojmu „poskytovatel stavebního spoření“ namísto pojmu „stavební spořitelna“ a vypuštění poznámky pod čarou č. 56. K této změně dochází na všech místech zákona, kde dosud byla stavební spořitelna, a to z důvodu konzistentnosti předpisu a jednotnosti pojmů. K části čtvrté – Změna exekučního řádu K čl. VI V souvislosti s rozšířením okruhu subjektů poskytujících stavební spoření se nahrazuje spojení „stavební spořitelny“ výrazem „poskytovatele stavebního spoření“, neboť nový výraz je nově definován v zákoně o stavebním spoření a zachycuje všechny subjekty, na které se ustanovení § 33b exekučního řádu vztahuje. K části páté – Změna zákona o doplňkovém penzijním spoření K čl. VII
23
K bodům 1 až 4, 19 až 22 Poskytovatelem stavebního spoření označená převáděná státní podpora bude mít v rámci doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění zvláštní režim. Označená podpora bude podpora, která je účelově vázána tedy ta, na kterou vznikne účastníkovi nárok po nabytí účinnosti tohoto zákona. Je nutné upravit odlišení převedené státní podpory od ostatních zdrojů tvořících prostředky účastníka, a to vzhledem k jejímu zvláštní režimu. Na převedenou státní podporu se neposkytuje státní příspěvek a při nesplnění podmínek pro její nárok se vrací Ministerstvu financí. Z tohoto důvodu musí penzijní společnost převedenou státní podporu zvlášť evidovat obdobně jako je tomu u státního příspěvku. K bodům 5 až 18 Zohledňuje se zavedení možnosti převést státní podporu do III. penzijního pilíře u výčtu informací o účastníkovi vedených v Informačním systému Ministerstva financí a doplňují se povinnosti penzijní společnosti týkající se vracení převedené státní podpory v případech, kdy na ni účastník nebo jiná oprávněná osoba nebude mít nárok. Vzhledem k tomu, že doplatky převedené státní podpory od poskytovatele stavebního spoření v návaznosti na režim vyplácení státní podpory u stavebního spoření mohou být poslány k penzijní společnost ve prospěch účastníka doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění i až po zániku jejich doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění, a uplynutí 6 měsíční lhůty pro vracení státního příspěvku i převedené státní podpory, je nutné upravit povinnost vrátit takto převedenou státní podporu, pokud na ni nevznikl nárok, neprodleně Ministerstvu financí. Současně je nutné upravit povinnost penzijní společnosti poslat účastníkovi nebo oprávněné osobě v případě, že nárok na převedenou státní podporu vznikl, její doplatky zaslané poskytovatelem stavebního spoření. Doplatky bude penzijní společnost zasílat způsobem, jakým dávku doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění vyplácela nebo případně jiným s účastníkem nebo oprávněnou osobou dohodnutým způsobem. K bodům 23 až 26 V souvislosti s převáděnou státní podporou ze stavebního spoření a jejím zvláštním režimem je nutné rozšířit také dozor Ministerstva financí v souvislosti se její evidencí a vracením a zohlednit nové povinnosti penzijní společnosti i ve vztahu k možnostem ukládat jí opatření k nápravě a sankce za jejich porušení. K bodům 29 až 31 Režim převedené státní podpory se pro doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění neliší. Penzijní společnost musí u účastníků penzijního připojištění také zvlášť evidovat převedenou státní podporu, a tato skutečnost se odrazí i v pravidelné informační povinnosti, která se týká informování účastníků o výši prostředků, které penzijní společnost eviduje ve prospěch jejich nároků z penzijního připojištění. Pro vracení převedené státní podpory, na kterou účastníkovi penzijního připojištění nevznikne nárok, v případech kdy penzijní připojištění zaniklo a vznikl nárok na odbytné, nebo zaniklo bez nároku na odbytné, postupuje penzijní společnost stejně jako u vracení převedené státní podpory u doplňkového penzijního spoření.
24
K části šesté - Účinnost K čl. VIII S ohledem na zajištění dostatečné legisvakanční lhůty pro přizpůsobení se nové právní úpravě se navrhuje stanovit účinnost tohoto zákona ke dni 1. ledna 2014, tedy aby byla dána dostatečná doba všem zúčastněným subjektům se na změnu připravit, a do budoucna s ní počítat. Účinnost je třeba stanovit k 1. lednu. Státní podpora se přiznává za kalendářní rok, a proto je třeba nastavovat nové podmínky pro její poskytování (zavedení účelovosti) k prvnímu dni rozhodného období – tedy k 1. lednu.
25
